UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Ústav speciálněpedagogických studií

Diplomová práce

Aneţka Kopalová

Komplexní péče o děti s kochleárním implantátem

Olomouc 2012 vedoucí práce: Mgr. Adéla Hanáková

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a pouţila jen

uvedených pramenŧ a literatury.

V Olomouci dne 28. 3. 2012 . . . .. . .. . .. . .. . .. . .. . .. . .. . .. . .. . .. . ..

Děkuji Mgr. Adéle Hanákové za odborné vedení diplomové práce. Děkuji také

všem rodičŧm a odborníkŧm, kteř í byli ochotni poskytnout mi potřebné

informace.

OBSAH:

ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

I TEORETICKÁ ČÁST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

1 TERMINOLOGICKÉ VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŦ 6

1.1 Sluch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

1.2 Anatomie a fyz io logie sluchového ústrojí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

1.3 Klasifikace a stupně sluchových vad a poruch sluchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

1.4 Diagnost ika sluchového post iţení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

1.5 Vliv sluchové poruchy na psychické funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

2 KOCHLEÁRNÍ IMPLANTÁT 20

2.1 Stručná historie kochleárních implantací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

2.2 Charakter ist ika kochleárního implantátu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

2.3 Výběr kandidátŧ pro kochleární implantaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

2.4 Kochleární implantace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

3 KOMPLEXNÍ SLUŢBY 29

3.1 Resort minist erstva ško lství, mládeţe a tělovýchovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

3.2 Resort minist erstva zdravotnictví r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

3.3 Resort minist erstva práce a sociá lních věcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

3.4 Neziskový sektor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

3.5 Rodinná péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

3.6 Komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

II EMPIRICKÁ ČÁST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

4 CÍL VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ A STANOVENÍ PŘEDPOKLADŦ 54

5 POPIS PRŦBĚHU VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ 55

6 METODY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ 56

7 CHARAKTERISTIKA ŠETŘENÉHO SOUBORU 57

8 ANALÝZA A VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ 58

8.1 Diagnost ika a provedení implantace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

8.2 Rehabilitace se sluchadly a logopedická intervence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

8.3 Zpŧsob komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

8.4 Informovanost rodičŧ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

8.5 Vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

DISKUSE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

DOPORUČENÍ PRO PRAXI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

POUŢITÁ LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

INTERNETOVÉ ZDROJE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

SEZNAM POUŢITÝCH OBRÁZKŦ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

SEZNAM POUŢITÝCH TABULEK .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

SEZNAM POUŢITÝCH GRAFŦ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

SEZNAM PŘÍLOH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

ÚVOD

Kochleární implantace je bezesporu novou nadějí pro mnoho dět í a

dospělých s váţným sluchovým post iţením. Mezi neodbornou veřejnost í se

však mŧţeme setkat s názorem, ţe se dítě nebo dospělý po kochleární

implantaci stává normálně slyš ícím jedincem. Jejich handicap však přetrvává i

po operaci. Zvuky, které vznik ají elektr ickým dráţděním sluchových nervŧ,

jsou kvalit at ivně i kvant itat ivně odlišné od zvukŧ vznikajíc ích fyzio logickým

dráţděním hlemýţdě. Operace je zlomovým bodem dlouhotrvajíc í

rehabilitace, př i které se klient „učí slyšet“ pomocí kochleárního implan tátu.

Po operaci tedy nastává dlouhá náročná cesta. Dŧleţit á je odborná pomoc

z řad lékařŧ, logopedŧ i speciá lních pedagogŧ. Nejdŧleţit ější ro li pak hraje

rodina dítěte s kochleárním implantátem, jeţ je d ítět i většinu času na blízku a

má tak př íleţitost mo t ivovat jej k naslouchání i mluvení. Aby byla

rehabilitace úspěšná, je nezbytné navázání úzkého vztahu a spo lupráce mez i

rodinou dít ěte a odborníky, kteř í ma jí dítě v péči. Ti mohou poskytnout

rodině nezbytné mater iály k rehabilitační práci a také dostatek objekt ivních

informací o moţnostech i omezeních kochleárních implantátŧ.

Cílem této diplomová práce je př inést základní informace z oblast i

komplexní péče o dět i s kochleárním implantátem. První část př ináš í

teoret ické poznatky z anatomie sluchového úst ro jí, z oblast i sluchového

post iţení, moţnost i diagnost iky a klasifikace sluchových vad a poruch s luchu.

Další kapito la je zaměřena na charakterist iku kochleárního implantátu,

st ručně je předloţen jeho vývo j, dále výběr kandidátŧ na kochleární

implantaci a prŧběh operace. Třet í kapitola se věnuje komplexním sluţbám

nabízeným dítět i s kochleárním implantátem a jeho rodině po celý ţivot .

Prakt ická část je zaměřena na analýzu a interpretaci výzkumného šetření

v oblast i komplexní péče o dět i s kochleárním implantátem, především pak

informovanost rodičŧ v dané problemat ice, zpŧsob komunikace dět í v době

před implantací a po implantaci a prodlevu mezi stanovením diagnózy a

provedením operace.

6

I TEORETICKÁ ČÁST

1 TERMINOLOGICKÉ VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ

1.1 SLUCH

Sluch je naším nejc it livě jším smyslem, kterým vnímáme zvuky z našeho

oko lí. Jak píše Hahn (2007, s. 27), „lidská řeč, hudba a hluk jsou t ř i základní

kategorie, do kterých zařazujeme všechny př irozené zvuky v našem okolí a

sluchový vjem je jejich odraz ve vědomí člověka“. Podstatou sluchového

vnímání je přeměna mechanické energie na elektr ické potenciály. Vnímán í

lidské řeč i patří s ohledem na rozvo j psychiky a sociální oblast i člověka

k těm ne jdŧleţitějš ím procesŧm.

1.1.1 Vlastnost i sluchu

„Práh sluchu je minimální intenzita zvuku určité frekvence, kterou je určit á

osoba schopna vnímat . Lidský sluch je nejcit livějš í ve frekvenční oblast i 1 -5

kHz (Hahn, 2007, s. 28) .“ Jest liţe intenzita sluchu stoupá nad prahem, pak se

zvuk stává hlasit ější a mŧţe dosáhnout takové síly, ţe zpŧsobuje hmatový

vjem. To se obvykle stává, kdyţ zvuk dosahuje více jak 120 dB. „Práh bo lest i

je int enzit a zvuku, př i které jiţ vznikne bolest ivý po cit (Hahn, 2007, s. 28) .“

Jako sluchové po le je označován rozsah zvukŧ, které j e moţno vnímat .

Sluchové po le je v int enzitní oblast i vymezeno prahem sluchu a prahem

bo lest i a frekvenčně 16-20 000 Hz (Lejska, 2003). „Binaurální slyšení je

vlastnost sluchu pro poslech levým i pravým uchem. Umoţňuje lokalizac i

zdro je zvuku v prostoru na základě časové a intenz itní int eraurální diference

(Hahn, 2007, s. 28).“

1.2 ANATOMIE A FYZIOLOGIE SLUCHOVÉHO ÚSTROJÍ

V odborné literatuře se mŧţeme setkat s rozdělením sluchového ústrojí na

část per iferní , kam řadíme část i ucha, od vnějš ího zvukovodu aţ po oblast

7

sluchového nervu a část centrální, která zajišťuje vedení elektr ické energie aţ

do sluchového centra v kŧře mozkové.

Merkunová a Orel (2008) uvádí, ţe se sluchové ústrojí skládá ze t ř í oddílŧ

a to ze zevn ího, st ředního a vnit řního ucha.

Lejska (2003) ze somatologického hlediska člení s luchový orgán (dále jen

ucho) na čtyř i část i a to ucho vnějš í, st řední, vnit řní a sluchové dráhy s po lu

se sluchovou kŧrou .

1.2.1 Ucho vnějš í (aur is externa)

Do ucha vnějš ího řadíme bo ltec a zvukovod. Ušní Boltec (aur icula) má tvar

mušle s vysoce individuálními rysy. Je tvořen chrupavčitou výchlipkou,

umístěnou symetr icky ve spánkové oblast i hlavy. Pro vl astní slyšení nemá

valný význam a jeho zt ráta se u člověka nepro jevuje poruchou s luchu. Vnějš í

zvukovod (meatus acust icus externus) je chrupavčit ě kostěný kanál, kter ý

navazuje na bo ltec. Jeho úkolem je usměrňování koncentrace a vedení

kmit avé energie k da lším částem ucha. Všechny velič iny vnějšího zvukovodu

mají vliv na mnoţství akust ické e nergie, která zvukovodem proudí (Lejska,

2003).

1.2.2 Ucho st řední (aur is media)

Je to uzavřená dut inka ve skalní kost i, která má tvar šest ihranné kostky a je

vyp lněna vzduchem (Lejska, 2003). Středoušní dut ina obsahuje t ř i sluchové

kŧstky, je jichţ názvy odpovídají jejic h tvaru: kladívko (malleus) , kovadlinku

( incus) , t řmínek (stapes) . Ve st ředoušní dut ině jsou uloţeny také dva drobné

svaly: t řmínkový sva l (musculus stapedius) a napínač bubínku musculus

tensor tympani) (Merkurová, Orel, 2008). Vnějš í stěna je hermet icky oddělena

od zvukovodu blankou bubínku (membrana tympani) . Vnitřní stěna je

spo lečná pro ucho st řední i vnit řní. V dolní a přední stěně úst í Eustachova

t rubice, která spo juje st ředoušní dut inu s nosohltanem. Vyrovnává t lak

vzduchu před bubínkem a za bubínkem, tak aby byla blanka bubínku

v ideálním napět í a mohla přenášet veškerou akust ickou energii. T lakový

rozdíl zpŧsobu je r ig iditu a tuhnut í bubínku, coţ má vliv na přenos menšího

mnoţství akust ické energie. Zadní stěna st ředoušní dut iny úst í do vzdušného

skl ípkového systému kost i spánkové, kde se ukládá rezervní vzduch. Ten má

8

ochranný význam př i změnách atmosfér ického t laku nebo př i zánět livých

reakcích. Na blance bubínku, rozechvívanou akust ickou energií docház í

k proměně akust ické energie na mechanickou, kinet ickou energii. Ta akt ivuje

řetězec - klad ívko, kovadlinku a t řmínek . Třmínek je spo jen s oblast í

vnit řního ucha přes oválné okénko (fenestra vest ibuli – ovalis). Touto cestou

se přenáší mechanické chvění na st ruktury vnit řního ucha (Lejska, 2003).

1.2.3 Ucho vnit řní (aur is interna)

Vnitřní ucho je uloţeno v kostěném labyr intu ( labyr inthus osseus) kost i

skalní. Uvnit ř kostěného labyr intu leţí labyr int blanitý ( labyr inthus

membranaceus) . Ten vyplňuje čirá tekut ina – endo lymfa a je obtékána

podobnou kapalinou – per ilymfou. Kostěný labyr int se skládá z předsíně, t ř í

polokruhovitých kaná lkŧ a kostěného hlemýţdě . V kostěném hlemýţd i

(cochlea) je uloţen hlemýţď blanitý (ductus cochlear is) . Jeho spodní stěna je

tvořena bazilární membránou. Na ní spočívá Cort iho orgán, coţ je blanit ý

tunel, ve kterém jsou uloţeny nosné buňky, umoţňu jící kmitání a

spec ializované receptory tzv. vláskové buňky. Všechny vláskové buňky mají

př ibliţně stejnou stavbu. Na vrcho lu jsou zakončeny kut ikuly, ze kterých

vyčnívají stereocil ie. Na základny vláskových buněk jsou př iloţeny zakončen í

neuronŧ (Merkunová, Orel, 2008; Hahn, 2007). Vláskové buňky jsou přes

nit roušní tekut iny rozechvívány a nastává zde druhá přeměna energie a to z

energie mechanické na energii bioelektr ickou. Ta , prost řednictvím sluchových

nervŧ a drah, vyvo lává v mozku akust ický vjem (Lejska, 2003 ).

1.2.4 Sluchové dráhy a sluchová kŧra

Oblast sluchových drah je uloţena centrálněji za hlemýţděm. Jedná se

především o sluchový nerv, který vede bioelektr ický impuls do centráln í

mozkové část i sluchového orgánu. Kř íţení nervŧ z pravé a levé st rany nastává

v oblast i zvané mozkový kmen ( t runcus cerebr i) . Odtud jsou impulsy vedeny

přes podkorovou oblast šedé hmoty aţ do korových oblast í spánkových

lalokŧ, tzv. Heschleových závitŧ. Podkorová oblast zajišťuje poznávání

obecných zvukŧ a zvukŧ bez po jmového významu. Rozumění řeči se odehrává

v kŧře mozkové (Lejska, 2003).

9

1.3 KLASIFIKACE A STUPNĚ SLUCHOVÝCH VAD A PORUCH SLUCHU

1.3.1 Klasifikace sluchových vad a poruch

Nejčastěji se v odborné literatuře setkáváme s klasifikací sluchových vad a

poruch na základě doby vzniku poškození a lokalizace poškození. Ne jprve je

však nutné rozlišit pojmy porucha a vada. Poruchu sluchu chápeme jako stav

přechodný, kdy po úspěšné léčbě mŧ ţe pac ient opět normálně slyšet .

S luchová vada je stav t rvalý a ani př i opt imální rehabilit aci se tento stav

obvykle nezlepšuje (Hahn, 2007).

Dle Lejsky (2003) mŧţeme sluchové vady a poruchy dělit na zák ladě jejich

charakteru na dvě velké skupiny a to převodní (kondukt ivní) poruchy s luchu a

senzor ineurální (percepční) vady sluchu . Převodní poruchy sluchu jsou

podmíněny váznut ím přenosu akust ické a mechanické energie ve vnějším a

st ředním uchu, zpŧsobené jakouko li překáţkou ve vnějš ím zvukovodu a

st ředouší. Sluchová buňka zde sice není narušena, ale není dostatečně

st imulována . Oprot i tomu u senzor ineurálních vad vzniká problém právě

v oblast i sluchových buněk . Ty jsou pŧsobením toxinŧ, infekcí, zánětŧ,

hlukové zátěţe , nebo jiných škodlivých faktorŧ t rvale poškozeny, ztrácejí své

funkce a odumírají. Také úrazy hlavy a nádorová onemocnění mohou zpŧsobit

jejich nezvratná poškození .

V souvis lost i s dobou vzniku s luchové vady rozlišuje Krahulcová (2002, s.

72) tyto skupiny těţce sluchově post iţených dět í:

- „s hered itárním (dědičným) a kongenitá lním (vrozeným) sluchovým

post iţením,

- s prelingválním (před ukončením vývo je řeči) sluchovým post iţením,

- s post lingválním (po ukončeném vývo ji řeči) sluchovým post iţením.

Z hlediska závaţnost i se obecně povaţují za ne jtěţší heredit ární, kongenitáln í

a pre lingvální sluchová post iţení.“ Z hlediska psychosociálního rozvo je pak

povaţujeme za nejzávaţnějš í t y vady sluchu, které vznikly ještě před

ukončením vývo je řeči.

10

Lejska (2003) dělí vady a poruchy sluchu u dět í vzniklé před fixací řeči :

- vrozené (heredit ární) vady sluchu, kdy se stejný typ sluchové vady

vyskytu je v něko lika generacích nebo kdy sluchová vada vznikla v době

prenatální či per inatální.

- získané (postnatální) sluchové vady, vzniklé na základě infek čních chorob,

onemocnění centrálního nervového systému, opakovaných hnisavých zánětŧ ,

onko logických onemocnění, úrazŧ a pŧsobení dalších neţádoucích faktorŧ .

1.3.2 Stupně sluchových vad

Stupeň sluchových ztrát je jedním ze základních ukazatelŧ závaţnost i vady

sluchu, neboť na určit ém stupni jiţ dochází ke zt rátě schopnost i uţívat a

vnímat řeč. Dle stupně mŧţeme dělit vady na lehké, st ředně těţké a těţké. Pro

srovnání uvádíme také klasifikaci dle WHO z roku 1980.

SLUCHOVÉ ZTRÁTY

STUPEŇ VELIKOST

ZTRÁTY

SLUCHU

PODLE WHO

NÁZVY

SLUCHOVÝCH

ZTRÁT

KATEGORIE

PODLE

VYHLÁŠKY

MPSV Č.

284/1995 SB.

1. 0 – 25 dB normální sluch

2. 26 – 40 dB lehká zt ráta

sluchu

lehká

nedoslýchavost

lehká

nedoslýchavost

( jiţ od 20 dB)

3. 41 – 55 dB st řední zt ráta

sluchu

st řední

nedoslýchavost

st ředně těţká

nedoslýchavost

4. 56 – 70 dB st ředně těţká

zt ráta sluchu

těţká

nedoslýchavost

5. 71 – 90 dB těţká zt ráta prakt ická

11

sluchu

těţké post iţení

sluchu

hluchota

6. 91 dB a více

(body

v audiogramu i

nad 1 kHz)

velmi těţká

sluchová zt ráta

hluchota

7. 91 dB a více (v

audiogramu ţádné

body nad 1 kHz)

velmi těţká

sluchová zt ráta

úplná hluchota

Tabulka 1 Klasif ikace sluchových ztrát dle WHO z roku 1980

(Krahulcová, 2002, s. 73)

Šedivá (2006) uvádí, ţe se z foniatr ického hlediska se s luchové vady

rozdělují do jednot livých kategor ií podle hloubky sluchové poruchy, která je

měřena audiometrem a vyjádřena audiogramem. Označení jednot livých

kategorií se však s časem mění. V tabulce uvád íme rozdělení podle WHO

z roku 1997.

TABULKA STUPŇŮ SLUCHOVÉ PORUCHY

STUPEŇ

SLUCHOVÉ

PORUCHY:

ODPOVÍDAJÍCÍ

AUDIOMETRICKÉ

ISO HODNOTY:

(průměr frekvencí 500,

1000, 2000, 4000 Hz)

PROJEVY:

0

ţádná porucha

25 dB nebo lepší

( lepší ucho)

Ţádné nebo velmi lehké

problémy se sluchem.

Schopnost slyšet šepot .

1

lehká porucha

26-40 dB

( lepší ucho)

Schopnost slyšet a opakovat

slova, která jsou mluvena

normálním hlasem z 1 metru.

2 41-60 dB Schopnost slyšet a opakovat

12

st řední porucha ( lepší ucho) slova, která jsou mluvena

hlasitou řečí z 1 metru.

3

těţká porucha

61-80 dB

( lepší ucho)

Schopnost slyšet nějaká

slova, kdyţ jsou kř ičena do

lepšího ucha.

4

velmi těţká

porucha, včetně

hluchoty

81 dB a větší

( lepší ucho

Neschopnost slyšet a

porozumět dokonce hlasu,

který je kř ičen.

Omezujíc í

sluchová porucha:

(disabling hear ing

impair ment)

Dospělí: 41 dB a více ( lepší

ucho)

Dět i do 15 let včetně: 31 dB a

více ( lepší ucho)

Z: Report of the Informal Working Group on Prevent ion o f Deafness and

Hear ing Impairment Programme Planning WHO, 1991. WIi th adaptat ions

from Report of the First Informal Consult at ion on Future Programme

Developments for the Prevent ion o f Deafness and Hear ing Impairment , World

Health Organisat ion, Geneve, 23-24 January 1997, WHO/PDH/97.3.

Tabulka 2 Klasif ikace sluchových por uch dle WHO z roku 1997

(Šedivá, 2006, s. 7)

Vágnerová (2008) rozlišuje t ř i stupně sluchového post iţení:

- Hluchotu, u níţ činí sluchová zt ráta více neţ 110 dB. Obvykle je

charakter izována vznikem vady před fixací řeč i. Lidé s hluchotou nejsou

schopni slyšet mluvenou řeč. I kdyţ dominuje jiná komun ikace neţ verbální,

vţdy se snaţíme vyvodit orální řeč.

- Zbytky sluchu jsou vymezeny jako sluchová zt ráta větší neţ 91 dB. Lidé

se zbytky sluchu obvykle nejsou schopni rozumět mluvené řeči, i kdyţ slyš í

řečové i neřečové zvuky. Nedovedou tot iţ tyto zvuky dostatečně diferencovat .

- Těţkou nedoslýchavost , u které sluchová zt ráta dosahuje rozmezí 71 -90

dB. Lidé s t ímto stupněm sluchového post iţení jsou př i opt imální korekc i

(nošení kvalit ního sluchadla) schopni vnímat a rozumět řeči.

13

1.4 DIAGNOSTIKA SLUCHOVÉHO POSTIŢENÍ

Diagnost iku sluchové funkce provádíme prostřednictvím vyšetřovacích

(audiometr ických) metod. Podle Hrubého (1998) zahrnuje diagnost ika vady

sluchu t ři základní kroky: odhalení vady, zjištění velikost i vady a zjištění

př íčiny vady. Včasná a správná diagnost ika je předpokladem úspěšné

rehabilitace. Podle míry př ímé spo lupráce pacienta, rozlišujeme audiometr i i

subjekt ivní a objekt ivní. Uvád íme st ručný přehled něko lika v dnešní době

uţívaných diagnost ických metod . Závěr tohoto oddílu věnujeme metodám

vyšetřování sluchových funkcí u dět í před kochleární implantací.

1.4.1 Subjekt ivní audiometr ie

Výsledky těchto metod jsou ovlivněny subjekt ivním hodnocením pacienta

ale i přes to jsou tyto vyšetřovací metody vţdy základní, protoţe charakter

slyšení je vysoce individuální vjem člověka (Lejska, 2003) .

Klasická zkouška sluchová

Je pouze or ientační zkouškou, která se provádí jiţ u obvodního lékaře.

Vyšetřovaný sto jí bokem k vyšetřujícímu a má zakryté vzdálenějš í ucho .

