FURRY.CZSborník

Akela Taka: Heavenly Wolves

Na obálce: Sumie-dhNa poslední straně: Mafis

3

Ahoj. Říkají mi mineas nebo také kočka a jsem furry. Nejsem v komunitě nijak dlouho, bude tomu teprve rok. Ale za tu dobu jsem se na-učil o ostatních jednu základní věc. Furries jsou líní! Co dělat nemusí, to nedělají. Ale přeci jen, jak tomu bývá, i tady se najdou výjimky. První náznak přivedla k životu Olven během konce podzimu nebo snad na začátku zimy. Chtěla vy-tvořit ročenku „o furry pro furry“, která by po-krývala naše společné zájmy. A opravdu se snaži-la vlastním příkladem ostatní přimět, aby jí s tím pomohli. Ale ukázalo se, že to nestačí. Podařilo se sice sestavit tvůrčí tým, který by ročenku dal dohromady, ale nikdo z ostatních neprojevil zá-jem do ní o čemkoliv psát. Celý projekt nakonec uhynul na absolutní nezájem ze strany ostatních členů fóra. A tak by to i zůstalo, nebýt jedné ne-předvídatelné shody okolností.

Na fóru furry.cz se přičiněním Weredragona objevilo na začátku ledna téma Argument Power, nabízející volný prostor pro hádku na libovolné téma. Takový Flamewar na pokračování, kam by se šli furries vyřádit aniž by je za to mohl kdoko-liv obviňovat. Abych dokázal, jak mi ta myšlenka připadá absurdní, rozhodl jsem se napsat první příspěvek o něčem konstruktivním dřív, než se někdo stihne ponořit do ohnivé záplavy zvané flame. A tak jsem vzal základní myšlenku ro-čenky, tedy aby furries vytvořili dílo pro ostatní furríky, ale nesvázal jsem je původními omeze-ními. Naopak, stanovil jsem jen jednu klíčovou zásadu: Pište nebo malujte cokoliv, hlavně ať vás to baví.

Ukázalo se, že předpovědi o nereálnosti mé myšlenky byly liché. Důkaz držíte v ruce. Dou-fám, že se vám bude líbit a najdete v něm inspi-raci pro svou vlastní práci, ať už píšete, malujete, a nebo se prostě jen rádi pobavíte s přáteli.

A pro ty, kdo by se chtěli dozvědět, co zna-menají slova jako je furry, yiff nebo další záhad-né výrazy mám radu. Velice pečlivě čtěte texty od Lycana a Vlka00. Možná se o sobě dozvíte víc, než čekáte >:-)

ObsahŽivot vlka .............................................................. 4arienZachránci .............................................................. 4blackwolfÚvaha ....................................................................... 5anhorseDrak schizofrenik .............................................. 6DrageaFurry v dnešním světě ........................................ 9LycanPadouch nebo hrdina, nejsme jedna rodina (a nebudeme) ........................................................ 10Vlk00Když hvězdy mají tvář ..................................... 12franniBoj za slobodu ................................................... 12SiriusfoxMilosrdná lež ..................................................... 12mineasPocit... .................................................................... 13GreyfurPerfursona........................................................... 13JerrychardHledám štěstí ...................................................... 13blackwolfTajuplná asijská hra MAHJONG ................... 14yamatoSchotousch - nový živočišný druh? ............ 16VlčákFraktály aneb opravdu křivé křivky .......... 17WolfsenProjekt KEO: Pošlete vzkaz příštím genera-cím! .......................................................................... 19XkůňSociálně podmíněná změna pohlaví u ryb . 21Akela TakaPodrobný popis výroby vlčieho chvosta... 23GreyfurVýroba fursuitu ................................................. 24lokosicek

4

Život vlkaarien

Pokaždé když odejdeš, cítím se jako uschlý strom, jako růže utržená a zanechaná bez vody a přesto nelituji, když tě nechám jít, běžet a podleh-nout vábivému hlasu vlčí smečky, jenž tě volá za úplňku do svých řad.

Naléhal jsi a já se bála. Bála jsem se, tím sa-mým sobeckým způsobem, jak se lidé bojívají, když jim jde jen o ně. Byla jsem sobecká a pyšná, jak už někteří lidé bývají.

Běželi jsme. Byl jsi rychleší než já a často jsi na mě čekával ve stínu stromů, když se cesta zdála příliš strmá. Chránil jsi mě a já věděla, že při mně navždycky budeš stát jako strážce, jako někdo, koho miluji.

Noha se mi smekla na kluzkém kamení a tělo jako hadrová panenka padalo do klubin nám to-lik známé rokle. Jak často jsme sedávali na okraji té vysoké skály a pozorovali rozlehlé údolí pod námi. Tělo naráží na ostré kameny a strhává s se-bou kamínky a kousky hlíny, které se zachytily ve výklencích kamenné stěny. Rudý deštík pokrývá malé skalní květy, když proletím kolem nich a očima naposled uzřím jejich malebnou krásu, než dopadnu na studenou zemi.

Byla tma a tak strašný chlad, že by se mi svaly rády třásly zimnicí. Otočila jsem se a pohlédla ko-

lem sebe, ale byla jsem sama v naprosté temnotě. Když tu se objevilo světlo. Maličké světlo naděje v lepší zítřek, hvězda zářící v dálce, byla moje, roz-běhla jsem se k ní co nejrychleji, chtěla jsem být její součástí, jejím teplem. Něčí ruce mě surově stáhly zpět.

Které kouzlo může být horší než čin, který jsi udělal? Jak ti to jen mohli dovolit? Nenávidím to-hle vlčí tělo, chci ho zničit, chci mu ublížit a po-každé, když slyším nářek lani, kterou zardousím, pokaždé, když se moje drápy zatnou do měkké kůže, bolí mě jejich trápení snad víc než je samé. Zabíjím rychle, ale krev cítím z kožichu i celé týd-ny, věky snad budu snášet trápení těch kterým jsem ublížila jen proto, že jsem byla příliš neo-chotná umřít hlady.

Nikdy to neskončí. Nikdy neseberu dost od-vahy přijít tam za tebou. Pokaždé, když se podí-vám na nebe a mezi všemi těmi hvězdami září ta tvoje, vím, že bys to tak nechtěl.

Už ti nikdy nechci ublížit tak jako kdysi. Stanu se postrachem a pýchou lesů, stanu se tím, čím jsi mě chtěl mít.

Budu žít tvůj život, život vlkodlaka, který jsi mi výměnou za svůj daroval.

Zachránciblackwolf

Byl jasný a slunečný, leč chladný, ba dalo by se říci až mrazivý, podzimní den. Lidé stáli na tera-se restaurace a shlíželi na jezero pod sebou. Bylo temně modré a na hladině se odrážely pestré bar-vy, do kterých listnaté stromy na březích oblékl podzim. Silný vítr si pohrával s jejich listy, občas se mu podařilo jich několik servat z větví a hnal je pak nad rozčeřenou hladinou.

Téměř uprostřed vodní plochy plaval na hla-dině převrácený člun, jehož nově natřené dno sví-tilo do dáli jako bílá vlajka vzdávajícího se vojáka. Jeho majitel se nacházel zhruba v půli vzdálenosti mezi člunem a břehem s restaurací.

Při převrácení člunu si pravděpodobně zlomil nohu, alespoň to tak z dáli vypadalo – když plaval, táhl ji za sebou jako kus dřeva. Okamžiky kdy pla-val byly však čím dál tím řidší. Docházely mu síly.

Číšník zavolal záchranku a hasiče někdy před deseti minutami. Ale než dorazí do takového za-padákova, bude jim to ještě nějakou dobu trvat. Bude-li mít topící se štěstí, dorazí za pár minut. A nebo také ne.

„Proč mu nejdete pomoct, mladý pane?“ ze-ptala se korpulentní postarší dáma, choulící se do světle hnědého kabátu, sportovně vyhlížejícího mladíka opírajícího se o zábradlí vedle ní. „Nej-

5

sem dobrý plavec a voda je hodně studená touhle dobou, ještě bych se při tom sám utopil. Navíc číš-ník už dávno volal pro pomoc, určitě co nevidět přijedou. A pak, je tu přece několik dalších mla-dých lidí, určitě někdo z nich umí dobře plavat…“ Dáma se s mladíkovým vysvětlením spokojila a dále ho již nezpovídala – opřela se o zábradlí po-dobně jako on a zaujatě sledovala tu vzrušující podívanou.

Muž právě na chvíli zmizel pod hladinou vi-nou větší vlny, která ho zákeřně zaskočila zezadu. Jakási důchodkyně tlumeně zasténala a skupinou přihlížejících proletěl všeobecný šum. Za několik vteřin se mu ale podařilo opět se vyhrabat na hla-dinu a dokonce i uplavat několik dalších metrů ke břehu.

Jeho pohyby byly stále strnulejší a nemotor-nější – plavání postupně čím dále tím více pře-cházelo v zoufalé máchání rukama. Topící, který nemá už ani ono příslovečné stéblo, kterého by se mohl chytit. Zrak upřený na břeh a přihlížející. Kdyby byli blíže a mohli vidět jeho oči, jistě by si všimli, jak se z prosebného pohledu plného nadě-je již dávno stal pohled zoufalý a nenávistný.

Poslední zoufalé máchání rukama. Poslední pohled na blankytně modrou podzimní oblohu. Hladina se uzavřela a již se nikdy neotevře.

Z houfu lidí u zábradlí se ozývají výkřiky, v nichž se mísí zděšení se soucitem. Slečna s kudr-natými vlasy se rozbrečela. Na tváři letité paní, která předtím sténala, se objevil výraz plný smut-ku – bezmála stejně smutný, jako když jí v létě po-šla kočka.

Ještě notnou chvíli tam stáli a zmateně zírali na zvlněnou vodní hladinu a převrácenou loďku na ní se zmítající, než se začali zvolna vracet zpět do restaurace k nedojedeným obědům a nedopi-tým vínům.

Jeden mladý muž byl rozčilen, že mu mezitím co byl venku vychladl oběd. Jakási slečna zase li-tovala zmrzlinového poháru rozehřátého slunce – seděla totiž u stolku u okna, kterým do místnosti proudily hřejivé paprsky slunce, sice ne již tak sil-ného jako v létě, ale stále ještě příjemně hřejícího. Postarší pán s bradkou pak horlivě vykládal číšní-kovi, jaké všechny choroby může přenášet masař-ka, která si majestátně trůnila na jeho králíkovi na smetaně.

Úvahaanhorse

Nemuze se rozhodnout. Len jedna mala otaz-ka visi ve vzduchu. Jit tam anebo se obratim?

A jit odkud prisel. Udelat jen jediny krok k novemu zivotu. Je to spravna cesta nebo ta nej-hloupejsi chyba v mem dosavadnim zivote ?

Mala chvilka zamysleni.„Ano pujdu“, udela krok vpred, ale hned se

zastavi. „Co me tam ceka v pristim zivote? Co budu mit za zivot se svou milovanou samickou? Miluju ji, nebo je to jen ironie osudu ze tu ted sto-jim na prahu sve dalsi zivotni cesty?“ Dalsi a dalsi mnozstvi otazek se mu hrnuli hlavou. „Ale co je spravny? Jit nebo se vratit? Byl jsem jiz rozhodnu-ty udelat ten spravny krok. Prece nebudu takovy hlupak, ze na posledni chvili neprijde tam kam ma jit.“

Chvili vaha, ale nakonec se rozhodne celit svemu osudu. Na tento velky den D se pripravo-

val velice dloho . Dobre si pamatuje ten prvni den, kdy ji po prve spatril na oslave narozenin sveho mladsiho bratra. Osud si ty dva vybral, stacil len letmy pohled do oci, a oba vedeli ze to neni jen nahoda, ze to musi byt vic nez vic, nez to zprvu vypada.

Od te doby se videli denne. Psali si kratke zpravy, po case se zacali oba dva velice moc mi-lovat. Laska premuze vsechno, i maly nepatrny vekovy rozdil. Sice nepatrili do stejne spolocen-ske vrstvy, ale i tak si bez sebe jiz nedokazali svuj zivot predstavit. Po nekolika dlouhych mesicich se zasnoubili. Vedeli dobre ze jeden bez druheho dlouho nevydrzi.

