Tělocvičná jednota Sokol Libuš

Č A S O P I S S O K O L S K É Ž U P Y Y J A N A P O D L I P N É H O

ROČNÍK PK 26 ČÍSLO 2 ROK 2020

Byla, neByla Župní akademie

V roce 2019 přišli náčelnice s náčelníkem se skvělým nápadem uspořádat v roce 2020 Župní akademii k třicetiletům znovuobnovení Sokola. Touto myšlenkou nadchli celé předsednictvo a začalo se okamžitě pracovat napřípravách. Oslovili jsme Sokolskou župu Barákovu, se kterou dlouhodobě úzce spolupracujeme a dohodli i spoluprácina této akademii. Byl vytvořen přípravný výbor, ustaveny komise, rozdělily se úkoly a začalo se s přípravami.Jednoty se hlásily do programu, který začala sestavovat ses. Lenka Kocmichová se svým týmem. Těšili jsme se navystoupení sletových skladeb jako Princezna republika, Cirkus, Cesta, V peřině, Ženobraní či Siluety. Připravovalyse také skladby Vivaldi, Kabely a dráty, Čmeláci a další pódiové a menší skladby. Svoji část programu měl vyčleněni Odbor sportu.

Velmi jsme se těšili i na bohatý doprovodný program, který připravoval Vzdělavatelský odbor v čele s br. Richterem:výstavu fotografií ses. Brunerové, přednášku bratrů Šplíchala a Uhlíře o historii znovuobnovování Sokola, divadelnípředstavení pro děti a ve spolupráci s T.J. Sokol Praha Královské Vinohrady výstavu Pocta sokolskému odboji.

Byli jsme velice potěšeni, že se podařila dohodnout záštita nad celou akcí na Městské části Praha 2. Záštitupřevzala přímo starostka Jana Černochová a místostarosta a radní pro kulturu a sport Jaroslav Šolc. Podporu jsmezískali i od starostky ČOS, sestry Moučkové, která přislíbila svoji účast.

Jenže Sokol míní a příroda mění. I do České republiky dorazil Covid 19, a tak jsme museli původně naplánovanýjarní termín 22. 5. 2020 zrušit a vybrat termín nový. Všichni věřili, že snad na podzim bude situace lepší, a tak jsmev nabitém podzimním kalendáři našli termín 17. 11. 2020, což k znovu obnovení Sokola bylo i příznačné datuma důležitý státní svátek. Jak to dopadlo, již víte.

Děkuji všem, kteří na naší Akademii spolupracovali! Děkuji činovníkům sesterské župy Barákovy v čele s jejichstarostou br. Firbasem. Děkuji T.J. Sokol Praha Královské Vinohrady v čele se starostou Uhlířem za zajištění oboutermínů v jejich sokolovně a v neposlední řadě děkuji svým kolegům z vedení celé akce, náčelnici Fischerovéa náčelníkovi Čížkovskému za skvělou spolupráci, která nekončí!

Zdraví nás všech je v současné době to nejdůležitější! Věřím, že vše zvládneme a příští rok již z tohoto hlediskabude veselejší. A možná, že se najde i termín na uskutečnění naší Akademie.

Sokolu zdar! Covidu zmar!Luděk Pokorný – starosta župy Jana Podlipného

VZLET - ČASOPIS SOKOLSKÉ ŽUPY JANA PODLIPNÉHO

VZLET 2

Zástupci ze Sokolské župy Jana Po-dlipného u hrobu Tyrše a Fügnera

Úvodník šéfredaktorky

Anna Jagošová

Sokol roku 2019

Vážení a milí čtenáři, sestry a bratři,dostalo se k Vám poslední letošní číslo župního občasníku Vzlet. I tentokrát je

o čem psát a je co nabídnout. Zavzpomínáme společně například na letní tábory.Nebo na vyhlášení ankety Sokol roku, v níž měla naše župa několik pomyslnýchželízek v ohni. Každý z nominovaných se představí na dalších stranách v rozhovoru.Připomeneme si, jak vypadal 8. říjen v našich jednotách. Zabrousíme do starýchkronik. Také Vám nabídneme možnost, jak nejen v této náročné době udělat tolikpotřebný dobrý skutek a dokázat, že sokolové vždy uměli pomoct – více v článkuo Sokolské kapce krve.

V nadcházejícím čase nás nečeká příliš sportovních a společenských událostí,proč tedy nevyužít této doby k tomu, abychom našli čas třeba na dopsání kronikysvé jednoty, proč se nepustit do pátrání ve starých fotkách nebo zápiscích, kterénám toho mohou tolik říct… Nebo můžeme sami vyrazit za sportem: zaběhat si,projít se. Můžeme si najít čas na své nejbližší. Nebo třeba objevíme dávno ztracenouknihu, desku. Sokolský duch je nezlomný, nenechme se tedy zlomit ani teď.Pomáhejme si, jak jen je to možné. A především, dávejme pozor na sebe i svéblízké, buďme opatrní, ale nepřestávejme se tužit.

Přeji Vám v nadcházejícím adventním čase především zdraví, štěstí, rodinnou pohodu a také radost z pohybu!A v novém roce jen vše dobré.

Se sokolským nazdar

„Ocenění nejlepších osobnosti ze sokolských řad. Stávají se jimi sportovci, kteří Sokol i Českou republikureprezentují na světových akcích, stejně jako cvičitelé, kteří svým nadšením budují lásku k pohybu u celýchsokolských generací. (…) Oceněné osobnosti či oddíly jsou vybírány napříč celým hnutím a všemi oborysokolské činnosti. Na slavnostním pódiu tak vedle sebe stojí čeští reprezentanti, lidé, kteří svůj volný časobětavě věnují mládeži ať už jako cvičitelé nebo vedoucí sokolských kulturních souborů, nebo ti sokolové,kteří v minulém roce významně přispěli k rozvoji své komunity a občanského života,“ toliko webové stránkySokol.eu o události Sokol roku.

Slavnostní vyhlášení proběhlo 23. září 2020 v 16:30 v Tyršově domě. Naši župu reprezentovalo hned několiknadějí. Jedním z nich byl Adam Bydžovský z tělocvičné jednoty Sokola Žižkov II, nominace v kategorii 19-23 let,sportovci, jednotlivci. Mezi cvičiteli byli nominováni Barbora Čížkovská ze Sokola Staré Město v kategorii objevroku, Zuzana Míková ze Sokola Královské Vinohrady jako cvičitelka roku a v kategorii cvičitel naši župu reprezentovalJan Štěpánek ze Sokola Královské Vinohrady. V kategorii kolektiv byli nominováni Muži ze Sokola Libeň. Právě titaké svou nominaci proměnili. Cenu, kovovou plastiku sokola s roztaženými křídly z ateliéru sochaře a zároveňolympijského trenéra Jakuba Flejšara, za ně přebíral br. Josef Kubišta, náčelník T. J. Sokol Libeň. Všem nominovanýmgratulujeme! A vám nabízíme možnost, jak se s některými z nich lépe seznámit!

Anna Jagošová

informaCe k proJektu SokolGym 2021I přes velmi nepříznivou epidemiologickou situaci přípravy projektu probíhají. Jednotliví organizátoři mají nyní

prostor k jednání s nově zvolenými představiteli měst o podpoře akce. Věříme, že do konce listopadu upřesní svépředstavy o programu, především o možnostech vystoupení hromadných skladeb. Komunikační tým ČOS připravujeoficiální tištěný materiál, který budou moci organizátoři využít při svém jednání s partnery a samosprávou. Organizátořiakcí materiál obdrží začátkem listopadu.