Vyšetřující předř íkává sest avu slov, které obsahují hlásky vysoké i nízké

frekvence. Vyšetřuje se hlasitou řečí i šepotem. Po té se vyšetřovaný otočí na

druhou st ranu a vyšetřuje se druhé ucho. Hodnot í se vzdálenost , na kterou je

vyšetřovaný schopen slova opako vat . Počáteční vzdáleno st je deset metrŧ.

Dále se hodnot í rozdíl mezi šepotem a hlasitou řečí a také rozdíl v opakování

hlubokofrekvenčních a vysokofrekvenčních s lov (Lejska, 2003) .

Tónová audiometrie

K audiometr ickému vyšetření je zapotřebí audiometr, coţ je elektr ický

generátor čistých tónŧ, u kterého lze nastavit jak kmitočet , tak i akust ický

t lak vyvo lávaný ve sluchátku nebo kostním vibrátoru. Je vybaven také

ovládacími prvky, které umoţňují např. přerušování zvukŧ, automat ické

zvyšování a ubírání hlasitost i apod. Vyšetřen í probíhá v t iché komoře.

Nejprve se vyšetřuje vzdušné vedení. P acient si nasadí sluchátka. Vyšetření

začíná vţdy lepším uchem. Do sluchátek je pouštěn přerušovaný tón o

14

frekvenci 1000 Hz. Tón je postupně zesilován, aţ dosáhne takové síly, ţe je j

vyšetřovaný zaslechne. Intenzita, př i které vyšetřovaný tón o dané frekvenc i

zaslechne je int enzitou prahovou pro tuto frekvenci. Podobně se postupuje i

na dalš ích frekvencích. Stejným zpŧsobem se vyšetří ucho opačné . Dalš ím

krokem je vyšetření kostního vedení . Kostní vibrátor se př iloţí na kost za

ušní bo ltec. Rozkmitání kost i vytvář í sluchový vjem v buňkách vnit řního

ucha . Postupuje se stejně jako u vzdušného vedení. Výs ledkem je tónový

audiogram, coţ je grafické znázornění závislost i velikost i zt ráty sluchu na

kmitočtu. Na hor izontální ose jsou uváděny kmitočty obvykle v rozsahu 250

Hz aţ 8 kHz. Na vert iká lní ose jsou zaznamenávány ztráty sluchu

v decibelech (Lejska, 2003; Hrubý, 1998).

Slovní audiometrie

Vyšetření probíhá opět v t iché komoře. Vyuţíva jí se sest avy o deset i

slovech, která nejsou vybraná náhodně , ale tak, aby všechny sestavy byly

informačně rovnocenné. Slova musí splňovat př ísná kr itér ia fonet iky,

fono logie i lingvist iky. Vyšetřovanému jsou do sluchátek pouštěny tyto

sestavy slov a vyšetřovaný mus í přesně zopakovat , co slyšel a rozuměl. Opět

se mění intenzita. Vyšetření se hodnot í v procentech, kdy kaţdé slovo má

hodnotu 10 %. Body se zaznamenávají do grafu. P orozumění všem deset i

slovŧm je hodnoceno jako 100 % porozumění (Lejska, 2003).

1.4.2 Objekt ivní audiometr ie

Pokud z jakéhoko li dŧvodu nemŧţeme získat přesnou a prav divou odpověď,

pouţíváme metod, které př ímou spo lupráci pacienta nepotřebují (Lejska,

2003).

Tympanometrie

Principem této diagnost ické metody je měření mnoţství akust ické ener gie

ve vnějš ím zvukovodu, která se odráţí od blanky bubínku. Kdyţ procház í

zvuková energie zvukovodem a rozkmitává bubínek a st ředoušní kŧstky,

kmit ání je dál převáděno na oválné okénko. Aţ sem se však nedostane veškerá

proudící energie zvukového signálu. Část se odráţí od blanky bubínku zpět do

zvukovodu. Čím větší mnoţství energie se odráţí zpět , t ím méně se jí dostane

15

aţ do hlemýţdě. To mŧţe být ovlivněno tuhost í bubínku, narušeným řetězce m

st ředoušních kŧstek nebo také srŧsty tkáně ve st ředním uchu. Vyšetření

probíhá tak, ţe je klientovi zavedena d o vnějš ího zvukovodu hermet icky

utěsněná sonda se t řemi vstupy. Jeden vys ílá tzv. měř íc í tón zvuku. Cit livý

mikro fon sondy měř í mnoţství odraţené akust ické energie od blanky bubínku.

Třet ím vstupem je t lakový vent il, který vyvo lává přet lak nebo podt lak a t ím

se mění prohnut í bubínku. Výs ledkem je graf vyjadřující závis lost odraţené

zvukové energie na změně t laku ve zvukovodu (Lejska, 2003; Hrubý, 1998).

BERA (Brainstem evoked response audiometry)

Výhodou tohoto audiometr ického vyšetření je, ţe mŧţeme měř it a

vyšetřovat celou sluchovou dráhu od kochley aţ po korovou oblast . Toto

vyšetření mŧţeme vyuţít také u klientŧ, kteř í nejsou schopni spo lupráce

(např. u malých dět í, o sob s mentálním post iţením apod . ) . Podstatou je

měření vyvo laných potenciálŧ, e lektr ických impulsŧ, na základě akust ické

st imulace v kmeni mozkovém. Nejsloţitějš ím problémem je odlišení

potenciá lŧ vyvo laných akust ickou st imulací od těch ostatních. Do sluchátek je

pacientovi pouštěno něko lik t isíc akust ických signálŧ a speciá lní př íst ro j

odlišuje, zda bioelektr ický impuls vzniká či nevzniká v časové závislost i na

jednot livé akust ické signály. Problémem mŧţe být velice subjekt ivní

hodnocení výsledkŧ jednot livými lékař i (Lejska, 2003).

Otoakustické emise

Toto vyšetření vychází ze zjištění, ţe ucho nejenom zvuky př ijímá a dá le

zpracovává, ale samo je také zdro jem jist ého zvuku. Tyto slabé zvuk y

vznikají díky vláskovým buňkám vnit řního ucha, které jsou vybaveny

myofibr ilami umoţňujíc í jim pohyb po vert ikále. Pokud jsou sluchové buňky

nepoškozeny, mŧţeme po vys ílání st imulujíc ího zvuku zachyt it cit livým

mikro fonem tzv. otoakust ické emise. Tyto emise lze zaznamenat u všech

věkových skupin, dokonce jiţ něko lik hodin po narození. Vyšetření

otoakust ických emis í není nijak náročné na po lohu a postavení těla, p roto se

toto vyšetření vyuţívá jako screeningová metoda př i diagnost ice novorozencŧ

(Lejska, 2003).

16

1.4.3 Vyšetření sluchu u dět í

Vyšetření u dět í se provádí obdo bnými metodami jako u dospělých (viz

výše). Avšak obzvláště u subjekt ivních metod musíme počítat s určitými

spec ifiky, které jsou závislé na věku a intelektových schopnostech kaţdého

dítěte.

Screening je nejlepší formou prevence vzniku následkŧ sluchového

post iţení nebo alespoň zmírnění dŧsledkŧ. Umoţňuje včasnou a přesnou

diagnost iku a tak vo lbu vhodné rehabilit ace a okamţitou adekvátní korekci.

Více se screeningu novorozencŧ věnujeme v kapito le Komplexní sluţby.

V bato lecím věku sledujeme celkové chování dít ěte i jeho zvukové projevy.

Uţit í zvukových hraček nám mŧţe pomoci př i s ledování reakcí na zvukové

podněty. Později vyuţíváme hlasitou nebo šeptanou řeč. Nesmíme však reakce

zaměňovat s projevy spo jenými s vizuálními podněty. Přehledně uvádí vývo j

sluchových reakcí u dět í Hahn (2007).

Věk Typy odpovědi

0-6 týdnŧ rozšíření zornic, mrknut í, probuzení ze spánku

6 týdnŧ rozšíření zornic

4 měsíce mrknut í, otáčení očí, zt išení, pátrání

4-7 měsícŧ otáčení se za zvukem, naslouchání

7-9 měsícŧ lokalizování zvuku

9-13 měsícŧ

lokalizuje zvuk pod i nad úrovní bo ltce 16-21 měsíc

21-24 měsíce

Tabulka 3 Vývoj sl uchových reakcí u dítěte

(Hahn, 2007, s. 354)

Vyšetření tónovou audio metr ií provádíme u dět í od 3 let . V tomto věku by

uţ dítě mělo být schopno dát na jevo, ţe slyš í tón o určité frekvenci a

int enzit ě. Vyšetření však musí předcházet nácvik adekvátních reakcí na

zvuky.

17

1.5 VLIV SLUCHOVÉ PORUCHY NA PSYCHICKÉ FUNKCE

Šedivá (2006) uvádí, ţe z psycho logického hlediska mŧţeme chápat

sluchovou poruchu jako senzor ickou depr ivaci. Dít ě př ichází na svět

vybaveno smysly, pomocí kterých vnímá a utvář í si představy o okolním

světě. U dítěte se sluchovým post iţením chybí nebo je omezena ta část

spektra, kterou představují podněty zvukové. Nedostatek vnímaných

zvukových podnětŧ nebo jejich zkreslení vede k ovlivnění rozvo je dítěte

především v oblast i verbální inteligence, rozvo je řeč i a psychosociáln í

oblast i.

1.5.1 Poznávací procesy

Člověk se rodí s genet icky danými int eligenčními předpoklady. Ty se

během ţivo ta rozvíje jí. U slyšíc ího dítěte, vyrŧstajíc ího v př iměřeně

podnětném prostředí, se neverbální (názorová) a verbální ( slovní) sloţka

int eligence rozví jí v podstatě vyrovnaně. Jinak je tomu u dět í se sluchovou

vadou. Neverbální sloţka se sice rozvíjí na úro vni vrozených genet icky

daných předpokladŧ, ale verbální sloţka se opoţďuje, čímţ dochází ke

značným disproporcím (Šedivá, 2006). Dalš í znevýhodnění představuje

získávání poznatkŧ jen v př ímém vizuálním nebo hmatovém kontaktu. To se

projevuje nápadnými znaky ve vývo ji poznávacích procesŧ . Myšlení je tak

vázáno na konkrétní realitu. Je tedy obt íţnějš í dosáhnout takového stupně

porozumění, aby byl jedinec se sluchovým post iţením schopen abstrahovat a

uvaţovat hypotet icky. Rozvo j logických operací po jmového my šlení bývá

pomalejš í (Vágnerová, 2008).

1.5.2 Řeč

Jak uvádí Lechta (2002), u dět í s vrozenou, tzv. prelingvální hluchotou

sledujeme stejně jako u slyš íc ího dítěte předverbální zvukové pro jevy (kř ik,

kř ik s citovým zabarvením, pudové ţvat lání) , i kdyţ mohou být t ypick y

deformované. Avšak v období, kdy má nastoupit stadium napodobujícího

ţvat lání (zejména v dŧsledku zapo jení vědomé sluchové kontroly), zvukové

projevy ko jence postupně zanikají. A v dalším prŧběhu se jejich řeč bez

odborného vedení nevyvine . U dět í se získanou hluchotou je dŧleţitým

18

faktorem věk, v němţ ke zt rátě sluchu došlo. Jest liţe ke zt rátě sluchu do jde

v období, kdy schopnost orální řeči ještě není dostatečně zafixována a o dítě

není odborně postaráno, úroveň osvo jené řeči se postupně sniţuje. Za tzv.

post lingvální hluchotu povaţujeme ztrátu sluchu po dosaţení věkové hranice,

kdy je schopnost orální řeči jiţ dostatečně upevněná.

Akt ivní verbální pro jev je u prelingválně těţce sluchově post iţených

obt íţný. Jednot livé hlásky jsou tvořeny zapamatováním si kombinací pohybŧ

mluvidel a vibrací. Chybí zde zpětná sluchová vazba. Obt íţe se pro jevují ve

fono logické oblast i. Jedinec se s luchovým post iţením těţko koordinuje

dýchání s fonací, a proto nemŧţe dosáhnout přesné art ikulace, těţko

napodobuje melodii řeči. Častá je monotónnost projevu a nepř iměřeně hlasit á

řeč. V sémant ické oblast i je narušeno především porozumění významu

jednot livých slov. Dochází k jejich zaměňování či nesprávnému pouţívání. S

t ím souvis í i chudší akt ivní slovní zásoba. V syntakt ické oblast i se pro jevuje

sluchové post iţení v omezené znalost i gramat ických pravidel. Jedinc i se

sluchovým post iţením často nedodrţují správnou větnou stavbu a

nezachovávají slovosled. Verbální i pí semný pro jev bývá z jednodušený.

Mnohdy je syntax ovlivněna gramat ickou odlišnost í znakového jazyka, kter ý

je pro sluchově post iţené bliţší. V souvis lost i s předchozími, bývá ovlivněna

i pragmat ická rovina. Jedná se o komunikační vyuţit í jazykových kompetencí.

Vzhledem k obt íţnému osvo jení mluvené řeči je zákonit ě narušena i tato

sloţka (Vágnerová, 2008).

1.5.3 Sociální oblast

Dítě se sluchovým post iţením má spektrum informac í o světě ochuzené o

mimovo lné sluchové vnímání. Chápání sociálníc h vztahŧ tak mŧţe být

zkresleno (Šedivá, 2006). Bývá zhoršena sociální or ientace. Neporozumění

určitým daným pravidlŧm nebo neporozumění aktuálnímu verbá lnímu sdělení

mŧţe mít za následek zvláštnost i v chování, které major it ní spo lečnost nemusí

chápat . V kontaktu se slyš íc ími je největší zátěţí neschopnost snadného

porozumění, coţ mŧţe vést k frustraci, agresi a desor ientaci. Vzájemná

int erakce je pak omezena na výměnu nejdŧleţitějš ích informací. To vše mŧţe

vést k sociální izo laci. Lidé s prelingválním sluchovým post iţením mívaj í

také obt íţe v sebeovládání. To se běţně rozvíjí pomocí verbálně sdělených

19

poţadavkŧ spo jených s vysvět lením dŧvodu. Absence těchto poţadavkŧ tak

vede k tomu, ţe se i v dospělém věku ř ídí především svými pocity a

potřebami (Vágnerová, 2008) .

20

2 KOCHLEÁRNÍ IMPLANTÁT

Od počátku vzdělávání sluchově post iţených jsou zaměřeny snahy učitelŧ i

jiných odborníkŧ na metody př ibliţujíc í sluchově post iţenému svět zvukŧ.

Z počátku toto snaţení zahrnovalo především hledání vhodného akust icky

zesilu jícího prostředí (např. jeskyně, sudy apo d.). Později se pouţíva ly rŧzné

t rubice, které vedly zvuk př ímo do zvukovodu. S rozvo jem vědy a techniky se

začaly vyrábět a uţívat rŧzné elektr ické a e lektronické zesilovače zvukŧ,

které se vyvíjely aţ do podoby dnešních sluchadel. Avšak ani to

nejvýkonnějš í a nejmodernějš í sluchadlo nedokáţe kompenzovat zt ráty sluchu

př i oboustranné prakt ické hluchotě, kdy je Cort iho orgán natolik poškozen, ţe

nemŧţe převádět sluchové podněty do sluchového analyzátoru v mozkové

kŧře (Svobodová, 2005) .

Přibliţně před pět advacet i lety se však objevily první zprávy o kochleární

neuroprotéze. Bylo vyvinuto něko lik t ypŧ kochleárních implantátŧ jako nová

naděje pro těţce s luchově post iţené. Věda a technika jdou stále dopředu a

zdokonaluje se nejen techno logie a provedení samot ného implantátu ale i

zpŧsob vedení operace, nastavování řečového procesoru a zapojování

jednot livých elektrod do činnost i (Svobodová, 2005).

2.1 STRUČNÁ HISTORIE KOCHLEÁRNÍCH IMPLANTACÍ

První zprávy o př ímé elektrické st imulaci sluchového nervu se ob jevily

v roce 1956 ve Francii. Tento rok je spo jen se jmény Djourno a Eyr ies. Tyto

záznamy popisují výs ledky elektr ické st imulace zavedením jednoduché

elektrody do oblast i větvení rovnováţného nervu. V roce 1961 dr. Willia m

House z Los Angeles voperoval zcela neslyš ícímu pacientovi pět ielektrodový

systém se vzdálenou referenční elektrodou. Své výs ledky však zveřejňu je aţ

v roce 1973. Dr. R. P. Michelson z USA provádí svo ji první implantac i roku

1971. Od roku 1977 se zájem o kochleární implantace rozšiřuje i do Austrálie

a evropských zemí (Španělska, NSR, Rakouska, Anglie a Švýcarska) . Období

rozvo je kochleárního implantátu s více elektrodami začalo po roce 1978.

V tomto roce zavádí v Austrálii pro f. Gream Clark do hlemýţdě pacienta

21

implantát s něko lika elektrodami. O čtyř i roky pozdě ji je jiţ tento implantát

vyráběn komerčně. U nás byl prŧkopníkem MUDr. Miloš Valvoda z ORL

kliniky FVL UK v Praze. První neuroprotéza byla voperována pacientovi 19.

ledna 1987 (Hrubý, 1998 ; Kabelka, 2009).

V současné době se kochleární implantací zabývá něko lik firem Advanced

Bionics (USA), Cochlear (Austrálie), Med -El (Rakousko), MXM (Francie).

Rozvíjet se začínají i asijské firmy – Material So lut ions techno logy (Korea),

Shanghai LISTENER Medical Techno logies Ltd. (Čína), Nurob io sys (Korea)

a Pacetronic (Indie). Na kvalitu zař ízení jsou kladeny nejvyšší poţadavky.

Proto do roku 2008 měli povo lení FDA (Federal Drug Administ rat ion v USA)

první t ř i výrobci (Advanced Bionics, Cochlear a Med-El) a to jak pro dospělé

tak pro dět i (Kabelka, 2009).

V současné době jsou pro Českou republiku největšími dodavatel i

kochleárních implantátŧ australská firma Cochlear a rakouská firma Med -El.

Kochleární implantát je v České republice operován od roku 1993 a to pouze

v Praze, Motole. Operace d ět í provádí doc. MUDr. Zdeněk Kabelka a operace

dospělých provádí as. MUDr. Skř ivan .

V České republice se na kochleární implantace specia lizují dvě centra.

Otorhino laryngo logická klinika 2. lékařské fakult y Univerzity Kar lovy ve

Fakultní nemocnici v Praze – Motole se specializuje na operace dět í a

mladistvých do 18 let . Klinika otorhino laryngo logie ve Všeobecné fakultní

nemocnic i př i 1. lékařské fakultě Univerzity Kar lovy v Praze se spec ializu je

na operace dospělých (<ht tp://www.suk i.cz/ index.php?clanek=2>).

2.2 CHARAKTERISTIKA KOCHLEÁRNÍHO IMPLANTÁTU

„Kochleární (nit roušní) implantát je elektronická funkční smyslová

náhrada, která neslyš ícím př ináší s luchové vjemy př ímou elektr ickou

st imulací (dráţděním) sluchového nervu uvnit ř hlemýţdě vnit řního ucha .

V České republice se pouţívá především implantační systém Nucleus

australské firmy Cochlear (Ho lmanová, 2002, s. 59). “

22

Kochleární neuroprotéza má část vnější a vnit řní. Vnějš í část je tvořena

mikrofonem, zvukovým procesorem a vys ílací cívkou. Mikro fon je uloţen

v závěsném sluchad le, které je za bo ltcem operovaného ucha, př idrţovaném

individuální ušní t varovkou. Zvukové impulsy jsou přes konektorovou šňŧrku

vedeny do zvukového procesoru. Ten je umístěn kdeko li na těle tak, aby

nebránil pohybu a nedošlo k jeho mechanickému poškození. Zvukový

procesor signály speciá lně kóduje a filt ruje, aby byly sluchovému analyzátoru

předávány především řečové podněty. Upravené signály jsou vedeny pře s

konektorovou šňŧrku do vys ílací c ívky, která je umístěna na hlavě přes ně nad

podkoţní př ijímací cívkou dvěma silnými permanentními magnety. Část

vnit řní obsahuje př ijímací cívku , elektrodové po le a elektronické obvody s

dvaadvacet i (resp. čtyř iadvacet i) elektrodami. St imulační impulsy z vys ílací

cívky jsou př ijímány cívkou , která je voperována do kost i skalní a je překryt a

kŧţí. Dále se signál dekóduje a v předepsaném pořádku je př iváděn na

jednot livé elektrody. Ty jsou prstencovit ě uspořádány a kaţdá přenáš í

dráţdění na zakončení sluchového nervu v rŧzných místech kochley

samostatně . Tak je za jištěno diferencované vnímání rozličných sluchových

vjemŧ. Do implantované část i je vys ílací cívkou převáděna také energie

potřebná pro napájení elektroniky, coţ má tu výhodu, ţe v imp lantované část i

nejsou ţádné bater ie, které by se musely čas od času operat ivně měnit (Hrubý,

1998; Svobodová, 2005).

2.2.1 Kochleární implantáty firmy Cochlear

Australská firma Cochlear, které patří i kochleární implantát Nucleus 5, se

řadí v současné době k největším výrobcŧm kochleárních implantátŧ na světě.

V České republice je hlavním dodavatelem. U nás program kochleárních

implantací Nucleus funguje víc jak 15 let . Výhradním dovozcem kochleárních

implantátŧ firmy Cochlear pro Českou republiku je od roku 1995 firma Aima,

s.r .o . Tato firma zajišťuje spo lehlivé zázemí programu kochleárních

implantací Nucleus po st ránce obchodní, organizační a odborně poradenské

(<ht tp://www.aima.cz/aima_kont .htm>).

