portal.szspraha1.czportal.szspraha1.cz/szs/portal.nsf/0... · Web viewPři vředové chorobě s přítomností HP se používá specifická trojkombinace léčiv omeprazol + claritromycin

Poruchy trávení a jejich léčba

Absolventská práce

Michaela Šílová

Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6

Studijní obor: Diplomovaný farmaceutický asistentVedoucí práce: Mgr. Martina Husárová

Datum odevzdání práce: 20. 4. 2012Datum obhajoby:

Praha 2012

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a zdrojů informací.

Praha 22. dubna 2012……………………… Podpis autorky

Poděkování

Děkuji Mgr. Martině Husárové za odborné vedení absolventské práce, podnětné rady a připomínky.

Souhlas s použitím práce

Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována ve Středisku vědeckých informací Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží 6.

…………………………………Podpis autorky

Abstrakt v českém jazyce

ABSTRAKT

Šílová MichaelaPoruchy trávení a jejich léčbyVyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6Vedoucí práce: Mgr. Martina HusárováAbsolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2012, 61 stran

Tato absolventská práce se zabývá poruchami trávení či funkcí gastrointestinálního traktu a následně jejich terapií. První část se věnuje anatomii a fyziologii trávicí soustavy, včetně žláz gastrointestinálního traktu. Připojena jsou grafická znázornění zažívacího traktu včetně popisu jeho orgánů. Následující druhá část se zabývá samotnými poruchami. V této kapitole jsou popsány charakteristiky jednotlivých poruch, okolnosti jejich vzniku a z nich vyplývající projevy. Pozornost je věnována i komplikacím daných zdravotních potíží. V části kapitoly zabývající se vředovou chorobou bude stručně popsáno působení Helicobacter pylori na žaludeční sliznici. Třetí a zároveň poslední kapitola je zaměřena na terapii již popsaných poruch. Přiblížena je jak nefarmakologická, tak především farmakologická léčba. V částech, které se zabývají farmakologickou terapií, jsou popsány skupiny léčiv používané v dané problematice. Mezi tato léčiva se řadí acida, antacida, antagonisté H2 – receptorů, střevní eubiotika, adsorbencia, inhibitory střevní motility, střevní antiseptika, antiemetika, deflatulencia, choleretika, inhibitory protonové pumpy, látky změkčující stolici, objemová laxativa, salinická projímadla, osmoticky působící laxativa, kontaktní laxativa, prokinetika a trávicí enzymy. Konkrétně jsou popsány účinné látky těchto skupin. Do zmíněného popisu jsou zahrnuty charakteristiky účinných látek, jejich indikace, kontraindikace, nežádoucí účinky a dávkování. Ke každé látce jsou uvedeny příklady nejčastěji vydávaných OTC léčiv i přípravků vydávaných na lékařský předpis. Práce je zaměřena především na terapii trávicích obtíží volně prodejnými přípravky, a to z důvodu zvyšujícího se trendu samoléčby.

Klíčová slova:Poruchy trávení, gastrointestinální trakt, anatomie a fyziologie trávicí soustavy, dyspepsie, pálení žáhy, refluxní ezofagitida, průjem, zácpa, nadýmání, vředová choroba, Helicobacter pylori, terapie.

Abstrakt v anglickém jazyce

ABSTRACT

Šílová MichaelaPoruchy trávení a jejich léčbyDigestive disordersVyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Prague 1, Alšovo nábřeží 6Tutor: Mgr. Martina HusárováGraduate work, Prague: VOŠZ a SZŠ, 2012, 61 pages

This graduate work deals with digestive disorders and functions of gastro-intestinal tract and subsequently their therapies. The first part is devoted to the anatomy and physiology of the digestive system including the glands of the gastro-intestinal tract. The attachment of the work includes the graphical representations of the digestive tract and description of its organs. The second part deals with digestive disorders. This chapter describes the characteristics of the particular disorders, the circumstances of their creation and resulting manifestations. Attention is paid to the health problems and complications. This chapter deals with ulcer disease describing briefly the effect of Helicobacter pylori on gastric mucous membranes. The third and last chapter focuses on the therapy has already described disorders. Non-farmacological treatment and mainly farmacological treatment will be approach in this part of the work. In parts, which deals with pharmacological therapies, are described the groups of medicaments used in the issue. These medicines include acids, antacids, antagonists of H2 – receptors, intestinal eubiotic drugs, adsorbents, inhibitors of intestinal motility, intestinal antiseptics, antiemetics, drugs against flatulence, drugs affecting bile, proton pump inhibitors, stool softening drugs, bulk laxatives, contact laxatives, prokinetic agents and digestive enzymes. These groups specifically describe the active substances. The description is about the characteristics of the active substances including their indications, contra-indications, side effects and dosage. Each substance introduces examples of the most frequently dispensing over-the-counter drugs and examples of drugs bound to the recipe. The work focuses mainly on the therapy for the digestive complaints dispensing by over-the-counter drugs because of the increasing trend of self-medication.

Key words:Digestive Disorders, Gastrointestinal Tract, Anatomy, Physiology of the Digestive System, Dyspepsia, Heartburn, Reflux Esophagitis, Diarrhea, Constipation, Flatulence, Ulcer Disease, Helicobacter pylori, Therapy.

ObsahÚvod.....................................................................................................................................8

1 Anatomie a fyziologie trávicího ústrojí...........................................................................9

1.1 Dutina ústní..................................................................................................................9

1.2 Hltan (pharynx)...........................................................................................................10

1.3 Jícen (oesophagus).....................................................................................................10

1.4 Žaludek (ventriculus)..................................................................................................10

1.5 Dvanáctník (duodenum).............................................................................................11

1.6 Tenké střevo (intestinum tenue)................................................................................11

1.7 Tlusté střevo (intestinum crassum)............................................................................11

1.8 Slinivka břišní (pankreas)............................................................................................12

1.9 Žlučník (vesica fellea)..................................................................................................12

2 Onemocnění (poruchy) trávicí soustavy........................................................................14

2.1 Dyspepsie...................................................................................................................14

2.2 Pálení žáhy (pyróza)....................................................................................................15

2.3 Vředová choroba (peptická choroba).........................................................................17

2.4 Zvracení (vomitus)......................................................................................................19

2.5 Průjem (diarhea).........................................................................................................20

2.6 Zácpa (obstipace).......................................................................................................22

2.7 Nadýmání (plynatost).................................................................................................24

3 Terapie poruch trávení.................................................................................................26

3.1 Terapie dyspeptických obtíží......................................................................................26

3.2 Terapie refluxní ezofagitidy a pálení žáhy...................................................................30

3.3 Terapie vředové choroby............................................................................................34

3.4 Terapie průjmu...........................................................................................................39

3.5 Terapie zácpy..............................................................................................................44

3.6 Terapie nadýmání.......................................................................................................50

3.7 Terapie příznaků a doprovodných poruch GIT............................................................51

Závěr...................................................................................................................................57

Seznam použité literatury a zdrojů informací.......................................................................58

Seznam obrázků a tabulek...................................................................................................61

Úvod

Práci zaměřím především na terapii trávicích obtíží volně prodejnými přípravky, neboť

v současnosti dochází ke zvyšující se oblibě samoléčby. Domnívám se, že postižení

trávicími obtížemi je v současnosti stále více aktuální, a to především v důsledku špatné

životosprávy, stresu a nedostatku odpočinku.

8

1 Anatomie a fyziologie trávicího ústrojí

Organizmy mohou vykonávat své životní funkce za přispění energie, kterou získávají

z živin. Pro příjem živin, tekutin, vitamínů a minerálů se vyvinul trávicí systém

= gastrointestinální trakt (GIT). (4, 5)

Funkce trávicího systému:

trávení – mechanické a chemické zpracování potravy;

vstřebávání – přestup látek stěnou GIT do krve nebo lymfy;

přeměna a skladování živin – probíhá především v játrech;

vylučování – odstranění nestrávených zbytků potravy a zplodin metabolizmu.

Trávicí trakt je trubice začínající ústy a končící řitním otvorem. Potrava a další látky se

pomalu sunou celou jeho délkou a jsou postupně rozkládány na jednoduché částice,

které tělo dokáže vstřebat. Jsou to jednoduché cukry rozložené tukové látky,

aminokyseliny, vitamíny, minerály a voda. Po vstřebání využitelných složek se

trávenina vlivem střevních bakterií mění ve stolici a odchází z organizmu. S

trávicí trubicí souvisí další orgány, žlázy, které produkují sekrety nezbytné pro trávení.

Jsou jimi slinné žlázy, slinivka břišní a játra. (4, 5)

1.1 Dutina ústní

Je to prostor ohraničený patrem, rty a tvářemi. Spodní část dutiny tvoří jazyk připojený

svaly k dolní čelisti. V horní i dolní čelisti jsou zasazeny zuby. (7)

Funkce související s trávením:

příjem potravy (sáním či kousáním);

příprava potravy na další zpracování (rozmělnění zuby, zvlhčení, vyrovnání

teploty, začátek trávení škrobů slinnou α-amylázou);

zprostředkování chuti (látky mohou působit na chuťové pohárky až po svém

rozpuštění ve slinách);

tvorba sousta jazykem a zvlhčení a obalení sousta hlenem, který brání poškození

sliznice jícnu při polykání;9

zprostředkování polykacího reflexu.

Funkce nesouvisející s trávením:

nespecifická imunitní ochrana organizmu (lysozym ve slinách má baktericidní

účinky, tvorba IgA – sekrečních protilátek);

artikulace. (4, 5)

1.2 Hltan (pharynx)

Trychtýřovitá trubice dlouhá 12-15 cm, jejíž horní část slouží k dýchání a spodní část

k trávení, má také polykací funkci.

Části: a) nasopharynx – nejširší část, průměr 2,5 cm;

b) oropharynx – ústní část, velké množství lymfatické tkáně;

c) laryngopharynx – hrtanová část hltanu;

d) hrtan přecházející v jícen. (7)

1.3 Jícen (oesophagus)

Má pouze transportní funkci, potrava se pohybuje peristaltickými pohyby do žaludku.

Na konci jícnu se nachází svěrač, který brání zpětnému toku žaludečního obsahu do úst.

(4, 5, 7)

1.4 Žaludek (ventriculus)

Tento dutý vakovitý orgán má obsah průměrně 1,5 litru. Stěna je pokryta výstelkovým

epitelem obsahujícím buňky, které produkují žaludeční šťávu. Ta obsahuje

enzym pepsin (vzniká z pepsinogenu působením HCl), který zahajuje štěpení bílkovin na

jednodušší složky, dále šťáva obsahuje kyselinu chlorovodíkovou. Tato kyselina tvoří

vhodné prostředí pro činnost pepsinu, také ničí bakterie přicházející do žaludku.

Výjimkou je bakterie Helicobacter pylori, která tomuto kyselému prostředí odolá a je

jedním z faktorů vzniku vředové choroby. Důležitou složkou žaludeční šťávy je

i vnitřní činitel umožňující vstřebávání vitamínu B12, který je nezbytný pro správnou

krvetvorbu. (4, 5, 7)

Porušení ochranné bariéry mucinu je také dalším faktorem vzniku vředového

onemocnění. Tato bariéra může být narušena i léčivy, jako jsou například salicyláty,

nesteroidní antiflogistika (NSAID) a kortikoidy.

10

Svalovina žaludku umožňuje pohyby, které promíchávají žaludeční obsah a následně ho

transportují do dvanáctníku. Žaludek a dvanáctník jsou odděleny pylorickým svěračem

(vrátníkem), který propouští tráveninu po malých částech do duodena. (4, 5, 7)

1.5 Dvanáctník (duodenum)

Tato počáteční část tenkého střeva měří přibližně 12 palců (1 palec = 2,5 cm).

Ústí zde vývody žlučových cest a slinivky břišní, díky kterým sem přitéká žluč

a pankreatická šťáva. Těmito sekrety a střevní šťávou dochází k rozštěpení tráveniny na

jednoduché složky, které jsou následně vstřebávány celou délkou tenkého střeva.

Vznikají zde i regulační látky řídící sekreci slinivky břišní a žluče. (5, 7)

1.6 Tenké střevo (intestinum tenue)

Na výše zmíněný dvanáctník navazují další úseky tenkého střeva, jsou jimi lačník

(jejunum) a kyčelník (ileum). Tento nejdelší úsek trávicí trubice měří asi 6 až 7 metrů.

Sliznice je tvořena miliony drobných výrůstků, které se nazývají klky, ty jsou dále

pokryty mikroklky. Tímto způsobem vzniká obrovská plocha střevní stěny, dík níž se

vstřebávají různé chemické látky, jako jsou vitamíny, minerály, ale také voda.

Svalovina jeho stěny posunuje peristaltickými pohyby tráveninu do tlustého střeva.

