příklad komplexu hornických kulturních památek

Zlatohorský rudní revír

vyhlášení hornických památek

• Těžba v Zlatohorském rudním revíru oficiálně skončila 17. 12. 1993 symbolickým vyvezením posledního vozíku rudy.

• Snahy o záchranu kulturního dědictví vytvořeného mnoha generacemi horníků vedly v roce k založeníMontanisticko- geologické nadace a k vyhlášeníkomplexu 9 kulturních památek. Tyto byly vybrány tak, aby reprezentovaly jednotlivé etapy těžby rud od středověku až po novodobou historii. Společně s Měkkými doly jako památkami na unikátní dobývacímetodu, vznikl tak ucelený komplex památek minimálně celorepublikového významu.

• 1. Starohoří (reg. č.12895/8-3843)

• 2. Důl Karel (reg.č. 12899/8-3838)

• 3. Olověná štola (reg.č. 12898/8-3840)

• 4. Marie Pomocná I (reg.č. 12896/8-3841)

• 5. Marie Pomocná III (reg.č. 12897/8-3842)

• 6. Poštovní štola (reg. č. 12894/8-3844)

• 7. Důl Sarkander a Barbora (reg. č. 12901/8-3845)

• 8. Měděná štola (reg.č. 12900/8-3839)

• 9. Propadlina Žebračka (reg. č. 12893/8-3837)

• 10. Měkké doly (reg.č. 37515/8-3028)

Hornické kulturní památky

Starohoří

Období těžby v revíru ? Latén písemně doloženo 14. stol.- 19. stol.

Způsob těžby Povrchově ( dobývky) hlubinně (jámy, štoly, komory

Nadzemní část Propadliny, dobývky, jámy, ústí štol, odvaly důlní pole

Podzemní část Systém komor a chodeb

Objekty související s hornickou činností Úpravárenské haldy, vodní nádrže, cesty, hornická osada

Velké Pinky• Součástí kulturní památky

Starohoří jsou 4 propadliny –tzv. Velké pinky.

• Od západu jsou to : • Lange Pinge (100x30x10 m),

Schäfer Pinge (50x50x30 m), Mittel Pinge I. (60x40x25 m), Mittel Pinge II. (40x40x20 m) a Tiefe Pinge (20x20x20 m). Částečně byly vytvořeny jižpovrchovou těžbou. V polovině16. století zde došlo k rozsáhlému propadu podzemních komor, který snížil dno Schäfer Pinge a vytvořil propadliny Mittel Pinge I a II. Tiefe Pinge představuje zasutéústí jámy.

Schäffer Pinge – pravděpodobné místo první těžby

• Zde vycházel na povrch tzv. zlatý sloup. Předpokládá se, že ložisko objevili a povrchově těžili jižKeltové.

• Cílem těžby nemuselo být jen zlato, ale takémohutný gosan s lehce tavitelnou železnou rudou.

• Prostor byl povrchovou těžbou snížen o 5 až 10 m.

StarohoříLange Pinge- středověká důlní pole

• Prostor Lange Pinge je nejlépe zachovalou částí, kde jsou dodnes patrnézbytky důlních polí různého stáří. V jižním předpolídobývky jsou četnéúpravárenské haldy a jedna ze dvou vodních nádrží.

• Ve 14. stol. v prostoru dnešních Velkých pinek na ploše 350x400 m těžily doly czu den Goldsmiden (Zlatník) czu dem Steine (Kámen) czu dem vreien steine (Svobodný Kámen) a Czu dem alten steine (Starý Kámen) odvodňované prvnídědičnou štolou. Těžba dosahovala hloubky 60 m.

1. Dědičná štola je nejstaršíštolou, zmiňovanou již v prvních

listinách o revíru Altenberg z poloviny 14. stol.

Na konci 15. stol. byl revír podfárán další dědičnou štolou ,

dnes známou jako StaráHackelsberská

„Starý Hackelsberg“14.- 18. stol. ( 20. stol.)

• Ochraně podléhá také rozsáhlý a dnes již nepřístupný komplex dolů, dnes známý pod jménem Starý Hackelsberg. Podzemí tvoří rozsáhlý komplex chodeb a komor se zbytky starých zakládek, a výdřevy a technického zařízení. Těžba zde probíhala až do 18. stol. Později šlo už jen o pokusy.