Nejnovější systém Nucleus 5 je k dispozici českým uţivatelŧm od ledna

roku 2010. V rozhovoru pro časopis Gong uvádí inţenýr Tomáš Tichý

z Laboratoře elektronických smyslových náhrad FEL ČVUT, ţe z áklad

23

systému Nucleus 5 tvoř í kochleární implantát Nucleus řady CI500, zvukový

procesor Nucleus CP810 a dálkový ovladač Nucleus CR110. Implantát

Nucleus CI5OO je tenk ý, velmi spo lehlivý, odo lný vŧči nárazŧm a š etrně se

zavádí do hlemýţdě. Je t vořen 22 elektrodami a je velmi přesný. Pouzdro je

vytvořeno z t itanu a silikonu. Díky vyj ímatelnému magnetu je umoţněno

bezpečné vyšetření magnet ickou rezonancí MRI po odstranění magnetu do 3

Tesla. Procesor je vybaven novým dálkovým ovladačem, který umoţňuje

např íklad zkontrolovat stav procesoru, bater ie, cívky a kabelu cívky. Dalš í

výhodou jsou nové algor itmy zpracování zvukového signálu, např íklad

algor itmus Zoom umoţňuje směro vé slyšení. Systém Nucleus 5 získal něko lik

prest iţních mezinárodních ocenění, jedním z nich je prvenství v medicínské a

vědecké kategorii „Australian Internat ional Design Award“ a „ID Design

Award – Design Dist inct ion Winner“ v kategorii zdravotnických prostředkŧ

(Křesťanová, 2010).

Obrázek 1 Kochleární implantát Nucleus 5

(<ht tp://www.cochlear.com/au/nucleus -cochlear- implants/nucleus5>)

2.2.2 Kochleární implantát y firmy MED-EL

Kromě implantátu firmy Cochlear se na českém t rhu objevují i implantát y

od rakouské firmy MED -EL. V České republice ji zastupuje firma AudioNIKA

s.r.o . Nejnovějš ím výrobkem f irmy MED–EL, který je dostupný českým

uţivatelŧm, je kochleární implantát CONCERTO. Ten lze v České republice

implantovat od ledna roku 2011 spo lu s řečovým procesorem OPUS 2.

24

Implantát je uloţen v t itanovém pouzdře . Výkonná elektronika l 100

umoţňuje paralelní zpracování signálu s pouţit ím vysokých frekvenc í

st imulace. Implantát je navrţen pro minimální invazivní chirurgické techniky

a t ím usnadní a urychlí dobu ho jení. Rozměry implantátu ( je o 25% menší co

do šířky i velikost i neţ předešlý typ SONATA TI 100) umoţňují implantaci i

u malých dět í v út lém věku . Dalš í výhodou je, ţe elektrodový svazek MED -

EL vniká hluboko do kochlei (aţ do 31,5 mm) a umoţňuje t ím st imulaci jiţ od

kmitočtu 80 Hz . Tím dosáhne lepší barvy zvuku a srozumitelnost i řeči. Tento

svazek je velice tenký a minimálně tak poškozuje oko lní tkáň

(<ht tp://www.audionika.cz/medel/?concer to -novinka>).

Obrázek 2 Kochleární implantát Med -El (CONCERTO)

(<ht tp://www.audionika.cz/medel/?vnit rni - implantovana-cast>)

2.3 VÝBĚR KANDIDÁTŦ PRO KOCHLEÁRNÍ IMPLANTACI

Výběr kandidátŧ pro kochleární implantaci je sloţitý proces, který započne

na základě ţádost i lékaře nebo rodiče neslyš ícího dítěte . Dítě je podrobeno

komplexnímu vyšetření a je odborníky sledováno po dobu šest i měsícŧ. Za

tuto dobu se dá také spo lehlivě zhodnot it př ínos sluchadla, za předpokladu, ţe

byla zajištěna dobrá rehabilitace se sluchadlem.

25

2.3.1 Krit ér ia pro vo lbu kand idátŧ

Zásadní ro li hrají př i výběru kandidátŧ kochleární implantace audio logická

kr itér ia. Kochleární implantát je určen pro dět i, „které se narodily

s oboustranným těţkým post iţením sluchu a kde ani intenz ivní re habilitace

s výkonnými s luchadly vnímání a rozvo j řeči neumoţňuje (Ho lmanová, 2002,

s. 61)“. Dále je kochleární implantát doporučován pro starší dět i, u kterých

došlo k prohloubení sluchové vady a kterým nadále sluchadlo nepř ináší

dostatečné sluchové infor mace. Př i posuzování těchto uchazečŧ klademe

dŧraz na dobře rozvinutou mluvenou řeč, nebo alespoň dobré předpoklady pro

další pokroky v této oblast i. Také dět i ohluchlé po zánětu mozkových blan

nebo z jiných př íčin mohou být vhodnými kandidáty. Kochleární implantát

naopak není vhodný „v př ípadech hluchoty zpŧsobené poruchou sluchového

nervu nebo centrálních sluchových drah, př i chronickém středoušním zánětu a

př i nálezu anatomické abnormality hlemýţdě (Holmanová, 2002, s. 61)“.

Dŧleţitý význam pro výběr vhodných kandidátŧ kochleární implantace maj í

psycho logická kr itér ia . U kandidáta kochleární implantace se sleduj í

schopnost i a vlastnost i, které umoţní vyuţit í kochleárního implantátu a budou

vést k rozvo ji sluchu a řeči. U dět í s kombinovaným post iţením je cíle m

především zlepšení kvalit y jejich ţivo ta. U kandidátŧ v pubertálním a

ado lescenčním věku se hodnot í také dostatečná mot ivace k nošení vidit elných

část í implantátu. Velice dŧleţitá je informovanost rodičŧ o moţnostech,

omezeních a r izicích kochleární imp lantace. Mezi logopedická kr itér ia patř í

předpoklad, ţe kandidát celodenně uţívá výkonná sluchadla a systemat icky

rehabilituje sluch a řeč. Nezbytná je dobrá logopedická péče , která je

zajištěna klinickým logopedem nebo speciálním pedagogem jiţ před op erací a

následná logopedická péče dop lněná o klinického logopeda z CKID (centrum

kochleárních implantací u dět í) , odkud je pooperační péče ř ízena. Dalš ími

kr itér ii je dobrý zdravotní stav dít ěte, který umoţňuje chirurgický zákrok.

Dŧleţit é je otolaryngo log ické vyšetření, které musí vyloučit zánět livé změny

ve st ředouší, vyšetření anatomických poměrŧ ve spánkové kost i a vyšetření

prŧchodnost i hlemýţdě pomocí zobrazovacích metod, HRTC (vysoce

rozlišujíc í výpočetní tomografie) nebo magnet ické rezonance. Kandid át

podstoupí také neuro logické vyšetření, které musí vyloučit takové post iţení

26

centrální nervové soustavy, které by znemoţňovalo vyuţit í implantátu

(Vymlát ilová, 2009) .

2.3.2 Vyšetření kandidátŧ

Vyšetření dít ěte před kochleární implantací probíhá ve dvo u fázích. První

fáze t rvá aţ do doby, kdy jsou materiály dítěte předloţeny komis i.

V t říměsíčních intervalech se provádí foniatr ická, psycho log ická a

logopedická diagnost ika, kdy se vyhodnocuje závaţnost sluchové vady i je j í

funkční dopad na vývo j řeči a jazyka . Vyuţívají se aud iometr ická vyšetření,

př i kterých je nutná akt ivní spo lupráce dítěte (např. tónový audiogram, slovn í

audiogram), doplněná metodami objekt ivní audiometr ie (např. OAE, BERA).

Během druhé fáze jsou uchazeči o kochleární implantaci krátk odobě

hospit alizováni na ORL klinice 2. L F FN v Praze–Motole. Provádí se

komplexní vyšetření otorino laryngo logické, pediatr ické, neuro logické,

vest ibulární, počítačová tomografie nebo magnet ická rezonance a u starších

dět í elektr ická promontorní st imulace s luchového nervu (Ho lmanová 2002).

Výsledky vyšetření jsou předloţeny komis i odborníkŧ, která zasedá

čtyř ikrát ročně, v urgentních př ípadech (např. hrozící uzavření hlemýţdě)

proběhne mimořádné jednání. Zde probíhá hodnocení jednot livých ind ikací a

ty jsou potvrzeny nebo zamítnuty. Schválení kandidát i jsou předloţeni

jednot livým zdravotním po jišťovnám a ty jednají o uhrazení implantátu. Cena

jednoho implantátu se pohybu je okolo 750 000,- Kč. Jakmile po jišťovna

implantaci schválí, mŧţe se začít hledat vhodn ý termín operace (Kabelka,

2009).

2.4 KOCHLEÁRNÍ IMPLANTACE

Uţivatele kochleárních implantátŧ mŧţeme rozdělit na dvě skupiny lidí. Do

první skupiny patř í prelingválně neslyš ící dět i asi do šest i let věku, je jichţ

mozek je dostatečně plast ický, aby tak byl schopný odpovídajícím zpŧsobem

reagovat na nové, dosud neznámé zvukové podněty. Pokud je vše v pořádku,

př ijme dítě implantát jako nový smysl a naučí se s ním slyšet . Je to však

dlouhodobý a namáhavý proces.

27

Druhou skupinu tvoř í ohluchlí lidé jakéhoko li věku, jejichţ sluch se před

ohluchnut ím normálně rozvinul. Jakmile do jde k obnovení signálŧ na

sluchovém nervu, jsou obvykle velmi rychle schopni zvuky opět vnímat .

2.4.1 Výběr kochleárního implantátu

Dŧleţitý je výběr vhodného typu implantátu. U ná s je dosud nejpouţívanějš í

NUCLEUS® Freedom™. Část př íst roje, která je zaimplantovaná, by měla mít

ţivotnost více neţ 80 let a měla by mít maximální spo lehlivost . Měla by

umoţnit vyšetření pomocí magnet ické rezonance o síle 3 a více Tesla. Dalším

rozhodujíc ím kr itér iem je velikost př íst roje a s t ím souvisejíc í mnoţství kost i,

které je nutné odebrat pro uloţení př íst roje do kost i skalní. Rozhodující je i

tvar př íst roje a svazku elektrod, odolnost vŧči nárazŧm a voděodolnost u

zevní část i, t rvanlivost bater ií, moţnost př ipo jení na dalš í zvuková zař ízení,

přehledné uţivatelské programy pro rŧzná zvuková prostředí, flexibilit a

systému a moţnost elektronických d iagnost ik funkčnost i př íst ro je. Neméně

dŧleţitý je i pro fil firmy, její stabilit a, dokonalost servisu, ce losvětová

kladná odezva na daný výrobek a filo so fie systému a s ním spo jená moţnost

so ftwarového vylepšování funkce zevních i vnit řních část í implantátu

(Kabelka, 2009).

2.4.2 Prŧběh operace

Pacient je uveden do celkové anestezie. Zavedení kochleárníh o implantátu

provádí zkušený ušní chirurg pomocí operačního mikroskopu. V kost i za

uchem je vytvořeno mělké lŧţko, kam je bezpečně uloţeno tělo implantátu a

do hlemýţdě vnit řního ucha je zaveden jemný svazek elektrod. Poté se pomocí

stapediálního reflexu o věřuje funkčnost elektrod a změř í se odpověď

sluchového nervu na podráţdění . Doktoři tak dostanou zpětnou vazbu , jak

sluchový nerv reaguje na st imulaci prostřednictvím implantátu. Po skončení

operace, která t rvá zpravidla necelé t ř i hodiny, pacient st ráví v nemocnic i pět

aţ sedm dnŧ. Pokud se mezit ím neobjeví komplikace, je pacient propuštěn

domŧ (Holmanová, 2002; Kabelka 2009).

28

2.4.3 Programování zvukového procesoru

V tomto odstavci je podán jen st ručný náhled na programování zvukového

procesu, více se této problemat ice věnujeme v podkapito le nazvané

Nastavování řečového procesoru .

K prvnímu programování zvukového procesoru dochází obvykle za šest

týdnŧ po operaci. Př i programování musí d ítě určit zvuk nejniţší int enzity,

který je ještě schopno zaslechnout [hodnota T] a nejvyšš í intenzit y, který mu

však nesmí být nepř íjemný [hodnota C]. Podle vyhodnocených reakcí se

vytvoř í tzv. speciální poslechová „mapa“, kterou ještě během dalš ích návštěv

zpřesňujeme. „Programování se opakuje v pravidelných intervalech a jeho

cílem je nastavení opt imálního rozsahu st imulace jednot livých elektrod tak,

aby vyhovoval individuálním potřebám pacienta (Holmanová, 2002, s. 68).“

2.4.4 Úspěšnost operace

Obecně se uvádí, ţe úspěšnost implantace závis í z 30 % na proveden í

operace, ale ze 70 % na dokonalost i rehabilit ace. Předpokladem však zŧstává

opt imální nastavení zvukového procesoru. Nevhodné nastavení procesoru

mŧţe mít stejně negat ivní efekt jako špatně provedená operace (Tichý, 2009).

Mezi faktory ovlivňujíc í výs ledek operace a následné rehabilitace patř í

včasnost implantace. Výzkumy ukázaly, ţe u dět í s vrozenou nebo časně

získanou hluchotou, operovaných ko lem druhého roku věku, do jde s větš í

pravděpodobnost í k úspěšné rehabilitaci neţ u dět í operovaných později. A ni

včasná implantace však nezaručuje stoprocentní výs ledky. Mezi nejdŧleţit ějš í

faktory ovlivňujíc í úspěšnost implantace patří rozumové schopnost i

implantovaných dět í. Dět i s vyšší inteligencí jsou genet icky lépe vybaveny

k vyuţit í implantátu, snadněji se uč í a získané zkušenost i lépe aplikují. Také

nadání pro jazyk je rozhodujícím faktorem. Zahrnuje s lovní paměť, smysl pro

rytmus, art ikulační obrat nost , fonemat ický sluch apod. Akt ivní zapo jen í

rodičŧ také ovlivňuje úspěšnou rehabilit aci a je často podceňov áno. Přínos

implantace má úzký vztah také k et io logii sluchového post iţení . Dět i s tzv.

izo lovanými a nesyndromovými poruchami sluchu nemíva jí př idruţená

post iţení a s nimi souvisejíc í problémy s pozornost í, s učením apod.

(Vymlát ilová, 2009).

29

3 KOMPLEXNÍ SLUŢBY

Nová doba př ináší nové př ístupy moderní spo lečnost i k osobám se

zdravotním post iţením. Tyto př ístupy pak rŧzným zpŧsobem usilují o to , aby

se osoba se zdravotním post iţením, s luchově post iţená nevyjímaje, úspěšně a

v co největší míře zapo jila do spo lečenského ţivota. K tomu je nutné, aby se

sluchově post iţený a jeho oko lí vzájemně pochopili a př izpŧsobili. Proto jsou

sluchově post iţenému a jeho rodině nabízena veškerá opatření a podpora,

které post iţenému umoţní st rávit ţivot podle jeho představ . Pro tuto podporu

a opatření dnes uţíváme termín komplexní sluţby, který postupně nahrazuje

termín komplexní péče, kde byl klient mnohdy chápán jako pasivní př íjemce

sluţeb, bez moţnost i si je vybrat či dokonce odmítnout . Ludíková (2004, s.

11) doplňuje vymezení komplexních sluţeb o skutečnost , ţe „vycházej í

z moderní koncepce speciální pedagogiky. Ta je zaloţena na celoţivotní

podpoře započaté okamţitě po zjištění post iţení a provázejíc í post iţeného

otevřeným systémem nabídky po zbytek ţivota s cílem zlepšení kvalit y ţit í. “

Komplexní sluţby jsou poskytovány jak v rovině vert ikální, tak v rovině

hor izontální. Rovina vert ikální zahrnuje sluţby poskytované jedinc i a jeho

rodině od data zjištění vady aţ po smrt . V rovině hor izontální se na sluţbách

podílí mnoho inst itucí jednot livých ministerských resortŧ a to zdravotnictví,

ško lství, práce a sociálních věcí, ale i nestátní sektor. Tyto resorty př ímo

ovlivňují ţivot osob se sluchovým i jiným post iţením, ostatní resorty jako

ministerstvo financí, spravedlnost i a tp. ovlivňují spo lečnost všeobecně

(Finková, Ludíková, Rŧţ ičková, 2007).

V této kapitole, kterou jsme nazvaly Komplexní sluţby, chceme podat

přehled nejvýznamnějších inst itucí, které své s luţby nabíz í právě dětem

s kochleárním implantátem a jejich rodinám. Pro přehlednost tyto inst ituce a

jejich sluţby rozdělíme podle jednot livých ministerských resortŧ a dále na

rodinnou péči a komunikaci , př ičemţ si musíme uvědomit , ţe docház í

k propojování a spo lupráci mezi jednot livými inst itucemi např íč všemi

resorty.

30

3.1 RESORT MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŢE A TĚLOVÝCHOVY

Snahou Ministerstva ško lství, mládeţe a tělovýchovy je zajišt ění rovného

př ístupu ke vzdělání s ohledem na individuální potřeby, schopnost i a

dovednost i ale i přání a cíle sluchově post iţeného d ítěte a jeho rodiny. Dítět i

s kochleárním implantátem se dostává speciálně pedagogické péče, která se

všem těmto podmínkám snaţí vyhovět .

3.1.1 Logopedická a speciálněpedagogická péče

Podle Svobodové (2005) se př i speciálněpedagogické a logopedické péč i

uţívají speciálně pedagogické prostředky. Jsou to předevš ím metody

reedukace sluchu a řeči, dále pak rehabilit ace a v menší míře také metody

kompenzace zaměřené na zlepšování funkcí nepost iţených, které však

podporují rozvo j komunikačních dovednost í a sc hopnost i komunikovat

mluvenou řečí. Sovák (1980, s. 31) definuje reedukaci jako „souhrn speciá lně

pedagogických postupŧ, kterými se zlepšuje a v mezích daných moţnost í

zdokonaluje výkonnost v oblast i post iţené funkce. Reedukační metody se

zaměřují př ímo na porušenou funkci“.

Svobodová (2005) člení speciá lně pedagogickou a logopedickou péči podle

zaměření na t ři základní etapy, které se však vzájemně prostupují.

Před operací

Obvykle je dít ě se sluchovým post iţením jiţ v delš í systemat ické péč i

logopeda. V jiném př ípadě logoped co nejdř íve navazuje kontakt s dítětem a

jeho rodinou a také se snaţí poznat širší sociá lní zázemí dít ěte. Logoped se

seznamuje se zpŧsobem komunikace mezi dítětem a jeho okolím, s úrovní

vývo je řeči dítěte, s jeho individuální slo vní zásobou, schopnost í odezírat

apod. Logoped je také součást í t ýmu odborníkŧ, který rozhoduje o vhodnost i

kochleární implantace sluchově post iţeného dítěte (Svobodová, 2005) .

Podle Ho lmanové (2009) je základní podmínkou cílené a př ínosné práce

s dítětem celodenní uţ ívání sluchadel. Období předoperační př ípravy zahrnuje

rozvíjení sluchového vnímání. Práce s dít ětem je také zaměřena na odezírání.

Dŧleţitý je rozvo j komunikace. Vhodné je pouţívat všechny dostupné

31

komunikační prostředky, především pak znakov ý jazyk. Znak vţdy spo jujeme

s odezíráním slova a s posloucháním. Před implantací se u dítěte nacvičuje

podmíněná reakce na zvukový podnět . Rozvíjí se akt ivní poslech, př i němţ se

vyuţívají sluchové hračky nebo rytmické hudební nástroje. Dítě se uč í

rozpoznávat slyšený zvuk a svou reakcí upozornit rodiče nebo logopeda, ţe

zvuk slyš í.

Svobodová (2005) povaţuje za jednu z dŧleţit ých fází předoperačního

období př ípravu dít ěte a jeho rodiny na spo lupráci př i nastavování řečového

procesoru. Dítě se učí poznat a označit pomocí obrázkŧ, co je málo, co je

moc, co je méně a co je více. U nejmenš ích dět í je t řeba tyto úkoly co ne jvíce

zjednodušit a př izpŧsobit jejich věku. V praxi se ve lice osvědč ily obrázky

navrţené Centrem kochleárních implantací u dět í, které je součást í

Foniatr ického oddělení ORL kliniky 2. lékařské fakulty UK a Fakultní

nemocnice v Motole.

Obrázek 3 Málo, dobře, moc

(Holmanová, 2002, s. 65)

Dále se dítě učí dávat najevo, ţe určitý podnět vnímá a také , ţe určit ý

podnět přestalo vnímat (slyš ím – neslyš ím). Před samotným nastavováním

řečového procesoru se tomu dít ě učí prostřednictvím jiných analyzátorŧ,

zrakového, hmatového apod. Pokud tyto činnost i neděla jí dítět i velké obt íţe,

nacvičuje se reakce na ukončení řady přerušovaných zvukŧ se zrakovou

kontrolou. Logoped nebo rodič např íklad ťuká na tambur ínu a dítě po

ukončení řady zvukŧ vhodí kostku do krabice. Pokud dítě zvládá reagovat na

32

zvukový podnět sluchem, nacvičují se stejné reakce bez zrakové kontr oly

(Holmanová, 2002). Předoperační rehabilitace, která obvykle t rvá pŧl roku,

zahrnuje také krátký pobyt v nemocnic i, kde je dítě podrobeno lékařským

vyšetřením.