A dnes se budou brat. Dnes si chteji zpecetit svou lasku pred zrakem boha.

Uz vi, komu bude patrit budoucich nekolik let. Kazdy den je pro ne, jak by zili v raji.

6

Otevre dvere. Pred sebou uvidi oltar, nekolik metru nedaleko kneze.

Jde dal. Je na ocich cele sve rodine. Tymto dnem otevre novou kapitolu ve svem novem zivo-te a je docela stasten.

Po par krocich zastane pri oltari a s umevem se koukne na svou budouci druzku, ktera kraci ve sve svatebni robe smerem k svemu budoucimu muzi . Jejich oci se ocitnou v souladu a pritom se nemuzou na sebe vynadivat.

Tohle je ten pravy cas, na ktery se pripravo-val tyden zpatky. Uz mu nic nezbyva. Obratil svuj zrak na oddavajiciho. Ten muz byl o nekolit let starsi nez on. Jeho roucho napovidalo, ze on je ten, ktery je spoji na veky veku.

I jeho nastavajici se diva tim istym smerem. Uz jen par malych chvilek a zacne ta nejdulezi-tejsi chvile v jejich zivote. Ich laska nezna hranic , neexistuje nic, co by ich mohlo v tuhle chvili pre-trhnout.

Ich nejblizsi rodina se nachadzi jen par kroku od nich. Vsichni vyckavaji, na prvni slova, ktera vyjdou z tlamy knezy. Vsude na stenach visi kveti-ny, vse je prichystano na tento nadherny den, kdy si oba povedi to jedinecne slovo, ktere potvrdi ich snatek.

„Vitejte vsichni tento nadherny den, kdy si tento milujici par prisel potvrdit svou lasku pred Bohem.“ Tato prvni slova znela jemne, odrazela se od okolitych sten. V usich vsech tvoru, kteri tu sedeli to byl lahodny zvuk.

Minuty sly docela rychle, vubec nevnimal slo-va kneze, a az kdyz slysel: “Petre, prijmate tento prsten jako dukaz lasky od Lucie, budete si ji ctit a milovat po cely svuj zivot, kym vas smrt nerozde-li?“ Az vtedy se zobudil z mdlob, vedel co ma ted

odpovedet, to jedine slovo, ktore mu zmeni osud do konce zivota.

Zakoktal, mala trapna chvile „Ano“, zaznelo, vsude mrtve ticho. Ted vsechny oci sledovali jeho nastavajici druzku.

„Lucie, prijmate tento prsten jako dukaz lasky od Petra, budete si ho ctit a milovat po cely svuj zivot , kym vas smrt nerozdeli? „ten jisty hlas znel, ale ona nevaha, vi co je potreba, nenecha svou lasku v tichu „Ano“, s plnym sebevedomim, skoro az vykrikla.

„Na dukaz lasky, kterou ste si ted potvrdili, polibte se.“

Nikto z nich neceka na dalsi slovo, hned se polibi. Celou obradni sini bylo slyset jen hlasite tleskani a jasot ze vsech stran.

„Co Buh stvoril nech clovek nerozlujuce na veky veku.“, posledni jeho slova zmizela v potles-ku.

Oba novomanzele prestali s polibkem a koukli se na sebe. Obratili se k davu a pomalym krokem kraceli ven ze sine a zanechavali za sebou sve pra-tele, rodinu i nejblizsich. Nasedli do vozu, ktery tahali byli kone, a odjeli pomalim krokem pryc. Jana jen jeste svatebnou kytici hodila za sebe a jeji milovany vlcek je od teto chvili stredem celeho vesmiru.

Laska prekona vsechny prekazky. Ten kdo aspon raz v zivote nekoho miluje, uplne zme-ni svuj pohled na svet. Nejhorsi je, kdyz stratite svou lasku. No, stale ji milujete, ale zivot pro vas uz nema cenu. Musite ale zvednout hlavu, a po-kracovat dal, i kdyz to moc hodne boli, protoze vzdycky existuje nekdo, ktery vas miluje a zalezi mu na vas.

Drak schizofrenikDragea

V soudní síni byl hluk, jaký dlouho nikdo ne-zažil. Urážky a obviňování… Nic jiného slyšet ne-bylo. Obžalovaným byl drak, obviněný za vraždu své přítelkyně. Hubené, tmavě hnědé tělo se ani nehnulo. Kdybyste jej viděli před několika málo dny a podívali se na něj teď, nevěřili byste, že je to

jedna a ta samá osoba. Lícní kosti mu vystupovaly z tváře. Propadlé oči, nepatrně bledšího odstínu, než jeho kůže, se pnuly k jednomu místu. Hube-né nohy sotva držely tělo. Dýchal nepravidelně a trhaně.

„Ticho!“ zahřměl soudce, starý bílý drak a

7

plácl těžkou tlapou o katedru. Rozhostilo se ticho. Ticho, ve kterém by bylo slyšet i upadnutí špend-líku. Tohle ticho trhalo obžalovanému uši. Hlasitě polknul.

„Nuže… vyslechneme si tedy příběh obžalo-vaného.“, řekl již tišším hlasem soudce a pohlédl na Severuse, obžalovaného draka. Ten věděl, že i kdyby řekl cokoli, bude odsouzen. Proto jen dál klopil zrak.

„Mluvte Severusi.“Severu na chvíli hodil pohled ke katedře, ale

pak jej zase sklopil a začal mluvit. Jeho hlas zněl zmučeně a nakřáple. Jakoby ani nemluvil živý drak.

Začínal nový den. Před chvílí vyšlo slunce a zalilo svět jeho světlem a teplem. Severus byl vzhůru již dlouho předtím. Několik dní pracoval na jistém experimentu a dnes ho chtěl konečně dokončit a vyzkoušet. Jednalo se o elixír, který měl tomu, kdo ho vypije, zvýšit sílu a objem svalů.

Pracoval neúnavně. Dnem i nocí. Pociťoval sice na sobě, že je zesláblý a hladový, ale nevěno-val tomu pozornost. Chtěl experiment dokončit i za cenu úplného vyčerpání.

Ještě kapku tohohle a tamtoho a… Jeskyní se ozval výbuch. Severus si kryl obličej, kdyby se ná-hodou něco nezdařilo. Pak napjatě očekával, až se usadí prach, jehož rozptýlení způsobil výbuch. Když se prach začal usazovat, vrhnul rychlý po-hled, který po několika denní práci připomínal šílence, na zkumavku s nechutně zelenou tekuti-nou. Opatrně, jakoby se jednalo o právě narozené dráče, vzal zkumavku do tlapy. Její obsah vylil do kalíšku, v němž byla již tekutina barvy moči. Te-kutiny se začaly mísit a jeskyní se rozlil nevábný zápach. Severus nádobu zazátkoval a opatrně pro-třepal. Tekutina získala stříbřitý nádech.

„Konečně…“ šeptal si sám pro sebe. „Koneč-ně vyzkouším tvé účinky, zlatíčko.“

Otevřel nádobu s tekutinou, trochu si vlil do ústa a polknul. Okamžitě ucítil prudký příval sil. Únava opadla. Jeho svaly nabývaly na objemu a měl i dojem, že roste…

„Říkáte, že nevíte, co se s vámi dělo potom?“ zeptal se Severuse soudce.

Severus pomalu zavrtěl hlavou. Soudce se odmlčel. Draci v síni byli potichu. Ve vzduchu se vznášelo napětí.

„Pokračujte, prosím.“ pobídl ho soudce.

Severus se probudil až druhého dne odpoled-ne. Chvíli přemýšlel, proč nespal ve svém pelechu, ale v laboratoři. Pak si vzpomněl na dění minulé-ho dne a na elixír. Postavil se na všechny čtyři.

Nádobu s tekutinou našel tam, kde ji odložil. Oddechl si, ale zároveň ho znepokojovalo, že neví, co se s ním stalo po požití elixíru. Pamatoval si jen na prudký vzrůst síly a energie. Možná, že to jeho tělo nevydrželo a on usnul. Možná…

Z přemýšlení ho vytrhnul hlas Anril, jeho pří-telkyně.

„Severusi, jsi tu?“„Ano, hned jsem u tebe.“ Severus rychle

opustil laboratoř. Věděl, že Anril nemá ráda jeho pokusy a všemožné elixíry.

Anril stála u vchodu do jeskyně a čekala na něj. Její rudá kůže zářila ve svitu slunečních pa-prsků a žluté oči zkoumavě hleděly na Severuse. Severus z jejího starostlivého pohledu hned po-znal, že se něco děje.

„Ahoj Anril.“„Ahoj, Severusi. Ty vypadáš hrozně.. Co jsi

celou noc dělal?“„Já… ehm…“ Severu si až teprve teď uvědo-

mil, že na sobě cítí hroznou únavu. Nechtěl Anril přiznat, že neví, co celou noc dělal. Jestli vůbec něco dělal.

„Něco jsem zkoumal.“ Vymluvil se nakonec.„Severusi, měl bys toho nechat…“ hodila na

něj vyčítavý pohled Anril.„Ano, já vím, ale… Anril, ty vypadáš nějak

ustaraně. Co se děje?“Anril začala vyprávět, jak se ráno od své ka-

marádky dozvěděla, že někdo přes noc vyvraždil tři dračí rodiny. Nikdo vraha neviděl a nenašli po něm nic jiného, než mrtvoly a rozmlácené příbyt-ky draků.

„Měla jsem o tebe strach.“ Zakončila své po-vídání Anril.

Severu až do konce jejího povídání poslou-chal.

8

„O mě se neboj, miláčku.“ Chlácholil ji.„Ale kdo mohl spáchat takovou hrůzu? Co

kdyby zaútočili i na tebe?“„Klid, Anril, klid.““A nemohu dnes přespat u tebe? Víš, abych

byla jistější…“„Ne, promiň, Anril. Mám tu ještě něco na prá-

ci. Kdyžtak se u tebe stavím večer, ano?“ usmál se na ni Severus.

„No dobře.“ Souhlasila Anril, ale nesnažila se nijak skrýt smutek. „Ale stavíš se určitě?“

„Nevím.“ Odpověděl popravdě.„Ty snad máš raději ty svoje pokusy, než mě…“

vyčetla mu Anril a otočila se k odchodu.„Ale co to povídáš? To vůbec není pravda. Jen

teď musím něco dodělat. Přece víš, že tebe mám úplně nejradši.“

„Občas nad tím pochybuji.“ S těmito slovy odešla.

Severus za ní beze slova hleděl. Jakmile mu úplně zmizela z dohledu, vztekle zavrčel a bouch-nul pěstí o stěnu jeskyně „Sakra!“¨

Posadil se a zhluboka dýchal, aby se uklidnil. Anril měla pravdu v tom, že v poslední době trávil čas v podstatě jen v laboratoři. Na Anril si jej sko-ro vůbec neudělal. Hněval se za to na sebe.

„No nic…“, řekl si sám pro sebe. „Půjdu do-končit elixír a pak uvidím, co dál.“

Vešel do laboratoře. Vzal do tlapy zápisky a snažil se zjistit, co udělal špatně. Všechno do sebe zapadalo.

„No, asi jsem opravdu jenom usnul…“ mum-lal „tak se teď vyspím a večer to zkusím znovu.

Spal jen pár hodin. Neustále se nedočkavě převaloval a o elixíru se mu dokonce i zdálo.

„Tak dost!“ probral se a jedním skokem se dostal ke stolu, na němž stála lahvička s elixírem. Vzal ji do tlapy. Jeho poslední myšlenka, než se napil, patřila Anril.

