UNIVERZITA JANA EVANGELISTY PURKYNĚ

FILOZOFICKÁ FAKULTA

KATEDRA HISTORIE

UŽITÉ UMĚNÍ V ARCHITEKTUŘE

MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM V LETECH 1945–1989 se zaměřením na monumentální užité umění

Vypracovala: Bc. Veronika Synková, KHR – stavební historie

Vedoucí diplomové práce: Prof. Ing. arch. Petr Urlich, CSc.

Datum zadání: 16. prosince 2006

Datum odevzdání: 24. dubna 2008

2

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně s použitím

uvedené literatury a informačních pramenů.

V Praze, dne 24. dubna 2008 ………………………….......

podpis

3

PODĚKOVÁNÍ

Na tomto místě bych ráda poděkovala především panu prof. Ing. arch. Petru

Urlichovi, CSc. za vedení diplomové práce a za poskytnutí cenných rad

a připomínek. Samozřejmě děkuji svým trpělivým rodičům. Dále bych chtěla

poděkovat panu PhDr. Vladimíru Kaisrovi z archivu města Ústí nad Labem za rady

především v počátcích práce, kolegovi Bc. Martinovi Krskovi a Ing. arch. Matěji

Páralovi za pomoc při objevování města Ústí nad Labem. Také bych chtěla

poděkovat všem vstřícným zaměstnancům archivů, muzeí, knihoven, vrátným,

hotelovým recepčním, ředitelům, správcům budov a všem ostatním, kteří mi při

zpracovávání diplomové práce byli nebo se snažili být nápomocni.

4

OBSAH A 1. ÚVOD ................................................................................................................ 7

A 1.1. UŽITÉ UMĚNÍ – VYMEZENÍ POJMU ...................................................................... 9

A 2. PŘEHLED DOSAVADNÍHO ZPRACOVÁNÍ PROBLEMATIKY ........................................ 11 A 3. MĚSTO ÚSTÍ NAD LABEM – HISTORIE A KULTURA ................................................ 13 A 4. POLITICKÁ SITUACE V LETECH 1945–1989 S PŘIHLÉDNUTÍM K UDÁLOSTEM V ÚSTÍ NAD LABEM ........................................................................................... 18 A 5. USPOŘÁDÁNÍ UMĚLECKÝCH SVAZŮ PO ROCE 1948 ............................................. 22 A 6. VLIV IDEOLOGIE NA VÝTVARNÉ A UŽITÉ UMĚNÍ ..................................................... 23

A 6.1. UDĚLOVÁNÍ VYZNAMENÁNÍ, TITULŮ A STÁTNÍCH CEN ........................................ 30

A 7. ZPŮSOB FINANCOVÁNÍ UMĚLECKÝCH DĚL ........................................................... 32 A 8. VZTAH ARCHITEKTURY A VÝTVARNÉHO UMĚNÍ ..................................................... 34

A 8.1. UMĚNÍ A SÍDLIŠTĚ .......................................................................................... 37

A 9. ZAHRANIČNÍ SOUVISLOSTI – SVĚTOVÉ VÝSTAVY .................................................. 39 A. 9.1. SVĚTOVÁ VÝSTAVA EXPO 1958 V BRUSELU ................................................... 39

A 9.2. SVĚTOVÁ VÝSTAVÁ EXPO 1967 V MONTREALU A EXPO 1970 V ÓSACE ............ 42

A 10. VÝVOJ VE VYBRANÝCH OBORECH UŽITÉHO UMĚNÍ ............................................. 42

A 10.1. TEXTILNÍ TVORBA ......................................................................................... 42

A 10.1.1. SKUPINA 7 ................................................................................................ 44

A 10.2. SKLO ........................................................................................................... 44

A 10.3. MOZAIKA ..................................................................................................... 46

A 10.4. KERAMIKA ................................................................................................... 46

A 10.5. MŘÍŽ ........................................................................................................... 48

A 10.6. SGRAFITO ................................................................................................... 48

A 11. ARCHITEKTURA V JEDNOTLIVÝCH DEKÁDÁCH (V LETECH 1945–1989) ................ 49 A 11.1. ARCHITEKTURA POVÁLEČNÁ A LET PADESÁTÝCH ........................................... 49

A 11.1.1. SITUACE V ÚSTÍ NAD LABEM PO VÁLCE A ROZVOJ ARCHITEKTONICKÉ ČINNOSTI

V PRŮBĚHU 50. LET..................................................................................... 53

A 11.2. ARCHITEKTURA ŠEDESÁTÝCH LET ................................................................. 54

A 11.3. SEDMDESÁTÁ LÉTA ...................................................................................... 55

A 11.4. LÉTA OSMDESÁTÁ ........................................................................................ 56

5

B 1. VÝVOJ A ČINNOST VE VYBRANÝCH UMĚLECKÝCH SVAZECH A ORGANIZACÍCH ......... 58

B 1.1. SVAZ ČESKOSLOVENSKÝCH VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ – SČSVU ......................... 58

B 1.2. ČESKÝ FOND VÝTVARNÝCH UMĚNÍ – ČFVU ..................................................... 63

B 1.2.1. UMĚLECKÉ KOMISE ČFVU ............................................................................ 64

B 1.3. DÍLO – PODNIK ČESKÉHO FONDU VÝTVARNÝCH UMĚNÍ ..................................... 66

B 1.4. KLUB PŘÁTEL VÝTVARNÉHO UMĚNÍ – KPVU .................................................... 66

B 1.5. SVAZ ARCHITEKTŮ ČSR (ČSSR) .................................................................... 67

B 1.6. ČESKOSLOVENSKÉ STAVEBNÍ ZÁVODY A STAVOPROJEKTY ............................... 67

B 1.7. ÚSTAV BYTOVÉ A ODĚVNÍ KULTURY – ÚBOK ................................................... 68

B 1.8. ÚSTŘEDÍ LIDOVÉ UMĚLECKÉ VÝROBY – ÚLUV ................................................. 68

B 1.9. INSTITUT PRŮMYSLOVÉHO DESIGNU ................................................................ 68

B 2. SOUPIS VYBRANÝCH STAVEB A OBYTNÝCH CELKŮ V ÚSTÍ NAD LABEM .................. 69

B 2.1. PADESÁTÁ LÉTA ............................................................................................. 69

B 2.1.1. MOSKEVSKÁ ULICE ...................................................................................... 69

B 2.1.2. LONDÝNSKÁ ULICE ....................................................................................... 69

B 2.1.3. FUČÍKOVA ULICE (DNES MASARYKOVA) ......................................................... 69

B 2.1.4. LETNÍ KINO A PARK KULTURY A ODDECHU ...................................................... 70

B 2.1.5. RESTAURACE SEVERKA ............................................................................... 71

B 2.1.6. POLIKLINIKA ČSD A PŘÍSTAVBA KÚNZ ......................................................... 71

B 2.2. ŠEDESÁTÁ LÉTA ............................................................................................. 72

B 2.2.1. SÍDLIŠTĚ SEVERNÍ TERASA .......................................................................... 72

B 2.2.2. HRNČÍŘSKÁ ULICE ........................................................................................ 74

B 2.2.3. KRAJSKÝ NÁRODNÍ VÝBOR ............................................................................ 75

B 2.2.4. DŮM KULTURY ............................................................................................. 76

B 2.2.5. HOTEL BOHEMIA ......................................................................................... 78

B 2.2.6. OBCHODNÍ DŮM LABE .................................................................................. 80

B 2.2.7. ŠKOLNÍ AREÁLY ........................................................................................... 80

B 2.2.8. VELKOPRODEJNA A RESTAURACE PANORAMA ............................................... 81

B 2.2.9. ZIMNÍ STADION ............................................................................................ 82

B 2.3. SEDMDESÁTÁ LÉTA ........................................................................................ 82

B 2.3.1. POZEMNÍ STAVBY ......................................................................................... 82

B 2.3.2. KRAJSKÁ POLITICKÁ ŠKOLA ........................................................................... 83

B 2.3.3. LÁZNĚ BRNÁ ................................................................................................ 83

6

B 2.4. OSMDESÁTÁ LÉTA .......................................................................................... 84

B 2.4.1. HOTEL VLADIMIR .......................................................................................... 84

B 2.4.2. OBECNÍ DŮM – SÍDLO KV KSČ ...................................................................... 85

B 2.4.3. MERKUR ...................................................................................................... 86

B 2.4.4. PLAVECKÝ AREÁL NA KLÍŠI ............................................................................ 87

B 2.4.5. ÚSTAV SOCIÁLNÍCH SLUŽEB .......................................................................... 87

B 2.4.6. KREMATORIUM STŘEKOV .............................................................................. 87

B 2.5. NĚKTERÁ DALŠÍ UMĚLECKOU KOMISÍ ZKOLAUDOVANÁ UMĚLECKÁ DÍLA

V ARCHITEKTUŘE MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM ..................................................... 88

B 3. UDĚLENÉ TITULY .............................................................................................. 92 B 3.1. TITUL ZASLOUŽILÝ UMĚLEC ............................................................................ 92

B 3.2. LAUREÁTI KRAJSKÝCH CEN ZA KULTURU ......................................................... 92

B 3.3. DRŽITELÉ ČESTNÝCH UZNÁNÍ ZA KULTURU ...................................................... 93

B 3.4. KRAJSKÉ CENY A JINÁ OCENĚNÍ ...................................................................... 93

B 3.5. ČEŠTÍ VÝTVARNÍ UMĚLCI A ARCHITEKTI POCTĚNÍ TITULEM NÁRODNÍ UMĚLEC..... 94

C KATALOG UŽITÉHO UMĚNÍ ..................................................................................... 96 ZÁVĚR .................................................................................................................... 97 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ................................................................................ 101 SEZNAM LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ .............................................................. 102 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................... 108

7

A 1. ÚVOD

Téma diplomové práce Užité umění v architektuře města Ústí nad Labem

v letech 1945–1989 je poměrně široké. Kromě širokého časového rozpětí nabízí

také mnoho možností jak termín užité umění vymezit. Právě různým možnostem

chápání pojmu užité umění se pro přehlednost věnuji v podkapitole, která je

součástí úvodu. Zároveň v ní specifikuji své rozhodnutí zaměřit se na tzv.

monumentální užité umění v architektuře.

K prolínání vztahu umění a architektury dochází již od nepaměti. Mohli

bychom začít třeba malbami v pravěkých jeskyních, pokračovat přes výzdobu

antických domů mozaikami a nástěnnými malbami, uměleckou tvorbu

v předkřesťanských katakombách, k výtvarným prvkům v architektuře románského

slohu a celkové umělecké syntéze slohu gotického, až k harmonickému

dekorativnímu slohu renesance nebo dramatickém výrazu slohu barokního. Takto

by se dalo pokračovat napříč dalšími stoletími (např. secese) až do současnosti.

Vybrané období mezi roky 1945 až 1989 nabízí přiblížení vývoje užitého

umění v architektuře vzápětí po skončení války a ohraničené přelomovými roky –

1948 a 1989, kdy došlo ke změnám politického, ekonomického a společenského

systému. A proč právě Ústí nad Labem? Nepocházím z Ústí ani z jeho okolí a za

studiem na ústecké fakultě jsem dojížděla. Jedním z důvodů bylo poznat blíže toto

pro mne poněkud svérázné prostředí, město obklopené přírodou a zároveň

panelovou zástavbou, pronikající jaksi samozřejmě až k hranici městského centra.

Vedle toho zde jsou dominanty gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie, hradu

Střekova a historizujícího zámečku Větruše mísící se s komíny průmyslové

a chemické výroby. Po roce 1945, kdy bylo centrum města částečně zničeno

bombardováním, byla nutná nová výstavba. Ústí nad Labem se stalo také hlavním

krajským městem. V centru se na parcelách uvolněných válečným

bombardováním nebo pozdějšími demolicemi stavěla řada politicky, společensky

a kulturně významných staveb, do nichž se umělecká výzdoba soustředila

především. V poválečném období dochází k navazování na tvorbu přerušenou

druhou světovou válkou. Zlom v uměleckém výrazu nastal po „vítězném únoru“

roku 1948 a v následném období dodržování sovětských vzorů, v socialistickém

realismu. Za další vývojový mezník v užitém umění můžeme pokládat úspěšnou

8

československou účast na mezinárodní výstavě Expo v Bruselu v roce 1958

a následné ovlivnění tzv. bruselským stylem, který se prolínal zejména do lidové

tvorby. Od roku 1965 pak existoval zákon, který nařizoval vyčlenění určitého

procenta z celkového rozpočtu stavby na uměleckou výzdobu. Stejně tak v období

normalizace sedmdesátých a osmdesátých let se v architektuře, zejména

v „ideologicky důležitých stavbách“, na výtvarné výzdobě užitým uměním nešetřilo.

Diplomová práce je rozčleněna pro lepší přehlednost na tři části (A, B, C).

První dvě části textové jsou dále děleny na jednotlivé kapitoly dle probádaného

materiálu. Třetí část je koncipována jako katalog užitého umění v ústecké

architektuře. Závěr je logicky řazen za tyto tři uvedené části.

V první části je vedle stručné historie města Ústí nad Labem uveden vývoj

politické situace v průběhu let 1945–1989. Pro pochopení kontextu a atmosféry

doby je zásadní také ilustrace uspořádání uměleckých svazů po roce 1948. Další

kapitoly popisují vliv ideologie na umění a způsob financování uměleckých děl,

zabývají se vztahem architektury a výtvarného umění. V rámci zahraničních

souvislostí se v jedné z kapitol věnuji československé účasti na světových

výstavách, především na Expo v Bruselu v roce 1958, zmiňuji i účast na dalších

světových výstavách, v Montrealu a Ósace. Pro utvoření základní orientace ve

vývoji v jednotlivých oborech užitého umění jsou zde kapitoly věnované sklu,

mozaice, textilní tvorbě, kovu a tvorbě keramické. Následující kapitola je věnována

vývoji architektury města Ústí nad Labem v jednotlivých dekádách.

Ve druhé části práce se v první kapitole věnuji vývoji a fungování

jednotlivých uměleckých svazů se zaměřením na jejich krajské pobočky se sídlem

v Ústí nad Labem. Další kapitola druhé části pak představuje vybrané ústecké

stavby, jejichž součástí je užitá tvorba.

Ve třetí části práce je zařazen katalog vybraných realizací monumentálních

děl užitého umění v architektuře Ústí nad Labem, především těch, které se mi

podařilo dohledat a které jsou stále na svých místech.

Diplomová práce jako celek se snaží o zmapování, zaznamenání

a aktualizování zatím poměrně opomíjené epochy oficiální socialistické kultury

v Československu. Vliv ideologie, demokratického centralismu, fungování

uměleckých svazů, zadávání zakázek umělcům, to vše se promítalo do výsledné

podoby užitého umění v architektuře.

9

A 1.1. UŽITÉ UMĚNÍ – VYMEZENÍ POJMU

Nejprve je třeba vysvětlit vlastní pojem užité umění. Užité umění může být

chápáno ve velice širokém spektru významů. Vůči umění volnému (chcete-li

krásnému) – malířství, sochařství atd., se umění užité vymezuje svojí užitnou

funkcí a také svým záměrem estetickým. Užité umění se po stránce obsahu, formy

a motivu s uměním volným často prolíná. Jedná se o díla především z textilu, skla,

keramiky, kovu, dřeva a dalších materiálů vytvořená řemeslnou (tradiční)

technikou. Někdy se také můžeme setkat s uměním aplikovaným, tedy ve smyslu

doslovného překladu anglického výrazu „applied arts“. Na samém počátku

označení „užité umění“ znamenalo umělecké řemeslo, později spíše průmyslové

výtvarnictví nebo design. V zásadě ale toto označení zahrnuje vše, co má nějaké

funkční poslání a zároveň poslání estetické a spoluvytváří tak okolí člověka, ono

„životní prostředí“. Můžeme se s ním setkat prakticky na každém kroku.

V šedesátých letech vychází kniha Smysl věcí Dušana Šindeláře, která se

rozdělením jednotlivých typů umění a jejich estetickým výrazem zabývá.1

Čtyřicátá léta 19. století zavedla vedle užitého a volného umění další pojem

– slovo design. V tomto období se především v Anglii začíná hovořit o designu

v tom významu, v jakém ho chápeme dnes. Slovo design je v dnešní době

užíváno velice často (až nadužíváno). Dříve se hovořilo o průmyslových

výtvarnících, užitém umění, interiérových návrhářích, typografech – tyto a další

profese jsou dnes pod slovem design zahrnuty. Slovu design v češtině nejlépe

odpovídá slovo návrh. Jedná se o navrhování, o estetiku a zároveň funkčnost

s ohledem na sériovou výrobu.

Pro snazší orientaci můžeme říci, že se užité umění postupně vyvíjelo

dvěma směry. V prvním směru je to tvorba dekorativní a užitková, tvorba

předmětů pro intimní (soukromé) interiéry (např. vázy keramické i skleněné,

čajové servisy, popelníky, prostírání atd.). Ve druhém směru je užité umění

spojeno s architekturou, tvorbou pro veřejné stavby. Zde se již užité umění více

přibližuje umění volnému. Jsou to keramické a skleněné reliéfy, mozaiky,

1 Viz ŠINDELÁŘ, Dušan. Smysl věcí. 1. vyd. Praha 1963, str. 147-158.

10

předělové stěny, mříže nebo závěsné textilní obrazy. A právě na individuální a tzv.

monumentální díla užitého umění v architektuře jsem se ve své práci zaměřila.

Monumentálním dílem se rozumí nejen velikost, ale i vyjádření myšlenky,

události nebo symbolu obecného dosahu.2 V období socialistického režimu

existovala jistá polarita autorů – zjednodušeně je můžeme rozdělit na tzv. oficiální

a tzv. neoficiální (také registrovaní a neregistrovaní).3

V diplomové práci se tedy budu zabývat především těmi tzv. oficiálními

autory. Tedy autory, kterým se po roce 1989 nepořádaly výstavy, nepsaly se

katalogy. Jako by se na ně zapomnělo. Je diskutabilní, nakolik jsou tato díla

kvalitativně na výši, a mně nepřísluší je hodnotit. Mojí snahou je tedy

zdokumentovat je, vytvořit jejich katalog dříve, než budou tato díla odstraněna,

zničena.

Na veřejnost se dostávala tvorba nějakým způsobem kompromisní. Mnoho

autorů však komunistické dogma přijalo. Někteří umělci z naivity, další z opatrnosti

a nemnozí přímo z vypočítavosti. Většinou u autorů tvořících již před druhou

světovou válkou a po ní dochází při střetu s novým režimem k poklesu umělecké

hodnoty. Další autoři zůstávají v pozadí.4

Pro ilustraci cituji některé autory, kteří se specifikací pojmu užité umění

zabývali. Na konci sedmdesátých let například Emanuel Poche uvažuje: „Tato

dekorativní sekce užitého umění, zvaná také umění monumentální – což ovšem

nesouhlasí s vlastním latinským významem tohoto pojmu – je motivována vedle

své funkce oživovat formou či obsahem strohé plochy či prostory interiérů

i zaměřením na hromadné ideově estetické výchovné vnímání.“ „Tapiserie,

mozaika, mříž, vitrail a podobně vystupují v rámci užitého umění na to pole, jež si

v 19. století přivlastnila nástěnná malba. Obnovují své někdejší úlohy a tím

přejímají i povinnost vytvářet umění obsahově srozumitelné. Jejich obroda začíná

už v secesi, nejvíce se rozvíjejí až v polovině století. (...) Tím vyvstává dualismus,

kontrast mezi tímto dekorativním oborem užitého umění a funkčně zaměřenou

výtvarnou výrobou bytového zařízení a vybavení, která se odlišuje v rámci

2 SLADKÝ, Martin. Vztah architektury a výtvarného umění. Časopis SČVU Výtvarná kultura 3/1977, s. 5. 3 K tématu tzv. oficiálního umění viz: MORGANOVÁ, Pavla. Podoby oficiální kultury. In. Sborník sympozia České umění 1939-1999. Programy a impulzy. Praha 2000. 4 Pro přehled vývoje dalších uměleckých směrů „neoficiálních“ viz příloha VII.

11

dosavadního užitého umění pod zmíněným již pojmem průmyslového

výtvarnictví.“5 V knize vydané jen o rok dříve popisuje Dušan Šindelář užité umění

takto: „Užité umění chápeme tedy jako oblast širší, tj. obecnou vlastnost výtvarné

kultury vůbec, i jako oblast užší, specifickou s vlastní metodikou tvorby i vlastními

estetickými zákony a pravidly.“6 A dále: „Zásadně můžeme odlišit tvorbu vyžadující

ruční zpracování (řemeslo, umělecké řemeslo a tvorba ateliérová), práci

mechanickou a automatickou a kombinace různých postupů (ruční dokončení

výrobků, ruční dekor apod.). Úlohu tu hraje i způsob organizace práce:

individuální, týmová, etapová, mezioborová atd., v prostředí ateliérovém,

dílenském, továrním atd. Vznikají tu předměty, které mají charakter unikátu,

malosériového a sériového výrobku atd.“7

A 2. PŘEHLED DOSAVADNÍHO ZPRACOVÁNÍ PROBLEMATIKY

Zatím jedinou knihou, která se zabývá přímo výtvarným uměním v Ústí nad

Labem a okolí, je kniha Jaroslava Brožka s názvem Výtvarné Ústí s podtitulem

Kronika výtvarného života v Ústí nad Labem ve 20. století, která zachycuje

především výtvarné dění v Ústí v letech 1918 až 1998. Vyšla v rámci oslav 750.

výročí královského města Ústí nad Labem v roce 1999. Další určitou pomůckou

jsou knihy, které vycházely před rokem 1989. Jedná se především o obrazové

publikace zaměřené na architekturu celé republiky, ve kterých se výtvarné umění

zmiňuje pouze jako doplněk, často bez uvedení autora. Patří k nim například kniha

Josefa Pechara Československá architektura 1945–1977 vydaná v roce 1977

nebo Soudobá architektura ČSSR od Jaroslava Vebra z roku 1979. Nejvíce

fotografií v nich je samozřejmě z pražského, bratislavského a brněnského

prostředí. Jako obrazový katalog výtvarných děl v architektuře je koncipována

kniha České výtvarné umění v architektuře 1945–1985 od Jiřího Karbaše, kde se

mezi sto padesáti díly objevuje i jedna ústecká realizace. V letech 1972–1988

vydával podnik Dílo-ČFVU jednou ročně přehledový sborník Spolupráce

výtvarníka s architektem, poskytující seznamy realizovaných děl v architektuře

5 KOLEKTIV AUTORŮ. Praha našeho věku (čtvero knih o Praze). 1. vyd. Praha 1978, s. 392. 6 ŠINDELÁŘ, Dušan. Estetika užitého umění a jeho klasifikace. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze 1977, s. 38. 7 Tamtéž, s. 41.

12

v celé republice. Zaznamenával výtvarná díla v architektuře rozdělená dle krajů

nebo řazené abecedně dle měst. Poskytuje přehled děl mnohdy dnes již

neexistujících a utváří obraz o množství tehdejší produkce výtvarníků ve

spolupráci s architektem. Bohužel ne vždy je výtvarné dílo přesně lokalizováno,

často se dozvíme jen o nespecifikované samoobsluze, nejmenovaném klášteru,

vždy je ale uveden investor.8 Sborník začalo vydávat Dílo – podnik Svazu českých

výtvarných umělců v rámci činnosti tzv. Výtvarné služby. V úvodu jeho prvního

ročníku se píše: „Výtvarná díla, tvořící součást architektonického řešení staveb

a veřejných prostranství, rozmnožují a posilují svými uměleckými hodnotami

působení architektonických celků a přispívají tak k prohlubování estetické výchovy

a ke zvyšování kulturní úrovně životního prostředí. Spolupráce architekta

s výtvarníkem se v rámci činnosti Výtvarné služby projevuje velmi širokou škálou

námětových úkolů i forem jejich uměleckého zvládání. Setkáváme se s mo-

numentálními díly určenými pro historicky cenné objekty či pro důležité budovy

veřejného poslání, pro administrativní budovy, sídliště, nádraží, nemocnice,

hotely, školy, reprezentační kanceláře, svatební síně aj. (...) Výtvarná díla

prohlubují výraz architektonického celku a ve vzájemném spojení nabývají nového

smyslu a významu.“9 V roce 1973 je v úvodu následující: „Stále rostoucí objem

těchto prací (výtvarných) vyplývá ze současné rozsáhlé investiční výstavby.

Potvrzuje, jaký význam přikládá naše socialistické zřízení výtvarnému umění a jak

si váží jeho trvalých hodnot.“10

Další zdroje bylo třeba hledat na stránkách časopisů (Panorama – časopis

ČFVU, Architektura ČSSR, Umění a řemesla, Výtvarné umění, Výtvarná kultura

ad.) a v archivech (Archiv města Ústí nad Labem a jeho spisový meziarchiv archiv,

Oblastní archiv Litoměřice, Národní archiv České republiky).

Zejména materiál excerpovaný z fondů ČFVU a SČVU, zápisy ze schůzí,

zápisy jurovacích komisí ad. nabízí dosud neprobádaný pohled na tehdejší

fungování uměleckých svazů a způsob zadávání zakázek v Severočeském kraji.

V měsíčníku Ústecké přehledy se v ročnících z roku 1987 a 1988

objevovaly na poslední straně články od Jaroslava Brožka, seznamující čtenáře

s výtvarnými realizacemi v Ústí nad Labem a tvorbou výtvarných umělců, zejména

8 V příloze II. uvádím seznam výtvarných děl v Ústí nad Labem, převzato z daného sborníku. 9 Spolupráce výtvarníka s architektem 1972. 10 Spolupráce výtvarníka s architektem 1973.

13

se však jedná o realizace sochařské a v exteriérech. Nejvíce literatury se nabízí

o dění na výtvarné scéně v šedesátých letech. V prosinci 1965 byl vydán sborník

Severočeská kultura 1960–65 se statí o výtvarném umění na Ústecku od Otakara

Votočky. V letech 1967 a 1968 vydávalo Tiskové a informační středisko kulturní

správy SKNV Ústí nad Labem kulturně politický měsíčník Dialog. Ilustraci doby

šedesátých let nabízí vzpomínková kniha s názvem Šedesátá léta v architektuře

očima pamětníků, kterou vydalo nakladatelství ČVUT v roce 2006. Šedesátými

lety a výtvarným uměním v architektuře se zabývá také Kateřina Pažoutové ve své

disertační práci s názvem České výtvarné umění a architektura 60. let 20. století

z roku 2004. Na výtvarné dílo v architektonických koncepcích jsou zaměřena

skripta Zdenky Novákové.11 Estetikou užitého umění se zabývá žák Jana

Mukařovského, výtvarný teoretik a estetik Dušan Šindelář.12 Problematikou

vymezení užitého umění se dále okrajově zabývá v publikaci Člověk a výtvarné

umění Igor Zhoř.13

Dobře ilustrují veškeré výtvarné dění obsáhlé Dějiny českého výtvarného

umění z nakladatelství Academia, jejichž zatím poslední díl (šestý) mapující roky

1958–2000 vyšel v roce 2007.

V nakladatelství Odeon v průběhu sedmdesátých let vycházely v edici

Soudobé české umění kapesní brožurky s několikastránkovým úvodem

a přehledem realizací s jejich popisem a autorem. Bylo vydáno například:

Současné monumentální umění, Výstavy současného umění, Realizace a projekty

v současné architektuře. Na začátku osmdesátých let pak publikace Interiérová

tvorba.

A 3. MĚSTO ÚSTÍ NAD LABEM – HISTORIE A KULTURA

Město Ústí nad Labem se nachází v severních Čechách. Viz obr. /1/ a /2/ Rozkládá se v členitém terénu Českého středohoří při ústí řeky Bíliny do Labe. Na

zakládací listině aktu kapituly litoměřické z roku 1056/57 je Ústí zmiňováno

poprvé. Často uváděný letopočet 993 je převzat z falza listiny z břevnovského

11 NOVÁKOVÁ, Zdenka. Interiér 10. Výtvarné dílo v architektonických koncepcích. 1. vyd. Praha: ČVUT 2001. ISBN 80-01-02400-8. 12 ŠINDELÁŘ, Dušan. Estetika užité tvorby. 1. vyd. Praha 1978; také ŠINDELÁŘ, Dušan. Estetika užitého umění a jeho klasifikace. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze 1977. 13 ZHOŘ, Igor. Člověk a výtvarné umění. 1. vyd. Praha 1963.

14

kláštera ze 13. století.14 Na královské město bylo Ústí povýšeno za vlády Václava

I., zhruba v polovině 13. století (1249), a dostalo k užívání vlastní pečeť a městský

znak. Listinou vydanou v Praze 12. února 1476 potvrzuje český král Vladislav

městu Ústí nad Labem právo užívat městský znak tak, jak jej užívalo již dříve. Na

znaku je stříbrný dvouocasý lev na červeném štítě s přilbicí a se zlatými drápy.15

/3/ Ve dvacátých letech 15. století došlo u Předlic v místě zvaném „Na běhání“

k bitvě husitských vojsk s císařskými, ve které zvítězili husité pod vedením

Prokopa Holého. Město se vzpamatovalo i z požáru v roce 1538 a v průběhu

16. století se začíná rozrůstat i mimo hradby města. Do 19. století, kdy se začíná

Ústí znovu vzmáhat, docházelo k vylidňování, a to důsledkem opakovaného

poškození města během třicetileté války a také morové epidemie v 18. století.16

V tomto období se obyvatelé stále ještě živili zemědělstvím (zejména vinařstvím),

řemeslnou výrobou a obchodem.

Ústí nad Labem je významným obchodním a průmyslovým střediskem.

V dnešní době je se svým počtem necelých 100 000 obyvatel deváté největší

město v České republice. Řeka Labe hrála významnou roli při rozvoji města, a to

především od 19. století, kdy zde byl vybudován přístav. Do Hamburku byla

zavedena pravidelná paroplavební linka. K rozvoji přispěla také výstavba

železnice (polovina 19. století) a těžba uhlí v okolí města. Dopravnímu rozvoji

muselo ustoupit středověké městské opevnění. Hlavními odvětvími průmyslu zde

byly především průmysl textilní, chemický, sklářský a později také strojírenský. Po

první světové válce dochází ke stavebnímu rozvoji, vzniká například čtvrť Klíše.

Překotný vývoj průmyslu ve městě měl také své negativní stránky – do ovzduší

a do řek unikala řada nečistot. A tak se začíná stavět především mimo „kouřové

pásmo“.17 V průběhu druhé světové války je město v podstatě německé,

průmyslové objekty jsou pod říšskou mocí.

Na konci druhé světové války město utrpělo rozsáhlým bombardováním /4/, které poškodilo značnou část historického města i značnou část železničního 14 KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVE A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 14 a také BORSKÁ, Helena. Ústí nad Labem. Poznámky k historii města. 1. vyd. Ústí nad Labem, 2005. ISBN 80- 902991-2-1. s. 10. 15 KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVE A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, obrazová příloha, s. LXXXVII. 16 TECHNIK, Svatopluk. Města severních Čech. 1. vyd. Severočeské nakladatelství Liberec 1967, s. 89. 17 Tamtéž, s. 92.

15

systému.18 /5/ Vlivem bombardování došlo také k vychýlení věže děkanského

kostela Nanebevzetí Panny Marie (uvádí se vychýlení až přes 200 cm) /6/. V průběhu poválečných let až do roku 1989 probíhá v Ústí nad Labem řada

integrací okolních obcí, ať už v souvislosti s výstavbou sídlišť v okrajových částech

města, nebo kvůli možnosti provedení správní reformy v roce 1986. Tato změna

mohla nastat, pokud město mělo více než 100 tisíc obyvatel.19 Po druhé světové

válce se Ústí nad Labem stalo hlavním městem Ústeckého kraje a přicházejí sem

vedle původních obyvatel i obyvatelé noví, vracejí se i umělci působící zde před

válkou (Josef Vanča).20 Přicházejí sem i učitelé a absolventi pražské

Uměleckoprůmyslové školy Karel a Emil Solaříkovi. Umělci se snaží

o znovuobnovení spolků a společných výstav. Na podzim 1946 byla uspořádána

první poválečná výstava severočeských umělců v Ústí nad Labem,

a zprostředkovala tak první evidenci výtvarníků na severu Čech. Pod názvem

„Výtvarní umělci severu“ se uskutečnila výstava výtvarníků Ústeckého kraje

(v roce 1947). Také v dalších městech kraje (Děčín, Teplice) se sdružují výtvarní

umělci, často ti, kteří mají v Ústí nad Labem řadu realizací umění v architektuře

(Josef Menš, Richard Ťápal, Jiří Bradáček, Václav Kyselka ad.).

O rok později se k Ústí přidružují obce Střekov, Klíše, Trmice, Předlice,

Bukov a Krásné Březno. V poválečných letech se řeší především bytová výstavba,

ale také výstavba veřejných budov. V roce 1949 se Ústí stává sídlem krajského

národního výboru, tím se zvýšily také požadavky na celkovou vybavenost města.

V hlavních krajských městech se soustředily peníze na výstavbu a také pobočky

centrálních institucí. V průběhu dalších desetiletí vypisuje městský národní výbor

urbanistické soutěže a diskutuje se o konečné podobě centra města.

V období inspirace SSSR vznikla řada výtvarných děl na jeho oslavu.

Ministrem školství a kultury (1948–1953) byl Zdeněk Nejedlý, který nekriticky

přijímal sovětské vzory. Výtvarníci se podílejí na úkolových akcích – vytvářejí díla

převážně s hornickou tematikou. Těmito díly jsou pak obesílány soutěže pořádané

k politickým výročím.21 Byly ustanoveny nové svátky – například Vítězný únor, Den

horníků, Den osvobození Rudou armádou ad. V Ústí nad Labem byl v roce 1955

18 PROVAZNÍK, Vladimír. Ústí, město nad Labem. 1. vyd. Severočeské nakladatelství 1983. s. 307. 19 KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVÉ A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 268. 20 BROŽEK, Jaroslav. Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-238-3856-3, s. 25. 21 Tamtéž, s. 27.

16

v Městských sadech umístěn pomník Rudé armádě od Františka Tůmy

z Litoměřic. /7/ Spoluautory reliéfů na pomníku byli Václav Kyselka a Jiří Bradáček

z Teplic a Josef Vanča a Emil Solařík z Ústí. V roce 1968 byl pomník poškozen.

Jaroslav Brožek vzpomíná22, jak po odeznění socialistického realismu a kritice

Stalinova kultu Chruščovem založili spolu s M. Bekem, Miroslavem Hourou

a Bohuslavem Malečkem výtvarnou skupinu Den 58. Tato skupina uspořádala

několik výstav (Teplice, Brno i Jihlava). Další skupinou, která rozvíjela činnost na

území severních Čech, byla skupina Krok 57. Vznikla jako tvůrčí skupina SČSVU

a sdružovala výtvarníky různých oborů. Mezi členy patřil Richard Ťápal, Miloš

Saxl, Bohumila Horáčková, Miroslav Matouš, Josef Menš, keramik Václav Blahoš,

grafik Zdeněk Chotěnovský, sochaři Jiří Bradáček a Václav Kyselka, architekt

Otakar Placák, Jaroslava Moserová, Jindřich Helekal (Praha), malíř Jiří Kayser

(Praha). První výstava byla uspořádána v Teplicích v listopadu roku 1957, činnost

skupiny skončila na počátku šedesátých let.23

Šedesátá léta jsou obecně popisována jako léta jistého politického

uvolnění, vedoucí k tzv. Pražskému jaru v roce 1968. Například v uměleckých

časopisech se mění redakce, pronikají sem zprávy o umění zahraničním.

V šedesátých letech fungovalo jako kulturní stánek Divadlo hudby, které zřídil

závodní klub ROH chemičky. Konaly se v něm přednášky, výstavy, promítal zde

filmový klub, hrál divadelní soubor Kladivadlo aj. Dnes je budova divadla v Klíšské

ulici zavřená a chátrá. /8/ V těchto „uvolněnějších“ letech začala vycházet řada

časopisů, například Ústecká Tvář nebo měsíčník Dialog. V roce 1962 se ustavila

skupina Objekt, která sdružovala tyto umělce: Zdeňka Veselého, Miroslava

Rabocha, Milana Chlíbce, Miroslava Houru, Václava Kůse, Přemysla Straku,

architekty Karla Míška a Jana Kreníka a teoretika Jana Škváru. Václav Daneš

a Eva Brodská z Roudnice nad Labem se ke skupině přidali v roce 1966. Činnost

skupiny skončila poslední výstavou v roce 1970.

Šedesátá léta také znamenají rozvoj výstavnictví. Jako galerijní síň

fungovala od roku 1964 místnost v posledním patře Domu kultury. Dalším

výstavním prostorem bylo Dílo – galerie ČFVU v Hrnčířské ulici, která současně

sloužila jako galerie prodejní. /9/ Severočeké krajské organizaci (SKO) SČVU byl

na přelomu šedesátých a sedmdesátých let přidělen kostel sv. Vojtěcha, který až 22 BROŽEK, Jaroslav. Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-238-3856-3, s. 29. 23 ROYT, Jan. Výtvarná skupina Krok 57. Sborník ze sympozia GHMP, 1992, s. 24.

17

do sametové revoluce v roce 1989 fungoval jako koncertní a výstavní síň Bedřicha

Smetany.

Sedmdesátá normalizační léta znamenala vedle reorganizací všech

uměleckých svazů také reorganizaci ústeckých tiskovin. Přestal vycházet Dialog.

Kulturní Přehled byl od ledna roku 1975 přejmenován na Ústecké přehledy /10/ a byl rozšířen o pozvánky a recenze na výstavy, obrazové reprodukce, rozhovory

se stranickými předsedy, dělníky a dělnicemi, ale i s výtvarníky a architekty. Autoři,

kteří prošli stranickými prověrkami, byli registrováni u SČVU a mohli se tak

účastnit výstav, obesílat výtvarné soutěže (většinou k politickým výročím

a povinně), byli vybíráni (navrhováni) pro realizaci výtvarných děl. Výtvarník dostal

přidělenou zakázku od Svazu a následně jeho návrhy schvalovala či „jurovala“

příslušná komise. Mnoho z umělců obdrželo řadu vyznamenání, titulů a poct,

nejvyšším oceněním byl titul zasloužilý umělec. Každý z umělců se k takovýmto

„poctám“ stavěl různě. Například sochař Josef Šimůnek se ke svému navržení na

titul písemně vyjádřil takto: „Vážení soudruzi, na schůzi ZO KSČ v říjnu t.r. jsem

Vás žádal, abych nebyl navrhován na žádný titul, ani vyznamenání. Odmítám tedy

ještě jednou písemně Váš návrh na mé vyznamenání a upozorňuji, že se nikam

nedostavím a nic nepřevezmu.“24 Dopis byl odeslán dne 17. listopadu 1989.

Mezi motivy „oficiálního“ umění sedmdesátých a osmdesátých let byly

například motivy politické a sociální (rodinný život, rodičovství, manželství, svět

dětí, současná žena, krajiny či zátiší) komunistickou stranou stavěny výše než

motivy ideologické. Ve výtvarném umění převažuje realismus, díla směřují

k dekorativismu. V těchto letech se znovu pořádají velkolepé přehlídky umění

ideologického (samozřejmě k politickým výročím a jiným událostem). Jsou

pořádány státem – ministerstvem kultury spolu s uměleckými svazy a Národní

galerií. ČFVU se ocitá přímo pod ministerstvem kultury, stává se z něj „ideově

tvůrčí, socialistická instituce.“25

Vedle sdružování umělců ve svazech se často pořádaly přednášky, kurzy

pro amatérské tvůrce a jejich výstavy. Výstavní síň ústeckých amatérů – Galerie

na Terase – fungovala od roku 1978 do 1989 v tzv. Hotelovém domě. V roce 1978

24 Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem. Státní oblastní archiv Litoměřice. Karton č. 1. 25 PETIŠKOVÁ, Tereza. Oficiální umění sedmdesátých a osmdesátých let. Dějiny českého výtvarného umění VI/1 1958/2000. 1. vyd. Praha: Academia 2007. ISBN 978-80-200-1487-X, s. 450.

18

se konala výstava umělců SKO SČVU v Praze v Mánesu. V sedmdesátých

a osmdesátých letech vzniklo asi nejvíce výtvarných děl v Ústí nad Labem.

Především díla v exteriérech – zejména plastiky na dětských hřištích a u škol –

často nepřežila zejména kvůli nevhodně použitým materiálům, špatnému osazení,

nebo byla celkově nekvalitní. V roce 1985 byla pro ČFVU zřízena výstavní síň

E. Filly v Dlouhé ulici v přízemní části KV KSČ.

A 4. POLITICKÁ SITUACE V LETECH 1945–1989 S PŘIHLÉDNUTÍM K UDÁLOSTEM V ÚSTÍ

NAD LABEM

Vzápětí po skončení druhé světové války přebírá správu nad městem

Revoluční národní výbor, současně ve městě působila sovětská posádka, která

měla zajišťovat ochranu města.26 V polovině května 1945 je zřízen Okresní

národní výbor (ONV), který nahradil Revoluční národní výbor. Zřízen je také

Městský národní výbor (MNV), který byl okresnímu podřízen. Okresní národní

výbor byl v červnu 1945 (na necelé čtyři měsíce) nahrazen tzv. Okresní správní

komisí (OSK). Na pozice v těchto správních orgánech se začínají prosazovat

předváleční komunisté. V OSK jsou mezi hlavními členy členové KSČ Květoslav

Innemann a Marie Vobecká. V červnu roku 1945 dochází k přijetí tzv. Benešových

dekretů.

Po druhé světové válce došlo v Československu k řadě odsunů, vyhánění

Němců. Odhady hovoří o zhruba 6500 zavražděných sudetských Němců, dalších

20 000 jich zemřelo na následky utrpení a celkového vyčerpání.27 Postupimská

konference (na přelomu července a srpna 1945) stvrdila odsun německého

obyvatelstva z Československa, Maďarska a Polska, touto legalizací odsunu došlo

k následnému vysídlení zhruba 2 700 000 Němců.28 Československá vláda pak

vydala tzv. „Směrnice k provádění soustavného odsunu Němců z území

Československé republiky“. Také v Ústí nad Labem probíhaly odsuny – před

„schválením“ odsunů probíhaly odsuny nucené, často docházelo k rozdělování

26 KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVE A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 224. 27 ČORNEJ, Petr – POKORNÝ, Jiří. Dějiny českých zemí do roku 2000 ve zkratce. 1. vyd. Praha: Práh 2000 ISBN 80-7252-026-1, s. 64. 28 Tamtéž, s. 64.

19

rodin, omezení hmotnosti zavazadel a počtu cenností a hotovosti.29 Poslední

červencový den došlo k tragické události: 31. července 1945 došlo ve čtvrti Krásné

Březno k výbuchu muničního skladu v budovách bývalého cukrovaru. /11/ Toto

neštěstí vyvolalo řadu represí ze stran českého obyvatelstva, které došlo k závěru,

že za tímto výbuchem stojí Němci.30 Německé obyvatelstvo (především

zaměstnanci Schichtových závodů) bylo nejprve shazováno z mostu Edvarda

Beneše, nakonec došlo i ke střelbě. /12/ Počet obětí není jasný. Existuje záznam

z terezínského krematoria o kremaci 24 Němců dne 1. srpna 1945 a také seznam

17 zaměstnanců Schichtových závodů, kteří se po 31. červenci 1945 již

nedostavili do zaměstnání.31 Míra odsunů v Ústí nad Labem byla následující: Před

válkou ve městě žilo 77,5 % německých obyvatel. Po provedení poválečného

součtu obyvatel z roku 1947 bylo na území Ústí nad Labem 3,8 % Němců.32

Komunistická strana Československa byla utvořena především z levicově

zaměřených proudů sociálnědemokratických stran. KSČ byla od svého počátku

(začátkem dvacátých let) stranou masovou, nejen počtem členů, ale také svým

politickým vlivem. Svoji organizační základnu si KSČ dokázala udržet i během

druhé světové války – členové byli aktivně zapojeni do odboje. Díky tomu vzápětí

po válce sílí její moc33 (na zásadních místech ve vládě byli především komunisté,

místopředsedou vlády byl Klement Gottwald). K získání nových členů využívá

i řadu náborů. V říjnu roku 1945 měla strana již 784 tisíc členů a hranici jednoho

milionu dosáhla těsně před parlamentními volbami.34 Ve volbách do Národního

shromáždění v roce 1946 získala KSČ 38 %. V okrese Ústí nad Labem pak

získala 55 % všech hlasů.35 Současně se zvyšuje tlak SSSR (Stalina) na

československé komunisty, aby se zmocnili vlády v republice. Prioritní je pro

stranu stále masové získávání členů se zaměřením na mladé lidi a na vlivnou

29 KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVE A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 232. 30 HAVEL, Jan – KAISER, Vladimír – PUSTOJEVSKY, Otfrid. Stalo se v Ústí nad Labem 31. července 1945. 9. svazek edice Memorabilia ustensis. Ústí nad Labem 2005. ISBN 80-86646-11-4, s. 20. 31 Tamtéž, s. 54 a s. 85. 32 KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVE A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 234. 33 MAŇÁK, Jiří. Proměna dělnické strany v organizaci moci. In Bolševismus, komunismus a radikální socialismus v Československu. 1. vyd. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Dokořán 2003. s. 157-199. 34 Tamtéž, s. 160. 35 KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVE A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 237.

20

střední vrstvu, zejména na ty, kteří již zastávali nějakou funkci v zaměstnání,

a měli tak vliv na své kolegy. Takto se členská základna rozšířila o půl milionu

členů. Před náborem byla ve straně zahájena tzv. přeregistrace, kdy aktivní

členové získali řádnou členskou průkazku. Nejaktivnější a zároveň nejpočetnější

stranickou složku tvořilo dělnictvo. Komunisté si stále takticky upevňovali svou

moc, využívali principů demokratického centralismu, politickou opozici stavěli do

postavení odpůrců pokroku. Tento nátlak vyústil v celkovou společensko-politickou

krizi a 20. února 1948 podali nekomunističtí ministři demisi. 25. února 1948 došlo

k převratu, prezident republiky přijal demisi ministrů a vítězí komunisté. Nastává

čas diktatury, vykonstruovaných politických „zastrašovacích“ procesů s lidmi, kteří

nesouhlasili s režimem. Strana fakticky popírá „předúnorové“ uspořádání

společnosti a její pluralitu. V roce 1948 byl popraven vůdce našeho odboje

Heliodor Píka, v roce 1950 Milada Horáková. Komunismus spatřoval velkého

nepřítele také v katolické církvi, probíhá řada procesů s kněžími a věřícími

(některé jiné církve komunisté přímo zakázali – např. adventisty). V literatuře se

dočteme o 200 až 280 tisících obětí komunistického režimu (represí).36

Pro komunikaci mezi vedením a masovou členskou základnou byli důležití

straničtí funkcionáři – stranický aparát. Dalším důležitým nástrojem vedení strany

byly okresní a krajské národní výbory. Nejvyšším stranickým orgánem byl ústřední

výbor – jeho předsednictvo a sekretariát. Po roce 1948 dochází k zákazu

soukromého podnikání, vše přechází do rukou státu, zakládají se družstevní

(násilná kolektivizace v zemědělství) a státní podniky, které plní plány tzv.

pětiletky. Neexistence tržní ekonomiky, změna zahraničního obchodu (obchodním

partnerem Československa se stal Sovětský svaz) a centrální řízení vedly

k vážným ekonomickým problémům. Tyto problémy řešil stát měnovou reformou

v roce 1953, která vyvolala řadu demonstrací a stávek především dělníků. Další

krize, a to politická, nastala po XX. sjezdu KSSS v roce 1956, kdy Chruščov

odhalil řadu Stalinových zločinů. O rok později se stává prezidentem Antonín

Zápotocký, 1. tajemník ÚV KSČ, v roce 1960 přijímá novou ústavu

a Československo se stává Československou socialistickou republikou (ČSSR).

Po kritice Antonína Novotného na Slovensku převzal jeho místo do jeho

odstoupení Alexander Dubček. Národní shromáždění po odstoupení Novotného 36 ČORNEJ, Petr – POKORNÝ, Jiří. Dějiny českých zemí do roku 2000 ve zkratce. 1. vyd. Praha: Práh 2000. ISBN 80-7252-026-1, s. 69.

21

(březen 1968) zvolilo za prezidenta Ludvíka Svobodu. Následuje jisté uvolnění,

období, které bývá nazýváno „socialismem s lidskou tváří“.37 V Ústí nad Labem

v tomto období vzniká například kulturně-politický měsíčník Dialog, v suterénu

Národního domu působí soubor Kladivadlo. Sovětský svaz se však bál, že toto

„uvolnění“ připraví jeho impérium o celistvost a Leonid Iljič Brežněv se rozhodl

řešit situaci vojenskou cestou. V srpnu 1968 je Československo okupováno

sovětskými vojsky, představitelé ÚV KSČ v Moskvě donuceni podepsat tzv.

