Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Sborník Pedagogického institutu v PlzniAuthor(s): Jiří Daňhelka and Josef Václav BečkaSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 86, Čís. 2 (1963), pp. 376-378Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23464973 .

Accessed: 15/06/2014 08:00

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 185.44.77.40 on Sun, 15 Jun 2014 08:00:42 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

376 Referáty

suplovány drobnou zprávičkou, zatímco by měly být zásadního a především metodo

logického rázu. Namnoze se nelze ubránit dojmu, že ]e výběr referátů a recenzí nahodilý.

Výjimkou jsou jen recenze prof. Hrabáka, které sledují systematicky a značně podrobně zahraniční literaturu ve všech odvětvích literární vědy (viz např. jeho recenzi Z nových

prací o slovanském verši, 1959; Dvě nové práce o slovanském verši, 1960; Nová kniha

o ruském verši, 1955; Z polských prací literárněvědných, 1958 ap.). Svůj význam má

nepochybně zveřejňování zpráv ze života fakulty, bylo by však prospěšné při ozna

mování témat diplomových a jiných prací vzniklých na fakultě sdělovat stručně i výsle dek. к němuž práce dospěla.

Protože jde valná část nákladu SPFFBU do zahraničí, bylo by dobře, aby se redakce

důkladně zamyslela nad funkčností sborníku. Především by se měla dát přednost studiím

před tříští zpráv a nahodilých materiálů a na újmu drobných oddílků by se měla roz

šířit recenzní část hlavně o větší recenze, mající třeba i povahu rozhledů a zároveň si všímající opravdu významných prací. Ve sborníku, který reprezentuje naši vědu v zahraničí, by neměly také být otiskovány osobně zaměřené polemiky, jejichž smysl zahraniční badatel těžko pochopí; tím více místa by však mělo být věnováno plodné vvměně názorů, iakou Dředstavuie naDř. stať 1. Hrabáka Z vroblémů starší slovenské

literatury (1959). Zdeňka Tichá

Sborník Pedagogického institutu v Plzni

Mezi vážnými publikacemi nových vysokých škol už si získal své místo Sborník peda gogického institutu v Plzni — jazyk a literatura (zatím vyšly čtyři svazky), jehož první dva svazky měly název Sborník Vyšší pedagogické školy v Plzni. — Už tyto první dva

svazky přinesly důležité a zajímavé příspěvky, spadající do zájmu LF. Na prvním místě

je to studie Jaromíra Spala, Místní jména obyvatelská zakončená na -any (sv. 1, 1958, str. 5—48) s bohatým materiálem a s pokusem o výklad významu, že se totiž tímto typem místních jmen označovaly vsi obyvatel jistého místa; odvozování těchto místních jmen od jmen osob je tedy až pozdější. Dále je to precizní článek Miloslava Švába, Poznámky к textové -problematice staročeské Alexandreidy (t. str. 147—162). V něm autor podal výklad několika temných nebo nesprávně vykládaných míst (AlxV 1176 Tyr — Ancyra; AlxV 565 achský; AlxV 1531 spadesta koňma přěz hlavy; AlxBM 24 jakž najú obáč

nezbude) a na základě něho se pokusil o revizi názorů na postoj autora české verze к předlohám; mimoto se snaží jemným rozborem míst s volnějším vztahem к latinské básni Gualterově prokázat, že s dotvářením a přetvářením autorské verze řemeslnými recitátory není třeba počítat. — Miloslav Šváb se později vrátil к složité problematice české Alexandreidy článkem Některé vztahy naší Alexandreidy к soudobé latinské vzdě lanosti v Cechách (sv. 2, 1959, 71—96). Tu autor řeší problematiku povýtce literárně historickou a kulturněhistorickou. Pro formování české Alexandreidy měla podle jeho výkladu význam tehdejší latinská vzdělanost v Čechách. Literární norma, kterou Alexan dreida odráží, byla zřetelně ovlivněna teoretickými podklady známými z četných středo

věkých poetik, jež kolovaly v Cechách a jichž užívaly zdejší „školy". Šváb také upozor ňuje, že česká Alexandreida má některé styčné body s dictaminy, jak se tento typ pěstoval právě v pražské rétorské škole. V témže svazku otiskuje Vladimír Nový studii