Nastavování řečového procesoru

Při nastavování intenzity dráţdění jednot livými elektrodam i je dŧleţit á

akt ivní spo lupráce dít ěte. Specializovaný technik vyhledává za pomoci

počítačového programu práh slyš it elnost i a práh př íjemnost i intenzit y

dráţdění pro jednot livé elektrody. Sousední elektrody a jejich int enzit y jsou

navzájem vylaďovány. Jed not livé elektrody se zapo jují postupně. Prahy

jednot livých elektrod se vlivem adaptace sluchové funkce a reedukace sluchu

mění a rozsah sluchového pole se zvětšuje. Nastavení procesoru se tedy

opakuje vícekrát v prŧběhu i něko lika let . Při nastavování jsou na d ítě

kladeny náročné poţadavky. Dít ě musí dát najevo, ţe signál slyší, nebo jiţ

neslyš í. Nejčastěji se tak děje prostřednictvím naučených pohybových

signálŧ. Dítě také musí rozliš it , zda je signál slabý, ţe je dobře slyš itelný

nebo ţe je př íliš silný. Takto je z jišťován práh př íjemnost i intenzity dráţdění

jednot livými elektrodami. Dítě dále rozlišuje, zda jsou podněty sousedních

elektrod po sobě jdoucí stejné, nebo některý z nich je s labší nebo silně jší.

T ímto zpŧsobem potom dochází k vzájemnému vyladění jednot livých

sousedních elektrod. Etapa nastavování řečového procesoru je náročná jak pro

dítě a jeho rodiče, tak pro specializovaného technika a logopeda, který je také

nastavování př ítomen. Úko lem logopeda je mimo jiné mot ivovat dítě, které

často zt rác í pozornost , všímat si neverbálních reakcí d ítěte na zvukové

podněty a t yto reakce vhodně int erpretovat (Svobodová, 2005).

Holmanová (2009) uvádí některé faktory, které programování procesoru

ovlivňují. Řadí mezi ně mimo jiné rozdíln é schopnost i dět í soustředit se nebo

rozdílné schopnost i naučit se poţadovaným reakcím na zvukový podnět .

Někdy mŧţe nastavování ovlivňovat také odmítání dítěte spo lupracovat s pro

něj cizím člověkem. Dítě mŧţe pociťovat st rach z neznámého prostředí i

neznámých předmětŧ. Takovým pro jevŧm se někdy mŧţe předcházet t ím, ţe

se dítě ještě před implantací seznámí s procesorem, vys ílací cívkou i dalš ím

př íslušenstvím. Př i samotném programování je pak dŧleţité předcházet př íliš

33

silnému podráţdění sluchového nervu, které mŧţe vést k nepř íjemným

pocitŧm. Př íliš hlas ité podněty mohou dítě po lekat a tato nepř íjemná

zkušenost mŧţe vést k odmítání spo lupráce př i programování ale i od

poslechu s implantátem vŧbec.

Následná speciálně pedagogická péče a reedukace sluchu

Začátek této etapy není přesně ohraničen. Některých prvkŧ reedukace

sluchu uţívá logoped v předoperačním období i u dět í s těţkou vadou sluchu.

Zaměření, obsah i rozsah reedukace se mění podle vývo je sluchového vnímán í

dítěte. V prŧběhu rehabilitace po kochleární implantaci se navazuje na prác i

v období před implantací, s t ím rozdílem, ţe se mŧţeme opř ít o nové sluchové

vjemy. Sluchové vnímání se rozvíjí postupně, zaměřujeme se také na

rozlišování a poznávání nových zvukŧ. Dítě se učí rozlišovat krátký, dlouhý,

vysoký, hluboký, t ichý a hlasit ý zvuk a jeden nebo více po sobě následujíc ích

zvukŧ. U dět í, které měly zkušenost i se zvukem zprostředkovaným sluchadly,

pokračuje rozvo j s luchového vnímání obvykle rychleji. Př i práci s dítětem je

dŧleţitý individuální př ístup rodičŧ, kteří s dítětem soustavně pracují i

zkušeného logopeda, který rodiče vede a poskytuje jim odborné poradenství

(Holmanová, 2009). Metodám reedukace sluchu a řeči věnujeme samostatné

podkapitoly.

Reedukace sluchu

Podle Svobodové (2005, s. 9) jsou reedukací sluchu (resp. řeč i) myš leny

„všechny speciá lně pedagogické ( logopedické) postupy, které jsou zaměřeny

na zlepšování funkce post iţeného sluchového orgánu (resp. na podporu

vývo je řeči)“. Reedukace sluchu je zaměřena na rozvo j akust ické a verbálně

akust ické gnóze, která zahrnuje poznávání, zapamatování a znovupoznávání

zvukŧ obecných i zvukŧ řeči a př ípadně i rozvo j hudebního a fonemat ického

sluchu. Dále se reedukace zaměřuje na rozvíjení schopnost i slyšené informaci

rozumět , asociovat ji s př íslušným obsahem a vyuţívat ji k dalš ím

myšlenkovým operacím.

Metody reedukace sluchu dělí Svobodová (2005, s. 15) „podle

formálního uspořádání na metody nefo rmální (výchova sluchu v běţných

ţivotních sit uacích) a metody formální (to jsou metody st rukturované a

34

systemat ické). Podle nárokŧ na sluchové vnímání mŧţeme metody dě lit na

metody globální (syntet ické) a metody analyt ické.“ Da lo by se ř íci, ţe metody

neformální vyuţívají více vnímání globální, metody formální spíše vnímání

analyt ické. Obě metody se však vzájemně dop lňují. Pro přehlednost uvádíme

srovnání jednot livých metod v tabulce.

Metody globální Metody analytické

Z hlediska vývoje

dítěte

Primární Sekundární

Věk rané dětství, předško lní

věk

předško lní věk, ško lní

věk

Záměrnost vyuţit í náhodných

situací

záměrné vytváření

podnětových sit uací;

postupné kroky

s konkrétními cíli

Mnoţství podnětů širší podnětové po le uţší podnětové po le

Řečové podněty zaměření více na

suprasegmentální

prostředky

zaměření i na

segmentální jednotky

Podněcování vývoje

řeči

vyuţit í frází, rozhovor systemat ické rozvíjení

slovní zásoby a

samostatného

vyjadřování

Vývoj mluvních

funkcí

spontánní úprava

mluvních funkc í

(napodobení)

reedukace mluvních

funkcí

35

Pozornost nezáměrná pozornost

záměrná pozornost

Učení vypracování

paměťových spo jŧ na

podkladě

emocionálních asociací

vypracování

paměťových spo jŧ na

základě diferenciace a

opakování; zpevnění

Posí lení správného

výkonu

sociální posílení

výkonu

vypracovaný systém

odměn

Spolupráce akt ivita rodiny a dít ěte rodina a dítě mj. plní

úko ly

Tabulka 4 Srovnání globálních a analytických metod

(Svobodová, 2005, s. 16)

Holmanová (2002) rehabilitační postup reedukace sluchu dělí na detekc i

(zjištění př ítomnost i zvuku), diskr iminaci (rozlišování dvou podně tŧ),

ident ifikaci (určování) a rozumění. Tyto postupy na sebe navzájem navazují a

jsou seřazeny podle vzrŧstajíc í náročnost i na sluchové vnímání. Detekce

zahrnuje schopnost reagovat na př ítomnost či nepř ítomnost zvuku. Dítě se uč í

svou pozornost zaměř it na zvuk jako zdroj informací. Ve smyslu diskr iminace

dítě nacvičuje vnímání podobnost i a rozdílŧ mezi dvěma či více zvukovými

nebo řečovými podněty. Rozlišuje hudební nástroje, krátké a dlouhé zvuky,

tóny hluboké a vysoké. Rozlišuje počet slabik, rozdíly slo v, která se liš í

souhláskou, délkou samohlásek apod. Ident ifikace označuje schopnost označit

zvukový nebo řečový podnět slyšeného zvuku. Dítě se učí např íklad poznávat

muţské a ţenské hlasy, reaguje na vlastní jméno a jména jiných lid í.

Rozumění pak zahrnu je pochopení významu řeči, které dít ě dokládá

odpovídáním na otázky, vykonáváním pokynŧ a účast í v rozhovoru.

Svobodová (2005) zvlášť vyčleňuje fázi opakování (zejména slovních

podnětŧ), které nevyţaduje pochopení, ale přesnou gnost ickou činnost

akust ickou a verbálně akust ickou.

36

Při reedukaci sluchu je nutno dodrţovat určité zásady, které vedou ke

zvýšení efekt ivity práce. Svobodová (2005) mez i t yto zásady řadí také

respektování vývo jové úrovně a dosavadní zkušenost i dít ěte, kdy veškeré

metody a formy práce je nutno vo lit tak, aby byly př iměřené konkrétnímu

dítět i. Za da lší dŧleţitou zásadu povaţuje respektování aktuálního stavu

dítěte. Především v počátcích reedukace je t řeba mít na pamět i snadnou

unavitelnost s luchové funkce. Sluchová cvičení by tedy mě la být krátká, ale

často opakovaná s prostorem pro hru a odpočinek. Zásada postupnost i a

soustavnost i reedukace znamená v podstatě sledování vývo je sluchového

vnímání a postupné zvyšování obt íţnost í metod i forem. Coţ zahrnuje mimo

jiné i to , ţe se zpočátku s dít ětem pracuje v akust icky výhodných

podmínkách, tedy v klidném prostředí. Postupně se akust ické podmínky

ztěţují. Mění se tempo a hlasitost řeči, vzdálenost mezi mluvčím a

posluchačem apod. Poslední zásadou je komplexnost . U dítěte s kochleárním

implantátem je reedukace sluchu ústřední činnost í, je však spjata i s rozvo jem

dalších schopnost í dítěte.

Reedukace řeči

Řečová výchova je neoddělitelně p ropojena se sluchovou výchovou.

Reedukace řeči je zaměřena předevš ím na podporu vývo je řečových funkcí .

Dítě př ijímá nové po jmy do své individuální slovní zásoby, asociuje si je

s obsahem a akt ivně je vyuţívá. Dále se vyvíjí mluvní funkce (tempo řeči,

art ikulace, správné dýchání, motorika svalstva mluvidel apod.). Podporuje se

vývo j jazyka a jeho formální utváření, někdy je moţno sledovat vývo j tzv.

jazykového citu. Hlasová výchova spočívá v nácviku fyz io logického tvoření

hlasu v př iměřené hlasové po loze (Svobodová, 2005) .

Vztah mezi rozvo jem sluchu a rozvo jem řeči je obousměrný, rozvo j sluchu

pozit ivně ovlivňuje rozvo j řeči a naopak. Sovák (1972) in Janotová (1996)

píše, ţe řeč sluchově post iţeného dítěte bychom měli rozvíjet komplexně.

Mluvíme tedy o mult isenzor iální výchově sluchově post iţeného dítěte. Je také

nutné si uvědomit , ţe sluchové vnímání dítě te s kochleárním implantátem

není „v normě“ a je proto dŧleţité rozvíjet dalš í komunikační schopnost i.

Rozvo j čtení př ináší dítět i nové jazykové zkušenost i a t ím pozit ivně ovlivňuje

37

vývo j řeči dítěte i vývo j sluchového vnímání. Odezírání, jak uvádí Svobodo vá

(2005), mŧţe být zejména pro dět i, které do doby operace vnímaly řeč pouze

pomocí odezírání, dŧleţitou součást í komunikace. Některá metodická po jet í,

např. audit ivně verbální terapie však odezírání dítěte spíše zamezují a

podněcují tak především jeho sluchové vnímání. I v metodických postupech,

které odezírání nevylučují, je však dŧraz kladen na reedukaci sluchu a na

vývo j sluchového vnímání. Odezírání je pak chápáno jako jeden z prostředkŧ

rozvo je řeči a se sluchovým vnímáním se navzájem koordinuje a do plňuje.

Holmanová (2002) píše, ţe odezírání je schopnost naprosto přirozená, ale

vyţaduje určité nadání. U dět í s vadami sluchu je t řeba jej neustále rozvíjet a

st imulovat . Velice dŧleţit é pro komunikaci je i rozvíjení vnímání výrazu

obličeje, jak p íše Janotová (1996). Dítě se sluchovým post iţením má sníţený

zájem o obličej nejbliţších osob, dokud si neuvědomí, ţe je pro něj obličej

zdro jem informací.

3.1.2 Moţnost i vzdělávání sluchově post iţených ţákŧ

Jak uvádí Finková, Ludíková a Rŧţičková (2007) výcho vně vzdělávac í

proces začíná ihned po narození d ítěte v rodinném kruhu. Po dovršení t ří let

se mohou rodiče rozhodnout , zda své dít ě zařadí do některého vzdělávacího

zař ízení a v př ípadě, ţe ano, do kterého. V našich podmínkách se jim nabíz í

v podstatě t ři moţnost i. Vzdělávání ve ško lách pr imárně určených těmto

dětem, ve ško lách logopedických nebo ve ško lách tzv. běţného typu formou

int egrace.

Mateřská školy pro sluchově postiţené

Jsou zř izovány př i některých základních ško lách pro sluchově post iţené.

Plní kromě běţných cílŧ a funkcí i dalš í spec ifické úko ly. Úzce spo lupracuje

s SPC a také s rodinou dítěte. Sobotková (2003, s. 101) in Horáková (2006, s.

137) vymezuje specifické úko ly mateřské ško ly pro sluchově post iţené takto:

„navazování komunikace, tvo ření a rozvíjení hlasu, rozvíjení zrakového

vnímání, zaměřené na nácvik odezírání, seznámení dítěte s moţnostmi

hmatového vnímání, rozvíjení jemné a hrubé motoriky, reedukace či edukace

sluchu, rozvíjení řeči od nejranějš ího věku a snaha vytvoř it u dět í kl adný

vztah k mluvení, začátky čtení pomocí globální metody, dosaţení funkční

38

komunikace s vyuţit ím nonverbálních prostředkŧ – mimiky, gest ikulace a

př irozených posunkŧ, př ípadně znakového jazyka“.

Základní školy pro sluchově postiţené

Tyto školy, jak píše Šedivá (2006), nesou všechny znaky spec iálního

zař ízení. Vyznačují se vyučováním v mikrotřídách s maximálním počtem 8 -10

dět í, individuálním př ístupem k ţákŧm, vyuţívání vizuálních pomŧcek ve

výuce, vyuţívá se i int ernet a součást í výuky jsou hodiny ind ividuáln í

logopedické péče. Dětem s kochleárním implantátem je zde poskytnuta

veškerá speciá lněpedagogická péče. Nevýhodou mnohdy bývá absence

správného řečového vzoru v ko lekt ivu t ř ídy. Zpravid la bývá upřednostňována

totální komunikace. Ve t ř ídách, které vzdělávají pouze ţáky s kochleárním

implantátem nebo nedoslýchavé, pak bývá vo lena orálně audit ivní metoda

(Konečná, Barvínková, 2009). Vzdělávání ve ško lách pro sluchově post iţené

je upraveno Vyhláškou č. 73/2005 Sb. Krahulcová (Qeswhic) píše, ţe t yto

ško ly jsou schopné nabídnout ţákŧm prostředí, které je jejich speciá lním

potřebám př izpŧsobené a to erudovaným výchovným př ístupem i specifickými

sluţbami. Nevýhodou však zŧstává, ţe dítě v takovém prostředí nemá to lik

př íleţitost í komunikace s intaktními dětmi. Za dalš í nevýhodu povaţuj í

někteř í rodiče fakt , ţe dít ě musí být často ve ško le pro sluchově post iţené

umístěno internátně a t ím dochází k jeho separaci od rodiny.

Střední školy pro sluchově postiţené

V současné době nabízejí st řední odborná učilišt ě, odborná učilišt ě a

prakt ické ško ly pro sluchově post iţené širokou nabídku moţnost í př ípravy na

profesní zaměření. Nejčastěji se př ipravují sluchově post iţení v oborech

st rojní mechanik, zámečník, šička, klempíř, čalouník, t ruhlář, krejč í, dámská

krejčová, kuchař apod. Nyní mají s luchově post iţení student i moţnost získat

matur it ní zkoušku také na st řední zdravotnické ško le, st řední prŧmyslové

ško le oděvní, st řední pedagogické ško le, st řední prŧmyslové ško le

elektrotechnické a na gymnáziu (Horáková, 2006).

39

Studium sluchově postiţených na vysokých školách

Horáková (2006) uvádí, ţe nabídku speciálních studijních oborŧ pro

sluchově post iţené tvoř í bakalářské obory Výchovná dramat ika neslyš ících

realizovaná na JAMU v Brně a Češt ina v komunikaci neslyš íc ích na

Filozofické fakultě UK v Praze. Jiné studijní obory jsou př ístupné studentŧm

se sluchovým post iţením v integrované formě.

Školy logopedické

Obdobně jako ško ly pro sluchově post iţené vyznačují se ško ly logopedické

menším počtem ţákŧ ve t řídě, individ uálním př ístupem k ţákŧm, vyuţíváním

spec iálních pomŧcek ve výuce apod. Součást í vyučování jsou hodiny

individuální logopedické péče. Obvykle jsou zde vzděláváni ţác i s narušenou

komunikační schopnost í z dŧvodu opoţděného vývo je řeči, těţké dysla lie,

spec ifických poruch učení, vývo jové dysfázie, lehčího stupně sluchové vad y

apod.

Integrace

Pojem int egrace není v surdopedické termino logii po jmem novým, avšak

dř íve jsme se setkávali s t ímto termínem ve smyslu nejvyšš ího stupně

socializace. Sovák (1980, s. 25) rozlišuje socializaci podle míry zapo jení do

pracovního a spo lečenského ţivota. Integraci pak chápe jako nejvyšš í míru

socializace a definuje ji jako „naprosté zapo jení a p lné splynut í defektního

jedince se spo lečnost í lidí zdravých, a to ve výchově a vzdělání, v pracovním

uplatnění i ve spo lečenském souţit í. Jedinec se stává zcela nezávis lým a

samostatným, neboť byl úplně zbaven defekt ivity a dokázal se subjekt ivně

vyrovnat se svou vlastní vadou, s přetrvávajícím defektem.“ Integrované

vzdělávání sluchově post iţených ţákŧ pak Janotová a Svobodová (1998)

chápou jako proces probíhajíc í v prŧběhu ško lních let , který př ipravuje

post iţeného ţáka na plnou integraci v dalš ím ţivotě. Potměšil (2007)

rozlišuje integraci ško lního charakteru a integraci jako celoţ ivotní proces.

Vhodnost integrace a výběr ško ly musí být vţdy posouzeny týmem

odborníkŧ speciálně pedagogického centra. Podle Svobodové (2005) je u dět í

s kochleárním implantátem posun int egrace do pozdějších let mnohdy

výhodnějš í, neboť sluchové vnímání, řeč i osobnost dítěte se vyvíj í

40

v individuálním časovém prŧběhu a výraznějš í rozvo j v těchto oblastech je

zřejmý i po něko lika měsících či letech. Krahulcová (Qeswhic) píše, ţe

studium na běţné základní ško le je pro neslyš ící dítě obt íţnějš í, ale poskytne

dítět i více sociálních zkušenost í a dovednost í a lépe je př ipraví pro

spo lečenské a pozdějš í pracovní uplatnění ve spo lečnost i.

Integrace však nemusí být vţdy pro dítě t ím nejvhodnějš ím řešením.

Př íčiny neúspěšnost i integrace mnohdy nejsou přesně určeny. Souralová

(2003) uvádí, ţe neúspěchy mohou souviset s individuálními vlastnostmi a

zvláštnostmi ţáka, u kterého sluchové post iţení často zpŧsobuje větš í

cit livost vŧči vlivŧm vnějšího prostředí.

3.1.3 Speciálněpedagogická centra pro sluchově post iţené

Tyto centra jsou zř izována př i základních ško lách pro sluchově post iţené.

Jako pr imární úko l SPC uvádí Horáková (2006) vo lbu vhodné rehabilitačn í

metody, která by podpořila rozvo j komunikačních schopnost í sluchově

post iţeného dítěte. Této volbě předchází audio logická a speciá lněpedagogická

diagnost ika. Dalš ími úko ly centra jsou depistáţ sluchově post iţených dět í,

jejich včasná surdopedická a logopedická intervence, poradenská, informační

a psychorehabilit ační pomoc poskytovaná rodinám se sluchově post iţený mi

dětmi, metodická pomoc sluchově post iţeným a je jich pedagogŧm

v integrovaných podmínkách a výchovně -vzdělávací péče o sluchově

post iţené dět i raného věku (Horáková, 2006; Souralová, 2003). Na základě

Vyhlášky č. 72/2005 Sb. se tato činnost uskutečňuje a mbulantně na pracovišt i

centra a návštěvami pedagogických pracovníkŧ centra ve ško lách a ško lských

zř ízeních, př ípadně i v rodinách, nebo zař ízeních, které o ţáky s post iţením

pečují. Šedivá (2006) píše, ţe specifickou činnost í jsou výjezdy pracovníkŧ

cent ra do přirozených podmínek dít ěte.

V rámci náplně práce poskytuje SPC poradenské a da lší sluţby také dětem

a ţákŧm s kochleárním implantátem př i začleňování do ško lního vzdělávacího

procesu. „V období okolo t řet ího a šestého roku věku dítěte se jedná

v podstatě o výběr ze t ř í moţnost í: nástup do 1) mateřské a základní ško ly

logopedické, 2) mateřské nebo zák ladní ško ly pro sluchově post iţené a 3)

mateřské nebo základní ško ly běţného typu formou individuální nebo

kolekt ivní int egrace (Konečná, Barvínková, 20 09, s. 185).“

41

3.2 RESORT MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ ČR

Lékař i jsou obvyk le první, se kterými se člověk se sluchovým post iţením a

jeho rodina setkávají. Své sluţby poskytuje resort zdravotnictví ve všech

etapách lidského ţivota . Tyto sluţby mŧţeme rozdělit podle doby pŧsobení na

prevent ivní péči a lékařskou péči. Do prevent ivní péče spadá genet ické

poradenství, péče o matku a dítě v době těhotenství a během porodu,

sledování r iz ikových dět í i prevent ivní prohlídky u ped iatra, jak uvád í

Finková, Ludíková a Rŧţ ičková (2007). Péče lékařská (otorino laryngo logická

a foniatr ická) zahrnuje mimo jiné i prevenci, poradenství a chirurgickou a

medikamentózní léčbu. Kromě péče foniatrŧ, audio logŧ a otolaryngo logŧ

mŧţe osoba se sluchovým post iţením spadat také do péče p sychiatra,

neuro loga, pediatra a dalších lékařských specialistŧ.

