Embed Size (px)
Citation preview
I. VNITŘNÍ POLITIKA
po smrti Mao Zedonga 1976 konec Kulturní revoluce
Čína nastupuje proces transformace
proměna politického smýšlení
rozšíření geopolitických aktivit
Deng Xiaoping (1904-1997)
„patriarcha Deng“
kritik Maových přehmatů
stoupenec Zhou Enlaie
2x v nemilosti:
1966 uvržen do domácího vězení jako kritik Kulturní revoluce
1975 (1974 rehabilitován, vicepremiér)
Dengův návrat
v roce 1976 zemřel Zhou Enlai a Mao spustil kritiku Denga (Gang čtyř v čele s Jiang Qing)
tentýž rok umírá i Mao
1978 se navrací do politiky
nikdy nezastával nejvyšší úřady ve státě
předseda ÚVK
předseda Státní komise
člen Politbyra
přesto zemi de facto řídil = „vláda za plentou“
Dengovy reformy
Čtyři modernizace
zemědělství
průmysl
věda a výzkum
armáda
Socialismus s čínskými prvky
od roku 1999 ústavou zakotveno
převzetí toho pozitivního z kapitalismu
„inkubátory“ – ekonomické zóny se speciálním režimem
Chronologie Dengovy vlády
1979 navazuje diplomatické styky s USA
1980 schválená ekonomická transformace
1981 zahájeny ekonomické reformy
1984 Deng a Tatcherová podepsali britsko-čínskou smlouvu o předání HK
1987 dohoda s Portugalskem o předání Macaa
1988 boj s Vietnamem o Spratleyovy os.
1989 incident na náměstí Tiananmen
Dílčí reformy
zemědělství systém výrobní zodpovědnosti = přebytkový trh
průmysl podpořen politikou „Osm velkých“ = TV, lednička, stereo,
fotoaparát, motocykl, nábytek, pračka, el. ventilátor
ekonomické zóny
věda a výzkum rozvoj universit a přírodních a technických obroů
rozvoj výzkumných institucí
armáda ekonomický subjekt
v pol. 90. let až 25 000 podniků a až 10 mld. USD zisk
Speciální ekonomické zóny
1980 Shenzhen – při HK
Zhuhai – při Macau
Shantou - Guangdong
Xiamen - Fujian
Hainan – jediná celá provincie
1984 Dalian, Qinhuangdao, Tianjin, Yantai, Qingdao, Lianyungang,
Nantong, Shanghai, Ningbo, Wenzhou, Fuzhou, Guangzhou, Zhanjiang, Beihai
1988 ústí Dlouhé řeky atd. princip přenosu zkušenosti z jádrových oblastí do periferií (vč.
legislativy)
Náměstí Tiananmen
4.6.1989
Hu Jintao v Tibetu
nepokoje v Tibetu (výročí roku 1959)
15.4.1989 smrt Hu Yaobanga
studentské protesty na Tiananmen již od dubna, celý květen
od 12.5.1989
vyústění 3.-4.6.1989
ÉRA JIANG ZEMINA
Jiang Zemin 江泽民 17.8.1926 v Yangzhou, Jiangsu
z komunistické rodiny, predispozice
elektrotechnik (Jiaotong Daxue Shanghai)
1946 – vstup do KSČ
1955 – inženýr v SSSR, poté diplomat v Rumunsku
ministr elektronického průmyslu a člen Státní rady, První stranický tajemník Šanghaje,...
od r. 1987 členem politbyra
tzv. „třetí generace“
hlavní funkce: 1989-2002 Generální tajemník KSČ
1993-2003 Prezident ČLR (5.)
1997-2003 Předseda Hongkongu
1999-2003 Předseda Macaa
hlavní politické období spojeno s masakrem na Náměstí Tiananmen
pokračování reforem
překlenutí útlumu zahraničních styků kvůli událostem z Tiananmen (1991 Pouštní bouře)
první polovina vlády ve znamení řízení Denga, druhá ve znamení nástupu 5. generace – Hu Jintaa
pol. 90. let 20. stol.
