00 O' T R I S T A N a I S O L D A" "

Co chvílise cornwallskýmihvozdy ozval zvuk lesního rohu, štekotpsu a pokrik lovcu. Král M"arkvdával se.struBlanciflotuza svého.prítele krále Rivalena! Hostiny se strídaly se slavnostními turnajia hony, sytí a veselí vyráželi rytíri z hradnj brány a hnali konetryskem do hloubi lesu za zverí a vunemi zlátnoucího podzimu.Únavou zmalátnelí, ale spokojení s bohatým úlovkem se vracelizpet, už za soumraku,-kdy poslední zákmity studeného slunce oza-rovaly houstnoucí závoje ledove vlhké vecerní mlhy, a tešili se nateplo krbu v hodovní síni,na víno, chlebaa peceni, na pí~nežakéru,jež se tak dobre poslouchaly,i když je clovek znal Už zpameti.

Blanciflora, sotva zdálky zaslechla blížící se dusot, si vždyzdvihla sukne nad kotníky a bežela blátivým nádvorím naprotibratrovi a manželovi. Seskocili z uhrátýchokoní,poh'biliji a jedenpres druhého vypráveli lovecké zážitky. .

Tu znicehonic prišla zlá. zpráva: zatímco Rivalen pr~dlévá na dvore krále Marka a tráví cas svatebními radovánkami,kníže Morgan pustoší jeho zemi a chce se tain ~mocn1tvlády~'Jetreba vrátit se domu a/postavit se v celo vojska, které bez svéhokrále a velitele nedokáže dál vzdorovat Morganbve náporu.

. Neradostne se o . Blancifloravypravoyala na Rivalenuv.hrad, do toho neznámeho nového domova, kam..se ješte pred"nedávnemtplik tešila. A neradostné byly chvíle, které tu prožila...Rivalenji'šVerildo"péce Isvéhoverného podkonfuo Rohalta'a sámvytáhl do boje proti Morganovi. KdYžBlancifloru na rozlouce-nou objíIIial,pošet>talamu; že ceká díte.

"Bude to syn," rekl Rivalen. "Neboj se, vrátím se mno-hem drív, p.ež.se narodí. Musím prece být u toho, až muj synpoprvé spatrí svetlo sVeta." " .. .

Bohužel mel pravdu pouze v tom, že to bude syn. Na.svujhrad se již nikdy nevrátil..Marne ho Blanciflora cekala, marne semodlila, marne vyhlížela celé mesíce z okna. Krátce pred poro-dem se dpvedela, že Morgan Rivalena porazil..a .zákerne zabil.

o Bylonad její sílyunést tak strašnou zprávu. Prežila manžela jen :

191

Tristan a lsolda

o tech pár dní, než se narodilo díte. Ani vlastne nezaslechla jehoprvní krik a nedovedela se, že je to opravdu syn, protože skonalabehem porodu.

Když ženy novorozene zaopatrily a opustily královskoukomnatu, skonil se Rohalt k novému králi, a jako by mu rvoucínemluvne mohlo rozumet, zašeptal:

"Muj pane, byl jsi pocat v radosti, ale narodil ses donejhlubšího smutku. Proto ti dávám jméno Tristan."

Zdvihl sirotka z náruce mrtvé matky a odnesl ho k sobedomu. Musel jednat co nejrychleji, protože Morganovi vojáciobklícili hrad. Rohalt vedel, že se presile neubrání, že se budemuset knížeti Vzdát na milost a nemilost, a tak hledel novoro-zence ukrýt, utajit pred Morganem, že.,tady vubec. je nejakýpotomek královského rodu. DomluVil se se svou ženou, že bu-dou Tristana vydávat za své díte a že ho jako své díte vychovají,protože Morgan by ho jinak urcite nenechal naživu.

Potom otevrel brány a pustil neprátele do hradu.Královský:.;:syhTristan tedy vyrustal.jako šesté díte,;:pod-

kohího. Avšak Rohalt ho miloval nejen' jako vlastm díte; odpocátku ho tajne#il i jako svého pána. Nechal ho vyucit vš~mu,co mel znát urozený rytír: zpívat a hrát na lyru, sokolnicit, voditpsy a štvát zver~.~právne rozbourat a zpracovat zverinu, doko-nale zacházet s konmi, mistrne ovládat mec, luk i oštep. A hlavne:ne~áyidet J~ža pretvárku, dodržovat sliby, pomáhat slabým a ne-zn;;i:t"slitování se,~rádci a zbabelci. Doufal, že Tristan jednohodne povstane' proti Morganovi a chopí se vlády nad zemí svéhootce. A k této spravedlivé odplate ho pripravoval.

Jenž~ všéchno melo být trochu jinak . . .. Aby si podle Rohaltova plánu osvojil také taje námorního

remesla a stal se i zdatným lodivodem, vyplouval Tristan obcass rybári na more. Jednou se strhla boure, lod ztroskotala a celáposádka zahynula. Tristan, krecovite se pridržující kusu brevna,zázrakem ja~o jediný katastrofu prežil. Po dvou dnech strachu

192

Tristan a [salda".

a hladovení ho vlny vynesly na breh neznámé zeme.Nemohl tušit, že se ta zeme jmenuje Comwall a že v ní

panuje. jeho strýc Mark, nebot netušil ani to, že je královskýmsynem. Zustal bezvládne ležet na písku, zemdlený a do hloubiduše sklícený z pomyšlení, že ho doma pohrešují a že se už asinikdy neshledá s milovaným otcem Rohaltem. "

. Najednou k nemu z nedalekého hvozdu dolehlo troubení,štekot psí smecky a vÝskání lovcu, jakým bývá provázena zá-.verecná štvanice. Z lesa vybehl poranený jelen a sklesl na zempár kroku od Tristana. Vzápetí se prihnala lovecká družina. Do-bili raneného jelena a vrchní lovcí se chystal "rozrízt;loutmu te:-sákem hrdlo. Tristan vyskocil a zadržellovCÍmu rukU: . "

"Odpust, vzácný pane, že. se pletu, do ceho ml nic není,ale tohle nemohu videt Copak se tak ušlechtilé zvíre podrezávájako prase na porážce?" ""

Lovcí s údivem pohlédl "na spanilého jinocha, zjevne ci-~~zince, a zeptal se: " ,

"Znáš snad nejaký"lepší zpusob, než je ter$Íe? Používá-me ho od nepameti." " "

Tristan od nej vzal nuž, poklekl k jelenovi a pustil se dodíla. Dríve než jelena rozrézal, stáhl mu kuži a Vyvrl11vnitrnosti.potom nabodl pekne rozdelené kusy zýeriny na vidlice,pridelil jejednotlivýmlovCum,tukázal jim, jak se mají seradit, aby poradíodpovídalo ušlechtilosti kusu zyeriny, které "ponesou.

Lovci byli okouzleni jeho pocínáním a ptali se ho najméno, a "kde"se nauc~"tem krásným zvykum, o nichž jakživineslyšeli. ." ".'.I

"Jmenuji se Tristall a všemu, co dovedu, jsem se naucil velsvém rodném,Loonnoisu: Jsem synem králova podkoního".""

ZavedJi ho na hrad Tintagel"a o prekot vypráveli králiMarkovi úžasnou zvest, že tady ten mladík je sice jen synemkrálova podkoního z Loonnoisu, ale má vystupování jako uro-zený rytír a neobycejný'smysl pro lovecké zvyky.