Glockeritovávýzdoba

Dochované části čerpacího zařízení

Hornická osada Erlech • Pod hřebenem Příčného

vrchu se zachovaly zbytky hornické osady, datovanénálezy keramiky do 14 –15. stol. Veškeré práce, včetně bakalářské práce Bc. Radomíra Šroma z Opavy, vznikly na základě povrchových sběrů, většinou z jam po detektorářích.

• Na archeologický průzkum lokalita pořád čeká.

Důl Karel (Hackelsberg)

• Východně od Starohoří v hřebenové oblasti Příčného vrchu a dílčí kóty Kosov leží plocha 700 x 150 m převážně středověkých dolů na zlato, na nížlze dokumentovat různé typy důlních polí různého věku.

• Ústředním dílem je zde důl neznámého stáří a jména, v 19. stol. propůjčen pod označením Carolus. Důl byl otevřen 40 m hlubokým ručně sekaným komínem a dnes zavalenou štolou. Při výzkumu prováděném speleologickou skupinou Hádes v roce 1986 byly objeveny dva slepékomíny, vystrojené dřevěným potrubím. Většina dobývek se nachází pod úrovní štoly a byly tehdy zatopené.

Období těžby v revíru 14 – 19. stol.

Způsob těžby Chodbicování; jámy, štola

Nadzemní část Středověká a šachticová důlnípole

Podzemní část Důl Karel ( štola, jámy)

Objekty související s hornickou činností

Základy budov u jam dolu Karel

Olověná štola

• Severozápadně od Starohoří leží důl, ztotožňován s dolem Hatschwatsch ze 16-17. stol. Pozdější název Blei Stollen napovídá, že cílem těžby zde byl galenit, stříbro a pravděpodobně i zlato. Naposledy byl vyzmáhám v 19. stol. J. Hönigerem. Z tohoto období pochází jediná mapa, na které je vyznačen celý průběh štoly. V menší komoře později zvané Sál letopočtů se našly nápisy : 1768; 1833 s nápisem HÄ.J. (J. Höniger). Dále pokračuje ručně sekaná chodba až k místu menší vytěžené komory, v níž je v úrovni štoly zachován zbytek dřevěného povalu s rumpálem. Odtud vede dále krátká chodba půlkruhového profilu k mohutnému závalu, za nímž je hlavní dobývka s hloubením. Mezi druhým komínem a krátkou chodbou u závalu je asi o 2 m výše paralelní chodba půlkruhového profilu z 18.–19. století, vyskládaná hlušinou. V r. 1997 došlo v dole k závalu a dnes je nepřístupný.

Období těžby v revíru 16_17. stol., 19. stol.

Způsob těžby Jámy, štola

Nadzemní část

Podzemní část

Objekty související s hornickou činností

Nejsou známé

Důl Marie Pomocná I.

• Jedno z nejstarších důlních děl na Zlatohorsku leží na vsv. svahu, pod poutním kostelem Panny Marie Pomocné. Důl byl těžen pravděpodobně ještě před vznikem prvních listinných záznamů ve 14. stol. Předmětem těžby byly křemenné žíly se zlatem. Jméno dolu Panna Marie Pomocná (Maria Hilf) se objevuje až na mapě A. Habtmanna z r. 1769, kdy byl důl součástí důlního pole Maria Theresia.

• Důl je otevřen skupinou tří komínů na rudní struktuře východo-západního směru a krátkou štolkou

Období těžby v revíru 13 – 14. stol, 17 – 18. stol, ? 19. stol.

Způsob těžby Chodbicování, sázení ohněm

Nadzemní část Dobývka, komíny, jámy, štoly, štolky po křemenných žilách se zlatem

Podzemní část Chodby, dobývky, komory

Objekty související s hornickou činností

Vodní kanál a zbytky nádrže

Pravděpodobně nejstarší štolka v zlatohorském rudním revíru. Způsobem ražby i rozměry se shoduje se štolkami na galských dolech v Limousine z období laténu.

Stopy sázení ohněm

• Vnitřní část dolu tvoříúzké dobývky, širokécca 60 až 80 cm a vysoké i přes 10 m, původně rozdělenédřevěnými povaly, o čemž svědčí záseky pro trámy.

• V podzemí dolu se nacházejílichoběžníkové chodby, pravděpodobně z doby ražby štoly.

• Důl byl zaměřen speleologickou skupinou Hádes, zjištěna byla délka dolu 335 m a hloubka 42 m.