Anril byla naštvaná. Severu k ní měl zajít ještě předtím, než se setmi. A už se stmívalo. Vyhlížela ho, ale nechtěla zůstávat venku moc dlouho, když věděla, že tu řádí vrah. Teprve teď si uvědomila, že není moc zabezpečená. Kdyby se k ní chtěl někdo dostat, stačilo jen odsunout velký kámen u vcho-

du do jeskyně. Ten moc těžký nebyl.Jakmile si však tuto myšlenku přehrála v hlavě,

okamžitě toho zalitovala. Zmíněný kámen se totiž začal odsouvat a dovnitř se vlilo měsíční světlo. Osvítilo neznámého, který vstoupil. Byl obrovský a až nepřirozeně svalnatý. Z očí mu přímo planul hněv. Anril někoho připomínal, ale zároveň ji dě-sil.

„Kdo… kdo jste?“ sebrala všechnu odvahu. „Copak mě nepoznáváš?“ zeptal se Severu rý-

pavým hlasem. „Chtěla jsi, abych přišel.“„Se… Severusi?!“ zajíkla se Anril „Tohle přece

nejsi ty…“„Ptal jsem se tě na něco!!! Ty mě snad ne-

poznáváš?!!“ Zahromoval Severu a skočil po ní. Anril se octla pod jeho těžkým tělem.

„Tak co?! Stále mě nepoznáváš?!“ Severu ji hrubě uhodil do obličeje.

„A… ano, poznávám tě Severusi.“ Řekla plač-tivě Anril. V ústech pocítila hořkou pachuť krve.

„To je dobře, lásko! Protože tahle noc je jenom naše! A pořádně si ji užijeme!“ zahromoval Seve-ru. Položil jí jednu tlapu na krk. Stačil malý stisk a Anril se začala dusit.

„Se… Severusi… pusť mě…“ snažila se bránit Anril.

Severusův stisk však stále sílil. A sílil také jeho šílený smích…

Severus se s pláčem svalil na zem soudní síně. „Anril… Anril…“ šeptal mezi vzlyky. Teprve

nyní si vzpomněl na to, co udělal. Zabil svoji lás-ku. Kvůli jednomu pitomému elixíru. Kdyby tak Anril poslechnul…

„Severusi.“ Vyrušil jej hlas soudce. Severu se zvednul a svýma uslzenýma očima na něj pohlédl.

„Konečně sis uvědomil, co jsi udělal.“Severu kývnul na souhlas. V soudní síni vlád-

lo ohromené ticho. „A jsi si také vědom, jaký trest tě čeká.“„Ano, zasloužím si to.“ Řekl odhodlaně Seve-

rus. „Dokonce bych řekl, že to chci…“ dodal po-tichu.

„Odveďte jej do cely. Zítra ho čeká poprava.“

9

Furry v dnešním světěLycan

Řekneme-li slovo furry, furrík, málo lidí bude vědět, o co jde, nebo kdo to je. Nebudu tady citovat různá fóra, kde se toto slovo vysvětluje. To čtenář buď ví, nebo si to může najít na netu. Ale pokusíme se zamyslet nad tím, proč tu vůbec je. Jistá asociace by se našla v bajkách. Zde vystupují zvířata, která mají vlastnosti lidí, povídají si jako lidé, chovají se jako lidé a prožívají příběhy jako lidé. Ve furry je to tak, že za ta zvířátka vystupu-jí lidé. Obléknou se do „fursuitu“, tedy kostýmu, který znázorňuje to „jeho“zvíře a scházejí se a žijí, tak jak si vysnili.

Pokud někoho takového uvidí nějaký „nor-mální“ člověk, většinou si řekne, to je pěkný cvok. Soudí něco, čemu nerozumí a ani nechce rozu-mět. Možná, že moje úvaha bude i trochu jiná, než jak by to furrík řekl, ale to může být způsobe-no tím, že vlastně furry nejsem. Považuju se tak zvaně za dlaka. Vyskytují se téměř cokoli dlaci, vlkodlaci, kočkodlaci a dokonce i netopýrodlaci. Je to vlastně kříženec zvířete a člověka. Furríci a dlaci jsou tvorové podobní, ale ne stejní. A také se někdy mezi sebou dlaci a furríci přou. Dokon-ce jsou téměř ortodoxní furríci, co by s dlakem nikam nešli, nebudou se s ním bavit atd., ale to je už asi extrémní případ. Většinou se spolu ně-jak dohodnou a třeba mezi sebou udělají nějaký kompromis.

Spíše se můžeme zamyslet nad tím, co kte-rá skupina pociťuje. V obou případech se jedná o lidičky, kteří nade vše mají rádi zvířata, příro-du. Furríci jsou veselý tvorové. Dlaci bývají spíš samotáři, kteří se nechtějí zařadit do současné-ho světa, protože ho vnímají negativně. Lidský pokrok dlakům v podstatě nevadí, ale vadí jim ničení přírody, způsob života většiny lidí. Ale myslím, že hlavní rozdíl tkví v tom, že furrík si bez problémů změní své zvíře. Jednou je tygr a pak klidně vlk nebo drak. Kdežto dlaci ne. Oni mají své zvíře jaksi v sobě. A to je ovlivňuje. Je-

jich vystupování je jaksi zvířecí. Proto jsou ve svém okolí většinou nepochopeni. Ale kupodivu jsou respektováni. Přeci jen třeba vlkodlak má jistou autoritu. A právě proto, že se jaksi nechtějí ztotožnit se současným světem, tak z něj utíkají. Utíkají do světa, kde se cítí dobře, kde zapome-nou na složenky, pracovní problémy a starosti. To dělá hodně lidí. Někteří hrají hry na počítači a v tu chvíli jsou třeba v Myrtaně a současná realita je jim ukradená. A někteří jsou furry. Ale je to i jisté „prokletí“, dá se říci, že se toho nedá zbavit. Nevím, jak u furríků, ale u dlaků ne. Nedá se zba-vit se svého vnitřního zvířete a být zase „normál-ní“. Ale co, nebo kdo je vlastně normální?

Ale furry určitě není pouhá skupinka, nad kterou by se jednoduše mávlo rukou a budeme je ignorovat. Pořádají velké „cony“, kam přijede třeba stovky tvorů. Radují se, hrají si a užívají si svého zvířecího života. A je to opravdu skvělé. Je to vlastně názorný příklad toho, jak je člověk na přírodě závislý. Nedokážeme bez souladu s pří-rodou žít! Všichni bez rozdílu jí vyhledávají, aniž by si to uvědomovali. I ten co tvrdí, že ji k ničemu nepotřebuje, jezdí v pátek někam do přírody na chatu. Kupují si velmi drahé byty s výhledem do přírody. Takže jsou vlastně dva druhy lidí. Jedni co si to uvědomují, to jsou ti šťastní a druzí, co na to ještě nepřišli a to jsou ti nešťastní. A někteří touží být s tou přírodou a zvířaty až tak, že jsou furry.

A co je asi největší problém. Lidi nemají o fu-rry komunitě informace, nic o nich nevědí a tak začnou běhat dezinformace, které vrhají na furry špatné světlo. Setkal jsem se s názorem, že jsou to úchylové a zvrhlíci. A právě opak je pravdou. Jsou úplně normální lidé, jen jsou trochu jiní, než všichni ostatní. Jsou veselý, velmi zruční kreslíři a jejich srdce jsou na tom správném místě. Jen je skryto pod srstí.

10

Padouch nebo hrdina, nejsme jedna rodina (a nebudeme)

Vlk00 Není to tak dlouho, co jsem se snažil vy-

vrátit tvrzení, že se furries považují za lepší než lidé s odkazem na to, že je to záležitost minulosti. A samozřejmě jsem si důkladně naběhl a jednu formu zmíněného tvrzení si zanedlouho přečetl.

Ukazuje se, že furrík prochází zajímavou evolucí od počáteční euforie, přes střední stav relativní spokojenosti, až po konečnou skep-si, v horším případě cynizmus či znechuce-ní. Výsledkem je, že stejný jedinec nezřídka během několika let přejde od „Furries jsou nejúžasnější bytosti, co jsem v životě potkal“ k „S takovou bandou pošuků nechci mít nic společného“ (aniž by mu to ovšem bránilo ve furdomu zůstat).

V okamžiku, kdy mezi furríky přibude nováček, je kolem něj celá jednolitá komuni-ta – desítky lidí, které lze těžko individuálně zhodnotit. První dojmy jsou dobré ba skvělé - furries jsou přátelští, roztomilí, tolerantní... dosaďte si další oblíbená pozitivní adjektiva. Nový furrík je spokojený, že konečně našel tak úžasné kamarády a úspěšne si vytváří zce-la nereálná očekávání.

Pro další krok se mezi některými vžil vý-raz „furry prozření“. Jednolitá masa skvělých furries se začíná diferencovat, začínají být vidět individuality a zdaleka ne všichni jsou tak ideální, jak by se mohlo původně zdát. Ukazuje se, že ne všichni furries jsou „furry“ přesně tak jako odrůstající nováček, vnímají furdom více či méně odlišně (krycím jménem - nejsou to skuteční furries). Na druhé stra-ně nicméně nachází také furries s podobným smýšlením, vytváří se přátelské vazby a soci-

ální prostředí, ve kterém lze docela dobře žít.

Někteří nicméně postupně dospívají k ná-zoru, že v komunitě vlastně není o co stát - protože furries jsou zlí, hloupí, neschopní... opět si dosaďte adjektivum, tentokrát nega-tivní. Poněkud zábavně působí, že většinou z komunity neodcházejí, ale sdružují se do sku-pinek a stěžují si navzájem (přičemž skupinka samozřejmě představuje výkvět těch lepších, případně skutečnějších furríků). Podle toho jak moc jsou pro ně ostatní furries nesnesitel-ní, vytvoří neformální skupinku, samostatnou subkulturu, nebo vlastní server, na kterém se mohou realizovat.

Ve výše uvedeném hraje podle mě hlavní roli konfrontace ideálního furryho s realitou. Ideální furry je roztomilý, tolerantní bytost, povznesená nad lidskou kulturu, vůči které se aktivně vymezuje. Miluje přírodu, zvířata jsou mu nadevše. V extrémnějších případech dosahuje jeho spravedlivé rozhořčení nad lid-skou špatností takové míry, že by lidstvo rov-nou vyhubil, aby udělal zvířatům víc místa.

Takový furrík je samozřejmě hodný obdi-vu. Nakonec většina z nás komunitu objevuje ve věku, kdy vymezování se vůči mainstrea-mu je natolik přirozenou součástí osobnosti, že samo představuje dočasný mainstream.

Pokud něco vypadá příliš úžasně, aby to byla pravda, obyčejně to taky pravda není. Čest výjimkám, ale řada těch reálných furríků má opravdu ráda přírodu. Za oknem a na po-zadí počítačové plochy. Je jim z duše odpor-né, jak lidská konzumní společnost přírodní prostředí ničí – což ovšem neznamená, že by

11

nevyužívali všech jejich výhod. Mají rádi i zvířata - ta roztomilá, ta chutně upravená, v některých případech pak ta sexuálně povol-ná. Jsou trochu rebelové, ale jen tak opatrně, aby se to o nich nedozvědělo okolí, do kterého moc nezapadají – a zdaleka ne jen tím, že ob-divují antropomorfní faunu.

Zkrátka furrík je v podstatě obyčejný člo-věk, navíc dost často zatížený ještě nějakým dalším problémem (populární jsou sexuál-ní nestandardnosti, plachost a neprůbojnost nebo třeba komplexy) a čekat od něj, že bude úžasný a lepší než ti zlí lidé, vůči kterým se vymezuje, je nebezpečná bláhovost. Když k tomu pak připojíme, že furries prostě nejsou a nemohou být všichni stejní, že komunita za-střešuje jedince s úplně odlišnými názory, pří-stupy k životu a nakonec i k vlastnímu furství, je na problémy zaděláno.

V důsledku není významné, jestli mají furries zvířecí duši, spirituální vazbu na své

totemové zvíře, nebo si jen podvědomě kom-penzují svoje lidské problémy únikem do re-ality, kde mohou být roztomilí a skvělí. Bude nutné akceptovat, že v první řadě jsou to lidé, s lidskými potřebami a lidskými špatnými vlastnostmi, a že se nikdy neočekávalo, že si budou rozumět se všemi a ve všem. Furry idyla, kde jsou všichni hodní, milí a mají se navzájem rádí je iluze, která nakonec nemá oporu ani mezi zvířaty. S nadhledem lidí si můžeme připustit, že s některými tvory nikdy nebudeme přátelé, protože jsme zkrátka příliš odlišní. A že nicméně přesto můžeme žít ve-dle nich a jejich absurdních názorů na furry i na všechno ostatní (kterýžto pocit je ostatně většinou oboustranný).