193

Tristan a [solda

Když Mark Tristana poprvé uvidel, podivne ho bodlou srdce. Stává se, že si clovek nekoho oblíbí na první pohled,ríkal si v duchu, ale tohle prece není bežná náklonnost, co zne-nadání cítím k neznámému mladíkovi, to je láska! Proboha, jakje to možné? A zatímco zval Tristana na veceri a nabízel mu, abyse na Tintagelu zdržel, jak dlouho mu bude milo, vzpomínal, kdybyl naposled prostoupen takovým prívalem citu. Snad.., snadtenkrát, když se loucil s Blanciflorou a Rivalenem, bože, to jedávno! Nevedel tehdy, že je posílá na smrt. Že by v nem láskuk Tristanovi vyvolala pouhá zmínka o loonnoiské zemi, kde obazemreli? Nedovedl si to vysvetlit.

Také Tristan pojal hned k Markovi hluboké sympatie,ovšem duvody svých pocitu se nijak netrápil. Pricítal je Markovezjevu, mluve a chování, jež v každém gestu, v kadém slove pro-zrazovaly cloveka hodného úcty, moudréh9" cestného, vzbuzují-cího prirozenou autoritti. Potešilo ho, že 'IrlUž,jakým je králMark, pochválil zpusob, jímž zpracoval zverinu, a využil prvnípríležitosti, aby se mu mohl znovu zavdecit a získat jeho uznání.Takmilepo veceri Markuv žakér dokoncilpísen, zeptal se:

. "Králi MarK.u~.dovolíš,abych ti i já zahrál a zazpíval?"Mark priqvl a s úsmevem se zeptal:"Odkdy."sé:S:ynovépodkoních ucí zpevu a hre na 1yt;U?"

a pokynul udivenému žakéri, aby Tristanovi pujcil sVujnástroj.. Tristan z~ipíval jímavou písen. o lásce, zrade a smrti,

které ho naucil Ii~J<dejšíRivalenuv žakér Governal.Všichni byliuchy:~-ceni~. prekvapeni, a to nejen písní samotnou - jejímtkh'Výmobsahem a nezvyklou melodikou - ale i zrucností, s nížmladík hrál na lyru, a krásou jeho hlasu. Dokonce i žakér seo chlapcove umení vyjadroval s uznáním.

"Mel:jsi dobrého ucitele:" rekl Mark. "A jsem rád, že jsi. k nám prišel, Tristane.Ani sám nevímproc, ale tvojeprítomnostmi pusobí radost. Zustan tu, prosím, co nejdéle."

" "Zustanu. Jak.dlouhosibudeš prát. A budu ti sloužitjako

194

..0

Tristan a ls01da

lovcí, žakér a verný sluha," odpovedel Tristan, poklekl pred krá-lem a chtelmu poh'bitruku, ale Mark mu to nedovolil. .

Uplynulo pet let. Cornwallští rytíri si Tristana obh'bi1ia král. Mark ho nežne miloval láskou, již clovek pocitujek synovi,bratrovi nebo k nejduvernejšímu príteli. Tristan si záhyzvyklv novém domove a byl docela štastný, jenom se mu porádstýskalo po otci Rohaltovi. .

Až prišel den, kdy se dovedel pravdu o svém puvodu...Rohalt po Tristanovi pátral od jeho záhadného zmizení.

Byl presvedcen, že hoch žije a že se nevrací domu,' protože jenekde držen násilím. Bloúdil tedy po souši i po mori a hledal ho,aby ho ochránil pred nebezpecím. '. . .

Jedrlou jej cesta zavedla na hrad Tintagel. Rytíri byli zrov-na shromáždeni v 'síni, král Mark sedel na trunu a Tristan.coverný panoš spocíval u jeho nohou. Když však vstoupil Rb'halt, ..' ~~

vyskocil, radostne ;mu bežel,vstríc, objímal ho a h'bal. i . . ....

"Otce! Muj' drahý otce! Tolik se mi po tobe s~skalo!"u. Marka píchl',osten žárlivosti, ale potlacil ji a srdecne ,hosta

uvítal.Rohalt se mu uklonila rekl: .' '/.:'

"Vzácnýkráli! KoneCne mám príležitost ríci to, co jsemv Tristanove zájmu dlouhá léta tajil. Nejsem jeho otec, ackolijsem jej do jeho patnácti let vychovával.Jeho otcem byl tvuj prítela muj pán Rivalen a jeho matkou tvá sestra Blanciflora."

A aby dosvedcil svá slova,vyndal z torby velký drahokam,který mu Blanciflora kdysi dala do úschovy.Mark poznal svujsvatební dar. Ven9val ho sdStreonoho vecera pred její svatebnínocí. Vzal ho do ~ky, otácel jím proti svetlu a ušlechtilý kámen,rudý jako krev, ,zazáril a zbarvil jeho bledé líce. A Mark pochopil,co jej tak pritahovalo k Tristanovi.

"Králi," pokracov~l Rohalt, "jak víš, Morgan si neprávemprisvojil náš trun. Myslím, že je cas, aby se s. ním pravý králutkal. Tím králem je Tristan. Vyrostl ve statného rytíre a jáverím, že ted, kdy bude mít navíc tvou pomoc, nad Morganem

195

Tristan a [salda

zvítezí a v naší zemi zase zavládne mír a spravedlnost."Byl to oprávnený požadavek, proti nemuž se nedalo nic

namítnout. Ano, Tristan je povinen pomstít otcovu i matcinusmrt a vysvobodit svou vlast z rukou neprátel, pomyslel si Mark.A jakkoli nerad se s ním loucil, poskytl Tristanovi nejlepší zbroja poslal s ním své jezdce. Témer to nebylo potreba, protoželoonnoiští rytíri se k Tristanovi houfne .pridávali, sotva se do-vedeli, že se objevilanadeje zbavit se Morgana. .

. Pod Tristanovým velením byl tedy Morgan poražena v cestném boji muže proti muži, ne zezadu, jak on sám za-vraždil Rivalena, byl zabit. Zbytky jeho vojska byly zahnány da-leko za hranice. . .

ted Tristana oslavuje celý hrad, mesta i vesnice mu bla-horecí, nebot lid konecne svobodne vydechl.

Ale Tristan se úcastní jen nekolika nezbytných ceremoniía odchází do královskékomnaty.Useaá k omu, jímž Blanciflora.

vyhlížela Rivalenuv návrat, a shlíží do údolí. Jako by mu necobránilo, aby se. radoval s ostatními. Domov, po nemž se muu Marka tak stýskalo, ten domov jeho detství, s chutí kozíhomléka a ovesných placek, s vuní, kterou vydával dým.ohnu ca-dících páleným chrástem astichým listím, kdy každý den byldobrod~tÝí a srdce prudce bušilo nad prolitou krví lasicky cizajíce -lapeného v chlapecké nástraze, ten domov byl pryc. Snad

;-proto, 'že v nem mel hrát jinou roli. Snad proto, že v nem aždosud žil ~a~zaprenou. Ale taky . .. Tristan si uvedomil, že prílišmiluje krále Marka, aby mohl žít bez neho. Jiste i Jemu se

:: :'stýsk~. .Svolal své rytíre a vysvetlil jim, že ho strýc potrebuje víc

než oni, kterí nyní, kdy spolecne svrhli Morganovu krutou nad-vládu, dokážou být štastni i bez neho. Navrhl, aby se vlády ujal

- Rohalt,: a když souhlasili, rozjel se zpátky do Cornwallu.Myslel, že ho budou vítat, trubaci že spustí slaVnostní

.fanfáru a král Mark mu pobeží v ústrety a obejme ho.. Zastihl

196

Tristan a [solda

však hrad, Tintagel v hlubokém smutku, z nehož krále a jehopoddané 'nemohla vytrhnout ani radostná zpráva o Tristanovenávratu. ,'.

~~Zlámetla dopadla l1anaši zemi," rekl mu Mark. "Obr~Morholt: bratr irského krále, vybírá každorocne od sousedníchzemí poplatek ctyr set mladíku a dívek., Došla rada i na nás.Pokud mu nevydáme ctyri sta nevinných mladých lidí, vtrhnesem se svýmvojskem,všechnynás pobije, hrad srovná se zemí, ,

vypálínaše vesnicea v mestechnenechákámen na kamero.Jako '

to udelal v zemi devonské.'" ",r,' , , .