Středověký důl v blízkosti poutního kostela Panny Marie Pomocné, asi 250 m ssz. od dolu P. Marie Pomocná I. Předmětem těžby byly křemenné žíly se zlatem. Povrchovou část možno interpretovat jako důlní pole IRM o 7 lánech.

Žíly v okolí kostela Marie Pomocnéjsou vytěžené často až na den a úzké

skalní průrvy zaváté vrstvou bukového listí mohou být

nebezpečnou pastí.

Svědčí o tom místní pověst o mnichovi, který se propadl do

podzemí a byl vyproštěn po několika dnech věřícími jen díky tomu, že z

podzemí zaslechli zbožný zpěv.

Smutnějším příkladem byl nález kostry z 20. Let 20. Stol. v podzemí

dolu Marie Pomocná III.

Poštovní štola

• Důlní komplex Poštovní štoly byl založen v 16. stol. Hlavnítěženou surovinou bylo zpočátku zlato, později měděné rudy a důlní voda pro výrobu vitriolu. V 16. –17. století byla dnešníPoštovní štola a níže ležícíModrá štola součástírudního revíru Dolní a HorníNeufang. Na Habtmanověmapě z r. 1769 je dnešníPoštovní štola označena jako Sv. Trojice (Heilige Dreifaltigkeit).

• Poštovní štola byla společněs níže položenou Modrou štolou zmáhána v letech 1846–1848 Hönigerem, po roce 1879 Moritzem Richterem z Vrbna, který zde dostal propůjčku na celý důlní komplex (Poštovní a Modré štoly) označovaný jako důl Donatus.

Zbytky čerpacího zařízení v Poštovníštole

Důl Sarkander a Barbora

• Důlní komplex byl otevřen štolami Josef, Sarkander, Barbora) v polovině19. stol. Předmětem těžby byly kyzy k výrobě kyseliny sírové.

• V nejvyšší části dolu je staré důlní pole, ručně sekaný komín a úklonnájáma Barborka, svědčící o starším založení připovrchové části dolu.

• Podzemí dolu Barbora je raženo v gosanu, na níže položeném dole Sarkander v pevné skále. Vzájemně jsou jednotlivé štoly propojeny kolmými komíny.

• Z povahy ložiska vyplynula metoda dobývání. Důlní komplex Sarkander–Barbora je tvořen systémem komor nad úrovní hlavní chodby (nadlomy) a komor, které byly raženy pod úroveň hlavní chodby (hloubení), se spojovacími, několika úrovňovými chodbami a svážnou.

• V podzemí se dochovala dřevěná korýtka na odvádění vody, poval s ručním rumpálem. Lokalita je hodnotná pro možnost srovnánístředověkého způsobu dobývání s těžbou v 19. století.

• ochrana se vztahuje především na cenné podzemní prostory.

Zajištěné ústí dolu Sarkander s vletovým otvorem pro netopýry

Měděná štola

• Štola po těžbě sulfidů z 19. století(nazývaná dříve Fanny), byla založena ve starším důlním poli Johann ze 14.–17. století. V 19. století byla štola vystrojena kolejemi a materiál se vozil dřevěnými důlními vozíky, z nichž jeden je dnes exponátem zlatohorského muzea.

• Celková délka chodeb je cca 160 m. Ústí štoly je nově vystrojené a opatřené kamenným portálem s ocelovou mříží. Úvodní štola za ústím se vidlicově větví ve dvěsledné chodby. Levá je ukončena malou dobývací komorou, pravádvěma hlavními dobývacími komorami ve dvou úrovních nad sebou, do nichž ústí ústupkovášachtice Johann, která je dokladem o středověkém základu dolu. Na povrchu pod ústím Měděné štoly se nachází historická halda charakteristického tvaru pro důl s kolejovou dopravou.

Obnovené ústí Měděné štoly

Propadlina Žebračka

• Prostor ložiska Žebračka se nacházívpravo od silnice ZlatéHory - Heřmanovice. Komplex hald, ústí štol a komínů vznikl při těžbě ložiska v letech 1965 - 1968 na ploše 300 x 200 m . V r. 1985 zde došlo k propadu jedné z těžebních komor, který se posléze rozšířil do obrovské propadliny rozměrů 60 x 30 x 50 m, jíž se přezdíváZlatohorská Macecha. Jde o jedinečný příklad novodobé těžby komorováním a zároveň instruktivnípříklad nebezpečnosti poddolovaných území.