1993 první čínsko-taiwanská jednání
1994 jednání USA a Číny o odzbrojení
pokračování reforem bankovního sektoru
průmyslu
ekonomických zón
politická transformace KS
rozvoj zahraničních vztahů
1992 – 14. sjezd KSČ
upevnění moci Jiang Zemina ve straně
pokračování „socialismu s čínskými specifiky“
úmrtí Deng Xiaopinga, moc v rukou Jianga
omezení ekonomické moci armády – její kontrola
dosavadní udržení přehřáté ekonomiky a příprava na hospodářskou recesi v Asii
boj s korupcí (4-8 % HDP)
1997 – 15. sjezd KSČ
ÉRA HU JINTAA
nar. 1942, Jiangsu
nástupce Jiang Zemina
tzv. „čtvrtá generace“
tajemník AO Tibet v roce 1989
od r. 2003 prezident
od r. 2002 generální tajemník KS
od r. 2004 předseda ÚVK
1998-2003 viceprezident Číny
Otevírání západu
objemná politika investic do čínského západu
snaha vyrovnat drastické rozdíly ve vyspělosti mezi východem a západem
započato v roce 1999, v době viceprezidentství
tři fronty:
vybudovat infrastrukturu
ekonomická integrace západu
stabilizace západu
2002 – 16. sjezd KSČ
nejistý přechod mezi třetí a čtvrtou generací prosazení Hu Jintaa, podržení pozic Jiang Zemina
(krom gen. sekretariátu) za třetí pilíř čínského socialismu – podnikatelé dosažení xiaokang 小康
2003 do ústavy zahrnuto nedotknutelnost soukromého vlastnictví i ochrana dodržování lidských práv
2004 rezignace Jiang Zemina na post předsedy ÚVK = upevnění pozic Hu Jintaa
ZAHRANIČNÍ POLITIKA
Obecná charakteristika
Princip suverenity a nezasahování Pragmatická Maxi-mini politika Koncept Středu Přísně diferenciační
Ekonomické vztahy Politické vztahy Vojenské vztahy
Diversifikovaná Mírová a opatrná Využití čínské diaspory
Hlavní cíle zahraniční politiky
Zajištění ekonomických výhod
Zajištění přílivu FDI a odbytu zboží
Zajištění surovinových zdrojů
Zajištění potencionálních trhů
Zajištění přístupu na trhy a k finančním zdrojům
Zajištění světového politického postavení
Mezinárodní organizace
OSN – stálý člen RB
FAO – Světová potravinová a zemědělská organizace
APEC- Asijsko-pacifická ekonomická spolupráce
IBRD – Mezinárodní banka pro rekonstrukci a rozvoj
WTO – Světová obchodní organizace
ASEAN – Asociace jihovýchodo-asijských států
Hlavní události
Přechod od maoistického izolacionismu k závislosti na světovém trhu = zranitelnější, ale generativnější
Boj s terorismem 11.9.2001
2003 – mírotvůrce v Koreji
2000 – partnerství pro Afriku
Ropa
Od roku 1993 je Čína čistým dovozcem ropy
Význam ropy pro čínskou ekonomiku roste –není jen zdroj energie
Problémy se zajištěním ropy a cíle:
Zajištění dostatku ropy na přeplněném trhu
Bezpečnost zdrojových oblastí
Diversifikace zdrojů
Zajištění dopravních tras a závislost na politické stabilitě regionů
Čína - USA
Strategické partnerství x soupeření
Značně kladná obchodní bilance
Neustálé oblasti střetů, přesto rozvoj vztahů
Partnerství primárně ekonomické, ale i politické
Partnerství nezbytné
Sporné oblasti vztahů
Protekcionismus na obou stranách (regulace yuanu x omezení vstupu na trh)
Taiwan (1995 – manévry) Zbrojní obchod s nedůvěryhodnými partnery
(Pákistán, Írán, africké státy) Zahraniční prodemokratická politika (Kosovo
– 7.5. vybombardováno Velvyslanectví ČLR v Bělehradě)
Vzájemná špionáž (2001 – průzkumný letoun USA)
Jednotící oblasti vztahů
Potřeba podpory druhé strany na mezinárodní úrovni (RB OSN)
Oboustranně nezastupitelní obchodní partneři
Vytváření soupeřícího rivala
Pomoc při korigování třetí strany (Pákistán pro Afghánistán apod.)