"Copak rtení ,jiný zpusob, jak se vykoupit z té hruznédane?" zeptal se Tristan. '

~,Aleano, Morholt nabízí ješte možnost souboje~Kdybyse mezi námi našel odvážlivec, který by ho zabil v souboji, ,'pakjsme této dane navždy ,zprošteni. Jenže co je nám platná t"aková,-~~

nabídka? Kdo se muže pustit do,boje s ,obrem?'Morb.olt je dva-krát tak velký jako normálntGlovek a má nadlidskou/sílu. Klidnepopadne do každé ruky jednoho muže, zdvihne je nad'hlavu jakokotata, praští s nimi o zemI a zláme jim vaz" než stagš údivempolknout." " ' ' ; ,

"Kdy si prijde'Morholt pro odpoved?""Zítra. " , , '

Už v té chvíli byl Tristan rozhodnut, ale vyckal do dru-héhodne, nebot se chtel vyhnout tomu, že ho Mark bude od jehoúmyslu zrazovat. Vedei, že' pred velkým shromáždením iytíru,v okamžiku, kdý pujde o~'život ci smrt ctyr set lidí, bude ,králmuset mlcet. A tak, když se Morholt - hlavoudosahujebezmálake klenutému. stropu - veva1i1do hradní síne a vyzývavese ze-ptal, kdo si troufne bojovat s pravým rytírem, Tristan povstal

v kl-

are :" '

J' ""L '

Souboj se mel odehrát na malém opušteném' ostrilvku,který byl na d9hled od comwal1skéhopobreží:' Nikdo ze souperu

197

Tristan a [salda

nemel mít svedky ani pomocníky. Morholt. tam plul na clunus rudou plachtou, Tristanuv clun mel plachtu bílou.

S pramalou nadejí v srdci rytíri pomáhali Tristanovi doosníre a ocelových plátu brnení kryjících bedra a hrud, s úzkostímu nasazovali prilbu a provázeli ho k prístavišti. S plácem mužehnaly matky ctyr set obetí, cekajících na výsledek soubojev potupné dobytcí ohrade, kam je nahnali Morholtovi zbrojnoši.Když se tecky clunu spojily na obzoru se sotva zretelným ob-rysem ostrova, prestal také neštastný Mark zadržovat slzy. Nikdose nehnul ze svého místa, a trebaže nadeje byla jedna ku tisíci,všichni s napetím vyhlíželi, který clun se vrátí.

Posléze se od horizontu oddelila tecka. Zvetšovala sea dostávala tvar clunu. Clunu s rudou plachtou. Morholtovizbrojnoši jásali a cornwalští si zoufali. Ale divná vec: poryvyvetru smýkaly clunem sem tam, jako by ho nikdo nerídil. Zbroj-

. noši naskákali do ~výchlodek a vypluli Morholtovi naproti.Dostihli clun s rudou plachtou a cornwallští udivene pozorovali,že místo aby mu pomohli na breh, nechávají ho napospas vlnáma vyrážejí smerem k ostruvku. Tu Mark rozkázal, aby se desetnejrychlejších y~~licvydalo k záhadnému plavidlu.a zjistilo, co sedeje. Na dne Morholtova clunu ležel Tristan. Z mnoha ran:'kterému obr zas~diJ,.se rinula krev. Byl k smrti vysílený.

"Zahil jsem' ho, muj králi. Má lebku rozpo1cenou vedví.Už nebudeš lI!y~etplatit žádnou dan."

"Proo!j~lprijelna jeho clunu?" zeptal se Mark.~~ .

. "Kdýž jsme pristáli na ostrove, rekl, že se stejne .:vrátíjendeden :b;,.nás,a ,pustil muj clun na širé more," zašeptal Tristansteží slyšitelným hlasem a ztratil vedomí.

. Dlouho, predlouho se Tristan zotavoval z poranení, kterému zpusobil Morholtuv mec. Ale v nitru cítil uspokojení, že za-chránil tblik lidí pred smrtí a že se na Tintagelu jeho pricinenímznovu rozhostí klid a spokojenost. Nevedel, co se událo behemj~~o nemoci, nevedel, že místo jeho štastného dospívání se stalo

198

Tristan a lsolda

místem každodenního sváru, a ani ve snu by ho nenapadlo, žejednoU z prícin tohoto sváru je práve jeho VÍtezstvínad obremMorholtem.

Dokud byljen neznámým mladíkem, meli ho všichni rádi.Ten cizí roztomilý panoš nebyl pro nikoho nebezpecný. Avšakjako Markuv pokrevný pn'buzný, který opustil své panství a tedje ješte ke všemu slavnýa mezi lidem obh'bený,se stal- aniž si tosám uvedomoval- kandidátem na následníka trunu. A tuto mož-nost zdaleka ne všichni rytíri byli ochotni pripustit, mnozí do-konce proto, že na královské žezlo sami pomýšleli, už vzhledemk tomU,že Mark nebyl ženat a nemel dedice. At se odpurci prelisebevíc, v necem byli prece zajedno: že by se všechno vyrešilo~kdyby se král oženil a zplq.dilvlastního syna.

Mark nesnášel rozmíšky a trápil se.tím, že clenové jehodvora jsou rozdeleni do dvou táboru a že. nekterí dokážou býtnevdecní vuci TristanoVi, jenž za ne bezmála položil život. Za-kázal, aby' mu cokoli ríkali, protože se b~l o jeho zdraVÍ.JenžeTristan,-jakmile se dostal z nejhoršího a zacal'naplno vnímat svetkohim.:sebe, sen~pal ošálit Markovými úsmevy a vycetl smutekz jeho ocí. . ' . .'"

"A co ti bI:.~p.Í,králi," rekl Markovi, když se dovedel, co sestalo, ,,-abysjim"vYh6vela oženil se? Jsi snad nejaký vetchý kInet?Neklame-li me ~r.{\ka sluch, jsi krásný muž v plné životní síle.Každá žena mU~Lbýtpotešena, pokud ji požádáš o ruku.""'" .

".., ."KI;lŽdá~e. Rozhodne ne ta, kterou mi vybrali. Prý aBysezl~p~ilyVZ!~ymezi našemizememi." '

, "Která to je?""lsolda. Dcera irského krále.""Ach! Zabil jsem jejího strýcka, že?""Práve! A otec si její krásy a majetku zrejme vysoce cení,

nebo si možná libuje v krveprolití, protože na získání její rukyusporádal turnaj. Uchazeci se o ni musí bít na život a na smrt.Ovšem moji rytíri jsou mistry slovních šarvátek, dovedou. mi

200

Tristan a [salda

kdeco vycíst a narídit mi, abych se oženil a koho si mám vzít,jinak že se vzbourí a vypovedí mi poslušnost, nicméne ani jedenz nich nemá odvahu Isoldu vybojovat."

"Drahý králi," rekl Tristan, "já jsem prícinou rozeprí naTintagelu, dovol tedy, abych se já vydal pro IsoJdu. Jestli se ože-níš a budeš mít syna, snad na me tví rytíri opravdu prestanoužárlit a Tintagel zase. bude žít v míru." .

Zprvu o tom Mark nechtel ani slyšet. Posílat.milovaného.Tristana do dalšího nebezpecí, sotva se taktak uzdravil? Avšakpríliš mnoho hlasu, vcetne hlasu jeho synovce, ho présvedcovaIo, .že je to ta nejlepší možnost. A tak Tristan vyplul smerem k irskýinbrehum... . . .