„moskevské“ protokoly. Pro nesouhlas se sovětskou okupací došlo v Ústí nad

Labem k poškození pomníku Rudé armády. Pachatel nebyl zjištěn. V lednu 1969

se v Praze na protest upálil student Jan Palach, v březnu probíhá demonstrace při

příležitosti hokejového vítězství ČSSR nad Sovětským svazem. Místo Alexandra

Dubčeka je dosazen na post 1. tajemníka ÚV KSČ Gustav Husák. Nastávají tuhá

léta normalizace, komunistickou stranu musí na základě nařízených prověrek

opustit na půl milionu členů. Ústeckého kraje se normalizační čistky dotkly možná

o něco více než kraju jiných. K personálním změnám došlo v řadě kulturních

a školských institucí. V Ústí nad Labem byl barokní kostel sv. Vojtěcha přestavěn

na výstavní síň Bedřicha Smetany, kde se konaly nejrůznější výstavy k výročí KSČ

aj. V roce 1975 se Gustav Husák stává prezidentem a je jím až do sametové

revoluce v listopadu 1989. Dne 1. ledna 1977 bylo vydáno prohlášení Charty 77

dovolávající se lidských práv a svobod s podpisem 242 signatářů. Seznam

zveřejněných signatářů po roce 1989 čítá na 1898 signatářů.38

Při popisování společenského a politického vývoje v sedmdesátých

a osmdesátých letech v Československu se často uvádí řada fungujících protipólů:

oficiální vs. neoficiální (např. umění); plánovaná vs. černá ekonomika;

komunistická strana vs. disent.39 To, co se nacházelo mezi těmito póly, bylo území

nikoho, jakási „šedá zóna“, „reálný socialismus“.40 Samotný pojem „šedá zóna“

může být chápán v několika rovinách. Jedním je použití tohoto termínu

socioložkou Jiřinou Šiklovou, dalším třeba užití „šedé zóny“ ve studii Jana 37 Tamtéž, s. 73. 38 VLČEK, Tomáš. Charta 77: Totalita [online]. ©1999–2008. [cit. 2008-01-29]. Dostupné z: <http://www.totalita.cz/vysvetlivky/ch77.php >. 39 BREN, Paulina. Představme si „socialistický způsob života“: Ideologie a rozpory v Československu let 1969-1989. In NORMALIZACE. Sborník prací a rozhovorů pro Sokolovský filmový seminář 2006. 1. vyd. 2006. ISBN 80-239-7948-5, s. 13. Sborník v elektronické podobě ke stažení na: http://filmsokolov.cz/ (http://filmsokolov.cz/clanky/), použitá verze stažena dne 1.2.2008. 40 Tamtéž, s. 15.

22

Měchýře Velký převrat či snad Revoluce sametová? Tento termín je tedy nejvíce

úzusem používaným pro „mlčící většinu“. Tedy pro ty občany, které vedoucí

ideologie nechávala chladnými, nicméně neprotestovali a plnili požadavky,

zaujímali pasivní postoj.

V průběhu osmdesátých let ztrácí režim na síle, centrální řízení není

schopné udržet krok s rozvojem v kapitalistických zemích. V červnu 1989 byla

vydána petice „Několik vět“, ve které autoři žádali například okamžité propuštění

politických vězňů, žádali svobodu shromažďování, slova a tisku apod. Tuto petici

podepsala řada významných osobností. Stejně jako proti Chartě 77 byla zahájena

„protikampaň“, označující tuto petici za „pamflet.“41 Opoziční hnutí získává na síle,

v posledních dvou letech před revolucí probíhá řada demonstrací (např. v srpnu

1988 při „výročí“ sovětské okupace, v roce 1989 v lednu při uctění památky Jana

Palacha). Největší demonstrace, která nakonec napomohla k rozložení

slábnoucího režimu, proběhla 17. listopadu 1989 při příležitosti 50. výročí uzavření

vysokých škol nacisty a poprav 9 aktérů studentského hnutí. Byla brutálně

rozehnána, to však pobouřilo veškerou veřejnost. O dva dny později začala stávka

studentů, tzv. sametová revoluce. V Ústí nad Labem se 20. listopadu, v reakci na

brutální potlačení pražské demonstrace 17. listopadu, koná stávka studentů

pedagogické fakulty. Stávkují také zaměstnanci Činoherního klubu. Na ústeckém

Mírovém náměstí se schází na šest tisíc převážně studentů. O týden později se na

témže náměstí konala generální stávka na podporu nově ustanoveného ústeckého

Občanského fóra.42 29. prosince byl nově ustanoveným Federálním

shromážděním zvolen prezidentem republiky Václav Havel.

A 5. USPOŘÁDÁNÍ UMĚLECKÝCH SVAZŮ PO ROCE 1948 Po tzv. „vítězném únoru“ dochází k rušení dosavadních spolků

a ke komplexní reorganizaci uměleckého života a činnosti v rámci naplnění

demokratického centralismu. Praha se stává sídlem a centrem všech nově

založených organizací. V krajích jsou posléze zakládány tzv. krajské organizace

nebo pobočky. Centrální organizace v Praze měly samozřejmě přehled o dění

41 Články z tisku, zabývající se „pamfletem“ viz příloha XI. 42 KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVÉ A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 259.

23

v pobočkách a krajských organizacích, schvalovaly předsednictvem krajských

organizací navržené členy komisí apod.

Po roce 1948 je založen jednotný Svaz československých výtvarných

umělců, který zpočátku zahrnoval i architektonickou činnost. Se svazem postupně

splývá činnost poválečně obnovených či nově ustanovených spolků. Jsou zřízeny

Československé stavební závody a Stavoprojekty, neboli Krajské projektové

ústavy. V těchto obrovských podnicích architekt figuruje pouze jako řadový

zaměstnanec, je potlačena jeho individualita. V polovině padesátých let je založen

Český fond výtvarného umění, jehož činnost byla se Svazem československých

(později jen českých) výtvarných umělců úzce spjata. Nedílnou součástí ČFVU byl

podnik Dílo, založený současně se vznikem fondu. Mezi další organizace činné

v tomto období je třeba zmínit Ústav bytové a oděvní kultury, Ústředí lidové

umělecké výroby nebo pozdější Institut průmyslového designu.

Vývoj v jednotlivých svazech a organizacích je velice zajímavý. V průběhu

jejich vzniku docházelo k reorganizacím, ke změnám názvů a dalším jevům, které

je třeba zmínit a nastínit tak atmosféru, ve které umělecká díla vznikala. Tento

vývoj uvádím v první kapitole druhé části práce.

Velice důležitou roli hráli v uměleckém životě nejrůznější umělecké rady

a komise. Existovaly umělecko-technické rady zejména pro architekty, v rámci

Českého fondu výtvarných umění fungovalo komisí dokonce několik. Například

umělecká komise pro spolupráci architekta s výtvarníkem nebo umělecká komise

pro interiér a užité umění. Další poradní orgány byly činné v rámci Komunistické

strany Československa.

A 6. VLIV IDEOLOGIE NA VÝTVARNÉ UMĚNÍ

Otázka vlivu ideologie na uměleckou tvorbu je v dnešní době poměrně

aktuální. Umělecko-historická společnost uspořádala v roce 2006 druhý sjezd

českých historiků umění. V programu sjezdu byla i část s názvem Ve stínu

ideologií: Dějiny umění a výtvarná kritika v českých zemích 1918–1970 –

příspěvky k této části je možné si přečíst ve sborníku.43

43 PROMĚNY DĚJIN UMENÍ. Akta druhého sjezdu historiků umění. 1. vyd. Praha 2007. ISBN 978-80- 86197-89-0, s. 199-242.

24

Ideologie ovlivňovala zejména umění, které se podle některých možných

dělení řadí na stranu „oficiální“, tedy je dílem autorů v tehdejší době činných nejen

v uměleckých svazech, ale také autorů, kteří s komunistickou ideologií souhlasili

a byli aktivními členy KSČ. V této práci je vliv ideologie na výtvarné umění popsán

na příkladech fungování spolků a uměleckých komisí v průřezu několika desetiletí,

tedy od dogmatické doktríny „ždanovského“ realismu v padesátých letech, po

určité uvolnění v jejich závěru a na přelomu let šedesátých vrcholící rokem 1968,

až po opětovné uzavření hranic a nastolení normalizace, tuhého komunismu, ale

již ne tak radikálního jako v padesátých letech.

Na počátku roku 1946 vzniklo volné sdružení Dohoda českých výtvarných

umělců realistů, jeho vedoucím redaktorem byl Zdeněk Burian.44 V prvním čísle

vlastního časopisu Skutečnost zveřejnili svůj ideologický program. Především

v něm propagovali realistické pojetí výtvarného umění a lidové sociálněkulturní

hledisko. Odmítali moderní umění a jejich cílem bylo lidu poskytnout umění

srozumitelné jak formou, tak i obsahem. Tyto myšlenky se vzápětí uplatnily

v období socialistického realismu. Jejich propagátorem se mezi jinými stal

i Zdeněk Nejedlý, který na toto téma pronesl řadu projevů. Na stránkách časopisu

Tvorba nebo Volné směry z roku 1948 bylo otištěno Provolání k výtvarníkům

neboli provolání nově ustanoveného Svazu československých výtvarných umělců.

V tomto provolání se SČSVU přihlašuje k tehdejší poúnorové politice. V dubnu

1948 Sjezd národní kultury oznámil národně socialistickou revoluci v umění. Na

sjezdu přednesla své příspěvky řada tehdejších předních osobností. Vedle

zmiňovaného Zdeňka Nejedlého také Klement Gottwald, Ladislav Štoll nebo

Václav Kopecký. Jako úpadkové byly označeny veškeré moderní směry. Umění

přejímalo sovětské programové kulturní metody, především myšlenky

A. A. Ždanova a sovětskou terminologii. Nejzásadovějším propagátorem estetiky

podle Ždanova byl výtvarný teoretik, malíř a grafik Vladimír Šolta. Šolta, který byl

paradoxně žákem Emila Filly, viděl umělce jako: „...pokrokového umělce,

pokrokového výtvarníka (jehož poměr) ke skutečnosti se projevuje tím, že

zobrazuje v uměleckém díle typické jevy našeho postupu k socialismu. Výtvarník

v Sovětském svazu se soustřeďuje na typické jevy v budování komunismu,

v umění pokrokových výtvarníků kapitalistických zemí jsou to závažné události 44 ŠEVČÍK, Jiří – MORGANOVÁ, Pavlína – DUŠKOVÁ, Dagmar. České umění 1938-1989 – programy – kritické texty – dokumenty. 1. vyd. Praha: Academia 2001. ISBN 80-200-0930-2, s. 93.

25

boje dělnické třídy a pracujících proti vykořisťování, proti přípravám války atd.

Člověk, který je nejvyšším vládcem přírody, jehož mozek a ruce dovedou přírodu

přetvářet, který je rozhodujícím činitelem a účastníkem velkého přerodu, se stává

také středem zájmu umělce, zobrazení života nového člověka se stává základem

uměleckého díla.“45 V odborných časopisech se otiskovaly překlady textů předních

sovětských představitelů socialistického realismu. Mohla se zobrazovat pouze

realita přírody a společnosti. Vznikají žánrová díla – portréty, krajinky, výjevy

z historie atd. Součástí ideologické propagandy a snahy přeorientování umělců na

socialistický realismus a vymýcení formalismu bylo přepisování dějin výtvarného

umění a nový pohled na ně. Texty od Karla Teigeho, Emila Filly nebo Manifesty

explozionalismu od Vladimíra Boudníka, které byly proti realismu nebo obhajovaly

moderní umění, vyšly až v šedesátých letech. Až na konferenci SČSVU v říjnu

1956, v návaznosti na Chruščovovy projevy, nastal odklon od socialistického

realismu a došlo k jistému uvolnění a možnosti ustanovovat při svazech tzv. tvůrčí

skupiny. Díky této možnosti se umělci mohli sdružovat i mimo kraje, pořádat

výstavy a prezentovat své názory ve spolupráci s časopisy svazu. Tvůrčí skupina

byla povinna oznámit své utvoření, sdělit název, seznámit veřejnost se svým

programem a ustanovit vedoucího. Tvůrčí skupiny se otevřeně přihlásily

k významným umělcům tzv. formalistického umění. Například tvůrčí skupina Máj

57 se takto přihlásila k Emilu Fillovi, Otto Gutfreundovi, Janu Zrzavému nebo

Pablu Picassovi a k dalším. V umělecké tvorbě se vyhýbají jakékoli

angažovanosti, reviduje se pojetí „realismu“, dochází k subjektivní tvorbě. Státní

ideologie se velmi obávala abstraktního umění. Abstraktní umění se jí zdálo

nejasné, zakódované, proto bylo nejdříve tolerováno pouze ve spojení

s architekturou. „Ideologové strany tyto formalistické experimenty odkázali do

oblasti užitého umění.“46 Díky tomu se podařilo umístit na světovou výstavu Expo

58 v Bruselu řadu působivých užitých děl, například barevnou skleněnou vitráž od

Jana Kotíka znázorňující v abstraktním pojetí slunce, vodu a vzduch.

Vedle tvůrčích skupin propagujících zejména nové progresivní směry

s odkazem na historické autory moderny vznikla i tvůrčí skupina SČSVU Říjen,

která se otevřeně hlásila k současné ideologické metodě ovládající umění. Ve

45 ŠEVČÍK, Jiří – MORGANOVÁ, Pavlína – DUŠKOVÁ, Dagmar. České umění 1938-1989 – programy – kritické texty - dokumenty. 1. vyd. Praha: Academia 2001. ISBN 80-200-0930-2, s. 145. 46 Tamtéž, s. 192.

26

svém programovém prohlášení mimo jiné uvádí: „Naše výtvarné úsilí chce sloužit

tužbám lidu naší vlasti, naší nové skutečnosti.“47 Pod prohlášením byli uvedeni:

Karel Pokorný, Karel Souček, Jan Slavíček, Oldřich Oplt, Ladislav Čepelák,

Miroslav Klivar ad. Doba největšího uvolnění v uměleckých projevech se datuje od

roku 1964, kdy byl za předsedu SČSVU zvolen Adolf Hoffmeister. Proces

demokratizace však definitivně končí v sedmdesátých letech, je dán pouze jeden

oficiální proud. Vedle toho se vyvíjí ta „druhá kultura“, underground, neboli kultura

alternativní.

Raná sedmdesátá léta se nesla ve znamení nově ustanovených –

reorganizovaných uměleckých svazů. Na aktivu umělců a kulturních funkcionářů

v prosinci 1970 byli účastníci seznámeni s usnesením ÚV KSČ. Umělecká

veřejnost se přihlásila k normalizační politice strany a zároveň se distancovala od

předchozího vedení svazů a jejich činnosti. Na aktivu přijali Stanovisko umělců

a kulturních pracovníků začínající slovy: „My, čeští komunističtí umělci...“48

a končící odstavcem: „Hledíme a vykračujeme vpřed – po boku dělnické třídy

a pod vedením Komunistické strany Československa do zápasu za velkou,

bohatou socialistickou budoucnost naší kultury i společnosti.“

Další shromáždění umělců a představitelů kultury bylo svoláno v lednu

1977 v reakci na zveřejnění Prohlášení Charty 77. V Národním divadle v Praze

umělci podpořili Provolání československých výborů uměleckých svazů: Za nové

tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru, tzv. antichartu, ve které de facto opakuje

stále stejné budovatelské cíle atp.

Mezi prorežimní teoretiky výtvarného umění patřil Dušan Konečný, který od

roku 1977 až do své smrti v roce 1983 vedl časopis Výtvarná kultura. Na jeho

stránkách obhajoval oficiální umění a kriticky se stavěl k umění tzv. neoficiálnímu,

jak dokládá text Naše umění slouží zájmům lidu a socialismu.49

Je tedy patrné, že v období komunistického režimu byl velice zúžen pohled

na svět a na jeho zobrazování. Veškeré umělecké činnosti byly podřízeny buď

nově ustanoveným, nebo reorganizovaným svazům. Vedle oficiálních struktur

nebyla přípustná žádná alternativa. Vše bylo ovlivněno ideologií. Umění podléhalo

47 ŠEVČÍK, Jiří – MORGANOVÁ, Pavlína – DUŠKOVÁ, Dagmar. České umění 1938-1989 – programy – kritické texty - dokumenty. 1. vyd. Praha: Academia 2001. ISBN 80-200-0930-2, s. 222. 48 Text celého prohlášení v příloze VI.; Stanovisko umělců a kulturních pracovníků. Výtvarná práce roč. XIX, č. 1. 1971, s. 1. 49 KONEČNÝ, Dušan. Naše umění slouží zájmům lidu a socialismu. Výtvarná kultura, č. 5, 1982. s. 4-17.

27

schvalování a rozhodnutí výtvarné rady (ideologické komise)50, která byla

podvýborem ÚV KSČ a měla v podstatě monopol.51 Další komise zřizoval SČVU,

ČFVU, Svaz architektů a další. Dle vzpomínek v rozhovoru Lubomíra Remla52

měly komise lichý počet členů (pět nebo sedm), aby nedocházelo k rovnosti hlasů.

Pro každé odvětví umělecké činnosti byly komunistickou stranou zakládány

jednotné centrální (nadspolkové) organizace, které měly hlavní sídlo v Praze.

V praxi se zde uplatňoval demokratický centralismus, který byl formulován

Marxem a Engelsem a později rozvinut V. I. Leninem, a objevil se tak v základních

stanovách komunistické strany. Základem činnosti a organizace demokratického

centralismu je plnění rozhodnutí hlavního centra. Svazy sice měly určitou

autonomii, ale současně musely plnit společný program a stanovy centrálních

organizací. Musely „dodržovat stranickou disciplínu.“

V krajích se zakládaly tzv. krajské organizace. Umělecké svazy tak sloužily

straně jako „převodové páky“.53 Postoje umělců k nově nastaveným pravidlům byly

různé. Někdo tvořil ve svém upřímném politickém postoji, jiný se cítil zastrašován,

byli i tací, kteří se zcela rozumově rozhodli pro lepší podmínky oficiálních autorů.54

V těchto politicky nastavených podmínkám tak nejčastěji docházelo ke dvojí tvorbě

autorů – pro veřejnost vznikala díla oficiální, v soukromí ateliérů pak vlastní tvorba.

V polovině osmdesátých let byla vydána ČÚV Socialistické akademie ČSSR

na pomoc lektorům brožura s názvem Kultura a umění v soudobém ideologickém

boji.55 Zde nezbývá než citovat: „Role kultury v etapě rozvinutého socialismu

objektivně vzrůstá, obohacuje a prohlubuje socialistický duchovní život. Stává se

nezastupitelnou přetvářející silou, která ovlivňuje vědomí a celý životní způsob lidí.

Významně se podílí na celkovém rozvoji socialistické společnosti a stává se

nezbytnou podmínkou jejího dalšího všestranného zdokonalování. Socialistická

kultura ve svém rozvoji a naplňování humanistického poslání ukazuje též cestu

50 O fungování komisí též viz příloha IV. Vyhláška ministerstva školství a kultury o nákupu, zadávání a prodeji děl výtvarných umění a o některých jiných opatřeních v oboru výtvarných umění č. 149/1961 Sb. 51 OHNISKA ZNOVUZROZENÍ: České umění 1956-1963. Katalog k výstavě. Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR 28. 7. – 23. 10. 1994 Městská knihovna v Praze. ISBN 80-7010-029-X, s. 265. 52 URLICH, Petr – VORLÍK, Petr – FILSAKOVÁ, Beryl – ANDRÁŠIOVÁ, Katarína – POPELOVÁ, Lenka. Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků. 1. vyd. Praha: ČVUT 2006. ISBN 80-01-03413-5, s. 130. 53 ŠETLÍK, Jiří. Počátky činnosti tvůrčích skupin a jejich význam. Sborník ze sympozia GHMP, 1992, s. 3. 54 Tamtéž, s. 3. 55 LUŇÁKOVÁ, Růžena. Kultura a dění v soudobém ideologickém boji. 1. vyd. Praha: Horizont 1985.

28

a perspektivy vývoje světové pokrokové a revoluční kultuře.“56 „Zvlášť významná

úloha je v kalkulacích stratégů soudobého imperialismu a antikomunismu

přisuzována oblasti umění. Poučily nás o tom velmi přesvědčivě poznatky

z krizového vývoje v naší společnosti koncem šedesátých let, v nichž působení

antikomunistických vlivů na uměleckou frontu a západního buržoazního umění na

některé vrstvy obyvatelstva – zejména na mládež – mělo velmi negativní

důsledky.“57

Zajímavý náhled na problematiku vlivu ideologie na užité a výtvarné umění

uvádí Jan Michl ve svém článku Dva různé osudy: Užité umění a průmyslový

design v socialistickém Československu.58 Vysvětluje, proč bylo užité umění na

rozdíl od průmyslového designu v socialismu úspěšnější a podporované. Ta

umění, která v komunistickém režimu prosperovala, nazývá uměním

předindustriálním (je pouze v malé míře závislé na dělbě práce). Minulý režim tato

umělecká řemesla podporoval, vytvářel pro ně cechovní rámec. Jedná se zejména

o jednotné svazy umělců, monopolní obchod s uměním, struktury fondů. Také bylo

zákonem stanoveno, že každý stavebník a architekt musí dané procento z nákladů

věnovat výtvarné výzdobě. Toto cechovní myšlení (jiného myšlení nebyl

socialismus schopen), jak říká Michl, bylo aplikováno i na industrializované umění

(průmyslový design). Na rozdíl od užitého umění tato „cechovnost“ a neexistence

tržního hospodářství průmyslový design omezovala. Michl dále upozorňuje na to,

že tyto „cechovní myšlenky“ se nevytvořily až po roce 1948, ale existovaly již o rok

dříve – byly publikovány v brožuře O potřebách československého výtvarnictví:

Memorandum ústředního bloku výtvarníků Československé republiky. Tato

dvacetidvoustránková brožura vyšla v březnu 1947, v úvodu je adresována

prezidentu Československé republiky, členům vlády a členům ústavodárného

Národního shromáždění. Ústřední blok výtvarníků ve svém memorandu

upozorňoval na situaci, respektive zejména hospodářskou krizi československého

výtvarnictví, a navrhuje vládě zavedení jistých opatření. Jednak zavedení

umělecké výchovy na školách, dále v rámci hospodářských opatření navrhuje

založení Ústřední nákupny a prodejny výtvarných děl a Fondu výtvarných umělců.

56 LUŇÁKOVÁ, Růžena. Kultura a dění v soudobém ideologickém boji. 1. vyd. Praha: Horizont 1985, s. 7. 57 Tamtéž, s. 9. 58 MICHL, Jan. Dva různé osudy: Užité umění a průmyslový design v socialistickém Československu. [cit. 2008-02-29]. Dostupné z: <http://www.geocities.com/Athens/2360/jm-cz.dva-osudy.html>.

29

V tomto memorandu se také píše: „Bylo by proto namístě, aby stavebníkům všech

pozemních staveb bylo uloženo 0,5 % až 1 % ze stavebního nákladu věnovat na

výtvarnou výzdobu; kvótou vyšší pak aby bylo pamatováno na začlenění

výtvarného umění do staveb určených k významnému veřejnému použití. (...)

Přitom by bylo třeba počítat nejen na vnější a vnitřní výzdobu monumentálního

charakteru, nýbrž stejně i na vybavení (...) malířskými a sochařskými díly intimního

charakteru. (...) Výtvarnému umění by bylo umožněno, aby se účinně zařadilo do

výstavby státu a naše moderní stavby a městské čtvrti by přestaly být výtvarnou

pouští.“59 V neposlední řadě navrhují také jistá administrativní opatření –

především legalizaci Ústředního bloku samotného. Myšlenky a principy otištěné

v memorandu následně převzala řada svazových organizací.

V období ovlivněném komunistickou ideologií se pozornost zaměřovala na

tzv. životní prostředí. Pod toto označení byla zahrnována architektura,

urbanismus, ale i výtvarné umění, řemeslo nebo design – tedy to, co má

schopnost nějakým způsobem ovlivnit celkové vyznění městského nebo

krajinného prostředí a zároveň zpětně působit na člověka. Vedle těchto kulturních

a estetických hodnot zahrnovali do životního prostředí také hodnoty etické – tedy

snahu o zachování přírody a dalších přírodních zdrojů.

Cílem socialistického řízení státu bylo zpříjemnit pracujícím pracovní

i obytné prostředí – snaha člověka esteticky a především ideově formovat

(„zvyšovat životní úroveň nejširší společnosti“60). Nejvíce se s užitým uměním

setkáváme právě v městské architektuře. Jak jsem již zmínila, umělecká tvorba

podléhala schvalování a „rozmarům“ ideologických uměleckých komisí. Vše se

mělo řídit heslem: „Socialistické svým obsahem a národní svou formou.“61 Dalším

sloganem tehdejší propagandy bylo „Dohoníme a předhoníme“ a snaha

o „gesamtkunstwerk“ jako ideální propojení všech druhů umění.

Pro ideologii byla kultura dobrou zbraní v politickém boji. Na přelomu

sedmdesátých a osmdesátých let vznikla v architektuře řada monumentálních

realizací – mozaiky ad. Tato díla měla „oživovat i individualizovat prostředí nových

59 Memorandum ústředního bloku výtvarníků Československé republiky – O potřebách československého výtvarnictví. Praha 1947, s. 11. 60 KARBAŠ, Jiří. České výtvarné umění v architektuře 1945-1985. 1. vyd. Praha: Odeon 1985, s. 26. 61 OHNISKA ZNOVUZROZENÍ: České umění 1956-1963. Katalog k výstavě. Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR 28. 7. – 23. 10. 1994 Městská knihovna v Praze. ISBN 80-7010-029-X, viz poznámka Šváchy na str. 257.

30

institucí, sídlišť i celých měst.“62 V Praze probíhá výstavba metra s množstvím

uměleckých děl, která reprezentovala soudobé „oficiální“ umění.

Oficiální umění se uplatnilo také ve výzdobách reprezentativních budov,

velvyslanectví v zahraničí. Zde však převažovala tematika abstraktní, více méně

nepolitická. Uplatňuje se především práce se sklem (Brychtová–Libenský) nebo

práce sgrafitové (Ladislav Čepelák). Pro reprezentativní prostory v Čechách

vytvořil Stanislav Hanzík „umělecky kvalitní realizaci“,63 plastiku pro památník

českého státu na Řípu (1979). Důležitá byla výzdoba Paláce kultury v Praze (dnes

Kongresové centrum) slavnostně otevřeného v roce 1981. Uplatnila se zde díla,

která byla politicky nekonfliktní, například gobelín od Cyrila Boudy s názvem

„Praha hudební“ nebo gobelín od Věry Drnkové-Zářecké s názvem „Ve znamení

míru“.

A 6.1. UDĚLOVÁNÍ VYZNAMENÁNÍ, TITULŮ A STÁTNÍCH CEN Tehdejší režim vyznamenával umělce často, existovala pro ně řada

možných ocenění. Udělovala se různá státní vyznamenání, čestné tituly, ceny

nebo resortní vyznamenání. Například Řád republiky, Řád práce, Za zásluhy o

výstavbu, Za vynikající práci, Zasloužilý umělec, Národní umělec, Státní cena

Klementa Gottwalda, Národní cena České socialistické republiky, Zasloužilý

pracovník kultury, Vzorný pracovník kultury, Krajská cena za tvůrčí činnost, Za

rozvoj pracovní iniciativy, Medaile za obětavou práci pro socialismus nebo

Budovatel severočeského kraje. Existovaly také ceny, které udělovaly umělecké

svazy, kulturní fondy nebo nakladatelství. Například cena SČVU a cena SČVU pro

absolventy vysokých škol. Seznam výtvarných umělců, kteří obdrželi titul Národní

umělec a v Severočeském kraji obdrželi titul Zasloužilý umělec a další ocenění,

uvádím v závěru druhé části práce (kapitola B 3.).

V zápisu statutů národních a resortních titulů a cen64 jsou specifikovány

možnosti udělení dané ceny. Titul Národní umělec: „se propůjčuje

československým občanům za umělecké působení zvlášť vynikající úrovně, které

62 PETIŠKOVÁ, Tereza. Oficiální umění sedmdesátých a osmdesátých let. Dějiny českého výtvarného umění VI/1 1958/2000. 1. vyd. Praha: Academia 2007. ISBN 978-80-200-1487-X, s. 456. 63 Tamtéž, s. 458. 64 Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem. Karton č. 1.

31

svým mimořádným významem obohatilo kulturu ČSSR.“ Titul Zasloužilý umělec: „se uděluje za zvláštní zásluhy získané dlouholetou vynikající prací v kterémkoliv

oboru umění.“ Titul Zasloužilý a vzorný pracovník kultury: „Udělují se

pracovníkům kultury, kteří se na příslušném úseku kultury svou obětavou prací

a zvlášť vynikajícími pracovními výsledky mimořádným způsoben zasloužili o jeho

rozvoj nebo se stali pro ostatní vzorem hodným následování.“

Další ceny byly udělovány prezidentem ČSSR. Mezi ně patřila Státní cena Klementa Gottwalda, která je nejvyšší formou ocenění tvůrčí činnosti v umění

(mj.) v ČSSR a udělují se jako projev čestného uznání státu za vynikající tvůrčí

výkony. V oblasti umění se SC KG udělují za díla nebo výkony, které se vysokou

úrovní, obsahem výrazně podílejí na obohacování a rozvíjení československého

kulturního života, svým ideovým pojetím stojí plně na zásadách strany a přispívají

k rozvoji národní kultury.

Mezi ceny udělované ČSR patřila Národní cena ČSR: Je nejvyšší formou

ocenění tvůrčí činnosti v umění (mj.) v ČSR. Uděluje se za vynikající zásluhy,

tvůrčí výsledky nebo výkony v oblasti umění, které obohatily lidské poznání nebo

vytvořily velké kulturní a umělecké hodnoty nebo jinak významnou měrou přispěly

k rozmnožení hmotného a duchovního bohatství českého národa a národností

ČSR. Cena Antonína Zápotockého: Uděluje se za významná umělecká (mj.) díla

a za významnou kulturně výchovnou činnost. Cenou mohou být vyznamenáni

jednotliví čs. umělci, umělecké kolektivy profesionální i amatérské. Cena ministra kultury ČSR: uděluje se za významnou činnost v oblasti umění, kultury, literatury

původní a překladové, popř. umělecké kritiky. Oceňuje se jí činnost jednotlivců

nebo kolektivů v uplynulém roce.

Státní vyznamenání jako Řád práce se propůjčovala za zvlášť významné

pracovní výsledky na poli hospodářském, ve státní nebo jiné veřejné službě, za

zvláštní úspěchy ve vědecké, výzkumné, kulturní a veřejné činnosti nebo za

zásluhy o obranu státu. Do této kategorie patřilo také Vyznamenání za zásluhy o výstavbu. Vyznamenání se propůjčovalo těm, kteří se svou prací stali vzorem

v rozvoji a využití vědeckotechnických poznatků nebo se zasloužili o rozvoj

národního hospodářství, vědy, techniky a kultury, nebo mají významné zásluhy

politické, státní nebo jiné veřejné činnosti. Vyznamenání za vynikající práci se

propůjčovalo za vynikající pracovní výkony přispívající k rozvoji národního

32

hospodářství, vědy, techniky nebo kultury a za úspěšnou práci v politické, státní

nebo jiné veřejné činnosti. Také se propůjčovala Medaile za obětavou práci pro socialismus, tím se oceňovala dlouholetá obětavá práce a zásluhy při budování

socialismu v ČSSR a soustavná angažovanost pro politiku KSČ.

Cena severočeského KNV se udělovala za tvůrčí a vynikající práci

z oblasti školství, kultury aj. nebo za významnou činnost pro společnost a kraj,

udělovala se jak jednotlivcům, tak kolektivům.65

A 7. ZPŮSOB FINANCOVÁNÍ UMĚLECKÝCH DĚL

Pravděpodobně první myšlenka na financování děl z rozpočtu stavby byla

otištěna ve výše citovaném Memorandu Ústředního bloku výtvarníků

Československé republiky. Teprve šedesátá léta přinesla přímé legislativní

vymezení spolupráce výtvarníka s architektem.

Povinnost financovat výtvarná díla z rozpočtu stavby nebyla jen praxí

v socialistických zemích. Také v zemích kapitalistických se tato myšlenka objevila.

Například Francie měla pro tuto oblast vlastní zákon, v USA existoval od konce

šedesátých let vládní program Procento pro umění.66

Dne 28. července 1965 vydala Státní komise pro techniku ve spolupráci

s orgány ústředních investorů a autorských svazů vládní usnesení s číslem 355.

(č. 355/1965 Sb. o řešení otázek uplatnění výtvarného umění v investiční

výstavbě).67 Návrh usnesení předložil vládě místopředseda vlády a předseda

Státní komise pro investiční výstavbu J. Piller spolu s ministrem školství a kultury

Č. Císařem dne 8. července 1965. Usnesení vlády Československé socialistické

republiky nařizovalo využití výtvarných děl ve výstavbě, schválilo zásady pro

spolupráci mezi výtvarníky, architekty-projektanty a investory a nařizovalo zajištění

spolupráce mezi projektantem a SČVU a SA ČSSR při řešení výtvarné podoby

staveb. V příloze k usnesení jsou popsány zásady pro spolupráci a „zajištění

účelného využívání finančních prostředků na výtvarná díla, tvořící součást

65 Více a podrobněji v publikaci: PULEC, Vladivoj. Československá státní vyznamenání, státní čestná uznání a ceny. 1. vyd. Praha 1980. 66 PAŽOUTOVÁ, Kateřina. České výtvarné umění a architektura 60. let. 20. století. Zkrácená verze Ph. D. Thesis. VUT Brno 2004 ISBN 80-214-2807-4, s. 15. 67 Viz příloha V.

33

architektonického řešení staveb.“68 Toto usnesení mělo za cíl vytvořit trvalou

spolupráci mezi investory a výtvarnými umělci a samozřejmě zlepšovat úroveň

životního prostředí. Státní komise pro investiční výstavbu ve spolupráci s SČVU

a SA ČSSR kategorizovala stavby podle jejich územní, architektonické a výtvarné

náročnosti. Podle toho byl vypočítán podíl investic na užitá výtvarná díla. Výsledná

částka se tedy lišila podle toho, jaký byl celkový investiční náklad na stavbu, podle

míry společenské významnosti místa stavby a podle stavby samotné. Dohled nad

dodržováním těchto zásad měly jednotlivé komise pro výstavbu krajských

národních výborů (komise u útvarů hlavních architektů). Jimi zřizované poradní

sbory posuzovaly „vhodnost a přiměřenost“ užitých výtvarných děl. Sledovaly také

průběh a plnění daného úkolu a mohly zabránit „neekonomickému rozdrobování“

finančních podílů na jiné účely nebo na „společensky neúčinná a nevýznamná“

umělecká díla. Architekt-projektant měl u určitých staveb právo vyžádat si

spolupráci jím vybraného výtvarníka. O tuto spolupráci žádal zpravidla ČFVU nebo

přímo u SČVU, jehož umělecká komise výtvarníka schvalovala. Po schválení byla

vystavena hospodářská smlouva. Podle nařízení pak komise měly hodnotit úroveň

uměleckých děl dle vyhlášky č. 149/1961.69 Projektant-architekt mohl také požádat

o výběr autora formou soutěže. Soutěže byly vypisovány jen u významných

zakázek (jako například pro výzdobu exteriéru zasedací síně KNV v Ústí nad

Labem). Dalších soutěží v Ústeckém kraji pravděpodobně mnoho neproběhlo, a to

z důvodu finanční nákladnosti a značného zdržení zahájení výstavby. Zásady

nového usnesení se staly platnými od 1. ledna 1966 pro všechny nově

projektované stavby.

Určení podílu nákladů na výtvarná díla „umožní (...) účinně soustřeďovat

realizaci uměleckých děl na takové prostory, části staveb a objekty, které jsou

společensky významnou součástí životního prostředí našich pracujících.“70

Syntéza výtvarného umění a architektury je „v ideologickém boji přínosem, který

naprosto nelze přehlížet.71“ Návrh usnesení předpokládal úměrné zvýšení

68 Vláda Československé socialistické republiky, Usnesení z 28. července 1965 č. 355 o řešení otázek uplatnění výtvarného umění v investiční výstavbě. Národní archiv České republiky. 69 Viz příloha IV. 70 Návrh vládního usnesení Státní komise pro investiční výstavbu a Ministerstva školství a kultury o řešení otázek uplatnění výtvarného umění v investiční výstavbě z 8. července 1965. Národní archiv České republiky. 71 Tamtéž.

34

průměrných ročních nákladů na výtvarná díla v architektuře až na 80–100 milionů

Kčs. V minulých letech se náklady pohybovaly mezi 70–80 miliony Kčs.

Obecně se uvádí a jsou známa tzv. tři procenta pro umění z celkového

rozpočtu. Sylva Petrová ve svém textu s názvem Sklo a keramika uvádí:

„Umožnila to (možnost využití skla a keramiky v architektuře) speciální legislativní

opatření zavazující investory věnovat dvě procenta z celkového rozpočtu stavby

na uměleckou výzdobu.“72 Obě tvrzení mohou být pravdivá, neboť procenta

vyčleněná pro umělecká díla se určovala dle tabulek. Stavby byly rozděleny dle

druhu, významu a umístění, velikost stavby nerozhodovala. Výsledná částka se

lišila, jelikož: „Investiční náklad na výtvarné umění se tak rovnal násobku

investičního nákladu stavební části či objektu, základní procentní sazby na

výtvarné umění, koeficientu společenského významu stavby a koeficientu

společenské a architektonické náročnosti stavby.“73 Přesná diferenciace procent

pro jednotlivé stavby měla být sepsána do 30. listopadu roku 1965. Tato příloha

není součástí vládního usnesení ani jeho návrhu.

A 8. VZTAH ARCHITEKTURY A VÝTVARNÉHO UMĚNÍ

„Úsilí o výtvarnost a emocionálnost současné architektury se prověřuje tím,

jak úspěšně navazuje kontakt s díly výtvarného umění.“74

K prolínání umění a architektury dochází už od nepaměti. Mohlo být řešeno

přímo jako součást architektury, nebo jsou díla přidávána dodatečně. Důležité pro

oba přístupy je zakomponování výtvarného díla tak, aby architekturu

nenarušovalo, působilo přirozeně v použitém osvětlení či barevnosti, samozřejmě

neméně důležitá je velikost díla a kompozice ve vztahu k prostoru. Těmto

zásadám a podmínkám se velice podrobně věnuje Zdenka Nováková ve svých

skriptech s názvem Výtvarné dílo v architektonických koncepcích. Dalším faktorem

ovlivňujícím celkové vnímání uměleckého díla je jeho estetická hodnota a kvalita

materiálového provedení. Jako příklady dokonalé syntézy výtvarného díla

72 PETROVÁ, Sylva. Sklo a keramika 1958-1970. Dějiny českého výtvarného umění VI/11958/2000. 1. vyd. Praha: Academia 2007. ISBN 978-80-200-1487-X, s. 335. 73 PAŽOUTOVÁ, Kateřina. České výtvarné umění a architektura 60. let. 20. století. Zkrácená verze Ph. D. Thesis. VUT Brno 2004 ISBN 80-214-2807-4, s. 17. 74 DOSTÁL, Oldřich – PECHAR, Josef – PROCHÁZKA, Vítězslav. Moderní architektura v Československu. 2. vyd. Praha 1970, s. 242-244.

35

s architekturou byly v dobových publikacích a časopisech zmiňovány

skandinávské země, například helsinské parky se sochařskou výzdobou a jiné.

Charakter výtvarného díla v architektuře je dán kulturním prostředím,

stavem společnosti doby, ve které vzniká. Kromě těchto sociálních vztahů je

výtvarné dílo určeno použitým materiálem a způsobem provedení.

Již v polovině padesátých let se Karel Honzík okrajově zabývá

problematikou malířství a sochařství ve spojení s architekturou. Píše: „Jednou

z velmi nápadných vlastností socialistické architektury, která se také názorně jeví

na všech ukázkách sovětských, je opětné spojení architektury se sochou

a malbou.“75 Své myšlenky na toto téma dále rozvinul ve své knize Tvorba

životního slohu. Zde se v kapitole Obraz a socha v architektuře zabývá

rozmanitými aspekty. Pro nás nejzajímavější je pasáž, kde se Honzík zabývá

vztahem architektury a uměleckého díla. Říká: „pro dnešního člověka je

přítomnost uměleckého díla v obytném prostoru stejnou nezbytností jako vzduch

a chléb.“76 A jestliže je nezbytným v soukromém bytě, je nezbytný i v pracovním

nebo veřejném prostoru, „který není ničím jiným než rozšířením prostoru

soukromého.“77 Honzík se zabývá především obrazem a sochou. Oboje se dá

rozdělit na dílo, které je přenosné, nebo dílo pevné (stálé, nepřenosné).

S výtvarnými díly přenosnými se vedle soukromých příbytků můžeme setkat

i v prostorách divadel, kaváren, klubů a kulturních domů ad. Tento přístup Honzík

chválí – seznamuje totiž s uměleckými díly i veřejnost, která nenavštěvuje

například galerie a muzea.

Na stránkách časopisu Výtvarná kultura se problematika architektury

a výtvarného díla, umění a životního prostředí, spolupráce výtvarníka

s architektem objevovala často. Ve druhé polovině sedmdesátých let se o tomto

tématu rozepisuje akademický malíř Martin Sladký: „Výtvarné dílo spjaté trvale

s architekturou musí tedy respektovat souvislosti, do kterých bylo vřazeno. Dá se

říci, že nejvyšší ambicí každého umělce je takový výtvarný čin, jenž by vplynul do

harmonie celého objektu a splynul s materií stavby. Výtvarné dílo a architektura je

tedy vztahem oboustranným.“78 Sladký dále v textu připouští určité napětí mezi

75 HONZÍK, Karel. Architektura všem. 1. vyd. Praha 1956, s. 111. 76 HONZÍK, Karel. Tvorba životního slohu. 3. vyd. Praha: Horizont 1976, s. 303. 77 Tamtéž, s. 303. 78 SLADKÝ, Martin. Vztah architektury a výtvarného umění. Časopis SČVU Výtvarná kultura 3/1977, s. 5.

36

architekturou a výtvarným dílem „...právě toto napětí dává možnost uchopit věčně

se měnící skutečnost...“79 V polovině osmdesátých let se na stránkách stejného

časopisu objevuje článek Jana Hány o poslání výtvarného díla ve společnosti:

„Základem je vypracování dlouhodobé ideově jasné koncepce významných

architektonických i výtvarných realizací v souladu se společenskou potřebou

a dodržování této koncepce. ... je nutno docílit součinnost a soulad v názoru

investora, uživatele, projektanta a výtvarníka tak, aby architekt a výtvarný umělec

mohli spolupracovat na realizaci díla už od stadia úvodního projektu. Tak se

odstraní mnohdy uspěchané nalepování výtvarného díla na uvolněné místo tam,

kam ho investor a projektant dodatečně umístí.“80

S výtvarným dílem jako s neoddělitelnou součástí díla architektonického se

setkáme především ve veřejných budovách a prostorech. Tyto objekty lze nazvat

„monumentálními“. Monumentální tvorba v architektuře (jak ve skle, keramice

a textilu) se začala rozvíjet především díky státním zakázkám a výše uvedenému

usnesení vlády č. 355/1965. I přes propojenost, prolínání se architektury

a výtvarného umění si každé dílo zachovává svojí autonomii, můžeme ho hodnotit

a vnímat samo o sobě.81 Mezi stálá umělecká díla Honzík řadí reliéf, fresku nebo

barevná okna. K problematice monumentality pak Honzík píše: „Monumentalita

není v podstatě závislá na velikosti. Monumentální dílo neztrácí na své

monumentalitě, jestliže je zmenšíme. To proto, že je symbolem, že vyjadřuje

nějakou obecně platnou sociální myšlenku a že jeho forma je přiměřená tomuto

poslání.“82 O vymezení „angažované tvorby“ se pokusil Dušan Konečný v publikaci

Výstavy současného umění: „Důležitým mezníkem, který byl spjat s vytyčením

konkrétních úkolů pro prohloubení výsledků konsolidace ve všech oblastech

našich národů, byl XIV. sjezd KSČ. (...) Angažovaná tvorba se objevuje stále

výrazněji také na samostatných výstavách našich umělců. Zasahuje nejen do

monumentálních realizací, ale i do komorních výstavních forem. (...) Za projevy

angažovaného umění nejsou považována výlučně díla s revoluční

a budovatelskou tematikou, ale ta umělecká díla, jež vyjadřují pravdivě a umělecky

79 SLADKÝ, Martin. Vztah architektury a výtvarného umění. Časopis SČVU Výtvarná kultura 3/1977, s. 5. 80 HÁNA, Jan. Poslání výtvarného díla ve společnosti. Výtvarná kultura. 1986/2, str. 4. Hána v závěru článku nabádá k rozvinutí diskuze a hodnocení výtvarného díla v architektuře ze strany teoretiků architektury, výtvarného umění, estetiků, psychologů a sociologů. Upozorňuje na anonymitu realizací v architektuře. 81 HONZÍK, Karel. Tvorba životního slohu. 3. vyd. Praha: Horizont 1976, s. 317-318. 82 Tamtéž, s. 318.

37

náročně estetické a etické představy a ideály lidu, jež pomáhají socialistické

výchově člověka, to znamená např. i portrét, krajina, lyrické figurální dílo, akt či

zátiší ... krásy socialistické vlasti, vnitřní svět nového člověka, jeho vztah k okolí,

věcem, které ho obklopují atd.“83

A 8.1. UMĚNÍ A SÍDLIŠTĚ

Před schválením usnesení vlády č. 355/1965 probíhala umělecká výzdoba

sídlištních celků nekontrolovaně, v závislosti na zájmu investora a architekta-

projektanta. Od 1. ledna 1966 se u výstavby nových sídlišť muselo počítat s danou

finanční částkou na výtvarné realizace. Sídliště můžeme charakterizovat jako

obytný celek většinou mimo kompaktní výstavbu.84 Výstavba nových obytných

celků byla chápána jako komplexní řešení sídliště (tzv. střediska), které by

reprezentovalo ekonomicko-společenský princip města „v duchu socialistických

idejí“. /13/ a /14/ Byla propagována snaha o to, „vytvořit pracujícím zdravé, účelné

a krásné prostředí“.85 Počítalo se také s výtvarnou výzdobou. Vycházela řada

příruček a směrnic, jak docílit nejlepší skladby sídliště. V roce 1966 vydal

Výzkumný ústav výstavby a architektury (VÚVA) v Praze příručku Pravidla

plánování a výstavby sídlišť, kde je podrobně popsáno vše o stavbě sídlišť

(základní „sídlištní“ terminologie, rozvoj sídlišť, územní plánování, urbanistická

struktura, průmyslová výroba, zemědělská výroba, sklady, organizace dopravy,

technické vybavení, samotné bydlení, občanská vybavenost, přírodní prostředí

/rekreace/ ad.). Sídliště jsou zde dělena na městská, sídliště přechodného typu

a venkovská sídliště. Hlavními „hesly“ tehdejší výstavby byla typizace

a normalizace, dalšími určujícími faktory stavby pak materiál a použitá

technologie.86 Je třeba připomenout, že pojmy jako standardizace, unifikace nebo

centrální (státní) řízení územního plánování, byly ještě před rokem 1948 hlavními

myšlenkami avantgardy. Ti však brzy přišli na to, že tato hesla aplikovaná v realitě

83 KONEČNÝ, Dušan. Výstavy současného umění. Praha: Odeon. 1. vyd. 1977, s. 5-7. 84 V úvodu této kapitoly vycházím z přednášky Rostislava Šváchy. ŠVÁCHA, Rostislav. Architektura českých sídlišť. Přednáška z 27. 11. 2007 na VŠUP. 85 NOVOTNÝ, Jiří. Nové bydlení v Praze. 1. vyd. Pražská informační služba. Orbis 1964. s. 11. 86 HONZÍK, Karel. Cestou k socialistické architektuře. Státní nakladatelství technické literatury. Praha 1960. s. 135.

38

vedou k zániku individuality.87 Avantgardní architektura byla později prohlášena za

úpadkovou tvorbu.

O působení sídlištního prostoru na člověka a o jeho nejlepší kompozici

s užitím výtvarné výzdoby Karel Honzík píše: „Vysoké několikapodlažní domy

svými potřebnými odstupy vytvářejí velké prostory, v nichž se člověk ztrácí

a podléhá jakési prostorové labilitě. Je třeba vytvořit prostředí, které člověk

bezprostředně vnímá, o něž se psychicky opírá a které přímo prožívá. Například

dobrým seskupením menších objektů občanské vybavenosti, kompozicí

zahradních úprav a parteru obytného prostředí; příznivý účinek může mít také

kontrast několika nižších a vysokých domů. Velmi účinným prvkem je rovněž

architektonický detail veřejného zařízení a výtvarná výzdoba. Naznačených

prostředků bylo použito na Proseku a na Invalidovně...“88 Pět let po uveřejnění

Honzíkovy knihy bylo schváleno již mnohokrát zmiňované vládní usnesení č. 355.

Díky němu je umění zahrnuto do komplexnosti výstavby

a vybavení sídlišť, a co je hlavní, je jeho uplatnění dodržováno. Na stránkách

časopisu Panorama se objevila i pochybnost nad výtvarnými díly na sídlištích, a to

v tom smyslu, zda rychlost výstavby nových sídlišť, která je značná, nemá vliv na

výslednou podobu požadovaných uměleckých děl.89

Architekt Jiří Kroha (v roce 1968 již národní umělec) chápal aplikování

uměleckého díla na sídlištích jako boj proti vlivu technicko-civilizačního procesu

a jeho systematičnosti na člověka. Nepřipouštěl otázku zda má umění na sídlištích

být, podle něj tam prostě být musí. Chápal tedy umění na sídlišti jako postulát.

Umění na sídlišti přináší člověku pocit svobody, uvolňuje ho, zprostředkovává

citové a emotivní sdělení, může šokovat.90 Kroha upřednostňuje do sídlištních

celků především sochařské realizace. Pokusit se vytvořit pro každé sídliště

(architektonickou koncepcí a výtvarnými díly) jeho genius loci, které mají většinou

všechny starší čtvrtě (v Praze lze snadno odlišit Žižkov od Košíř apod.).

