MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ FAKULTA

LESNICTVÍ; 1. ROČNÍK

SEMESTRÁLNÍ PRÁCE

z předmětu Lesnická botanika speciální

Floristický soupis druhů oblasti Petřejov

Autor: Petr Dujka

20. srpen 2013

2

Abstrakt

Tématem semestrální práce floristický soupis v závislosti na pedologický výzkum ve vymezené

oblasti 10 ha v údolí Petřejov. Úvodní část se zabývá rozborem obecných charakteristik dané lokality

v nadregionálních souvislostech, ústřední část práce se zabývá samotným průzkumem. Průzkum

oblasti byl proveden pomocí terénních i laboratorních rozborů, které jsou zde metodicky popsány.

Terénní výzkum je prezentován především poznatky z půdní sondy a rovněž fytocenologickým a

typologickým průzkumem. Závěr práce porovnává zjištěné informace s obecnými charakteristikami.

Přílohy práce zahrnují fotodokumentaci zkoumaného místa, schématický rozbor horizontů v půdní

sondě,

Klíčová slova: botanika, floristický soupis, půdní rozbor, kambizem

Abstract

The theme of the work floristically list in connection with the pedological research in the area of 10

hectares in the valley Petřejov. The first part deals with the analysis of the general characteristics of the

sites in the supra-regional context, the central part of the work deals with the research. The

exploration of the area was carried out using field and laboratory analyses, which are methodically

discussed. The field research is represented by soil pit. Conclusion of work compares the findings

with the general characteristics. The last part or work includes photos of the places, an analysis of the

soil horizons in the pit, list of plaints and wood species.

Key words: special botany, the floristically list, soil analysis, cambisoil

3

Obsah

1 Úvod ....................................................................................................................................... 4

2 Materiál ................................................................................................................................. 5

2.1 Lokalizace .................................................................................................................................... 5

2.2 Vlastnické poměry ...................................................................................................................... 5

2.2 Klimatické podmínky ................................................................................................................ 5

2.3 Geologické a geomorfologické poměry ................................................................................... 6

2.4 Půdní poměry ............................................................................................................................. 7

2.4.1 Kambizem ............................................................................................................................ 7

2.5 Typologické a fytocenologické poměry .................................................................................. 7

2.6 Topografie: geomorfologické charakteristiky území ............................................................ 8

3 Lokalita a floristický soupis druhů .................................................................................. 9

3.1 Popis lokality ............................................................................................................................... 9

3.2 Floristický soupis druhů ............................................................................................................ 9

4 Výsledky terénního šetření a půdní rozbory ............................................................... 10

4.1 Výsledky terénního šetření ..................................................................................................... 10

4.2 Půdní typ: .................................................................................................................................. 12

4.3 Výsledky laboratorních rozborů půdy .................................................................................. 13

5 Závěr .................................................................................................................................... 15

6 Zdroje informací ................................................................................................................ 16

6.1 Knižní zdroje ............................................................................................................................. 16

6.2 Elektronické zdroje ................................................................................................................... 16

Přílohy .................................................................................................................................... 17

4

1 Úvod

Teoretické studium vymezené oblasti v údolí Petřejov poukazuje výraznou druhovou

rozmanitost rostlin i dřevin. Údolí je z velké části zalesněné nepůvodní smrkovou

monokulturou. V údolí probíhá v průběhu roku intenzivní těžba a následné zalesňování

holin.

Výsledky studie na základě půdního průzkumu byla vymezená v údolí Petřejov

taková reprezentativní oblast, jenž splňuje podmínku původního porostu (tedy nikoliv

smrku) a zároveň předpoklad, že půdní jednotka odpovídala většinovému půdnímu složení

údolí. Vymezená oblast je níže popsána v textové části. Metody průzkumu a stanovení

výsledků jsou popsány tamtéž. V souvislosti s půdním výzkumem byly zjištěny i rostlinné

druhy, vyskytující se v Petřejovském údolí, jež jsou rovněž obecně popsány v obecné části.

Cílem studie je nejprve rozbor fyzikálních, chemických a biochemických

charakteristik převládajícího půdního typu. Navazující seznam zjištěných druhů vychází

z předpokladu, že původní rostliny jsou půdními vlastnostmi výrazně ovlivněny. Tento

rozbor by mohl následně sloužit jako materiál pro posouzení vhodnosti porostu,

aplikovaného na vytěžených holinách. Vzhledem ke zjištěným dřevinám lze předpokládat,

že stanovený půdní typ bude vykazovat kyselost a ve většině části údolí také výraznou

vlhkost. S ohledem na geologické podloží lze předpokládat malé množství výživného

vápníku.