Zlatovlasá Isolda sedela na vyvýšené tribunea. bez val-ného zájm~ sledovala klání. Všichni ti rytíri, pachtíci se kyIlli.ní _.'kdesi dole v bláte, vysílající k ní žhoucí pohledy,. a pak kricící;' .'ranení nebo dokonce umírající, jí byli cizí a lhóstejm.Jenjeden jizaujal a podvedome mu 'prála vítezství. Predevším 'odmítl udatsvé j,méno i jméno zeme, z. níž .prijel, zatímco Ostatní se pripredstavování div nepretrh)i v' lícení. svého honosné.h.O.puvodu.A pak - skórq se na ni ani' nepodíval! Proc o ni tedy bojuje?Pristihla se, že se snaží upoutat jeho pozornost, a zlobilo ji to.Pokaždé když byl na rade, sledovala jeho souboj se zatajenýmdechem. Jak lehce si pocínal~ Jako by byl se svým drevcem a seštíhlonohým beloušem srostlý. Jak elegantne skolil .vždy protiv-níka na zem a pritom no yelkofyse nechal žít, ~ckoli mel príleži-tost ho proklát, pribodnoú1(k zemi a sklidit tím vetší ovace. A jekrásný, nejkr~~t;lejšíz ,pÍch! .

Záhad-.nýrytír zvítezil. Nyní klecí pred irským králema užaslá Isolda se dovídá, že ji vubec nechce! Ze ji prišel vy-bojovat pro nekoho jiného! Bože, neco tak pokorujícího! Zapla-vuje ji horkost, jakou dosud nepoznala. A horkost strídá hlubokánenávist: vždyt ten rytír, který se konecne urácil prozradit, že sejmenuje Tristan, priplul z Comwallu, z prokleté zeme, kde zabili

201

Tristan a [salda

jejího strýce! A otec, místo aby ho dal zmrskat, zabít, vyhnat -v klidu poslouchá jeho slova.'To bylo na lsoldu príliš. Vybehla zesíne, prolétla po schodech, jedním, druhým, tretím nádvorím,a schoulila se v koutku, do náruce hustého kroví, jež rostlo zadomkem otcova zbrojíre. V této skrýši svého detství se do veceravyplakala. Pak se vrátila do ženských komnat.

"Chápu tvé pocity, lsoldo," konejšila ji matka. "I já bychbyla neštastná, kdybych si mela vzít krále Marka. Ale nedá se nicdelat, takový je osud."

Potom vyhledala lsoldinu služku a rekla jí:"Premýšlela jsem, jak Isolde ulehcit trpký osud, a vzpo-

mnela jsem si na starodávný nápoj lásky. Navštívila jsem vedmwMorgianu lona pro me podle dávných receptu svarila z bylincarovné víno.'ti, kdož je vypijí, se budou milovat z celého srdcea nebudou moci žít jeden bez druhého., Schovej tu nádobu dobrea podej Isolde a Markovi víno pred ~'(,atebnínocí. Sveruji štestísvé dcery do tvých rukou, ponevadž jí o tom ríct nemužu. Je plnázoufalství, a jak ji znám, vubec by nepripustila, že je pro ni dobrévypít nápoj lásky s mužem, kterého nenávidí, jenom proto, že jíbyl prisouzen.'" .

Tristan si všiml lsoldiny mimorádné krásy, ale ani honenapadlo '"ha ni pomyslet. Patrila králi Markovi, byla pro nejnedotknutelná. Poskytl jí na lodi veškeré možné pohodlí a nadálese staral jen ,qJyadktprubeh plavby. Bylrád, že se jehQ,yýpray~zdarila, a vitbec netušil, že jeho budoucí královna v duchu zurí.

;_" .,Náhlénastalo bezvetrí. Lod se nehýbala z místa a zásobypitné vody došly. Pátého dne se Tristana zmocnily obaVyo Isol-

"dino zdraví. ?;.acelotl dobu, kdy se odpoutali od irskýG,p.brehu,nevyšla ze své"Jajuty. Považoval za nutné ji navštívit.. ,..

Našel ji samotnou, žíznící, v mrákotném polospánku.," Malinko, se nadzdvihla na medvedí kožešine, nebot zaslechla

šramot, ale jakmile zjistila, že je to Tristan, tvárila se, že hlubocespí.

202

Tristan a [salda

"Paní, nebudeme tu vecne~neboj se," rekl Tristan."Nenamáhej se," odpovedela Isolda, aniž otevrela ocL

"Muj osud je tak jako tak zpeceten." .

"Je ti špatne?" .

~,Ano,je mi špatne od chvíle, 'kdy jsem te poprvé spatrila..Doufám, že žízní umru co nejdrív, abych to mela za sebou."

"Tak nesmíš mluvit. Král Mark je nejlepší muž, kteréhojsem poznal. Pockej; až ho uvidíš. Budeš s ním štastná.'" .

"Hm. Nebyls to.náhodou také ty, kdo zabil mého strýceMorholta?" ,-

"Ano, zabil jsem ho." .

"To jsem si mohla myslet1" rekla Isolda, zprudka se vzty-cila a zacala chodit sem tam. Pak odhodila plavé vlasy z celaa zasycela: "Dobre že potupne zahyneš ž~ní, ty vrahu, to tfpatrí!" " < ... .

. Slabostí se jí podlomila kolena a byla by spadla na zem,kdyby ji Tristan. nezachytil a opatrne 'nepoložil zpátky na luž~Q.Jak ji ukládal, nahmatal mezi kožešinami nejakou-nádobu. .'

"Paní, podívej, tady je. neco k pití!" /A hone~,aby Isolda žízní' dále nestrádala, jí priložil ná-

dobu k ústum.' . .

:'Napila se zhluboka a rekla:"Ted ty!ff '. .'. .

A{Tristan, neméne žíznivý, dopil - tajný nápoj lásky.Poslední 'doušekby1inného vína válel na jazyku, když vešla služkaa zdesila se:' . ..,,- . .

;- - . "Co jste to udelali? Navždy budete prokleti! Ten nápoj. .' mel ~. Isoldou pít král Mark!ff". Kricelaa rvala Tristanovinádobu od úst. Pozde! Tristan

a Isolda na sebe již pohlédli jako muž a žena. Myšlenky, slova,predsevzetí, zábrany, rozum, vule..., to všechno z nich pojed-nou nekdo sejmul, to všechno prestalo existovat. Bylijen oni dva.

. . Její zlaté vlasy a vonavá plet. Jeho mužné paže a útlý pas. Objali.-

203

Tristan a lsoldd

se a zacali se líbat a každý dotek burcoval jejich smysly, každýpolibek bicoval jejich touhu po spojení. Služka v hruze uprchla

: a oni se oddali jeden druhému. Na medvedí kožešine, jež bylaješte pred chvílí prosáklá Isoldinou nenávistí.

Král Mark je cekal na pobreží. Divil se, cím lod tak zárí,jako kdyby na ní svítilo druhé slunce. Pak. pripluli blíž a onrozpoznal, že vedle Tristana stojí na palube prekrásná ž~na.Zárily její zlaté vlasy. Mark byl doslova oslnen. Vzal Isoldinuruku z Tristanovy a pomohl jí vystoupit z lodi.

