přepracovaný materiál Ing. Pinkasové 1 PODSTATA A ... SBZ.pdfpřepracovaný materiál Ing.Pinkasové 3 1 Podstata a členění výrobního procesu Pojmy: Řízení výroby, Výroba,

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové

1

1 PODSTATA A ČLENĚNÍ VÝROBNÍHO PROCESU .......................................................................................... 3 Řízení výroby .............................................................................................................................................................................. 3

Pravidla trţní ekonomiky................................................................................................................................................................ 3 Výroba ........................................................................................................................................................................................ 3 Výrobní proces ............................................................................................................................................................................ 3 Věcná struktura výrobního procesu ............................................................................................................................................ 3

Výrobní proces z technického hlediska .......................................................................................................................................... 3 Výrobní proces z hlediska vstupních prvků .................................................................................................................................... 3 Výrobní proces z hlediska charakteru výroby ................................................................................................................................ 4 Výrobní proces z hlediska podstaty produkčních procesů .............................................................................................................. 4 Výrobní proces z hlediska plynulosti výrobního procesu ............................................................................................................... 4 Výrobní proces z hlediska postavení pracovníka v výrobě............................................................................................................. 4 Výrobní proces z hlediska opakovatelnosti .................................................................................................................................... 5

Členění z pohledu prostorové struktury produkčního procesu .................................................................................................... 5 Individuální rozmístění pracovišť ................................................................................................................................................... 5 Skupinové rozmístění pracovišť ..................................................................................................................................................... 5

Členění z pohledu časové struktury produkčního procesu .......................................................................................................... 6 Směnnost ........................................................................................................................................................................................ 6 Způsoby předávání součástí ............................................................................................................................................................ 6

VÝROBEK JAKO VÝSTUP PRODUKČNÍHO PROCESU ....................................................................................... 7 Charakteristika produktu ............................................................................................................................................................ 7

Výrobek a výrobní sortiment .......................................................................................................................................................... 8 Inovace produktů ........................................................................................................................................................................ 8

Klasifikace inovací podle prof. Valenty ......................................................................................................................................... 8 Životní cyklus výrobku ................................................................................................................................................................ 8

Benchmarking ................................................................................................................................................................................ 9 Moderní metody vývoje výrobku ................................................................................................................................................ 9

Vztah výroby a okolí ...................................................................................................................................................................... 9

PODSTATA, FUNKCE A OBSAH PŘEDVÝROBNÍ ETAPY .................................................................................. 9 Ekonomické hledisko přípravy výroby ....................................................................................................................................... 10

Podkladové materiály ................................................................................................................................................................... 10 Metodické aspekty ekonomického zadání ................................................................................................................................ 10 Postup vypracování ekonomického zadání ............................................................................................................................... 10 Výstupy ekonomického zadání ................................................................................................................................................. 11

VĚCNÉ, ČASOVÉ A PROSTOROVÉ HLEDISKO PŘÍPRAVY VÝROBY ........................................................... 11 Konstrukční příprava výroby ..................................................................................................................................................... 11 Technologická příprava výroby ................................................................................................................................................. 12 Materiálová příprava výroby .................................................................................................................................................... 12 Organizační příprava výroby ..................................................................................................................................................... 12

STRATEGICKÉ ŘÍZENÍ VÝROBY ........................................................................................................................... 13 Strategické cíle .......................................................................................................................................................................... 13

TAKTICKÉ ŘÍZENÍ VÝROBY ................................................................................................................................... 13 Taktické cíle .............................................................................................................................................................................. 13 Konkurenční výhoda vlivem diverzifikace (diferenciace produktu) ........................................................................................... 14 Konkurenční výhoda vlivem vysoké jakosti ............................................................................................................................... 14 Konkurenční výhoda vlivem nízkých nákladů ............................................................................................................................ 14

Hospodárnost ................................................................................................................................................................................ 14

OPERATIVNÍ ŘÍZENÍ VÝROBY .............................................................................................................................. 14 Funkce operativního řízení výroby ............................................................................................................................................ 14

Operativní plánování výroby ........................................................................................................................................................ 15 Řízení průběhu výroby ................................................................................................................................................................. 15

Operativní řízení výroby na úrovni podniku .............................................................................................................................. 15 Operativní řízení výroby na úrovni závodu (provozu) ................................................................................................................ 15 Operativní řízení na úrovni dílny ............................................................................................................................................... 15

OBSAH NORMATIVNÍ ZÁKLADNY ....................................................................................................................... 15 Standardizace v řízení výroby ................................................................................................................................................... 15


2

Úkoly standardizace .................................................................................................................................................................. 15 Typy standardů ......................................................................................................................................................................... 16

FUNKCE A METODY STANDARDIZACE .............................................................................................................. 16 Funkce standardů ..................................................................................................................................................................... 16 Základní metody standardizace ................................................................................................................................................ 16

TECHNICKOHOSPODÁŘSKÉ NORMY.................................................................................................................. 16 Technickohospodářské spotřeby materiálů, nářadí a nástrojů .................................................................................................. 17 Technickohospodářské normy spotřeby času (práce) ................................................................................................................ 17 Kapacitní normy ........................................................................................................................................................................ 18 Normy spotřeby energií ............................................................................................................................................................ 18

DEFINICE A VÝZNAM PRODUKTIVITY ............................................................................................................... 18 Čistá produkce .......................................................................................................................................................................... 19

JUST IN TIME .............................................................................................................................................................. 19 Přístup k zásobám ..................................................................................................................................................................... 19

METODA KANBAN .................................................................................................................................................... 20

TEORIE OMEZENÍ ..................................................................................................................................................... 20

ORGANIZACE PRÁCE, VÝBĚR A ROZMÍSTĚNÍ PRACOVNÍKŮ ...................................................................... 20 Podstata a obsah organizace práce ........................................................................................................................................... 21 Dělba práce a kooperace........................................................................................................................................................... 21 Výběr pracovníků a zvyšování kvalifikace ................................................................................................................................. 21 Postavení člověka ve výrobě ..................................................................................................................................................... 21

ORGANIZAČNÍ STRUKTURY .................................................................................................................................. 22 Dělení organizačních struktur ................................................................................................................................................... 22 Faktory ovlivňující organizační strukturu .................................................................................................................................. 23

PROSTOROVÉ ŘEŠENÍ PRACOVIŠTĚ .................................................................................................................. 23 Typové projekty organizace ...................................................................................................................................................... 24

POSTAVENÍ ÚDRŽBY VE VÝROBNÍM PROCESU A ÚDRŽBÁŘSKÉ SYSTÉMY .......................................... 24 Údržbářské systémy .................................................................................................................................................................. 24


3

1 Podstata a členění výrobního procesu

Pojmy:

Řízení výroby, Výroba, Výrobní proces, Věcná struktura produkčního procesu, Prostorová struktura produkčního

procesu, Časová struktura produkčního procesu

Řízení výroby

Řízení výroby je neustálé reagování na měnící se podmínky okolí, jehoţ cílem je:

zabezpečení výroby na vysoké úrovni (technicko-ekonomické a kvalitně) + v souladu s poţadavky zákazníka

včasné zavádění výrobkových inovací

zabezpečení pruţnosti výroby

zdokonalování informačního systému řízení výroby

optimalizace spotřeby výrobních faktorů a sniţování nákladů

zkracování průběţné doby přípravy a výroby = min. výrobních zásob + rozpracované výroby; krácení

materiálových toků

zabezpečení vysoké produktivity všech procesů (konkurenceschopnost)

Pravidla tržní ekonomiky

V trţní ekonomice nemá podnik zaručen odbyt – primární je prodat.

Úspěšnost je posuzována ekonomickými kritérii (růst A, růst kapitálu, …).

Kvalita a inovace jsou klíčovou otázkou dalšího rozvoje (strategie kvality)

Existence podniku není zaručena

Cena produktu je určována trhem (objektivně)

Úroveň výrobků určuje spotřebitel! => Trh výrobce byl nahrazen trhem spotřebitele!

Výroba

Výroba je transformační proces, jehoţ vstupy jsou: suroviny, materiály, polotovary, energie, informace a výstupy jsou:

výrobky, sluţby, odpad (vč. emisí), informace o průběhu a výsledku produkčního procesu). Výroba se člení na řadu

procesů – posuzujeme z pohledu věcné, prostorové a časové struktury produkce.

Výrobní proces

Výrobní proces je cílevědomá činnost, která je organizována za účelem tvorby materiálních i nemateriálních statků,

s cílem uspokojit potřeby spotřebitelů. Výsledkem jsou výrobky nebo sluţby. Je to postupná nebo jednorázová

přeměna výchozího materiálu na hotový výrobek.

Věcná struktura výrobního procesu

Výrobní proces z technického hlediska

Výrobní proces z technického hlediska je charakteristický přeměnou tvaru, sloţení. Jádrem je:

pracovní proces – vyjadřuje míru uplatnění a využití práce člověka

nepracovní proces – automatický proces – bez člověka

přírodní proces – účinky přírodních sil

procesy technologické – změna tvarových i strukturálních charakteristik

procesy netechnologické – nepřetvařují mater. vstupy – slouží k zajištění procesu technologických (manipulace s materiálem, kontrola kvality, …)

Výrobní proces z hlediska vstupních prvků

Surovina je vytěţená nebo jinak získaná hmota – neobsahuje zhmotnělou práci, kdeţto materiál obsahuje zhmotnělou

práci – je to tzv. přeměněná surovina. Surovinové vstupy

o Suroviny: základní – podstata výrobku, předurčuje charakteristické vlastnosti


4

pomocné – nestávají se součástí produktu - jejich přítomnost je však nezbytná (vytváří

optimální podmínky – suroviny pro chlazení, čištění, …)

energetické – jsou zdrojem energie, která je nutná pro uskutečnění technologické přeměny

Informace a technologie o informace - znalosti a dovednosti

o technologie – souhrn znalostí a dovedností, jejichţ pouţitím jsme schopni výchozí suroviny a

materiály přeměnit na konečný produkt. Nové lze získat vlastním výzkumem, zakoupením licence,

případně zaloţením společného podniku, kdy je kapitálovým vstupem společníka právě technický

postup

Technické prostředky – závisí na výrobním zaměření a technické úrovni, tvoří základ, který určuje rozsah,

strukturu i výsledky VP. Patří sem stroje, zařízení, nástroje, nářadí, přístroje, budovy a hodnotí se spolehlivost,

výkonnost, náročnost na obsluhu a údrţbu, stupeň opotřebení, ţivotnost, ...

