QUEST QUEST QUEST QUEST HISTORIKHISTORIKHISTORIKHISTORIK

Quest HISTORIK.

Prvním bodem, který máš splnit je: Znej základní historii Hvězdy Severu. Je zde volný list a tam si napiš, všechno co o svém oddílu zjistíš. Neboj se ptát CONDORA a dalších bratrů. Neboj se získávat listinné informace – poklady z minulosti. Založíš si tak možná, pokud budeš chtít, svůj archív – muzeum. Pak i Tvé získané znalosti a materiály z historie Hvězdy Severu, poslouží dalším bratrům v plnění tohoto QUESTU.

Varování: možná plnění Questu bude trvat delší čas. TAK VYTRVEJ! Zač bys potom stál.

Druhým bodem, který máš splnit je: Vyprávěj zevrubně ostatním o životě a díle Jaroslava Foglara – Jestřába.

Zevrubně = stručně, mnoho informací o Jestřábovi nalezneš na Wikipedii.

Jaroslav Foglar (6. července 1907, Praha – 23. ledna 1999, Praha) byl český spisovatel literatury pro mládež, významná osobnost českého skautského hnutí, redaktor několika dětských časopisů a zážitkový pedagog. Pod svou skautskou přezdívkou Jestřáb vedl po značnou část svého života chlapecký (zpočátku klasický skautský) oddíl, Pražskou Dvojku.

Dílo:

Přístav volá (pův. vydání 1934), o přátelství Jirky Dražana a Ládi Vilemína, román seznamuje s Modrým životem Boj o první místo (1936), o cestě Petra Solnara k naplnění svých tužeb ve skautském oddíle, Hoši od Bobří řeky (1937), klasické dílo o skupině 12 chlapců, které vede mladý muž Rikitan k ušlechtilému životu podle skautských zásad, seznamuje s lovem bobříků, Tábor smůly (1938), humoristická sbírka zážitků z Foglarova dětství a vedení skautských táborů,

Chata v Jezerní kotlině (1939), o přátelství Pavla Zemana a Ludvy Grygara, román silně akcentuje škodlivost kouření, Historie Svorné sedmy (1940), o partě dětí z jednoho činžáku a jejích příhodách, Pod junáckou vlajkou (1940), příběh Mirka Trojana, který za nepoctivým účelem vstoupí do skautského oddílu, jehož prostředí ho napraví,

Záhada hlavolamu (1941), jeden z nejslavnějších románů, o dobrodružství Rychlých šípů ve Stínadlech a hledání ježka v kleci, zpracováno i jako televizní seriál a celovečerní film, Když Duben přichází (1944), o několika spolužácích ze znesvářené školní třídy, kteří k sobě hledají cestu, Stínadla se bouří (1947), navazuje na Záhadu hlavolamu, Tajemná Řásnovka (1965), o peripetiích chlapeckého klubu na pražské Řásnovce, Poklad Černého delfína (1966), o dvou pražských klucích, kteří vstoupí do skautského oddílu, děj je velmi konkrétně lokalizován do ulic Starého Města, Kronika Ztracené stopy (1967), Dobrodružství v Zemi nikoho (1969), příběh dvou kamarádů Vládi a Vincka, kteří se zapletou do hledání vzácných zkamenělin v opuštěné lomové krajině, Devadesátka pokračuje (1969), navazuje na Pod Junáckou vlajkou, Tajemství Velkého Vonta (1986) české vydání v Německu), navazuje na Stínadla se bouří a uzavírá tzv. Stínadelskou trilogii, vydanou později v jednom svazku jako Dobrodružství v temných uličkách (1990), obsahuje Záhadu hlavolamu, Stínadla se bouří a první vydání Tajemství Velkého Vonta v Československu), Tajemství Velkého Vonta (1992), první samostatné vydání), Život v poklusu (1989/1990), autobiografie, Nováček Bubáček píše deník (1990), s humornou nadsázkou podané zážitky skautského nováčka A mnoho dalších knih i publikací. Opět lze vše dohledat.

Třetí bod pro splnění Questu je tento.: Znej, co symbolizuje státní vlajka, znej Českou státní hymnu a její autory. Jistě tento bod využiješ i ve škole. Státní vlajka. Státní vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi než je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3.

Historie a popis státní vlajky.

Bikolóra a trikolóra.

Historickou vlajkou Čech byla bíločervená bikolóra, podobně jako u sousedního Polska. Tato bikolóra měla svou historickou tradici v královském (státním) vojenském praporu, využívající barvy (tzv. tinktury) erbu Českého království. Podle heraldických pravidel se na českém praporu objevovala na horní polovině bílá barva (symbolizující stříbrného českého lva) a na dolní polovině červená barva (symbolizující červené pole štítu). Proto se také tento český prapor nelišil od polského státního praporu (stříbrná orlice na červeném poli). Tato historická bikolóra v dobách národního obrození, kdy se začaly razit panslovanské myšlenky, začala pomalu ustupovat slovanské (fakticky ruské) trikolóře, která obsahuje (kromě červené a bílé) rovněž modrou barvu a vychází z nizozemské vlajky. Pro odlišení od ostatních trikolór, dělící své národní barvy ve vlajce do pruhů, bylo r. 1920 zákonem rozhodnuto, že pole přidané modré barvy bude mít tvar klínu, směřující do poloviny vlajky. Význam tohoto modrého klínu byl obvykle vykládán jako symbol Slovenska.