Jakmile se poprvé dotkla cornwallské pudy; ozvaly seslavnostní fanfáry a mohutný jásot shromáždeného lidu. Nikdo

. nemuselpoddané nutit, aby ji vítali, radovali se zcela uprímne.Naplnila je láska k Isolde a'hrdost, že mají tak nebývale krásn01~královnu. Udelali špa1ír, vedoucí od lodi ažná hrad 'Tintagel,a vystlali pro Marka a Isoldu cestu kVetinami. ... ..' .~~

Jen tri lidé nesdíleli všeobecnou radost: Tristan, Is-oldaa Isoldina služka. Tristan, vnitrne' rozvrácený .táskou k Markovia zapovezenou, lec neutuchající touhou po jeho žene, se králinebyl s to podívat do ocí..;>.: ,

Isolda na tom .byla snad ješte hur. Vídela, že Tristannelhal, hovoril-li o Markovi jako o výjimecném muži, videla, žeje skutecne moudrý a pritažlivý a že by ho nesporne dokázalamilovat, nebýt kouze41ého.nápoje. Mohla být hýckanou, obdive-vanou a spokojenou rkrálovnou. Bude jen cizoložnicí. Navíc sedesila sy~ební .,~oci, kdy král pozná, že není jejím prvnímmužem: Jak mu to Vysvetlí?Sverila se služce. A ta verná duše,která se považovala za hlavního viníka, nebot nápoj lásky dostdobre nehlídala, jí nabídla, že se obetuje a vejde do Markovyložnice místo ní.:Udelaly to tak. a Mark v hluboké tme bez-mesícné noci nic nepoznal. Avšak tím byl zažehnán pouze jedenproblém. ~o dál? Co dál, když touha po Tristanovi je nesnesi-.telná, když každá chvíle, v níž necítí jeho blízkost, jí pusobítaková muka, že dostává zimnici a její útroby se mení v tisíce

205

Tristan a [salda

bodavých jehel? Co dál po všechny ty dny, jež zbývají do konceživota a které bude muset strávit vedle jiného muže, ve vecnépretvárce a bolesti?

Když služka zpozorovala, že Tristan s Isoldou zacínajíbýt nenaplnenou touhou opravdu nemocní, takže by si tohonekdo mohl všimnout, vymyslela rešení: král Mark témer denneopouští hrad a vydává se na lov nebo na projíždku. V té dobe semohou scházet v Isoldine komnate. Ona bude hlídat za dvermia pri sebemenším šelestu nebo hrozícím nebezpecí jim dá smlu-vené znamení. ,

Milencum nastaly krásné casy. Jediné, co se Isolde po-nekud prícilo, bylo to, že musela vecer.uléhat vedle svého muže.Také Tristan prožíval trpké chvíle, když se musel tvárit, že Mar-kovi cestne a verne slouží, že je mu nadále zcela oddán a ne-zproneveril by se mu ani sluvkem. Trápilo ho to tím víc, že jehocit k Markovi zustal nezmenen. Ale naucili se bolestnou pre-tvárku brát jako dan za své štestí, jako omluvu Markovi za to,že je klamán, ac si tp vubec nezaslouží. A snažili se mu zvýšenouvlídností vynahrazovat, oc ho šidili.

. Mohlo to tak trvat celá léta. Služka hlídala bedlivea nedokázala by milence zradit, ani kdyby ji nekdó mucil. Jenže

. co neprozra'qy.!i.služka a co by ~a sebe nikdy nereklLTristan.~~.,Isold.9u, povedela láska ~ama. Stastiú milenci lásku vyzarují., Mají ji vepsaI!0u ve tvári. Ciší z jejich pohledu, slov a_ogest. Mi-. lenci sedí vé spolecnosti, fyzicky od sebe vzdáleni, a pre-cevníma-

vému pozoroy~t.eli neunikne krehké predivo citu, jež je spojuje.Zaca~y pomluvy. Nejdrív neopodstatnené, bez dukazu,

pouhé domnenky. Pak si dva z Tristanových odpurcu pocíhali.._:z;aroh~m, aby je sluŽka nevidela, až se bude Tristan vracet od, královny. Podezrení se potvrdilo. Nemeškali a vypovedeli vše.-Markovi.

Král neverjl. Za žádnou cenu nemohl uverit necemu takšílenému.! Rozcilil se a vyhnal pomlouvace z Tintagelu:

206

Tristan a lsalda

"Jak jste jen podlí! Tolik dobrého pro vás Tristan vyko-nal, -a vy svou zášt nedovedete zkrotit am na okamžik. Odejdete,at vás víckrát nevidím! Opustte muj hrad!"

Co to však bylo platné? Síme neduvery bylo již stejnezaseto. Rozum ríkal: nesmysl! Srdce radilo: presvedc se!A Mark, jako by pil pelynek- tak horké a nechutné mu pripadalovlastní jednání - zacal milence osobne špehovat. Protože služkajeho zámer vcas postrehla a varovala je, nic nezjistil. Presto s~ užneduvery nemohl zbavit. Sžírala ho, pálila ho, nemohl s ní žít.Rozhodl se požádat Tristana, aby z Tintagelu navždy odešel:

. "Kdybych jim veril," rekl Tristanovi, "musel bych te dátpopravit. Já vím, že to není pravda. Nemuže to být pravda, to byuž neplatilo nic, proc na svete žijeme! Jenže nejistota, kterou vemne zažehli, mi nedává spát. Nesnesu pocit, že me možnáklameš, a jakkoli vím, že je to pocit neoprávnený, jsem jím,'-db-

. cista malomocný. Nenajdu klid, dokud neodejde~. Ver, ~ebudepro me snadné být bez tebe. Ale nemohu. . . necRéi te dál zrano-vat svou urážlivou, ponižující neduverou."

Muj bože, jaká hruza! Pomyslel si Trista!1;.To já jsem-malomocný, to já jsem n~ažen zhoubnou chorobou, drahý králi!Ty jsi bez viny a ješte se soužíš planými ohledy! Beze slova sesklonil k Markovi, vroucne ho políbil na obe tváre a opustil hrad.

Ušel pár kroku a už cítil, že ho to táhne zpet. Ne, nemohuodejít. Nemohu ji opustit, vždyt jsem se s ní nerozloucil! Schovalse do vecera v lese, a pak poslal jakéhosi vesnicana, aby vyhledalIsoldinu služku .a vyrí~/;jí, at prijde, že s ní potrebuje mluvit.

S plácem mu služka lícila, jak její paní 'omdlela, když sedovedela, Že'ho Mark vyhnal, jak usedave plakala a jak ted leží,telo bez duše, nejí, nemluví, snad vubec neví o svete.

"Ani já bez ní nemohu být. To není život, -ale živorení.Vecné hladovení, vecný stesk. Svet bez jejích modrých ocí, bezjejího hlasu, bez vuIie jejích vlasu a chuti jejích polibku je mrtvášedá plán."

207

Tristan a [solda

Vymysleli spolu nový plán. Tristan každého vecera pre-leze kolovou hradbu a schová se v hradním sadu. Aby Isoldavedela, že ji ceká, hodí vždy pár trísek a úlomku kury do stu-dánky pod velikou sosnou. Ze studánky vytéká potucek, kterýkamenným korytem tece dovnitr do hradu, protéká jím a privádívodu také do ženských komnat. Až Isolda uvidí na hladine ploutdrívka, vytratí se tajne ven a prijde za ním.

A zase milencum nastaly krásné casy. Milovali se podhvezdnatou oblohou, na mekké tráve, a jako hladový nemyslí nato, co bude jíst, až spotrebuje zásoby, nemysleli ani na to, co sipocnou, až puda zmrzne a pokryje se snehem, v nemž je videtkaždou stopu. Vždyt zatím bylo milostivé léto. Isolda se ze saduvracívala za úsvitu a ptáci, první probuzení živácci, jí pritomzpívali na cestu.

Zanedlouho se rozneslo, že Tristan dosud neopustilCornwall. Ti a ti ho videli, jiní o tom jen sl~šeli. -Skrýváse prýv lesích. Ba ne, bydlí u jednoho vesnicana. Suškání se doneslojeho neprátelum. Zacali zase hlídat královnu. Proc by tu jinakzustával, ne-li kvuli ní, ríkali si. Ale služka, bystrá jako ostríž,prohlédla všechny jejich lécky a pokaždé stacila královnu varo-vat. Až jeden rytír, asi že nemohl usnout, vyhlížel v noci oknemdo sadu. PO,znalv mesícním svetle Isoldu i Tristana, který jí beželnaproti. Víc nevidel, protože milenci se skrylijeho ocím kamsi dohouští, nicméne vedel, že mýlka je vyloucená. Hned zrána o tomzpravil své ~ruhy. Nechteli znovu riskovat hnev krále Marka,proto se mu snažili tu novinu sdelit co nejšetrneji.