Autoři hromadných skladeb pracují na metodických materiálech k jednotlivým skladbám. Do konce listopaduby všechny skladby měly mít dostačující metodický materiál, aby podle něho mohl začít nacvičovat každý cvičenecsám. Některé skladby již mají vše připraveno. (Bondi, Optimistky, Reminiscence...). Tyto metodické materiály jsouumístěny na: prosokoly.sokol.eu/sokolgym-2021. U jednotlivých skladeb jsou stále doplňoványa aktualizovány. Zatím neřešíme závazné přihlášky na cvičení jednotlivých skladeb ani objednávky cvičebních úborů,nechceme nikoho k něčemu vázat. Věříme, že vše rozběhne nejpozději v lednu. Jsme přesvědčeni, že i kdybychomzačali nacvičovat v únoru, za tři měsíce společného nasazení vše zvládneme.

Nazdar!Petr Svoboda, náčelník ČOS, vedoucí oddělení Odboru všestrannosti


3 VZLET

Jak ses dostala do Sokola?Do Sokola jsem se dostala prakticky ještě předtím, než jsem byla na světě. Mamka „sokolničila“víceméně až do poslední chvíle před porodem,a z vyprávění jsem se dozvěděla, že i můjsamotný příchod na svět skoro proběhl v tělo-cvičně (smích). Vzhledem k tomu, že já jsemse narodila ve čtvrtek a ségra v úterý, což jsoudny, kdy máme Sokol, tak vlastně nebylona vybranou. Obě jsme takové sokolské dětiuž od mimina. No a od té doby jsem se Sokolanevzdala a dělám to doteď.Cvičil někdo z rodiny? Nebo stále cvičí?Na tohle je odpověď krátká, z té nejužší rodinycvičíme všichni. Mamka, taťka, ségra, já a teďuž i moje malá neteř. Vím, že babička byla takysokolka, ale do hlubší minulosti už nevidím.

Co Tě motivovalo k tomu pustit se do „sokolování“ ve velkém? Věnovat tomu tolik času a sil?Tak v první řadě to byla určitě mamka. Když jsme byly malé, chtěla, abychom byly v kruhu svých kamarádůa vrstevníků, a tak začala dělat kromě klasického cvičení i víkendové výlety do přírody. My jsme se zabavily a ještějsme byly s kamarády. No a jak jsme pak postupně rostly, tak to šlo tak nějak samo. Přišlo mi naprosto přirozené,že budu nejdřív pomahatel a následně cvičitel. No a když se vrátím k té motivaci, tak jsou to hlavně naše děti, jejichradost, když se jim něco povede a my jsme k tomu třeba nějak přispěly, nebo když přijdou a řeknou „dneskato bylo fakt super“.Co Ti dělá největší radost?Největší radost mi dělá radost našich dětí. To, že do Sokola chodí rády, baví je to a v nejlepším případě poskytnoui zpětnou vazbu. Nejraději mám, když přijdu po Sokole unavená domů a v naší sokolské skupině na messengeruděti píší, že dneska byl ten Sokol fakt super a těší se na příště. Taky je super vidět, jak se pod naším vedenímzlepšují jejich sportovní výkony, ale taky se formují jejich povahy a charakter.Máš někdy chuť to všechno vzdát?Sokol? Ne, nikdy. Unavená samozřejmě jsem, klidně i docela často, ale tahle myšlenka mě napadla naposledyv pubertě. Asi tak jako každého.Na co se vždycky nejvíc těšíš? Na kolektiv přátel/výhry/radost ze sportu…?Na moje sokolské děti. Jak si povíme co je nového, společně si zacvičíme, zasmějeme se. Zní to jako klišé, ale myto takhle u nás opravdu máme. Jsme taková jedna velká rodina.Jaký podle Tebe je ideální sokol? (ve smyslu „člen“ – nikoliv jak by měla ideálně vypadat (ČOS)Ideální sokol je podle mě takový člověk, který dodržuje a ctí sokolské zásady. Někdo, kdo dokáže být hrdý na to,že je sokolem, i když je třeba ve věku, kdy to jeho okolí odsuzuje.Máš nějaké vzory u sebe v jednotě nebo někde jinde? (nemusí to být nutně někdo ze Sokola)Co se týče vytrvalosti, obětavosti a zkušeností, je mým vzorem určitě mamka. Obětuje Sokolu velkou dávkuenergie a času. Pro normální smrtelníky včetně mě je to někdy až příliš. Já, když nemůžu, tak prostě nemůžu a tak sijdu odpočinout. To mamka moc dobře neumí, nebo spíš vůbec (smích). Mým dalším vzorem je Zuzka Míkováze Sokola Královské Vinohrady. Pro mě je tenhle člověk neskutečně šikovný cvičitel se spoustou zkušeností, kterévždy pozitivním a efektivním způsobem dokáže předat dál. A toho si nesmírně vážím.Myslíš, že Ty sama můžeš být pro někoho vzor?Upřímně doufám, že bych mohla být vzorem pro některé z našich sokolských dětí, ale jestli to tak doopravdy je,to vážně netuším (smích). Nejspíš je jim to fuk a mají to úplně na salámu.Vzpomeneš si na nějakou legrační historku ze cvičení?Co se týče našeho Sokola, tak máme legračních historek spousty. Bohužel pro čtenáře jsou to ale takové ty internívtípky, které pochopíme jen a pouze my, a tak je v takovém stádiu i nechám. Jen a pouze naše.

BarBora ČíŽkovSká, t.J. Sokol Staré měSto

Barbora Čížkovská, T.J. Sokol Praha Staré Město


VZLET 4

Jak JSem zaČal SokolovataneB oddíl „muŽi“ Sokola liBeň v oBrazeCh

Jak někteří čtenáři zřejmě vědí, oddíl „Muži“ Sokola Libeň byl v rámci ankety „Sokol roku“ letošní podzimoceněn jako „Kolektiv roku“. Článek si klade za cíl tento oddíl a jeho fungování trochu přiblížit.

Mohl bych Vám na tomto místě jistě hromadit nějaké abstraktní přívlastky, ale pochybuji, že by takovou cestoudošlo k nějakému skutečnému přiblížení. Po určitém rozmýšlení jsem dospěl k rozhodnutí, že zřejmě nejlepší metodoubude předestření určité koláže „obrazů“, načrtnutých ze subjektivní perspektivy člena oddílu (tedy mě).

Obraz I. – Život před životemČas: 2014–2016, místo: kdesi v Praze – VysočanechJsem (nepřekvapivě) muž, ženatý, se dvěma menšími dětmi, kterému táhne na čtyřicet. Pracuji jako advokát,

specializovaný na soudní spory (tedy „papírový čert“, který dlouhé hodiny civí do počítače a loví v právnickýchdatabázích nějaké argumenty, které pak klováním do klávesnice dvěma – a při výjimečně dobrých dnech i čtyřmi –prsty zhmotňuje do jakýchsi podání). Právě jsem odešel z větší advokátní kanceláře a pronajal si malý kamrlíkkousek od našeho bytu, kde se dále věnuji svému osamělému klování. Postupně tučním a mám čím dál větší potřebupohybu a společnosti.

Tuto potřebu léčím nejprve plaváním. Po pár hodinách v bazénu zjišťuji, že nevím, jak se má správně plavata co bych tam měl vlastně dělat. V bazénu sice občas plavu s mnoha lidmi (a pokud výjimečně nemám zamlženébrejle, těším se i z pohledu na některé nádherné siluety), ale potřebu společnosti to příliš nenaplňuje. Nevzdávámto a najímám si osobního trenéra. Hlavní poznatek z trénování je ovšem ten, že vážně míněné plavání není ve svépodstatě nic jiného než řízený proces topení (tj. pohyb na neustálý kyslíkový dluh, kde k nádechu má zřejmě docházetaž těsně před ztrátou vědomí). Po ročním tréninku docházím k radostnému zjištění, že jsem zřejmě získal alergii nabazénovou vodu (po každé hodině plavání se mi na několik dní zduří dutiny tak, že prakticky nemůžu dýchatnosem), a tak jsem nucen svou kariéru plavce ukončit.

