Analýza tržních selhání

Co to je tržní selhání?Jde o jakýkoli projev neefektivního Jde o jakýkoli projev neefektivního

fungování trhůfungování trhů tržní selhání jako systémová chyba – tj. trh

jako systém tenduje sám o sobě k neefektivnosti – nedokonalá konkurence

tržní selhání jako morální problém – nejde o chybu systému, ale o selhání v lidském jednání – externality, veřejné statky, asymetrické informace

Systémové selhání

tendence dokonale konkurenčních trhů ke koncentraci

cílem firem je maximalizace zisku DoKo. je pouze teoretickou situací –

předpokládá homogenitu firem na trzích v realitě jsou firmy heterogenní – např. už jen

tím, že firmy mají různě schopný management na trzích přežijí jen ty nejsilnější firmy výsledkem je koncentrace v odvětvích a

přeměna tržních struktur v NedoKo.

NedoKo. firma je výrobně i alokačně neefektivní

výrobní neefektivnost – firma nevyrábí s minimálními náklady

alokační neefektivnost – firma vyrábí nižší výstup za vyšší cenu než odpovídá podmínkám DoKo. – existence DWL (ztráty mrtvé váhy)

snaha o řešení: cenová regulace, antimonopolní politika

Systémové selhání

Selhání v lidském jednání - Externality

EXTERNALITA = efekt, plynoucí z činnosti daného subjektu, a to ve prospěch (či v neprospěch) subjektu jiného

negativní externalitanegativní externalita – původce způsobuje jinému subjektu nežádoucí efekt (náklady), který ovšem původce neodstraní na své náklady

pozitivní externalitapozitivní externalita – původce způsobuje jinému subjektu užitek, aniž by původci bylo za tento užitek zaplaceno

Negativní externalita

u zboží s negativní externalitou dochází k produkci většího objemu než v případě zohlednění nákladů na odstranění externality

jak zohlednit náklady na odstranění externality?

řešení: např. zdanění spotřeby zboží způsobující negativní externalitu

Negativní externalita – grafický rozbor Křivka D je křivkou poptávky po produktech

subjektu způsobujícího negativní externalitu (tato křivka je zároveň rovna křivce mezního užitku).

Křivka Si = MCi je křivkou nabídky subjektu způsobujícího negativní externalitu, tato křivka je rovna křivce jeho mezních nákladů, které producent vskutku hradí.

Křivka Se obsahuje náklady, které producent nemusí hradit. Křivka S potom zahrnuje jak náklady, které subjekt způsobující negativní externalitu, hradí (Si = MCi), tak náklady, které nehradí (Se = MCe), tj. platí: S = Si + Se = MCi + MCe

Pokud subjekt způsobující negativní externalitu není povinen škodu kterou, jako negativní externalitu způsobuje, hradit, produkuje Q´1 jednotek statku, pokud by však náklady ve formě negativní externality hradil, produkoval by pouze Q´2 jednotek statku. Vidíme tedy, že neúhrada negativní externality vede k produkci většího než společensky optimálního množství.

P S = Si+SeD

Se

P2

Si

P1

Q´2 Q´1

u zboží s pozitivní externalitou dochází k produkci nižšího objemu produkce než v případě kdy by bylo za externí užitek původci zaplaceno

řešení: např. dotace subjektům produkujícím zboží s pozitivní externalitou

Pozitivní externalita

Pozitivní externalita – grafické řešení Křivka S = MC je nabídkovou křivkou

subjektu poskytující statek s pozitivní externalitou (připomeňme si, že individuální nabídková křivka je křivkou mezních nákladů). Křivka Di znázorňuje poptávkovou křivku po tomto statku těch osob, kteří za daný statek platí. (připomeňme si, že individuální poptávková křivka je křivkou mezního užitku). Křivka De znázorňuje poptávkovou křivku po tomto statku těch osob, kteří za daný statek neplatí (tj. těch osob, kterým daný statek přináší užitek, aniž by za tento užitek platili).

Křivka D = Di + De = MCi + MCe znázorňuje poptávku po statku přinášející pozitivní externalitu jak osob, kteří za daný statek platí (Di), tak osob, kteří z něj mají užitek, aniž by za něj platili (De).

Pokud budou producenti dostávat peníze pouze od platících spotřebitelů, budou produkovat množství Q´1. Pokud by však dostávali i od lidí, kteří za něj neplatí, produkovali by množství Q´2. Jinými slovy, pokud existují osoby, které z nějakého statku mají užitek, ale neplatí za něj, tak takový statek není produkován v dostatečné míře.

