Ži dovské p a má tkyZl í n ské ho kr a je

Jaroslav Klenovský

Jaros

lav Kl

enov

ský

Židov

ské p

amátk

y Zlín

skéh

o kra

je

Jaroslav Klen ovský , architekt, narozen

1954 v Brně. Profesně se zabývá židovský-

mi památkami a urbanismem historických

jader měst od roku 1980, kdy nastoupil na

Krajském středisku státní památkové péče

a ochrany přírody v Brně. Své dlouholeté

zkušenosti a erudici zúročuje dnes již jako

soukromý architekt při péči o nemovité pa-

mátky židovské kultury na území Moravy

a Slezska pro Židovskou obec Brno a Fe-

deraci židovských obcí v ČR. Napsal řadu

mono grafií měst zaměřených na historii

a památky místních židovských obcí a de-

sítky odborných článků v novinách a časo-

pisech doma i v zahraničí. Projektuje a za-

jišťuje rekonstrukce nemovitých židovských

památek, především synagog. Je autorem

scénářů a výtvarně prostorových řešení řady

výstav a stálých muzejních expozic, mj. též

expozice Židé a Morava v holešovské sy-

nagoze.

E d i c e Z l í n s k ý k r a j

Edice Zlínský kraj1/ Stavební a umělecké památky Jana Spathová

2/ Nové národní písně moravské s nápěvy do textu vřaděnými František Bartoš

3/ Výtvarní umělci Zlínského kraje

4/ Pověsti a balady (z Valašska, Hané a Slovácka)

5/ Slovník žáků a absolventů zlínské Školy umění a Střední uměleckoprůmyslové školy ve Zlíně a v Uherském Hradišti Milada Frolcová

6/ Lid a národ František Bartoš

7/ Pohádky z Moravy

8/ Cimbálové muziky Zlínského kraje / Th e Zlín Region Cimbalom Bands

9/ Památky lidového stavitelství Jana Spathová

10/ Naše děti František Bartoš

11/ Od školy ke knihovně David Valůšek

12/ Dechové hudby Zlínského kraje / Th e Zlín Region Brass Bands

13/ Moravský lid František Bartoš

14/ Kytice. Z lidového básnictva našim dětem uvil František Bartoš František Bartoš

15/ Příběh české tištěné bible Jiřina Fabiánová

16/ Moravská svatba. Líšeň (spolu s C. Mašíčkem). Deset rozprav lidopisných František Bartoš

17/ Hráli jsme jak andělé. Proměny lidové hudby v našem kraji Jiří Severin

18/ Zámecké knihovny ve Zlínském kraji Petr Mašek a kolektiv autorů

19/ Židovské památky Zlínského kraje Jaroslav Klenovský

Vydání knihy podpořily Zlínský kraj a Nadační fond obětem holocaustu

Vydavatelé děkují za spolupráci na přípravě

vydání publikace těmto institucím:

Moravský zemský archiv v Brně

Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Kroměříž

Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Uherské Hradiště

Moravský zemský archiv v Brně – Státní okresní archiv Vsetín

Městské muzeum Holešov

Městský úřad Vizovice

Muzeum Jana Amose Komenského, Uherský Brod

Muzeum regionu Valašsko, příspěvková organizace

Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Brně

Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Kroměříži

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, příspěvková organizace

Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm

Židovské muzeum v Praze

Texty: © Jaroslav Klenovský, Petr Pálka, 2010

Fotografie a obrazové dokumenty: © Jaroslav Klenovský, Petr Zákutný, Foto

Studio H – Ludmila Hájková, archiv autora, archivy institucí

Vydavatelé: © Krajská knihovna Františka Bartoše, příspěvková organizace,

Muzeum Kroměřížska, příspěvková organizace, 2010

ISBN 978-80-86886-35-0 (Krajská knihovna Františka Bartoše. Zlín)

ISBN 978-80-85945-59-1 (Muzeum Kroměřížska. Kroměříž)