Sociální subsystém – lidská pracovní síla je rozhodujícím vstupním prvkem VP. Při hodnocení – časové vlivy

( čas. fond, směny, absence,...); kvalifikační (profesní skladba, délka praxe,...)

Okolí výrobního systému o přírodní zdroje

o finanční okolí (spolupráce s bankami)

o právní okolí (legislativa)

o ţivotní úroveň regionu

o trţní prostředí, konkurence atd.

Výrobní proces z hlediska charakteru výroby

Etapy výroby:

Předvýrobní – činnosti technické přípravy výroby a zajišťování materiálu

Výrobní – vlastní výrobní proces

o předzhotovující – příprava a zpracování surovin a materiálů pro vlastní výrobní proces (odlitky,

výlisky, ...)

o zhotovující – podstata VP, výrobky dostávají konečnou podobu (výroba součástí a montáţ skupin)

o dohotovující = dokončovací – finální montáţ, vzhledová a ochranná úprava (nátěry), příprava

k expedici

Povýrobní – prodejní, odbytová – expedice, doprava, předání zákazníkovi, zaškolení, zajištění servisu

Výrobní proces z hlediska podstaty produkčních procesů

Mechanické procesy – nemění se látková podstata, ale tvar, vzhled a jakost

Chemické procesy – změna látkové podstaty surovin a materiálů

Biologické a biochemické procesy – vyuţívá se ţivých organismů a biologických pochodů (zrání, kvašení,

...) a mění se látková podstata

Výrobní proces z hlediska plynulosti výrobního procesu

Plynulá – kontinuální; technický proces se nepřerušuje ani ve dnech pracovního klidu; hromadná výroba;

automatizace; zastavení i rozběh spojeno s náklady

Přerušovaná – diskontinuální; z hlediska organizace sloţitější; dále se dělí na

o hlavní výrobní procesy

o pomocné výrobní procesy

o obsluţné procesy

Výrobní proces z hlediska postavení pracovníka ve výrobě

S přímou účastí člověka

o ruční výrobní proces

o mechanizovaný výrobní proces

S nepřímou účastí člověka


5

o automatizovaný výrobní proces

o aparaturní výrobní proces

Výrobní proces z hlediska opakovatelnosti

Kusová – výroba velkého počtu různých druhů v malých mnoţstvích, průběh se opakuje nepravidelně. Je

vyţadována vyšší kvalifikace pracovníků.

Sériová – výroba stejného druhu se opakuje v sériích - malosériová, středně-sériová , velko-sériová

Hromadná – velké mnoţství jednoho, nebo malého počtu druhů

Ukazatel Kusový výroba Sériová výroba Hromadná výroba

Množství výrobků 1 typu

za rok Desítky Sta aţ tisíce Desetitisíce

Počet druhů výrobků Stovky Desítky Malé

Počet typů výrobků Desítky Malé (3-10) Velmi malé (1-3)

Opakování výroby

výrobku 1 typu

Nepravidelné

(příp. ţádné)

Pravidelné

(např. měsíční) Nepřetrţitá výroba

Uspořádání dílen Technologické, výjim.

předmětné

Předmětné, někdy

technologické Předmětné

Výrobní a dopravní

zařízení Univerzální, unikátní

Univerzální, někt.

souč. na linkách

Specializované,

jednoúčelové linky

Kvalifikace dělníků Multikvalifikovanost Dobrá Nízká, jen zaučení

Průběžná doba výroby Dlouhá (měsíc – rok) Kratší (týdny – měsíce) Krátká (dny – týdny)

Specializace pracovišť Malá Částečná Úplná

Možnost změny výrob.

programu Snadná Obtíţná Velmi obtíţná

Plánování a

řízení Náročné Středně obtíţné Snadné

Využití výrob. zařízení Nízké Dobré Vysoké

Náklady na jednici Vysoké Poměrně nízké Nízké

Výrobní zásoby Relativně

vysoké Malé Minimální

Materiálové

toky

Dlouhé Krátké Minimální

Členění z pohledu prostorové struktury produkčního procesu

Základní element je pracoviště, přičemţ soustava pracovišť je prostorová struktura výrobní jednotky. Prostorové řízení

výroby ovlivňují:

technologický postup

typ výroby – směrem od niţších typů k vyšším rostou

vnitropodniková specializace

generel organizace = komplexní situační rozmístění výrobních, skladovacích, energetických a ostatních

objektů

Prostorové řízení je téţ ovlivněno materiálovými toky = pohyb materiálu ve výrobním procesu. Charakterizuje se

směrem, intenzitou (mnoţství/čas), délkou, frekvencí a rychlostí pohybu.

Individuální rozmístění pracovišť

Vyskytuje se u niţších typů výrob, výrobní procesy se neopakují a celkový počet pracovišť je malý. Patří sem např.

laboratoře a prototypové dílny.

Skupinové rozmístění pracovišť

Vyskytuje se ve sloţitějších výrobních procesech. Vyčleňování, slučování pracovišť podle:

Technologického uspořádání – stroje a zařízení seskupovány podle tech. příbuznosti (= vznikají pracoviště,

kde se provádějí podobné technické operace) - materiálové toky jsou dlouhé a často se křiţují.

o Výhody:

jednodušší organizace a větší operativnost


6

pruţnost výroby

je moţná zaměnitelnost strojů (poruchy)

snadnější zabezpečení údrţby

o Nevýhody

sloţitější řízení výroby

velké nároky na manipulaci s materiálem

prodlouţení výrobního cyklu

vznik velkých zásob rozpracované výroby (vázané fin. prost.)

zvýšené nároky na skladovací prostory

náročnější mezioperační kontrola kvality

Hlavní kusová a malosériová výroba – jednoduchost, nenáročnost, přizpůsobivost při změnách výrobního

sortimentu.

Předmětného uspořádání – stroje sestaveny tak, jak to vyţaduje technologický postup (stroje za sebou

řazeny podle sledu technologických operací). Dosahuje se maximálního krácení průběţné doby výroby -

sériové a hromadné typy výrob

o Výhody:

zkrácení dopravních cest, sníţení počtu pracovníků manipulace

niţší objem rozpracované výroby

sníţení počtu meziskladů

krátká průběţná doba výroby

o Nevýhody

technicky i organizačně náročnější řízení výroby

vysoké poţadavky na úroveň přípravy výroby

vyšší nároky na údrţbu strojů

malá pruţnost – obtíţně se provádějí změny výrobního programu

o 2 základní formy:

linkové uspořádání - při výrobě většího mnoţství technologicky podobných produktů

proudová (jednopředmětná) linka – produkce 1 výr.

pruţná (skupinová) linka – výroba různých podobných produktů

hnízdové uspořádání – vhodné pro výrobu většího počtu typů a niţšího výrobního mnoţství

technicky podobných výrobků

Členění z pohledu časové struktury produkčního procesu

Výrobky neprocházejí pracovištěm samostatně, ale v tzv. dávkách (strojírenství a elektrotechnika). Dávka

představuje mnoţství výrobků, které na dané pracoviště přichází současně a je zpracováno v těsném časovém sledu.

Počet výrobků není dobrovolný. V chemickém a potravinářském průmyslu jsou to várky a šarţe

1. průběžná doba výroby – výrobní cyklus výrobku - doba od zahájení do dokončení výroby určitého výrobku

(zahrnuje technologické operace, netechnologické operace i časy přestávek)

2. průběžná doba přípravy výroby výrobku – TPV (technická příprava výroby) - doba od uplatnění

poţadavku na výrobek aţ po zahájení jeho výroby. Zahrnuje konstrukční, materiálovou, technologickou a

organizační přípravu výroby

Součet 1. + 2. tvoří průběžnou dobu výrobku – zkracování vede k efektivnosti a konkurenceschopnosti.

Směnnost

v kontinuálních výrobách je směnnost vysoká

v diskrétních výrobách je směnnost zpravidla niţší

zvyšování směnnosti vede ke zvýšenému vyuţití výrobního zařízení, zkracování průběţné doby výroby,

sniţování nákladů a zvyšování efektivnosti

umoţňuje zvyšovat objem výroby a zajistit rychlejší obměnu výrobního zařízení před morálním opotřebením

Způsoby předávání součástí

postupný – na pracovišti je provedena poţadovaná operace na všech dílech jedné dávky, následně je celá

dávka předána dál


7

souběžný – jakmile je na pracovišti provedena poţadovaná operace na jedné součástce, tato se ihned předává

dál (nečeká se na ostatní díly z dávky)

smíšený – kombinace obou předchozích; zahájení kaţdé další operace začíná dříve, neţ je dokončena

předchozí operace na všech součástech dané dávky; nevznikají prostoje; ekonomicky optimální, ale

organizačně nejnáročnější

Výrobek jako výstup produkčního procesu Pojmy: Charakteristika produktu, Inovace produktů, Ţivotní cyklus výrobku, Moderní metody vývoje výrobků

Firma se snaţí upoutat pozornost spotřebitele prostřednictvím svého produktu. Díky jeho vlastnostem chce mít mezi

výrobci nejlepší konkurenční pozici = konkurenční výhoda. Lze jí dosáhnout:

co nejniţšími výrobními náklady

diferenciací vlastní produkce – jedinečnost, nenapodobitelnost

Aby mohl podnik realizovat konkurenční výhodu, musí hledat zdroje vstupů v nejlevnějších lokalitách, musí hledat

mezinárodní zdroje kapitálu a budovat závody v zemích s nízkými mzdovými N (je-li výroba náročná na spotřebu

lidské práce)

Konkurenční výhoda lze budovat také na základě produkce výrobků vysoké technické i kvalitní úrovně – nutná

schopnost zavádět nové, nebo inovované produkty => větší dynamika trhu, loajalita zákazníků a distributorů. Záporem

jsou zvýšené N v oblasti realizace inovací. Vţdy třeba provést vyhodnocení efektivnosti inovací.