(4, 5, 7)

1.7 Tlusté střevo (intestinum crassum)

Tlusté střevo neboli tračník (colon) měří přibližně 1,3 metrů a je rozděleno do několika

částí. První je slepé střevo (cékum) na jehož konci se nachází červovitý přívěsek neboli

apendix. Řídký střevní obsah dále přechází do vzestupného tračníku, poté se dostává

jaterním ohybem do příčného tračníku (transversum). Na ten přes slezinný ohyb

navazuje sestupný tračník neboli descendens. Zde se řídká trávenina mění ve stolici

a zahušťuje se. Tento děj je umožněn vstřebáváním vody a minerálních látek. Střevní

obsah se poté dostává do esovité kličky (sigma), na kterou navazuje konečník (rektum).

(4, 5, 7)

11

Žlázy gastrointestinálního traktu:

1.8 Slinivka břišní (pankreas)

Tato žláza se nachází pod žaludkem. Obsahuje exokrinní i endokrinní tkáň. Endokrinní

část produkuje do krve hormony inzulin a glukagon. Exokrinní část vylučuje do

dvanáctníku pankreatické šťávy, obsahující hydrogenuhličitanové ionty a trávicí

enzymy. Těmito enzymy jsou proteázy (štěpí bílkoviny), pankreatická α-amyláza

(štěpí již v ústech naštěpené škroby), pankreatická lipáza (štěpí tuky) a další enzymy.

(4, 5)

1.9 Žlučník (vesica fellea)

Žlučník je dutý orgán hruškovitého tvaru, je uložen na spodní straně jater, na pravé

straně břicha pod žebry. Slouží jako zásobník žluči, která je produkována játry.

Žlučové kyseliny jsou důležité pro trávení a vstřebávání tuků. Žlučník je propojený

s tenkým střevem žlučovým vývodem. Podle množství tuku obsaženého ve stravě je

žluč vypouštěna do tenkého střeva, konkrétně do dvanáctníku. (4, 5, 7)

12

Obrázek č. 1: Popis trávicího traktu (21, 22)

13

2 Onemocnění (poruchy) trávicí soustavy

2.1 Dyspepsie

Dyspepsie je jedním z nejběžnějších souborů příznaků při poruchách trávení.

Mezi tyto obtíže patří:

pocit plnosti a tlaku v břiše;

pocit, že potrava dlouho leží v žaludku;

opakované říhání bez pocitu úlevy;

nauzea;

pachuť v ústech;

pálení žáhy;

nadýmání;

poruchy stolice. (5)

Příčiny této poruchy mohou mít různý původ:

organické – postižení konkrétního orgánu chorobným procesem;

sekundární – vzniká jako projev jiného onemocnění;

funkční – samostatná nemoc, i přes prokazatelné obtíže pacienta nelze

vyšetřovacími metodami zjistit přesnou příčinu těchto obtíží. (5, 12)

Tyto dyspeptické obtíže mohou být akutní či chronické.

Akutní dyspepsie se projevuje především náhlou ztrátou chuti k jídlu, tlakem

v nadbřišku, nauzeou či samotným zvracením, pocitem nadýmání či průjmem.

Nejčastější příčinou jsou infekce a potraviny. V případě infekčního původu je dalším

symptomem zvýšená teplota, tyto obtíže se projevují u více osob, které požily stejné

jídlo, z dyspeptických obtíží převažuje zvracení a průjem. Potravinový (alimentární)

původ je také častý, projevuje se i u jinak zdravých lidí. Není způsoben bakteriemi ve

zkaženém jídle, je především projevem individuální tolerance každého z nás.

Tuto toleranci ovlivňuje psychika nebo únava. Pokud nedojde ke zvracení, potrava leží 14

dlouho v žaludku. Při rychlém průchodu potravy trávicím traktem naopak dochází

k průjmu. Prevencí proti těmto potížím je pravidelná strava, nepřejídat se, omezit tučná

jídla a alkoholické nápoje. Léčebným opatřením je především dieta, dostatečný příjem

tekutin, důležité je omezit kávu a perlivé nápoje, které dráždí žaludek. Po několika

dnech potíže vymizí. (5, 12)

Chronická dyspepsie se projevuje stejnými obtížemi, které ale probíhají několik měsíců

i let. Pokud je lékařskými diagnostickými metodami vyloučena organická příčina,

označujeme tuto poruchu jako funkční dyspepsii. Je to vlastně porucha regulace

jemných funkcí trávicího systému, orgánová neuróza. Příčiny této nemoci nejsou přesně

objasněny, řadíme ji spíše mezi psychosomatická onemocnění. Tuto poruchu především

vyvolává souhrn negativních událostí, které by samy o sobě nezpůsobily pacientovi

žádné problémy. Funkční dyspepsie má různé klinické projevy podle převládajících

symptomů. Jedním z těchto projevů je dráždivý žaludek, pacient má sice dobrý apetit,

ale pociťuje bolestivý tlak v břiše a obává se proto najíst. Druhým typem funkční

dyspepsie je tzv. chabý žaludek, pacient má pocit „žaludku na vodě“, nemá chuť k jídlu,

pociťuje tlak v nadbřišku a málo se stravuje. Charakteristická pro oba typy je

nesnášenlivost některých složek stravy, především česneku a cibule. Pro léčbu

chronické dyspepsie je důležité jak důkladné lékařské vyšetření trávicího traktu, tak

psychoterapeutické vyšetření. Pacient by měl také dodržovat pravidelný režim, prospívá

změna prostředí a kolektivu, důležitá je i přiměřená fyzická aktivita.

(5, 12)

2.2 Pálení žáhy (pyróza)

Jedná se o pálení za dolní třetinou hrudní kosti, které může přecházet do hrudníku.

Většinou jsou tyto potíže krátkodobé, u některých lidí k nim však dochází často, po

každém jídle, nebo pokud dlouho leží. Tato chronická porucha už je onemocněním

nazývaným refluxní ezofagitida. Jde o zánět jícnu, který je vyvolán zpětným tokem

žaludeční šťávy z žaludku do jícnu. Velké množství žaludeční šťávy dráždí sliznici

jícnu, při častém opakování potíží dochází ke změnám na sliznici jícnu a to i v hlubších

vrstvách jeho stěny. Toto poškození může být nevratné. (5)

Touto komplikací zánětu jícnové sliznice je konkrétně takzvaný Barrettův jícen. Takto

poškozená plocha se nachází především poblíž oblasti přechodu mezi jícnem 15

a žaludkem. Vyznačuje se přeměnou sliznice dolní části jícnu na typ sliznice, která se

normálně nachází pouze ve sliznici střev (intestinální metaplazie). Tento stav je nutné

sledovat, neboť pacientům hrozí zvýšené riziko rakovinového onemocnění jícnu.

(13, 14)

Toto jsou fotografie fyziologické sliznice jícnu a sliznice Barrettova jícnu:

Obrázek č. 2: Zdravá sliznice jícnu (23) Obrázek č. 3: Barrettův jícen (24)

Před pronikáním kyselého obsahu žaludku do jícnu je organismus chráněn mnoha

mechanismy:

1. Samočisticí schopnost jícnu se projevuje stahy jeho svaloviny, které vypuzují do

žaludku zbytky stravy a pronikající kyseliny. (5)

2. Pronikání obsahu žaludku zpět do jícnu brání dolní jícnový svěrač. Je to svalovina ve

stěně jícnu, která má stálé napětí a uzavírá tak konec ezofágu. Jeho napětí ovlivňuje

řada látek, kladně i záporně. Tonus svěrače snižují tuky, čokoláda, citrusy, káva,

kouření, alkohol, zvýšená hladina progesteronu v těhotenství, a některá léčiva, například

nitroglycerin. Naopak na zvýšení tonu svěrače má vliv bílkovinná strava a alkalické

látky. (5)

3. Sekrece slin je také jedním z ochranných faktorů. Sliny obsahují velké množství látek

snižujících kyselost (bikarbonátů), které pomáhají neutralizovat kyselou žaludeční

šťávu. Tvorba slin a frekvence polykání se snižuje během spánku, z tohoto důvodu

způsobuje noční reflux pacientovi mnohem větší potíže. (5)

16

4. Mezi faktory, které snižují antirefluxní mechanismy, patří i zvýšení nitrobřišního

tlaku při práci v předklonu nebo při zvedání těžkých věcí. Během těhotenství může

vyvolávat tyto potíže tlak zvětšující se dělohy. (5)

5. Mezi léčiva, která vyvolávají reflux, patří také bisfosfonáty. Jedná se o skupinu léčiv

užívající se k terapii osteoporózy (zabraňují úbytku kostní hmoty). Dráždění sliznice

jícnu a žaludku vzniká v důsledku nesprávného užívání těchto léčiv. Správně by měl

pacient setrvat ve vzpřímené poloze 30–60 minut po užití přípravku a měl by jej zapít

plnou sklenicí vody. (17)

Při častém výskytu pyrózy je nutné vyhledat gastroenterologa, kvůli možným změnám

na stěně jícnu. Pacient by se měl vyvarovat jídel a nápojů, která mu potíže způsobují, při

občasných potížích je možné užít antacida (léčiva snižující překyselení žaludečního

obsahu). Dále by pacient neměl zvedat těžká břemena a neměl by zbytečně namáhat

břišní oblast. (5)

2.3 Vředová choroba (peptická choroba)

Toto onemocnění žaludku a dvanáctníku patří k nejčastějším onemocněním

gastrointestinálního traktu. Trpí jím především lidé v produktivním věku a vyskytuje se

přibližně u 5% naší populace. (1, 2, 5)

Charakter onemocnění:

Tento kruhovitý slizniční defekt zasahuje do různé hloubky postižených orgánů.

Nejčastěji se vyskytuje v oblasti malého zakřivení pylorické části žaludku a v bulbu

duodena (začátek dvanáctníku). (1, 2, 5)

Průměrná velikost vředu (ulcus) je 1

cm. Pokud je zvolena správná léčba,

vředy se velmi dobře hojí. Při hojení

vzniká jizva a okolní tkáň přerůstá přes

místo postižení. Tato jizva může

způsobovat komplikace svým

svrašťováním, které deformuje stěny

žaludku či dvanáctníku. (1, 2, 5)

17Obrázek č. 4: Schéma žaludku a duodena (25)

Příčiny vzniku vředů:

Vznik vředu je podmíněn přítomností kyseliny chlorovodíkové (HCl) v žaludeční šťávě.

Tato kyselina aktivuje enzym pepsin. Při poškození sliznice pak pepsin způsobuje její

samonatrávení a tím umožňuje vznik vředu.

Dalším stěžejním faktorem ovlivňujícím vznik vředů je přítomnost bakterie

Helicobacter pylori v žaludku. Tato bakterie je zodpovědná za zánět (gastritidu)

žaludku, který způsobuje oslabení přirozené ochranné vrstvy žaludeční stěny. Oslabená

sliznice pak snadno podléhá natrávení žaludeční šťávou. Helicobacter pylori je

lidskou bakterií, která se do našeho organismu dostává ústy. Její charakteristickou

vlastností je její vysoká odolnost vůči kyselému prostředí. V žaludku se zavrtává do

slizničního hlenu v záhybech sliznice a proniká do jejích buněk. Díky své extrémní

odolnosti je její vymícení (eradikace) obtížné. Tato odolnost je způsobena schopností

vypouštět amoniak do svého okolí. Amoniak, který je zásaditou látkou, pak

neutralizuje HCl. Tato kyselina jinak bakterie ničí.

Žaludeční vředy způsobuje také perorální (p.o.) užívání kortikoidů, především

dlouhodobé. Kortikoidy mají silný protizánětlivý účinek, který spočívá v blokaci

mediátorů zánětu. Mezi tyto mediátory patří prostaglandiny, tkáňové působky, které se

nachází v žaludeční sliznici. Tu ochraňují před agresivními vlastnostmi kyseliny

chlorovodíkové. Při blokování jejich syntézy tedy dochází k oslabení ochranné vrstvy

žaludeční stěny a následnému vzniku vředů. (1, 2, 5, 10)

Mezi další příčiny patří reflux žluče, poruchy prokrvení orgánů, kouření, alkohol, káva,

genetické faktory a stres. (1, 2, 5, 10)

Projevy onemocnění:

Typická je bolest v oblasti nadbřišku, která může vyzařovat do všech směrů.

U žaludečních vředů se bolest objevuje v různém časovém odstupu od jídla, podle toho,

v jaké části žaludku se vřed nachází. Může docházet ke zvracení žaludečních šťáv,

pálení žáhy či pocitu kyselosti v ústech. Pacient bývá velmi unavený a více spí.

U vředů duodena se bolest objevuje s odstupem 2 a více hodin po jídle a také pokud

pacient dlouho nejedl. Bolest se zmírní či úplně odezní po požití potravy či vody.

(5, 10)

18

Komplikace peptických vředů:

Komplikace nejsou nijak časté, mohou však pacienta ohrozit na životě.