Existence veřejných statků

VEŘEJNÝ STATEK = takový, který je charakteristický splněním dvou podmínek

jeho spotřeba je nerivalitní – jeho spotřeba je nerivalitní – tj. pokud někdo daný statek spotřebovává, nesníží se jeho množství (např. užívání silnice, veřejného osvětlení apod.). Rovněž lze v daném smyslu hovořit o nedělitelnosti ve spotřebě

nevyloučitelnost ze spotřeby nevyloučitelnost ze spotřeby – všechny neplatící spotřebitele nelze, nebo je velmi nákladné, vyloučit ze spotřeby (např.užívání MHD)POZOR! veřejný statek ≠ veřejně poskytovaný POZOR! veřejný statek ≠ veřejně poskytovaný

statekstatek

trh zpravidla není sám o sobě schopen zajistit efektivní produkci veřejných statků

bude-li na trhu ponechána např. výstavba silnic, pravděpodobně se neuskuteční, protože:

spotřebitelé budou chtít silnici využívat, ale téměř nikdo za ni nebude ochoten zaplatit, popř. jen relativně malou částku (problém černého pasažéra)

řešení: veřejné statky zpravidla poskytují vlády, které disponují příslušnými nástroji (vybírání daní a vymáhání placení daní)

Veřejný statek a neefektivnost

Poručnické a obecně prospěšné statky Jejich spotřeba je pro občany prospěšná, pokud by ale občané měli za jejich

spotřebu platit (nebo platit celou cenu), tak by je nespotřebovávali. Poručnické statky = spotřeba je povinná (povinná školní docházka, povinné

očkování), jsou poskytovány (v naprosté většině případů) zdarma Obecně prospěšné statky = spotřeba je dobrovolná, jsou poskytovány buď

zdarma nebo nikoliv za tržní cenu (cenu kryjící všechny náklady spojené s poskytováním). Příklady: kulturní statky – státem podporovaná divadla, galerie, kulturní domy apod.

Otázka: nejsou v některých případech poručnické statky poskytovány nadměrně? Např. není povinná školní docházka příliš dlouhá?Jedná se o normativní otázku a normativní soudy (normativní = „co by mělo být“). Ekonomicky má smysl zkoumat mezní náklady spojené s dodatečným rokem školní docházky žáka s mezním užitkem/příjmem z něj pro žáka plynoucí – mezní užitek/příjem je ale obtížně vyčíslitelný, navíc se projevuje v dlouhém časovém období (povinná školní docházka ovlivňuje celoživotní užitek/příjem žáků).

Asymterické informace

1. Vztah principal-agent (nájemce-zmocněnec)

2. Nepříznivý výběr

Principal – agent principal deleguje část svých rozhodovacích

pravomocí na svého zástupce (agenta) agent je zpravidla lépe informovaný než

principal, takže: agent zvyšuje svůj užitek na úkor principala např.: akcionáři (principals) delegují svou

rozhodovací pravomoc na management (agents) při správě a řízení akciové společnosti

management má lepší informace než akcionáři, a tak může zvyšovat svůj užitek na úkor vlastníků (akcionářů)

Nepříznivý výběr díky nedokonalé informovanosti mohou

spotřebitelé nakupovat nekvalitní zboží byla-li by informovanost dokonalá,

spotřebitelé by nakupovali pouze zboží kvalitní

firmy produkující nekvalitní zboží by trh dokázal eliminovat

např.: nákup automobilu v autobazaru – autobazar je lépe informován o stavu vozidla než kupující – prodá i nekvalitní vůz

Řešení tržních selhání věc názoru část ekonomů (a politiků) volá po státních

zásazích do trhu – intervencionistické proudy ekonomického myšlení

část ekonomů (a politiků) chce přesto nechat volně působit trh – argument:

státními zásahy nelze zvýšit celospolečenský užitek, pouze ho redistribuovat – např. Rakouská škola (Rothbard)

Coaseho teorém důraz na vymáhání vlastnických práv Coaseho teorém: při nulových transakčních

nákladech je nejefektivnějším řešením vymáhat svá vlastnická práva

tj. zajistit, aby např. původce negativní externality tuto odstranil na své náklady, nebo:

aby příjemce užitku z pozitivní externality za tento užitek platil tomu, kdo mu jej způsobil

pokud transakční náklady nejsou nenulové, ale naopak jsou značné, je efektivnější selhání trhu řešit na celospolečenské úrovni

Úkoly (funkce) státu Legislativní a regulační Alokační Redistribuční Stabilizační (je řešena v rámci

makroekonomie)

Legislativní a regulační funkce státu

zejména chránit vlastnická práva, chránit pohledávky a závazky z dobrovolně uzavřených smluv, chránit volný vstup do odvětví.Pokud toto stát dělá, přispívá k ekonomické efektivnosti. Obecně vytvářet a dbát na dodržováním „pravidel hry“.

Zásady: Neměnit pravidla hry příliš často. Nemít příliš těsná pravidla – podlamuje to iniciativu ekonomických

subjektů Mít obecná pravidla – jinak dochází k zvýhodnění či diskriminaci

některých subjektů Mít efektivní soudnictví, policii a státní aparát. Jinak se jedná pouze

o pravidla hry na papíře.