V opačném případě nezbude než si uvě-domit, že mezi zvířaty, ke kterým se furries hlásí, se spory řeší mnohem drastičtějšími prostředky, než jsou noční flamy, a že otázka nějaké formální spravedlnosti pro ně má jen zanedbatelný význam.

12

Když hvězdy mají tvářfranni

Zkus někdy naslouchat hlasu tmy. Zavři oči, nadechni se, nech chvíli duši bez těla. Zamiř vzhůru k nebesům, tam, kde se rodí sny.

Rozhlédni se okolo a hledej tu hvězdu nejhezčí. Najdi si jednu svou, zachyť její svit... přece tolik toužíš mít. Oslepí-li tě na chvíli, neboj se, ona tvůj zrak vyléčí.

Záhy tvoje oči prvně prohlédnou, že hvězdy nejsou jen kruhy světel. Ony mají tvář, tělo a duši, obejmou tě a polibek ti věnují. Dostane se ti lásky, na kterou nikdo pod tebou nebral zřetel.

Nech se hvězdami unášet, zažij to sladké blouznění. Jsi teď jednou z nich a svítíš na svět pod sebou. Tělo bylo překážkou, a ty tak moc chceš žít v souznění.

Najednou se od tebe všechno oddálí a hasnou všechny světla. I ty vlídné hlasy slábnou, až jen jeden zůstane - tvá radost jediná je to jako když umírá růže a stále přitom kvetla.

Ztracen v čase, zpět do reality, je tu nový den. Svědomí ti tíží mnoho otázek, zklamání... cítíš se být podveden. Oběť a loutka přírody, byl to snad jen prázdný sen?

Když tu náhle jakýsi hlas nebo halucinace tvou mysl zčeřila Hlas, který jsi slyšel na své zpáteční cestě. Je to tvoje nejhezčí hvězda, ta, která ti jako první svou tvář svěřila.

Nemusíš nyní mít strach, že by snad láska na zemi zanikla. Snažší ale hledat lásku, jenž září jako hvězdná obloha. Ty a tvoje hvězda patříte k sobě, však i ona cestu vzhůru podnikla.

Milosrdná ležmineas

ta, jež se vždy jen usmíváa o všechno se zajímávždy s každým chce za dobře býta svou krásou se pochlubit

na ni si velký pozor dejsvé srdce před ní ukrývejvždyť její slova stín a klamjá její křivý úsměv znám

ta krásná tvář jen maskou jestzná k lidským duším mnoho cestsvým úsměvem uhrane hneda ve svých zubech skrývá jed

však jednou sama uvidíšaž krutou ránu utržíšže větší zlo na světě nenínežli sladké lži políbení!

A až na meč ten nalehneš,až zasáhne tebe milosrdná lež,pak sama sebe se budeš ptát:

Proč musí lidé tolik lhát?!

Boj za slobodu Siriusfox

Zas sme sa tu všetci zbehli, Zas nám tváre hrôzou zbledli. Učiteľka veľkým gestom, Pohrozuje zas nám testom.

V tieto temné školské časy, veľa žiakom zježili sa vlasy. Je to správne aby žiaci v hrôze žili, aby zlé známky zo žiackych nám vili?

Prehlasujem, aby žiactvo vyšlo zo strachu závoja, aby všetci a spoločne povstali do boja. Spoločne v bojoch slávnych a významných, vybojujeme slobodu pre žiakov týraných.

13

Hledám štěstíblackwolf

hledám štěstíuprostředocelobetonové džungle

topím se v prachunekonečných řek asfaltu

udušen a otrávenjedovatým oblakemlidskosti

vítr rozvívá uschlé listírozdrcené koly aut

kyselé slzy hvězd pršína šedivé paneláky

naděje hoří v kotli kafilérierozpuštěna v kalužitrichlornitromethanu

komínem uniká páchnoucížal a beznaděj

sám a opuštěn umírámuprostřed smutkua zoufalství

PerfursonaJerrychard

IV ceně patnáct „kní“a pět pěkných kniho koníchSnad jen tu kapitolu vzadu by mohli vynechatTa se nehodí

IITý vo..., Bávo!Bávo dízl! (prsty lízl)Bávo, krávo!Plná palba!Kára v metle!Ber to!Škopka trotle?(Dovol, abych se zasmál)Vejfál, plyn a kůže. (jo to může)Jsem to řidič!Jen ten chladič...

IIIS oranžovým předzimem vlasůse i listí lípy barví.Ví?A nebo ne?Že v krátce střižených riflíchse kapsy rychleji ošoupají.

IVČerné s kabely si hrajía vlčci blázniví do hrdel nahlíží za čokoládou(kde spolu splývajíjako kočky s tmou)A v kabely žil se rozlévajíprsty sunou zaso hodinu dálpo klávesáchMnohdy až do rána

VPenízky zdánlivésvojí kryjí srstí(pro někoho) dostidokonalosti, zklikatěné do pevnosti,mazlivostia všimného z kožíškuve studně na štěstíVšímáš si?(někdy až moc)Přál sis?(tak do toho)

VIČerná tangana mustanga.A krabička cigarets měkkým filtrem.

VIIVěčně s úsměvem,věčně s přáteli.(a lahví)Kdyby to nedělal,tak se zastřelí.

VIIICestou lesnatoupaběda tomukdo zkusí jednoua nechce jinak

Prepozice majety snahou nedáškdyž rozhárané květysypeš rozmarýnem

Pocit...Greyfur

Smútok a chlad, a chlad a mráz...To nemôže tešiť nikoho z nás...Svár a hádka, falš a lož,z tlapky ruka, zo slov nôž...

Kde zostal hug, snuggle a yip,čo sa ráta je už len yiff?Z pazúrov nechty, prsty z kopýt,Uši sa už viac nedajú klopiť...

Srsť opadáva v prach sa mení,Rohy miznú v oslepení...Zrazu... pozri sa, ktokoľvek,Furry zmizol, zostal človek...

14

Tajuplná asijská hra MAHJONGyamato

Milí furríci, dovolte mi, abych vás v tomto článku se-známil s jednou starou hrou, kterou díky její důmy-slnosti a orientální atmosféře bezpochyby můžeme řadit mezi to nejlepší, co se kdy na hracích stolech celého světa objevilo. Se hrou, která si pro zasvěce-ného hráče i v dobách dokonalých počítačových her dokázala uchovat své nepřekonatelné kouzlo a pod-manivost.

Někteří z vás se již možná setkali s počítačovou verzí této hry, kterou uvedla na trh společnost Activision pro Macintosh pod názvem Shanghai a společnost Microsoft pro Windows 3.0 jako Taipei. (OS Win Vi-sta přinesl další verzi, tentokrát pojmenovanou Ma-hjong Titans.) Smysl této hry spočívá v postupném odebírání dvojic stejných kamenů. Se skutečným ma-hjongem to však má pramálo společného. Je to jen ja-kýsi solitaire hraný s mahjongovými kameny.

Česky se jmenuje mahjong (čti [madžong]), anglicky se píše Mah-jongg, čínsky se jí říká ma-ťiang a japon-sky mádžan. Je to tradiční asijská hra podobná u nás populárním karetním hrám jako žolíky, kanasta, bri-dž a případně poker, ovšem hraná s kameny namísto karet. Tyto kameny (ve hře jich je obvykle 136 nebo 144 kusů, podle varianty pravidel) mohou být z mo-derních plastů (v případě současných hracích sad), v kombinaci rub z bambusového dřeva a líc z hovězí kosti s rytinami (nejrozšířenější u historických sad), nebo dokonce z tak vzácných materiálů jako je ebe-nové dřevo, slonovina a drahé kovy.

Původ hry:

Než nahlédneme pod bohatě zdobenou roušku, jíž jsou přikryta pravidla hry, seznámíme se letmo s tro-chou suchopárné historie. Okolnosti i přesnější úda-je o vzniku mahjongu jsou zahaleny neprostupnou mlhou dohadů. Jedna legenda uvádí, že se hrál už na Noemově arše v době čtyřicetidenního lijáku, jiná zase praví, že hru vynalezl učenec Konfucius (Mistr prý byl nadšeným obdivovatelem ptáků, proto dal hře název ma-ťiang, doslova „vrabec“.)

S největší pravděpodobností hra vznikla jako volná kombinace čínského domina a některé z mnoha va-riant karetních her, které se v Číně hrají už po staletí. Jisté je, že nejstarší zmínky o mahjongu se objevují až v roce 1880. Snad to bylo způsobeno tím, že hraní

této hry bylo původně výsadou dvorských hodnostá-řů a prostý lid ji pod přísnými tresty nesměl hrát. Ještě

v roce 1905 byl mahjong známý jen v několika pro-vinciích (Ťiang-su, An-chuej a Dže-ťiang). V násle-dujících 15 letech se raketově rozšířil po celé Číně.

První anglicky psaný záznam o hře se datuje do roku 1895. Samotná expanze mahjongu na Západ se po-číná jeho uvedením v anglických gentlemanských klubech v Šanghaji kolem roku 1905. Zástupce spo-lečnosti Standard Oil v Číně, J. P. Babcock, pak při-náší mahjong roku 1920 do USA. Začíná mahjong-ová horečka. Obchodní dům Abercrombie & Fitch v New Yorku dodává na trh takové množství sad, že se mahjong dostane roku 1923 na šesté místo žebříčku komodit importovaných ze Šanghaje do USA. Majitel obchodního domu, Ezra Fitch, nařizuje svým vyslan-cům, aby křížem krážem cestovali po čínském venko-vě a skupovali všechny sady, na které narazí.

Do Japonska přinesl první zmínku o mahjongu roku 1909 spisovatel Nacume Sóseki v zápiscích Mankan tokorodokoro („Moje cesty po Mandžusku a Koreji“). V zemi vycházejícího slunce se nejprve prosazují čín-ská pravidla, po druhé světové válce díky přerušení kontaktů s Čínou přichází americký typ mahjongu. V roce 1965 vydává Asada Tecuja sérii článků o historii mahjongu a později zakládá s přáteli skupinu Mádžan šinsengumi („mahjongoví obrozenci“). Z jejich inici-ativy se v roce 1972 konstituuje moderní japonský mahjong (zvaný riiči mádžan), který dosáhne značné popularity i ve světě. Od roku 1975 se hra prosazuje i ve formě elektronických výherních automatů a začí-ná být spojována s nelegálními hazardními doupaty a jakuzou. I přes to je mahjong v současném Japonsku stále populární, vznikají dokonce anime s touto té-matikou.

Přes Atlantik se mahjong postupně dostane i do Ev-ropy a na jejích východních hranicích dokončí svoji cestu kolem světa. Dnes tady pořádá turnaje Evrop-ská mahjongová asociace.

V zemi svého původu, v Číně, je mahjong pro svou hazardní podstatu v průběhu padesátých let postupně potlačován, až je v období kulturní revoluce (60. – 70. léta) zakázán úplně.

K uvolnění dojde až v roce 1998, kdy je mahjong za-

15

řazen na oficiální listinu povolených her a sportů a v Číně se začínají pořádat různé oficiální turnaje.

Do Československa se dostal mahjong poprvé kolem roku 1925, ale jeho masovějšímu rozšíření bránila malá znalost znaků na hracích kamenech a zejména postupné štěpení pravidel hry do různých variant.

Pravidla hry:

A tím se konečně dostáváme k otázce pravidel. Těch dnes existují na celém světě bezmála dvě desítky. Namátkou můžeme uvést klasický čínský mahjong, hongkongský mahjong, korejský ma-hjong, tchajwanský mahjong, japonský riiči ma-hjong, západní mahjong podle Wright-Patterso-na, americký mahjong Národní mahjongové ligy USA, …

Obecně je mahjong hra pro čtyři hráče. Ti společ-ně postaví čtvercovou zeď se stranami o délce 17 a o výšce 2 kamenů. Bankéř pak hodem kostkami určí, kde bude zeď prolomena.