Nejčastějším případem je krvácení z vředu. Může se projevovat zvracením krve či krev

může odcházet stolicí. Stolice je černá, neboť krev v ní obsažená je natrávená.

Konzistence stolice bývá řidší. Často je krvácení vyvoláno léčivy, která obsahují

kyselinu acetylsalicylovou, dále antirevmatika (léčiva určená k léčbě onemocnění

kloubů). Další komplikací bývá prasknutí (perforace) vředu. Dochází k němu, když

vřed pronikne do hlubších vrstev stěny žaludku, která pak reaguje s dutinou břišní.

Následkem této komunikace mezi dutinou břišní a žaludkem je silná a prudká bolest,

dochází také k zánětu pobřišnice. Tento stav se musí řešit okamžitou operací, jelikož

ohrožuje pacientův život. (5, 10)

2.4 Zvracení (vomitus)

Zvracení není onemocněním samo o sobě, ale je důležitým příznakem mnoha poruch

trávicího traktu. Při zvracení dochází k reflexním stahům svalstva bránice, břišní

a žaludeční stěny. Těmito stahy je vypuzován obsah žaludku směrem k dutině ústní.

Hlavním centrem tohoto procesu je centrum pro zvracení v prodloužené míše. Při jeho

podráždění jsou vysílány signály k žaludku a bránici. K samotnému podráždění centra

může dojít několika mechanismy, signály pocházejícími z mozku, orgánů GIT,

z vnitřního ucha nebo mohou být podrážděna chemická čidla centra pro zvracení

látkami kolujícími v krvi. (5)

Příčiny zvracení:

Vomitus má mnoho příčin. Můžou to být důvody psychické, jako je pohled na ošklivou

věc nebo velmi stresová situace. Zvracení je také časté u těhotných žen a chronických

alkoholiků. (5)

Jednou z nejčastějších příčin je však požití nevhodně složené stravy či přejídání, což

může být způsobeno i kvalitní nezávadnou stravou. Závažné je zvracení po požití stravy

zkažené či infikované bakteriemi nebo jejich toxiny. Krátce po jídle dojde ke zvracení,

jež často doprovází náhlý průjem. Jedná se o otravu potravinami. Pokud tento stav

neustává nebo se příznaky zhoršují, je nutné vyhledat lékařskou pomoc. Mohlo by dojít

19

ke kolapsu celého organismu v závislosti na velkých ztrátách tekutin a minerálních

látek. (5)

Zvracení může být vyvoláno i některými léky, například antibiotiky, léčivy

používanými k léčbě kloubních onemocní a při dlouhodobém užívání Digoxinu.

Je také příznakem organického onemocnění trávicího traktu. Mezi takové nemoci

patří například žlučníková či ledvinová kolika a akutní zánět slinivky břišní. V těchto

případech zvracení nepřináší nemocným žádnou úlevu. K vomitu s následnou úlevou

dochází u pacientů trpících vředovou chorobou dvanáctníku či žaludku. Úleva je tak

značná, že si nemocní často sami vyvolávají zvracení. (5)

Zvracení může být prvním symptomem zánětu slepého střeva. Tento zánět je

doprovázen bolestí v pravé dolní polovině břicha. (5)

Mezi další onemocnění, které se projevují také vomitem, patří onemocnění jater

a žlučových cest, zvýšení nitrolebního tlaku, migréna, poruchy v oblasti vnitřního ucha.

Ve vnitřním uchu se nachází centrum rovnováhy, z něhož se přenáší impulsy do centra

pro zvracení. U některých lidí tedy způsobují zvracení kinetózy (vomitus vyvolaný

pohybem dopravního prostředku). (5)

Zvláštním případem je zvracení krve, která může být buď jasně červená, tmavě červená

nebo černá. Černá barva vzniká působením kyseliny solné na krevní barvivo. Při

zvracení krve je postižen jícen, žaludek či dvanáctník. Nejčastějším původem tohoto

projevu je požití léků s obsahem salicylátů. Vyvolávají malé poškození sliznice

žaludku, ze kterého se uvolňuje větší množství krve. Tento efekt může mít i alkohol.

Proto je povinností lékárníka či farmaceutického asistenta informovat pacienta, který si

koupil lék s obsahem salicylátů, o nebezpečí kombinace těchto léčiv s alkoholickými

nápoji z důvodu potencování (sčítání) nežádoucích účinků látek na žaludeční sliznici.

Dalším zdrojem krvácení bývá peptický vřed žaludku nebo dvanáctníku. Při

každém zvracení krve by měl pacient vyhledat lékaře, i malá ztráta krve se může

zvětšovat a ohrožovat nemocného na životě. (5)

20

2.5 Průjem (diarhea)

Průjem je charakteristický častým vylučováním řídké stolice. Nejedná se o samostatnou

nemoc, nýbrž o příznak onemocnění či poruchy. (2, 5)

Konzistence stolice je závislá na obsahu vody. Jestliže obsahuje méně než 80 % vody, je

formovaná. Se zvyšujícím se obsahem vody konzistence klesá, při 90 % a více je stolice

řídká až vodnatá. Při průjmu je porušeno vstřebávání vody a dalších látek ze střeva do

krevního oběhu, naopak jsou tyto látky vylučovány z krevního oběhu do střeva. (2, 4,

5)

Z tráveniny, přicházející do tenkého střeva z žaludku, jsou pomocí klků vstřebávány

živiny, vitamíny a minerály. Dále v tenkém střevě dochází ke vstřebávání asi 90 %

tekutin. Během dne se objem tekutin, procházející střevem, pohybuje kolem 8 až 9 litrů,

z nichž se do stolice dostává 100–200 ml. Z tenkého střeva do tlustého přechází

přibližně 1,5 litru, tlusté střevo je schopno zpracovat i dvojnásobek tohoto obsahu.

(2, 4, 5)

K průjmu dochází z mnoha různých příčin.

Během infekčních onemocnění dochází k reakci organismu, při níž převažuje sekrece

nad absorpcí. Je vyvolán bakteriemi a jejich toxiny, viry či prvoky. Na průběh průjmu

nemá vliv příjem potravy, v extraktu nejsou přítomny známky hnisu ani krve. Většinou

jde o krátkodobý průjem, který po několika dnech vymizí. V těžších případech však

může být průběh onemocnění velmi vážný, ohrožuje pacienta na životě a je nutná

hospitalizace. Záleží tedy především na původci infekce.

Další příčinou je porucha motility (pohyblivosti) střeva. Během ní prochází trávenina

traktem příliš rychle, čímž je omezena schopnost vstřebávání tekutin. Nejčastější

příčinou je dráždivý tračník, choroby střev a některé léky. Těmi jsou například

prokinetika, která zvyšují střevní pohyblivost.

Osmotická aktivita látek je také příčinou některých průjmů. Jsou to nevstřebatelné

látky, které v sobě zadržují vodu. Mezi tyto látky patří například umělá sladidla, léky na

snižování kyselosti žaludku (antacida) a osmotická projímadla.

Příčinou může být i porucha vstřebatelnosti látek běžně přijímaných stravou

(příkladem je celiakie).

Průjem může nastat i po užívání systémových antibiotik, z důvodu vymícení střevní

mikroflóry. Tento problém lze napravit užíváním probiotik.21

Poslední skupinu tvoří exsudativní, zánětlivý průjem. Ten je typický pro postižení

sliznice nádorem či vředem. Tvoří se při něm hlen, dochází i k prosakování krve do

střeva. (2, 4, 5)

Průjem se liší i délkou trvání.

Akutní průjem je charakteristický náhlým vznikem a krátkou dobou trvání (v řádu

několika dní). Může být infekční i neinfekční. Zdrojem neinfekčního průjmu jsou

především potraviny, potravinové alergie či léčiva (širokospektrá antibiotika). Střevní

infekce vznikají především ze špinavých rukou. Zdrojem je nemocný člověk, případně

bacilonosič. Jde o takzvané alimentární infekce, přenosné potravou. Zdrojem nákazy

může být i znečištěná voda. Inkubační doba je maximálně týden. Prevencí

akutních průjmů je především hygiena rukou před jídlem, jíst pouze omyté či tepelně

upravené jídlo, vyhýbat se rychle se kazícím potravinám (majonézové výrobky,

uzeniny). (5)

Chronický průjem začíná většinou pozvolně častějším vyprazdňováním. Může být

projevem vážných onemocnění a nemocný by měl navštívit lékaře. Tento jev je velmi

častý při funkčních poruchách tlustého střeva. Projevuje se u méně psychicky odolných

lidí při stresově náročných situacích. Tyto poruchy se také označují jako dráždivý

tračník.

Chronickým průjmem se vyznačuje i nesnášenlivost mléčného cukru (laktózy).

Podstatou je nepřítomnost enzymu laktázy ve sliznici tenkého střeva, který štěpí laktózu

na dva monosacharidy. Tato porucha může být vrozená či získaná v průběhu života,

nejčastěji po průběhu střevního infekčního onemocnění. Nerozštěpený a nevstřebaný

mléčný cukr se dostává z tenkého do tlustého střeva, kde podléhá štěpení střevními

bakteriemi, což má za následek vznik organických kyselin, které dráždí střevo.

Následkem je nadýmání a průjem. (5)

2.6 Zácpa (obstipace)

Je to obtížné vyprazdňování (defekace) tuhé stolice či nemožné spontánní

vyprazdňování. Při tomto procesu jsou z těla odstraňovány nestrávené složky potravy,

střevní bakterie a odumřelé buňky, odchází i střevní plyny. (5)

22

O konzistenci stolice rozhoduje množství přítomné vody. Při dostatečném pitném režimu

se voda vstřebává v tenkém střevě a vyloučí se močí. Naopak při nedostatečném pitném

režimu získává organismus vodu díky její zvýšené resorpci v tlustém střevě a stolice se

tím zahušťuje. (5)

Důležitý je také množství vlákniny obsažené ve stravě. Vláknina je nestravitelná část

potravy rostlinného původu. Po chemické stránce se jedná o polysacharid, který zvyšuje

objem stolice a tím urychluje její odchod, tudíž slouží jako prevence zácpy. Rozpustná

vláknina na sebe váže nadbytečnou vodu ve střevech, bobtná a tak zvětšuje objem

stolice, zároveň ji i změkčuje. Vyprazdňování je tudíž častější a pravidelnější. Kromě

vody váže také cholesterol, čímž pomáhá ve snižování jeho hladiny v krevním oběhu,

a tudíž působí preventivně proti ateroskleróze. Rozpustnou vlákninu obsahují hlavně

ovoce a zelenina, dále luštěniny a ořechy. Nerozpustná vláknina také váže vodu, ale

nebobtná. Dále váže rakovinotvorné látky, toxiny, cholesterol a odumřelé střevní buňky,

čímž střevo především čistí. Je obsažena v obilninách a zrnech. Vláknina nemá

žádnou výživnou hodnotu, nevstřebává se a prochází střevem nezměněna. Je

významnou prevencí zácpy, nádorového onemocnění tlustého střeva a konečníku

a kardiovaskulárních potíží. (5)

Defekaci lze rozdělit na 3 fáze:

1. Fáze ohlašovací je charakteristická posunem střevního obsahu do konečníku.

Nejčastěji k němu dochází po jídle, kdy naplnění žaludku vyvolá gastrokolický reflex,

čímž se střevní obsah posune a vyvolá v konečníku nucení na stolici.

2. Vypuzovací fázi charakterizují koordinované pohyby svalstva břišní stěny, dna

pánevního a hladkého svalstva střev.

3. Následuje samotná defekace. (5)

Příčiny zácpy:

Akutní zácpa se vyskytuje u jinak zdravých lidí při změně prostředí, kdy jsou narušeny

jejich normální podmínky vyprazdňování. Návratem do jejich běžného prostředí se

zácpa samovolně upraví. Pokud se ale vyskytují bolesti břicha, je třeba vyhledat lékaře,

protože existuje možnost výskytu nějakého onemocnění.

Zácpa se též objevuje jako příznak jiného onemocnění. Tento stav označujeme jako

zácpu organickou, která je důsledkem anatomických změn v tlustém střevě. Mezi tyto

23

změny patří například střevní ileus, počínající nádorové onemocnění, zánětlivé procesy

či pooperační změny, ale také bolestivé procesy na konečníku (trhlinky, zánět).

Sekundární obstipace vzniká v důsledku výskytu onemocnění nepostihující střevo.

Jedná se o vředovou chorobu žaludku a duodena, gynekologické onemocnění a choroby

močových cest.

Zácpa jako samostatné onemocnění vzniká útlumem defekačního reflexu. Jedná se

o obstipaci návykovou (habituální). Pacient tedy vědomě potlačuje nucení na stolici.

Důvodem jsou především psychologické faktory, jako jsou stud či nevyhovující

hygienické zařízení, ale i vysoké pracovní nasazení a nemožnost vykonání defekace.

Tento typ obstipace vzniká často v dětství a dospívání, může se však objevit kdykoliv

v průběhu života.