:~:" 'Mark se na ne neoboril jako na jejich predchudce, nebotclovek bývá naklonen pripustit myšlenku, která se mu stále vrací~prestože jeho rozum ji považuje za nesmylnou. Zavrtel hlavoua mlcel.

"Králi, velmi lehce se mužeš sám presvedcit o pravdenašich slov. Schovej se dnes v noci do koruny oné košaté sosny,~terá roste vedle studánky. A uvidíš, co se bude dít," rekli mu.

208

Tnstan a [salda

Mark je poslechl. Usadil se v korune stromu a cekaLObloha byla té noci bezmracná, úplnek jasne záril, takže. sad bylosvetlen skoro jako ve dne. Král videl, jak jeho synovec prelézákuly, usedá na okraj studánky a pouští po vode nejaká drívka.Patrne znamení, pomyslelsi a rozbušilose mu srdce..

.. . Kdyždrívkaodplulaa zcerenáhladina studánkyse zklid~nila, spatrilv ní Tristan Marka jako v zrcadle.Proboha, lekl se,znamení nemohu vzít zpet, už pluje nádvorím, lsolda prijde ajánemám, cím.bych ji varovaL Ale ani se nepohnul a nedal na sobeznát, že ví o králove prítomnosti. .

Isolda beží k místu tajných schuzek a diví se, že jí Tristannejde jako obvykle naproti. Zacala neco tušit.. Muj milý sedíu studánky, musel me už prece zpozorovat, a nevstává, neutíkáke mne. Rozhlédla se ostražite kolem - nikde nic. Pak pohléc;lla~znovu smerem k Tristanovi a uvidela krále Marka na sosne. .

Pristoupila k Tristanovi a rekla: / .

"Tristarie, co to má znam.enat?Tolikrát jsi pto mnenká-zal, víš prece, že ses tebou .nemohu sejít, aby n~s okamžitenepomluvili a netrápili král~. A ty me zveš sem, na fakové podiv-né místo a ješte ke všemu uprostred noci. Prišla jsem jen proto~abych se presvedcila, jestli ses nepomátl na rozumu., Co mi,prQsímte, chceš? Jak to, že jsi porád v Comwal1u,myslela jsem,že jsi dávno odjel?" .' .

"Královno, mánfk tobe jen jedinou prosbu: usmir krále!Nenávidí me a já.ho tolik JIilluji.Rekl mi, že nás dva podezírá zezrady. Jak ho to vubec .m6hlb napadnout?" . .

"Copak nevíš, že sám by na neco tak podlého nepripadl?To mu našeptali tv@jineprátelé. Kdyby se me radeji prímo ze-ptali, jestli te miluji. Rekla bych: ano. Miluji ho, protože on mepro mého manžela získal a protože je jeho nejbližším príbuzným.Jenže to oni ne. Radeji klickují, špehují a sprádají pomluvy. AchTristane, byla bych moc ráda, kdyby ses s králem usmíril, ver mi.Ale nechtej po mne, abych za tebe prosila já. Vždyt to by královo

.~..,

209.

Tristan a lsolda

podezrení jen utvrdilo! Ne, nemohu ti vyhovet. Pochop, jsem tusama v cizí zemi, bez prítele, obklopena jen samými slídily a lhári.Zkus, jestli by ti nepomohl nekterý z rytíru. Nejsou snad všichnitvými nepráteli. A nehnevej se, ale musím už jít. Co kdyby sinekdo všiml mé neprítomnosti? To by ti rozhodne nepomohlo."

Po tech slovech kvapne, bez ro~loucení odešla. Tristan zaní zavolal prání dobré noci a prelezl hradbu. Král, preštastný, seslzami dojetí v ocích, se vrátil do své ložnice. Ráno prikázal, abyvyhledali Tristana, usmíril se s ním a dovolil mu zase bydletv Tintagelu.

. A milenci se scházeli dál. V noci, v Isoldine komnate,když Mark spal. Celý den se úzkostlive vyhýbali vzájemným se-tkáním a pohledum, aby nebudili podezrení. Po pulnoci se Tri-stan plížil ze. sálu, kd.e spal s ostatními rytíri, a po. špickách sekradl za Isoldou. Bylipresvedceni, že si pocínají natolik opatrne,že nemohou být odhaleni. Zatím to bylt1ejnebezpecnejší zpusobschuzek: nejenže Mark mohl necekane v noci vstát a jít za svouženou, ;;tle rytírj.,t:.jl1~o1ise zdálo, že spí, ne~use1i vž4;r.~páttvrde, ba dokonce mohli spánek jenom predstírat.

A také ž~_predstírali.Dva znejsverepejších Tristanových neprátel se dorIi1uvili

a nekolik nocj hQ.strídave hlídali. Když meli jisto~, šli za }gálemMarkem. :./ fi.' ·

Není snad vetší bolesti nad tu, kterou prináší zrada mi-19Yaného,.clov~ka.Pusobí jako nuž v cerstve zhojené ráne. Jakojed pozvolna' otravující smysly vycerpávajícím neklidem. Markqa:víc mjJoval oba - Tristana i královnu. Dvojí bolest a dvojíneklid nelze unést! Lidská mysl se brání skutecnosti, která je proni príliš tíživá. A tak -clovek znovu a znovu uverí, že to, co ho .smrtelne zasáhlo, nebyla pravda. Také Mark uveril nocní príhodev sadu a .nechal ránu ve svém srdci, aby se zacelila úlevnoutenkou blankou. Uveril, protože chtel uverit. A ted si prijdounejací dva a nanovo cloumají jeho chradnoucí duverou:

210

rristan a [salda

"Králi, neveríš-li nám, presvedc se sám. Není lehké jevypátrat, protože lsoldina služka je jako hlídací pes. Vymyslelijsme však zpusob, jak to overit. Necekej dnes, až za tebou lsoldaprijde a jdi za ní sám. Cestou zpátky nasyp mezi její lužko a dverea mezi její dvere a vchod do sálu, kde spí rytíri, mouku. A uvidíš,jestli tam k ránu budou Tristanovy stopy." .

Byly tam. Samozrejme, že tam byly. Mark si zoufal.V prvním návalu zurivosti chtel oba zabít, ale copak clovek do-káže zabít toho, koho opravdu miluje? Vyhnal je z Tintagelu,nechal je štvát zurivými psy hluboko do cornwallských. lesu.Zkrvavení, vysílenívbehli do chýše poustevníka Ogrina a on zanimi pribouchl dvere. Psi odtáhli zpátky na Tintagel. .

Ogrin ošetril Tristanovi a lsolde zranení, rozdelil se s nimio skromnou veceri a zacal jim domlouvat, aby se konecne vzpa-matovali a prestali žít v hríchu: .' '. ." , ", ~.

"Ty, královno, se vrat domu a pros krále o odpuštení.Když uvidí, že' se uprímne kaješ, jiste se nad teb6u slituje, je todobrý clovek.'A ty, Tristane, odtud odjed co nejdál." ,

Jeho slova pro ne neznamenala víc než pro:,spícího šelestvánku ci praskot ohne. Dívali se na sebe a mysleli'oba na totéž:na nedozírný prostor svobody, který se pred nimi náhle. otevrél.Už se nemusejí skrývar~ ..