Československo.

Po vyhlášení nezávislé a unitární Československé republiky roku 1918 vyvstal problém mít jako nezávislý stát vlajku, která by mohla stát reprezentovat ve světě. Zpočátku se používala dvojbarevná bíločervená vlajka. Speciálně určená komise dostala na popud univerzitního profesora G. Friedricha roku 1919 úkol vytvořit návrh vlajky. Bylo vytvořeno několik návrhů, ze kterých nejvíce kladných ohlasů sklidil návrh na horizontální bikolóru, která byla doplněna modrým klínem, který sahal do 1/3 vlajky. Autorem tohoto návrhu byl státní úředník Jaroslav Kursa. Po úpravách byl klín prodloužen a sahá do 1/2 vlajky. Podoba vlajky byla následně poslanci dne 30. března 1920 v 18:45 vyhlášena a uznána a stala se oficiální vlajkou Československa na celou dobu jeho trvání, až do roku 1992.

Protektorát Čechy a Morava.

Za německé okupace Českých zemí v dobách Protektorátu Čechy a Morava mezi lety 1939–1945 platila vlajka se třemi horizontálními pruhy. Tato vlajka vycházela z barev ústavy z roku 1920.

Podobu nynější státní vlajky České republiky stanoví zákon České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky s účinností od 1. ledna 1993. Vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3, zákon však výslovně umožňuje namísto státní vlajky použít její napodobeninu s odlišným vzájemným poměrem šířky a délky. Odstíny barev jsou dány pouze otištěním barevného vzoru jako přílohy číslo 3 zákona, slovně v zákoně specifikovány nejsou. Avšak v polygrafickém průmyslu se používají přímé barvy škály Pantone, a to modrá 293 a červená 485. Oficiální výklad významu barev a podoby vlajky není v zákonech obsažen. Modrá, červená a bílá samy o sobě jsou však, jakožto státní barvy také státním symbolem, ač zákon nestanoví, jakými způsoby je lze používat. Červenobílá bikolóra je tradičním symbolem Čech, modrý klín býval někdy vykládán jako symbol Slovenska, po přisvojení vlajky Českou republikou jako symbol Moravy.

Používání vlajky a praporu.

Užívání státní vlajky: Státní vlajku vyvěšují oprávněné osoby, které stanoví zákon o užívání státních symbolů na budovách, v nichž sídlí, při příležitosti státních svátků, při příležitostech celostátního významu, zejména v den smutku nebo v den státního smutku, vyhlášených vládou. Vlajková výzdoba začíná zpravidla v 16 hodin dne předcházejícího a končí v 8 hodin dne následujícího po zákonem o užívání státních symbolů uvedeném dni. Při výše uvedených dnech lze na místo vlajky použít její napodobeninu s odlišným vzájemným poměrem šířky a délky. Na budovách, v nichž sídlí oprávněné osoby, které jsou uvedeny v zákoně o užívání státních symbolů může být státní vlajka vyvěšena trvale. Státní vlajku mohou vyvěšovat vedoucí diplomatických misí a konzulárních úřadů České republiky na služebních dopravních prostředcích, a to při slavnostních příležitostech a pokud je to v zemi jejich působení obvyklé. Ostatní fyzické a právnické osoby a organizační složky státu mohou užívat státní vlajku vhodným a důstojným způsobem kdykoliv. Pravidla pro vyvěšování státní vlajky: Vyvěšuje-li se státní vlajka současně se státními vlajkami jiných států, umístí se státní vlajka vždy na nejčestnější místo; to je z čelního pohledu na objekt vlevo při vyvěšení dvou státních vlajek, uprostřed při vyvěšení lichého počtu státních vlajek, v prostřední dvojici vlevo při vyvěšení sudého počtu státních vlajek, první zleva, případně i poslední v řadě, při vyvěšení většího počtu vlajek než 5. Pravidla při užívání státní vlajky: při vodorovném umístění směřuje modrý klín vpravo při čelním pohledu na objekt, na němž je vlajka umístěna; bílá barva je vždy nahoře, při svislém umístění je při čelním pohledu na objekt, na němž je státní vlajka umístěna, bílá barva vždy vlevo a modrý klín směřuje vždy dolů, státní vlajka se vyvěšuje jen na čelní straně budovy, státní vlajka se umísťuje vždy v předsednictvu shromáždění, žerď pro státní vlajku se umísťuje vlevo od řečnického pultu při čelním pohledu na tento pult, státní vlajka nesmí být použita k zahalení pomníku nebo desky, jež mají být odhaleny, vlajková žerď nesmí být opatřena žádnými ozdobami a kromě státní vlajky na ni nesmí být upevněna žádná jiná vlajka, státní vlajka se vztyčuje a snímá bez přerušování; při vztyčování a při snímání se státní vlajka nesmí dotýkat země, při užití státní vlajky na znamení smutku se státní vlajka spustí na půl žerdi, při smutečních obřadech nesmí být státní vlajka spouštěna spolu s rakví do hrobu nebo žároviště, na státní vlajce nesmí být žádný text, vyobrazení, obraz, znak nebo odznak, kytice smuteční závoj a nesmí být svazována do růžice, státní vlajka nesmí být používána v poškozeném nebo znečištěném stavu.