Charakteristika produktu

Výrobky – představují soubor hmotných vlastností, kterými jsou uspokojeny potřeby zákazníka

Produkt – jakákoliv nabídka, která je určena trhu za účelem uspokojení hmotných nebo nehmotných potřeb

o výrobky, služby, originální nápad nebo myšlenka

o rozumí je jím i ostatní okolnosti – značka, obal, záruční podmínky, pozáruční servis, speciální sluţby

(leasing, dárkové balení, ...) image výrobce nebo prodejce= celková nabídka zákazníkovi

Nejdůleţitější technické podklady ke zhotovení strojírenských výrobků tvoří technickou dokumentaci. Patří sem:

o náčrty a nákresy výrobků

o výkresy součástek

o konstrukční rozpisy

o výkresy sestav výrobků, ...

Tyto informace jsou důleţité pro další etapy ţivotního cyklu

Skupinová technologie – klasifikační kódovací systém pro seskupování součástí do skupin (podobné tvarem,

velikostí, materiály, pouţitými nástroji, ...)

Mnoţství suroviny a mnoţství, které se dostane do výrobku, je rozdílné:

Ztráty – vznikají při chemických a fyzikálních pochodech. Těkáním, vysoušením, rozprašováním, ...

Odpad – nevyuţité suroviny (základní i pomocné materiály)

Technologicky nezbytný odpad – vzniká v důsledku uplatnění daných výrobních postupů. Bývá zahrnut do

přísl. norem spotřeby materiálu. Podle moţnosti dalšího vyuţití odpadu se dělí na:

o nevratný odpad – natolik znehodnocen, ţe ho není moţné ve výrobě dále vyuţít

o vratný odpad – dále moţno technologicky zpracovat

Zmetek – stejně jako odpad rovněţ ztráta. Je to neuţitečný výsledek výrobního procesu, tzn., ţe nesplňuje

uţitné vlastnosti. Práce při výrobě byla vynaloţena zbytečně. Vzniká jako projev nedokonalosti výrobního

procesu nebo projevem porušení technické kázně. Podle stupně znehodnocení práce dělíme na:

o zmetek neopravitelný – úplný; nelze jinak přizpůsobit ani opravit. Má pouze hodnotu odpadu. Pro

podnik to znamená úplnou ztrátu

o zmetek opravitelný – po vynaloţení práce na opravu můţe získat předpokládané uţitné vlastnosti.

Pro podnik – ztráta; zvyšuje vlastní N výroby

o vadný výrobek – výrobní vada není tak velká, aby znemoţnila jeho pouţívání, má kosmetické

nedostatky. Pro podnik ztrátové – niţší jakostní a cenová skupina.


8

Výrobek a výrobní sortiment

Aby výrobce neztratil své postavení na trhu, musí nepřetrţitě inovovat stávající produkci a současně se věnovat vývoji

nových výrobků. Nové musí mít firma připraveny v okamţiku, kdy prodej starého začíná klesat. Plynulou výměnou

starého za nový se zabrání propadu v trţbách.

výrobní řada – skupina příbuzných produktů s podobnou fcí, prodávané stejným skupinám zákazníků,

spadající do téţe cenové kategorie, distribuované stejným způsobem. Počet prvků v řadě = délka výrobní řady

výrobní sortiment – souhrn všech výrobních řad a jednotlivých výrobků (sluţeb), které výrobci nabízí trhu -

počet výrobních řad udává šíři výrobního sortimentu

Inovace produktů

Inovace je elementární změna provedená na výrobku nebo ve výrobním procesu. Vlastní inovaci předchází invence –

nápad, myšlenka, vědecký poznatek. Nejčastěji se inovační aktivity týkají:

technického řešení výrobku = výrobková inovace

technologie výroby = technologická (procesní) inovace

pouţitých surovin a materiálů = materiálová inovace

vstup na nové trhy = odbytová inovace

Podle J. A. Schumpetera také organizační inovace = vytvoření nových organizačních struktur ve výrobním procesu

Klasifikace inovací podle prof. Valenty

7 zákl. řádů + 0 – zásady pro zabezpečení základní funkce výrobku

Stupeň

inovace Charakter inovace Charakteristika inovačního stupně

0 Regenerační změny Zabránění degenerativním změnám (údrţba)

I Změna kvantity Zvětšení výrobní kapacity, počtu pracovníků,...

II Změna struktury Organizační a strukturální změny mezi prvky

III Změna kvality Nemění se podstata, ale fce

IV Změna variant Kvalitativní změna některé zákl. vlastnosti (nová varianta)

V Změna generace Kvalitativní změna všech podstatných vlastností (koncepce

se nemění)

VI Změna koncepce Koncepční změna výrobku, původní princip se nemění

(vzniká nový druh)

VII Změna principu Principiální změna výrobku (vzniká nový rod)

Výrobek je povaţován za nový po dobu 3 let od zahájení výroby (příp. prodeje)

Životní cyklus výrobku

Ţivotní cyklus výrobku je tvořen dobou od jeho vytvoření aţ do okamţiku vyřazení z provozu. Nelze jej nezaměňovat

s trţním cyklem produktu. Etapy:

přípravná – realizace námětu, rozhodnutí vyrábět

návrhová – návrh koncepce, konstrukční, materiálová, technologická a organizační příprava výroby

realizační – vlastní výroba

odbytová – distribuce

provozní – vlastní pouţívání spotřebitelem

likvidace

Pouze 2-5% nových výrobků je zcela úspěšných a 20% končí jako zcela neúspěšných. Ţivotní cyklus výrobku, příp.

úspěšnost na trhu, je dán:

technickou úrovní

spolehlivostí

bezvadnou funkčností

opravitelností

Hodnotit technicko-ekonomickou úroveň je moţné pomocí benchmarkingu.


9

Benchmarking

Je to soubor metodik a podpůrných nástrojů, které umoţňují výrobní procesy a jeho parametry, příp. charakteristiky

srovnávat s parametry obdobných procesů, např. v jiných úspěšných firmách. Tyto podniky slouţí jako vzor (cíl). Pro

aplikaci se pouţívají tyto kroky:

stanovit kritéria (čeho má být dosaţeno

připravit interní data pro srovnání (určit ukazatele, které se budou sledovat)

vybrat objekt pro srovnání (nejlepší podnik, výrobek)

shromáţdit potřebná data, analyzovat, interpretovat

stanovit pro podnik nové cíle

zpracovat postup k jejich dosaţení

Rozlišujeme tyto typy:

benchmarking vnitřní – pouţívají velké firmy pro porovnání výkonnosti vlastních dílen s cílem zvýšit

výkonnost zaostávajících úseků

benchmarking vnější – slouţí pro srovnání vlastního podniku se stejnou nebo podobnou konkurenční firmou

benchmarking funkční – slouţí k získávání poznatků v oblasti zdokonalování celého produkčního procesu

srovnáváním s firmami z jiných oblastí

Moderní metody vývoje výrobku

Hlavním kritériem úspěšnosti je faktor času a nízké náklady. Simultánní inţenýrství – organizační strategie; způsob

organizace činností.

Tradiční přístup Simultánní inženýrství

Členění úloh podle funkcí Funkční hranice se překrývají, paralelní řešení

úloh

Oddělený vývoj výrobku a produkčního procesu Paralelní vývoj výrobku i produkčního procesu

Priorita managementu – náklady Priorita managementu – čas

Současný postup na více projektech Koncentrace na jeden projekt

Úzká místa – řešení zvětšením mezioperačních

zásob

Úzká místa – odkrytí a zvětšení produkční

kapacity

Vztah výroby a okolí

Podniky nesmí produkovat výrobky, které neumí příroda nebo člověk zlikvidovat a absorbovat, nesmí plýtvat látkami,

které jsou v přírodě vzácné. Ekologická strategie:

stanovit vlastní ekologické cíle

informace o aktuálních ekologických normách a limitech

dlouhodobé ekologické záměry regionu

Součástí je rovněţ strategie produktu, který firma hodlá vyrábět a dodávat na trh.

fáze výroby – kaţdá činnost poškozuje určitým způsobem ţivotní prostředí - zvolit nejšetrnější postup

fáze spotřeby – některé výrobky jsou škodlivé v této fázi (elektrárny, chemické prostředky, dopravní

prostředky, spotřební zboţí – chladničky) - zodpovědnost se přesouvá na výrobce, který má odpovědnost za

nezávadnost po celou dobu uţívání

fáze likvidace – recyklovatelné materiály - podnik se musí podílet na likvidaci té části produkce, která by

neúměrně zatěţovala ţivotní prostředí

Podstata, funkce a obsah předvýrobní etapy Pojmy: Ekonomické hledisko přípravy výroby, Metodické aspekty ekonomického zadání, Postup vypracování

ekonomického zadání, Výstupy ekonomického zadání

Příprava výroby je jednou z předvýrobních etap celého produkčního procesu. Případné změny ve výrobním procesu,

odstranění chyb, nebo zdokonalení finálního výrobku lze v této fázi provést relativně snadno a s minimálními náklady.