Alokační funkce státu

Viz výše:řeší mikroekonomická selhání trhu, tj.

Veřejné (nedělitelné) statky Poručnické a obecně prospěšné statky Pozitivní a negativní externality Asymetrie informací Nedokonalá konkurence (zejména regulace

monopolu) Apod.

Redistribuční funkce státu I Přerozdělování prostředků. Na jednu stranu jsou někomu

prostředky odebírány, na stranu druhou jsou jinému přidělovány. Podpora těch, kteří si nejsou schopni zajistit dostatečný příjem pro

krytí svých základních životních potřeb nebo nejsou schopny se o sebe postarat

Souvisí s otázkou „lidství“ – nepříznivé životní situace druhých by nám neměly být lhostejné, můžeme je navíc též zakusit.

Měl by být uplatňován princip: pokud je to možné, podporovat zároveň příjemce podpory, aby si příjem dokázali zajistit, respektive, aby se o sebe dokázali postarat. Jinak hrozí růst moci státu a deficity veřejných rozpočtů – příjemci podpory se na státu stávají závislými, nejsou stimulováni k vlastní ekonomické aktivitě. Pokud roste počet příjemců podpory, klesá počet ekonomicky aktivních. Roste tak částka vyplacená na podporách a zároveň klesá vybraná částka (zdroje podpor), což logicky způsobuje deficit.

Redistribuční role státu II

Zahrnuje řadu oblastí - sociální pojištění - sociální podpora - sociální pomoc - sociální služby

Sociální pojištění Pojištění proti nepříznivým životním situacím, kdy člověk

není schopen si vydělat dostatek peněz Situace: stáří, invalidita, úmrtí živitele, nemoc vlastní či v

rodině, těhotenství a mateřství, nezaměstnanost V ČR (a ve většině zemí) je povinné: jsem-li ekonomicky

aktivní, platím pojistné, pokud mne postihne pojistná událost, neplatím a naopak dostávám pojistné plnění (např. starobní důchod, nemocenskou, příspěvek v nezaměstnanosti)

V ČR funguje na průběžném systému (tzv. PAYG systém): ekonomicky aktivní přispívají na v dané době ekonomicky neaktivní. Tj. z právě odvedených plateb ekonomicky aktivních se hradí např. právě vyplácené důchody současných důchodců.

Sociální podpora

Z různých důvodů nevydělává občan tolik, aby mohl krýt všechny své potřeby. Tj. sice má nějaký příjem, nikoliv ale dostatečný.Stanovení výše příjmu od kterého má občan nárok na sociální podporu, je věc diskuse! Jedná se o normativní otázku – „co by mělo být“!

V ČR řešena systémem státní sociální podpory – orientována zejména na rodiny s dětmi. Narozením dítěte rodině rostou náklady, zároveň zpravidla klesá příjem (jeden z rodičů obvykle není po nějaký čas ekonomicky aktivní). Mít dítě tak je ekonomicky nevýhodné.

Konkrétní dávky: např. rodičovský příspěvek, přídavky na dítě, dávky pěstounské péče

Hrazena přímo z veřejných rozpočtů, tj. zdrojem dávek jsou daně Z hlediska veřejných rozpočtů se jedná o mandatorní (povinný)

výdaj: každý, kdo splňuje nárok na dávky, je musí dostat.

Sociální pomoc

Člověk si nevydělává – buď si nevydělává vůbec nebo vydělává velmi málo

Příčinou daného stavu není některá z událostí uvedená v sociálním pojištění

Lidově řečeno: daný člověk si nechce vydělávat nebo nemá dostatečné schopnosti (vzdělání, vůli apod.)

Potom jsou mu poskytovány dávky na úhradu základních životních potřeb – do výše životního minima.

Tyto dávky jsou hrazeny z veřejných rozpočtů, čili z daní ekonomicky aktivních subjektů.

Platí výše uvedené: kromě poskytování dávek je třeba zároveň podporovat příjemce podpory, aby si příjem dokázali zajistit, respektive, aby se o sebe dokázali postarat.

Sociální služby Člověk není schopen se sám o sebe postarat –buď vůbec nebo

částečně (příklad: starý nemohoucí člověk). Pokud by měl ze svého příjmu/majetku krýt všechny náklady spojené s tím, že se o něj někdo stará, často by mu tento příjem/majetek nestačil.

Proto buď daný člověk (jeho zákonný zástupce) přímo dostává peníze, aby se o něj někdo staral, nebo tyto peníze dostává subjekt, který tak činí (např. domov důchodců).

Tyto peníze jsou hrazeny z veřejných rozpočtů, čili z daní ekonomicky aktivních subjektů.

Má smysl podporovat konkurenci v sociálních službách – služby jsou potom kvalitnější.

Platí výše uvedené: kromě poskytování peněz je třeba, pokud to je možné, zároveň podporovat příjemce podpory, aby si příjem dokázali zajistit, respektive, aby se o sebe dokázali postarat.