WWW.WIKIPEDIE.CZ

Česká státní hymna a její autoři.

První sloka

Kde domov můj,

kde domov můj.

Voda hučí po lučinách,

bory šumí po skalinách,

v sadě skví se jara květ,

zemský ráj to na pohled!

A to je ta krásná země,

země česká, domov můj,

země česká, domov můj!

Druhá sloka

Kde domov můj,

kde domov můj.

V kraji znáš-li Bohu milém,

duše útlé v těle čilém,

mysl jasnou, vznik a zdar,

a tu sílu vzdoru zmar?

To je Čechů slavné plémě,

mezi Čechy domov můj,

mezi Čechy domov můj!

Zpíváme pouze první sloku.

Autoři státní hymny:

Josef Kajetán Tyl a František Škroup

Hymna byla přijata roku 1918, 1990, 1993.

Čtvrtý úkol pro splnění Questu je tento.: Prokaž znalosti nejdůležitějších historických a přírodních památek v okolí.

Zde se předpokládá okolí Tvého domova, klubovny a města, nebo vesnice. Máš zde vytvořenou tabulku, do které si napiš všechny památky, o kterých získáš informace.

Co je to za památku – název, jméno. Kde se přesně nachází. (Deset metrů za naším plotem je taková ta, víš, co myslím, a tam je ta památka. No taková velká hranatá a má okno. Vždyť jí znáš.“) Co jsem svou pílí o památce vypátral. Budova, strom, technika, socha, tanec.

Památky v okolí domova, do vzdálenosti 1,5km.

Památky v okolí klubovny, do vzdálenosti 1,5km.

Památky ve městě Brno. Nejdůležitější.

Památky v mojí vsi. Všechny.

Zde je několik adres, které jistě pomohou. Avšak osobní návštěva se cení nejvíce. Můžeš pořídit i fotografie – Quest FOTOGRAF. www.brno.cz www.mestobrno.com www.wikipedie.cz A Víš, že město Brno je i na desetikoruně?

Hrad BLANSEK.

Pátý důkaz pro splnění Questu je tento.: Znej nejvýznamnější osobnosti skautingu, symboly a současné představitele.

Zde se domluv s Condorem, o kterých skautských organizacích v ČR budeš zjišťovat informace. Avšak i přesto jsou zde vypsány nejdůležitější osobnosti skautského hnutí.

Robert Baden-Powell (22. února 1857, Paddington, Londýn, Anglie – 8. ledna 1941, v Nyeri nedaleko hory Mount Kenya, Keňa), celým jménem Robert Stephenson Smyth Baden-Powell (čti bádn pól) se narodil v Anglii a byl vojákem a zakladatelem celosvětového skautingu. Narodil se jako šestý syn (celkem měl 7 bratrů) v rodině profesora geometrie na Oxfordské univerzitě. Stal se vojákem a nejprve byl podporučíkem, pak také velitelem a v době Búrské války byl již plukovníkem (nejmladším v Britské armádě). Búrská válka byl konflikt mezi Nizozemskými osadníky (Búry) na jihu Afriky a Brity. Baden-Powell se během búrské války vyznamenal při obraně Mafekingu. Jako spojky a poslíčky vyuţil tehdy černošské chlapce ve věku 12 - 15 let. Baden-Powell Mafeking ubránil pomocí velmi mazaných taktik a stal se tak slavným a uznávaným po celé Anglii. V Anglii byl pak povýšen na generála, načež ukončil vojenskou službu a začal přemýšlet o založení skautské organizace. Všiml si, že africké černošské děti jsou fyzicky mnohem více zdatné, než britské bledé a věčně nemocné děti. Rozhodl se tedy založit organizaci s názvem Scout (čti skaut, znamená to zvěd, dle vzoru mladých zvědů z Mafekingu). Přepsal proto svou vojenskou příručku na knihu Scouting for boys (Skauting pro chlapce), která se pak stala skautskou „biblí“. Roku 1907 zorganizoval tábor na ostrově Brownsea (čti braunsí) a to je dnes považováno za počátek skautského hnutí, jehož současný název zní World Organisation of the Scouting Movement (zkratka WOSM). Jeho sestra Agnes Baden-Powell založila organizaci pro skautky - World Association of Girl Guides and Girl Scout (WAGGGS). Během 1. světové války Baden-Powell nebojoval, ale připravoval svět na život po válce. Proto v roce 1920 uspořádal První Skautské Světové Jamboree (Olympia Hall v Londýně).

Těchto Jamboree zažil za svého života pět. V roce 1912 potkal Olave St.Clair Soames, kterou si vzal a která se stala Světovou Náčelnicí skautek. Ke konci života žil v Keni. Před svou smrtí neustále opakoval skautům a skautkám, kteří jej chodili navštěvovat, aby co nejrychleji po válce uspořádali další Jamboree. Do šlechtického stavu byl povýšen v roce 1922.