Hlavní funkcí předvýrobní etapy – zabezpečení přenosu výsledků mrk průzkumu trhu do výroby. Etapy:


10

1. Ekonomické hledisko

o metodický postup a vypracování ekonomické zadání

o ekonomické přínosy nové výroby

2. Vlastní náplň věcné, časové a prostorové přípravy (další otázka)

Ekonomické hledisko přípravy výroby

Součástí přípravy výroby je i ekonomické posouzení celého projektu. Mělo by obsahovat zejména tyto informace:

předpokládané parametry nové produkce (výrobní mnoţství, jakost, ...)

vymezení, pro jaké skupiny odběratelů bude produkce určena

na jaké trhy bude produkce orientována

přípustné N

předpokládané ceny

moţný konkurenční producent

předpokládané výnosy

Podkladové materiály

Cenové limity – ohraničují cenu budoucích výrobků. Náročná analytická práce – musí se udělat analýza cen

nakoupených surovin, materiálů, energií, ... Nejsloţitější je určení cen zahraničních dodávek – ovlivněno

změnami kurzů. Součástí je i analýza cenové tvorby konkurence a analýza nasycenosti trhu

Rozpočty nákladů nové produkce – předkalkulované N poloţky vytváří manévrovací prostor

Kalkulace cen nových výrobků – zejména předběţná sumarizace N je významným ekonomickým nástrojem

pro tvorbu zadání nové produkce

Normativy a technicko-hospodářské normy spotřeby času, materiálu, energie, ...

Komerční a jiné studie trhu – poskytují reálný přehled o situaci na trzích

Technické normy a předpisy – musí být v rámci ekonomického zadání respektovány, jedině pak produkt

nebude v rozporu s legislativou

Metodické aspekty ekonomického zadání

Metodický postup tvorby ekonomického zadání se po obsahové stránce liší podle stupně inovace řešení nové

produkce.

Postup vypracování ekonomického zadání

Vlastní vytvoření ekonomického zadání předpokládá:

Stanovení cílů – vytyčuje vrcholové vedení; výchozí krok pro vypracování konkrétního zadání

Vytvoření týmu, který specifikuje a zpracuje zadání – týmová práce je důleţitá zejména při náročných

projektech

Vypracování koncepce nové produkce – vztahuje se zejména na perspektivní výrobu, kterou je třeba

rámcově připravit

o jaké druhy výrobků

o které z nich budou klíčové

o jaké změny se musí provést, aby mohla být koncepce realizována

o jaké budou přínosy z nové produkce

Zpracování informační analýzy – označuje hl. nedostatky dosavadní produkce. Hlavním posláním je

vypracovat variantní náměty a změny řešení nové produkce

Sestavení zadávacího protokolu – konečný krok při vypracování ekonomickém zadání

o základní manaţerský dokument pro řešitele úlohy

o na definitivním zadání pro tvorbu nové produkce se podílejí i externí spolupracovníci, interní odborné

týmy a útvary

Zadání pro tvorbu nové produkce má obsahovat:

cíle – hlavní i vedlejší

objekty, které mají být předmětem analýzy a řešení celého programu přípravy výroby

subjekty, které se tohoto řešení zúčastní

věcná, finanční, legislativní omezení pro řešení


11

zdroje, které jsou k dispozici

harmonogram hl. etap při tvorbě nového projektu

očekávané efekty nové produkce

Výstupy ekonomického zadání

Jsou tvořeny syntézou 2 podmíněných stránek – potřeb a efektů.

Potřeby: o finanční zdroje pro rozvoj produkce

o nové suroviny, materiály, energie, ... nezbytné pro výrobu

o nová patentová práva, licence, ...

o N na výzkum a vývoj

Efekty:

o vyšší parametry kvality

o výhodná cenová úroveň

o zkrácení výrobních cyklů a tím i dodacích lhůt

o úspory N ve výrobě

o zvýšená exportní schopnost

Přínosy a případně zvýšené N musí vţdy management zhodnotit a zaujmout k nim stanovisko – přijmout, nepřijmout

Věcné, časové a prostorové hledisko přípravy výroby Pojmy: konstrukční příprava výroby, technologická příprava výroby, materiálová příprava výroby,

organizační příprava výroby

V praxi mají různou podobu - ovlivňuje to zejména:

sloţitost výrobku

typ a charakter výroby

tradice podniku a jeho technické vybavení

Příprava výroby se skládá z několika fází:

1. konstrukční příprava výroby (KPV)

2. technologická příprava výroby (TgPV)

3. materiálová příprava výroby

4. organizační příprava výroby

Souhrn těchto 4 kroků se označuje jako technická příprava výroby (TPV).

Konstrukční příprava výroby

Navazuje na průzkum trhu. K dispozici je tedy jiţ představa o koncepci nového výrobku. Náplní této etapy

je rozhodnout o:

tvaru

rozměrech

konstrukčním řešení

výkonu

pouţitém materiálu

Správnou volbou je dána uţitná hodnota, ale i hospodárnost a efektivní výroba. Součástí KPV je rovněţ

zajistit technologičnost konstrukce = taková volba kvalitativních parametrů a znaků řešení výrobků, které

dávají předpoklad pro technicky reálnou a ekonomicky úspěšnou výrobu.

Výsledkem této fáze je zhotovení konstrukční dokumentace.

výrobní výkresy

montážní sestavy výrobků a skupin

konstrukční rozpisky (kusovník) – soupis všech součástí, materiálů, rozměry, přesnosti, drsnosti povrchů, ...

Výstupem KPV jsou rovněţ technické podmínky pro výrobu, provoz, zkoušení a přejímání výrobku (vč. návodu

k pouţití, obsluze, údrţbě, přepravě a uskladnění). V současné době se přihlíţí i k estetičnosti, ergonomii, výtvarnému


12

řešení, ... Volba konstrukčního řešení, designu a technologie představuje rozhodovací problém ve fázi přípravy výroby

- mají totiţ vliv na výrobní proces, jeho nákladovost a kvalitu konečného produktu, pracnost, ... Optimálních rozměrů

se dosahuje také metodou hodnotového inţenýrství (hodnotové analýzy) – na jedné straně se hledá nové zlepšené

řešení a na straně druhé výše N, které splnění těchto funkcí podmiňují

Cílem je nalézt takové konečné řešení (materiálové i konstrukční), které zajistí splnění poţadovaných funkcí při

stávajících N. Optimální řešení představuje maximalizaci vztahu:

E … efektivnost produktu

F … stupeň splnění funkcí, které zařízení poskytuje

N … celkové N pro zajištění poţadovaných funkcí

Technologická příprava výroby

Stanovuje způsob, jakým budou provedeny jednotlivé operace, během nichţ se mění tvar nebo látková podstata

materiálu. Určuje posloupnost operací, výrobních strojů a zařízení, na nichţ bude výroba probíhat. Součástí je rovněţ

zajištění bezpečnosti, hygieny a kultury práce. Výstupem této etapy PV jsou:

technologické postupy (normy)

doporučené normy spotřeby materiálu

normy spotřeby času

Technologická příprava výroby musí tedy připravit podklady pro zajištění:

poţadované jakosti výroby součástí

hospodárného vyuţití surovin, materiálů a energií s min. ztrátami

min. N, které zabezpečí rentabilní výrobu

optimálního vyuţití výrobního zařízení

min. pracnosti výroby

Z podstaty vyplývá, ţe musí být řešena v souladu s konstrukční i materiálovou PV, protoţe zvolená technologie musí

akceptovat tvarové a pevnostní charakteristiky. TgPV se odlišuje, jedná-li se o výrobu kusovou, sériovou nebo

hromadnou. Zvýšení hospodárnosti lze dosáhnout i uplatněním typizace výrobků i výrobních postupů – rozšiřování

počtu výrobkových typů i řad.

Materiálová příprava výroby

Spočívá ve správné volbě základní suroviny pro přípravu finálního produktu. Volba ovlivňuje kvalitu, uţitnou

hodnotu, ale i technologické postupy, které budou pouţity (speciální materiály vyţadují speciální zpracování). Správná

volba předurčuje tedy i volbu pouţité technologie = vliv na celou ekonomii projektu (produkčního procesu). Součástí

této etapy je i nalezení seriózního dodavatele.

Podkladem pro objednání materiálu je:

výstup z KPV,

výrobní výkres

rozpiska

Cílem je, aby výroba probíhala z hlediska potřeby materiálu plynule a s min. N

Organizační příprava výroby

Cílem této fáze je sladit všechny předchozí etapy. Výstupem je tedy stanovení materiálových toků jednotlivými

pracovišti, jejich intenzita a rychlost. Z předpokládaného objemu výroby lze pak určit technicko-hospodářský

projekt: počet a struktura strojů

jejich předmětné a technologické uspořádání

počet a umístění měřících, kontrolních a registračních stanovišť

mnoţstevní a kvalifikační sloţení pracovníků

Závěrečnou fází je ověření navrhovaného řešení výrobou a odzkoušením ověřovací série.

N

FE


13

Strategické řízení výroby Pojmy: Obecná charakteristika, Cíle

Přísluší vrcholovému managementu (generální ředitelé + odborní ředitelé pro jednotlivé útvary). K otázkám

základního směřování firmy se vyjadřuje i vlastník firmy.

Úkolem vedení je stanovení cílů v dlouhém časovém horizontu (10-20 let). Vytváření strategie firmy, která je

východiskem tvorby cílů, plánování a vytváření základních předpokladů pro fungování firmy

Strategické cíle

určení produktů, s nimiž se chce firma prosadit na trhu (= výrobková politika; výrobkové portfolio)

rozvoj nových výrobních technologií

výběr trhů, na nichž chce firma oslovit zákazníky

stanovení a realizace konkurenční výhody

stanovení harmonogramu rozvoje

Uvedená rozhodnutí můţe management přijmout aţ na základě SWOT analýzy. Strategie má dlouhodobý dosah,

přesto má však dynamický charakter, coţ předpokládá, ţe bude korigována v průběhu produkčního procesu.

Úkolem je stanovení základní výrobkové řady, ale současně i její inovace a přizpůsobování vlastních produktů

konkrétním poţadavkům spotřebitelů. Navíc musí být firma schopna prognózovat moţný vývoj v daném trţním

segmentu. Firma musí stanovit vhodné vstupy:

suroviny

energie informace (technologie)

pracovní síla

Součástí je: koncepce rozvoje a strukturálních změn – v oblasti pracovních sil i organizace firmy. Další důleţité

rozhodnutí se týká konkurenční výhody. Vedení stanoví zpravidla orientaci na některý důleţitý ukazatel a v tomto

aspektu se snaţí vybudovat si mezi konkurencí vedoucí postavení (např. orientace na nízké výrobní N, orientace na

vysokou jakost produkce, orientace na určité skupiny zákazníků,...)