Čína – Ruská federace
Od roku 1989 náprava vztahů
Oboustranná podpora vůči USA/EU
Oboustranná ekonomická potřebnost
Pozitiva: Každá strana má co nabídnout (suroviny /Angarsk-Daqing x
Nachodka/, technologie, trhy, produkty)
Negativa: Nedůvěra
Boj o pozici ve Střední Asii
Ohrožení čínskou migrací
Politicky odlišné zájmy
Čína – Střední Asie
Čína po Rusku nejvlivnější partner
Značné ekonomické i politické zájmy
Ropné a plynové zdrojnice pro Čínu (KAZ, UZB) – Hami
Shanghai Cooperation Organisation PRC, RUS, KAZ, UZB, KGY, TAD
Příklad čínských zájmů v oblasti: Vypovězení US základny v UZB (Karimov, 2005)
Odmítání barevných revolucí
Čína – Japonsko
Stigmatizováno protijaponskou válkou 1972 – normalizace vztahů 1992 – vůbec první návštěva japonského císaře v
Číně (Akihito) Emoce ve vztazích (protesty proti japonskému
nacionalismu) Sporné zahraničně-politické oblasti:
Soupeři v získávání surovin Soupeři v OSN Soupeři v otázce Korejského poloostrova Sporná území Sporná interpretace dějin
Čína – Korejský poloostrov
Čína – tradiční spojenec KLDR 2003 – Čína přinutila KLDR vyjednávat 2+4 šestistranná jednání o budoucnosti
Korejského poloostrova Čína se stává mírotvůrcem Postupně ale převažují vztahy s Korejskou
republikou – obří obrat obchodu (Čína pasivní),zdroj FDI
Postupně se KLDR stává problematickou i pro ČLR
Čína – Indie
Spolupráce dvou tahounů asijské ekonomiky
Čínská podpora Indie v RB OSN
2003 Čína uznala indický Sikkim
Indie uznala čínský Tibet
Negativa vztahů: Indie je přílišným spojencem USA
Čína je silným spojencem Pákistánu
Dharamsala – tibetská exilová vláda, 14. dalajlama
Narůstající vliv Číny v Barmě, Nepálu atd.
Memorandum o čínsko-indických hranicích
Čína – Pákistán
Čína je hlavním nemuslimským strategickým partnerem Pákistánu (hlavně za Mušarafa)
Čína byla hlavním pomocníkem v jaderném vyzbrojení Pákistánu proti Indii (viz 1962 válka o čínsko-indickou hranici
2001 – přesvědčila Pákistán v boji proti Talibanu v Afghanistánu – vděk USA
Tabu Kašmíru
Čína – Írán
Významný dovozce ropy
Vzájemná shoda na udržování čistě pragmatických, převážně ekonomických vztahů
Čína – ASEAN
ASEAN nepředstavuje skupinu zemí s jednotnými zájmy
Mekongská skupina – problém využívání Mekongu
Spory o Paracelské ostrvy (Vietnam x ČLR)
Spory o Spratleyovy ostrovy (více nároků)
Indonésie – významná čínská diaspora
Singapur – vzorný příklad, který „zlobí“
Čína – EU
První setkání na úrovni EU-Čína proběhlo v roce 1998 v Londýně
Čína využívá bilaterálních smluv k posílení své vyjednávací pozice
2003 – Galileo – partnerství jako protiváha proti americkému GPS
Nejvýznamnější partneři – dominuje Německo, dále Francie, Spojené království
Čína – Afrika
Do roku 2000 nevýznamná marginální oblast politických i ekonomických zájmů
2000 – založení FOCACu
Od roku 2000 rapidní nárůst ekonomických, politických i migračních aktivit
Předstižení Evropy i USA, dominantní postavení
FOCAC
Forum on China-Africa Cooperation 2000 – první setkání v Pekingu 2007 – 3. setkání, významné, 47 států Afriky
se účastní Cílem je zajištění nerostných surovin, obzvl.
ropy, trhu a migrační destinace Nejvýznamnější partneři: Súdán – ropa, nepolitické svazky Nigérie – ropa, politické svazky Angola, Tanzánie, Keňa, Mosambik,…
Čína – Česko
Do roku 1989 dobré vztahy 1990 – nástup demokracie v ČR a kritika čínského systému
(Havel, dalajlama v Praze) – ochlazení vztahů Český trh není dostatečně konkurenceschopný, a proto
oboustranný obchod upadá Čína získává významný podíl na importu ČR – levné zboží 1995 – soukromé přijetí taiwanské delegace – ochlazení vztahů
s Čínou První vrcholná návštěva v ČR – 2005 Wen Jiabao (České v Číně
– 6x) Několik investic v Číně:
Desta v Hengyangu (Hunan) Škoda v Guangzhou (Guangdong) Výstavba elektrárny Shentou (Shaanxi) Podíl i na Třech Soutěskách
Děkuji za pozornost