5

2 Materiál

2.1 Lokalizace

Zkoumaná lokalita se nachází v nejzápadnějších výběžcích Hostýnsko-Vsetínské

hornatiny, konkrétněji do geomorfologického podcelku Hostýnských vrchů. Oblast Petřejov

se nachází severozápadním směrem od obce Přílepy (Zlínský kraj, bývalý okres Kroměříž,

katastrální území obce Lukoveček) v údolí říčky Mojeny.

Odběry půdních vzorků stejně jako půdní sonda byly provedeny v oblasti s názvem

Kozince ve stanovené oblasti 10 ha lesního porostu (viz obr č. v kapitole Přílohy).

Nadmořská výška 440 m n. m., zeměpisné souřadnice místa: N 49°19´52.4´´ E 17°39´37.1´´.

2.2 Vlastnické poměry

Sledovaná lokalita se nachází na katastrálním území Lukoveček. Dle vlastnických

poměrů dle katastru nemovitostí jde o vlastnictví fyzických osob. Podle ČÚZK1 se jedná o

parcelu č. 630 určenou k plnění funkce lesa. Celková výměra parcely je 11 480 m2.

2.2 Klimatické podmínky

Klimaticky (členění dle Registrů informačního systému ochrany ovzduší, Quitt 2000)2

leží převážná část sledovaného území v mírně teplé oblasti. Oblast má normálně dlouhé až

krátké léto, mírné až mírně chladné, mírně suché. Přechodné období je normálně dlouhé,

s mírným jarem a mírným podzimem. Zima je normálně dlouhá, mírně chladná, suchá a ž

mírně suchá s normálním trváním sněhové pokrývky.

Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 8°C, nejchladnějším měsícem je leden,

nejteplejším červenec. Průměrné denní teploty vzduchu v létě se pohybují okolo 23°C.

Průměrná denní minima teploty vzduchu klesají na -5°C. V létě se průměrná denní minima

pohybují okolo 12°C.

Velké vegetační období (s elementárními projevy života rostlin) znamená nástup jara

a konec podzimu a je charakterizováno průměrnou denní teplotou 5°C a vyšší. Ve

sledovaném území začíná začátkem dubna a končí začátkem druhé dekády listopadu. Malé

vegetační období (průměrná denní teplota 10°C začíná v polovině poslední dekády dubna a

končí koncem první dekády října.

Průměrné roční úhrny srážek se pohybují mezi 650-700 mm, přičemž nejvíce srážek

bylo naměřeno v červenci, nejméně u únoru. Roční úhrny překročené s pravděpodobností

1% se pohybují v rozmezí 1000-1100 mm. Vítr převládá jižní až jihovýchodní3

1 Český úřad zeměměřický a katastrální (2012), Katastr obce Lukoveček, dostupné na

:http://nahlizenidokn.cuzk.cz/VyberParcelu.aspx, [cit. 22. 7. 2013] 2 OCLC Online Computer Library Center, Inc. (2010): Quitt, Evžen (http://www.worldcat.org/identities/lccn-n96-

38081) [cit. 28. 4. 2013] 3 Psotová H., Pospíšil J., Dujka V., (1993) General lokálního územního systému ekologické stability okresu Zlín

v katastrálních územích Fryšták, Dolní Ves, Horní Ves, Vítová a Lukoveček (tabulková část), 37 s;

6

2.3 Geologické a geomorfologické poměry4

Geologický podklad sledovaného území je tvořen terciérními paleogenními

sedimenty flyšového pásma Západních Karpat (magurský flyš a vnější flyš) a neogenními

sedimenty. Horniny magurského fylše jsou paleocenního až eocenního stáří a jsou

zastoupeny územní jednotkou Račanskou. Tato jednotka se zde vyznačuje vrstvami:

A) Soláňské vrstvy obsahující pískovce jemnozrnné, převážně středně až hrubě

zrnité, místy slepencovité až drobně slepencovité, někdy arkózovité, vápnité, křemi-

továpnité nebo až skelné, bělošedé, šedé i modrošedé jsou většinou silně navětralé,

světle žlutavě hnědavé až nažloutlé. Často snadno drolivě rozvětrávají v písek a

štěrčík. Některé jsou teprve v hlubokých odkryvech (pod 15 - 20 m) modrošedé,

vápnité, pevnější. Časté jsou pískovce arkózové se zkaolinizovanými živci. V hrubě

zrnitých odrůdách bývají nepravidelně řídce vtroušena zrna křemene a

narůžovělých nebo bělavých živců. Jílovce jsou šedé (někdy až černošedé), zelenavé,

někdy rudé, rudohnědé, místy proměnlivě jemně písčité a drobně slídnaté. Silnější

vrstvy a polohy jílovcové provázejí místy tenké lávky modrošedých nebo zelenavých

křemitovápnitých pískovců s kostkovitým rozpadem.