V dnešním konkurenčním prostředí je třeba dosáhnout optimální hodnoty všech parametrů současně. S pronikáním a

expanzí na nové trhy musí vrcholový management v rámci strategického řízení řešit rovněţ i problematiku volby

nových odbytových cest a forem zajištění prodeje

Detailnější rozpracování řeší taktické řízení výroby. V současné době se začíná stále více prosazovat tendence

delegovat větší rozhodovací pravomoci na niţší úrovně = rozšíření autonomie taktického a operativního článku řízení

výroby.

Taktické řízení výroby Pojmy: Obecná charakteristika, Cíle, Konkurenční výhoda vlivem diverzifikace produktu, Konkurenční výhoda

vlivem vysoké jakosti, Konkurenční výhoda vlivem nízkých nákladů

Úkolem je rozpracování strategie, která byla vytyčena na vrcholové úrovni, do konkrétních podmínek výroby.

Taktické řízení je záleţitostí středního managementu, zejména pak manaţerů odd. konstrukce, technologie a

materiálně-technického zásobování, příp. personalisté.

Taktické cíle

Cílem je definování výrobního programu a rozpracování vytyčených strategických cílů, zejména:

Definitivní stanovení podoby organizace vlastní výroby

Upřesnění vlastní výrobkové politiky (počet typů výrobků – výrobkové portfolio)

o šířka výrobního sortimentu (Superb, Octavia, Fabia)

o hloubka výrobního sortimentu (sedan, kombi, pick-up)

Stanovení materiálových toků a uspořádání strojů

Další konkretizaci postupu při vytváření konkurenční výroby


14

Konkurenční výhoda vlivem diverzifikace (diferenciace produktu)

Jedná se o přístup, kdy firma nabízí širokou paletu výrobků s cílem uspokojit individuální přání co nejvyššího spektra

zákazníků. Cílem je snaha max. objem prodeje výrobků a zaujmout významný podíl na trhu.

Tuto strategii realizuje firma zpravidla důslednou unifikací a stavebnicovým řešením svých výrobků = je schopna

vyrábět standardní díly, které upraví zákazníkovi dle přání (vůz - bezpečnostní prvky, klimatizace, střešní okno,...).

Uţitná hodnota je „šita na míru“ pro kaţdého spotřebitele.

Konkurenční výhoda vlivem vysoké jakosti

Udrţet jí po delší dobu vyţaduje schopnost vytvářet nepřetrţitě nové výrobky - to přispívá k dynamice trhu a loajalitě

zákazníků a distributorů. Nové výrobní procesy upevňují tuto výhodu niţšími N, vyšší jakostí a spolehlivostí, větší

pruţností => zvyšování kvality začíná být chápáno jako dokonalé splnění poţadavků zákazníka, tzn. ne nabízet

absolutně nejvyšší technickou úroveň jakosti, ale jakost přiměřenou spotřebitelským poţadavkům a moţnostem

Největší boom v této oblasti byl zaznamenán počátkem 90. let. V současné době je špičková kvalita samozřejmostí

(pokud není producent schopen tuto kvalitu nabídnout, nemá na trhu místo).

Konkurenční výhoda vlivem nízkých nákladů

Cílem je zabezpečení co nejniţších celkových N na jednotku výroby (= min. variabilní N – ceny vstupů a mzdové N).

Toto je ovlivněno:

velikostí trhu (určí objem výroby)

stupněm vyuţití výrobních kapacit

úrovní výrobní spolupráce

integrací jednotlivých činností

umístěním výroby

legislativními vlivy

Sníţení výrobních N a tudíţ i ceny se můţe stát zdrojem konkurenční výhody, dostane-li se s jejich úrovní pod hranici,

která je v daném odvětví průměrná a které dosahuje konkurence.

Hospodárnost

Hospodárnosti představuje poţadovaný výstup při min. vstupech; max. výstup při daných vstupech. Princip

hospodárnosti můţe být aplikován na výrobek, pracoviště nebo průběh výroby. Je třeba hodnotit ekonomický výsledek

výroby ve vztahu k personálním a sociálním důsledkům, pro něţ jsou hl. indikátory:

počet pracovníků

obsah prováděné práce a potřebná kvalifikace

pracovní vytíţení a nároky na práci

odměňování

vliv okolí

Operativní řízení výroby Pojmy: Charakteristika, Funkce operativního řízení výroby, Operativní řízení výroby na úrovni podniku, Operativní

řízení výroby na úrovni závodu (provozu), Operativní řízení výroby na úrovni dílny

Jedná se o nejniţší úroveň řízení výrobního procesu, úkolem je rozpracování strategického a taktického plánu aţ do

podmínek vlastní výroby do prostředí produkčních provozů a dílen. Je nedílnou součástí vnitropodnikového řízení a

vyuţívá informace a data v jejich základní podobě, jak to vyţaduje bezprostřední ŘV

Tím se z hlavní šíře a podrobnosti vyuţívaných dat odlišuje od ostatních druhů řízení. Má velmi úzký vztah k datové

základně (tj. k jednotné soustavě vstupních údajů řízení podniku). Tato datová základna poskytuje normy, které jsou

předpokladem pro stanovení výrobních úkolů

Funkce operativního řízení výroby

Hlavní funkcí je zajistit optimální průběh výroby při max. hospodárném vyuţití všech vstupů. Konkretizuje výrobní

úkoly – kdo, co, kdy a kde má vyrábět. Rozlišujeme dvě skupiny činností:

operativní plánování výroby

řízení průběhu výroby


15

Operativní plánování výroby

Spočívá v postupném rozpracování výrobních úkolů do dílčích úkolů, velmi podrobně určuje průběh realizace na

krátká časová období.

Řízení průběhu výroby

Řízení vlastního výrobního procesu

Dispečerské řízení – regulování podle odchylek – zpravidla pro hromadnou nebo velkosériovou výrobu

Přímé řízení – pro výrobu s nízkou opakovatelností

Operativní řízení výroby na úrovni podniku

Zajišťuje trvalý soulad mezi výrobními a ekonomickými cíli podniku - zabývá se jím specializovaný dispečerský

útvar, který spolupracuje s ostatními.

Operativní řízení výroby na úrovni závodu (provozu)

Hlavním úkolem je provedení plánovaných výrobních úkolů. Převáţnou část provádí výrobně dispečerská kancelář –

upřesňuje měsíční operativní plány, zajišťuje materiál, …

Operativní řízení na úrovni dílny

Je zajišťováno společnou činností vedoucího dílny, směnových mistrů,… Je to těţiště operativního ŘV a určuje se

pořadí jednotlivých prací na pracovištích, kontroluje se průběh výrobních operací, koordinuje se mezioperační

pooperační přeprava.

Obsah normativní základny Pojmy: Standardizace v řízení výroby, Úkoly standardizace, Typy standardů

Standardizace v řízení výroby

Standardizace představuje proces výběru , sjednocování a stabilizace jednotlivých prvků procesů, řešení, výstupů, ...

ve výrobním procesu. Je uplatňována v etapě předvýrobní (= týká se vývoje a navrhování výrobků), ve vlastním

výrobním procesu i ve fázi prodeje

Cílem standardizace je systematicky sniţovat neţádoucí jevy v řízeném procesu a zajistit, aby základní i ostatní

činitelé byly omezeny na účelnou míru

Výsledkem standardizace je standard, který můţe mít podobu normy, vzoru nebo předpisu. Soubor norem =

normativní základna.

Úkoly standardizace

vybrat nejvhodnější alternativu z pouţívaných nebo moţných řešení

redukovat počet různých variant řešení (na základě optimalizačního výběru)

zvyšování technické úrovně provedení a výkonnostních parametrů produkce

optimalizovat parametry výroby z hl. bezpečnosti, hygieny a kultury práce

respektování poţadavků trhu z hl. kvalitativní a sortimentní nabídky

Předmětem normalizačního sjednocování a zjednodušování jsou suroviny, materiály, polotovary, jejich vlastnosti a

kvalita, výrobky, řízení a plánování výroby, apod. Uplatňování standardizace přináší:

lepší vyuţití výrobních činitelů

moţnost zhromadňování výroby

zvyšování technické a ekonomické úrovně výroby a výrobků

zajišťování jednodušší evidence, plánování a řízení

vytváření podmínek pro vyšší automatizaci

usnadnění obchodních styků s jinými zeměmi

zlepšování pracovního prostředí


16

Typy standardů

Členění normativní základny se provádí z různých pohledů. Podle etap výrobního procesu rozlišujeme několik typů

standardů:

Standardizace věcných vstupních prvků výrobního procesu – vytváření materiálového standardu (výběr

materiálů) a standardizace výrobního zařízení a nástrojů

Standardizace činností – výběr a sjednocování pracovních postupů, kontrolních a zkušebních metod apod.

Standardizace vztahů ve spotřebě a využití výrobních činitelů – tvořena soustavou norem - norma spotřeby

času, spotřeby materiálu, nářadí a nástrojů, spotřeby energie a normy kapacitní. Dále normy výrobních zásob,

rozpracované výroby a zásob hotových výrobků, a také normy technologicky nutných ztrát

Standardizace vstupních prvků při operativním řízení výroby – normativy průběhu výroby = standardy,

které slouţí věcnému i časovému uspořádání výrobního procesu. Jde o velikost výrobních dávek, výrobní takt

a rytmus, výrobní předstih, průběţné doby výroby, zásoby rozpracovaných výrobků a podíly jakostních tříd

výrobků. Komplexní normativ pak představuje standardní plán práce linky

Standardizace vstupních prvků výrobního procesu – standardizace vlastní součástkové základny i finálních

výrobků (typizace, unifikace, normalizace, stavebnicové řešení).

Funkce a metody standardizace Pojmy: Funkce standardů, Základní metody standardizace

V přípravě výroby a ve výrobě slouţí standardy pro optimální realizaci procesů. Plní zde řadu funkcí.