Následuje fáze posilování. Poté, co jsem obešel několik posiloven, kde klubové členství vycházelo na několikdesítek tisíc korun ročně, zakotvuji v jedné posilovně, odhodlán, opět za pomoci trenéra, pokračovat v tužení.Listuji v katalogu dostupných trenérů a zajímá mě hlavně jejich odborná kvalifikace. Všichni se chlubí absolvovánímjakési akademie čehosi, a to až na jednoho, který je studentem závěrečného ročníku FTVS. Volím tedy toho, kdyžsi říkám, že snad alespoň ten bude mít v hlavě něco jiného než anabolika. Bohužel následně zjišťuji, že jeho kvalifikaceje většinou získána pouze sledováním videí na youtube a že takto „nastudované“ cviky pak tento trenér bez většíhorozmyslu aplikuje na mých hodinách. Kariéru posilování jsem ukončil poté, co se mi po jedné z takových hodinzablokoval krk tak, že jsem musel navštívit pohotovost, aby mi ho tam tzv. vopíchli.

V tomto období jsem o Sokolu v zásadě věděl jen to, že existuje. Z dětství jsem si pamatoval, jak mě táta v mémrodném městě (Sušice) chtěl dát do Sokola, ale vzdal to poté, co jsem tam celou první hodinu prořval. Taky jsemsi pamatoval, že jsem kdysi chodil do Sokola na loutkové divadlo. Pokud jde o jeho současné fungování, představovaljsem si, že tam nějak cvičí jen malé děti a že tam existuje ještě jakási skupina důchodců, kteří se při nějakýchpříležitostech oblékají do podivných starých uniforem (představa získaná zřejmě z filmu Konec básníků v Čechách).

Obraz II. – ZjeveníČas: 26.11.2016, místo: sokolovna Sokola LibeňJak děti rostly, začalo období kroužků. Prostřednictvím určité ženské sítě (tím nemyslím nějakou elektronickou

sociální síť, ale skupinku žen, které se spolu baví) se manželka dověděla o Sokole Libeň a jejich dětských oddílech,a tak dcera začala docházet do oddílu mladších žákyň. Občas jsem ji tam tedy vodil a čekal na ni ve vstupní halesokolovny. Tam jsem si v záplavě různých plakátů, fotek a cedulí všiml také malého letáku, na kterém byl obraznádherného mladického šviháka, kterak dělá na kruzích vzorový přednos (což jsem tehdy samozřejmě ještě nevěděl),a pod ním text „Oddíl muži přijímá nové členy“. Instinktivně jsem si to vyhodnotil klamavou reklamu, protoževe skutečnosti to bude jistě tak, že tam bude existovat tak akorát skupinka šedesátníků-kardiaků, kteří se budouopatrně protahovat u žebřin. Eventuálně i kdyby tam takoví šviháci nakrásně byli, tak co bych mezi nimi dělal já,oplácaný čtyřicátník, u něhož triceps nebyl nikdy ani nahmatán, natož pak spatřen.

A pak se to stalo. Jednoho dne přišla žena se zprávou, že v Sokole se bude na podzim konat jakási Sokolskáakademie, že dcera tam bude vystupovat a že bychom se tedy jako rodiče měli přijít podívat. Souhlasil jsem a nicmoc jsem od toho nečekal (další z řady dětských besídek, kde nanejvýš zvlhne mé oko nad (ne)šikovností méhopotomka).

Ten den přicházíme do sokolovny, která je překvapivě narvaná k prasknutí. Shlédli jsme sérií vystoupeníjednotlivých oddílů a nyní nastupuje oddíl mužů. Oni tedy vlastně nenastupují, ale jeden za druhým z galerie slaňujía vzápětí cvičí na bradlech a kruzích. Někdo tam mimo jiné také vyšvihl onen přednos jako na tom letáku, a ještě se


5 VZLET

u toho usmíval (takže žádná klamavá reklama). Nikdy jsem nic takového naživo neviděl (podobné cviky jsemvídával jen v televizi, když dávali přenos z nějaké Olympiády). Je to kvintescence zdravé síly a mužství. Vpíjímse do té podívané pohledem a tu si všímám, že je tam i nějaký nepříliš zdatný cvičenec („hele, támdle je i ňákejtlusťoch, kterej je na tom ještě hůř než já“). Takže zjevně vezmou i lempla, jako jsem já. Je rozhodnuto: „Budujako vy, stanu se sokolem!“ Kdybych mohl, šel bych cvičit hned, jak odejdou lidi ze sokolovny. Mou jedinoustarostí je, aby náhodou pro nečekaný nával neukončili přijímání nových členů dřív, než začnu chodit já („Kucí,počkejte na mě!“).

Obraz III. – ZápasČas: 31.1.2017, místo: sokolovna Sokola LibeňJak dni plynuly, moje počáteční odhodlání poněkud pokleslo. Dne 31.1.2017 jsem se ale konečně rozhoupal

a přišel na hodinu. Dorazil jsem do mimořádně ošklivých šaten (zaprášené drátěné klece) a špitám „Dobrý den, jájsem dorazil na cvičení oddílu muži. Můžu se tady u Vás převléknout?“. Tam přítomný Josef Kubišta (tehdyještě nebyl náčelník, ale já mu tak budu říkat, protože se mi to líbí) odpovídá: „Nazdar, bratře, tak Tě tady vítám.Máme tady pár pravidel, které bys měl hned na začátku znát. V prvé řadě, všichni si tady tykáme. V druhéřadě, cvičíme v kraťasech a v bílém nátělníku nebo nahoře bez. Ve třetí řadě, netrpíme tady žádné projevystrachu, slabosti, poraženectví či nerozhodnosti; pokud k takovému projevu přesto dojde, máme vyzkoušeno,že nejlepším lékem na takový neduh je okamžitě udělat deset kliků“. Mukám cosi na znamení souhlasu.

V hlavě mi to začíná okamžitě šrotovat. Něco takového jsem přeci někdy už slyšel. Už vím, když jsem byl malejkluk, tak mi táta říkával, že kluci musí bejt statečný a že správnej kluk nikdy nebrečí. Ale to už je tak dávno…Namísto toho v poslední době pořád slýchávám, že brečení a vůbec projevy slabosti nejsou ostudou a že i muži jsoucitliví a podobné řeči. Je mi jako bych se vrátil do jiné doby, do svého šťastného dětství, kde se muži chovají jakomuži (a ženy jako ženy). Tak tohle by zatím šlo…

Převlečeni, odcházíme do sálu. Náčelník vede 15minutovou protahovací rozcvičku. Vzhledem k tomu, že něcoobdobného jsem cvičíval i sám doma, nejde z mojí strany o učiněnou katastrofu. Dokonce se přistihuji, jak sizačínám nekriticky fandit. Následuje nástup, při kterém náčelník oznamuje, že na programu dnešní hodiny je sokolskýzápas (a nějaká kolektivní hra, na kterou si již nevzpomínám).

Zase mám v hlavě zmatek. Jak zápas? To jako, že se budu fyzicky dotýkat nějakého jiného chlapa? Pokud sidobře vzpomínám, tak (vyjma mého syna) se mě naposledy chlap dotýkal někdy ve 4. třídě základní školy, když semě Petr Gotzmann pokusil v jakémsi návalu emocí obejmout kolem ramen a já jsem mu tu jeho tlustou hnátu ze měokamžitě sundal. Tak tohle by tedy už moc nešlo; kam jsem to vlastně vlez…?