B) Zlínské vrstvy je tvořena flyšovým střídáním jílovců zčásti vápnitých a pískovců

s převahou pelitické složky. Slínovce a vápnité jílovce převládají nad jílovci,

vystupují ve vrstvách několik málo decimetrů až 90 cm silných. Jsou šedé,

zelenošedé, šedozelené, olivově zelené, světle šedozelené, hnědošedé, šedohnědavé

až čokoládově hnědé. Občas jsou žlutohnědé, okrově žluté jílovce vápnité tmavošedě

proužkované. Hnědé jílovce vápnité i nevápnité vystupují porůznu ve vrstvách 5 -

350 cm silných. Jsou většinou proměnlivě jemně písčité a drobně slídnaté, místy až

silně jemně písčité, přecházejí v jílovité břidličnaté pískovce (5 - 15 cm).

Podle geomorfologického členění ČR (Bína J., Demek J., 2012) se lokalita nachází v

provincii Západní Karpaty. Regionální členění reliéfu zobrazuje následující tabulka

(sledované území je vyznačeno tučnou kurzívou):

Tab. 1: Geomorfologické regionální členění reliéfu Západních Karpat

Subprovincie Oblast Celek Podcelek Okrsek

Vnější

Západní

Karpaty

Západní Beskydy

Hostýnsko-

vsetínská

hornatina

Hostýnské vrchy Lukovská

vrchovina

Slovensko-

moravské

Karpaty

Vizovická

vrchovina Fryštácká brázda -

Vněkarpatské

sníženiny

Západní

Vněkarpatské

sníženiny

Hornomoravský

úval Holešovská plošina -

Zdroj: www.geoportal.gov.cz; General lokálního územního systému ekologické stability.

4 Tamtéž.

7

Oblast se nachází v okrsku Lukovská vrchovina. Jde o členitou vrchovinu, údolí

Petřejov bylo tvarováno erozí říčky Mojeny, orientace svahů je jihovýchodní a

severovýchodní. Nejbližší nejvyšší vrchol Lysina je vzdálen přibližně dva kilometry severně

v nadmořské výšce 598 m n. m.

2.4 Půdní poměry

Na základě zkoumání pedologických charakteristik bylo zjištěno v okolí oblasti

několik půdních typů. Jedná se o černozemě a hnědozemě v oblasti Holešovské plošiny

s občasným zásahem do vrchoviny (především hnědozem modální), dále fluvizem v okolí

toku řeky Rusavy, protékající Holešovem (viz příloha č. 3). Půdní typ zkoumané oblasti,

který je také dominantním typem Lukovské vrchoviny, je kambizem.

2.4.1 Kambizem5

Kambizem (KA) je charakterizována jako hnědá půda nižších oblastí, vyskytující se

nejčastěji v mírně teplé a mírně vlhké oblasti. Typickými lokalitami pro výskyt jsou

pahorkatiny a vrchoviny s nadmořskou výškou do 800 m n. m., s průměrnou roční teplotou

6-9 °C a průměrným úhrnem srážek 500 – 800 mm. Původním společenstvem jsou listnaté a

smíšené lesy (s převahou dubů a buků). Kambizem vznikala na velmi rozdílných horninách,

převážně nekarbonátových. Půdotvorné substráty jsou zpravidla skeletnaté. Stupeň

nasycenosti půd je podmíněn rozdílnou minerální bohatostí substrátu. V chladnějších

polohách vrchovin s vyššími srážkami se zvyšuje obsah humusu a hloubka prohumóznění,

humus je však kyselejší. V sušších a teplejších oblastech je akumulace humusu slabší v

důsledku vyšší biologické činnosti a výraznější mineralizací humusu.

Stratigrafie je obecně tvořeno horizonty O – Ah (nadložní humus a organominerální

humózní lesní typ) nebo Ap – Bv – IIC (organominerální orniční typ, hnědý kambický

horizont a výrazný hnědý a souvrství substrátu, vzniklé z jedné horniny).