Obsah

Židovské kulturní tradice v současném Zlínském kraji 6

Židovské osídlení ve Zlínském kraji 10

Katalog lokalit Zlínského kraje s židovskými nemovitými památkami 12

Brumov 13

Bystřice pod Hostýnem 16

Holešov 19

Koryčany 35

Kroměříž 41

Luhačovice 56

Napajedla 56

Nový Hrozenkov 57

Rožnov pod Radhoštěm 58

Slavičín 60

Uherské Hradiště 63

Uherský Brod 73

Uherský Ostroh 89

Valašské Klobouky 96

Valašské Meziříčí 97

Velké Karlovice 102

Vizovice 104

Vsetín 109

Zlín 115

Mapa lokalit 118

Slovníček použitých výrazů 120

Prameny, literatura 123

Autoři fotografií a obrazových dokumentů 130

Ediční poznámka 131

Jewish Monuments in the Zlin Region (Summary) 133

5

40

41

KROMERÍŽ

Listinou z 9. srpna 1322 vydal král Jan Lucemburský biskupu Konrádovi

z Olomouce povolení držet ve svých městech, mj. v Kroměříži, po jednom lichev-

ním Židu. Zprvu žila v Kroměříži zřejmě jen jedna židovská rodina, ve 2. pol.

14. století jejich počet rychle vzrůstal, takže k r. 1374 již odváděli kroměřížští Židé

biskupu Janovi ze Středy velké platy. Počet rodin se podstatně zmnožil po vy-

povězení Židů z moravských královských měst Ladislavem Pohrobkem (listinou

z 22. července 1454), zde především z Olomouce. Židům se pod ochranou církev-

ní vrchnosti dařilo, neboť v té době byla Kroměříž asi nejpočetnější poddanskou

židovskou obcí na Moravě, jíž se pro svou učenost říkalo „Hanácký Jeruzalém“.

Přízeň vrchnosti nebyla zdarma, Židé museli pravidelně odvádět vysoké poplatky.

Jejich práva a povinnosti podchycovala listinná privilegia – nejstarší jim vysta-

vil v r. 1571 biskup Vilém Prusinovský. Kardinál František Ditrichštejn r. 1606

potvrdil a rozmnožil jejich dosavadní výsady, mj. povolení bydlet ve 21 domech

židovské ulice včetně špitálu, mít školu = synagogu a rabínský dům, upravil jejich

právní poměry (měli svou samosprávu v čele s voleným rychtářem) a stanovil výši

platů. Židé se v té době věnovali hlavně obchodu, půjčování peněz, ale též řemes-

lům, často se stávali nájemci vrchnostenských podniků – mýt, koželužen, ovčíren,

potašoven, pálenic a kořalen.

Za třicetileté války švédští žoldnéři po dobytí města 26. června 1643 zcela

vyplenili židovskou čtvrť a na 70 jejích obyvatel povraždili. Zdecimovaná komunita

ráda přijala s povolením vrchnosti židovské uprchlíky z východu po Chmelnického

povstání r. 1648 a po vypovězení Židů z Vídně r. 1670. I přes válečné pohromy, mo-

rové epidemie a požáry dosáhla kroměřížská židovská obec na konci 17. století vze-

stupu, takže se řadila k nejvýznamnějším na Moravě. Úřední antisemitismus císařské

administrativy v 1. třetině 18. století se projevil přísnou separací židovské čtvrti od

ostatních částí města v letech 1727–28 a určením 106 povolených míst familiantů.

Nahromaděná nevraživost měšťanů se projevila pogromem v roce 1742.

ˇ ˇ

44. Razítko ŽNO a podpis předsedy Maxe Färbera.

42

Získáním plných občanských práv v r. 1848 došlo k psychologickému i fak-

tickému zbourání bran do ghetta. Společenský, hospodářský a kulturní rozmach

židovského etnika poté nalezl výraz ve vzniku četných nadací (chudinská, talmud-

tóra) a spolků (ženský, studentský, sportovní, chevra kadiša).

Tragický závěr staletého soužití přinesla nacistická okupace v letech 1939–

45: jména 268 občanů židovského vyznání, obětí holokaustu, jsou od r. 1970 zvěč-

něna na pamětní desce ve vestibulu radnice na Velkém náměstí. Hrstka přeživších

sice obnovila v r. 1945 náboženskou obec, ovšem pro stálý úbytek členů se změnila

45. Plán separace židovského osídlení – horní část, 1727.

43

na synagogální sbor patřící nejprve pod ŽNO Kyjov, od r. 1960 pod ŽNO Brno,

zanedlouho pak zcela zrušený.