Kde se vzala sídliště? V krátkém historickém exkurzu popisuji vývoj stavební

výroby a sídlišť samotných s mírným přesahem za rok 1989. 87 ARCHITEKTURA 20. STOLETÍ. Správa Pražského hradu. 1. vyd. Praha 2001. ISBN 80-86161-40-4. s. 27. 88 HONZÍK, Karel. Cestou k socialistické architektuře. Státní nakladatelství technické literatury. Praha 1960, s. 40. 89 Jak se dostává výtvarné umění na sídliště. Panorama 3/1968, s. 5. 90 Umění na sídlišti (rozhovor s národním umělcem ing. arch. Jiřím Krohou). Panorama 3/1968, s. 2.

39

Technologii stavební výroby ovlivnil F. W. Taylor, který zkoumal vědecké řízení

práce v USA v 80. letech 19. století. Pojem „taylorismus“ ovlivnil v architektuře technologii

stavební výroby. Přímo na stavební teorii aplikoval taylorismus Frank Bunker Gilbreth ve

své Motion Study z roku 1911. Sledoval množství úkonů dělníka při stavbě cihlové zdi

a dokázal zredukovat počet těchto úkonů z 20 na 8. Také velikost použitých dílů ovlivňuje

počet pohybů – z toho vychází, že čím větší dílce stavebník použije (panely), tím bude

realizace rychlejší. U nás v meziválečných letech vznikla Pracovní skupina architektů

(PAS, kteří byli levicově zaměřeni (Karel Janů, Jiří Štursa a Jiří Voženílek). Oslavovali

hromadnost, kterou kladli morálně výš než jedinečnost (unikát je neetický). V roce 1946

vydává Karel Janů knihu Socialistické budování, ve které se zabývá budoucím vývojem ve

stavebnictví a architektuře. Po roce 1948 se Karel Janů dostává na vysoké pozice. Proč

se na Západě postupně od staveb panelových sídlišť upouštělo? Existovala zpětná vazba

„veřejného mínění“ a na Západě také nebylo centrální řízení. U socialistického budování

se nehledělo na kvalitu (ta je nespočitatelná, nevejde se do tabulek, nedá se kontrolovat),

ale především na kvantitu. V raných šedesátých letech u nás vznikla asi nejkvalitnější

sídliště. Bylo povoleno několik staveb experimentálních celků, ve kterých umělecké dílo

působí přirozeně (např. Brno-Lesná). Po roce 1989 dochází k zastavení výstavby sídlišť,

které novináři interpretují jako „vítězství nad socialismem“. Dochází ke snaze

„humanizovat“ sídliště. Tato „humanizace“ však často vede ke zmrzačování panelových

domů (aplikované stříšky, arkády, „postmoderní klobouky“, zateplování /nařízení EU/ ad.).

A 9. ZAHRANIČNÍ SOUVISLOSTI – SVĚTOVÉ VÝSTAVY A 9.1. SVĚTOVÁ VÝSTAVA EXPO 1958 V BRUSELU

Světová výstava v Bruselu se konala jako první poválečná mezinárodní

přehlídka a trvala šest měsíců. Tématem bruselské výstavy bylo: Bilance světa pro

svět lidštější. Země se zaměřily především na přehlídku techniky a umění, do

tvorby se promítl i strach z důsledků atomových bomb a studené války. Ústředním

motivem Expa 58 se stalo Atomium /15/ nebo Le Corbusierův pavilon firmy Philips.

Československým výtvarným umělcům umožnila účast na světové výstavě

seznámení se s tvorbou zahraniční. V naší expozici se uplatnilo abstraktní umění,

které do té doby socialistický realismus nepřipouštěl. Typickými „bruselskými“

formami je užití ostrých geometrických tvarů, křivek, diagonál, prolamovaných

lichoběžníků, jasných barev nebo nových plastických hmot. Úspěch

40

Československého pavilonu na světové výstavě Expo 58 v Bruselu přinesl

v umění stav jistého uvolnění, obrody. Umožnil Československu vystoupit ze stínu

Sovětského svazu. Nejvíce ocenění dostali umělci za užitou tvorbu, zejména se

proslavilo české sklo.

Československý pavilon /16/ od architektonického tria Cubr–Hrubý–Pokorný

zabíral na výstavě šest tisíc metrů čtverečních a získal hlavní cenu. /17/ Svou

formou navázal na funkcionalismus, architekti použili ocelový skelet v kombinaci

se sklem. Výstavní pavilon byl hodnocen jako „harmonický celek spojující všechny

výtvarné disciplíny.“91 Architekti a umělci měli znázornit jeden den života

v Československu.92 Hlavním scénáristou se stal Jindřich Santar, kterému se

podařilo „s ohromujícím citem udělat z propagandy umění.“93 Libreto sepsal Adolf

Hoffmeister, scénografii některých instalací navrhli Josef Svoboda a František

Tröster.

Je třeba si uvědomit, že vedle pozitivních aspektů účasti naší země na

mezinárodní výstavě (které jistě převažují) existovalyi aspekty negativní. Jednalo

se vlastně o „ideální“ propagaci komunistického režimu; prezentace „jednoho dne

života v Československu“ totiž absolutně neodpovídala skutečnosti.

Pavilon zapůsobil na návštěvníky Bruselu především svou komplexností,

propojením, prolínáním umění a architektury. /18/ Nezáleželo tedy ani tak na

vystavených dílech, ale na koncepci a pojetí celého výstavního prostoru.

Předpokladem úspěchu bylo také užití minima popisků, velký úspěch

zaznamenala také Laterna magika Alfreda Radoka.

Projektem pavilonu na Expu 58 v Bruselu se česká architektura pokusila

znovu propojit se západním světem. Řada našich výtvarníků měla možnost

seznámit se se současnou tvorbou za hranicemi. Výtvarná díla (především užité

umění) zde vystavená se vedle realistického zobrazení častěji přiklánějí

k abstraktní formě. Bruselská výstava měla pro naši zemi více významů, než jen

úspěch expozice. Byla v té době možností pro naše umělce, někdy vůbec poprvé,

vycestovat za hranice a konfrontovat se s uměním světovým. Také se

československá kultura prezentovala samostatně, a jak jsem již zmínila, vystoupila

91 LAMAROVÁ, Milena. 50. léta: užité umění a design. Katalog výstavy Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. únor-duben 1988, nestránkováno. 92 ŠVÁCHA, Rostislav. Architektura 1958-68. Dějiny českého výtvarného umění VI/1 1958/2000. 1. vyd. Praha: Academia 2007. ISBN 978-80-200-1487-X, s. 32. 93 Tamtéž, s. 32.

41

ze stínu Sovětského svazu. Realizace ze skla zde představili umělci: René

Roubíček /19/, Jan Kotík /20/, Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, Igor

Korčák /21/, Antonín Kybal /22/, Josef Kaplický /23/ ad. Československý pavilon

na Expu 58 v Bruselu byl oceněn také za jednotu exteriéru a interiéru a všech

složek expozice.94 Nejvíce cen za monumentální práce si odnesly práce ze skla,

kovu nebo textilu – gobelíny. Pavilon byl oceněn zejména pro jeho schopnost

zrealizovat v něm jakýkoli kurátorský záměr. Zahájil tak fenomén

československého výstavnictví.

O tzv. bruselském stylu se Lamarová zmiňuje na stránkách katalogu

k výstavě o užitém umění a designu v padesátých letech: „vystihoval (bruselský

styl) i rozpor mezi dogmatickými představami o socialistické lidovosti a psychikou

člověka moderní průmyslové společnosti. Reprezentoval technické zaměření, ale

svou dekorativností uspokojoval i přirozené emotivní potřeby lidí, byť vedla často

ke kýčovitým projevům.“95

V roce 1961 vyšla velká, velice zajímavě graficky provedená kniha

o Světové výstavě v Bruselu z pera Jindřicha Santara. /24/ Spíše obrazová

publikace představuje vedle našeho pavilonu i expozice dalších zemí.

Pro velký úspěch byl pavilon z Bruselu přenesen do Prahy, v roce 1991

však vyhořel a později došlo k jeho demolici. O něco lepší osud potkal budovu

restaurace, která tvořila součást naší expozice. Ta byla přenesena do Letenských

sadů nad nábřeží Kapitána Jaroše, kde několik let sloužila svému původnímu

účelu. /25/ Jako chátrající stavba a kulturní památka byla zachráněna v roce 2000

kompletní rekonstrukcí, která již bohužel počítala s kancelářským provozem. Od

roku 2001 má původní restauraci v pronájmu reklamní kancelář Euro RSCG. /26/ Letos (rok 2008) uplynulo právě padesát let od slavné Bruselské výstavy.

K jejímu výročí se připravuje výstava s velkoformátovými fotografiemi přibližujícími

atmosféru našeho pavilonu a současně také vystavení několika originálních

exponátů, kterých se však, podle slov kurátorek výstavy, mnoho nedochovalo.

94 KARBAŠ, Jiří. České výtvarné umění v architektuře 1945-1985. 1. 1. vyd. Praha: Odeon 1985, s. 14. 95 LAMAROVÁ, Milena. 50. léta: užité umění a design. Katalog výstavy Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. únor-duben 1988, nestránkováno.

42

A 9.2. SVĚTOVÁ VÝSTAVÁ EXPO 1967 V MONTREALU A EXPO 1970 V ÓSACE

Také na dalších světových výstavách bylo Československo zastoupeno

zajímavými pavilony, předními umělci /27/ a expozicemi. Reprezentační stavbu

pavilonu pro Expo 1967 v Montrealu vytvořili Miroslav Řepa a Vladimír Pýcha,

autory expozice bylo pověřeno vítězné trio z bruselské výstavy Cubr-Hrubý-

Pokorný. Na scénáři spolupracovali V. Jasanský, J. Novotný a J. Šmejkal. Interiér

kulturní síně a Slovenské vinárny navrhl architekt Ferdinand Milučký. Naši expozici

proslavil zejména Kinoautomat Radúze Činčery, na kterém spolupracoval

scénárista Pavel Juráček.

Na Expu 1970 v Ósace /28/ naši zemi reprezentoval pavilon autorů Aleše

Jenčeka, Vladimíra Pally a Viktora Rudiše. Libreto výstavy sepsal Jan Skácel

a Adolf Kroupa. Interiéry kanceláří a restaurací navrhli Jan Šrámek, Z. Hřivnáč,

O. Novotný a J. Bočan. Scénářem a samotnou realizací expozice byli pověřeni

René Roubíček, Stanislav Libenský, Č. Kafka, K. Malich, V. Nývlt, V. Janoušek,

J. Kompánek, J. Lauda a J. Štursa.

A 10. VÝVOJ VE VYBRANÝCH OBORECH UŽITÉHO UMĚNÍ A 10.1. TEXTILNÍ TVORBA

Textilní tvorba v poválečných letech navazovala na tradici gobelínů

a tapiserií první republiky a meziválečných umělců. Na začátku 20. století vznikly

dvě manufaktury na výrobu gobelínů – ve Valašském Meziříčí a v Jindřichově

Hradci. S uměleckým textilem v Čechách první poloviny 20. století je spjato

především jméno výtvarníků Marie Teinitzerové a Františka Kysely. František

Kysela (1881–1941) se vedle navrhování tapiserií věnoval také grafice, vytvářel

skleněná díla, nástěnné malby ad.

Po roce 1945 můžeme mezi významné autory v oblasti textilní tvorby

zařadit Antonína Kybala (1901–1971). Antonín Kybal se stal vedoucím ateliéru

textilního výtvarnictví na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Navrhl řadu

tapiserií, na začátku padesátých let vytvořil realizace pro naše velvyslanectví

v Moskvě a pro kulturní střediska ve Varšavě a v Berlíně. Pro výstavu Expo 58

43

v Bruselu navrhl oponu, tapiserii a 12 kakemon.96 Spoluautorkou jeho děl,

především z hlediska řemeslné tvorby, byla Kybalova manželka Ludmila Kybalová.

Heslem Antonína Kybala z třicátých let bylo: „Tapiserie se nenavrhuje, tapiserie se

tká“.97 Odmítal tak pozdější praxi strojové výroby. Mezi žáky ateliéru Antonína

Kybala, kteří se zabývali především autorskou tapiserií (tzn. vytvoření díla od

počátečního návrhu po konečnou realizaci autorem samotným), patří Věra

Drnková-Zářecká, Alice Kuchařová, Sylva Řepková, Hana Müllerová, Jindřich

Vohánka, Bohdan Mrázek, Vladimír Křečan, Eva Brodská ad.98 Současně

s Antonínem Kybalem působil na VŠUP Alois Fišárek, který vedl ateliér užité

a dekorativní malby. Jeho žáci přispěli k vývoji potiskovaných textilií

i monumentální tvorby (opony, panneau). Mezi Fišárkovy žáky patří Květa

Hamsíková, Jenny Hladíková, Jan Hladík nebo Karolin Gutová ad.

Vedle tapiserií a gobelínů se v textilní tvorbě experimentuje s dalšími

technikami a materiály. Jsou to například paličkovaná nebo šitá krajka, textilní

intarzie nebo artprotis99 a aradecor (díla vzniklá na stroji). Kromě tradičních

materiálů (vlna) se začínají používat přírodní vlákna lnu, juty nebo sisál.

V šedesátých letech se upouští od tradičních forem, začínají se objevovat

nepravoúhlé tapiserie nebo nepravidelné reliéfy.100 Důraz je kladen zejména na

autorskou tvorbu, kdy sám autor tvoří dílo od počátku až k jeho konečné realizaci.

Na stránkách časopisu Tvar z roku 1949 Antonín Kybal píše: „Cílem

textilního výrobku není desén, ale vyčerpání technických a materiálových

možností, které dovolují vyjádřit charakter věci...“101 Textilní tvorba si uchovávala

vysokou úroveň a tvořila významný zahraniční artikl.

Mezi severočeské umělce, kteří se ve své tvorbě zabývali také textilními

realizacemi, patří: Li Ki Sun Bejčková, Miroslav Houra, Antonín Procházka, Eva

Brodská, Richard Ťápal, Miroslav Matouš, Vladimír Šavel ad.

96 Kakemono – původně japonský závěsný svitek z papíru nebo hedvábí, na němž je malba nebo kaligrafie. 97 LYSKOVÁ, Eliška. Textil. Užité umění šedesátých let ze sbírek Moravské galerie v Brně. Katalog vydala Moravská galerie v Brně. Prosinec 1996 – Leden 1997. ISBN 80-7027-053-5, s. 130. 98 KARBAŠ, Jiří. České výtvarné umění v architektuře 1945-1985. 1. 1. vyd. Praha: Odeon 1985, s. 27. 99 Art protis – závěsná netkaná textilie, většinou vlněná. Formální využití jako tapiserie. (Od roku 1965 chráněná československým státním patentem). 100 LYSKOVÁ, Eliška. Textil. Užité umění šedesátých let ze sbírek Moravské galerie v Brně. Katalog vydala Moravská galerie v Brně. Prosinec 1996 – Leden 1997. ISBN 80-7027-053-5, s. 129. 101 KYBAL, Antonín. Časopis Tvar. 1949/1, s. 47.

44

A 10.1.1. SKUPINA 7

Skupina 7 vznikla v roce 1958 a sdružovala především textilní výtvarníky.

V seznamech jejích členů se můžeme setkat se jmény Emil Cimbura, Květa

Hamsíková, Jan Hladík, Věra Drnková-Zářecká, Vladislav Kavan, Bohumil

Felcman, Alice Kuchařová, Ladislav Vacek, Igor Zhoř aj. Milena Lamarová této

skupině přikládá velký význam: „předznamenala předzvěst fenoménu užitého

umění, který se později, především v šedesátých letech, rozvinul jako zástupný

proud, náhrada za nefungující průmyslovou výrobu.“102

A 10.2. SKLO

V oblasti užitého umění v architektuře se uplatňuje také sklo. Vedle

osvětlovacích prvků se jedná především o dekorativní stěny či výplně, reliéfy nebo

samostatné plastiky.103 Sklo v architektuře je vedle okenních výplní a vitráží jevem

relativně mladým. „Sklo (...) má v sobě potřebnou dávku abstraktnosti, jakési

nedotknutelnosti vyjádřené jeho absolutní hladkostí a průzračností, a přitom je

v něm jak dávka měkkosti, křehkosti (nejen fyzické), tak i kousek nahodilosti...

Přitom se ukazuje, že je schopno i vysoké výrazové nasycenosti stejně jako

monumentálnosti formy, významové i skutečné.“104 Karel Prager viděl syntézu skla

a architektury takto: „Vize moderní architektury byla vždy spjata se sklem jako

základním výtvarným i stavebním elementem. Čirost a ryzost, třpytná elegance,

subtilnost i měkkost zrcadlení, studená vznešenost i barevná hýřivost, kvalitativní

vjem pocitu trvanlivosti a stálosti, věcnosti a reality, průzračnost a krystalická

čistota i jemnost, hrdost a velkorysost jsou emotivní znaky, o něž se opírá fantazie

slohu budoucích desetiletí.“105

Sklo má v českých zemích dlouholetou tradici. V poválečném období se

sklářský průmysl obnovoval a stejně jako v oblasti textilního výtvarnictví vzniklo

několik sklářských škol. Byly to sklářské školy v Železném Brodu, Novém Boru

102 LAMAROVÁ, Milena. Design padesátých let. Dějiny českého výtvarného umění V 1939/1958. 1. vyd. Praha: Academia 2005. ISBN 80-200-1390-3. s. 455. 103 KARBAŠ, Jiří. České výtvarné umění v architektuře 1945-1985. 1. 1. vyd. Praha: Odeon 1985, s. 27. 104 LIBENSKÝ, Stanislav – BRYCHTOVÁ, Jaroslava. Tvorba z let 1945-1989. Národní galerie v Praze 1989, ISBN 80-7035-001-6, s. 53. 105 PRAGER, Karel. Sklo ve stavebnictví. Architektura ČSSR XXII, 1963, s. 385.

45

a Kamenickém Šenově. Především pedagogové ze železnobrodské školy

A. Metelák, J. Brychta, L. Přenosil a Z. Juna měli zásluhu na výtvarném vývoji

sklářské tvorby. Významným autorem první poloviny 20. století byl Josef Kaplický

(1899–1952), který působil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (statut

vysoké školy získala v roce 1946). Realizoval vitráže a mozaiky pro světovou

výstavu v Bruselu, a podílel se na výtvarném růstu mnoha sklářských výtvarníků –

Václav Ciegler, Vladimír Jelínek, Vladimír Kopecký, Ladislav Oliva, Miluše

Roubíčková, Jiřina Žertová ad. Po smrti Kaplického (1963) převzal ateliér

Stanislav Libenský a vedl jej do roku 1986.

Pro období padesátých let je charakteristické nové použití barvy ve skle (ve

hmotě či v malbě), použití volně tvarovaného hutního skla, obrození klasické

techniky brusu a rytí s novými optickými efekty a grafickými kompozicemi. Rozvoj

malovaného skla a monumentálních děl se nejvíce uplatnil na světové výstavě

v Bruselu 1958.106

České sklo dosáhlo mnoha úspěchů nejen na světové výstavě v Bruselu,

ale také již rok před ní – na XI. trienále v Miláně roku 1957 a v roce 1959 na

výstavě skla v americkém Corningu roku 1959. Skláři se snažili o obnovení

umělecko-řemeslné tradice a o větší propojení výtvarníků s průmyslem. Výtvarníci

využívali lisované sklo nebo sklo tvarovali a zdobili v hutích, hodně se

experimentovalo. Nového pojetí se dostává řezanému sklu, sklo se brousí,

překrývá a využívá se jeho optických efektů.107 V koncepci světové výstavy

v Bruselu bylo využito skleněných prostorových kompozic autorů René Roubíčka

/19/ a autorské dvojice spolupracující od roku 1954 Stanislava Libenského

a Jaroslavy Brychtové (dekorativní stěna se skleněnými zvířecími motivy).

V šedesátých letech se ve skle překračují hranice jeho užitkové formy

a sklo se mnohem více uplatňuje v autorských projevech. Například Pavel Hlava

začíná experimentovat s foukaným sklem, do Cieglerovy tvorby se promítá op-

art.108 Zhodnocením vývojových proudů v české skle byla výstava s názvem

Umělecké sklo, která byla uskutečněna v Mánesu v roce 1970. V sedmdesátých

letech nastupuje další generace sklářů – povětšinou absolventů ateliéru na

106 LAMAROVÁ, Milena. 50. léta: užité umění a design. Katalog výstavy Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. únor-duben 1988, nestránkováno. 107 DUFKOVÁ, Ľudmila. Sklo. Užité umění šedesátých let ze sbírek Moravské galerie v Brně. Katalog vydala Moravská galerie v Brně. Prosinec 1996 – leden 1997. ISBN 80-7027-053-5, s. 18-19. 108 STARÁ, Eva. Ateliérové sklo v Československu. Panorama. KPVU 1991/1, s. 21.

46

Vysoké škole uměleckoprůmyslové, jako například Marian Karel nebo Oldřich

Plíva a mnoho dalších.

V Ústí nad Labem se v realizacích v architektuře objevují díla od sklářů

Stanislava Libenského, Jaroslava Prášila, Ladislava Olivy, Jiřího Novotného,

Vladimíra Procházky, Vladimíra Svobody ad.

A 10.3. MOZAIKA

Mozaiku můžeme charakterizovat jako monumentální plošný celek

vyskládaný z kamenných, keramických nebo skleněných částí. Technika je známa

již zhruba čtyři tisíce let před naším letopočtem z Mezopotámie, dále ji rozvinulo

starokřesťanské umění, později umění byzantské. Karel Fabel mozaiku vnímá

takto: „Mozaiku jsem vždy pociťoval jako umění velkého gesta, které samo

předpokládá odstup diváka od díla.“109 Samotná technologie mozaiky se dělí na:110

1. mozaiku zrcadlově skládanou na papír a poté přenášenou na finální plochu.

2. mozaiku vysazovanou na jednotlivé panely (cementová malta v kovovém rámu),

které se finálně sesazují. Některé kameny se testují na působení vnějších vlivů

nebo se impregnují: „impregnace dříve zaručovaná na 10–15 let dnes odolává

klimatu pouhé 2 roky, v ústeckém smogu zmatní i sklo...“111

V Ústí nad Labem nalezneme řadu mozaikových realizací – nejslavnější

a největší je mozaika Miroslava Houry na pylonu bývalého KNV, která je

orientována na Mírové náměstí. Miroslav Houra byl umělec v Ústí nad Labem

velmi aktivní, jeho mozaiky zdobí i fasády několika základních škol. Dalšími

severočeskými umělci tvořícími též mozaiky jsou například Ladislav Lapáček,

Josef Menš, Antonín Procházka ad.

A 10.4. KERAMIKA

V keramické tvorbě se užívají reliéfy, keramické stěny, keramická

panneau112, obklady (které dotvářejí fasády budov), kachle, dlaždice, předěly

109 FABEL, Karel. Mozaika zblízka a dnes. Umění a řemesla 1/1988, s. 12. 110 Tamtéž, s. 12. 111 Tamtéž, s. 12. 112 Panneau, také panó = jedná se o výplň dekorativní či ornamentální malbou.

47

interiéru i exteriéru, ale i volná plastika, primárně užitné a dekorativní objekty –

vázy, žardiniéry113 nebo květníky. Uplatňuje se široká škála glazur. Keramik-

výtvarník může použít k definitivnímu vzhledu povrchu díla různé způsoby:

keramika může být režná, zakuřovaná, glazovaná, pokrytá engobou, smaltovaná

nebo tónovaná kysličníky kovů nebo solemi. Tyto metody lze samozřejmě

kombinovat.

K rozvoji keramiky přispívají v šedesátých letech kolektivní a autorské

výstavy, pořádání sympozií. V roce 1962 se v Praze uskutečnila Mezinárodní

výstava současné keramiky, od roku 1966 se v Bechyni začala pořádat

Mezinárodní sympozia keramiky. Sympozium uskutečněné v roce 1975 mělo

námět „Podoba člověka“ a řada výtvarníků-keramiků se tímto námětem začala

zabývat i ve své další tvorbě. Stejně jako ve sklářství se v keramice hledají

výrobní, technologické a materiálové možnosti. Uplatňuje se jak vytáčená

keramika, tak keramika z plátů ad. Pravoslav Rada patří asi mezi nejznámější

jména z řad keramiků. Pracuje zejména s porcelánem a majolikou.

V Praze na Uměleckoprůmyslové škole působil Otto Eckert. V letech 1946-

1985 vedl ateliér keramiky a porcelánu. Mezi další autory patří: Julie Horová, Jiří

Pýcha, Pravoslav a Jindřiška Radovi, Bohumil Dobiáš, Lydie Hladíková, Marie

Rychlíková, Alena Kroupová, Václav Dolejš, Lubor Těhník nebo Václav Šerák ad.

V průběhu let se začalo experimentovat s prefabrikovanými obklady.

Výtvarní umělci navrhovali obklady pro stavebnictví. Za příklad mohou sloužit

glazované hurdisky (dutá cihla velkého formátu s vnitřním vyztužením a velikou

nosností) autorek Hladíková – Mírová – Rychlíková, které byly použity na

československý pavilon Expo v Montrealu.

Marta Taberyová převádí do keramických stěn-obrazů věci všedního života.

Můžeme se v nich setkat s křesly, židlemi, vázami s květinami a dalšími prvky,

které jsou součástí našeho každodenního života. Její monumentální tvorba nás

provází na veřejných místech – nádražích, plaveckých bazénech, lékárnách apod.

S několika jejími realizacemi se můžeme setkat také v architektuře Ústí nad

Labem. Mezi keramiky tvořící v Ústí nad Labem dále patří Milan Žofka, Jaroslav

Bejček, Miroslav Raboch, Vlastimil Květenský ad.

113 Žardiniéra = nádoba nebo stojan na květiny.

48

A 10.5. MŘÍŽ

Mříž jako výtvarný prvek vložený do prostoru byla užíván již v historických

slozích (dřevěná, kovová, aj.). Je používána především k vymezení určitého

prostoru jak v interiéru, tak v exteriéru (ploty, schodišťová zábradlí, mříže u oken

ad.). Měla by být v souladu s navrhovanou stavbou a jejím účelem. V období po

roce 1945 se v interiérech začínají používat keramické mříže, skleněné /21/, textilní (také se používal tzv. níťák) nebo jejich kombinace.

A 10. 6. SGRAFITO

Sgrafito je forma nástěnné výzdoby. Slovo vzniklo z italského (s)graffiare –

škrábat. Je využívána především pro zvýraznění fasád exteriérů. V nejjednodušší

formě se jedná o proškrabávání svrchní vrstvy omítky (většinou bílé) do omítky

spodní, barevné. Horní vrstva omítky musí být vlhká, spodní naopak suchá.

Sgrafito bylo v historické architektuře uplatněno zejména v renesanci, typická jsou

tzv. psaníčka. Vedle vzorů figurativních se můžeme setkat s ornamentálními

motivy.

V průběhu padesátých let dvacátého století, v období ovlivněném

sovětskými vzory, se sgrafitová výzdoba znovu uplatňuje na fasádách domů.

Objevují se jak tradiční psaníčka, tak ornamentální vzory a figurativní realistická

zobrazení.

49

A 11. ARCHITEKTURA V JEDNOTLIVÝCH DEKÁDÁCH (V LETECH 1945–1989)

A 11.1. ARCHITEKTURA POVÁLEČNÁ A LET PADESÁTÝCH

Poválečná architektura se zaměřuje především na obnovu staveb

zničených a na bytovou výstavbu. Stavby výtvarně dotváří zejména

architektonické prvky. V padesátých letech, v období tzv. sorely, se na domech

vedle zdobných architektonických prvků objevují sgrafita, malba na skle, častá

jsou domovní znamení. Nad vchody do obytných bloků byly často používány

keramické medailony,114 sgrafita se uplatňovala na vlysech. Tato výtvarná díla

měla splňovat ideové požadavky na architekturu. Tyto zakázky byly často pro

výtvarníky jediným zdrojem příjmů.115 Ve spojitosti s architekturou se socialistický

realismus vedle sgrafit soustředil také na monumentální umění, vznikala řada

mozaik, nástropních maleb aj. s různým tematickým zaměřením. Ke spolupráci

architekta s výtvarníkem ještě nedocházelo v takové míře jako v letech

šedesátých. Často jsou do staveb vzniklých v tomto období díla dodávána

dodatečně, umělecká výzdoba závisela především na zájmu investora

a architekta.

V Ústí nad Labem můžeme nalézt sgrafita na fasádě pětipatrového domu

v Londýnské ulici. Zde se na třech hlavních obloukových portálech (přes dvě

nadzemní podlaží) setkáváme s dekorativní rostlinnou tematikou provedenou

v barevném sgrafitu, světlíky nad vstupními dveřmi pak skrývají malbu na skle.

Tématem jsou barevné květiny (kopretiny, klasy a mák), ve světlíku prostředního

domu je navíc vyobrazena mladá žena se snopem obilí a naproti ní mladý muž

třímající kladivo. V ose nad každým portálem jsou dva balkóny opatřené

klasicizujícím zábradlím.

Jiný dům v Ústí nad Labem má kromě sgrafitové výzdoby i další

architektonické prvky, kterými se socialistický realismus inspiroval v období

klasicismu. Nachází se na rohu ulic Moskevské a Londýnské. Do výše druhého

patra je fasáda pokryta motivem psaníček; okenní nadpraží, stejně jako část

114 HALÍK, Pavel. 50. léta. Dějiny českého výtvarného umění V 1939/1958. 1. vyd. Praha: Academia 2005. ISBN 80-200-1390-3. s. 325. 115 Tamtéž, s. 325.

50

vstupního otvoru, jsou lemována ornamentálním dekorativním páskem. Vstupní

část je lemována třemi sloupy, na kterých spočívá balkón. Hlavní průčelí domu

zdobí průběžné pilastry a v závěru trojúhelníkový štít.

Také obytný soubor v Masarykově ulici (původně Fučíkova) zdobí sgrafita

s tematikou míru. Nad jednotlivými vchody nalezneme dekorativní pás se

střídavými nápisy „pax“ nebo „mír“. Nejvíce zdobena je centrální věž, jejíž nároží

je opatřeno sgrafitovou rustikou s dekorativními prvky. Dekorativní je i sgrafitový

pás v posledním patře; do hlavní ulice je opatřen figurálními motivy – ženou

s dítětem a ženou s holubicí. Výtvarně řešena jsou také balkónová zábradlí.

Výtvarně provedeny jsou mříže oken v přízemí bývalé Polikliniky ČSD

v Masarykově ulici, v jejích interiérech stojí za povšimnutí také schodišťová

zábradlí.

V hale budovy hlavního ústeckého vlakového nádraží se můžeme setkat

s figurální mozaikou od Josefa Menše z Děčína na téma železničářských profesí.

(Viz C Katalog užitého umění, s. IV.)

Další obytný dům vystavěný v období sorely nalezneme v ulici Moskevské.

Jedná se o projekt pražské architektky Aleny Šrámkové. Jeho fasáda není

zdobena sgrafitem, nejvýraznějším prvkem jsou předsazené balkóny s výtvarně

řešenými mřížovými výplněmi a zábradlím.

V poválečné situaci nejenom u nás, ale obecně v celé Evropě, vzrůstá

sociální úloha architektury. Ještě před druhou světovou válkou, ve třicátých letech,

prosazují především levicově zaměření architekti industrializaci a racionalizaci

architektury. Sídliště se v poválečných letech staví všude v západní Evropě, ale na

rozdíl od našeho prostředí navazují architekti na funkcionalistickou tradici (u nás

v poválečných letech také vzniklo několik staveb odkazujících k předválečnému

funkcionalismu). Rok 1948 však nastolil v architektuře v našem prostředí daná

ekonomická a ideologická pravidla. Byly zakládány tzv. Akční výbory Národní

fronty, které kontrolovaly umělecké spolky; ty měly za úkol vytvořit stanovy

a dosadit do jejich vedení spolehlivé a prověřené lidi (tedy provést čistku).116

V architektuře vznikají velké státní projektové ústavy, tzv. Stavoprojekty.

116 HALÍK, Pavel. 50. léta. Dějiny českého výtvarného umění V 1939/1958. 1. vyd. Praha: Academia 2005. ISBN 80-200-1390-3. s. 282.

51

Plán poválečné obnovy a výstavby (řešení bytové otázky) byl vypracován

jako dvouletý, a to na období 1947–48. Měl mimo jiné za úkol provést přechod

k centrálně řízené a industrializované výstavbě.117 V rámci BAPS (Blok

architektonických pokrokových spolků) vznikají směrné a funkční plány dispozic

bytů. Po válce se výstavba potýkala s nedostatkem stavebního materiálu (např.

nedostatek železa na ústřední topení, železobetonové konstrukce atp.), stavělo se

proto zejména z cihel. Jedinými typizovanými prvky byla zatím jen okna a dveře.

V období zmiňované dvouletky vzniklo s použitím prefabrikovaných dílů např.

sídliště Solidarita v Praze-Strašnicích od autorů Františka Jecha, Hanuše Majera

a Karla Storcha. /29/ Po znárodnění stavebnictví a architektury ztrácí architekt svobodu, svou

individualitu. Vše řídí stát, který prostřednictvím architektury a výstavby prosazuje

své hospodářské, sociální a ideové záměry. Centrální řízení vedlo k úpadku kvality

výstavby. Vznikl studijní a typizační ústav, který vydával typizační sborníky

s podklady pro výstavbu bytových domů. /30/ V první fázi uplatňování těchto

typizačních pravidel se setkáváme se stavbami menšími, omítanými

a zakončenými sedlovou střechou (typy T12-20). Je to například sídliště v Praze-

Kobylisích, které podle Rostislava Šváchy napodobuje styl švédských sídlišť.118

Padesátá léta (období stalinismu)119 byla nejen v kultuře časem

nekritického přejímání sovětských metod a vzorů. V architektuře se začal používat

vysoký řád, pilastry, štíty, atiky, balustrády, portiky a další prvky. Krátký časový

úsek v průběhu padesátých let, který tyto vzory používal, je obecně znám jako

socialistický realismus neboli sorela. Jako první použil zkrácenou verzi tohoto

sousloví – sorela, a to s negativními konotacemi, Josef Havlíček.120 Havlíček se po

roce 1948 stal prvním ředitelem Stavoprojektu, který byl asi největší projektovou

kanceláří v tehdejší době. Staví se rozsáhlé sídlištní komplexy „nová socialistická

města a městečka“, především v průmyslových městech (Ostrava-Poruba,

Ostrava-Poruba, Havířov, Příbram-Březové Hory, Plzeň-Slovany, Ostrov nad Ohří

ad.). Nově vzniklá sídliště měla za úkol lidem poskytnout „krásné prostředí“

117 PÝCHOVÁ, Eva. Česká bytová výstavba v období 1945-1964. Umění: časopis Ústavu dějin umění, 2006, roč. LIV, č. 5, s. 421. 118 Tamtéž, s. 424. 119 HALÍK, Pavel. 50. léta. Dějiny českého výtvarného umění V 1939/1958. 1. vyd. Praha: Academia 2005. ISBN 80-200-1390-3. s. 279. 120 SEDLÁKOVÁ, Radomíra. Padesátá léta. Česká architektura 1945-1995. Praha: Obec architektů 1995, s. 40.

52

v duchu „socialistického humanismu a stalinské péče o člověka“. 121 Vznikl také

VÚVA – Výzkumný ústav výstavby a architektury, který se zabýval především

urbanistickými koncepcemi. Vedle zdobných architektonických prvků se na

domech socialistického realismu uplatnila sgrafita a často také domovní znamení

nebo znaky nad vstupním vchodem. Mezi známé stavby sorely patří například

hotel Internacionál v Praze-Podbabě od architekta Františka Jeřábka z let 1953–

57. /31/ V roce 1953 umírá Stalin, na konci roku 1954 vystupuje N. S. Chruščov na

II. Všesvazovém sjezdu sovětských stavbařů a architektů v Moskvě s první kritikou

sovětského socialistického realismu. Architektura je náhle příliš dekorativní. U nás

tento projev vyšel v časopise Architekt v roce 1955/1 jako „usnesení ÚV KSSS

a Rady Ministrů SSSR o odstranění zbytečností při projektování a výstavbě“.

Později Chruščov kritizuje dané období ve svém utajovaném projevu na XX.

sjezdu KSSS 25. 2. 1956. Chruščov tak veřejně ukončil etapu stalinského kultu.

Hlavním konzumentem umění má být lid a „umělecká tvorba se bude muset jeho

způsobu vnímání podřídit.“122 Chruščov také odsoudil sovětský architektonický

historismus, přezdobenost stylu. „Nejsme proti kráse, ale proti zbytečnostem.“123

Na základě Chruščovova prohlášení zadává KSČ o rok později vypracování

nových typizačních podkladů. Od zdobného stylu sorely se postupně upouští, tato

architektura by nestačila rozvoji typizace, standardizace a snaze stavět co

nejlevněji. Základními stavebními prvky se stal beton a železobetonové

konstrukce. Vznikají celomontované panelové domy.

V roce 1956 byla vypsána soutěž na pavilon ČSR na světovou výstavu

Expo 1958 v Bruselu. Vyhrálo trio architektů Cubr – Hrubý – Pokorný. (Více na

toto téma v kapitole A 9.1.) Uplatňují se nové konstrukce využívající závěsných

stěn v kombinaci se sklem, projevují se u nás i brutalistní linie inspirované Le

Corbusierovou kaplí v Ronchamp nebo tvorbou manželů Smithsonových. Tehdejší

ideologie však tyto stavby nechtěla podporovat, například Josef Gočár ve své

knize Od pyramid k panelům píše o kapli v Ronchamp: „Jeho vůle (Le

Corbusierova) po novodobém zvýtvarnění architektury je tak zrůdná, že jeho

121 PÝCHOVÁ, Eva. Česká bytová výstavba v období 1945-1964. Umění: časopis Ústavu dějin umění, 2006, roč. LIV, č. 5, s. 425. 122 HALÍK, Pavel. 50. léta. Dějiny českého výtvarného umění V 1939/1958. 1. vyd. Praha: Academia 2005. ISBN 80-200-1390-3. s. 282. 123 N. S. Chruščov. HALÍK, Pavel. Ideologická architektura. Umění: časopis Ústavu dějin umění, 1996, roč. XLIV, č. 5, ISSN 0049 5132, s. 456.

53

stavby rázu kostela v Ronchamp jsou jakýmisi abstraktními sochařskými tvary,

které se skutečnostmi architektury ztratily již všechna pouta.“124

Po úspěchu českého pavilónu (autoři František Cubr, Zdeněk Pokorný

a Josef Hrubý) na světové výstavě v Bruselu 1958 dostala bytová výstavba nový

impuls, začaly se projektovat experimentální formy bydlení (především v letech

1959–1961).

A 11.1.1. SITUACE V ÚSTÍ NAD LABEM125 PO VÁLCE A ROZVOJ ARCHITEKTONICKÉ

ČINNOSTI V PRŮBĚHU 50. LET

V dubnu 1945 došlo v Ústí nad Labem k rozsáhlým leteckým náletům

především na politicky a vojensky důležité oblasti. Následky byly katastrofální.

Zcela zničeno bylo ústecké předměstí Ostrov, v centru města pak dalších 165

domů, 150 jich bylo poškozeno těžce a středně. K tomu 500 objektů bylo zničeno

jen lehce.126 Jak je zmíněno v úvodu, následkem bombardování byl také poškozen

kostel Nanebevzetí Panny Marie a železniční uzel i s okolními budovami. Po

bombardování bylo nutné odklidit jeho následky a začít s postupnou obnovou

a výstavbou městských budov. První plán, který se zabýval směrným plánem

výstavby města, byl vypracován až v roce 1948.

Do odklízení sutin a narušených domů byli zapojeni i občané města,

probíhaly různé brigádní akce (např. akce „5M“ nebo akce „Z“ v roce 1955).127

V průběhu padesátých let bylo vystavěno nové autobusové nádraží, několik

bytových objektů na Lidickém náměstí, nové domy vznikly v Londýnské /32/, Moskevské, Klíšské ulici. Začala výstavba bytů na Skřivánku, postupně probíhala

i oprava a úprava dopravních komunikací.

124 GOČÁR, Jiří. Od pyramid k panelům. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel 1959. s. 96-97. 125 Architekturou, mapováním staveb a historického vývoje v Ústí nad Labem se věnují internetové stránky http://www.usti-aussig.net/ a http://aussig.mysteria.cz/. 126 KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVÉ A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 214. 127 Tamtéž, s. 273.

54

A 11.2. ARCHITEKTURA ŠEDESÁTÝCH LET

V šedesátých letech se začíná rozmáhat spolupráce výtvarníka

s architektem. Investoři se museli řídit vládním usnesením č. 355, schváleným

v roce 1965.128 Díky velkorysým finančním částkám se v některých stavbách

setkáváme s řadou výtvarných děl z oblasti užitého umění, časté jsou také

sochařské a malířské realizace.

Na začátku šedesátých let se vůbec poprvé veřejně diskutuje o novém

bydlení, začíná se experimentovat. Nejznámějším experimentem byla výstavba

v Praze-Invalidovně /33/ v letech 1961–1965 pod vedením architekta Josefa

Poláka, dobře začleňující do své koncepce výtvarnou výzdobu.

Vedle aktivní výstavby docházelo v Ústí nad Labem k rozsáhlým

demoličním akcím, často přímo v centru města (např. Schaffnerova vila /34/ musela ustoupit výstavbě kulturního gigantu Domu kultury ve Velké Hradební /35/, demoliční akce domů ve čtvrti Důlce). V září roku 1963 byla městským národním

výborem vyhlášena veřejná anonymní soutěž na ideové urbanistické řešení středu

města Ústí nad Labem. Vítězný návrh byl odměněn částkou 30 000 Kčs. Další

fáze soutěže proběhla o dva roky později.129

Ústí nad Labem řeší otázku nedostatku bytových jednotek výstavbou řady

sídlišť s panelovými domy na okrajích města. V roce 1964 byla dokončena

výstavba sídliště Bukov i se všemi budovami občanské vybavenosti. Autorem

koncepce sídliště byl architekt Jiří Fojt. Postupným vývojem od typových staveb

provedených v cihle se došlo k proudovému stavění. Mezi nejčastější typy

panelových domů patřil typ T06B a T08B nebo také G57.

Ke každému sídlišti náležely objekty občanské vybavenosti. Vybavenost

zahrnovala jesle, mateřskou školku, školy, obchodní „komplex“ se samoobsluhou

a dalšími prodejnami /36/, součástí občanské vybavenosti sídliště byly také

restaurace, hotely, nemocnice, lázně a sportovní zařízení.130 Rozsah objektů

128 Faksimile vládního usnesení viz příloha V. 129 Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, karton č. 662/K192. 130 Definice občanského vybavení sídliště: „je soubor budov, ploch a jiných zařízení, které slouží bezprostředně potřebám obyvatelstva v souvislosti s bydlením a jsou převážně netechnického rázu. Podle druhu a dosahu se dělí na standardní a specifické.“ In. VÝZKUMNÝ ÚSTAV VÝSTAVBY A ARCHITEKTURY. Pravidla plánování a stavby sídlišť. Praha. 1966. s. 30.

55

občanské vybavenosti závisel zejména na velikosti sídliště. Do komplexů

občanské vybavenosti, ale také do parků se výtvarná díla na sídlištích soustředila

nejčastěji.

Byla zahájena výstavba sídliště na Skřivánku (dokončeného roku 1968),

jehož autorem byl architekt Vladimír Eminger. Provedením v podstatě veškerých

staveb byly pověřeny Pozemní stavby Ústí nad Labem. Ve druhé polovině 60. let

se započalo s výstavbou dalšího panelového sídliště. Výstavba Střekova – sídliště

Karla IV. probíhala ve dvou etapách a dokončena byla kolem roku 1970. Autorem

první etapy byl architekt Miroslav Fibinger.

Na téže straně Labe („střekovské“) stojí tzv. Palác justice, výšková budova

z roku 1965. Autorem projektu byl architekt Antonín Vaněk. Jedná se o soliterní

objekt s atriem. Před budovou se nachází plastika vyjadřující „socialistickou

zákonnost“131 od sochaře Stanislava Vajceho z let 1967–1970. /37/ V blízkosti centra města na rohu Masarykovy ulice byl v roce 1961 vystavěn

dům „U Družby“ s několika byty a s kavárnou v přízemí. Naproti domu Družba (též

Masarykova ulice) pak další obytný dům, respektive blok domů, v jejichž

přízemních prostorách byla otevřena samoobsluha.

Typizace a tedy nemožnost individuálního řešení seskupení objektů (nebo

jen v omezené míře) mateřských školek, jeslí a škol bylo často kompenzováno

umístěním výtvarného díla do atrií, na hřiště nebo do interiérů.

A 11.3. SEDMDESÁTÁ LÉTA

Období normalizace let sedmdesátých vystřídalo experimentální šedesátá

léta. Dochází k úpadku architektonického a uměleckého výrazu, šetří se na

použitých materiálech, na vybavenosti bytů apod. To vše ve snaze splnit rigidní

ekonomické požadavky.132 Nejčastěji používanými materiály v architektuře jsou

sklo, kov a beton, začíná se také více uplatňovat obkladová keramika. Beton

začíná pronikat i do oblasti umělecké tvorby. Koncem sedmdesátých let je využit

pro výzdobu minigolfu v areálu Zoologické zahrady v Krásném Březně. (C Katalog

131 Rozhovor s ing. arch. Antonínem Vaňkem z Vojenského projektového ústavu. Ústecké přehledy. Ročník 5. 1979/11, přebal. 132 PÝCHOVÁ, Eva. Česká bytová výstavba v období 1945–1964. Umění: časopis Ústavu dějin umění, 2006, roč. LIV, č. 5, s. 431.

56

užitého umění, s. XVIII.) Právě v těchto letech začíná vycházet sborník Díla,

podniku ČFVU s názvem Spolupráce výtvarníka s architektem. V Ústí nad Labem

vznikla řada realizací – mozaiky, reliéfní stěny, plastiky na dětská hřiště, textilní

práce ad.

Po roce 1968 odešla řada našich architektů do zahraničí (první vlna

emigrace proběhla už v roce 1948), ve Svazu architektů došlo k reorganizaci.

Znovu se dbá na ideologické požadavky staveb, za členy jsou přijímáni pouze ti

architekti, kteří byli v zaměstnaneckém poměru.133 Dostavují se však ještě stavby

započaté v „uvolněnější atmosféře“ let šedesátých. Bytová výstavba je oddělena

od činnosti architektonické. Vzniká Soubor administrativních budov v Ústí nad

Labem (1973–76) navržený architekty Míťou Hejdukem, Rudolfem Bergrem

a Jiřím Drtikolem. /38/ Je zde patrná snaha „zužitkovat potenciál betonu nejen jako

stavebního materiálu, ale i jako nositele výtvarného výrazu“.134 V regionální

pobočce Stavoprojektu se kolem architekta Karla Hubáčka soustředila řada

mladých architektů, v období 1968–1971 formálně fungovalo Sdružení inženýrů

a architektů v Liberci (SIAL), vedle tohoto sdružení fungovala také tzv. Školka na

podporu mladých architektů. Často je jejich tvorba spojována s anglickou high-

tech produkcí.

V Ústí nad Labem pokračují i v sedmdesátých letech demoliční práce, a to

i budov zcela zachovalých, jako například demolice budovy okresního soudu na

Mírovém náměstí v roce 1976, demolice objektů v ulici Velká Hradební,

Pivovarská a Dlouhá. Odstraněním budovy soudu měl vzniknout prostor pro

plánovanou výstavbu nové budovy KNV. Další demolice uvolňovaly prostor pro

výstavbu budovy ÚV KSČ.

A 11.4. LÉTA OSMDESÁTÁ

Aktivní demoliční práce probíhaly i na sklonku vlády režimu, ještě v roce

1987 byly demolovány domy v Masarykově ulici, 1982 došlo k odstřelu domů

v ulici Revoluční. Na místě vzniklém po demolici objektů v ulici U trati se započalo

133 SEDLÁKOVÁ, Radomíra. Sedmdesátá léta. Česká architektura 1945-1995. Praha: Obec architektů 1995, s. 54. 134 Tamtéž, s. 56.

57

se stavbou nového autobusového nádraží. V roce 1983 byly v Masarykově ulici

vystavěny panelové domy. /39/ Výtvarnými realizacemi je vybavena řada ústeckých novostaveb. Na

sklonku osmdesátých let je slavnostně otevřen Hotel Vladimir. V interiérech hotelu

se do dnešní doby dochovala keramická reliéfní stěna místního baru od Milana

Žofky nebo dřevěný informační systém. V průběhu tohoto roku má však hotel projít

další modernizací. Staví se také plavecký areál na Klíši, kde se můžeme setkat

s mozaikovou realizací u dětského brouzdaliště nebo s keramickým reliéfem Marty

Taberyové. Další realizovaná díla užitého umění jsou zmíněna v soupisu staveb

a znázorněna v kapitole C Katalogu užitého umění.

58

B 1. VÝVOJ A ČINNOST VE VYBRANÝCH UMĚLECKÝCH SVAZECH A ORGANIZACÍCH B 1.1. SVAZ ČESKOSLOVENSKÝCH VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ – SČSVU

Jednotný SČSVU – Svaz československých výtvarných umělců – vznikl

v roce 1948, byl řízený komunistickou stranou a postupně v něm splynuly veškeré

existující umělecké spolky. V tehdejších krajích republiky začaly vznikat krajské

pobočky SČSVU. Do roku 1956 zahrnoval SČSVU také architekty. Stanovy svazu

byly přijaty dle sovětského vzoru – umělci se mohli sdružovat jen v místě svého

bydliště.135 Cílem komunistické strany bylo přerušení umělecké kontinuity a boj

proti buržoazii. Mladší generace komunistů se prostřednictvím týdeníku pro kulturu

a politiku Tvorba (vydávalo ho kulturně propagační oddělení ÚV KSČ do roku

1952), podílelo na zideologizování umělecké sféry. V období stalinismu se vedl boj

proti třídnímu nepříteli, probíhaly vykonstruované politické procesy (viz Politický

vývoj, kapitola A 4.) a všeobecně bylo obdobím strachu. Na začátku padesátých

let začal SČSVU vydávat časopisy Výtvarné umění a Výtvarná práce, pořádal

veřejné výstavy, také vznikly pobočky Svazu v regionech. V textech daných

časopisů byly přejímány tvůrčí metody Andreje Alexandroviče Ždanova, který

přejímal myšlenky Josefa Vissarionoviče Stalina.136 Prostřednictvím těchto aktivit

Svazu probíhala ideologizace umění a začal se prosazovat socialistický realismus.