2.5 Typologické a fytocenologické poměry

Biogeograficky patří sledovaná lokalita do provincie středoevropských listnatých

lesů, západokarpatská podprovincie a hranického regionu.

Sledovaná oblast odpovídá svou vegetační skladbou především 4 (bukovému)

vegetačnímu stupni (podle Culka). Z hlediska potenciální přírodní vegetace oblast Petřejov

odpovídá ostřicové dubohabřině (Carex pilosae – Carpinetum) a bikové bučině (Luzulo –

Fagetum)6. V současné době je původní charakter buřin potlačen, vyskytují se zde smíšené a

dokonce čistě jehličnaté porosty.

Z listnatých stromů zde nalezneme dub letní (Quercus robus), dub zimní (Quercus

petraea), buk lesní (Fagus sylvatika), habr obecný (Carpinus betulus), z jehličnatých nejvíce

zastoupen smrk ztepilý (Picea abies), místy modřín opadavý (Larix decidua) a borovici lesní

(Pinus sylvestris). V několika lokalitách lze zaznamenat i břízu bělokorou (Betula pendula).

Bylinné patro lze charakterizovat výskytem kapraďorostů ve vlhčích částech lesa,

nejčastěji kapraď samec (Dryopteris filix-mas) a papratka samičí (Athyrium filix-femina). Je zde

5 Taxonomický klasifikační systém půd České republiky (2004): Kambisoly, dostupné na:

http://klasifikace.pedologie.czu.cz/index.php?action=showReferencniTrida&id_categoryNode=31) [cit. 25. 4. 2013] 6 Mapy Geoportal.cz (2013) Mapy (http://geoportal.gov.cz/web/guest/map) [cit. 27. 4. 2013]

8

patrná i přítomnost třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos), biky lesní (Luzula sylvatica), místy

se ve vlhčích částech vyskytuje přeslička lesní (Eqisetum sylvaticum) a pcháč bahenní (Cirsium

palustre). Z dalších druhů lze jmenovat zjara kvetoucí devětsil bílý (Petasites albus), svízel

vonný (Gallium odoratum), svízel okrouhlolistý (Galium rotundifolium), pryšec mandloňovitý

(Euphorbia amygdaloides), hojně se vyskytující šťavel kyselý (Oxalis acetosella), sasanka hajní

(Anemone nemorosa) nebo třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum, rulík zlomocný (Atropa

bella-dona).).

Dále druhy ruderální, vyskytující se podél lesních cest a to především kopřiva

dvoudomá (Urtica dioica), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) a méně se vyskytující

netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere). 7

2.6 Topografie: geomorfologické charakteristiky území

Území bylo v minulosti tvarováno především endogenními činiteli – tekoucí vodou,

vymílající půdní podloží a následkem toho docházelo a dodnes dochází k říční erozí,

projevující se vznikem bystřin, tvořící dílčí údolíčka. Svah kopce (blíže specifikovaný

označením „Nad Kozincem“) má jižní až jihovýchodní dispozici a je ovlivňován

neperiodickými sesuvy půdy, které se výrazně podílejí na tvarování reliéfu. V okolí se

nacházejí na povrchu velké kameny, místy skalky. Často se zde vyskytují vývraty stromů.

Z antropogenní činnosti se v reliéfu nachází pod svahem lesní cesta (v současné době

částečně zpevněná makadamem), na západní straně svahu se nachází vyjetý úvoz, užívaný

pro stahování dřeva při těžbě. V dané lokalitě se kromě výše jmenovaného nenacházejí další

morfologické jevy.

7 DEYL M., HÍSEK K., 2008. Naše květiny. Praha. Nakladatelství Academia, 3. vydání, 722 s.

9

3 Lokalita a floristický soupis druhů

3.1 Popis lokality

Lokalita o celkové výměře 10 ha se nachází v přibližně 7 km východně od autobusové

zastávky Přílepy u zámku. Nachází se nedaleko soutoku dílčích pramenů, utvářejících říčku

Mojenu. Prostor je ohraničen samotným tokem říčky na jižní straně a jejím pravostranným

přítokem na západní straně. Zbývající hranice byla vytyčena nezávisle (viz obr. č.).

Jde o heterogenní biotop. Pomyslnou hranicí může být částečně zpevněná lesní cesta.