Bohaté dějiny moravských židovských obcí jsou od r. 1994 díky pohostinství

Muzea Kroměřížska v Kroměříži předmětem každoroční vědecké konference pod

názvem „Židé a Morava“.

Vývoj počtu židovských obyvatel: r. 1829 – 546, r. 1880 – 783 z 11 818,

r. 1900 – 611 z 13 935, r. 1921 – 390, r. 1930 – 382 z 18 546. Maxima počtu do-

sáhla pospolitost po polovině 19. století, kdy k místním starousedlíkům přibyli

46. Ideální plán židovské čtvrti v Kroměříži.

44

souvěrci z venkovských obcí, záhy nastal opačný trend migrace do ještě větších

měst (Olomouce, Ostravy, Brna, Vídně).

V průběhu staletí z Kroměříže vyšla řada významných osobností: rabín Israel

z Kroměříže, jmenovaný r. 1407 v Norimberku nejvyšším mistrem všech Židů

v německé říši, talmudista a básník žijící v Krakově v 17. století Mordechaj ben

Naftali Hirsch Kremsier, novinář a spisovatel Emanuel Baumgarten (1828–1908

Wien), historik moravských židovských obcí a spisovatel Max Grünfeld (1856–

1933 Brno), světoznámý historik umění a básník Adolf Donath (1876–1937 Pra-

ha), architekt Max Spielmann (1881–1970 Wiesbaden), izraelský biofyzik Da-

vid Gil (nar. 1929). Z nedalekého Roštína pocházel rakouský historik a politolog

Hein rich Friedjung (1851–1920 Wien). Jménem známe 33 rabínů, kteří v Kro-

měříži působili mezi lety 1600 až 1941.

V nedaleké obci Zborovice stojí v areálu zámeckého parku (dnes ústavu soci-

ální péče) honosná rodinná hrobka Jonase Friesse z r. 1892 podle návrhu architek-

ta Maxe Fleischera, ve formě novorenesančního mauzolea s kupolí a malovaným

interiérem. Pohřbeni jsou zde členové rodiny Friessovy do 20. let 20. století.

Nejstarší židovské sídliště pro 14.–16. století mělo stát mimo městské

hradby na předměstí Oskol východně od jádra, asi v prostoru mezi pozdějším

františkánským klášterem = Octárnou a nejstarším židovským hřbitovem.

47. Zachovalý úsek separační zdi při farním kostele s výklenky.

45

Pro stálé pře se svými oskolskými sousedy se Židé před r. 1546 postupně

zakupovali ve vnitřním městě, ve východním rohu městských hradeb pod farním

kostelem Panny Marie s obklopujícím hřbitovem, kde nejpozději během 16. sto-

letí vytvořili sídelní okrsek ve Velké a Malé Židovně, tedy v dnešní Moravcově

a Tylově ulici. Několik domů se synagogou stálo opodál ve Vodní ulici, ovšem po

požáru 1656 byli Židé nuceni opustit výměnou tyto domy a tak bylo vytvořeno

kompaktní ghetto, jehož základní strukturu i po staletém vývoji najdeme dodnes.

V poslední třetině 17. století realizoval velkorysou přestavbu židovské čtvrti pod

vedením biskupského architekta G. P. Tencally zednický mistr Matyáš Parst,

s důrazem na radnici (1687–88) a synagogu (1689–94), tehdy byly převážně pří-

zemní domky ve Velké Židovně přestavěny v jednotném stylu na patrové domy se

slepými štíty, profilovanou vrcholně barokní fasádou a novým provozně dispozič-

ním řešením. Po zboření hradeb v pol. 19. století byly obě dosud uzavřené židovské

ulice propojeny do dnešního Komenského náměstí a do Tovačovského ulice. Prá-

vě na dřívějších okrajích Židovny při bývalých hradbách došlo postupně v 1. pol.

20. století k destrukci a demolici několika budov. Areál židovské čtvrti o ploše

1,5 ha leží v obvodu městské památkové rezervace, jednotlivě je chráněna radnice

Moravcova čp. 259 a dalších 13 domů, z původních 36 domů jich stojí 31.