Spastická zácpa se vyskytuje u onemocnění dráždivého tračníku. Vyznačuje se

narušenou regulací nervů ve sliznici tlustého střeva. I když se jedná o poruchu orgánu,

spastická zácpa se odlišuje především stálými křečovitými bolestmi břicha. Kvůli těmto

křečím je defekace bolestivá, obtížná a frekvence malá. Stolice je kouskovaná, někdy

stužkovitá (ve formě pentlice).

Tento druh obstipace se však může vyskytnout i v souvislosti s nadměrným užíváním

projímadel, která střevo dráždí, narušují jeho přirozenou peristaltiku a tím způsobují

takzvanou druhotně spastickou zácpu. Někteří lidé, především laici, se mylně

domnívají, že stolice musí být denně a její objem musí odpovídat množství přijaté

potravy. Pokud to tak není, užívají projímadla. Projímadla však střevo vyprázdní a jeho

opětovné naplnění trvá určitou dobu. Když tedy další den nedojde ke stolici z důvodu

nenaplněného střeva, tito lidé opět užijí projímadlo, čímž si mohou vypěstovat syndrom

líných střev (porucha vyprazdňování stolice charakteristická sníženou peristaltikou

tenkého a tlustého střeva). Pacient je pak odkázán na stálé užívání laxativ (projímadel),

léčba tohoto syndromu je velmi obtížná a zdlouhavá. (2, 5)

2.7 Nadýmání (plynatost)

Jde o zvýšenou tvorbu plynů v trávicím traktu, které se nedostatečně vstřebávají nebo

neodchází přirozenou cestou ven. Většinou jde o krátkodobý problém například po

dietní chybě. Jestliže se nadýmání opakuje častěji, hovoříme o plynatosti. Určité

množství plynu je v gastrointestinálním traktu přítomno vždy. Je tvořeno spolykaným

24

vzduchem, difuzí krevních plynů do trávicího traktu a plynem vznikajícím při

rozkladných procesech během trávení. (5)

Vnímání nadýmání je individuální. Lidé s dráždivým střevem vnímají normální obsah

plynu jako nadměrnou plynatost. Spolehlivým měřítkem je odchod plynů. Větší míru

odchodu plynů označujeme jako plynatost neboli meteorismus.

Mohou nastat i případy, kdy je ve střevech velká plynná náplň, ale plyny odchází

minimálně či vůbec ne. Jde o střevní uzávěr čili ileus. Tento stav je akutní a vyžaduje

lékařský zásah.

U některých nervově labilních žen se vyskytuje zdánlivá plynatost se vzedmutým

břichem, tento stav ale není způsoben nadměrnou přítomností plynu, nýbrž stažením

zádového svalstva. Tím dojde k prohloubení páteřního zakřivení a k efektu neplynového

vzedmutí břicha. Zvýšené nadýmání má mnoho příčin. Dochází k němu při zánětlivých

procesech ve střevech i u nádorových onemocnění. Příčiny se mohou vyskytovat také

mimo tlusté střevo. Jedná se například o meteorismus způsobený onemocněním slinivky

břišní, o porušení vstřebávání v tenkém střevě či o komplikaci po chirurgickém zákroku

v dutině břišní. Množství plynu ve střevě kolísá za normálních okolností mezi 400 až

1200 ml za den, odchod plynů se průměrně odehrává 14x. Většina plynu pochází ze

spolykaného vzduchu, malá část vzniká bakteriální fermentací (kvašení). Při zvýšeném

příjmu sacharidů, bílkovin a vlákniny v potravě dochází k hnilobným a kvasným

procesům ve střevě, které jsou následovány nadměrnou flatulencí (odchodem plynů).

V tomto případě je přítomen i zápach způsobený činností bakterií. (2, 5)

Neboť hlavní příčinou plynatosti bývá především nevhodná strava, první volbou by

měla být změna jídelníčku. Mezi nadýmavé potraviny patří především luštěniny, cibule,

čerstvé kynuté těsto, bílkovinná strava (maso). U některých lidí je příčinou nedostatek

laktázy, enzymu, který štěpí laktózu (mléčný cukr).

Další příčinou může být nedostatečné vylučování trávicích šťáv (žaludeční šťáva, sekret

pankreatu, žluč, střevní trávicí šťáva). Díky tomu je štěpení bílkovinné stravy obtížné

a nestrávené proteiny podléhají hnilobným procesům v tlustém střevě, což způsobuje

tvorbu hnilobně páchnoucích plynů.

Důležitá je úprava životosprávy, častější a menší porce jídla, důkladné rozžvýkání,

dodržování pitného režimu (nesycené nápoje), přiměřená fyzická aktivita. (5)

25

3 Terapie poruch trávení

3.1 Terapie dyspeptických obtíží

Léčba dyspeptických poruch se liší podle původu a projevů potíží, které jsem popsala

v kapitole onemocnění trávicí soustavy.

Nefarmakologická léčba:

Nejdůležitější je upravit životosprávu. To znamená dodržovat spánek, odpočinek

i pravidelné stravování. Co se týče stravy, důležitá je dieta. To znamená nepřejídat se,

nejíst tučná jídla, vynechat sycené nápoje a alkohol. V případě intolerance laktózy je

nutné výrazně omezit mléčné výrobky. V mnoha případech pacientovi postačí

dodržovat tato dietní opatření a není nucen užívat léčiva. Další neméně důležitou

součástí léčby je psychoterapie, jelikož nevykompenzovaný stres a psychické

problémy se často projevují gastroenterologickými obtížemi. Prospěšná je změna

kolektivu a prostředí, věnování se zálibám či přiměřená tělesná aktivita. (4, 6, 11)

Farmakologická léčba:

Prokinetika

Mechanismus účinku:

Normalizace či zrychlení pohyblivosti trávicího traktu, dochází k rychlejšímu

vyprázdnění žaludku a následnému rychlejšímu postupu tráveniny tenkým a tlustým

střevem. Zvyšují také tonus (napětí) dolního jícnového svěrače, díky čemuž se potrava

nevrací z žaludku do jícnu. (6)

Účinná látka:

DOMPERIDON

Indikace:

Dyspepsie s pomalým vyprazdňováním žaludku, refluxní ezofagitida.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na domperidon, nádorové onemocnění hypofýzy, krvácení do trávicího

traktu, neprůchodnost žaludku a střev, porušení stěn trávicího traktu, u dětí do 12 let

a s hmotností pod 35 kg, porucha funkce jater a ledvin, těhotenství, během kojení nutná

konzultace s lékařem.

Nežádoucí účinky:

26

Únava a ospalost, které postupem léčby ustoupí. Méně obvyklé jsou křeče GIT.

Dávkování:

Dospělí a děti starší 12 let a mající nad 35 kg užívají 10 mg (1 tableta) 15-30

minut před jídlem až 4 krát denně. Bez doporučení lékaře užívat max. 14 dní.

Přípravky:

Motilium por tbl flm (6, 20)

METOCLOPRAMID

Indikace:

Poruchy motility horní části GIT, nauzea a zvracení při migréně, po operacích,

preventivně u terapie onkologických onemocnění.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na přípravek, krvácení do GIT, kojící a těhotné ženy, děti do 1 roku.

Neužívat při stavech, kdy zesílení motility GIT ohrožuje pacientův zdravotní stav.


Únava, ospalost, bolesti hlavy, nevolnost či zvracení, poruchy menstruačního cyklu,

deprese.

Dávkování:

Užívá se 10 mg metoclopramidu 3x denně, 30 minut před jídlem. U injekční formy se

také aplikuje 10 mg v jedné dávce, účinek nastává do 2 minut. Děti užívají 0,15 mg na

1 kg hmotnosti, maximálně však 0,5 mg na kg hmotnosti. Odstup mezi dávkami by měl

být 6 hodin.

Přípravky:

Cerucal tbl, inj

Degan tbl, inj (20)

ITOPRID

Indikace:

Pocit plného žaludku, pálení žáhy, nauzea, zvracení.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na přípravek, krvácení do GIT, poškození orgánů GIT, těhotenství

a laktace.


Alergie, průjem, bolest břicha, bolest hlavy, sedativní účinky.

Dávkování:27

Užívá se 3x denně 50 mg před jídlem. Délka terapie závisí na stavu pacienta a názoru

lékaře.

Přípravky:

Itoprid PMCS tbl

KINITO tbl (20)

Trávicí enzymy


Zlepšují trávení při poruchách funkce žaludku, pankreatu a při sekundárních poruchách

tenkého a tlustého střeva.

Účinná látka:

PANKREATIN

Indikace:

Jedná se o směs 3 enzymů. Lipáza umožňuje trávení tuků, amyláza umožňuje trávení

škrobu a proteáza je zodpovědná za trávení bílkovin. Pankreatin se tedy využívá při

léčbě dyspepsie charakterizované pocitem přesycení, nadýmáním a zhoršeným

trávením. Dále se využívá k substituční terapii při chronickém zánětu pankreatu

a žlučníku se žlučovými kameny.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na pankreatin, akutní zánět pankreatu, v období těhotenství a kojení pouze

na doporučení lékaře.


Bolest břicha, nauzea či nadýmání, jsou to ovšem ojedinělé příznaky.

Dávkování:

Dávky se udávají podle obsahu lipázy v mezinárodních jednotkách, v jedné dávce by

mělo být 10 000 jednotek tzv. Evropského lékopisu IUPhE, při substituční terapii lze

zvýšit dávku na 25 000 IUPhE v jedné dávce. Dospělí i děti užívají 1-2 tobolky,

dražé či tablety denně s jídlem nebo po něm. Po 5-10 dnech neustupujících obtíží

by měl pacient konzultovat problém s lékařem. (6)

Přípravky:

Kreon 10 000 por cps etd

Kreon 25 000 por cps etd

Pankreolan forte por tbl ent

Pangrol 20 000 por tbl ent

28

Panzynorm forte-N por tbl flm

Panzytrat 25 000 por cps dur (6, 20)

TAKADIASTÁZA

Indikace:

Tento enzym usnadňuje trávení škrobů (amyláza). Používá se tedy při poruše trávení

škrobů, luštěnin, ovoce a zeleniny.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na takadiastázu (takazidázu). Podání dětem mladším 3 let.


Ojediněle kožní alergické reakce, rýma, kašel, vzácně laryngospasmus.

Dávkování:

Dospělí a mladiství nad 12 let věku užívají 6 000–18 000 mezinárodních jednotek

(1–3 dražé) 3 krát denně, děti mezi 3–12 lety věku užívají 6 000 mezinárodních

jednotek (1 dražé) 3 krát denně. Užívání je možné s jídlem nebo po něm. Pokud potíže

neodezní do 5–10 dnů, doporučíme pacientovi konzultaci s lékařem. (6)

Přípravky:

Orenzym por tbl obd

Pancreolan forte (6, 20)

LAKTÁZA

Indikace:

Je to enzym zajišťující trávení mléčného cukru – laktózy. Používá se tedy při intoleranci

laktózy v dospělosti.

Kontraindikace:

U kojenců a dětí do 3 let věku.


Může se vyskytnout bolest v oblasti břicha, nauzea nebo nadýmání.

Dávkování:

Dospělí užívají dávku 3000–4000 FCC laktázových jednotek před jedním jídlem. Toto

množství umožňuje trávení přibližně 10 gramů laktózy. Dávku je možné v případě

potřeby zdvojnásobit, maximální denní dávka by však neměla překročit 32000 FCC

laktázových jednotek. Jedná se o parafarmaka. (6)

29

Přípravky:

Laktáza 3500 tbl.

LactaNON tbl. (6, 20)

PROTEOLYTICKÉ, AMYLOLYTICKÉ A LIPOLYTICKÉ ENZYMY

Indikace:

Tyto enzymy umožňují snadnější trávení bílkovin, škrobů a tuků. Používají se k léčbě

dyspepsií, které se projevují pocitem plnosti a nadýmáním.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na obsahové látky, akutní pankreatitida, v době těhotenství a kojení je

podání možné po konzultaci s lékařem.


Může se objevit bolest břicha, nadýmání či nauzea.

Dávkování:

Je doporučené výrobcem. Jedná se o parafarmaka, užívají se vždy při jídle. (6)

Přípravky:

Gastroval tob.

Lepicol Plus trávicí enzymy

BioEnzyme komplex cps. (6, 20)

K léčbě dyspepsií se užívají také deflatulencia, která budou popsána v kapitole Terapie

nadýmání.

3.2 Terapie refluxní ezofagitidy a pálení žáhy

V léčbě se uplatňují jak léčiva, tak nefarmakologická opatření.