Umělci se měli řídit především: „stranickostí, pravdivostí, realismem, vysokou

ideovostí a vysokým mistrovstvím, aby byla srozumitelná pracujícímu lidu a aby

vyjadřovala jeho budovatelské úsilí“.137 Na výtvarné kvality se nehledí, zásadní je

u díla ideovost.

V roce 1956 došlo k reorganizaci SČSVU. Byly vydány nové stanovy, které

umožňovaly zakládání uměleckých, tzv. tvůrčích skupin (vznik skupin Máj 57,

Trasa 54, UB 12, Brno 57). V Praze pak byla v Galerii U Řečických v Praze

otevřena Galerie mladých.138 V ústecké pobočce SČSVU působí na přelomu 50.

a 60. let proideologicky zaměření Jaroslav Bejček a Ladislav Lapáček. Mezi

135 Viz příloha IX. 136 ŽDANOV, A. A.: O umění. 3. vyd. Praha 1950. 137 HALÍK, Pavel. 50. léta. Dějiny českého výtvarného umění V 1939/1958. 1. vyd. Praha: Academia 2005. ISBN 80-200-1390-3. s. 288. 138 OHNISKA ZNOVUZROZENÍ: České umění 1956-1963. Katalog k výstavě. Galerie hlavního města Prahy ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR 28. 7. – 23. 10. 1994 Městská knihovna v Praze. ISBN 80-7010-029-X, s. 10.

59

prvními předsedy severočeské pobočky je třeba jmenovat Richarda Ťápala,

Antonína Kalouse nebo Václava Kyselku.

Zásadní význam pro SČSVU měl druhý sjezd, který se konal v listopadu

roku 1964. Proti vůli politiků zde bylo zvoleno nové vedení svazu – předsedou se

stal Adolf Hoffmeister. Na stránkách odborných časopisů se objevovaly články

zpochybňující mýty, které se ukotvily v povědomí uzavřené československé

společnosti. Články přinášely zprávy o činnosti v zahraničí, znovu se podařilo

navázat kontakty s evropským děním, rehabilitovala se činnost avantgardy.

Obnovila se „normální“ výstavní činnost. S prohlášením Ludvíka Vaculíka Dva

tisíce slov, ve kterém veřejně kritizoval politické i společenské poměry a požadoval

další pokračování v demokratizaci státu, souhlasila velká část veřejnosti. Strana jej

však označila za „kontrarevoluční pamflet.“139

Po opětovném uzavření železné opony byl zrušen stávající Svaz výtvarných

umělců. Byl reorganizován z důvodu „kontrarevolučních postojů“ z let 1965–69,

znovuzřízen v roce 1970. Za členy bylo přijato jen osm procent z jeho původních

členů.140 Umělci, kteří neměli jiné zaměstnání, však byli nuceni se u svazu povinně

registrovat, aby nebyli obviněni z příživnictví. Zásadní pro hodnocení umělce byla

především stranická příslušnost, poslušnost straně a také souhlas s okupací.

Na konci šedesátých let (1969) došlo v souladu s ústavním zákonem

o federalizaci k rozdělení svazu na slovenský a český (SČVU). Stejně tak se

rozdělil Svaz architektů. Od roku 1977 je vydáván časopis Výtvarná kultura. Na

začátku osmdesátých let začíná SČVU vydávat občasníky Bulletin Svazu českých

výtvarných umělců a Zprávy Českého fondu výtvarných umění. Od roku 1988

vydáván též čtrnáctideník Ateliér. Od poloviny osmdesátých let je na umělecké

scéně patrné jisté uvolnění. V časopisech se začínají objevovat články

o avantgardě, informace o aktuálním dění na Západě apod. V letech 1987 a 1988

proběhla také řada výstav ještě neoficiálního umění (např. Tvrdohlaví 1987).141

V Severočeském kraji vznikla v Ústí nad Labem „nová“ krajská organizace

SČVU v roce 1972, byla dobrovolná a výběrová. Sdružovala výtvarné umělce,

139 ŠEVČÍK, Jiří – MORGANOVÁ, Pavlína – DUŠKOVÁ, Dagmar. České umění 1938-1989 – programy – kritické texty - dokumenty. 1. vyd. Praha: Academia 2001. ISBN 80-200-0930-2, s. 330. 140 ŠETLÍK, Jiří. Léta sedmdesátá a osmdesátá. Dějiny českého výtvarného umění VI/1 1958/2000. 1. vyd. Praha: Academia 2007. ISBN 978-80-200-1487-X, s. 371. 141 PETIŠKOVÁ, Tereza. Oficiální umění sedmdesátých a osmdesátých let. Dějiny českého výtvarného umění VI/1 1958/2000. 1. vyd. Praha: Academia 2007. ISBN 978-80-200-1487-X, s. 456.

60

teoretiky umění a umělecké kritiky, kteří měli ideově tvůrčí a kulturně politické

zaměření. Pro výběr členů byla v září roku 1971 ustanovena výběrová komise.

Komise ve složení Jaroslav Bejček – předseda, Stanislav Hanzík, František Hora

– tajemník, Jan Kalous, Václav Pospíšil a Vladimír Volšička postupovala podle

stanov SČVU a usnesení XIV. sjezdu KSČ. Doporučené první členy schvalovala

komise z Prahy.

Přípravná komise SČVU se v počátcích scházela prakticky každých čtrnáct

dní. Projednával se zejména postup práce komise, navrhování a prověřování

členů. Nutná byla spolupráce a dohoda s KV KSČ a KNV (kádrové posudky

apod.). Komise zdůrazňovala především svoji ideologickou a tvůrčí funkci.

Sociálními otázkami umělců by se měl zabývat ČFVU. V zápisu z 2. listopadu

1971 se uvádí: „Jestliže někdo udělal v minulosti politickou chybu, ale je schopný

pracovat, má schopnosti, nemůžeme ho vyškrtnout ze společnosti, zbavit ho

práce. Nenecháme ho však v žádném případě rozhodovat o lidech a nezařadíme

ho do funkcí.“142 Dne 29. 12. 1971 se konalo společné jednání předsednictva

přípravného výboru SČVU Praha a přípravné komise SČVU Ústí nad Labem. Za

SČVU Praha byli přítomni malíř Jaroslav Brož, sochař Otto Eckert, sochař Miloslav

Jiránek a sochař Zdeněk Krybus. Hlavním účelem jednání bylo posouzení prací

navrhovaných kandidátů do SČVU v Ústí nad Labem. Došlo k ustanovení tzv.

malé a velké komise. V „malé“ umělecké komisi ČFVU byli: Li Ki Sun Bejčková,

František Hora, Jan Kalous, Jiří Klein, Antonín Procházka, Josef Šimůnek,

Vladimír Volšička a zástupce KNV soudruh inspektor Vladimír Nemolovský.

V umělecké komisi pro spolupráci výtvarníka s architektem, takzvané „velké“, pak

byli František Machač, Josef Rotyka, Jaroslav Bejček, Václav Kyselka, Václav

Pospíšil, Otakar Petroš, Fafek-Solan plus dalších šest zástupců z KNV a ONV.

Regulérní činnost severočeské pobočky SČVU byla zahájena 1. února 1972.

Prvním předsedou SKO SČVU 1972–1977 byl František Hora. Od roku 1977 se

stal předsedou Vladimír Šavel.

Rozhodující pro přijetí – doporučení výtvarníka za člena SČVU – byla jeho

umělecká činnost. Ta byla ověřována uměleckými komisemi SKO. Pokud

umělcova činnost vyhovovala, byl zván na členské výstavy SKO a případně

i navržen výborem SKO na člena SKO SČVU. Stejně tak byla komisi předkládána 142 Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem. Karton č. 1.

61

díla umělců žádajících o registraci u ČFVU. V březnu 1975 měl SKO 19 členů

(z toho 16 se stranickou příslušností, 2 ženy) a ve fondu bylo registrováno na

98 umělců.143 Pro množství zakázek a vytíženost stávajících dvou komisí byla

zřízena třetí komise – pro interiér a užité umění. O rok později má severočeský

SČVU 29 členů (9 bez stranické příslušnosti). Absolventi vysokých uměleckých

škol (tehdy poskytovaly možnost stát se výtvarníkem-profesionálem pouze tři

školy) získávali od poloviny sedmdesátých let automatické členství.

V roce 1977 se v Praze konal II. sjezd SČVU a také XV. sjezd KSČ.

Programovým prohlášením se SKO SČVU zavázala k naplňování ustanovených

cílů. Gustav Husák na XV. sjezdu mimo jiné prohlásil: „...náš lid má náročná

kritéria na kulturní a uměleckou tvorbu, chce, aby byla hluboce pravdivá

a působivá. Proto při hodnocení uměleckých děl klademe vysoké požadavky jak

na jejich vysokou uměleckou hodnotu, tak i na jejich ideový obsah. Umění

prodchnuté komunistickou stranickostí, které zobrazuje tvůrčí metodu

socialistického realismu bohatostí forem uměleckého vyjádření mnohotvárný život

našeho lidu a jeho zápasy, bude mít vždy podporu strany a našeho

lidu.“144„Výtvarníci jsou složkou naší socialistické společnosti, právě jako dělníci,

rolníci a ostatní pracující a podle toho jsou povinni také se občansky zařadit.“145

K přijímání výtvarných umělců do evidence se v zápisu píše: „Do evidence

nebudou zařazeni, kdo stojí dosud na pozici protisocialistické, komercionalisté,

lidé s živnostenským přístupem k dílu, kariéristé, kliky. Naše kritéria jsou

přísná.“146 Pokud byl žadatel o evidenci u ČFVU odmítnut (původní profese, malá

výtvarná úroveň), mohl zpravidla předložit další svá díla komisi za dva roky.

Uchazeči o evidenci obdrželi dopis, uvedený v příloze X.

V rámci interního dělení ve svazu byli umělci rozděleni na tzv. MSGR a UP.

Zkratka MSGR značilo malíře, sochaře, grafiky a restaurátory, UP pak užité

a propagační grafiky a průmyslové designéry. K 1. březnu 1978 měl SKO SČVU

44 členů (28 MSGR, 13 UP, 3 teoretici; 24 členy KSČ, 2 ženy). V evidenci pak 112

143 Prezenční listina na aktivu členů SKO SČVU v Ústí nad Labem dne 4. 3. 1975. Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem. Karton č. 1. 144 Z referátu Václava Kyselky 8. 6. 1978. Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem. Karton č. 1. 145 Referát na aktivu SKO SČVU v Ústí nad Labem dne 4. 3. 1975. Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem. Karton č. 1. 146 Zápis SKO SČVU ze 7. prosince 1976. Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem. Karton č. 1.

62

výtvarníků (45 MSGR, 67 UP; 25 žen, 4 členy KSČ).147 Do IV. sjezdu KSČ měl

svaz členů 68 (z toho 33 v KSČ a 10 jich členství ztratilo), v evidenci ČFVU pak

133 umělců (z toho 9 v KSČ a 21 jich členství ztratilo). Nově přijato za členy SČVU

29, z toho 2 KSČ, a za kandidáty 34, z toho 4 KSČ. K 1. květnu 1984 měl SKO

SČVU už 69 členů (36 v KSČ). Evidováno bylo 140 umělců (z toho 9 v KSČ).

Schůze SKO SČVU v Ústí nad Labem se nejčastěji konaly v salonku hotelu

Bohemia. Svaz společně s ČFVU pořádal řadu výstav. Například od 13. února do

18. března 1986 probíhala výstava Výtvarné dílo v architektuře s návštěvností 158

dospělých a 305 mládeže.148

Poslední (IV.) sjezd ústředního výboru SČVU se konal v Praze 24.–25.

března 1987.149 Zprávu o činnosti v uplynulé pětiletce a o koncepci rozvoje SČVU

přednesl v úvodu národní umělec Jan Simota. Činnost svazu jednak chválil, ale

také poukázal na usnesení XVII. sjezdu KSČ a na jeho důslednější plnění. Poměr

členů SČVU a výtvarníků pouze evidovaných při ČFVU v roce 1987 byl

1344:3930. Kvůli tomuto nepoměru Simota navrhoval zrušit stávající evidenci

a místo toho ustanovit tzv. kandidátství na členy SČVU. Simota dále kritizoval

činnost uměleckých komisí (resp. že SČVU nemá přehled o jejich činnosti),

existujících v podnicích, vydavatelstvích a nakladatelstvích a jinde. Často prý

nedodržovaly poměr členů komise, kteří museli být členy svazu (polovina).

Porušovali tak vyhlášku č. 149/1965.150 Na sjezdu dále vystoupil člen

předsednictva ÚV KSČ a předseda ČNR Josef Kempný. Jeho příspěvek pak

shrnoval základní stanoviska deklarovaná Simotou a závěry XVII. sjezdu KSČ,

kde: „...strana na sjezdu otevřeně řekla, že nebude nikomu předepisovat ani

témata umělecké tvorby, ani způsob jejich ztvárňování. Je na umělcích samých,

aby nacházeli nejvhodnější způsoby, jak převést velké úkoly společenského

pokroku do jazyka uměleckého díla. Straně ovšem není a nemůže být lhostejný

účinek umění na rozvoj schopností a sil lidu.“151

147 Evidence SKO SČVU 1. března 1978. Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem. Karton č. 1. 148 Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem. Karton č. 7. 149 Sborník hlavních dokumentů čtvrtého sjezdu Svazu českých výtvarných umělců. Svaz českých výtvarných umělců. Praha 1987 (24. a 25. března). 150 viz příloha IV. 151 Sborník hlavních dokumentů čtvrtého sjezdu Svazu českých výtvarných umělců. Svaz českých výtvarných umělců. Praha 1987 (24. a 25. března), nestránkováno.

63

Od roku 1975 se měl každý z členů SKO SČVU nebo evidovaných u ČFVU

přihlásit v místě bydliště národnímu výboru a podepsat čestný závazek, ve kterém

přijímal výzvu Základní organizace KSČ při SKO SČVU v Ústí nad Labem

a výboru SKO SČVU v Ústí nad Labem. Například v roce 1981 umělci uzavírali

osobní závazek do roku 1985 na pomoc volebnímu programu národního výboru

nebo organizaci Národní fronty. Také se uzavíraly závazky v rámci oslav výročí

atp. Závazky se týkaly především proideologické činnosti, jako zasedání

v komisích, práce pro složky Národní fronty a MNV, výzdoba škol na výročích

a vlastní tvůrčí činnost s prorežimní tematikou. Tyto závazky byly považovány za

důležitý agitační prostředek, uvědomění si své povinnosti vůči socialistické

společnosti.152

V rámci plnění závěrů IV. sjezdu SČVU bylo započato s převodem

registrovaných u ČFVU na členy a kandidáty SČVU. Evidence ČFVU byla zrušena

k 31. 12. 1987. Nastolení nové organizační struktury bylo odůvodňováno

zkvalitněním ideově výchovného vedení výtvarných umělců, „prohloubení

demokracie v organizaci výtvarného života“153 aj. Těm umělcům, kteří podali

přihlášku, ale nebyli následně přijati za členy nebo kandidáty SČVU, byl vystaven

speciální doklad. Museli však působit ve svobodném povolání a musela jim být

poskytnuta součinnost při povinném sociálním zabezpečení. Vystaveným

dokladem mohli příslušným orgánům prokázat oprávněnost své činnosti. Po

zasedání ÚV SČVU 21. prosince 1988 bylo přijímání nových členů a kandidátů

ukončeno. SKO SČVU měla k 1. prosinci 1988 115 členů a 93 kandidátů na

členství.

B 1.2. ČESKÝ FOND VÝTVARNÝCH UMĚNÍ - ČFVU

V roce 1954 byl přijat autorský zákon (č. 115/1953 Sb. s platností od

1. 1. 1954). V úvodním ustanovení se píše: „Účelem autorského zákona je upravit

vztahy, které vznikají v souvislosti s vytvořením děl literárních, vědeckých

a uměleckých tak, aby byla zajištěna ochrana zájmů autorů takových děl

152 Zpráva o plnění závazků ke dni 7. 11. 1977. Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem. Karton č. 1. 153 Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem. Karton č. 2.

64

a podnícena ideová tvorba sloužící zájmům lidu a jeho kulturnímu růstu, aby

zároveň bylo zaručeno, že se na výsledcích tvůrčí činnosti autorů budou podílet

nejširší masy pracujícího lidu, a aby se tak jejich díla stala účinným nástrojem

budováni socialistické společnosti.“154 Zákon rušil veškeré předválečné zákony

týkající se autorství.

V červenci roku 1954 vznikl v Praze Český fond výtvarných umění (ČFVU),

který měl za úkol podporovat uměleckou tvorbu. ČFVU umožňoval prodej i těch

děl umělců, kteří nebyli přijati do svazu.155 ČFVU jako kulturní instituce zajišťovala

veškeré služby v oboru výtvarné práce a umělcům zabezpečovala jejich sociální

a právní potřeby. Podnik Dílo zajišťoval distribuci a prodej výtvarných děl,

zaručoval se za jejich uměleckou úroveň. Zajišťoval systém stipendií, vypisoval

tvůrčí akce na daná témata. Dále organizoval a zajišťoval výstavy, zřizoval

speciální dílny pro realizování uměleckých děl. Organizoval také Věcnou loterii,

kde mohli občané vyhrát například bytové zařízení, zájezdy do zahraničí, zboží

z obchodních domů, ale i umělecké originály. Cena jednoho losu činila 5 Kčs.156

Výkup výtvarných děl se uskutečňoval buď z výstav nebo přímo z ateliérů.

V letech 1988 a 1989 se fond podílel na výkupu uměleckých děl spolu

s ministerstvem kultury.

B 1.2.1. UMĚLECKÉ KOMISE ČFVU Činnost uměleckých komisí (UK) fondu určovaly tzv. prováděcí směrnice.

Směrnice vydané 1. července 1973 pražským ČFVU platily i v jednotlivých krajích

a rušily směrnice UK ze dne 12. prosince 1962. Umělecké komise byly jmenovány

na základě paragrafu 6, odst. 4, vyhl. MŠK č. 149/61 Sb.157 Počet členů, funkční

období a rozsah jejich práce se stanovovaly při jejich jmenování.158

Umělecké komise fondu se zabývaly zájmy investora, výtvarníka

a architekta. Měly zásadní vliv na výslednou podobu uměleckých děl. Pro 154 Zákon o právu autorském (autorský zákon) [online]. ©2002–2007. [cit. 2008-02-29]. Dostupné z: <http://www.lexdata.cz/lexdata/sb_free.nsf/ c12571d20046a0b20000000000000000/c12571d20046a0b2c12566d40071bf94?OpenDocument>. 155 PETIŠKOVÁ, Tereza. Oficiální umění padesátých let. Dějiny českého výtvarného umění V 1939/1958. 1. vyd. Praha: Academia 2005. ISBN 80-200-1390-3. s. 367. 156 viz příloha VIII. 157 viz příloha IV. 158 Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem. Karton č. 2.

65

investora byly UK určitým garantem. Rozhodující slovo měly UK při hodnocení /40/ díla k nákupu do prodejní galerie, ale určovaly také výši záloh a konečného

honoráře. Předpokládanou výši honoráře předkládal autor již při schvalování

výtvarného záměru. Ve směrnicích se uvádí: „Cílem práce uměleckých komisí je

uplatňovat zásady socialistické kulturní politiky, podporovat výtvarné umělce,

jejichž tvorba slouží socialistickému rozvoji naší společnosti, odmítat

komercionalistické tendence, vystupovat proti maloměšťáctví a pseudohodnotám

jako jevům neslučitelným se základními principy socialistické umělecké tvorby.“159

Vedle umělecké a především ideové hodnoty výtvarných děl komise navrhovala,

posuzovala a potvrzovala autorovo řešení zadání, sledovala také jeho postup

tvorby. Kontrola rozpracovanosti „úkolu“ probíhala ve výtvarném záměru, v náčrtu,

v návrhu, v přímém podkladu pro realizaci, v průběhu realizace a při schvalování

hotového díla.160 V závěru pak umělecká komise výtvarné dílo kolaudovala.

U významných uměleckých počinů, ke kterým se v té době řadily především

výtvarné realizace v architektuře (kulturních domech, divadlech, nemocnicích nebo

hotelích) nebo památníky, pamětní desky a pomníky, musela výběr umělce a jeho

výtvarný návrh posuzovat krajská umělecká komise.

Členové byli povinni účastnit se všech zasedání UK, pokud však bez

omluvení či udání důvodů se člen nedostavil na více než třetinu, byl předseda

povinen oznámit to výboru Díla-ČFVU či ČFVU a jednalo se o jeho odvolání.

Jednání komisí se mohli účastnit i zástupci různých organizací nebo přizvaní

odborníci, autoři architektonického projektu, kteří měli hlas poradní. Při

posuzování díla byl autor přítomen jen při předložení svého záměru, následně bylo

hodnocení komise důvěrné. Autor se závěr dozvěděl z přečtení zápisu. Ve

výjimečných případech mohl být přítomen i samotný autor. Zápisy byly důvěrné

a k dispozici jen příslušným pracovníkům ČFVU nebo nadřízených funkcionářů.

Autor si mohl vyžádat pouze opis části zápisu.

159 Státní oblastní archiv Litoměřice. Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem. Karton č. 2. 160 Tamtéž. Karton č. 2.

66

B 1.3. DÍLO – PODNIK ČESKÉHO FONDU VÝTVARNÝCH UMĚNÍ

Současně se vznikem ČFVU v roce 1954 byl založen i podnik Dílo. Měl na

starost distribuci výtvarných děl a pořádání výstav, jeho komise hodnotila

výtvarnou a ideovou úroveň uměleckých děl. Schvalovací komise zasedaly jednou

měsíčně podle oborů (keramika, sklo, textil, kov), hodnotily výtvarné dílo nebo

návrh dle jeho výtvarné hodnoty, kvality provedení, posuzovaly užitý materiál

a výši autorského honoráře. Takto schválené dílo bylo nabídnuto do komisního

prodeje v prodejnách a galeriích Díla.161

O vzniku podniku ČFVU Dílo se v Ústeckých přehledech dočítáme, že byl

zřízen 1. července 1966 v Praze.162 Toto datum se však nikde jinde nevyskytuje.

Datum založení krajské pobočky Díla v Ústí nad Labem neznáme, nejstarší

dochovaný zápis uložený v SOA Litoměřice je z roku 1962. V popisu činnosti se

objevuje: „Usměrňuje, koordinuje a aktivně ovlivňuje společenskou objednávku,

spolupracuje při úkolových akcích, soutěžích i jiných úkolech podle usnesení

výboru ČFVU.“163

B 1.4. KLUB PŘÁTEL VÝTVARNÉHO UMĚNÍ – KPVU

Organizační součástí Díla byl Klub přátel výtvarného umění (KPVU). /41/ Sdružoval milovníky umění a architektury na území tehdejší socialistické republiky.

Jeho činnost navazovala na tradici dřívější Družstevní práce, jejíž členský časopis-

zpravodaj Panorama převzal. Prvním předsedou se 1. února 1956 stal

akademický malíř Vlastimil Rada. Autorem značky KPVU byl Martin Dyrynk. Od

roku 1961 vydával KPVU ve vlastní edici Obolos řadu titulů. Na přelomu

sedmdesátých a osmdesátých let sdružoval Klub na 14 398 členů a měl celkem

44 poboček, které uspořádaly ročně na 886 kulturních akcí.164 V průběhu

osmdesátých let je pak činnost KPVU z finančních důvodů omezována. Byl

limitován rozpočet i počet zaměstnanců a zvýšeny členské příspěvky. Po roce

1989 byl jeho předsedou jmenován Pravoslav Rada.

161 Hovoříme o užitém umění v Díle – ČFVU. Panorama 1973/6, str. 2. 162 Ústecké přehledy. Ročník 7. 1981/4. 163 Představuje se: Dílo, podnik českého fondu výtvarných umění. Ústecké přehledy. Ročník 7. 1981/4, přebal. 164 KOSTKOVÁ, Soňa. 35 let činnosti Klubu přátel výtvarného umění. Panorama. KPVU. 1991/1, s. 3.

67

B 1.5. SVAZ ARCHITEKTŮ ČSR (ČSSR)

Svaz architektů ČSR vznikl ke konci padesátých let. V dubnu 1959 se

v Praze vedle sjezdu socialistické kultury konal také sjezd SA ČSR. Na sjezdu se

zhodnotila dosavadní tvorba od roku 1948 a byl vytyčen program na období třetí

pětiletky.165 V šedesátých letech (1967) uspořádal SA v Praze mezinárodní

kongres UIA (Mezinárodní svaz architektů). Tématem IX. kongresu byla

Architektura a životní prostředí.166 V roce 1972 vznikl Svaz českých architektů

(SČA) jako dobrovolná výběrová organizace architektů, kulturně, politicky

a ideově zaměřená.

B 1.6. ČESKOSLOVENSKÉ STAVEBNÍ ZÁVODY A STAVOPROJEKTY

Československé stavební závody byly založeny roku 1948. Prvním

ředitelem se stal architekt Karel Janů. V témže roce v rámci závodů vznikl

Stavoprojekt, řízený Jiřím Voženílkem. Činnost Stavoprojektu schválila kulturní

a hospodářská rada ÚV KSČ v prosinci 1948. Hned v lednu 1949 se konal první

celostátní sjezd Stavoprojektu v Praze. Ve stejném roce vzniká 5. dubna STÚ –

Studijní a typizační ústav v Praze.

Stavoprojekty se postupně začaly zakládat i v krajích. Byly to ohromné

podniky sdružující několik set architektů pod jednou střechou. Uvnitř byly

rozděleny na jednotlivé ateliéry. Stavoprojekt v Praze, později od roku 1958 KPÚ –

Krajský projektový ústav, měl kolem 700 zaměstnanců, ateliéry se skládaly

zpravidla ze sedmdesáti pracovníků.167 Na základě struktury Stavoprojektů vznikly

tzv. umělecko-technické rady (UTR), které posuzovaly zejména architektonické

projekty z hlediska kvality.

165 BENEŠOVÁ, Marie. Česká architektura v proměnách dvou století 1780-1980. 1. vyd. Praha SPN 1984, nestránkovaná xerokopie. 166 URLICH, Petr – VORLÍK, Petr – FILSAKOVÁ, Beryl – ANDRÁŠIOVÁ, Katarína – POPELOVÁ, Lenka. Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků. 1. vyd. Praha: ČVUT 2006. ISBN 80-01-03413-5, s. 41. 167 Tamtéž, s. 151.

68

B 1.7. ÚSTAV BYTOVÉ A ODĚVNÍ KULTURY – ÚBOK

Ústav bytové a oděvní kultury vznikl k 1. lednu 1959 v Praze. V jednotlivých

úsecích (kultura odívání a bytová kultura) pečoval o jejich vývoj, dbal na jakost

a zavádění nových výrobků, vytvářel nové kolekce. Sloučil Textilní tvorbu z roku

1949 a Ústřední výtvarné středisko pro průmysl skla a jemné keramiky.

Činnost ÚBOKu měla především inspirativní, konzultativní, výchovný

a informační charakter. Vedle toho se zde rozvíjela týmová spolupráce, publikační

činnost jak teoretická, tak pedagogická. Důležité byly také účasti na soutěžích

a výstavách.

B 1.8. ÚSTŘEDÍ LIDOVÉ UMĚLECKÉ VÝROBY – ÚLUV

Ústředí lidové umělecké výroby vzniklo původně na podzim roku 1945,

v roce 1957 prošlo reorganizací. Vedle propagace lidového umění dbalo na rozvoj

a uchování lidové rukodělné výroby. Současně se zabývalo vývojem a snahou

přizpůsobit lidovou výrobu tehdejším požadavkům. Výrobky vytvořené v dílnách

ÚLUV bylo možné zakoupit v prodejnách Krásná jizba.

B 1.9. INSTITUT PRŮMYSLOVÉHO DESIGNU

V roce 1972 se předsednictvo vlády ČSSR rozhodlo vytvořit Institut

průmyslového designu, který převzal působnost Rady výtvarné kultury výroby

(RVKV) z roku 1964. RVKV byla poradním orgánem vlády a zabývala se otázkami

výtvarného a kulturního vývoje výroby v socialistické společnosti.

69

B 2. SOUPIS VYBRANÝCH STAVEB A OBYTNÝCH CELKŮ V ÚSTÍ NAD LABEM B 2.1. PADESÁTÁ LÉTA B 2.1.1. MOSKEVSKÁ ULICE

Obytný dům z let 1954–1955, byl postaven dle projektu pražské architektky

Aleny Šrámkové ústeckým Stavoprojektem. Nachází se na rohu Moskevské

a Londýnské ulice a řadíme ho ke stavbám socialistického realismu (sorely). (Také

viz kapitola A 11.1. a C Katalog užitého umění, s. I.)

B 2.1.2. LONDÝNSKÁ ULICE

Povolení k užívání a obývání bytů v novostavbě v Londýnské ulici bylo

vydáno 5. srpna roku 1955.168 Jedná se o pětipatrový trojdům celkem s 65

bytovými jednotkami (přizpůsobené jednotky typu T15). Investorem byl Bytový

komunální podnik Ústí nad Labem, zodpovědným projektantem architekt Václav

Kučera. Hlavním architektem byl Gustav Brix. /42/ Více se uměleckému vývoji

tohoto obytného souboru věnuji v kapitole A 11.1. (C Katalog užitého umění, s. II.)

B 2.1.3. FUČÍKOVA ULICE (DNES MASARYKOVA)

Výstavba bytového souboru ve Fučíkově ulici (dnes Masarykova) začala

v roce 1954.169 /43-45/ Jednalo se o 48 bytových jednotek typu T14/52. Přímým

investorem byl Bytový podnik Ústí nad Labem, vrchním investorem KNV Ústí nad

Labem a ústředním investorem pak MMH Praha. Zodpovědným projektantem

architekt Vlček a architekt R. Hošek. Omítky určitých partií jsou provedeny

v barevném sgrafitu. Více se uměleckému vývoji tohoto obytného souboru věnuji

v kapitole A 11.1. (C Katalog užitého umění s. III.)

168 Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební dokumentace, karton č. 1664. 169 Tamtéž, karton č. 1145.

70

B 2.1.4. LETNÍ KINO A PARK KULTURY A ODDECHU

Z oblasti kulturních staveb bylo v roce 1951 vybudováno letní kino

v tehdejších Sadech Květoslava Innemanna – Rooseveltova ulice. /46/ Na stavbu

byly vyčleněny necelé dva miliony Kčs a velice se s ní spěchalo, jak lze vyčíst ze

zápisu z 13. června 1951: „Výstavba letního kina pracujících byla již schválena

všemi v úvahu přicházejícími politickými místy, takže urychlené její provedení jest

dáno nezbytnou potřebou, aby mohlo býti uvedeno v provoz ještě během letošní

letní sezony.“170 Projekt vypracoval architekt J. Porš, investorem byl Jednotný

národní výbor Ústí nad Labem. Nejdříve bylo vybudováno provizorní dřevěné

jeviště, aby mohl být uspořádán Filmový festival pracujících /47-48/, který v roce

1951 probíhal ve všech krajích republiky. V Ústí nad Labem trval 6 dní

(14.–19. 8.), vstupné činilo 10 Kčs. Propagace na FFP měla vést k dalšímu

prohloubení přátelství se Sovětským svazem, „k posílení mezinárodní solidarity

dělnické třídy“171, kampaň byla zaměřena na „vedení boje za mír“. Zde si dovolím

citovat delší část textu: „V. I. Lenin ve svých projevech poukázal častěji na to, že

film je nejlepším masovým prostředkem politické výchovy a propagace. Pro nás je

film ve smyslu Leninových slov mohutným zdrojem socialistické výchovy. Zejména

sovětský film je pro naše pracující velikou školou socialismu. Jde nyní o to,

abychom pracující v závodech seznámili s politickým významem filmu, abychom je

naučili používat film nejen jako prostředku zábavy, ale i jako nástroje pro rozšíření

politického uvědomování a všeobecného vzdělání. (...) K agitační kampani

použijeme krajské mutace Práce a jiných listů závodních časopisů a závodních

rozhlasů, dále pak na závodech dáme podnět k rozvinutí vlastní kampaně

(bleskovky, letáky, kreslené plakáty apod.).“ 172 Hlavním heslem FFP 1951 bylo:

„Za mír, za nového člověka, za lepší svět!“.

Provizorní stavba byla v roce 1953 dle návrhu architekta V. Lexy

nahrazena betonovým jevištěm. /49/ Celkové náklady tak dosáhly částky

3 400 000 Kčs. Stavba přírodního kina a divadla byla dokončena v roce 1955.

Letní kino a divadlo bylo začleněno do projektu Parku kultury a oddechu (prosinec

170 Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební dokumentace, karton č. 1823. 171 Tamtéž, karton č. 1823. 172 Tamtéž, karton č. 1823.

71

1959). Byl přebudován komunikační systém parku, uvažovalo se o celodenním

provozu, plánovalo se vybudování kavárny, restaurace a jižního a severního

bufetu a pokladen u jednotlivých vstupů; předpokládaný počet návštěvníků PKO

byl 10 000. Vedoucím projektantem se stal architekt Milan Hon. V roce 1964 byla

do Parku kultury a oddechu osazena fontána dle návrhu sochaře Miroslava

Rabocha. /50/. V sedmdesátých letech byla část hlediště zastřešena ocelovou

konstrukcí dle projektu inženýra Josefa Zemana.

B 2.1.5. RESTAURACE SEVERKA

Dle plánů z roku 1957 byla vystavěna restaurace Severka v tehdejší

Fučíkově ulici (dnes Masarykova). K tomuto projektu jsou zachované plány, ve

kterých je relativně podrobně popsáno vnitřní vybavení automatu a kavárny.

Investorem objektu byly Restaurace a jídelny Ústí nad Labem, vedoucím

projektantem byl architekt F. Kameník. Nad jídelnou bylo Spolkem pro chemickou

a hutní výrobu projektováno 89 bytových jednotek. Celkový rozpočet na práce

truhlářské, čalounické, sklenářské, kovovýrobu a práce výtvarné tvořil 91 252,60

Kčs, z čehož největší částka náležela pracím truhlářským. Na práce výtvarné bylo

vyčleněno 20 000 Kčs.173 Tato částka byla přidělena na vytvoření jednoho kusu

sgrafita o rozměrech 500 x 140 cm a zakázka zadána Svazu výtvarných umělců

Ústí nad Labem. Kolaudace objektu se potýkala s řadou problémů, proto v roce

1963 došlo k úpravě jídelny se samoobsluhou Severka. Mozaiky v kovových

rámech byly zhotoveny Milanem Lahodou a Josefem Kloudou.

B 2.1.6. POLIKLINIKA ČSD A PŘÍSTAVBA KÚNZ

Dalším architektonickým projektem z 30. června 1959 byla výstavba

polikliniky ČSD s přístavbou KÚNZ, taktéž ve Fučíkově (Masarykově) ulici.

Investorem byly ČSD – Správa ústecké dráhy. Tato stavba byla zkolaudována

kolem roku 1965. Projekt řídili architekt Jaroš, architekt Viktor Tuček

173 Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební dokumentace, karton č. 2116.

72

a „zodpovědným projektantem“ byl architekt Jiří Fojt.174 Budova je opatřena

výtvarným zpracováním kovového zábradlí a mříží vnějších spodních oken

a balkónů. Mříže na okna v suterénu polikliniky jsou z oceli, provedené

z válcovaných profilů s ozdobnými kryty svárů z mosazného plechu. Nátěr imituje

starý bronz. /53-55/ Světlík měl být zasklen leptaným sklem dle návrhu výtvarníka.

Průčelí z Fučíkovy třídy vypadalo na schváleném projektu viz obr. /51/ a /52/. (C Katalog užitého umění, s. VIII.) V souhrnné zprávě se píše: „Součástí

architektonického řešení jsou též výtvarné doplňky stavby – t. j. umělecké práce

malířské a sochařské.Tato umělecká výzdoba je soustředěna u hlavního vstupu,

v hale přízemí, ve společenském sále IV. patra a u vstupu do přístavby KÚNZ.

Byla projednána s Českým fondem výtvarného umění a opis nabídky je

přiložen.“175 Opis nabídky jsem ovšem v uvedeném kartonu nenašla.

B 2.2. ŠEDESÁTÁ LÉTA B 2.2.1. SÍDLIŠTĚ SEVERNÍ TERASA

Rozsáhlým projektem v závěru šedesátých let byla výstavba sídliště

Severní Terasa /56/, jehož součástí je i tzv. Hotelový dům /57-58/. Vznikl však jen

zlomek z původně zamýšleného plánu. Autorem projektu byl architekt Josef

Burda. Hotelový dům (běžné bydlení je spojeno se službami, s jakými se můžeme

setkat v hotelu) je patnáctipodlažní budova obsahující 176 dvoupokojových bytů

a 132 garsoniér.176 V zápise ze zasedání KUK (krajské umělecké komise) pro

spolupráci architekta s výtvarníkem ze 14. ledna 1974 byla řešena výzdoba čelní

stěny v hotelovém bydlení na Severní Terase. Celková částka, která byla na dílo

vyčleněna, činila 180 000 Kčs. Zakázka byla přidělena výtvarnici Li Ki Sun

Bejčkové, která předložila návrh aradekoru. KUK k němu neměla žádné

připomínky a souhlasila s vyplacením první třetiny honoráře ve výši 60 tisíc. Jiří

Klein vyhotovil do atria hotelového domu u vstupní haly kamennou plastiku za

celkovou částku 99 060 Kčs. Část honoráře náležela architektu Josefu Burdovi.

174 Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební

dokumentace, karton č. 1130 a 1416. 175 Tamtéž, karton č. 1130 a 1416. 176 Rozhovor s ing. arch. Josefem Burdou. Ústecké přehledy. Ročník 5. 1979/10, přebal.

73

Malíř Miroslav Matouš a architekti Antonín Werner a Ladislav Špás provedli šest

kusů intarzovaných panelů dělicích stěn pro společenskou část (restauraci

a kavárnu) hotelového bydlení na Severní Terase. Na tyto realizace byla

vyčleněna částka 36 000 Kčs. K jejich realizaci však z technických důvodů

nedošlo (nemožnost provedení intarzie). Objednávka se změnila po konzultaci

s autorem, projektantem a investorem na dva artprotisy za částku 33 960 Kčs.

Autory osvětlovacích plastik byli Zdeněk Henych, Svoboda a architekt Burda.177

Sídliště Severní Terasa je koncipováno velkoryse, je zde rozsáhlý park

s řadou uměleckých děl. V tomto parku (původně Sady míru) můžeme nalézt

několik plastik od Michaela Bílka. Na zídce je umístěna skupinka hrajících si dětí.

Pískovcové sousoší „Klukovská pranice“ z roku 1983 /59/ je zajímavé použitím

vyhlazeného povrchu, což je u Bílka neobvyklé.178 Další plastikou je pískovcová

socha od Václava Kyselky, tzv. „Hudba“, sedící žena s houslemi. /60/ V jeho

realistických sochách se objevují „stopy akcentovaného realismu s častým

politickým podtextem.“179 V parku pod Gymnáziem v ulici Stavbařů se nachází

bronzové sousoší „Gymnastky“ od Ivana Záleského z Rumburku. /61/ Můžeme se

setkat také s názvem „Sportující mládež“. Sousoší je odlito z bronzu s rozměry

210 x 250 cm. Celková cena činila 576 415 Kčs. Ivan Záleský spolupracoval

s architektem Josefem Gabrielem, který byl odměněn částkou 26 000 Kčs,

a s odlévači Ondřejem Špačkem a Zdeňkem Fridrichem. Práce každého

z odlévačů stála 150 000 Kčs. „Gymnastky“ byly zkolaudovány na zasedání KUK

12. května 1979. KUK shledala dílo jako velmi kvalitní a nechala jednu figuru

z tohoto sousoší odlít znovu jako dar městu Rumburku.180 Pískovcové sousoší od

stejného autora má název „Matka a dítě“. Pro Ivana Záleského je typická

dvoudílná kompozice, kompozice dvou lidských postav. V bazénku parku je

umístěna glazovaná keramická plastika „Poupě“ od Marie a Štěpána Kotrbových

z Prahy. /62/ Pod parkem je umístěno sousoší z bronzu „Rodina“ od Jaroslava

Bejčka. Jaroslav Brožek dílo okomentoval následujícím textem: „v duchu

177 Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice. Karton č. 12. 178 BROŽEK, Jaroslav. Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-238-3856-3, s. 50 179 Tamtéž, s. 51. 180 Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice. Karton č. 15.

74

eklekticismu, připomíná francouzského sochaře ruského původu Osipa Zadkina.

Je jakoby hrubou silou násilně „mačkaná“, expresivně nadsazená v tvaru

a poučená kubismem.“181

Další výtvarná výzdoba byla použita na dětských hřištích, na fasádách škol

a školek. V areálu mateřské školky ve Větrné ulici byl osazen „Sloup pohádek“ od

Miroslava Houry. Jedná se o betonové kostky pokryté mozaikami. Na výtvarné dílo

bylo vyčleněno 60 000 Kčs za návrhy a 70 000 Kčs na realizaci, kterou provedla

Umělecká řemesla Praha. (C Katalog užitého umění, s. XVIIa.)

V atriu bývalé 25. základní školy (dnes Speciální škola) je sousoší „Běžící

děti“, oblíbený motiv Michaela Bílka. Dílo bylo zhotoveno za 188 679 Kčs ve

spolupráci s architektem Burdou. K osazení došlo 7. července a ke kolaudaci KUK

dne 13. července 1977.182

V atriu bývalého zdravotnického střediska se nachází další dílo Michaela

Bílka – sousoší „Matka s dítětem“. V Ladově ulici byly umístěny tři tvarované

betonové bloky s mozaikami hrajících si dětí od Josefa Menše. Obchodní centrum

Horizont bylo doplněno o sochařské dílo z pískovce „Sedící matka s děckem

u nohou“ od Václava Kyselky /63/. A naproti areálu Domova důchodců bylo

osazeno sousoší „Milenci s labutí“ od Romana Richtermoce.

B 2.2.2. HRNČÍŘSKÁ ULICE

Panelové domy se stavěly i v centru města. V ulici Hrnčířská vznikl

panelový soubor se 128 atypickými byty dle projektu architektů Josefa Lišky

a Rudolfa Bergra.183 Mezi jednotlivými průchody byly v roce 1963 umístěny

abstraktní reliéfy od Richarda Ťápala a Bohdana Kopeckého. (C Katalog užitého

umění, s. VII.).

181 BROŽEK, Jaroslav. Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-238-3856-3, s. 52. 182 Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice. Karton č. 14. 183 KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVÉ A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 277.

75

B 2.2.3. KRAJSKÝ NÁRODNÍ VÝBOR

V samotném centru města se v šedesátých letech pilně stavělo. /65-69/ Na

Lidickém náměstí vznikla budova Krajského národního výboru (KNV) od architekta

Rudolfa Bergra. která byla vzápětí zapsána na seznam památek. Ve vstupním

prostoru je umístěna barevná skleněná plastika „Pták“ Stanislava Libenského

a Jaroslavy Brychtové (1983–1985). Plastika má výšku 210 cm. Umístění

v prostoru stavby řešil architekt Rudolf Bergr. V malé zasedací místnosti je osazen

gobelín od Antonína Procházky. V dalších prostorech byly umístěny obrazy

a gobelíny od Jaromíra Čičatky, Z. Kubánka, Miroslava Houry a Vladimíra Šavela.

Budově dominuje předsazený vertikální sloup s největší skleněnou

mozaikou (450 m2) od Miroslava Houry. Mozaika byla osazena v roce 1985,

realizovala ji Umělecká řemesla Praha. Nese název „Oslava dělnosti“ a jejím

ústředním motivem byla citace prvního řádku ústavy: „Veškerá moc patří do rukou

pracujícího lidu.“ Po revoluci tento nápis sám autor nahradil svým typickým

motivem domku. Houra původně jako námět na mozaiku zamýšlel zobrazit téma

rotujícího Ikara.184 Tento námět se však umělecké komisi zdál málo angažovaný,

proto Houra vytvořil návrh s historií dělnictva severočeského kraje. Inspiraci pro

vytvoření obrovské mozaiky v Ústí nad Labem umělec získal při cestách po

Mexiku. Zde se seznámil s monumentální tvorbou dvacátých a třicátých let

politicky angažovaných mexických umělců Diega Rivery, Alfara Siqueirose Davida

ad.185

Miroslav Houra /70/ byl jako výtvarník velice aktivní (zemřel v roce 2006),

jeho díly jsou vybaveny školy, školky a významné veřejné budovy. Hourův styl je

poměrně dobře rozpoznatelný, ať už se jedná o obraz, grafiku, ex libris, mozaiku,

dřevěný reliéf nebo textilní realizaci. Ústředním motivem jeho děl je domov, rodina,

často se setkáváme s proporčně zvýrazněnýma rukama. Ruce, které se vztahují

k něčemu, co je nad námi. Charakteristické jsou také silné kontury postav.

V roce 1961 probíhala soutěž na plastiku průčelí KNV. Zvítězil návrh

Olbrama Zoubka a Evy Kmentové, podle kterého se v roce 1963 realizovala.

Jednalo se o plastiku – kovový svařovaný reliéf symbolizující Severočeský kraj.

184 KRSEK, Martin. Rozhovor s Miroslavem Hourou z roku 2003. Dosud nepublikováno. 185 Více o mozaice: nej.muzeumusti.cz a KRSEK, Martin. Ústečané už největší mozaiku Evropy zřejmě neuvidí. MF DNES – Severní Čechy. 18. 4. 2003, s. 3.

76

/64/ a /64a/ Po převratu byla sňata z důvodu restaurování (poškozena holubím

trusem) a dodnes je uložena v archivu muzea Ústí nad Labem. Leptaná skla oken

zasedací síně pro KNV byla zhotovena dle návrhu Jana Novotného. Výtvarné

řešení krycích ozdobných mříží na vzduchotechniku KNV provedl člen SKO SČVU

sochař Emil Solařík. Jako materiál byl použit skelný laminát v barvě slonové

kosti.186

Na Lidickém náměstí byly osazeny dvě kašny od Stanislava Hanzíka, jedna

jako sluneční hodiny, druhá na téma „Zrození uhlí“; obě však byly poškozeny.

Hanzík později vytvořil kašnu i pro atrium Obecního domu (dříve Krajský výbor

KSČ). Stanislav Hanzík je také autorem pískovcové sochy Danae před obchodním

centrem na Bukově /71/ a portrétu Bedřicha Smetany /72/ ve Smetanových

sadech z roku 1964. Krajská komise pro spolupráci výtvarníka s architektem se

dne 29. května 1964 zabývala kolaudací busty B. Smetany. Dílo Stanislava

Hanzíka provedené v bronzu bylo osazeno na předem stanoveném místě po

dohodě s investorem. Komise chválila velmi „citlivé“ umístění a shodla se na tom,

že portrét skladatele má vysokou uměleckou úroveň a v celém komplexu

neshledala žádných závad a dílo zkolaudovala.187 Ústeckým občanům se však

tehdy nelíbila (byl kritizován tenký sokl, rozbrázděný obličej s „výrazem

syfilitika“188), a tak musela být přesunuta do Litoměřic. Na své původní místo, do

Smetanových sadů, byla navrácena v roce 1997.189 (C Katalog užitého umění,

s. XXXIII., XXXV. a XXXVI.)

B 2.2.4. DŮM KULTURY

Výstavbě nového Domu kultury, přesněji Odborového domu kultury

pracujících (ODKP) a později DK ROH, předcházela zmiňovaná demolice

Schaffnerovy vily. Max Schaffner nechal vilu postavit v roce 1875 ve stylu

alžbětinské gotiky, po válce se s ní počítalo pro ústeckou obrazovou galerii.190

Demolice proběhla 25. září 1959 a v roce 1964 již byl Dům kultury vystavěn.

186 Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice. Karton č. 3. 187 Tamtéž, Karton č. 3. 188 BROŽEK, Jaroslav. Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-238-3856-3, s. 38 189 Tamtéž, s. 33. 190 BORSKÁ, Helena. Ústí nad Labem. Poznámky k historii města. 1. vyd. Ústí nad Labem, 2005. ISBN 80-902991-2-1. s. 17.

77

K slavnostnímu otevření došlo v květnu 1964. Nutnost výstavby kulturního domu

odůvodňovaly organizace straníků kapacitně nedostačujícími sály závodních klubů

ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu a v Severočeských tukových závodech ve

Střekově. Ve zdůvodnění účelu výstavby se píše: „Ústí nad Labem, již krajské

město, nemělo dosud moderní, důstojný stánek kultury, obyvatelstvo se nemělo

kde kulturně a společensky vyžívat. Úkolem Revolučního odborového hnutí jako

masové organizace dělnické třídy je pečovat o rozšíření životní a kulturní úrovně

pracujících. Rozdělením úkolů mezi státní osvětovou péčí a ROH stávají se

odborové orgány organizátory kulturního a společenského života v průmyslových

městech.“191 Ideový a technický projekt vypracoval architekt Jaroslav Lácha. /73/ Kapacita objektu byla projektována na 2730 návštěvníků. Společensky a kulturně

významné části kulturního domu jsou situovány podél Velké Hradební ulice –

především jde o tzv. estrádní sál a divadlo. Náklady na stavbu činily 37 000 000

Kčs. S částkou 50 000 Kčs se počítalo na nákup obrazů a plastik do interiérů

klubovny, pracovny, herny ap. Dalších 120 000 Kčs bylo vyčleněno na dvě

soutěže výtvarníků na uměleckou výzdobu průčelí kulturního domu, okolí

a interiérů. Celková částka na vnitřní zařízení kulturního domu činila 2 886 060

Kčs.