Každý ze čtyř hráčů dostane 13 kamenů a snaží se postupným dobíráním kamenů ze zdi a odhazo-váním těch nepotřebných získat určitou bodova-nou kombinaci a tím hru zavřít dříve než soupeř. Díky jistým omezením, která platí pro soupeřovy odhozené kameny, lze taktizovat tak, aby se mi-nimalizovala šance, že právě vy odhodíte soupeři ten poslední kámen a budete muset zaplatit jeho výhru. O strategii a taktice v mahjongu byly na-psány celé studie.

Originálním, i když pro nás Evropany trochu ne-zvyklým faktem je, že hráči nehrají za svou osobu, ale každý zastupuje jednu ze světových stran – východ, jih, západ a sever. Jejich role se v průběhu hry postup-ně vyměňují v závislosti na tom, zda se podaří zavřít bankéři nebo jinému z hráčů.

Samotné kameny se dělí na dvě skupiny – řadové ka-meny a honéry. Řadové kameny mají podobně jako karetní listy své barvy. Jsou tři, a to kruhy, bambusy a znaky. Tvrdí se, že kruhy jsou staré čínské mince, bambusy pak ve skutečnosti stovky mincí navlečené na šňůrkách a znaky stovky šňůrek, tedy desetitisíce mincí (proto znak „man“ – deset tisíc). Každá barva má čísla od 1 do 9. Honéry se dělí na čtyři větry (vý-chod, jih, západ, sever) a tři draky (bílý, zelený, čer-vený). Každý z kamenů se ve hře vyskytuje ve čtyřech exemplářích.

Bodované kombinace lze dosáhnout skládáním po-stupek ČI, trojic stejných kamenů PON a čtveřic stejných kamenů KAN. A to buď vlastním složením takových sad na ruce, nebo nárokováním kamene, který odhodil některý ze soupeřů. Navíc existují ně-které zvláštní kombinace, např. sedm párů nebo je-den kámen od každého honéru plus 1 a 9 každé bar-vy, poeticky nazvaná 13 sirotků.

Mahjong je původně hrou velice hazardní, proto její pravidla pamatují na každou maličkost a jsou na prv-ní pohled velmi složitá. Nemám zde dostatek pro-storu, abych se jimi zabýval podrobně, proto zájem-ce odkážu na úplné texty pravidel čínské a japonské varianty, dostupné na internetu mj. v angličtině a v češtině: http://www.yakuman.cz/rules.php

Na zmíněném portálu yakuman.cz lze získat další za-jímavé informace o mahjongu a také vstoupit ve styk s poměrně čilou komunitou českých hráčů, třeba pro-střednictvím přidruženého diskusního fóra.

Na setkání u hracího stolu tady na ČeSFuRu se těší Vojtěch J. Trmal, předseda Mahjong klubu Brno

16

Schotousch - nový živočišný druh?Vlčák

Na začátku bych vám chtěl říci, kdo ane-bo co je Schotousch (šotouš). Nebojte se, nejde o nové zvíře, ale jde o označení osob, trpící podobnou “úchylkou“ jako já. To je, že mají zálibu v dopravě. Označení pochází z anglického slova shoot (střílet, udělat sní-mek). Slovo bylo nejprve míněno jako na-dávka, ale nyní, ač si slovo zachovalo trochu hanlivosti, je pro některé hrdé sebeozna-čení. Zpočátku se slovo šotouš objevovalo především na diskusních a tematických ne-oficiálních webech věnovaných dopravě, v neformálních rozhovorech atd. Oficializace se dočkalo například v názvu soutěže Největší šotouš PID, kterou vyhlásil v září 2009 praž-ský ROPID.

Asi bych šotouše rozdělil podle okruhu zájmu, tj. vlaky, tramvaje, autobusy, trolejbu-sy, metro a letadla - ti mají speciální název Spotteři, potkáváme je u letišť, chodí se tam dívat i fotografovat letadla. Mezi ně patřím i trochu já a hlavně můj bratr, takže nám doká-že obstarat dopředu letenky v různých akcích a plánuje nám výlety.

Já a focení:

Dodnes si pamatuji, jak mi rodiče koupili k narozeninám první fotoaparát na filmy rus-ké výroby, který byl jednoduchý a lehký. Cho-dil jsem v tu dobu na základní školu. S ním jsem jel na svůj úplně první samostatný výlet a to do Liberce, kde byl nějaký den otevřených dveří. Tam jsem jel sám autobusem s tím, že o dopravu zpět jsem uvažoval jet vlakem, což se na konec nekonalo, protože jsem tam po-tkal Martina, který tam byl autem a odvezl mě do Prahy. Martin byl vedoucím modelářského kroužku, kam jsem v tu dobu chodil. Samo-zřejmě, jak tušíte, šlo o tramvajové modely, které dodnes sbírám.

Dnes už používám, jako většina, digitální fotoaparát, takže není problém třeba za 3 den-ní návštěvu Budapeště si přivést přes 2,4 GB dat – asi 600 fotek, z toho se pak nějaké určitě vymažou, což by u fotoaparátu na film nešlo.

Velké fotoakce bývají při konání dne ote-vřených dveří dopravních podniků, výročích, průvodech vozidel či zvláštní jízdy. Při těchto akcích je zábavné i pozorovat lidi co se na-chomýtnou, jak se diví, že přijede pro ně oby-čejný leckdy starý autobus či tramvaj, všichni vystoupí a fotografují. Neodpustím si krátký příběh, když jednou byla fotoakce s cedulo-vým autobusem po Praze, kde se měnily ce-dule s číslem linky, aby odpovídaly skutečnos-ti. Při jednou z mnoha zastavení do našeho objednaného autobusu nastoupila nic netuší-cí cestující, které to začalo být divné, když se autobus náhle otočil do protisměru, aby byly lepší fotky. Poté raději vystoupila a šla pěšky.

Na závěr bych vám chtěl poděkovat, že jste dočetli až sem, a omluvit, jestli jste čekali něco lepšího.

Další informace a zdroj:

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0otou%C5%A1

17

Fraktály aneb opravdu křivé křivkyWolfsen

Bývá dobrým zvykem na začátku článku uvést o čem vlastně je. Jsem nucen tento zvyk porušit, protože mezi matematiky dosud neexistuje všeobecná shoda na definici fraktálů. Laicky řečeno jde o nekonečně slo-žité, avšak jednoduše tvořené geometrické útvary. Pojem fraktál vynalezl francouzský matematik Benoît Mandelbrot (*1924), odvozením od la-tinského fractus (zlomený), právě kvůli jejich složité struktuře.

Nejlépe si fraktály předvedeme na příkladech jednoduchých fraktálů. Jedním z nejstarších a nej-jednodušších fraktálů je Cantorův prach (obr. 1), pojmenovaného po německém matematikovi Geor-gu Cantorovi (*1845-†1918). Rozdělme (jednotkovou) úsečku na třetiny a vynechejme tu prostřed-ní, zbylé dvě třetiny opět rozdělme na třetiny (devítiny) a prostřední opět vynechejme, … Po nekonečném množství opakování (iterací) konečně získáme kýžený Cantorův prach. Co nám vlastně zbylo? Pouze koncové body pů-vodní úsečky a úseček vyjmutých.

Dalším jednoduchým fraktálem je Kocho-va vločka. Ta vznikne rozdělením stran rovno-stranného trojúhelníka na tři části, vyjmutím prostřední (povědomé?) a vztyčením rovnostranného trojúhelníka nad ní, opět se totéž opakuje i se všemi zbylými stranami vzniklého útvaru až do neko-nečna. Na Kochově vločce už je patrná „polámaná“ struktura.

V některých zdrojích lze Kochovu vločku nalézt i jako vločku Kochové. To proto, že pře-kladatelé mylně považovali jejího objevitele švédského matematika Helge von Kocha (*1870-†1924) za ženu.

Vlastnosti fraktálů:Fraktály bývají často soběpodobné. To znamená, že jejich části jsou podobné jiným jejich částem

nebo fraktálu celému. Pro ilustraci – obě dvě „třetiny“ (všechny čtyři devítiny,...) Cantorova prachu jsou podobné Cantorovu prachu celému. Libovolný výběžek Kochovy vločky je podobný libovolnému jinému výběžku.

Další významnou vlastností frak-tálů je jejich dimenze. Například takový čtverec nebo kruh mají dimenzi dva, krychle nebo koule tři, úsečka či kružnice jedna, a bod má dimenzi nulovou. Fraktály ale mají tuto dimenzi nece-ločíselnou.

Třeba Cantorův prach – jsou to „pouhé body rozsypané na úsečce“ a intuitivně by tak měl mít dimenzi nulovou, ale jeho dimenze je log2/log3 ≈ 0,631. Podobně u Kochovy vločky – intuitivně bychom očekávali dimenzi jedna, ale ve skutečnosti to je log4/log3 ≈ 1,262. Proč fraktály dělají tyhle „psí kusy“? Zjednodušeně řečeno je to tak, protože body fraktálu jsou v některých místech nahuštěny tak blízko sebe, že skoro vytváří úsečku (Cantorův prach), nebo troj-úhelník (Kochova vločka).

Ale existují ještě větší podivnosti – např. Hilbertova křivka (David Hilbert *1862-†1943, obr. 3). Ta má dimenzi dokonce dva! To znamená, že vyplní celý čtverec.

Existuje spousta obdobných křivek, které vyplní celou část roviny či libovolné plochy. Některé do-

Obr. 1: Tvorba

Cantorova prachu

Obr. 2:Kochova vločka

Obr. 3:Hilbertova

křivka

Dva útvary si jsou podobné pokud mají stejný tvar (mohou mít však různou velikost). Např.: každé dvě kružnice nebo každé dva trojúhelníky se shodnými vnitřním úhly si jsou podobné.

18

konce vyplní i trojrozměrný prostor. Takovýmto křivkám se souhrnně říká Peanovy (Giuseppe Peano *1858-†1932).

Další zajímavou, ale nepříjemnou vlastností fraktálních křivek (Kochova vločka, Hilbertova křiv-ka, …) je to, že nemají jednoznačně určenou tečnu (derivaci) v žádném svém bodě.

Ale přejděme ke složitějším fraktálům – jedním z nejznámějších (a podle mě i nejkrásnějších) fraktálů vůbec je Mandelbrotova množina (obr. 4). Je to podmnožina Gaussovy komplexní roviny. Vezměme libovolný bod z této ro-viny (lib. komplexní číslo), označme ho třeba z0, dále položme z1 = z0^2 + z0, z2 = z1^2 + z0, atd. Dostaneme tak posloupnost komplexních čísel. Pokud tato posloupnost konverguje patří bod z0 do Mandelbrotovy množiny, pokud uniká do nekonečna, bod do Mandelbrotovy množiny nepatří.

Na obr. 4 je „Mandelbrotka“ znázorněna černě. Barvy naznačují, „jak rych-le“ divergují posloupnosti pří-slušných bodů do nekonečna.

Alternativně se do Mandelbrotky berou jen body, jejichž posloupnosti ne-jenže nedivergují, ale ani nekon-vergují k nule. Potom by Mandelbrotovu množinu tvořila pouze hra-nice černého útvaru (všechny černé body generují posloupnost, klesající do nuly).

Podobným způsobem jako Mandelbrotka vznikají i Juliovy množiny (Gaston Julia *1893-†1978). Tady nejprve zvolíme parametr c, a teprve pak bod z0. Posloupnost pro určení náležitosti bodu do množiny pak sestavíme podle předpisu z(n+1) =zn^2 + c. Poznamenám ještě, že pro parametr c = 0, je Juliovou množinou kružnice, která fraktálem není.

Lindenmayerovy systémyJedním ze způsobů tvorby jednoduchých fraktálů jsou takzvané Lindenmayerovy systémy neboli

L-systémy, které vynalezl maďarský botanik (!) Aristid Lindenmayer (*1925-†1989) ve snaze modelo-vat růst rostlin.