Jedná se především o změnu režimu. Nemocný by neměl zvedat těžká břemena

a namáhat břišní lis. Stěžejní je dodržování diety. Pacient by neměl konzumovat tučné,

sladké a kynuté potraviny. Důležité je také vyvarovat se alkoholu, kávy, kolových

limonád a citrusových džusů. Toto onemocnění také výrazně zhoršuje kouření. (5, 6, 8)

30


Antacida


Neutralizace kyseliny chlorovodíkové v žaludku. K tomu dochází buď chemickou

reakcí za vzniku solí (resorbovatelná antacida), nebo vazbou kyseliny chlorovodíkové

na aktivní (adsorpční antacida) povrch léčiva. Antacida jsou systémová či

nesystémová. Tato skupina léčiv se také terapeuticky využívá při funkční dyspepsii

a v počátečních stádiích vředové choroby. Mohou zbarvovat stolici do bíla.

Nedoporučují se podávat pacientům s onemocněním ledvin z důvodu hromadění iontů

v organismu. Tyto látky dále ovlivňují (snižují) vstřebávání a účinek ostatních léčiv

díky svému adsorpčnímu povrchu a neutralizaci kyselé HCl. Z tohoto důvodu je nutné

udržet odstup od podání jiných léčiv alespoň 2 hodiny. (6, 8)

Účinná látka:

ALGEDRAT / HYDROXID HOŘEČNATÝ

Charakteristika:

Algedrat je sloučeninou hliníku. Ty mají sami o sobě obstipační účinky, proto se tato

látka kombinuje se sloučeninami hořčíku, které mají účinek opačný. Řadí se mezi

nesystémová antacida.

Indikace:

Překyselení žaludku, pálení žáhy a funkční dyspepsie.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na tyto sloučeniny. Kontraindikováno je podání dětem do 6 let věku.


Mírná zácpa či naopak průjem v závislosti na koncentraci hlinitých a hořečnatých iontů

v těle.

Dávkování:

Mladiství starší 14 let a dospělí užívají obvykle 1,2–2,4 gramů (tedy jeden sáček, jednu

tabletu či jednu polévkovou lžíci suspenze). Děti ve věku 6–14 let užívají poloviční

dávku. Maximální denní dávka je 6 jednotlivých dávek. Při dlouhodobém užívání je

nutné informovat lékaře maximálně po 14 dnech užívání. (6)

Přípravky:

Acix tbl

31

Anacid sus

Maalox tbl, sus (6, 20)

HYDROTALCID

Indikace:

Adsorpční nesystémové antacidum určené k úlevě při překyselení žaludku, pálení žáhy

a u funkční dyspepsie.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na hydrotalcid. Podání dětem do 6 let věku.


Mírná zácpa či průjem, pocit plnosti žaludku.

Dávkování:

Dospělí a mladiství starší 12 let užívají 0,5 až 1 gram (1 sáček nebo 1–2 tablety), děti

mezi 6 a 12 lety užívají 0,25–0,5 gramů. Maximální dávka je 6 gramu za den. Pacient

může lék užívat mezi jídly, na noc či při potížích. Při dlouhodobém užívání je nutné

navštívit lékaře. (6)

Přípravky:

Rutacid tbl

Talcid tbl (6, 20)

UHLIČITAN VÁPENATÝ

Indikace:

Toto neutralizační systémové antacidum se používá při terapii překyselení žaludku,

pálení žáhy a funkčních dyspepsií. Reaguje s HCl za vzniku kyseliny uhličité.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na účinnou látku. U dětí do 15 let.


Ojediněle je nežádoucím účinkem zácpa. Při dlouhodobém podávání hrozí vznik

močových kamenů z důvodu hromadění vápníku v organismu. Vznikající oxid uhličitý

(CO2) může dráždit žaludeční sliznici.

Dávkování:

Dospělí a starší 15 let užívají 1–2 tablety (0,6–1,5 gramů) mezi jídly, na noc a při

potížích, maximálně však 6 dávek denně. Při dlouhodobém užívání je nutné být

sledován lékařem. (6)

32

Přípravky:

Rennie tbl

Rennie spearmint bez cukru tbl

Tums tbl

Anacid s uhličitanem vápenatým tbl (6, 20)

HYDROGENUHLIČITAN SODNÝ (jedlá soda)

Charakteristika:

Bílý krystalický prášek rozpustný ve vodě.

Indikace:

Systémové antacidum, používá se při překyselení žaludku.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na jedlou sodu. Díky vysokému množství sodíkových iontů (Na+) by ji

neměli užívat pacienti s onemocněním ledvin a kardiovaskulárními potížemi. Nesmí se

užívat dlouhodobě.


Při rozkladu hydrogenuhličitanu sodného na oxid CO2 může docházet k podráždění

žaludku. Kvůli vysokému obsahu Na+ dochází k zadržování vody v těle a poklesu

krevního tlaku. (9)

Dávkování:

U práškové sody v případě potřeby půl až jednu zarovnanou kávovou lžičku sody zapít

vodou, u tablet se 1–2 tablety zapíjí vodou. (15)

Přípravky:

Vitar soda prášková, Vitar soda tbl. (15)

KYSELINA ALGINOVÁ (alginát sodný)

Charakteristika:

Jedná se o gelotvornou látku, která mění svou strukturu po kontaktu s žaludečním

obsahem. Nejdříve dochází k tvorbě viskózní tekutiny, která se následně změní v gel.

Tento gel poté přilne v tenké vrstvě na povrch sliznice dolní části jícnu a žaludku, také

plave na povrchu žaludečního obsahu. Při průchodu tenkým střevem se gel rozpouští,

nevstřebává se sliznicemi ani není natráven a je vyloučen stolicí. Účinek léčiva po

aplikaci trvá 2–2,5 hodiny. (6)

33

Indikace:

Tlumení potíží způsobených zvýšenou tvorbou žaludečních kyselin.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na kyselinu alginovou. Porucha vyprazdňování žaludku. Neprůchodnost

střev. U dětí mezi 2–6 lety jen na pokyn lékaře.


Nevolnost, zvracení, pocit plného žaludku.

Dávkování:

Dospělí a osoby starší 12 let užívají 200–400 gramů (1 – 2 tablety nebo polévkovou

lžíci suspenze), děti ve věku 6–12 let užívají dávku poloviční. Přípravky se užívají po

jídle a před spaním, odstup od ostatních léčiv 2 hodiny. (6)

Přípravky:

Gaviscon žvýkací tablety

Gaviscon sáčky

Gaviscon liguid peppermint por sus (6, 20)

K terapii acidózy a refluxní choroby lze užít i látky za skupiny antagonistů

H2 – receptorů a inhibitory protonové pumpy. Tyto přípravky budou popsány v ná

sledující kapitole.

3.3 Terapie vředové choroby


Klid na lůžku, vyvarování se stresových situací. Pacient nesmí kouřit, pít alkohol a také

kofeinové nápoje (kofein zvyšuje vylučování HCl). (5, 8)


K terapii vředového onemocnění se používají látky snižující produkci HCl v žaludku,

antiulceróza. Léčivé látky se řadí do dvou skupin. Jsou jimi antagonisté H2 – receptorů

a inhibitory protonové pumpy. Obě tyto skupiny snižují tvorbu a vylučování HCl

v žaludku, mají ovšem rozdílný mechanismus účinku.

Antagonisté H2 – receptorů


Tyto látky se váží na H2 – receptory v žaludeční sliznici, čímž je blokují. Takto dochází

k extrémnímu snížení produkce kyseliny chlorovodíkové, a to jak na bazální, tak na 34

stimulované úrovni. Těmito stimulanty tvorby HCl jsou potraviny, kofein, nikotin

a některé léky (například nesteroidní antiflogistika či kortikosteroidy). Jejich účinek je

dlouhodobější a výraznější než u antacid. (6)

Účinné látky:

RANITIDIN

Indikace:

Pálení žáhy, překyselení žaludku a z toho vyplývající nevolnost.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na ranitidin. Dále je kontraindikováno podání v období těhotenství

a laktace. Také se přípravek nesmí podávat u osob do 16 let věku, u osob mezi 16–18

lety pouze na doporučení lékaře. Při terapii vředového onemocnění se musí vyloučit

maligní (zhoubná) povaha peptického vředu.


Nejčastěji se jedná o kožní vyrážku, bolesti hlavy, popřípadě závratě. Vzácné jsou

změny psychiky. Změnou kyselosti žaludečního obsahu dochází k ovlivnění vstřebávání

jiných léků.

Dávkování:

Pacient užívá 1 tabletu (75 mg) při obtížích. Pokud potíže po první dávce přetrvávají,

lze užít dalších 75 mg za 2–3 hodiny. Maximální denní dávka jsou 2 tablety (150 mg).

Účinek se dostavuje do 30 minut, přetrvává přibližně 9 hodin. Celková doba léčby bez

vědomí lékaře by neměla přesáhnout 5 dní. V případě 150mg v jedné tabletě (receptový

přípravek) užívají pacienti obvykle 2x denně 150 mg nebo 300 mg jednou denně večer

po jídle nebo před ulehnutím k spánku, jiné dávkování určí lékař. (6)

Přípravky:

Ranisan por tbl flm

Ranital por tbl flm (dostupná také injekční forma, užívá se v případě, že pacient není

schopen užívat tablety nebo jako profylaxe překyselení žaludku před celkovou anestezií;

rozhoduje lékař). (6, 20)

FAMOTIDIN

Indikace:

Pálení žáhy, překyselení žaludku a z toho vyplývající nevolnost.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na famotidin. Podání osobám do 18 let věku. Osobám starším 16 let je

35

možné podat přípravky na doporučení lékaře. Podání v období těhotenství a laktace je

možné pouze na pokyn lékaře.


Bolest hlavy, závratě, zácpa, průjem. Vzácně se vyskytují poruchy kardiovaskulárního

systému.

Dávkování:

Pacienti užívají 10 mg (1 tabletu), při přetrvávajících potížích je možné opakovat

podání za 3 hodiny. Maximální denní dávka je 20 mg. Přípravky se nesmí užívat

dlouhodobě bez lékařského dohledu. (6)

Přípravky:

Famosan por tbl flm

Quamatel por tbl flm (6, 20)

Inhibitory protonové pumpy (IPP)


Snižují tvorbu žaludeční HCl blokováním přenosu H+ iontů parietálními buňkami

sliznice žaludku. Jsou to proléčiva, na aktivní formu se mění po kontaktu s prostředím

s nízkým pH. Změnou pH ovlivňují vstřebávání jiných léčiv, je nutný odstup. (6, 8)

Účinné látky:

OMEPRAZOL

Indikace:

Duodenální a žaludeční vředy a eradikace Helicobacter pylori, prevence vředového

onemocnění při podávání nesteroidních antiflogistik, refluxní ezofagitida, funkční

dyspepsie, Zollinger – Ellisonův syndrom (gastrinom vyvolávající zvýšenou produkci

gastrinu a tím zvýšenou produkci HCl a pepsinu). Při vředové chorobě s přítomností HP

se používá specifická trojkombinace léčiv omeprazol + claritromycin

(nebo azitromycin) + amoxicilin, nebo omeprazol + metronidazol + claritromycin

(nebo azitromycin).

Kontraindikace:

Přecitlivělost na omeprazol. Kontraindikováno je současné užívání atazanavirem

(antivirotikum pro celkové použití). Neměl by být indikován dětem.


Bolesti hlavy, nauzea, zvracení (projevuje se tak i předávkování), průjem, zácpa,

alergické reakce na kůži.

36

Dávkování:

Liší se dle záměru terapie. Obvyklá dávka pro dospělé je 10–20 mg (1–2 tablety) jednou

denně. Přípravek se užívá ráno nalačno, pokud pacient už užívá jiné léky, přípravek

s omeprazolem se užívá večer. Samoléčba by měla trvat maximálně dva týdny

a opakovaná po 4 měsících. (6)

Přípravky:

Apo-ome 20 por cps etd

Helicid por cps etd

Loseprazol por cps etd

Omeprazol por cps etd

Ortanol por cps dur (6, 20)

PANTOPRAZOL

Indikace:

Refluxní ezofagitida, prevence gastroduodenálních vředů vzniklých v souvislosti

s užíváním nesteroidních antiflogistik, pyróza.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na pantoprazol. Současné podání s atazanavirem. Podání dětem do 12 let.

Nedoporučuje se užívat v období laktace z důvodu vylučování účinné látky do mléka.


Dyspeptické potíže, bolesti hlavy, alergické kožní reakce.

Dávkování:

Při lehké refluxní ezofagitidě a profylaxi peptických vředů se podává 20 mg (1 tableta)

jedenkrát denně. Při dlouhodobé terapii je nutná kontrola lékařem po 14 dnech, léčba by

měla trvat maximálně 8 týdnů. (6)

Přípravky:

Controloc por tbl ent

Controloc control por tbl ent

Pantoloc control por tbl ent

Nolpaza por tbl ent (6, 20)

ESOMEPRAZOL

Charakteristika:

Jedná se o stereoizomer omeprazolu, který se přeměňuje na aktivní formu až v silně

kyselém prostředí.37

Indikace:

Gastroezofageální refluxní choroba, eradikace Helicobacter pylori, prevence a léčba

vředů vzniklých v souvislosti s užíváním NSAID, léčba Zollinger – Ellisonova

syndromu.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na přípravek. Nesmí se podávat při současné léčbě atazanavirem. Neměly

by ho užívat děti do 12 let pro nedostatek zkušeností.