Funkce standardů

Funkce evidenční (informační) – umoţňuje shromaţďovat a poskytovat informace o stavu a průběhu

výrobního procesu

Funkce plánovací – umoţňuje určit prostorový a časový průběh výrobního procesu, ale také stanovit

poţadavky na jednotlivé činitele výroby; jejím prostřednictvím je určena výše spotřeby sledovaných činitelů

Funkce racionalizační – zajišťuje optimalizaci normativní základny, porovnávání skutečnosti s plánem a

aktualizaci standardů prostřednictvím odchylkového a změnového řízení; slouţí ke zdokonalování

metodologie tvorby standardů

Základní metody standardizace

Simplifikace – zjednodušení; výchozí metoda, která je zaloţena na prosté redukci počtu moţných variant

řešení na počet technicky nebo ekonomicky přijatelný

Unifikace – zjednodušení různých předmětů nebo procesů za účelem jejich pouţití (ve stejném provedení

nebo stejným postupem) u řady různých nebo podobných výrobků; např. unifikovaná řada traktorů – stejné

kabiny, sedačky, pedály, ...., ale různé motory

Typizace – hospodárný výběr předmětů nebo procesů podle typických vlastností tak, aby tvořily soubor, nebo

řadu předmětů; např. ţárovky tvoří odstupňovanou řadu podle velikosti příkonu: 15W, 25W, 40W, 60W, 75W,

100W .... tzn., ţe neexistuje ţárovka 30W, ale tato výkonová řada uspokojí běţné poţadavky zákazníků

Specifikace – stanovení poţadavků na vlastnosti výrobků a poţadavků na způsoby zajišťování, zda výrobek

dané vlastnosti skutečně má

Normalizace – stanovení co nejmenšího počtu technických řešení opakovaného případu, které jsou za daných

předpokladů (konstrukce, technologie) optimální. Výsledkem je závazná technická norma. Normalizace je

také nejvyšším stupněm standardizace.

Technickohospodářské normy Pojmy: Charakteristika a třídění, Technickohospodářské normy spotřeby materiálů, nářadí a nástrojů,

Technickohospodářské normy spotřeby času (práce), Kapacitní normy, Normy spotřeby energií

V oblasti hospodářské činnosti mají základní význam normy udávající max. nebo min normy přípustnou mez vyuţití

jednotlivých činitelů v naturálním nebo hodnotovém vyjádření. Důleţitým poţadavkem je aktualizace THN – plynulé

promítání změn ve výrobě do norem. THN jsou zpravidla tříděny podle následujících hledisek:

Podle předmětu normování


17

o normy spotřeby materiálů

o normy spotřeby práce

o normy kapacit

o normy spotřeby energie

o normy výrobních zásob

Podle kalkulačního hlediska

o normy přímých jednicových nákladů

o normy reţijních nákladů

Podle rozsahu spotřeby

o dílčí technickohospodářské normy

o souhrnné technickohospodářské normy

Technickohospodářské spotřeby materiálů, nářadí a nástrojů

Vymezuje kvalitativní a kvantitativní vztah mezi materiálem a jednicí výrobku (výkonu). Norma spotřeby materiálu

zahrnuje čistou spotřebu (uţitečnou), která se stává buď součástí výrobku (základní materiál) nebo která byla

nezbytná při jeho výrobě (pomocný materiál) a nezbytnou neužitečnou spotřebu, která zahrnuje technologický

odpad a ztráty

Výpočet se provádí nejčastěji těmito metodami:

Metoda typového reprezentanta - pouţívá se zejména v podmínkách, kde se jedná sice o široký sortiment

výrobků, které ale tvoří typizované unifikované (normalizované) řady výrobků. A kde nejsou v daném

okamţiku k dispozici úplné technické podklady

Metoda aplikace součinitele využití materiálu - pouţívá se nejčastěji v případech kdy se jedná o poměrně

různorodý sortiment výrobků součástí polotovarů, které sice netvoří homogenní řady, ale jsou si technologicky

podobné

Metoda konstrukční a technologické analogie (podobnosti). - Jinak také metoda struky spotřeby, vychází

z předpokladu, ţe nový výrobek je konstrukčně a technologicky podobný jiţ existujícímu výrobku a proto se

usuzuje, ţe poměr spotřeby materiálu jednotlivých poloţek nového výrobku a jeho souhrnné spotřeby

materiálu je analogický, jako u dosavadního výrobku. Pouţívá se především v kusové a malosériové výrobě.

Tato skupina plní úlohu v operativním řízení výroby jako základní podklad pro výpočet spotřeby materiálu, na základě

toho pro výpočet potřeby dodávek i pro vlastní organizaci přísunu materiálu

Technickohospodářské normy spotřeby času (práce)

Vyţadují mnoţství ţivé práce potřebné k vykonání pracovního úkolu. Základem normování práce je třídění spotřeby

času v pracovní směně. Čas vynakládaný pracovníkem v průběhu směny se člení na čas nutný (normovaný) a čas

ztrátový (zbytečný)

Čas nutný – zahrnuje časy potřebné pro průběh pracovního procesu. Člení se na čas práce, na čas obecně

nutných přestávek a na čas podmínečně nutných přestávek

Čas práce – čas vynakládaný na provedení činností, které jsou nezbytné pro splnění pracovního úkolu

Čas obecně nutných přestávek – vyjadřuje dobu nutných přerušení činnosti, která vyplývá z fyziologických

potřeb pracovníka (svačiny, oddech, přirozené potřeby)

Čas podmínečně nutných přestávek – doba klidu, která vyplývá z dané úrovně techniky, technologie a

organizace práce (čekání dělníka na skončení automatického chodu stroje, na skončení taktu linky, ...)

zbytečný čas – je čas nepotřebný a vţdy představuje pro firmu ztrátu. Je zpravidla způsoben nesprávným

vyuţíváním pracovní doby (svévolným prodluţováním přestávek,...)

Čas práce a přestávek můţe mít charakter času jednotkového, času dávkového nebo času směnového

Čas jednotkový (jednicový) – je skutečná doba, po kterou probíhá technologická operace na dané součásti a

která v podstatě zvyšuje hodnotu dané součásti. Podíl jednicového času na jednu součást se nazývá čas kusový

– představuje dobu trvání jedné konkrétní operace na jedné součásti.

Čas dávkový – čas, jehoţ spotřeba je přímo úměrná počtu zpracovaných výrobních dávek bez hledu na jejich

velikost. Jedná se zpravidla o přípravu strojů, jejich seřízení, instalace výrobních přípravků, ... Označuje se TB

- jeho hodnota představuje součet všech dávkových časů za směnu. Podíl tohoto času na jednu dávku se

označuje tpz – čas na přípravu a zakončení výrobní operace


18

Čas směnový – jeho spotřeba je přímo úměrná počtu odpracovaných směn bez ohledu na mnoţství jednotek

nebo dávek zpracovaných během směny. Časem směnové práce je např. příprava pracoviště na začátku směny,

nebo jeho úklid na konci směny

Kapacitní normy

THN výrobní kapacity vyjadřuje mnoţství určitého druhu výrobku, které za určitou časovou jednotku vyrobí dané

výrobní zařízení. Člení se na:

THN využitelného časového fondu výrobního zařízení – za urč. období (zpravidla 1 rok)

THN výrobnosti – udává max. mnoţství výrobků, které vyprodukuje výrobní zařízení za jednotku času (1

hodina...)

THN pracnosti – určuje čas potřebný na výrobu jednice výrobku na určitém zařízení

THN celkové kapacity – max. objem výkonu za dobu vyuţitelného časového fondu

Při hodnocení efektivnosti vyuţívání strojního času (času, po který stroj skutečně pracuje), se pouţívá ještě následující

rozdělení časů:

čas hlavního chodu – uskutečňují se hlavní přeměny

o strojní čas – přímé působení stroje

o strojně ruční čas – přímá účast pracovníka

čas pomocného chodu – nedochází k přeměně materiálu na výrobek, ale jsou prováděny operace nutné

k přípravě, zabezpečení a zakončení hl. chodu

čas nevýrobního chodu – nezbytná krátkodobá přerušení činnosti, při nichţ se provádějí ruční úkony na

výrobku

doba interference – čas čekání zařízení na pracovníka při vícestrojové obsluze

čas nečinnosti – čas pro neplánované opravy

Normy spotřeby energií

Pro energické účely – norma spotřeby paliva na výrobu páry, ...

Pro technologické účely – norma spotřeby energie pro pohon výrobního zařízení

Pro netechnologické účely – norma spotřeby paliva na vytápění

Problémem při zajišťování spotřeby energií je jejich měření (většinou měřena pro větší celky) – odhadem. Vyuţívání

druhotné energie – odpadní produkt z výroby (teplo – pára nebo teplá voda) – měla by se měřit a vyuţívat.