Východoslovenské jazykové prvky v práci českého gramatika šestnáctého století (str. 229—246). Na základě rozboru „Knížky slov českých vyložených..." od Matouše Bene šovského (Philonoma) z r. 1587, v nichž zjišťuje převahu ukrajinských („ruské") prvků nad ruskými („moskevské"), dává zapravdu názoru Jungmannovu (Historie 1851, str. 129), že „Knížka" uvádí „některá ruská slovce" a odmítá Jakobsonovu poznámku (SaS 4, 1938, 223), že jde o „první ruský tištěný vokabulář". — К dřívějšímu svému výkladu (sv. 1) se vrátil Miloslav Šváb v 3. svazku článkem „Achské země" υ české Alexandreidě

(sv. 3, 1960, str. 4—13) a doložil v něm svůj názor, že adj. achský má zde význam .asijský', že je to varianta adj. akský utvořeného od jména města Aky (Akkonuj. O studii

Jaromíra Spala a Emila Hadače Názvy rostlin v rukopise Vodňanském (t. str.

15—68) a jejích nedostatcích pojednává zde souborný referát B. Ryby o pracích к středo věkému slovnikářství. — Nejnovější, 4. svazek přináší vedle zajímavé studie Klimešovy, o níž přinášíme dále zvláštní referát, menší práci Jaromíra Spala Pětipsy (K výkladu místních jmen tohoto typu] (sv. 4, 1962, str. 5—14). Autor se pokouší dokázat, že jména Pětipsy, Pětikozly, Pětichvosty jsou pokažené formy z pův. Potěpsy, Potěkozly, Potě

chvosty (= ves obyvatel, kteří posekali, pobili psy, kozly, kteří usekali chvosty).

Jiří Daňhelka

This content downloaded from 185.44.77.40 on Sun, 15 Jun 2014 08:00:42 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Referáty 377

Čtvrtý svazek Sborníku Pedagogického institutu v Plzni přináší také lexikologickou studii o češtině 17. století od Lumíra Klimeše. Je to práce nazvaná К vývoji české slovní zásoby υ 2. polovině 17. století (str. 15—54).

Prací o českém jazyce doby protireíormační je tak málo, že nutno vítat každý pří spěvek к plnějšímu poznání jeho stavu. Lumír Klimeš si zvolil za téma své práce lexikální rozbor kroniky Jana Norberta Zatočila z Loewenbrugku o obležení Prahy od Švédů r. 1648. Kronika byla vydána r. 1685, znovu pak r. 1703. Klimeš si ze slovní

zásoby všímá cizích slov se záměrem zjistit jejich počet, oddělit od nich slova, kterých se užívalo již v době předbělohorské, a tak určit, která cizí slova pronikla až v době

protireíormační, kterého druhu to byla slova a jaká byla jejich životnost, to vše ovšem v rámci zvolené kroniky Zatočilovy.

Práce byla velmi ztížena tím, že nemáme slovník, který by plně zachycoval stav slovní

zásoby českého jazyka do Bílé hory. Klimeš z vyexcerpovaného materiálu Zatočilovy kroniky oddělil slova, jež nalezl ve slovníku Gebauerově, u Veleslavína, v Jungmannovi, užil i materiálu pro chystaný staročeský slovník i materiálu Ústavu práva ČSAV a mate riálu z vlastní excerpce cestopisu Vratislava z Mitrovic, Kryštofa Haranta z Polžic i příslušných částí Archivu čes., Sněmů čes. a Lívových Pramenů к dějinám třicetileté

války. Ale i tak některá slova doložená v Loewenbrugkovi byla s velkou pravděpodob ností v jazyce již před r. 1620, ač v uvedených pramenech dosvědčena nejsou. Klimeš je hodnotí zvlášť.

Takto dostal celkem 121 slov cizího původu z doby pobělohorské. Jsou mezi nimi slova něm. původu a složená slova něm.-románská (typ bolverk, haubtkvartýr, celkem 13 slov), něm. slova počeštěná [napajtovaný, 4 slova), slova lat. původu (typ corpus, 14), lat. slova s počeštěným zakončením (adjunkt, 9), česká adjektiva z lat. slov (privátní, 3), řecká slova {diploma, 2), slova románského původu [revelin, 29), lat. slova na -cí (absoluci, 9), slovesa na -írovati (celkem 36).