Bolest hlavy, bolest břicha, GIT obtíže, alergická kožní reakce, poruchy spánku, závrať.

Dávkování:

Osoby od 12 let užívají obvykle 40 mg 1x denně po dobu 4 týdnů. Preventivně se pro

zabránění ezofagitidy užívá 20 mg 1x denně, pacienti bez ezofagitidy také a to po dobu

4 týdnů. K eradikaci Helicobacter pylori se indikuje 20 mg 1x denně a kombinuje se

s příslušnými antibiotiky po dobu 7 dnů. Tobolky se polykají celé a zapíjí se

dostatečným množstvím tekutin. (8, 20)

Přípravky:

Emanera por cps etd

Esomeprazol SANDOZ por tbl ent

Helides por tbl ent (20)

V současnosti jsou nejvýhodnější volbou z hlediska dlouhodobější a výrazněji účinné

terapie pálení žáhy a refluxní ezofagitidy inhibitory protonové pumpy z důvodu

minimálních nežádoucích účinků a silnějšího působení.

38Obrázek č. 5: Mechanismus působení IPP na sekreci HCl (26)

Jak jsem již zmínila výše, jedná se o látky působící až po kontaktu s kyselým

prostředím. Pálení žáhy je problém dlouhodobý a pacient ho často vnímá až v nejsilnější

fázi působení kyselého prostředí na sliznici jícnu. Z toho důvodu je také častý výskyt

Barrettova jícnu, který se, pokud je neléčený, může rozvinout do rakovinového stadia.

Inhibitory protonové pumpy jsou jedinou možností také u dlouhodobé terapie

kortikoidy, antagonisté H2 – receptorů na tento problém neúčinkují. Až 80 % pacientů

s vředovým onemocněním vzniklým následkem užívání NSAID nemá žádné

dyspeptické potíže. Prvním klinickým projevem vředu často bývá až masivní krvácení

do trávicí trubice nebo perforace vředu. Dále jsou IPP výhodné z hlediska toho, že

negativně neovlivňují kardiovaskulární systém a nemají vliv na menstruační cyklus či

sexuální funkce. Přípravky jako Anacid či Rennie ze skupiny antacid jsou vhodné spíše

na akutní potíže. (8, 18, 19)

3.4 Terapie průjmu

Prevence:

Je důležité dodržovat hygienu a před jídlem si umývat ruce. Dále je nutné omývat

potraviny, jako jsou ovoce či zelenina. Při zájezdech nejíst tepelně neupravené

potraviny a nepít nebalenou vodu. V letním období je dobré vyhýbat se rychle se

kazícím potravinám, jako jsou uzeniny, vejce či majonézové výrobky, neboť jsou

častými zdroji infekce. (5)


Nutný je klid a zvýšený přívod tekutin (sladký čaj, studená voda). Z důvodu ztráty

minerálních látek z organismu jsou vhodné rehydratační roztoky. (5, 16)

Rehydratační roztok pro domácí přípravu podle doporučení WHO

(Světová zdravotnická organizace):

8 lžiček cukru

1 lžičku soli

šťáva ze dvou citrusových plodů (doplní obsah draslíku)

dolít do 1 litru převařenou vodou

Dospělí by měly vypít každou hodinu 250 ml, děti 125 ml. (16)

39

Příklady vyráběných přípravků:

Vodníček baby sáčky, Vodníček jahoda sáčky

Kulíšek sáčky, Kulíšek forte sáčky

Rehydron sáčky

Elotrans sáčky (vlastní)

Je také důležité dodržovat dietu. Na počátku potíží alespoň 12 hodin nejíst, poté podávat

jen suchary či starší pečivo. Postupně přidáváme strouhanou mrkev s jablkem, vařenou

rýži či netučnou bramborovou kaši. Dietu je vhodné dodržovat alespoň 3 dny. (5)


Střevní antiseptika


Působí na patogenní mikroby, neovlivňují však střevní mikroflóru.

Účinná látka:

KLOROXIN (dichlorchinolin)

Indikace:

Průjem s infekčním původem.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na kloroxin. Porucha funkce jater a ledvin. Nesmí se podávat dětem pod

40 kg. V období těhotenství a laktace záleží na pokynu lékaře.


Nevolnost, zvracení, bolesti hlavy, při dlouhodobém užívání se může objevit svalová

slabost či může dojít k poškození zrakového nervu.

Dávkování:

Osoby nad 40 kg užívají 250 mg (1 tableta) 3krát denně. Při přetrvávání potížích i po

3 dnech terapie by se měl pacient obrátit na lékaře. (6)

Přípravky:

Endiaron por tbl flm (6, 20)

NIFUROXAZID

Indikace:

Akutní průjem bakteriálního původu.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na přípravek. Děti mladší 6 let.40


Alergie s kožními projevy.

Dávkování:

Dospělí užívají 800 mg denně rozděleně ve 2–4 dávkách. Děti starší 6 let užívají 3–4 tobolky

(600–800 mg) denně rozděleně ve 2–4 dávkách. Léčba by neměla být delší než 7 dnů.

Přípravky:

Ercefuryl por cps dur (vázán na recept). (20)

Inhibitory střevní motility


Jelikož se jedná o deriváty morfinu, účinek těchto léčiv spočívá ve vazbě na opioidní

receptory střevní stěny, čímž dojde k potlačení motility střeva.

Účinná látka:

LOPERAMID

Indikace:

Léčba akutního i chronického průjmu vzniklého především z nervových příčin.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na loperamid. Tvrdé tobolky se nesmí podávat dětem do 6 let. Nesmí být

užíván pacienty s bakteriálním průjmem. Dále se nesmí užívat během léčby antibiotiky.

Nedoporučuje se užívat během období těhotenství a laktace.


Možnost vzniku zácpy. Dyspeptické obtíže, bolesti břicha, alergické kožní reakce. (6)

Dávkování:

Při akutním i chronickém průjmu je iniciační dávka pro dospělé 4 mg (2 tobolky

či tablety), maximální denní dávka činí 16 mg. Děti užívají 2 mg (1 tobolka či tableta),

maximální denní dávka se určí podle hmotnosti dítěte:

Tělesná hmotnost dítěte (kg) Maximální denní dávka (tobolky/tablety)Od 14 kg 2Od 20 kg 3Od 27 kg 4Od 34 kg 5Od 40 kg 6Od 47 kg 7

Tabulka 1: Dávkování loperamidu (6)

41

Pokud potíže neustoupí do 3 dnů, měl by pacient navštívit lékaře. (6)

Přípravky:

Imodium por cps dur

Loperon por cps dur

Imodium plus por tbl mnd (6, 20)

Adsorbencia


Mají velký adsorpční povrch, na který se navážou různé sloučeniny a toxiny.

Nevstřebávají se, nejsou toxické, je možné užívat velké množství látky, nutný odstup od

ostatních léčiv 2 hodiny.

Účinná látka:

AKTIVNÍ UHLÍ

Indikace:

Průjem alimentárního a infekčního původu, vředy ve střevech, nadýmání. Je možné ho

užít při terapii otrav, ovšem pouze na příkaz lékaře.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na přípravek. U dětí do 3 let.


Černé zbarvení stolice (může zakrýt krev ve stolici), nevolnost a zvracení, zácpa.

Dávkování:

Děti užívají 600–1500 mg (2–5 tablet) až 4 krát denně, dospělí užívají 600–3600 mg

(2–12 tablet) 4 krát denně. Pokud potíže po 3 dnech přetrvávají, pacient by měl

navštívit lékaře. (6)

Přípravky:

Carco medicinális por tbl nob

Carbosorb por plv, por tbl nob

Carbocit por tbl nob

Carbotox por tbl nob (6, 20)

DIOSMECTIT

Indikace:

Akutní i chronický průjem u dětí i dospělých, symptomatická terapie bolestivých

příznaků u onemocnění jícnu, žaludku, dvanáctníku a střev.

42

Kontraindikace:

Přecitlivělost na diosmectit.


Především možnost vzniku zácpy.

Dávkování:

Dospělí užívají 3g (1 sáček) 2–3 krát denně, maximálně však 12g. Děti do 1 roku

užívají 1 sáček denně. Děti od 1 roku užívají jeden sáček 2 krát denně. Pokud obtíže

neustoupí do 3 dnů, pacient by měl navštívit lékaře. (6)

Přípravky:

Smecta por plv sus (6, 20)

Střevní eubiotika


Úprava složení střevní mikroflóry (obsahují metabolické produkty mléčného kvašení

bakterií či nepatogenní živé bakterie).

Účinné látky:

SUŠENÉ KVASNICE SACCHAROMYCES BOULARDII

Indikace:

Akutní průjem u dětí i dospělých, průjem po užívání antibiotik, prevence průjmů

u kojenců, podpůrná léčba při onemocnění dráždivého tračníku.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na složení přípravku. U pacientů s venózním katetrem.


Bolest žaludku, plynatost, zácpa, kožní alergie.

Dávkování:

Děti do 4 let 1–2 tobolky denně, osoby nad 4 roky užívají 1–2 tobolky maximálně

2 krát denně. Tobolky se polykají celé, zapít větším množstvím vody. Kojencům je

možné tobolku otevřít a smíchat s jídlem či pitím. Nesmí se míchat s alkoholem. (6)

Přípravky:

Enterol por cps dur, por plv sus (6, 20)

METABOLITY Z KMENE ESCHERICHIA COLI, ENTEROCOCCUS FAECALIS,

LACTOBACILLUS

Indikace:

Nadýmání, průjem, zácpa, dyspepsie, záněty střev a žaludku.43

Kontraindikace:

Přecitlivělost na složky přípravku.


Přípravek je dobře snášen.

Dávkování:

Dospělí užívají 3krát denně 2 ml, děti a kojenci 3 krát denně 1 ml. Při zlepšení potíží je

možné užívat poloviční dávku v obou věkových kategoriích. Užívá se před či s jídlem,

zapít větším množstvím tekutiny (ne mlékem, může dojít k vysrážení). (6)

Přípravky:

Hylak forte por sol (6, 20)

LACTOBACILLUS ACIDOPHILUS, LACTOBACILLUS RHAMNOSUS

Indikace:

Léčba a prevence průjmových onemocnění, dysmikrobie, záněty GIT, po léčbě

antibiotiky.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na obsažené látky.


Vzácně vyrážka či průjem.

Dávkování:

Preventivně se užívá 1 tobolka denně. Terapeuticky se užívá 1 tobolka 1krát denně

u dětí do 2 let věku, osoby starší užívají 1–2 tobolky 3krát denně. Přípravek se podává

při jídle či 30 minut po jídle, je možné obsah tobolky přimíchat do jídla či pití. (6)

Přípravky:

Lacidofil por cps dur (6, 20)

3.5 Terapie zácpy


Důležitá je pravidelnost v jídle, jeho vynechávání narušuje pravidelné trávicí pochody.

Vhodné je věnovat se pohybovým aktivitám a posilovat břišní svalstvo. Dále je důležité

zahrnout do jídelníčku více potravin s vyšším obsahem vlákniny (důvody jsem již

popsala v kapitole Zácpa). Kromě jídelníčku je nutné upravit i pitný režim a pít

44

minimálně 2 litry tekutin denně, při zvýšené fyzické aktivitě i více. V některých

případech je nutný i nácvik defekačního reflexu. (5)


Obecně se využívají laxativa. Rozlišuje se několik skupin laxativ lišící se mechanismem

účinku.

Kontaktní laxativa


Působí přímo na sliznici tlustého střeva. Dráždí ho, zvyšují jeho prokrvení, zesilují

střevní pohyby a zvyšují sekreci vody a elektrolytů. Nesmí se užívat dlouhodobě

z důvodu vzniku návyku. (6)

a) Přírodní látky = sennosidy

LIST a PLOD SENNY

Indikace:

Akutní zácpa, krátkodobě se může využít u zácpy chronické.

Kontraindikace:

Střevní ileus, náhlá příhoda břišní, záněty tlustého střeva. Kontraindikováno je podání

v období těhotenství a laktace. Nesmí se podávat dětem do 12 let.


Bolesti břicha, nevolnost, při dlouhodobém užívání hrozí disbalance minerálů (hlavně

nízká hladina draslíku) a vznik návyku na projímadlo (syndrom líných střev). Sennosidy

způsobují pigmentaci tlustého střeva při dlouhodobém užívání.