Definice a význam produktivity Pojmy: Definice produktivity, Index produktivity, Parciální produktivita, Přidaná hodnota, Čistá produkce

Produktivita vyjadřuje mnoţství spotřebovaných vstupních veličin na jednotku konečné produkce (výstup poměřený

s jednotkou pouţitého vstupu)

P = výstup / vstup. Měří se přidanou hodnotou nebo čistou produkcí na součet vstupů (pracovník, materiál, strojní hodiny, …). Cílem

managementu je snaha o rostoucí trend produktivity. Růst je moţno zajistit:

1. Roste výstup; vstup konstantní – podařilo se zvýšit mnoţství či kvalitu produktů, aniţ bylo třeba zvyšovat

vstupy (energie, materiály, …)

2. Vstup a výstup rostou současně, avšak výstup rychleji – zvyšuje se mnoţství i kvalita, ale růst vstupů je

pomalejší

3. výstup roste, úroveň vstupů klesá – nejlepší moţnost, v praxi obtíţné

4. výstup konstantní, vstupy nižší – úsporami energie, materiálu, …

5. výstup klesá, avšak vstupy ještě rychleji – tzn., ţe celková hodnota zlomku produktivity roste

Jsou-li v čitateli a jmenovateli pouţity celkový měřitelný vstup a celkový měřitelný výstup, označujeme hodnotu

produktivity jako celková (totální) produktivita TP.

index produktivity (IP) – porovnání se standardem x 100%

parciální produktivita (PP) – celkový vstup/1 vstupní faktor; určí, kde je chyba

přidaná hodnota - hodnota výstupu firmy zmenšená o hodnotu vstupů zakoupených u jiných firem

(outsourcing)


19

Vyjadřuje, co se ve výrobě přidá k hodnotě spotřebovaného materiálu, energie. Početně jde o rozdíl mezi cenou

vyrobené produkce nebo poskytnutých sluţeb a spotřebou všech nutných sloţek vstupů - zdroj prostředků pro mzdy,

investice, daně, dividendy, …

Čistá produkce

Čistá produkce – ve firmě vytvořená přidaná hodnota, která je sníţená o odpisy. Existují 4 zdroje, které je

nutné z hl. produktivity sledovat. kapitál

hl. materiální aktiva

lidské zdroje

znalosti, vědomosti, informace

Just In Time1

Pojmy: Charakteristika, Přístup k zásobám

Just In Time – podniková filozofie, která umoţňuje kontinuální zvyšování produktivity. Metoda je zaměřena

na skutečnost, ţe jednotlivé výrobky musí být produkovány ve správném čase, mnoţství a kvalitě tak, aby

byly odevzdány právě v tom okamţiku, kdy potřebuje zákazník Základy poloţil J. Toyota (Toyota Motor Corp.) – 1938. Obecně se snaţí JIT redukovat všechny činnosti, které netvoří

přidanou hodnotu.

sniţuje mezioperační zásoby tím, ţe probíhá v malých dávkách

zkracuje dobu obratu zásob

dosahuje vyšší hospodárnosti sníţením seřizovacích N

zkracuje průběţné doby výrobků

Absolutní eliminace výrobních ztrát, mezi které patří:

nadprodukce – buď vyrobeno více, neţ je třeba (kvantitativní), nebo dříve, neţ je třeba (předčasná)

čekání – např. špatné zásobování

přepravní ztráty – např. nevhodným uspořádáním strojů

zpracovatelské ztráty – zbytečné, nevhodně připravený materiál nebo zmetek

Přístup k zásobám

Existují 2 filozofie: zásoby jsou nutné (z hl. zajištění plynulé výroby)

zásoby jsou zlo (z hl. nákladového)

JIT = výroba bez zásob. Odstranění zásob však znamená zbaven se pojistné funkce, kterou plní, proto je třeba

eliminovat abnormality, které rovněţ znamenají ztráty a pak sniţovat zásoby.

JIT je nejnáročnější výrobní systém z hlediska jeho projektování i zavádění. Nejprve implementovat uvnitř podniku,

pak do toho zatáhnout i externí dodavatele. Vhodné začít na konci výrobního procesu a postupně zapracovávat do

předcházejících stupňů.

Pull system – vyrábí pouze tolik, kolik vyţaduje trh (zákazník): zvyšuje produktivitu procesů

sniţuje nároky na výrobní plochu

zkracuje průběţnou dobu výroby

sniţuje rozpracovanou výrobu

sniţuje celkové výrobní N

sniţuje nároky na počítačovou podporu výrobního plánování

1 Doporučuji si přečíst JIT článek z EKONOMA, kt. jsem dala ke stáhnutí téţ….


20

Metoda Kanban Metoda Kanban představuje výrobní informační systém pro řízení toku výrobků. V japonštině = „štítek“,

„kartička“. Tento štítek obsahuje veškeré informace, které dělník potřebuje, aby byla zajištěna plynulost

výroby. Existují 2 druhy štítků (kanonů). Výrobní kanban (objednávka)

Dopravní kanaban(dodací list)

Princip fungování v systému KANBAN je zaloţen na následujících principech:

Povinnosti odběratele

o odebrat díly na svém vstupu, kdyţ je objednal

o v předstihu zaslat dodavateli KANBAN kartu, která je pro něj objednávkou pro výrobu dalšího

mnoţství

Povinnosti dodavatele

o připravit poţadovaný materiál

o připojit kartu (dodací list)

o ţádné pracoviště nesmí vyrábět, kdyţ k tomu nemá objednávku (kartu KANBAN)

o zákazník se nesmí předzásobovat

Systém funguje tedy následovně: obrobky opracované na prvním pracovišti se ukládají do kontejneru s výrobním

kanbanem. Po naplnění kontejneru se tento opatří dopravním kanbanem a převezme jej odběratel. Pokud nedostane

dělník na první operaci další výrobní kanban (objednávku), nemůţe začít s další prací. Teprve aţ na druhé operaci

dostanou pokyn, ţe následující pracoviště poţaduje novou zakázku, předají výrobní kanban prvnímu pracovišti a to

můţe začít s další prací.

Princip KANBAN umoţňuje pomocí karet přítomných v systému sledovat rozpracovanost výroby. I kdyţ byl vyvinut

pro řízení uvnitř, je moţné jej aplikovat také na řízení výroby mezi provozy. Vyţaduje rovnoměrný a jednosměrný

materiálový tok a synchronizaci jednotlivých operací. Nejvhodnější pro opakovanou výrobu stejných součástí s velkou

setrvačností v odbytu.

Teorie Omezení

Princip DBR – Drum Buffer Rope

Je to jedna z částí teorie omezení. Zaměřuje se na úzká místa a na regulování vstupu výrobních úkolů do

výroby. Prvním předpokladem je tedy odhadování úzkých míst ve výrobě, další kroky směřují k odstranění

plýtvání v úzkém místě. Toho je dosahováno těmito kroky:

zjednodušením řízení pomocí organizačních opatření

sníţením strojů na pracovišti

zabráněním výroby zmetků

zřízení zásobníku před pracovištěm

technickou kontrolou jakosti před pracovištěm se zabrání přísunu zmetků k úzkému místu

Mezi další zásady patří skutečnost, ţe úzké místo si odebírá („tahá“) výrobní úkoly ze vstupu (vstup

regulován podle výše mezioperačních zásob). Dále se redukuje velikost výrobních dávek a tím se zkracuje

průběţná doba výroby, coţ vede k rychlejšímu plnění poţadavků zákazníků a lepší informační vazbě na trh.

Postupným odstraňováním problému v úzkých místech tato místa zanikají, ale vznikají nová v jiné části

výroby = analyzovat a neustále přehodnocovat.

Organizace práce, výběr a rozmístění pracovníků Pojmy: Podstata a obsah organizace práce, Dělba práce a kooperace, Výběr pracovníků a zvyšování

kvalifikace, Postavení člověka ve výrobě

Lidská pracovní síla je rozhodujícím aktivní činitelem výroby, hodnota konečného efektu závisí na kvalifikaci,

zkušenostech a schopnostech pracovníků


21

Podstata a obsah organizace práce

Organizace práce hledá optimální sladění činností lidí a techniky ve výrobě tak, aby pracovní a materiálové zdroje

byly co nejlépe vyuţity, aby se dosahovalo vysoké efektivnosti výroby a aby byla zabezpečena ochrana zdraví

pracovníka. K hlavním oblastem organizace práce patří:

dělba práce

organizace pracovišť

organizace a vyuţívání pracovní doby

vytváření pracovního prostředí

Dělba práce a kooperace

Organizace práce předpokládá stanovení dělby práce, příp. zajištění kooperace při pracovní činnosti mezi různými

útvary. Rovněţ je běţné formou outsourcingu zajistit dodání dílů nebo prací od externího dodavatele.

Dělba práce představuje rozčlenění pracovního procesu na dílčí části, které jsou přidělovány jednotlivým

pracovníkům. Rozlišuje se funkční, technologická a kvalifikační dělba práce

funkční – představuje proces vyčleňování jednotlivých druhů prací v závislosti na jejich funkci ve výrobě

technologická – člení činnosti podle technologického charakteru

kvalifikační – člení činnosti podle nároků, které kladou na kvalifikaci pracovníka (na základě toho je

odvozena tarifní soustava odměňování)

Neúměrně detailní dělba práce můţe mít negativní důsledky (prodluţování průběţné doby výroby, růst pracnosti, …).

K základním směrům zdokonalování patří:

Střídání pracovišť (rotace práce) – cílem je udrţet pozornost pracovníka na prováděnou práci

o postupné přemísťování pracovníků na jiné pracovní úkony

o vede k rozšíření obsahu práce

o umoţňuje zvyšovat kvalifikaci

o vytváří podmínky pro zastupitelnost ve výrobním procesu

o ale přináší téţ počáteční sníţení výkonu při převedení na jinou práci

Sdružování operací – dlouhý, relativně samostatný úsek práce s nutností provádět věší mnoţství různých

činností. Prodluţuje dobu, po které se práce opakuje, zvyšuje rozmanitost a odstraňuje jednostrannou zátěţ

Spojování profesí – pracovník je schopen na základě své široké odbornosti vykonávat činnosti, které

odpovídají několika profesím. Souvisí zejména s technickým rozvojem a růstem úrovně pracovníků.

Vícestrojová obsluha – spočívá v tom, ţe pracovník vyuţívá čas čekání na skončení automatického chodu

stroje pro obsluhu jiných strojů

Uplatňování kolektivních forem organizace práce – kdyţ je třeba spojit úsilí většího mnoţství pracovníků

Kooperace – spočívá ve spojování dílčích činností v pracovním procesu do uceleného výrobního postupu, aby jeho

výsledkem byl jakostní finální produkt

Výběr pracovníků a zvyšování kvalifikace

Významnou náplní personálního oddělení je výběr, rozmisťování, příprava a případná rekvalifikace pracovníků.

Všechny uvedené činnosti se musí provádět soustavně a nepřetrţitě (doplňovat stav). Musí se provádět i v souvislosti

s technickým rozvojem (vede ke změnám profesí a neustále zvyšuje poţadavky na znalosti a dovednosti).