Na svahu směrem k vrcholu kopce „Nad Kozincem“ se nachází převaha listnatého až

smíšeného lesa, s největším zastoupením listnatých dřevin dubu letního (Quercus robus),

dubu zimního (Quercus petraea), buku lesního (Fagus sylvatica), zástupci jehličnatých jsou zde

smrk ztepilý (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Svah směrem k meandrující říčce

je tvořen výhradně smrkem ztrepilým. V obou těchto částech se nachází flóra odpovídající

půdním poměrům.

V okolí cesty se nacházejí i řada rumištních druhů, které nejsou součástí floristického

soupisu níže. Jde především o kopřivu dvoudomou (Urtica dioica), rulík zlomocný (Atropa

bella-dona), občasný výskyt netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora) a netýkavka

nedůtklivá (Impatiens noli-tangere) a vzácně máta dlouholistá (Mentha longifolia).

Floristický soupis byl proveden ve třech termínech: 22. 6., 20. 7. a 17. 8. 2013.

3.2 Floristický soupis druhů

I. Dřeviny (hlavní úroveň): Quercus robur d.

Quercus petraea

Fagus sylvatica r.

Picea abies d.

Pinus sylvestris r.

II. Keřové patro: v lokalitě se nenachází dřeviny keřového patra

III. Nálet do 1,3 m výšky: Urtica dioica d.

Atropa bella-dona r.

Calamagrostis epigejos d.

Impatiens parviflora r.

Impatiens noli-tangere r.

Geranium robertianum

IV. Byliny:

Anemone nemorosa r.

Athyrium filix-femina

Calamagrostis arundinacea

Carex pilosa

Carex remota r.

Deschampsia caespitosa

Dryopteris dilatata r.

Equisetum sylvaticum d.

Galium odoratum

Galium rotundifolium r.

Hieracium lachenali

Hypericum perforatum r.

Luzula luzuloides

Lysimachia nummularia d.

Mercurialis perennis

Oxalis acetosella d.

Petasites albus d.

Rubus idaeus

Rumex obtusifolius r.

Salvia glutinosa

10

Z hlediska druhového zastoupení dřevin bylo vymezeno území 20x20 m, na kterém

byl proveden soupis dřevin a bylin. Na ploše bylo zjištěno 22 stromů, z toho celkem 17 kusů

dubu lesního (Fagus sylvatica) a 5 kusů buku letního (Quercus robur). Byla zjištěna rovněž

přítomnost druhu sasanky hajní (Anemone nemorosa), což potvrzuje dubovo-bukovou

skladbu lesa. Další druhy bylin zde nebyly pozorovány (k datu 17. 8. 2013).

Druhy, zjištěné teréním průzkumem byly porovnány s vyhláškou ministerstva

životního prostředí České republiky 395/1992 Sb., kvůli zjištění zastoupení zvláště

chráněných druhů. Na základě porovnání lze usoudit, že ve sledované oblasti se nenachází

ohrožený ani zvláště chráněný druh (395/1992 Sb., Příloha II a III.). Zároveň bylo provedeno

porovnání s Červeným seznamem cévnatých rostlin8, rovněž nebyl nalezen žádný ohrožený

druh. Analýza nepůvodních druhů, vyskytujících se v dané oblasti, vykazuje pouze

netýkavku malokvětou (Imapatiens parviflora)9.

4 Výsledky terénního šetření a půdní rozbory

4.1 Výsledky terénního šetření

Terén, ve kterém byl proveden výkop půdní sondy lze charakterizovat takto: svah

s jižní expozicí se sklonem pohybujícím se v rozmezí 15-20°. Nutno poznamenat, že se jedná

o místo svahových sesuvů, což se projevuje na složení půdních horizontů. Na svahu se

nenacházejí žádné zvláštní terénní tvary s výjimkou občasných svahových vln.