Mezitím bratři vytahují čtyři velké čtvercové žíněnky a vytváří z nich zápasiště. Zápasit se bude vždy po dobujedné minuty a prohrává ten, koho soupeř dostane na lopatky. Zděšeně sleduji, co se před mými zraky odehrává,a snažím se být neviditelný. Marně, vybírá si mě k zápasu sám náčelník (všichni, kdo ho znáte, víte, jaká je tovazba). Začínáme zápasit a já překvapivě odolávám a nakonec vítězím (zpětně viděno, je jasné, že náčelník měnechal vyhrát, protože kdyby použil víc než 15 % své síly, ležel bych do 15 sekund jako prkno na zádech).

Hlava mi úplně vaří. Stříká ze mě adrenalin jako snad nikdy předtím. Je jasné, že se mi to líbilo; na druhou stranuse hrozím toho, že se mi to líbilo. Nezabrnkal jsem na nějakou svou temnou schránku a neprobudil jsem v soběnějaké zvíře? Měl jsem podobné pocity, jako mívají hrdinové filmů, když zjistí, že se z člověka mění ve vlkodlaka.Kde to skončí? V tu chvíli se mi vybavily ty klece z šatny a už jsem se viděl jako MMA bojovník kdesi v oktagonua nevěděl jsem, jestli je to celé dobře nebo špatně.

S odstupem pak mohu odpovědně prohlásit, že vlkodlakem ani zápasníkem v MMA jsem se nestal.Obraz IV. – Nahá zadnice v TrojiČas: duben 2017, místo: pod novým mostem v TrojiBylo jaro, svítilo sluníčko a bylo asi 14 stupňů. Dorazil jsem jako obvykle kolem 17:30 v úterý do sokolovny

a ptal se bratrů, co máme dnes na programu (tehdy jsem ještě nebyl aktivní na Facebooku, kde je dopředu vyvěšenprogram cvičení; nyní tam již – výlučně kvůli oddílu „Muži“ – přítomen jsem). Bratři odpověděli, že v plánu je běhk Trojskému mostu (což je asi 2,8 km od sokolovny) a koupel ve Vltavě.

Odpovědi jsem odmítl uvěřit s tím, že informaci jsem považoval za přehnaně zveličenou (byl jsem ochoten uvěřittak tomu, že možná kousek popoběhneme, tam si opláchneme obličej a nějak doklušeme zpět). Přišel náčelníka bez dalších okolků se vyběhlo.

Postupem času bylo čím dál jasné, že minimálně co do běhu bude informace asi pravdivá. Začala se mě zmocňovatpanika. Jak poběžíme do Troji? Já jsem minimálně 15 let běžel tak akorát na tramvaj. Nakonec jsem se začalsmiřovat se situací a umínil si, že alespoň nesmím doběhnout jako poslední. Zuby nehty se držím alespoň poslednítrojice a už se zdá, že to takto i zůstane, když v tom … se mi rozvázala tkanička. Pokračuji tedy beznadějně sáma když se dosípávám k mostu, vidím, že bratři se skutečně míní ve Vltavě vykoupat („no to snad není možný, voni


VZLET 6

do toho snad fakt vlezou“). Začínají se převlékat do plavek, které si pro tento účel nesli s sebou. Já samozřejměnic takového sebou nemám a za situace, kdy nemůžu projevit slabost a nevykoupat se, volím raději nahou variantu(je lépe běžet zpět v suchém než mokrém oblečení).

Tak se přihodilo, že v příštím okamžiku se v Troji nakrátko zaskvěla bílá zadnice jistého advokáta, který se tímnepochybně dopustil kárného provinění proti etickému kodexu advokáta (nyní již ovšem jistě promlčeného), abytato zadnice následně i s advokátem zmizela v kalných vodách Vltavy.

Po krátké koupeli se pak běželo zpět a mohu jen konstatovat, že z této zpáteční cesty si již vůbec nic nepamatuji.Obraz V. – Nabídka, která se neodmítáČas: ráno ve všední den, místo: hrazdy na Podvinném mlýněJednoho úterního večera se na mě po hodině obrátil náčelník a děl, že má pro mě nabídku, která se neodmítá.

Hrklo ve mně a zeptal jsem se ho, o co by mělo jít. Ten se potutelně usmál a řekl, že má pro mě na půjčení kruhy,které si můžu zavěsit doma a tužit se tak i mimo hodiny v sokolovně.

Okamžitě jsem si začal představovat, jak vrtám u nás v bytě do betonu úchyty na kruhy, jak v nich následně předzraky konsternované rodiny cvičím a jak to vše končí zlopověstným výrokem mé ženy „buď kruhy, nebo já!“. Už užjsem se tedy chystal nabídku, která se neodmítá, odmítnout, když v tom mě osvítilo. Vzpomněl jsem si, že každývšední den odvádím děti z Vysočan do Karlína do školy, že pak jdu procházkou cestu zpět a že bych tedy mohl brátkruhy sebou a na hrazdách na Podvinném mlýně se zastavit, zavěsit je a cvičit na nich. Nabídku jsem tedy přijal.Od té doby (byť zdaleka ne pravidelně) tak tedy činím. Pomaličku se zlepšuji a doufám, že brzo už konečně dokážuzvládnout i toho chlebáka.

Jednou se mi ovšem přihodilo, že jsem ty kruhy na Podvinném mlýně zapomněl. Ty okamžiky, kdy jsem si tonásledující ráno uvědomil, bych nikomu nepřál („Ó běda, zklamal jsem důvěru ve mě vloženou!“). Naštěstí tam tychudinky v dešti stále visely. Bylo to podobně šťastné shledání, jako když jsem před školkou zapomněl své druhé,tehdy novorozené dítě (protože jsem si zatím ještě nestihl zvyknout na to, že děti už mám dvě a ne jen to, které jsemúspěšně předal ve školce). Zjevně tedy již mezi námi vzniklo pouto.

Obraz VI. – Konec hodinyČas: každé úterý ve 20:15, místo: sokolovna Sokola LibeňHodina oddílů můžu se koná každé úterý od 18:45 do 20:15. Vedle této posvátné hodiny však členové oddílu

cvičí i skoro každý jiný den v týdnu (mnemotechnická pomůcka – necvičí se jen ve dnech, který začínají na „s“ jakoSokol).

Jak již z předchozích obrazů vyplynulo, ona posvátná hodina má také neméně posvátné členění: 15 minut úvodnírozcvička, pak 45 minut zvolené tematické cvičení (např. hrazda, kruhy, bradla, gymnastika, vrh koulí, hodoštěpem…), následuje 15 minut nějaké kolektivní hry a 15 minut závěrečná rozcvička.

To však ještě není úplný konec, když následuje nástup, na kterém náčelník nastíní budoucí akce, a hlavně uvedenějaký inspirativní citát, který následně ve vší stručnosti okomentuje. Často se jedná citát z díla nějakého řeckéhofilosofa či předválečného velkého sokola. Anebo i také třeba nějaká myšlenka z nějakého soudobého rozhovoru.

Mohlo by se to zdát jako drobnost, ale je to vlastně koruna celé hodiny. Je to asi právě tento citát, kterýzpůsobuje, že naše cvičení není jen bezduchá aktivita na úrovni tupého zvedání činek kdesi v posilovně. Kdybyta myšlenka zazněla někde jinde od někoho jiného, mohla by vyznít jako exhibice či jako patetický blábol, ale myvíme, že náčelník nesleduje žádný vedlejší cíl a že věří tomu, co říká. Tento citát tak celou hodinu zarámujedo hlubokého kontextu myšlenek sokolství a humanismu vůbec.

Stojíme tedy na nástupu a těšíme se, co dnes přijde. Jakmile myšlenka zazní, začne vířit našimi hlavami a myodcházíme z hodiny odhodlaní být lepší a současně pomoci být lepší i ostatním.