Ernest Thompson Seton (14. srpna 1860, South Shields, Durhamské hrabství, Anglie – 23. října 1946, Seton Village, Nové Mexiko, USA) byl ilustrátor, spisovatel a zakladatel woodcrafterského hnutí. Dříve než jako spisovatel se stal uznávaným jako ilustrátor přírodovědných publikací. Byl dvakrát ženat. S první manželkou Grace Gallatin (rozvedli se po dlouholetém odloučení během 30. let) měl dceru Anyu a s druhou ženou Julií adoptovali Dee. Zásadní zlom v jeho životě znamenal rok 1902, kdy motivoval partu chlapců, která byla postrachem na jeho pozemcích, k založení prvního woodcrafterského kmene. Od té doby až do své smrti se cele věnoval woodcrafterskému hnutí. Vydal proto knihu The Birch Bark Roll, která se stala jakýmsi základem pro woodcrafterské hnutí. Souběžně s woodcrafterským hnutím se rozvíjela celá řada dalších hnutí. Zvláště skauting se zdál zpočátku Setonovi hodně blízkým. Dokonce osmé vydání The Birch Bark Roll nazval The American Boy Scout. Nepohodl se však s Robertem Baden-Powellem, a tak se nejprve snažil prosadit své zájmy v organizaci Boy Scout of America (vznikli 21. června 1910), jejímž byl Seton náčelníkem a později, když z organizace odešel, se již plně věnoval woodcrafterskému hnutí. Později prohlásil: „Mým záměrem bylo dělat z nich (skautů) muže, Baden-Powellovým – vojáky“. Setonovu averzi vůči skautingu a jeho protagonistům do značné míry později tlumila druhá žena Julia Moss Buttree-Seton, která po jeho skonu a zániku The Woodcraft League of America věnovala prakticky celou jeho pozůstalost do péče Boy Scout of America (BSA). Seton je mezi českými skauty pravděpodobně známější a uznávanější než mezi americkými proto, že v době kdy se konsolidoval Český skauting ho „objevil“ středoškolský profesor Miloš Seifert, který propagaci Setonova woodcrafterského hnutí zasvětil celý svůj život.

Snad právě proto je v bývalém Československu oproti světovému skautingu dodnes kladen velký důraz na výchovu spojenou s pobytem v přírodě.

Profesor Antonín Benjamin Svojsík (5. září 1876, Dvůr Králové nad Labem – 17. září 1938, Praha) byl pedagogem a zakladatelem českého skautingu. Antonín Benjamin (původně František) Svojsík byl učitelem tělesné výchovy a členem Pěveckého učitelského kvarteta, přejmenovaného později na České pěvecké kvarteto. Antonín byl nejmladším členem kvarteta, proto si ke svému jménu přidal umělecké jméno Benjamin. Kvarteto se vydalo v roce 1902 na cestu po světě a sklízelo velké úspěchy. Se skautingem se Svojsík seznámil v roce 1910 a v dalším roce se o prázdninách vydal do Anglie. Vrátil se nadšený a začal překládat knihu Scouting for boys od R. B. Powella. Pak si ale uvědomil, že není možné přesně přenést anglický skauting do českých poměrů. Knihu nakonec nevydal. Namísto ní vydal roku 1912 knihu Základy Junáctví. Ta se pak stala jakousi „biblí“ českého skautingu – Junáctví. Po prázdninách 1911 sestavil Svojsík první skautský oddíl. V roce 1912 o prázdninách vedl Svojsík první skautský tábor nedaleko hradu Lipnice v Orlovských lesích. Svojsík se nejprve pokusil začlenit vznikající skautské oddíly do Sokola, ale neuspěl. Založil tedy 15. června 1914 skautský spolek Junák – český skaut. V roce 1915 začal Svojsík vydávat časopis Junák, který vydržel vydávat i v těžké válečné době. Skauti pracovali ve prospěch Červeného kříže, ale nebyli využíváni pro válečné účely. V roce 1918 bylo v Praze asi 300 skautů a ti se zapojili plně do služby Národního výboru (provizorní vláda po vzniku Československa). Byla vytvořena skautská pošta, která se spolehlivě starala o doručování zásilek v revoluční době. V době první republiky pracoval Svojsík v ústředí skautské organizace a skauting stále získával jak nové členy, tak i na dobrou pověst. Vznikaly další skautské organizace s mírně odlišnými názory. Pod vlivem hrozby fašismu se Svojsíkovi nakonec podařilo český skauting sjednotit a v roce 1938 vznikl „Junák – svaz skautů a skautek RČS“.

O prázdninách 1938 odjel Svojsík do Ruska, aby se seznámil s výchovou a tělovýchovou ruské mládeže. Únavu, již přinášelo nepohodlí cesty, nezvyklou stravu a úmorná vedra snášel dost těžce. Vrátil se domů 2. srpna 1938. Za týden ulehl s horečkami, které stoupaly i přes všechnu lékařskou péči, dostal zápal plic a 17. září v 9 hodin dopoledne zemřel. Tři tisíce junáků doprovodilo svého náčelníka na památný Vyšehradský hřbitov.