3.2.1 Screening sluchu u novorozencŧ

Včasná diagnost ika sluchové vady je jedním z ne jdŧleţitějš ích

prevent ivních opatření. Stanovení včasné diagnózy umoţňuje adekvátní

rehabilitaci a př ípadně vhodnou kompenzaci. V Praze proběhla 6. ř íjna 2011

konference s názvem „Včasná diagnost ika – předpoklad včasné a následné

péče o dět i se sluchovým post iţením“. Cílem bylo zmapovat a vyhodnot it

situaci v oblast i včasné diagnost iky sluchových vad v České republice.

Konference se zúčastnil také minist r zdravotnictví Leoš Heger, Doc. MUDr.

Pavel Komínek a MUDr. Eva Havlíková z ORL k liniky Fakultní nemocnice

Ostrava, MUDr. Helena Budošová z Ústavu pro péči o matku a d ítě v Praze –

Podo lí, Doc. MUDr. Zdeněk Kabelka, přednosta kliniky ušní, nosní a krčn í

UK, 2. LF a FN v Motole, MUDr. Olga Bendová z Hlasového a sluchového

centra Praha a odborníci ze st řediska Rané péče Tamtam Praha. Odborníc i

spo lu hovoř ili mimo jiné o dŧleţ itost i zavedení celoplošného screenin gu

sluchu u novorozencŧ. Ve většině oko lních státŧ uţ tento program funguje. U

nás se zat ím screening sluchu p rovádí u r izikových novorozencŧ a na

vybraných pracovišt ích. Např íklad Fakultní nemocnice Ostrava zavedla

plošný screening jiţ před dvěma lety, ná sledují ji i dalš í nemocnice v regionu.

K vyšetření sluchu novorozencŧ se vyuţívají metody atoakust ických emis í

(OAE), vyšetření pomocí evokovaných potenciá lŧ (BERA, CERA, ABR,

42

SSEP) a dále t ympanometr ie. Ovšem ne všechny vady sluchu se daj í

diagnost ikovat v tak brzkém věku, s čímţ je nutné počítat . Dále je nutné vzít

v potaz, ţe screening sluchu pomocí metody OAE neposkytu je stoprocentní

spo lehlivý výs ledek, rovněţ dalš í specializovaná vyšetření (BERA, SSEP)

mohou vést k falešně pozit ivním či negat ivním zá věrŧm (Křesťanová , 2012).

3.2.2 Centrum kochleárních implantací u dět í

Od roku 1966 funguje na ORL klinice UK 2. LF a Fakultní nemocnic i

v Praze-Moto le Centrum kochleárních implantací u dět í (CKID). Centrum

bylo zř ízeno Ministerstvem zdravotnictví. Dodnes je to jediné pracoviště ,

které je oprávněné k operačním výkonŧm kochleárních implantací. Vedoucím

tohoto centra je doc. MUDr. Zdeněk Kabelka, který je přednostou ORL

kliniky a Subkatedry pro dětskou otorino laryngo logii Inst itutu klinické a

exper imentální medic íny. Činnost CKID je zaloţena na spoluprác i

mult id isciplinárního týmu odborníkŧ. Tento tým tvoř í: otochirurg, foniatr,

klinický psycho log, otolaryngo logové, kliničt í logopedi, kliničt í inţenýř i a

audio logické sest ry. Tento tým se soustřeďuje na dvo u pracovišt ích a

spo lupracuje ještě s dalš ími odborníky neuro logem, rentgeno logem a

anestezio logem.

Centrum je rozděleno na ambulantní a lŧţkovou část . Lŧţková část je

součást í ORL kliniky. Ambulantní část je součást í Foniatr ického oddělen í

ORL kliniky. Odborníc i z ambulantní část i zajišťují předoperační a

pooperační rehabilitační péči včetně programování řečového procesoru.

Společně s odborníky z lŧţkové část i se podíle jí na výběru kandidátŧ

kochleární implantace. Úzce spo lupracují s logopedy a speciálním i pedagogy

v místě bydliště kandidáta na kochleární implantaci (<ht tp://www.ckid.cz/>).

K 8. červenci 2011 byl kochleární implantát Nucleus poskytnut jiţ 430

dětem, nejmladší bylo ve věku 17 měsícŧ. Kaţdý rok př ibývá asi 30 nových

dět í, kterým je kochleár ní implantát voperován. Všechny dět i jsou po operac i

dále pod dohledem odborníkŧ z CKID. Sleduje se nejen zdravotní stav

operovaných dět í, ale také př ínos kochleární implantace pro rozvo j sluchové

percepce, komunikačních a kognit ivních schopnost í a z hlediska stupně

int egrace do normálního ţivota. Př i hodnocení se sledují výs ledky dět í, u

kterých uplynu lo od nastavení řečového procesoru alespoň 24 měsícŧ. U 65%

43

takových dět í byla sledována schopnost porozumět řeči bez odezírání č i

schopnost telefonického ro zhovoru. Takové dět i mluví v rozvitých větách a

jejich řeč je dobře srozumitelná. Nejlepších výsledkŧ pak dosahují zpravidla

dět i operované brzy po ohluchnut í a také ty, které se narodily neslyš ící, ale

byly operované ko lem 2. roku věku (<ht tp://www.ckid.c z/aktual.asp>).

3.2.3 Centrum péče pro pacienty s kochleárním implantátem v Ostravě

Jak uvádí MUDr. Eva Havlíková v rozhovoru pro časopis Info -zpravodaj,

roku 2009 vzniklo ve Fakultní nemocnic i v Ostravě Centrum péče pro

pacienty s kochleárním implantát em. Před vznikem tohoto centra pracovníc i

abso lvovali cert ifikovaný kurz, který je opravňuje nastavovat řečové

procesory kochleárních implantátŧ. Centrum vznik lo na popud uţivatelŧ

kochleárních implantátŧ a rodičŧ implantovaných dět í z Moravskoslezského

kraje , pro něţ bylo do jíţdění do praţského centra kochleárních implantací ,

jako jediného pracoviště svého druhu , velice časově i finančně náročné.

Operace i první nastavování procesoru probíhá stále v Praze. V ostravské m

centru jsou však poskytovány sluţby starším dětem, zhruba od šestého roku .

Pracoviště nabízí moţnost úpravy nastavování řečového procesoru a u

nejmodernějších typŧ procesorŧ i výměnu náhradních dílŧ a základní servis.

Spolupráce s centrem v Praze je však velmi int enzivní. Do budoucna centrum

v Ostravě plánuje rozšíř it klientelu i na dospělé pacienty (Francová, 2011).

Operací kochleárního implantátu lékařská péče nekončí. Dítě spo lu se

svými rodiči dochází pravide lně během dalších let na kontro ly a dalš í

nastavování řečového procesoru.

3.3 RESORT MINISTERSTVA PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ

Resort ministerstva práce a sociálních věcí napomáhá sluchově

post iţenému a jeho rodině t ím, ţe mu umoţňuje př ístup k získávání

př íspěvkŧ, jednorázových dávek a sluţeb po celý ţ ivot , jak uvádí Finková,

Ludíková a Rŧţičková (2007).

44

Osob se sluchovým post iţením se týká něko lik zákonŧ a vyhlášek. Jedním

z nich je zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách ve znění pozdějš ích

předpisŧ. Díky tomuto zákonu byla Střediska rané péče zařazena do sezn amu

sociálních s luţeb. Tento zákon stanoví také výš i a nárok na moţnost čerpání

finančních prostředkŧ pro rodiče starající se celodenně a řádně o těţce

post iţené dítě. Zákon o sociálních sluţbách byl později nove lizován zákonem

číslo 261/2007 Sb. (zákon o stabilizaci veře jných rozpočtŧ).

Střediska rané péče pro sluchově postiţené

Raná péče, jako poměrně nový typ sociální sluţby, je pro sluchově

post iţené v České republice v současné době za jišťována v rámci Střediska

rané péče Tamtam. Dvě centrální pracoviště se síd lem v Praze a v Olomouci

poskytují své sluţby dětem se s luchovým nebo kombinovaným post iţením (z

nichţ jedno je sluchové) ve věku od narození do maximálně sedmi let a jejich

rodinám i širšímu sociálnímu prostředí. Zř izovatelem střediska Tamtam je

Federace rod ičŧ a přátel sluchově post iţených, o .s. Raná péče v sobě

kombinuje pedagogickou, psycho logickou, zdravotnickou a sociální práci.

Pracovníci jsou vybíráni z řad spec iálních pedagogŧ, psycho logŧ nebo

sociálních pracovníkŧ a procházejí rekvalifikačním kurzem poradce rané péče,

akreditovaným MPSV. Raná péče je koncipovaná jako terénní sluţba, v rámci

které pracovníci do jíţdějí ke klientŧm do jejich př irozeného domácího

prostředí na konzultace v pravidelných čtyř - aţ šest it ýdenních int ervalech

(Horáková, 2006; Péčová, 2009). Sluţby rané péče jsou ukončeny nejpozději

do nástupu dítěte do ško lního zař ízení. S dětmi ško lního věku dále pracuj í

návazná ško lská poradenská zař ízení, která spadají pod kompetence

Ministerstva ško lství, mládeţe a tělovýchovy (Péčová, 2009 ). Podle Vyhlášky

č. 72/2005 Sb. patř í do školských poradenských zař ízení pedagogicko -

psycho logická poradna a speciálně pedagogické centrum.

Dalším zákonem, který se př ímo dotýká sluchově post iţených osob, je

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanost i. Zmíně ný zákon hovoř í mimo jiné o

tom, ţe „fyz ickým osobám se zdravotním post iţením se poskytuje zvýšená

ochrana na t rhu práce.“

45

Podmínky, za kterých se poskytují dávky sociální péče pro osoby se

zdravotním post iţením, jsou upraveny ve Vyhlášce č. 182/1991 Sb. , kterou se

provádí Zákon č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení. Díky těmto zákonŧm

mŧţe být těţce s luchově post iţenému občanu poskytnut např íklad

jednorázový př íspěvek na opatření zvláštní pomŧcky. Př íspěvek se však

neposkytuje, pokud potřebnou pomŧcku propŧjčuje nebo plně hradí př íslušná

zdravotní po jišťovna.

3.4 NEZISKOVÝ SEKTOR

Finková, Ludíková a Rŧţ ičková (2007) uvádí, ţe sluţby, které z rŧzných

dŧvodŧ není schopen zajist it ţádný ze státních sektorŧ, bývají doplněny

nabídkou neziskových a nestát ních organizací. Vznik je dán především

poptávkou samotných sluchově post iţených. Uvádíme některé z těch, jeţ jsou

určeny př ímo pro rodiče a dět i se sluchovým post iţením.

Federace rodičů a přátel sluchově postiţených, o.s.

Federace rodičŧ a přátel slu chově post iţených je „neziskové občanské

sdruţení s celorepublikovou pŧsobnost í, sdruţujíc í rodiče, př íbuzné, přátele,

ale i odborníky, věnující se dětem se sluchovým post iţením (Fenclová, 2009,

s. 220)“. Federace vznikla z iniciat ivy rodičŧ v roce 1990. H lavním mot ivem

byla snaha pozit ivně ovlivnit vzdělávací i integrační moţnost i dět í se

sluchovým post iţením a zvýšit informovanost v této oblast i. Federace nabíz í

komplex sluţeb, které na sebe vzá jemně navazují a plně pokrývají potřeby

dět í se sluchovým post iţením, od narození do 18t i let věku , i jejich rodin.

Nabízí regist rované sociální sluţby, informační a poradenský servis a

vzdělávací a kulturně osvětové pro jekty. FRPSP je mimo jiné zř izovatelem

Bilingvální mateřské ško ly Pipan pro sluchově post iţené v Praze, Akt ivizačně

socializačního centra, Spec iální psycho logické poradny pro neslyš ící,

Střediska rané péče Tamtam nebo Info rmačního centra o hluchotě. Toto

centrum je jediným svého druhu v České republice, které na komplexní úrovni

zpracovává a zpř ístupňuje informace o sluchovém post iţení. Součást í centra

46

je i knihovna, v níţ je moţné najít lit eraturu, která se t ýká všech oblast í

sluchového post iţení (Fenclová, 2009).

Sdruţení uţivatelů kochleárního implantátu – SUKI

Sdruţení uţivatelŧ kochleárního imp lantátu je neziskovou organizac í

zaloţenou v roce 1994. Organizace sdruţuje především rodiče implantovaných

dět í, dospělé implantované a odborníky zabývajíc í se problemat ikou

kochleárních implantátŧ. Organizace spo lupracuje s CKID, s nadačním

fondem Pro lomené Ticho a s Evropským sdruţením uţivatelŧ kochleárního

implantátu. (EURO – CIU). Hlavní akt ivitou sdruţení, jak uvádí Beznosková

(2009) je organizování pravidelných setkávání uţivatelŧ kochleárního

implantátu a jejich rodin. Př i této příleţitost i mají úč astníc i moţnost vyměnit

si uţitečné informace i zkušenost i s vyuţíváním kochleárního implantátu.

Setkání jsou realizována t ř ikrát do roka. V létě probíhá týdenní rehabilitačn í

pobyt a na jaře a na podzim víkendové setkání. Pobyty jsou organizovány ve

spo lupráci s CKID př i Faku ltní nemocnic i v Motole. Na setkáních jsou

př ítomni odborníci z řad logopedŧ, psycho logŧ, technikŧ or ientujíc ích se

v záleţitostech spo jených s uţíváním kochleárního implantátu a dalš í

odborníci, kteř í nabízejí své sluţby a rady všem ú častníkŧm pobytu.

Aktivačně socializační centrum pro rodiny s dětmi se sluchovým

postiţením

V rámci tohoto centra poskytuje FRPSP standardizované a regist rované

sluţby rodinám s dětmi se sluchovým nebo kombinovaným post iţením. Sluţby

jsou kombinací speciálně pedagogického, psycho logického a sociálního

poradenství. Mezi hlavní cíle patř í podpora rozvoje dít ěte, která zahrnuje

nácvik a rozvo j komunikačních schopnost í, nácvik a upevňování motorických,

psychických a sociálních schopnost í dítěte , př ípravu dět í na vstup do

mateřské ško ly apod. Dalš ími cíly je podpora rodiny a rodičŧ, která se

zaměřuje mimo jiné na rozvo j vztahŧ v rodině, posílení citových vazeb,

nácvik komunikace mezi rodiči a dítětem, arteterapii, psychoterapii i kurz y

znakového jazyka. Sluţby jsou poskytovány předevš ím ambulant ní formou.

Jsou organizována setkání rodičŧ s dětmi, dále odborné přednášky a semináře,

47

spec iálně pedagogické poradenství, speciálně psycho logické poradenství a

logopedické poradenství.

3.5 RODINNÁ PÉČE

Rodina dítěte s kochleárním implantátem hraje nejdŧleţit ější úlohu

v rehabilitačním procesu. Rodiče jsou od nejút lejš ího věku dítět i základními

vzory pro celkový rozvo j i pro rozvo j sluchu a řeči. Proto je dŧleţitým

posláním odborníkŧ pomáhat rodičŧm, aby dítět i po skytovali co nejvíce

tvořivých a pozit ivních zkušenost í se zvukem a nasloucháním s cílem

podporovat komunikaci (Ho lmanová, 2002).

Především na rodině tedy záleţí, jakým zpŧsobem se dítě se svým

post iţením vyrovná a jak úspěšná bude jeho rehabilit ace po ko chleární

implantaci. Šedivá (2006, s. 34) uvádí, ţe „zpracování problému sluchového

post iţení rodiči zásadním zpŧsobem ovlivňuje to, jak bude dítě př ijímat samo

sebe, zda bude mít pocit , ţe za všechny jeho ţivotní pot íţe mŧţe právě

sluchová porucha, nebo bude- li jeho ţivotní pocit zaloţen na sebedŧvěře

plynoucí z úspěšného překonávání překáţek“.

Post iţení sluchu dítěte však mŧţe pro rodinu znamenat problém, kter ý

změní celý její dosavadní ţivotní styl. Kaţdý člověk vyrovnávající se

s faktem nevyléčit elného onemocnění prochází obvyk le pět i stádii, které

popsala Küblerová–Rossová (1969) in Říčan, Krejč ířová a ko l. (1997).

Obdobnými stádii procházejí i slyš íc í rodiče po potvrzení diagnózy je jich

neslyš ících dět í.

1. stadium šoku a popření skutečnost i – období prvních př íznakŧ kr ize.

Popírání realit y je u rodičŧ sluchově post iţených dět í častým jevem.

Vyskytuje se častěji a t rvá déle neţ u rodičŧ dět í se zjevnou vadou. Dítě

se tot iţ v době, kdy je zjištěna s luchová vada, ve svých pro jevech

obvykle výrazně neliš í od stejně starého dítěte.

2. stadium hněvu a kr it iky – rodiče hledají viníka. Toto stadium je často

velmi int enzivní a opětovně se vrací. Své výhrady rodiče směřu jí na

odborníky i sociální oko lí. Mnohdy dochází i k obviňování manţelŧ

navzájem v souvis lost i s otázkami týkajícími se pŧvodu poruchy. To

48

mŧţe mít neblahé následky na jejich partnerský vztah. Výhrady vŧč i

odborníkŧm jsou však bohuţel mnohdy oprávněné. Rodiče si stěţují na

nediskrétní a necit livý zpŧsob, jakým jim byla sdělena diagnóza je jich

dítěte. Rodiče býva jí také zmateni z lišících se názorŧ odborníkŧ na

prŧběh rehabilitace i zpŧsob komunikace dítěte s jeho oko lím. Stále

ještě není zcela dořešený spor mezi zastánci orální metody a totáln í

komunikace.

3. stadium smlouvání – tato fáze bývá méně výrazná neţ předcházející a

časově není přesně ohraničená. Rodiče se snaţí za kaţdou cenu vidět

jejich sit uaci rŧţovými brýlemi. Fakta vnímají selekt ivně a neúplně.

4. stadium deprese – v tomto období se většina rodičŧ svěřuje s pocit y

st resu, beznaděje, pocity méněcennost i i viny. Je to období intenzivního

proţívání př icházejíc ích změn souvisejíc ích se změnami ţivotního stylu.

V tomto období je velice dŧleţitý pocit pochopení a sounáleţ itost i

s ostatními rodiči, kteř í mají podobný problém. K tomuto účelu slouţ í

psychoterapeut ická sezení formou rodičovské skup iny. Zde mají rodiče

moţnost setkat se s dalšími rodinami a předávat si významné

individuální zkušenost i. Sdílená zkušenost má velkou cenu př i získávání

dŧvěry.

5. stadium př ijet í – rodiče se postupně smiřují se svým ţivotním údě lem.

V této fázi dochází i k hledání zt raceného ţivotního smyslu, který je

povaţován za dŧleţitou motivační sílu. V rámci psychoterapeut ického

př ístupu je snahou odvést rodiče od zaměření se na sebe samé a na

vlastní problémy a or ientovat je ke konstrukt ivní interakci a prác i

s jejich dít ětem.

Aby rodiče překonali všechna tato stadia, je t řeba jim poskytnout jak

emoční podporu, tak co nejvíce informací t ýkajíc ích se daného problému a to

formou poradenství i psychoterapie.

Psychoterapeut ická sezení mají podle Říčana, Krejčířové a ko l. (1997, s.

94) za úko l:

- „poskytnout emoční podporu př i překonání kr ize,

- korigovat stávající pocity bezmocnost i a bezvýchodnost i,

- hledat přiměřené perspekt ivy a př iměřené pozit ivní cíle,

49

- posílit integr itu rodiny“.

Při těchto sezeních se osvědčila forma rodičovských skupin. Skupina

poskytuje jedinc i zázemí v době, kdy jsou jeho kontakty s okolním světem

omezeny a kdy se stahuje sám do sebe. Ve skupině panuje pocit dŧvěry, kter ý

je umocněn t ím, ţe všichn i členové mají obdobné problémy a tak se mohou

lépe pochopit .

Krahulcová (Qeswhic) uvádí, ţe ve zpŧsobu, jakým se rodiče vyrovnávaj í

se skutečnost í, hraje významnou ro li také úroveň jejich vzdělání. Obecně lze

ř íci, ţe s moţnostmi a omezeními se ne jdř íve vyrovnávají rodiče se

st ředoškolským vzděláním. Rodiče s niţším vzděláním často nesprávně

odhadují druhotné následky vad s luchu. Pro rodiče s vysokoško lským

vzděláním je zase často obt íţné se smíř it s faktem, ţe dítě nebude schopno

splnit jejich vysoká očekávání.

3.5.1 Neslyš íc í rodiče

Šedivá (2006) uvád í, ţe neslyš íc í rodiče obvykle nemíva jí problé m

s př ijet ím neslyš ícího dítěte. Jsou spokojení, pokud je jich dít ě slyš í, avšak

nebývají zklamáni, prokáţe - li se u je jich dítěte sluchová vada. Neobjevuje se

ani problém v komunikaci s dít ětem. Př irozeným zpŧsobem naváţí s dít ětem

kontakt velmi brzy, např íklad formou znakového jazyka. Tyto rodiny však

mohou potřebovat odbornou pomoc později, kdy se objevu jí problémy př i

vymezování rodičovské kompetence a autori t y směrem ke svým dětem. U

neslyš ících rodičŧ se někdy mohou objevovat problémy ve vztahu k je jich

slyš ícím dětem. Dŧvodem mŧţe být skutečnost , ţe slyš ící dít ě je schopno lépe

komunikovat s okolím, získává více informací, je sociálně zdatnějš í a

v rodině přejímá „vŧdčí postavení“. Takové dět i pak mnohdy přebírají ro li

t lumočníka. Jsou tak na ně kladeny vyšší poţadavky, neţ které odpovídají

jejich zralost i.