Oč jde? Pomocí příkazů „vpřed“ a „otoč se“ navigujeme pomyslnou želvičku, která svou stopou vy-kresluje požadovaný obrazec. Jednoduché příkazy postupně nahrazujeme složitými a tak dostává-me i složitější obrazec. Ukažme si to na příkladu Kochovy vločky: želvička se bude otáčet o šedesát stupňů, F znamená „vpřed“ (forward), + znamená „otoč se v kladném směru“ (proti hodinám), - znamená „otoč se v záporném směru“. Základní sekvencí příkazů bude F--F--F (obr. 5), v každém dalším kroku (iteraci) pak nahradíme F -> F+F--F+F (obr. 6, 7, 2).

Využití fraktálů:

modelování rostlin, pobřeží a zemského povrchu (nejen) v počítačové grafice, modelování složitých fyzikálních jevů (difúze, lom, vzájemné gravitační působení více hmotných těles, …), komprese ob-rázků a zvuku, ekonomické a demografické prognózy (bifurkační teorie), v neposlední řadě v designu a umění.

A to zdaleka není vše! Tádydádydá!

Obr. 4: Mandelbro-tova množina

Obr. 5, 6, 7:nultá, první a druháiterace Kochovy vločky

zw

19

Projekt KEO: Pošlete vzkaz příštím generacím!Xkůň

50 000 let… Zhruba před takovou dobou začal člověk tvořit první umění. Také by vás zajímalo, jak se Země a vše, co je na ní, za

stejnou dobu promění? Přežije lidstvo do té doby? Jaké by asi bylo si s těmi lidmi promluvit?Představte si, že byste dostali sbírku dopisů od lidí ze starověku, adresovanou přímo vám. Nyní máte možnost poslat takové poselství svým vzdáleným potomkům. Se zárukou, že neshoří v nějaké knihovně, neskončí rozcupován dravou zvěří, ani se nevytratí na nekvalitním optickém disku.

Novodobá Alexandrijská knihovnaCílem projektu KEO je pomocí satelitní časové kapsle doručit budoucím generacím obraz naší civilizace. V satelitu bude mj. umístěna mozaika tváří, astronomické údaje, které umožní nálezcům určit dobu vypuštění satelitu, skleněná DVD a návod na sestavení mechaniky pro jejich přečtení. Disky budou obsahovat „současnou Alexandrijskou knihovnu“ – encyklopedický souhrn vědeckých poznatků, a také, a to zejména, vzkazy všech lidí, kteří přispějí svým textem. Vaše vzkazyProjekt KEO typicky francouzským způsobem myslí na všechny bez ohledu na národnost, vyznání nebo bohatství. Každý z nás, ať je vysoký nebo malý, mladý nebo starý, má možnost poslat svůj vzkaz, své čtyři stránky textu, v libovolném jazyce a bez jakékoliv cenzury. Vzkazy vytvoří unikátní celek, dokládající lidstvu naši pestrost, naše naděje a problémy. Start satelitu byl už několikrát odložen, ale co je pár let ve srovnání s dobou, kterou ponese naše vzkazy. Takže ještě můžete využít tuto jedinečnou šanci a připojit se svým poselstvím. Možná, že právě furries mají budoucím generacím více co říct.

před 2,5 mil. let: člověk začal používat první nástroje, před 500 000 lety: člověk se naučil používat oheň, před 100 000 lety: první hrobky, vznik Homo sapiens, před 50 000 lety: člověk vytváří první umění, dnes: díky technologiím může lidstvo určovat svůj osud a osud planety

20

Proč KEO?Když tvůrci projektu přemýšleli, jaké mu dát jméno, chtěli, aby odpovídalo duchu sdílení a výměny mezi všemi lidmi. Mělo být akceptovatelné všemi lidmi bez ohledu na věk nebo kulturu. Protože nic tak univerzálního nenašli, vybrali tři nejpoužívanější hlásky z nejvíce rozšířených jazyků: [k], [e] a [o]. Tak vzniklo KEO, jméno vyslovitelné všemi.

Stejným způsobem uvažovali, když se rozhodli vyslat jej do kosmu jako satelit. Samozřejmě by bylo nejjednodušší KEO zahrabat hluboko do země, jenže to by je nutilo upřednostnit výběrem území konkrétní stát, navíc by to symbolizovalo uvěznění či smrt. Ve vesmíru na něj číhají různá nebezpečí, ale neohrozí ho aspoň žádná katastrofa na Zemi. A bude ztělesňovat naděje na pokračování života na naší planetě.

Srážka s meteoritemSlíbil jsem vám, že KEO nerozcupuje dravá zvěř, ale máte pravdu, pokud vesmír nepovažujete za zrovna bezpečné místo. Bezpečnost satelitu bude zajišťovat několik ochranných vrstev, které mají např. odstínit kosmické záření anebo ochránit obsah při srážce s jiným tělesem. Největší problém pro přežití satelitu představuje kosmické smetí. V blízkosti Země se nachází na 110 000 malých i větších objektů umělého původu, např. pozůstatky nefunkčních družic či úlomky z různých kolizí. Protože však kosmické smetí začíná ohrožovat nejenom funkční satelity, ale také životy astronautů, projekt KEO počítá s tím, že Země provede včas generální úklid a smetí se zbaví. Pak bude návrat za stanovenou dobu reálný.

Satelit s křídlyZakladatel projektu, Jean-Marc Philippe (který už bohužel uskutečnění svého snu neuvidí, zemřel v na sklonku roku 2008), byl zastáncem spojení technologie a umění. Přál si, aby KEO mělo pohyblivá křídla, připomínající letícího tažného ptáka, jako symbol představy, že jde o okřídleného posla lidí 21. století. Protože KEO bude pasivní satelit (vy snad znáte baterie, které vydrží fungovat 50 tisíc let?), umožní pohyb křídel

technologie slitin s tvarovou pamětí. Ty mohou měnit tvar v závislosti na teplotě, takže KEO roztáhne svá křídla, jakmile na něj začnou dopadat sluneční paprsky, a zase je složí, když přeletí do stínu Země. Hračička, řekli byste, ale proč ne. Vždyť s uměním je projekt přímo spojený, i samotné vzkazy jako by představovaly kapky barvy na jednom impresionistickém obrazu lidstva.

Umělá polární zářeProtože KEO nebude nikterak velké (bude vážit méně než 100 kg, takže takový drobeček), sveze se jako spolucestující s raketou, která zamíří správným směrem. Potom bude kroužit kolem Země a pomalu klesat z výšky 1800 km. Jak už jsem zmínil, půjde o pasivní satelit, takže bylo zapotřebí vymyslet nějaký chytrý způsob, jak na svůj návrat KEO upozorní. To zajistí ochranná termální vrstva, která se v atmosféře odpaří a vyvolá umělou polární záři. Poté zůstane jen koule o průměru 45 cm, jejíž povrch bude tvarován tak, aby zobrazoval podobu naší planety v roce 2000. A protože její hustota bude nižší než hustota vody, v případě pádu do moře bude plavat na hladině, dokud si ji někdo nevyzvedne.

Diamant jako nejcennější darNěkoho obdarovat vždy dělalo radost nejenom obdarovaným, ale také darujícím, Jak bychom tedy mohli neobdarovat naše potomky v budoucnosti? A co jiného bychom jim mohli dát, než to, co sami považujeme za nejcennější? Z toho důvodu zvolili tvůrci diamant, a jako připomínku toho, co je ještě důležitější, do něj vpraví vzorky mořské vody, vzduchu a půdy, a jako náš společný podpis také kapku lidské krve.

PosláníKEO sice dokončí svou misi až za dlouhou dobu, ale nám může pomoct už teď. Všechny vzkazy budou po vypuštění satelitu zanonymizovány a zpřístupněny na internetu, kde jimi bude moct kdokoliv listovat. Snad nám pomohou aspoň odtušit odpovědi na otázky:

Kdo jsme? Jaké jsou naše naděje a očekávání? Jakou budoucnost chceme společně vytvořit?

Myslíte, že do té budoucnosti furries patří? Tak na co ještě čekáte: www.keo.org!

Ochranné vrstvy: vrstva z hliníku chránící před vlivem atomárního kyslíku v horních vrstvách atmosféry, několik vrstev titanu a wolframu odstiňujících kosmické záření, několik dalších vrstev z těžkých materiálů jako ochrana při srážce s jinými tělesy a tepelný štít schopný vydržet až 2800 °C

110 000 kousků smetí; pokud bude přibývat i po letech 2050 – 2100, nemá KEO šanci misi dokončit

21

Sociálně podmíněná změna pohlaví u rybAkela Taka

Změna pohlaví během života jedince je velice častá u mnohých skupin bezobratlých, ale mezi obratlovci je celkem vzácná (viz starší revizi z roku 1982 od D. Policanskyho). Výjimku tvoří kostnaté ryby Teleostei, u nichž byla tato změna, označovaná jako sekvenční hermafroditismus, popsána nesčetněkrát, přičemž různé formy her-mafroditismu jako takového byly popsány ales-poň u 25 čeledí (revidovali Devlin & Nagahama, 2002).

Ryby, které nejsou gonochoristické, lze zařa-dit do následujících kategorií: Ryby simultánně hermafroditické, které mají obojí pohlavní orgá-ny, samčí i samičí, přítomny po celou dobu. Při rozmnožování zaujímají střídavě roli samce a sa-mice, a některé ryby se dokonce oplodňují samy (jsou tak známy např. některé vějířovky rodu Cy-nolebias a druh Rivulus marmoratu). Dále exis-tují již zmíněné ryby sekvenčně hermafroditické. Tyto mohou začínat jako samci a během života se mění na samice, pak se tento jev nazývá proteran-drický hermafroditismus a je znám např. u někte-rých sapínovitých ryb (Pomacentridae). Pokud je situace opačná a samice se mění v samce, nazývá se proterogynický hermafroditismus. Sem patří spousta ryb pyskounovitých (Labridae) a dalších ostnoploutvých (Grzimek, 2003). V tomto přípa-dě mohou být samci buďto pouze přeměněnými samicemi (monandrie), nebo mohou pocházet ze dvou různých zdrojů – z oboupohlavních ne-

dospělých stádií (primární samec) a přeměnou z pohlavně dospělých samic (sekundární samec; jev se nazývá diandrie). Digynie (samice dvou různých původů) je u ryb velmi vzácná, ale byla objevena u ostnoploutvého druhu Lates calca-rifer (Moore, 1979 ex. Reinboth, 1980; Devlin & Nagahama, 2002). Některé druhy ryb mohou změnou pohlaví procházet vícekrát („serial sex change“), nejprobádanějším druhem v této kate-gorii je Trimma okinawae z čeledi hlaváčovitých (Gobiidae).

Časný vývoj gonád u většiny proterogynic-kých i proterandrických druhů začíná jako sa-mičí. Proterandrické ryby tento prvotní vývoj už v časném stádiu změní na samčí, aby ho později změnily opět na samičí během změny pohlaví v dospělosti. Některé druhy mají v prvotní fázi vý-voje gonády ještě nerozlišené, což jim dává tvár-nost pro budoucí rozhodnutí, ve které pohlaví se ryba vyvine, ovlivněné různými faktory. Celá tato přeměna pohlaví může být navíc velmi rychlá. U výše zmíněného druhu měnícího pohlaví více-krát za život může trvat jen pouhé 4 dny. U čistě proterandrických a proterogynických druhů tato změna trvá několik týdnů až měsíců. (revidová-no v Reinboth, 1980; Adler, 1995; Devlin & Na-gahama, 2002).

Vývoj pohlaví u ryb je ovlivněn mnoha fakto-ry, které se v zásadě dají rozdělit na vnější a vnitř-ní. Vnější faktory zahrnují teplotu, endokrinní hormony či znečištění – fyzikální a chemické vlastnosti vody. S nápadem, že by na změnu po-hlaví mohly mít vliv i vnitřní, sociální faktory, přišel už v roce 1970 Fishelson (ex. v Reinboth, 1980), a od té doby na sebe tato skutečnost upou-tala pozornost mnoha vědců, přičemž nejstudo-vanějšími skupinami se stali pyskounovití (Lab-ridae), sapínovití (Pomacentridae) a hlaváčovití (Gobiidae).