Prof. Dr. Tomáš Garrigue Masaryk (7. března 1850, Hodonín – 14. září 1937, Lány) byl pedagog, politik a filozof. Narodil se na Slovácku do chudé rodiny. Vystudoval filosofii na Vídeňské fakultě, oženil se s dcerou newyorského (čti ňůjorského) podnikatele Charlottu Garrigue (šarlotou garik) a měl s ní čtyři děti – Alici, Herberta, Jana a Olgu. Kvůli své manželce, kterou velmi miloval, si přidal jméno Garrigue. Zasloužil se o prohlášení rukopisů Královédvorského a Zelenohorského za padělky. Byl profesorem Karlovy univerzity. Pak se začal věnovat politice a založil nový politický směr – realismus a později založil Českou stranu lidovou – pokrokovou, známou pod jménem realisté. Obhajoval Ţida Hilsnera, který byl neprávem obviněn z rituální vraždy. Po vypuknutí První světově války odjel nejprve do Švýcarska, pak do Francie a nakonec se usadil v anglickém Londýně, odkud řídil zahraniční proti-rakouský odboj. Pro založení Československé republiky získal podporu prezidenta USA Woodrowa Wilsona (vůdroua vilsna).

Takzvanou Washingtonskou (vošingtnskou) deklarací dal ještě v USA vlastně vzniknout Československé republice. 14. listopadu 1918 byl zvolen prvním Československým prezidentem. V květnu 1920 byl zvolen prezidentem republiky podruhé. Masarykova dcera Alice přebrala po smrti Masarykovi manželky Charlotty post „První dámy“ a založila Československý červený kříž. V květnu 1927 byl zvolen prezidentem republiky potřetí. Prezidentem byl zvolen i 24. května 1934, počtvrté a naposledy i přes špatný zdravotní stav. 14. prosince 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů a pobýval na zámku v Lánech. „Tatíček Masaryk“ 14. září 1937 po zánětu plic zemřel. O tom, jak

byl Masaryk svými současníky vnímán svědčí i to, že se říkalo : „Dokud bude žít Masaryk, Hitler nezačne válku“. Jeho syn Jan později působil jako ministr zahraničních věcí.

Skautské symboly – základní.:

Napřed si povíme, co znamená slovo SYMBOL, slovo pochází z Řeckého slova symbolon. Na symbol se máme dívat tak, abychom „viděli“, obrazně řečeno, do zadu za symbol. Symbol nám říká něco o sobě, o historii organizace, o její současnosti i budoucnosti. Symbol má vždy být nadčasový. Symbol sám sebe vysvětluje. Symbol není znak. Který je pevně daný svým zaměřením a podstatou. Symbol je však otevřený a lze jím obrazně řečeno procházet.

Podání levé ruky – od srdce.

Skautský pozdrav. Palec přes malíček, silnější chrání slabšího.

Slibová lilie, kluci, Svaz skautů a skautek ČR

S trojlístkem, pro dívky.

Lilie – Junák svaz skautů a skautek ČR Slibový odznak, kluci.

V této knize lze najít spoustu vysvětlujících vět. A názorné příklady s mnoho vyobrazeními.

Symbolem může být i oddílová vlajka, Totem, a další.

Za šesté již budeš dokazovat znalosti.: Dokaž, že znáš historii SPJF. – SDRUŽENÍ PŘÁTEL JAROSLAVA FOGLARA

Důkaz přineseš tím, že si vyhledáš informace a ještě se poptáš Condora a i dalších bratrů a sester, na historii Sdružení. Můžeš také přímo napsat, nebo navštívit pobočku SPJF ve Vašem městě Brně. A to bude asi ten nej důkaz. Půjdeš-li na domluvenou schůzku do pobočky SPJF, nebuď sobec a vezmi sebou celý oddíl, nebo pár bratrů, kteří plní stejný QUEST. Vše si zapisuj do svého deníku. Stručná historie SPJF: Převzato ze stránek SPJF. www.iklubovna.cz

Sdružení přátel Jaroslava Foglara, o.s., je občanské sdružení, sdružující děti i dospělé příznivce Jaroslava Foglara. V současnosti se jako jediná dětská organizace zaměřuje na práci s dětmi formou mikrokolektivů bez dospělého vedoucího, takzvaných klubů.

Sdružení přátel Jaroslava Foglara (SPJF) vyvíjí činnost na více rovinách. V prvé řadě pracuje s dětmi a mládeží a jako jediná organizace v České republice se zaměřuje zejména práci dětských mikrokolektivů - tzv. klubů bez dospělého vedoucího. Dále sdružuje děti i dospělé příznivce Jaroslava Foglara, známého českého spisovatele, skauta a pedagoga, podporuje bádání a archivářské aktivity v rámci jeho literárního a pedagogického odkazu, mimo jiné vydává knihy v Braillově písmu zdarma distribuované do ústavů a knihoven pro nevidomé. V neposlední řadě pak vede projekt Hledáme lék na dětskou kriminalitu, v jehož rámci organizuje odborné semináře a konference a vydává sborníky referátů a přednášek nebo krátké filmy.