50

3.6 KOMUNIKACE

Jungwirthová (2009) píše, ţe osvo jení a uţívání jazyka je do značné mír y

schopnost vrozená. Podmínkou rozvo je je však př ísun odpovídajících podnětŧ

v období tzv. kr it ické per iody. Lingvist ické studie pak prokazují existenc i

kr it ické per iody pro rozvo j jazyka, pro plnohodnotné a t vŧrčí uţívání

gramat ických pravidel. Podle Jungwirthové (200 9, s. 36) této skutečnost i

odpovídá i fakt , „ţe nejčastějš ím problémem ve vývo ji mluvené řeči (českého

jazyka) u dět í s kochleárním implantátem není ani tak bohatost slovní zásoby

(slovník), výs lovnost ( fonet ika) nebo přiřazování významu slovŧm

(sémant ika) , ale přetrvávající obt íţe př i porozumění a akt ivním pouţívání

gramat ických pravidel jazyka (syntax)“.

Jungwirthová (2009) dále píše, ţe názory na délku kr it ické per iody pro

rozvo j jazyka se liš í. V odborné literatuře je jako horní hranice udáván

obvykle věk šest i let . Poté se schopnost osvo jit si jazyk sniţuje. Osvo jením s i

určitého jazyka v období kr it ické per iody se dít ět i akt ivují syntakt ické

st ruktury mozku. Dít ě pak nebude mít v budoucnost i velký problém osvo jit s i

jazyk další. Jest liţe však nedo jde v kr it ické per iodě k osvo jení ţádného

jazyka, sniţuje se schopnost do budoucna zvládat mluvenou řeč. A to i v době

kdy díky kochleárnímu implantátu bude sluchová bar iéra odstraněna.

Velice dŧleţ itým kr itér iem pro úspěšnost rehabilitace dít ěte po kochleárn í

implantaci je tedy i zpŧsob komunikace dítěte s jeho oko lím a to v době před

operací i po operaci.

Jungwirthová (2009, s. 41) píše, „snad v ţádné jiné oblast i speciá ln í

pedagogiky dět í nenajdeme tak rozporuplné názory jako v otázce komunikace

neslyš íc ích dět í“. Ţádný př ístup nelze povaţovat za univerzá lně úspěšný u

všech sluchově post iţených. Smyslem této část i diplo mové práce není podat

vyčerpávající výčet všech moţných př ístupŧ, ale nast ínit některé z moţných

metod komunikace sluchově post iţených s jejich omezeními i výhodami. Př i

výběru vhodného komunikačního syst ému je vţdy dŧleţité zohlednit

individuální moţnost i kaţdého dítěte. Konečná vo lba pak zŧstává na rodičích.

V odborné literatuře se nejčastěji mŧţeme setkat se dvěma základními

komunikačními systémy. Audioorální je reprezentovaný mluveným jazykem

major it ní slyš ící spo lečnost i a vizuálněmotorický, který je zastoupený

51

znakovým jazykem, prstovými abecedami a znakovaným jazykem (Horáková,

2006).

Znakový jazyk

Horáková (2006) píše, ţe tento zpŧsob komunikace, pro neslyš ící zcela

př irozený má svŧj vlastní lexikon a gramat iku. Zákon o znakové řeči č .

155/1998 Sb. povaţuje znakový jazyk za základní dorozumívací prostředek

neslyš ících. Definuje ho jako: „př irozený jazyk a plnohodnotný komunikačn í

systém tvořený specifickými vizuálněpohybovými prostředky, t j. tvary rukou,

jejich postavením a pohyby, mimikou, poz icemi hlavy a horní část í t rupu“.

Klade náročné poţadavky na okolí dítěte, které se jej musí nauč it , jinak se

dítě dostane do komunikační izo lace. Prot i komunikaci prostřednictvím

znakového jazyka jsou mnohdy vznášeny argumenty, ţe brzd í řečový vývo j

dět í po kochleární implantaci. Ovšem podle výše zmíněné teor ie o kr it ické

per iodě vývo je jazyka mŧţe právě znakový jazyk, který je pro těţce sl uchově

post iţené jednou z př irozených moţnost í komunikace s okolím, ovlivnit

rozvo j syntakt ických st ruktur. Jungwirthová (2009) také zmiňuje výzkum

Meyera provedený pod zášt itou Centra kochleárních implantací v Hannoveru.

Prŧzkum odhalil, ţe 20 - 25% německých implantovaných dět í potřebuje

alternat ivní zpŧsob komunikace, tedy jiný neţ výhradní pouţit í mluvené řeči.

Jest liţe si tedy dítě osvo jí znakový jazyk před implantací, bude mít př ípadný

pomalejš í rozvo j mluvené řeč i po implantaci pro jeho kognit ivní a sociáln í

vývo j podstatně menší následky.

Orálně auditivní metoda

Tato metoda se ř ídí vývo jovými vzorci rozvo je slyšení, řeči, jazyka,

poznávání a komunikace skrze kaţdodenní činnost i a jako přirozená součást

hry (Estabrooks, 1999 in Ho lmanová, 2002). Základním předpokladem této

monosenzor ické metody je kompenzování poruch sluchu vhodnými sluchadly

nebo kochleárním implantátem. Cílem sluchově řečové terapie jak uvád í

(Krahulcová, 2002, s. 269) je „př ipravit nedoslýchavé a neslyšíc í dět i pro

ţivot v běţném výukovém a ţivotním prostředí, coţ jim umoţ ní stát se

samostatnými občany“. Hlavními sloţkami orálně audit ivní metody jsou

sluchová výchova (s dŧrazem na diskr iminaci, detekci a ident ifikaci zvukŧ),

52

odezírání a řečová výchova (především podněcování a vyt váření podmínek pro

řečovou produkci). Výhodou je, ţe se dítě učí jazyk většinové spo lečnost i. Ve

slyš ících rodinách je to pak jazyk i ostatních č lenŧ rodiny. Zvládnut í mluvené

i grafické podoby mateřského jazyka př ispívá k integraci a začlenění do

většino vé spo lečnost i. Tato metoda však není univerzálně pouţitelná pro

všechny neslyšíc í. Ne všichni jedinci s vadami sluchu jsou schopni dosáhnout

rozvo je řeči na takové úrovni, aby postačila jako plnohodnotný komunikační

systém (Šedivá, 2006). Tuto metodu v zahraničí propagují světoznámí

logopedové W. Estabrooks, M. Ho lm nebo také S. Archbo ld a B. Bert ram

(Holmanová, 2002).

Bilingvální metoda

Tato metoda spočívá v přenosu informací ve dvou jazykových kódech mez i

těţce sluchově post iţenými a slyš íc ími. Jední m kódem se rozumí znakový

jazyk jako jazyk mateřský pro jed ince se sluchovým post iţením a druhým

kódem je jazyk (nebo některá z jeho forem) většinové spo lečnost i. Tyto kódy

se však neuţívají simultánně. Nes lyšíc í se nejprve učí znakový jazyk jako

svŧj jazyk mateřský a následně jazyk major it ní spo lečnost i v míře, kterou

zvládne nebo v jeho psané podobě. Základním předpokladem pro zavedení

bilingvální metody je uznání znakového jazyka jako jazyka plnohodnotného a

rovnocenného jazykŧm mluveným (Krahulcová 2002 , Šedivá 2006).

Totální komunikace

Jednu z dalš ích metod komunikace definuje Krahu lcová (2002, s. 34) jako

„komplexní komunikační systém, který v sobě spo juje všechny pouţitelné

komunikační formy (akust ické, vizuální, slovní, nes lovní, manuální atd.)

k dosaţení účinného a obousměrného dorozumívání se sluchově pos t iţenými a

mezi nimi navzájem“. Termín totální komunikace pak vznikl spíše překladem

anglického „total communicat ion“ a významově by lépe odpovídal název

globální nebo celostní komunikace. Potměš il (2003) chápe systém totáln í

komunikace jako filozofický př ístup a uvádí definici, která byla př ijata roku

1976 př i 48. zasedání Výboru výkonných představit elŧ amer ických ško l pro

neslyš ící v Rochestru: „Totální komunikace je filozo fie spo ju jící vhodné

53

aurální, manuální a orální mody komunikace tak, aby se zajist ila efekt ivní

komunikace se sluchově post iţenými a zároveň také mezi nimi.“

Totální komunikace př ispěla ke zlomení tabu znakového jazyka a t ím i ke

zvýšení zájmu slyš ících odborníkŧ o výuku znako vého jazyka. Tato metoda

dodnes uţívaná v mnoha ško lách pro sluchově post iţené př ispěla také ke

sblíţení komunity Neslyš íc ích a s lyšíc ích.

Reflexivní metoda mateřské řeči Van Udena

Je to jedna z nejznámějších po lysenzor ických metod. Jedním z východisek

pro tuto metodu bylo podle Schmidtové (1995,1998) in Lechta (2002) zjištění,

ţe se př irozený model rozvíjení řeči dítěte přeruší ve chvíli, kdy se

diagnost ikuje sluchová vada. Pravděpodobným dŧvodem je emocionální šok.

Strategií této metody je snaha o korigování tohoto počínání rodičŧ a

soustředění se na funkci matky v rozvoji řeči dítěte. Př i této metodě se

uplatňuje běţný rozhovor s dítětem a metoda dvo jí ro le, kdy matka mluví

místo dítěte, aby tak formulovala slovy jeho přání a ţádost i (Ho lmanová,

2002). Snahou je zabránit tomu, ţe dít ě přestane uţívat svŧj hlas, zt rat í

orientaci na tvář a přestane s i uvědomovat existenci zvukŧ (Lechta, 2002).

Verbotonální metoda

Představitelem této polysenzor ické metody byl v devadesátých létech

minulého stolet í jazykovědec Glad ic. Lachkovičová (1995) in Lechta (2002) j i

charakter izuje jako globá lní metodu vycházející z „makromotoriky“ těla,

jejímţ cílem je osvo jení si zvukové řeči. Její př ínos je především na úrovn i

rozvíjení rytmu, intonace, art ikulace, poslechu a o rální řeči. Tato metoda

nepř ipoušt í ţádný zásah do úst dítěte, ale vyuţívá jednoduchý pohyb ruky a

t rojdimenzionální modely k znázornění postavení art ikulačního aparátu.

54

II EMPIRICKÁ ČÁST

4 CÍL VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ A STANOVENÍ PŘEDPOKLADŮ

V empir ické část i této diplomové práce jsme se pokusili př inést základní

poznatky z oblast i komplexní péče o dět i s kochleárním implantátem,

především pak úroveň informovanost i rodičŧ v dané problemat ice.

Dílč ími cíly bylo analyzovat prodlevu mezi stanovením d iagnózy a

provedením implantace a zpŧsob komunikace dět í v době před implantac í a po

implantaci, který je dŧleţit ý pro rozvo j všech oblast í osobnost i dítěte.

Na základě poznatkŧ získaných z odborných publikací, z vlastních

zkušenost í a názorŧ odborníkŧ v dané oblast i, jsme pro výzkumné šetření

stanovili t yto předpoklady:

1 . Většina dětí podstoupila kochleární implantaci do jednoho roku od

stanovení diagnózy.

2. Většina dětí , které navštěvují jinou školu neţ mateřskou nebo základní

školu pro sluchově posti ţené, komunikuje v době po implantaci převáţně

mluvenou řečí.

3. Většina rodičů je důkladně informována o průběhu, omezeních, rizicích

a moţnostech kochleární implantace.

55

5 POPIS PRŮBĚHU VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ

V prŧběhu roku 2011 byl sestaven dotazník t ýkajíc í se komplexní péče o

dět i s kochleárním implantátem. Formou elektronického kontaktu bylo

osloveno Sdruţení uţ ivatelŧ kochleárního implantátu (SUKI), které rozeslalo

dotazníky mezi rodiče dět í s kochleárním implantátem. Dá le jsme oslovil i

pracovníky Střediska rané péče Tamtam v Olomouci a v Praze , Střední ško lu,

základní ško lu a mateřskou ško lu pro sluchově post iţené v Olomouci.

Spolupráce s pracovníky všech zař ízení byla výborná. Ochotně př is líbil i

pomoc př i realizaci výzkumného šetření a rozeslali d otazníky rodičŧm

implantovaných dět í.

Zpracování empir ické část i diplomové práce proběhlo pomocí techniky

sběru dat a jejich následné analýzy a zpracování. Výzkumným vzorkem jsou

rodiče dět í s kochleárním implantátem.

Návratnost dotazníkŧ definuje Wiersma (1985, s. 157) in Gavora (2000, s.

107) jako „poměr počtu odeslaných dotazníkŧ k počtu vyplněných a

vrácených dotazníkŧ“. Návratnost dotazníkŧ našeho výzkumného šetření

nemŧţeme procentuálně stanovit vzhledem ke skutečnost i, ţe dist r ibuce

dotazníkŧ proběhla prostřednictvím zástupcŧ Sdruţení uţivatelŧ kochleárního

implantátu a pracovníkŧ Střediska rané péče Tamtam. Nemáme t ak přesné

údaje, ko lik rodičŧ oslovili. Z celkového počtu rozeslaných dotazníkŧ se nám

jich vrát ilo 35. Chráska (2007) uvádí, ţe by se měly shromáţděné vyplněné

dotazníky nejdř íve zkontrolovat z hlediska korektnost i. Doporučuje vyloučit

z dalšího zpracování dotazníky, které jsou vyplněny nesprávně nebo neúplně.

Po takové to kontrole jsme shromáţdili ke konečné analýze a zpracování 32

vyp lněných dotazníkŧ

56

6 METODY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ

Pro potřeby tohoto výzkumného šetření jsme zvo lili dotazníkovou metodu ,

která je v pedagogickém výzkumu velmi frekventovaná předevš ím pro svou

moţnost hromadného získávání údajŧ. Prostřednictvím dotazníku je moţné

oslovit velké mnoţství respondentŧ a př itom zachovat jejich anonymitu .

Gavor (2000, s. 99) tuto metodu definuje jako „zpŧsob písemného kladen í

otázek a získávání p ísemných odpovědí“. Samotný dotazník vymezuje

Chráska (2007, s. 163) jako soustavu „předem př ipravených a pečlivě

formulovaných otázek, které jsou promyšleně seřazeny a na které dotazovaná

osoba (respondent) odpovídá písemně“.

K ověření našich předpokladŧ byl sestaven a respondentŧm předkládán

dotazník sloţený z 20 otevřených, po louzavřených i uzavřených otázek

s moţnost í vo lby jedné a více moţnost í ze dvou aţ sedmi var iant . U

uzavřených otázek respondent i vo lili var iantu, která ne jlépe v yst ihovala

jejich názor. U polouzavřených otázek respondent i nejprve vybral i

alternat ivní odpověď a poté ji vlastními slovy specifikova li . U otevřených

otázek se respondent i písemně vyjadřovali k tázanému jevu.

V úvodu dotazníku byli respondent i obeznámeni se zpŧsobem vyplňování

jednot livých otázek a byli ubezpečeni o anonymitě všech údajŧ a jejich

zpracování výhradně pro potřeby této diplomové práce. Další potřebné

informace získali respondent i z prŧvodního dopisu, který byl př iloţen ke

kaţdému dotazníku.

Pro přehlednost a snadnou orientaci jsme zpracovali výs ledky výzkumného

šetření do grafŧ.

57

7 CHARAKTERISTIKA ŠETŘENÉHO SOUBORU

Šetřený soubor činí 32 dět í s kochleárním implantátem. Následujíc í gra f

znázorňuje poměr mezi chlapci a dívkami zastoupenými v šetřeném souboru.

Počet chlapcŧ téměř dvo jnásobně převyšoval počet dívek. Chlapců bylo 21 a

dívek 11 .

Graf 1 Poměr chlapců a dí vek v šetřeném soubor u.

Průměrný věk souboru čini l osm roků a osm měsíců . Nejmladšímu

dítět i byl v době šetření jeden rok a devět měs ícŧ. Nejstaršímu dít ět i bylo

čt rnáct let a devět měs ícŧ. Následující graf nám znázorňuje rozvrstvení věku

dět í s kochleárním implantátem v době provedení šet ření. Všechny věkové

skupiny v rozmezí mezi nejmladším a nejstarším dít ětem byly poměrně

rovnocenně zastoupeny, jak je patrné z následujíc ího grafu.

Graf 2 Věk dětí v době pr ovedení šetření

58

8 ANALÝZA A VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ

V t éto části výzkumného šetř ení rozebíráme podrobně všechny otázky, na něţ

rodiče dět í s kochleárním implantátem odpovída li. Pro přehlednost uvádíme

výs ledky v grafech.

8.1 DIAGNOSTIKA A PROVEDENÍ IMPLANTACE

Třet í a čtvrtá otázka sleduje věk dítěte př i ukončení diagnost iky sluchové

vady a věk, kdy byl dítět i voperován kochleární implantát . Rozdíl těchto

hodnot nám udává období mezi stanovením diagnózy a operací. Průměrný

věk ukončení diagnostiky sluchové vady čini l jeden rok a tři měsíce .

Průměrný věk voperování implantátu činil tři roky a tři měsíce . Nejdř íve

byla diagnóza stanovena do t ří měsícŧ věku dítěte. Nejpozději byla diagnóza

stanovena do t ří let a jednoho měsíce . Nejdř íve byl kochleární implantát

voperován do roku a šest i měsícŧ věku dítěte. Nejpozději byl kochleární

implantát voperován v sedmi letech a pět i měsících věku dítěte .

Jak jiţ bylo uvedeno, včasná diagnost ika sluchové vady u dět í je jedním

z nejdŧleţitějš ích faktorŧ, které mají vliv na adekvátní rehabilit aci . V našem

šetřeném souboru byla diagnost ikována sluchová vada u 50 % dět í do jednoho

roku věku. U 84 % dětí byla sluchová vada diagnostikována do dvou let

věku .

Opt imální doba implantace u dět í s těţkým oboustranným post iţením

sluchu je v rozmez í mezi druhým a čtvr tým rokem věku. V tomto rozmezí

bylo implantováno 44 % dětí z šetřeného souboru . U dět í ohluchlých po

zánětu centrální nervové soustavy se implantace provádí obvykle po pŧl roce

od stanovení diagnózy.

Náš první předpoklad, ţe většina dět í podstoupila kochleární implantac i

do jednoho roku od stanovení diagnózy , se nepotvrdil, protoţe do jednoho

roku od stanovení diagnózy bylo implantováno jen 28 % dětí .

Následujíc í gra f znázorňuje období od narození do stanovení diagnózy a

období prodlevy mezi stanovením diagnózy a provedením implantace.

Nejdř íve byl kochleární implantát voperován do deset i měsícŧ po stanovení

59

diagnózy, nejpozději pak do šest i rokŧ a sedmi měsícŧ od sta novení diagnózy .

Tato velká prodleva byla zpŧsobena př ísnými kr itér ii př i výběru vhodných

kandidátŧ na kochleární implantaci, jak uvedl dotazovaný rodič.

Graf 3 Prodleva mezi stanovením diagnózy a voperováním implantátu.

60

8.2 REHABILITACE SE SLUCHADLY A LOGOPEDICKÁ INTERVENCE

Další otázka zjišťovala, zda bylo dítě před implantcí nositelem sluchadla.

Touto otázkou jsme chtěli ověř it , zda je nošení sluchadla podmínkou pro

zařazení mezi kandidáty kochleární implantace. Vymlát ilo vá (2009) uvádí, ţe

mezi logopedická kr itér ia pro vo lbu kandidátŧ na kochleární implantaci patř í

právě celodenní uţíváni výkonných sluchadel a systemat ická rehabilit ace

s luchu a řeči. Ho lmanová (2002) píše, ţe podmínkou implantace je fakt , kdy

ani ta nejvýkonnějš í sluchadla neumoţňují vnímání a rozvo j řeči. Všichn i

rodiče na tuto otázku odpověděli kladně. Jejich dítě bylo před implantací

nositelem sluchadla . Doba, po kterou dítě sluchadlo uţívalo, se však rŧzní,

v rozmezí od něko lika týdnŧ do něko lika let .

Otázky čís lo 10 a 11 se t ýkají docházení dítěte na logopedii. Šest rodičů

odpovědělo, ţe logopedii se svým dítětem v současné době nenavštěvuje ,

coţ činí 19 % všech respondentŧ. Stejné procento respondentŧ odpovědě lo, ţe

logopedii navštěvují se svým dít ětem jedenkrát týdně. Jednou za čt rnáct dní

navštěvuje logopedii 31 % dět í. Jedenkrát měsíčně navštěvu je logopedii 25 %

a méně často 6 % dět í z celkového počtu 32 respondentŧ.

Graf 4 Jak často navště vujete logopeda?

61

Následujíc í graf znázorňuje, ţe v 85 % chodí k logopedovi se svými dětmi

častěji matky . V 11 % se rodiče st ř ídají a nelze určit , který z nich chod í

častěji. Jen 4 % respondentŧ uvedly, ţe chodí s dítětem k logopedovi častěj i

otec. Touto otázkou jsme chtěli zjist it , zda se pro jeví na frekvenci návštěv u

logopeda to, ţe na logopedii s dítětem dochází častěji otec nebo matka.

Protoţe jen jeden respondent uvedl, ţe dochází na logopedii s dítětem častěj i

otec, nelze z toho vyvozovat závěry.