Změna pohlaví u všech pyskounovitých ryb (Labridae) je proterogynická, ovlivněná sociální strukturou. Tyto ryby žijí ve skupinkách skláda-

22

jících se z harému samic a jednoho samce. Celé společenství je uspořádáno podle velikosti – nej-větší samec je na vrcholu postavení a pod ním je skupina samic, od největší po nejmenší. Pokud je některá samice ze skupiny odstraněna, všechny níže postavené samice se posunou o jedno mís-to. Pokud je odstraněn samec, největší samice za-ujme jeho místo a změní pohlaví, přičemž svoji skupinu brání před ostatními samci ze soused-ství. Pokud je úspěšná, již během několika hodin zcela změní své chování na samčí. Po 14 dnech se z ní stane plnohodnotný samec schopen roz-množování se všemi podřízenými samicemi ze skupiny (Grzimek, 2003).

Klaun tmavý (Amphiprion melanopus) z če-ledi sapínovitých je proterandrický hermafrodit. U všech prozkoumaných druhů klaunů jsou sa-mice dominantní, větší a agresivnější, než samci. Sociální skupinky se skládají z monogamně se množících párů, které střeží svá teritoria. Pokud je samice z páru odstraněna, samec zaujme její místo a prodělá změnu pohlaví. Na jeho pozici nastoupí přítomný alfa-subadultní samec, který dozraje v pohlavně dospělého jedince (Godwin, 1994).

U obou těchto případů je změna pohlaví jed-nosměrná. Původní gonády téměř zcela zmizí a nahradí je gonády nového pohlaví. Japonská ryba Trimma okinawae z čeledi hlaváčovitých (Gobii-dae) si původní gonády nechává a měnit se může vícekrát. Samice tohoto druhu se změní v samce, pokud je ze skupiny původní dominantní samec odstraněn. Pokud se však na scéně objeví další, větší samec, z menšího přeměněného samce se stane opět samice. Buňky, které produkují neu-ropeptid arginin-vasotocin (jenž reguluje repro-dukční chování u mnoha obratlovců), se zvětší, když se daný jedinec přetvoří na samici, a naopak zmenší, pokud se z něho stane samec. Při další změně na samici se opět zvětší, ale jejich počet zůstává stále stejný. U druhů s jednosměrnou přeměnou pohlaví tyto buňky mění nejen veli-kost, ale i počet (revidovala Adler 1995).

V sociálním kontextu mohou změnu pohlaví způsobovat feromonální a jiné chemické podně-

ty, ale druhy mohou využívat také behaviorální interakce mezi samci a samicemi, poměr pohlaví nebo relativní velikost jedince vůči vrstevníkům (revidovali Devlin & Nagahama, 2002). Např. právě u pyskouna kněžíka sedlového (Thalassoma duperrey) je změna pohlaví vyvolána vizuálními podněty relativní velikosti. Změnu vyprovokuje přítomnost několika menších jedinců a naopak ji tlumí přítomnost větších ryb. Barevnost nebo pohlaví ostatních příslušníků skupiny na přemě-nu vliv nemají (Ross et al., 1983). Z toho je zřej-mé, že i velikost populace na změnu pohlaví pů-sobí – v příliš malé populaci mohou chybět menší jedinci a tudíž k přeměně nedochází. V nadmíru velkých populacích může naopak docházet k pří-liš časté interakci s dominantními rybami, nebo v této populaci mohou jedinci nacházet jiného nespárovaného partnera, což také změně pohlaví zamezí (revidovali Devlin & Nagahama, 2002).

Sociálně podmíněné může být také určení primárního pohlaví u ryb. U kančíka citrónové-ho (Amphilophus citrinellus z čeledi Cichlidae), který je monogamní, se mezi sourozenci zhruba polovina vyvine v samice (menší jedinci) a druhá polovina v samice (větší jedinci) v závislosti na relativní velikosti (Francis & Barlow, 1993).

Proč se vůbec vyvinula schopnost měnit po-hlaví během života jedince? Teorie výhody větší velikosti (size-advantage model), se kterou prv-ně přišel Ghiselin (1969; a kterou později mno-zí autoři rozšířili), říká, že změna pohlaví nasta-ne, pokud je reprodukční úspěšnost, závislá na

23

věku či velikosti, různá u samců a samic. Tato teorie předpovídá proterogynickou změnu tam, kde jsou při malé velikosti samice reprodukčně úspěšnější než samci, zatímco samci jsou úspěš-nější při velikosti větší, a naopak proterandrickou změnu při opačných podmínkách. S pomocí této teorie lze úspěšně předpovídat věk či velikost, při kterých dojde ke změně pohlaví u mnoha druhů, lze ji aplikovat na výše zmíněné příklady sociálně podmíněné změny pohlaví a lze ji také aplikovat na druhy, u kterých je pohlaví primárně ovlivně-no relativní velikostí během dospívání (Francis & Barlow, 1993). Existují však případy, kdy tato jednoduchá teorie neplatí. Jedním z nich je haré-mový ploskozubec kolozubý (Sparisoma radians z čeledi Scaridae), u nějž se po odebrání samce ze skupiny nezmění největší samice z harému, ale změní se několik menších, podřízených samic. Teorie „očekávané úrovně reprodukční úspěš-nosti“ (expected reproductive success treshold; Muñoz & Warner, 2003) zahrnuje do původní teorie výhody větší velikosti také zvýšenou kom-petici spermií (samici se nevyplatí změna v sam-ce, pokud je příliš vysoká kompetice spermií ze strany samců, kteří se tajně připlíží k rozmnožu-jícímu se páru) a hlavně nesouměrnost velikosti plodných jedinců. U tohoto druhu ploskozubce je největší samice podstatně větší, než všechny ostatní v harému. Pokud by se změnila v samce, třela by se se všemi malými samicemi ve skupině, a její plodnost by se tudíž rovnala součtu plod-ností všech těchto samic. Pokud je však díky její nesrovnatelné velikosti její plodnost vyšší, když zůstane samicí, než tato suma plodnosti všech menších samic, přeměna na samce se ji nevyplatí

(Muñoz & Warner, 2004). Kromě těchto fakto-rů mohou na změnu pohlaví působit ještě další, např. samotná cena za tuto změnu, kdy se během přeměny pohlaví daný jedinec nemnoží (což otestovali např. Hoffman et al., 1985).

Jak je vidět, hermafroditismus je u ryb velice rozšířeným jevem, který těmto živočichům umož-ňuje obrovsky flexibilní strategie rozmnožování, perfektně přizpůsobené momentální situaci. Pro nás, pohlavně oddělené savce, se stal atraktivním předmětem studií a bádání, neboť nám otevírá alespoň zčásti cestu k pochopení vzniku pohlaví. Třeba nám tato studia poskytnou také informa-ce o tom, jaký může mít vliv sociální prostředí či stres na rozmnožování člověka samotného.

Pozn. redaktora: Seznam citované literatury byl vzhledem k rozsahu a odbornému charakte-ru článku vynechán, v případě zájmu doporučuji kontaktovat autorku.

Slovníček:

Sekvenční – následný, postupný, za sebou jdoucí.Simultánní – současný, probíhající zároveňHermafroditismus – stav, kdy má jedinec přítom-no jak samčí, tak samičí pohlavní ústrojí.Gonochorismus – opak hermafroditismu: Jedi-nec je pouze jednoho pohlaví, samec či samice.Gonády – pohlavní žlázyAlfa jedinec – dominantní jedinec ve skupiněSubadultní jedinec – mladý, pohlavně nedospělý (nebo pohlavně neaktivní) jedinecKompetice – soutěž, rivalita; Kompetice spermíí – soutěž o to, která spermie oplodní vajíčko.

Podrobný popis výroby vlčieho chvostaGreyfur

Materiál a pomôcky :drôt (aspoň 1,5 - 2 metre, priemer cca 0,5-1 mm), vata, voda, tuš, lepidlo, psia srst

Postup : Musíme si najprv premyslieť aký dlhý by ten chvost mal byť. Ideálna dĺžka je okolo 40-50 cm. Potom si natiahneme drôt a zohneme

ho aspoň na dva až na tri krát na dĺžku 50-60cm, teda tak, aby bol drôt o 10-15cm dlhší než bude budúci chvost. Potom vezmeme balíček vaty (prí-rodná - tuším je to bavlnená - je lepšia). Z ba-líčku vyberieme pruh dlhý 40-50cm a široký asi 10cm. Tento pruh namočíme, aby sa na ňom uhladili chlpy a aby vytvoril rovnoliatu vrstvu.

24

Potom vodu jemne odstránime vytlačením (po-zor, nech sa neroztrhá vata) a pás rozprestrieme. Na pás položíme drôt, tak, aby na jednom konci trčal tých 10-15cm smerom von (je dobré, ak na protilahlej časti yasa drôt nesiaha až ku špičke). Drôt omotáme vatovým pásom zrulovaním. Tak-to pripravený chvost necháme napiť tušom. Získa si tak tmavé (sivé) zafarbenie. Celý chvost nechá-me vyschnúť a potom voľný koniec pásu fixujeme lepidlom. Najlepšie sa ukázalo sekundové lepidlo (ale treba ho veľa - je lepšie na nalepovanie srsti) a kanagon (ten je zase vhodný na toto, ale na na-lepovanie srsť sa kvôli tomu, že zanecháva lesklý povrch až tak nehodí). Keď máme vatu zlepenú, necháme chvost vyschnúť. Ako ďalší krok príjde lepenie srsti. Srsť lepíme vždy odspodu, najlep-šie po malých kúskoch. Spodná časť je tá, kde z konca nevystupuje drôt a srsť má smerovanie od tejto časti smerom preč (to znamená : NIE smerom k časti s drôtom ). Uvedomte si, že tej

srsti potrebujete veľa a čím rozčesanejší pes to je tým to bude ťažšie. Srsť by mala byť dostatočne dlhá, aby nepresvitalo lepidlo a ona bola dosta-točne dlhá. Treba pracovať pomaly a vždy nechať prácu najprv pred pokračovaním uschnúť, aby sa vám neskôr vyššie položená srsť nenalepila bo-kom na miesto lepenia predošlej. Keď budete mať prácu hotovú, nechajte chvost doschnúť. Aby toľ-ko nepĺzol, môžete ho nasprejovať trochu lakom na vlasy. To už je na vás. Ak ste pracovali správ-ne, na jednom konci vám teraz trčí asi 9-15 cm drôtu, ktorým sa chvost dá priviayať o držiak na opasok na rifliach, prípadne inde. Dĺžku drôtu te-raz môžete upraviť podľa potreby. Chvost zaveste na dlhšie trčiaci drôt, aby bol dobre pohyblivý. Je ťažký, takže keď budete správne pri chôdzi pohu-povať zadnou časťou tela, bude sa chvost kývať.

Veľa zábavy Vám praje Greyfur.Chvostu zdar :o-)

Výroba fursuitulokosicek

Před několika měsíci jsem byl požádán o člá-nek to tohoto sborníku co se základů stavby fur-suitů týče a kde sehnat materiály a za jakou cenu. Tak se tady do toho dejme.

V první řadě je důležité, jaký typ fursuitu si budete dělat, protože se od toho odvíjí i množ-ství materiálů (hlavně chlupatiny), které bude po-třeba zakoupit. To znamená zda půjde o full-suit (komplet na celé tělo), nebo o „partial“ (pouze částečný suit). Druhý typ je dost variabilní, ale ve velké většině zahrnuje hlavu, horní packy s návle-ky na celou paži a ocásek. Další součástí partialu jsou buď samostatné spodní tlapky, nebo celé no-havice s tlapkami, tedy něco jako kalhoty.

Když už máme vyřešen výběr typu fur-suitu, nutno vyřešit i výběr metody, jakou bude stavěna hlava, protože opět narážíme na výběr materiálů nutných ke stavbě. Zde už je v nabídce podstatně větší výběr.