Urbanistický rozvrh židovské čtvrti, šířka a přímost hlavní ulice a parcelace

domovní zástavby ukazují na identické principy jako u ostatních částí (křesťanského)

48. Celek Židovské ulice od Komenského náměstí, poč. 20. století.

46

města, tedy v zásadě Židé obsadili již dříve rozparcelovaná městiště. Jednotlivé

domy k sobě byly přimknuty v řadové skladbě po obou stranách ulice. Výstavbou

oddělujících zdí v letech 1663–1701 byl dosažen stav, kdy ghetto tvaru nepra-

videlného čtyřúhelníku oddělovala od města na jihu a západě separační zeď, na

severu a východě městské hradby, přístup dovnitř byl možný jen uličkou s bránou

pod farním kostelem a úzkou uličkou od Vodní brány. Tato separace trvala až do

r. 1848, přičemž část separační zdi při farním kostele s výklenky se zcela unikátně

do dnešních časů dochovala.

Řada domů zvláště v Moravcově ulici má středověké jádro gotické (čp. 247,

248, 253, 254, 262) nebo renesanční (čp. 243, 245, 249, 250). Archaický původ sig-

nalizují mj. střešní hřebeny kolmo k uliční čáře, což je případ domů čp. 248–253,

257, 258, 261, 265. Z hodnotných architektonických prvků z vrcholně barokní

přestavby se zachovaly u řady domů Velké Židovny členěná průčelí (někde s vyso-

kým pilastrovým řádem – čp. 259, 261 – a slepým štítem), výrazné portály a v pří-

zemí domů valené klenby s lunetami, v patrech dřevěné trámové stropy. Zvláště

monumentální barokní architektura průčelí židovské radnice čp. 259 upoutá vyso-

kým pilastrovým řádem a výstavným kamenným portálem, nad nímž byl na poč.

18. století umístěn pískovcový znak (s kardinálským kloboukem) biskupa Schrat-

tenbacha. Velkorysost a výstavnost architektury židovské radnice v Kroměříži

49. Výstavná radnice ve frontě domů

Židovské ulice.

50. Kamenný portál židovské radnice.

47

nemá v našich zemích pro tento druh stavby obdoby. Běžným jevem minimálně

od 18. století byla v Kroměříži existence kondominií s reálným dělením domů na

více vlastnických jednotek. Z obvyklých institucí zmíněn k r. 1606 špitál, židovská

škola existovala od r. 1782, rituální lázeň se nalézala u synagogy ve dvoře domu

čp. 253. Dva masné krámy stávaly blíže vstupní brány v horní části Židovny, poblíž

nechal vystavět biskup r. 1708 kašnu.

Prvotní modlitebna nebo synagoga se snad měla nalézat ve starším židov-

ském sídlišti východně od městského jádra na předměstí Oskol – k její existen-

ci však chybějí jakékoliv hodnověrné zprávy. Minimálně od 16. století existovala

nejstarší synagoga ve středu malé enklávy židovských domů v řadové zástavbě

ve Vodní-Moravské ulici, v domě staré čp. 105, č. 8/čp. 102 nové (zřejmě v jeho

dvorní části). O jejím původním vzhledu nemáme téměř žádných zpráv, pouze,

že měla být „pěkně klenutá“. V r. 1643 byla synagoga obsahující 30 svitků tóry

vypleněna a spálena Švédy. Jako následek zhoubného požáru r. 1656 (který postihl

též židovskou školu = synagogu) si magistrát vynutil výměnu tří křesťanských a tří

51. Celek Tylovy ulice.

48

52. Zaměření staré synagogy z r. 1905.

53. Vstupní průčelí staré synagogy, poč.

20. století

54. Interiér staré synagogy se čtyřsloupím.55. Detail kresby synagogy ze separačního

plánu, 1727.

49

židovských domů, jež se nacházely mimo vyhrazená teritoria. Materiál ze synago-

gy zbořené v r. 1657 byl využit při stavbě dalšího templu.

Jelikož všechna městiště v ghettě byla již obsazena, zbylo místo pro novostav-

bu synagogy ve východním rohu městské hradby, ve dvoře domů 14/253 a 16/254,

pozemek na ni daroval r. 1661 Jakob Re/n/ches, stavbu v barokním slohu provedl

v letech 1689–94 biskupský zednický stavitel a mistr Matyáš Parst, řídil ji a penězi

zapůjčoval židovský rychtář Josef Mahr. Původní vzhled názorně ukazuje kresba

z plánu separace z r. 1727 – zvně jednoduchá dvoupodlažní stavba s valbovou stře-

chou a se zdůrazněným půlkruhově zaklenutým portálem. Stará synagoga slou-

žila svému účelu do vystavění nového templu v r. 1910 a poté jen příležitostně ke

skladování, v r. 1921 směněna s městem Kroměříží za pozemek pro nový hřbitov,

když byla již rok předtím pro zchátralost zbourána. Přístup býval původně průcho-

dem a dvorem domu 14/253, na němž vázla služebnost průchodu, dále úzkou ulič-

kou mezi hradební zdí a severním štítem domu 16/254. Hned vedle stála menší

rituální lázeň-mikve jako typická součást tzv. synagogálního okrsku.