Nekonecné jsou comwallské hvozdy a nekonecná je láskaTristana a Isoldy. Stací jjm prístrešek z kmenu a chvojí a trochazveriny, kterou opékají' na ohništi. Nic víc nepotrebují, mají-licelý den je4~n druhéh6: Jsou zesláblí z tvrdého života pod širýmnebem a z'jednotvárné stravy, ale štastní. Na jare a v léte ustýlálsolda lužko z kvetin, na podzim z hebkého mechu a suchého '

listí, v zime uléhají do kožešin ze zvere, kterou Tristan ulovil.Avšak sil jim vucih1edeubývá. A tak, i když si nahlas nepostežujíani sluvkem, ptají se v duchu každý sám sebe: není to ode mesobecké, když svou jedinou lásku, která si mohla žít v prepychuna královském hrade, vystavuji takovému strádání?

.-'

211

Tristan a lsolda

Jednoho podzimního odpoledne, asi po dvou letech, hnalMark srnu, ztratil se své družine a ocitl se v neznámé cásti lesa.Tu a tam bylo treba si prosekávat cestu, ale byl klidný, nebál se,že zabloudí, vždyt v dálce stále slyšelhlahol lesních rohu a vedel,kterým smerem má jet. Najednou si všiml, že vpravo je stezickajiž proklestená. Kde se vzala v této liduprázdné koncine a kammuže vést? Seskocil z kone a zvedave se po ní pustil. Zavedla hok lesní chýši. Dríve než vstoupil, tušil, koho uvnitr najde.

Tristan se vrátil z lovu. Isolda spala. Protože byl unavený,lehl si vedle ní a usnul také. Mec nechal ležet podle tela. Nemelzdání, že mu tahle drobná nedbalost, s níž nezasunul mec dopochvy a nezavesil ho na hák u dverí, zachrání život.

Jakmile Mark uvidel, jak si tu milenci poklidne spí, za-tímco on se sužuje strídave jejich zradou a &trídave obavamio jejich zdraví, tasil svou zbran. Ano, ríkal si, ted jsem je ko-necne pristihl prímo na lužku a mám právo je zabít.. Na nic se užnemohou vymlollvat. Potom však uvidel obnažený mec, kterýoddeloval jejich tela. Bože, oni si mezi sebe dávají mec, kdyžjdou spát! Možná jsou opravdu nevinní! Ješte po dvou letech spícestne oddeleni mecem, aby se nemoWi zproneverit!

Potichu, aby je nevzbudil, si vzal Tristanuv mec a zabodlmezi ne svuj.,Pak stáhl Isolde z vyhublých prstu zásnubní prsten,navlékl jí prSten se zeleným kamenem, který mel od ní, a odešel.

První se probudil Tristan. Polekal se zabodnutého mecea vytrhl ho Zy'zeme. Poznal, že je to Markuv mec." - ,;On tu byl, slyšíš," trásl s Isoldou, "on u nás byl, kdyžjsme spi;lli."

"Ano, navlékl mi prsten, který jsem mu dala, a odnesl sisvuj, podívej!"

"Mohl nás zabít, Isoldo, a ušetril nás. On nám snad-porád verí!"

"Mel nás radeji zabít. Ani bychom o tom nevedeli.A všechno utrpení by skoncilo."

212

Tristan a [salda

"Tak, ted jsi to rekla."C ?"" o. .

"Že je pro tebe utrpení žít se mnou v lese." .

"Ale já to tak nemyslela!" .

. Trvalo nekolik dní, než se Tristanovi podarilo presvedcit, --milou, že takhle dál. žít nemohou. Nakonec souhlasila, že se

k Markovi vrátí, zatímco Tristan odjede ze zeme. Daroval jísvého loveckého psa, ona jemu prsten se zeleným kamenem.

"Kdyby se ti ve svete cokoli stalo a potrebovals me, mi~lácku, vzkaž, jdu hned za tebou. Ani král, ani rytíri, ani hradby,ani lesy, ani more me nezadrží. Pošleš-li mi tento zelený prsten,pujdu s tvým poslem. Ale. jinému, než. tomu, kdo se prokážetímto prstenem,' neuverím." .

.Naposled ji poh'bil. a rekl:. .' ."Neodjedu hned. Ziistanu pár dní u Ogrfu.a a pockám,

jak doma porídíš. Možná to byl od Marka úskok, že nám projeviltakovou milost. Treba nas:chtel jenom.vylákái ze skrýše a ted seti.bude mstít. Kdybys potrebovala pomoc, pošli služku.". .

Markovi. se sevrelo srdce, sotva uvidel Isoldiny pohublétváre, rozedrané šaty a smutné oci. Nemel 'nejmenší chut ..se jímstít, naopak, snažil se jí yšemožne vynahradit žIvorení.v lesích,k nemuž ji.odsoudil. A celý národ se radoval a.oslavoval návratztracené královny~,Jen ti, kdo rozdmýchali 'ohýnek královy nedu-very, na nej neprestávali prikládat. .'

.,~Králi,odpust, ale tvé jednání je nesprávné. Nej~rív jsiIsoldu bez soudu Jtapudil a nyní jí bez soudu odpouštíš. Cím sevlastne. ospravedliri1a? Jaksi mužeš být jist, zvlášt když žilas Tri~tá:nemsama v lesích po dva roky, že te nikdy nepodvedla?Nebo, že te neklamedál?" . .

"Co navrhujete? Jaký dukaz by vás uspokojil, abyste meuž nechalina pokoji?" .

"At prísahá a podrobí se zkoušce žhavým železem."Markse rozcilil jako tentkrát pred tremi .lety, kdy mu

213

Tristan a lsolda

poprvé povedeli O královnine nevere, a vyhnal je. Vtom prišlaIsolda a okamžite na nem poznala, že se neco stalo. Dlouhozapíral, ale nakonec jí rekl pravdu. .

"Nechápu, muj drahý, proc te to tak popudilo," pravilaIsolda. "Pro toho, kdo je nevinen, je taková zkouška lehká. A jásama musím mít prece zájem na tom, abych byla konecne ocište-na, a aby ty ohavné pomluvy jednou proVždy skoncily. Ráda sepodrobím prísaze i zkoušce. Dej však zavolat krále Artuše a stojeho rytíru. Budu prísahat pred nimi. Doufám, že proti takproslulým a urozeným rucitelum soudu nebude nikdo nic na-mítat a jestliže se u soudu obhájím, neodváží se už pomlouvaciríct proti mne ani slovo." .

Kopyta koní vezoucích Markovy posly ke králi Artušovirozrývala zem a služciny.nesmelé krucky ~zašustily'pod oknemOgrinovychýše. .

"Pane," spustila celá udýchaná, ,;k.rálovna'ti vzkazuje,aby ses prestrojil za žebravého mnicha. Nikdo, ani král Mark,te nesmí poznat. A za-deset dní pred západem slunce cekej v tomprevleku u brodu pod Tintagelem. Ktálovna se tam pred ryiírikulatého stolu podrobí zkoušce žhavým železem a, bude potre-bovat tvoU' pomoc.":" - , - ,

A než se rri~,!.anstacil vzpamatovat a preptat proc a co sedeje, byla pryc. '-:"1" , .

Urceného dne cekal Tristan v potrhané kutne,umounenýoblic,~j._zpolél;.._zalcrytý kápí, u brodu. Videl, Tak se na druhémbrehu shromaždújí rytíri v cele s králem Artušem. K jeho stranereky,.práve pricházel král Mark s královnou Isoldou a nekolikazbrojnoši. Když.Isolda Tristana zpozorovala, schválne uklouzlana rozbahneném brehu a zeptala se Marka:

"Muj pane, jak se dostanu pres to bláto a vodu, aniž siúplne promocím šaty?"

'"Hej, ty tam," krikl jeden zbrojnoš na Tristana, dríve nežMark ~tacil odpovedet, "prenes královnu na druhý breh!"

214

Tristan a lsalda .'

Tristan vzal královnu do náruce a prenesl ji. .