Historie Jaroslav Foglar, skautskou přezdívkou Jestřáb, byl známý český spisovatel, skaut a pedagog, který žil v letech 1907-1999. Kromě bohaté činnosti v oddíle Hoši od Bobří řeky navrhl i zcela nový a originální směr výchovy dětí a mládeže v dětských mikrokolektivech, tzv. klubech, bez přímé práce dospělého vedoucího. Nejznámějším příkladem těchto čtenářských klubů mohou být literární Rychlé šípy - v době největšího rozmachu ovšem těchto klubů reálně existovalo na 30000. Foglar se stal jednou z hlavních tváří českého skautského hnutí a inspiroval několik generací kluků a holek, kteří po jeho vzoru pátrali po Stínadlech, zakládali kluby či vedli své vlastní oddíly. V roce 1966 vznikl Klub přátel Jaroslava Foglara (KPJF), na který v roce 1990 volně navázalo SPJF. Již na začátku roku 1990 oslovil Karel Janský - Delfín Františka Strmisku a Miloše Vraspíra - Bobra s myšlenkou na založení občanského sdružení, jehož hlavní aktivitou by bylo propagace a šíření myšlenek života a díla Jaroslava Foglara. Souhlas Jaroslava Foglara získal Janský 28. dubna 1990. Oficiálně bylo SPJF registrováno 28. prosince 1990 na ministrestvu vnitra České republiky. Na zakládací listině však místo Františka Strmisky figurovalo jméno Jiřího Punčocháře. Prvním předsedou se stal Karel Janský. V roce 1993 byl vystřídán Jiřím Punčochářem, který se shodou okolností v den smrti Jaroslava Foglara, t.j. 23. ledna 1999 na zasedání vedení SPJF své funkce vzdal a byl nahrazen Milošem Vraspírem, který SPJF předsedá dodnes. Cílem sdružení bylo původně vytvořit zázemí pro Foglarovy příznivce napříč různými organizacemi, na základě velkého zájmu nových členů však vznikla svébytná organizace. Ta od roku 1992 začala vyvíjet i svůj vlastní program pro děti v rámci hnutí Bobří stopou, jehož součástí byly i dlouhodobé hry pořádané ve spolupráci s Českou televizí a uváděné v programu Oáza. Na základě ohlasu na soutěž v

televizním studiu začalo SPJF pořádat tábory a další akce pro děti, vydávat časopis Bobří stopou a tzv. Zpravodaj SPJF a obnovilo myšlenku dříve zakázaného klubovního hnutí. O to se sice po roce 1989

pokusilo více uskupení (například ABC, Hlasatel aj.), jediné SPJF však vytrvalo až do dnešních dnů.

Co jsem zjistil o SPJF – JÁ. Podpisy z pobočky, razítko, nalepený obrázek, „vstupenka“, apod.

Sedmý bod, po tobě chce znalost.: Znej sedm jiných organizací, které pracují s mládeží.

TOM – Asociace Turistických oddílů mládeže. Liga lesní moudrosti – The Woodcraft League. Svaz skautů a skautek České republiky. Junák – Svaz skautů a skautek České republiky. Sokol. (tělovýchovná jednota) SPJF - Sdružení přátel Jaroslava Foglara. KLUB PATHFINDER. Československý zálesák – svaz pro pobyt v přírodě. Česká tábornická unie o. s. Asociace křesťanských sdružení mládeže, o. s. Asociace malých debrujárů České republiky, o. s. Český svaz ochránců přírody. Duha. (rozšířený název: Duha – sdružení dětí a mládeže pro volný čas, přírodu a recesi) EXPEDICE NATURA. Hnutí Brontosaurus. Instruktoři Brno.

V osmém bodě budeš povídat a vyprávět.: Pověz ostatním tři pověsti ze svého města, nebo okolí.

Ač bydlím a žiji jinde, uvedu zde pro Tebe jednu pověst z města Brna a jednu pověst z Příbrami. Takový stručný návod. Samozřejmě pověst, kterou chceš vyprávět, si nastuduješ a sám pro sebe, nebo pro rodiče před vyprávíš. Neznamená to, že se jí naučíš nazpaměť. Vyprávíš vlastními slovy.

Pověst první: JAK TO BYLO S BRNĚNSKÝM DRAKEM? To vlastně nikdo přesně neví. V Trutnově tvrdí, že draka zabili v jeho doupěti lidé pana Truta, když se roku 1006 zakládalo město. Za několik let potom svolal český kníže Oldřich do Brna sněm, na kterém měl ustanovit svého syna za markraběte moravského. Sjelo se mnoho pánů. Přijel i rytíř Albert Trut s celou svou družinou a jako dar přivezl knížeti vycpaného draka. Kníže prý dal draka na třech řetězech zavěsit v síni radnice, aby si ho každý mohl prohlédnout. Někteří ale vyprávěli, že draka dovezli ze svých výprav křižáci, jiní zase prý slyšeli, že ho pánům z radnice daroval turecký sultán. Brňané jsou ale přesvědčeni, že draka nikdo nepřivezl. Žil prý v Brně u řeky Svratky, kde měl svou jeskyni. Obyvatele však trápil široko daleko. Když měl hlad, požíral v okolí vše, co mu přišlo pod tlamu. Lidé se ho báli, ale nevěděli, jak se ho zbavit. Radní slíbili velkou odměnu sto zlaťáků, ale nikdo se nehlásil. Až jednou. Do hospody U Modrého lva přišel řeznický tovaryš, který chodil vandrem po světě. Všichni v hospodě vyprávěli jen o drakovi. Tovaryš chvíli poslouchal a pak povídá: "Já vás toho draka zbavím. Jen doneste velkou volskou kůži a pytel nehašeného vápna." Brňané mu moc nevěřili, ale co chtěl, to donesli. Řezník zašil vápno do volské kůže, naložil na vůz a odjel. Když přijel k řece, kde drak lehával, položil rychle na zem kůži a čekal. Za nějakou chvíli drak skutečně přilezl a hned se do kůže pustil. Když ji celou sežral, pěkně ji zapil vodou ze Svratky a odpočíval. Ale to neměl dělat. Vápno v něm začalo vřít, drak se nadouval, nadouval, až praskl. To bylo v Brně radosti! Řezník dostal svou odměnu a vydal se zase do světa. Od té doby se už Brňané nemuseli žádné obludy bát.