Výtvarné prvky, které se uplatnily při výzdobě ODKP: na konci šedesátých

let byla instalována železná „kresebná plastika“ z kovových tyčí na hlavním průčelí

od sochaře Antonína Kalvody. /74, 75/ Byla však „příliš poplatná ovzduší, které

bylo vyvoláno úspěchem našeho sochařství na Světové výstavě v Bruselu

1958.“192 Pravděpodobně proto byla za několik let snesena a nahrazena nápisem

Kulturní dům. Ve vstupní hale jsou dvě mramorové plastiky od sochaře Jiřího

Bradáčka. Sochy s názvy „Pokrok“ (nebo „Radost života“, Brožek se zmiňuje též

o názvu „Projev“)193 a „Myšlenka“ („Génius myšlenky“) „vítají návštěvníka“. /76/ „Jejich stylizace je překrásně jemná ve střídání vypuklin a prohlubní v působivě

monumentální formě. Jsou prosty naturalismů, ale i násilností tvarové stylizace,

patří k autorovým nejkrásnějším dílům. Pozoruhodné je i kamenické zpracování,

191 KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVÉ A VLADIMÍRA KAISERA: Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-901761-5-1, s. 278. 192 BROŽEK, Jaroslav. Vycházky za výtvarnými díly v našem městě – Antonín Kalvoda. Ústecké přehledy 1988/12, zadní strana. 193 BROŽEK, Jaroslav. Vycházky za výtvarnými díly v našem městě. Jiří Bradáček. Ústecké přehledy. 1987/1, poslední strana.

78

které prozrazuje ruku autora samého, ať jde o křehké pojednání hlav a obličejů, či

celého těla...“194

Ze zápisu umělecké komise pro spolupráci výtvarníka s architektem je

patrné, že na výslednou podobu Bradáčkových soch měla komise určitý vliv.

Zhotovením soklu byl pověřen projektant budovy. K návrhům plastik samotných

měl připomínky zástupce KPÚ z Hradce Králové. Provedení levé sochy

doporučoval vylehčit a domodelovat zadní partie. K modelu sochy umístěné

vpravo pak doporučoval přizpůsobení rukopisu hlavy celkovému pojetí díla. Tyto

připomínky musely být respektovány při konečné realizaci plastik a pro vyplacení

zbývající částky honoráře.195

Ve vstupním foyer jsou skleněné výplně od René Roubíčka. Leptanou

technikou (leptaná kresba na skle) vytvořili skleněnou stěnu v předělu ke vstupu

do šaten Milena Bártová a Jan Novotný. Na výzdobě velkého sálu spolupracovali

Ludmila Bešťáková a Jan Kudláček, kovovou mříž v kavárně navrhl malíř Jaroslav

Bejček. Tapiserie v předsálí kina je od Evy Drnkové-Zářecké z Prahy. Štukolustro

pro taneční sál vytvořila Ludmila Bešťáková a Jan Kudláček. Dále byl Dům kultury

vyzdoben řadou obrazů a grafik. Nejvíce zakázek na výzdobu Kulturního domu

dostali především pražští umělci. (C Katalog užitého umění, s. XII.).

B 2.2.5. HOTEL BOHEMIA

Dalším výškovým domem, vedle Paláce justice na Střekově, je Interhotel

Bohemia – a to v podstatě v samotném centru. Také výstavbě hotelu předcházelo

několik demolic (demolováno šest budov). Slavnostně byl otevřen 1. května 1968.

Hotel Bohemia byl projektován jako čtrnáctipodlažní objekt. V září 1964 bylo

vydáno rozhodnutí o přípustnosti této stavby. /77-78/ Architekt Brix obdržel 21.

srpna 1964 nabídku na výtvarnou spolupráci při výstavbě nového hotelu od

Českého fondu výtvarných umění. Jednalo se o následující zadání: výtvarné

řešení stěn (podlažních koutů – 10ks) za 100 000 Kčs; nástěnné malby tří salonků

za 80 000 Kčs; výtvarné řešení dvou salonků (velké) za 60 000 Kčs; plastická

194 BROŽEK, Jaroslav. Vycházky za výtvarnými díly v našem městě. Jiří Bradáček. Ústecké přehledy. 1987/1, poslední strana. 195 Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice, karton č. 3.

79

reliéfní stěna 4,20 x 12 m za 50 000 Kčs; výtvarné řešení přízemí hotelu – tři

předělovací stěny včetně realizace 300 000 Kčs; dvě plastiky umístěné ve vztahu

k předělovacím stěnám 100 000 Kčs; reliéf do vstupní haly 60 000 Kčs; reliéf

z barevného kovu do baru 60 000 Kčs; výtvarná výzdoba prostoru vinárny

(2 stěny) 80 000 Kčs. Celkem se jednalo o částku 943 000 Kčs. Práce měli

provést výtvarníci Severočeského kraje v počtu 21, členů SČSVU Severočeského

kraje. Práce hodnotila krajská komise ČFVU pro spolupráci architekta

s výtvarníkem za přítomnosti hlavního projektanta hotelu a zástupce investora.196

Stejně tak byly provedeny dvě umělecky ztvárněné kovové mříže do centrální

šatny a mezi snack barem a hlavním hotelovým schodištěm za 103 880 Kčs.

Na výzdobě hotelu se na rozdíl od Kulturního domu podíleli především

ústečtí (severočeští) výtvarníci. Do hotelu Bohemia byly realizovány plastiky

Stanislava Hanzíka (socha „Velký rapsóda“) a Jiřího Bradáčka („Horizontála“)

a skleněné objekty Ladislava Olivy a Karla Wünsche. Jejich skleněné stěny

osazené na hliníkových konstrukcích rozdělovaly prostory kavárny a restaurace.

Oba skláři využívali optických vlastností skla, lomu paprsku aj. – střídali

prolamované plochy, profilované konvexně nebo konkávně. Dalšími skleněnými

prvky v hotelu jsou leptané výplně dveří, které vytvořili ve sklářské škole

v Železném Brodě. Mozaikové reliéfy pro jednotlivá poschodí vytvořil Jaroslav

Klápště. Dalším materiálem užitým v interiéru hotelu Bohemia je kov – jsou zde

kovové reliéfy Dalibora Matouše, Ladislava Lapáčka nebo kovové obrazy

Jaroslava Kaysera. Výtvarné řešení keramické stěny v restauraci a v saloncích

provedli Jaroslav Bejček, Bohdan Kopecký a Richard Ťápal. Jaroslav Bejček

a Miroslav Raboch jsou také autory dekorativních vitráží. V reprezentačních

místnostech a hotelových pokojích se uplatnily také závěsné obrazy Josefa

Menše, Jindřicha Helekala, Miroslava Houry, Dana Richtera, Karla Solaříka,

Vladimíra Šavla, Mileny Talváňové ad.197 (C Katalog užitého umění, s. XI., X.,

XLVI.).

196 Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební dokumentace, karton č. 2941. 197 DOLEJŠ, Jiří. Bohemie a výtvarné umění. Dialog 1968/1, s. 40-43.

80

B 2.2.6. OBCHODNÍ DŮM LABE

Hlavní projektantkou obchodního domu Labe byla architektka Růžena

Žertová. Projekt vznikl v dubnu 1967. Na umělecká díla byla z celkového rozpočtu

přes 63 milionů vyčleněna částka 375 000 Kčs. Povolení o přípustnosti stavby bylo

vydáno 15. června 1967 v „Rudém koutku MěstNV v Ústí nad Labem“.198

Investorem byla Jednota Ústí nad Labem, generálním projektantem pak Státní

projektový ústav obchodu Brno. Generálním dodavatelem byly Pozemní stavby,

n. p. Ústí nad Labem. Obchodní dům Labe je stavba pětipodlažní. /79-82/ Ve

čtvrtém patře je umístěno občerstvení pro návštěvníky a bufet pro zaměstnance,

kanceláře, dílny a terasa. Ostatní patra jsou prodejní plochou. Obvodový plášť

stavby je tvořen souvislou skleněnou plochou, před kterou vystupují slunolamy

vytvořené dvěma profily taženého osinkocementu s povrchovou úpravou.199 Také

kvůli stavbě tohoto obchodního domu bylo demolováno několik objektů

v Revoluční ulici (č. p. 19/184, 17/183, 15/192, 13/181, 11/180, 9/1935 a 769).

Obchodní dům byl dostavěn až v roce 1974.

Výtvarně jsou řešeny interiéry posledního patra OD Labe. Jednalo se

o výzdobu kavárny, jídelny, kanceláří atd. Řešením byli pověřeni Mojmír Böhm,

architekt Ladislav Špás a architekt Antonín Werner.200 Skleněnou stěnu

s kovovými prvky před kavárnou vytvořila J. Bartošová-Vilhanová. Autorem

plastiky před obchodním domem z roku 1973 je K. Kronych. (C Katalog užitého

umění, s. XIII.).

B 2.2.7. ŠKOLNÍ AREÁLY

V průběhu šedesátých let vznikla řada školních areálů, školek a jeslí.

Například ve Velké Hradební ulici v sadech za městskou knihovnou byly dle

projektu z roku 1961 postaveny jesle pro 55 dětí a mateřská školka pro 90 dětí.

198 Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební dokumentace, karton č. 1193. 199 Tamtéž, karton č. 1193. 200 Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice. Karton č. 3.

81

Povolení k trvalému užívání bylo vydáno 7. listopadu 1963.201 Projektantem byl

architekt Stanislav Karpíšek. /83-86/ V květnu 1968 byla vyprojektována 24. základní devítiletá škola s osmnácti

třídami v ulici Hornická-Stará. Jejím investorem byl KIÚ Ústí nad Labem. Vedoucí

architektonického ateliéru architekt Hanuš, vedoucím projektantem architekt

Fibiger. V rámci výtvarné výzdoby byla do školy umístěna keramická stěna

s modrými kruhy od Miroslava Rabocha, netkané tapiserie od Li Ki Sun Bejčkové

a před vstupem pískovcová plastika „Poupě“ či „Plamen“ od Jiřího Bradáčka.

Na sídlišti Severní Terasa byla vystavěna 26. základní škola, jejímž

investorem byl ONV Ústí nad Labem, odbor výstavby, vedoucím projektantem

architekt Josef Burda. „V návrhu je počítáno se zvýrazněním architektonického

účinku školy uměleckými díly“.202 Školní areál se skládá ze sedmi samostatných

konstrukčních celků. Na fasádě štítové zdi se nachází mozaika ze štípaných

barevných kamenů „Rodina – Vesmír“ od Miroslava Houry z roku 1977. Celkové

náklady na mozaiku činily 160 377 Kčs. Houra dílo zhotovil ve spolupráci

s architektem Burdou a Františkem Tesařem z Uměleckých řemesel mozaika

Praha. Zkolaudována byla dne 29. srpna 1977. (C Katalog užitého umění, s. XVI.)

Do atria družin 27. základní školy byly zhotoveny leptané skleněné stěny od

Jana Novotného za 80 000 Kčs. Kolaudace proběhla 15. listopadu 1977. /87-90/

B 2.2.8. VELKOPRODEJNA A RESTAURACE PANORAMA

Velkoprodejna a restaurace Panorama na sídlišti Skřivánek se nachází

v ulici SNP. Investorem byl Krajský investiční ústav Ústí nad Labem, odpovědným

projektantem architekt Rudolf Bergr. Na zdech byl použit betonový prvek vyrobený

jako prefabrikát do laminátového bednění, které připravil sochař203, mříž na okna

byla provedena z tyčové hranaté oceli. /91-94/ Také zde byla realizována

nefigurativní mozaika od pražského umělce Jiřího Kaysera. (C Katalog užitého

umění, s. IX.).

201 Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební dokumentace, karton č. 1675. 202 Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební dokumentace, karton – bez čísla. 203 Tamtéž, karton č. 822.

82

B 2.2.9. ZIMNÍ STADION

Vedle kulturních a vzdělávacích objektů se začalo také s výstavbou

sportovišť. V roce 1967 byla zahájena výstavba, respektive dostavba Zimního

stadionu na Bukově dle projektu z roku 1966. Projekt zpracoval vedoucí projektant

architekt Hanuš a architekt Josef Slíva. Spolupracovali na něm architekt Jan

Gabriel, hlavní architekt města Ústí nad Labem, a Jan Doležal. /95/ Stadion byl

koncipován pro 9 815 diváků204 s celkovým rozpočtovým nákladem 10 006 000

Kčs. Investorem Krajský investorský útvar Ústí nad Labem. Stadion byl rozestavěn

v akci „Z“ (1955–1959) dle návrhu architektů Mandíka a Tučka, provizorní stadion

byl uveden do provozu 7. listopadu 1956.205 V projektu z roku 1966 se řešilo

zejména dostavění jižní tribuny a zastřešení celého stadionu pomocí ocelové

konstrukce.

Na stěně směrem k silnici je osazen kovový reliéf. U pokladen můžeme

najít keramické aplikace Marty Taberyové. (C Katalog užitého umění, s. VI.).

B 2.3. SEDMDESÁTÁ LÉTA B 2.3.1. POZEMNÍ STAVBY

V září 1972 vznikl projekt na stavbu budovy Pozemních staveb a České

státní pojišťovny ve Velké Hradební. Vedoucím projektantem byl architekt Rudolf

Bergr a architektem Míťa Hejduk (spolupráce též M. Drtikol a projektant K. Jaroš),

investorem Pozemní stavby Ústí nad Labem. /96-99/ V letech 1976–77 zde byla

osazena řada výtvarných realizací, například keramické reliéfy Ladislava Lapáčka,

měděný reliéf Antonína Lábra. Pro administrativní budovu byla realizována tato

díla: skleněná svítidla zhotovil I. Vyhnánek, gobelín Eva Brodská, skleněnou

plastiku Ladislav Oliva, malované dekorativní panneau Vladimír Šavel st., Richard

Ťápal, Zdeněk Veselý, aradekor Antonín Procházka, kovový reliéf Antonín Lábr,

dřevěný reliéf Petr Menš. Aradekor „Město“ zhotovil Miroslav Houra. V prostoru

přepážky byla realizována mozaika Josefa Menše. Výtvarné provedení skleněných

204 Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební dokumentace, karton č. 2718. 205 Tamtéž, karton č. 2717.

83

přepážek navrhl výtvarník Jurnikl. Součástí uměleckého dotvoření interiéru byly

také obrazy malířů Jana Kalouse nebo Aleny Horské.

V zasedací místnosti hlavní budovy se nachází dřevěná intarzie od

Miroslava Houry za celkovou částku 58 440 Kčs, v salonku ředitele fotozvětšenina

města Ústí nad Labem od J. Vlčka. Ve vstupním atriu je zajímavá keramická

plastika od Milana Žofky. (C Katalog užitého umění, s. XVII.)

B 2.3.2. KRAJSKÁ POLITICKÁ ŠKOLA

V květnu 1978 byla schválena projektová dokumentace ke stavbě Krajské

politické školy na Severní Terase. Projekt zpracovali architekti Josef Burda

a Václav Krejčí, dostavěna byla v roce 1983. Dnes budova slouží jako sídlo

rektorátu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. /100-101/ Mezi výtvarné realizace patřila skleněná mozaika od Antonína Procházky

s názvem „Klasici marx-leninismu – Marx, Engels, Lenin“, žulová busta Klementa

Gottwalda od Václava Kyselky, intarzie „Píseň revoluce“ od Petra Menše,

obrazový triptych Současnost Severočeského kraje od Jaromíra Čičatky

(„dramatičnost barevné kompozice“206). Ve foyer školy se nacházel malovaný

triptych „Historie bojů dělnické třídy“ od Miroslava Houry. V místnosti v nejvyšším

patře byla umístěna nástěnná malba severočeské krajiny v modrých tónech od

Petra Menše. Vladimír Petráček zhotovil bronzové označení „Krajská politická

škola“ a mosazné heslo „Se Sovětským svazem na věčné časy“.

Dnes se zde stále můžeme setkat s keramickou stěnou „Zátiší“ od

Vlastimila Květenského v jídelně, s několika osvětlovadly od I. Vyhnálka nebo

s dřevěnou stěnou od Petra Menše. (C Katalog užitého umění, s. XXV.)

B 2.3.3. LÁZNĚ BRNÁ

Projekt na rozšíření lázeňského objektu byl vypracován v květnu 1979

vedoucím architektonického ateliéru Rudolfem Bergrem a vedoucím projektantem

Janem Doležalem. Projekt počítal s demolicemi stávajících objektů a navrhoval

nové řešení provozních budov. /102/ Investorem byl MěNV Ústí nad Labem, odbor

206 HEJDUK, Pavel. Výtvarné umění v severočeské architektuře. Výtvarná kultura 1987 , s. 8.

84

výstavby, generálním projektantem Krajský projektový ústav Ústí nad Labem,

ateliér 20. Stavební povolení bylo vydáno 14. února 1983, celkové náklady na

rozšíření činily 15 900 000 Kčs. Z toho bylo na uměleckou výzdobu vyčleněno

200 000 Kčs. V záměru se počítalo se třiceti zaměstnanci207 a s optimální

kapacitou 9 333 návštěvníků. Do areálu koupaliště byly osazeny tři plastiky ze

sklolaminátu od M. Kotrby. Ve vstupní části se nachází mozaika „Léto“ od

Ladislava Lapáčka z roku 1986. Od stejného autora je zde ještě další mozaika se

sportovním námětem v objektu šaten z roku 1981. Na fasádě šaten je keramický

reliéf od Marty Taberyové z roku 1980. (C Katalog užitého umění, s. XXII.)

B 2.4. OSMDESÁTÁ LÉTA

B 2.4.1. HOTEL VLADIMIR

Stavba hotelu Vladimir. V září roku 1982 byl schválen projekt na ubytovací

objekt ve Fučíkově ulici zadaný Investorsko-inženýrskou organizací Ústí nad

Labem – dnes známý hotel Vladimir, stavební povolení vydal Odbor územního

plánování a architektury Národního výboru města Ústí nad Labem v červenci o rok

později. Svůj název hotel získal podle města v Rusku, se kterým mělo Ústí nad

Labem „družbu“. Investorem stavby byla Inženýrská organizace Ústí nad Labem.

Krajský projektový ústav Ústí nad Labem jako generální projektant jmenoval

hlavním architektem architekta Rudolfa Bergra. Dále na projektu spolupracoval

kolektiv architektů z Ateliéru 20: J. Očenášek, J. Kyznar a Z. Havlík. Na návrhu

interiéru se podíleli Rudolf Bergr, Zdeněk Havlík a Miroslav Novák. Dodavatelem

byl podnik Pozemní stavby, n. p., Ústí nad Labem. Kolaudační rozhodnutí bylo

vydáno 31. října 1986.208 Stavba o osmi podlažních na pilotech se 196 lůžky trvala

tři roky. /103-106/ Zajímavé je použití barev a materiálů: „Temně červený

zrcadlový float prosklených částí kontrastuje bílému mramorovému obkladu plných

ploch. Barevný akord je v detailu doplněn šedostříbrným nerezem a bronzovým

eloxem v ostění oken a dveřních rámů.“209

207 Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební dokumentace, karton č. 1292. 208 Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební dokumentace, karton č. 1094 a 908. 209 Hotel Vladimir v Ústí nad Labem (autoři R. B. a Z. H.). Architektura ČSR 1988/2, str. 52.

85

S umístěním skulptury na téma Symbol družby měst Ústí nad Labem

a Vladimir se uvažovalo již od počátku, osazena však byla až v roce 1987.

Bronzová plastika od Václava Kyselky má název „Vítání/Družba“ a oslavuje

družební styky města se sovětským Vladimirem. Na její provedení se kladl největší

ideový důraz, měla všem výtvarným dílům dominovat. V ekonomické zprávě se

vyčleňuje 300 tisíc Kčs na uměleckou výzdobu, jako reálné náklady zpráva uvádí

1 750 000. Výtvarné dořešení architektury pro ubytovací objekt Fučíkova bylo

sepsáno dle metodické směrnice FATIR, ministerstev výstavby a techniky

a ministerstva kultury ze dne 31. května 1978 o uplatňování výtvarného umění

v investiční výstavbě. Koncept byl před schválením komisí pro spolupráci

architekta s výtvarníkem při ČFVU projednán v ideově výtvarné radě SčKNV.210

Ostatní díla byla charakterem užitá, dotvářející společenské prostory.

Jednalo se například o dřevěný informační systém, o kašnu ve vstupním prostoru

od architekta Z. Havlíka, plastiku „Dívčí akt“ ve vstupní hale od Ivana Záleského,

skleněný podhled ve vstupní hale, plastiku v atriu (mramorová plastika

„Milenci/Dvojice“ Michaela Bílka), výtvarné řešení stěny mezi snack barem

a restaurací, v saloncích, osvětlení do restaurace a snack baru, výtvarně řešena

byla dělící stěna v kavárně (s tematikou panoramatu města nebo Středohoří od

Milana Žofky). Na čelní stěně restaurace byl umístěn obrazový triptych „Přípitek“

Miroslava Houry. V saloncích se nacházela monochromní tapiserie „Ruská krajina“

od Antonína Procházky, obraz od Jiřího Novosada nebo obraz „Přístaviště“ od

Heleny Voleníkové. Stavba hotelu Vladimir trvala 32 měsíců a celkový finanční

náklad činil 57 239 000 Kčs211. (C Katalog užitého umění, s. XXXIV.).

B 2.4.2. OBECNÍ DŮM – SÍDLO KV KSČ

Obecní dům ve Velké Hradební je známý zejména díky své objemné

zasedací místnosti, zvané také „vana“. Prováděcí dokumentace zpracovaná

Krajským projektovým ústavem v Ústí nad Labem byla zhotovena v dubnu roku

1983 architekty Míťou Hejdukem a Michalem Gabrielem. /107-109/ Původně zde

sídlil KV KSČ. Architektonický výraz celé stavby tvoří kamenný obklad fasády,

210 Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební dokumentace, karton č. 1094 a 908. 211 Hotel Vladimir v Ústí nad Labem (autoři R. B. a Z. H.). Architektura ČSR 1988/2, str. 52.

86

monolitické konstrukce betonových komunikačních věží a výrazná prostorová

působivost zasedací síně.

Na výzdobě budovy se podíleli tito umělci: Aradekor „V. I. Lenin“ v malé

zasedací síni navrhl Antonín Procházka, aradekor „Píseň práce“ v zasedací

místnosti předsednictva V. Pospíšil. Vladimír Procházka navrhl osvětlovací těleso

v parteru a monumentální podhled v hlavním sále. V hlavním sále byl osazen

gobelín „Oslava severních Čech“ od Miroslava Houry, který zobrazoval symbol

dělnického hnutí a část textu Vladimíra Šmerala z roku 1921. Bronzová busta

Klementa Gottwalda od sochaře Václava Kyselky (dostal za ni v r. 1986 cenu

Klementa Gottwalda) byla umístěna v předsálí zasedací síně. Na předsednickou

tribunu zasedacího sálu KV KSČ zhotovil reliéfní emblém KSČ Q. Klemm.

Na budově KV KSČ byl také umístěn monumentální symbol KSČ od Antonína

Procházky – travertinový obklad s reliéfem srpu a kladiva „dominuje vstupu do této

budovy“.212 Dnes je tento „neodstranitelný“ symbol komunistické moci zakryt

billboardem s reklamou. V přízemí budovy se nacházel mléčný bar-bufet, dnes je

zde občerstvení-bufet. Interiér zůstal zachován. Je zde tematická keramická stěna

od Marty Taberyové, zachována zůstala také keramická stěna Vlastimila

Květenského, v místnosti, která původně sloužila jako jídelna; dnes zde sídlí odbor

životního prostředí. (C Katalog užitého umění, s. XXX. a XXXII.)

B 2.4.3. MERKUR

V roce 1983 se stavělo na pravé straně Fučíkovy, dnes Masarykovy ulice.

Dle projektu architektů M. Těšínského, J. Zemana a M. Johanovského se zde do

roku 1985 postavilo centrum služeb a obchodů. Jedním z objektů byla také

budova Merkur, která původně sloužila potřebám podniku Restaurace a jídelny

Ústí nad Labem. V salonku restaurace Merkur byl umístěn obraz „Nedělní

odpoledne“ Jiřího Novosada a v kavárně tapiserie „Jaro“ Antonína Procházky

z roku 1985. Znak restaurace s kavárnou zhotovil taktéž Antonín Procházka. Po

roce 1989 prošel objekt přestavbou a sídlí v něm Česká pošta.

212 HEJDUK, Pavel. Výtvarné umění v severočeské architektuře. Výtvarná kultura 1987 , s. 8.

87

B 2.4.4. PLAVECKÝ AREÁL NA KLÍŠI

V roce 1986 byla zahájena rekonstrukce areálu z poloviny třicátých let,

který již nevyhovoval hygienickým předpisům a normám. Na umělecká díla byla

v rozpočtu vyčleněna částka 300 000 Kčs. Investorem byla Investiční inženýrská

organizace Ústí nad Labem, vedoucím projektantem Jan Doležal. Počítalo se

s celkovými náklady přes 12 milionů korun.

U dětského bazénku se nachází skleněná mozaika „Mořské akvárium“ od

Ladislava Lapáčka. Ve vstupní hale plaveckého bazénu je keramický reliéf „Volný

čas – voda – vzduch“ od Marty Taberyové, dnes je součástí prodejny občerstvení.

(C Katalog užitého umění, s. XXXI.)

B 2.4.5. ÚSTAV SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

Ústav sociálních služeb – dnes Domov důchodců na Severní Terase, má

158 lůžek. Umělecké dílo „Muž a žena s labutí“ od Romana Richtermoce bylo

zkolaudováno dne 17. prosince 1986. Zpracovatelem projektové dokumentace byl

Stavoprojekt Hradec Králové, zodpovědným projektantem architekt Zdeněk

Gabriel. Budova byla vystavěna dle projektu z roku 1979. Přímým investorem byl

ONV Ústí nad Labem, odbor sociálních věcí a zdravotnictví, celkové náklady činily

43 865 000 Kčs.213 Podle zápisu ze zasedání Krajské umělecké komise pro

spolupráci architekta s výtvarníkem, které se konalo dne 14. června 1978,

předložil architekt Zdeněk Gabriel návrh na výtvarný záměr – na zajištění

umělecké výzdoby pro domov důchodců – a žádal o možnost přizvání si autorů

z Hradce Králové.214

B 2.4.6. KREMATORIUM STŘEKOV

Nové krematorium na Střekově bylo zprovozněno 1. července 1987. Užité

výtvarné prvky jsou zejména nefigurativní. V čekárnách obřadních síní krematoria

se nachází tři malované betonové stěny od Petra Menše, v prostoru velké obřadní

213 Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv, stavební dokumentace, karton č. 818. 214 Tamtéž, karton č. 818.

88

síně se nachází působivá umělá „trhlina“ v betonové stěně, která jakoby nikde

nekončí ani nezačíná. Ve vstupním areálu jsou umístěny žulové prvky od

K. Amortové. (C Katalog užitého umění, s. XXXVII.)

B 2.5. NĚKTERÁ DALŠÍ UMĚLECKOU KOMISÍ ZKOLAUDOVANÁ UMĚLECKÁ DÍLA

V ARCHITEKTUŘE MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM

Krajská umělecká komise (KUK) pro spolupráci výtvarníka s architektem se

scházela pravidelně každé první a třetí úterý v měsíci. Její členové kontrolovali

fáze rozpracovanosti zadaného uměleckého díla, v závěru přímo na místě osazení

dílo žirovali215, čímž bylo dílo zkolaudováno.

Výzdoba Divadla hudby Hospodářská smlouva na výtvarnou výzdobu haly Divadla hudby byla

uzavřena mezi Závodním klubem ROH Spolku pro chemickou a hutní výrobu

a ČFVU v roce 1959. Jednalo se o sochařský reliéf (4 x 1 m, patinovaná sádra),

sgrafitový pás 10 x 1,40 m a barevné okno 1,20 x 1,50 m. Pro realizaci děl byli

vybráni umělci Emil Solařík, Václav Kůs a Jan Kalous. Celkem byla pořízena díla

za 68 000 Kčs.216

Škola na sídlišti Skřivánek Pro výtvarnou výzdobu vstupní haly školy na Skřivánku byl vybrán Ladislav

Lapáček ve spolupráci s Janem Kalousem. Zadání znělo: tříbarevné sgrafito

o velikosti 3,70 x 1,90 m na téma „Spojení theorie s praxí a výchova k fysické

práci“. Dílo celkem za 50 000 Kčs mělo být zhotoveno do srpna 1959.217

215 žirovat = potvrdit, podepsat, uznat. 216 Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice. Karton č. 3. 217 Tamtéž. Karton č. 3.

89

Kino Hraničář Zakázka na výtvrnou výzdobu kina Hraničář – tříbarevný pás o velikosti 14

x 1,80 m byla přidělena malíři Ladislavu Lapáčkovi celkem za 56 600 Kčs. Iluzivní

mozaika218 byla autorem realizována v roce 1960. (C Katalog užitého umění, s. V.)

Škola v Hornické-Staré Li Ki Sun Bejčková dostala přidělenou zakázku na výzdobu jídelny ZDŠ na

sídlišti Hornická-Stará. Zhotovila šest aradekorů o rozměrech 90 x 200 cm.

Celková částka činila 100 000 Kčs. Komise dílo zkolaudovala s ohodnocením

„působí v daném prostoru monumentálně“.219

Výzdoba kolejí pro Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem

Pro výzdobu se počítalo se vstupní kamennou plastikou od sochaře

M. Černého za 95 000 Kčs a s kovovou mříží do vstupní haly koleje od výtvarníka

Milana Šelbického za 50 000 Kčs. Také zde byla realizována keramická plastika

do atria od sochaře Miroslava Rabocha za 38 000 Kčs, dřevěný reliéf a dělicí

stěna barového koutu ve studentském klubu od výtvarníka Václava Turka za

42 000 Kčs. Artprotis do studentského klubu zhotovil výtvarník Karel Frauknecht

za 50 000 Kčs. Modely, perspektivu a ostatní spolupráci s výtvarníky měli na

starosti architekti Evžen Koníček a František Abrahám.220 Díla byla schválena

v průběhu sedmdesátých let.

Výtvarná výzdoba jídelny Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem U podniku Dílo-ČFVU byla objednána tato díla: Keramická stěna do jídelny

za 100 000 Kčs (5,50 x 3, 60 m) od Františka Šalanského a Miroslava Proška

(samozřejmě ve spolupráci s architektem E. Koníčkem – ten dostal honorář 6 000

Kčs). Skleněná vitráž za 60 000 Kčs (2 x 3,20 m) od Jaroslava Prášila a architekta

E. Koníčka. Desková malba (olej na masonitu – Středohoří, 1,20 x 2 m) za 15 000

Kčs od Karla Kleina ve spolupráci s architektem Koníčkem. Výtvarní umělci byli

218 BROŽEK, Jaroslav. Vycházky za výtvarnými díly v našem městě – Ladislav Lapáček. Ústecké přehledy. 1988/6. 219 Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice. Karton č. 3. 220 Tamtéž. Karton č. 3.

90

zaměstnanci fakulty, což byla podmínka zadavatele. Realizace byly zhotoveny do

roku 1977.221

Prodejna Zahraniční literatury Architekti Rudolf Bergr a Ladislav Špás byli pověřeni provedením

výtvarných návrhů vnitřního zařízení, portálů a celkového barevného a výtvarného

řešení interiéru prodejny Zahraniční literatury ve Fučíkově ulici č. p. 47, a to do

30. června roku 1973.222

Obřadní síň Domu kultury pracujících v Ústí nad Labem V obřadní síni se nacházela osvětlovací plastika (skleněný nástěnný reliéf)

od Rudolfa Jurnikla a architekta Ladislava Špáse za celkovou částku 25 000 Kčs ± 6 %. Dalším výtvarným dílem pro obřadní síň bylo zadání zhotovení dřevořezby

na obřadní stůl za 25 000 Kčs, jako autor byl určen Josef Šimůnek. Eva Brodská

pak dostala zakázku na gobelín se státním znakem za 30 000 Kčs (150 x 180 cm).

Termín dokončení výtvarné výzdoby byl stanoven na 15. duben 1975. Na všech

těchto dílech se podílel architekt Ladislav Špás, který například

z honoráře Evy Brodské dostal 3 000 Kčs.223

Česká státní pojišťovna Na výtvarné výzdobě České státní pojišťovny se podíleli (resp. zakázka jim

byla přidělena): R. Jurnikl, Vladimír Procházka, Antonín Procházka, Josef Menš,

Miroslav Houra a architekti Rudolf Berger, Míťa Hejduk, Werner a Drtikol. Miroslav

Houra (ve spolupráci s architektem A. Wernerem – honorář 4 000 Kčs) zhotovil

dřevenou intarzii – dekorativní panneau „Jistoty života“ pro klubovnu ČSP za

45 000 Kčs (osazena 19. dubna 1977, rozměry 280 x 150 cm). Vladimír

Procházka (ve spolupráci s Rudolfem Bergrem) byl autorem dvou osvětlovacích

těles pro prostor před budovou ČSP za 25 000 Kčs. Skleněnou mozaiku do

vstupní haly ČSP zhotovil Josef Menš ve spolupráci s architektem A. Wernerem

za celkovou částku 100 000 Kčs.224

221 Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice. Karton č. 14. 222 Tamtéž. Karton č. 12. 223 Tamtéž. Karton č. 13. 224 Tamtéž. Karton č. 14.

91

Plastika pro Sad míru Plastiku pro Sad míru vytvořil Michael Bílek ve spolupráci s architektem

Zdeňkem Skalákem (honorář 24 800 Kčs). Plastika sousoší dětí za celkovou

částku 310 000 Kčs byla zkolaudována 14. června 1977 KUK.225

Parkoviště před budovu Československého rozhlasu Na parkoviště před budovu Československého rozhlasu v Ústí nad Labem

byla Vladimíru Procházkovi ve spolupráci s architektem Rudolfem Bergrem

zadána zakázka na čtyři parková svítidla za 78 000 Kčs. Jednalo se o venkovní

svítidla na schodiště k hlavnímu vchodu a na sloupy u garáží. Výrobce

n. p. Crystalex Nový Bor zhotovil foukaná rotační skleněná osvětlovadla – pět

různých tvarů foukaných z opálu, ambru a kouřového skla. Dne 11. prosince 1979

stále nemohlo dojít k osazení hotového díla z důvodu stavební nepřipravenosti.226

225 Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice. Karton č. 14. 226 Tamtéž. Karton č. 15.

92

B 3. UDĚLENÉ TITULY B 3.1. TITUL ZASLOUŽILÝ UMĚLEC: (ZU)227

Oskar Brázda z Líčkova – ZU 1977

Josef Fafek-Solan 1975 – ZU – zasloužil se o politiku KSČ

Stanislav Hanzík – titul ZU 1988

František Hora – za zásluhy dvakrát Krajská cena KNV, vyznamenání Za

vynikající práci, za zásluhy o výstavbu. Medaile Za obětavou práci pro

komunismus. Titul ZU 1984

Miroslav Houra – mnoho ocenění v soutěžích exlibris, za mozaiku na KNV – titul

laureát Státní ceny K. Gottwalda. Titul ZU 1983228

Václav Kyselka – Krajská cena KNV 1966 a 1970. Cena Ministerstva kultury ČSR,

Medaile Za obětavou práci pro socialismus 1978

Vladimír Šavel – 2 ceny města Teplic. Cena Ministerstva kultury ČSR.

Výroční ceny SČVU a ČFVU. Jmenován ZU 1982

Václav Alois Šrůtek – medaile Za obětavou práci pro socialismus.

Titul Zasloužilý pracovník kultury. Titul ZU 1982

B 3.2. LAUREÁTI KRAJSKÝCH CEN ZA KULTURU: 1962 František Hora, za dlouholetou a cílevědomou výtvarnou práci a za osobité

ztvárnění Českého středohoří229

1963 Jiří Bradáček za monumentální plastiky pro Dům kultury v Ústí nad Labem

227 BROŽEK, Jaroslav. Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-238-3856-3, s. 54. 228 Miroslav Houra se v roce 1989 titulu Zasloužilý umělec v tisku veřejně vzdal – viz. BROŽEK, Jaroslav. Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-238-3856-3, s. 55. 229 SEVEROČESKÁ KULTURA 1960-65. Sborník k příležitosti zasedání KV KSČ v prosinci 1965, s. 85.

93

B 3.3. DRŽITELÉ ČESTNÝCH UZNÁNÍ ZA KULTURU: 1964 Kolektiv tří architektů KPÚ v Ústí nad Labem, V. Krejčí, M. Böhm a J. Gabriel, za

vítězný návrh na ideové a urbanistické řešení Severní Terasy krajského města.

B 3.4. KRAJSKÉ CENY A JINÁ OCENĚNÍ: 1981 František Hora – Titul „Vítěz socialistické soutěže na rozvoj pracovní iniciativy

1980“

1982 František Hora – Odměna za malbu z celostátní soutěže k 50. výročí Velké

mostecké stávky

Miroslav Houra – 3. cena za grafiku z celostátní soutěže k 50. výročí Velké

mostecké stávky

Antonín Procházka – 1. cena za plakát v rámci celostátní soutěže k 50. výročí

Velké mostecké stávky.

Ivo Rozsypal – Cena za nejlepší výrobek roku – udělilo ministerstvo průmyslu

ČSR – sklář

Vladimír Šavel – Cena za grafiku z celostátní soutěže k 50. výročí Velké mostecké

stávky

Vladimír Šavel – Medaile „Za obětavou práci pro socialismus“

Jaroslav Švihla – Čestný titul „Vítěz socialistické soutěže“ udělila vláda ČSR

a Ústřední rada odborů (ÚRO)

1983 Jaromír Čičatka – Čestný titul „Vítěz socialistické soutěže“ udělený vládou ČSR

a ÚRO

Ivo Rozsypal – 1. cena za vynikající průmyslový design. Udělilo MP ČSR

a Crystalex

1984 Jaromír Čičatka – Čestný titul „Budovatel města Mostu“ I. tř. udělený ONV a MěNV

Most

94

Miroslav Procházka – Vyznamenání „Za rozvoj pracovní iniciativy“ udělila vláda

ČSR a ÚRO

Vladimír Šavel – Budovatel města Teplic – udělil MěNV Teplice

1985 Václav Kyselka – Pamětní medaile k 40. výročí osvobození. Udělil ÚV KSČ

Vladimír Šavel – Pamětní medaile k 40. výročí osvobození. Udělil ÚV KSČ

1988 Věra Drnková-Zářecká – titul Národní umělkyně „za vynikající osobitý přínos

rozvoji české gobelínové tvorby.“

B 3.5. ČEŠTÍ VÝTVARNÍ UMĚLCI A ARCHITEKTI POCTĚNÍ TITULEM NÁRODNÍ UMĚLEC230

1945 Ludvík Kuba, Václav Rabas, Václav Špála, Max Švabinský

1946 Antonín Procházka, Ladislav Šaloun

1947 Josef Lada

1948 Jiří Kroha

1956 Karel Pokorný

1958 Jan Lauda, Vincenc Makovský, Vlastimil Rada

1959 Vojtěch Sedláček

1961 Karel Svolinský

1963 Vincenc Beneš, Antonín Pelc, Jiří Trnka

1965 Jaroslav Fragner

1966 Jan Zrzavý

1967 Josef Brož, Adolf Hoffmeister, Vilém Nowak, Jan Slavíček, Antonín Strnadel

1968 Bohuslav Fuchs, Karel Lidický, Karel Plicka, Josef Svoboda, František

Tröster

1970 Jaroslav Grus, Adolf Zábranský

1971 Bohumír Dvorský, Richard Wiesner

1972 František Foltýn

1973 Břetislav Benda 230 Panorama českého výtvarného umění, Svaz českých výtvarných umělců a Český fond výtvarných umění, 3/1989. Praha 1989, s. 157.

95

1974 Josef Malejovský, Karel Souček

1975 Otto Eckert, Karel Štěch

1976 Cyril Bouda, František Jiroudek

1977 Jan Bauch

1978 Ludvika Smrčková, Lev Šimák

1979 Alois Fišárek, Vilma Vrbová-Kotrbová

1981 Miloš Axman, Václav Hilský, Arnošt Paderlík

1982 Zdeněk Kovář, Jan Simota, Karel Stehlík

1983 Alois Sopr, Vilém Wünsche

1984 Jan Hána

1985 Jan Habarta, Karel Hofman, Radomír Kolář

1988 Věra Drnková-Zářecká, Cyril Chramosta, Rudolf Svoboda

C KATALOG UŽITÉHO UMĚNÍ

I.II.III.IV.V.

VI.VII.VIII.IX.X.XI.XII.XIII.XIV.XV.

XVI.XVII.

XVIIa.XVIII.XIX.XX.XXI.XXII.XXIII.XXIV.XXV.

XXVI.XXVII.XXVIII.XXIX.XXX.XXXI.XXXII.XXXIII.XXXIV.XXXV.

XXXVI.XXXVII.XXXVIII.XXXIX.

XL.XLI.XLII.XLIII.XLIV.

XLV.XLVI.XLVII.XLVIII.

Obytný dům – Londýnská x MoskevskáObytný dům – LondýnskáObytný dům – Masarykova (Fučíkova) uliceHlavní nádražíKino HraničářZimní stadion – BukovHrnčířská ulicePoliklinika ČSDPanorama – nákupní středisko – SkřivánekInterhotel BohemiaInterhotel Bohemia – jednotlivá patraDům kulturyObchodní dům LabeDětský domov – Severní Terasa25. základní škola – Severní Terasa26. základní škola – Severní TerasaPozemní stavby39. mateřská školka – Severní TerasaZoologická zahrada – plastiky pro minigolfNárodní dům (Okresní kulturní středisko)Jídelna SpolchemieZákladní škola – Pod HoloměříLázně Brná – koupalištěZákladní škola – Kamenný vrchMateřská školka U plavecké haly – KlíšeRektorát UJEP (Krajská politická škola) – Severní Terasa28. základní škola – StříbrníkySeverní Terasa – restaurace DřevákZoologická zahrada – Krásné Březno31. základní škola – Krásné BřeznoObecní dům – bufet pod „vanou“Plavecká hala KlíšeObecní dům – KV KSČ – Krajský úřadKNV – Mírové náměstíHotel VladimirKNV – Mírové náměstíKNV – Lidické náměstíNové krematorium – StřekovPark Republiky (za Kulturním domem)Masarykova nemocnice – Bukov – Ortotika, ProtetikaZemědělské zásobování a nákup (dnes FŽP UJEP)36. základní škola – Krásné BřeznoDětské hřistě a park – StřekovBývalý Dům technických služeb a distribucíDomov pro seniory (Dům pečovatelské služby) – Krásné BřeznoPříklady děl a interiérů zničených, zaniklýchHotel Máj – Severní TerasaInterhotel Bohemia – restaurace (dnes prodejna oděvů)Nákupní středisko (Park družby) – Severní TerasaLékárna v bývalém Domě technických služeb

96

Obytný dům – Londýnská x Moskevská uliceÚstí nad Labem

architekt: Alena Šrámkovárealizace: 1954–55foto: www.usti-aussig.net

I.DP s. 69

Obytný dům – Londýnská uliceÚstí nad Labem

architekt: Gustav Brixrealizace: 1955materiál: sgrafita, malba na skle

II.DP s. 69

Obytný dům – Masarykova (Fučíkova) uliceÚstí nad Labem

architekt: Vlček, R. Hošekrealizace: padesátá létamateriál: sgrafita

III.DP s. 69

IV.

Hlavní nádražíÚstí nad Labem

autor: Josef Menšrealizace: padesátá létamateriál: mozaika

DP s. 50

V.

Kino HraničářProkopa Diviše 7, Ústí nad Labem

autor: Ladislav Lapáčekrealizace: 1960materiál: malba na proškrabávané omítce, iluzivní mozaika

DP s. 89

VI.

Zimní stadion – BukovMasarykova 984/232, Ústí nad Labem

autor: Marta Taberyovárealizace: šedesátá létamateriál: keramické reliéfy

autor: pravděpodobně Jaroslav Bejčekrealizace: cca 1967

materiál: kovový reliéf

DP s. 82

VII.

autor: Richard Ťápal, Bohdan Kopeckýarchitekt: Rudolf Bergr, Josef Liškanázev: bez názvurealizace: 1963materiál: keramické reliéfy

Hrnčířská uliceÚstí nad Labem

DP s. 74

VIII.

architekti: K. Jaroš, V. Tuček, J. Fojtrealizace: 1965materiál: kovová zábradlí, mříže

Poliklinika ČSDMasarykova 2000/92, Ústí nad Labem

DP s. 71–72

IX.

Panorama – nákupní středisko – SkřivánekSNP 32, Ústí nad Labem

autor: Jiří Kayserarchitekt: Rudolf Bergrrealizace: 1965–67materiál: keramická mozaika

DP s. 81

X.

Interhotel BohemiaMírové náměstí 6/2442, Ústí nad Labem

autor: Sklářská škola Železný Brod název: výplně dveří realizace: 1968materiál: leptané sklo

DP s. 78–80

XI.

Interhotel Bohemia – jednotlivá patraMírové náměstí 6/2442, Ústí nad Labem

autor: Jaroslav Klápštěnázev: bez názvurealizace: 1968materiál: mozaikyautor: Jaroslava Solovjevovánázev: bez názvurealizace: 1968materiál: keramické reliéfy

autor: Ladislav Lapáček, Dalibor Matouš, Alex Beran

název: bez názvurealizace: 1968

materiál: kovové reliéfy

DP s. 78–80

Dům kulturyVelká hradební 1025/19, Ústí nad Labem

autor: Věra Drnková–Zářeckárealizace: šedesátá létamateriál: tapiserie

autor: René Roubíček, Milena Bártová, Jan Novotný

realizace: šedesátá létamateriál: leptaná skla

XII.DP s. 76–78

Obchodní dům LabeRevoluční 2732/9, Ústí nad Labem

autor: K. Kronycharchitekt: Růžena Žertovárealizace: 1973materiál: keramika, beton

autor: J. Bartošová-Vilhanovárealizace: 1974

materiál: skleněná stěna s kovovými prvky

XIII.DP s. 80

Dětský domov – Severní TerasaŠpálova 2, Ústí nad Labem

autor: Josef Vančarealizace: 1974název: domovní znamenímateriál: keramické reliéfy

XIV.

25. základní škola – Severní TerasaPod parkem 2788 (dříve ČSSP), Ústí nad Labem

autor: Ladislav Lapáčekarchitekt: J. Kvašnázev: bez názvurealizace: 1976–77materiál: skleněná mozaika

XV.

autor: Miroslav Hourarealizace: 1976–77materiál: skleněná mozaika

26. základní škola – Severní TerasaMírová 2734/4, Ústí nad Labem

XVI.DP s. 81

Pozemní stavbyVelká hradební 2800, Ústí nad Labem

autor: Miroslav Houranázev: „Město“

realizace: 1976–77materiál: dřevěný reliéf

autor: Josef Vlčekrealizace: 1976–77

materiál: fotozvětšenina Ústí nad Labemautor: Milan Žofkarealizace: 1976–77materiál: keramický reliéfautor: I. Vyhnánekrealizace: 1976–77materiál: skleněná svítidla

DP s. 82–83 XVII.

39. mateřská školka – Severní TerasaVětrná 2799/1 (Dimitrovova), Ústí nad Labem

autor: Miroslav Houranázev: „Sloup pohádek“realizace: 1976materiál: mozaika, beton

DP s. 74 XVIIa.

Zoologická zahrada – plastiky pro minigolfDrážďanská 23, Ústí nad Labem

autor: J. Vydraarchitekt: J. Bedrna

název: plastiky pro minigolfrealizace: 1979

materiál: beton, sklo

XVIII.DP s. 55

Národní dům (Okresní kulturní středisko)Velká hradební 33, Ústí nad Labem

autor: Vladimír Procházkanázev: „Květ“realizace: sedmdesátá létamateriál: kov, sklo – simax

XIX.

Jídelna SpolchemieRevoluční 86, Ústí nad Labem

autor: Marta Taberyovárealizace: 1980materiál: keramický reliéf

XX.

Základní škola – Pod HoloměříVinařská 1016/6, Ústí nad Labem

autor: Miroslav Houraarchitekt: B. Zatloukalnázev: „Kosmonaut“realizace: 1981materiál: skleněná mozaika

XXI.

Lázně Brná – koupalištěLitoměřická 1023/37, Ústí nad Labem

autor: Ladislav Lapáčekarchitekt: J. Slívarealizace: 1981materiál: skleněná mozaika

autor: Marta Taberyováarchitekt: J. Slíva

realizace: 1980materiál: keramický reliéf

Ústecké přehledy 1984/6

Ústecké přehledy 1988/6 Ústecké přehledy 1988/5

Hájková, Ludmila 1986

XXII.DP s. 83–84

Základní škola – Kamenný vrchNová 1432/5, Ústí nad Labem

autor: Antonín Procházkaarchitekt: V. Valoušeknázev: „Strom poznání“realizace: 1983materiál: sklěněná mozaika

autor: Josef Menšarchitekt: V. Valoušek

realizace: 1980materiál: sklěněná mozaika

XXIII.

Mateřská školka U plavecké haly – KlíšeNa Spálence 1022/27, Ústí nad Labem

autor: Miroslav Houraarchitekt: J. Fojtnázev: „Pohádkový svět“realizace: 1983materiál: dřevěné reliéfy

autor: Miroslav Rabocharchitekt: J. Fojtnázev: „Ovečky“realizace: 1983

materiál: keramické plastiky

XXIV.