Z těchto slov ]e 74 z oblasti vojenské, 21 z oblastí úřednické a právní, 4 z náboženské a 22 z oblastí nespecifikovaných. Jsou to naprostou převahou substantiva, jen mezi slovy vojenskými je i hojně sloves. Substantiva z vojenské oblasti jsou hlavně názvy nových zbraní a nástrojů, kdežto slovesa nejednou vyjadřují též činnosti již dříve známé (ata kvírovat, sukurírovat), jsou to slova svým způsobem v době třicetileté války módní.

Srovnání s německou vojenskou terminologií té doby, o níž mluví Kluge ve své Deutsche Sprachgeschichte, ukazuje, že se česká vojenská terminologie za třicetileté války více opírala o starší vojenské názvy a vcelku byla méně proniknuta slovy román skými než terminologie německá.

V Loewenbrugkově kronice se projevují i puristické tendence druhé poloviny 17. stol. V 19 případech připojuje Loewenbrugk к českému slovu v textu vysvětlivku cizím slovem v poznámce pod čarou. Jde tu především o puristické novotvary (praporečník -

fendrych, strážník - vachtmistr, zbrojnice. - cejghaus), někdy i o slova stará (vězení - štokhaus). Kromě toho jsou takové dvojice i přímo v textu [omen aneb heslo, kovu aneb metalu), celkem 11 případů.

Ze 121 hesel Zbořilovy kroniky, před Bílou horou nedoložených, uvádí Příruční slovník z nové češtiny 57 (např. absoluce, adjunkt, granát), 10 uvádí jako slova nespisovná (např. atest, pakáž], 11 zaznamenává jako slova zastaralá (např. kontent, sukurs) a 1 jako slovo málo užívané (korporál). Tedy ze 121 slov se do nové češtiny udrželo 79, zaniklo 42.

Vedle slov cizího původu jsou v Loewenbrugkově kronice i cizojazyčné lexikální citáty (58 lat. a 4 něm.). Něm. jsou jen v přímé řeči. Lat. citátová slova jsou hlavně z oblasti právní, školské a církevní, např. právo in Politicis, Publicis et Criminalibus, Patres Societatis Jesu.

Na konec uvádí Klimeš abecední seznam všech slov cizího původu i s doklady a s udáním, zda jsou doložena Již z doby předbělohorské (celkem 157), nebo s velkou pravděpodobností byla v jazyce před Bílou horou (celkem 52) a která jsou až z doby protireformační (celkem 121). U všech slov je uvedena i frekvence.

Stať Klimešova je zajímavá metodou, jíž byl delimitován předmět studia (slova cizího původu ze 17. stol.), a cenná způsobem, jak byl získaný materiál interpretován. Vrhá sice jen zcela úzký, ale přitom jasný paprsek na stav českého jazyka v 17. stol. Bylo by si přát, aby podobných prací vyšlo v budoucnosti více. I když je protireformace dobou hlubokého úpadku, nemůžeme se natrvalo obejít bez podrobného propracování stavu a vývoje českého jazyka v tomto období. Je to nutné pro plnější poznání vztahu mezi hospodářskými, politickými a kulturními podmínkami a vývojem jazyka a dále

pro přesnější poznání vývoje českého jazyka v obrození, neboť je jisté, že tento vývoj

This content downloaded from 185.44.77.40 on Sun, 15 Jun 2014 08:00:42 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

378 Referáty

— třebaže za změněných podmínek — v mnohém nezbytně navazoval na stav a vývoj г doby protireformační a nesl jeho stopy ještě hluboko do století devatenáctého.

Josef Václav Bečka

Izvestija ΑΝ SSSR

Izvestija Akademii nauk SSSR, otdelenije literatury i jazyka, vstoupily v roce 1962 za hlavní redakce D. D. Blagého do svého 21. ročníku. Tento časopis přináší jednak práce z celého rozsahu ruské literární historie a z teorie literatury, jednak stati filo

logické; v recenzní části otiskuje i posudky významných prací nejen sovětských, ale i zahraničních (zahraničním literaturám jsou někdy věnovány i větší články). Práce 0 starší literatuře jsou zde sice v menšině, jsou však zpravidla závažné. Z ročníku