Popis samotné půdní sondy nastiňuje následující tabulka:

Tab. 2: Popis půdní sondy – základní charakteristiky

Sled jednotlivých

horizontů O – Ah1 – Bv1 – Ah2 – Bv2- Bvg

Hloubka půdní

sondy celková: 120 cm genetická: 120 cm fyziologická: 60 cm

Mocnost horizontů

O: 2 cm Ah1: 6-10 cm Bv1: 47 cm

Ah2: 13 cm Bv2: 25 cm Bvg: 22 cm

Barva horizontů

O: - Ah1: hnědočerná Bv1: žlutá

Ah2: šedomodrá Bv2: žlutá Bvg: žlutá až rezivá

Název půdní

jednotky typ: kambizem subtyp: arenická

varieta: slabě oglejná

Humusová

jednotka Moder (s horizonty L, F, H)

8 GRULICH V., 2012. Červený seznam cévnatých rostlin České republiky (nejnovější verze) [online] citováno dne

17. 8. 2013 dostupné na: < http://botany.cz/cs/cerveny-seznam/> 9 Podle PYŠEK P. et al. 2012: Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition) [online] citováno dne

17. 8. 2013 dostupné na: < http://www.preslia.cz/P122Pysek.pdf>

11

Detail půdní sondy s vyznačenými přechody a značkami horizontů:

Obr. 1: Půdní sonda ze dne 13. 4. 2013 s vyznačenými horizonty (autorské foto).

O

Ah1

Bv1

Ah2

Bv2

Bvg

12

4.2 Půdní typ:

Kambizem arenická slabě oglejná

0-2 cm vrstva opadu ze stromů (především

Fagus sylvatica), listí a občasný výskyt

mechorostů (půd. hor. L)

2-5 cm humózní patro, fermentovaný opad

listí a mechorostů, vlhká dr´t bez

prokořenění (půd. hor. Fm)

5-12 cm hnědočerná, velmi kyprá, hlinito-

písčitá zemina, středně vlhká až

vlhká; slabě skeletnatá s frakcemi

hrubého písku bez zjevných známek

makroedafonu; struktura půdy

kulovitá (drobovitá); velmi slabé

kořenové vlášení, absence silných

kořenů; v tomto horizontu se ještě

nacházejí nerozložené organické

zbytky opadu (půd. hor. Ah1)

12-57 cm žlutá, mírně ulehlá, hlinitá zemina, vlhká až mokrá; středně skeletnatá

s frakcí kamenů; struktura kulovitá (drobovitá); střední prokořenění,

převaha vlášení; mezi skeletem se nacházejí kameny s přítomností

hematitu a limonitu; (půd. hor. Bv1)

58-70 cm šedomodrá, mírně ulehlá, hlinitá zemina, mokrá; slabě skeletnatá

s frakcí hrubého písku; sktruktura kulovitá (drobovitá hrubá); slabé až

střední prokořenění, absence silných kořenů (půd. hor. Ah2)

71-96 cm žlutá, ulehlá, jílovito-hlinitá zemina, mokrá; středně skeletnatá

s převahou hrubého štěrku, místy kameny; struktura kulovitá

(základní); velmi slabé prokořenění (půd. hor. Bv2)

97-120 cm žlutá, ulehlá, jílovitá zemina, mokrá až zabehněná; středně skeletnatá

s převládající frakcí kamenů; struktura kulovitá (základní); velmi slabé

prokořenění, téměř bez kořenů, po vykopání z půdy vytéká voda (půd.

hor. Bvg)

13

4.3 Výsledky laboratorních rozborů půdy

Cílem laboratorní analýzy bylo zjistit charakteristiky půdy z hlediska fyzikálních

vlastností, fyzikálně-chemických vlastností a biochemických vlastností. Vybrané

charakteristiky jsou uvedeny v následujícím přehledu (podrobné výsledky laboratorní

analýzy včetně naměřených hodnot pro dílčí výpočty jsou uvedeny v Závěrečném formuláři

v kapitole Přílohy).

Tab. 3: Fyzikální vlastnosti půdy

Fyzikální charakteristika Značka Získaná

hodnota Jednotky

Maximální vodní kapacita ΘMVK 29,34%

Maximální kapilární kapacita ΘMKK 33,42%

Retenční vodní kapacita ΘRVK 37,41%

Měrná hmotnost ρs 2,6176 g.cm-3

Objemová hmotnost ρw 1,5855 g.cm-3

Objemová hmotnost redukovaná ρd 1,2921 g.cm-3

Pórovitost P 56,21%

Hmotnostní vlhkost w 31,0%

Objemová vlhkost Θ 40,05%

Provzdušněnost (okamžitá) A 16,16%

Minimální vzdušná kapacita AMKK 22,77%

Nasycenost půdních pórů RNP 71,25%

Z hlediska pórovitosti lze na základě naměřené hodnoty půdní horizont

charakterizovat jako středně pórovitý, na základě údaje o vlhkosti jako vlhký.