Rektorát UJEP (Krajská politická škola) – Severní TerasaHoření 13, Ústí nad Labem

autor: Vlastimil Květenskýarchitekt: J. Burda, J. Krejčínázev: „Zátiší“realizace: 1983materiál: keramická stěna v jídelně

autor: Petr Menšarchitekt: A. Wernermateriál: dřevěná stěna v hale

autor: I. Vyhnálekarchitekt: J. Burda, J. Krejčí

realizace: 1983materiál: osvětlovadla – sklo, kov

XXV.DP s. 83

28. základní škola – StříbrníkyStříbrnická 3031/4 (Lidových milicí), Ústí nad Labem

autor: Milan Chlíbecarchitekt: V. Ptáček, J. Kvašnázev: „Strom“realizace: 1983materiál: keramické reliéfy

autor: Vladimír Šmídarchitekt: V. Ptáček

realizace: 1983materiál: keramická reliéfní

stěna s fontánkou

XXVI.

Severní Terasa – restaurace DřevákStříbrnická 3035/12 (Lidových milicí), Ústí nad Labem

autor: J. Kleinarchitekt: J. Kvašnázev: „Na slunci“realizace: 1983materiál: betonový reliéf

XXVII.

XXVIII.

Zoologická zahrada – Krásné BřeznoDrážďanská 23, Ústí nad Labem

autor: M. Kotrba, P. Skálaarchitekt: J. Mertlíknázev: skluzavky, plastiky zvířatrealizace: 1984materiál: sklolaminát, umělá pryskyřice

autor: M. Kotrba, P. Skálaarchitekt: M. Gabriel

název: plastiky rybrealizace: 1987

materiál: barevný epoxidový sklolaminát

XXIX.

31. základní škola – Krásné BřeznoAnežky České 702/17 (dříve M. Vobecké), Ústí nad Labem

autor: Miroslav Houraarchitekt : J. Gabrielnázev: „Moje město“realizace: 1985materiál: dřevěný polychromovaný reliéf

autor: Miroslav Houraarchitekt: F. Machač

název: bez názvurealizace: 1985

materiál: tapiserie

XXX.

Obecní dům – bufet pod „vanou“Dlouhá 13, Ústí nad Labem

autor: Marta Taberyováarchitekt: Míťa Hejduknázev: bez názvurealizace: 1985materiál: keramický reliéf

DP s. 85–86

XXXI.

Plavecká hala KlíšeU koupaliště 11 (Leninova), Ústí nad Labem

autor: Ladislav Lapáčekarchitekt: J. Slívanázev: „Mořské akvárium“realizace: 1985materiál: skleněná mozaika

autor: Marta Taberyováarchitekt: J. Slíva

název: „Volný čas – voda – vzduch“realizace: 1985

materiál: keramický reliéf

DP s. 87

XXXII.

Obecní dům – KV KSČ – Krajský úřadVelká hradební 3118, Ústí nad Labem

autor: Vlastimil Květenskýarchitekt: Míťa Hejduknázev: plastické a barevné proměnyrealizace: 1985materiál: keramický reliéf

DP s. 85–86

XXXIII.

autor: Miroslav Houraarchitekt: Rudolf Bergrnázev: „Oslava dělnosti“realizace: 1985materiál: kamenná mozaika

autor: Stanislav Libenskýarchitekt: Rudolf Bergrnázev: „Holubice míru“

realizace: 1985materiál: sklo

KNV – Mírové náměstíÚstí nad Labem

DP s. 75–76

XXXIV.

Hotel VladimirMasarykova 36, Ústí nad Labem

autor: architekt Rudolf Bergrrealizace: 1986materiál: skleněná vitráž – sklo float s přísadou india

autor: Milan Žofkaarchitekt: Rudolf Bergrrealizace: 1986materiál: keramický reliéf

autor: František Čumpelíkrealizace: 1986

materiál: dřevěný reliéf

DP s. 84–85

XXXV.

KNV – Mírové náměstíÚstí nad Labem

autor: Miroslav Houraarchitekt: Rudolf Bergrnázev: „Oslava severních Čech“realizace: 1986materiál: gobelín

DP s. 75–76

XXXVI.

KNV – Lidické náměstíÚstí nad Labem

autor: Stanislav Hanzíknázev: „Sluneční hodiny“realizace: 1963materiál: pískovec, kašna

DP s. 75–76

XXXVII.

Nové krematorium – StřekovU Krematoria 1571/5, Ústí nad Labem

autor: S. Nejdlarchitekt: P. Suskerealizace: 1986materiál: reliéf v cementové omítce

autor: Petr Menšarchitekt: P. Suske

realizace: 1986materiál: malba na betonových

deskách

DP s. 87–88

XXXVIII.

Park Republiky (za Kulturním domem)Ústí nad Labem

autor: K. Kučerarealizace: 1986materiál: beton

XXXIX.

Masarykova nemocnice – Bukov – Ortotika, ProtetikaSociální péče 3316/12A, Ústí nad Labem

autor: Jaroslav Bejčekarchitekt: A. Pospíšil, L. Meinernázev: bez názvu, přírodní motivyrealizace: 1987materiál: glazovaná keramika

XXXX.

Zemědělské zásobování a nákup (dnes FŽP UJEP)Králova výšina 3132/7, Ústí nad Labem

autor: L. Šilar, J. Kletvík, O. Kletvíková název: znak podnikurealizace: 1987materiál: kov, kamenina

XLI.

36. základní škola – Krásné BřeznoNeštěmická 787/38, Ústí nad Labem

autor: Milan Žofkanázev: bez názvurealizace: 1987materiál: glazovaná keramika

XLII.

Dětské hřiště a park – StřekovTruhlářova, Ústí nad Labem

autor: K. Kučerarealizace: 1988materiál: kamenné pítko

autor: Alena Bílkovárealizace: 1987

materiál: stěna pro kreslení – beton s povrchovou úpravou

klidové herní prvky – beton, nerez, dřevo

autor: K. Kučeranázev: „Želva“realizace: 1987materiál: beton

XLIII.

Bývalý Dům technických služeb a distribucíDvořákova 2, Ústí nad Labem

autor: Jaroslav Prášilrealizace: 1987materiál: leptané sklo

XLIV.

Domov pro seniory (Dům pečovatelské služby) – Krásné BřeznoRozcestí 798/9, Ústí nad Labem

autor: Antonín Procházkaarchitekt: J. Gabrielnázev: „Moudrost věků“realizace: 1988materiál: aradekor

Příklady děl a interiérů zničených, zaniklých

XLV.

Hotel Máj – Severní TerasaHoření 15, Ústí nad Labem

autor: J. Kumpošt, J. Pacáková, S. Hrbeknázev: městský znak pro Primátorský salonekrealizace: 1988materiál: lipový masiv

XLVI.

Interhotel Bohemia – restaurace (dnes prodejna oděvů)Mírové náměstí 6/2442, Ústí nad Labem

autor: Jaroslav Bejčeknázev: bez názvurealizace: 1968materiál: dekorativní stěna

DP s. 78–80

XLVII.

Nákupní středisko (Park družby) – Severní TerasaÚstí nad Labem

autor: Vladimír Procházkanázev: bez názvurealizace: sedmdesátá létamateriál: skleněná plastika

Hájková, Ludmila 1986

Ústecké přehledy 1977/6

XLVIII.

Lékárna v bývalém Domě technických služebDvořákova 2, Ústí nad Labem

autor: Marta Taberyováarchitekt: J. Slívanázev: „Farmacie“realizace: 1986materiál: keramický reliéf, částečně glazovaná šamotová kamenina

Panorama KPVU 1990/3

97

ZÁVĚR

V diplomové práci jsem se snažila vedle zmapování monumentálních

realizací užitého umění v architektuře města Ústí nad Labem v letech 1945–1989

také o přehledné pojetí tehdejší atmosféry doby, ve které výtvarní umělci žili

a tvořili.

Od roku 1989 do dnešní doby uběhlo již bezmála dvacet let, a stále se

s komunistickým režimem nedokážeme vyrovnat. Každá generace má na tehdejší

politický vývoj svůj vlastní názor, dnešní mládež se o něm dozvídá již jen

prostřednictvím svých rodičů, často z generace tzv. „husákových dětí“. I já jsem

z těch ročníků, kteří v roce listopadové revoluce zahajovali docházku teprve na

prvním stupni základní školy. Také z tohoto důvodu jsem se rozhodla věnovat

poněkud nepopulárnímu období v umělecké tvorbě.

S ohledem na zpracovávané období se práce zabývá vývojem politické

situace s nástupem komunistické strany k moci a uplatňování zásad

demokratického centralismu po roce 1948. Demokratický centralismus měl velký

vliv na fungování a uspořádání uměleckých svazů, kultura byla věrnou zbraní

v tehdejším politicko-ideologickém boji.

Realizacemi monumentálního užitého umění v architektuře v Ústí nad

Labem se zabývám v jednotlivých dekádách. Z tvorby padesátých let jsem se

zaměřila na výtvarné realizace v architektuře socialistického realismu. Díla

socialistického realismu musela být srozumitelná jak formou, tak obsahem, bylo

nutno zobrazovat pouze realitu. Na stavbách se uplatňuje zejména sgrafitová

výzdoba nebo umělecky provedená balkónová zábradlí a okenní mříže. Mírné

uvolnění a jistý odklon od nekritického přejímání a důsledného aplikování

socialistického realismu nastal v roce 1956. Na sjezdu Svazu československých

výtvarných umělců bylo povoleno ustavování tzv. tvůrčích skupin. V roce 1956

také vláda schválila účast na světové výstavě Expo 1958 v Bruselu.

Právě účast naší republiky na světové výstavě Expo 58 umožnila umělcům

navázat kontakt se zahraniční tvorbou. Naše expozice se zde prezentuje jako

rovnocenný partner expozicím západním – v dílech se začínají projevovat

abstraktní formy, užívají se nové materiály. Do světového povědomí se dostává

české sklo, ale i další oblasti užitého umění. První cenu získal náš pavilon

98

zejména za skvělou syntézu umění a architektury. Tento přístup rozvinuly i další

světové výstavy – Montreal 67 a Ósaka 70.

Od poloviny šedesátých let vstoupilo v platnost usnesení vlády

Československé socialistické republiky s číslem 355 o řešení otázek uplatnění

výtvarného umění v investiční výstavbě. Od roku 1965 je tedy účast výtvarného

umělce na stavebních projektech dána zákonem. Finanční částka na výtvarné

realizace se určovala dle tabulkových předpisů, důležitá byla budoucí funkce

projektované stavby a její umístění. Dle těchto a dalších faktorů se vypočítávala

konečná částka na uměleckou výzdobu architektury.

V rámci svazů byly činné umělecké komise, které měly rozhodující slovo ať

už při volbě autora zakázky, nebo při ovlivňování procesu tvorby uměleckého díla.

Plnění požadavků a připomínek komise nebo investora na „vylepšení“ díla bylo pro

zkolaudování výsledné autorovy realizace nezbytné.

Normalizační sedmdesátá léta znamenají ve srovnání s experimentálními

šedesátými léty v umělecké, ale i architektonické tvorbě mírný úpadek. Po tzv.

Pražském jaru procházejí umělecké svazy celkovou reorganizací. Český fond

výtvarných umělců začíná vydávat sborník s názvem Spolupráce výtvarníka

s architektem, ve kterém za každý rok zveřejňuje přehled vzniklých realizací dle

jednotlivých krajů. Tvorba osmdesátých let je ovlivněna postupným uvolňováním

atmosféry vedoucím až k listopadové revoluci v roce 1989.

Při zpracovávání shromážděných materiálů bylo překvapivé zjištění, kolik

výtvarných děl užitého charakteru se v architektuře Ústí nad Labem především od

šedesátých let realizovalo. Jistě na tento fakt mělo vliv zmíněné legislativní

vymezení z roku 1965. Při vyhledávání užitého umění in situ bylo zároveň

zajímavé zjištění, kolik z děl se již nenachází na svém místě, případně v jakém

jsou stavu a jak je k dílům tohoto období obecně přistupováno. To, že některá díla

nebylo možné dohledat, je dáno tím, že určité procento realizací bylo příliš

poplatné režimu (busty Klementa Gottwalda, klasikové marxismu-leninismu, Píseň

revoluce apod.) a brzy po roce 1989 bylo kamsi odklizeno.

Materiály ve Státním oblastním archivu Litoměřice, kde jsou uloženy

informace o činnosti severočeské pobočky Svazu českých výtvarných umělců

a ústeckého Díla, podniku Českého fondu výtvarného umění, zápisy z jejich

99

jednání, informace o zadávání zakázek a především zápisy z jednání uměleckých

komisí mi byly z důvodu zákonem dané třicetileté lhůty na ochranu osobních údajů

zpřístupněny pouze do roku 1978. Neměla jsem tak možnost seznámit se

s dalšími zajímavými posudky uměleckých komisí, týkajícími se především

realizací monumentálního umění v průběhu osmdesátých let. Sledovat například

průběh zakázky na velkou mozaiku na bývalém KNV od Miroslava Houry, jejíž

návrh byl autorovi několikrát vrácen k přepracování a autor byl nakonec v podstatě

donucen k výsledné podobě, a okolnosti vzniku mnoha dalších děl vytvořených

v osmdesátých letech, by bylo jistě velice zajímavé.

Především prostřednictvím katalogu užitého umění se snažím o podání

zprávy o stavu alespoň některých realizací, které se mi podařilo zdokumentovat,

určit jejich autora a ve většině případů i dataci. Nejlépe dohledatelné jsou

keramické reliéfy a mozaiky, které díky sepjatosti se stěnami budov zůstávají na

svých místech. Nejdou tak snadno přemístit jako třeba závěsná tapiserie nebo

reliéf.

Výsledná podoba výtvarného díla je vždy dána kulturním prostředím,

promítá se do něj stav společnosti doby, ve které vzniká. Samozřejmě je pro dílo

určující i použitý materiál a forma provedení. Katalog nabízí každému čtenáři

možnost porovnat díla, která v Ústí nad Labem vznikla v letech 1945–89.

Zhodnotit toto tzv. oficiální umění nebude a není snadné, v dnešní době by to bylo

nejspíše předčasné. Snad se mi prostřednictvím katalogu podařilo rozšířit pohled

na město Ústí nad Labem (pravděpodobně spíše pro ty, kteří se v Ústí nenarodili

nebo nežijí), ukázat je v jiném (lepším) světle než skrze průmyslové části města.

Katalog užitého umění jsem doplnila o příklady několika děl užitého umění,

se kterými se návštěvník Ústí nad Labem již na svém místě nesetká. Jedná se

například o restauraci a kavárnu Interhotelu Bohemia, kterou majitel prodal

obchodníkům s textilem, nebo hotel Máj, který je v exekuci, a stávající majitel

nebyl schopen chátrající objekt zajistit. Keramický reliéf v bývalé lékárně Domu

technických služeb byl odstraněn při přestavbě prostoru na prodejnu, skleněná

plastika od Vladimíra Procházky u obchodního střediska na Severní Terase

podlehla vandalům, je však také příkladem nevhodně voleného materiálu pro

veřejná prostranství. Umělecká díla jsou majetkem vlastníka, uživatele budovy,

může s nimi tedy volně nakládat. Při interiérových úpravách – především

100

v hotelech – jsou díla často buď zcela odstraněna, nebo „uklizena“ na méně

exponované místo.

Patrně nejaktivnějším autorem uměleckých realizací v Ústí nad Labem pro

veřejné budovy byl Miroslav Houra. S jeho snadno rozpoznatelným rukopisem se

můžeme setkat ve většině škol, školek i v dalších budovách – ať už ve formě

mozaiky, dřevěného reliéfu nebo textilní aplikace. Architekti-projektanti při výběru

umělce zřejmě „sázeli“ na již osvědčené autory, na ty, které bez problémů schválí

investor a umělecká komise. Mezi další jména, se kterými se v ústeckých

realizacích užitého umění můžeme setkat častěji, jsou například Marta Taberyová

nebo Ladislav Lapáček.

Je jisté, že se mi nepodařilo zaznamenat veškeré realizace užitého umění

v Ústí nad Labem. Snad bude tato práce možným základem pro diplomové práce

budoucí. Zajímavé by bylo zaměření se na jednotlivá desetiletí jako samostatná

témata diplomových prací. Existence těchto uměleckých děl je bez určení autorství

a jejich lokalizování ohrožena. Jako další téma se nabízí zdokumentování plastik,

soch a pomníků ve veřejném prostoru města Ústí nad Labem.

101

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK:

KSSS – Komunistická strana Sovětského svazu

ÚV KSČ – Ústřední výbor Komunistické strany Československa

ZO KSČ – Základní organizace Komunistické strany Československa – byly

zřízeny ve všech podnicích a svazech

ČÚV SA ČSSR – Československý ústřední výbor Socialistické akademie ČSSR

ONV – Okresní národní výbor

MNV – Městský národní výbor

OSK – Okresní správní komise

UK – umělecká komise

SKO SČVU – Severočeská krajská organizace Svazu českých výtvarných umělců

SČVU – Svaz českých výtvarných umělců

SČSVU – Svaz československých výtvarných umělců

ČFVU – Český fond výtvarného umění

UMPRUM – Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze

VŠUP – Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze

ÚLUV – Ústředí lidové umělecké výroby

ÚBOK – Ústav bytové a oděvní kultury

UTR – Umělecko-technická rada

UP – Ústecké přehledy

BAPS – Blok architektonických pokrokových spolků

ÚRO – Ústřední rada odborů

KPVU – Klub přátel výtvarného umění

102

SEZNAM LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ ARCHITEKTURA 20. STOLETÍ. Správa Pražského hradu. 1. vyd. Praha 2001. ISBN 80-

86161-40-4.

BENEŠOVÁ, Marie. Česká architektura v proměnách dvou století 1780–1980. 1. vyd.

Praha SPN 1984, nestránkovaná xerokopie.

BORSKÁ, Helena. Ústí nad Labem. Poznámky k historii města. 1. vyd. Ústí nad Labem,

2005. ISBN 80-902991-2-1.

BROŽEK, Jaroslav. Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-238-

3856-3.

ČESKÁ ARCHITEKTURA 1945-1995. Praha: Obec architektů 1995.

ČORNEJ, Petr – POKORNÝ, Jiří. Dějiny českých zemí do roku 2000 ve zkratce. 1. vyd.

Praha: Práh 2000. ISBN 80-7252-026-1.

DOSTÁL, Oldřich – PECHAR, Josef – PROCHÁZKA, Vítězslav. Moderní architektura

v Československu. 2. vyd. Praha 1970.

GOČÁR, Jiří. Od pyramid k panelům. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel 1959.

HAVEL, Jan – KAISER, Vladimír – PUSTOJEVSKY, Otfrid. Stalo se v Ústí nad Labem 31.

července 1945. 9. svazek edice Memorabilia ustensis. Ústí nad Labem 2005. ISBN 80-

86646-11-4.

HONZÍK, Karel. Cestou k socialistické architektuře. Státní nakladatelství technické

literatury. Praha 1960.

HONZÍK, Karel. Architektura všem. 1. vyd. Praha 1956.

HONZÍK, Karel. Tvorba životního slohu. 3. vyd. Praha: Horizont 1976.

KARBAŠ, Jiří. České výtvarné umění v architektuře 1945–1985. 1. vyd. Praha: Odeon

1985.

KOLEKTIV AUTORŮ. Praha našeho věku (čtvero knih o Praze). 1. vyd. Praha 1978.

KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVÉ A VLADIMÍRA KAISERA:

Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-

901761-5-1.

KONEČNÝ, Dušan. Výstavy současného umění. Praha: Odeon. 1. vyd. 1977.

LIPUS, Radovan – VÁVRA, David. Šumná města (druhá kniha). 1. vyd. Brno: Petrov

2003. ISBN 80-7227-177-6.

LUŇÁKOVÁ, Růžena. Kultura a dění v soudobém ideologickém boji. 1. vyd. Praha:

Horizont 1985.

Memorandum ústředního bloku výtvarníků Československé republiky – O potřebách

československého výtvarnictví. Praha 1947.

103

MICHL, Jan. Realizace a projekty v současné architektuře. 1. vyd. Odeon 1978.

NOVÁKOVÁ, Zdenka. Interiér 10. Výtvarné dílo v architektonických koncepcích. 1. vyd.

Praha: ČVUT 2001. ISBN 80-01-02400-8.

NOVOTNÝ, Jiří. Nové bydlení v Praze. 1. vyd. Pražská informační služba. Orbis 1964.

NOVÝ, Otakar. Soudobá architektura ČSSR. 1. vyd. Praha 1980.

PAŽOUTOVÁ, Kateřina. České výtvarné umění a architektura 60. let. 20. století. Zkrácená

verze Ph. D. Thesis. Brno 2004 ISBN 80-214-2807-4.

PETIŠKOVÁ, Tereza. Oficiální umění sedmdesátých a osmdesátých let. Dějiny českého

výtvarného umění VI/1 1958/2000. 1. vyd. Praha: Academia 2007. ISBN 978-80-200-

1487-X.

PROVAZNÍK, Vladimír. Ústí/ město nad Labem. 1. vyd. Severočeské nakladatelství 1983.

PULEC, Vladivoj. Československá státní vyznamenání, státní čestná uznání a ceny.

1. vyd. Praha 1980.

ŠINDELÁŘ, Dušan. Smysl věcí. 1. vyd. Praha 1963.

ŠINDELÁŘ, Dušan. Estetika užitého umění a jeho klasifikace. Praha: Vysoká škola

uměleckoprůmyslová 1977.

TECHNIK, Svatopluk. Města severních Čech. 1. vyd. Liberec: Severočeské nakladatelství

1967.

URLICH, Petr – VORLÍK, Petr – FILSAKOVÁ, Beryl – ANDRÁŠIOVÁ, Katarína –

POPELOVÁ, Lenka. Šedesátá léta v architektuře očima pamětníků. 1. vyd. Praha: ČVUT

2006. ISBN 80-01-03413-5.

VÝZKUMNÝ ÚSTAV VÝSTAVBY A ARCHITEKTURY. Pravidla plánování a stavby sídlišť.

Praha. 1966.

ZHOŘ, Igor. Člověk a výtvarné umění. 1. vyd. Praha 1963.

ŽDANOV, A. A.: O umění. 3. vyd. Praha 1950.

ČASOPISY: BROŽEK, Jaroslav. Vycházky za výtvarnými díly v našem městě – Antonín Kalvoda.

Ústecké přehledy 1988/12.

DOLEJŠ, Jiří. Bohemie a výtvarné umění. Dialog 1968/1.

FABEL, Karel. Mozaika zblízka a dnes. Umění a řemesla 1/1988.

HÁNA, Jan. Poslání výtvarného díla ve společnosti. Výtvarná kultura. 1986/2.

HEJDUK, Pavel. Výtvarné umění v severočeské architektuře. Výtvarná kultura 1987.

Hotel Vladimir v Ústí nad Labem (autoři R. B. a Z. H.). Architektura ČSR 1988/2.

Hovoříme o užitém umění v Díle – ČFVU. Panorama 1973/6.

104

KONEČNÝ, Dušan. Naše umění slouží zájmům lidu a socialismu. Výtvarná kultura, č. 5,

1982.

KOSTKOVÁ, Soňa. 35 let činnosti Klubu přátel výtvarného umění. Panorama. KPVU.

1991/1.

KYBAL, Antonín. Časopis Tvar. 1949/1.

Panorama českého výtvarného umění, Svaz českých výtvarných umělců a Český fond

výtvarných umění, 3/1989. Praha 1989.

PRAGER, Karel. Sklo ve stavebnictví. Architektura ČSSR XXII, 1963.

Představuje se: Dílo, podnik českého fondu výtvarných umění. Ústecké přehledy. Ročník

7. 1981/4.

PÝCHOVÁ, Eva. Česká bytová výstavba v období 1945-1964. Umění: časopis Ústavu

dějin umění, 2006, roč. LIV, č. 5.

Rozhovor s ing. arch. Antonínem Vaňkem z Vojenského projektového ústavu. Ústecké

přehledy. Ročník 5. 1979/11.

Rozhovor s Ing. arch. Josefem Burdou. Ústecké přehledy. Ročník 5. 1979/10. SLADKÝ, Martin. Vztah architektury a výtvarného umění. Časopis SČVU Výtvarná kultura

3/1977.

Spolupráce výtvarníka s architektem. Dílo–ČFVU. Praha 1972–1988.

STARÁ, Eva. Ateliérové sklo v Československu. Panorama. KPVU 1991/1.

SBORNÍKY A KATALOGY: BREN, Paulina. Představme si „socialistický způsob života“: Ideologie a rozpory

v Československu let 1969–1989. In NORMALIZACE. Sborník prací a rozhovorů pro

Sokolovský filmový seminář 2006. 1. vyd. 2006. ISBN 80-239-7948-5.

Sborník v elektronické podobě ke stažení na: http://filmsokolov.cz/

(http://filmsokolov.cz/clanky/), použitá verze stažena dne 1.2.2008.

DUFKOVÁ, Ľudmila. Sklo. Užité umění šedesátých let ze sbírek Moravské galerie v Brně.

Katalog vydala Moravská galerie v Brně. Prosinec 1996 – Leden 1997. ISBN 80-7027-

053-5.

HALÍK, Pavel. 50. léta. Dějiny českého výtvarného umění V 1939/1958. 1. vyd. Praha:

Academia 2005. ISBN 80-200-1390-3.

LAMAROVÁ, Milena. 50. léta: užité umění a design. Katalog výstavy

Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. únor-duben 1988.

LAMAROVÁ, Milena. Design padesátých let. Dějiny českého výtvarného umění

V. 1939/1958. 1. vyd. Praha: Academia 2005. ISBN 80-200-1390-3.

105

LIBENSKÝ, Stanislav – BRYCHTOVÁ, Jaroslava. Tvorba z let 1945–1989. Národní

galerie v Praze 1989, ISBN 80-7035-001-6.

LYSKOVÁ, Eliška. Textil. Užité umění šedesátých let ze sbírek Moravské galerie v Brně.

Katalog vydala Moravská galerie v Brně. Prosinec 1996 – Leden 1997. ISBN 80-7027-

053-5.

MAŇÁK, Jiří. Proměna dělnické strany v organizaci moci. In Bolševismus, komunismus a

radikální socialismus v Československu. 1. vyd. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR,

Dokořán 2003.

OHNISKA ZNOVUZROZENÍ: České umění 1956-1963. Katalog k výstavě. Galerie

hlavního města Prahy ve spolupráci s Ústavem dějin umění AV ČR 28. 7. – 23. 10. 1994

Městská knihovna v Praze. ISBN 80-7010-029-X.

PETROVÁ, Sylva. Sklo a keramika 1958-1970. Dějiny českého výtvarného umění

VI/11958/2000. 1. vyd. Praha: Academia 2007. ISBN 978-80-200-1487-X.

PROMĚNY DĚJIN UMĚNÍ. Akta druhého sjezdu historiků umění. 1. vyd. Praha 2007.

ISBN 978-80-86197-89-0.

ROYT, Jan. Výtvarná skupina Krok 57. Sborník ze sympozia GHMP, 1992 SEDLÁKOVÁ, Radomíra. Padesátá léta. Česká architektura 1945–1995. Praha: Obec

architektů 1995.

SEVEROČESKÁ KULTURA 1960–65. Sborník k příležitosti zasedání Krajského výboru

KSČ v prosinci 1965.

ŠETLÍK, Jiří. Počátky činnosti tvůrčích skupin a jejich význam. Sborník ze sympozia

GHMP, 1992.

ŠEVČÍK, Jiří – MORGANOVÁ, Pavlína – DUŠKOVÁ, Dagmar. České umění 1938-1989 –

programy – kritické texty – dokumenty. 1. vyd. Praha: Academia 2001. ISBN 80-200-

0930-2.

ŠVÁCHA, Rostislav. Architektura 1958-68. Dějiny českého výtvarného umění VI/1

1958/2000. 1. vyd. Praha: Academia 2007. ISBN 978-80-200-1487-X.

ELEKTRONICKÉ ZDROJE: VLČEK, Tomáš. Charta 77: Totalita [online]. ©1999–2008. [cit. 2008-01-29]. Dostupné z:

<http://www.totalita.cz/vysvetlivky/ch77.php>.

Zákon o právu autorském (autorský zákon) [online]. ©2002–2007. [cit. 2008-02-29].

Dostupné z:

<http://www.lexdata.cz/lexdata/sb_free.nsf/c12571d20046a0b20000000000000000/c1257

1d20046a0b2c12566d40071bf94?OpenDocument>.

106

MICHL, Jan. Dva různé osudy: Užité umění a průmyslový design v socialistickém

Československu. [cit. 2008-02-29]. Dostupné z:

<http://www.geocities.com/Athens/2360/jm-cz.dva-osudy.html>.

http://nej.muzeumusti.cz.

PRAMENY – ZDROJE: Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv.

Oblastní archiv Litoměřice – Fond Svaz českých výtvarných umělců, krajská organizace

Ústí nad Labem a Fond Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem.

Archiv města Ústí nad Labem.

KRSEK, Martin. Rozhovor s Miroslavem Hourou z roku 2003. Dosud nepublikováno.

ŠVÁCHA, Rostislav. Architektura českých sídlišť. Přednáška z 27. 11. 2007 na VŠUP.

LITERATURA K OBRAZOVÉ ČÁSTI (PŘÍLOHA Č. I.): Architektura ČSR 1980/3.

BROŽEK, Jaroslav. Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-238-

3856-3.

ČEJCHAN, Adolf. Ústí nad Labem mladýma očima. 1. vyd. Liberec 1965.

DĚJINY ČESKÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ VI/1, Academia 2007.

HAVEL, Jan – KAISER, Vladimír – PUSTOJEVSKY, Otfrid. Stalo se v Ústí nad Labem 31.

července 1945. 9. svazek edice Memorabilia ustensis. Ústí nad Labem 2005. ISBN 80-

86646-11-4.

HÁJKOVÁ, Ludmila. Ústí nad Labem. 1. vyd. Ústí nad Labem 1986.

KOLEKTIV AUTORŮ ZA REDAKCE KRISTINY KAISEROVÉ A VLADIMÍRA KAISERA.

Dějiny města Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995, ISBN 80-

901761-5-1.

Magistrát města Ústí nad Labem, archiv města Ústí nad Labem, spisový meziarchiv,

stavební dokumentace, karton č. 779, č. 1823, č. 408, č. 1130, č. 1664, č. 1445, č. 1414,

č. 1679, č. 2941, č. 1675, č. 822, č. 2716, č. 437, č. 551, č. 1293, č. 1094, č. 908.

Materiál z tiskové konference k výstavě Bruselský sen ze 3. dubna 2008.

NOVOTNÝ, Jiří. Nové bydlení v Praze. Praha 1964.

OD BRUSELU 1958 PO AICHI 2005, katalog výstavy, Praha 2004.

Panorama 1971/2; 1986/3.

Pozemní stavby Ústí nad Labem. Praha 1978.

PROVAZNÍK, Vladimír. Ústí, město nad Labem. 1. vyd. Ústí nad Labem 1983.

SANTAR, Jindřich. Expo 58. 1. vyd. 1961.

107

SOUDOBÁ ARCHITEKTURA ČSSR. 1. vyd. Praha 1980.

STARÝ, Oldřich. Československá architektura. Praha: Artia 1965.

STAVBY ČSSR 1981–1985. 1. vyd. Bratislava 1986.

SUCHL, Jan. Severní Čechy. 1. vyd. Ústí nad Labem 1985.

TECHNIK, Svatopluk. Města severních Čech. 1. vyd. Liberec 1967.

TÝC, Antonín. Ústeckem včerejška a dneška. 1. vyd. Ústí nad Labem 1958.

Ústecké přehledy 1989/5, 1975/4, 1976/11.

http://www.svaztp.cz/ustinadlabem/195. [2008-03-04].

http://www.atlasceska.cz/praha/cernokostelecka/galerie/6060/1/. [2008-03-04].

http://pruvodce.turistik.cz/crowne-plaza-prague-internacional.htm. [2008-03-04].

108

SEZNAM PŘÍLOH Příloha I. Obrazová část (13 stran)

Příloha II. Seznam výtvarných děl v Ústí nad Labem – převzato ze sborníku

Spolupráce výtvarníka s architektem (24 stran)

Příloha III. Základní informace o vybraných autorech (2 strany)

Příloha IV. Vyhláška ministerstva školství a kultury č. 149/1961 Sb. (6 stran)

Příloha V. Vládní usnesení z 28. července 1965 č. 355 o řešení otázek uplatnění

výtvarného umění v investiční výstavbě – faksimile (7 stran)

Příloha VI. Stanovisko umělců a kulturních pracovníků (2 strany)

Příloha VII. Vývoj umění od roku 1945 – faksimile z publikace České umění

1938–1989 (1 strana)

Příloha VIII. Věcná loterie Díla – podniku ČFVU (1 strana)

Příloha IX. Žádost Jaroslavy Brychtové (1 strana)

Příloha X. Dopis uchazečům o evidenci u ČFVU (1 strana)

Příloha XI. Články z Průboje, které se týkají kampaně proti petici „Několik vět“

(1 strana)

Příloha I. Obrazová část

/1/ Celkový pohled na město Ústí nad Labem (Hájková, Ludmila 1986) DP s. 13

/3/ Ústí nad Labem – znak (www.svaztp.cz) DP s. 14

/2/ Ústí nad Labem – kostel (Hájková, Ludmila 1986) DP s. 13

/4/ Střed města po roce 1945 (Technik, Svatopluk, 1967) DP s. 14

/5/ Následky bombardování (Týc, Antonín 1958)/6/ Kostel Nanebevzetí Panny Marie (foto: autorka) DP s. 15

/7/ Pomník Rudé armádě (Týc, Antonín 1958) DP s. 16

/8/ Divadlo hudby – současný stav (foto: autorka) DP s. 16

/9/ Podnik Dílo–ČFVU, Hrnčířská ulice(foto: autorka) DP s. 16

/10/ Ústecké přehledy – ukázka grafického řešení(UP 1975/4) DP s. 17

/11/ Výbuch muničního skladu (Stalo se v UnL, 2005) DP s. 19

/12/ Násilí na mostě vyvolené výbuchem, německá propaganda

(Stalo se v UnL, 2005) DP s. 19

/13/ Sídliště Severní Terasa (Hájková, Ludmila, 1986) DP s. 37/14/ Praha, Invalidovna – model experimentálního sídliště (Novotný, Jiří 1964) DP s. 37

/19/ René Roubíček, Prostorová instalace Sklo – hmota, tvar, výraz v expozici Sklo (TK materiál k výstavě Bruselský sen) DP s. 41, 45/20/ Skleněná vitráž „Slunce, voda, vzduch“

od Jana Kotíka (Dějiny českého výtvarného umění VI, 2007) DP s. 41

/21/ Skleněná mříž, Jaroslava Brychtová, Igor Korčák (Santar, Jindřich, 1961) DP s. 41, 48/22/ Expozice Vkus navržená AntonínemKybalem (TK k výstavě Bruselský sen) DP s. 41

/17/ Zlatá hvězda (Santar, Jindřich, 1961) DP s. 40/18/ Čsl pavilon se sousoším „Nový věk“ Vincence Makovského (Dějiny českého výtvarného umění VI, 2007) DP s. 40

/15/ Automobil Tatra 603 pod rozestavěným Atomiem (TK materiál k výstavě Bruselský sen)

/16/ Model Československého pavilonu (Dějiny českého výtvarného umění VI, 2007)

oboje DP s. 39-40

/23/ „Hold sklu“ od Josefa Kaplického (Od Bruselu 1958 po Aichi 2005) DP s. 41

/24/ Obálka knižní publikace (Dějiny českého výtvarného umění VI, 2007) DP s. 41

/25/ Restaurace Expo (Starý, Oldřich 1965) DP s. 41/26/ Restaurace Expa po rekonstrukci (TK k výstavě Bruselský sen) DP s. 41

/27/ Montreal 67 „Skleněný les“ od René Roubíčka (Od Bruselu 1958 po Aichi 2005)

DP s. 42/28/ Ósaka 70 „Skleněná řeka života“

Jaroslava Brychtová – Stanislav Libenský (Od Bruselu 1958 po Aichi 2005) DP s. 42

/29/ Sídliště Solidarita, Praha – Strašnice 1946–47 (www.atlasceska.cz/praha/cernokos-telecka/galerie/6060/1/) DP s. 51/30/ Dobová karikatura (Architektura ČSR 1980/3) DP s. 51

/31/ Hotel Internacionál (http://pruvodce.turistik.cz/crowne-plaza-prague-internacional.htm)

/32/ Londýnská ulice (foto: autorka) DP s. 52-53

/33/ Praha – Invalidovna – experimentální sídliště, model a interiér(Novotný, Jiří 1964) DP s. 54

/34/ Demolice Schaffnerovy vily (Kolektiv autorů: Dějiny města UnL 1995) DP s. 54

/35/ Novostavba Kulturního domu (Kolektiv autorů: Dějiny města UnL 1995) DP s. 54

/36/ Středisko obchodu a služeb Horizont, projekt Josef Gabriel 1974, realizace 1977 (Soudobá architektura ČSSR 1980) DP s. 54/37/ Plastika Stanislava Vajceho před Palácem justice – Střekov (foto: autorka) DP s. 55

/42/ Londýnská ulice – plánová dokumentace (Spisový meziarchiv UnL, karton č. 1664)

DP s. 69/43/ Masarykova (Fučíkova) ulice

– plánová dokumentace (Spisový meziarchiv UnL č. 1145) DP s. 69

/38/ Soubor administrativních budov (Ústecké přehledy 1989/5) DP s. 56

/39/ Masarykova ulice – panelová výstavba(Kolektiv autorů: Dějiny města UnL 1995)

DP s. 57

/40/ Zasedání keramické komise (Panorama 1971/2) DP s. 65/41/ Logo KPVU (Panorama 1986/3) DP s. 66

/44/ Masarykova (Fučíkova) ulice– plánová dokumentace(Spisový meziarchiv UnL č. 1145) DP s. 69 /45/ Masarykova (Fučíkova) ulice– plánová dokumentace(Spisový meziarchiv UnL č. 1145) DP s. 69

/51/ Poliklinika ČSD – hlavní vchod (Spisový meziarchiv UnL, karton č. 1130) DP s. 72

/52/ Poliklinika ČSD – dvorní průčelí (Spisový meziarchiv UnL, karton č. 1130) DP s. 72/53/ Poliklinika ČSD – zábradlí hlavního vstupu (Spisový meziarchiv UnL, karton č. 1130) DP s. 72

/46/ Letní kino – situace 1:1000 (Spisový meziarchiv UnL, č. 1823) DP s. 70

/47-48/ Letní kino – Filmový festival pracu-jících (Spisový meziarchiv UnL, č. 779) DP s. 70

/49/ Letní kino (Čejchan, Adolf 1965) DP s. 70/50/ Letní kino – plastika Miroslava Rabocha (Hájková, Ludmila 1986) DP s. 71

/54/ Poliklinika ČSD – mříž na okna v suterénu (Spisový meziarchiv UnL, karton č. 1130) DP s. 72/55/ Poliklinika ČSD – schodišťové zábradlí (Spisový meziarchiv UnL, karton č. 1130) DP s. 72

/61/ Park na sídlišti Severní Terasa – plastika Ivana Záleského (foto: autorka) DP s. 73

/62/ Park na sídlišti Severní Terasa – plastika Marie a Štěpána Kotrbových (foto: autorka) s. 73

/56/ Sídliště Severní Terasa (Hájková, Ludmila 1986) DP s. 72

/57-58/ Hotelový dům – Severní Terasa (foto: autorka) DP s. 72

/59/ Park na sídlišti Severní Terasa – plas-tika Michaela Bílka (foto: autorka) DP s. 73/60/ Park na sídlišti Severní Terasa – plas-tika Václava Kyselky (foto: autorka) DP s. 73

/63/ Horizont – Severní Terasa – plastika Václava Kyselky (Hájková, Ludmila 1986) DP s. 74/64/ /64a/ KNV – Lidické náměstí – plastika Zoubek, Kmentová (Ústecké přehledy 1975/4, Brožek, Jaroslav 1999) DP s. 76

/70/ Mir. Houra (Hájková, Ludmila 1986) DP s. 75/71/ Stanislav Hanzík – busta B. Smetany

(Brožek, Jaroslav 1999) DP s. 76/72/ Stanislav Hanzík – plastika „Danae“

(foto: autorka) DP s. 76

/65-67/ KNV – plánová dokumentace, celkový pohled, lustr, situace

(Spisový meziarchiv UnL, č. 1414) DP s. 75/68/ KNV – atrium (Stavby ČSSR 1981–1985) DP s. 75/69/ KNV – Lidické náměstí (Čejchan, Adolf 1965) DP s. 75

/73/ Kulturní dům – plánová dokumentace – situace (Spisový meziarchiv UnL, č. 1679) DP s. 77/74/ Kulturní dům (Čejchan, Adolf 1965) DP s. 77

/79/ OD Labe (Soudobá architektura ČSSR 1980) /80/ OD Labe (Suchl, Jan 1985)

/81/ OD Labe (Soudobá architektura ČSSR 1980) /82/ OD Labe (Provazník, Vladimír 1983)

vše DP s. 80

/75/ Kulturní dům – interiéry (Čejchan, Adolf 1965) DP s. 77

/76/ Kulturní dům – plastiky Jiřího Bradáčka(foto: autorka) DP s. 77

/77/ Interhotel Bohemia – západní pohled (Spisový meziarchiv UnL, č. 2941) DP s. 78/78/ Interhotel Bohemia (foto: autorka) DP s. 78

/83-86/ Mateřská školka a jesle ve Velké hradební – jižní pohled a typy zábradlí (Spisový meziarchiv UnL, č. 1675) DP s. 81

/95/ Zimní stadion – jižní pohled (Spisový meziarchiv UnL, č. 2716) DP s.82

/96/ Pozemní stavby (Provazník, Vladimír 1983) /97/ Pozemní stavby – západní pohled

(Spisový meziarchiv UnL, č.437) DP s. 82

/87-90/ 27. základní škola – Severní Terasa– půdorys, studie – kancelář ředitele,

tabule pro hernu (Spisový meziarchiv UnL, č. bez čísla) DP s. 81

/91-94/ Panorama – Skřivánek – boční pohled, situace, dekorativní prvky, mříž(Spisový meziarchiv UnL, č. 822) DP s. 81

/98-99/ Pozemní stavby – propagační leták (Pozemní stavby UnL 1978) DP s. 82

/104-106/ Hotel Vladimir – situace, půdorys podnože a jižní pohled

(Spisový meziarchiv, č. 1094 a 908) DP s.84-85

/100/ Krajská politická škola (Rektorát UJEP) (Spisový meziarchiv UnL, č. 551) DP s. 83

/101/ Krajská politická škola (Hájková, Ludmila 1986) DP s. 83

/102/ Lázně Brná – situace (Spisový meziarchiv UnL, č. 1293) DP s. 83-84/103/ Hotel Vladimír (Hájková, Ludmila 1986) DP s. 84-85

/107/ Obecní dům „vana“ (Hájková, Ludmila 1986) /108/ Obecní dům – detail (UP 1989/5)/109/ Obecní dům – čelní pohled (UP 1976/11) vše DP s. 85-86

Příloha II. Seznam výtvarných děl v Ústí nad Labem – převzato ze sborníku Spolupráce výtvarníka s architektem Dílo, podnik ČFVU 1972–1988, Praha. (DP s. 12) SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1972

Jednou z důležitých činností Výtvarné služby Díla–ČFVU je spolupráce při uměleckém dotváření životního prostředí, plánovaného a existujícího v nejrůznějších formách. V rámci této činnosti realizuje architekt-projektant společně s výtvarným umělcem v těsné spolupráci a při vzájemném ovlivňování umělecké komplexy ve stylové jednotě s architekturou. Výtvarná díla, tvořící součást architektonického řešení staveb a veřejných prostranství, rozmnožují a posilují svými uměleckými hodnotami působení architektonických celků a přispívají tak k prohlubování estetické výchovy a ke zvyšování kulturní úrovně životního prostředí. Spolupráce architekta s výtvarníkem se v rámci činnosti Výtvarné služby projevuje velmi širokou škálou námětových úkolů i forem jejich uměleckého zvládání. Setkáváme se s monumentálními díly určenými pro historicky cenné objekty či pro důležité budovy veřejného poslání, pro administrativní budovy, sídliště, nádraží, nemocnice, hotely, školy, reprezentační kanceláře, svatební síně aj. Studium životního prostředí vede k vypracování nových metod, zvláště při výstavbě sídlišť, která nemají mít charakter nocleháren ani strojů na bydlení. Jedině účinnou formou spolupráce celého týmu odborníků, tj. urbanistů, zdravotníků a sociologů s výtvarníky lze vytvořit vyhovující moderní typ sídlišť po stránce jejich výstavby a umělecké výzdoby. K rozsáhlým úkolům náleží rovněž výtvarné zhodnocení velkých komunikačních center, mezi něž patří v současné době především pražské metro. Není možno přehlédnout zvýšený zájem o budování pomníků, jež mají monumentální formou připomínat významné politické a kulturní osobnosti; pro sochaře jeví se tak do budoucna úkoly významného společenského dosahu. Při řešení těchto různorodých a náročných realizací je využíváno takřka všech výtvarných disciplin v nejrozmanitějších variantách a nuancích. Uplatňuje se nejrůznější materiál v plné mnohotvárnosti, využívání kvalit klasických, přírodních i novodobě vznikajících hmot; svou úlohu splňuje projev plastický i plošný, umocněný působivostí barevných variant, dramatizovaný účinkem světelných zdrojů. Stejně jako ve slavných érách minulosti uplatňují se i dnes výtvarná díla v bohaté míře všude tam, kde hovoří svou výraznou řečí architektura. Výtvarná díla prohlubují výraz architektonického celku a ve vzájemném spojení nabývají nového smyslu a významu. V tomto seznamu uvádíme realizovaná výtvarná díla vzniklá v rámci spolupráce výtvarníka s architektem v r. 1972. Její rozsah je značný a po stránce mnohotvárnosti námětů a způsobů provedení pro každého zájemce poutavý. DÍLO, podnik Českého fondu výtvarných umění ÚSTÍ NAD LABEM Skleněná dělící stěna Autor: J. Matouš Investor: PZS Ústí nad Labem Reliéfní stěna před samoobsluhou Autor: K. Kučera Investor: MěNV Ústí nad Labem Návrhy na kované mříže do kláštera Autor: M. Houra Investor: Okresní stavební podnik, Ústí nad Labem Mozaika pro budovu ŘPaT v Ústí nad Labem Autor: J. Vrbová Investor: ŘPaT, Ústí nad Labem Plastika Karla IV. před sídliště Autor: J. Bradáček Investor: RaJ Ústí nad Labem SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1973

Tento přehledný výčet akcí realizováních ve spolupráci výtvarníků s architekty navazuje na obdobnou informaci z roku 1972. Dokumentuje tak jednu z významných činností Výtvarné služby Díla–ČFVU, t. j. aktivní účast při vytváření nového životního prostředí v naší socialistické společnosti. Spolupráce výtvarníka s architektem se v rámci Výtvarné služby projevuje velmi širokou škálou námětových úkolů i forem jejich uměleckého zvládání. Výtvarná díla se stávají nedílnou součástí všech architektonických řešení od rozsáhlých urbanistických celků až po interiérové úpravy. Výtvarným umělcům je tak dána příležitost ztvárnit své umělecké záměry v nebývalé šíři a tvůrčí odpovědnosti. Velká námětová různorodost podmiňuje využívání

takřka všech výtvarných disciplin v nejrozmanitějších variantách spolu s uplatněním jak materiálů klasických, přírodních tak nově vznikajících hmot. Součinnost s uměleckými komisemi, které sledují každou akci od záměru až ke konečná realizaci, je zárukou vysoké umělecké hodnoty. Stále rostoucí objem těchto prací vyplývá ze současné rozsáhlé investiční výstavby. Potvrzuje, jaký význam přikládá naše socialistické zřízení výtvarném umění a jak si váží jeho trvalých hodnot. DÍLO, podnik Českého fondu výtvarných umění KRÁSNÉ BŘEZNO Prolézačka na sídliště Autor: M. Houra Investor: IO ÚSTÍ NAD Labem Pískovcová plastika na sídliště Autor: V. Kyselka Investor: IO Teplice ÚSTÍ NAD LABEM Busta A. Zápotockého Autor: J. Hána Investor: Důl A. Zápotockého SHR. ,Ústí nad Labem – Úžín Plastika pro základní devítiletou školu, Hornická Stará Autor: J. Bradáček Investor: IO Ústí nad Labem Výtvarná výzdoba jídelny základní devítileté školy, Hornická Stará Autor: Li Ki Sun Bejčková Investor: IO Ústí nad Labem Plastika před obchodní dům „Labe“ Autor: K. Kronych Investor: Jednota Ústí nad Labem SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1974

Jednou ze základních podmínek vytváření životního prostředí a hmotné kultury je bezprostřední a účinné spolupráce celé řady uměleckých a vědeckých disciplin, zejména architektury a výtvarného umění, neboť architektura je místem, kde se odehrávají základní lidské aktivity a jako umělý prostor je rozhodující měrou ovlivnitelná člověkem. Právě na způsobu jakým se podaří zvládnout tento problém, odvisí život obyvatel složitého městského organismu, v různorodosti jeho jednotlivých částí od historického centra až po okrajové oblasti přecházející ve venkovskou krajinu.