Po uvítání s králem Artušem, po všech ceremonnch, jaké. .: k takovému soudu náležely, poté, kdy pripravené železo bylo do

ruda rozžhavené, položila Isolda ukazovák a prostredník na kru-cifix a pronesla prísahu: .

"Prísahám pri Bohu všemohoucím tobe, králi .Marku,i tobe, králi Artuši, i vám, vzácní rytíri, že me krome tamtohožebravého mnicha nikdy nedržel v náruci jiný muž, n~ž mujvlastní manžel." . .

Potom obema rukama uchopila žhavou železnou tyc,došla s ní ke králi Markovi, položila ji pred mm do trávya ukázala mu neporušené bílé dlane. Nikdo si od té chvíle ne-mohl dovolit ríct proti .ní krivého slova. . . - .

Cas plynul a Tristan s Isoldou se u.cw.žít jeden bezdruhého. Ona po boku krále'Marka, on v cizích'zerrlíchve"službe,ruzným králum. Avšak vzdálenost ani 'cas sílu jejich lásky n~zmenšovaly, naopak, cím déle byli odloucem, tím více trpeli.Tristan se ,:g,~~ch toulkách sprátelil sjednml rytír.em,který sejmenoval Girflet. Dovedel se, že Giiflet má se.stru Isóldu. To jejiste osud, ríkal si, zase Isolda. Treba by se mi ú1evilo,kdybych ses ní oženil,. treba by'mi jedna Isolda pomohla zapomenout na tudruhou, která si hoví v králove náruci a už rok se mi slovíckemneozvala, ackoli jí pravidelne posílám zprávy o tom, kde zrovna

b ' , Ipo yvam. !

.pirf1~t W-el.nelicenou radost, že si jeho prítel bude brátjeho sestru; snadná umluvil rodice a ješte snadneji sestru, které'se Tristan od zacátku h'bil. .

Jenže po svatebním obradu prišla svatební noc. A Tristannemohl, pres ve&kerousnahu nemohl h'bat a milovat jinou ženunež tu svou jedinou. Omluvil se, že mu není dobre. A další dentaky a další den taky. Girflet si všiml, že jeho sestra mívá po ránuzarudlé oci. Uhodil na ni a dovedel se, jak to mezi novomanželichodí.->Aže Tristan svou ženu dosud ani nepolíbil! Takovou

215

Tristan i:z[salda

pohanu sestry, která navíc byla skutecná krasavíce a mívaladesítky bohatých nápadníku, si nechtel nechat líbit. Rozbehl seza Tristanem, vytrhl mec z pochvy a krikl:

"Bran se, zbabelce! Urazil jsi mou sestru a tím i me!Tváríš se jako verný prítel, a jsi obycejný lump!"

Tristan se nepohnul, nesáhl po zbrani, jen sklopil oci."Promin, Girflete. A jestli to zchladí tvé spravedlivé roz-

horcení, zabij me. Nemohu se ti bránit, protože te mám rád, a anise bránit nechci, protože smrt, ver mi, by pro me byla hotovýmpožehnáním. "

Girflet nechápal. Žádal vysvetlení. A tak mu Tristan vy-povedel všechno od zacátku. Od kouzelného nápoje lásky, presstrasti milování na hrade, v sadu a v lesích, až po horecnaté,bezesné noci posledních dnu, kdy se trápí uplakanýma ocima své .

ženy a ješte víc tím, že se mu Isolda z Cornwallu pres rokneozvala. < c.

"Myslel jsem, že na ni dokážu zapomenout, že se mohuvysvobodit z toho,.prokletí, ale nejde to. Nedovedeš si predstavit,jak me mrzí,' že tVe'sestre - té krásné nevinné dívce, která vubecza nic nemuže, , t.akubližuji,"koncilTristan svévyznání.Neko-lik dní už premáhal horecku a dlouhé vyprávení ho znacne vy-

. sílilo. "Víš, já nechápu, jak je to možné,' ale asi jsem z touhy po níopravdu nemócpy; je to..." Vetu nedorekl a sklesl Girl1etovik nohám. .. . .

..,' Ulo}ili ho na lužko a snažili se ho osvedcenými pro-strédky zbavit Vysokéhorecky. Marne. Strídali se u nej, bdeli vedne .v noci. Marne.

;- . "Tiistane," rekl Girflet, "já ti pro ni tedy dojedu. Nechci,abys umrel. ,Snad ona dokáže, co my nesvedeme, a uzdraví te."

"Jsi opravdu verný prítel, Girflete. Škoda, že já nebyl takverný, všecnno mohlo být jiné. Na, vezmi si tenhle zelený prstena ukaž jí ho. Jinak by s tebou nejela. Budu žít nadejí, že se s nízase setkám. I když nevím, treba na me už zapomnela, vždyt. se

216

Tristan a [salda

mi tak dávno neozvala! Prosím te, až se budete vracet, dej minejaké znamení, abych vedel, na cem jsem. Budu vyhlížet tvoulod 'od rána do vecera. Rozvineš-licernou plachtu, bude to zna-menat, že se ke mne Isolda nechce znát a nejede s tebou. Bíláplachta bude znamenat, že me stále miluje a priplouvá na tvéI d. ?"o 1, ano.. ,

"Dobre. Udelám všechno pro to, abych mohl rQzvinoutbílou plachtu, milý príteli."

Tristanove žene, která byla schována za závesem, ne-uniklo jediné slovícko jejich rozhovoru. Behem. bratrovy ne~prítomnosti sice manžela peclive ošetrovala a desítkami vlídnýchvet zaplašovala jeho smutek, byla však krajne roztrpcena, nebotmyslela, že bratr ji zradil a spolcil se s Tristanem' proti. ní~.~

A nebyla by to pravá žena, kdyby'v takové situaci 'nepomýšlela",.na pomstu. ,

NastaJa doba~ kdy se Girlletova lod"mela vracet. ZprvuTristan vstavaI, chodil k oknu a napjate pozoroval morskou hla-dinu. Porád nic. Zacínal;trácet nadeji a zbytky sil ,ho kvapemopouštely. Po peti. dnech marného cekání byl tak vysí1ený,ženemohl zvednout ruku, ml-tožvstát z lužka a dojít k oknu. Prosiltedy svou ženu, aby mor~ pozorovala místo nej. Ochotne muvyhovela. Jednoho dne vyhlédla a uvidela bratrovu lod. Bíláplachta se trepotala ve vetyu. .

"Už je~ou," rekla."Jakou,'barvu";,má"plachta?" zeptal se Tristan dychtive

a zdvihlse na lužku. .

"Cernou," odpovedela a Tristan vydechl naposledy.Teprve pak si uvedomila, ceho se dopustila. Vrhla se

k nemu, líbala ho a zkrápela slzami. . .Isolda vyskocila z lodi, utíkala ulicemi neznámého mesta

k hradu, probehla nádvorími jako o závod, jako by cítila, žeprichází pozd~. Nedbala výkrikulidí, do kterých vrážela, nedbalaúžasu, který-tu vyvolávala její cizokrajná krása, ba ani o nem

217

Tristan a lsolda, ,

nevedela, nedbala, že se jí uvolnil úces a zlaté vlasy za ní vlají jakocas komety, nedbala vyzutých strevícu. .. spechala k cíli.

Našla mrtvého Tristana v objetí cizí ženy."Odejdi," rekla jí. "Nechci svedky své smrti."Zdešená dívka odbehla. Isolda si lehla vedle Tristana,

poh'bila ho, a než zemrela, zašeptala:"Bylo nám prece souzeno, že bez sebe nesmíme žít. To jsi

na me tu chvilicku nemohl pockat?" .

Když s~ o jejich smrti dovedel král Mark, priplul s po-zlacenými rakvemi a oba si je odvezl. V Cornwallu jim pak vy-

strojil skromný pohreb.

.~~..,.'""

"""~.,.

O' II

I

,";-

O',"

218