Obraz VII. - PraporČas: 8.10.2019, místo: sokolovna Sokola LibeňJe Památný den sokolstva, na který také shodou okolností připadá „Klub mužů“.Tento klub, který se zpravidla (ale ne zcela vždy) koná první úterý v měsíci po cvičení, spočívá v tom, že se

sejdeme ve sborovně Sokolovny a debatujeme v zásadě o čemkoli. Cíl tohoto institutu je jasný, a to neudržovatoddíl jen na úrovni lidí, kteří se společně scházejí za účelem nějaké tělocvičné aktivity, ale jinak nemají nic společného,nýbrž vytvořit skutečné společenství lidí, kterým společně o něco jde.

V tento den se řeč velmi záhy stočí na to, že Česká obec sokolská při příležitosti Památného dne sokolstvapřijala od prezidenta republiky nový prapor. Tento akt je přítomnými muži jednotně vnímán jako akt zjevnéhozneuctění tohoto dne, neboť nejde o nic jiného než o sklonění se před současnou politickou mocí. Současný prezidenttotiž představuje právě popření myšlenek sokolství, a to ať už svým životním stylem (zjevné a jím dokonce adorovanéholdování nezdravému životními stylu, včetně alkoholismu) nebo svým vystupováním v rámci výkonu své funkce


7 VZLET

(projevování otevřených sympatií autoritářským režimům, když právě podobný autoritářský režim se Sokol pokusiljednou provždy zlikvidovat). Následuje pak živá debata na téma, jak by se dotčený prapor dal umně zašantročittak, aby ho už nikdo nikdy nenašel a ten tak již nemohl být věčnou připomínkou oné ostudy z roku 2019.

A já si v tu chvíli naplno uvědomuji, že jsem v dobré společnosti. A současně věřím tomu, že pokud by se tadyschylovalo k něčemu, kvůli čemu si připomínáme památný den sokolstva, tak díky tomuto žitému a vzájemněposilujícímu bratrství bychom se my z oddílu „muži“ alespoň pokusili proti tomu nějak vystoupit.

***Doufám, že těchto sedm obrazů poskytlo alespoň nějaký dojem o tom, čím oddíl „Muži“ je. Samozřejmě, že tyto

obrazy mohou postihnut jen několik málo facet z mnohovrstevnaté podoby tohoto oddílu a že pohled každéhojednotlivého člena se může navíc značně lišit.

V každém případě však považuji za fascinující, jak během těch několika málo let dokázal tento oddíl prostoupitživotem některých jeho členů. Zároveň je jeho existence důkazem toho, co všechno může ovlivnit soustředěné úsilíjednoho jediného člověka (totiž našeho náčelníka, bez nějž by nic z toho nebylo). Jednoduše, tam svět se hne, kamsíla se napře.

Oddíl Muži Sokol Praha Libeň, Tomáš Troup, T.J. Sokol Praha Libeň

SokolSká kapka krve V lednu tohoto roku začal další ročník celostátního projektu ČOS Sokolská kapka krve. Akce, která vznikla

v roce 2015, si klade za cíl rozšířit povědomí o nutnosti dárcovství krve nejen mezi sokolskou veřejností a získatnové a udržet staré dárce krve. V rámci tohoto projektu sokolské jednoty hlásí počty dárců krve a počty odběrůza jednotlivá pololetí; na konci roku se výsledky sečtou a zveřejní. Podrobnosti projektu jsou k dispozici nawww.sokol.eu či na www.sokol.cz.

Do projektu se během let zapojuje stále více účastníků: v roce 2019 to bylo 49 jednot, což bylo o 18 více než v roce 2018. Celkový počet odběrů pak v roce 2019 byl 606, což bylo o 206 více než v předchozím roce.Na tomto výsledku se podílelo 230 dárců (o 79 více než v roce 2018). Vítězem se v loňském roce (a ostatněi v letech předchozích) stal Sokol Komárov z župy Jungmannovy, kde 28 dárců absolvovalo 75 odběrů.

V letošním roce zatím počty odběrů a dárců nahlásilo 28 jednot, přičemž 121 dárce absolvoval celkem 196odběrů. Na poklesu se nepochybně projevila jarní epidemie nemoci COVID 19 a řada jednot také nahlásí svéúdaje až na konci roku. Navzdory tomu se ale letos do projektu přihlásily další nové jednoty, zejména z menšíchsídel. V naší župě se projektu účastní zatím jen Sokol Libeň, který je v letošním roce průběžně na 11.-12. místě.

V úvodu jsem psal, že cílem projektu je získávat nové a udržet staré dárce. Obojí je třeba. Počet dárců celkověklesá a vzhledem k tomu, že po 65. roce věku již není možné krev darovat, tak každým rokem několik desítek tisícdárců již krev darovat nemůže. Proto je třeba stále počet doplňovat novými, mladšími dárci. Stejně tak je aledůležité, když dárce daruje opakovaně – krev takového dárce se pak přednostně dává dětem a lidem s nejzávažnějšímidiagnózami.

V dnešní době epidemie onemocnění COVID 19 transfuzní stanice hlásí opakovaně nedostatek krve, což jedávno mj. nejen výše uvedeným poklesem počtem dárců, ale i tím, že v současné době je mnoho pravidelnýchdárců v karanténě, či byli v nějakém rizikovém kontaktu, a proto krev darovat nejdou nebo také onemocněli.

Odměnou v projektu je pro jednotu čestné uznání a pro každého účastníka odznak. Ty byly poprvé předáványv letošním roce prostřednictvím žup. Hlavní odměnou pro každého dárce je ale pocit, že jsem někomu pomohla třeba i zachránil jeho život. A to jistě stojí za trochu nepohodlí a nepříjemností při odběru.

Projekt pokračuje dále a je možné se zapojit i v tomto roce. Počty odběrů za druhé pololetí t.r. (případněvýjimečně i za celý letošní rok) zasílejte prosím na e-mail: [email protected] do 31. 1. 2021, doplňující informacepodám rád i na e-mailové adrese [email protected].

Dejme ostatním pocítit, že Sokolové nejen cvičí, ale i pomáhají!Vít Jakoubek, Sokol Praha Libeň, Zdravotní komise ČOS


VZLET 8

8. ŘíJen – památný den SokolStvaJízda, která Se nekonala

Před branou areálu krematoria se mezitím shromáždila skupina 34 cyklistů, připevnila si na přílby sokolskékokardy a na řídítka sokolské vlaječky. Trasa jejich jízdy vedla Strašnicemi, k Folimance, na Albertov, k Výtoni,po náplavce k Mánesu a přes most Legií na Kampu. Záběry z jízdy jsou na ivooa.rajce.idnes.cz/08.10.2019_-_Video_z_1._rocniku_Spanile_jizdy_Sokolstva_k_Pamatnemu_dni_aneb_pozvanka_na_2._rocnik/1438352222 . Jízdabyla zakončena pod obloukem Karlova mostu, kde peloton přivítala starostka ČOS sestra Hana Moučková.Následovala akce pro děti, Noc sokolských světel. Od plamínku petrolejové lampy z hrobu Tyrše a Fügnerasi zapalovaly svíčičky a na lodičkách je pouštěly po proudu Čertovky.

Peloton byl doprovázen autem starosty župy Jana Podlipného bratrem Pokorným, původně měla asistovati městská policie, leč svoji účast na poslední chvíli zrušili, neboť se připravoval pohřeb Karla Gotta.