Nezastupitelnou úlohu zde má výtvarné Dílo, které není ve svém prostředí pasivní, ale naopak; vůči svému sociálnímu prostředí je dokonce normativní a mění i stávající dispozice pro jednání a hodnocení. Spoluvytváří tak s architekturou rovnomocnou složku celé nové skutečnosti. Této situaci odpovídá i současný vztah mezi architekturou a výtvarným uměním. Jeho charakteristikou je úsilí o společnou účast architekta a výtvarníka na tvorbě nového prostoru, neboť hlavně jednotlivé sdělovací funkce výtvarného díla podmiňují estetické, ideové a obsahové působení architektury v nejširším slova smyslu. Činnost Výtvarné služby – Díla–ČFVU, která se spolu s investorskými a projektovými organizacemi podílí na vzniku výtvarných děl v architektuře, jejichž realizaci zajišťuje, zde hraje důležitou roli.

Výše uvedené skutečnosti, které se stále intenzivněji uplatňují ve spolupráci architekta s výtvarníkem, neustále se zvyšující objem realizací, jejich tématická strukturovanost, sahající od zapojení volného výtvarného díla do architektury přes ideové monumentální pomníky a památníky až po koncepční výtvarné řešení rozsáhlých městských aglomerací a typologická šíře, kladou zvýšené požadavky nejen na členy uměleckých komisí, kteří sledují každou realizaci v procesu od Jejího vzniku až po ukončení díla, ale i na pracovníky Výtvarné služby – Díla–ČFVU při zajišťování dodavatelsko-odběratelských vztahů. Tento stav dokumentuje i přehled realizovaných prací za rok 1974, které svou závažností nereprezentují pouze celkovou výtvarnou kulturu nově vytvářeného životního prostředí, ale v širším smyslu i dokazují, jak důležitou funkci plní výtvarná díla v socialistické společnosti. DÍLO, podnik Českého fondu výtvarných umění

ÚSTÍ NAD LABEM Nástěnné panneau, 5 obrazů, světelný pylon a plastika pro autoprodejní servis Autor: D. Foll Investor: Mototechna Ústí n/L Plot s keramickými motivy a nápisem Autor: J. Nušl, Hausner Investor: IOPIV Ústí n/L Domovní znamení pro mateřskou školu Autor: J. Vanča Investor: IO Ústi n/L Pamětní deska s portrétem kpt. Jaroše pro Armaturku, n. p. Autor: R. Svoboda Investor: Armaturka Ústí n/L Mozaika skleněná pro budovu spojů Autor: J. Vrbová Investor: Krajská správa spojů, Ústí nad Labem Skleněná stěna s kovovými prvky a květináče pro Obchodní dům Autor: J. Bartošová-Vilhanová Investor: Jednota, Ústí n/L Výtvarné dořešení fasádních prvků pro Obchodní dům Autor: M. Buřival, Ing. arch. R. Žertová Investor: Jednota, Ústí n/L. KRÁSNÉ BŘEZNO Mozaikový pás na bazén, pro sídliště Autor: L. Lapáček Investor: IO Ústí n/L SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1975

Životní prostředí, svět vysoce a komplexně strukturovaných vztahů člověka a předmětů, hraje důležitou stimulující roli ve vývoji individua i ve vývoji celé společnosti. V souvislosti s rozvojem životního prostředí se dostává stále více do středu zájmu architektura, jejíž význam narůstá spolu s množícími se městskými komplexy, spolu s narůstající výstavbou nejrůznějšího druhu.

Snaha o optimální estetizaci objektu vzhledem k jeho funkci vede architekty k úzké spolupráci s výtvarníky, kteří mají dotvářet a umocňovat architektonický záměr. Výtvarné Dílo pomáhá vytvářet prostor a dodává architektuře nezbytné dimenze obohacující každodenní realitu. Přitom právě možnost působit na konzumenty uprostřed jejich každodenního života je velice důležitá i pro tvůrce samotné. Teprve takovouto realizací se jejich Dílo nejlépe zhodnocuje. Umění tak v plné míře naplňuje své společenské funkce, z nichž vystupují do popředí funkce sdělovací a poznávací a funkce výchovná. Prostřednictvím výtvarného díla začleněného do architektury se realizuje i důležité ideové působení.

Výtvarné Dílo vstupuje do architektury v nejrůznějších formách – počínajíc zapojením drobného volného výtvarného díla, přes monumentální výtvarné architektonické realizace, pomníky a památníky až k rozsáhlým výtvarným řešením urbanistických celků.

Stále narůstající objem realizací nasvědčuje zájmu, který naše společnost této oblasti věnuje, ale zároveň klade zvyšující se nároky na tvůrce, na členy uměleckých komisí a na investory. Výtvarná služba Díla–ČFVU, která zajišťuje spoluprácí s jinými organizacemi výtvarné realizace zde hraje důležitou roli. Dokladem její pozitivní činnosti je i tento přehled, který navazuje na obdobné přehledy vydané v minulých letech. Dílo, podnik Českého fondu výtvarných umění ÚSTÍ NAD LABEM Výtvarný generel centra města Autoři: Ing. arch. R. Berger a kolektiv Investor: SKNV Ústí nad Labem

Reliéf V. I. Lenina pro budovu OV KSČ Autor: L. Lapáček Investor: SKV KSČ Ústí nad Labem Gobelín pro svatební síň Autor: E. Brodská Investor: MěNV Ústí nad Labem Dřevořezba na obřadním stole pro svatební síň Autor: J. Šimůnek Investor: MěNV Ústí nad Labem Návrh na řešení fasád a nádvoří televizního studia Autor: Ing. arch. R. Berger Investor: OSP Ústí nad Labem Ústí nad Labem – Předlice Výtvarné firemní označení prodejny Autor: K. Kučera Investor: MěNV Ústí nad Labem SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1976–1977

Přehled akcí, realizovaných ve spoluprací výtvarníka s architektem, kterým začínáte listovat, poskytuje zajímavou informaci o kvantitativním, objemu těchto akcí a dokumentuje úsilí po neustálém zlepšováni životního prostředí naší socialistické společnosti.

Vztah výtvarné Dílo – architektura se projevuje jak v městských celcích tak i v ostatních aglomeracích, kde dal vzniknout specifickým objektům, které ideově výtvarným pojetím plní společenskou funkci komplexů, na jejichž realizaci se podílejí výtvarníci společně s architekty a projektanty.

V této souvislosti je třeba podtrhnout významnou úlohu uměleckých komisí ČFVU, které jsou hlavním stimulem ovlivňujícím a koordinujícím tuto oblast výtvarné činnosti od prvních skic a modelů až po závěrečnou kolaudaci. Význam jejich postavení tkví nejen ve schvalování záměrů, ale hlavně v úloze konzultanta a poradního orgánu, který na podkladě tvůrčí diskuze sleduje průběžně každou akci od počátku až po osazení hotového díla. Rozsáhlost investiční výstavby hluboce zasahuje stále větší okruh výtvarných umělců, kterým umožňuje prací na zadaných společenských úkolech prokázat tvůrčí schopnosti tak jak to naše socialistická společnost, které přikládá výtvarnému umění a jeho funkci velký význam, od nich očekává. DÍLO, podnik Českého fondu výtvarných uměni ÚSTÍ NAD LABEM Kamenná plastika pro Pedagogickou fakultu Autor: M. Černý Investor: Ředitelství školské výstavby Ústí nad Labem Desková malba pro Pedagogickou fakultu Autor: K. Klein Investor: Technická správa při MŠ ČSR Ústí nad Labem Skleněná předělovací stěna pro Pedagogickou fakultu Autor: J. Prášil Investor: Technická správa při MŠ ČSR Ústí nad Labem Keramický obklad čelní stěny pro Pedagogickou fakultu Autor: F. Šalanský Investor: Technická správa při MŠ ČSR Ústí nad Labem Plastika – poutač pro výstavní účely Autor: K. Spinka Investor: Technické služby Ústí nad Labem Putovní výstavka Technické památky v Severních Čechách Autor: V. Kůs Investor: KSSPPOP Ústí nad Labem

Skleněná svítidla pro administrativní budovu Pozemních staveb Autor: I. Vyhnánek Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem Fotozvětšenina města Ústí nad Labem Autor: J. Vlček Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem Gobelín pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby Autor: E. Brodská Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem Skleněná plastika pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby Autor: L. Oliva Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem Malované dekorativní panneau pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby Autor: V. Šavel st. Investor: Pozemní stavby n. p. Ústi n. Labem Aradekor pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby Autor: A. Procházka Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem Malované dekorativní panneau pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby Autor: R. Ťápal Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem Malované dekorativní panneau pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby Autor: Z. Veselý Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem Keramický reliéf pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby Autor: M. Žofka Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem Kovový reliéf pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby Autor: A. Lábr Investor: Pozemní stavby a. p. Ústí nad Labem Grafické tabule pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby Autor: V. Holub Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem Dřevěný reliéf pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby Autor: P. Menš Investor: Pozemní stavby n. p. Ústi n. Labem Aradekor „Město“ pro administrativní budovu n. p. Pozemní stavby Autor: M. Houra Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem Skleněné vitráže pro základní devítiletou školu Severní Terasa Autor: J. Novotný Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem Pískovcové sousoší „Běžící děti“ pro 25. základní devítiletou školu Severní Terasa Autor: M. Bílek Investor: Pozemní stavby n. p. Ústí nad Labem Výtvarné pojednání fasády s keramickými prvky pro Severní Terasu Autor: J. Bejček Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem

Skleněná mozaika pro štítovou zeď 26. základní devítileté školy na Severní Terase Autor: M. Houra Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem Štukolustro „České středohoří“ pro restauraci Perla Severní Terasa Autor: M. Pilná Investor: Inženýrské organizace Ústí nad Labem Aradekor pro restauraci a kavárnu Na Terase Autor: L. Bejčková Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem Pískovcová plastika pro atrium hotelového bydleni Severní Terasa Autor: J. Klein Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem Dva artprotisy pro restauraci Na Terase Autor: M. Matouš Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem Skleněné osvětlovací plastiky pro hotelové bydlení Severní Terasa Autoři: V. Svoboda, Z. Henych Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem Skleněná mozaika pro 25. základní devítiletou školu Severní Terasa Autor: L. Lapáček Investor: MěNV Ústí nad Labem Výtvarné řešení výstavního sálu Osvětové besedy Severní Terasa Autor: M. Houra Investor: MěNV Ústí nad Labem Pískovcové sousoší dětí pro Sad míru Autor: M. Bílek Investor: MěNV Ústí nad Labem Dřevěná plastika pro Státní plavební správu Autor: J. Antoň Investor: Státní plavební správa Děčín Návrhy na vstupní vrátka a kovové mříže pro zahradní zeď KSSPPOP Autor: M. Houra Investor: KSSPPOP Ústí nad Labem Výstava k 6. krajské konferenci České vědeckotechnické společnosti Autor: V. Holub Investor: Česká vědeckotechnická společnost Ústí nad Labem SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1978

Přehled realizovaných prací vzniklých ve spolupráci výtvarníka s architektem, který každoročně vydáváme, podává základní informaci o tom, kolik a jakých děl přibylo v kalendářním roce v trvalém procesu formování životního prostředí. Listujeme-li tímto přehledem roku 1978, zjistíme, že došlo k řadě velmi zajímavých a významných počinů. to dosvědčuje stoupající úsilí investorů, projekčních i stavebních organizací o zvýšení objemu realizací na straně jedné a odpovídající zapojení tvůrčích složek na straně druhé, aby výtvarné Dílo v architektuře představovalo koncepčně řešené, ideově zvládnuté konstanty pro vnímání krásného všude tam, kde člověk odvíjí svůj život.

Činnost výtvarné služby Díla–ČFVU i jeho oblastních středisek, která se spolu s investorskými a projektovými organizacemi podílí na vzniku výtvarných děl v architektuře a zajišťuje jejich realizaci, přebírá prostřednictvím uměleckých komisí ČFVU garanci za vysokou ideovou i výtvarnou hodnotu těchto prací. Jde tedy o nemalou úlohu, zvláště proto, že se jedná o velký záběr témat, jehož břehy tvoří zapojení volného výtvarného díla do architektury, přes ideově monumentální pomníky po koncepční řešení městských aglomerací, od uplatnění užitého umění v interiéru po řešení vnitřních prostor objektů.

Socialistická společnost chápe úlohu výtvarného díle v životním prostředí jako aktivní složku

životního stylu, obrážející touhy člověka po nových hodnotách. Věříme, že díla realizované výtvarníky ve spolupráci s architekty v roce 1978 budou trvalým přínosem této myšlence. Dílo, podnik Českého fondu výtvarných umění ÚSTÍ NAD LABEM Skleněná mosaika „Nový věk“ pro 18. školní jídelnu Autor: L. Lapáček Investor: MěNV Ústí nad Labem Aradekor „Den a noc“ pro mateřskou školu n. p. Severočeské tukové závody Autor: M. Houra Investor: MěNV Ústí nad Labem Dva artprotisy pro mateřskou školu n. p. Severočeské tukové závody Autor: Z. Kerda Investor: MěNV Ústí nad Labem Aradekor „Modrý květ“ pro mateřskou Školu n. p. Severočeské tukové závody Autor: A. Procházka Investor: MěNV Ústí nad Labem Výtvarné řešení sportovního areálu Rudá Hvězda Autoři: Ing. arch. V. Krejčí, Ing. J. Slíva, V. Kyselka Investor: Krajský projektový ústav Ústí nad Labem Pískovcové plastika „Květinářka“ pro Severní Terasu, stavba 06 Autoři: O. Petroš, Ing. arch. J. Burda, Ing. arch. J. Zbuzek Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem Exteriérová kamenná plastika pro Severní Terasu, stavba 06 Autoři: O. Petroš, Ing. arch. J. Burda, Ing. arch. J. Zbuzek Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem Pískovcová plastika „Sedící matka s dítětem“ pro Severní Terasu, stavba 05 Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. J. Gabriel Investor: Inženýrské organizace Ústí nad Labem Keramická mozaika ve vstupní hale onkologického odděleni Krajské nemocnice Autor: Zd. Hůla investor; Inženýrská organizace Most Mramorová plastika pro prodejnu v Krajském ústavu národního zdraví Autor: K. Kučera Investor: Krajský ústav národního zdraví Ústí nad Labem Výtvarné řešení čelní stěny vstupní haly KS SNB Autoři: B. Hovorka, ak. arch. J. Brych Investor: Propagační tvorba Praha Kovové mříže a skleněné výplně pro televizní studio Autor: V. Procházka Investor: Okresní stavební podnik Ústí nad Labem Gobelín pro televizní studio Autoři: M. Houra, Ing. arch. L. Špás Investor: Okresní stavební podnik Ústí nad Labem Dřevěný reliéf „Květy“ pro Osvětovou besedu – Severní Terasa Autoři: M. Houra, ak. arch. M. Pour Investor: Osvětová beseda Severní Terasa Ústí nad Labem

Obrazový triptych pro závodní jídelnu Chemických závodů Autor: J. Fafek-Solan Investor: Chemické závody Ústí nad Labem Keramické žardiniéry pro mateřskou Školu n. p. Severočeské tukové závody Autor: M. Žofka Investor: Severočeské tukové závody n. p. Ústí nad Labem Poutače pro halu nádraží Střekov Autor: J. Bartůněk Investor: Severočeské tukové závody n. p. Ústí nad Labem SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1979

Další ročník tohoto sborníku zachycuje přehled prací, vytvořených ve spolupráci architekta s výtvarníkem v roce 1979. Poskytuje základní informace o druhu výtvarného díla, autorovi, umístění práce a investorovi. Ukazuje velké možnosti v uplatnění výtvarných děl, od monumentálních pomníků a výtvarné výzdoby veřejných budov, až po uplatnění užitého umění v nejrůznějších interiérech. Je zajímavé povšimnout si široké škály výtvarných technik a rozmanitosti materiálu. Výtvarná díla, která jsou organickou součástí architektury nebo se uplatňují v urbanistických komplexech, vnášejí kulturu do široké veřejnosti. Právě práce, které dotvářejí nové sídlištní celky, představují v realizacích roku 1979 značnou část. DÍLO, podnik českého fondu výtvarných umění ÚSTÍ NAD LABEM Aradekor pro klubovnu Domu technicko-inženýrských služeb Autoři: Ant. Procházka, Ing. arch. R. Bergr Investor: Inženýrská organizace Most Nástěnný obraz „Člověk a technika“ pro klubovnu Domu technicko-inženýrských služeb Autor: Jos. Menš Investor: Inženýrská organizace Most Keramické žardiniéry pro Dům technicko-inženýrských služeb Autoři: M. Žofka, Ing. arch. R. Bergr Investor: Inženýrské organizace Most Plastika „Sportující mládež“, stavba 07 Severní Terasa Autoři: I. Záleský, Ing. arch. Jos. Gabriel Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem Betonové plastiky pro stavbu 08 Severní Terasa Autoři: Jos. Menš, Ing. arch. K. Fleischer Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem Dřevěná vrata a kovové mříže pro zahradu KSSPPOP Autor: M. Houra investoři: KSSPPOP Ústí nad Labem Pamětní deska MUDr. J. Jánského pro transfuzní stanici Krajského ústavu národního zdraví Autoři: Lad. Oliva Investor: Krajský ústav národního zdraví Ústí nad Labem Poutač pro exteriér Okresního kulturního střediska Autor: V. Holub Investor: Okresní kulturní středisko Ústí nad Labem Osvětlovadla pro klub Okresního kulturního střediska autoři V. Landa Investor: Okresní kulturní středisko Ústí nad Labem Obrazy pro jídelnu chemičky Spolchemie Autoři: J. F. Solan, Ant. Werner Investor: Spolchemie Ústí nad Labem

Žardiniéry před budovu Státního divadla Zd. Nejedlého Autoři: M. Žofka, Ing. arch. R. Bergr Investor: Státní divadlo Zdeňka Nejedlého Ústí nad Labem Plastiky pro minigolf, I. etapa pro Z00 Autoři: J. Vydra, Ing. arch. J. Bedrna Investor: Zoologická zahrada Ústí nad Labem SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1980

Stejně jako v minulých letech, i letos dostává se zájemcům do rukou další ročník našeho sborníku. Podává základní přehled o dílech realizovaných ve spolupráci architekta s výtvarníkem v roce 1980. Stručně zachycuje informace o druhu výtvarného díla, o jeho autorovi, umístění a investorovi. Obdobně jako v minulosti, můžeme i za rok 1980 konstatovat široké uplatnění výsledků těsné součinnosti výtvarníků a architektů, jež se projevuje v rozsáhlé škále od drobných součástí architektury přes výtvarná řešeni veřejných budov až po realizace děl monumentálních. Stejně rozmanitý je i přehled použitých výtvarných technik a materiálů.

I v roce 1980 byla věnována velká pozornost vytváření výtvarně architektonických celků působících na nejširší veřejnost. Navíc však byl tento rok specifický značným počtem význačných výtvarných realizací pro dvě investiční akce celostátního významu: pro Palác kultury a další nové otevřená úseky metra v Praze. BRNÁ NAD LABEM Keramické reliéfy pro lázeňský objekt hromadných šaten Autoři: M. Taberyová, Ing. J. Slíva Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem ÚSTÍ NAD LABEM Artprotis „Vlajkonoši“ pro budovu KSČ Autor: V. Šavel Investor: KV KSČ Ústí nad Labem Kovaná okna pro státní hrad Střekov Autor: Ing. arch. A. Frühauf Investor: Správa hradu Střekova Ústí nad Labem Směrníky z umělé hmoty pro závodní jídelnu chemičky Autoři: R. Frančíková, Ing. arch. M. Frančík Mosazná výtvarná madla na dveře pro závodní jídelnu chemičky Autoři: L. Vágner, M. Chadraba Keramický reliéf do haly závodní jídelny chemičky Autor: M. Taberyová Tři malované vitráže (sklo a olovo) pro salónek ředitele a prodejnu potravin chemičky Autoři: M. Handl, Ing. arch. M. Frančík Investor: Spolchemie Ústí nad Labem Svítidla (sklo a mosaz) pro zasedací místnost INVA v Předlicích Autoři: K. Rybáček, B. Čabla, E. Černý Dekorativní reliéf (litý hliník) pro vstupní halu INVA v Předelicích Autoři: J. Dušek, arch. P. Šplíchal Štukový reliéf „Symbol života“ pro zasedací místnost INVA v Předlicích Autoři: K. Kroupa, arch. P. Šplíchal Investor: Výrobní družstvo invalidů Litoměřice Kamenná plastika „Žena“ v areálu nemocnice Autoři: K. Kizopulos, Ing. D. Hřebcová Investor: Inženýrská organizace Ústí nad Labem

Skleněná mosaika pro základní devítiletou školu na Kamenném vrchu Autoři: J. Menš, Ing. arch. V. Valoušek Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem Goblén pro kancelář CKM Autor: B. Pýchová Investor: Cestovní kancelář mládeže Praha Dřevěný reliéf pro prodejnu květin ve Fučíkově ul. Autoři: V. Šavel ml. , Ing. arch. J. Kynčl Investor: Zahradnický podnik Ústí nad Labem SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1981

Už od roku 1972 vydává Dílo–ČFVU přehled realizovaných výtvarných děl vytvořených ve spolupráci architekta s výtvarníkem. Sborník, který se Vám dostává do rukou, obsahuje práce dokončené v roce 1981. Místopisné řazení po krajích s dalším členěním abecedním umožňuje snadnou orientaci a dává publikaci přehlednost. Je určena zadavatelům výtvarných děl, pracovníkům národních výboru, společenským a kulturním institucím a v neposlední řadě všem zájemcům o výtvarné umění.

Dokumentuje snahu socialistické společnosti umístit výtvarný element nejen ve velkých centrech, ale uplatnit jeho estetický moment i v odlehlých koutech naší vlasti.

Při listování sborníkem upoutají pozornost informace o monumentální tvorbě, o množství významných děl ve velkých architektonických komplexech, jako je v letošním ročníku Palác kultury. Za neméně důležitý považujeme velký podíl výtvarných prací realizovaných v obytných okrscích, ve školách a v průmyslových závodech – všude tam, kde s uměním se každodenně setkává široká veřejnost. Proto zodpovědnost všech zúčastněných složek, projektových a investorských organizací a také Díla–ČFVU, za realizovaná výtvarná díla je značná. Umělecké komise ČFVU, jejichž posuzováním a hodnocením všechny práce procházejí od prvotních návrhů, jsou zárukou ideové a umělecké kvality realizovaných výtvarných děl. Dílo, podnik Českého fondu výtvarných umění BRNÁ NAD LABEM Skleněná mozaika se sportovním námětem na koupališti v objektu šaten Autoři: L. Lapáček, Ing. arch. J. Slíva Investor: Investorsko-inženýrská organizace Ústí nad Labem STŘEKOV Závěsné obrazy – olej – „Život v míru“ ve vstupní hale základní devítileté školy na Kamenném vrchu Autoři: V. Daneš, Ing. arch. V. Valoušek Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem ÚSTÍ NAD LABEM Bronzový nápis a bronzová deska s textem na fasádě budovy Čsl. rozhlasu Autor: V. Kronych Investor: Československý rozhlas Praha Dřevěný polychromovaný reliéf ve vstupní hale Domu technických a inženýrských staveb Autoři: M. Houra, Ing. arch. R. Bergr Investor: Investorsko-inženýrská organizace Most Pískovcová plastika „Dívka se psem“ v exteriéru mateřské školy – Stříbrníky, ul. Lidových milicí Autoři: M. Bílek, Ing. arch. J. Zbuzek Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem Skleněná mozaika – hutní sklo – do salónku tranzitní ústředny Bukov Autoři: J. Helekal, J. Štibych, F. Šmolík Investor: Severočeské ředitelství spojů Ústí nad Labem Sololitové didaktické tabule šelem v pavilónu šelem v ZOO Autoři: M. Prošek, Ing. arch. M. Hejduk Investor: Zoologická zahrada Ústí nad Labem SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1983

Nový ročník sborníku Spolupráce výtvarníka s architektem obsahuje souhrn výtvarných děl vytvořených v průběhu roku 1983. Jsou zde zařazena umělecká díla obsahově zcela svébytná, která

s architekturou, pro niž jsou určena, tvoří významovou jednotu, ale i takové práce, které slučují výtvarný výraz a užitkovou složku. Při tvorbě nových architektonických objektů, zejména monumentálního charakteru, se vždy počítá a uplatněním děl současných výtvarných umělců. Tak je tomu například v nových budovách Národního divadla nebo hotelu Panorama, jejichž výtvarná výzdoba je právě zahrnuta v tomto sborníku. Ale naprostá většina výtvarných děl, vytvořených v roce 1983 má své místo v prostorách, kde jsou v těsném kontaktu se širokou veřejností – ve školách a školkách, obchodních domech a nákupních centrech, ve zdravotnických zařízeních. Schopnost díla působit na vnímání diváka je značná, proto i společenská a tvůrčí zodpovědnost umělce je velká. Záruka umělecké kvality a ideovosti díla je v práci uměleckých komisí ČFVU, které sledují a hodnotí všechna vznikající díla od počátečního záměru až po konečnou realizaci.

Zakázková činnost Díla–ČFVU, jejíž podstatnou součástí je právě spolupráce výtvarníka s architektem,vychází z vyhlášky MŠK č. 149/1961 3b. o nákupu, zadávání a prodeji děl výtvarných umění. Tato vyhláška sleduje zvyšování kulturní úrovně naší společnosti zajišťováním ideově a umělecky hodnotných výtvarných děl. Zároveň dává odpověď socialistickým organizacím, jakým způsobem objednat výtvarné Dílo. Dílo, Podnik Českého fondu výtvarných umění ÚSTÍ NAD LABEM Skleněná mozaika „Strom poznání“ před základní devítiletou školou Kamenný vrch, Střekov, Nová ulice Autoři: A. Procházka, Ing. arch. V. Valoušek Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem Pískovcová plastika „Léto“, umístěná ve vstupním prostoru střediska občanského vybavení na sídlišti Kamenný vrch Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. V. Valoušek, P. Veselý Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem Malované panneau – triptych „Život v míru“ umístěné v hale v 1. patře základní devítileté školy na sídlišti Kamenný vrch, Nová ulice Autoři: V. Daneš, Ing. arch. V. Valoušek Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem Pískovcová plastika „Hra dětí“ umístěná v parku Družby – Severní Terasa Autoři: M. Bílek, Ing. arch. V. Krejčí Investor: MěNV Ústí nad Labem Pískovcová plastika „Hudba“, umístěná v parku Družby – Severní Terasa Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. V. Krejčí, J. Kerel Investor: MěNV Ústí nad Labem Keramická plastika „Květ“ a řešení fontány pro náměstí Družby Severní Terasa Autoři: M. a Š. Kotrbovi, Ing. arch. V. Krejčí Investor: MěNV Ústí nad Labem Pískovcová plastika „Žena“, umístěná na náměstí Družby – Severní Terasa Autoři: I. Záleský, J. Kerel, Ing. arch. V. Krejčí Investor: MěNV Ústí nad Labem Kombinovaná malba na laťovce ve vietnamské stylové restauraci Autor: S. Žampa Investor: Interhotel Liberec Pískovcová plastika „Dívka se psem“ umístěná v exteriéru 39. mateřské školy a jeslí na Severní Terase Autoři: M. Bílek, Ing. arch. J. Zbuzek Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem Pískovcové sousoší „Rodina“ u obchodního střediska, Severní Terasa, ulice ČSLA Autoři: V. Kyselka, P. Veselý, Ing. arch. K. Böhm Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem Betonový reliéf „Na slunci“ před restaurací, Severní Terasa, ulice Lidových milicí Autoři: J. Klein, Ing. arch. J. Kvaš Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem

Zvěrokruh – kamenná a zlatá mozaika před zdravotním střediskem, kamenné a zlaté mozaika „Květ“ na čelní stěně atria zdravotního střediska, Severní Terasa, ulice Lidových milicí Autoři: M. Houra, Ing. arch. M. Böhm, Ing. arch. J. Zbuzek Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem Drobná architektura ve vstupním prostoru, „Keramický strom“ – keramický reliéf na fasádě 28. základní devítileté školy, Severní Terasa, ulice Lidových milicí Autoři: M. Chlíbec, Ing. V. Ptáček, Ing. arch. J. Kvaš Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem Keramická reliéfní stěna s fontánkou v areálu 28. základní devítileté školy, Severní Terasa, ulice Lidových milicí Autoři: V. Šmíd, Ing. V. Ptáček Investor: Pozemní stavby Ústi nad Labem Skleněná kruhová mozaika „Hra dětí“ umístěná v zahradě 40. mateřské školy a jeslí, Severní Terasa Autoři: J. Menš, Ing. arch. J. Zbuzek Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem Skleněná mozaika „Kosmonaut“ na fasádě základní školy, sídliště Pod Holoměří, Vinařská ulice Autoři: M. Houra, Ing. B. Zatloukal Investor: Pozemní stavby Ústí nad Labem Malovaný triptych „Historie bojů dělnické třídy“ ve foyeru Krajské politické školy v Hoření ulici Autoři: M. Houra, Ing. arch. J. Kvaš Investor: Invest. inženýrská organizace Most Malovaný triptych „Výstavba socialistické společnosti“ ve foyeru přednáškového sálu Krajské politické školy v Hoření ulici Autoři: J. Čičatka, Ing. arch. J. Kvaš Investor: Invest. inženýrská organizace Most Skleněná mozaika „Marx, Engels, Lenin“ ve vstupní hale Krajské politické školy v Hoření ulici Autoři: A. Procházka, Ing. arch. J. Burda, Ing. arch. V. Krejčí Investor: Invest. inženýrská organizace Most Čtyři osvětlovadla ve vstupní hale přednáškového sálu Krajské politické školy v Hoření ulici Autoři: I. Vyhnánek, Ing. arch. J. Burda, Ing. arch. V. Krejčí Investor: Invest . inženýrská organizace Most Bronzové označení „Krajská politická Škola“, mosazné heslo „Se Sovětským svazem na věcné časy“ pro Krajskou politickou školu v Hoření ulici Autoři: V. Petráček, Ing. arch. V. Krejčí, Ing. arch. J. Burda Investor: Invest. inženýrská organizace Most Obraz „České středohoří“ v klubovně Krajské politické školy v Hoření ulici Autoři: J. Menš, Ing. arch. V. Krejčí, Ing. arch. J. Burda Investor: Invest. inženýrská organizace Most Dřevěná stěna v hale Krajské politické školy v Hoření ulici Autoři: P. Menš, Ing. arch. A. Werner Investor: Invest. inženýrská organizace Most Žulová busta Klementa Gottwalda v Krajské politické Škole v Hoření ulici Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. V. Krejčí, Ing. arch. J. Burda Investor: Invest. inženýrská organizace Most Keramická stěna „Zátiší“ v jídelně Krajské politické školy v Hoření ulici Autoři: V. Květenský, Ing. arch. V. Krejčí, Ing. arch. J. Burda Investor: Invest. inženýrská organizace Most

Keramická mozaika a dřevěný reliéf „Pohádkový svět“ ve vstupních prostorách mateřské školy v ulici Na Spálence Autoři: M. Houra, Ing. arch. J. Fojt Investor: MěNV Ústí nad Labem Pět keramických plastik – motiv zvířat – v zahradním prostoru mateřské školy v ulici Na Spálence Autoři: M. Raboch, Ing. arch. J. Fojt Investor: MěNV Ústí nad Labem Skleněná dělící stěna pro rekreační středisko Chemičky Autoři: V. Procházka, Ing. arch. A. Werner Investor: Spolek pro chemickou a hutní výrobu Ústí nad Labem SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1984

Souborný přehled realizovaných výtvarných děl, vytvořených spoluprací výtvarníka s architektem vydává Dílo, podnik Českého fondu výtvarných umění, už od roku 1972. Sborník, který se Vám dostává do rukou, obsahuje práce dokončené v roce 1984. Místopisné abecední řazení umožňuje snadnou orientaci a dává publikaci přehlednost. Poskytuje základní informace o druhu výtvarného díla, autorech, umístění práce a investorovi. Ukazuje široké uplatnění výsledků těsné součinnosti výtvarníků a architektů, od monumentálních pomníků a umělecké výzdoby společenských objektů, až po funkční výtvarné prvky architektury z oblastí užitého umění. Zakázková činnost Díla–ČFVU, jejíž podstatnou součástí je právě spolupráce výtvarníka s architektem, vychází z vyhlášky MŠK č. 149/1961 Sb. o nákupu, zadávání a prodeji děl výtvarných umění. Tato vyhláška sleduje zvyšování kulturní úrovně naší společnosti zajišťováním ideově a umělecky hodnotných výtvarných děl. Zároveň dává odpověď socialistickým organizacím, jakým způsobem objednat výtvarné Dílo.

Význam výtvarného díla ve spojení s architekturou a schopnost působit na diváka jsou obrovské. Vezmeme–li v úvahu ostatní umělecké obory jako literaturu, hudbu, divadlo, zájemce je vždy musí vyhledat sám z vlastni iniciativy. Podobně je tomu s obrazy a sochami v galeriích. Jenom umělecké díla, která jsou součástí prostředí, působí nepřetržitě a bez výjimky na každého. Dílo, podnik českého fondu výtvarných umění ÚSTÍ NAD LABEM Označení 36 provozoven ve Fučíkové ulici Autoři: A. Procházka, Ing. arch. M. Johanovský, Ing. arch. J. Zeman Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem , Velká Hradební 2800 Znak restaurace s kavárnou „Merkur“, hotel „Vladimir“ ve Fučíkově ulici Autor: A. Procházka Investor: Restaurace, Ústí nad Labem , Pařížská 20 Označení pivnice „Družba“, Fučíkova 86 Autor: Ing. arch. J. Fojt Investor: Restaurace, Ústí nad Labem , Pařížská 20 Skleněná mozaika v hale tělocvičny TJ Rudá hvězda v ulici Lidových milicí Autor: L. Lapáček Investor: Krajská správa ministerstva vnitra, Ústí nad Labem Lidické náměstí Plastika „Gymnastka“ – sádra, dřevo – ve vstupní hale tělocvičny TJ Rudá hvězda, v ulici Lidových milicí Autor: R. Taubenek Investor: Krajská správa ministerstva vnitra, Ústí nad Labem, Lidické náměstí Plastika „Boxeři“ – hliník, mosaz – na schodišti tělocvičny TJ Rudá hvězda, v ulici Lidových milicí Autor: R. Taubenek Investor: Krajská správa ministerstva vnitra, Ústí nad Labem, Lidické náměstí Plastická skleněné vitráž ve vstupní hale Krajského projektového ústavu na Mírovém náměstí Autoři: V. Procházka, Ing. arch. R. Bergr Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800

Plastiky zvířat – umělá pryskyřice – „Dětský svět“ v ZOO Ústí nad Labem Autoři: P. Skála, M. Kotrba, Ing. J. Mertlík Investor: Zoologická zahrada, Ústí nad Labem, Švermova 23 Návrhy na firemní označení prodejen: Hedva, Klenoty, Bižutérie, Galex, Mléčná jídelna, Krajská organizace SČVU pro budovo KV KSČ v Ústí nad Labem, Mírové náměstí Autoři: P. Menš, E. Menšová, Ing. ach. M. Hejduk Investor: Hedva, Moravská Třebová, Fučíkova 19; Galex, Hradec Králové, ČSA 254; Drobné zboží, Liberec, Moskevská 14; Restaurace Ústí nad Labem , Pařížská 20; Klenoty, Liberec, Široká 16 Pískovcová socha „Nový život“ před střediskem občanské vybavenosti ve Výstupní ulici Autoři: V. Kyselka, lng. arch. J. Gabriel Investor: Inženýrská organizace, Ústí nad Labem, ulice Stavbařů Pro budovu Krajské politické školy v Hoření ulici: Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most – Velebudice Triptych „Historie bojů dělnické třídy“ – olej na plátně – ve foyeru budovy Autoři: M. Houra, Ing. arch. J. Kvaš Triptych „Výstavba socialistické společnosti“ – olej na plátně – ve foyeru přednáškového sálu Autoři: J. Čičatka, Ing. arch. J. Kvaš Skleněná mozaika „Lenin – Marx – Engels“ ve vstupní hale budovy Autoři: A. Procházka, Ing. arch. J. Burda, lng. arch. V. Krejčí Osvětlovadla – sklo, kov – ve vstupní hale a foyeru přednáškového sálu Autoři: I. Vyhnálek, Ing. arch. J. Burda, Ing. arch. V. Krejčí Obraz „České středohoří“ – olej na plátně – v klubovně ve 13. podlaží Autoři: J. Menš, Ing. arch. J. Burda, Ing. arch. V. Krejčí Bronzová busta Klementa Gottwalda v hale u hlavního vstupu do budovy Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. J. Burda, Ing. arch. V. Krejčí Keramická stěna v jídelně budovy Autoři: V. Květenský, Ing. arch. J. Burda, Ing. arch. V. Krejčí strana 123 Svítidlo v salonku hotelového objektu podniku Stavby silnic a železnic v Trmicích Autor: I. Bílek lnvestor: Stavby silnic a železnic, Praha 1, Národní 10 Keramické znaky měst Ústí nad Labem a Karl-Marx-Stadt v salonku Družby v Mikulovské vinárně Hradiště Autor: M. Žofka Investor: Restaurace, Ústí nad Labem, Pařížská 20 Označení restaurace a kavárna Savoy v Pařížské ulici Autor: O. Pisch Investor: Okresní podnik místního průmyslu, Ústí nad Labem , Tovární 33 Skleněná vitráže v prostoru interhotelu Bohemia na Mírovém náměstí Autor: F. Koudelka Investor: Interhotel, Liberec, Guttenbergova 3 SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1985

Architektura a výtvarné umění se vzájemně dotýkají a prorůstají po celé kulturní dějiny lidstva jako dvě sice samostatné, ale neoddělitelné složky. Každá z nich podléhá specifickým zákonitostem tvorby, ale k vrcholnému účinu dojde jen tehdy, dosáhnou-li syntézy. Architektura s výtvarnými díly je podstatným elementem tvorby životního prostředí. Protože je určena pro člověka a svými funkcemi slouží jeho potřebám, přirozeně ovlivňuje i rozvoj lidské osobnosti a kulturní úrovně.

Výtvarné Dílo uplatněné v architektuře má před sebou vždy dlouhodobé působení, proto jeho volba

musí být promyšlená, tak, aby obsahové a formální prvky díla byly v souladu a na vysoké úrovni. Předpokladem toho je práce uměleckých komisí, které sledují tvorbu každého díla od záměru až po konečnou realizaci. Vydávaná ročenka Spolupráce výtvarníka s architektem obsahuje práce realizované v roce 1985. Je z ní patrné, že výtvarná díla tvoří organickou součást architektonických řešení staveb a veřejných prostor. S novými výtvarnými díly se setkáváme v historických objektech, v budovách se společenským určením, v obytných sídlištích, v nemocnicích, školách a v řadě dalších budov. Množství uskutečněných prací, které obsahuje tato ročenka, je dokladem, jaký význam přikládá náš socialistický stát výtvarnému umění a jak si váží jeho trvalých hodnot. Dílo, podnik Českého fondu výtvarných umění ÚSTÍ NAD LABEM Keramické pozadí akvária v pavilonu akvárií a terárií ZOO, Švermova ulice Autor: A. Kartáková Investor: Zoologická zahrada, Ústí nad Labem, Švermova ulice Architektonické výtvarné řešení síně pionýrských tradic – tapiserie, plastické písmo na čelní stěně 31. základní devítileté školy, ulice M. Vobecké 17 Autoři: M. Houra, akad. arch. F. Machač Investor: MNV Ústí nad Labem, Berní 2 Výtvarné výzdoba exteriéru a interiéru odborového kulturního domu pracujících k festivalu mezinárodní štafety „Paměť“, Velká Hradební 19 Autor: arch. S. Jerykalin Investor: Odborový kulturní dům pracujících, Ústí nad Labem, Velká Hradební 19 Skleněná mozaika s motivem „Chmelařství“ v pivnici Družba, Fučíkova ulice Autoři: F. Segert, Ing. arch. J. Fojt Investor: Restaurace, Ústí nad Labem, Parížská 20 Vitráž – dělicí stěna (sklo ploché, broušené, duté, kovové tyče) mezi barem a taneční kavárnou na Fučíkově ulici Autoři: L. Oliva, Ing. arch. J. Zeman Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800 Tapiserie „Jaro“ v kavárně Merkur na Fučíkově ulici Autoři: A. Procházka, Ing. arch. J. Zeman Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800 Orientační systém v kavárně Merkur ve Fučíkově ulici Autor: V. Petráček Investor: Restaurace, Ústí nad Labem, Pařížská 20 Obraz „Sklizené pole“ – olej – v interiéru budovy KNV, Lidické náměstí Autoři: F. Hora, Ing. arch. R. Bergr Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32 Art protis se státním znakem – vlna – v interiéru budovy KNV Autoři: Klára a Jan Brodský, Ing. arch. R. Bergr Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32 Obraz „Tovární provoz“ – olej, v interiéru budovy KNV Autoři: J. Čičatka, Ing. arch. R. Bergr Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32 Aradekor „Mírová rodina“ v interiéru budovy KNV Autoři: M. Houra, Ing. arch. R. Bergr Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32 Kruhové zrcadlo v čekárně zasedací síně KNV Autoři: V. Procházka, Ing. arch. R. Bergr Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32

Štukolustro „Mostecká krajina“ v interiéru KNV, Lidické náměstí Autoři: L. Fárka, Ing. arch. R. Bergr Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32 Obraz „ústecký motiv“ v kanceláři místopředsedy KNV Autoři: H. Voleníková, Ing. arch. R. Bergr Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32 Obraz „Chemie“ v zasedací síni místopředsedy KNV Autoři: J. Novosad, Ing. arch. R. Bergr Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32 Plastika „Vítání“ v družební expozici Domu SČSP, Vladimirská 3 Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. V. Štelzig, akad. arch. F. Machač Investor: Dům SČSP, Ústí nad Labem, Vladimirská 3 Dva gobelíny „Oslava přátelství“ v čele hlavní místnosti družební expozice v Domě SČSP, Vladimirská 3 Autor: M. Houra Investor: Dům SČSP, Ústí nad Labem, Vladimirská 3 Dvě písmové desky, patnáct panelů – foto včetně popisů jednotlivých fotografii v družební expozici v Domě SČSP, Vladimirská 3 Autor: V. Petráček Investor: Dům SČSP, Ústí nad Labem, Vladimirská 3 Výtvarné dořešení reklamního značení souboru provozoven na Fučíkově ulici Autor: A. Procházka Investor: Okresní podnik místního průmyslu, Ústí nad Labem, Tovární 33 Pískovcová socha „Nový život“ u restaurace, Krásné Březno ulice V oblouku Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. J. Gabriel Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Ústí nad Labem, Stavbařů 32 Skleněná plastika „Holubice míru“ ve vstupní hale KNV, Mírové náměstí Autoři: S. Libenský, Ing. arch. R. Bergr Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800 Kamenná mozaika „Oslava dělnosti lidí severních Čech“ pro obložení sloupu – KNV, Mírové náměstí Autoři: M. Houra, Ing. arch. R. Bergr Investor: Pozemní stavby, Ústi n. L. , Velká Hradební 2800 Dřevěný polychromovaný reliéf „Moje město“ ve vstupní hale základní školy v ulici M. Vobecké 17 Autoři: M. Houra, Ing. arch. J. Gabriel Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800 Pískovcová socha „Míčové hry“ u mateřské školy v ulici V oblouku Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. J. Gabriel Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800 Pískovcová socha „Matka a dítě“ v areálu mateřské školy v ulici V oblouku Autoři: J. Kerel, Ing. arch. J. Gabriel Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800 Skleněná mozaika v ubytovně objektu Severní Čechy ve Fučíkově ulici Autoři: P. Menš, Ing. arch. M. Johanovský, Ing. arch. J. Zeman Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800 Skleněná mozaika u dětského bazénu Mořské akvárium v plavecké hale, Leninova ulice Autoři: L. Lapáček, Ing. arch. J. Slíva lnvestor: Tělovýchovná základna čs. organizace ČSTV, Ústí nad Labem

Keramický reliéf „Volný čas – voda – vzduch“ ve vstupní hale plaveckého bazénu, Leninova ulice Autoři: M. Taberyová, Ing. arch. J. Slíva Investor: Tělovýchovné zařízeni čs. organizace ČSTV, Ústí nad Labem, ČSLA 2893 Poutač pro ZOO „Slon“ – ocelový hlubokomontážní plech – na štítu dómu u ZOO ve Švermově ulici Autoři: I. Špirk, R. Riedelbauch Investor: Zoologická zahrada, Ústí nad Labem, Švermova ulice Sedmnáct dřevěných soch pro naučnou stezku ZOO v areálu ZOO, Švermova ulice Autoři: E. Havelková, A. Havelka, Ing. arch. M. Hejduk, Ing. arch. M. Gabriel Investor: Zoologická zahrada, Ústí nad Labem, Švermova ulice Plastika „Květ“ z bílého betonu v atriu administrativní budovy plynárny Úžín Autoři: V. Irmanov, Ing. arch. F. Abraham Investor: Palivový kombinát dolu A. Zápotockého, Úžín Pískovcová socha „Oheň“ pro vodní nádrž v prostoru areálu administrativní budovy plynárny Úžín Autoři: M. Urban, Ing. arch. P. Abraham Investor: Palivový kombinát dolu A. Zápotockého, Úžín Obraz „Krajina s pluhem“ – olejomalba – v zasedací místnosti zemědělského tajemníka KV KSČ na Mírovém náměstí Autoři: F. Hora, Ing. arch. M. Hejduk Investor: KV KSČ, Ústí nad Labem, Mírové náměstí Obraz „Průmyslová krajina“ – olejomalba – v pracovně vedoucího tajemníka KV KSČ Autoři: V. Pospíšil, Ing. arch. M. Hejduk Investor: KV KSČ, Ústí nad Labem, Mírové náměstí Tapiserie „Píseň práce“ v zasedací síni předsednictva KV KSČ Autoři: V. Pospíšil, Ing. arch. M. Hejduk Investor: KV KSČ, Ústí nad Labem, Mírové náměstí „Krajina pod Kamýkem“ – olejomalba, v pracovně předsedy Severočeské krajské kontrolní a revizní komise KV KSČ Autoři: L. Lapáček, Ing. arch. M. Hejduk Investor: KV KSČ, Ústí nad Labem, Mírové náměstí Obraz „Důl Ležáky“ – olejomalba – v pracovně politicko organizačního tajemníka autor : V. Šavel Investor: KV KSČ, Ústí nad Labem, Mírové náměstí Reliéfní emblém KSČ na předsednické tribuně zasedacího sálu KV KSČ Autoři: Q. Klemm, Ing. arch. M. Hejduk Investor: KV KSČ, Ústí nad Labem , Mírové náměstí Keramické žardiniéry v pěší zóně areálu budov, KV KSČ na Mírovém náměstí v ulici Velká Hradební Autoři: M. Žofka, Ing. arch. M. Hejduk Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 2393 Bronzová busta Klementa Gottwalda v předsálí zasedačky KV KSČ Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. M. Hejduk Investor: Investorsko-inženýrská Organizace, Most, Stavbařů 2393 Žulový obklad fasády budovy KV KSČ Autoři: A. Procházka, Ing. arch. M. Hejduk Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 2393 Tapiserie „Lenin“ v zasedací síni KV KSČ Autoři: A. Procházka, Ing. arch. M. Hejduk Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 2393

Keramická stěna v bufetu – mléčném baru v budově KV KSČ Autoři: M. Taberyová, Ing. arch. M. Hejduk Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbaře 2393 Textilní závěs „Oslava severních Čech“ v zasedacím sále budovy KV KSČ Autoři: M. Houra, Ing. arch. M. Hejduk Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 2393 Osvětlovací těleso – sklo, kov – ve foyeru velké zasedací síně budovy KV KSČ Autoři: V. Procházka, Ing. arch. M. Hejduk Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 2393 Skleněný podhled ve velké zasedací síni budovy KV KSČ Autoři: V. Procházka, Ing. arch. M. Hejduk Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 2393 Fotografie v mléčné jídelně budovy KV KSČ Autoři: Ing. F. Kornalík, Ing. arch. M. Hejduk Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 2393 Keramická stěna – plastické a barevné proměny – v jídelně KV KSČ Autoři: V. Květenský, Ing. arch. M. Hejduk Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 2393 Kamenná socha do kašny v atriu budovy KV KSČ Autoři: S. Hanzík, Ing. arch. M. Hejduk Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 2393 Skluzavky – sklolaminát – v areálu ZOO Ústí nad Labem , Švermova ulice Autoři: M. Kotrba, P. Skála Investor: Zoologická zahrada, Ústí nad Labem, Švermova ulice Tapiserie v čekárně tajemníka KNV na Mírovém náměstí Autoři: J. Čičatka, Ing. arch. R. Bergr Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velké Hradební 2800 Obraz „Nedělní odpoledne“ – olejomalba – v interiéru restaurace Merkur ve Fučíkově ulici Autoři: J. Novosad, Ing. arch. J. Zeman Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem, Velká Hradební 2800 Kovaná vrata do ohradní zdi horního hradu,do kruhové věže, do ohradní zdi kovárny, okenní mříž do okna věžového paláce čtyři oboustranné bronzové znaky – státní a městský – pro hlavní vstupní mříž hradu Střekov Autoři: J. Šajn, J. Mück, V. Stoklasa Investor: MěNV Ústí nad Labem Soubor kování na gotické dveře ve trojím vyhotovení – materiál železo – pro hrad Střekov Autoři: V. Šebele, Ing. arch. F. Trmač Investor: MěNV Ústí nad Labem SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1986

Ročenka Spolupráce výtvarníka s architektem 1986 obsahuje soupis výtvarných děl, vzniklých spoluprací výtvarníka s architektem a určených pro konkrétní prostor. Všechna díla zde uvedena byla realizována – ať už autorsky nebo dodavatelsky na základě uměleckého názoru – v průběhu roku 1986. Tvorba výtvarných děl pro potřebu společnosti je závazným činitelem kultury životního prostředí a předpokladem formování socialistického člověka. Proto je důležitým úkolem organizací, zabývajících se procesem vzniku výtvarných děl, věnovat této oblasti zvýšenou pozornost, tak jak to ukládá vyhláška č. 149/1961 Sb. "O nákupu, zadávání a prodeji děl výtvarných umění". Dílo, podnik Českého fondu výtvarných umění je v tomto procesu partnerem investorským organizacím a zárukou pro vytvoření dobrých technicko-ekonomických podmínek. Práce uměleckých komisí, jimiž každé Dílo prochází od počátečního návrhu až po realizaci, zajišťuje uměleckou kvalitu a profesionalitu provedení každé práce.