Graf 5 Kdo častěji dochází s dítětem na logopedi i?

62

8.3 ZPŦSOB KOMUNIKACE

Otázky 12 a 13 se t ýkaly zpŧsobu komunikace před implantací a po

implantaci. Následující graf znázorňuje, který zpŧsob byl preferován před

implantací a který zpŧsob byl prefer ován v období po implantaci. Z grafu je

patrné, ţe v době před implantací převaţovala komunikace mluvenou řečí

v kombinaci se znakovým jazykem , coţ činí 56 % všech respondentŧ, potom

následuje komunikace znakovým jazykem, coţ činí 25 % a převáţně mluvenou

řečí komunikovalo v období před implantací jen 16 % dět í. Jeden respondent

odpověděl, ţe vyuţívali v době před implantací totální komunikaci. V době

po implantaci komunikuje většina dětí z šetřeného souboru mluvenou řečí ,

coţ činí 66 % a mluvenou řečí v kombinaci se znakovým jazykem komunikuje

v době po implantaci 34 % dět í. Z toho je moţné usuzovat , ţe rehabilitace

byla zat ím úspěšná a většina dět í je po implantaci schopna komunikovat

mluvenou řečí. Jeden respondent odpověděl, ţe jejich dít ě komunikuje dom a

pouze mluvenou řečí a ve ško le mluvenou řečí v kombinac i se znakovým

jazykem.

Graf 6 Způsob komunikace před implantací a po impl antaci .

63

Jak jiţ bylo uvedeno, v odborné literatuře je často veden spor o

nejopt imálnějš í zpŧsob komunikace mezi neslyš ícím dítětem a jeho okolím .

Rodičŧm se tak nabízí něko lik moţnost í a zpŧsobŧ, jak se svým dít ětem

komunikovat . Je dŧleţité, aby bylo rodičŧm poskytnuto dostatečné mnoţství

informací k jednot livým metodám. Nejd iskutovanějš í je as i znak ový jazyk,

který mnoho odborníkŧ chápe jako mateřský jazyk neslyš ících a někteř í zase

spíše jako bar iéru v komunikaci neslyšícího se svým slyšíc ím okolím.

Objevují se také názory, ţe komunikace ve znakovém jazyce brání později

dítět i v rozvo ji mluvené řeči . Jak jiţ bylo zmíněno, osvo jením znakového

nebo jiného jazyka v období kr it ické per iody se dít ět i akt ivují syntakt ické

st ruktury mozku, které mu usnadní osvo jit si v budoucnost i jazyk dalš í

(Jungwirthová, 2009). V našem šetřeném souboru komunikovalo v době před

implantací pouze znakovým jazykem 25 % dět í a z nich po implantac i

komunikovalo mluvenou řečí v kombinaci se znakovým jazykem 37 % a

pouze mluvenou řečí komunikovalo v době po implantaci 63 %. Znakový

jazyk jim tedy nebránil v rozvo ji mluvené řeči . Velice dŧleţitým kr itér ie m

pro úspěšnost rehabilitace dítěte po kochleární implantaci je i zpŧsob

komunikace dítěte s jeho okolím a to v době před operací i po operaci.

64

Jedním z našich předpokladŧ bylo tvrzení, ţe většina dět í , které navštěvuj í

jinou ško lu neţ mateřskou nebo základní ško lu pro sluchově post iţené ,

komunikuje v době po implantaci převáţně mluvenou řečí. Tento předpoklad

se nám potvrdil. Všechny dět i kromě ţáka prakt ické ško ly, který komunikuje i

v době po implantaci mluvenou řečí v kombinaci se znakovým jazykem,

komunikují převáţně mluvenou řečí , coţ činí 93 % . Přehled je uveden

v následujícím grafu.

Graf 7 Způsob komunikace dětí navště vujíc ích j inou neţ mateřskou nebo základní

škol u pro neslyšíc í .

65

8.4 INFORMOVANOST RODIČŦ

Další otázky se t ýkaly informovanost i rodičŧ v dané problemat ice.

Vyhodnocovali jsme zpŧsob, jakým se poprvé dozvěděli o moţnost i

kochleární implantace, zda jsou informace ze st ran odborníkŧ pro rodiče

dostačující, zda byli dostatečně obeznámeni s moţnými r iz iky i reálnými

očekáváními apod.

Jedna z těchto otázek byla zaměřena na zdro j, z kterého se rodiče poprvé

dozvěděli o kochleární implantaci jako nové moţnost i pro je jich neslyš íc í

dítě. Rodiče měli na výběr z nabízených šest i moţnost í. Nejčastěji rodiče

odpovídali, ţe se o moţnosti kochleární implantace poprvé dozvěděli od

foniatra nebo jiného lékaře (42 %) , dále pak od pracovníkŧ Speciálně

pedagogického centra (21 %) a z internetu nebo jiných publikací (16 %), coţ

je patrno i v následujícím grafu. Pokud respondentŧm ţádná z moţnost í

nevyhovovala, mohli vypsat svou odpověď na samostatný řádek. Jeden rodič

uvedl, ţe se o moţnost i imp lantace dozvěděl v Centru kochleárních implantac í

u dět í.

Graf 8 Od koho jste se poprvé doz věděl i o moţnosti kochleární implantace?

66

Na otázku zda se rodičŧm dostala do ruky nějaká publikace, která se věnuje

tématu péče o dět i s kochleárním implantátem, odpovědělo 12 rodičŧ, ţe se

jim taková publikace do ruky nedost ala. Ostatním rodičŧm se publikace do

ruky dostala. Celých 33 % rodičŧ si však nepamatuje její název. Nejčastěji se

rodiče (38 %) setkali s poměrně novou publikac í, z roku 2009, Kochleární

implantáty: rady a zkušenosti , kterou vydala Federace rodičŧ a přát e l

sluchově post iţených, o .s. Kníţka je určena právě rodičŧm dět í, kteř í uva ţuj í

pro své dít ě o implantaci nebo rodičŧm, jejichţ dítě jiţ implantované je. Dále

se rodiče setkali s knihami Raná péče o dítě se sluchovým postiţením

(Holmanová) a Logopedická péče o děti s kochleárním implantátem

(Svobodová) .

Graf 9 Dostala se Vám do ruky publikace týkající se péče o děti s kochleárním

implantáte m?

67

Další otázka zjišťovala, zda mají rodiče pocit , ţe mnoţství informací ze

st rany odborníkŧ je pro ně dostatečné. 78 % dotazovaných rodičů

odpovědělo na tuto otázku kladně . Přesto si ještě 72 % z těchto rodičŧ

informace samo dohledávalo. Nejčastěji si rodiče dohledávali informace na

int ernetu a dále od jiných rodičŧ dět í s implantátem. 22 % rodičŧ odpovědě lo,

ţe s mnoţstvím informací spoko jeni nejsou . Jeden respondent si postěţova l,

ţe konkrétně k diagnóze jeho dít ěte – sluchová neuropat ie pociťuje abso lutní

nedostatek informací ze st rany odborníkŧ . 79 % z těchto rodičŧ si informace

dohledává na internetu, v odborných publikacích nebo se informuje od jiných

rodičŧ dět í s kochleárním implantátem.

Graf 10 Máte pocit , ţe mnoţství infor mací ze strany odborník ů je pro Vás dostatečné?

Následujíc í graf zobrazuje, z kterých zdrojŧ rodiče nejvíce čerpali př i

dohledávání dalš ích informací. Nejvíce rodiče čerpali z internetových

stránek. Bohuţel přesněji nespecifikovali, na kterých portálech informace

hledali.

Graf 11 Z jakých zdrojů js te si informace dohledával i?

68

Na otázku, jest li s rodiči někdo dŧkladně probral všechna moţná r izika a

reálná očekávání, odpovědělo 97 % respondentů kladně . Pouze jeden rodič

odpověděl, ţe to nebylo dŧkladně. Tímto se potvrdil i náš dalš í předpoklad,

ţe většina rodičŧ je dŧkladně informována o prŧběhu, omezeních, r izicích a

moţnostech kochleární implantace.

Dotazníkem jsme dále zjišťova li, od kterých odborníkŧ se rodiče tyto

informace dozvěděli. Na následujícím grafu je přehled všech odborníkŧ , kteř í

rodičŧm podali odbo rné informace o moţných r izic ích a reálných

očekáváních. Nejčastěji rodiče odpovídali, ţe je informoval logoped či

foniatr z Centra kochleárních implantací u dětí .

Graf 12 Který odborník s Vámi probral všechna moţná rizika a reáln á očekávání?

69

Další otázkou jsme zjišťovali, na koho se rodiče obrací pro radu nebo

odpověď na dotaz týkající se problematiky kochleárního implantátu. 97 %

respondentů uvedlo, ţe se nejčastěji informují v Centru kochleárních

implantací u dětí . Někteř í rodiče se současně se svými dotazy obracejí také

na pracovníky Speciá lně pedagogického centra, pracovníky Střediska rané

péče Tamtam a pracovníky Sdruţení uţ ivatelŧ kochleárního implantátu. Ti

rodiče, kteř í uvedli, ţe své dotazy směřují na někoho jiného neţ na uvedené

spec ialisty, odpověděli, ţe se často radí s jinými rodiči dět í s kochleárním

implantátem. Tuto skutečnost povaţujeme za velice pozit ivní. Je př ínosné, ţe

jsou rodiče v kontaktu s dalšími rodinami v podobné sit uaci a ţe mezi nimi

panuje pocit dŧvěry a vzájemného pochopení. Na dotaz, zda jsou rodiče

v kontaktu s jinými rodiči dět í s kochleárním implantátem, odpovědělo 91 %

respondentŧ kladně.

Graf 13 Na koho se obracíte pro pomoc?

70

Další otázka se v rámci informovanost i rodičŧ zaměřovala na to , zda se

rodiče účastní vzdělávacích seminářŧ týkajíc ích se problemat iky sluchového

post iţení. O tyto semináře je poměrně zájem, jak je patrné z následujíc ího

grafu, 78 % dotazovaných odpovědělo, ţe se někdy takového semináře

zúčastni lo . Nejčastěji se rodiče účastnili semináře pořádaného CKID ve

spo lupráci se SUKI (49 %) a seminářŧ organizovaných Střediskem rané péče

Tamtam (29 %). V následujíc ím grafu je přehled všech inst itucí pořádajících

semináře, kterých se rodiče dět í s kochleárním implantátem účastnili.

Graf 14 Zúčastni l i jste se někdy vzdělávacího se mináře týkajíc ího se problematiky

sluchového postiţení ?

V další otázce jsme se rodičŧ ptali, zda existuje nějaká oblast týkající se

koch leárního implantátu, ke které je málo dostupných informací. Většina

rodičŧ na tuto otázku neodpověděla, nebo napsala, ţe ne. Ti rodiče, kteř í

odpověď zaznamenali, nejčastěji psali, ţe postrádají informace z oblasti

bilaterálních implantací . Dále je také za jímala moţnost finančních

př íspěvkŧ ze st rany státu . Někteř í rodiče také uvedli, ţe postrádají publikace

týkající se logopedické péče o dět i s kochleárním implantátem.

71

8.5 VZDĚLÁVÁNÍ

Další otázka zjišťovala formu vzdělávání dět í s kochleárním implantátem .

Z následujíc ího grafu je patrné, ţe 47 % respondentů odpovědělo, ţe jejich

dítě navštěvuje mateřskou nebo základní školu pro sluchově postiţené . 9

% rodičŧ odpovědělo, ţe je jich dít ě školu zat ím nenavštěvuje a 44 % dět í

navštěvuje jinou ško lu neţ pro sluchově post iţené. Rodiče, kteř í odpověděli,

ţe jejich dít ě studuje jiným zpŧsobem, uváděli, ţe je jich dítě studuje na

gymnáziu běţného typu, ško le prakt ické a dále ve speciá lní t ř ídě integrované

do běţné mateřské ško ly.

Graf 15 Jakou škol u Vaše dítě navštěvuje v současné době?

72

V poslední otázce jsme zjišťovali, zda rodiče uvaţují o integraci svého

dítěte do tzv. ško ly běţného typu. Tato otázka se tedy týkala pouze rodičŧ,

jejichţ dítě navštěvuje základní a mateřskou ško lu pro s luchově post iţené

nebo ško lu ještě nenavštěvuje. Z těchto 18 respondentŧ 50 % odpovědělo, ţe

o integraci uvaţuje . Tři dět i těchto rodičŧ ško lu zat ím nenavštěvují, jak je

vidět z následujíc ího grafu.

Graf 16 Uvaţ ujete o integraci?

73

DISKUSE

V této část i práce se pokusíme shrnout získané informace z výzkumného

šetření v oblast i komplexní péče o dět i s kochleárním implantátem a

vyvrát íme nebo potvrdíme stanovené předpoklady .

První čtyř i po loţky dotazníku slouţí k charakter ist ice šetřeného souboru.

Respondenty našeho dotazníku byli rodiče implantovaných dět í . Z výsledkŧ

šetření je patrné, ţe celkový počet činí 32 rodičŧ implantovaných dět í, z toho

21 chlapcŧ a 11 dívek ve věkovém rozmezí od jednoho roku a devít i měsícŧ

do čtrnáct i rokŧ a devít i měsícŧ. Prŧměrný věk implantovaných dět í v době

šetření činil osm rokŧ a osm měsícŧ.

Zásadní ro li v péči o dítě se sluchovým post iţením hraje včasná

diagnost ika sluchové vady. Přesto se i v našem šetřeném souboru objevily

dět i, u nichţ byla vrozená s luchová vada diagnost ikována aţ po druhém roce

ţivota. V nejednom př ípadě se tak stalo z dŧvodu zanedbání péče ze st rany

pediatra a bagatelizování námit ek rodičŧ na zdravotní stav d ítěte ze st ran

odborníkŧ. U 50 % dět í z šetřeného souboru byla sluchová vada

diagnost ikována do prvního roku věku dítěte a do druhého roku u 84 % dět í.

Včasnost je dŧleţ itým faktorem také v provedení kochleární implantace.

V našem šetřeném souboru byl kochleární implantát voperován nejdř íve do

deset i měsícŧ od stanovení diagnózy, nejpozději pak do šest i rokŧ a sedmi

měsícŧ od stanovení diagnózy. Náš předpoklad, ţe většina dětí podstoupila

kochleární implantaci do jednoho roku od stanovení diagn ózy , se

nepotvrdil, protoţe do jednoho roku od stanovení diagnózy bylo implantováno

jen 28 % dět í.

Další otázky se týkaly zpŧsobu komunikace dítěte s jeho okolím v době

před implantací a po implantaci. Z výs ledkŧ šetření je patrné, ţe v době před

implantací převaţovala komunikace mluvenou řečí v kombinaci se znakovým

jazykem u 56 % všech dět í. V době po implantaci převaţuje komunikace

mluvenou řečí u 66 % dět í z šetřeného souboru . Více jak po lovina dět í je tedy

po implantaci schopna komunikovat převáţně mluvenou řečí. Převáţně

znakovým jazykem komunikovalo před implantac í 25 % dět í. Z těchto dět í

v době po implantaci komunikuje převáţně mluvenou řečí 63 % dět í a 37 %

komunikuje převáţně mluvenou řeč í v kombinac i se znakovým jazykem.

74

Z těchto poznatkŧ a názorŧ odborníkŧ je moţné usuzovat , ţe komunikace

prostřednictvím znakového jazyka před implantací nebrzdí řečový vývo j dět í

po implantaci. Další předpoklad, ţe většina dětí, které navštěvují jinou

školu neţ mateřskou nebo základní školu pr o sluchově postiţené,

komunikuje v době po implantaci převáţně mluvenou řečí , se potvrdil.

Všechny dět i, kromě ţáka prakt ické školy, který komunikuje i v době po

implantaci mluvenou řečí v kombinaci se znakovým jazykem, komunikuj í

převáţně mluvenou řečí, coţ činí 93 %.

Další dvě otázky se t ýkaly docházení dítěte na logopedii. Z výs ledkŧ

šetření je patrné, ţe logopeda navštěvuje 81 % dět í. Jednou měsíčně a méně

často navštěvuje logopeda 31 % dět í, coţ mŧţe znamena t , ţe t yto dět i pro

úspěšnou rehabilitaci častější návštěvy nepotřebují nebo ţe je logopedická

int ervence ze st rany rodičŧ či logo pedŧ zanedbána. Ve většině př ípadŧ

dochází s dítětem k logopedovi matka.

Čtrnáctá otázka se věnovala zpŧsobu vzdělávání. 47 % dět í navštěvuje

mateřskou nebo základní ško lu pro sluchově post iţené. 33 % rodičŧ těchto

dět í uvaţu je o integraci je jich dít ěte do tzv. ško ly běţného typu .

Závěrem bylo rodičŧm po loţeno něko lik otázek týkajíc ích se

informovanost i v oblast i kochleární implantace a také spoko jenost i

s mnoţstvím informací ze st rany odborníkŧ. Náš třetí předpoklad, ţe většina

rodičů je důkladně informována o průběhu, omezeních, rizicích a

moţnostech kochleární implantace , se potvrdil. 97 % rodičŧ na otázku, zda

s nimi nějaký odborník dŧkladně probral všechna moţná r izika a reálná

očekávání, odpovědělo kladně. Nejčastěji je takto informoval logoped č i

foniatr z Centra kochleárních implantací u dět í. 42 % rodičŧ se poprvé o

moţnost i kochleární implantace dozvědělo od foniatra nebo jiného lékaře.

Pokud mají rodiče ně jaký problém či dotaz týkající se kochleárního

implantátu, obracejí se v 97 % pro pomoc na Centrum kochleárních

implantací u dět í. 62 % rodičŧ se někdy do rukou dostala publikace týkajíc í se

péče o dět i s kochleárním implantátem. Nejčastěji to byla publikace vydaná

Federací rodičŧ a přátel sluchově post iţených , Kochleární implantáty: rady a

zkušenost i. 78 % rodičŧ odpovědělo, ţe mnoţství informací ze st rany

odborníkŧ je pro ně dostatečné. Přesto si celých 72 % těchto rodičŧ dohledává

ještě další informace, nejčastěji na internetu. 78 % rodičŧ se někdy zúčastnilo

75

vzdělávacího semináře t ýkajícího se problemat iky sluchového post iţení,

nejčastěji to byly semináře pořádané Sdruţením uţivatelŧ kochleárního

implantátu ve spo lupráci s Centrem kochleárních implantátŧ u dět í. Rodiče

jsou poměrně dobře informováni v oblast i kochleárních implantací,

nejspoko jenějš í byli s péčí pracovníkŧ Centra kochleárních implantátŧ u dět í.

Pokud je nějaká oblast , ke které je podle rodičŧ málo dostupných informací,

pak jsou to moţnost i bilaterální implantace a moţnost i finančních př íspěvkŧ

ze st rany státu.

76

DOPORUČENÍ PRO PRAXI

Na základě našich poznatkŧ a názorŧ odborníkŧ v oblast i komplexní péče o

dět i s kochleárním implantátem jsme dospěli k těmto doporučením. Za

nejdŧleţitějš í povaţujeme propojení všech sluţeb jednot livých specia listŧ.

Zvláště klademe dŧraz na akt ivní spo lupráci s rodinou d ítěte a jeho širším

sociálním okolím. Propojenost a návaznost jednot livých etap rehabilitace je

základním klíčem k úspěchu. Je nezbytné, aby si jednot liví odborníc i, kteř í

poskytují dítět i a jeho rodině komplexní sluţby, vzájemně předával i

informace a zkušenost i. Jen tak mŧţe do jít k rozvo ji d ítěte ve všech sloţkách

jeho osobnost i.

Úspěšnost rehabilitace je závis lá na mnoha dalš ích faktorech, k těm

nejdŧleţitějš ím patř í také včasnost stanovení diagnózy a provedení kochl eární

implantace. Na základě těchto poznatkŧ doporučujeme, aby se provádě l

celoplošný screening novorozencŧ a zdravotní stav dět í i dospělých by byl

prŧběţně kontro lován a hodnocen. Podle výs ledkŧ by byl následně upravován

veškerý reedukační postup. Screen ing novorozencŧ se provádí ve vybraných

pracovišt ích na území České republiky, dodnes se však neprovádí celoplošně.

Dále jsme se snaţili poukázat na nezbytnost řečové i sluchové reedukace

v době před implantací i po implantaci. Je dŧleţité, aby rodiče nab ízeli dít ět i

neustále nové podněty pro komunikaci a sluchové vnímání. Mohou tak své

dět i vhodně mot ivovat k mluvení a naslouchání. Nejvhodnějš í př íleţitost í jsou

pak př irozené denní situace. Rodiče by se měli zaměř it na rozvo j slovní

zásoby z oblast i kaţdodenního ţivota. Ve všech těchto snahách by jim měli

být nápomocni odborníci, kteř í jim budou poskytovat odbornou pomoc a

podporu.

Cílem celé rehabilitaci, by měla být snaha o zapojení dít ěte a jeho rodiny

do společnost i v co největší moţné míře. Tuto skutečnost by si měli všichni

odborníci, kteř í se na rehabilit aci podílí, uvědomit a snaţit se podle ní jednat .

77

ZÁVĚR

Moderní doba př ináší nové př ístupy společnost i k osobám se zdravotním

post iţením. Snahou je propojení sluţeb a péče odborníkŧ, kteř í s těmito

osobami př ijdou do styku. Stejná snaha je u dět í s kochleárním implantátem.

Cílem této diplomové práce bylo př inést základní informace z oblast i

komplexní péče o dět i s kochleárním implantátem. Tato péče je poskytována

dítět i a jeho rodině po celou dobu jeho ţivota. Zaměřili jsme se na

předoperační př ípravu i následnou rehabilitac i. Snaţili jsme se čtenář i

poskytnout komplexní vhled do této problemat iky s dŧrazem na

nezastupitelnou ro li rodiny a sociálního okolí dítěte a na zpŧsob komunikace

v době před implantací i po ní.