I v tomto roce měla proběhnout Spanilá jízda s týmž programem. Vedení župy odsouhlasilo, že účastníci dostanoujednotná červená trička s logem Sokola a nápisem Památný den sokolstva. Byla zajištěna účast policie na motocyklech.Zajištěny pamětní stuhy. Počítalo se s výrazně vyšší účastí. Přihlašovali se i mimopražští účastníci. Bohužel, 5. říjnapřišlo rozhodnutí ministra zdravotnictví o zpřísněném režimu s ohledem na výrazně rostoucí počty nakažených viremCovid 19. II. spanilá jízda sokolů Prahou spojená s pietní akcí u sokolských hrobů se tedy 8. října 2020 nekonala.

Jako autor myšlenky uspořádat tuto akci si dovoluji přidat ještě pár vět. Jsem ročník 1942. Ze sokolské rodiny.Pamatuji, že když jsme chodili na výlety, bylo vidět, že jdou sokolové. Praporek, kolečko SOKOL lemovanétrikolorou na levém předloktí, ať již na červené košili, nebo na civilní bundě, vedoucí v kroji. Dnes lze identifikovatvýlet skupiny skautů. Mají alespoň šátek na krku, někteří i košili a klobouk. Potkal jsem párkrát i výlet naší sokolskémládeže. Poznal jsem, že to jsou sokolové čirou náhodou. Byli ukáznění. Ale nebylo vidět, že to jsou sokolové.Sokola již nelze poznat na chodníku či v tramvaji podle odznaku Na stráž na klopě občanského oděvu. Jdu-liv kroji na nějakou vzpomínkovou akci, potěší mne, když se z davu na chodníku občas ozve „Nazdar, bratře“.Zkrátka, sokolové nejsou na veřejnosti vidět, a to považuji za zásadní chybu.

A to byl i základ nápadu uspořádat Spanilou jízdu Prahou. Vy, lidé na chodníku, všimněte si. Jsme sokolové,jsme tady, jedeme spolu, staří i mládež. A rádi bychom, abychom byli v davu rozeznatelní. Nikoliv pouze jednouza šest let ve sletových dnech.

Vladimír Richter, vzdělavatel Sokola Praha Královské Vinohrady a Župy Jana Podlipného

V roce 1941 v noci ze 7. na 8. října byli na rozkaz zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha čelnípředstavitelé obce sokolské pozatýkáni a odvlečeni do koncentračních táborů. Řada z nich skončila přímo na popravišti,řada z nich se již domů nevrátila. Na památku jejich obětí byl parlamentem České republiky v roce 2019 označen8. říjen jako Památný den Sokolstva.

Dopravní podnik hlavního města Prahy se rozhodl, že v tento den budou vozy městské dopravy označeny českoua sokolskou vlaječkou. Kde ale pražská veřejnost uvidí sokoly? Župa Jana Podlipného se rozhodla v loňském roceuspořádat pietní akci spojenou s jízdou sokolů na kolech Prahou. Spanilou jízdu. Vedoucí župy a Sokola KrálovskéVinohrady položili na Olšanských hřbitovech kytici se stuhou na hrob Tyrše a Fügnera. Zapálili u hrobu svíčku a odté zapálili světlo v petrolejové lampě. Další zastavení bylo v areálu Strašnického krematoria, kde vpravo od vchoduje sokolský hrob. Je zde pohřbena řada čelných funkcionářů sokola. Zde čestnou stráž držel v kroji s praporemnáčelník župy bratr Čížkovský a jednatel župy bratr Šilhán. O významu tohoto dne pohovořil bratr Mach ze SokolaProsek, seznam zde pohřbených přečetla sestra Seemanová z téže jednoty. Starosta Sokola Královské Vinohrady,bratr Uhlíř, od světla z hrobu Tyrše a Fügnera zapálil na hrobě svíčku. Fotografie ukazuje četné účastníky této pietníakce z roku 2019.


9 VZLET

V loňském roce jsme poprvé slavili Památný den sokolstva jako Významný den ČR. Odpovídala tomu i mohutnostoslav v našich jednotách a jejich množství. V tomto roce, kdy by bylo tak jednoduché navázat, nám doba přílišnepřeje. 8. říjen se tak v jednotách slavil různě. Tak například ve Vršovicích proběhlo na rozdíl od loňského velkéhopietního aktu jen komorní setkání činovníků jednoty (starosta, jednatel a vzdělavatelka) se starostkou Prahy 10,paní Renatou Chmelovou, a společné položení věnců k pamětní desce. V jiných jednotách se vypouštěla sokolskásvětla – lodičky vyráběné dětmi v sokolovnách. Jinde byl položen věnec nejen k pamětním deskám, ale také k hrobůmvýznamných činovníků. Jako třeba ve Vinoři, kde zároveň využili 8. říjen k přejmenování sokolovny podle zakladatelesvé jednoty, br. Josefa Hofmana. Různá forma, s různýmpočtem přihlížejících, přesto vždy důstojná vzpomínka navšechny bratry a sestry, které dostihla perzekuce a následněčasto i smrt v důsledku Akce Sokol v noci na 8. října 1941.

pietní akty v naší Župě

Na obrázcích zleva jsou pietní akty ve vršovickésokolovně, u hrobů Tyrše, Fügnera a Podlipného na

Olšanech, u sokolské hrobkyv Krematoriu Strašnice a na hřbi-

tově ve Vinoři.Anna Jagošová

improvizovaný památný den SokolStva

Vladimír Richter, vzdělavatel Sokola Praha Královské Vinohrady a Župy Jana Podlipného

V pondělí 5. října vyhlašujeministr zdravotnictví Prymulanouzový stav. Zakazují se hromadnéakce. Uvnitř budov je limit 10 osob,na volném prostranství maximálně20 osob.

Čtvrtek 8. října – Památný densokolstva. Tramvaje jezdí ozdobenésokolskou a státní vlaječkou.V 9 hodin dopoledne bylo plánovanérozvinutí sokolského praporu naradnici Prahy 2 za účasti vedení třísokolských jednot v území městské

části Praha 2. Nyní je zúženo na účast bratra Schoře ze Sokola Pražského, v kroji s praporem, sestry AlenyDvořákové ze Sokola Vyšehrad a bratra Richtera v kroji ze Sokola Královské Vinohrady. Po změření tělesnéteploty a po desinfekci rukou je setkání s paní starostkou Černochovou, panem místostarostou Šolcem a dalšímizástupci radnice, účastno 10 povolených účastníků.

Předsednictvo sokolské župy Jana Podlipného muselo zrušit naplánované pietní akce, které měly proběhnoutv odpoledních hodinách u hrobu Tyrše a Fügnera na Olšanských hřbitovech a u sokolského hrobu v areálu strašnickéhokrematoria a také sokolskou cyklojízdu. Účastníků by bylo určitě nad povolený limit. Je tedy zrušena i objednávkakytic s pamětními stuhami.

Nechtěli jsme se ale vzdát uctění Památného dne sokolstva, a tak po dopolední domluvě se starostou župybratrem Pokorným, jsme narychlo znovu objednali květiny se stuhou. Malá kytička u hrobu Jana Podlipného,květina u hrobu Tyrše a Fügnera za účasti bratra starosty Pokorného, bratra Kačírka a bratra Richtera v kroji,přesun k sokolskému hrobu u krematoria. Zde nás již čekali sestry a bratři, kteří měli stejný nápad a přišli uctítPamátný den sokolstva v době původně naplánované akce. Krátký proslov bratra Pokorného, sestry Brandovéa bratra Richtera. Určitě jsme nepřesáhli počet povolený panem ministrem. Ale rozcházeli jsme se s dobrým pocitem,že kdo přišel, důstojně uctil památku našich zesnulých bratří.


VZLET 10

z hiStorie našiCh Jednot

Vážený a milý bratře starosto!V den 24. března roku 1890 stály u Tvé kolébky dvě sudičky, které věštily Tvou budoucnost pod ochranou

Tvého křestního patrona, sv. Gabriela. Ta první Ti předpověděla 35 let jednak radostného mládí a práce, jíž zasvětíšsvůj život v plné síle, svěžesti a v radostné spokojenosti pozvedneš své jméno k metě nejvyšší! Ta druhá Ti zvěstovaladruhou polovinu života naplněnou pouze starostmi o Osud a existenci rodiny a zděděného majetku, které přivodí pitíkalicha hořkosti až na dno!