Pro úplnost uvádíme výčet pracovišť Díla–ČFVU, které se zabývají zakázkovou činností, a jimiž prošla všechna umělecká díla, místopisně zařazené v této ročence.

Dílo–ČFVU, Výtvarná služba, třída Politických vězňů 7, 111 59 Praha 1 Dílo–ČFVU, oblastní středisko, Starobrněnská 16, 656 24 Brno Dílo–ČFVU, oblastní středisko, Husova 8 , 370 01 České Budějovice Dílo–ČFVU, oblastní středisko, nám. Míru 63, 761 89 Gottwaldov Dílo–ČFVU, oblastní středisko, Mostecká 280, 500 02 Hradec Králové Dílo–ČFVU, oblastní středisko, Lazebnická 12, 586 01 Jihlava Dílo–ČFVU, oblastní středisko, I. P. Pavlova 16, 360 21 Karlovy Vary Dílo–ČFVU, oblastní středisko, nám. Bojovníků za mír 9 , 460 01 Liberec Dílo–ČFVU, oblastní středisko, Lafayettova 9, 772 00 Olomouc Dílo–ČFVU, oblastní středisko, Revoluční 12, 701 94 Ostrava Dílo–ČFVU, oblastní středisko, Martinská 1, 301 35 Plzeň Dílo–ČFVU, oblastní středisko, Hrnčířská 1/10, 400 21 Ústí nad Labem ÚSTÍ NAD LABEM Malba na stěně – kombinovaná technika – v restauraci „Hai-Phong“ Interhotelu Liberec Autor: S. Žampa Investor: Interhotel Bohemia Ústí nad Labem, Mírové nám. 6 Gobelín „Oslava severních Čech“ v kanceláři předsedy Severočeského KNV Autoři: M. Houra, Ing. R. Bergr Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32 Obraz „Severočeský průmysl“ – pastel – v interiéru budovy Severočeského KNV Autoři: I. Šavel, Ing. R. Bergr Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32 Keramické žardiniéry pro výzdobu města Autor: M. Jarkovská Investor: Technické služby, Ústí nad Labem Bronzová plastika „Symbol družby“ ve Fučíkově ulici Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. M. Johanovský, Ing. arch. J. Zeman Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Keramický reliéf v jídelně panelárny v Trmicích Autor: D. Hendrychová Investor: Prefa, Ústí nad Labem Reliéf – nerez, měděný plech – v přednáškové síni administrativní budovy panelárny Trmicích Autor: D. Vinopalová Investor: Prefa, Ústí nad Labem Prostorová betonová plastika na příjezdové komunikaci Prefy Trmice Autor: E. Haragsimová Investor: Prefa, Ústí nad Labem Dřevěný informační systém v interiéru hotelu „Vladimir“ Autoři: Ing. arch. R. Bergr, P. Trojan, J. Hora Investor: Tomos, Praha 1, Na příkopě 6 Keramické žardiniéry pro lékárnu v Předlicích Autoři: J. Marek, Ing. arch. V. Nolová Investor: OÚNZ Ústí nad Labem Aradekor „Život“ v ředitelně hotelu „Vladimir“ Autor: M. Houra Investor: Tomos, Praha 1, Na příkopě 6 Obraz „Krajina“ – olej – v budově Severočeského KNV Autoři: L. Lapáček, Ing. arch. R. Bergr Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32

Obraz „Město se sklárnou“ Autoři: Z. Kubánek, Ing. arch. R. Bergr Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most. Stavbařů 32 Výtvarné řešení boční a dělící stěny obřadní síně – reliéf v cementové omítce – ve smuteční síni krematoria Autoři: S. Nejdl, Ing. arch. P. Suske Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32 Tři malované stěny na betonových deskách v čekárně krematoria Autoři: P. Menš, Ing. arch. P. Suske Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32 Žulové prvky ve vstupním prostoru krematoria Autoři: K. Amortová, Ing. arch. P. Suske Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Most, Stavbařů 32 Pískovcová plastika „Muž a žena“ pro Domov důchodců na Severní Terase Autoři: R. Richtermoc, Ing. arch. Z. Gabriel Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Keramický reliéf „Medicína“, „Farmacie“ pro lékárnu v Domě technických služeb, Dvořákova ulice Autoři: M. Taberyová, Ing. arch. J. Slíva Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Kovová mříž pro vstupní vrata horního vstupu do ZOO, Výstupní ulice Autor: M. Gabriel Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Ústí nad Labem Závěsné plastiky – barevný laminát – nad vstupní Terasou horního vstupu do ZOO Autoři: M. Kotrba, Ing. arch. M. Gabriel Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Ústí nad Labem Dětská prolézačka v mateřské škola Krásné Březno Autor: J. Vančura Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Dětská prolézačka v parku Domu kultury, ulice Elišky Krásnohorské Autor: K. Kučera Investor: Technické služby, Ústí nad Labem Pískovcová plastika „Dětské hry“ v mateřské škole Krásné Březno, ulice V oblouku Autoři: I. Záleský, Ing. arch. J. Gabriel Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Pískovcová plastika „Nový den“ v parku na sídlišti Kamenný Vrch Autoři: V. Kyselka, Ing. arch. V. Valoušek Investor: Technické služby, Ústí nad Labem Skleněná mozaika „Léto“ ve vstupní části lázní Brná II Autoři: L. Lapáček, Ing. arch. J, Kyznar Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Ústí nad Labem Gobelín „Severní Čechy“ v zasedacím sále Severočeského KNV Autoři: A, Procházka, Ing. arch. R. Bergr Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Tapiserie v salonku KNV Autoři: J. Vrbová, Ing. arch. R. Bergr Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Bronzová plastika „Křídla“ pro pedagogickou fakultu Autoři: M. Vitanovský, P. Krámek, Ing. arch. J. Storch Investor: Ředitelství školské výstavby, Praha Kovové mříže v letním kině Autor: Ing. R. Bergr Investor: Správa městských kin, Ústí nad Labem Reliéfní kachle – obklady stěn – z glazované keramiky – v baru, kavárně a snack baru hotelu „Vladimir“ Autoři: M. Žofka, Ing. arch. R. Bergr Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Označení budovy, provozů a světelný poutač pro hotel „Vladimir“ Autoři: Q. Klemm, Ing. arch. R. Bergr, Ing. arch. Z. Havlík Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Žardiniéry – glazovaná keramika – pro hotel „Vladimir“ Autoři: M. Žofka, Ing. arch. R. Bergr Investor: Zahradnický podnik, Ústí nad Labem Malba na desce „Fučíkova třída“ v salónku hotelu „Vladimir“ Autoři: J. Novosad, Ing. arch. R. Bergr Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Bronzová plastika dívky ve vstupním prostoru hotelu „Vladimir“ Autoři: I. Záleský, Ing. arch. R. Bergr Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Faktografická deska ve vstupním prostoru hotelu „Vladimir“ Autor: V. Petráček Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Kamenná kašna, doplňky: kov, nerez – před hotelem „Vladimir“ Autor: Ing. arch. Z. Havlík Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Skleněná vitráž – sklo float s přísadou india – ve vstupním prostoru hotelu „Vladimir“ Autor: Ing. arch. R. Bergr Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Obraz „Přístaviště“ – olej – v kavárně hotelu „Vladimir“ Autoři: H. Voleníková, Ing. arch. R. Bergr Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Mramorová plastika „Dvojice“ v atriu hotelu „Vladimir“ Autoři: M. Bílek, Ing. arch. R. Bergr Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Obraz „Ústecké motivy“ – malba na desce (olej, acryl) – v salónku hotelu „Vladimir“ Autor: P. Bergr Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Tapiserie „Ruská krajina“ v salonku hotelu „Vladimir“ Autoři: A. Procházka, Ing. arch. R. Bergr Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Obrazový triptych „Přípitek“ v restauraci hotelu „Vladimir“ Autoři: M. Houra, Ing. arch. R. Bergr Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem

Návrhy na stínidla v hale, salónku, restauraci, kavárně, snack baru hotelu „Vladimir“ Autoři: I. Vyhnánek, Ing. arch. R. Bergr Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Návrhy drobných architektonických uprav v interiéru a exteriéru hotelu „Vladimir“ Autoři: Ing. arch. Z. Havlík, Ing. arch. V. Novák Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1987

Přehled akcí realizovaných ve spolupráci výtvarníka s architektem v roce 1987, poskytuje informaci o kvantitativním objemu těchto akcí a jejich tematické strukturovanosti, sahající od zapojení volného výtvarného díla do architektury přes monumentální pomníky a památníky až po koncepční výtvarná řešení rozsáhlých městských aglomerací. Zakázková činnost Díla–ČFVU, která se podílí na realizaci výtvarných děl v architektuře, zde hraje důležitou roli. Součinnost s uměleckými komisemi, které sledují každou akci od záměru až ke konečné realizaci, je zárukou vysoké umělecké hodnoty. Stále rostoucí objem těchto prací vyplývá ze současné rozsáhlé investiční výstavby. Potvrzuje, jaký význam přikládá naše společnost výtvarnému umění a jak si váží jeho trvalých hodnot. ÚSTÍ NAD LABEM Pískovcová plastika muže před budovou krajské správy SNB Božtěšice Autor: R. Taubenek Investor: Krajská správa SNB, Ústí nad Labem Znak podniku a firemní označení – kamenina a kovové trny na fasádě budovy Zemědělské zásobování a nákup Autoři: L. Šilar, J. Kletvík, O. Kletvíková Investor: Zemědělské zásobování a nákup, Ústí nad Labem Plastiky ryb – barevný epoxidový sklolaminát – pět kusů ve vstupní časti ZOO Autoři: M. Kotrba, P. Skála Investor: ZOO Ústí nad Labem Keramické prvky ve vstupní části 36. základní školy Krásné Březno Autor: M. Žofka Investor: Technicko-hospodářská správa školských zařízení, Ústí nad Labem Dva art protisy „Den“ a „Noc“ pro lázeňské město Brná nad Labem Autoři: L. K. S. Bejčková, Ing. arch. J. Kyznar Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Ústí nad Labem Bronzová plastika „Rodina“ ve Fučíkově ulici Autoři: I. Záleský, Ing. arch. M. Johanovský, Ing. arch. J. Zeman Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Skleněná vitráž v interiéru lékárny Domu technických služeb a distribucí Autoři: J. Prášil, Ing. arch. J. Slíva Investor: Pozemní stavby, Ústí nad Labem Keramická fontána na náměstí v Chlumci Autoři: M. Žofka, Ing. arch. R. Bergr Investor: MNV Chlumec Reliéf „Přírodní motivy“ – glazovaná keramika na fasádě protetického odděleni KÚNZ Bukov Autoři: J. Bejček, Ing. arch. A. Pospíšil, Ing. arch. L. Meiner Investor: KÚNZ Ústí nad Labem Kovová branka ke sloupu Piety ve Svádově Autoři: A. Lábr, M. Dräger, J. Nikendey Investor: NV Ústí nad Labem Pískovcová plastika „Předávání vědomostí“ ve vstupním prostoru základní školy Krásné Březno Autoři: I. Záleský, Ing. arch. J. Gabriel Investor: Pozemní stavby. Ústí nad Labem

Hračky a doplňky na dětském hřišti Kamenný vrch: Investor: Technické služby. Ústí nad Labem Dřevěné prolézačka „Loď“ Autoři: P. Mizera, Ing. arch. L. Berčík Dvě dřevěné figury pirátů Autoři: P. Mizera, Ing. arch. L. Berčík Plastika „Maják“ – plech s povrchovou úpravou Autor: Ing. arch. L. Berčík Stěna pro kreslení a označení – beton s povrchovou úpravou Autoři: A. Bílková, Ing. arch. L. Berčík Skákací panák – diturvit Autoři: M. Jarkovská, Ing. arch. L. Berčík Klidové herní prvky – beton, nerez, dřevo Autoři: A. Bílková, Ing. arch. l. Berčík Plastika „Želva“ – beton s povrchovou úpravou Autor: K. Kučera SPOLUPRÁCE VÝTVARNÍKA S ARCHITEKTEM 1988

Další ročník sborníku zachycuje přehled realizovaných prací, vytvořených ve spolupráci architekta s výtvarníkem v roce 1988. Tato spolupráce se projevuje velmi širokou škálou námětových úkolů i forem jejich uměleckého zvládaní. Výtvarná díla se stávají nedílnou součástí všech architektonických řešení od rozsáhlých urbanistických celků až po interiérové úpravy. Výtvarným umělcům je tak dána příležitost ztvárnit své umělecké záměry v nebývalé šíři a tvůrci odpovědnosti. Velká námětová různorodost podmiňuje využívání takřka všech výtvarných disciplin v nejrozmanitějších variantách spolu s uplatněním jak materiálů klasických, přírodních tak nově vznikajících hmot. Na vzniku výtvarných děl v architektuře se spolu s investorskými a projektovými organizacemi podílejí Výtvarná služba Díla–ČFVU i jeho oblastní střediska. Prostřednictvím uměleckých komisí ČFVU přebírají garanci za vysokou ideovou i výtvarnou hodnotu těchto prací. Dílo, podnik českého fondu výtvarných umění ÚSTÍ NAD LABEM Hliníkový informační systém v hotelu Máj Autoři: L. Němeček, Ing. arch. J. Pacáková Investor: Interhotel Liberec, Gutenbergova 3 Keramická stěna v interiéru hotelu „Máj“ Autoři: ak. soch. O. Rujbr, ak. mal. P. Skácel, Ing. arch. J. Pacáková Investor: Interhotel Liberec, Gutenbergova 3 Městský znak z lipového masivu pro Primátorský salónek v hotelu „Máj“ na sídlišti Severní Terasa Autoři: Ing. arch. J. Kumpošt, Ing. arch. J. Pacáková, S. Hrbek Investor: Interhotel Liberec, Gutenbergova 3 Skleněná zrcadlová stěna ve vstupní hale hotelu „Máj“ Autoři: ak. mal. V. Procházka, Ing. arch. J. Pacáková Investor: Interhotel Liberec, Gutenbergova 3 Kamenná plastika „Sport“ v areálu základní školy Všebořice Autoři: ak. soch. I. Záleský, Ing. arch. M. Fibiger Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Ústí nad Labem, Stavbařů 2823 Tři plastiky – sklolaminát v areálu koupaliště Brná nad Labem Autoři: ak. soch. M. Kotrba, ak. soch. P. Skála Investor: Repro, Ústí nad Labem, Hornická 39

Dřevěný reliéf ve vstupní hale Severografia Autor: R. Taubenek Investor: Severografia, Ústí nad Labem, Švermova 83 Kamenná plastika – pítko v areálu parku Kamenný vrch Autor: ak. soch. K. Kučera Investor: Technické služby, Ústí nad Labem, Křižíkova 67 Aradekor „Moudrost věků“ v interiéru Domu pečovatelské služby v Krásném Březně Autoři: ak. mal. A. Procházka, Ing. arch. J. Gabriel Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Ústí nad Labem, Stavbařů 2823 Kamenná plastika „Rozhovor“ v interiéru Domu pečovatelské služby v Krásném Březně Autoři: ak. soch. V. Kyselka, Ing. arch. J. Gabriel Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Ústí nad Labem, Stavbařů 2823 Skleněná stropní vitráž v Podniku výpočetní techniky, Střekov Autoři: ak. mal. V. Procházka, Ing. arch. R. Bergr Investor: Podnik výpočetní techniky, Praha 8, Za invalidovnou 144 Osm závěsných a tři nástěnná svítidla – antikoro, sklo, kov – v interiéru prodejny ESO na Mírovém náměstí Autor: S. Honzík Investor: Potraviny, podnikové ředitelství, Ústí nad Labem, Mírové náměstí Výtvarné řešení školní jídelny a vestibulu (panely, vitríny, fotografie) – materiál dřevotříska, polystyren – v základní škole v Krásném Březně Autor: S. Jerykalin Investor: 8. ZŠ Ústí nad Labem – Krásné Březno, Husova 19 Označení městské tržnice – materiál smaltovaný plech, poutač „Jablko“ a písmo Autoři: ak. mal. E. Vlasáková, Ing. arch. F. Švancer, Ing. J. Dostál, J. Husák Investor: Investorsko-inženýrská organizace, Ústí nad Labem – Severní Terasa, ulice Stavbařů 2823 Firemní označení a stylizovaný znak PORS Ústí nad Labem – materiál bronz /650 x 22 cm, 730 x 25 cm/ na administrativní budově Početnické a organizační služby, Bukov Autoři: ak. soch. M. Hejný, Ing. arch. V. Hacmac Investor: Početnická a organizační služba – ústředí, Praha 1, Vodičkova 34

Příloha III. Základní informace o vybraných autorech Zdroje: BROŽEK, Jaroslav. Výtvarné Ústí. 1. vyd. Město Ústí nad Labem 1999. ISBN 80-238-3856-3; http://cotoje.mlp.cz/default.aspx; http://abart.artarchiv.cz/. BARTOŠOVÁ-VILHANOVÁ, Jana (*24. 6. 1929 Bratislava), sochařka BÁRTOVÁ, Milena (*2. 11. 1949 Trutnov), sklářská výtvarnice BEJČEK, Jaroslav (*9. 7. 1926 Louka u Litvínova – †17. 9. 1986 Ústí nad Labem),

malíř, sochař, grafik

BEJČKOVÁ, Li Ki Sun (*19. 10. 1931 Korea), textilní výtvarnice

BERAN, Alexander (Alex) (*22. 7. 1923 Liberec), malíř, grafik BERGR, Rudolf, Ing. arch. (* 4.4.1934 Soběslav), architekt BÍLKOVÁ, Alena, ak. mal. (*13. 9. 1946 Ústí nad Labem), sklářská výtvarnice, grafička

BRYCHTOVÁ, Jaroslava, ak. soch. (*18. 7. 1924 Železný Brod), sklářská výtvarnice,

sochařka

ČUMPELÍK, František (*23. 12. 1923 Mnichovo Hradiště – †16. 1. 1997 Ústí nad Labem),

umělecký řezbář

DRNKOVÁ-ZÁŘECKÁ, Věra, ak. mal. (*7. 3. 1922 Praha), textilní výtvarnice

HANZÍK, Stanislav, ak. soch. (*24. 7. 1931 Most), pedagog, sochař

HOURA, Miroslav (*3. 8. 1933 Krhanice na Sázavě – †19. 1. 2006 Ústí nad Labem),

malíř, grafik, práce z textilu, mozaiky

HRBEK, Stanislav (*1. 5. 1930), řezbář

CHLÍBEC, Milan (*22. 4. 1933 Praha), keramik

KAYSER, Jiří (Georges) (*16. 11. 1918 Písek), pedagog, malíř

KLÁPŠTĚ, Jaroslav (*7. 8. 1923 Záhoří u Železného Brodu – †23. 9. 1999 Praha), malíř,

grafik, ilustrátor

KLEIN, Jiří (*14. 10. 1939 Slané – †29. 7. 1989 Praha), sochař

KLETVÍK, Jindřich (*30. 5. 1938 Praha), keramik

KLETVÍKOVÁ, Otilie (*5. 7. 1940 Praha), keramička

KOPECKÝ, Bohdan, ak. mal. (*23. 8. 1928), malíř

KMENTOVÁ Eva, ak. soch. (*6. 1. 1928 Praha – †8. 4. 1980 Praha), sochařka

KRONYCH, Karel (*7. 2. 1926 Rakovník), sochař

KUMPOŠT, Jindřich (*4. 6. 1923 Brno), architekt

KVĚTENSKÝ, Vlastimil (*25. 5. 1930 Skutíčko u Skutče – †21. 2. 1985 Karlovy Vary),

keramik, malíř, sochař

LAPÁČEK, Ladislav (*22. 6. 1920 Pustá Rybná – †23. 12. 1993 Ústí nad Labem), malíř,

grafik, mozaiky

LIBENSKÝ, Stanislav (*27. 3. 1921 Sezemice – †24. 2. 2002 Železný Brod), malíř, sklář,

sochař

MATOUŠ, Dalibor (*21. 8. 1925 Horní Branná u Jilemnice – †20. 12. 1992), malíř, grafik

MENŠ, Josef (*16. 5. 1920 Hrochův Týnec – †28. 8. 1983 Děčín), malíř, pedagog,

mozaiky

MENŠ, Petr, ak. mal. (*30. 10. 1943 Mladá Boleslav), malíř, užitý grafik

NEJDL, Slavoj (*6. 6. 1929 Košice – †20. 1. 2007), sochař

NOVOTNÝ, Jan (*17. 6. 1929 Pustá Polom – †22. 1. 2005 Malá Skála), sklář

PRÁŠIL, Jaroslav, doc. ak. mal. (*26. 5. 1945 Ústí nad Labem), sklář, malíř, grafik,

textilní výtvarník, pedagog

PROCHÁZKA, Antonín, ak. mal. (*13. 6. 1935 Ledvice u Duchcova – †29. 11. 1991 Ústí

nad Labem), malíř, grafik, práce z textilu

PROCHÁZKA, Vladimír, ak. soch. (*2. 5. 1947 Ústí nad Labem), sochař, sklář

RABOCH, Miroslav, ak. soch. (*29. 1. 1931 Praha), sochař, keramik

ROUBÍČEK, René, ak. soch. (*23. 1. 1922 Praha), sochař, sklář

SKÁLA, Petr (*23. 12. 1946), sochař

SOLOVJEVOVÁ, Jaroslava, roz. Zabloudilová (*24. 10. 1926 Praha), malířka, grafička

ŠILAR, Lubomír (*12. 6. 1932 Horní Čermná), keramik, sochař

ŠMÍD, Vladimír (*6. 1. 1930 Proboštov – †9. 6. 1998), keramik, sochař

ŠRÁMKOVÁ, Alena, roz. Cafourková, Ing. arch. (*20. 6. 1929 Praha), architektka,

pedagožka, teoretička

TABERYOVÁ, Marta, ak. soch. (*22. 9. 1930 Olomouc), sochařka, keramička

ŤÁPAL, Richard, ak. mal. (*17. 6. 1912 Vídeň), malíř, sochař

VANČA, Josef (*19. 2. 1908 Drážďany – †5. 8. 1988 Ústí nad Labem), sochař, keramik

VYHNÁNEK, Ivo (*20. 10. 1930), sochař

ZOUBEK, Olbram, ak. soch. (*21. 4. 1926 Praha), sochař

ŽERTOVÁ, Růžena, Ing. arch. (*4. 11. 1932 Ostrava), architektka

ŽOFKA, Milan, ak. soch. (*10. 6. 1946 Most), keramik

Příloha IV. Vyhláška ministerstva školství a kultury o nákupu, zadávání a prodeji děl výtvarných umění a o některých jiných opatřeních v oboru výtvarných umění [online]. ©2002–2007. [cit. 2008-02-29]. Dostupné z: <http://www.lexdata.cz/lexdata/sb_free.nsf/c12571d20046a0b2c12566af007f1a09/c12571d20046a0b2c12566d40071ed6b?OpenDocument>. (DP s. 26, 33, 62, 64)

Předpis publikovaný ve Sbírce zákonů ČR

Název: Vyhláška ministerstva školství a kultury o nákupu, zadávání a prodeji děl výtvarných umění a o některých jiných opatřeních v oboru výtvarných umění

Číslo předpisu: 149/1961 Sb. Kategorie předpisu: Vyhláška Účinný od: 01.01.1962 Zrušen dnem: 15.04.92 Autoři předpisu: Ministerstvo školství a kultury Částka: 70/1961 Sb. Rozeslaná dne: 27.12.1961 Derogace: rušen, ruší Předpis zveřejněn ve Sbírce zákonů Poznámky zpracovatele: Text předpisu

149

VYHLÁŠKA ministerstva školství a kultury

ze dne 12. prosince 1961 o nákupu, zadávání a prodeji děl výtvarných umění a o některých

jiných opatřeních v oboru výtvarných umění

Ministerstvo školství a kultury stanoví v dohodě se zúčastněnými ministerstvy podle § 1 zákona č. 272/1949 Sb., o řízení výroby a distribuce v oboru působnosti ministra informací a osvěty:

Oddíl první Nákup, zadávání a prodej děl výtvarných umění

§ 1 (1) Originály děl výtvarných umění (obrazy, sochy, grafiku, díla umění užitého), jakož i tzv. autorské kopie těchto děl v rozsahu prováděcích předpisů k zákonu o dani z obratu 1) (dále jen "díla výtvarných umění") mohou prodávat, pokud není ustanoveno jinak: a) autoři těchto děl nebo jejich dědicové; b) Český fond výtvarných umění, na Slovensku Slovenský fond výtvarných umění a jejich podniky a krajské složky (dále jen "fondy"); c) národní podniky, podniky státního obchodu, podniky místního průmyslu a komunálního hospodářství, lidová družstva spotřební a jiné socialistické organizace, oprávněné k nákupu a prodeji děl výtvarných umění; d) majitelé těchto děl, pokud jejich prodej neprovádějí po živnostensku. (2) Plošné a plastické rozmnoženiny děl výtvarných umění mohou vydávat jen oprávnění vydavatelé a prodávat jen osoby, které mají oprávnění k rozšiřování těchto rozmnoženin. (3) Socialistické organizace zabývající se nákupem a prodejem děl výtvarných umění - s výjimkou speciálních prodejen státní distribuční sítě obchodu klenoty, hodinami a starožitnostmi - mohou prodávat nebo přijímat do komise jen ta díla výtvarných umění žijících autorů, s výjimkou děl architektonických, která jim dodají fondy.

§ 2 (1) Ústřední úřady a orgány, národní výbory, podniky, lidová družstva, ostatní rozpočtové, hospodářské, společenské a jiné socialistické organizace (dále jen "organizace") mohou nakupovat díla výtvarných umění žijících autorů s výjimkou děl architektonických, pro vlastní potřebu - pokud jinými předpisy není nákup omezen - výhradně od fondů, a s výjimkou zadávání návrhů na díla umění užitého ( § 4 a § 5) jen jejich prostřednictvím vytvoření takových děl zadávat; 2) díla výtvarných umění nežijících autorů mohou nakupovat jen prostřednictvím prodejen státní distribuční sítě obchodu klenoty, hodinami a starožitnostmi, a to po

předchozím posouzení galerií, v jejímž obvodu působnosti se dílo nalézá. (2) S ohledem na potřebu neustálého zvyšování kultury prostředí organizace plánují v rámci svých běžných plánů a rozpočtů roční i perspektivní plány prostředků na nákup děl výtvarných umění a stanoví způsob jejich použití a umístění. 3) (3) Plánování, výběr a nákup děl výtvarných umění projednávají a provádějí organizace v součinnosti se svými základními organizacemi KSČ, ROH, popř. ČSM. (4) Po schválení plánů a rozpočtů oznámí organizace své požadavky podle odstavce 2 na díla výtvarných umění žijících autorů, a to jak na díla hotová, tak i na díla, která mají být vytvořena, příslušnému krajskému sekretariátu fondu. Ústředí fondů v Praze nebo v Bratislavě oznámí organizace své požadavky pokud jde o kraj Středočeský nebo Západoslovenský, jakož i vždy, když jde o dílo širšího společenského dosahu 4) vyžadující si větších finančních nákladů. Zároveň sdělí pro informaci částku, kterou na nákup těchto děl plánují. (5) Fondy evidují závažná díla výtvarných umění vzniklá z iniciativy umělců, zajišťují nákup, zadávání a vytvoření nových výtvarných děl, poskytují umělcům informace o požadavcích organizací a soustřeďují podle těchto požadavků v pravidelných dohodnutých termínech v krajských, popřípadě i v okresních městech díla výtvarných umění, která byla uměleckými komisemi fondů schválena a doporučena ke společenskému uplatnění. Ve spolupráci s příslušnými orgány Svazu čs. výtvarných umělců a Svazu architektů ČSSR poskytují fondy organizacím konzultace a poradenskou službu. (6) Při nákupu a zadávání děl výtvarných umění musí organizace dodržovat zásadu nejvyšší hospodárnosti. Nákup nesmí být prováděn na úkor plánovaných úkolů investiční výstavby a na úkor péče o základní fondy. U státních organizací se náklady na tyto akce hradí z prostředků na decentralizované investice. 5) Národní výbory mohou k nákupu děl výtvarných umění využít též prostředků ze svých doplňkových rozpočtů. 6) (7) Ustanovení předchozích odstavců platí i v případech, kdy organizace si vybere originály děl výtvarných umění přímo v ateliérech umělců nebo na jejich výstavách. (8) Ustanovení předchozích odstavců - s výjimkou odstavců 3 a 6 - se nevztahují na ministerstvo školství a kultury, Slovenskou národní radu - odbor pro školství a kulturu, na Národní galerii, Slovenskou národní galerii a na jejich pobočky, na galerie a jiné veřejné sbírky děl výtvarných umění řízené národními výbory 7) a na Uměleckoprůmyslové muzeum; nákupy děl výtvarných umění u těchto organizací provádějí nákupní komise jmenované ministerstvem školství a kultury (na Slovensku Slovenskou národní radou - odborem pro školství a kulturu) nebo příslušnými národními výbory.

§ 3 (1) Prodej děl výtvarných umění autory, jejich rodinnými příslušníky nebo dědici nesmí být prováděn formou podomního obchodu nebo soukromé agentáže nebo jiným nedůstojným způsobem, a to ani ve spojitosti s uspořádáním výstavy. (2) Obchodní činnost tzv. výtvarných kolektivů, rozvíjená buď členy těchto kolektivů nebo prostřednictvím jejich obchodních zástupců a jiných soukromých zprostředkovatelů je nepřípustná.

Oddíl druhý Zadávání návrhů na díla umění užitého

§ 4 (1) Návrhy na řešení výtvarných úkolů spojených s výstavami a veletrhy - s výjimkou projektových prací - dále s výtvarnou náborovou a propagační činností, návrhy na díla užité grafiky (plakáty, obaly, etikety, tzv. poutače apod.) a knižní ilustrace nemusí organizace zadávat prostřednictvím fondů, pokud: a) k jejich posouzení jsou u organizací zřízeny v součinnosti se Svazem čs. výtvarných umělců umělecké komise ( § 6-9), b) u nakladatelství a podniků knižního obchodu jsou ediční rady nebo schvalovací komise doplněny v součinnosti se Svazem čs. výtvarných umělců o jeho členy, c) jsou vytvářeny pro vnitřní potřebu organizací jejich vlastními odborně kvalifikovanými pracovníky. (2) Zadat návrh může objednavatel jen písemnou smlouvou, která konkrétně vymezuje zadaný úkol. Nesmí nikdy rámcově zahrnovat úkoly určené jen podle druhu.

§ 5 (1) Organizace zabývající se hromadnou výrobou rozmnoženin děl umění užitého (sklad, keramiky, porcelánu, šatového a dekoračního textilu, oděvnictví, bytového textilu. koberců, kožedělných výrobků a módních doplňků, nábytku a výrobků ze dřeva, osvětlovacích těles, strojů, nástrojů, užitkového spotřebního zboží z kovu nebo umělých a nových hmot, hraček, upomínkových a dárkových předmětů, šperků, bižuterie, kalendářů, alb a jiné papírové konfekce apod.) mohou zadávat návrhy na tato díla a rozmnožovat je podle dodaného návrhu externích výtvarníků nebo i vlastních pracovníků bez prostřednictví fondů tehdy, když návrhy (modely, prototypy) budou schváleny uměleckou komisí. (2) ustanovení § 4 odst. 2 platí obdobně.

Oddíl třetí Umělecké komise

§ 6 (1) Vysoká ideová a umělecká kritéria hodnocení při nákupu, prodeji a zadávání děl výtvarných umění,

určených ke společenskému uplatnění na všech úsecích hospodářského a kulturního života nebo k reprodukci ve výrobě, zajišťují umělecké komise. (2) Umělecká komise zřízená při jedné organizaci může být činná i pro organizaci jinou. (3) Umělecké komise jsou složeny ze zástupců organizací, při nichž jsou zřízeny, 8) nebo pro kterou jsou činné, ze zástupců Svazu čs. výtvarných umělců, popř. podle povahy úkolů též ze zástupců Svazu architektů ČSSR (dále jen "Svazy") a jiných uměleckých institucí, a dále ze zástupců příslušných orgánů KSČ, ROH, popř. ČSM: (4) Umělecké komise jako posudkové a poradní orgány organizací může v součinnosti se Svazy zřídit a jejich členy jmenovat zpravidla na dobu jednoho roku, popř. na dobu trvání úkolu komise, na návrh organizací uvedených v odstavci 3 a příslušných orgánů KSČ, ROH, popř. ČSM: a) příslušný ústřední úřad u uměleckých komisí při ústředních organizacích a orgánech, b) příslušný národní výbor u uměleckých komisí při národních výborech, u uměleckých komisí při organizacích v oboru působnosti národních výborů ten národní výbor, který organizaci řídí, c) u uměleckých komisí ve výrobních oborech vedoucí organizace, při níž komise pracuje. (5) Počet členů uměleckých komisí stanoví podle povahy úkolů organizace, která členy jmenuje (odst. 4); k zajištění odbornosti komise mají zástupci Svazů tvořit polovinu členů komise. Komise může mít též potřebný počet náhradníků. (6) Předsedu umělecké komise volí komise zpravidla ze zástupců Svazů. Komise si volí též místopředsedu.

§ 7 (1) Úkolem uměleckých komisí je podávat organizacím, při nichž jsou zřízeny, nebo pro které jsou činné, objektivní hodnocení ideové a umělecké úrovně předkládaných děl výtvarných umění, posuzovat přiměřenost honoráře za tato díla požadovaného a povahu díla pro účely zdanění. Umělecké komise podávají těmto organizacím též iniciativní návrhy a podněty. (2) U výtvarných děl, jejichž konečnou realizaci a technické práce provádí výrobní nebo řemeslný podnik (monumentální plastiky, reliéfy, mozaiky, vitráže, díla užitého umění apod.), sledují umělecké komise postup prací až do konečné realizace a umístění díla a vyjadřují se ke konečné fakturaci. Povinnost dozoru autora díla, smluvně zajištěná, není tímto ustanovením dotčena. (3) Umělecké komise zodpovídají za svou činnost organizaci, která je zřídila. Členové komisí odpovídají za svou činnost v komisi organizaci, která je za členy komise navrhla. Nemůže-li se člen komise z vážných důvodů aktivně zúčastnit jednání komise po dobu delší dvou měsíců, nebo neplní-li jiné povinnosti člena komise, navrhne příslušná organizace jiného zástupce. (4) Členům uměleckých komisí, pokud jsou zástupci autorských svazů, náleží za jejich práci v komisi odměna podle platných předpisů; 9) odměna jim nepřísluší, jestliže členství v komisi vyplývá z jejich pracovního poměru. Členové komise jsou uvolňováni pro práci v komisi v obecném zájmu bez újmy svého pracovního výdělku; je jim poskytováno placené pracovní volno v rozsahu nezbytném pro výkon funkce a v souladu s vlastními pracovními úkoly plynoucími z pracovního poměru. Cestovné a diety jsou členům komise poskytovány podle příslušných předpisů o náhradě cestovních a jiných výdajů. 10)

§ 8 (1) Umělecká komise je schopna usnášení, je-li přítomna nadpoloviční většina členů; usnáší se většinou hlasů přítomných členů, při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy. (2) K jednání komise může předseda přizvat další experty a odborné pracovníky, kteří mají hlas poradní. Jednání komise se může zúčastnit i zástupce příslušného nadřízeného orgánu. (3) Zápis o jednání umělecké komise podepisují všichni přítomní členové komise. Ze zápisu musí být zřejmý jasný a zdůvodněný závěr o ideové a umělecké úrovni posuzovaného díla, o přiměřenosti honoráře, popř. o jeho navrhované úpravě a způsobu zdanění, jednání i doba, po kterou komise zasedala. Zápisy o jednání komise s příslušnou dokumentací musí být vedeny přehledně a řádně archivovány. U monumentální tvorby připojují se k faktuře pro objednatele příslušné výpisy ze zápisu o jednání komise. (4) Nutné administrativní práce pro umělecké komise zajišťuje organizace nebo instituce, při níž je komise zřízena; nese též náklady na činnost této komise. Je-li umělecká komise činna i pro jinou organizaci nebo instituci v takovém rozsahu, že pravidelností nebo počtem, popř. povahou úkolů vznikají organizaci, která komisi zřídila, vyšší náklady (administrativní, vyšší cestovné, porotné apod.) nese organizace, pro kterou je komise též činna, poměrnou část těchto nákladů, a to podle vyúčtování nebo dohodnutým paušálem; toto ustanovení se netýká nákladů fondů, které vznikají z činnosti uvedené v § 2 odst. 5.

§ 9 (1) Uměleckými komisemi se rozumějí komise zřízené ve smyslu § 2 odst. 5, § 4 odst. 1 a § 5 odst. 1 této vyhlášky, výtvarné rady u podniků, závodů a jiných institucí, nákupní komise uměleckých institucí, soutěžní poroty a podobné komise posuzující díla výtvarných umění, určené k účelům podle § 6 odst. 1, a jejichž složení a úkoly odpovídají ustanovením této vyhlášky. Pokud komise plní účel stanovený v § 6 odst. 1, mohou speciální předpisy 11) stanovit úkoly a složení těchto komisí odchylně od ustanovení této vyhlášky. (2) Pokud při organizacích působí jiné podobné komise, nemusí být přetvářeny na umělecké komise podle této vyhlášky, pokud organizace při nákupu, prodeji a zadávání děl výtvarných umění použije uměleckých komisí při fondech.

Oddíl čtvrtý Nákup a prodej prací lidové výtvarné tvořivosti

§ 10 (1) Organizace nesmějí nakupovat práce lidové výtvarné tvořivosti (obrazy, kresby, grafiku, sochy, dekorativní užitkové předměty apod. zhotovené z textilu, dřeva, kůže, proutí, kovů, skla a jiných materiálů), ať již jsou výsledkem činnosti jednotlivců nebo členů výtvarných kroužků při závodních klubech, osvětových besedách, osvětových zařízeních ozbrojených sil apod. nebo vznikly v kroužcích neorganizovaných pracovníků lidové tvořivosti (dále jen "práce lidové výtvarné tvořivosti") ani zadávat těmto osobám návrhy děl umění užitého (průmyslového výtvarnictví). (2) ustanovení § 2 odst. 8 platí obdobně.

§ 11 (1) Práce lidové výtvarné tvořivosti nesmějí být prodávány. a) organizacemi, b) na výstavách lidové výtvarné tvořivosti, c) prostřednictvím obchodních zástupců nebo jiných soukromých zprostředkovatelů. (2) Ministerstvo školství a kultury (Slovenská národní rada - odbor pro školství a kulturu) může povolit výjimku z ustanovení odstavce 1 písm. b) s tím, že organizace může uskutečnit nákup jen prostřednictvím fondů, popř. prostřednictvím uměleckých komisí zřízených ministerstvem školství a kultury (Slovenskou národní radou - odborem pro školství a kulturu). (3) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na předměty lidové umělecké výroby ( § 7 zákona č. 56/1957 Sb., o umělecké řemeslné práci a o lidové umělecké výrobě, § 5 zákona SNR č. 4/1958 Zb. SNR, o lidové umělecké výrobě, a uměleckých řemeslech) dodávané k prodeji lidovými družstvy a Ústředími lidové umělecké výroby. (4) Pro závodní kluby platí směrnice Ústřední rady odborů pro činnost souborů a kroužků lidové umělecké tvořivosti v kulturních zařízeních Revolučního odborového hnutí a v závodech.

Oddíl pátý Vystavování děl výtvarných umění a prací lidové výtvarné tvořivosti

§ 12 (1) Díla výtvarných umění mohou souborně vystavovat na výstavách a) autoři nebo skupiny vystavovaných děl, b) ministerstvo školství a kultury, ostatní ústřední úřady, jejich organizace a zařízení, které jsou k tomu povolány, c) Národní galerie, Slovenská národní galerie a jiné veřejné sbírky děl výtvarných umění řízené národními výbory, Uměleckoprůmyslové muzeum, d) národní výbory a jejich osvětová zařízení, e) Svaz čs. výtvarných umělců a jeho organizační složky, Svaz architektů ČSSR a jeho organizační složky, f) fondy, g) společenské organizace, jejich složky a zařízení, závodní kluby apod., h) ostatní socialistické organizace, zejména lidová družstva pokud jsou k tomu povolány, jakož i jednotná zemědělská družstva. (2) Výstavy děl výtvarných umění musí být předem hlášeny krajskému národnímu výboru, zahrnuty do krajského plánu výstav a schváleny tímto národním výborem. (3) Výstavy musí být řádně instalovány a v celém jejich provozu musí být dbáno jejich kulturně politického a výchovného poslání. (4) Pro zajištění účelného využití a koordinace výstav děl výtvarných umění celostátního významu, zašlou krajské národní výbory návrhy plánů výstav děl výtvarných umění, které hodlají uspořádat v obvodu jejich působnosti organizace uvedené v odstavci 1 písm. b), c) a e) ministerstvu školství a kultury k vyjádření, a to do 1. října předchozího roku a event. zásadní změny v plánu na druhou polovinu roku do následujícího 30. dubna.

§ 13 (1) Organizace, které v následujícím roku hodlají vyslat výstavy děl výtvarných umění do ciziny nebo takové výstavy z ciziny přijmout, jsou povinny zaslat ministerstvu školství a kultury k vyjádření plány těchto výstav a event. zásadní změny v plánu ve lhůtách uvedených v § 12 odst. 4. (2) Bez souhlasu ministerstva školství a kultury nesmí být žádná výstava děl výtvarných umění do ciziny vyslána, ani z ciziny přijata.

§ 14 Poradním orgánem ministerstva školství a kultury pro koordinaci výstav děl výtvarných umění je komise zřízená při tomto ministerstvu.

§ 15 Vystavování děl výtvarných umění za účelem jejich prodeje v domech, restauracích a jiných provozovnách, úřadech, závodech apod. je dovoleno jen fondům.

§ 16 (1) Práce lidové výtvarné tvořivosti mohou souborně vystavovat na výstavách a) ministerstvo školství a kultury a organizace a zařízení spadající do oboru jeho působnosti, pokud jsou k tomu povolány, b) národní výbory a jejich zařízení, která jsou pověřena péčí o lidovou uměleckou tvořivost (osvětové besedy, kulturní domy, pionýrské domy apod.), c) orgány ozbrojených sil a jejich osvětová zařízení, c) společenské organizace, jejich složky a zařízení pověřené péčí o lidovou uměleckou tvořivost (závodní kluby apod.). (2) Výstavy prací lidové výtvarné tvořivosti musí být předem hlášeny příslušnému okresnímu národnímu výboru a jím povoleny. (3) Uvádění cen na vystavených pracích lidové výtvarné tvořivosti ve výstavních katalozích apod. na výstavách je nepřípustné.

Oddíl šestý Rozmnožování, vystavování a jiné rozšiřování portrétů ústavních

činitelů a jiných významných osobností a státních symbolů § 17

(1) Jakákoli plošná i plastická díla zpodobující presidenta republiky, členy vlády, ostatní ústavní činitele a jiné významné osobnosti života politického a kulturního, domácí i zahraniční, soudobé i historické ať v oboru malířství, sochařství, grafiky či v jiných technikách a materiálech, jakož i fotografie (dále jen "portréty") mohou být rozmnožována za účelem jich rozšiřování jen se souhlasem Komise pro zpodobování ústavních činitelů a jiných významných osobností, zřízené při ministerstvo školství a kultury, na Slovensku při Slovenské národní radě - odboru pro školství a kulturu. Byl-li portrét schválen touto komisí, odpadá další jeho schvalování v závodě, kde má být rozmnožován. (2) O schválení portrétu podle odstavce 1 žádá se současným předložením originálu autor popř. jeho dědicové a není-li jich, vydavatel. Schválený originál musí být zřetelně označen razítkem komise. Rozmnožovatelé a rozšiřovatelé portrétů spoluodpovídají za to, že portrét byl schválen. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro prototypy grafického a plastického vyjádření státního znaku, pro rozmnožování a jiné rozšiřování, zejména pro hromadnou výrobu státního znaku, státních vlajek (praporů), rudých praporů, vlajek a praporů bratrských států, jakož i látek určených k výrobě vlajek a praporů, dále pro hromadnou výrobu předmětů opatřených státním znakem (razítka, pečeti, součástky výstroje stejnokrojů apod., popř. raznice pro výrobu těchto předmětů).

§ 18 (1) Portréty a státní znaky určené pro památníky, pomníky a pamětní desky apod. schvaluje Ideová rada pro péči o památníky, pomníky a pamětní desky, zřízená při ministerstvu školství a kultury, na Slovensku při Slovenské národní radě - odboru pro školství a kulturu. (2) Řízení se zahajuje z podnětu investora, popř. i bez tohoto podnětu. (3) Příslušné národní výbory dohlížejí přímo nebo prostřednictvím svých orgánů na výtvarnou a zpodobující úroveň individuálně vytvořených plošných i plastických portrétů vystavovaných nebo jinak zveřejňovaných.

Oddíl sedmý Ustanovení společná a závěrečná

§ 19 (1) Na zachovávání ustanovení této vyhlášky dozírají především příslušné národní výbory; jsou-li porušována, činí potřebná opatření. (2) Svazy jsou povinny poskytnout orgánům národních výborů odbornou pomoc, požádají-li o ni.

§ 20 Výjimky z ustanovení této vyhlášky povoluje ministerstvo školství a kultury v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány.

§ 21 Zrušuje se vyhlášky č. 91/1958 Ú. l., o nákupu, prodeji a vystavování děl výtvarných umění a prací lidové výtvarné tvořivosti, o zadávání návrhů v oborech umění užitého a o rozmnožování, vystavování a jiném rozšiřování portrétů ústavních činitelů a jiných významných osobností, ve znění vládní vyhlášky č. 43/1960 Sb.

§ 22 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1962.

Ministr: Kahuda v.r.

Poznámky pod čarou: 1) Výnos ministra financí ze dne 23. října 1957 Čj. 152/73500/57 (vyhláška ministra financí č. 204/1957 Ú. l., o vydání prováděcích předpisů pro obor daně z obratu a daně z výkonu) a směrnice ministerstva financí ze dne 18. ledna 1958, o zdaňování příjmů z činnosti v oboru užitého umění, vyhlášené v částce 5 Ú. l. z roku 1958. 2) Vládní vyhláška č. 43/1960 Sb., o provádění projektových, vědeckovýzkumných, uměleckých a jiných prací na vysokých a průmyslových školách pro socialistické organizace, zůstává nedotčena. 3) Např. do společenských a veřejných interiérů, do pracovních prostředí, do interiérů výrobních, nemocničních, léčebných, tělocvičných a rekreačních objektů, do nemocnic, sanatoří, na stadióny, do ubytovacích podniků, na prostranství komplexu budov v sídlišti, závodu apod., jako součást architektury, jako odměny a ceny v různých soutěžích apod. 4) Exteriérová výtvarná díla v průmyslových, kulturních, lázeňských a sportovních centrech apod., výtvarné řešení objektů reprezentačního charakteru, větších divadel, veřejných objektů v železničních uzlech apod. 5) Tyto prostředky nevyužité do konce roku přecházejí do roku příštího ( § 10 odst. 4 vyhlášky č. 64/1958 Ú. l.). 6) Způsob finančního zajištění plánu potřeby děl výtvarných umění je uveden v části I Směrnic pro sestavování návrhu státního rozpočtu a finančních plánů. 7) Samostatné městské obrazárny, obrazárny při muzeích apod. 8) Netýká se uměleckých komisí při fondech a nákupních komisí při galeriích, popř. při muzeích. 9) Směrnice ministerstva financí ze dne 6. září 1954 čj. 163/114 529/1954, poř. č. 240/1954 Sb. instr., o odměňování odborných posudků a výnos ministerstva školství a kultury ze dne 14. července 1959, čj. 31 373/59-E I/2, o odměňování členů hodnotitelských komisí. 10) Vyhláška ministerstva financí č. 480/1950 Ú. l., ve znění vyhlášky č. 72/1952 Ú. l. a předpisů vydaných k jejímu provedení. 11) Např. vyhláška Státního výboru pro výstavbu č. 154/1959 Ú. l., o soutěžním řádu pro soutěže na konceptní projektová řešení

Příloha V. Vládní usnesení z 28. července 1965 č. 355 o řešení otázek uplatnění výtvarného umění v investiční výstavbě – faksimile (originál uložen v Národním archivu ČR). (DP s. 32, 54)

1

Příloha VI. Stanovisko umělců a kulturních pracovníků. Výtvarná práce roč. XIX, č. 1. 1971, s. 1. (DP s. 26)

2

Příloha VII. Vývoj umění od roku 1945 – faksimile z publikace České umění 1938–1989. České umění 1938–1989 – programy – kritické texty – dokumenty. 1. vyd. Praha: Academia 2001. ISBN 80-200-0930-2. (DP s. 10)

Příloha VIII. Ukázka losu Věcné loterie Díla – podniku ČFVU Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice. Karton č. 13. (DP s. 64)

Příloha IX. Žádost Jaroslavy Brychtové o registraci Svaz českých výtvarných umělců – krajská organizace Ústí nad Labem. Státní oblastní archiv Litoměřice. Karton č. 3. (DP s. 58)

Příloha X. Dopis uchazečům o evidenci u ČFVU Dílo, podnik ČFVU, oblastní středisko Ústí nad Labem 1962–1994. Státní oblastní archiv Litoměřice. Karton č. 3. (DP s. 61)

Příloha XI. Články z Průboje týkající se protikampaně na petici „Několik vět“ Průboj ze dne 22. července 1989, 16. a 25. srpna 1989. (DP s. 22)