1. Molitan: Metoda, kterou považuji za asi nejjednodušší pro začínající tvůrce. Jde o kom-

plet hlavu z molitanu, lepeného taveným plas-tem a vyřezávanou nůžkami, lámacím nožem, či elektrickým nožem. Výhodou je její téměř nezni-čitelnost, ovšem velikou nevýhodou je fakt, že je uvnitř příšerné vedro (je to přeci jen izolační ma-teriál) a molitan saje pot, takže po sundání hlavy je třeba ji ještě vysušit ručníkem, či toaleťákem.

Hlavy stavěné touto metodou: Tanidareal, Sa-voy, Tamu, Lokosicek, LovelyDog, atd.

2. Síťovina: Metoda vyžadující podstatně více skillu při tvarování, protože kousky síťoviny tvar moc dobře nedrží. Výhodou takových hlav je je-jich lehkost, vzdušnost a střední odolnost vůči deformaci.

Hlavy stavěné touto metodou: Changer The Elder, dále část suitů Tioha a Furvana, atd.

3. Kombinace metod 1 a 2: Tedy využití vý-hod obojího. Základ hlavy je z plastové sítě po-spojované plastovými stahováky a detaily dola-děné kousky tvarovaného molitanu. Výhodou je

25

opět lehkost, vzdušnost a slušná odolnost vůči deformaci.

Hlavy stavěné touto metodou: Daquiri, část hlav Tioha a Furvana.

4. Drátěné: Z názvu je již patrné, že jde o drátěnou kostru pospojovanou nejspíše pájkou, či plastovými stahováky. Výhodou je lehkost i vzdušnost a spousta prostoru. Bohužel silnou ne-výhodou je nulová odolnost vůči deformaci, tak-že stačí aby vám do té hlavy někdo prudce vrazil, nebo nedej bože si na ní sednul a máte po hehe...

Hlavy stavěné touto metodou: VitaniDaReal (její původní fursona), atd.

5. Ostatní: Experimentální postupy výroby hlavy z vrstvení geotextilie (Tigu), laserem vyře-závaných vrstev lepenky a molitanu, tedy takové 3D puzzle (Scheriff). Pro více informací kontak-tujte výše zmíněné.

Tím by jsme měli za sebou základní část člán-ku a nyní se vrhneme na téma, kde a co sehnat (a hlavně za kolik).

Základem celého suitu je evidentně umělá srst, tedy pokud nejste na takové libůstky jako BDSM, rubber, plast a podobné fetishe. Pro potře-by tohoto článku dále operujme jen s chlupatinou. Netřeba se asi rozepisovat o barvách, to záleží na vaší fursoně, důležitá je hustota srsti, její délka a jemnost. Obecně platí pravidlo že čím delší chlu-py tím větší cena za metr chlupatiny (o šíři 140 až 150 centimetrů). V našich podmínkách máme asi nejdostupnější chlupatiny z firmy Boneka v Tepli-cích, kde prodávají v cenovém intervalu 100-350 korun za metr. Pro zájemce o koupi platí upozor-nění, že prodejna v sídle firmy je otevřená pouze do 13:30 odpoledne, pak prodej-bába odchází. Pokud se vám nechce se táhnout až do Teplic, v Praze na Vinohradech existuje firma APED s.r.o., kde mají též docela solidní výběr, ale nutno mít živnostenský list. Obchody s bytovým textilem ve většině případů kvalitní chlupatinku nenabí-zejí. Pro více náročné tvůrce je možnost zajít si do obchodu poblíž Václavského nám. , kde je též solidní výběr, ale za cenu odpovídající umístění

obchodu (na požádání sdělím). Další možností je koupit si látku ze zahraničí, kde existuje široký výběr kvalitních chlupatin za ještě dostupné ceny (tuším že GreyLion jednou o tom psal na fórum). Při koupi chlupatiny si všímejte i podsady, tedy zda je pod hrubějšími chlupy i jemnější srst, stej-ně jako by jste si měli všímat i textilie, do níž je srst všitá. Zda se dá mírně natahovat, zda je oheb-ná, nebo naopak tvrdá, zda nedře (uvědomte si že to budete většinou nosit na holém těle) a tak dále.

Množství potřebné chlupatiny závisí ty výše zmíněných typech suitu. Na full-suit je potřeba 3-4 metry chlupatiny celkem, na partialy 2 metry max a na samotnou hlavu asi 60-70 centimetrů. To by jsme snad měli ze strany chlupatiny vše.

Nyní k materiálům na výrobu hlavy. Mo-litan lze koupit zcela běžně v supermarketech s potřebami na stavby a zahrádku, jako jsou OBI, Bauhaus a Hornbach. Cena za 2 metry čtvereč-ní molitanu v závislosti na tloušťce pohybuje od 1XX,- (1cm) až po 9XX,- (10cm), přičemž opti-mální tloušťka je 3 až 4 centimetry (spíše ty 4). Pro spojení jednotlivých dílů vám poslouží tavná pistole, kterou už nejspíše máte doma, nebo si ji lze za malý bakšiš opatřit v OBI (asi 80kc nejlev-nější). Náplně do pistole taktéž v OBI, dobré je koupit si balení po 20ti tyčinkách o délce 20 cm. Vystačí to a přijde vás to na cca 100 kč. Od zná-mých z rakouska (Karpour, Yamavu) vím, že exis-tují i spreje přímo dělané na spojování molitanu. Rozhodně nepoužívejte lepidla typu herkules, jako jsem to v úplných začátcích zkoušel já.

Poté, co se vám úspěšně podaří udělat zá-klad hlavy, přichází na řadu čelist a její upevně-ní. To jsem řešil připevněním spodní čelisti na dlouhý drát ohnutý do tvaru U a v místech pod sanicemi ohnutý do L jehož konce (horní části) byly upevněny na vnitřní straně hlavy přímo v místech, kde ty sanice jsou. Konce jsou ohnuty do malých háčků a zavěšeny na kouscích síťky z plácačky na mouchy :) Drát i plácačka na mou-chy vás příjdou na desítky korun a jde je sehnat v OBI, nebo kterémkoliv supermarketu.

Další důležitou součástí jsou zuby a nos. Ty

26

jsem dělal výhradně z moduritu/modelitu. Dá se sehnat v papírnictví za cca 70-80 kč a po vytva-rování a uvaření (varem to navěky ztvrdne) je lze opracovat do finální podoby a obrousit smirglpa-pírem. Je to pracné a vyžaduje to čas a trpělivost, takže ať vás to neodradí.

Rty a očnice lze obložit pásky z černé kožen-ky, tu seženete zadarmo u kteréhokoliv opravce obuvi (ševce), ti mají spoustu zbytků po krabi-cích. Pokud jích budete chtít víc, dá se sehnat v řemeslných potřebách ŘemPo. Jazyk je dobré buď vymodelovat z kusu gumy a natřít na růžovo, či vytvarovat z proužku molitanu a nalepit na něj kus růžové látky, třeba z trička, nebo ponožky. Vietnamci je vám ochotně za lidovou cenu pro-dají. Zavírání čelisti řeší kusy gumiček do tepláků (takové ty bílé) asi 15 mm šíře, či vhodně umístě-né pružinky. První lze sehnat v kterékoliv galan-terii, druhé v OBI, apod.

Nyní přicházejí na řadu oči samotné. První metoda kterou jsem měl dělané oči byla ta, že se mezi dva kusy průhledného plastu (z obalů na CDčka) vložil barvený kus kanavy (látky na kří-žové vyšívání bavlnou), tu lze sehnat na metráž v galaterii. Jelikož však tyto oči nevětraly, rychle se zevnitř hlavy pokryly mlhou a téměř znemožni-ly cokoliv vidět. Zeptejte se Altaira, má podobný problém u své koň-hlavy. Druhá metoda stavby očí spočívala v napnutí kanavy na kroužek z oce-lového drátu a jeho upevnění obšitím bílou nití po obvodu kroužku. Samotné barvení očí je dob-ré dělat akrylovými barvami, aby se vlhkostí ne-rozpustily. Ty seženete v potřebách pro umělce, kupříkladu poblíž prašné brány, nebo pod Karlo-vo námestím, (Olven a další umělci vám poradí kde přesně). Připravte si na to asi sto korun v zá-vislosti na počtu barev (černá a bílá jsou potřeb-né, třetí závisí na barvě očí). To by bylo z hlavy víceméně vše.

Nyní přicházejí na řadu packy (horní a spod-ní) a ocásek. Horní packy lze řešit vícero způsoby. Buď se s tím lidově řečeno nebudete srát a uděláte je jako sešívané palčáky (tedy jeden velký prst (a v něm 4) + palec, nebo uděláte 3 prsty+palec (to-ony styl), nebo to budete mít čistě jako rukavice.

Mé packy byly řešeny víceméně jednoduše (pro-tože mě tlačil čas). Obkreslil jsem svou dlaň na papír, přidal půl centimetru, vyříznul odpovída-jící díl chlupatiny a za pomocí taveného lepidla/plastu jej přilepil na tenkou bavlněnou rukavič-ku z obou stran a volné okraje slepil dohromady tímtéž materiálem (a párkrát se solidně spálil). Bavlněnou rukavičku nejspíše seženete v galan-terii za nějakých 50kč. Samozřejmě, že metod je mnohem více, ale bohužel je neznám z první tla-py.

Spodní packy je kapitola sama pro sebe, pro-tože hodně závisí na formě samotné fursony, tedy je li toony, nebo spíše feral. Ve většině případů stačí cvičky, či tenisky od Vietnamců (cena záleži na vašem „merchant“ skillu :) ), pokryté vrstvou tvarovaného molitanu a pokryté chlupatinou. Drápy pro horní i spodní packy uděláte z kusů černého plastu, barveného moduritu, či tekutého latexu. Ten seženete v uměleckých potřebách.

Ocásek může být komplikovanou kapitolou, protože ve většině případů je žádoucí, aby se pěk-ně houpal a držel pevně na opasku. Bohužel zde mé znalosti se vztahují jen na ocásky psovitých šelem, které lze udělat z vrstvených kousků naře-zané karimatky (tak jak to udělala TaniDaReal), nebo drátu omotaného molitanem a obaleného chlupatinou. Co se týče ocásků fursuitů kočko-vitých šelem, doporučuji se obrátit na lva Tamu, který v dané oblasti má mnohem větší zkušenos-ti. Jedná li se o ocásek dračí, možno zkontaktovat některého z draků na furry.cz , nebo draci.info.

Hlavní informace týkající se materiálů a stav-by fursuitů jsme probrali. Pro více informací a osobní zkušenosti doporučuji přečíst související témata na www.furry.cz a to:

Rady a poznatky pro výrobu fursuitůFursuit pro začátečníkyFursuitova knihovna (velmi staré téma)

Dále, dobrým zdrojem inspirace je podívat se na fotky do tématu „Obrázky fursuitů, linky k nim“, kde je spousta užitečných obrázků ze stádia tvorby. To by bylo pro tuto chvíli vše a nashleda-nou v dalším díle sborníku.

27

Altair, Rider, Falko

lokosicek, Magič z Lokosu

lovelydog, Ladza, LD

Lycan, Černý pes

Sir Monty Cat Jack, Tr!©k

Rusty Fox, Foxi

Vlčák

Wolfi,Vlče

wulfen, Vlkliska, Samedi

28

Hossie (Kashua, Rába):Ha Ha (^,^ Minon připraven o čaj ;o)

Nigerfur (Ayana, Yena, Ai-chan):100 challenge Dark

Sharley (Shar, shewolf, Shar-Shew,Wolfie):Sea wind

Changer (Changer the Elder)vlevo Aiming for New Heightsnahoře Always There

29

Rados:Presage rhapsody

Raika (Blackie, black_diaraikia):Serene Dream

Mafis (sinar, matabi,mafis,Morita Heikichi):mici

Olven :Why? Because pencil rocks

A na závěr malé poděkování Hossie, Sumie-dh a Xkonovi, bez kterých by sborník nevznikl.