Ze dvora sestupovali muži po čtyřech schůdcích do předsíně zaklenuté dvě-

ma poli placek a odtud do sálu. Ženy přes svou předsíňku vystoupaly schodištěm

na galerii. Nepravidelné lichoběžníky půdorysů hlavního sálu pro muže a menší

přilehlé modlitebny pro ženy svědčí o nutném přizpůsobení se danému průběhu

56. Pohled a řez nové synagogy, 1908.

50

zdi městského opevnění, k níž se synagoga přimykala a tvořila její severní a vý-

chodní obvodovou zeď. Hlavní sál měl rozměry 12,2 × 14,7 m a světlou výšku

8,1 m. Vstup na západní a svatostánek na východní straně (typicky) jsou v ose delší

strany lichoběžníka (netypicky, dáno situací). Prostor hlavního sálu byl pročleněn

čtyřsloupím řečništěm a zaklenut devíti nepravidelnými klenbami oddělenými

klenebnými pasy – toto řešení synagogálního prostoru vycházelo z polských vzorů.

Obě podlaží ženské modlitebny při severní straně byla do sálu propojena velkými

okenními otvory. Stěny sálu zdobily hebrejské modlitební texty. Synagoga obsaho-

vala celkem 80 mužských a 67 + 52 ženských sedadel.

Místo pro nový templ bylo vybráno na osovém ukončení nově urbanizova-

ného prostoru vzniklého po zrušení starého židovského hřbitova a bývalých jatek,

na Komenského náměstí, na předměstí Oskol čp. 98. Základní kámen položen

v předstihu 2. prosince 1908, neboť templ byl zasvěcen 60. jubileu panování císaře

Františka Josefa I. Stavbu podle projektu architekta Jakoba Gartnera (viz Hole-

šov) z r. 1909 provedla v letech 1909–10 místní firma stavitele Ladislava Mesen-

ského, slavnostní zasvěcení se uskutečnilo dne 3. července 1910. Synagoga sloužila

svému účelu do začátku 40. let 20. století. V červnu 1942 byl templ vydrancován

a 5. listopadu vyhozen do povětří, zbytky stavby pak srovnány se zemí a kamenný

materiál použit na zpevnění břehu řeky Moravy. Jedině kamenné desatero ze štítu

průčelí a sedm kamenných donačních desek se nalézá ve sbírkách kroměřížského

muzea. Pozemek je částečně zastavěn od r. 1964 Domem kultury. Památku vy-

57. Nová synagoga v zástavbě Komenského náměstí, kolem r. 1920.

51

vrácené židovské komunity a její synagogy připomíná na místě kvalitní plastika

sochaře Olbrama Zoubka, slavnostně odhalená dne 5. října 1994.

Synagoga byla monumentální orientovaná stavba počítající s vizuálním

účinkem dálkového pohledu v ose Komenského náměstí – snad v žádném jiném

městě v republice se nedostalo synagoze tak výrazného kompozičního uplatnění.

Bývala to samostatně stojící dvoupodlažní halová budova s kupolí a dvojicí věží,

eklektického stylu s prvky novorománskými (fasáda) a secesními (výzdoba inte-

riéru). Pozornost poutala převýšená kupole s lucernou o výšce 25 m a dvojice věží

na západním průčelí. Tyto prvky spolu s velkou rozetou (kruhovým oknem) na

všech čtyřech stranách průčelí a celkovou podélnou dispozicí svědčí o určitém

vlivu křesťanského stavitelství. Kupoli s dřevěnou konstrukcí prosvětlovalo osm

oválných oken. Ukončení všech tří věžiček tvořily šesticípé hvězdy, jejichž sym-

bolika se uplatňovala též uprostřed rozet. Vstupní průčelí ještě zvýrazňovalo ve

štítě kamenné desatero a nad rozetou hebrejský nápis, v překladu: „Krásné a obdi-

vuhodné je dílo jeho, protože všechny cesty jeho jsou příkazy boží“. Z hlavního vstupu

pro muže na západní straně se vcházelo přes vestibul se šatnou do hlavní síně, kde