Měkké doly

• Měkké dolování je specifickým způsobem těžby zlata z hloubek sedimentů. Největší rozmach zažilo za panování biskupa Baltazara z Promnitz a jeho následovníků v 16. Stol. kdy z rýžování pronikáním těžby do stále větších hloubek vznikla regulérní těžba za použití stejných zařízení, jako při těžbě z pevných hornin. Důvodem tohoto snažení byl zlatonosný horizont ve starém korytě potoka pohřbenýpod až 100 m mocnými ledovcovými sedimenty . Vodní tok, který mohutná moréna kontinentálního ledovce odklonila jiným směrem, dnes známe pod jménem Olešnice.

• K odvodnění dolů byla vyražena 6 km dlouhá štola sv. Tří králů, ražená v druhépolovině 16. stol. Kolem štoly byla založena řada dolů, z nichž z listinných pramenůznáme Sorkelsberg, Nový Sorkelsberg, Nový Měkký cech nebo nejznámější Měkký cech, který se proslavil nálezem dvou velkých valounů se zlatem v letech 1590 a 1951. Po měkkých dolech se zachovaly povrchové zbytky odvalů a zasutá ústí jam v řadě remízků severozápadně od Zlatých Hor. Na polské straně byly jámy v polích většinou aplanovány. . O aktivitě podzemí svědčí propad jámy v polích na polskéstraně hranice v zimě r. 2000. Vytvořil se kráter hloubky 9 m, který musel být zavezen. U bývalé zastávky Glucholazy- Zdrój je nad železniční tratí hluboký zářez, z něhož vytéká voda- zavalené ústí štoly sv. Tří králů

Příčná hora od Měkkého cechu

Jeden z nalezených zlatohorských valounů

Rýžoviště v okolí Příčného vrchu

V okolí Příčné hory se rýžovalo pravděpodobně již před naším letopočtem. Zlato objevili zřejmě prospektoři, postupující proti proudu řek Opavy a Prudniku = Zlatého potoka. Přímé důkazy o stáří rýžovišť dosud chybí, (dokladován byl jen středověk při záchranném výzkumu na ploše zlatohorské sjezdovky). Sejpy však šly místy ještě hlouběji, než výkopy pro patky pilířůlanovky. Nejstarší plocha rýžovišť byla v průběhu staletí nejméně 10x přetěžena. Poslednízdokumentovaná těžba rýžováním je z konce 19. stoletína tzv. Salteryho rýžovišti. Z původní plochy rýžovišť se do dnešních dnů zachovaly jen útržkovité části zejména podél severních svahů Příčného vrchu.

• Rýžoviště : • 1. u železničního přejezdu („údolí Ztracených štol“) s

přechodem do měkkého dolování• 2. rýžoviště za Průzkumem ( v západní části jsou vytěženy

měkkým dolováním), Hadí Louky, rýžoviště u Bohemy a zbytky rýžovišť v údolí Žebráckého potoka

• 3. rýžoviště v údolí Černého potoka• 4. Rýžoviště na levé straně údolí Miserich s přechodem do

těžby svahovin pod doly Marie Pomocná II-IV, přímo navazující na doly Marie Pomocná IV (zbytek plochy s pravděpodobným historickým názvem Steinseifen)- s velkými dobývkami a důlními poli různého stáří

Od rýžovišť k dolování

• Na sv. svahu Příčné hory se zachovala unikátní plocha , v níž lze dobře zdokumentovat přechod od rýžování k těžběaluvií a otevření prvních pevných dolů.

Jedna ze štolek v tzv. soutěsce, původní stav

Pozůstatky pravděpodobněnejstaršího způsobu těžby v části revíru Marie Pomocná 1. Jednotlivé výchozy zlatonosných žil jsou zde vytěženy z povrchu až „na den“. Těžilo se úpadními chodbičkami na šířku žíly, téměř se nepřibíralo. Tyto doly neměly velký rozsah. Podzemní část většiny z nich dnes není přístupná.

Stejná štolka, stav po zajištění

Nešťastné, zbytečné a navíc ještě v místech, kam mnoho lidí nechodíL

Marie Pomocná I - trojitý komín

Marie Pomocná I - Chodba po žíle

Marie Pomocná I – jezírko v dobývce

Marie Pomocná I –nejstarší vejčitáchodba

Měkké doly

Měkké doly

Měkký cech- největší z měkkých dolů

Největší zlatý valoun současnosti