Dávkování:

Osoby starší 12 let užívají 1–2 čajové sáčky přelité 250 ml vařící vody 1krát denně na

noc. Tablety se užívají 3krát denně (1–2 tbl.). Granulát se podává v dávce 1 čajová

lžička večer po jídle. Účinek nastupuje za 6–8 hodin. Přípravky se smí užívat

maximálně 7 dní. (6)

Přípravky:

Eucarbon por tbl nob

Čaj z listu senny por spc

Sennový list por spc

List senny por spc

45

Sennové lusky spc

Reduktan spc (6, 20)

b) Syntetická laxativa

BISACODYL

Indikace:

Akutní funkční zácpa, krátkodobě při zácpě chronické. Na pokyn lékaře lze užít

i jednorázově před vyšetřením GIT.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na bisacodyl. Dále je kontraindikován u střevního ileu, náhlé příhodě

břišní a zánětech střev. Nesmí se užívat v období těhotenství a laktace, a u dětí do 6 let

věku. Neměl by být indikován u zanícených hemoroidů.


Bolest břicha, nevolnost, kožní alergie, disbalance minerálů, nízká hladina draslíku,

vznik návyku u dlouhodobé indikace.

Dávkování:

Děti mezi 6–12 lety užívají 5 mg (1 tableta) na noc. Osoby starší 12 let užívají perorálně

10 mg (1–2 tablety) taktéž na noc. Maximální denní perorální dávka u dětí je 10 mg, u

dospělých až 30 mg. U rektálního podání je dávka u osob starších 12 let 10 mg (1

čípek) ráno. Čípky by neměly užívat děti mezi 6–12 lety. (6)

Přípravky:

Bisakodyl-K por tbl obd

Dulcolax por tbl ent

Fenolax por tbl ent (6, 20)

PIKOSÍRAN SODNÝ

Indikace:

Náhlá akutní zácpa vzniklá především při změně místa pobytu. Krátkodobě lze užít

k úlevě při chronických potížích.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na účinnou látku. Nesmí se užívat při náhlých příhodách břišních,

neprůchodnosti střev, zánětech GIT. Neužívat při dehydrataci organismu. Nepodávat

dětem do 4 let.


Průjem, křeče a bolesti břicha, nauzea a zvracení, nízká hladina draslíku.46

Dávkování:

Děti ve věku 4–10 let užívají 2,5–5 mg (5–10 kapek nebo 0,5–1 tableta) na noc. Osoby

starší 10 let užívají 5–10 mg (10–20 kapek nebo 1–2 tablety) na noc. Při

samoléčbě užívat maximálně 10 dní z důvodu návykovosti. (6)

Přípravky:

Guttalax por gtt sol, por tbl nob

Laxygal por gtt sol

Regulax pikosulfát kapky por gtt sol

Regulax pikosulfát kostky orm pas cmp (6, 20)

Osmoticky působící laxativa


Snižují pH v tlustém střevě, zvyšují osmotický tlak (váží na sebe vodu) a tím zvětšují

objem stolice a změkčují jí, čímž urychlují její odchod.

Účinné látky:

LAKTULÓZA

Charakteristika:

Jedná se o nevstřebatelný sacharid, který se nezměněný dostává až do tlustého střeva,

kde je štěpen místními bakteriemi.

Indikace:

Především u chronické zácpy.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na laktulózu či laktózu, při neprůchodnosti střev a náhlé břišní příhodě.


Bolesti břicha, nadýmání, průjem, zvracení. (6)

Dávkování:

Věková kategorie Počátek léčby Pokračovací dávkaOsoby starší 15 let 15 – 45 ml (1 – 3 polévkové 10 – 25 ml (3 – 5 lžiček)

6 – 15 let 15 ml (1 polévková lžíce) 5 – 10 ml (1 – 2 lžičky)1 – 6 let 5 – 10 ml (1 – 2 lžičky)

Mladší 1 roku 2,5 – 5 ml (0,5 – 1 lžička)

Tabulka 2: Dávkování laktulózy (6)

Pro děti do 1 roku by měl užívání doporučit lékař. Přípravek se užívá ráno po snídani.

Sirup se podává s vodou, čajem nebo šťávou, nutné hodně zapít. Bez porady s lékařem

a při přetrvávajících obtížích užívat maximálně 14 dní z důvodu existence jiného 47

onemocnění.

Přípravky:

Duphalac por sir

Lactulose AL por sir

Lactulosa Biomedica sir (6, 20)

MAKROGOLY

Indikace:

Jedná se o polyethylenglykoly užívané především k vyprázdnění střev před vyšetřením.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na přípravek, dehydratace, kardiovaskulární potíže, při neprůchodnosti

střev, při karcinomu tlustého střeva, u dětí do 15 let.


Nauzea, zvracení, bolest břicha, alergická reakce.

Dávkování:

Každý sáček se rozpustí v 1 litru vody, míchá se do úplného rozpuštění. Jeden litr

tohoto roztoku je dávkován na 15–20 kg váhy pacienta, tudíž průměrná dávka pro

pacienta činí 3–4 litry roztoku. Je možné vypít celou dávku večer před výkonem nebo

polovinu večer a polovinu v den zákroku. Přípravek by měl být doužíván 3–4 hodiny

před zákrokem. Pacient by měl vypít 1 litr za hodinu.

U přípravku Molaxole užívají dospělí 1–3 sáčky denně (běžně 1–2 sáčky), každý sáček

si pacient rozpustí ve 125 ml vody a léčba nesmí trvat déle než 2 týdny. V případě

terapie fekální retence pacient užívá 8 sáčků denně, všechny během 6 hodin, rozpustí si

je v litru vody, léčba by neměla trvat déle než 3 dny. Nedoporučuje se užívání dětem do

12 let.

Přípravky:

Fortrans plv sol

Molaxole por plv sol 8 (6, 20)

Salinická projímadla


Tyto soli jsou špatně vstřebatelné, tudíž zadržují vodu ve střevě, změkčují a zvětšují

objem stolice.

Účinné látky:

SÍRAN HOŘEČNATÝ, SÍRAN SODNÝ48

Indikace:

Habituální a chronická zácpa, při nácviku defekačního reflexu.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na přípravek, neprůchodnost střev, náhlá příhoda břišní, dehydratace.


Průjem, nauzea, zvracení.

Dávkování:

U krystalických prášků 1 čajová lžička do skleničky vody, u minerálních vod vypít

skleničku tohoto přípravku.

Přípravky:

Šaratice

Zaječická voda

Rozvažované prášky v lékárně – síran hořečnatý (Sal amarum), síran sodný dekahydrát

(Sal Glauberi), síran sodný bezvodý (Sal Glauberi exsiccatum). (6)

Objemová laxativa


Absorbují vodu, bobtnáním vytvoří slizovitý gel, kterým změkčí a zvětší střevní obsah.

Účinné látky:

VLÁKNINA v OSEMENÍ JITROCELE VEJČITÉHO (psyllium)

Indikace:

Především chronická zácpa, lze užívat i jako prevence.

Kontraindikace:

Neprůchodnost střev a porušení střevní stěny.


Disbalance minerálů v organismu.

Dávkování:

Užívá se 1–2 lžičky nalačno 30 minut před jídlem. Přípravek by se měl brát 2 krát

denně, ráno a večer. Vláknina se nechá nabobtnat ve sklenici vody či v jogurtu. Při

užívání přípravků obsahujících vlákninu je nutné vypít alespoň 2 litry tekutin denně.

Přípravky:

Psyllium indická rozpustná vláknina 100g Dr. Popov (6)

49

Látky změkčující stolici


Tyto látky absorbují vodu, změkčují stolici, zvyšují její objem v tlustém střevě.

Účinné látky:

GLYCEROL

Indikace:

Šetrné laxativum ve formě čípků, které se používá při akutní i chronické zácpě

a v období těhotenství, šestinedělí a laktace.

Kontraindikace:

Bolesti břicha, krvácející hemoroidy, podání dětem do 10 let.


Podráždění konečníku, charakteristické svěděním a pálením.

Dávkování:

Při obtížích jeden čípek, účinek se dostavuje do 30 minut. Lze i několikrát denně.

Doporučit konzultaci s lékařem při přetrvávajících obtížích během následujících 14 dnů,

popřípadě při zhoršení potíží. (6)

Přípravky:

Suppositoria glycerini Léčiva rct sup (6, 20)

Easylax pro děti

(Jedná se o heřmánkovo-ibiškové glycerolové projímadlo v dózách určené ke

krátkodobé terapii občasné zácpy. Užívají se maximálně 2 dózy během 24 hodin. Dóza

se po otevření jemně zavede do řitního otvoru a obsah se lehce vymáčkne dovnitř. Poté

se dóza vyjme a vyhodí). (vlastní)

3.6 Terapie nadýmání

Deflatulencia


Zvyšují povrchové napětí a tlak tekutiny obsažené v žaludku a trávicím traktu, čímž

upravují prostředí v těchto oblastech. Mají protipěnivý účinek. Nevstřebávají se,

odcházejí v nezměněném stavu stolicí.

Účinná látka:

SIMETIKON, DIMETIKON

50

Indikace:

Odstranění příznaků nadýmání.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na simetikon či dimetikon. Podání dětem do 3 měsíců je možné po

konzultaci s lékařem.


Nejsou nijak časté, může se vyskytnout nevolnost, zvracení, průjem.

Dávkování:

Dospělí užívají 40–80 mg 3–5 krát denně, kojenci od 3. týdne věku užívají 30 mg

(0,6 ml) do každé lahvičky s pitím 1-3 krát denně, děti ve věku 3–6 let užívají 40 mg

2–4 krát denně, dávka pro děti starší 6 let je 40–80 mg 3–4 krát denně. V přípa

dě neustupování potíží je třeba konzultovat s lékařem po 5–6 dnech užívání.

U přípravku Degasin se užívá 1–2 tobolky po hlavním jídle, pacient by je měl hodně

zapít vodou. Nesmí ho užívat těhotné ženy a děti. (6, 20, vlastní)

Přípravky:

Espumisan por cps mol

Espumisan cps

Espumisan Easy 14 sáčků

Espumisan kapky

Espumisan kids 15 sáčků

Lefax por sus, por tbl mnd

Sab simplex por sus

Walmark Degasin tob.32 bls (6, 20)

3.7 Terapie příznaků a doprovodných poruch GIT

Choleretika

Jsou to léčiva ovlivňující složení a vylučování žluče, která působí v těle jako emulgátor

při trávení tuků. Některá mají i spasmolytický (protikřečový) účinek na žlučové cesty.

Přírodní látky:

KURKUMOVÝ EXTRAKT

Charakteristika:

Extrakt z oddenku kurkumy, jehož barviva mají cholekinetický účinek (urychlují

51

a zvyšují sekreci žluče do střeva).

Indikace:

Chronická onemocnění žlučníku a žlučových cest, dyspepsie.

Kontraindikace:

Záněty jater, pankreatu a žlučníku (i žlučových cest); střevní ileus. U dětí do 12 let

věku. V těhotenství a období laktace.


Nevolnost.

Dávkování:

Děti nad 12 let a dospělí užívají 5–10 kapek 3krát denně, je možné zvýšit dávku na

20 kapek. Přípravek se užívá před jídlem, odstup mezi dávkami 5 hodin.

Přípravky:

Cholagol por gtt (6, 20)

ÉTERICKÉ OLEJE

Charakteristika:

Směs čištěných rostlinných silic a olejů (mátová silice, pinén, mentol, kafr). Mají

především spasmolytický účinek.

Indikace:

Spíše se používá jako doplňková terapie při chronických žlučníkových obtížích.

Kontraindikace:

Těhotenství a laktace, přecitlivělost na obsažené přírodní látky.


Nevolnost, alergické reakce.

Dávkování:

Dospělí a děti starší 12 let užívají 1 tobolku 3–4krát denně či 3–5 kapek 4–5krát denně.

Děti mezi 6–12 lety užívají 1 tobolku 1–2krát denně či 1–2 kapky 3–4krát denně.

Přípravek se užívá před jídlem. (6)

Přípravky:

Rowachol por cps mol, por gtt sol

Colpermin por cps etd (6, 20)

52

Syntetické látky:

HYMECROMON

Charakteristika:

Jedná se o syntetický metylkumarinový derivát, který se vyznačuje spasmolytickými

a choleretickými účinky na žlučník a žlučové cesty.

Indikace:

Křeče žlučníku a žlučových cest různé etiologie, dyspepsie, chronická zácpa.

Kontraindikace:

Hypersenzitivita na obsažené látky. Zánět jater, žlučníku či žlučových cest,

pankreatitida a střevní záněty. Porucha funkce ledvin, střevní ileus. U osob mladších

14 let věku. V období těhotenství jen na doporučení lékaře, v období laktace neužívat.


Nauzea, zvracení, průjem, bolesti hlavy, alergická reakce na kůži.

Dávkování:

Starší 14 let a dospělí užívají 400 mg (1 dražé) 3 krát denně, při průjmu snížit dávku.

Lze užít i preventivně 1 dražé. (6)

Přípravky:

Isochol por tbl obd. (6, 20)

FENIPENTOL

Charakteristika:

Syntetická látka odvozená od účinných látek oddenku kurkumy.