Postavení člověka ve výrobě

Spolehlivost člověka je dána bezchybností jeho práce. Pokud selţe, můţe to být způsobeno vnějšími nebo vnitřními

příčinami. Je třeba zkoumat příčiny a hledat cesty ke zvýšení spolehlivosti.

Pracovní metody – jsou určeny technologickým postupem a konkrétním prováděním pracovních operací. Rozdíly ve

výkonnosti nejlepších a nejhorších pracovníků jsou značné a jsou způsobeny zpravidla rozdíly v pouţívaných

pracovních metodách. Hlavním kriteriem pro rozhodování o účelnosti pracovní metody je ekonomická efektivnost,

která se posuzuje ukazateli produktivity, pracnosti, … Zdokonalování pracovních metod se provádí zpravidla

v následujících krocích:

výběr objektu zdokonalování


22

navržení zdokonalené pracovní metody – zahrnuje i volbu pracovníka, který uskuteční racionalizační záměr,

sestavení harmonogramu a určení přínosů

návrh nové pracovní metody

realizace zdokonalené pracovní metody – zahrnuje zaškolení pracovníků pro její pouţívání

Z hlediska výroby má největší důleţitost stanovení potřebného počtu dělníků. Stanovuje se:

na základě předpokládaného objemu produkce – u prací, kdy je objem výroby přímo úměrný výkonům

pracovníků

na základě metodiky norem obsluhy – u prací, při nichţ jde o individuální nebo skupinovou obsluhu

zařízení, kdy objem výroby není přímo úměrný pracnosti obsluhy, ale je určován činností výrobního zařízení

(automatizované výroby)

Organizační struktury Pojmy: Charakteristika, Dělení organizačních struktur, Faktory ovlivňující organizační struktury

Vytváří podmínky pro delegaci pravomocí, odděluje vlastníky od managementu, zvyšuje efektivnost spolupráce

zaměstnanců a usnadňuje komunikaci v podniku.

Dělení organizačních struktur

Organizační strukturu podniku dělíme:

1. Podle rozpětí

o Strmou organizační strukturu (úzké rozpětí) – má vyšší počet organizačních úrovní. Jednotliví

vedoucí pracovníci mají omezené kompetence. Vyšší dělba práce (efektivní)

o Plochou organizační strukturu (široké rozpětí) – málo organizačních úrovní, ve velké spoustě

případů je dvě. Problémem je sehnat jednoho člověka, co umí vše. Vyskytuje se v malých firmách.

2. Podle průběhu komunikace

o Jedno-liniová – kaţdý podřízený má pouze jednoho nadřízeného, pomalá komunikace

o Více-liniová – komunikace probíhá ve všech liniích, jeden podřízený dostává pokyny od více

nadřízených – dochází k rychlému průběhu informací, ale také k informačnímu šumu


23

o Liniově-štábní – přikazovací rozkazy probíhají po jedné linii, ale sběr informací a odborné

konzultace po více liniích přes štábní jednotky. Štáby tvoří například sekretariát, ředitel, externí

konzultační firmy pod.

Organizační struktura musí být vytvořena na míru pro kaţdou firmu samostatně

Dále máme také:

formální organizační struktura – účelové sestavení vztahů nadřízenosti a podřízenosti ve firmě

neformální organizační struktura – síť osobních a sociálních vztahů, které vznikají spontánně na základě

společných zájmů skupin lidí

Faktory ovlivňující organizační strukturu

1. Podle původu

o Vnitřní

o Vnější

2. Podle ovlivnitelnosti – z pohledu managementu

o Ovlivnitelné

o Neovlivnitelné

Jednotlivé faktory musíme hodnotit z obou hledisek. Faktory:

1. Právní předpisy = vnější a neovlivnitelný

2. Vztahy mezi vlastníky a managementem = vnitřní a ovlivnitelný faktor. Také velice významný

3. Obor, v němž podnikáme = vnitřní a neovlivnitelný

4. Personální obsazení podniku, odbornost a kvalifikace pracovníků = vnitřní a ovlivnitelný

5. Stav na trhu = v jaké fázi je trţní ekonomika a jaký je stav konkurence na trhu, vnější a neovlivnitelný

Smyslem organizování je vytvořit prostředí pro efektivní spolupráci všech zaměstnanců. Výsledkem organizování je

organizační struktura podniku, která by měla být vytvářena na míru kaţdé jednotce.

Pomocí organizační struktury dochází k oddělení vlastnictví od řízení. Pomocí organizační struktury můţeme

delegovat pravomoci. Při tvorbě organizační struktury musí kaţdý znát svou roli při plnění strategických cílů podniku.

Typ organizační struktury výrazně ovlivňuje úroveň komunikace ve firmě.

Prostorové řešení pracoviště

Prostorové řešení pracoviště spočívá v účelném prostorovém rozmístění veškerého vybavení pracovního

místa se snahou zajistit pro pracovníka pohodlný a bezpečný výkon pracovní činnosti s minimální námahou.

Současně je potřeba zajistit optimální vyuţití výrobní plochy i pracovního času pracovníka. Musí zajistit

vhodnou pracovní polohu, optimální zorné podmínky, příznivé manipulační prostory, … Správná volba

pracovní polohy umoţňuje předcházet únavě pracovníka. Musí být dodrţeny následující principy: vytvoření pohybových návyků v důsledku toho, ţe kaţdý předmět má na pracovišti přesně určené místo

materiál, nářadí a ovladače mají být umístěny tak, aby byl zajištěn optimální sled pohybů (předměty

pouţívané pravou rukou – vpravo, předměty pouţívané levou rukou – vlevo, …)

mezi jednotlivými předměty má být na pracovišti co nejmenší vzdálenost

uloţení materiálu a nářadí má dovolovat rychlé a snadné uchopení


24

Z bezpečnostních důvodů má být pracoviště dobře viditelné ze sousedních pracovišť, musí tam být pohodlný přístup a

v případě nutnosti musí jít rychle opustit. Obsluha pracoviště musí být prováděna komplexně.

Typové projekty organizace

Při projektování pracovních míst ve výrobním procesu se pouţívá tzv. typových projektů organizace – zpracovány

zejména pro frekventované profese. Skládá se zpravidla z následujících částí

charakteristika a určení pracoviště – druh a typ výroby, směnnost, stručná charakteristika zařízení, přehled

prováděných prací, …

přehled technologického a organizačního vybavení pracoviště, manipulačních, zvedacích a dopravních

prostředků

prostorové uspořádání pracoviště – rozmístění materiálu, hotových výrobků, …

návod pro vytvoření optimálních pracovních podmínek pro obsluhu – osvětlení, hluk, bezpečnost práce,

čistota, …

Typové projekty jsou základním podkladem pro organizaci pracovišť.

Postavení údržby ve výrobním procesu a údržbářské systémy Pojmy: Péče o výrobní zařízení, Technické opotřebení, Ekonomické opotřebení, Obnova, Údrţbářské

systémy

Péče o výrobní zařízení – u velkých firem – vlastní útvar; u menších externí servisní sluţby

opotřebovávání – plynulý proces, ve kterém dochází ke ztrátě funkčních a technických parametrů

Technické opotřebení – způsobeno pouţíváním ve výrobním procesu, kdy dojde k celkové ztrátě výrobní přesnosti,

někdy ke sníţení výkonu, u produkčních strojů k zvětšení vůle loţisek, …

Ekonomické (morální) opotřebení – stav, kdy stroj v důsledku nízkého vyuţívání má všechny produkční parametry

nového stroje, avšak pro své stáří jiţ nesplňuje poţadavky, které jsou dány současnou úrovní vědeckotechnických

poznatků

Obnova – opak opotřebení; dochází k odstranění důsledků opotřebení (udrţováním, opravováním, rekonstrukcemi,

modernizacemi, …)

Údržbářské systémy

Údrţba představuje soubor organizačních, časových, finančních a jiných úkonů, které dovolují ve vymezených

podmínkách provádět realizační zásahy tak, aby údrţba byla včasná a spolehlivá

1. údržba po poruše – stroje jsou pouţívány bez údrţbářských zásahů aţ do doby, kdy dojde k jejich zastavení

z důvodu poruchy či havárie

o odstávky vznikají většinou neočekávaně

o při tomto způsobu je zabezpečování údrţby je náročnější operativní řízení výroby vzhledem k obtíţně

předvídatelným výpadkům strojního zařízení

2. údržba podle časového plánu – údrţbářské zásahy se provádějí preventivně v pevných časových intervalech,

často bez ohledu na stav opotřebení - typickými jsou:

o prohlídkový systém – periodické prohlídky výrobního zařízení, které dávají přehled o opotřebení

zařízení a umoţňují tak stanovit obsah nutných oprav

o systém standardních oprav – oprava se provádí povinně po uplynutí určité časové lhůty bez ohledu

na skutečný technický stav zařízení. V těchto lhůtách se povinně opraví či vymění předepsané

komponenty a součásti

o systém preventivních periodických oprav – provádí se podle vypracovaného plánu

o systém diferencované proporcionální péče – současný progresivní systém zdůvodněný potřebami

max. úspor. Diferencovaný přístup k opravám zařízení podle jeho důleţitosti ve výrobním procesu

3. údržba podle skutečného stavu – vyuţívá speciální měřící techniky a optimalizační metody. Stroje se

odstavují jen tehdy, kdyţ to jejich zjištěný stav vyţaduje, díly se vyměňují, jen kdyţ vykazují skutečné

poškození. Vyţaduje dokonalou měřící techniku z oblasti technické diagnostiky a tribo-techniky

o technická diagnostika – vyuţívá se technika k měření jednoho nebo několika parametrů (otáčky,

kmitání hřídelí a loţisek, …)


25

o tribo-technika – součást diagnostických metod, kdy se odbírají pracovní kapaliny, oleje a maziva

(sleduje se provozní degradace olejů, mnoţství otěrových kovů, …)

Documents

přepracovaný materiál Ing. Pinkasové 1 PODSTATA A ... SBZ.pdfpřepracovaný materiál Ing.Pinkasové 3 1 Podstata a členění výrobního procesu Pojmy: Řízení výroby, Výroba,