čtveřice mohutných pilířů vynášela konstrukci druhého podlaží a kupoli. Boho-

služebný prostor na východní straně se nalézal na zvýšeném pódiu přístupném

dvojicí schodišť – obsahoval řečnický pult, křesla pro rabína a kantora, a v nejvyšší

58. Slavnost zasvěcení nové synagogy,

1910.

59. Památník vyvrácené židovské komu-

nity a synagogy

52

poloze – opět po schůdcích přístupnou – schránku na tóry krytou krásně kovaným

půlkulovým baldachýnem. Zcela při východní zdi se nalézaly malé místnosti pro

rabína a kantora, v patře jim odpovídal chór pro zpěváky a varhany. Vstup pro ženy

vedl zboku na jihozápadní straně, pak schodištěm pod jižní věží do patra, kde se

na třech stranách galerie kolem hlavní síně nalézala místa k sezení. Ještě jedno

nouzové schodiště vyplňovalo severovýchodní roh dispozice. V přízemí pod sever-

ní věží umístil projektant malou denní modlitebnu a místnost pro obřady. Templ

celkově obsahoval 152 mužských a 119 ženských sedadel, vnější rozměry budovy

činily 20 × 23,5 m.

O pohřebišti středověké židovské komunity v Kroměříži nám chybějí zprá-

vy, pravděpodobně ale bylo totožné s nejstarším hřbitovem před Vodní branou,

v místech dnešního Komenského náměstí. Tento pozemek ležel tehdy na oskol-

ském předměstí, před městskými hradbami a nedaleko břehu jednoho z ramen

řeky Moravy. První písemná zmínka o něm se nalézá v listině kardinála Ditrich-

štejna z r. 1606 o privilegiích kroměřížských Židů, kde je označen, že existuje „od

nepaměti“. Již v r. 1624 musel být rozšířen přikoupením pozemku.

Hřbitov byl nepravidelně obdélného až oválného tvaru o rozměrech přibližně

100 × 26 m, o výměře 2 599 m2, téměř rovinný, se vstupem a márnicí na západní

60. Kresba starého hřbitova ze separačního plánu (dolní část), 1727.

53

straně, od Vodní brány, ohrazen dříve plotem z dřevěných kůlů, později kamennou

zdí. Právě blízkost města byla důvodem požadavku oskolských na zrušení hřbitova

již r. 1785, nově pak v r. 1817 a 1849, v jejichž důsledku se zde přestalo pohřbívat

(někdy mezi lety 1835–49). V r. 1857 rozhodlo místodržitelství na protesty opět ve

prospěch ponechání hřbitova z pietních důvodů. Konečně v letech 1878–79 nabídla

městská rada za zrušení hřbitova pozemek ke stavbě templu. Rozhodnutím výboru

židovské obce z r. 1882 byl hřbitov městu předán, krátce nato se začalo s exhumací

– kosti byly přeneseny na nový hřbitov do společného hrobu označeného mramoro-

vou pamětní deskou. Na 70 nápisů starších významných náhrobků opsal a přeložil

tehdejší rabín dr. Adolf Frankl-Grün, nejstarší pocházel z r. 1535. Hřbitov tedy ob-

sahoval náhrobní kameny předemancipačního typu z 16. až 1. pol. 19. století v počtu

odhadem do 1000 kusů. Pozemek hřbitova byl zplanýrován a upraven a po zboření

hradeb celý prostor nově urbanizován, takže vzniklo Komenského náměstí, jehož

východní stranu zaujala v letech 1909–10 novostavba synagogy. Při výkopech v pro-

storu Komenského náměstí v letech 1983 a 1988 bylo nalezeno celkem 20 náhrobků

a zlomků s hebrejskými texty pocházející z 18.–19. století, především pískovcových,

které měly být uloženy do kroměřížského muzea.