Úspěšnost kochleární implantace a následné rehabilit ace se odvíjí od

mnoha aspektŧ. Nezbytná je celoţivotní péče , započatá stanovením diagnózy

a t rvající aţ do konce ţivota. Dŧleţitá je spo lupráce s rodinou

implantovaného dítěte i vzájemná komunikace mezi všemi odborníky, kteř í se

na rehabilitaci podíle jí. Všichni odborníc i by se měli snaţit poskytnout

rodičŧm potřebné informace, seznámit je s moţnými r iziky i reálnými

očekáváními. Jen tak mŧţe být rehabilit ace úspěšná. Výsledkem těchto

snaţení by mělo být co nejš irší zapo jení dítěte s kochleárním implantátem a

jeho rodiny do spo lečnost i.

Cílem empir ické část i bylo také analyzovat prodlevu mezi stanovením

diagnózy a provedením implantace. Z výs ledkŧ je patrné, ţe zpoţdění

diagnost iky není tak častý jev, bohuţel však k němu dochází. Někdy je to

zpŧsobeno neodborným př ístupem ze st rany odpovědného lékaře . I kdyţ to

není jev častý, apelujeme na rodiče, aby si odborníky, kteř í př ijdou s je jich

dítětem do styku , pečlivě vybírali a zajímali se o celý prŧběh odborné péče o

jejich dítě .

Tato diplomová práce mŧţe poslouţit rodičŧm implantovaných dět í jako

náhled na problemat iku kochleárních implantací a př inést jim základní

informace z této oblast i. Dále mŧţe být inspirací dalš ím studentŧm, kteř í se

budou v budoucnu věnovat tomuto tématu .

78

POUŢITÁ LITERATURA

BEZNOSKOVÁ, M. Sdružení uživatelů kochleárního implantátu - SUKI in

Kochleární implantáty: rady a zkušenosti . Praha: FRPSP, 2009. 234 s. ISBN

978-80-86792-23-1.

FENCLOVÁ, J. Aktivačně socializační centrum pro rodiny s dětmi se

sluchovým postižením in Kochleární implantáty: rady a zkušenosti. Praha:

FRPSP, 2009. 234 s. ISBN 978-80-86792-23-1.

FENCLOVÁ, J. Federace rodičů a přátel sluchově postižených, o.s. in

Kochleární implantáty: rady a zkušenosti . Praha: FRPSP, 2009. 234 s. ISBN

978-80-86792-23-1.

FINKOVÁ, D., LUDÍKOVÁ, L., RŦŢIČKOVÁ, V. Speciální pedagogika

osob se zrakovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olo mouci,

2007. 159 s. ISBN 978-80-244-1857-5.

FRANCOVÁ, MIROSLAVA. Zkušenost i s novorozeneckým screeningem

sluchu a vyšetřováním sluchu u dět í na ORL klinice Fakultní nemocnice

v Ostravě. Info-zpravodaj, magazín informačního centra o hluchotě. Praha:

FRPSP, 2011, č. 3, s. 10 – 12.

GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 2007 s.

ISBN 80-85931-79-6.

HAHN, A. a ko l. Otorinolaryngologie a foniatrie v současné praxi. 1. vyd.

Praha: Grada Publishing, a. s. , 2007. 392 s. ISBN 978 -80-247-0529-3.

HÁLA, B., SOVÁK M. Hlas řeč sluch. 4. vyd. Praha: Státní pedagogické

nakladatelství, 1962. 327 s. ISBN neuv.

HOLMANOVÁ, J. Logopedická péče o děti s kochleárním implantátem in

Kochleární implantáty: rady a zkušenosti . Praha: FRPSP, 2009. 234 s. ISBN

978-80-86792-23-1.

HOLMANOVÁ, J. Raná péče o dítě se slu chovým postižením . Praha.

Sept ima s. r . o ., 2002. 92 s. ISBN 80 -7216-162-8.

HORÁKOVÁ, R. Uvedení do surdopedie in Kapitoly ze speciální

pedagogiky. 2. rozšířené a přepracované vyd. Brno: Paido, 2006. 404 s. ISBN

80-7315-120-0.

79

HRUBÝ , J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po

jejich vlastním osudu 2. díl . Praha: FRPSP ve spo lupráci se Sept imou, 1998.

328 s. ISBN 80-7216-075-3.

CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Praha: Grada, 2007. 265 s.

ISBN 978-80-247-1369-4.

JANOTOVÁ, N. Rozvíjení zrakového vnímání a odezírání sluchově

postižených dětí. Praha: Sept ima, 1996. 47 s. ISBN: 80 -85801-84-1.

JANOTOVÁ, N., SVOBODOVÁ K. Integrace sluchově postiženého dítěte

v mateřské a základní škole. Praha: Sept ima, 1998. 63 s. ISBN: 80 -7216-050-

8.

JUNGWIRTHOVÁ, I. Jak komunikovat s malým dítětem s těžkou sluchovou

vadou in Kochleární implantáty: rady a zkušenost i. Praha: FRPSP, 2009. 234

s. ISBN 978-80-86792-23-1.

KABELKA, Z. Operační zákrok – kochleární implantace u dítěte in

Kochleární implantáty: rady a zkušenosti . Praha: FRPSP, 2009. 234 s. ISBN

978-80-86792-23-1.

KONEČNÁ, J. , BARVÍNKOVÁ, J. Adaptace vzdělávacího procesu pro

neslyšící děti s kochleárním implantátem – úloha speciálně pedagogického

centra in Kochleární implantáty: rady a zkušenost i. Praha: FRPSP, 2009. 234

s. ISBN 978-80-86792-23-1.

KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. 2. vyd. Praha:

Karo linum, 2002. 303 s. ISBN 80-246-0329-2.

KRAHULCOVÁ, B. Interdisciplinární přístupy, kooperace a poradenství .

Qeswhic. Dostupné na World Wide Web:

<http://www.qeswhic.eu/downloads/ let ter10cz.pdf> .

KŘESŤANOVÁ, LUCIE . Kdyţ sluchadla nestačí. Gong, časopis sluchově

postižených , 2011, roč. 40, č. 4–6, s. 46 – 47.

KŘESŤANOVÁ, LUCIE . Vyšetř íme miminkŧm sluch uţ v porodnici? Gong,

časopis sluchově postižených , 2012, roč. 41, č 1 -3, s. 10 – 11.

KŘESŤANOVÁ, LUCIE . Kvalit a poslechu je ve vašich rukou. Gong

časopis sluchově postižených , 2010, roč. 39, č 4-6, s. 12 – 13.

LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003.

156 s. ISBN 80-7315-038-7.

80

LECHTA, V. Symptomatické poruchy řeči u dětí. Praha: Portál s. r . o. ,

2002. 192. S. ISBN 80-7178-572-5.

LUDÍKOVÁ, L. Tyf lopedie předškolního věku. Olomouc: Univerzit a

Palackého v Olomouci, 2004. 56 s. ISBN 80-244-0955-0.

MERKUNOVÁ A., OREL M. Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní

obory. Praha: Grada, 2008. 304 s. ISBN 978-80-247-1521-6.

PÉČOVÁ, M. Středisko rané péče Tamtam in Kochleární implantáty: rady a

zkušenosti . Praha: FRPSP, 2009. 234 s. ISBN 978-80-86792-23-1.

POTMĚŠIL, M. Čtení k surdopedii. Olomouc: Univerzita Palackého

v Olomouci, 2003. 218 s. ISBN 80-224-0766-3.

POTMĚŠIL, M. Projektování v surdopedi i. Olomouc: Univerzita Palackého

v Olomouci, 2007. 138 s. ISBN 978-80-244-1726-4.

ŘÍČAN P., KREJČÍŘOVÁ D. a ko l. Dětská klinická psychologie. 3. vyd.

Praha: Grada Publishing, spo l. s r . o. , 1997. 456 s. ISBN 80 -7169-512-2.

SOURALOVÁ, E. Integrace sluchově postižených in Přehled speciální

pedagogiky a školská integrace. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci,

2003. 322 s. ISBN 80-244-0698-5.

SOVÁK, M. Nárys speciální pedagogiky. Praha: Státní pedagogické

nakladatelství, 1980 . 232 s. ISBN neuv.

SVOBODOVÁ, K. Logopedická péče o děti s kochleárním implantátem .

Praha: Sept ima, s. r . o ., 2005. 152 s. ISBN 80-7216-214-4.

ŠEDIVÁ, Z. Psychologie sluchově post ižených ve školní praxi. Praha:

Sept ima, s. r . o. , 2006. 64 s. ISBN 80 -7216-232-2.

TICHÝ, T. Technické aspekty kochleárních implantací in Kochleární

implantáty: rady a zkušenosti . Praha: FRPSP, 2009. 234 s. ISBN 978-80-

86792-23-1.

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese . 4. vyd. Praha:

Portál, 2008. 872 s. ISBN 978 -80-7367-414-4.

VYMLÁTILOVÁ, E. Kandidáti a uživatelé kochleárního implantátu in

Kochleární implantáty: rady a zkušenosti . Praha: FRPSP, 2009. 234 s. ISBN

978-80-86792-23-1.

Vyhláška 72/2005 Sb. o poskytování poradenských sluţeb ve ško lách a

ško lských poradenských zař ízeních.

81

Vyhláška 73/2005 Sb. o vzdělávání dět í, ţákŧ a studentŧ se speciálními

vzdělávacími potřebami a dět í, ţákŧ a studentŧ mimořádně nadaných.

Zákon č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení.

Zákon č. 155/1998 o znakové řeč i.

Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách.

Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanost i.

82

INTERNETOVÉ ZDROJE

Implantáty Aima s.r.o . Aima s.r.o. [online]. [cit . 2012-01-27]. Dostupné na

World Wide Web: <ht tp://www.aima.cz/aima_kont .htm>.

Centrum kochleárních implantací u dět í. Kochleární implantát: Organizace

[online]. [cit . 2012-01-26]. Dostupné na World Wide Web:

<http://www.ckid.cz/>.

Centrum kochleárních implantací u dět í. Kochleární implantát:

Výsledky - aktuální stav [online]. [cit . 2012-01-26]. Dostupné na World Wide

Web: <ht tp://www.ckid.cz/aktual.asp>.

Kochleární implantáty MED-EL. Kochleární implantáty: Concerto [online].

[cit . 2012-01-27]. Dostupné na World Wide Web:

<ht tp://www.audionika.cz/medel/?concerto -novinka>.

Kochleární implantáty MED -EL. Kochleární implantáty: Vnitřní

implantovaná část [online]. [cit . 2012-01-27]. Dostupné na World Wide Web:

<http://www.audionika.cz/medel/?vnit rni - implantovana-cast>.

Sdruţení uţivatelŧ kochleárního implantátu. Kochleární implantát [online].

[cit . 2012-01-27]. Dostupné na World Wide Web:

<http://www.suki.cz/ index.php?clanek=2>.

Cochlear. The new products [online]. [cit . 2012-03-18]. Dostupné na World

Wide Web: <ht tp://www.cochlear.com/au/nucleus-cochlear-

implant s/nucleus5>.

83

SEZNAM POUŢITÝCH OBRÁZKŮ

Obrázek 1 Kochleární implantát Nucleus 5 ......................................................................23

Obrázek 2 Kochleární implantát Med -El (CONCERTO) ...............................................24

Obrázek 3 Málo, dobře, moc ................................................................................................31

84

SEZNAM POUŢITÝCH TABULEK

Tabulka 1 Klasif ikace s luchových ztrát dle WHO z roku 1980 ..................................11

Tabulka 2 Klasif ikace s luchových poruch dle WHO z roku 1997 ..............................12

Tabulka 3 Vývoj s luchových r eakcí u dítěte ...................................................................16

Tabulka 4 Srovnání globá lních a analyt ických metod ..................................................35

85

SEZNAM POUŢITÝCH GRAFŮ

Graf 1 Poměr chlapcŧ a dívek v šetř eném souboru. .....................................................57

Graf 2 Věk dět í v době provedení šetř ení .......................................................................57

Graf 3 Prodleva mezi stanovením diagnózy a voperováním implantátu. ................59

Graf 4 Jak často navštěvujete logopeda? ........................................................................60

Graf 5 Kdo častěji dochází s dítětem na logopedii? ....................................................61

Graf 6 Zpŧsob komunikace před implantací a po implantaci. ...................................62

Graf 7 Zpŧsob komunikace dět í navštěvujících j inou neţ mateřskou nebo

základní školu pro nes lyš ící. ................................................................................64

Graf 8 Od koho jste se poprvé dozvěděli o moţnost i kochleární implantace? ....65

Graf 9 Dosta la se Vám do ruky publikace týka jící se péče o dět i s kochleárním

implantátem? .............................................................................................................66

Graf 10 Máte pocit , ţe mnoţství informací ze strany odborníkŧ je pro Vás

dostatečné? ................................................................................................................67

Graf 11 Z jakých zdrojŧ jste s i informace dohledávali? ...............................................67

Graf 12 Který odborník s Vámi probral všechna moţná r izika a reálná očekávání?

68

Graf 13 Na koho se obracíte pro pomoc? ..........................................................................69

Graf 14 Zúčastnil i jste se někdy vzdělávacího seminá ře týkajícího se

problemat iky s luchového post iţení? ...................................................................70

Graf 15 Jakou školu Vaše dítě navštěvuje v současné době? .......................................71

Graf 16 Uvaţujete o integraci? ............................................................................................72

86

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1 - Prŧvodní dopis

Příloha č. 2 - Dotazník

Příloha č. 1 - Průvodní dopis

Váţení rodiče,

jmenuji se Aneţka Kopalová a jsem studentkou abso lventského ročníku

oboru Učitelství pro první stupeň základních ško l a speciální pedagogika na

Pedagogické fakult ě Univerzity Palackého v Olomouci. V rámci realizace své

diplomové práce s názvem Komplexní péče o dět i s kochleárním implantátem

provádím dotazníkové šetření mezi rodiči implantovaných dět í.

Cílem šetření je zjist it , zda inst ituce, organizace a nabízená pomoc

odborníky je pro Vás a Vaše dět i př ínosem a zda je moţné nabízené sluţby a

péči ještě více zkvalit nit .

Obracím se na vás tedy s prosbou o spolupráci, za kterou Vám předem moc

děkuji. Následujíc í dotazník je anonymní a slouţí pouze pro potřeby

diplomové práce . Dotazník se skládá z 20 otázek. Jeho vyplnění by Vám však

nemělo zabrat víc neţ 5 min . Vámi zvo lené odpovědi prosím zvýrazněte. U

otevřených otázek vypište st ručnou odpověď. Dotazníky mi prosím pošlete na

emailovou adresu: k.anik@email.cz. Na této adrese Vám zodpovím i př ípadné

dotazy.

Ještě jednou Vám děkuji za Váš čas a ochotu.

Aneţka Kopalová

Dotazník předkládaný studentkou Aneţkou Kopalovou se vztahuje

k aktuálnímu surdopedickému tématu. Dovo luji si Vás poţádat o spo lupráci

př i realizaci šet ření.

S pozdravem. Mgr. Adéla Hanáková

Příloha č. 2 - Dotazník

Dobrý den,

jsem studentkou Univerzity Palackého v Olomouci a chtěla bych Vás poprosit o vyplnění

tohoto anonymního dotazníku, který slouţí výhradně pro vypracování mé diplomové práce.

Dotazník se skládá z 20 krátkých otázek. Jeho vyplnění by Vám nemělo zabrat více neţ 5

min. Vámi zvolené odpovědi zvýrazněte. U otevřených otázek vypište stručnou odpověď.

Dotazník mi prosím zašlete na emailovou adresu. Na tuto adresu mŧţete psát i případné

dotazy. Předem děkuji za Váš čas a ochotu.

1. Pohlaví dítěte: dívka chlapec

2. Věk dítěte (např. 6 let 7 měsícŧ): ______________________________________________

3. V kolika letech byla Vašemu dítěti diagnostikována sluchová vada? (např. 1 rok a 2

měsíce) ____________________________________________________________________

4. V kolika letech byl Vašemu dítěti voperován kochleární implantát? (např. 2 roky a 10

měsícŧ) ____________________________________________________________________

5. Bylo vaše dítě před implantací nositelem sluchadla?

Ano Ne

6. Od koho jste se poprvé dozvěděli o moţnosti kochleární implantace?

a) od klinického logopeda v místě bydliště

b) od pracovníkŧ střediska rané péče Tamtam

c) z internetu nebo jiných publikací

d) od foniatra nebo jiného lékaře

e) od jiných rodičŧ dítěte s kochleárním implantátem

f) od pracovníkŧ Speciálně pedagogického centra

g) z jiného zdroje, prosím vypište ________________________________________________

7. Dostala se vám do ruky nějaká publikace týkající se péče o děti s kochleárním

implantátem?

Jestliţe Ano, prosím napište název:_______________________________________________

8. Pokud máte nějaký problém či dotaz týkající se kochleárního implantátu, na koho se

obracíte pro pomoc?

a) na klinického logopeda v místě bydliště

b) na pracovníky střediska rané péče Tamtam

c) na CKID (Centrum kochleárních implantací u dětí)

d) na SUKI (Sdruţení uţivatelŧ kochleárního implantátu)

e) na Speciálně pedagogické centrum

f) na někoho jiného, vypište: ____________________________________________________

9. Jste v kontaktu s jinými rodiči dětí s kochleárním implantátem?

Ano Ne

10. Jak často v současné době navštěvujete s vaším dítětem logopeda?

a) logopeda nenavštěvujeme b) 1 x týdně c) jednou za čtrnáct dní d) 1x měsíčně

d) méně často e)jinak (prosím vypište): _________________________________________

11. Kdo nejčastěji dochází s dítětem k logopedovi?

a) matka b) otec c) někdo jiný

12. V době před implantací jste komunikovali s Vaším dítětem převáţně:

a) mluvenou řečí

b) znakovým jazykem

c) mluvenou řečí v kombinaci se znakovým jazykem

d) jiným zpŧsobem, prosím vypište ______________________________________________

13. V době po implantaci komunikujete s dítětem převáţně:

a) mluvenou řečí

b) znakovým jazykem

c) mluvenou řečí v kombinaci se znakovým jazykem

d) jiným zpŧsobem, prosím vypište ______________________________________________

14. Jakou školu Vaše dítě navštěvuje v současné době?

a) mé dítě školu ještě nenavštěvuje

b) MŠ běţného typu

c) MŠ pro SP (sluchově postiţené)

d) ZŠ běţného typu

e) ZŠ pro SP

f) jinou (prosím vypište): ______________________________________________________

15. Zodpovězte prosím tuto otázku, jen pokud Vaše dítě nenavštěvuje ještě ţádnou školu

nebo navštěvuje ZŠ nebo MŠ pro SP.

Uvaţujete o integraci?

Ano Ne

16. Máte pocit, ţe mnoţství informací ze strany odborníkŧ je pro Vás dostatečné?

Ano Ne

17. Dohledávali jste si informace o kochleárním implantátu sami?

Ano Ne

Pokud Ano, z jakých zdrojŧ? Prosím vypište: ______________________________________

18. Probral s Vámi nějaký odborník dŧkladně všechna moţná rizika i reálná očekávání?

Ano Ne

Pokud Ano, který odborník? (logoped, foniatr, pedagog,...): ___________________________

19. Zúčastnili jste se někdy vzdělávacího semináře týkajícího se problematiky sluchového

postiţení?

Ano Ne

Pokud Ano, prosím vypište, kým byl tento seminář organizován:_______________________

20. Existuje podle Vás nějaká oblast týkající se kochleárního implantátu, ke které je málo

dostupných informací?

Pokud Ano, vypište jaká __________________________________________________

Ještě jednou mnohokrát děkuji. Aneţka Kopalová

ANOTACE

Jméno a příjmení: Aneţka Kopalová

Katedra: Katedra speciální pedagogiky

Vedoucí práce: Mgr. Adéla Hanáková

Rok obhajoby: 2012

Název práce: Komplexní péče o dět i s kochleárním implantátem

Název v angličtině: Complex care o f children with cochlear implant

Anotace práce:

Téma této diplomová práce se vztahuje ke

komplexní péči o dět i s kochleárním implantát em.

Teoret ická část je zaměřena na poznatky z oblast i

sluchového vnímání, charakter ist iky kochleárního

implantátu a sluţeb poskytovaných dítět i s

kochleárním implantátem a jeho rodině od stanovení

diagnózy po zbytek ţivota. Empir ická část je

zaměřena na péč i poskytovanou dítět i s kochleárním

implantátem a jeho rodině, především na

informovanost rodičŧ v této problemat ice, zpŧsob

komunikace před implantací a po implantaci a

včasnost diagnost iky sluchové vady.

Klíčová slova: Sluchové post iţení, kochleární implantát ,

rehabilitace, komplexní péče

Anotace v angličtině:

The theme o f this thesis relates to the complex care

of children with cochlear implant . The theoret ica l

part focuses on the knowledge o f auditory

percept ion, cochlear implant character ist ics and

services provided to a child with a cochlear implant

and also to his family from the t ime o f diagnosis

for the rest of his life. The empir ical part focuses

on the care provided to a child with a cochlear

implant and his family, especia lly to info rm parents

on this issue, the method of communicat ion before

and after implantat ion and t imeliness o f diagnosis

of hear ing impairment .

Klíčová slova

v angličtině:

Hear ing impairment , cochlear implant ,

rehabilitat ion, comprehensive care

Přílohy vázané

v práci:

Příloha č. 1 – Prŧvodní dopis

Příloha č. 2 – Dotazník

Rozsah práce: 86

Jazyk práce: Český jazyk