Tab. 4: Fyzikálně chemické vlastnosti půdy

Charakteristika Značka Získaná

hodnota Jednotky

Půdní reakce aktuální (aktivní) ph/H2O 4,51

Půdní reakce potenciální výměnná ph/KCl 3,58

Maximální sorbční kapacita

výměnných bazicých kationtů T 304,49 mmol. kg-1

14

Charakteristika Značka Získaná

hodnota Jednotky

Okamžitý obsah výměnných

bazických kationtů S 274,6 mmol. kg-1

Stupeň nasycenosti sorbčního

komplexu V 90,2%

Z hlediska půdní reakce lze daný půdní horizont charakterizovat jako středně až

silně kyselý, okamžitý obsah výměnných bazických kationtů v půdě je vysoký, stejně jako

poměr maximální sorbční kapacity (T) ve vztahu k výměnným bazicky působícím

kationtům. Z hlediska stupně nasycenosti sorbčního komplexu je možno daný půdní vzorek

charakterizovat jako vysoce nasycený.

Tab. 5: Biochemické vlastnosti půdy

Charakteristika Získaná

hodnota Jednotky

Aktivita půdní katalázy 120,0 ml.O2.g-1.min-1

Aktivita půdních celuláz 0 -

Aktivita půdních kataláz ve vzorku vykazuje vysokou hodnotu, což charakterizuje

půdní vzorek s velmi vysokou aktivitou. Naproti tomu z hlediska aktivity půdních celuláz je

půdní vzorek neaktivní (plocha zkonzumované celulózy byla nulová u všech tří

pozorování).

15

5 Závěr

Kambisoly se vyznačují širokou škálou zrnitosti, vyluhování a acidifikaci, což

podporuje růst acidofilních rostlin a dřevin. Výsledky terénního průzkumu i výsledky

laboratorních rozborů půdy potvrzují teoreticky nastudované informace. Ve zkoumané

lokalitě, stejně tak jako ve většině údolí Petřejov, se nachází půdní typ kambizem, subtyp

arenická, varieta mírně oglejná.

Výsledy laboratorní analýzy potvrdily hypotézu, že tamější vegetace se nachází na

kyselých půdách. S tímto koresponduje i seznam zjištěných druhů rostlin a dřevin. V oblasti

se nachází převážná většina acidofilních indikátorů. Zároveň jsou tyto druhy v dané lokalitě

původní, vyskytující se převážně dominantně. Doplněny jsou vlhkomilnými druhy, zejména

pak v naplavených meandrech říčky Mojeny. Podél lesních (převážně zpevněných) cest se

nacházejí ruderální druhy trav, popř. nitrofyty. Z nepůvodních druhů české květeny se zde

nachází pouze netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora).

Lokalita není druhově příliš bohatá, což může být ovlivněno častou těžební činností

v bezprostředním okolí, zároveň však specifickou acidifikací půdního prostředí a

v neposlední řadě expozicí svahu a pozicí údolí. Teplota je zde celoročně nižší než

v otevřenější části údolí, které je celkově druhově rozmanitější, avšak na spoustě míst je

původní porost nahrazen monokulturou smrku ztepilého.

Z hlediska lesního hospodářství by se dalo uvažovat o znovu vysazování spíše

listnatých acidofilních druhů (příkladně zmiňovaný dub lesní – Fagus sylvatica, nebo buk

letní – Quercus robur), které by mohli napomoci větší stabilitě svahů silnějším prokořeněním

za cenu ztráty okamžitého hospodářského užitku.

16

6 Zdroje informací

6.1 Knižní zdroje

Bína J., Demek J., (2012) Z nížin do hor: Geomorfologické jednotky České republiky, Academia, Praha,

344 s; ISBN 978-80-200-2026-0

DEYL M., HÍSEK K., 2008. Naše květiny. Praha. Nakladatelství Academia, 3. vydání, 722 s., ISBN 978-

80-200-0940-X

Kolektiv autorů, (2009) Půda v České republice, Consult, Praha, 249 s; ISBN 80-903482-4-6

Psotová H., Pospíšil J., Dujka V., (1993) General lokálního územního systému ekologické stability

okresu Zlín v katastrálních územích Fryšták, Dolní Ves, Horní Ves, Vítová a Lukoveček (textová část),

35 s;

Psotová H., Pospíšil J., Dujka V., (1993) General lokálního územního systému ekologické stability

okresu Zlín v katastrálních územích Fryšták, Dolní Ves, Horní Ves, Vítová a Lukoveček (tabulková

část), 37 s;

Rejšek, K. (1999): Lesnická pedologie – cvičení (skriptum). Brno: MZLU v Brně.