Do roku 1916 jsi svá téměř bezstarostná léta věnoval svému vzdělání. Maturoval jsi na střední Hospodářskéškole s vyznamenáním r. 1909. Vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník si nastoupil r. 1910; r. 1911 ji opouštíšpředčasně, abys v ní pokračoval v 1. světové válce a jen úmrtí Tvého otce a nutnost vésti zvětšené hospodářstvízprostila Tě další služby.

Láska k půdě a vřelý cit ke svým spoluobčanům uložily Ti do srdce hřejivou povinnost pomáhat lidu. Třebaževálka kladla na Tvá bedra značných starostí, přece jsi našel čas šťastnou volbou založit vlastní rodinu, a to nikoliz vypočítavosti, ale z lásky. Přivádíš si do svého statku choť z vážené pražské rodiny s. Milenu Kozlovou, kterájsouc nadána vrozenou letorou klidné rozšafnosti i ve chvílích nejkritičtějších, dává Ti k Tvé radosti 2 děti.

Tvá vrozená inteligence, Tvé studiem rozšířené vzdělání, tvůrčí schopnosti, nemohou zůstat nepovšimnuty a tudožádán bereš účasť ve veřejném životě. Stáváš se předsedou Zemědělské jednoty v Praze, členem OkresníHospodářské záložny v Karlíně, členem Správní rady Spolkového rolnického cukrovaru ve Vinoři, členem Okresnídaňové komise.

A tu dochází na další pole působnosti v Sokole. Do roku 1922 dochází členstvo, dorost i žactvo na cvičení doSatalic. Z podnětu br. Nesnídala došlo k ustavení samostatné jednoty Sokol ve Vinoři a v lednu 1922 k ustavujícívalné hromadě, na níž měl být volen starostou, bratr, požívající nejlepší pověsti, čistého charakteru, aby byl příklademsvými ctnostmi nejen členstvu, dorostu a žactvu, ale aby i před veřejností dodal Jednotě vážného respektu. Kdo tomohl být? Jediný br. Hofman. Na této valné hromadě dochází také hned ke schválení stavby sokolovny, k upisovánípodílů á 50,-. A Ty, vzácný bratře náš, jdeš nám vzácným příkladem upsáním 600 podílů v hodnotě Kč 30.000,-.A tehdy Ti nastaly bratře starosto – starosti…

Hodláme postaviti stánek co nejrychleji. Není však pozemku, není dostatek kapitálu. To už Jsi byl starostouobce. Tvým přičiněním kupujeme pozemek, získáváme peníze pořádáním divadel a jiných podniků. Přes to, žekapitál získaný je pořád malý, ale přes to stavbu sokolovny staviteli Doušovi z Horních Počernic za rozpočtovoučástku 250.000,- Kč zadáváme k provedení. Tys v závodění, kdo bude mít největší počet pracovních hodin, dávalvšechny povozy, kterýmis nešetřil, veden nezištnou touhou uskutečnit svůj plán: postavit vinořskému lidu a budoucígeneraci tělocvičnu, v níž bude pěstováno tělo a duch podle ideálu zakladatelů Sokolstva: Tyrše a Fügnera. DovršenímTvé oběti k tomuto uskutečnění rozhoduješ se milý bratře k tomu, co již se v nové době nikde nedělo, zaručuješ setehdy celým svým jměním u Okresní Hospodářské záložny na zaplacení zápůjčky do výše Kč 250.000 – až doúplného vyrovnání.

Vážený a milý bratře starosto Hofmane, sám jsi nemyslel ani nečekal chvály, obdivu a uznání. Tys pouze věřilsvému Fügnerovskému svědomí: „Vykonat ne slovy, ale skutky dílo, jež by přineslo plody vzájemnému pěstování téžv lásce k Vlasti skutečného bratrství!“ Stavba sokolovny dokončena, upraveno i cvičiště a Ty milý bratře jdeš dál,stále vpřed. Dál se staráš o svou sokolskou rodinu. Tak se vyplnila věštba prvé sudičky: „Pozvedneš své jménok metě nejvyšší!“

Přichází však rok 1939, k druhé světové válce. Okupace Čech, obsazení Vinoře hitlerovskými vojsky, které tuřádily plných 6 let a 2 měsíců do roku 1945. Zastavena je sokolská činnost – ČOS i s jednotami rozpuštěna – dalšíbolesť. Přísnost úřadů v době okupace zvláště u rolnictva byla veliká. Prodávat – nebo darovat tzv. na černoznamenalo: smrť. A přece z Tvého domu pod ochranou tmy odnášeli mnozí občané zásoby menší, nebo větší, podlenutné potřeby. A většinou za pouhé: „Zaplať pánbů!“

A pak přišel rok 1945 – osvobození Vlasti i osvobození z obav a starostí z udání a zatčení. Tys věřil s námi, žetak zůstane natrvalo. Ale byla tu předpověď druhé sudičky: „Vypiješ kalich hořkosti až na dno!“ Rok 1948 revolučníkvas, zcelování půdy, tvoření zemědělských družstev – socialisace a likvidace samostatného hospodaření. Tys pochopilnutnosť ztráty své samostatnosti, ale věřils, že lásky k rodné půdě a práci na ní zbaven nebudeš, že budeš mocipokračovat na ní v budování pro celek.

BlahopŘeJný dopiS zakládaJíCímu Členu a 1. ČeStnému StaroStovitěloCviČné Jednoty Sokol ve vinoŘi, Bratru JoSefu hofmanovi k Jeho

SedmdeSátinám, podepSáni J. troSt, 1. náČelník a J. neSnídal, 1. Jednatel


11 VZLET

Od založení sokolské jednoty až do roku 1946 zůstals činným starostou – plných 24 roků. Valná hromadar. 1946 jmenovala Tě sice čestným starostou, důvody nebyly objektivní. Nově nastupující starosta bratr Nesnídalpři přijímání své povinnosti vzpomněl Tvých zásluh o jednotu slovy Horácovými: „Exegi monumentum aera peremius“,česky: „Vystavěl jsem sobě pomník nad kov vzácnější!“

Tys dal svému státu všechnu svou píli, sílu i lásku i oddanost. Neprovinil Jsi se ve svém životě ani jedinýmpřestupkem. Tys mu dal celé své jmění se vzorným hospodářstvím i vším jeho příslušenstvím. Tys pro svou rodnouobec vykonal mnoho dobrého – zvláště Tvůj trvalý pomník – Sokolovnu. Jediný Tvůj hřích spočívá v tom, že Jsi sezrodil selským synkem, žes ten dvůr zdokonaloval, místo abys byl těch výsledků hospodaření z přebytků propíjela prokarbanil. Byl bys pak maličkým zemědělcem, který by byl litován.

Milý bratře starosto,v den dovršení Tvé sedmdesátky, vzpomínají podepsaní tohoto Tvého jubilea proto, aby zvěčněno bylo Tvé

celoživotní dílo tak, aby i po desetiletí vzpomínaliTvoji vnukové nejen rodného místa otcova,dědova a rodu Hofmanova, ale aby si uvě-domovali, že za lásku k Vlasti a jejímu národu,za lásku k rodné půdě, za „fügnerovský“ čin,dostalo se jejich dědovi Josefu Hofmanovipotupy tím, že tou dobou nebyl uznánrovnocenným občanem, ač činy svými opakmohl prokázat a jiní sourodáci doznati by museli.Kéž budoucnost po zásluze ocení Tvéceloživotní dílo a uzná omyly minulosti!