Pověst druhá, od nás z Příbrami, (středočeský kraj):

POTRESTANÝ HORNÍK Horník Panuška pracoval s chutí a proto se mu práce dařila. Bylo radost pohledět na jeho tělo, které se lesklo v záři acetylenové lampy a jasně zářilo do černé štoly. Důlní posílal jej vždy na místo odlehlejší, neboť si byl jist, že lepšího horníka na celých Horách nenalezl. Vše co svěřil Panuškovi, bylo vykonáno k plné spokojenosti. Jedno, když zase pracoval na nové štole, zdálo se mu, že na jedné straně stěna nějak divně zvučí. Uhodil několikráte kladívkem v ta místa a už se skála udrobila, aby překvapenému horníkovi ukázala jeskyni neobyčejně krásnou, lesknoucí se stříbrem, až zrak přecházel. Ale byli tu již permoníci a velmi ho prosili, aby nikomu neříkal, co viděl a otvor zase zakryl tak, aby nikdo naň nepřišel. Jest to jejich síň hodovní a odmění se horníkovi, že na to nikdy nezapomene. Panuška nevěděl, co má dělat. Konečně se nad malými tvory slitoval a slíbil jim, že nikomu nic neřekne. „Dobrá“ řekl první, „za to se ti odměníme. Vezmi si toto kladívko, bude ti jen ku prospěchu. Ale běda tobě, zapomeneš-li na svůj slib a řekneš něco!“ Od té doby se horníku Panuškovi vedlo velmi dobře. Co měl darované kladívko, práce mu sama pod rukama ubývala a udělal dvakrát tolik jako dříve. Kladívko také bedlivě opatroval a za nic by je nepůjčil ani svému nejlepšímu kamarádovi. Slibu dostál a spokojeně šel do pense. Ale poklad v zemi ukrytý mu nedal pokoje, až se se svým tajemstvím svěřil své ženě. Ta ovšem nemlčela a tak se konečně doneslo i pánům, že Panuška ví o pokladu v zemi. Musil jít ukázati místo, kde jej viděl. Šel nerad. Litoval, že se s tím pochlubil, ale nedalo se již nic dělat. Pochvalu dostal, ale co platno, když s úzkostí čekal, co mu permoníci vyvedou. Vyhýbal se horám, jak mohl, ale permoníci ho přece našli. Jednou oral na poli a když právě přijížděl do středu pole, země se otevřela a pohltila ho. Permoníci na svůj slib nezapomněli. V devátém bodě budeš opět vyprávět vyprávět.: Vyprávěj ostatním po pět minut o nějaké historické stavbě. V Brně je spoustu historických staveb, stačí si jednu vybrat, zjistit trocho informací o ní a vyprávět. Zde je soupis deseti budov. Městské hradby, hrad Špilberk, kostely a kláštery, palác Šlechtičen, Nová radnice, Jurkovičova vila, vila Tugendhat, Novogotická tělocvična, JAMU, kašna Parnas, Merkurova kašna, Morový sloup na nám. Svobody

A našli by se další. Jak na to? Stačí sepsat historii do deníku, pořídit fotky a můžeš začít vyprávět. (při obědě, před spaním, v kině, pod vodou, na latře)

Desátý úkol Ti přinese radost a zábavu.: Uspořádej nějakou divadelní hru, nacvič i samostatné vystoupení Kluci, Vy jste od přírody rodilý divadelníci a herci. Napsat krátkou divadelní hru, nebo vymyslet Své samostatné vystoupení, nebude jistě žádný problém. A když Vás bude u táboráku, na chatě večer i jinde více. Je to velká divadelní hra z jakéhokoliv oddílového, hradního, cestovatelského prostředí

Jedenáctý úkol Ti přinese cestování.: Navštiv dvě místa pod ochranou UNESCO

Nejlepší opět bude společná výprava s družinou, kamarádem, prostě s bratry se zájmem splnit tento Quest. A pokud půjdeš jen s rodiči, nebo sám, snaž se přinést, zapsat, nafotografovat a získat opravdu dobré množství informací.

Co je to UNESCO?

Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu(United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, UNESCO) je jedna ze 14 mezistátních odborných organizací OSN. Sídlí v Paříži. Podnětem ke vzniku organizace byly hrůzy právě skončené druhé světové války. Hlavním úkolem UNESCO bylo proto usilovat o udržení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce v oblasti výchovy, vědy a kultury a prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu. V současné době má UNESCO 195 členských zemí a 9 přidružených členů. Zabývá se činností v pěti hlavních oborech: Vzdělání, přírodní vědy, sociální a humanitní vědy, kultura a komunikace a informace. Projekty podporované UNESCO zahrnují šíření gramotnosti, odborné a školicí programy, programy mezinárodní vědní spolupráce, propagaci nezávislých médií a svobody tisku, regionální a kulturní historické projekty, propagaci kulturní různorodosti, dohody mezinárodní spolupráce v oblasti kulturního a přírodního dědictví a ochrany lidských práv, a pokusy vyrovnat rozdíly v možnosti využití digitálních technologií ve světě.

V Brně je také památka pod ochranou UNESCA. Vila Tugendhat Nejvýznamnější evropská stavba architekta Ludwiga Miese van der Rohe byla na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO zapsána v roce 2001.

Vila Tugendhat byla postavena v letech 1929-1930 pro manžele Tugendhatovy v Brně - Černých Polích. Projektováním domu byl pověřen jeden z nejvýznamnějších evropských architektů té doby Ludwig Mies

van der Rohe. Architekt rozvrhl vilu do tří úrovní. Hlavní podlaží rozčlenil na vstupní, společenskou, pracovní a jídelní část. V suterénu byla prádelna, sklady, fotokomora a kotelna. Horní podlaží mělo obytný charakter, tj. byly zde ložnice, pokoje dětí a chůvy. Také zahrada byla součástí architektonického návrhu. V roce 1938 manželé Tugendhatovi emigrovali do švýcarského St. Gallen. Během války byl dům zabaven gestapem a při osvobozování Brna byl poničen. Provedené opravy a nevhodné úpravy se architektonické podstaty stavby naštěstí nedotkly. Dnes je přístupná veřejnosti jako muzeum. A zde uvádím ještě jednu. Lednicko-valtický areál Na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO zapsán v roce 1996.

Současnou podobu dala zámku novogotická přestavba ve stylu tudorské gotiky z let 1846-1858, jejímž autorem byl Jiří Wingelmüller. Část barokního zdiva sice zůstala zachována, ale nový vzhled fasády byl doplněn o řadu přístaveb a nových prvků, jako jsou cimbuří, balkóny, arkýře, komíny a věžičky. Romantický novogotický vzhled

získaly také interiéry s vynikajícími ukázkami bohaté řezbářské výzdoby. Za pozornost stojí vřetenové schodiště v knihovně, kazetový strop z lipového dřeva v modrém sále, reliéf stromu života ze slonové kosti či mramorové krby. Nepravidelný tvar území Lednicko-valtického areálu o rozloze bezmála 300 km2 hraničí na jihu s Rakouskem, na západě s oblastí Pálava, na severu a na východě tvoří volnou hranici areálu řeka Dyje. Jeho úpravy vycházely ze zvyklostí uplatňovaných v anglických parcích. Proto se tu potkává barokní architektura s novogoticky upravenou budovou zámku a drobnými stavbami v romantickém stylu (Skleník, Lovecký zámeček, Minaret, Apollonův chrám, Rybniční zámeček, Nový dvůr, Hraniční zámeček, Chrám Tří Grácií, Janův hrad, Obelisk a Rendes-vous).

www.unesco-czech.cz Adresa kde získáš další přehled o památkách Unesca.

Dvanáctý úkol přináší ještě větší cestování po hradech - zámcích.: Navštiv alespoň 20 hradů (zámků)

Tento úkol je asi nejtěžší, ale také nejkrásnější. Cestovat jistě budeš, s rodiči, nebo i s oddílem. A když se poradíte, vše domluvíte, tak vyjet může i celá Tvoje družina. Vše o hradech a zámcích, je potřeba si pečlivě psát, fotografovat a kreslit. To jsou ty pravé důkazy o splnění úkolu. V okolí Brna je velmi mnoho hradů a zámků. Teoreticky - za víkend, lze navštívit 4 objekty. Za pět týdnů je úkol splněn.

Seznam hradů a zámků lze najít na internetu:

www.hrady.cz

Třináctý úkol přináší ještě jedno cestování.: Navštiv Lísek, Mrazivou krajinu, Ďolík, nebo tři jiná tábořiště Hvězdy Severu.

Každé místo kde Tvůj oddíl tábořil, se zapsalo do kronik a do paměti Tvých bratrů v oddíle. Vyptej, se kde se tábořilo, kudy tam vede cesta a můžeš se s již známým návodem jak na to, v ta místa rozjet. Jistě Tě povedou vzpomínky a opět vyvstanou obrazy z táborových dní. Čtrnáctý úkol a poslední.: Připrav alespoň jednoho člena ke splnění tohoto Mistrovství.

Tak vidíš, bráško, nejsi v tom sám a pokud, se budete společně snažit a budete opravdu chtít, tak na splnění tohoto Mistrovství, připravíte souběžně nejen sebe, ale další bratry z Hvězdy Severu. Nenechávej usnout a zaniknout své vědomosti. Poděl se o ně, tak jako se o ně dělili Tvoji „učitelé“, kamarádi, rodiče. Jistě ti i s tímto úkolem pomohou.

Neboj se tohoto úkolu a jdi do toho.

Quest Historik – návodový sešitek, vypracoval: Atana