Tabulky podnebí; Ústav agrosystémů a bioklimatologie. MZLU

6.2 Elektronické zdroje

Botany.cz (2012) Květena ČR (http://botany.cz/cs/rubrika/kvetena/) [cit. 27. 4. 2013]

Český úřad zeměměřický a katastrální (2012), Katastr obce Lukoveček, dostupné na:

http://nahlizenidokn.cuzk.cz/VyberParcelu.aspx, [cit. 22. 7. 2013]

GRULICH V., 2012. Červený seznam cévnatých rostlin České republiky (nejnovější verze)

[online] citováno dne 17. 8. 2013 dostupné na: < http://botany.cz/cs/cerveny-seznam/>

Mapy Geoportal.cz (2013) Mapy (http://geoportal.gov.cz/web/guest/map) [cit. 27. 4. 2013]

OCLC Online Computer Library Center, Inc. (2010): Quitt, Evžen

(http://www.worldcat.org/identities/lccn-n96-38081) [cit. 28. 4. 2013]

PYŠEK P. et al. 2012: Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition) [online]

citováno dne 17. 8. 2013 dostupné na: < http://www.preslia.cz/P122Pysek.pdf>

Taxonomický klasifikační systém půd České republiky (2004): Kambisoly

(http://klasifikace.pedologie.czu.cz/index.php?action=showReferencniTrida&id_categoryNode

=31) [cit. 25. 4. 2013]

Vavříček, D., Pancová Šimková, P. (2009): Atlas lesních půd. LDF Mendelu v Brně.

(http://jirman.info/www/ugp/atlas_pud/index.html) [cit. 27. 4. 2013]

17

Přílohy

(Mapy oblasti a fotodokumentace)

Obr. 2: Oblastní plány rozvoje lesů pro Hostýnsko-Vsetínské vrchy a Javorníky, výřez se

sledovanou lokalitou (červeně ohraničená na mapě, 1:10000, www.uhul.cz).

Legenda:

3A4 javorová dubová bučina lipnicová

3B1 bohatá dubová bučina strdivková

3B2 bohatá dubová bučina mařinková

3B5 bohatá dubová bučina s ostřicí chlupatou

3B6 bohatá dubová bučina javorová

3D5 obohacená dubová bučina hluchavkovitá

3K6 kyselá dubová bučina borůvková

3S2 svěží dubová bučina s ostřicí prstnatou

3S7 svěží dubová bučina biková s ostřicí chlupatou

3S9 svěží dubová bučina s třtinou a ostřicí

3SD svěží dubová bučina s kapradinami

3U1 javorová jasanová s bažankou na gleji

3V5 vlhká dubová bučina

3Y1 skeletová dubová bučina

4B1 bohatá bučina strdivková

4S3 svěží bučina s kapradinami

41 hospodářství exponovaných stanovišť středních poloh

43 hospodářství kyselých stanovišť středních poloh

45 hospodářství živných stanovišť středních poloh

47 hospodářství oglejných stanovišť středních poloh

Obr. 3: Klasifikace půdních typů dané oblasti a pedologické poměry v okolí (1:25000;

www.geoportal.gov.cz).:

Obr. 4: Vymezení zkoumané oblasti o rozloze 10 ha v lokalitě Petřejov (zdroj:

www.geoportal.gov.cz, úprava Bc. Jiří Dujka; měřítko 1:5000)

Černozemě, černice a jejich subtypy

Kambizem a její subtypy

Hnědozemě a její subtypy (nejčastěji hnědozem modální HNm)

Fluvizem a její subtypy (povodí řeky Rusavy a její přítoky)

Obr. 5: Devětsil bílý (Petasites albus) – hojně se vyskytující jarní heliofyt (autorské foto, 2013)

Obr. 6 a 7: Devětsil bílý (Petasites albus), detailní fotografie vlevo – jarní rostlina; Sasanka

hajní (Anemone nemorosa) vpravo (autorské foto; 27. 4. 2013)

Obr. 8 a 9: Přeslička lesní (Equisetum sylvaticum) vlevo, letní forma; Šalvěj lepkavá (Salvia

glutinosa) vlevo, vrcholné květenství (autorské foto 17. 8. 2013)

Obr. 10: Acidofilní indikátor stanoviště – šťavel kyselý (Oxalis acetosella), období po

květenství, hojně se vyskytující (autorské foto, 17. 8. 2013)