Na obrázku zleva je nejstarší člen v celéČeskoslovenské obci sokolské br. Šolc,starosta jednoty v Sobotce. Uprostřed je br.starosta Jednoty vinořské Josef Hofman. BratrJosef B. Nesnídal, jednatel sokolské jednotyve Vinoři čte pamětní list jenž byl vložen dozákladního kamene k sokolovně ve Vinoři 19.srpna 1925.

z Erpekovy kroniky T.J. Sokol Vinoř, redakčně zkráceno

aktuality z našiCh Jednot

Redakční poznámka: 2. září 2020 Valná hromada T.J. Sokol Vinoř jednohlasně schválila pojmenovánímístní sokolovny jménem svého zakladatele a prvního starosty jednoty, jménem vynikajícího, obětavéhoa pracovitého člověka, br. Josefa Hofmana.Tento text je převzat z desky, která byla letos na podzim instalovánana vinořskou sokolovnu. V rámci Památného dne sokolstva byl také u hrobu br. Josefa Hofmana položenvěnec.

Běh Strmý

Sokol Libeň pořádá každoročně Běh strmý v Thomayerových sadech. Letos proběhl 20. ročník. Jedná seo běh do prudkého kopce. Letos se zúčastnilo rekordních 194 závodníků. S takovou účastí jsme ani nepočítali, alepřesto vše proběhlo bez problémů. Na rozdíl od minulých ročníků neproběhlo vyhlášení výsledků po skončenízávodu, ale výsledky jsou vyvěšeny na webu Sokola Libeň. Závodilo se ve všech věkových kategoriích od rodičůs dětmi až po seniory. Zvláštní kategorii měli běžci s kočárkem, tam se zúčastnily jen 2 závodnice. Naopak nejhojnějšíúčast byla v kategorii mladších žáků, kde se účastnilo 36 závodníků. Startovné bylo dobrovolné a každý běžecdostal své číslo. Poté vyčkal, až na něj přijde řada a po startovním povelu vyběhl nahoru. V cíli následně obdrželzaslouženou odměnu v podobě diplomu, sladkosti anebo i sokolského náramku. Jeden běžec téměř dosáhl rekordutratě. Vojtěch Paleta doběhl s časem 36,6 s. Pouhé dvě desetiny sekundy mu chyběly k dorovnání absolutníhorekordu tratě, který zaběhl minulý rok T. Nushart s časem 36,4 s.

Letos se počasí vydařilo, nebylo příliš teplo, ale nebyla ani moc velká zima, takže ideální podmínky pro běh.Jediné co možná trochu kazilo atmosféru byly roušky, které měli všichni nosit v podstatě pořád kromě běhu samotného.Doufáme, že příští rok už bude situace lepší a nebudeme muset zavádět žádná opatření a akce proběhne včetněvyhlášení jako každý rok.


VZLET 12

Druhé číslo časopisu VZLET v roce 2020 připravili a redakčně upravili z dostupných materiálů Anna Jagošová,Ivo Antušek a Vladimír Šilhán. Spolupráce – autoři jednotlivých příspěvků.Redakční rada: Anna Jagošová – vedoucí redaktorka, Ivo Antušek, Anna Holanová, Vladimír Richter a Vladimír ŠilhánTisk: vlastní – Sokolská župa Jana PodlipnéhoSokolská župa Jana Podlipného, Vršovické nám. 111/2, 101 20 Praha 10e-mail: [email protected], tel. : 271 742 775, 724 999 069.Chcete se podílet na obsahu Vzletu? Své příspěvky, informace, fotografie, plakáty či další materiály posílejte na tyto adresy:Anna Jagošová [email protected] nebo Ivo Antušek [email protected]

Po počátečních obavách, jak se všechno kvůli koronavirubude vyvíjet, nakonec vše dopadlo podle našich představ a táborv Mostku u Dvora Králové jsme mohli na přelomu červencea srpna uskutečnit. Hned na začátku tábora nás navštívilamístostarostka Prahy 1, paní Eva Špačková a podle reakcí bylas naším táborem spokojena. Také díky dotacím jsme mohli dětemtábor výrazně zlevnit, za což Městské části Praha 1 patří velkýdík.

Prožili jsme krásných 14 dní, z nichž 12 bylo slunečnýcha dva deštivé, ale ani to nám náladu nezkazilo. Táborem násprovázely dvě etapové hry. Nejmladší děti čekala hra JakRumcajs s Mankou učili Cipíska a pro starší byla připravenahra Letopisy Narnie. Všechny děti byly z etapových her nadšenéa na závěr našly své vytoužené poklady. Dokonce se povedlood sokolíků ze Dvora Králové vypůjčit dataprojektor, za což

velmi děkujeme sestře Pavlíně Špatenkové, a díky tomu děti mohly v lesním kině na bílých prostěradlech zhlédnoutpříběh 4 sourozenců v Narnii. Díky vypůjčené technice se také zrodil nápad o natočení krátkých videí z táborovéhoživota. Všichni táborníci museli být ve videích vidět. Obě družstva dětí zvládla svá natáčení na jedničku s hvězdičkoua musím říci, že jsme se dlouho tak nenasmáli jako při jejich sledování.

Kromě etapových her jsme samozřejmě i sportovali: hráli jsme přehazovanou, skoro každý den před obědemjsme cvičili BESÍK, což bylo cvičení na stanovištích s Bárou a Esterkou, několikrát jsme cvičili aerobik ve voděs Luckou LESÍK, posilovali jsme na místním hřišti a starší děti chodily s Bárou běhat vytrvalostní běh. Také jsmeuskutečnili vytrvalostní plavání a s Petrem střelbu ze vzduchovky. Absolvovali jsme celodenní výlet do pevnostiv Josefově u Jaroměře, kde nás provázely postavy v dobových kostýmech, což se nám všem moc líbilo. Táborutekl jako voda a už zbydou jenom vzpomínky.

Teď se těšíme na pravidelné cvičení a rádi přivítáme v našich hodinách nové páry rodičů a dětí od třílet, mladší žactvo, starší žactvo i dorost. Informace na telefonech 732 237 339 nebo 605 966 384.

vzpomínka na letní táBor Sokola praha Staré měSto

Věra Čížkovská, náčelnice Sokola Praha Staré Město

Přehled vítězů jednotlivých kategorií:Předškolní děti ml. (roč. 2016 a ml.) Mikuláš Orabinec (*2016) s časem 89,3 sPředškolní děti st. (roč. 2014-2015) Ladislav Bednář (*2014) s časem 74,7 sMladší žákyně (roč. 2010-2013) Ema Votavová (*2012) s časem 62,3 sMladší žáci (roč. 2010-2013) Prokop Patočka (*2010) s časem 63 sStarší žákyně (roč. 2007-2009) Adéla Schützová (*2009) s časem 59,7 sStarší žáci (roč. 2007-2009) Tobiáš Ptáček (*2008) s časem 60,1 sDorostenky (roč. 2003-2006) Johana Seemanová, Sokol Prosek (*2004) s časem 48,5 sDorostenci (roč. 2003-2006) Vojtěch Paleta (*2003) z časem 36,6 sŽeny (roč. 1980-2002) Vladimíra Holečková (*1996) s časem 44,6 sMuži (roč. 1980-2002) Štěpán Lebeda (*2002) s časem 39,1 sVeteránky (roč. 1979 a starší) Marie Kunstátová (*1979) s časem 54,1 sVeteráni (roč. 1979 a starší) Radomír Novák (*1970) s časem 47,7 sKočárek (dítě v kočárku) Šárinka Kobyláková (*2017) s časem 84,4 s

Richard Kloubský, T.J. Sokol Praha Libeň

Documents

Tělocvičná jednota Sokol Libuš