Indikace:

Chronická onemocnění žlučníku a žlučových cest, hepatobiliální dyspepsie (dyspepsie

týkající se jater a žluče).

Kontraindikace:

Přecitlivělost na obsahovou látku. Zánět jater, žlučníku a žlučových cest, pankreatitida,

střevní ileus. Kontraindikováno podání osobám mladším 16 let. Nesmí se užívat

v období těhotenství a laktace.


Ojediněle nevolnost, zvracení, nadýmání, pálení žáhy nebo alergická kožní reakce.

Dávkování:

Osoby starší 16 let užívají 200 mg (2 tobolky) 3krát denně těsně před jídlem, popřípadě

2 tobolky jednorázově před jídlem. Zapít větším množstvím vody, aby se tobolky

53

nepřilepily v jícnu. (6)

Přípravky:

Febichol por cps mol (6, 20)

Jako doplněk léčby je možné užívat parafarmaka, jako jsou čajové směsi s obsahem

drog již zmíněných rostlinných účinných látek (Thé Salvat, Žlučníková čajová směs).

Acida


Léčiva nahrazující žaludeční HCl. Jedná se tedy o substituční terapii.

Účinná látka:

Kyselina chlorovodíková 10%

Indikace:

Nedostatečná tvorba HCl v žaludku.

Kontraindikace:

U osob s normální sekrecí HCl, hrozí překyselení žaludku.


Může docházet k naleptání zubní skloviny.

Dávkování:

Do sklenice vody přidat 10–15 kapek HCl, pít brčkem během jídla.

Přípravky:

Kyselina chlorovodíková 10% se připravuje v lékárně jako magistraliter. (vlastní)

Antiemetika

Jedná se o látky tlumící nauzeu a zvracení.

Jak už jsem zmínila v kapitole věnované poruchám GIT, má zvracení mnoho příčin,

čímž je dána i větší škála terapeuticky účinných látek. Ve své práci se zaměřuji

především na terapii trávicích obtíží volně prodejnými přípravky, proto se jim budu

věnovat i v této problematice.

DIMENHYDRINAT

Charakteristika:

Jedná se o antiemetikum a antihistaminovým účinkem. Účinek se dostavuje do

30 minut, odezní za 1–3 hodiny.

54

Indikace:

Tlumení nauzey a zvracení způsobeného kinetózami.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na dimenhydrinat. Zákaz podání u současného užívání inhibitorů

monoaminooxidázy (MAO) a dva týdny po ukončení léčby. Dále se nesmí užívat při

neprůchodnosti GIT, při ztíženém močení, u onemocnění zeleným zákalem a při

akutních astmatických obtížích. Kontraindikováno je podání osobám pod 15 let věku,

v těhotenství a v období laktace.


Suchost úst a nosní sliznice, únava, ospalost. U některých pacientů může docházet ke

zhoršenému močení či zácpě.

Dávkování:

Osoby nad 15 let užívají 1 žvýkací gumu po 20 mg 15–30 minut před jízdou. Při

přetrvávajících potížích během cesty je vhodné užít další dávku. Pokud je cesta dlouhá,

podání se opakuje po 6 hodinách. Maximální dávka je 6–7 žvýkaček, lze užívat nejdéle

2 dny. (6)

Přípravky:

Arlevert por tbl nob

Travel-Gum por gum (6, 20)

MOXASTIN/KOFEIN

Charakteristika:

Moxastin je antihistaminové antiemetikum. Jelikož má sedativní účinek, kombinuje se

v přípravcích s kofeinem. Účinek se dostavuje do 30 minut, odezní za 2–3 hodiny.

Indikace:

Je indikován k tlumení nauzey a zvracení doprovázející kinetózy.

Kontraindikace:

Přecitlivělost na moxastin. Zákaz podání u současného užívání inhibitorů MAO a dva

týdny po ukončení léčby. Dále se nesmí užívat při neprůchodnosti GIT, při ztíženém

močení, u onemocnění zeleným zákalem a při akutních astmatických obtížích.

Kontraindikováno je také těhotenství a laktace, dále podání dětem do 2 let.

Nedoporučuje se podávat epileptikům.


Suchost úst a nosní sliznice, únava, ospalost. U některých pacientů může docházet ke

55

zhoršenému močení či zácpě.

Dávkování:

Dospělí a mladiství starší 15 let užívají 25 mg (1 tableta), dětem mezi 2–6 lety se

indikuje 6,25 mg, dětem ve věku 6–15 let je podávána dávka 12,5 mg. Přípravek se

podává 30–60 minut před jízdou. Při přetrvávajících potížích během cesty je vhodné

užít další dávku. Pokud je cesta dlouhá, podání se opakuje po 2–3 hodinách. Užívat

maximálně 2 dny. (6)

Přípravky:

Kinedryl por tbl nob (6, 20)

ZÁZVOR (zingiber officinale)

Indikace:

Zázvorový oddenek se používá při žaludečních nevolnostech, kinetózách, těhotenských

nevolnostech, při nevolnosti po nadměrné konzumaci alkoholu.

Kontraindikace:

Alergie na zázvor.


Žádné kromě alergie.

Dávkování:

Jedná se o parafarmaka, dávkování dle pokynů výrobce. Tablety užívat s jídlem a hodně

zapít vodou. Při těhotenských nevolnostech podávat ráno.

Přípravky:

Emesin tbl., Ginger tob., VitaHarmony GraviPop při nevolnosti v těhotenství,

VitaHarmony TravelPop při cestovní nevolnosti. (6)

56

Závěr

Práci jsem zaměřila na terapii trávicích obtíží volně prodejnými přípravky, neboť dle

mých zkušeností z odborných praxí v lékárnách (řetězcových i nemocniční), jdou mnozí

pacienti se svými zdravotními problémy v nejprve do lékárny, a až posléze ke svému

lékaři. Děje se tak většinou z důvodu nedostatku času a s tím spojenou nechutí čekat

u lékaře v čekárně. Někteří pacienti také mohou mít strach z ordinace, nepříjemného

vyšetření či jen nechtějí svého lékaře obtěžovat. Na vině je jistě i obrovská reklamní

masáž v médiích, především v televizi.

57

Seznam použité literatury a zdrojů informací

Knižní zdroje:

1. SEDLÁČKOVÁ, M. Infekce Helicobacter Pylori: vředová choroba, karcinom

žaludku, dyspepsie, Praha: Maxdorf, 163 s., ISBN 80-85800-32-2.

2. MAŘATKA, Zdeněk. Trávicí obtíže: v lékařské praxi. Praha: Galén, 2007. 163 s.

ISBN 978-80-7262-472-0.

3. NEČAS, Emanuel; ŠULC, Karel; VOKURKA, Martin. Patologická fyziologie

orgánových systémů: Část II. Univerzita Karlova v Praze: Karolinum, 2003. 760 s.

ISBN 80-246-0674-7 (2. díl).

4. ROKYTA, Richard, et al. Fyziologie: pro bakalářská studia v medicíně,

ošetřovatelství, přírodovědných, pedagogických a tělovýchovných oborech. Praha: ISV,

2008. 426 s. ISBN 80-86642-47-X.

5. JIRÁSEK, Václav. Poruchy trávení. Praha: Maxdorf, 1995. 120 s.

ISBN 80-85912-30-6.

6. SUCHOPÁR, Josef a kol. Volně prodejné přípravky: v praxi lékárníka a lékaře.

3. vydání. Praha: Edukafarm, spol. s r.o., 2011. ISBN 978-80-254-9212-3.

7. NOVOTNÝ, Ivan a Michal HRUŠKA. Biologie člověka. 3. přepracované vydání.

Praha: Fortuna, 2003. ISBN 80-7168-819-3.

8. DÍTĚ, Petr et al. Farmakoterapie v gastroenterologii. Praha: Galén, 2011.

ISBN 978-80-7262-704-2.

9. HYNIE, Sixtus. Farmakologie v kostce. 2. vydání. Praha: TRITON, 2001.

ISBN 80-7254-181-1.

Internetové zdroje:

10. Http://www.solen.cz. KREJČÍ, Ivona. Solen medical education [online].

[cit. 2012-03-27]. Dostupné z: http://www.solen.cz/pdfs/med/2007/05/05.pdf

11. Http://www.internimedicina.cz. DÍTĚ, Petr. Solen medical education [online].

[cit. 2012-03-27]. Dostupné z: http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2006/05/06.pdf

58

12. Http://www.edukafarm.cz. MOSEROVÁ, Eliška. EDUKAFARM: vzdělávání

v oblasti OTC a Rx léčiv [online]. [cit. 2012-03-27].

Dostupné z: http://www.edukafarm.cz/clanek.php?id=157

13. ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK. Http://www.stefajir.cz

[online]. 5. dubna 2012 [cit. 2012-04-05].

Dostupné z: http://www.stefajir.cz/index.php?q=barrettuv-jicen

14. ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK. Http://www.stefajir.cz

[online]. 5. dubna 2012 23:17:51 [cit. 2012-04-05].

Dostupné z: http://www.stefajir.cz/index.php?q=barrettuv-syndrom

15. Vitar soda. Vitar [online]. [cit. 2012-04-09]. Dostupné z:

http://www.vitar.cz/produkty1/potravinove-doplnky-/vitar-soda-

16. REHYDRATACE. Http://www.zdravinacestach.cz [online]. [cit. 2012-04-10].

Dostupné z: http://www.zdravinacestach.cz/index.php?/cestovni_prujem/lecba

17. Nežádoucí účinky bisfosfonátů - Důsledky pro léčbu osteoporózy.

Http://www.tribune.cz [online]. 19. 11. 2009 [cit. 2012-04-12].

Dostupné z: http://www.tribune.cz/clanek/15647

18. LUKÁŠ, Milan a Lucie KOTLÁŘOVÁ. Inhibitory protonové pumpy u gastropatií

vyvolaných nesteroidními antirevmatiky. Http://edukafarm.cz [online]. 30. 12. 2008

[cit. 2012-04-14]. Dostupné z: http://edukafarm.cz/clanek.php?id=802

19. VÉGH, Vladimír. Inhibitory protonové pumpy. Http://edukafarm.cz [online].

9. 5. 2008 [cit. 2012-04-14]. Dostupné z: http://edukafarm.cz/clanek.php?id=723

20. Informace o léčivech u jednotlivých skupin ověřeny z databáze léků Státního ústavu

pro kontrolu léčiv [online] ke dni 14. dubna 2012.

59

Zdroje obrázků:

Obrázek č. 1:

21. GSOŠPG ZNOJMO. Biologie člověka. Http://www.gsospg.cz/ [online].

[cit. 2012-04-04]. Dostupné z:

http://www.gsospg.cz:5050/bio/Sources/Photogallery_Detail.php?

intSource=1&intImageId=269

22. NOVOTNÝ, Ivan a Michal HRUŠKA. Biologie člověka. 3. přepracované vydání.

Praha: Fortuna, 2003. ISBN 80-7168-819-3.

Obrázek č. 2:

23. NOVOTNÝ, Ivo a Jiří LENZ. Endoskopický atlas horní části gastrointestinálního

traktu. Http://is.muni.cz [online]. 5. dubna 2012 23:20:55 [cit. 2012-04-05].

Dostupné z:

http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/lf/js08/atlas/pages/jicen_barret_epitel.html

Obrázek č. 3:

24. NOVOTNÝ, Ivo a Jiří LENZ. Endoskopický atlas horní části gastrointestinálního

traktu. Http://is.muni.cz [online]. 5. dubna 2012 23:20:55 [cit. 2012-04-05].

Dostupné z: http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/lf/js08/atlas/pages/jicen_sliznice.html

Obrázek č. 4:

25. Žaludek. www.zdravi4u.cz [online]. [cit. 2012-04-10].

Dostupné z: www.zdravi4u.cz/view.php?cisloclanku=2007041601

Obrázek č. 5:

26. ŠTEFÁNEK, Jiří. Léky proti pálení žáhy. Http://www.stefajir.cz [online].

[cit. 2012-04-14].

Dostupné z: http://www.stefajir.cz/index.php?q=leky-proti-paleni-zahy

60

Seznam obrázků a tabulek

Obrázek č. 1: Popis trávicího traktu...........................................................................................13Obrázek č. 2: Zdravá sliznice jícnu, Obrázek č. 3: Barrettův jícen.............................................16Obrázek č. 4: Schéma žaludku a duodena .................................................................................17Obrázek č. 5: Mechanismus působení IPP na sekreci HCl.........................................................38

Tabulka 1: Dávkování loperamidu.............................................................................................41Tabulka 2: Dávkování laktulózy................................................................................................47

61

Documents

portal.szspraha1.czportal.szspraha1.cz/szs/portal.nsf/0... · Web viewPři vředové chorobě s přítomností HP se používá specifická trojkombinace léčiv omeprazol + claritromycin