Při kotojedské silnici asi 600 m jihovýchodně od středu města byl v r. 1715

založen židovský morový hřbitov. Magistrát pro něj určil část pole hejtmana

61. Vzhled starého hřbitova před r. 1882.

54

hukvaldského panství Jiřího Frydrycha Městského z Městce, za něž Židé zaplatili

50 zlatých. Příkaz k oplocení hřbitova byl splněn r. 1719 instalací plotu z dubo-

vých kůlů. Ovšem již r. 1723 byl hřbitov židovskou obcí pronajat oskolskému

sousedovi Martinu Rakúskému a ten jej osel, neboť Židé dál normálně pohřbívali

své mrtvé na nejstarším hřbitově. Od pol. 19. století přišel bývalý morový hřbitov

opět k užitku. Dostalo se mu řádné ohradní zdi z cihel a při vstupu na východ-

ní straně byla r. 1877 postavena průchozí obřadní síň s márnicí v historizujícím

archi tektonickém slohu, jejíž průčelí tvořil členitý štít ukončený kamenným desa-

terem. Hřbitov byl rovinný, přibližně trojúhelného tvaru o rozloze 2382 m2, ležel

na předměstí Za Kovářskou bránou, postupně dostavěná ulice při vstupu dostala

jméno Dykova, později Majakovského, dnes Nábělkova.

Při rušení nejstaršího hřbitova r. 1882 sem byly přeneseny některé významné

náhrobky a do společného hrobu (označeného kamenným památníkem) uloženy

nalezené ostatky zemřelých. Na novém hřbitově se pochovávalo až do r. 1927,

náhrobní kameny byly novodobého poemancipačního typu z mramoru, žuly a pís-

kovce a mohlo jich zde být odhadem na 700. V r. 1941 bylo toto pohřebiště nacisty

zničeno, vyvrácené náhrobky odprodány a obřadní síň zbořena. Na pozemku byla

v letech 1964–65 vystavěna služebna policie (při výkopech nalezené kosti a zlom-

ky náhrobků byly poté přeneseny na nový hřbitov na Vážanské ulici).

62. Celek druhého hřbitova v Dykově uli-

ci, kolem r. 1930.

63. Náhrobky druhého pohřebiště.

64. Plán morového hřbitova z r. 1786.

55

Nedostatek volných hrobových míst na starém hřbitově (město zamítlo

r. 1908 jeho rozšíření) vedl představitele židovské obce k nutnosti hledat nové po-

hřebiště. Výměnou za pozemek po zbořené staré synagoze získala obec smlouvou

v r. 1921 od města Kroměříže kus pole při Vážanské-Velehradské silnici za areálem

nových (od r. 1911) městských hřbitovů, asi 1,5 km jižně od centra, které bylo

přeměněno na – v pořadí již třetí – židovský hřbitov (užíván od r. 1924, poslední

pohřeb se uskutečnil v r. 2003).

Plochu obdélného tvaru vymezovala cihelná ohradní zeď se vstupem ko-

vovou branou od silnice z východní strany. Přibližně střed pozemku zaujímala

obřadní síň z let 1927–28 od stavitele Ladislava Mesenského, původně ve formách

antického chrámu, jehož průčelí zdobil hebrejský nápis, v překladu: „A navrátí se

prach do země, jakž prvé byl, duch pak navrátí se k bohu, kterýž jej dal“.

Pravidelné řady hrobů osazeny ve směru sever–jih nápisem k východu, s ná-

hrobky zcela novodobého pojetí, ze světlé a tmavé žuly a umělého kamene, bez vý-

zdoby, nápisy německé a české, v počtu 50 až 100 kusů. Areál nacisté za války těžce

poničili. Po válce město obřadní síň přestavělo na interkonfesijní smuteční síň

s technickým zázemím, přibyla komunikace s parkovištěm. Z původního rozsahu

židovského hřbitova o rozloze 7052 m2 zbylo jen torzo při jižní zdi obřadní síně,

na dalších stranách vymezené živým plotem z řad tújí. V parkové úpravě zůstala

jen malá skupinka čtyř náhrobků rodin těch, kteří přežili nacistickou perzekuci.

V r. 1962 zde odhalen památník obětem holokaustu z Kroměříže a okolí, v r. 1995

přesunut o několik metrů, aby zaujal důstojnější polohu při vstupu.

65. Vstupní průčelí obřadní síně třetího

hřbitova.

66. Památník obětem na zbylé ploše

hřbitova.