21/1962 si pozornosti badatelů v oboru starší české literatury zaslouží zvláště referát M. A. Salminy а О. V. Tvorogova týkající se 5. všesvazové porady o staroruské literatuře, která se konala ve dnech 22.—26. 5. 1962 v Moskvě. Některé základní problémy nás totiž

spojují s badateli sovětskými. Tak Ν. I. Tolstoj správně zdůraznil nutnost vypsat dů kladnou historii staroslověnské literatury; tato nutnost je nepochybně dána typologickou blízkostí jednotlivých slovanských literatur. J. S. Lurje doložil, že v 15. století bylo v ruské literatuře i v literaturách západoslovanských mnoho stejných nebo podobných syžetů světských beletristických děl, a vysvětlil, proč rozvoj této tvorby pokračoval v západoslovanských literaturách i v 16. století, kdežto v ruském písemnictví byla tato tvorba nahrazena spisy nábožensko-didaktickými. — К pokusu D. S. Lichačova podat systém žánrů v staroruské literatuře podotýkám, že v přítomné době se otázkou vývoje žánrů v naší literatuře důkladně obírá Josef Hrabák. Oba badatelé na sobě nezávisle

odmítají tendence přistupovat ke studiu žánrů staré literatury s normami současné

poetiky, oba se shodují v základní tezí, že žánr v staré literatuře nedovoloval autorovi

vyjádřit svou individualitu. Podnětná je Lichačovova připomínka, že bude třeba řešit 1 otázku vztahu žánrů umělé a folklórní literatury.

Nemálo příspěvků posledních ročníků Izvestijí se přimlouvá za rozšíření ediční práce v oblasti staroruské literatury a vytyčuje zásady pro vydávání starých památek. Sovětští badatelé (jako Llchačov, Knjazevskaja, Pankratova aj.) zdůvodňují politický význam studia staré literatury. V tom se v zásadě shodují s argumentací naší a je jistě už na

čase, aby se v našich poměrech zvětšily možnosti pro vydávání památek starší české

literatury. Poslední tří ročníky Izvestijí obsahují pouze jednu recenzi naší literárněvědné produkce.

V roč. 19/1960 recenzují totiž P. G. Bogatyrjov а V. D. Kuz'mina náš Knihopis českých a slovenských tisků. Autoři zdůrazňují význam Knihopisu a jeho potřebu nejen pro bohemisty, ale pro slavisty vůbec, a sdílejí s námi přání, aby vydání této důležité biblio

grancke pomůcky bylo dokončeno co nejrycnieji. Milan Kopecký

Revue belge de philologie et ďhistoire

Časopis Revue belge de philologie et ďhistoire (Belgische Tijdschrift voor Filologie en Geschiedenis) je orgánem belgické společnosti Société pour le progrěs des études

philologiques et historiques, která se zaměřuje na pěstování filologie jazyků indo

evropských a historie v nejširším pojetí. Jejími redaktory jsou M. Renard, J. Sten

gers a M. De Grěve. Vychází v Bruselu čtyřikrát do roka o celkovém rozsahu téměř 1300 stran. Více než polovina každého čísla je věnována recenzím, často značně

obsáhlým, a kronice, v níž mimo zprávy o činnosti společnosti najdeme i referáty, z nichž některé mají charakter drobných zpráv, některé jsou však i zásadnější povahy. Důležitou součástí časopisu je bibliografie prací jednak z jazyka a literatury, jednak z historie, jež vyšly v Belgii v předcházejícím roce. Pokud jde o jednotlivé obory, nacházíme v ča

sopise nejvíce článků a referátů z klasické filologie, pak ze středověké a moderní historie a moderních literatur. Středověká latinská filologie a literatura je zastoupena nejméně, nepochybně proto, že v ní je zatím daleko menší produkce než v ostatních oborech společností pěstovaných.

V ročníku 38, 1960 může mít i pro medievalistu — filologa a literárního historika

význam článek J. Gilissena o etice historikovy práce La responsabilité civile et pénale de l'historien (str. 295—329, 1005—1039). Jinak se nás týkají jen referáty a zprávy. Především F. C. Svatoš referuje na str. 237 o antologii české a slovenské poezie a prózy Littératures tcheque et slovaque, jež vyšla v Paříži r. 1958 jako společné dílo několika

This content downloaded from 185.44.77.40 on Sun, 15 Jun 2014 08:00:42 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions