547521

DBSAH

(VÝVOJ JAZYKA (Dušan Šlosar)

jZpůsoby poznání jazykového vývoje a prameny k němu

15

21

[HLÁSKOSLOVÍ (Arnošt Lamprecht) 25 Í

lÚvod 25

'7B2 &,l»

Lektorovali prof. dr. Jan Chloupek, DrSc, doc. dr. František Kopečný. DrSc.

VÝVOJ FONOLOGICKÉHO SYSTÉMU OD PRASLOVANŠTINY DO KONCE X. STOLETÍ 31

Vývoj samohláskového systému 31 1. Vývoj praslovanských samohlásek 31

i 2. Praslovanské samohlásky a jejich prozodické vlastnosti . . 35 3. Vývoj skupin tort, tolt {tárt, tälť), tert, telt neboli tzv.

metateze likvid 38 4. Vývoj skupin thrt, tbrt. tblt, t bit 41 5. Stahování neboli kontrakce 41 6. Vývoj nosových samohlásek 45 7. Zánik a vokalizace jerů 46 8. Pračeský stav samohlásek 50

Schváleno rozhodnutím ministerstva školství Českésocialistickérepublikyčj. 29M9/84- ÍVývo j s o u h l á s k o v é h o s y s t é m u • " ze dne 14. prosince 1984 jako vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických fakii ^ studijních oborů 73-21-8. » »

1. vydáni prof. dr. Arnošt Lamprecht, DrSc, doc. prof. dr. Jaroslav Bauer, CSc, 1986

dr. Dušan Šlosar. CSc ,

Vývoj praslovanských souhlásek 53 Další vývoj souhlásek na našem území 56 a) Změna dť > z' 56 b) Měkkostní korelace souhlásková a její rozvoj 57 c) Depalatalizace pračeské 60

VÝVOJ ČESKÉHO FONOLOGICKÉHO SYSTÉMU OD KONCE X. STOLETÍ DO KONCE STOLETÍ XIV. .

/3N Vývoj samohláskového systému ~~ 1. Změny v samohláskách nízkých

Přehláska 'a > ě 2. Fonologický systém po provedení přehlásky 'a > ě . . . 3. Změny v samohláskách vysokých a středových

a) Přehláska 'u > i b) Přehláska 'o > ě

4. Vývoj slabikotvorných likvid (r, / sonans) 5. Nové r, l sonans a vývoj pobočných slabik 6. Staročeská kvantita 7. Staročeský přízvuk

/lV\ Vývoj souhláskového systému L. Změna g > y > h 2. Asibilace u ť, ď, r' a vznik ř 3. Hlavní historická depalatalizace neboli ztráta měkkostní

korelace 4. Výslovnost staročeského v [w]

Hlásky v proudu řeči 1. Protetické a hiátové hlásky 2. Ostatní změny vznikající v proudu řeči 3. Asimilace znělosti

VÝVOJ FONOLOGICKÉHO SYSTÉMU OD KONCE XIV. STOLETÍ DO KONCE XVI. STOLETÍ

X Vývoj samohláskového systému 1. Rozvinutí jotace a labiahzace 2. Vývoj dlouhých samohlásek

' 3. Diftongizace ý > eT(ý > ej) 4. Diftongizace ú > ou (ú > ou) 5. Monoftongizace iP> í(ie > i) 6. Monoftongizace uo > ú (uo > ů)

6

7. Úžení ě > i 114 6 8. Změna aj > ej (a au > ou) 116

9. Monoftongizace eľ > é a ou > ó 117 , 10. Systém dlouhých samohlásek po provedení všech změn . . 118

11. Vývoj krátkých samohlásek 119 I 12. Systém krátkých samohlásek po provedení všech změn . . 123

6! 7V ý voj souhláskového systému 124 7| 1. Změny šč > šť, ždž > žd\ šť > št 124 7j 2. Konsonantický systém po provedení všech změn 125

JPOZNÁMKY K VÝVOJI VE SPISOVNÉM JAZYCE . . . . 127

^TVAROSLOVÍ (Dušan Šlosar) 129 8! .SKLOŇOVÁNÍ (DEKLINACE) 129

8;

8íPád 129 8{Gramatické číslo 132 ;Rod 133

8( Druhy deklinace 137 9- Dekl inace jmenná 138 9í Vývoj jmenných deklinačních typů ' 140 9í

Pračeské (příp. s taročeské) dekl inační typy 141 ". Deklinace vokalické 141

Mužské o-kmeny 141 Mužské jo-kmeny 145 Mužské bjo-kmeny 147 Kolísám mezi o-kmeny a jo-kmeny 148 Substantiva na -janirt, -teľ a -ať 149

10; Mužské u-kmeny . . . . t. 150 10; Střední o-kmeny 151 10.' Střední jo-kmeny 152 !0' Přechod od jo-kmenů k nt-kmenům 153 11( Střední bjo-kmeny 154 Lil A-kmeny 155 IU Ja-kmeny 156

0

7

199 202

209 209

_ t ypy třída slovesná Vzor vedu, vésti 209

211 212 213 214 217

Kolísání a přechody mezi a-kmeny a ja-kmeny 15íVid bja-kmeny 15cyýVoj českých slovesných tříd a typů I-kmeny I51 Ú-kmeny Cbv-kmeny) . [ l e . ? 1 ^ 5 " ^ . k ° n - > u g a č n

Deklinace konsonantické {$( N-kmeny mužské \(f N-kmeny střední 1 6 ř Vzor peku, péci . Nt-kmeny 16c Yzoř mru- mřieti ' S-kmeny ' ' ' ' m Vzor pnu, pieti . . R-kmeny . ' ' ' 171 Vzor mažu, mazat, T-kmeny ' ' m Vzor beru, bráti .

Jmenné sklonění adjektiválií II. třída slovesná -J » Deklinace a-kmenová a o-kmenová ' ' ' 173 V Z ° r tisknu'tisknutl ; ° Trt i _ . , Vzor minu, minuti Z 1^ Jo-kmeny a ja-kmeny 175 oon

I-kmeny l 7 6 V z o r kryju, kryti . . 220

U-kmeny ' ' ' 177 V z ° r ^ ^ kupovati 223 v-™«* +- i ' i i - ' IV. třída slovesná 2 2 4

Konsonantické sklonem 177 T-M Vzor prosu, prositi - • • * LL*

D e k l i n a c e z á j m e n n á 179 V z o r trp% (rpěíj 2 2 5 Zájmena bezrodá 179 v . třída slovesná 227 Zájmena rodová 181 y z o r ^laju, dělati 227

Zájmeno k{to), č(so) 18L V z o r sázěju> sdzéti 229 Zájmeno t(en), ta, to 182 Sio v esa atematická 231 Zájmeno j(en), ja, je 183 Zájmeno veš, vša, vše 185 Zájmeno mój, má, mé 186

D e k l i n a c e s l o ž e n á 188 Adjektiva tvrdá, odvozená od o-kmenů a a-kmenů 188 Adjektiva měkká, odvozená od jo-kmenů a ja-kmenů . . . . 190

ČASOVÁNÍ (KONJUGACE) 192 Osoba 192 Číslo 193 Čífc 194 Způsob 197 Rod 198

233 236 238 238 239

Poznámky k jednotlivým tvarům 233 Indikativ prézenta Imperativ Participium nt-ové Imperfektum Aorist Infinitiv 240 Supinum 241 Participium 1-ové 242 Participium s-ové 242 Participium n-ové a t-ové 243 Opisné tvary slovesné 244

8 9

SLOVNÍ ZÁSOBA (Arnošt Lamprecht) . . . . . . . . . . . 24"

SLOVOTVORBA (Dušan Šlosar) 25 i

ÚVOD . 25i

(Úloha slovotvorby v historickém vývoji, pojem produktivity, změna funkce slovotvorného typu, změny v soustavě kategorií)

SUBSTANTIVA 255"

Jména konatelská 255 Jména činitelská . 257 Jména prostředků činnosti 261 Jména výsledků činnosti 264 Jména míst 265 Jména nositelů vlastností 269

Maskulina 269 Feminina . 271 Neutra . 272

Dějová jména 273 Jména vlastností 277 Jména okolností 281 Jména hromadná 283

Jména jednotlivin 285 Jména přechýlená 285

Feminina 286 Neutra 287

Jména zdrobnělá 288 Maskulina 289 Feminina 291 Neutra * 293

ADJEKTIVA 296

Desubstantivní adjektiva 296 Adjektiva relační 296 Adjektiva kvalitativní 302

Deverbální adjektiva 307 Deadjektivní adjektiva 312

Zesílení 312 Zeslabení 314

Deadverbiální adjektiva 315

SLOVENA 317

Sufixace 318 Kmenové protiklady sloves v diachronním pohledu -318

Stav v praslovanštině 318 Stará čeština 321 Doba střední 325 Stav novočeský 328

Prefixace 330 Modifikace, inverze, mutace 330 Způsob slovesného děje 332

Fáze 332 Distributivnost 335 Míra 336

Vidové funkce 338 Deprefixace 338 Geneze čistě vidových prefixů 339

SKLADBA (Jaroslav Bauer) 341

Charakteristika syntaktického vývoje 341

VĚTNÉ TYPY 345

Typy vět podle postoje mluvčího 345 1. Věty oznamovací 345 2. Věty tázací 346 3. Věty rozkazovací a prací 347

Vyjádření záporu 348 Vyjádření volní modality 350 Věty jednočlenné a dvojčlenné 352

10 11

VĚTNÉ ČLENY 355 Souvětí souřadné 396 Souvětí slučovací 397

Základní členy věty 355 Souvětí odporovací 397 P o d m ě t 3 5 5 Souvětí stupňovací • 399 p ř í s u d e k 355 Souvětí vylučovací 400 Shoda prísudku s podmětem 357 Souvětí důsledkové 401

Rozvíjející členy věty 358 Souvětí důvodové 402 Doplněk 358 * Přívlastek 360 Souvětí složité • 402 Předmět 361 Příslovečné určení 362 ZKRATKY STARÝCH PRAMENU 406

POLOVĚTNÉ ÚTVARY 364 ZÁKLADNI LITERATURA 410 Útvary s participii 365 Útvary s infinitivem 369 SLOVOSLED 371

SOUVĚTÍ 374 Vznik souvětí 374 Charakteristika staročeského souvětí 376

Souvětí podřadné 379 Souvětí s větami obsahovými 382

Obsahové věty oznamovací 382 Obsahové věty tázací 384 Obsahové věty žádací 385

Souvětí s větami vztažnými 385 Souvětí s větami příslovečnými 387

Věty místní 387 Věty časové 388 Věty srovnávací 390 Věty účinkové 391 Věty příčinné a důvodové 392 Věty účelové 393 » Věty podmínkové 393 Věty přípustkové 394 Věty výjimkové 396

12 13

VÝVOJ JAZYKA í

I

Je sice nesporné, že jazyk se vyvíjí a mění hlavně proto, že vývojem prochází i společnost, která ho užívá jako nástroje dorozumění, avšak ;i při povrchním pohledu je zřejmé, že se celá jazyková soustava nevyvíjí stejnoměrné ve všech svých plánech. Tak např. y^X století se provedla i řada důsažných hláskových změn (stažení, dále zánik a vokalizacejerů, idenazalizace nosovek aj.), která výrazně pozměnila obraz západních fdmlěktíf praslovanštiny* a diferencovala je v útvary představující nejstarší stadium samostatné existence jednotlivých západoslovanských jazyků; vzdor tomuto rychlému rozvoji hláskové stavby byl vývoj i soustavy morfologické velmi klidný a málo výrazný. ^trnácté>století ivRrk-přmáSÍ vedle řady hláskových zmeň i důležité změny morfologické (pozvolný ústupy jednoduchýchjninulýp^časů, důrazné uplatňování

(kategorie rodu v deklinaci jmen a rozvoj kategorie životnosti a neživotnosti u maskulin atd.) a představuje kromě toho i období výrazného

(zdokonalování syntaktické stavby spisovné češtiny. Po, šestnácténf století se pak postupně uklidňuje hláskový vývoj spisovného jazyka <a tato tendence trvá až do současnosti, přestože počátek století devatenáctého, znamená začátek výrazného rozmnožování slovní zásoby spi-Isovného jazyka. Z toho je patrné, že jednotlivé plány jazyka (hláskosloví, morfologie, syntax i slovní zásoba) se ve vývoji řídí vlastními,.

\ * Poznámka. Pojem dialekt je zde třeba chápat jinak než v současném jazyce: nejde o útvar omezený funkčně. Dialekty praslovanštiny rozumíme výsledky teritoriální diferenciace celkového řečového úzu. O tehdejší diferenciaci máme sice jen kusé představy, nesporné však je, že existovala (není představitelný jednotný úzus na tak rozlehlých oblastech).

15

specifickými zákonitostmi. Pokusíme se tyto zákonitosti aspoň v hrubých rysech objasnit.

Důležitá úloha tzv/lnerce mluvidelj- snahy po úspoře artikulačni energie,, jež vede ke z^trodüserirartikulace — ve vývoji hláskového plánu je obecně uznávána. Starší diachrónni práce se dokonce snažilj vyložit z tohoto principu většinu hláskových změn. Tímto způsobem lze objasnit například monoftongizaci diftongu, procesy palatalizační zjednodušování hláskových skupin apod. Avšak řadu dalších změn tak vysvětlit nelze, například procesy diftongizační, jež představují spíše komplikaci artikulace. Je tedy zřejmé, že zde působí i vývojové faktory jiné. Ostatně inerce mluvidel jako jediný vývojový činitel by působila ve svých důsledcích stálé ochuzování inventáře fonémů, což by bylo v rozporu s jejich funkcí: odlišovat od sebe formálně slova a morfy významově různé. Druhým určujícím faktorem, lze říci, že často protichůdným prvnímu, je funkce jednotlivých fonémů, projevující se v tendenci k co nejúčelnějšímu, popřípadě co nejkontrastnějšímu rozlišení, jednotlivých hläsékľ Vývoj hláskosloví se pak jeví jako výslednice střetání obou faktorů. Závažnou roli má přitom také snaha po vnitřní rovnováze systému. Je-li systém uspořádán na základě jisté důležitéj korelace, například palatálnosti — nepalatálnosti v konsonantisir I jevuje se tendence k tomu, aby příslušná korelační řada byla co nej-; úplnější, tedy aby se například i k pračeskému palatalizovanému c) dotvořil nepalatální protějšek c apod. Ohniskem změn bývá přitom; nejčastěji tzv. periférie systému, tj. ta jeho místa, která jsou do něho; začleněna méně pevnými vztahy, popřípadě menším množstvím (mén$ důležitých) korelací. Například velmi významný organizující faktor v rané staročeské soustavě konsonantů představovala korelace pala-; tálnost —nepalatálnost (např. protiklad b* — b,r' — r atd.). Ta se však) neuplatňovala u velár k, g, ch, a proto právě v této řadě došlo nejdříve k závažné fonologické změně, v jejímž důsledku se g změnilo nakonec v h. Přitom platí zákonitost, že změna v jednom místě systému: způsobuje nerovnováhu v jiném místě vzájemně spjaté soustavy. Tak; může dojít k celé řadě změn na sebe navazujících; jsou výrazem toho,;' že systém tíhne stále k vyváženosti, ale přibližuje se k ní někdy ne4 snadno, teprve po řadě přesunů a přeměn. Tak například rané starej české vokalické změny (a > ě, 'o > ě, u > i) vedly v důsledcích k de-f

palatalizaci konsonantů, ta pak měla za následek vydělení^otace (vznik dlouhého diftongu ie) a vnitřní systémové potřeby vyvolaly pak i vydělení labializace (diftongizaci ó > uó) atd.

Další faktory jsou méně důležité a zpravidla nevedou k inovacím, tj. ke vzniku nových prvků, nýbrž jen ovlivňují rychlost vývoje. Například užívání hláskového písma k zachycování jazykových projevů a jeho obecné rozšíření mezi uživateli jazyka vede obyčejně k výraznému zpomalení hláskového vývoje: existence psaných podob koriguje vývoj, který by jinak probíhal spontánně, a vrací jej k zapsanému staršímu, původnějšímu stavu. Vliv fonetiky cizího jazyka (při bilingvismu části uživatelů jazyka) se prosazuje jen tehdy, neodporuje-li to potřebám fonologického systému. Například konsonant/byl přejímán do češtiny z cizích jazyků, až se v historické češtině začala připravovat asimilace znělosti v souhláskových skupinách: teprve tehdy konsonant/vytvořil neznělý protějšek k domácímu znělému v. (Předtím bylo cizí /nahrazováno v češtinějinou labiálou, např. lat. luciferus — luciper, něm. fasant — bažant.)

Morfémy jazyka flektivního typu jsou jednotky, jejichž funkcí je služba plánu syntaktickému (morfémy gramatické) a plánu pojmeno-vacímu (morfémy kořenné a slovotvorné). Valná většina morfému je přitom realizována hláskovými morfy (kromě tzv. morfů nulových). Ty ovšem podléhají fonetickým změnám, morfy se tedy materiálově mění. Přitom mohou hláskové změny znesnadnit nebo i znemožnit plnění funkcí některých morfů. Tato situace se pak řeší morfologickou změnou. Například praslovanská hlásková změna v koncovkách-M^ > & a -um > 5 vedla ve jmenné deklinaci maskulin k homonymu nominativu a akuzativu sg., která byla velmi nevýhodná u jmen osob, jež mohly být agenty činností vyjádřených tranzitivními slovesy, ale také patienty. (Syntaktické funkce obou pádů byly odlišné: nominativ byl pádem subjektu, kdežto akuzativ pádem objektu.) TatO-smiaGe.se jak známo vyřešila morfologickou změnou: vznikem tzv^genitivu-akuzatiyu. Nebo např. v raně praslovanské deklinaci jmen organizujícím faktorem určujícím deklinační vlastnosti jmen byly kmenotvorné hlásky. Podle nich se rozlišovaly deklinace o-kmenové, a-kmenové, «-kmenové atd. Když však byly tyto hlásky zasuty hláskovým vývojem, stal se tímto faktorem gramatický rod, který byl do té doby kategorií podružnější.

16 17

Od té doby se rod prosazuje v (singulárové) deklinaci substantiv stále spojení dvou vět, z nichž první byla původně zjišťovací otázkou (částice výrazněji. Příklad jiného druhu skýtá historie tzv. b/o-kmenů v češtině. .//), z volných spojení vět, v nichž první měla zvolací ráz (částice ač), V nejranějším období byly jejich deklinační formy obdobné tvarům! a podobných spojení. Když se později v povědomí mluvčích začala iiných deklinací (o-kmenů či yo-kmenů). Ale řada hláskových změiij zřetelně odlišovat podmínka nepříznivá od příznivé nebo neutrální, způsobila, že původní rozlišené tvary singulárové deklinace splynuty specializovala se na vyjádření první eventuality jedna ze synonymnich do pouhých dvou forem: nom., gen., dat., ak., vok. a lok. řebří^ spojek podmínkových (ač) a konstituovalo se souvětí s vedlejší větou znamení, instr. řebřím, znamením. Tato neschopnost manifestovat! přípustkqvou. Z dalších faktorů působících na syntaktický vývoj je jednoznačně většinu syntaktických funkcí vedla k zániku mužskéj třeba uvést tu skutečnost, že jazyk má psanou podobu: mnoho pro-b/o-kmenové deklinace: jména sem patřivší přešla např. pomocí sufixů! středků mluveného jazyka, které nelze písmem dokonale vyjádřit (into-k deklinacím jiným, zřetelnějším (řebřím žebřík). Ale neutra typu zna-s nace, gesta a dále mimojazyková situace), a sama okolnost nepřítomnosti mení představovala zároveň důležitý produktivní slovotvorný typ!; adresáta v komunikačním aktu musejí být kompenzovány (vedle pro-b/o-kmenovým formantem se odvozovala podstatná jména slovesná oc| středků lexikálních) především prostředky syntaktickými. Ve vývoji všech sloves (psáni, biti), dále některá kolektiva (listí) a názvy okolností; syntaxe se může dále dost výrazně uplatnit vliv cizích jazyků s velkou (bezvětří). Obecná potřeba jmen těchto kategorií v plánu pojmenovacímr kulturní prestiží (u nás to kdysi byla řečtina a latina). Oblast syntaxe realizovaná plánem slovotvorným, zabránila tomu, aby b/o-kmenová; j e těmto c i z í m vlivům snadno přístupná, zejména při překladatelské neutra postihl nakonec stejný osud jako maskulina. j- činnosti.

V těchto případech tedy vývoj morfologický představuje opět vý-| Z uvedených fakt plyne, že vývoj syntaktického plánu je mnohem slednici střetání výsledků vývoje hláskoslovného s potřebami plánů] těsněji spjat s vývojem společnosti než oba plány předchozí. Je to vzhledem k nimž jednotlivé morfy plní jisté funkce. I zde spolupůsobí; výslednice rozporu mezi starými způsoby konstruování vět a mezi vě-faktory další, povahy vnitrosystémové, například tendence k tomu] domím existence společných abstraktních rysů výpovědí nebo potře-aby se alomorfy téhož morfému formově sjednotily (tak byly např|*bou vystihnout nově objevené vztahy mezi pojmy. Jeho prostřednictvím odstraněny výsledky staročeské změny 'o > ě), nebo tendence cílící se také některé podněty z vývoje společnosti mohou složitě reflektovat k eliminaci nefunkčních alternací v základu (jež odstranila např. staro-| do vývoje plánu morfologického. české tvary 1. os. sg. typu prosu, vizu nebo tvary lok. sg. maskulin typu Je pak nasnadě, že vývoj poslední jazykové roviny, plánu pojmeno-na březě, v mešě). Konečně je tento plán ve svém vývoji ovlivňován vacího, souvisí se životem společnosti velmi těsně. Každý poznaný jev, obdobnými plány koexistujících útvarů národního jazyka (například každý odhalený vztah musí být napřed pojmenován, má-li být sdělitelný spisovný jazyk hovorovým apod.). Pro vlivy cizího jazyka je tato oblast a má-li se stát majetkem celé společnosti. Život společnosti se tedy od-poměrně málo prostupná. I r á ž í v r ů s t u s l o v n í zásoby jazyka bezprostředně a jeho změny se reflektují

Na rozdíl od obou předchozích plánů souvisí vývoj plánu syntaktio; v pojmenovacím plánu velmi rychle. To jsou fakta všeobecně známá. kého s lidským myšlením. Nelze jistě spojovat každou změnu v syntaxi Avšak vývoj slovní zásoby nespočívá jen v lineárním nárůstu nových větné či souvětné bezprostředně s jistým faktem v lidském poznání, pojmenování. Vedle něho pozorujeme i změny významů a významových avšak ve svém úhrnu zrcadlí vývoj syntaxe směr vývoje lidského myt vztahů pojmenovacích jednotek, formové změny pojmenování a ko-šlení postupujícího k vyššímu stupni abstrakce. Tak například hlavrf nečně - i když v poměrně malé míře - také zánik některých pojme-prostředky souvětí podmínkového (reálného) ukazují na to, že se tentt nování. Uplatňují se přitom ještě další faktory, mezi nimi i interference typ souvětí konstituoval z některých souvětí časových (spojky kdyi ostatních plánů jazyka - fonologického, gramatického i slovotvor-

• á ) v n i c h ž s e vyjadřovaný sled dějů mohl chápat kauzálně, nebo z( ného - a pak vjisté míře i faktory psychické. Pojmenovací plán jazyka

18 19

představuje totiž rovněž systém, a to komplikovanější, a tedy mén těsněji souvisí vývoj slovní zásoby jazyka. Rozvoj plánu syntaktického snadno odhalitelný než systém plánu hláskoslovného či tvaroslovného je závislý na dějinách společnosti zprostředkovaně, skrze pokrok v lid-Pojmenování motivovaná jsou zařazena do tohoto systému svými para ském myšlení, popřípadě prostřednictvím kulturních kontaktů společ-digmatickými vztahy: vztahem k ostatním členům slovotvorné kategorii nosti. Další plány jazyka — hláskosloví a zejména tvarosloví - jsou (např. pojmenování lékař vztahem k pojmenováním mlékař, vorahys vývoji určovány především svými funkcemi v celkovém systému hodinář...) a dále vztahem k ostatním členům slovotvorné čeledi {leká jazyka. Vnější, mimojazykové vlivy do nich pronikají jen zprostředko-vztahem k substantivu lék, slovesu léčit atd.). Tato skutečnost zpro vaně a pisobí na jejich vývoj ve velmi malé míře. středkovává vliv fonetických a morfologických změn na plán slova tvorný, a tudíž i pojmenovací . T a k např ík lad pras lovanský adjektivri LITERATURA. SKALICKÁ, V.: Vývojjazyka, Praha i960; SKALICKÁ, V.: Vztah

sufix -> byl prvním specializovaným prostředkem k vyjádření vztáhl' f ^ ^ . . , ; . . , „ \ v • * KOMÁREK, M.: K dialektice jazykového vývoje. Slavica Pragensia, IV, 1962, s. 19-26;

posesiVlty adjektivm formou, protože se pnpOJOVal pouze k zak l ad™ V A C H E K , J.: K otázce viivu vnějších činitelů na vývoj jazykového systému. Slavica substant iv pojmenovávajících Živé bytosti (člověčb, OVbčb), kdežtopragensia, IV, 1962, s. 35-46; LAMPRECHT, A.: Vztah mezi fonoíogickým a morfo-OStatní sufixy desubstant ív měly V pods ta tě volnou distribuci. Sufix -jí logickým systémem ve slovanských jazycích. In: Československé přednášky pro V. mezi-VŠak začal být nevýhodný: působil konsonan t i cké al ternace základy národní sjezd slavistu v Sofii. Praha 1963, s. 71-74; BAUER, J.: Vývoj syntaxe a vývoj které byly závažné u vlastních jmen, protože znesnadňovaly rekonstrutó myšlení • I n : Problémy, ™™*ck? J^ykovédy. Praha v962, s^ 218 - 220 NEMEC I.:

,, , j , , t_ . , A1 , . . , , Vývojové postupy české slovní zásoby. Praha I968; HOREČKY, J.: Vyviň a teona základní podoby jména. Alternace u apelativ pochopitelné takovo^ jazyka. Brat is lava l983 <8 .38-46; HORECKÝ,J.: Spoločnosť a jazyk. Bratislava 1982, překážkou nebyly. Proto se u vlastních jmen začal uplatňovat sufiij s< ie-26. -ovb, který nevýhodu alternace neměl. Adjektiva typu pán byla pafcj v důsledku toho vystřídána adjektivy typu pánov. U jmen zvířecích přetrvával původní sufix -jb (-bjb). Protože vlastní jména jsou pojmej ZPŮSOBY POZNÁNÍ JAZYKOVÉHO VÝVOJE nování individuální, znamenala tato nová distribuce sufixů v důsledcích,! A PRAMENY K N Ě M U že se začala konstituovat nová kategorie individuální posesivity (proti kategorii posesivity kolektivní, srovnej novočeský protiklad vlkův -I Základním pramenem k poznání vývoje jazyka jsou samozřejmě vtčí)- | písemné záznamy ze starších vývojových údobí. Na jejich základě

Ale i nemotivovaná slova jsou zapojena do systému paradigmatickými získáváme obraz o stavu jazyka v jednotlivých obdobích a vzájemným vztahy k jednotkám téže lexikálně sémantické kategorie (např. syncy srovnáváním takových dobových průřezů a konstatováním rozdílů nymům, antonymům a výrazům významově souřadným) s jejich lexif i shod ve stavbě jazyka postihujeme jeho vývojové změny. Pro po-kálně sémantickými korelacemi. I tato skutečnost má dosah pro rozvoj z nán í vývoje je třeba sledovat podobu jazyka nejen ve staré době, ale slovní zásoby. Tak například název dálnice pro komunikaci byl vytvořen; pokud možno po celou dobu existence českého jazyka až do současnosti. z adjektiva dálný na základě existující korelace významově souřadného! p r v n í dochované souvislé české texty pocházejí z druhé poloviny 13. sto-adjektiva železný: železnice. r ietí_ p r o údobí starší jsme odkázáni na texty nesouvislé: bohemismy

Vývoj slovní zásoby je tedy nejtěsněji s£jat s vývojem společnosti] ( e ^ é hláskové, morfologické nebo lexikální prvky ve staroslověnském tudíž s fakty mimojazykovými, avšak projevuje se v něm i tlak systému! či církevněslovanském textu), bohemika (obvykle česká vlastní osobní a kromě toho se v něm obrážejí i vlivy ostatních plánů jazyka - hlásko! a místní jména, zřídka i nepřeložitelná apelativa, jež jsou součástí jino-slovného i gramatického. Jistou roli v něm hrají i faktory psychické! jazyčného, nejčastěji latinského textu), glosy (pokusy o překlad jednotli-

Závěrem lze shrnout: je tedy zřejmé, že s vývojem společnosti nejf vých s i o v & úryvků cizojazyčného textu) a přípisky (krátké české 20 21

záznamy či poznámky, jež nesouvisí bezprostředně s žádným cizof

jazyčným textem). I tyto nesouvislé památky nám dovolují pozná' hláskosloví, popřípadě zčásti i oblast tvoření slov; v menší míře nán skýtají informace o morfologii a v nepatrné o syntaxi.

V historických pojednáních citujeme staré prameny pro jednoduchost obyčejně normalizovanými zkratkami. Úplný seznam zkratek pramení do r. 1500 viz ve Staročeském slovníku, Úvodní stati, Soupis prameni a zkratek, Praha 1968; zde jsou uvedeny také nejdůležitější informace o časovém zařazení textů a o jejich dosavadních edicích. Stručný výběr nejdůležitějších zkratek viz také zde na str.406.

Náš zájem o vývoj jazyka se ovšem neomezuje jen na období, z něhoi pocházejí písemné památky, tj. na období z jazykového hlediska historické. Důležitou vývojovou etapu představuje také doba, v níž už existo val český jazyk jako samostatný útvar, diferencovaný od ostatnícl slovanských jazyků, ale nebyl nijak zaznamenáván. Toto období nazý( váme pračeské a poznáváme je pomocí rekonstrukce. Rekonstrukce s? provádí obvyklými metodami na základě komparatistickém: srovná} váním fakt z nejstarších stadií příbuzných jazyků, např. polštiny, sloj venštiny aj., a usouvztažněním výsledků této komparace. Rekonstrukcí; pračeštiny je riadto usnadněna tím, že máme historicky doložen (v tex-j těch napsaných staroslověnštinou, popř. českou redakcí církevní slovanj štiny) stav vývojově starší, popřípadě časově paralelní s údobím pral českým. Rekonstrukci pračeštiny je tedy možno opřít na obou koncích! časové linie o historická jazyková svědectví. Vzhledem k tomu, žej pračeská vývojová epocha není příliš dlouhá (asi od konce 10. století do poloviny století 12.), soudíme, že tato rekonstrukce je ve většině aspektů velmi spolehlivá. \

Dalším pramenem k poznání vývoje jazyka je dnešní (a dřívější) stav! teritoriálních dialektů. Tato skutečnost souvisí se způsobem šířeri jazykových změn. Jazykové změny (inovace) totiž nevznikají na celém: území národního jazyka rázem, nýbrž šíří se z místa svého vzniku (ino! vačního centra) na všechny strany přirozeným stykem mluvčích. Z tohoi plyne jednak skutečnost, že území více vzdálená od inovačního centra! provádějí jazykové změny, jež z něho vycházejí, s jistým zpožděním,; a dále pak fakt, že do velmi vzdálených oblastí některé změny — zat okolností pro šíření nepříznivých — nemusejí dospět vůbec. Tak dochází;

i 22

k nářeční diferenciaci mluveného jazyka. V historickém vývoji češtiny se nejvýrazněji uplatnilo inovační centrum středočeské pro svou kulturní prestiž. Oblasti na okrajích jazykového území, v končinách značně vzdálených od Prahy a středních Čech, zachovávají často jazykové podoby a tvary starší. Někdy se proto říká, že teritoriální dialekty představují prostorovou projekci jazykového vývoje, který se odehrával v čase. Znamená to, že mluvený jazyk v centru území má více podob a tvarů novějších, v územích vzdálenějších se mohou vyskytovat formy starší a konečně na samých okrajích území mohou dožívat zbytky i velmi starého stavu. Tak například jihočeská výslovnost bjič, pjivo, sever o-hanácká (zábřežská)/?//w, severovýchodomoravská (ve Spálově severně od Hranic) střevjyky, objyle a východomoravská (valašská) bič, pivo, inf. m'eť, v'adnúť svědčí o tom, že ve staré češtině byly měkké retnice, podobně jako je tomu dosud např. v ruštině. Nebo podoby múka, strýc na východní Moravě jsou svědectvím toho, že české změny ú > ou a ý > ej sem nezasáhly, a zachovávají archaický stav z doby před provedením těchto změn v centrálních oblastech.

Nářečí, která zachovávají větší množství starobylých rysů, nazýváme nářečí archaická. Stav tradičního dialektu v archaických oblastech podává v mnoha případech neobyčejně cenné svědectví o starém stavu jazyka. Např. bohemika a glosy z 11. až 13. století se vyznačují značnou nejednotností a přímo grafickou pestrostí v označování slabikotvorného ;\ V Kosmově kronice nacházíme vlastní jméno Srbsko v těchto (morfologicky polatinštěných) podobách: Surbia, Zirbia i Sribia, mezi bohemiky listiny z roku 1057 nacházíme tvar Trnovas, znamenající „v Trno-vanech", napsán Trmowas i Temowas. Z grafiky samé by se nedalo vysoudit nic, ale nářeční situace nám poskytuje klíč k řešení. Jižní část českých nářečí jihozápadních, nářečí severovýchodních Čech a část nářečí slezských se ve výslovnosti slabikotvorného r dodnes liší od spisovného jazyka a od dialektů centrálních. Tato nářeční výslovnost svědčí pro to, že slabikotvorné r se původně vyslovovalo s neurčitým průvodním vokálem, který se mohl vyskytovat buď před r, nebo po něm. Patrně nejvíce se této staré výslovnosti blíží východní úsek nářečí slezských, kde se např. slovo vrba vyslovuje bud vyrba, nebo vryba. Je tedy staročeská grafika jen výrazem rozpaků nad tím, jak v písmě zachytit vyslovovaný neurčitý průvodní vokál u r.

23

Vedle toho je důležitá i okolnost, že teritoriální nářečí jsou utváření mluveným, nikoli psaným; je v nich tedy do značné míry vyloučen! konzervující vliv formy písemných jazykových projevů. Proto bývá, vývoj v některých ohledech, zejména v tvarosloví, v teritoriálních; dialektech rychlejší a důslednější než ve spisovném jazyku. Tak můžeme; ze stavu v teritoriálních dialektech a interdialektech (zejména v obecné; češtině) usuzovat na pravděpodobný směr dalšího vývoje ve spisovném^ jazyce. Viz například tendenci k unifikaci infinitivních přípon (pécň jako nést), odstraňování přežitkových flektivních typů (sklonění čtvrfy jako píseň), odstraňování nefunkčních alternací v základech (lokál pl, typu v teplákách, 1. osoba sg. můžu), změny slovesných rekcí (užívat] ÚVOD něco m. užívat něčeho) atd.

HLÁSKOSLOVÍ

t

Čeština patří do rodiny slovanských jazyků, a to do její západní skupiny. Jejím nejblíže příbuzným jazykem je slovenština; oba tyto jazyky mají četné společné jevy a tvoří československou větev západoslovanské skupiny.

Celá západoslovanská skupina se začala vydělovat z původní praslovanské jednoty ke konci praslovanského období. Nepochybně to souvisí s rozšířením slovanských jazyků po rozsáhlém teritoriu, s oslabením vzájemných kontaktů a dále s vytvářením různých oblastních kmenových svazů. Diference, které tehdy vznikaly, byly ovšem nepatrné a týkaly se hlavně jevů hláskových. Po stránce tvaroslovné byla slovanština ještě %IX. století téměř jednotná a i v nynější době je gramatická stavba těch slovanských jazyků, které jsou v kontaktu (tj. jazyků západoslovanských i východoslovanských), značně blízká a projevují se v ní často shodné vývojové tendence.

Všimněme si nyní těch hláskových jevů, jimiž byla západoslovanská skupina klenových nářečí charakterizována v pozdně praslovanském období. Jsou to především tyto rysy:

1. Zachovaly se staré skupiny kv, gvjfre slovech květb, gvězda (srov. čes. květ, hvězda, pol. kwiat, gwiazdd); ve východoslovanských a jiho-slovanských jazycích tu vzniklo cv, dzv > zv (srov. rus. cvet, zvezda, stsl. cvětb, dzvězda).

2. Místo J'. vzniklého tzv.II. a III. palatalizací z ch má západoslovanská skupinami,.Srov. stč. múšě, veš(kerý), slov. všetok, pol. musze, wszystko. (Případy typu lenoši (tedy střídáni ch — s) ve slovenštině

24 25

i polštině jsou snad sekundární, vzniklé analogicky podle střídali k — c.) Východoslovanská a jihoslovanská skupina tu zachovala Í (srov. ruské vesb a stsl. vbsb, musě).

3. Na rozdíl od východoslovanských a většiny jihoslovanskýci jazyků se v západoslovanské skupině vyskytovaly měkké (palatální retnicezaspojen^yVžyymy^Xárov.čes. zem'a(> země),grab e(> hrábě] stav'ati (> stavěti), pol. ziemia, kupiq atd. Ve východoslovanských ja zycích a ve stsl. je tu tzv. / epentetické, srov. rus. a stsl. zemlja, sts! kupljo, rus. lovlju.

4. Za skupen\j/,.4£Xa-£'' gt před předními samohláskami) se v západoslovanské skupině vyskytuje c, dztjxov. stč. sviecě, meze (z pův medza), slov. svieca, medza, pol. šwieca, miedza.

5. Staré skupiny^/, <g£sev západoslovanské skupině zachovaly, srov: vedlb, pleth, modlitva; ve východoslovanské a jihoslovanské skupině se dl, ti zjednodušily v /, srov. stsl. vefa, piek, molitva a ruské vel, plě\\ molitva.

To jsou nejdůležitější jevy, jimiž se západoslovanská skupina odlišila? od skupiny východní a jižní. j

Ve třech jevech pak se vyvíjela shodhě se skupinou východoslovair; skou a odlišila se tak od skttpitíy jižní. Jsou to tyto jevy: j

6. V gen. sg. a v nom. a akuz. plur. /a-kmenů a v akuz. plur] /o-kmenů se vyskytuje koncovka^-e^-srov. duše, možě; v jihoslovanské skupině tu byla koncovka -e^srov. stsl. dušq, mgžq. \

7. V ínstr. sg. tf-kmenů (a /o-kmenů) se vyskytuje analogická kon-; covka -bmb (-bmb) proniklá sem od w-kmenů; jihoslovanská skupina tni má koncovku -ontb (-emb). i

8. V part. nt-ovém je v obou skupinách konc. -a, sr. čes. nesa, protĚ jihoslovanskému -y\ srov. stsl. nesy. \

V jednom zásadním jevu se pak shoduje československá větev zapadol slovanské skupiny s jazyky jihoslovanskými, a to ve střídnicích zá sku4 piny tort, tolt, tert, telt; měla tu původně trat, tlat, trět, tlět jako jazykj; jihoslovanské a lišila se od polštiny, kde vzniklo trot, tlot, tret, tlet, srov.j čes. vrána, klas, břeh, mléko a stsl. vrana, klasb, brěgb, mléko nebo srbo-j charv. vrana, klas, breg// brijeg, mléko //mlijeko. Shoda je i ve střídnicíchl za praslovanské tbrt, tbrt, srov. čes. trh, prvý a srbocharv. trg, prvi.f

Tyto poslední jevy jsou počátkem další pozdně slovanské diferenciace, jejímž konečným výsledkem bylo vydělení československé větve. Na východoslovanskom území tomu odpovídá vznik tzv. plnohlasí, tj. vznik skupin torot, teret, tolot (srov. górod, bér eg t kolóda atd.). Za konec této pozdně slovanské diferenciace je pak nutno považovat zánik jerů i některé další jevy omezené na větší nebo menší část slovanského území (idispalatalizace, stahování, ztráta nosových samohlásek). Celé toto pozdně praslovanské období je tedy přechodem k vydělení jednotlivých samostatných skupin slovanských jazyků.

Uvedeme si nyní základní jevy, jimiž se postupně uvnitř pozdně praslovanského společenství vydělovala československá skupina^. Jsou to tyto jevy:

1 Prvním z těchto rysů je již připomenutá skupina trat, tlat, trět, tlět: V území na sever od nás, tj. v lužičtině a v polštině" vznlHoTřo/, tlot, tret, tlet, srov. pol. krowa, glowa, brzeg, mléko, hofľ Tuž7~/ffôwä7"

* Změnou nosových samohlásek y ústní se oddělila od polštiny jak československá"; tak "T lužická větev, srov. čes. mäso (> maso), ruka, múka a hor. luž. mjaso, pjec, dol. luž. měso, pěš, muž, ruka; v polštině migso, rqka, maka.

| t Tzv. dispalatalizací 'e > 'o se odděluje od československé větve polština i lužičtina, srov. pol. žena > žona, čelo > czolo, hor. luž. žona, coply.

4 Dispalatalizací ě > 'a se vyděluje jen polština, srov. pol. miara, gwiazda, čes. miera, hvězda, hor. luž. měra, hwězda.

Zánik jerů a do jisté míry i těsně předcházející stahování jsou z hlediska celkové přestavby fonologického systému praslovanského (a tím i vzniku samostatných fonologických systémů) velmi závažné, na zápa-doslovanském území však mají jen slabší územně diferenciační hodnotu (kromě střední slovenštiny, horní lužičtiny a vyhynulého jazyka Polab. Slovanů).

Diferenční význam naproti tomu mají další jevy, jimiž se oddělovala československá větev a později i sama čeština od polštiny (příp. slovenštiny).

Jsou to tyto jevy; a) Změna g > y > h. Ta se provádí v československé větvi a v horní

27

! U ! ^ t m ! ' ! r °ľ ' ČeS' a h o r - luŽ- noha' hlam> hlowa; v Polštině a dolní krm, prauda ve východních Čechách), změny v palatalizaci souhlásek, luzictine zůstává #, srov. nosa zlowa • ,' • " - J i . i- , . . . . . . . , . , » > .

, . , , fi' sluwu- jako je napr. depalatahzace slabik pe, be, ve, me původně na značném . ^ í " ! 1 významným změnám patří depalatahzace retnic přet území ve východních Čechách, dnes ovšem jen ve zbytcích, nebo naopak

puv. e v cele československé větvi, srov. peče, beru, veze, mete proti pol větší zachování palatalizace v jihozápadních Čechách (dnes jen ve piecze biore, mezw, miecie, hl. pjeku, pječeš, dl. pjaku, pjacoš. zbytcích na okrajích bjič, pjivo) a s tím i další změny, jako např. změna

c) Zmena měkkého ŕ > ŕ pak je společná češtině a polštině; ztvrd e > a (v typech fčala, jáhla, bfasa, sršán atd.), dále různý rozsah difton-nutim r > r se oddělila od češtiny celá slovenština. Ke změně ŕ > I gizacá í> ej po sykavkách, různé typy disimilace a asimilace souhláskové

A\ n > ? d°Š 1° ' V 1UŽ' S r b Š t ' n ě ' a l e z a J i ný c h P°dmínek. atd. Jihovýchodní moravskočeský přechodný pás pak od ostatních čestí) Depalatahzace slabik ďe, t 'e, n 'e (n 'ebuďet 'e > nebudete) proběhla kých nářečí oddělují neprovedení změny šč > šťa. nepřehlasované tvary

n& uzemí jazyka českého mimo okrajové území slezskomoravskí v deklinaci (slepka - slepičit). Středomoravská neboli hanácká nářečí (lasske); neprovedla se ani v polštině, ani ve slovenštině (mimo její jiho- se vydělila monoftongizací diftongů ei > é, <m > ó (dlóhé, moka, stréc).

. n . Tím, že tyto monoftongizace nedosáhly v celém rozsahu východní hra-e) Dosti starobylou změnou je změna dz' > z' (medz'a > mez a > nice rozšíření ?i, óu, vznikly na rozhraní hanácko-východomoravském

meze) za pův. dj, kterou se oddělila čeština od polštiny i slovenštiny na dvě přechodné oblasti s ei, ou, a to oblast tzv. dolských nářečí západně samém konci praslovanského období. o d U h Hradiště a oblast "tzv" kelečského nářečí v okolí městečka Kelče 2 - 4 ^ U V e d e n á S u b l n a s t a , a n a rozhraní VIII. a IX. století, změny: jižně od Hranic. Základní diferenciace našeho území je pak ukončena

4 pak se provedly ve stol. X. (příp. IX.-X.) , změny g > y > h m; oddělením slezskomoravských neboli lašských nářečí od souvislého rozhraní XII. a XIII. stol., změny uvedené sub b), c) ve stol. XIII.; komplexu východomoravských nářečí v důsledku zkrácení dlouhých a zmena sub d) snad na rozhraní XIII. a XIV. století; ta zároveň zna- samohlásek (odstranění kvantitativních rozdílů), a to patrně na rozhraní mena i diferenciaci českého jazyka. Z toho vyplývá, že hlavní charak- XVI. a XVII. století, tedy v poměrně pozdním období; první počátek tensticke rysy, jimiž se vyznačuje čeština proti polštině, vznikly v prů- jejich oddělování je však již na rozhraní stol. XIII. a XIV. (neprovedení behu X. -XIII./XIV. století (viz přílohu 1), ovšem s výjimkou poslednj depalatahzace v slabikách ďe, ťe, n'e). Přehledný obraz nářeční dife-dosud neuvedené změny - ztráty kvantity, která nastala v polštině; renciace viz na mapce - příloha 2 (str. 422-423). v XV. století a jejíž hranice na našem území je asi z rozhraní XVI.i Z uvedeného přehledu je patrné, že většina základních nářečních a X J n ^ s t ° l e t i (viz dále). ^ ^ | r o z d i l ů v z n i k i a v e XIV.-XVI. století. Koncem XVI. stol. je tedy

Ve XIV. století pak začíná postupná nářeční diferenciace našeho^ dokončen po stránce hláskoslovné vývoj našeho národního jazyka ve uzemí. Její počátky jsou však starší (neprovedení přehlásky 'a > l všech jeho útvarech včetně jazyka spisovného. Vývoj tvaroslovného v slabikách krátkých a na Ostravsku i v slabikách dlouhých - diferen-; systému, který se rovněž přetvářel ve stoletích XIV.-XVI., byl však ciace to ze XIII. stol). Ve XIV. století k tomu přistupuje neprovedení' ukončen, jak se zdá, až po XVI. století (pronikání akuzativu-nominativu přehlásky 'u > i na Moravě a počátky téměř všech změn, které sej v plurálu, vyrovnávání koncovek v plurálu, šíření hovorové koncovky ukončuji v XV. století. Z nich změny ie > í, uo > ů zasahují celé našeí -ama atd.). V jednotlivostech, uvnitř systému, vývoj ovšem pokračuje

dál. uzemí a přesahují i do jižní části západní slovenštiny, diftongizace ý > ej, ú > ou, změna aj > ej a úžení é > /pak nedosahují východního[ okraje českého jazyka a neprovádějí se ve východomoravských a lašskýchP nářečích. Pro diferenciaci nářečí v Čechách pak mají význam změnyl Í » í ^ 7 c t a r a k ^

uniasKy V (Zbytky bllablálního w a zejména změna V > u V typech ' Očerki sravniteTnoj grammatiki slavjanskich jazykov. Moskva 1961; TRÁVNÍČEK, F

LITERATURA. HORÁLEK, K.: Úvod do studia slovanských jazyků. 2. vyd. Praha 1962; LEHR-SPLAWIŇSKI, T.-KURASZKIEWICZ, W.-SLAWSKI, F

28 29

Historická mluvnice československá. Praha 1935, s. 10-21; PAULINY, E.: Fonolc- ~, ~r ^ gický vývin slovenčiny. Bratislava 1963, s. 17^61; ČEJKA, M.-LAMPRECHT, A . V Ý V O J F O N O L O G I C K E H O S Y S T É M U K otázce vzniku a diferenciace slovanských jazyků. In: SPFFBU, ^ / / , 1963, s. 5 - 2 0 J Q D P R A S L O V A N Š T I N Y D O K O N C E KRAJČOVIČ, R.: Slovenčina a slovanské jazyky I (Praslovanská genéza sIovenčiny).v „ _ » . _ ' Bratislava 1974; KRAJČOVIČ, R.: Pôvod a vývin slovenského jazyka. Bratislava 1981^* S T O L E T Í s. 9 - 24; LAMPRECHT, A.: K praslovanské genezi slovenštiny. In: SPFFBU A 25-26-1978, s. 141-148. ' 'i

(VÝVOJ SAMOHLÁSKOVÉHO SYSTÉMU

f 1. Vývoj praslovanských samohlásek í Původní praslovanský samohláskový systém se vyznačoval dusled-f ným rozdělením samohlásek na přední a zadní. Můžeme si ho graficky | představit asi takto: I a) v krátkých samohláskách b) v dlouhých samohláskách [ b b i y

e á (> o) ě a Tento systém vznikl z pozdně indoevropského systému tak, že sply

nuly samohlásky a, o, a to jak krátké (srov. lat. arö, ocuJus a naše orati, oko), tak i dlouhé (srov. lat. stare a řec. döron a naše stati, darb). Graficky si to můžeme znázornit takto:

u

Samohlásky se tak rozdělily důsledně na přední a zadní (jak jsme viděli nahoře) a tento protiklad byl tak významný, že potlačil všechny ostatní příznaky u samohlásek. Zanikla tak zaokrouhlenost u původních zadních samohlásek, takže y\ vzniklé z indoevropského ü (srov. sünus > sym), je-hláskou nezaokrouhlenou. Stejně tak je nezaokrouhlené nejen a, vzniklé z indoevropského ä, ö, nýbrž i &, vzniklý z krátkého u (srov. muscus — mbchb), i o, jež původně reprezentuje vlastně krátké a.

30 31

Jsou tedy samohlásky y : *, a : o v poměru dlouhé ku krátké (ted výsledkem týchž tendencí po odstranění zavřených slabik, které vlastně y : y, a : ä). Stejně tak tomu je i s poměrem / : b (vlastně i : ív e d l y k raonoftongizaci diftongů, je i vznik nosových samohlásek fap- , neboť b vznikl z indoevropského krátkého /, srov. lat. vidua a naš ( s r o v sémq a \atsěmen, ženo a lat. feminam). Tyto nosové samohlásky vbdova)zé : e (vlastně č : e, neboť <? vzniklo z indoevropského dIouhéhibyly p ů v o d n ě dlouhé, stejně jako ě, i, u/'u vzniklé z diftongů. ě, srov. lat. iwruj a naše itfra, a ť odpovídá našemu e, srov. lat. feró a naš Posledním projevem uvedených vývojových tendencí pak je tzv. bero > beru). Protože ě a podobně i e tvořily přední protiklad k hláskánm e t a t e z e likvid (vývoj skupin tort, tolt, {tdrt, táli), tert, telt; o tom však nízkým, byla jejich raně praslovanská výslovnost nízká, asi jako á\ «yfe%SÍí ", která ffastala okolo r. 800 (750-825). Po všech uvedených

Rozdělení samohlásek na přední-a zadní se odrazilo i v systému s p u z m ě n á c h ' v z n i k l n a n a š e m územTv práSovanském období nový samohláskovém, a to !ím,žkpřed předními samohláskami nastává tzv J.pala; h l a s k o v ý s y s t é m . v slabikách dlouhých měl tuto podobu: talizace (srov. bogb — bo(d)že, konbcb ~ čbno; o tom viz dále. Tatí změna nastala okolo r. 400 (400-475 ± 25). \ i y u

Nepochybně se tu projevil i charakter praslovanské slabiky, kteří f Q směřovala4c^oteyřenostLa v níž se projevovaly tendence k asimilac ,< ? ě a (přizpůsobení) tvrdých konsonantů k předním vokálům a naopak zádi ••'• • • nich vokálu k předním konsonantům, tedy jistý slabičný synharmonil Za^samohlásky, tj. u, a, o, měly přitom po měkkých konsonantech mus. Jeho výsledkem byly i praslovanské přehlásky o > '<?, '& > '&, srovj i své přední varianty % 'a, 'o. morjo > morje (> more), morjoi > morjei (> mori), konjb > koni Poznámka. Ve staré slovenštině hlaholských památek je tento (> kon'b),jbgo > jbgo atp. (v době změn šlo vlastně o změny 'á > Í systém plně vyrovnaný. Je to dáno fonologizací předních variant zad-y > 7)t | nich samohlásek. Hlavním podnětem k tomu byla mimo jiné i ta

Uvedený systém samohlásek byl plně vyvážený. Praslovanská teuf okolnost, že se 'a po měkkých ztotožnilo s ě [o], srov. psaní kraji místo dence k otevřenosti slabiky, která byla s tímto systémem zcela v souladuj kraja. Stav ve staré slovenštině si můžeme znázornit takto: ho však nakonec rozrušila. Tato tendence,' odstranila totiž klesal. diftongy oi (z pův. indoevr. oi, ai), ei, ou (z pův. indoevr. ou, au), ei Z oi (vlastně ái) vzniká ě (srov. žene a lat. feminae, cena a lit. kairi a lat. poena), na konci slov za jistých podmínek také / (srov. bodzi < v bogoí),z ei vzniká / (srov. vidb a lít. veidas, lokál mor'i < morjei), z á: \ (au) pak se utvořilo u (srov. turb a lat. taurus) a z eu > 'u (srov. Ijudi ' ä řec. e-leuth-er-os „svobodný*', sthn. Huti — dnes Leute ,,lidé"). i

Před ř a j , které vznikly z oi {ái\ nastává pak tzv J I . galatalizad Zdá se, že se obdobná situace dotvořila i v staroslověnských nosových (srov. cena, bodzi, nodzě, a to okolo f. 600 (575-650)7" < samohláskách v důsledku vzniku neměkčícího e v typech gredqi, sědei,

Zásadní význam pro další vývoj samohláskového systému měl vzniil nese. Záleží tu přirozeně také na tom, jak hodnotíme 'Q [<?]. Považujeme-h nové zaokrouhlené hlásky, totiž u (v dvojí variantě u a 'u). Ten totil! Ho za samostatný foném (obdobně jako u[ü], kde je to dáno i celkovým vedl spolu s dalšími jevy (jako krácení pův. dlouhých samohlásek! systémem), byl by systém nosových samohlásek takovýto: k nové přestavbě systému, jejímž projevem bylo i zaokrouhlování! ^ o (původně krátkého ä), které nastalo okolo r. 800. Ve stejné době vznikte / / pravé jery & (< ý), b (< i). } ^'_ *Q*

t 32 [ 33

u

V krátkých samohláskách byl na našem území i ve staré slovenštil2* Praslovanské samohlásky a jejich prozodické vlastnosti. týž systém, který jsme uvedli dříve, ovšem s tím rozdílem, že krátkéj které bylo původně nezaokrouhlené a reprezentovalo vlastně krátkét Fonetické vlastnosti hlásek jsou ve vztahu s jejich postavením v sy-se začalo po vzniku u v slabikách dlouhých postupně zaokrouhlou Stému. Hláska y byla prostřední vysoká, hláska ě byla nízká a tvořila . v.

Přispěla k tomu nepochybně ta okolnost, že na rozhraní praslova| přední protiklad k a, její praslovanská výslovnost byla asi ä (nebo éa). >V :

ského a pračeského období docházelo v četných pozicích ke kráčel,Jery byly redukované vokály (pův. reprezentovaly krátké ŕ, ý); na původně dlouhých samohlásek, jak bylo již připomenuto. Původj konci ^praslovanské doby jejich výslovnost na našem území byla asi krátké o [a] se tedy muselo zaokrouhlit, aby nedošlo ke splynutí s ä no| e-ová (v ruštině a snad i ve střední slovenštině byla výslovnost tvrdého vzniklým krácením dlouhého a. [jeru & o-ová).

Krácením dlouhých samohlásek v jistých pozicích došlo k obnové Nosové e znělo v poslední fázi svého vývoje jako <?, nosové Q pak jako protikladu dlouhá-krátká u samohlásek. Další pozdější změny, jal! silně zavřené p, blízké k nosovému u_. __.. ~, např. stahování (a/a > a), těhťo protiklad ještě více upevnily a pif Samohlásky mohly mít při své výslovnosti různou slabičnou intonabi._ fonolögizövaly; napřt-á se pak mohlo vyskytovat i na konci slov, bf Ta.n£l^ajzávislájia^řízyuku, který byl volný a pohyblivý jako dodnes tedy i v této pozici realizován protiklad a-á. Za této situace se sami v ruštině. ĽMgufeé samohlásky (a stejně tak i diftongy a diftongůuixQyná hlásky &, & dostaly mimo korelaci krátká -dlouhá, a byly proto postupif spojení or, oí, er, el) mohly mít dvojí intonaci, a to raženou (alcutovßU), likvidovány (o tom viz dále). Celý systém krátkých samohlásek (pj která byla v podstatě sto"upává (tón samohlásky při ní sioupjú^a ja ženou zkrácení dlouhých a před likvidací jerů) si můžeme znázornit taktcf (cjjjojmfiejíQyoji), která byla v podstatě klesává (tón samohlásky při ní

/ _ j >uju í klesal). Intonaci raženou (stoupavou) můžeme označovat znakemv , ! r srov. vorna (rus. voróna, čes. vrána), intonaci taženou (klesávou) můžeme i Í, — h i | označovat znakem ", srov. běrgh (rus. bér eg, čes. břeh). Podle Kurylo-

1 ( wicze byla příznakovým členem v dvojici intonací intonace stoupavá, ' akutová. Slabiky s intonací klesavou, cirkumflexovou, byly tedy bez-< příznaké. Rovněž krátké slabiky, které vůbec nerozlišovaly intonaci, byly

Mimo to byly ještě nosové samohlásky e, Q. \ z-hlediska protikladu s toupavá -nes toupavá bezpříznaké. O dalších osudech tohoto přechodného systému viz dále. i- S j a b i č n á ^ n t ^

e — o ě—a

význam. Připomeneme si tu aspoň ty jevy, které se nějakým způsobem -> r LITERATURA. HORÁLEK, K.: Úvod do studia slovanských jazyků. 2. vyd. Prát; o d r az í ly ve vývoji naší kvantity. Podle tzv. zákona Fortunatoyoya.de ;

1962, s. 71-74, 80-82, 94-95, 99-100, 109-113, 118M21; TRÁVNÍČEK, F" , v, J i , , u , U M w i i K ; w Historiek* mluvná československá. Praha 1935, s. 39-43; KOMÁREK, M , Hi J S a U S S U r 0 V a d 0 s l ° V pras lovanskcm obdob í k posunu prízvuku ze slab ky rická mluvnice česká i, Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1962, s. 20-26; JAKOBSON, R; s mtonací taženou na slabiku s intonaci razenou, napr. \roka > r{)\ka, Remarques sur revolution phonologique du russe comparée á celie des autres langut V akuzativu však posun nenastal , p ro tože obě slabiky měly intonaci tasia ves. In: TCLP II. Praha 1929, s. 19-37; MAREŠ, F. V.: Vznik slovanského fonokE ženou, tedy \r()kg; pod na ^bérgú > na bér^gu:, srov. rus. doklady ruká, gického systému a jeho vývoj do konce období slovanské jazykové jednoty. Slávia, 2) yúku a ná mku> héregy na beregú. S t ímto posunem prízvuku souvisí 1956, s. 443-495; LAMPRECHT, A.: Vývoj hláskového systému českého národník v • , ~ . v , r , , . X .- 7 , . . , . • „ , u „ ^

, ,,-, , - + , i - l w v „, , „ - patrně i staroc. kolísaní v kvantite, srov. rieka, akuz. reku, strana, akuz. jazyka se zvláštním zřetelem k nárečím na Moravě a ve Slezsku. SaS, 17, 1956, s. 65-71: ^ a i i l l v

LAMPRECHT, A.: Neskoľko zamečanij o razvitii fonetičeskoj sistemy praslavjanskog; stram a t P -jazyka, in: SPFFBU, A 4,3956, s. 19-23; LAMPRECHT, A.: K chronologii foneticko Jak jsme již připomenuli, docházelo na konci praslovanské doby ke -fonologických změn v praslovanštině. SaS, 34,1973, s. 115-123. r krácení pův. dlouhých samohlásek (/, v, ě, a, 'u/u,e, o). Krácení nastávalo 34 35

na konci slova, srov. žena > žena, dáti > dáti, a dále ve slovech dvo novoakutové intonace; nelze proto oba jevy v češtině od sebe dobře

vydati (ale duti > dáti), glqbina > glgbina (> hlubina) atd.

Nekrátily se však:

slabičných a víceslabičných. Tu se krátily téměř všechny délky (ví ocl i ls l t- v , , •• i • JM x v - j - , _,. _ ,. - i - * Ke změnám intonací, příp. k náhradnímu dlouženi, docházelo jímky viz dale), napr. jagodä > jagoda, malina > malina, vydatí x ^«c««- » F F

I zejména v těchto případech: 1. v tvarech zakončených jerem (&, ŕ>), a to především: a) vgenitivuplur.,např. kôrvh > korvb(> krav: novocirkumflexová,

1. délky před přízvukem ve slovech dvojslabičných, srov. čes. tráva P r o t o k r á t k o s t ) ' no*b > " ^ <**; »**- <*>v. nôh; novoakutová, proto trälva (rus. travá), chvála, lúka, múka, bieda, víno, křídlo, líce, dieti, <&**). ™** > »óz* (s tč ' Paddesat V0Z^ S>m > Sy'WVb ^ ^ ^ triešti „třásti" (< trestí), hřiech (srov. rus. grech a gen. grechá),kľúč, slúí nc-synu>> „ , , „ , .

-, ArU v . . , , , , . , . . ° , ' , b) v dativu a v lokálu plur., napr. zenamt > zenamb (> zenam), 2. délky s razenou intonaci v první slabice dvojslabičných slov, sroi ' F

čes. vrána (z pův. vorna, srov. rus. voróna), břieza (srov. rus. berezé ženächh > ženáchb ( > Ženách)> , . J M , . .. , . dráha, kláda, sláma, jáma, skála, žába, síla, žíla, miera, viera, bůřě; másle C> V n ° m - Sg- m U Ž ' ° " k m e n U * " ' k ™ ' ^ ' ľ ^ ™ ' P n v l a s t n ° -sádlo,dielo,lýko,léto,púto(poto);hrách,mráz,mák,dým,sýr;rád,stÉí™ách z á J m e n a a dJ e k t Í V ' n a p ř - ^ 0 ' ' 6 > Í T * ' v™ ><*>*» slab, zdráv; náš, váš; býti, krýti, dáti, klásti, bíti,píti; krácení však zpr| zaJfCb > za^Cb <> Zajiec > * ' měs?Cb > meS?C*" p 0 c L k°laCb' k°~ vidla nastávalo v nářečích na Moravě, srov. mor. skala, jama, mak, břel mán-solb> mójb, bratrom; . e . . . atd ale míra víra atp \ d) v supinu, srov. jp5ř6(> 5/?ař; nový cirkumflex; v ínf.j^ařzzacho-

3. délky ve slovech trojslabičných před vnitřní prízvučnou krátkoí v á n a d é l k a s e s t a r o u r a ž e n o u i n t o n a c í ) : (0 . e .6 .b) ,srov.čes. i í / r0 te(Zpl/r0 te) ,zá^(z5l^«6) s í t tfřO Í Í( Ju e l ř 0 í f t | e) v Participiích typu vedh, srov. mog/a > mogh (stc. moA/; srov. /třpež, krádež, mládež, výbor, východ, úkol. í n á ř- ™íř/< wíí/í/> nésl> s l o v ' m e w / ' " ' " ^ ;

Po zkrácení pův. praslovanských délek došlo opět k dloužení, a to jaj *> u s l o v e s v koncovkách prézentu, srov. 2. os. sg. chodíš* > chodm původně krátkých (o, e), tak i dříve zkrácených samohlásek. Dloužeá (> chodí^ 3 ' o s ' s § ' c W / ř b * ch°dítb ( > c W ° ' " °S ' p l u r ' ch°dmb >

nastávalo tam, kde vznikla tzv. intonace novoakutová neboli nová ražeě chodimh> 3 ' os- p l u r ' chod?tb > chod4tb ( > S t a c A o r f l g ) ; , další krácení naopak tam, kde vznikla tzv. intonace novocirkumflexol 2 ' P" odvozování slov před sufixy -ja, -„je, -6*6, -6*a, -iko; srov. neboli MťWá teferaí. Intonaci novoakutovou označujeme m^em^ kóža{< kozja), stč. kóžě, ^c koza;prótbje, stč. prútie.ah prut-golsbkb, např. rók* (> *}*),/,/&& (> />/fef), intonaci novocirkumflexovof stč. hlásek, zk hlas, sv?tbkb, stč. i nč. svátek, slov. svmtok; golvtkastc. znakem ~, např. vorn, (> »ro«), rtS™/«, (> starý). Změny intonal i n č ' hlávka' & hlava {< gólva), korvbka, stč. inč. kravka (novy cirkům-nazýváme meíařom/. Někteří badatelé neuznávají intonaci novocirkuuj flf, proto krátkost), ale Arápa, r5«6/ca, stč. i nč. ranka, ale rana; slámko, flexovou jako zvláštní typ, nýbrž ji považují za totožnou s původa s t č ' slóvko- nc- slůvko> a l e slovo' intonací cirkumflexovou. Metatonie by podle nich byla nahrazení« 3- v e složených adjektivech, např. maloje > malé, ale málo (> malo), příznakové intonace akutové intonací bezpříznakou. t Pr5mJb > Pravý' a l e Práo°- Právě' r5nb'b > ra,7>'' a l e rrf'10' í« /o"»y1 ' >

Výsledky kvantitativních změn způsobených metatonií ovšem b # Zf i ř ra^' a l e 2£/rťfco ' ""'/&> > milý' a l e s t č ' ""7 e ; t 0 b y l y d ° k l a d y n a

v průběhu dalšího historického vývoje pozměněny různými analogie! novocirkumflexovou intonaci ve složených adjektivech; jsou take do-kými vyrovnáními, takže je velmi nesnadné určit přesně všechny poJ k l a d y n a novoakutovou intonaci, např. svethjb > stč. svátý, deseti > minky, za nichž k metatonii docházelo. desátý> Po d- skúP*> múé'ý>

Kromě toho docházelo i k pozdějšímu dloužení samohlásek po zániki 4- ve slovesných tvarech, např. móř«b > móžeš(> můžeš),možetb > slabých jerů, výsledky tohoto dloužení jsou však shodné s výsledkl móže' móžemh > móSem' Po d- s t č ' kóleš' Píšeš' skáčel meŽeŠ " v a z e S

36 37

(< vqžešb), tiehneš „táhneš" (< tégnešb), mlátíš, chválíš; srov. přechoj skupinou a jazyky jihoslovanskými. Bude třeba ho ovšem ověřit dalším prízvuku v ruštině v těchto případech (mogú — móžešb, kolu — kolek jazykově zeměpisným bádáním. Ostatně celá československá skupina skačú- skáčešb, moločú-molótišb). \ svým trat, tlat, trět, tlět (> t let) se shoduje s jazyky jihoslovanskými

Poznámka 1. Délky ve slovech víceslabičných (s výjimkou typj a liší se od polštiny, která má trot, dot, tret, tiet (dokonce tart), a od útroba, zákon, jak jsme uvedli výše) jsou tedy, pokud nevznikly stahcf ruštiny, která má plnohlasí torot, tolot, teret. váním (jako chudá < chudaja atd.) nebo nějakým pozdějším dlouže Uvedeme si nyní některé příklady: ním, původu novoakutového. j a) t or i: gor db > gradb(> hrad), mor zh > mrazb(> mráz),korva >

Poznámka 2. V oblasti akcentologie došlo v poslední době k n§ kráva, voma > vrána, zorkb > zrakb; vým výzkumům. Reagovat na všechny nové podněty by však bylí b) tolf.golsb > glasb,golva > glava,solma > sláma, kolda > kláda, možno jen ve speciální studii. \ zolto > zlato;

\ c) tert: bergh > brěgb (> břeh), berza > brěza (> břieza), dervo > LITERATURA. HORÁLEK, K.: Úvod do studia slovanských jazyku. 2. \% drěvo (> dřevo), perdb > prědh (> před), merti > mrěti (mřieti);

Praha 1962. 121 - 1 2 4 ; TRÁVNÍČEK, F. : Historická mluvnice československá. Prair d ) te[f. m e l k o > mjěko ( > mféko), p elm > plěflb (> plen), velktí > 1935, s. 246 -277 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyí , . . , ' , , . • v , , , , , , v . , , -, P u loAT 07 i-? cTAMr c nu ej - A • .- ^ i m» vinni vleci (> vleci): jsou i necetne doklady s la, napr. za celm mame clen Praha 1962, s. 27 — 37; STANG, S. Ch.: Slavonic Accentuation. Oslo 1957; KUR\ v ; J J ť

LOWicz, j . : L'accentuation des langues indoeuropéennes. 2. vyd. Krakow 195| i článek, za želbb máme žleb i žlab (žlábek), za želza pak žláza (jj hléza); SADNIK, L.: Slavische Akzentuation i. Wiesbaden 1959. i v tomto posledním případě musíme předpokládat kontaminaci podob

hláza (< golzá) a žlézě (< gelza). 3. Vývoj skupin tort, tolt (tárt, táli), tert, telt neboli tzv. metateze likif D é l k a n e b o k r á t k o s t samohlásky závisí na intonaci; za intonaci ra-

- f ženou je délka, např. vorna > vrána, solma > sláma, běrza > břieza, Vývoj praslovanských skupin or, ol (ärt äl), er, e! na počátku sloi za intonaci taženou je krátkost, např. gôrdb > hrad, gôlva > hlava,

před souhláskami i mezi souhláskami (stručně označených ort, olt a toň bérgb > břeh; srov. též ruské příklady za obojí intonaci, např. voróna, tolt) jejedním z posledních projevů praslovanské tendence po otevřenýcf solárna, bereza, ale górod, bér eg, gólovú (nom. gólová má prízvuk po-slabikách. Výsledky této tendence jsou však na různých částech sloj sunut podle zákona Fortunatovova-de Saussurova). vanského území různé. [ Postup změny : Předpokládáme, že se na celém slovanském území

Za počáteční ort, olt máme v češtině jednak rat, lat, jednak rot, /of původní tort změnilo v tort (vlastně tárát, neboť to bylo ještě v době, Za ort, olt s intonací raženou (ort, ölt) je rat, lat, např. rádlo, rataj, rám\ kdy o : a byly v poměru ä : d). Toto tort se na východoslovanskom území lákati, lačný, lakomý, lani „laň", lanitva „tvář", za ort, olt s intonal později změnilo v torot. Na našem, jihoslovanském, lužickém a větší taženou (ôrt, ôlt) bývá rot, lot, např. robiti, robota, rolí „role", rokyty části polského území se tor01 změnilo v f rot a toto f rot se ještě v době, rósti, rovný, rózka „větev", rožeň, lodí, loket, loni; vyskytuje se však zj kdy o, a byly v poměru krátké a dlouhé, změnilo na československém ôrt, ôlt i rat, lat, např. ratolest (< letorastl), racocháč (raz-socháč), dálř a jihoslovanském území v trat (došlo tu po zániku první samohlásky v místních jménech Ráztoky, Raveň, Rasochy, Rastice, Ralsko. Svědčiti k zdloužení druhé). Na polském a lužickém se f rot zachovalo déle a první o jistém kolísání ve střídnicích. Důsledněji mají rat, lat stredoslovenskí vokál zanikl bez náhrady až tehdy, když o, a byly už samostatné nářečí, jež se tak liší od nářečí západoslovenských a východoslovenských a od sebe se lišící samohlásky. Na severozápadním okraji polského území srov. rakyta, raľa, rásť, raz-, rázga „větev", ražeň, lakeť, lani; je tu vša| a v polabštině se původní, pro praslovanštinu předpokládaný tvar tort také ro-, např. robiť, rozprávať, rovný. Vyskytuje se názor, že u středd zjednodušil tak, že druhý (průvodní) vokál zanikl a vzniklo tart (srov. slovenského rat, lat jde o přechodnýjev mezi československou jazykovof Stargard, což je Starý hrad). Souvisí to nepochybně s tím, že na tomto

38 39

okraji (pod. jako i na jiných okrajích, srov. stsl. aľdii) byla oslabena praslovanská tendence po otevřených slabikách, jak to mimo jiné dosvědčuje i zachování nosovek (v rozložené podobě) na polském i polabském území (srov. i zachování rozložených nosovek na okrajovém území v makedonštině). j

Graficky si vývoj můžeme znázornit takto:

<* zůstalo gor°d- a dalo gard (polab., severozáp. polština) \ -> vzniklo postupně gor od- (východoslovan.) |

goŕd- -> vzniklo g°rod-, zůstalo déle a přešlo pak v grod- (polština) lužičtina)

^vzniklo g°rod-, brzy však přešlo v grád- (jihoslovan. jazykjf a čs. skupina) \

i Z tohoto přehledu je patrná i relativní chronologie jednotlivých!

změn, naše grád- vzniklo z g°rod- dříve než polské grod-. Absolutní chronologie pak je dána slovem král (pol. król, východoslovan. korol)} vzniklým z jména Karla Velikého; z ní by vyplývalo, že změna byM

i ještě živá na rozhraní VIII. a IX. století. [

Poznámka. Delší zachování f rot {fret) na polském území (mini-j málně do zániku jerů) je dosvědčeno i tím, že tu nastává vokalizace jerij před tímto redukovaným vokalem, srov. weglowie, wesromote. Obdobnej v lužičtině nedochází ke změně tr > tř} pr > př, kr > kř, neboť mezíj oběma souhláskami byl ještě redukovaný vokál, srov. hl. trěba, prědk\ ale třepač, při, křidio, dl. třeš, ale tši, tšepaš; proch, ale pšosyš. •[.

LITERATURA. HORÁLEK, K.: Úvod do studia slovanských jazyků. 2. vyd. Prahlí 1962, s. 114 — 116; GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vydí Praha 1963, s. 2 6 - 2 9 , 3 2 - 3 6 ; TRÁVNÍČEK, F . : Historická mluvnice československí Praha 1935. s. 5 8 - 6 2 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví.' 2. vyd. Praha 1962, s. 4 3 - 4 4 ; STANISLAV, J.: Dejiny slovenského jazyka I. Bratislawl 1958, s. 261—273; LAMPRECHT, A.: NesKoľko zamečanij o razvitii fonetičeskqí sistemy praslavjanskogo jazyka. In: SPFFBU, A4, 1956, s. 22; LAMPRECHT, A.í K otázce vlivu jazyka na jazyk (na materiálu českého jazyka). In: SPFFBU, A 6, 1958,! s. 8 8 - 9 3 ; EKBLOM, R.: Die ostslavische Pleophonie. ZfslPh, 24, 1955, 1, 1; MAREJí F. V.: Vznik slovanského fonologického systému a jeho vývoj do konce období slovanskít jazykové jednoty. Slávia, 25, 1956, s. 456-460. |

s

\ f;

40 f

4. Vývoj skupin tbrt, tbrt, tblt, tbit

Skupiny tbrt, tbrt, tblt, tblt na konci praslovanského období reprezentovaly slabikotvorné r, / s průvodními vokály přední a zadní kvality, které bylo možno pokládat za varianty jerů. Mohli bychom proto tyto skupiny psát rrt, rrt, rit, rit. Slabičností likvid bylo učiněno zado:-' tendenci po otevřených slabikách. Tento stav slabičných likvid se dochoval i do pračeštiny. Došlo tu však k splynutí tvrdého V i měkkého V v jedno neměkké r, srov. khrkb, ghrdlo, čbrhb, žbrdb, tbrgb, rrpěti, Sbmhrtb, sbrpb > krk,grdlo, črn, žrd'(později černý, žerď), trg, trpěti., smrť, srp. U slabičného / došlo rovněž k splynutí, nikoli však po letnicích; tu se obojí / rozlišuje; srov. mbIviti > mlviti, phIm > pln, neboť v dalším vývoji je za tvrdé / střídnice lu, kdežto měkké / zůstává. Příklady na ztvrdnutí měkkého / po ostatních hláskách: žbltbjb > žitý, žbIčb > žič, čbínb > čin, dblgb > dig. Slabikotvorné likvidy se vyslovovaly i v pračeštině s průvodními vokály. O jejich vývoji však až dále.

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd. Praha 1963, s. 61, 287; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha 1935, s. 57 — 58; MAREŠ, F. V.: Vznik slovanského fonologického systému a jeho vývoj do konce období slovanské jazykové jednoty. Slávia, 25,1956, s. 460 — 464.

» > / 5, Stahování neboli kontrakce A' A J W ^ /<-

Stahováním rozumíme zjednodušení spojení samohláska +./(/) + samohláska, při němž se ztrácí intervokalickéy (i) a oba vokály splývají ^samohlásku dlouhou. Tam, kde nebyly samohlásky stejné, došlo zpravidla nejdříve k jejich asimilaci, např. oje > oe > ee > é. Platí přitom pravidlo, že na kvalitu výsledného vokálu měl rozhodující vliv druhý vokál, srov. dobroje > dobré, dobryjě > dobré, moja > má, dějati > dáti, naseji > naší, na celkový timbre slabiky, totiž zda byla „tvrdá" nebo „měkká", první vokál, srov. dobrbjb > dobrý, dobroje > dobré, (s neměkčícím e), moja > má, ale pěšbjb > pěší, uměješb > um'éš, dějati > dáti. Střídaly se proto v tvrdých a měkkých slabikách vokály ý — / (dobrý — pěší), é — é (dobré — um'éš). Vokál á mohl být v tvrdých i měkkých slabikách (dá —dáti). Znakem 'é označujeme dlouhé měk-

41

čící e s užší výslovností, s nímž začalo splývat i původní ě, které v této době získávalo na našem území úzkou výslovnost, neboť na jeho místo se dostávalo nové široké ä z nosového e.

Příklady změny:

iji > í: dobriji > dobr'i ( > dobří), pěšijimi > pěšími bji > /: znamenbji (lok.) > znamení, pěšbjichb > pěších, bbji >

bi (imper.) bjb > í: pěšbjb > pěší, kostbjb > kostí (gen. pl.), znamenbjb >í

znamení (gen. pl.) j eji > i: naseji > naší (dat. lok. sg.) j hJh > ý '• dobrhjb > dobrý j bji > ý: dobrhjich > dobrých (gen. pl.) j yfi > ý '• dobryjimi > dobrými j yjb > ý: stryjbcb > strýc oju,eju> ú,u; toju > tú, našeju > našú (gen. lok. du.) ojo > Q> ú: dobroJQ > dobrú (instr. sg.) bju > 'ú: znamenbju > znamen'ú (dat. sg.) !

W > 'Q > u: kostbJQ > koštu (instr. sg.), panbjo > pan u (ak. sg.j a instr. sg.), pbjo >pu (novočes. piji analog, podlej šiji a kryji) 1

oje, ojě > é: dobroje > dobré, moje > mé, mojego > mégo, mojemu > mému, vojevoda > vévoda, moje > mé (akuz. pl. m. f.)j

yjě > é: dobryjě > dobré (gen. sg., akuz. pl. m. f.) ěje, eje > 'é: uměješb > um'éš ( > umieš), dobrějemb (lok.) > dobr'étn\

( > dobřiem, později analog, dobrém), pěšeje > pěší ( > pešie) j

bje, bjě > 'é: znamenbje > znamen'é ( > znamenie), lanbjě > Ian'i\ ( > lanie) (gen. sg.); pod. rebrbjě > r'ebr'é (řebřie; akuz j pl.),bbješb > b'éš{> bieš > bíš; nč. biješ je analog, podle šiješ a kryješ)

ije > 'é: pěšijemb > peš'ém ( > pěšiem) aja > á: dobraja > dobrá, pěšaja > pěšá ( > pěšié), lajati > láti,

tajati > táti oja > á: moja > má, stojatí > státi, pojasb > pás

42

ěja > 'á: děj at i > dáti ( > dat i > diet i > díti, ale nenadal se), sějati > sáti ( > sáti > sieti > síti)

bja > 'á: znamenbja > znamen'á ( > znamen'ct), pvbjati > práti ( > práti > přieti, nč. přáti analog, podle přát)

Na výsledek změny měly v některých případech vliv i morfologické zřetele, např. dělaješb > děláš, znaješb > znáš, znajemb > znám. Nepra-videlný|výsledek tu vznikl proto, aby byl zachován morfém a, který je také v infinitivních tvarech.

Nestáhly se ty tvary, kde by se stažením porušila morfologická nebo slovotvorná struktura, např. zůstalo moji, neboť stažením by vzniklo *wv, které by bylo v rozporu s adjektivním zakončením dobr'/(< dobriji). V gen. plur. mojichb > mých a v ostatních tvarech plurálových {mým, mými) však stahování provedeno bylo, neboť bylo v souladu s adjektivy dobrých, dobrými. Stejně tak nenastalo stahování ve slovech s výraznou slovotvornou strukturou, kde by se stahováním porušil sklad slova, sťov. stája ( > stáje), chvoja, gen. rat aja „oráče" (nom. ratajb). U sloves pak bojo sg ( > boju sě), 1. os. sg. dělajo ( > stč. dělaju), dělajotb ( > stč. dělajú). Někdy se vedle sebe vyskytují dublety dvě // dvoje, mě j j moje. Ve východ o moravských nářečích máme tvary mojeho, mojemu (místo stažených mého, mému). Zachovaly se tu patrně vlivem jiných zájmen-ných tvarů, srov. našeho, našemu.

Stahování mělo veliký význam pro vývoj souhláskového systému; po jeho provedení se totiž dostaly palatalizované souhlásky (vyskytující se původně jen před samohláskami předními) před samohlásky zadní, srov. kosťú, panů, a tak se začaly fonologicky osamostatňovat. Své důsledky mělo stahování i v morfologii. Dotváří se totiž zvláštní adjek-tivní deklinace, odlišná od jmenné i zájmenné, a adjektiva se tak i po stránce morfologické vydělují jako zvláštní slovní druh. U sloves pak vzniká V. složená třída (dělá, sázic) s nepravidelnou (nestaženou) 1. osobou {dělaju, sázěju), což opět vytváří systémový předpoklad pro pozdější šíření koncovky -m od sloves atematických (podle dám — dáš vzniklo i dělám k existujícímu děláš; tím bylo dosaženo i stejnoslabičnosti v celém singuláru).

P o z n á m k a . Ne všechny tvary tzv. složené deklinace vznikly pravidelným hláskovým vývojem. Např. lokál a dat. pl. dobrých, dobrým vznikly podle gen. dobrých {< dobrhjich) a instr. dobrými {< dobryjimi).

43

C h r o n o l o g i e s t a h o v á n í . Stahování nastalo podle Gebauera před provedením přehlásky 'a > ě, tedy někdy před koncem XII.století (neboť jinak bychom musili dostat ze stojatí nikoliv státi, nýbrž z přehla-: sovaného stojěti > stéti). Přihlédneme-li i k tomu, že stryjbcb dává strýc, a nikoli *stryjec, a kostbjb > kostí, a nikoli *kostejf jak by vyplývalo z vokalizace jerů (o níž viz dále), musíme posunout stahování i před tuto vokalizaci. Obrátíme-li pozornost k tomu, že stahování nastalo i v ji! ných jazycích slovanských (v polštině, v jazycích jihoslovanských) a že s( začíná objevovat již v památkách staroslověnských, soudíme, že začalo; i u nás po r. 900, tj. v X. století. (Ve slovenštině střední v 7. p. sg: a-kmenů stahování nenastalo, srov. ženojg > ženoju > ženou protř českému ženojg > ženg > ženu.) :

P o z n á m k a . Na východoslovanskom území stahování v podstatř nenastalo (nepřihlížíme-li k tendencím na západnejších územích v ukraj jinštině a běloruštině). Souvisí to s tím, že se zde důsledněji zachovával praslovanská tendence po otevřených slabikách, jak soudí Krajčovičf Bylo tu tedy dobro-je, děla-ješb, nikoliv dobrote, dělaiešb jako naj ostatním území. Delší zachování tendence k otevřeným slabikám je do kumentováno i delším zachováním jerů a jejich poměrně pozdním zá< nikem (na severu až XII. stol.) a dále poměrně raným zánikem nosovekl

i

LITERATURA. HORÁLEK, K.: Úvod do studia slovanských jazyků. 2. vydi Praha 1962, s. 144-145; GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vydj Praha 1963, s. 554-563; TRÁVNÍČEK, F. : Historická mluvnice československá. Prahaj 1935, s. 6 3 - 6 8 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd! Praha 1962, s. 4 5 - 4 7 ; STANISLAV, J.: Dejiny slovenského jazyka I. Bratislava 195B| s. 324-329; PAULINY, E.: Fonologický vývin slovenčiny. Bratislava 1963, s. 84-90| KRAJČOVIČ, R.: O příčinách vzniku západoslovanskej kontrakcie. In: Slavica Pra| gensia IV. Praha 1962, s. 111-115; KRAJČOVIČ, R.: Pôvod a vývin slovenské^ jazyka. Bratislava 1981, s. 2 5 - 2 8 ; SKALICKÁ, V.: Vývoj české deklinace. Praha 194l| s. 28; MARVAN, J.: Z historie kontrakce. Slávia, 35, 1966, s. 345-356; TRUBECKOj| N.: K voprosu o chronologii stjaženijaglasnych v zapadnoslayjanskich jazykách. Slavia4 1929, s. 305n.; MAREŠ, F. V.: Kontrakce vokálů v slovanských jazycích. Slávia, 4Ö,f 1971, s. 525 —536; KOMÁREK, M.: Kontrakce v češtině, slovenštině a ostatních západo-t slovanských jazycích. In: Čs. přednášky pro 7. mezinárodní sjezd slavistu. Praha 19731 s. 15 — 27; KRAJČOVIČ, R.: Slovenčina a slovanské jazyky I (Praslovanská genézij slovenčiny). Bratislava 1974. I

•

:-44

6. Vývoj nosových samohlásek

Existenci nosových samohlásek na rozhraní praslovanštiny a doby pračeské dosvědčují zápisy českých slov, a to zejména vlastních jmen v latinských rukopisech, např. Wenceslaus, Suentopulcus atd. Nosovky na slovenském území pak dokládají slova přejatá do maďarštiny, např. Dombo ^Dubová", péntek „petbkb", szomszěd „sosědb". Všechny tyto příklady svědčí o tom, že v první půli X. stol nosovky ještě existovaly. Doklady z XI. stol. již ukazují, že byly nahrazeny šamohläsKami ústními, srov. např. bohemismy v Pražských zlomcích hlaholských nebo bohemika v latinských pramenech.

Za nosové-p-vzniklo na našem území, stejně jako ve většině slovanských jazyků, u. Postup byl asi tento: Q > u_ > u. Měnilo se stejně Q dlouhé i krátké (zkrácené).

.Příklad změny: roka > ruka, bgdo > budu, golgbb > golub' (holub), dobb > dub, ozblb > uzel; neso > nesu, vodo > vodu, dušo > dušu; moka > múka, sodb > sud; bero(tb) > berú, ženo(tb) > ženu.

Za nosové e (dlouhé i krátké) vzniklo na našem i slovenském území ä. Postup byl asi tento: e > q > ä.

P ř í k l a d y : mqso > m 'äso, svgtbjb > sv'ätý, svítiti > sv'äťiťi,pgtb > p'ät\ govqdo > gov'ädo, devatero > dev'äťero, p^tbjb > p'ätý, vqzaťi v'äzaťi, čgsto > často, jqzykb > jazyk, kot% > kota, kur-g > kur'ä, v$ce > v'äce „více", chode(tb) > choďä, prosq(tb) > pros'ä, zajqcb > zajac, devgtbka > devaťka.

Toto široké ä se dodnes dochovalo ve slovenštině, a to v krátkých slabikách po retnicích, sro-v. mäso, svätý, žriebä „hříbě", hovädo. V češtine došlo před tvrdou souhláskou k depalatalizaci souhlásky (tedy nt'äso > mäso); vznikla tak zadní varianta ä a ta ihned přešla v a (mäso > maso, svätý > svatý). V jiných pozicích, tj. před měkkou (např. sv'äťiťi, p'äť) a dále před k (m'äkký, p'äkný, dak), se ä zachovalo a později se změnilo v ě (p'äť > pět) stejně jako a po měkké, které s tímto ä splynulo; o tom však až dále.

P o z n á m k a 1. Ve slovenštině je krátké ä po retnicích zachováno. Po jiných hláskách je všude a, srov. často, jazyk. Za dlouhé a je však ia, srov. piaty, viazať, chodia, čiastka.

P o z n á m k a 2. Nosovky zanikly ve většině slovanských jazyku.

45

V ruštině Q > u {budu), e > ä > 'a(p'at). V jižních jazycích je za e > «j jako za Q pak v bulharštině redukovaná hláska &, v srbocharvátštině u a v( zaBar slovinštině a některých západomakedonských nářečích o, ve spisovní Silné makedonštině a. V lužičtině je situace obdobná jako v češtině a ruštiny slabé srov. ruka, hl. mjaso, dl. maso. V polštině se nosovky zachovaly, za krátki p v.. je však e {reka, pieč), za dlouhé g psané q (mqka, miesiqc). \

P ř í č i n y z á n i k u n o s o v e k . Nosové samohlásky se brzy po svém vzniku začaly přibližovat po fonetické stránce k dlouhým samohláskám (e[ä\, w), aby byla zachována paralelnost dlouhého a krátkého systémii i u nosových samohlásek (nosovky byly v době svého vzniku dlouhé). Tím ovšem byla do jisté míry narušena jejich vzájemná vázanost (sroť f > q, Q > i{). Tato okolnost se pak projevila na té části slovanského; území, kde se vyslovovaly skutečné nosové samohlásky, oslabením jejid společné vlastnosti, totiž nosovosti, a jejím postupným zánikem. Ní polském území a v zaniklé polabštině, kde se zákon otevřených slabil1; neprojevoval v takové míře (srov. i jiné okrajové řešení skupiny t orlí totiž tart, např. Stargard), byly nosovky v některých pozicích realizováni tak, že byly doprovázeny konsonantickým komponentem za samohláskou. To způsobilo, že se dodnes zachovaly. -Obdobná situace byls i jinde na okrajích (srov. jihomaked. pwť, rbnka a obdobné řešeni; skupiny tolt ve staré slovenštině aVdii, aľkatí). Na Rusi, kde se zákoií otevřených slabik projevoval nejdůsledněji, nosovky zanikají velni brzy, tj. již v polovině X. stol. í

velmi krátké i, y, dostaly na počátku pračeského období e-ové vení a přecházely v tzv. suné_rjoziri v p , v slabé pmiri pak-gamkaly. byly v souvislé řadějerů všechny sudéjery počítajíc od konce slova, pak byly všechny liché jery (Havlíkovo pravidlo).

l a d y :

* Shtih > seit, ale sbna > sna 2 i i

pbSh > pes, ale pbsa > psa 2 1 1

dbnb > den, ale vb dbne > ve dne 2 1 2 1

dbfibSb ,,den tento" > dnes 3 2 1

šbVbCb > švec, ale šwbca > ševca 3 2 1 2 1

sb šwbcbinb > s ševcem, sb pbSbinb > se psem 5 4 3 2 1 4 3 2 1

okbno > okno, okbnb > oken 1 2 1

/ Ibžb > lež, Ibži > lži 2 1 1

cbstb > cest, vb cbsti > ve csti 2 1 2 1

vbzbtno > vezmu, Vbzeti > vz'äti (vzieti) _ 2 1 1

dombkb > domek, donibka > domka 3 2 1 i

dombčbkb > domček, dombčbka > domečka 3 2 1 2 1

usbchlb > usech!, usbchla > uschla 2 i i

Sbbbraíi > sebrati, Sbberg > sběru 2 1 1

Původní pravidelnost střídání byla časem narušena; projevovala se tu jerů. Tyto hlásky, které se v praslovanském období vyslovovaly původa tendence, aby tvary téhož slova a slova příbuzná měly stejnou hláskovou

LITERATURA. HORÁLEK, K.: Úvod do studia slovanských jazyků. 2. vyd. Pralf 1962, s. 130—132; GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd| Praha 1963, s. 4 3 - 5 6 ; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Prah! 1935, s. 4 4 - 4 6 ; KOMÁREK, M.; Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyá| Praha 1962, s. 4 9 - 5 1 ; STANISLAV, J.: Dejiny slovenského jazyka I. Bratislava 1958J s. 329-332; PAULINY, E.: Fonologický vývin slovenčiny. Bratislava 1963, s. 90-92:j KRAJČOVIČ/R. : Pôvod a vývin slovenského jazyka. Bratislava Í981, s. 3 5 - 3 8 . \

7. Zánik a vokalizace jerů [

Na rozhraní pozdně praslovanského a raně pračeského období došte brzy po stahování k další významné změně, tj. k vokalizaci a zánik

46 47

podobu. Místo pův. střídání meeh « ,mch»-mcha (mtcha) v z n i k l a * J e r ů n a s t a l p ř e d t i m t 0 . d a t e m - P o d l e vokalizace jerů ve stare mech-mecha {mechu), místo sebrati - sběru pak sebrati - ^ l o v ě n š t m ě s o u d í m e < Ž e V Č e Š t m e t e n t ° p r ° C e S nastal v X. století, a to mhto usechl-uschla (zamekl-zamkla) vzniklo uschl-uschla (zamkl ^Tzypost:ihovam- . , „ , , , . , . ' . , . .. , zamkla). Podobně podle gen. domečka vznikl nominativ domeček míst! P ° z » a m k a - J e r y z a n i k l v v e v s e c h slovanských jazycích, jejich pův. domček. Ve slovenštině pak naopak podle nom. domček vznikly d a r t ř í d n i c e J s o u v š a k r ů z n é - V P ° 1 Š t m ě j e Z a ° b a J C r y *}* V ^ f ^ ' pády rf0w&jtfl atd. Mohli bychom uvést mnoho dalších dokladů takiv r u š t i n ě Je z a t v r d ý j e r ° ( s r0V- ? " * >'™'^™ * ^ ' ( T ' vého vyrovnání (místo Chba máme CAeto,. místo rff« je deště, mísil*™ ^ ' ^ S t e j n ý S t aV J e ' V m a k e d o n S t m

1e (& >.": " > ^ \ S r b ° "

Beznec jt nom. Bzenec podle gen. &««* , podobně je nom. Bystrc pod c h a r v á t š t i n ě * z a ° b a & " (Ä7": f " V í - s\°™T'a J"* 0 * {S^{ gen. 5 v ^ c e místo 5>^Vc atd.). Připomeňme si však aspoň tři s l o v a , a t l ^ ^ psané/,«), v srbochorvátskych dialektech tez a n. e, v bul-éfccfr,. <fe** a s ^ t o . Za ně by mělo být blcha, dska a stblo. DsÚh*ťstmé p a k Je z a t v r d y j e r «dukovaný vokal o (psaný v cyrilic. »), za se vyskytovala zejména ve spojení dsky zemské (gen. desk), stblo jj měkký jer * (*»> > i*., <fe.» > den). Ve slovenštině jsou na okrajích v asimilované podobě zblo ve rčení „nebylo tam ani zbla", blcha p a k í n a z á p a d ě J v ý c h o d ě s t ř í d m c e s h o d n e S C e S t m ° U ' " a S t r e d n m S l o v e i ; s k u

vyskytuje v polštině v přesmyknuté podobě pchla. Podle gen. pl. WrfPak Považuje za tvrdý jer střídmce o (srov. von < v*m, loz < hzb, (< bh,chh),desk« d>sH)astébl« stbbh) vznikly nominativy blecha < mšb' d á l e statok- SVÍa,°k' p ř e d L / ° ' ^ vyskytuje se_ vsak .» e

^ / t ^ ^ f o a k n i m s e p a k p ř i t v o ř i l y a n a l o g . g e n i t i v y ^ ^ ^ ^ / s t z l ^ 0 ^ ř e"' íť?"' /flfcg'>' z a m ě k k v - ' e r P a k J e Povidlem e (der,. koniec. vkladným e vzniklým napodobením jerového střídání 0 * M 0 - o kj domček .vdovec, temný), vyskytuje se však i o (ovos ocot orol služobník). Toto vkladné e se vyskytuje i v četných jiných případech, např. sester (d X r o m ě t o h o s e n a Slovensku vyskytuje, a (mach 11 moch, daska // doska. bylo sestr < sestry, mýdel, metel; ve vodě, ke koni, se synem, staročeští raž>dážd^ > s o u d í m e v š a k > Ž e tU n e j d e ° j e r ° V ° U S t ř í d n l C 1 ' n y b r ? ° f?tU

však v vodě > u vodě, k koňů, s synem. Byla tedy ve staré češtině vět vkladnou, jak o tom svědčí d o k l a d y . / « metál, sestar (gen. pl.). Mohlo pravidelnost ve střídnicích než dnes. Střidnice za jery byly rozložen t e d v n a P ř ' z P ů v ' 'mchb vzniknout moch' m í s t 0 S e n ' "\cha !/ mch"f^A

poněkud jinak, skutečně podle Havlíkova pravidla. [ v z n i k l ° n o v é machu s vkladným a (P r o u l e h č e m výslovnosti). Odtud Vokalizace a zánik jerů měly stejně jako stahování velký význam A P a k P r o n i k l ° mach [ d o " o m i n a t l v u (Po d Je t o m u l s o s t a t n i m i aflad^

vývoj souhláskového systému. Z tvrdého jeru totiž vzniklo e, před ní J P o d l e 8 e n ' raži- dažda v z n i k l i n o m - ''fl i ' dažd)- K r a J c o v l c / v s a k t o h o

se souhlásky neměkčily, srov. tzm, > ten. s*m, > sen, omm, > oná n a z o r u> ž e v s e v e r n í S t ř e d n i s l o v e n š t i n ě m o h l ° b v t a r a d n 0 ui J?™vmi

tors > bez (rostlina), »*Í6 > «rf. Před pův. e a před e z měkkého jaj s t ř í d n i c L ° b d o b n á S l t u a c e j a k ° v e s l o v e n s t i n e Je l v h o r m l u z i c t i n e ' však měkčení nastávalo, srov. nes'eťe, beru, p'eče, ďen < <ľ*n{ D o l n i l u ž i č t i n a p a k m á S t ř í d n l C I e j a k ° P ° 1 Š t m a a ^ ^ , . ,

-• a „ ^ > ^ > • > ^ • > > - rn x*-i - - - • I Příčiny zániku jerů. Jery zanikaly v češtině i ostatních slovan-z2i]mznos en<sbnh,vin en<vin trn, v bsb. (Pozn. Měkčeni označujete r u u ^ J ,0 t « , r , „ , - , , , , , graficky tam, kde je to pro výklad potřeba, jinak se držíme obvykléh s ký c h Í a z v c í c h p ľ 0 t 0 ' Že d o š l ° V d,U8.Iedku k i a c c ° ,

1 d l ° , u h í c h s a m o l ; l a ^ k

způsobu psaní.) Vznikala tak opozice ,e« (<s*m)-s'en ( < í J k obnovení protikladu dlouhá-krátka u samohlásek. Tento protiklad . « « » ^ - « ' e í (< D'tó), tez-ife, o/ien-«,«'««. ^ v e v ě t š i n ě slovanských jazyků ještě posílen po provedeném staho-

Ještě větší dosah pak mělo fonologické osamostatnění změkčenýc vání. Jery neměly k sobě odpovídající dlouhé samohlásky, dostaly se tak (palatalizovaných) souhlásek na konci slov, srov. kosťb > kosi] ggs'b > gus\dan'b > dan',v'bs'b > v'es', tvar'b > tvar',krbv'b > křen stolbm'b > stolem' atd.

mimo korelaci dlouhá — krátká a byly postupně likvidovány. Přispěl k tomu nepochybně i jejich fonetický charakter. Podle Havlíkova pravidla lichý jer zanikl a o jeho délku se sudý jer zdloužil na normální

Chronologie vokalizace a zániku jerů. V XI. století nachál k r á t k o u samohlásku. Na Rusi, kde stahování v podstatě nenastalo zíme již v češtině jerové střidnice, např. Gradec, Chlumec atd., takžf. a p r o t i k l a d dlouhá - krátká nebyl tak vyhraněn jako jinde, nastáva

48 ' 4 9

tvarosloví se pak zarnk slabých jeru a tzv. vokalizace silných později (v XI. a na seve|apř. b'ér'eš (> béřeš). Analogickými změnami az ve Xll. stol.). Prispelo k tomu nepochybně i delší zachování tendeníostává hláska o do některých pozic po měkké souhlásce, např. oráčovi, po otevřených slabikách (které ostatně zabránilo i stahování). láčóm. Těmito změnami byla upevněna fenologická platnost obou

LITERATURA. HORÁLEK, K.: úvod do studia slovanských jazyků. 2. vyd. Prapsek, což bylo po dotvoření měkkosttyJkorekce _nutné._ "" - ' " ' " ,J Máme tedy ve středních hláskách rovněž 4 varianty 2 základních l96Í S , ' o i 2 6 ~ I 3 0 ; G E B A U E R - J ' : H i s t o r i c k á mluvnice jazyka českého L 2 W

S r n . u- D'U68', \40' l54~m- 231; T R Á V N Í C E K . F- Historická mluvnífonémů We, o/o. K nim však je třeba přiřadit jako 3. foném hlásku ě, ^ ^ . ^ ^ ^ V ^ ^ ^ ^ r ' T " " ľ ^ ^ t t e r i j e c í i n á nemá příslušnou zadní variantu. Graficky si můžeme situaci

U PAULINY, E , F o „ o l o g i c k 7 v ^ ^ O

Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1962, s zyka I. Bratislava 1958, s. 308-324; PAULÍNY, E.: Fenologický vývin sloveny Bratislava 1963, s. 77-84, 117-128; KRAJČOVIČ, R , Pôvod a vývin s ľ o v 3

í l K ^ v i r M p " S . 2 8 ~ 3 1 ; SfAUČKA' V-: Vývoj české deklinace-Praha M s. 28, KRAJČOVIČ, R.: Histoncko-fbnologické predpoklady vokalizácie jerov v stredj slovenane Jazykovedný časopis, 16, 1965, S. 142-154; podnět k formulaci o příčináj zámku jeru vznikl při rozhovoru s R. Večerkou í , v l , , , ,

Ve vysokých hláskách došlo v důsledku dotvořeni mekkostni korelace 8. Pračeský stav samohlásek k Přehodnocení hlásky v, která se tím stala zadní variantou společného

fonému /-ového (/je po měkkých, y po tvrdých, srov. mlíý, myl). Obě Po provedeném stahování, zániku jerů a nosovek se vytvořil na našJvarianty w-ové zůstávají beze změny (tur, pľúca). Jsou tedy ve vysokých

území konceiaž-stoHi nnvý samohiá^ž^Ls^tjm, Samohláska £-kteií hláskách 4 varianty 2 základních fonémů i/y, u/u. Graficky si je můžeme měla původně širokou výslovnost [ä] a byla tak předním protějške] znázornit takto k hlásce a, se začala vyslovovat úzce, aby se tak odlišila od nového] vzniklého z nosového e. Čeština se tímto jevem (spolu s lužičtinou) oJ delila od polštiny, kde se zachovala široká výslovnost (reflektující sez| určitých podmínek jako a, srov. kwiat, las, siano). \

Nové široké ä, vzniklé z nosového f , mělo, jak jsme viděli, svou zádi variantu vzniklou v depalatalizované slabice před tvrdou zubnicí ted] vedle svaťiťi (> světiti) bylo i svätý (> svatý). Dvě varianty méki i původní a, a to po tvrdé (např. voda) a po měkké souhlásce (např duša): Byly tedy v nízkých samohláskách 4 varianty dvou základních fonémí)

ä -

-,u

Celý fenologický systém (včetně variant) vypadal koncem X. stol. pravděpodobně takto:

Za tvrdý jer (&) vznikla zadní varianta hlásky 'e, totiž e neměkčícl např. ven, sen. Dlouhé é pak bylo výsledkem stahování, např. dobré < dobroje. Dlouhé 'é po měkkých vzniklo v důsledku dloužení původního*?,

50 51

[

/ u e ě 0

ä a

í

Všechny, samohlásky^mají své přední a zadní varianty (po měld^ývOJ SOUHLÁSKOVÉHO SYSTÉMU a tvrdé souhlásce). Jedinou výjimku tvoří hláska £ Ta má v systénf0D P R A S L O V A N Š T I N Y DO K O N C E X. STOLETÍ poněkud výjimečné postavení, neboť stojí mimo veškeré korelace. Její ve všeobecném vztahu k ostatním hláskám. Graficky by tomu nej!é|L V ý y o j p r a s l o v a n s k ý c h souhlásek odpovídalo středové postavení. \

Bez zakreslení variant si můžeme systém představit takto: [' Raně praslovanský systém souhlásek byl poměrně jednoduchý a lišil [se tak 0|J některých ostatních indoevropských jazyků, v nichž se místo [slovanského (a také baltského) p-b, t-d atd. předpokládají trojice 'konsonantůp-6-M, t-d-dh atd. (příp. p' (> f)-p-b atd.). Slovanskému b tak odpovídá v jiných jazycích předpokládané b-bh,

K variantám je však třeba přihlížet, protože jejich změny (přesk slánskému d pak d-dh atd. Za indoevropské palatálni *', g> má pováni od jednoho fonému k druhému) jsou hlavní vývojovou tendei slovanština jako tzv. jazyk satemovy s, z, rada k*, g* splynula s A', g v prvním vývojovém období českého vokalismu (do XIV. stol). P o j Indoevropské s po /, u, r. k modifikovalo svou výslovnost a vznikla tak žujeme-li však i za zavřené e, což je velmi pravděpodobné, mol}jeho v a r i a n t a ^ o v é h o obarvení, J a k s e d o s u d P^jevuje v htevstme. bychom si vokalický systém na rozhraní X. a XI. stol. představit jatisrov- lit- viršus » v r c h " ' maiSas " m f i c h " ' vettdas " s t a r ý " ^ c " ľ * ? ? 0 : ne zcela vyvážený systém asi v této podobě: \ Kdy se toto f změnilo ve slovanštině v ch9 přesně nevíme. Pred předními

[ samohláskami máme totiž š, srov. myšb, před zadními ch, srov. mechh, 'ify 'u/u Ivetbchb, mucha. Změnilo-li se š v ch dávno před tzv. I. palatalizací, '? i vzniklo š ve slově myšb z ch touto I. palatalizací. Nastal-li posun š > ch 'e/e o/o těsně před I. palatalizací, a to jen před zadními vokály, mohla se I. pala-a/ä a/a í talizace provést podle střídání š-ch. Byla-li změna provedena až po

í této I. palatalizací, nastal přesun š > ch před zadními vokály podle ^ K vyrovnaní pak došlo v průběhu dalších změn (po začlenění ě jak* y ý s l e d k u t é t 0 pafetalizace. Kromě toho se ch vyskytuje v přejatých

prední varianty e-ové). slovech z jiných jazyků, a to z íránských (doklady jsou nejisté) a z ger-TTTCTATTTDA TDÁwírcu c rr • , > , , , , manských (srov. chíěbb) a v domácích slovech afektivního charakteru LITERATURA. TRÁVNIČEK, F.: Historická mluvnice československá. Pral J V , ' , , , , , , ~ - • • + „ *

1935, s. 70-71; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká i, Hláskosloví. 2. J (s">v. čes. chechtati se). Vzhledem k tomu, co bylo receno, je existence s Praha 1962, s. 50; PAULINY, E.: Fonoiogický vývin slovenčiny. Bratislava m a ch jako samostatných plnoprávných fonémů před tzv. I. palatalizací s. 97-106, 110-116; KRAJČOVIČ, R.: Pôvod a vývin slovenského jazyka. Bratislaf nejistá. Uvedeme je p ro to V závorce. 1981, s. 46; LAMPRECHT, A.: Vývoj hláskového systému českého národního jazjť QM r a n ě praslovanský konsonantický systém by tedy vypadal takto: se zvláštním zřetelem k nářečím na Moravě a ve Slezsku. SaS, 17, 1956. s. 66-67. i

P b t d s z

(š) k g (ch)

\ Kromě toho byly sonanty r, I, m, n a také neslabičné /, u, z nichž se postupně vyvinuly./, v (původně bilabiální iv).

52 53

Uvedený systém, který byl - jak je vidět ze schématu - poněkiv jazycích jižních a východních je střídnice s', srov. české veš(kerý), asymetricky, se během praslovanského období měnil. Jeho změny bio múšě (mouše), lenoši atd. Jde tu o starou nářeční diferenciaci slovan-dus edkem přestavby praslovanské slabiky, projevující se v tendiského území.

tevrenosti slabiky a k asimilaci hlásek uvnitř této slabiky. Ne| Poznámka. Slovenské Česi, leňosi může být analogické podle c ybne se tu odrazily i změny v systému samohlásek, v jejich duslednfü/A: - vlci; nepochybně je tomu tak u obdobných tvarů polských. rozděleni na prední a zadní samohlásky. j P o d o b n ě s e také západoslovanské území odlišuje od ostatního slo-

similacni tendence uvnitř praslovanské slabiky se nejvíce proje#vansklho tím, že se tu neprovedla druhá palatalizace ve. skupinách u zadopatrovych (velárních) souhlásek k, g. Ty se měnily před /, ě, Ikv, gv, srov. květ*, gvězda (české květ, hvězda, pol. kwiat, gwiazda) proti a to tak, ze z k vzniklo č, srov. vblkb - vb/če, peko -pečešb, komm východoslovanskému a jihoslovanskému cvětb, dzvězda. cbno,ceti, z g vzniklo dž, které se pak zjednodušilo v i (udrželo se vši Rovněž se liší i výsledky II. palatalizace skupin zg, sk. Stará čeština ve s upine zdz), srov. gmati - ženo (ale jbzgbnati -jbždženo, srojtumáíc, ždž, srov. u vojščě (ve vojsku),/mežcřze (nom. miezha < mězga) \l hlV ľ l noga~nožbka; ch s e s t ř í d a l o se š, srov. duch, - d^ proti stsl. dbstě (< dbscě), drezdě(< drezdzě), tedy opět stejný výsledek , " f k y ^ Í l Í Í , o b d o b n ě s t ř í d a l y i Pted j (j), plačo - plaké \zko po I. palatalizaci, srov. Drážďany < Dráždžany < Drezgjany

°mmZ~5 ?% duša" L palatalizace vznikla o k ° ř < a k u z - •**•>• Po ft • í Změnám však nepodléhaly jen veláry (k, g, ch). Před j (i) se měnily

Cnř' ™°"° t 0 n g i z a c i d , f t o n gů ei, oi (áí), eu, ou (áu) a vzniku nového! i jiné souhlásky. Ze skupení sj, zj vzniklo š, ž, srov. nošo (z nosjg), vožo tímto ' Z„0Í ( G° d 0 s l ° k t z v ; I L Palatalizaci, při níž vzniklo přej (z vozjo), nosem (z nosjem), vozem (z vozjem). Spojení rj, Ij, nj se mus°ě n°.Vym

he^J,Z ' Z S~dť a z ^ - j ' . ' s r o v . rpc'é, nodá, změnilo v ŕ, ľ, ň, srov. more (z morje), pole (z polje), vôňa (z vonja).

z "h e,~ V ' ° l~ < b0g0ľ>- V záPad°slovanských jazycích s' vznikl Všechny tyto změny jsou společné všem slovanským jazykům. M L S Ü ? ° l *'_, , fe í u m á m e mušě (novočeské mouše), nejde-li tu oz| Rozdíly mezi slovanskými jazyky jsou však za skupení pj, bj, mj, vj chování š do doby, kdy vzniklo ě z diftongu, jak soudí R. Večerka! II. palatalizace vznikla okolo r. 60CL(575 — 650). ;

Stejný výsledek má i tzv. III. palatahzace, při níž rovněž vznik z k — c\ z g — dz\ z ch — s'/š, srov. oíbcb, lite, kbnedzb, vbsb (// i<6.íft v západoslovanských jazycích), a to po hláskách b, i, e. (Je to tedyii| rozdíl od předcházejících regresivních (zpětných) palatalizaci palata lizace postupná, progresivní, sledujeme-li ovšem jen původní stai a výsledek. (Je však pravděpodobné, že tu došlo nejdříve k asimilao zadní samohlásky k samohlásce přední a její změně v samohlásku přední a pak k téže palatalizaci jako u tzv. II. palatalizace, jak ukázal F. V, Mareš.) Někteří jazykovědci však pokládají tzv. III. palatalizaci za problematickou a snaží seji osvětlit i procesy morfologickými a slovo tvornými. K nim je třeba přihlížet do jisté míry i při výkladu Marešové,

Západoslovanské jazyky se liší od východoslovanských, jak vyplynulo z předcházejících výkladů, rozdílným výsledkem za tzv. II. a III. pak talizaci ch. Mají tu stejný výsledek š jako po palatalizaci 1-, kdežto

54

Ve východoslovanských a juhoslovanských jazycích je tu spojení retnice s tzv. I epentetickým, srov. stsl. žemla, kuplg, gublg, lovlg nebo ruské žemla, kuplu, grabli, stavlu. Toto /' vzniklo okolo r. 750. V západoslovanských jazycích jsou tu však měkké retnice, srov. pračeské zem'a, kup'g, stav'ati, grab's, případně dnešní polské ziemia, kupte atd. Uvádí-vají se sice jako doklady l epentetického v češtině slovesa plujg a blujg, ale u blujg nejde zcela jistě o l epentetické a sloveso plujg je má patrně analogicky podle blujg. Také ostatní nečetné doklady (z polštiny a místní jména) nejsou dosti průkazné. Ať je však tomu jakkoliv, musíme pro západní část praslovanštiny, z níž se vyvinula čeština, předpokládat v každém případě měkké retnice/?', b\ m', v'.

Diference mezi slovanskými jazyky jsou také za původní skupení ij, dj. Vzniklo patrně nejdříve praslovanské t\ d, to se pak asibilovalo, takže vzniklo ťs\ d*'. Z něho máme v západoslovanských jazycích c\ dz\ srov. svěca, medťa (novočeské svíce, mez, slovensky svieca, medza, pol. swieca, miedza). Tato změna nastala v letech 675 — 750.

55

Poznámka. V ostatních slovanských jazycích jsou střídnice různi i slovenském, srov. novočes. kněz i slovenské kňaz; dz' vzniklé z dj se srov. rus. sveča, meža, stsl. svěšta, mežda, srbocharvát. sveca, mel však na slovenském území zachovalo, srov. slovenské medza, hrádza (medza), mak. sve£atmega (vyslov téměř jako sveťa,meda),s\ovm.sveé proti novočes. mez, hráz. V lašských nářečích došlo rovněž ke změně meJa- \dz' > z'(> z), srov. meza, saza, hráza; dz se tu však zachovalo v morfo-

Stejné střídnice jako za //jsou i za skupení kt9gt před předními sami logických typech sádzať (ale hazaň), zachladzeny, v nichž alternuje hláskami, srov. noktb > noc\ mogtb > moc'b. \ s d ( n ebo častěji z něho vzniklým novým dz). Změna dz' > z' je

Za skupinýstj,rzaj mé. čeština stejné střídnice jako za sk, zg vznikl doložería už v bohemismech Kyjevských listů a Pražských hlaholských II. palatahzací; tedy \ščj ždž, srov. pustjem > puščenb, gyzdjem | zlomků, srov. dazb, rozbstvo. Je to jedna z nejstarších diferencí mezi > gyždžem. Ty se později zjednodušily ve šť, žď. { češtinou a slovenštinou.

Z hlediska srovnávacího je třeba ještě připomenout některé dalj. z m ě n y týka j íc í se S o u h l á s k o v ý c h s k u p i n . J e t u v ý z n a m n á z e j m é n a i; LITERATURA. TRÁVNÍČEK. F. : Historická mluvnice československá. Praha O k o l n o s t , Že se v z á p a d o s l o v a n s k ý c h n á ř e č í c h n e z j e d n o d u š i l y s k u p i i 1935> s- l l 7> 1 4 3 ~ 1 4 4 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. //, dl, j a k o t o m u b y l o V j a z y c í c h v ý c h o d o s l o v a n s k ý c h a j i h o s l o v a n s k ý c í 2" Vyd" P r a h a 1 % Í S ' ^ P A U L I N Y ' R : Monologický vývin slovenčiny. Bratislava 1963, Q r n v niatu w / * , / , \ - \ r .., * ^ U d J l í I U M U V d n i K y c | s . 5 3 - 5 8 ; KRAJČOVTČ, R.: Pôvod a vývin slovenského jazyka. Bratislava 1981. s. 18. srov. ptettb, vedíh, cbtlb (proti ruskému vel, plel).

Po všech těchto změnách měla západoslovanská nářečí z nichž I ,""",' » , . , , , , i L r , • •> nMA-~ • i —*• * . , , , , ,, . ' Ĺ 11K-IJZ1| í( b) Měkkos tn korelace souhlásková a j e j i rozvoj později vyvinula cestma, tyto souhlásky: tvrdé retnice/?, b, m, v, měM| }

retnice p', b', m',v\ zubnice t, d, n, l, r, palatály ň, /', ŕ a / (/'), sykavif Stahování, zánik nosovek ajerů přispěly k přestavbě praslovanských s, z, š, ž, polosykavky c, dz', c a veláry k, g, ch. ' f měkkostních vztahů a vzniku toho typu m^kostní korelace, J ak ji

f známe do.diifi&^JPuotinyr^-LITERATURA. HORÁLEK, K.: Úvod do studia slovanských jazyků. 2. vyd. Praí V důsledku stahování se dostaly souhlásky palatalizované před

1962, s. 98-110; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha \é původně následujícími předními samohláskami před samohlásky zadní; s. 117-121; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd. Pral B ř / w n p í t v t f l n ř í m H v 1962, s. 3 9 - 4 2 ; MAREŠ, F. V.: Vznik slovanského fonologického systému a jeho vý# J ^ P n P d a y ' do konce období slovanské jazykové jednoty. Slávia, 25f 1956, s. 443-495 ; STANISLAf deiaťi > ďáťi Zbjaťi > zdťi J.: Dejiny slovenského jazyka I. Bratislava 1958, s. 274-299 ; PAULINY, E.: Fonf ,J. ,. , , ,• \f .' • JI >' logický vývin slovenčiny. Bratislava 1963, s. 2 1 - 2 3 , 2 6 - 3 1 , 7 1 - 7 5 ; K R A J Č O V I Č j í S e^at l > S at l dlaň b]Q > dlaň U Pôvod a vývin slovenského jazyka. Bratislava 1981, s. 4 3 - 4 7 ; VEČERKA, R.: K pjf ľbjaťi > ľáťi kosťbJQ > kost'Ú slovanským paiatalizacím velár. In: SPFFBU, A 20, 1972, s. 5 3 - 6 1 ; L A M P R E C H T , A | K chronologii foneticko-fonologickýchzměn vpraslovanštině. SaS, i< 1973, s. m - n f Vznikly tak dvojice ďáťi x dáťi lišící se jen protikladem tvrdé LAMPRECHT, A . - Č E J K A , M.: Indoevropské jazyky a nostratická teorie V. M. IlliJ a - m ě k k é s o u h l á s k y . T e d y j i ž s a m o S t a h o v á n í m o h l o p ř i s p ě t k f o n o l o g i -Svityče. SaS, 36, 1975, s. 62-69. J z a c i původních variant (vyskytujících se zpočátku jen před předními

i samohláskami). 2. Další vývoj souhlásek na našem území i Poznámka. Tak je tomu za předpokladu, že z ěja nebo bja vzniklo

^ y m 5 „ a J - . 1 I 'á, ti. zadní samohláska. Vzniklo-li a (tedy přední samohláska), mohl <x) Z , l i l c II d U£ J> ,2t fc l i ' i ' i r ' o i ' '

I být vzájemný vztah samohláskových a souhláskových tonemu chápan K nejstarším změnám charakteristickým pro české území pal stále ještě obráceně, tj. v případech ta - ta, ty - /'/mohl být za foném

zjednodušení afrikáty dz' v z\ srov. nodze > noze, medza > mezí považován vokál a konsonant jen za poziční variantu před tímto vo-Změna dz' vzniklého palatalizací z g se provedla na území česku! kalem, zejména když samostatné /'dosud neexistovalo (z praslovanského

56 57

i ť < tj vzniklo c). Příklady typu kost u (kde ovšem u mohlo sice takí zníti jako w) by však spíše mluvily pro měkkostní korelaci souhláskovoiŕ neboť 'ú (ü) jako samostatný foném neexistovalo. Plný rozvoj měkkostí korelace však nepochybně nastal po zániku jerů. Je ovšem třeba pozná! menat, že všechny jevy, které mohly mít vliv na fonologizaci původnícf variant, tj. stahování, zánik nosovek i zánik jerů, se provedly ve velmj blízkém časovém rozmezí (v průběhu X. století). j

Zánikem jerů pak došlo k osamostatnění měkkých variant i vkoncoi| pozici, srov. gQSb > gus'(> hits') „husa",&a5t'6 > kost\p'eťb > p'ü\ (> pět),galoz'b > galuz'(> haluz),dan'b > dan\ čeľadb > čeľadaé

Vznik neměkčícího e (z pův. &) a é (stahováním z oje, yjě) působ! k osamostatnění měkkých variant i v pozici před e, srov. ten < twi den < dbm (gen. plur. od dno) proti ďen < ďbn'b, plaťen < plaťm veš < vbšb proti v 'es < v'bšb; chudé < chudoje, chudyjě, dobré < dobrojá dobryjě.

Měkké retnice/?', b',m\ v', které již v jazyce byly (srov. zem'a, kůp% „koupě"), byly rozmnoženy o palatalizované retnice před předními samohláskami, srov. b'iťUp'äťtp'es, před zadními samohláskami, srovf p'ú, b u (z pbJQ, bbjo), i na konci slov, srov. krev' (z kn>v'b), goluí (z golob'b), črv' (z čbrvb), stolem' (stokm'b).

Měkké ŕ (z původního rj) rovněž splynulo s novým palatalizovanýmri takže je stejně mor e (z mor je) jako tr'i, tvár' (< tvar'b). Obdobný výv| nastal patrně i u /'. S novým palatalizovaným n' se však neztotožnill staré palatální ň, jak o tom svědčí další vývoj; ň totiž zůstává, srov, k ňemu, hňev, ale n'e se později mění v ne, srov. nesete. •

Vznik měkkostní korelace uvedeného typu způsobil odstranění proti} kladu i —y u samohlásek, neboť / se vyskytovalo nyní jen po měkkýci-fonologicky samostatných hláskách a y po týchž hláskách tvrdých; obě hlásky byly tedy jen pozičními variantami jednoho fonému, sroy b 'íťi — být 7, podobně jako podnes v ruštině, srov. ruské b 'it' — byt'. *

Systém souhlásek měl po provedení všech změn (stahování, zánil; jerů a nosovek) tyto páry tvrdých a měkkých souhlásek: p —p\ 6-4',; m-m',v-v';t- ť,d~ ď,n~ rítl- l,r - r'; s ~ ť, z - z'. Mimo pj. ry zůstaly některé měkké a tvrdé souhlásky:

a) měkké: ň,j,c',č,ž,š b) tvrdé: k, g, ch.

58 !

Přehledně si můžeme tento systém znázornit na tabulce:

Souhlásky

k

Ústni

bokové

znělé

Nosové

Souhlásky

k

závěrové (i *ažené) úžinové (třené) kmitavé

znělé

bokové

znělé

závěrové Souhlásky

k neznělé znělé neznělé znělé

v — v'

kmitavé

znělé

bokové

znělé znělé

retné P-P'

t - /"

c' č

h-b'

znělé

v — v' m — m'

zubodásňové

P-P'

t - /"

c' č

d-ď

š

znělé

v — v'

r ~ r' / - / ' n — n'

predopatrové J ň

zadopatrové k (T ch

J

Je to systém obdobný nynějšímu systému ruskému s tou jedinou výjimkou, že ruština nemá zvláštni palatální ň a že má navíc pár /—/ ' , který se v češtině v průběhu vývoje rovněž přitvořil. Pro počáteční vývojové stadium však s ním v češtině počítat nemůžeme, neboť čeština nahrazovala cizí / , které neměla ve svém systému (s výjimkou slov onomatopoických, jako fúkati, fučeti), hláskou/? nebo l\ srov. pila (ßla), biskup (biscof)t břítov (vríthof nyní Friedhof), barva (vanva, nyní Farbe), drbiti „musiti" (něm. dürfen), Žibřit (Sivrft, nyní Siegfried) atd. Teprve později se přijímá cizí / j a k o / srov. frejieř, fértuch. V té době již je v jazyce i domácí / vzniklé z pv, srov. upvati > upfati > úfati, dále zúfati, doufati. Ve XIV. století pak vzniká/z v při hlasivkové asimilaci.

Podíváme-li se na systém jako na celek, vidíme jistou nesouměrnost mezi zadopatrovými a sykavkami. Zadopatrovému k odpovídají č&c', zadopatrovému ch - š a s', kdežto zadopatrovému g nic a sykavkám ž, z' opět žádná zadopatrová. Tato systémová nesouměrnost-byla později odstraněna změnou g > y (> A); o ní však až dále.

Podstatně do celého systému však zasáhly procesy depalatalizační. Dělíme je na dvě skupiny: A. depalatalizace předhistorické (pračeské), B. depalatalizace historické. Depalatalizace předhistorické (pračeské) nerozrušily sice systém, způsobily však jiné rozložení měkkých a tvrdých

59

hlásek a v jistém smyslu — tím že vytvořily neutralizační pozice -; ' vzájemnou systémovou vázanost tvrdých a měkkých hlásek ještě via upevnily. Hlavní depalatalizace historická, již nazýváme ztráta měr kostní korelace, rozrušila celý tento systém a vytvořila systém shodnj s novočeským; o něm však až dále. Nyní si všimneme depalatalizacj předhistorických (pračeských). [.

LITERATURA. HORÁLEK, K.: Úvod do studia slovanských jazyků. 2. vydj Praha 1962, s. 146-149; TRÁVNÍČEK, F . : Historická mluvnice československá. Prali 1935, s. 193-209; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vydj Praha 1962, s. 5 1 - 5 4 . l

c) D e p a l a t a l i z a c e p r a č e s k é

Depalatalizace pračeské se provedly na celém území českého jazyka] a to v podstatě ve dvou základních typech:

Typ la : depalatalizace ve slabikách se samohláskou e před tvrdou zubnicí (včetně sykavek a r, /), tedy ťet > tet; gen. pl. přátel < pr'áti ( a to z pr'áťef); tvrdé / způsobilo depalatalizaci / ' ve slabice ťe a přdj ztvrdlým te nenastává přehláska 'a > ě; v nom. pl., kde bylo / měkké depalatalizace se neprovádí, a tedy přehláska je provedena, srov, přietelé < pťäťeľé ( < prbjatele); dále srov. las. kostel (ale ňebuďeťe\ obec. čes.patero < p'ätero < p'äťero (tvrdé r depalatalizovaio ťe na tt\ a před ním je tedy za p'ä střídnice pd); pod. devatero, desatero, datt

( < ďätel < ďäťeľ), Václav < Váceslav{< Váceslav < V a'c'eslav), stŮ svačený, las. tesař atp. Slova Váceslav a svačený jsou významným doklal dem na depalatalizovanou slabiku ce.

Typ lb : depalatalizace v slabikách se samohláskou ä před tvrdou zubnicí (včetně sykavek a r, / ) , tedy ťät (> tat) > tat; srov. masôl ( < mäso) < m'äso (vlivem tvrdého s se depalatalizovaio m a celí slabika pak dala ma)\ pod. svatý,pátý, hovado, vzal. Tento typ depalatalizace se stejně jako předcházející provedl na celém území včetně lašských nářečí, srov. las. maso, masař, hovado, paty, vzal, řetaz (před jinými hláskami však depalatalizace nenastala, srov. hš^?/as'c\ hovjaz., pris'aha, svjec'ic', mjeky; případy pjatro, vjadnuc', pjata se vysvětlují analogií podle na pjatře, vjadňe, napjac'e). Odchylky ve spisovném ja-. zycejako např. řada ( < r 'add) vysvětlíme analogií (podle r 'äde, které dalof

.1

60

v ředě); je však izolované slovo porád (< por'äd), kde je,depalatalizace provedena; v opavském nář. řysa ( < řísa < řiesa < r'äsa) však provedena není. Zdá se, že se depalatalizace neprovedla ve slabice ľä, srov. bíadu, proklatý, koleda, stejně jako se neprovedla v slabice le, srov. nář. led (nikoliv led).

Depalatalizace v slabikách typu ťet i ťät jsou si blízké, a posuzujeme je prcto jako jeden typ. V obou případech jde o slabičné depalatalizace. Depalatalizace ťet > tet je však starší.

Typ 2: depalatalizace v souhláskových skupinách, které vznikly po zániku měkkého jeru, srov. polťww > pláťno > plátno, star'bčbkb > > star'ček > starček, pekár'bna > pekár na > pekárna, r'bc'i > r'c'i > rc'i (> rcf) atd. Tento typ depalatalizace se provedl nejen před tvrdými zubnicemi včetně r, /, nýbrž i před c\ č, š, dokonce i před palataíizova-nými dentálami, např. brněti. Před retnicemi však depalatalizace nenastala, srov. spis. dveřmi, hřbet a laš. svaďba, hanba, ťma, proz'ba, hroz'ba, ďbať. Stejně tak se vší pravděpodobností nenastala před Ä:, jak o tom svědčí spis. řku, hořký, dvířka, pekařka a přední střídnice samohlásková v slezskomoravském (laš.) kuřytko, pras'itko a v moravsko-českém a středomoravském (han.) kuřítko a v stč. čeládka, ač tyto poslední doklady nejsou zcela průkazné.

Příklady depalatalizace před jednotlivými zubnicemi: před n: plátno ( < pláťno < polťbno), tnu ( < ťnu < ťbfio), chutný (< chuťný < choťbnbjb), pořádný ( < por'äďný < por'eďbrtbjb), věrný (< ver'ný < ver'bnbjb), pekárna ( < pekárna; ale pekaři), trnož ( < tr'b-nožb), kamenný ( < kamen 'bnbjb), jasný, časný (s 'bn-), vzácný ( < vz 'ác ný < Vbz'ec'brtbjb), patnáct(e) ( < paťnáďs'ťe < p'eťbnaďes'eťe) atd.; před d: brdu (< br'bdo) 11 brdu podle bředl ( < br'bdlb); před r: tru ( < / 'bro); před /: orla ( < or'bia); podle toho analogicky i nominativ orel místo orel (tak však polsky orzel); před c: stč. starce < starc'a ( < star'bc'a), mudrce(< modr'bc'a), novo-české Bystrce ( < Bystrce < Bystr'bc'a; původně nom. Bystřec < Bystr'bc'b), k tomu nový nominativ Bystrc; rci (< r'bc'i); kuchařce (< —r'bc'e), podle toho i nář. nom. kuchařka místo kuchařka; před s: bratrský, morský, pekařský (z pův. -r'bs-); ciesarstvie, lékařstvie (z -r'bs-); konský, svinský (z -n'bs-);

61

před č: starček, dvorček, sýrček (z -r'bč-); určen (< ur'bčenb); před š: horší (< gor'bšbjb), širší, menší (-n'bš-); před n': brněti (< br'bneti), zorní (< zor'bn'bjb); ale jutřní.

Qepalatalizoyaly._se3 jak je vidět z dokladu, všechny souhlásky. Koj lísání je však u /; máme tu doklady s depalatalizací, srov. přátelství! lstivý (z Bible kralické), ale i bez depalatalizace, srov. lnouti, slza, selskj. V nářečích je tu dilem /, srov. laš. anjelsky, dilem /. srov. polsky, selsky; pilný, polny, kolco, tkalca, daisy. Zdá se, že depalatalizace u / snad nenaj stala, a příklady s /je proto třeba vysvětlit jinak (analogií, vývojem poj bočných slabik atp.).

LITERATURA. TRÁVNÍČEK, F, : Historická mluvnice československá. Prahl 1935, s. 193-209; HAVRÁNEK, B.: K depalatalizaci v oblasti českého jazyka. List| filologické, 67, 1940, s. 266-279; HAVRÁNEK, B.: Nářečí česká. In: Československy vlastivědám - Jazyk. Praha 1934, s. 116-117,140.143,177,184. 204; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1962, s. 5 4 - 5 9 ; PAULINY, E Fonologícký vývin slovenčiny. Bratislava 1963, s. 7 1 - 7 5 , 9 2 - 9 6 , 106-110; KRAJČG VIČ, R.: Pôvod a vývin slovenskéhojazyka. Bratislava 1981, s. 4 4 - 4 7 ; LAMPRECHT, A,; Nový pohled na měkkostní korelaci ve staré češtině. In: SPFFBU, A 12, 1964, s. 97: LAMPRECHT, A.: Vývoj fenologického systému českého jazyka. 2. vyd. Brno 1968, s. 3 5 - 3 6 .

VÝVOJ Č E S K É H O F O N O L O G I C K E H O SYSTÉMU OD K O N C E X. STOLETÍ DO K O N C E STOLETÍ XIV.

VÝVOJ SAMOHLÁSKOVÉHO SYSTÉMU

L Změny v samohláskách nízkých

^V nízkých samohláskách byl, jak jsme viděli, koncem X. století tento stav:

Brzy tu však došlo k splynutí zadních i předních variant obou základních fonémů. O splynutí ä a a (mäso > maso) jsme se již zmínili při výkladech o nosových samohláskách a depalatalizaci.

Obdobně došlo k sblížení a splynutí a s 'ä. Podle koť ä, trp'ä vzniklo místo duša, z'em'a i duša, z'em'ä. Schematicky si vývoj můžeme znázornit takto:

a

a

V koncových slabikách nastalo toto splynutí po měkkých souhláskách vždy, uvnitř slova však jen tehdy, bylo-li 'a mezi dvěma měkkými, např, jav'iťi > jäv'iťi, Jan'e > Jän'e, čaša > čäšä, ležaťi > ležäťi.

62 63

Pred tvrdou souhláskou změna 'a > ä nenastala, např. ležal, čas, žálL,^ (i k d y ž t u m o n i a působit i analogie morfologická). Na.východních °ľUt°M T d l U (Ze P f e d t V r d o u j e 'a) s e PřizPŮsobilo i původní 'ä p ř4 s e c í c h n a š e h o území změna 'a > ä vůbec nenastala. Tu se a a ä rozli-

tvrdou hláskou, napr. často > často, jazyk > jazyk. Jedinou výjiml|ovaly a p r o t o se přehlasuje jen ä, a to bez ohledu na pozici (i před tu tvorí a pred k, které zůstává, srov. m'äkký, p'äkný. {tvrdým k o n s o n a n t e m , srov. val. sýha, han. hidro „jádro", opav. kuřyt.

Ztotožněni 'a s a je vlastne první fází přehlásky. Druhou a základy«, atd.). její fází je splynutí tohoto ä s ě. S e splynulo každé ä (ať už-původl Chronologie přehlásky. V Kosmově kronice z počátku XII. stol. n e r> \\ ň - w ' t ÖSOU t v a r y n e P ř e n l a s o v a n é ' s r o v- J^ibussa, Brusnica, Mza „Mže" atd.

L>ok ady přehlásky: . u k t Q m u ^ y l j s t i n n e m m a t eriálu, srov. jalovica, z trasa, tj. sŕraŕtf 1 v koncových slabikách Y „ ( H 4 3 ) H o j n ě d o k l a d ů g p ř e h l á s k o u j e v š a k v XIII. stol., srov. a) za původní a: Lerne „berně" (\2Q8) Jone „tůň" (\222) Jelenye gora (124\).V lisúirněm

Husa-v^ma^aw», nóša > nóšä > nóšě, kóža > kóžä > koží, z'em'a) materiálu se sice vyskytuji některé doklady s přehláskou již ve stol. XII., ,ema> zeme, sv'iec'a > sv'wc'ä > sviecě, otc'a > otc'ä > otce, noža i & t u n e n í vždy jisto, zda nejde o vliv cizí grafiky nebo o nedokonalé noza> noze,(znam'en'á >)znam'en'ä > znamenie, naša > nášä > nóf zachycení á. To by ovšem mohlo platit i o dokladech z počátku XIII. (pesa >) pesa > pešie; s t d p o d , e h o j n o s t i d o k i a d ů lze však s přehláskou počítat ve stol. XIII.,

) za původní 'a (z e): & v jádru našeho území patrně již na samém počátku (příp. na rozhraní kot a > kote, kur'a > kuře, golúb'ä > holúbě, ťä > tě, s'ä > sě, jm'äi XU a XIII stol), na východnějších částech našeho území snad o něco jme 3. pl. choďá > chodie, trp 'a > trpie (3. pi.), trp 'ä > trpě (přech. přít.) p o z d ě j i ( p okud se tam ovšem provedla).

. uvnitř slova Územní rozsah. Přehláska je důsledně provedena v; slabikác.h.dlou-„ „ Za P " v o d n i 'a: hých i krátkých y. .Čechách.a v severozápadní 'Zášti středomoravských lézat i > ležäťi > ležeti, ľežaľi > ľežäľi > leželi, slyšaťi > slyšali > slyšeti, siyšaľi > slyšäľi > slyšeli, jav'iťi > jäv'iťi >

i (hanáckých) nářečí (na Litovelsku a Zábřežsku). Na ostatních částech ./CT(|| středojmoxavského území není provedena v krátkých slabikách konco-

z eman e > ťem'an'é > zemené, Jan'e > Jän'e > Jěne, dušam'i >f vých; Srov. noža, naša kaša. lýkä se to jen pův. a. Za ä (< e) je tu ě, dusám i> dušemi, casa > čäšä > čiešě, (sm'áfi s'ä > ) sm'äťi say: s r o v . stfsdomor.pjet.pamňet; hřibje, te. V nářečích východomoravských smieti se, (smW >) sm'äľi > smieli sě, (pr'áťeľ >)pr'äťeľ > přietél (moravskoslovenských) a slezskomoravských (MskÝCh) tiení provedena

b) za původní a: I p ř e h l á s k a .fl > ě Vf.slabikách-krátkých", srov. jasle, jastřáb (// jastřýb), pat > pet.sv'aťiťi > světiti, s'äďeš > sědeš (ale sadu > sadu),sčäst\[ zjaviť, noža, naša kasaná. Zapův.a(< f)je tu však rovněž ě, srov. valaš. > scestie (ale scastný), ťahn'eš > nehneš (ale táhnu); patří sem i dos, m<ekkv, p'eknv. pam'eť. v'ec, p'et. těšky, las. mjeky, pjekny, svjec'ic', klady pekný, měkký, diek, vzniklé z ä zachovaného před k (viz výše): pamjec' c'ešky dťekovaď, ščeťďi; výjimkou je tu koncové ä. které Původní 'a před k se však nepřehlasovalo, srov. jako. [ p ř e š l o n a v ě t š i n ě u z e m i v ^ s r o v . valaš. hfýb'a, kuřa, fa, sa, hledá.

Poznámka. Pravidlo stanovené Trávníčkem, že přehláska nastavit y slabikách dlouhých je přehláska ve východomoravských dialektech mezi dvěma měkkými konsonanty a na konci slova po měkkém kons» í (stejně jako i v dialektech středomoravských) provedena, a to jak v pří-nantu,platí jen o první fázi přehlásky (tj. o změně 'a > ä), a to jen na\ p a d e c h Za pův. nosové e, tak i v pův. skupinách ěja, bja: srov. valaš. uzemí Cech a na přilehlých úsecích Moravy. Na tomto území byla, jaksi uv'íznúť, zapřýhať, svha, vzvt, srn 'iťsa. zehřýť, kuřý. rybí, do želé. do obilé zdá, větší asimilovanost vokálů a konsonantů. V pozici mezi dvěma t a t d , n ebo laš" opav" oz'ibe (ožybe), uvízne, kuřytko (zip. op.), hřybitko konsonanty byla tato asimilovanost opět větší než v koncové pozici! (zap. op.),kuřvt,hřvbit (gen. plur..záp. op.), smilise, zas'ili,přyhřyliatd. Proto směrem k východu ubývá přehlásky nejdříve v slabikách konrof Koncové ä (< e) však dalo na většině území 'á (jako koncové ä krátké),

64 65

srov. val. oňi sedá, ležá, křyčá, ale oňi sedž'y, lež'y, kryč'y (jihozápad okraj Opavska), oňi křyčie, kup'ie (Bránice na sever od Opavy). N okrajovém úseku ostravském dlouhé ä splývá s 'á ve všech pozicícb| přehláska se tu tedy neprovedla, srov. smjal se, zas'al, vylál, zachvjá\ oz'ahe, uvjazňe atd. Je tu tedy obdobná situace jako ve slovenštin

Východomoravské doklady typu m'ekký,p'ekný, ťešký, ale jasle, noh atd. ukazují, že tu došlo k přehlásce ä > ě, nenastalo tu však předl cházející splynutí 'a s ä. Přehláska v dlouhých je pak dokladem toho Í že skupiny ěja, bja se stáhly v ä a toto ä se pak vyvíjelo shodně su z nosového e (přehlasovalo se a dále změnilo v /). Je tu obdobný vývo jako v některých přilehlých úsecích západoslovenského území.

Příčiny přehlásky. Gebauer se domníval, že n^česfeourprehlásia měla vliv německá přehláska, srov. chraft — chrefti, gast — gesti (no vonem. Kräfte, Uaste). Beer a Trávniček tento vliv pravém odmítli První fáze přehlásky, totiž změna 'a > 'ä, odpovídá plně praslovanským asimilačním tendencím v rámci slabiky (srov. praslov. přehlásky 'o > \ h > 'b). Druhá a základní fáze pak nemá s německou přehláskou nic

společného, jde tu o změnu a > ě, nikoliv a > ě (> ä) jako v nemeckí změně; rovněž podmínkyjsou různé. Příčinou změny ä > ě byla tendencí odstranit foném ä z hláskového systému, jak ukázal Komárek, vycházeje tu z názorů Trubeckého. Existence měkkostní korelace u samohlásek (i—u, e— o, ä —a) byla totiž v rozporu s rozvojem měkkostní korelace souhláskové, při níž bývá oslaben protiklad mezi předními a zadními samohláskami, a to zejména u samohlásek nejotevřenějších. Nadto byl foném ä fonologicky málo využit, což je věc velmi závažná; jeho fonfc logickou samostatnost opíráme vlastně jen o pozici před k, svov.jah a jäk (jekb). Všude jinde by ho bylo možno interpretovat jako přední, variantu fonému a, totiž jako 'a (i když výslovnost byla a). Dále tu ne-pochybně působila i tendence po vhodném začlenění fonému e do celého systému. Oba fonémy (ä i ě) spolu splývají a dostávají se na místo, kteří \ zaujímala předtím přední varianta fonému e, totiž 'e (o tom viz dále), Tento proces nastal na celém území našeho jazyka s výjimkou okrajového úseku na Ostravsku (tam ä splynulo s 'á). Na východnějších územícl však nenastala první fáze přehlásky, tj. splynutí 'a s 'ä, jak jsme uvedi výše, proto se tu přehlasuje jen ä z nosového e a ä vzniklé stahováním kdežto 'a zůstává nepře hlasováno, srov. např. takové doklady jako valá

66

jastříb ,,jestřáb" (< jastrebb), opavské kuřytko, hřybit, a dokonce i řysa (< resa\ o délce tu svědčí stč. řása), kromě běžných dokladů, jako val. m'ekký, p'ekný, smíli sa atd.

^ ^ § k a zasáhla významného tvarosloví. Způsobila oddálení raěk-kých typů.od. typu tvrdých, srov. ^ujě ^voújena^oráčě proti chlapa, moře, znamenie proti okna, dušemi proti ženami, sázieš proti děláš atd., a p^^^^aj^flexivní;charakter^štiny.

Do jmenných a slovesných paradigmat pak vnesla alternaci (střídání) M — ě, srov. čas — lok. sg. v čěsě, nom. plur. čěsi; řád— řiedě; kuře— kuřata; zemené — zeman(óv); třasu — třeseš, táhnu — tiehneš\ ležal ~ leželi, vzal — vzěli atd.

Samohláskové alternace vzniklé přehláskou se ve XIV. století ještě pravidelně zachovávaly, později docházelo k vyrovnávání; místo v řiedě vzniklo Í; řádě, místo zemené zemane, místo o světlem Václave — o svatém Václave atd. Alternace ležal—leželi se vyrovnala na ležel — leželi,

přál — přieli na přál—přáli, pod. též smál — smieli a vzal—vzěli na smál — smáli a vzal — vzali. Směr vyrovnávání ovšem nebyl ve všech nářečích vždy stejný, srov. nářeč. smíl, přil, chod. vzel, zacel atd. Někdy došlo k diferenciaci významové. Z pův. táhnu — tiehneš vznikly dublety táhnujl tíhnu; pod. z vázati — vieže vzniklo váže/víže se (arch.). Dnešní úzus se ustálil v podstatě v XVI. stol.

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd. Praha 1963, s. 9 2 - 1 2 1 ; TRÁVNÍČEK, F. : Historická mluvnice československá. Praha 1935, s. 7 1 - 7 5 , 7 8 - 8 2 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1962, s. 6 2 - 6 6 ; LAMPRECHT, A.: Vývoj hláskového systému českého národního jazyka se zvláštním zřetelem k nářečím na Moravě a ve Slezsku. SaS, 17, 1956, s. 67n.; UTĚŠENÝ, S.: Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Praha 1960, s. 90n.; STANISLAV, J.; Dejiny slovenského jazyka I. Bratislava 1958. s. 363-365 ; ROSPOND, S.: Wybrane zagadnienia glosowni staroezeskiej. SWTN 1960, s. 34-39 .

2. Fonologicky systém po provedení přehlásky 'a > ě

Po provedení přehlásky 'a > ě (vlastně ä > ě) a započetí změny ť > ř (o ní viz dále) dochází v češtině k depälätäližäči slabik p'e, b'e, m'e, s'e, z'e, c'ťľ a na většině území i t'e, ďe, n'e, srov. peče, mete, veze, sedí, zelený, vajce, nebudete (o tom viz rovněž podrobněji dále). Tím se rjůvodní slabiky/? 'ě, b e, m 'ě, v 'ě, s 'ě, z e dostaly do korelace se slabikami

67

ÚŽÍ pe, be, me, ve, se, ze, ce, te, de, ne a pův. samostatný fonétii/ (úzké e sn se slabší prejotací) se stává po palatalizovaných hláskách přední varia! tou e-ovou. Protiklad pe—p'e, se — s'ě atd. lze tedy z fonologickéh hlediska hodnotit jako nový protiklad pe~p'c, se — s'e atd.; sroi dodnes na Valašsku nakope — na kop 'e {na kopě), hrabe — hrab'e, metl-meť (míti), vesta —nevesta atd. nebo na Ostravsku sedz'i — s'eáu z breze — na březe atd. Ponecháváme-li psaní ě v slabikách p 'ě, b'ě,\ třeba toto ě chápat jako přední variantu e-ovou podobně jako / v slabi kách/?7, b 7 za přední variantu /-ovou.

Fonematickou platnost ě by snad bylo možno uznat jen po sykavkácl tupých (č, š, ž a nově vzniklém ř) a p o / Domníváme se? že i opozic >. še — šě, že — že atd. by bylo možno chápat jako se — š 'e, že — ž 'e, i kdy \ i tu zůstáváme u psaní še — š'ě, že — ž'ě. Střídání sadu — sedeš (v běžní; transkripci sadu — sědes) by pak odpovídalo i žasnu — ž'esneš (v běžní transkripci žasnu — zesneš). Tento pohled nám umožňuje z jednotného hlediska postihnout další změny ve fonologickérn systému.

P o z n á m k a . Není vyloučeno, že počátky depalatalizace před e jsou v některých pozicích starší než dokončení přehlásky 'a > ě. Depalatalh zace se totiž mohla začít projevovat již po provedení první fáze přehlásky,. totiž po přesunu 'a > 'ä, z'em'a > z'em'ä. Tím si vysvětlíme, že Äst mění v ě, nikoliv v e. Dokončení procesu je ovšem nutno klást až pot započetí změny r ' > ř (neboť i ť e dává re).

Graficky si můžeme znázornit první přesuny v samohláskách středo vých takto:

Celý samohláskový systém si můžeme na rozhraní XIII. a XIV. století představit takto:

zjednodušeně takto: J

Y/v u/u fě/e 'o/o

a

V něm pak došlo k přesunům v samohláskách vysokých a středových. Ve východnějších oblastech našeho jazykového území, kde nedošlo

k splynutí 'a s ä (a přehlasovalo se tedy jen ä), je však systém tento:

>y.v u/u 'ě/e o/o

a/a

Tím dostáváme systém, v němž ě se začleňuje do systému jako přední varianta e-ovä (neboť původní přední 'e splynulo v důsledku depalataj lizace s e).

68

Přední varianty zadních vokálů tu mají zadnější artikulaci (o čemž svědčí právě zachování a, jeho nesplynutí s ä)* celý systém je vyrovnanější, a nedochází vněm proto k těm změnám jako na území západnejším.

LITERATURA. LAMPRECHT. A.: Nový pohled na měkkostní korelaci ve staré češtině. In: SPFFBU. A 12, 1964. s. 97; LAMPRECHT. A.: Ještě k měkkostní korelaci a ke ztrátě jotace ve staré češtině. In: SPFFBU. A 13, 1965, s. 9 7 - 9 8 .

69

3. Změny v samohláskách vysokých a středových

a) s^iésk^w^^^ ^ Ve vysokých hláskách byly, jak jsme viděli, tyto čtyři varianty dvoi

základních fonémů:

tis'úc > tisíc všudy > všidy

mažú > maží dělajúci > dělající

Ve 2. čtvrtině XIV. století se objevuji první doklady na / místo '« Přední varianta w-ová začíná splývat s přední variantou /-ovou. Dokladi \ během XIV. století přibývá, takže v poslední čtvrtině XIV. století) již přehláska provedena.

Postup změny byl asi tento: 'u > 'ü > 'i, například juž > juž > jií, ľud > ľud > lid. Nastala při ní delabializace předního 'u. Mění každé 'u bez ohledu na následující souhlásku. Další příklady změn (bez uvádění středního stupně):

bruch > břich dušu > duši c'ut > cit vóňu > vóňi c'úditi > cíditi zem 'u > zemi c'ú tit i > cítiti paňú > paní c 'uzí > cizí oráČu > oráči čeľusť > čelist moru > moři čúti > čiti kost 'ú > kostí (7. sg.) juh > jih dušú > duší Juří > Jiří ju > jí jutro > jitro kryju > kryji kľúč > klíč dělaju > dělají (t os. sg.) kožuch> kožich sázěju > sázejí (1 os. sg.) ľúbati > líbati prosu > pros i pľúce > plíce choz 'u > c ho z i (1. os. sg.) řújen > říjen kryjú > &07' ščúr > ščir delajú > dělají

70

Přehláska se provedla i u sloves na -ovati, například prac'uješ > praciješ, kraľuješ > králiješ atd. Tyto tvary byly však v XV. století odstraněny vlivem sloves s tvrdou souhláskou, takže opět bylo pracuješ, bojuješ zlá. Podobně byla odistranraa^přehláska i v slovech-uířr/>\ stměti; všidy dalo opět všug[y podle tudy a šuměti je slovo zvukomalebné;,rovněž u jiných zvukomalebných slov přehlástenenastala, srov. šustěti, ťukati, kňučeti atd. Není rovněž v několika slovech jiných, napr.*ocún, cudný, (1/ cíditf), kloudný (// klidný), což vysvětlíme jejich jistou izolovaností, řidším výskytem a snad i odchylným vývojem nářečním.

Chronologie a územní rozsah. Jak bylo již řečeno, provádí se přehláska ve druhé až třetí čtvrtině XIV. století, ßftsledne §!ľ však vyskytuje pouze v českách,nářečích. V přechodném nářečí moravsko-českém něřii v slabikách koncdVých (oráčů, dušu, kosťou), ve*«tředo-moravskycn (Hanáckých) MTéčích není v podstatě provedenajmi v slabi-ká^KS?&ných, srov. han.ybí (< ju~), břgch, čgclhčoi^lcožôck klgčka, klgdit se, ščgkat, ščgřet se, códit, čóhat, lóbat,plóca // plica, ořócené, ščór, místy i klóč. Jsou sice i četné doklady s přehláskou, např. cezi, ledi, ciťit II céťit, klič. Ubit se, Ježiš, ty se však dají většinou vysvětlit vlivem kulturního jazyka. Zdá se však, že dlouhé 'ú po / se přehlasovalo, srov. ďelaji (< dělají < dělaju), a snad místy i '« po /', srov. plica, libit se, klič. Bylo by to v souladu s tendencemi v jiných jazycích po týchž hláskách. V nářečích*v^chodomoravských (moravskoslovenských) a slezskomo-ravslí^^(lašských) se přehláska neprovedla, srov. bruch, čuch, kožuch, plúca, lúbat atd. Případy jako cit, cizí, líbit se jsou zřejmě ze spisovného jazyka; stejně tak se dostala slova cit, Ježiš, tisíc do slovenštiny z jazyka biblického, tedy ze spisovné češtiny. Splynula tedy ve východnějších nářečích přední varianta 'u s u.

Příčiny změny a j ej í průběh. Uvedli jsme již, že podstatou změny je delabializace pův. zaokrouhlené přední varianty u-ové, tedy 'u > 'ü > 7. Je třeba, abychom si nyní všimli i grafiky památek z doby, kdy se změna prováděla. Vyskytuje se tu hojně psaní iu, yu9 např. wffiü, wieciü, duflyu, otczyu, dyekuyiu, v morzyu,fpafytelyu, rziugiucz, brzyuch. Bylo by možno toto iu, yu interperetovat podle Gebauera jako iu ve sho-

71

dě s jeho pojetím ye, ie jako ie (ě). Priraďovali bychom pak přechodo složky mezi palatálním konsonantem a vokálem k vokálům. Pak by pře hláska nastávala po palatálním / a šlo by o asimilaci ü k tomuto tedy zem'u > zem'iu > zem'iü > zem'i. Šachmatov vysvětluje psaní iu, yu jako označení ü. S ním se ztotožňuje Komárek a má za to, přehláska nastala v důsledku zrušení měkkostní korelace. Přední ü se tak dostalo do pozice po tvrdé, což nebylo v souladu s jeho předn' artikulací, a došlo proto k delabializaci, srov. zem'u > žemli > zeni (depalatalizovaná podoba) > zemi. Soudíme rovněž, že přehláska 'u > I; (stejnějakoi 'o > 'e) má vztah ke ztrátě měkkostní korelace, neboť poje jím provedení se zmenšil počet slabičných párů, v nichž se protiklad pala talizovaná —nepalatální mohl realizovat. Za vlastní příčinu však pokládáme nikoli depalatalizaci, nýbrž právě palatalizovanost předcházejícího konsonantu, která měla vliv na přední charakter vokálu, tedy zem u > zem'i (s měkkým m'!).Možné přechodové složky (zem'lii) však počítáme v souladu s celým souhláskovým systémem ve XIV. stol. k předcháze jícímu konsonantu; jde tu o realizaci palatalizovaného konsonanťu před zadním vokálem, srov. dodnes p'ekňe, ale pn-atro (valaš.). Psaní duffy% otczyu, brzyuch atd. bychom pak přesně přepsali jako duš'u, otc'u, b ľud (s graficky vyznačeným palatalizovaným konsonantem). Pro naše pojeíí přehlásky 'u > 'i svědčí i ta okolnost, že se provedla i tam, kde konso nanty zůstaly dlouho palatalizovány (jižní Čechy), dále pak obdobní tendence v jiných slovanských jazycích (srov. luž. bľudo > blido) i paralelní změna 'o > 'ě(d,ěďic'ov'i> ďeďic'ev'i; depalatalizované ďeďicoú by totiž muselo dát ďeďicevi).

Na Moravě, kde výslovnost 'u neměla tak výrazně přední charakter jako v Čechách [w], splynulo přední 'u po depalatalizaci konsonantu sei svou zadní variantou. Pokud náběh k přehlásce byl, můžeme ho pozorovat u dlouhého u po patalále / (srov. han. dělají) a v adjektivech typ« boží, rybí, u nichž patrně působil i celý morfologický systém.

Schematicky si můžeme vývoj ve vysokých hláskách znázornit takto y ^ u

na Moravě

72

/ / / / / / /

/ / / /

Ir K

v Čechách

Odchylný vývoj na Moravě souvisí s tím, že tu není přehlasováno ani 'a (na východní Moravě vůbec, na ostatní v slabikách koncových), jak bylo poznamenáno výše. Nebyla tu tedy taková asimilace vokálů a konsonantu jako na západnejším území.

LITERATURA. GEBAUER. J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd. Praha 1963. s. 266 — 278; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha 1935, s. 8 6 - 8 8 : KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1963, s. 115-116: KOMÁREK, M.: Zur Entwicklung des tschechischen Vokalsystems. Zeitschrift für Slawistik. I, 1956, 4, s. 25n.; LAMPRECHT, A.: Sur ledéveloppe-ment et la perte de la correlation de mouillure en ancien tchěque. In: Travaux Iinguistiques de Prague. 1. 1961. s. 119-120; LAMPRECHT, A.: Nový pohled na měkkostní korelaci ve staré češtině. In: SPFFBU, A 12, 1964, s. 100: ROSPOND, S.: Wybrane zagadnienia glosowni staroczeskiej. SWTN 1960, s. 41.

Podobně jako se ve vysokých hláskách přehlasovalo 'u > 7, došlo ve XIV. století ve středových hláskách k přehlásce o > 'ě v těch poměrně nečetných pozicích^v-nichř se1 "*&po měkké vyskytovalo. Byly to vesměs přípáSý vzniklé morfologickou analogií, například kone. -ovi, -ové, ~óv, -óm, -oma v deklinaci měkkých typů maskulin a neuter a v příponě -óv a -ovy u adjektiv a -ova- u sloves. Praslovanština ve všech těchto případech měla e (vzniklé praslovanskou přehláskou 'o > 'e).

Ve XIV. století se místo tohoto o, vzniklého morfologickou analogií podle tvrdých typů, objevuje psaní ie,ye, srov. o diediczyewi, gieziuffiem, czieffarziewi, zlodiegiema, leycherziewe, dfftiewe, mieffiecziew, nyem-czyem, zlodiegiem, frydczyem, ukrziziewali, bicziewali, sto kygiewych ran atd. Obvykle se tato slova transkribují dědicěvi, Ježúšěvi, eiesařěvi atd. Podle našeho pojetí fonologického systému jde o přehlásku 'o > e po palatalizováných hláskách.

Postup změny byl asi tento: 'o >"ö >-'#. Šlo by tu tedv rovněž o delabializaci přední varianty zadního vokálu a o splynuli s přední variantou e-ovou.

Přehláska 'o > 'ě byla patrně úŽerBně omezena a ani do spisovného jazfřS^zFSffflííproniklar Její výsledky byly odstraněny vznikem nových a^lepsfeýehrtvarů. Přehlasované tvary se držely jen v dativu u neuter, srov. nč. mořím (< mořiem < mořom) a u subst. kůň, srov. koním.

73

Tu nepochybně byly podepřeny gen. tvary moří, koní, shodujícími se| s typem duše.

Přehláskou 'o > 'ě byla v jádru našeho území u středových hlásek! ' odstraněna přední varianta o-ová. Na ostatním území tato variantaj splývá s o (pod. jako 'u s u).

Po provedení přehlásek 'u >4'i a 'o > 'ě vzniká tento samohláskový systém:

Á\ ' Vy u

'ěfe o a

Jeho další osudy souvisí s vývojem měkkostní korelace souhláskové. Poznámka. Kdybychom ovšem vycházeli z předpokladu, že met

kostní korelace zanikla již okolo r. 1300 a že v době přehlásek již neexi-stovala, museli bychom počítat s dočasnou fonologizací ü (tj. 'u) a i (tj. 'o). Přitom by ü a ö musely být prejotovány, neboť jinak bychom nevysvětlili, proč předpokládané depalatalizované dědicovi nedáví dědicevi (jak by při depalatalizaci mělo být), nýbrž dědicem (podle nás -c'ev'í). Vraceli bychom se tak vlastně ke Gebauerovým prejotovanýrc vokálům.

Systém by pak vypadal takto (viz schéma na str. 75 vlevo nahoře)

Po provedení přehlásek by pak vznikl tento systém (viz schéma na k

str. 75 vpravo dole): Domníváme se však, že naše předcházející (i následující) výklady

vycházející z měkkostní korelace v době našich přehlásek vystihuj dobře podstatu změn.

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd Praha 1963, s. 236-240; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Prahl 1935, s. 85; ŠMILAUER, V.: Staročeská přehláska o > é. ČMF, 33, 1950, s. 71; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1963. s. 116ai 118; LAMPRECHT, A.: Sur le développement et la perte de la correlation de mouillut en ancien tchéque. In: Travaux linguistiques de Prague, /, 1961. s. 119-120

74

u před přehláskami

po přehláskách

75

4. y^vojslabikotvorných likvid (r, I sonans) »aw v*1- tyjrrTT^'"^-*

Pračeské r sonans je střídnicí za praslovanské tvrdé i měkké ľ sonansl srov. krk, hrdlo, hrdý, hrb (příklady na pův. tvrdé br);prst, srdce, vrbal zrcadlo, zrno (příklady na pův. měkké V). Pračeské / sonans pak jel za původní měkké bl po retnicích, srov. mlčati, plný, plsť, vln^ vlhký, vlk atd.

Za pračeské^f ídfiatíinyxcié, srov. Mftffltfglk, chlm, since, a ztvrdlé srov. čln, žltý, žič, dlhý, se sice v nejstarší době vyskytuje ještě / sonansl ^pMWdffiní lokálem {Svatopluk i Svatopulk, Chulmec i Chlumec), zdá se však, že již před XlII. stoletím se místo spojení slabikotvorné likvidy s průvodním vokálem ustaluje^slabika/u,,«rov. mluviti>JiluJf> Chlum slunce, člun, žlutý, žluč, dlúhý, stlúp, tlúci; tato chronologie ne^feťWšak pr©*vý0hrfä'nT Moravu.

U r sonans a / sonans jsou rovněž ve staré češtině prSVodnr>vofeély,| které mohou stát buď před^sonantoužn^bu^rSní; nejčastěji tu bývá/rl

„.>T;ri/r3;^nBbOrrir';^í.//V^. srov. Birdo, Brido. sirdce, sridce, Pilzen, Plizm\ vilk, vlik, napylni, naplyn ,,naplň" atd. I

Řidčeji se vyskytují ve staré češtině jiné průvodní hlásky, srov, zamerzla, velna, stverditi, vurba, zamulčeno.

V slabikách čr, žr proniká vedle ir, např. čirvenost, velmi brzy et. První doklady jsou již z XII. století, dále z XIIL století a přibývající; ve století XIV., srov. čert, černý, ščerbina, žernov. IS4&me tedy od XIY.; století v těchto skupinách místo r sonans spojení er, srov. ještě červeni \ červ, čerpati, Čermák, žerď.

Odstraněním tvrdého / sonans v důsledku změny / na lu byla u slabiko • tvorných souhlásek ?©dstraněna-měkkostní korelace a zůstal jen vztal '*. dlouhých a krátkých, srov. příklady dlouhých jako Ůci, roztrhal, nakh,; mil a snad i třnie, vlče atp. Tím seTtyto slabikotvorné likvidy ještě vifl \ sblížily se samohláskami.

S i t u a c e v n á ř e č í c h . V našich„okrajovýGhnářeěú:h se dodnes výsky-f tuje místo slabičné likvidy spojení irt~yrr srov. jihočeské sirp^{s^) \ stimad, umilec < urftfflďc, severočeské terhať, per se ť, berlička atp. Nej \ blíže staročeskému stavu je situace v lašských nářečích na Ostravsku, srov. kyrk j j krk, hyrňec // hrnca, kyrpce // krpce. Na okrajích lašského í území je tomu tak i u /, srov. pylno, vyjna; jinde je za / yl, srov. pyinj,

76

vylna. Za pův. tvrdé / sonans je po měkkých zubnicíchv laštině dílem ul, srov. žulč, žulty, dílem u, srov. čun\ obdobná je situace v severní části východomoravských nářečí. Na větší části východomoravských:nářečí-je však jako okrajový archaismus zaehováno tvrdé-/sonans, a to krátké i dlouhé, srov. dlhýrtistý\ žltý, stlp, dct\ obdobně se vedle krátkého / sonans shodného s ostatními nářečími vyskytuje i dlouhé, srov. vlk a vlča, klzat. Na témž území je zachován o s o n a n s v případech žrd\ črpák, ščrbák, žma, ščrkjjštrk, ale vždy jen černý a červený. Vyskytuje se tu i dlouhé f sonans, srov. vrbí, vršek. Obdobný stav jako na východní Moravě je i na Slovensku; nerozlišuje se tam však měkké a tvrdé / sonans, srov. vlk, žitý, víča i t leť.

LITERATURA. GEBAUER. J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd. Praha 1963, s. 287-300 ; TRÁVNÍČEK. F.: Historická mluvnice československá. Praha 1935, s. 111-115; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1962, s. 6 0 - 6 2 , 8 2 , 9 7 - 1 0 1 ; HAVRÁNEK, B.: Nářečí česká. In: Československá jazykověda III - Jazyk. Praha 1934, s. 117n., 145, 190n.. 208.

5. Nové /*, / sonans a vývoj pobočných slabik

Po zániku jerů vznikly tzv. pobočné slabiky z neslabičných sonant, srov. bratrb > bratr, knve > krve, vedlh > vedl, myslb > mysl. Uvedená slova se vyslovovala jednoslabičně (jako v ruštině myslb, žiznb), ovšem s vedlejším vrcholem zvučnosti na neslabičné sonantě. Jednoslabičnou výslovnost nám dosvědčují staročeské pravidelné verše (a slovanské jazyky jako ruština a polština, srov. i polské-wiatr). Vedlejší vrchol zvučnosti byl předpokladem dalšího vývoje. Pobočná ..slabika-se ^^i íak^PJ^ě. .s labičnou, srov. krve, bratr, mysl, nebo zanikla, srov. sedíka > selka, tkadlec > tkalce, zrcadlko > zrcátko.

Kromě /*, / se v pobočných slabikách vyskytovaly ještě y, m, n, srov. jmám, sedm, bázn.

Ve staré češtině byly čtyři typy pobočných slabik: 1. Jedinečná souhláska je na počátku slova: rty, rváti, lháti, lpieti,

lstivý, jsem, jmám, jhra, jdu, jho, mdlý. Tu se ve většině případů pobočná slabika dochovala do nové češtiny. V proudu řeči se však při-

77

klaněla k předcházejícímu slovu; je to patrné i v staročeské graficef srov. yaysem „já jsem". V některých případech počáteční/zaniklo, srof jmám > mám,jhra > hrajho > ho, hovorové du, deš; ve východnějšícl nářečích někdy dává j > /, srov. idu, ideš, sloven, ihrisko. Objevují i vkladné hlásky, srov. staročeské listivě, nebo metateze hlásek, srov i lžička > žlička atp.

2. Likvida je na druhém místě ve slově: krve, trvati, slza, plvati, hltati? kinu. Staročeské verše jednak dosvědčují výslovnost o slabiku krát! l (proti výslovnosti dnešní), jednak ukazují přechod v plné slabiky! V nové češtině jsou všude plné slabiky (někdy ovšem s vkladnou samo hláskou, srov. nář. sluza, kylnut).

3. Likvida je uvnitř slova: sedlka, jablko, ikadlcě, zrcadlko, bidlh-řemeslník, spravedlnost, bratrský, stfiebrný. Tento typ pobočných slabil se ve XIV. století ještě většinou zachovává. Odstraňuje se později bud tím, že se skupina zjednodušuje, např. selka, tkalce, zrcátko, lid.japko, řemesňík, nebo se objevují vkladné vokály, srov. bidélko, jadérko, másel \ nik, jaterní, nebo vzniká slabikotvorné r, řidčeji i /, srov. opatrný stříbrný, bratrský, řemeslníkt jablko, spravedlnost, nář. sedlka ap.

4. Likvida je na konci slova: bratr, vietr, mysl, vedl, řekl; gen. pluti modi, sestrjadr; sedm; bázn, básn atp. Tento typ ve staré češtině (XIV \ století) ustupuje. Nominativy bratr, vítr, mysl se během vývoje stah | dvojslabičnými; genitivy téhož typu mají nyní vkladné e, srov. moS^ sester, jader, bidel, mýdel; stejně tak mají vkladné e slova bázeň, básé r píseň (bázeň doloženo už v stč.), sedm má buď slabikotvorné m, nebe | vkladné u nebo y, srov. sedům, sedym (las.). Participia typu vedl maj* vývoj různý, a to: i:

a) / zaniká, srov. ved, nes, pek (v českých a v lašských nářečích); \ b) / se stává plně slabičným, srov. vedl, nesl, mohl (na větší část -

Moravy); c) objevuje se vkladný vokál, srov. nesil, neslu (doznívající jev v mo >,

ravskočeských nářečích), nesel, nesel, nésél(rv& nejvýchodnějších okrajíci východomoravských nářečí a v západní slovenštině); srov. i slovenskí; niesol, viedol. Uvedené změny pobočných slabik přesahují sice ze XIII, století do století následujících, probíráme je však pro jednotnost již ní • tomto miste. i

78

LITERATURA. TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha 1935, s. 115, 226-230; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1962, s. 126-130; HÁLA, B.: Slabika, její podstata a vývoj. Praha 1956, s. 59n.

^-Staročeská kvantita

Staročeská kvantita je výslednicí vývoje praslovanské i pračeské kvantity. Jak jsme uvedli již dříve, došlo ke konci praslovanského období ke kraceni^uyjKine-cÜQu^ zdloužení. krat^ kých-samelilásek pod novoakutovou intonací.

aočeské dlouhé samohlásky jsou tedy zkracováním starých délek: slovech dvojslabičných před přízvukem, např. tráva, chvála,

, , .,. m. — lúka, víno, líce, triešti;

b) v slovech původně dvojslabičných s intonací raženou, např. krávaf sláma, jáma, viera, miera, máslo, dielo, hrách, dým, málo, stár, míle, krýti, dáti, náš, nášě, naši;

c) v slovech původně trojslabičných před vnitřní prízvučnou krátkou Samohláskou, srov. úň'oba, zákon, lúpež, výbor; ^z.y-eflexem nových délek vzniklých pod intonací novoakutovou (nefro náhradním dloužením po zániku jerů):

a) v gen. plur. nôh, slov, hôr, vôd, zém, dúš, strán, vrat, hláv; b) v dativu a lokálu plur. ženám, ženách, rybách; c) v nom. sg. bóh, dvór, stál, vóz, nóž, sól, post, mój, bieh, múž, zajiec,

rněsiec, koláč; d) v participiích; mohl, rostl, nesl, vedl, šél; e) při odvozování: kôstka, slovko, hlávka, svátek, pátek, hlásek; í) při tvoření sufixem -ie: lístie, prútie, dúbie; g) při tvoření sufixem -ja: kóžě, voně, vole, sviecě; h) v složených adjektivech: devátý, desátý, skúpý, múdrý; i) v slovesných tvarech: môžeš, môže atd., kóleš, píšeš, viežeš, tiehneš,

mlátíš atp.; 3iyrýsledkem stahování: dobrý, dobrá, dobré, státi, děláš, dělá, umieš, <c atd.

* / , •

A.i f

# í £>/;•' *

79

Na rozdíl od nové češtiny měla stará čeština ve větší míře délkpíceslabičných mohlo být zpočátku kolísání, které se v jádru území brzy u dvojslabičných substantiv ženského rodu, ať už šlo o délku přefustálilo ve prospěch prízvuku na první slabice. Na okrajích mohlo původním přízvukem, srov. řieka, síiena, zima, nebo o délku přízvučnoí kolísání trvat déle, jak o tom svědčí dodnes stav na severovýchodním srov. ryba, kniha, klétva. Dále měly délku jmenné tvary adjektiv, naplúseku východomoravských nářečí i intonační jevy v jihočeských návrat;, stár, mál, mil & adverbia míle, tiše atp. Stejně tak se zachovávalfíečích. V laštině pak se toto kolísání upravilo nakonec ve prospěch délka v gen. plur., např.: dúš, strán, huor (jak uvedeno výše). Rovnipřízvuku na předposlední slabice a s jeho definitivním ustálením a zesí-zájmeno náš, nášě, naše mělo v nom. a akuz. všech rodů a čísel délku Šením je možno spojovat i ztrátu kvantity v laštině. Ta nastala patrně Dloužila se hojně i počáteční samohláska po předložce, srov. v oá ,-üa rozhraní XVI. a XVII. století. k apoštolom atp. Naopak docházelo k pravidelnějšímu krácení v insti--v• V_centru našeho.úzerni byl přízvuk-UStiJen podle všeho již ve XII. sg., srov. trúba — trubú, hrôza — hrozú, lúka— luků, a v gen. plur [století. (Můžeme tak usuzovat na základě rozboru nejstarších veršova-čiešě—čěš, sviece — svěc. Krátily se rovněž důsledněji trojslabiční iných skladeb, které by ustálení posunuly do XIII. století, a dále na infinitivy, srov. býti — dobyti, biti — zabiti, dáti — vydati. [základě rozboru rytmických klauzulí v Kosmově kronice, podle nichž

Víceslabičná slovesná substantiva mohla mít jen dvě délky, srouceská vlastní jména měla již ve XII. století prízvuk na první slabice.) dívanie, hádanie, nadánie, prikázanie. I

\ LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd. LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. \ # P r a h a 1963, s. 573-585 ; TRÁVNÍČEK, F. : Historická mluvnice československá. Praha

Praha 1963, s. 591-610; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československí1935' s- 243-246; JAKOBSON, R.: Staročešskije stichotvorenija. Slávia, 3, 1924, Praha 1935, s. 252-270 ; KOMÁREK, ML: Historická mluvnice česká I, Hláskoslols* 2 7 4 n , ; H A V R ^ N E K , B.: Nářečí česká. In: Československá jazykověda III - Jazyk. 2. vyd. Praha 1962, s. 8 2 - 8 6 ; VORÁČ, J.: Česká nářečí jihozápadní I. Praha l95 |P r a h a 1934, s. 1 1 5 - 116; HORÁLEK, K.: Rozbor verše a staročeský přizvuk. SaS,S,1942, s. 28n. ; UTĚŠENÝ, S.: Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Praha M> 5 7 n - KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I. Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1963, s 56 — 89. I s ' 71-72; LIEWEHR, F . : Zur Betonung der tschechischen Eigennamen in der Chronica

Boemorum des Cosmas von Prag. Wissenschaftliche Zeitschrift der Ernst-Moritz-Arndt--Universität Greifswald, 11, 1962, s. 351 - 3 5 4 .

7. Staročeský prízvuk

Původní pjgsbyajäd^^ a pohyblivý. V nové češtin pak máme přÍ2Viik„na.sj^bioepxyní, v lašských nářečích většinou nasi bice předposlední. Na severním úseku východomoravských nářečí při zv.± v trojslabičných slovech kolísá, ve slovech dvojslabičných je první a tím zároveň i na předposlední slabice. V jihočeských nářečích] sice přizvuk na slabice první, ale melodický vrchol je na slabice pře poslední.

Je otázka, jakým způsobem se přizvuk ustaloval, zda se nejdřív ustálil na slabice předposlední a potom přešel na slabiku první, nebo se nejdříve ustálil na slabice první a později se přesunul v laštině slabiku předposlední. Jisto je jen to, že v slovech dvojslabičných ustálil na celém území na první a tím i na předposlední slabice. V slove

VÝVOJ SOUHLÁSKOVÉHO SYSTÉMU OD KONCE X. STOLETÍ DO K O N C E STOLETÍ XIV.

Souhláskový systém se vyznačoval, jak jsme se již zmínili, rozvinutou měkkostní korelací. V důsledku předhistorických depalatalizací byl kvantitativní poměr jednotlivých fonémů sice změněn, sama korelace však nebyla dotčena, ba do jisté míry byla vzájemná vázanost tvrdých a měkkých fonémů vznikem neutralizační pozice (srov. star'ec, ale starce, mor'e, ale morsky) ještě posílena. Během dalšího vývoje však došlo ke změnám, které znamenají úplnou přestavbu souhláskového systému a zrušení měkko_s„tní korelace. Než k těmto změnám přistoupíme, všiřnnérríeTsizměny, která se systémem tísně souvisí, tj. změny g > y> h.

80 81

ch š

1. Změna g > y > h t ch rono log ie změny. V Kosmově kronice z počátku XII. století je aůsledně g (Dragomir, Spytignev). Stejně tak je g v jiných pramenech

Jak jsme si již pripomenuli, byla souhláska g v konsonantickémi KIL, a dokonce i v některých pramenech ze století XIII. Tradicí se stému poněkud izolována. Tvořila sice znělostní pár se souhláskou §>všem v latinských textech vyskytuje i později. První doklad na hlásku neměla však po změně dz' > z' k sobě příslušné závěrové souhlasí třenou je Bohuslaus z r. 1169, nejde-li ovšem o grafický jev cizí. Dokladů s nimiž by se střídala v morfologických tvarech, jako se k střídalo s c'i I Ir přibývá ve století XIII. Psané h v těchto dokladech ovšem nepo-Systémové postavení g je jasně zřejmé z tohoto srovnání: Miybně označuje y, neboť g nemohlo bezprostředně přejít v h. První fáze

změny tedy proběhla koncem XII. a na počátku XIII. století. Kdy ;pvšem přešlo zadopatrové y v hrtanové A, přesně nevíme, neboť obojí

žt jse označuje grafickým znakem A. Zdá se, že nejdříve došlo k poklesu A

ť v pozici mezi samohláskami, tedy noya > noha; šlo tu o asimilaci Poznámka. Foném ť jsme dali do závorky, poněvadž se nestři ^tikulačního místa (samohlásky se vyslovují chvěním hlasivek a A

s ch (ch se střídá totiž v západoslovanských jazycích v důsledku pras|y z n i k á r o v n ě ž t ř e n í m artikulačního proudu mezi sblíženými hlasivkami), vanské změny s' > š jen se š). V systému souhlásek má však s* uveden P lavení před souhláskami se výslovnost držela dosti dlouho, jak místo, jak o tom svědčí mimo jiné i analogické tvary typu Česih t o m s v ě d č í [ g r a f i k a v K a P i t u I n í m r u k o P l s e cestopisu Martina Ka-slovenštině a polštině. fbátníka (z doby okolo r. 1500); píše se tu leclmi, chlupi, chbitte místo

Zcela jasně patrná nesouměrnost dílčího systému podepřená i nesóíM™* MÚP*> hbitě' P s a n í ch d o k a z uJ e> ž e t u š l° ° h l á s k u b l í z k o u ch> rodostí morfologického střídání g-ť-ž (proti k - c' - č a ch - l t e d y o-ffHKJrWrTOstatnětdQÍties se vyskytuje^ jako, varianta A před vedla k tomu, že se g změnilo v příslušnou zadopatrovou hlásku tření 2 n ě l*m i souhláskami v případech teydyfßo^an ajako výsledek asimilace (úžinovou), tedy v y (znělé ch)'. Vznikl pak tento souměrný dílčí systélc/í / Í B T ^ ^ i " ^ ^ » « ^ ^

I nesnadná, a proto y někdy zanikalo, srov. Gr'ek > yřěk > Rek; podobne k ch y t Řehoř z Gťegoť a rqfie z lat. graphium; dále srov. lidJ^éJbet^řmlJíbě č š ž latd. Změna g > y > h se provedla ve všech případech, zasáhla slova

;

Idomácí i stará přejatá slova jako pohan < pogan (v mladších přejetích po změně g >yjek, srov. Markéta, purkrabí, nozdějipak se ^zachovává,

Zadopatrové y později přešlo v hrtanové A. Jeho postavení ve fonfsrov. uaí,~guma, Gustavu-generál)* Zdá se však, že v jedné pozici se logickém systému se však tím nezměnilo. Izměna g > y > A neprovedla nebo provedla jen částečně, a to ve skupení

Příklady změny: f z^ S v ě d č i i a by pro to ta okolnost, že také zdi se zachovalo, srov. stč.

noga > noya > noha drága > dráya > dráha gora > yora > hora glava > ylava > hlava togo > toyo > toho pogan > poyan > pohan

82

[roždžie (> roždié), Ždžár (> Ždár), Dráždžany (> Drážďany). Staro-• české kolísání mezh/fmezk, miezha/fmiezka, rózha j j rózka je dokladem toho, že ve skupině zg pronikla změna g > y jen částečně nebo někdy

i nepronikla vůbec, srov. např. mozg > mozk (mozku) j j mozek. Zacho-i váná skupina zg se po zániku g jako samostatného fonému ztotožnila se skupinou sk, z nářečních dokladů srov. např. prostějovské ml i ska < rn'izga. Ve východnějších nářečích se zg zachovalo beze změny, srov. např. slavkovsko-bučovické, přerovské, východomoravské a lašské

83

mizga, lašské a vychodomoravské mozg; srov. též slovenské moi% modzog a rázga. Obdobný vývoj ve skupinách zdi a zg vysvitne doli z hláskového systému:

(ždž) ch

Nejde tedy v slovech mizga, mozg a rázga o přejetí z polštiny net \ o vliv maďarštiny, nýbrž o domácí jev, vyplývající z vnitřních zákonitos \ hláskového vývoje.

Poznámka. V některých případech staročeského kolísání může o reflex praslovanského kolísání zgj/sk, např. v slovech vozhřivý//vo^ křivý, dřiezha//dřieska atp. Tento fakt se ovšem nijak nedotýká naše výkladu, že zg v slovech mozg, mizga, rázga je domácího původu (českél nebo slovenského).

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vjť [' Praha 1963, s. 456; TRÁVNÍČEK, F. : Historická mluvnice československá. Praha 1933 ;• s. 122-124, 126-127; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví 2. vyd. Praha 1962, s. 6 7 - 7 0 ; STANISLAV, J.: Dejiny slovenského jazyka I. Bratislav í 1958, s. 4 5 2 - 4 7 1 ; PAULINY, E.: Fonologický vývin slovenčiny. Bratislava 1961' s. 172—177; LAMPRECHT, A.: Vývoj hláskového systému českého národního jazyfc, se zvláštním zřetelem k nářečím na Moravě a ve Slezsku. SaS, 17, 1956, s. 74—75 KRAJČOVIČ, R.: Zmena g > y > h v západoslovanskej skupine. Slávia, 26, 195! i s. 341 — 357; KRAJČOVIČ, R.: Spoluhlásková skupina zg v slovenčine a češti« \ Slávia, 26, 1957, s. 514-516; ROSPOND, S.: Spirantyzacja g > h w jezyku staro Í czeskim. In: Studia linguistica in honorem Thaddei Lehr-Splawiňski. 1963, s. 489-491 i DÉCAUX, E.; Le passage de g á h et lagroupe zg. RÉS, 34, 1957. s. 46n.; PAULINY.E 't

'y.

K chronologii znelostnej neutralizácie v slovenčine a češtine. In: Studie ze slovaná |: jazykovědy. 1958, s. 7n.; KOMÁREK, M.: Ke změně g > y v slovanských jazycíd [!

In: Československá slavistika 1983. Praha 1983, s. 3 4 - 4 7 .

2. Asibilace u t\ d\ r' a vznik r

U silněji palatalizovaných zubnic ť, ď se objevuje ve XIII. a XHf stol.-s^dca^ykoy^Jujna místo ť, ď tak vzniká ťs\ d*' (c\ dz*). Při ru silnějšího artikulačního závěru se totiž utvořila úžina, v níž se artikulaä proud třel, a vznikala tak sykavka splývající s předchozí silněji palataiizff

Vanou hláskou. O asibilaci svědčí staročeská grafika, napr. radosczi, czychi, Imuczi (hnutí), dzyecze (dietě), dzyed, wfwich hodzinach atd. U ď byla asibilace slabší, proto bývá v grafice méně často označena. Obdobná situace byla, jak se zdá, i ve slovenštině a v polštině.

Poznámka. Asibilace se dodnes vyskytuje vlašských nářečích, srov. c'icho, dz'edz'ina, a byla dříve rozšířena i jinde, např. na jihozápadní Moravě. Rovněž ve slovenských nářečích je běžná. Je známa i z jiných slovanských jazyků; např. slabší asibilace je v ruské výslovnosti ť d\ asibilace byla a je dosud v polštině, srov. polské cícho (cícho), bedziecie (bedžeče), a v běloruštině.

Asibilace se objevuje i u měkkého r \ takže z něho vzniká během XIII. jjgletí ř. První doklady jsou z r. 1237 (Lukohorfany, Orfechow). Podstatou změny je vznik sykavkového šumu mezi jednotlivými kmity měkkého r\ V r se mění každé r (z praslovan. rj, z r před /, ě, e, ä, b).

Příklady změny:

mor e — more tr'i — tři r'eka — řeka

kur'e — kuře star'ec — stařec tr''pasiek — třpaslek

84

Někdy vzniklo ř i ze spojení r plus s, srov. oř < ors, kurfiřt, třtina. S^ka-vkovýnvšumem se sblížilo ř se sykavkami č, š, ž. S tím souvisí

případy změny ř > z, např. žebro, žebřík, a naopak ž(š) > r, např. krádeř, drůbeř, křtalt.

V některých staročeských památkách se projevuje snaha odlišit %ělé ř od ř neznělého; znělé ř se označuje rz, např. dobrzie, zxvierzata, neznělé ř rf, např. prfied, krfiwdu. Zpravidla se však užívá spřežky rz. Hus zavádí r.

Územní rozsah. Změna zasáhla celé území českého jazyka a provedla se za obdobných podmínek i v polštině. Nenasjaiaj/iak^ve slo-v^nšun^tu^rjjěkkér ' z-frwdlo; takže tr 7 > tri, more > wore atd. Touto změnou se celé slovenské území odlišilo od území jazyka českého (předcházející diferenciační změny byly totiž omezeny převážně jen na stredoslovenské území). Je to po izoglose mez'e/medza další významná změna oddělující češtinu a slovenštinu.

85

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. Praha 1963, 327-350, 388-391 , 4 0 0 - 4 0 5 ; TRÁVNÍČEK, F. : Historická mlu československá. Praha 1935, s. 2 0 0 - 2 0 3 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česki Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1962, s. 5 9 - 6 0 , 1 0 6 - 108; KOMÁREK, M.: K depalatali; souhlásek v češtině. SaS, 21, 1960, s. 173-186; STANISLAV, J.: Dejiny slovenskí jazyka I. Bratislava 1958, s. 498-504 ; VACHEK, J.: The Place of the Sound /ř, the Structures of Slavonic Languages. In: SPFFBU, A 11, 1963, s. 8 1 - 9 2 .

3. Hlavní historická depalatalizace neboli ztráta měkkostní korelace

vjišrov. již uvedené schéma:

9é "!§•

p a p e p e p i p u p a p e py pu po

V závorce uvedené staročeské p 'a je p 'a

P' > (p'á) p'e p'i p'u (p1) p > pa pe py pu po p

I Je možné, že tu zároveň působilo i morfologické střídání, srov. metu (s depalatalizací před tvrdým t) - m'efeš. Počátky této depalatalizace mohou proto být již starší (po provedení první fáze přehlásky, tj. 'a > 'ä);

území i t 'e, ďe, n 'e, srov. peče, bere, mete, veze, sedí, země, vajc&jtehuá^ \ Tím se původní slabiky/? 'ě, b 'é, m 'ě, v 'ě, s 'é, z 'ě, c e dostávají do korela« se slabikami pe, be, me, ve, se, ze, ce.

Po provedení přehlásky 'a > ' ě a započetí změny r' > ř dochi v češtině k depalatalizací slabik p'e, b'e, m'e, Ve, s'e, c'e a na větší»|: ., d o k r a č e n í j e "v š a k nutno klást až po započetí změny ť > f: nebol

v rfLse mění i r'e, jak bylo již připomenuto. ivšem jednou z hlavních příčin depalatalizace mohl být i slabší

„ - . . . „ tU . , . f . . , , . . .stupeň palatalizovanosti před e. Před /, é byla totiž palatalizovanost Graficky si muzeme vztahy praceske a staročeské znázornit takto| & ^ ^ g. .. p r Q n á z o r n o s t ^khíd}1 o z n a c i t t

li, í ^ nebo běžným způsobem ťi, fě, před e byla slabší a můžeme si ji označit re. Obdobně

, slabší palatalizovanost byla v pračeštiněi i před ä, prototu došlo již j dmrr^íäcrsU'deš^^^Zm^^äso > maso, sďätý> svatý. • (a také m7etu'> metu atd.), jak jsme o ní pojednali v příslušné kapitole

, ., . , _, , j ftamovšem v běžné transkripci m'äso > maso). Obě varianty palatalizo-. ., „ „ . . . . . . ... , H . . . . v^kleanalogn jak todosy f k o n s o n a n t ů j e t ř e b a roziiŠOvat, neboť i jejich další vývoj byl culí dodnes nhoceske príklady noloubiata, poupjata, valas. holub aď J, e . . . „ v v , V T , 7 . ^ t - ' nHctmnpna

, . , w , i - i . . , . , .1 • , V \ A \ r > • * různý. Varianta ŕ byla jeste pred XIV. stoletím odstraněna. patro, hanácké holobjata, pop jata (místy i pjatro) atd. V závorce je m\ J , , v , « A ~ > „„,.:„„*„ fe;« mn*nn d u evnlrmv 1 J 'f FJ v J r

yj r

} w . . J i původní systém před odstraněním varianty t je možno si u expioziv

děno proto, ze nebylo rozšířeno na celém uzemí, nýbrž jen vjíhozapadi: • C • polovině Čech a na větší části Moravy. Je doloženo i staročeskýmidfl > P s a v l ' , , „B,*t klady, srov. suiatemu. Měkká retnice se tu mohla rozšířit z ostatní« — tvarů téhož slova, srov. holúb'e, na p'etre, sv'eťiej, o sv'etlem, sv'éťffc Valašskému v'adne pak odpovídá stč. vědné (< v'edn'e). Není ovšei zcela vyloučeno, že doklady p'atro, p'ata a stč. sv'atému jsou na okral našeho území obdobou situace v jiných slovanských jazycích, šrot. ruské m'äso > m'aso, slov. dial, mjaso atd.

Otázkou ovšem zůstává, proč k depalatalizací v slabikách/; 'e, b 'ťatdt došlo. Snad tu dala podnět asymetričnost vokalického systému a stíif souvisící potřeba lépe systémově začlenit ea zároveň i s ním splývající l

86 87

Foném ňe/ň' tu představuje praslovanské ň (vzniklé z nj), srov. ň%\y Všechny tyto tři uvedené tónově zvýšené palatály (tj- d", ť, ň7) se v ňem (vbnjentb). \ y-době postupného rP/klnHn rnčkkostní korelace fprojevujícího se ztrá-

Po provedení depalatalizace^Vče > peče, meefe > mete atd. vznü \ tou tónové zvýšenosti kpjisonantů) začlenily do systému jako tónově ne-tento dílčí konsonantický systém:

b

m t ^y

' « ň'

b

m t ^y d

n p

b

í > / /

n

b

m

/ /

n ň \

b

m

d

y y

s ' y'

y *

y s y

K y

b

t y y

s ' y'

y *

y s y

K y

\ zvýšená řada palatal ť-d-ň, ližcí se místem artikulace od jiných řad (p-b-m, \ t*d-n). Pravděpodobn^Seloto přeskupení odráží v Husově psaní ie, de, l ne, tj. ťe, de, ne, ač ani tu není zcela vyloučeno ještě zněm ťe, ďe, ň'e. \ Stejně jako ť, ď, ň' se vyvíjelo i tónově zvýšenéy', tj .'fě> je, cbž se proje-I vuje tzy.^^Q^JaX^Q^mam^A^Ú^Dbdobně jaEo ň' - T s e totiž na [• pozadí celého konsonantického systému mohly v jistém časovém období l chápat i fonetické realizace >ové (oj'ě (gen. sg.,), oje (nom. sg.)), při

čemž tónově snížené j (oje) reprezentovalo po stránce fonetické ne-i slabičné /. Takové chápání umožňovala i široká variabilita y-ových í' realizací.

V našich dialektech proběhl obdobný vývoj, jak bylo ukázáno výše, na některých úsecích však byl vývoj odchylný. Na severovýchodní Moravě a ve Slezsku místo splynutí re > te (nebudete) došlo k splynutí

. i re > ťě. Je tu v podstatě týž systém, ale jiné rozložení slabik te - ťe, [Také tu déle trvalo a zčásti ještě trvá chápání řady /", d", ň 'jako korelátu

k tvrdým t, d, n. Další vývoj byl na různých úsecích různý. Na jižním

Uvedený dílčí systém je poněkud labilní. Projevuje se v něm sňal po splynutí palatalizovaného (tónově zvýšeného) n' (n'i, n'emý) s praslovanským ň' (ň'iva, vóň'é). S tím pak souvisí tendence k přesuá , , , t t , , , , „ „ . , , . ,„ w , ,

, 4 ,. , r, « 4M , r, ,' • , v , . , „, , , ., ., , , Í moravském useku slezskomoravskych (lasskych) nareci mame dnes/?e-palatahzovanych dental/, d do steine radytako« . Vznikati tak tonoi , . . , . , , . v . , , , A « , . , ,., „,

J J J J w bU(fete n a ostravském useku nebudz ec e&v centru Opavska nebudí ec e. zvýšené palatály ť, ď. Ty stále ještě mohou být (v době existence má kostní korelace) považovány za koreláty tvrdého /, d. Tónově zvýšené pak stojí v dvojím poměru, a to jak k ň (v typu v ňem), tak i k (je to obdoba pol. i, vlastně š\ které je v opozici jak k s, tak i k Systém si lze pak představit takto:

m CO ň t

V ('V^ i

p ^ evM i t y /S

b

1

S— d

n '

b

1

S— d y •

y

y" y

p t y^ ' y

y y k y

y y

88

Depalatalizace jako v češtině se provedla i na jihozápadním Slovensku, kde je nebudete, na ostatním slovenském území je však nebudete, příp. ňebudz'ec'e, budzece atd. Izoglosa nebudete/nebudete neprobíhá tedy po hranici českého a slovenského jazyka (z češtiny odděluje slezsko-

ľ moravská neboli lašská nářečí, ze slovenštiny jižní úsek západosloven-o- \ ských nářečí).

\ Jak jsme viděli, došlo (po depalatalizaci konsonantů p ředek přesunu \ ď, t\n' před /, ě do řady tónově zvýšených palatálj ' ' , jT^J^nakonec

(po ztrátě jejich tónové zvýšenosti) k zařazení do systému jako normální ^ palatální řady ť,^d^ň^svgv. novočeské deťi, ňemí, nic (psané děti, | némý, nič). Slabiky ťa, da, ňa pak vznikly buď analogií, např. koťata, 1 háiata, káňata (podle sg. kote), nebo se vyskytují ve slovech onomato-l poických a expresívních, u nichž je i tu, srov. ťapat, ťukat, ťulpas. \ U retnic (labiál) trval proces přehodnocování déle a měl rovněž i své ľ ttiístní způsoby řešení. Labiály p\ b\ m' a také v' se dílem rozložily,

89

srov.p'ě > pie{pje), b'ě > bie(bje) atd., srov.pjena, objed, vjedel, mjesh (nebo dále mňesto s předržením nosové artikulace), na okrajích i pjivo, bjič, mjilej, dílem se prostě depalatalizovaly, srov. p'i > pi, b'i > k napr. pivo, bič, milá, viďeľ Jěh na okrajích se zachovala palatalizovanosf déle, srov. dodnes na Valašsku, kde tvoří i korelaci, např. meť!-nú\ ,míti\hrabe-hrabýe, nakope- na kop 'e, vesta-nev'esta. Kjejímuzachovánf do dnešní doby tam přispěla nepochybně i existence p 'a, srov. p'atro, v'adne, hrýb'a, a v morfologických typech i p'ú, srov. f hyb'ú, krvi To by svědčilo o tom, že zmenšení počtu párů, v nichž se protiklad/? —p' mohl realizovat (napf. v důsledku přehlásky 'u > 'i, srov. zem'u> zem'í), a omezení protikladu jen na pozice před předními vokály (p'i py> P'ě — pe) mohlo být jedním z významných podnětů k depalatalizacij a ke ztrátě měkkostní korelace v centru našeho území. Nebyl to ovšem] podnět jediný a plně dostačující. Svědčí o tom delší zachování měkkostn korelace ve východních Čechách (zejména na úsecích vzdálenějších od centra) v čisté nerozložené podobě p'e, p'i a její pozdní nahrazeni! buď tvrdými zubnicemi, srov. holoub'e > ho bude, p'eknej > teknej p'iseň > tíseň (s tvrdým t\), nebo prostou depalatalizací, srov. medenej, ftežet, pěšina, vedet,

t Poznámka. Stopy rozložených měkkých retnic, stqy.^pjivo, bjic,\ mjilej (někdy takto, ale zpravidla pUvo, b-ič s palatalizovanym p1 j a přechodným i-ovým zvukem nebo místy ve zbytcích i p'i, b'i s čistou \ palatalizovanou retnicí) máme nejen v jižních Čechách, nýbrž i na jiných okrajových úsecích českého národního jazyka, např. na jihozápadním Opavsku, srov. pjyvo, objyle, stfevjyky, nebo ve výběžku spálovském na sever od Hranic, srov. objyle, střevjyky, a dále na nejzazším severním \ okraji středomoravskýchnářečí,srov. zábřežské/y/sne. Na území slezsko moravských (lašských) nářečí se vyskytují — ovšem ne zcela důsledně -palatalizované retnice před /, srov. b'il — byl, před pův. ě jsou však rozloženy, srov. pjena (příp. piena), mjesto. Hodnotíme tu proto p'~ pokud se ovšem vyskytuje — jako variantu základního fonému p před vokálem /. Na Valašsku tvoří retnice dodnes měkkostní korelaci, jak jsme uvedli výše, srov. p'atro — patřý, b'H—byl, m'eť— meť.

Po zániku p', b', m' (v důsledku rozložení na pj atd. nebo prostou depalatalizací) a začlenění řady /'', ď, ň 'jako prostě palatálni /', ď, ň vzniká novočeský systém, který si můžeme (po přijetí nového fonému g a vy*

tvoření zadní poziční varianty n-ové v podobě r\, která v staré češtině nebyla, srov. trunk) představit takto:

m n n 0/) / / í J

b • d ď g / / / /

Podívejme se nyní na vývoj sykavek. U nich si můžeme výchozí pozici před depalatalizací konsonantů před e představit asi takto:

ď/c'

Tvrdé c je doloženo pro toto období příklady Váceslav, svačena (proti c'ena).

Po depalatalizací typu seedlák > sedlák, ťem'ě > zenrě vznikl tento systém:

90 91

Protiklady jsou dány páry svačena-c'ěna, ovoce (nom. sg.)-ovod (gen. sg.), seďí-s'ede, veze - na voze, pláče (3. os. sg.) - pláce (gen. sg.), duše-duš'ě, lože (nom. sg.) - loze (gen. sg.). Páry se-s'ě atd. je zajisté možno fonologicky interpretovat dvojím způsobem, buď jsou fonémy s-s', pak jsou varianty e/ě, nebo jsou fonémy e-ě a pak jsou varianty s/s\ Je to obdoba různé interpretace slabik b'i-by v našich dialektech, V době před přehláskou 'u > i je podle mého soudu správnější interpretace první. Pro ni mluví konečn^i sám průběh depalatalizace. Depa-latalizuje-li se s', mění se i va r ian ty na e, srov. s'ěno > seno. O žádnou opravdovou ztrátu jotace (typu stěno > seno) tu nejde — vydělená jotace totiž zůstává (srov. plena, pjena) —, nýbrž jen o depalatalizací, a to souhláskovou. Po ztvrdnutí souhlásky ovšem může následovat jen varianta e (nikoliv ě), obdobně jako po depalatalizací s' před variantou /-ovou může být po depalatalizovaném s jen varianta y (široké /), tedy •5*7 > sy, srov. bratrský způsob psaní cyzý, sýla atd. Uvedeme někteří příklady depalatalizace, srov. s'eno > seno,navoz'ě > na voze,pláč'ě> > pláče, duš'e > duše, lož'ě > lože. Jsou i doklady na prostou depala« talizaci v slabikách dlouhých, srov. césar, sésti, vzetí, sluše, člověče atd., ač tu obvykle nastávalo zrušení palatalizovanosti konsonantů prostřed nictvím vydělení jotace (jako u retnic v slabikách krátkých, p'ěna >. \ > p jena t pjena), srov. ciesař, o budúciem, sien, vozie, křičie, slyšie, ležk atd.

O tom, že šlo o depalatalizací, svědčí nejen tzv. ztráta jotace, srov, s'eno > seno, duš'e > duše, nýbrž i připomenuté psaní y po ztvrdlých sykavkách ostrých, srov. nejen c'iz'í > cyzý, s'ivý > syvý, z'ima> : > zyma, ale i tupých, srov. duš'i > dušy atd., jak o tom svědčí stí,1

psaní duffy, cyfařy, račyl, včyniti, kniežy, hřych. Potvrzuje to i Blahoslav a dokumentuje to i středomoravské (hanácké) če, še, že, re, srov. oce, šeroké, žeto, perena, i slezskomoravské (lašské) čy, šy, žy, řy, srov. čysty, šyroky, žyto, peřyna.

Graficky si můžeme konečný proces depalatalizace, a tím i ztráty J měkkostní korelace u sykavek ostrých na příkladu páru s — s' znázornit takto:

U sykavek tupých pak takto:

s e sa

se i

s i > sa se sy

sa se

se

s t

sy i so su > sa se sy so su

92

Na části území však zůstal po sykavkách tupých měkčí odstín /-ový, takže vzniklo ša, še, ši. V jihozápadních Čechách se vztah še — š'e vyřešil tak, že dříve depalatalizované še (šee > še) tu zpravidla splývá se ša, kdežto š'e dává še, srov. sršán,fčala, břasa „vřes" atd. Obdobně tu ye splývá s. ja, svow. jáhla.

Splynutí š'e a še bylo provedeno ještě o něco dříve než splynutí $'ěa. se, neboť tu opozice byla omezena jen najeden pár še — š'ě, kdežto u sykavek ostrých to byly páry dva se — s'ě, sy — s'i. Tyto tendence se mohly plně uplatnit a dovršit až po provedení přehlásek 'u > 'i (s'u > > s'i, š'u > š'i) a 'o > 'ě (č'o > č'ě, c'o > c'ě), tj. v poslední třetině XIV. století. V některých rukopisech je však rozlišování slabik še — š'ě Sise — s'ě dosvědčeno i z počátku XV. století. ^ ^ ^ fJÖS^ území

slS^Ö^^SJÄSö^la^kerh) na OpraüauUas^ a okr^vwé;opav$k§tisienoyína voz'e^^ivy\£'ima>j£us'ataf hus1', hafuz'Mu se!pm^reidJa,dsDalatalizace ien u c, srov. cesta, cena, což bylo podmíněno vznucHSTOVého e\ dz\ z P, d\ sťov. c'etka, mac'e,"dz 'edz 'ina. Spolu s c ztvrdlo i dz, zachované v morfologických typech sadzač', zachladzeny, a z z tohoto dz pocházející, srov. meza, saze. Je tedy na Ostravsku dodnes zachována korelace u sykavek ostrých, srov. s — s\ z~z', c—c\ (dz) — dz'. Stopy delšího zachování s\ z'máme i v jižních Čechách, srov. hrožl, vož\, neježdi^^ehlážpi\, vohlašl, nemyslil, pust), prožba, řežba, šahat; zachované s\ z' v uvedených případech splynulo po zániku s\ z' v jiných pozicích se š, ž. O původní měkkosti sykavek svědčí i jejich disimilace, srov. přes z'imu > přez' z'imu > přej z'imu > přej zimu. Jev se potom rozšířil analogií i do jiných pozic.

Po depalatalizací (ztrátě tónové zvýšenosti) c' > c, č' > č atd. vznikl tento sykavkový podsystém:

z g / /

s š / /

c č 93

Obdobně jako sykavky tupé se vyvíjelo i ř(srov. moře - moťě, gen. sg j : ve starším jazyce však tu bylo (a dodnes je místy i v západ, nářečích) vzniklé ve XIII. stol. zť, srov. moř'ě > moře.

Zbývá nám ještě promluvit oral. Konsonantické r bylo ve XIV. století bez měkkostní korelace (r' přešlo v ř); je to v souladu s tím, že bylo Tproíi^ladu k sonantnímu f, srov. drzěťi „třásti se" a dfž'efi ,,držeti"| U dvojice l—ľ došlo k přehodnocení vzájemného vztahu. j^říznaj^gy^p \

d,sxov. odpověd, čeled, zed atd. Ve staré češtině se koncové palatalizované, u nichž docházelo k depalatalizaci, píší jako tvrdé, srov. kost, kmet, zed, dan. Týká se to i měkkých retnic, srov. črv, holub, otep, krev (jediné dva doklady „gsa chudým" a „gmenem" jsou v pozdním rukopise z r. 1520 a nelze z nich nic usuzovat). Měkké retnice se nyní nikde na konci

členem se stalo /tvrdé (už v době Huso vy pra vopisné reformy). Počátäf slova nevyskytují (ani tam ne, kde jsou samostatnými fonémv uvnitř k tomu byl dán ztrátou palatalizovanosti před e < ě, tedy změnou; slova). Změkčené s', z' pak se na konci slova zachovaly na té části Vě > le. Slabiky le — le byly od sebe dostatečně odlišeny (a pro troj b vztah le — le — Vě nebylo v systému místo). Změna Vě > le je dosti starobylá. Vznikla, jak se zdá, již v době přehlásky 'a > 'ě a je patrní současná s počátkem depalatalizace konsonantů před e a pevnejšiu] začleňováním ě do systému hlásek. Máme proto ve staré češtině let, levý, míle, nikoli Věs, Věvý, míVě. Počátek splývání /— / je doložen pro

lašského území, kde jsou i uvnitř slova a kde se vyskytuje i c', dz'{způv. ť, d)* srov. hus', haluz', kos'c', medvjedz'. Tu jsou i uvnitř slova, srov. proz'ba, hroz'ba, c'ma {tma), dz'bac' {dbát), svadz'ba {svaďba); pod. je tomu i s ň, srov. hanba a místy i honba (jde o případy, kde nenastala předhistorická depalatalizace). Tyto příklady uvnitř slova svědčí o tom, že ve východní části území nejde všude o analogii (jako v případě zed

rozhraní XIV. a XV. století Husovým svědectvím o pražské výslovnosti, S podle zdi), nýbrž o fonetické zachování měkkosti. Na ostatním území toto splývání / a / nastalo až o něco později. Zdáse Doklady svajba, hanba zasahují daleko do hanáckého území (až na však, že v XVI. stol. bylo splynutí obojího / na větší části území do- r Prostějovsko). Svě4^|o^o_správnosti H^^^q^^ff^r^ -tnftjfrA* končeno. Zbývající část byla však ještě dosti veliká (značná část Mo| fc^severovýc^duj^naW^ ., ravy a okrajové úseky v Čechách; srov. zbytky tvrdého / v jižníclj *$F^Há^ka, ._ S původní palatalizovanošlí ^žňovou zvýšeností) i severovýchodních Čechách); protiklad /— / trvá na východě dodn^ srov. východomor. a lašské lež — lezl, jedla— jedla, dále kobyla, byk ale košula, cebula atd. Rovněž ve slovenštině je dvojí /, nikoliv všat zpravidla l— l {V) jako v našich nářečích, nýbrž /— /'.

V předcházejících výkladech jsme se převážně soustředili na zánik měkkých souhlásek uvnitř slova. Depalatalizace ovšem nastávala i ni konci slova. Tak starší holub', otep', obuv', krev', kmeť,p'ěť, kosť, hosť, kámen', řemen', den', hus', haluz' se změnily v holub, otep, obuv, kw, kmet, pět, kost, host, kámen, řemen, den, hus, haluz. Takový je asi staí v západních nářečích českého jazyka a v novočeském spisovném jazyce. Nářeční diference jsou ve střídnicích za ť, n'\ ve většině nářečí je zatlil t,n, srov. kost, kámen, den, ve východnějších nářečích jsou však zantj

i nom. zní kameň). Za ď je i v západních nářečích a ve spisovném jaz nyní d, srov. odpměd^ňdgdj^zed^zpověd(vzniklé podle ostatních pádi

94

i hlásek souvisí i příklady anteponovanéhoy, srov. západoopavskérfe/u/eř, ; sejdž'eč', lejž'eč', kladské nejňi, sejďej, západočeské tejd, ajť, stejně jako • již připomenutá jihočeská^disimilace zubnic^re; zimu < přez' z'imu <

< přes z'imu. • Shrnut í : V našem výkladu jsme se snažili názorně ukázat průběh

depalatalizačních procesů, a to nejdříve zánik jslabší palatalizace před e (pee > pe, see > se) a pozdějijprůběh,.všeobecné depaEtaJSa^iljejímž (ffi^edkeia^byi^ánik.•koji^nantid^.měkkpstní^korela^e^^^^.

Zánik palatalizovanosti se dál, jak jsme viděli, dílem pouhou ztrátou příznaku, srov. srno > seno, z'ima > zyma, dílem vydělením /-ového prvku, a to po retnicích v slabikách krátkých (srov. p'ena > plena,

tupfend), po všech hláskách v slabikách dlouhých, srov. viera, miera,

7

J

palatály ť, ň, kost\Jšjmeň^á^Uplatnil se tu vliv ostatních pádů (podle . ciesař, slyšie, ač i tu jsme po sykavkách uvedli doklady prostého zániku kosti i kost) i morfologického zařazení slov (např. slovo kámen se zařadili . příznaku {césar, sluše). V dialektech ovšem může být situace jiná, srov. k měkkému typu a v nářečích bez přehlásky má v gen. kameňa, ted) ^zachování palatalizovanosti u retnic na Valašsku, např. p'ekný, hrab'e,

írn^sto, nev'esta, u sykavek na Ostravsku, srov. s'edne, na voz'e, z'ima áätp., nebo poměrně pozdní prostý zánik příznaku ve východních Če

lí:- 95

c h á c h , s r o v . m'eďenej > medenej, b'ežeí > bežet, V'edet > Vedet (popi Prahal962,s. 123 - 1 2 5 ; HAVRÁNEK, B.: Nářečí česká. In: Československá jazy&věda substituce měkké retnicezubnicí,srov.^'e^e/'> teknej), či jeho vydělei!" " J ^ - P ^ 1934-s •"•I53n-> H6n.. I84n.; LAMPRECHT, A.: Sur ledéveloppe-

j 1 V . ^ .., , r i Ä i / i - •• i i - i ,, J helltet la perte de la correlation de mouillure en ancien tchěque. In: Travauxlinguistiques vpodobejotace v jihozápadních Cechách i jinde na okrajích, srov. pnvé lt n . í n . . 11C ,~. T A U D D r r u T A XT , M J v . , . ,, , •

ť J J ^ J J •> fj tJePrague, /, 1961, s. 115 —124; LAMPRECHT. A.: Novy pohled na mekkostm korelaci holoubjata a t p . ' [ve staré češtině. In: SPFFBU, Á 12, 1964, s. 9 7 - 1 0 3 ; LAMPRECHT, A.: Ještě k měk-

Z v l á š ť d ů l e ž i t é b y l o p ř e s k u p e n í p a l a t a l i z o v a n ý c h ( t ó n o v ě zvýšených kostní korelaci a ke ztrátě jotace ve staré češtině. In: SPFFBU, Á 13, 1965, s. 97 -100 : d e n t á l (ť, ď, rť) d o ř a d y t ó n o v ě z v ý š e n ý c h p a l a t a l (t", ď, « ' ) , k němu pUŘÍN, F.: Studie z historické dialektologie a toponomastiky Cech. Praha 1967: d a l o p o d n ě t s p l ý v á n í n' S ň; tO j i m u m o ž n i l o , a b y se V d o b ě pos tupném ^ M P R E C H T , A.: K depalatalizací v staré češtině. SaS, 33, 1972. s. 154-159. zanikání měkkostní korelace zařadily do systému jako samostatná ,7 ř , v . ,, , , . nekorelační řada palatální ( í d, ň). 1 4 ^ } ^ ^ ^

Poznámka. Postupné odstraňování měkkostní korelace se proje; Staročeské v bylo hláskou^obouretn£u,bi labiá Souvisí to s jeho vilo i v systému samohlásek. V slabikách dlouhých vedlo vydělení ovébj ;půvo3em z indoe^psleHoTfľ^näbiáíní charakter je dosvědčen staro-pryku k diftongizaci, srov. mwra, viera, stejně jako vydělení w-ovébc i&skou grafikou; např. slovo pravda se psalo různým způsobem, např prvku v labializovaných slabikách, srov. kôň > k%ň > kuoň, Je ti \prawuda, prauwda. Písař tu zřejmě cítil blízkou příbuznost w a u. Někdy zřetelná vývojová paralelnost obou jevů. Depalatalizací labiál a pře ^naopak pouhé w označuje vUjj&ni^modliUx^O bilabiálníTri^4oynosti hodnocením vzájemného poměru v dvojicích typu b'i-by došlo k fonó *svedčí i hojné doklady staročeských změn/např. w Praze > u Praze logizaci^. Ještě najeden možný důsledek je třeba poukázat. Je zajímaj W^sti > upásti, w púšči > u púšči; srov. i novočeské úplně, uprostřed že na té části území, na níž se déle zachovaly měkkostní vztahy, ne* $v°d, uvěřiti. Dále bilabiální charakter dokládají i zrněný w > b, např. chází k diftongizaci ý (nebo k ní dochází se zpožděním) a naopal íawor > Babor^av^oi^Jabor.jxrstvo > brstvovarj^kfc^&mk n maximální diftongizace je na tom úseku, kde došlo k depalatalizad v případech éra/roirí > bratr oj, lawice > lajce,k\\jet > k jet, w zdvíhati > největší. Dvojice b'i-by se buď zachovala (na Valašsku a patrňi í> zdvíhati, a zejména východočeská změna w > u v zavřené slabice, i dosti dlouho na slezskomoravském území, foneticky vlastně dodnes) [stov.prawda > prauda,krew > kreu,kawka > kauka,owšem > oušem, nebo tu došlo k posunu směrem k vydělení jotace bji — bi, nebo w^P0 wsi > pousi druhé straně k zvýraznění y. To nastalo u dlouhých na větší části území,

96

Kdy nastala změna ve výslovnosti staročeského w, přesně nevíme. srov. b'í-bý > bí-býi (> bei), u krátkých na značné části středo ;Ve X I V - s t o l e t í ještě nepochybně w bylo. Změna tedy nastala po XIV. moravského (hanáckého) území, srov. b'i- by > bi- bý (> be). Tai poletí, a to v různých nářečích v nestejné míře. Výslovnost^quda^ i významné procesy v systému vokalickém mají vlastně své první kořelii mwm atd. se stala typickým znakem východočeských nářečí. Místy ve ztrátě měkkostní korelace. \ iselu dokonce zachovala i původní bilabiální výslovnost, srov. wipra-

Poznámka ke grafice. Pro přepis staročeských textů se ustálit jw°wat. jistá grafika, např. píšeme bi-by, si-sy, li~ly, a nikoliv 67-4 | I; Změnu bilabiálního w ve v labiodentální (retozubné) pravděpodobně s'i~sy, Vi-ly. Přidržujeme se této běžné grafiky v uvedenýcí [vyvolalo objevení nového f onému / , zejména v cizích slovech, srov. případech i v případech bě-be, se-se, šě ~ še atp. (fonologick) Ifarář, flaška, fi-efieř, junt atd., ale i v domácím úfati (i když tu mohlo podle nás b'ě-be, ťě-se, š'ě-šé)9 pokud nám ovšem nejde o vlastní p- Pův- ° bilabiální <p). Vznikla tak dvojice / - v. v ý k l a d j e v u ; p í š e m e t e d y 5 / t ; j , ^ ^ LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd.

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyí i^raha 1963, s. 425 -430 ; TRÁVNÍČEK, F. : Historická mluvnice československá. Praha Praha 1963, s. 353-365 ; TRÁVNÍČEK, F . : Historická mluvnice československá. Pral ^ 1935, s. 139-143; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd. 1935, s. 199-205; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. d ^raha 1962, s. 17

97

HLÁSKY V PROUDU ŘEČI ( X . - X I V . STOLETÍ)

Pro vývoj jazyka mají význam i některé změny vznikající v souvislé proudu řeči, a to v různých skupeních hlásek, na rozhraní slov, v ab: lutním počátku věty nebo na jejím konci. Všimneme si hlavně těchti jevů, které měly větší význam pro vývoj jazyka, a to především hlá protetických a hiátových, a z ostatních změn kombinačních zejméfl hlasivkové asimilace. Ostatní změny mající py:o celkový vývoj systémi * jen podružný význam připomeneme ve zkratce.

l^R^QtetiGké^fffhiHtoY^ hlásky

Nazýváme tak neetymologicla|M slova před vokálj \ řidčeji před konsonanty. Protetické hlásky vznikaly v (^Jjgolutái [

'ikflMfflt& ťHP protetickou je^/ř^ hlásky pa;^WfMÍliíiife,LI,y, R™Vrfl1 ř p č i m pHiirffl^v (typickou hiátovoi hláskou j t ^ O b o j í E f a s l c y l f ^ í ^ ^ í na počátku slova a někdy) těžko je oa sebe odlišit. Budeme proto o nich pojednávat zároveň.

Některé z protetických a hiátových hlásek jsou velmi starobylí a vznikly už v praslovanském období, např. v/ydra (srov. lit. údra) k j/agne (srov. lat. agnus), jjábhko (srov. něm. Apfet), jfestb (srovľTat \ est); u slova vajce // fajce (srov. něm. Ei) jde o starou praslovanská\ dubletu; v češtině je protetické u, jinde j e /

Jiné protetické a hiátové hlásky pak vznikaly během historickou vývoje. K nejstarším českým protetickým hláskám patří h, které ji objevovalo před /, e, o, u a někdy i před r a r , srov. čest hi chvála, hok (oheň), Heliseus, hyrzal „ržál" atp. Dnes se vyskytuje protetické v nářečích, srov. jihočes. hano, haňi, Hadam, humříl, houvod, hanáclÉ Jwcho „ucho", han „ano" (na Znojemsku), hodelál, halmara atd.

K nejstarším hiátovým hláskám patří j , srov. jilec, jiný, jiskra. Toto ;. se vyskytuje zejména ve středních Čechách a ve spisovném jazyce [ V ostatních nářečích je dílem /-, srov. inačí, iskra, dílem (řidčeji) & srov. hiskra, hidro ,jádro".

Ve XIV. století pak se objevuje protetické v, srov. vovcě, vosel, v<% • vokno. Toto v se pak v následujících stoletích šíří a diiešní jeho území •

98

rozsah je přibližně ze XVI. století. Protetické v se vyskytuje v nářečích v^Čechách (bez jižního okraje doudlebského) a v západní polovině jyfôravv- Na východní polovici Moravy j#e> bez proteze, tedy okno, on.

Poznámka 1. Protetické hlásky se vyskytují i v jiných jazycích slovanských. Nejvíce je jich v obou lužických jazycích a v běloruštině, srov. běloruské aknó — vókny (plur.), dále v ukrajinštině, srov. ukrajinské vin (< von < on), voná, a v českých nářečích, nejméně je jich ve slovenštině a ve východních nářečích českého jazykap?^.

Poznámka 2. K protetickým hláskám patří i t ^ r á # ; jp to neznělá hláska závěrová, vznikající tak, že se hlasivky za nezř#Wtfo artikulačního proudu i8»3mtoou^a_ pak od sebe odtrhnou. Dnes šě vysf^IfjrTpřed vokaíy po pauze, srov. 'ale, *#ř;'9ále ílä rozhraní slov, srov. fokňe, S'okna,f-uchu atd. Nejrozšířenější je ráz v Čechách, na Moravě je méně častý, stejně tak i na Slovensku. Nejde o hlásku významotvornou, je to jen průvodní fonetický zvuk bez fonologické platnosti. Není mu proto třeba při vývoji systému věnovat pozornost, a to i proto, že se ve staré češtině patrně buď vůbec nevyskytoval, srov. vóči (> vůči) proti dnešnímu foku, nebo aspoň ne v dnešním rozsahu. Tato nefonologická hláska má však jistý význam v novočeské ortoepii; tam proto také patří podrobnější výklady.

LITERATURA. TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha 1935, s. 183-193; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskoslovi. 2. vyd. Praha 1962, s. 130—132; UTĚŠENÝ, S.: Poznámky k dnešní situaci historické dialekto-logie. SaS, 16, 1955, s. 146— 153;^A-MIŠ, A.: K rozsahu protetického v v 16. století. In: Slavica Pragensia I. 1959, s. 87-90.

2. Ostatní změny vznikající v proudu řeči

Patří sem s taročeské stahp.vaní dvou sousedních samohlásek (např. a on > an, a ono > aňo, na ony > nany, Bohuslav > Bouslav > Búslav), dále tzv. synizese neboli j ednos l ab ičná výslovnost dvou po sobě následujících samohlásek (např. Maria > Mar ja, Ovídius > Ovidjuš, do-úfati > doufati), hiát uvnitř cizích slov (srov. Maria > Marija, Izrael > Izrahel), zánik samohlásek na konci slova (např. muož < muože = 3. os. sg., bieš < bieše, výš < výše, toh < toho,našeh < našeho, tam < tamo) nebo uvnitř slova (jeho > jho,

99

jemu > jmu) a dále různé kombinačn í změny souhláskové. J tu o různé změny asimilační , např. asimilaci ve způsobu art kulače (např. dš> dč, nadčenie; cht > kt, kiel; che > ke, kci\ mj > mi pamňet; sč > šč, ščasně) a dále změny dis imilační (např. šč > šl ješče > ješťe, o tom však viz zvlášť dále; čř > tř, čřěví > třěví = nh „střevíc"; kt > cht, Benedikt > Benedicht, srov. lidové doktor > dochtoi * jde tu o disimilaci ve způsobu artikulace; v > u, u pomoc, u voěi upustichu, jde o disimilaci dvou obouretných h&sek, z nichž jedna s i mění v samohlásku, jak uvádí Komárek) , zánik a splývání hlásel i

í

(stsk > sk, městské > měské; čs > c, čso > co, čsti > cti; žs > s, mnol \ stvie > mnostvie; šs > s, češský > český), p řechodné a vkladný hlásky (sř > stř, sřěda > středa; zr > zdr, v Izdraheli, srov. lidoví zdrali).

Je třeba připomenout i historické příklady metateze hlásek (srov povorzb > povraz > provaz, poverz-slo dává sice povřieslo > povřísk atev\ašskýchnáxečíchprovisfo,malženstvo > manželstvo, inhed > ihni kvtu > ktvu, dvři > dřvi (novočes. dveře podle dveřmi).

Nejdůležitější ze všech těchto změn je tzv. asimilace znělosti.

LITERATURA. TRÁVNÍČEK, F. : Historická mluvnice československá. Pral* 1935, s. 159-176; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví, 2. vjd Praha 1962, s. 132-136, 139-146.

3. X&hiiilace znělosti

ř Asimilací znělosti rozumíme změnu znělé souhlásky v neznělot a opačně podle povahy následující souhlásky, srov. prosba > prozk

^mmtba^^snadbqj patdesát > paddesát (> padesát), k domu > g don% kde > gde, sdravi > zdraví, tbáti > dbáti; bez tebe > bes tebe, vtip >ftif vozka > voskq^nožka^noška, hádka > hátka, hádce > hátce atp

Před pauzou se mění znělé souhlásky (skupiny souhlásek) v nezněj srov. dub > dug, roh > roc/?(fonetickyjdeozměnuy > cli),plod > křivd (gen. pl.) > křift, brázd > brást atp. Vzhledem k tomu, že d r a h á ^ Q ^ se40?zpotné» jegrjsjy^^imilaci (spfr i době). Opačný je průběh asimilace před souhláskami 7?n,r'$! Ťy totíí podléhají asimilaci postupné, progresivní, a to ŕ na celém území (srov.

100

výslovnosti tři s ř neznělým proti dři s ř znělým), h jen v Čechách a nejzápadnější Moravě (srov. českou výslovnost schoda proti mor. zhoda). Souhláska v se asimiluje ve skupinách tv, kv, zřetelná je však tato asimilace (s jasnou změnou tv > tf, kv > kf, srov. tvoje > tfoje, kvočka > > kfočka) na severovýchodní Moravě (na severovýchodním okraji nářečí středomoravských a v nářečích slezskomoravských, ne však všude ve stejném rozsahu, (/je přitom častější než kf). Na rozhraní slov se však Í před těmito souhláskami vyskytuje téměř na celé Moravě (a dále na Slovensku a v jižním Polsku) regresivní (zpětná) asimilace: tag vidíš, tag řekni, tag honem, g vašemu. K téže asimilaci dochází na uvedeném území i před jedinečnými (/, r, m, n, ň,j), srov. tag rychle, pez leží, ňidz nevíš, tag hic, tag jag on atp. Uvnitř slova ovšem asimilace před jedinečnými nenastává, srov. tráva — dravá, kotle— podle, tne— dne, tmu — dmu atd.

Chronologie asimilace. Nejstarší doklady zpětné asimilace jsou u souhlásky k, srov. gdež, gdyž, z počátkuJQ^^toletí; velmi brzy je doložena i postupná asimilace u ř (dvojí psaní rz a rs). U ostatních hlásek je na počátku XIV. století ještě většinou neprovedena, srov. sde, sbožie, tbáti, čbán, dehor, dcera, všdy atp. Vzhledem k tomu, že u některých slov nebyla jasná etymologie, jsou tyto doklady přesvědčivé. Během XIV. století znělostní asimilace přibývá. Koncem XIV. stol. a na počátku XV. stol. se objevují i doklady na asimilaci znělých v neznělé na konci slova, srov. vrach, knich atp. Zdá se tedy, že se asimilace na konci slov před pauzou provádí o něco později a v některých nářečích vůbec nenastává. Svědčí o tom doklady z nářečí východočeských, srov. ted, had, dráb, vůz atp. Tento jev přesahuje zčásti i na západní Moravu (až k Blansku) a byl v minulosti dosvědčen i z nejjižnějšího okraje jihočeského. Vyskytuje se i v nářečích slovenských. Je zajímavé, že jádro výslovnosti znělých na konci slova se shoduje s výslovností v jako u. Je tomu tak ve východních Čechách, v nářečích slovenských i v jiných jazycích slovanských, např. v ukrajinštině.

Poměrně dlouhé zachování neasimilovaných hlásek po zániku jerů osvětlil v poslední době Josef Vachek. Předpokládá, že po zániku jerů sice v češtině nastala asimilace znělosti, zůstaly však přitom zachovány rozdíly v napja tos t i , např. slovo led se vyslovovalo sice s neznělou, ale zároveň i nenapjatou („tenisovou") souhláskou, čímž se lišilo od let, kde byla souhláska napjatá („fortisová"). Byla to obdoba výslovnosti

101

anglické. K přehodnocení korelace znělostní v napjatostní však nedošlfe^ F O N O T O f TCK F H O S Y S T É M U takže nakonec se neznělé nenapjaté začaly hodnotit jako napjaté (tetfeX A V U J T U I U ^ had jako hat) a znělé napjaté jako nenapjaté (tedy ne j ako zde), a tífPD K O N C E X I V . S T O L E T Í D O K O N C E byla asimilace provedena po všech stránkách a znělostní korelaljíVI. S T O L E T Í zůstala u souhlásek zachována. Zachování znělé výslovnosti na koni*:< slov v dialektech pak bylo umožněno vznikem samohláskového pf zvuku, srov. výslovnost dub, vid jako dub3, vid3, u bilabiálního w pozměnou v u, srov. kreu. *

Do pravopisu spodoba většinou nepronikla. Je jen ve slovech etymo| logicky neprůhledných, srov. dehor > tchoř, sde > zde.

IVÝVOJ SAMOHLÁSKOVÉHO SYSTÉMU 4 LITERATURA, GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. v

Praha 1963, s. 321-324; TRÁVNÍČEK, F. : Historická mluvnice československí . , . . . . ľ * * Praha 1935, s. 176-183; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, HláskosloI ** ^ T O I S ^ J ? * ^ 6 — " 1 ^ 1 C e

2. vyd. Praha 1962, s. 136-138; VACHEK, J.: K znělostnímu protikladu souhlásf v češtině a angličtině. In: Studie ze slovanské jazykovědy. Praha 1958,s. 15 — 27. V předcházejících výkladech jsme si ukázali, že po provedení pře

hlásek ěb£ř^% 'Q.^-'£ vzniká tento samohláskový systém:

; % ^ u

ifU^y

102

fV^t-^ - \ ATf^

\\JV-0M ^ XP -Jj r\

'%e /o 'a

Přední 'ě v něm reprezentuje ě (pův. i vzniklé přehláskou), jak bylo řečeno již dříve. Depalatalizací souhlásek toto přední 'ě splývá se svou zadní variantou, srov. c'ěna > cena,s'ěno > seno, skrz'e > skrze, ťéka > řeka,duš'ě > duše, muž 'ě (gen.) > muže, kfúč'e > klíče, j'echu > j echu atd. Na části území (východočeská nářečí) je tomu tak i po retnicich, srov. Mělník, medenej, vedet, pet, běžet atp. (v nové době je tento jev na ústupu). Ve spisovném jazyce je depalatalizace po retnicich v slovech koupel, veverka, peníz, zcepeněti a v arch. vece, v nářečích na východní Moravě je pak veža. (V slovenštině nastala tato depalatalizace po retnicich důsledně, srov. človek, behať, spev, smer, na slame atd. Výjimku tvoři nářečí záhorská na severozápad od Bratislavy, kde je človjek, na dubje atd. jako v českých nářečích.)

Uvedená depalatalizace a s tím souvisicL.spljm.utMé s e>sev běžně nazývá, jak již ostatně bylo připomenuto, z t rá ta j Gta&fetrředpokládá

~Í03

se tu totiž výslovnost sjeno (příp. sjeno), z níž zánikem / (jota) vznik seno. My jsme jev vyložili jako depalatalizaci, a tedy o ztrátě jotact jako samostatném jevu nemluvíme.

Po retnicích, jak již rovněž bylo poznamenáno, se zesílily před ! přechodové složky a začaly se postupně vydělovat v samostatnou artito laci, srov. p'ena > plena > pjena, ob'ed > objed > objed, v'eno > vjeno > vjeno, zem'e > zemje > zemje (na větší části území pak dále zemňe v důsledku prodloužení nosové výslovnosti). Máme proto dodnes ve spisovném jazyce pěna (fonet. pjena), oběd, věno, země, pěkný, m dubě, člověk, město atd.

V dlouhých slabikách došlo k rozvinutí jotace před 'ě (dlouhé 'čti píšeme jako 'é) po všech pův. palatalizovaných souhláskách, srov, \ iríěra > m'~éra > m'iéra > miera, pod. v'éra > viera, královstv'é> královstvie,p'ések > piesek, b'élý > bielý, sfyš'é > slyšie, leze > lezk kr'ič'é > křičie, hr'éch > hriech, s'én' > sien, voz'é > vozie, c'ésaf> ciesař, o budúc'ém > o budúciem, stoj'é > stojie, choďé > chodie,pofa leň'é > pokolenie atd. Vyskytují se ovšem i doklady na depalatalizaci bez vydělení j-ového přechodového prvku, srov. staročeské doklad) psané ezefarz (čti césar), fefty (sésti), wzeti (vzéti), sehny (séhni), hŕechom (hřéchóv), flufe (sluše), czlowyecze hlava (člověče) atd.

Obdobně došlo k rozvinutí a vydělení labializace u tvrdých souhlásek před ó, srov. dol >^díôl>duol, pod. dóm > duomrbÚfa> buohjdvôr ävuor, zástupov > zástupuov, svoj > svuoj, vôle > vuole, hoře > huoh atd. Vydělení labializace nastalo i před ó zdlouženým po předložka a předponách, srov. v óči > v uoči, zóstati > zuostati, s ókem > s uokm Jsou i doklady na vydělení labializace před krátkým o: boha > buok \ kostel > kuostel, jako > jakuo, dobře > duobřie, toho > tuoho, volab vuolal atd. Labializace před krátkým o se však plně nerozvinula a tvar) s uo (možná že šlo o -o) byly opět nahrazeny nediftongizovaným Souvisí to s tím, že v slabikách krátkých se krátké je vzniklé po retni cích brzy hodnotilo stejně jako spojení j + e (tedy objed stejně jaki objel) a v jiných pozicích krátké je nevzniklo, nýbrž nastala prosti depalatalizace, srov. s'eno > seno.

V slabikách dlouhých v důsledku vydělení jotace a labializace vzíri kají diftongy íe a uo. V nich byla původně první složka kratší (což; v souladu s postupným vydělováním jotace i labializace), později došk

104

k přehodnocení a prodloužení první složky. O dalším vývoji obou diftongů viz v dalších kapitolách.

C h r o n o l o g i e . První doklady na vydělování labializace před d jsou již z první poloviny XIV. století, ač v této době ještě převažuje ó; jde tedy patrně o stupeň *ó. Přibývá jich v 2. polovině XIV. století, a teprve v XV. století můžeme s provedením dü^ngizace počítat, ač i v této době se ještě v textech vyskytuje psaní ó. Chronologii vydělování jotace je možno tíže stanovit, protože grafika ie, ye může sloužit (stejně jako grafika iu, yu) k označení palatalizovanosti předchozího konsonantu. Zdá se však, že se přechodové složky po palatalizovaných konsonantech vydělovaly dříve, zejména před 'é dlouhým. V době trvání měkkostní korelace je však třeba je stále považovat za součást předchozího konsonantu, tedy např. běžnou transkripcí přepsanépě hodnotit jako/?** + e a dlouhé pie jako pd~ + é. Je však zcela nepochybné, že na rozhraní XIV. a XV. století již šlo v dlouhých slabikách o diftong ie, stejně jako za pův. dlouhé ó byl diftong uo.

P o z n á m k a . Po dobu trvání měkkostní korelace byly é i Q (ie) v poměru komplementární distribuce (bez ohledu na větší nebo menší vydělení jotace), tj. byly variantami téhož fonému.

LITERATURA. KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1962, s. 125-126; LAMPRECHT, A.: Ještě k měkkostní korelaci a ke ztrátě jotace ve staré češtině. In: SPFFBU, A 13, 1965, s. 99-100; KOMÁREK. M.: Dvě poznámky k praslovanskému a českému fenologickému vývoji. In: Acta Universitär Palackianae Olomucensis, Philologica I. 1960, s. 33-41.

2.*V-yvopťlouh<TCl1Tamohlásek

Systém dlouhých samohlásek si můžeme po vydělení jotace a labializace a vzniku diftongů íe a uo představit asi takto:

ř— ú

ie ——|——: uo \ e /

a 105

V něm došlojiž v dobějeho vznikání ve XIV. století, a zejména během XV. a XVI. století k významným změnám. Aby se při zanikání mek--, kostní korelace zachovala fonetická odlišnost slabik b'í — bý, došlo u j * k fonetickému oddálení od / a vznikla tak dvojice bí— bfi (> bel). Na části území, t}. ve středomoravských dialektech, se tato tendence provedla i u y krátkého a vznikla tak dvojice bi — bý (> be).

Diftongická výslovnosť«^ pak byla vnitřním systémovým podnětem k diftongické výslovnosti ú,^Vznikají tak v jádru našeho území z pův. ý a ú diftongy ei, ou (srov. novočeské pejcha, mouka). Vznikem óu (z pův. ú) je pak dána možnost ke z m ě n ě . ^ v nováró-0cuoň> kůSj-Dochází tak k momoftQngize^ ve spis. jazyce IÍ) a paralelně s tím i k rn$&Qftqngi^^ se vyslovuje stále zavřeněji a přechází v neměkčící í (dobrého > dobrího). Monoftongizace íe > í, uo > ú se provedly na celém území českého jazyka a pronikly i do jižni«aé©adqj^<^«^ u^Qii^ ac v centru uzemí nastaly patrne nejdříve, došlo pn jejich šíření k zpomalení, takže ned^róHy^y^JiQdTří^h^krajů česj^jg^j^ka (nejssiuprovedeny ve • yýcdtwid*^^ I s l e z ^ o n ^ ^ p a t t % | g ^ y ^ r i ě neprovedly ] ani na ^Rřff^aéních okrajích.,^Čechách; prostě*nepronikly tam} kde se ŽAho^l^^éle^jněkkoatafekořekeftř^iftongizacemi y > 'et a ú > o? se zmenšil počet vysokých hlásek, dochází proto k vyrovnání změnami íe > í, úo > ú (ů) a é > í. Tak je tomu v centru našeho území. Na vy-

- chodni Moravě byla situace poněkud jiná. X%íZŮstala^délerněkkostíií Jfcprelace (dodnes zachovaná na Valašsku) a diftongizace ý > eiáú >m tu nenastala. Diftongy íe a uo (možná že zde v podobě -é a -ó se silně zavřeným é a o) tu rychle přešly ve vysoké monoftongy, jak dosvědčují! staré neliterární památky. Nenastala tu však změna é > i, aby se počet* vysokých hlásek nadměrně nezvýšil. Naopak se k izolovanému é při-tváří nové ô sekundárním dloužením v typech dójiť, zvómť atp.

Všimněme si nyní podrobněji jednotlivých změn. LITERATURA. LAMPRECHT, A.: Vývoj hláskového systému českého národního

jazyka se zvláštním zřetelem k nářečím na Moravě a ve Slezsku. SaS, 17, 1956, s. 70-71; KOMÁREK, M.; Gebauerovo historické hláskosloví ve světle dalšího bádání. In: Gebauer, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd. Praha 1963, s. 755 — 757.

'. 3. Diftongizace ý > ei (ý > ej) /7Xj/Pf ' ^ ?' * 7 //?•* Otä.

V literárních památkách z konce XIV. stol. se projevuje diftongizace ý > ei (v běžné grafice v > ej), např. ftarofta vrzyednykowey, twevch (gen. plur.), maky atp. (viz Geb., Hist. ml. I, str. 134). Dokladu s difton-gizací postupně přibývá a píší se dílenf éy)srov. cztwrtey, beyti, kterakey konec, k druheym, mleyn, dilemäy;;'srov. nebavwav. ľwatav. bayii, roz-ptaylyl, maydlo, mlayn (viz Geb., str. 282). V neliterárních památkách jsou sice i doklady starší, jako nejstarší se uvádí Teinéz „Tejnec" z konce XII. stol., doklady jsou i z konce XIII. a zejména z počátku XIV. stol.; není tu však jisto, zda nejde o cizí, německou výslovnost našich jmen. Svědčila by pro to ta okolnost, že diftongy jsou i tam, kde by neměly být, např. Marečková uvádí z archívního materiálu de Maleteyn (Maletín, 1355) a v něm. kontextu de Huleyn (1362), z místních jmen dále de Eywancze (Ivaneč, 1351), což je patrně německá výslovnost prízvučného zdlouženého /. V moravských místních jménech je např. také doloženo de Beykowitz (1361).

Přestože je dokladů s diftongizací v XV. a XVI. stol. stále větší počet, v t^^^ t^ácn íc i i páffiálékzachovává starý způsob psaní s ^ ^ ^ d o -v^jazvyebyla změna na rozhraní XV. a XVI. stol. na většině jazykového území v Čechách a na Moravě pak v nářečích středomoravských

DHC JIA piUA dy změny:

/CUCUW-' £rvs /c% jí

pýcha > pejcha •j cv

dobrý > dobrej j j -

strýc > strejc dobrých > dohrejch mlýn > mlem. dobrým > dobrejr$ výr > vejr dobrýma > dobrejma

m

V nářečích dochází k diftongizací pův. / po sykavkách c, z, s, srov. cejtit, vozejk, sejto, místy i po jiných hláskách, nožejk, s núšej, dolejzat, ^ / dřepí. Souvisí to s depalatalizací konsonanlů .a splynutím LMJ^aadepaw,. o latalizovaných hláskách. Dokladem spínání j . a y je i grafika cyzý, sýla; o tom však viz dále.

Chronologie změny a územní rozsah. Jak bylo již uvedeno, změna se objevuje v literárních památkách koncem století XIV. a šíří

107 106

se hlavně ve století XV Změna se provedla v nářečích v Čechách rtu, se zdá, původně bez jihozápadního okraje), na Moravě pak v náře středomoravských (hanáckých) a v přechodném pásu mezi náře středomoravskými a východomoravskými, tj. v tzv. nářečí kelečsk fngffé-e44aěsta Hranic) a v nářečích dolských (západně od Uh. Hradi V těchto poslednícíf nářečích je diftongizace provedemTv maxim; míře, srov. u Králejkou, střejhat, třejska (diftongizovalo se í i í < V nářečích dolských je nadto vrchol diftongu na druhém komponei srov. str-íček. V nářečích wchodomoravských (moravskoslovenský a slezskomoravskych (lašskvchy diftongizace nenastala, srov. va strýc, mlýn, pýcha, dobrý nebo opav. stryk, mlyn, pychá, dobry (s dějším zkrácením délek). V nářečích středomoravských (hanácký došlo pak k monoftongizaci ei > é (srov. stréc; o tom však dále). okrajích v jihozápadních Čechách došlo k ďiftongizaci později a zajj bývá místy velmi zavřené ei blízké akusticky yi, srov. dobrei 11 do\ (Postrekov u Domažlic).

Příčiny změny a její p růběh. G«fc813^1IW^^ zmfeu^^ě la^y^ %xom^min^>rmein tento vliv pokládá za možný, Trávníček ho však zcela zamítá. St zamítavé stanovisko zastává i Trost. Havránek nevylučuje mož vlivu prostřednictvím česky mluvících německých obyvatel, kteří mi své artikulační zvyklosti přenášet i do výslovnosti české. (Na možní vlivu počeštěných nebo česky mluvících měšťanů pražských upozo ostatně i Hus, ovšem při jiné příležitosti, když mluví o splývání í a / — /.) Možnost cizího vlivu připouští i Komárek. Jsme toho náz že tuto možnost nelze ani potvrdit, ani zcela zamítnout. Je třeba s Gebauerem, že „zajisté tu byla i vlastní dispozice jazyka", vl vnitřní předpoklady, které mohly vytvořit pro změnu vhodné podmí Zejména je tu třeba poukázat na obecnou tendenci dlouhých samohl; k disimilaci počátku a konce jejich artikulace, jak se to projevuje v ných jiných jazycích (např. v angličtině a němčině). Tato obecně f< tická tendence mohla být podepřena tím, že se jazyk snažil uchovat protiklad slabik b'i—bý, který by byl v důsledku depalatalizačilí procesů v době zanikání měkkostní korelace odstraněn. Došlo p k fonetickému posunu u ý a vznikla tak dvojice bí—bfi. Na území (ve středomoravských dialektech) se tato tendence provedla i

108

•átkého, jak bylo již poznamenáno (67 — by > bi — bý(be)). Obdobné idence k zachování protikladu slabik s / a y se projevují i na jiných krajových úsecích slovanského území, na nichž by došlo k splynutí

y, srov. makedonská nářečí, staroslověnskou grafiku (psaní &/, což it bi), polabštinu, okrajová nářečí velkopolská atd. Jiné řešení je ve 'dělení jotace po palatalizované hlásce, srov. jihočeské 6/7—6/, na ilském území pak mazovské 6/7 (by 7, bz'i) — bi atp. Na to, že diftongi-Ice má vztah k měkkostní korelaci, ukazuje dále ta okolnost, že na těch :rajových úsecích našeho území, kde se měkkostní korelace déle žalovala, diftongizace buď vůbec nenastala (severovýchodní Morava), ho se provedla se zpožděním (jihozápadní Čechy). Z toho, co bylo [ceno, vyplývá, že se můžeme při výkladech bez cizího vlivu docela >bře obejít. Kdybychom však — vycházejíce z historíckospolečenských )dmínek — přece jen jistou možnost vlivu připustili, řekli bychom |J. Vachkem, že se mohl — jako podpora domácích vývojových ten-mcí — projevit jen tam, kde nebyl v rozporu s vnitřními předpoklady [stému, a neprojevil se tam, kde v rozporu byl (tj. tam, kde déle trvala fěkkostní korelace).

Postup změny byl asi tento: ý > ýi > ei, tedy pýcha > pýicha > Ticha. Znakem ý označuji artikulačně poněkud snížené a povolené j \ takém e široké (otevřené) a poněkud zadnější e obdobné jako ve střed o-toravském (hanáckém) rebe, blízké artikulačně k a. Tím si vysvětlíme »Usání v psaní mleyn a mlayn. Graficky by bylo možno přední kompostu diftongu označovat i jinak, např. a nebo a, jak to činí Komárek, »lili jsme však znak e proto, že tu vidíme obdobu v hanáckém vývoji že je vhodné přední komponenty diftongu ei a gu označovat sice íkými, ale ne zcela totožnými grafickými znaky, neboť i jejich další 'oj je různý. Foneticky se totiž e sblížilo s e a celý pohybový diftong

nezměnil v ei (dvoufonematické spojení e -f /, v němž/je variantou./ ho i). Výslovnost ei je pro konec XV. stol. přímo dosvědčena.

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd. ;aha 1963, s. 281-283 . 134; TRÁVNÍČEK, F . : Historická mluvnice československá.

Utahá 1935, s. 9 1 - 9 2 ; KOMÁREK. M.: Historická mluvnice česká í, Hláskosloví. ;vyd. Praha 1963. s. 162-165; HAVRÁNEK. B.: Nářečí česká. In: Československá

[ástivěda III - Jazyk, Praha 1934, s. 104-112; KOMÁREK. M.: Staročeská zména > ej a její poměr ke změně aj > ej. LF980, 1957, s. 264-268; LF. 81, 1958, s. 98 -100 ;

109

4. Diftongizace ú > óu (ú > ou) /}; n ,1 ~~y / I , 'V ; ÍT

KOMÁREK, M.: Alttschechische Gebete im Itinerarium Johannes Butzbachs. I £avě V t?V. n á ř e č í c h h a n á c k ý c h ( t u v š a k d o š l o p o z d ě j i k m o n o f t o n g i z a c i Deutsch-tschechische Beziehungen im Bereich der Sprache und Kultur. Berlin I9ť .£ > fy a v p ř e c h o d t ^ ^ h a n á c k ý m i a v ý c h o d o m o r a v s k ý m i s. 7 3 - 8 6 ; LAMPRECHT, A , Zur Frage der t s c h e c h i s c h ^ ^ \pgkÜTm9 t j . V n á ř e č í k e l e č s k é m a n á ř e č í c h d o l s k ý c h ; V t o m t o p ř e c h o d -In: Deutsch-tschechische Beziehungen im Bereich der Sprache und Kultur. Berlin I9i : . , , . ^ ^ ^ " ' i '.' ; n v m » * • " *•"** , s. 2 9 - 3 3 ; VACHEK, J.: K otázce vlivu vnějších činitelů na vývoj jazykového systéi t

n é m faSU d o s l ° l k d l f t o n g i z a c i u VZnikleKÓ ZUO, s r o v . VOUZ, hrouza^ In: Slavica Pragensia 4, Praha 1962, s. 3 5 - 4 6 ; MAREČKOVÁ, D.: K dialektickŕaji*'. Jtrá/e/feo«. V d o l s k ý c h n á ř e č í c h m á d í f t o n g OW Stejně j a k o d i f t o n g et rozrůznění češtiny v 15. století. Rkp. kand. práce, Praha 1966. [stoupavý charakter, srov. m9úka, vgúz, sirčiček. V nářečích východo-

moravských (moravskoslovenských) a slezskomoravských (lašských) diftongizace nenastala, srov. východomoravské múka, súd, berú, kúpi

W&™rV*'*'' ' " | a slezskomor. muka, sud, beru (s pozdějším zkrácením). Blftongizace ú > óu je paralelní s diftongizací ý > ei. Dokladyi i; Příčiny změny a jej ich průběh. O možnosti německého vlivu

diftongizaci pův. ú se objevují v literárních památkách koncem $ (srov. něm. hus > hous > haus) platí totéž, co bylo řečeno u změny stol. a přibývá jich ve^tpiJU^Nově vzniklý diftong se píše dí lem« > ?L j e však nepochybná její systémová vázanost se změnou ý > ei. srov. wykaupye (1380-1400), Kraupa (1400), tauzenye „toužení", flÄDiftongizovalo-li sej;, byla tím dána možnost i diftongizace ú. Územně hlawau, z rukau (srov. Geb., Hist. ml. I, str. 261), nebo av, aw, srcftenaší změně nejblíže velkopolská diftongizace u (srov. kô^pa). Je třeba z avftye (1406), budawczi, do rothawzu, dílem ow, srov. hrnczzyrzjlmpfipomenout i obdobnou diftongizaci v polabštině (vázanou i tu na „hrnčířskou"(rolí 1421), korowhwie(srov. Geb., str.261). Vneliterárnlicliftongizaci y). památkách v cizím kontextu se au vyskytuje už v 1. pol. XIV. stol., sni Postup změny byl asi tento: ú > uu > gu (obdobný změně ý > yľ> in Zakouti (1337); Marečková pak uvádí ještě starší doklad Lawc/wfcf), tedy múka > muuka > mouka. Znakem u označuji otevřené a po-(1319 ex cca 1323), později psáno Lauczans (1364) „v Lučanech" rfyolené u, znakem g označuji široké (otevřené) o (obdobné středomor. Blučina), ale u těchto dokladů může jít o německou výslovnost ndl(han.)p v W o ) , artikulované více vpředu a artikulačně blízké a. Spřežky jmen, nejsou to tedy doklady zcela průkazné (platí tu totéž, co bji rpu a ow označovaly tedy diftong gu jen přibližně. Přední komponent řečeno u ý). V XV. stol. převažuje v grafice literárních památek á diftongu se později foneticky ztotožnil s o a celý pohybový diftong gu třeba se ještě hojně vyskytuje i ú, zejména na konci slov. Grafička i$e změnil v ou (tj. dvoufonematické spojení o + w, v němž u je va-znaku au se užívá^až doxoku J&49L kdy bylo zavedeno psaní ou.

kupí > koupí múka > mouka súd > soud súsed (súsěd) > soused

budúci > berú > rybu > rukú >

budoucí berou rybou rukou (2. du.)

V nářečích je tam, kde nenastala přehláska 'u > i, diftong i po

jriantou u). Výslovnost ou je pro konec XV. stol přímo dosvědčena. •Pro počátek XV. stol. pak — alespoň pro část území psaním ow.

% LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd. ba 1963, s. 251, 254, 258-259, 2 6 0 - 2 6 3 ; TRÁVNÍČEK, F. : Historická mluvnice

feskoslovenská. Praha 1935, s. 8 8 - 8 9 ; HAVRÁNEK, B.: Nářečí česká. In: Českoslo-fénská vlastivěda III - Jazyk, s. 1 0 4 - 112; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1962, s. 165-167; LAMPRECHT, A.: Vývoj hláskového

k ý c h , s r o v . p ľ ú c a > plouca(> plÓca),CÚdit > čoudit ( > CÓdit), kľúlmystému českého národního jazyka se zvláštním zřetelem k nářečím na Moravě a ve

klouč (> klóč) atd. Chronologie a územní rozsah. Změna se začíná objevovat pc

stavu literárních památek koncem XIV. stol. a šíří se hlavně ve stolí XV. Dnešní územní rozsah je ze století XVI. Provedla se v naft v Čechách (mimo jihozápadní okraj, tj. Chodsko. Doudleby), na

;Slezsku. SaS, 17. 1956, s. 7 0 - 71; KOMÁREK, M.: Alttschechische Gebete im Itinerarium jphannes Butzbachs. In: Deutsch-tschechische Beziehungen im Bereich der Sprache [tid Kultur. Berlin 1965, s. 7 3 - 8 6 ; MAREČKOVÁ, D.: K dialektickému rozrůznění

Stíny v 15. století. Rkp. kand. práce, Praha 1966.

110 111

5. M ? /(/, d- f rr

onoftongizace ie > í (ie > í) publice) se zachovalo buď ie, jak svědčí doklady krycie, břieh, nebo 'é Crácene na 'e, srov. u'em, um'em.

~.fA -• - -i i , , / J I t*!. ^ * ' j - t * ' v , j t Poznámka 2. Ve staré češtině se vyskytují i některé doklady psaní / Diftong/evzniklz e (dlouhého ě) postupným vydelovanim prechod; , „ , , , , „ • , ^ v , i . - u i - i ' i *'i ' u i * t, n- - i v iisto krátkeho 'e po měkké (pnp. rozloženého ie po retnicich), srov. ste.

vych ř-ovych složek po palatalnich konsonantech. Prevažovala v nei , , , _ , , , , - f , , n

o J v , v, j , , , • ! , t, , . , v - . . bklady wz wř&y, toby. V nynejsichnarecichse obdobná zmena vyskytuje původně složka druha, -^oya^ jak to vyplýva ostatne z vývoje a JÍ % J J J J J J J o tom svědčí i grafika, srov. psaní muzyee „mužie", myéfta „miesta' istý v hanáckých nářečích, srov. tobi, vjizbi, vidět „vědět", Prostijov,

vrchu, až dochází k monoftongizaci ie > í. Příklady změny:

bbisoke „Soběsuky" brzy však začala převažovat složka j-ová, srov. psaní yie, ie, ýe, nap: neymyiel, mnýe, newijem, míefto. Postupně tato /-ová složka nabý f L ] T E R A T U R A G E B A U E R > j , His to r ická mIuvnice j azyka českého ,. 2. ^

viemy > vímy (1. pi.) mieše > míše (2. a 3. sg. ipf.) miera > míra viera > víra biely > bílý zajiec > zajíc

vzieti > vziti čieše > číše znamenie > znamení chlubiece > chlubíce chodie > chodí (3. plur.)

aha 1963, s. 191 - 195; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha 105-108; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd.

íaha 1962, s. 168; MAREČKOVÁ, D.; K rozšíření změn ie > í a uo > u v 15. století. Mo. 1957, s. 232-236; LF, 81, 1958, s. 85-97.

I Monoftongizace wo -> w (woľ,>_ií)

Pohybový diftong uo vznikl vydělením labializace před o, srov. yóm > cPóm > dúom. Původně v něm převažovala složka druhá^g-oyá^ ov. psaní duôm, brzy však nabyla převahy složka první, M - O ^ srov.

tsatií zástupůow, bu°h, SLZ nakonec došlo k monoftongizaci. Chronologie a uzemni rozsah. Zmena se provádí v XV. stol» ^ ,, , ,, , , « , v , • ~ „ „ ,. , , , ,± . ., v n* * v , • í- Cely proces zmeny od o k w (graficky označenému ve spis. pravopise u) Podle neliterarmcn památek se zda, ze se na Morave začala proievov l ov v t • ,

,w . ... v,., ™, . i - i •• .-i »* v, ; „ A iimuzeme představit takto: o něco dnve, a to jiz na počátku XV. stol. j a k zjistila Marečkova. V ( %.. f iJ,, , . . nl , , . , , . , , . w u *- A u- v v . . . . XT , i v - A , , 01_vl ľ Ä5Ä > b*óh > buoh > ftu*/? > buh (bůh) chacn v te dobe převazuje jeste ie. Není vyloučeno, ze take prubeh změi í. mohl být na Moravě poněkud jiný. (Mohlo tu jít o změnu silně zavi: Další příklady změny v běžné transkripci (zkráceně bez pův. o): ného lé v /, nikoliv o přesouvání váhy na první komponent jako vŮ ľ duom > dům, dvuor > dvůr, kuoň > kůň, nuož > nůž; chách. Je to pravděpodobné zejména na Valašsku, kde měkkostníki r suol > sůl, stuol > stůl, vuoz > vůz; relace trvá dodnes a kde nedošlo k vydělení/ ani v slabikách krátkýcl I muoj > můj, tvuoj > tvůj; V grafice literárních památek se ie drží až do poloviny XVI. stol. Polin | ruože > růže, vuole > vůle; huoře > hůře; ruosti > růsti; jsou doklady na změnu ie > í starší než počátek XV. stol. (zejméi |; kuorka > kůrka, huorka > hůrka, potuoček > potůček; v zápisech neliterární povahy), jde podle našeho názoru o nedokoná |° bratruov > bratrův;zástupuo(v) > zástupů(v), chlapuo(v) > chlapů(v); vystižení zavřeného 'é (příp. \e), z něhož se ie vyvinulo. I muože > může, kuole > kůle;

Změna zasáhla celé území českého jazyka, s jedinou malou výjimkjl v uoči > vůči, v uokol > vůkol, zuostati > zůstati. okrajového nářečí v Bránici na sever od Opavy, a pronikla i dojiq části západní slovenštiny (až k Nitře). Na Moravě je sice ie (nebojt střídnice jé, ijě) zachováno v tzv. nářečích kopaničářských jižně Uherského Brodu, ale tato nářečí vznikla pozdní slovenskou koloniza

Poznámka 1. V nářečí obce Bránice u Krnova (v Polské lidoJ

Chronologie a územní rozsah. Změna se provádí v XV. století. grafice v té době převažuje uo (ač přibývá i dokladů na u) a drží se písmě podobně jako ie SLZ do poloviny XVI. století. Zdá se však, že ve ýslovnosti byla změna provedena již v průběhu XV. století, a to před

112 113

í

jeho koncem, jak o tom svědčí četné chybné doklady psaní (naj neodstupuoy, sluol(slúl), buoynosť) i přesné svědectví Optátovo z r. 1531 Grafický znak ů původně označoval úo (oje nadepsáno nad u), poz se ho začalo užívat na označení dlouhého ú vzniklého z úo (uó <m podobně chtěl Blahoslav zavést znak ej na označení / vzniklého z ie.

Na Moravě změna začala pronikat dříve, a to již na samém počati XV. stol. (srov. manuw, apoftoluw), jak ukázala rozborem neliterárn pramenů Marečková. Změna tu mohla mít i jiný průběh (přímý přechc od silně zavřeného "ó k ú).

Změna zasáhla celé území českého jazyka (s výjimkou okrajovél nářečí v Bránici na sever od Opavy, kde je kuoň) a pronikla i do již části západní slovenštiny, do tzv. nářečí záhorských (na severozápa

stredoslovenskou kolonizací, jak bylo již řečeno výše.

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2 vjl Praha 1963, s. 242-247; TRÁVNÍČEK, F. : Historická mluvnice československá Pni 1935, s. 8 2 - 8 4 ; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2 vtf Praha 1962, s. 169 - 170; MAREČKOVÁ, D. : K rozšíření změn ie > / a uo > ů v 15 % letí. LF, 80, 1957, s. 232-236; LF, 81, 1958, s. 8 5 - 9 7 .

okénko > okínko (fonet., spis. pravop. okýnko) řéci > říci péci > piet vésti > víst mléko > mlíko polévka > polWkľľ» dobrého > dobrího (fonet.) dobrému > dobrímu (fonet.) želé > zelí chvále > chválí (3. pl.)

Chronologie a územní rozsah. Nejstarší doklady jsou sice již od Bratislavy). Na Moravě je uó nebo vó (někdy i zpětně monoftongizc hZe XIV. stol., srov. např. doklad flybi twy (v Žaltáři wittenberském), ale vané ó) v tzv. nářečích kópaničářských, ale tu jde o nářečí vznikl fc-tu jde podle mého mínění spíše o nedokonalé zachycení zavřeného é.

; Málo dokladů je i ve stoletiJQ^jijmbývá jich až ve století XVI. Do ; spisovného jazyka však změna pronikala velmi pomalu. Dnešní spisovný stav se ustálil až na rozhraní XVI. a XVII. století, v slabice lé dokonce až ve století XVIII. (želé > zelí, chvále > chválí).

V novočeském spisovném jazyce je / místo é po měkkých hláskách, • srov. říci, čílko, čírtě, pečínka, žínka, po / bývá dílem í, dílem é, srov. zelí,obilí, pohlížeti, líska, klišťky, želízko, ale chlév, mléko, naléhati, polévka I/polívka, lépe//lip, létati//lítat, po jiných hláskách v základu

l slov rovněž dílem é, dílem í (psané někdy ý), srov. kamének //kamínek, Staročeské dlouhé é mělo Jakj&zdá, výslofflost zavřenou. Souvisli ^světélko//světýlko, pérko//pírko (ale jen pérko „pružina", pérovati),

s obecnou t e n S ä S ^ u h ý c ^ á) k větší zayřenoá ^okénko// okýnko, ale jen stehýnko, ohýnek,kamínka, postýlka. Jen é bývá

f^mSFT^T^

Zavřený (úzký) charakter pak vedl k změně é v neměkčící /, které ve výslovnosti ztotožnilo s pův. í nebo s í ze staršího ie.

Postup změny byl asi tento: é > é (silně zavřené é, znějící snadjai§| ye) > ľ (> /), tedy tvé > tvé > tví > tví (srov. obec. český tvar zazí menaný spis. pravopisem tvý), chudého > chudého > chudxho > chuil (srov. obec. čes. chudýho). Příklady změny:

délka > dílka (psáno fonet., spis. pravop. dýlka) jadérko > jadírko (fonet., spis. pravop. jadýrko) kamének > kamínek

114

ve spis. jazyce v infinitivech, srov. mésti, nésti, péci, téci, dále v některých • slovech jako délka, péče, stéblo, sténati, a konečně bývá jen é v dekli-|načních koncovkách u přídavných jmen, srov. dobré (neutr.), dobrého, iMobrému, po dobrém atd., ač se ovšem v gramatice Rosově připouštěly [tvary dobrýho vedle dobrého (stejně jako dobrej vedle dobrý). i V lidovém jazyce se změna provedla důsledně v Čechách a na Moravě

v nářečích středomoravských (hanáckých). Neprovedla se v nářečích východomoravských (mor avskoslovenských) a slezskomoravskýčH (š výjimkou okrajových úseků na Ostravsku), srov. východomor. řéct, mléko,

i dobrého, dobrému, slezskomor. (las.) mléko, polefka, dobrého, dobrému, ale ostrav. mliko, polifka (po měkkých), dobrému, dobrého.

115

ŕ

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyl Praha 1963, s. 141 - 145; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Prall 1935, s. 98; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd. Pralf 1962, s. 170-171.

8. Změna a/ >^ej (a au > oú) -A

Téžeslabičné aj během XV. a XVI. stol. přecházelo v ej. Tato změflf se tradičně označovala jako zpětná přehláska aj > ej.

Příklady změny:

jVaJG&*$*^veJG&(a.le vajec) krajči > krejčí daj > dej volaj > volej najlepší > nejlepší tajný > tejnej hajný > hejnej (> han. heně)

Ve starém jazyce se změna provedla všude, kde k tomu byly podmínky, srov. lej < laj, kej se < kaj se, nejdu < najdu, krej < kraj (ga kraje) i výše uvedené dva poslední doklady. Srov. nejen písemné doklady, nýbrž i nářeční tvary, např. han. heně (< hejnej), do Raté (< Rátej <§ Rataj), do hejku(< hájku; k tomu nom. hejk) atd. Analogií byly někteří případy změny odstraněny, takže máme opět tajný, hajný, kraj atd Změna se provedla v nářečích v Čechách a na Moravě v nářečích středo*

v^áfcečíc^v^ srov. daj, zawíi najlepší. . " ^

Příčinou změny nebylo, jak se soudilo, následující palatální /, nýbrž] sblížení a nakonaczjotožnění téžeslabičného>aj_ spohybovým diftongem: ei vzniklým z ý. První část tohoto diftongu, totiž tzv. široké e, byloj velmi blízké a, tudíž k ztotožnění mohlo dojít. Podobně došlo v nářečícl k ztotožnění au s pohybovým diftongem gu, srov. paúk > pauk > pouk > han.pók,pauz > pouz > pguz > han.póz,almara > aumara> gumára > oumara. V obou těchto změnách šlo, jak správně ukázaj Komárek, o fonologické přehodnocení téžeslabičného spojení v jednotný foném (pohybový diftong).

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd. Praha 1963, s. 133-139; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha 1935, s. 76 — 77; KOMÁREK, M.: Staročeská diftongizace v > ej a její poměr ke změně a]> ej. LF, 80, 1957, s. 264-268; LF, 81, 1958, 98-100.

9. MdmJfítmffelcé ei > ě W öü > ó ^ • i „

Jde o nářeční změny, jimiž se středomoravská (hanácká) nářečí oddělila od českých nářečí na západě i od přechodného useku" "nářečí dol-ských (a kelečského) na východě. V českých nářečích se jednotný foném ei změnil v dvoufonematický diftong ei a stejně tak óuv ou. V hanáckých nářečích monofonematické chápání pohybového diftongu naopak vedlo i k faktické monoftongizaci ei v é a ou v ó.

Příklady změny:

streich Stfěc mouka > moka trouba > trúba

hloupe! > "Klopě heinei > héné veičě > vece

Vzniklé é, ó nemá na celém území stejnou fonetickou kvalitu. Někde jde o é, ó široké, jinde je é, ó úzké. Svědčí to o tom, že diftongy ei, ou mohou nabýt různé fonetické kvality, tj. et, e>u nebo ei, ou, srov. dodnes dolské str-íček, mgúka, což jest ei, pus vrcholem na druhé části diftongu.

moravských (hanáckých) a v tzv. nářečích dolských. ŇhfH^dki |r- Na malé části území (v tzv. nářečích čuháckých východně od Prostějova a jihovýchodně od Olomouce) vznikly monoftongizaci velmi zavře

li írých diftongu ei, ou dokonce /, ú. Tento proces můžeme dodnes pozorovat v oblasti nářečí dolských, kde str-íček přechází v stríček, krícar > krícar, mgúka > múka.

Chronologie změny. Změna se v celém rozsahu mohla provést až po provedení všech změn, tj. ve stol. XVI. Její počátky mohou být

| f však již starší.

116

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd. I haha 1963, s. 258-260, 283-285, 136; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice česko

slovenská. Praha 1935, s. 76, 88, 91, 156; HAVRÁNEK, B.: Nářečí česká. In: Československá vlastivěda III - Jazyk. Praha 1934, s. 98-100, 104-112; BĚLIČ, J.: Dolská nářečí na Moravě. Praha 1954, s. 25-26, 70-73; KOPEČNÝ, F.: Nářečí Určic a okolí.

117

Praha 1957, s. 24-25; KOPEČNÝ, F.: Mapy k diferenciaci severohanácké oblasti. In: Studie ze slovanské jazykovědy. 1958, s. 383 -386; UTĚŠENÝ, S.: Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Praha 1960, s. 35-42; VALÍKOVÁ, D.: Současný stav náreä pavlovského výběžku. In: SPFFBU, A 12, 1964, s. 216-226.

10. Systém dlouhých samohlásek po provedení vše«h změn

Po provedení všech změn dlouhých samohlásek (ý > el, ú > ou, ie > í, uo > ú, é > z) vznikl v Čechách nový systém dlouhých samohlásek. Schematicky si jeho vznik můžeme představit takto:

uu r i-Y

U

Na některých úsecích středomoravského území (v okolí Brna, zejména na jihozápad a jihovýchod) je dlouhé á slabě labíalizováno, vyslovuje se jako a, praca. V několika obcích (Blučina a okolí) s tímto apak splynulo ó vzniklé z ou, srov. na lakách (< lókách). Je tu pak é — ä a kvantita vázaná na kvalitu samohlásek (nebo aspoň výrazná tendence k tomu).

Na východomoravském území, kde se provedly jen změny ie > / a wo > ti, kdežto é se neměnilo, vznikl asymetrický systém

Ve středomoravských dialektech, kde došlo k monoftongizaci el > a 6u > o, pak vzniká systém

Na některých částech středomoravského území (např. v tzv. centrální

e o á

Ten se upravil vznikem nového ó v typech dóit {dojit, dóyt), stróit, zvóňit (a přejetím cizích slov s ó jako zóda) na systém

í ú é ó

á V novočeském spisovném jazyce je týž systém. Dlouhé é se tu zacho

valo (dobrého, nést) a je také v četných slovech novějších. Dlouhé ó je pak v slovech přejatých, srov. móda, citrón, balkón; není však ještě plně integrovaným fonémem. Z pův. el a ou vznikly bifonematické diftongy et (ej) a ou (ou).

LITERATURA. LAMPRECHT, A.: Vývoj fonologického systému českého jazyka. 2. vyd. Brno 1968, s. 82—83; VACHEK, J.: Dynamika fonologického systému současné spisovné češtiny. Praha 1968.

11. Vývoj krátkých samohlásek /> í hanáčtině a na území na západ od Brna) nastalo krácenW a ú a .vznítí [ v k r á t k ý c h samohlásek došlo v důsledku depalatalizace konsonantů tak systém o třech dlouhých samohláskách ; | vydělení jotace k zrušení diference mezi pledm^^zMui^y.ariantQy

• £jQLJ£QU, a vznikla tak jediná podoba e. U obou nových podob však došlo

není y. Vzniklý systém si můžeme představit takto: V tzv. čuháckém nářečí, kde ei dává / a ou dává w, je pak

i u á

118

JL ž u

e o a

V£ A

119

Tento systém se ovšem realizoval jen po retnicích. Po sykavkách td ' spoklesem>* > e došlo i k poklesu u > g, srov. budu > bgdg.kus > kos, došlo v důsledku depalatalizace ke splynutw s y, srov. již připomeň! | ruka > roka atd. Původní e, o měly užší výslovnost e, o vzhledem k tomu, psaní cyzý, sýla, dušy, cýsařy atd. Ovšem i po retnicích se začala bn I že nové e, g byly širší. O tom, že šlo o samostatné fonémy, svědčí dvojice projevovat tendence k odstranění protikladu krátkého /a v, jak to potv v gdese „kdysi", gdese „kdesi", bgk, „buk", bok „bok", kgs „kus", kos zuje již svědectví Husovo. Dlouhé >- však s /nesplynulo "neboť se změnil | „kos". Graficky si můžeme vývoj znázornit takto: v et. Kdy byl proces splývání krátkého / a y v jádru ifašeho územi ukoi čen, přesně nevíme; ve středních a východních Čechách snad v X1

století, na okrajích o něco později. Vznikl tak systém totožný s novi ř l f— ^ českým: .•:'/""' '

e o a

Na okrajích, kde měkkostní korelace trvala déle, je nutno počítats systémem

e o a

Tak je tomu dodnes na Valašsku a bylo v minulosti na celé východu a severovýchodní Moravě včetně slezskomoravských (lašských) nářdJ Dnes je však ve slezskomoravských nářečích v důsledku pozdéjših rozložení měkkostnPkorelacr sySTém," jaký byl ve středních Čechácl v XV. století, totiž systém

i y u e o

* a

S týmž výchozím systémem je nutno počítat i pro středomoravsk neboli hanácká nářečí. Tu ovšem došlo k poklesu pův. y v artikulačol snížené ý a dále v tzv. široké e, srov. ryby > rýbý > rebe, pod. my > byl > bel. Původní protiklad slabilŤ&T— by se tak zachoval v podobí tó bi — bý > bi — be. Stejně se vyvíjelo i pův.Tpb sykavkách na tom úžení, kde došlo k depalatalizaci syká vek nejdříve, srov. zima > zyma > zem, pod.cez/, sela, šeroké, žeto. Tak je tomu v tzv. centrální hanáčtině v okol"1

Prostějova. Po č, š, ž má změna menší rozsah než po c, s, z. Paraletó

u

Vznikl tak systém:

e g e g

a

Jde, jak je vidět, o asymetrický systém bez u. Ten se v hanáčtině tzv. centrální (Prostějov, Litovel, Olomouc) upravil zkrácením dlouhého /, ú (srov. dum, vuz, vím) na stav:

i u e g

e g a

r

Patrně s týmž výchozím systémem je třeba počítat i na západní části středomoravského (hanáckého) uzemí (západně od Brna). Tam však nastalo vlivem českého systému splynutí obojího e a o.

Na té části území, kde zkrácení nenastalo, tj. zejména v pásu na sever od Brna (v tzv. horském nářečním typu), se pův. asymetrický systém upravil tak, že se zavřené o (z pův. o) zavíralo čím dál tím více a přešlo pak nejdříve akusticky a potom i artikulačně v u; otevřené g (z pův. «) $e v důsledku toho změnilo v o obyčejné. U zavřeného e pak se zčásti projevila tendence k splynutí s / (po měkkých, srov. (h)išče, ži, videí <

120 121

vědět), nakonec však obě e (e i e) splynula v jedno e. Tak se stalo, že vznikl systém, v němž na místě pův. o je u a na místě původního u pak o, např. kupec „kopec", kopec „kupec", sochu „sucho", hochu „ucho"; tomuto střídání se podrobují i slova novější, srov. ho vuduvudo „u vodovodu" atd. Graficky si můžeme vznik tohoto horského nářečního typu představit takto:

\ e

/ 9

/

U

> a

Výsledný fonologický systém je sice shodný s českým, e však reprezentuje původní e {nesete) i y (rebe, decke), střídnice za o a u jsou v důsledku posunu obou o (g a o) zaměněny, jak bylo řečeno výše. Centrálně hanácké socho „sucho" se tu tedy reflektuje jako sochu.

Jinou vývojovou tendenci směřující k vyrovnání nesymetrického systému můžeme vidět v zániku krátkého /. Takovéto tendence se sice vyskytují v omezené míře v jistých pozicích i na jiných územích (častý je zejména zánik / po ň, sekňice > sekňce), ve větší míře se však přece jen projevily v hanáckém anomálním systému, srov. žlca, Ipa, plska, sekňca, Punkva (< Punkva < Poňikva). Zvlášť typický je tento zánik v jižní části hanáckých nářečí na Znojemsku; tu za pův. i vzniká redukovaný vokál b, srov. hodbne só na zdh, vóňb to skazěh, sedel na čekám do noch. Příklady typu v noch, zbma, v lesb, žbto, šbška, vočb s & proti e za v {pel, me, rebe) svědčí o tom, že tu depalatalizace sykavek nastala mnohem později než jinde (po provedení změny v > e). Souvisí to nepochybně s delším přetrváváním měkkostní korelace na jihozápadní Moravě (srov. stopy měkkosti v přilehlých moravskočeských nářečích na Jemnicku). Teprve po později provedené depalatalizaci se / změnilo v širší i a to se redukovalo na &. Jev připomíná už Blahoslav (srov. dz'té),

Jiným dokladem úprav samohláskového systému je redukce y. Můžeme ji pozorovat na různých úsecích našeho jazykového území. V obci Veřovicích na pomezí východomoravsko-lašském se y redukovalo v 6,

srov. štbrb, i'bbb. Dlouhé v však splynulo s /, srov. bík, vbmíšlá. Systém krátkých pak vypadá takto;

b

e o a

Obdobné redukce jsou i jinde. Na některých okrajových územích českých nářečí, kde zůstalo zacho

váno v, můžeme pozorovat tendenci k široké výslovnosti pův. e, srov. § vädäš(< vedeš), v latě, čäsky z jihozápadní Moravy (Jemnická). Souvisí ! to se systémem hlásek, který si můžeme představit takto:

i

Hláska e je tu v opozici k a, a proto její výslovnost je široká [ä] a individuálně se blíží k a.

LITERATURA» TRÁVNÍČEK, F. : Historická mluvnice československá. Praha 1935, s. 84, 92, 9 6 - 9 7 , 100, 107-108; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1962, s. 161-162; HAVRÁNEK, B.: Nářečí česká. In: Československá vlastivěda III - Jazyk. Praha 1934, s. 165-179; LAMPRECHT, A.: Vývoj hláskového systému českého národního jazyka se zvláštním zřetelem k nářečím na Moravě a ve Slezsku. SaS, 17, 1956, s. 7 2 - 7 8 ; UTĚŠENÝ, S.: Nářečí přechodného pásu česko-rnoravského. Praha 1960, s. 42—49; KOPEČNÝ, F.: Nářečí Určíc a okolí. Praha 1957, s. 25 — 27; KOPEČNÝ, F. : Mapy k diferenciaci severohanácké oblasti. In: Studie ze slovanské jazykovědy. 1958, s. 383 — 386; VALÍKOVÁ, D.; Současný stav nářečí pavlovského výběžku. In: SPFFBU, A 12, 1964, s. 217-218.

E 12. Systém krátkých samohlásek po provedení všech změn

Po provedení všech změn máme v nové češtině tento základní systém samohlásek

\ u \ z b

a

122 123

Je v celých Čechách (nepřihližíme-li k okrajovým reliktům),i na značné části Moravy. Jeho variantou je systém na Valašsku:

i/y u e o

a V slezskomoravských (lašských) dialektech pak máme po rozkladu

měkkostní korelace a fonologizaci y systém o 6 vokálech:

v i y u

e o a

Na části středomoravských dialektů (v tzv. centrální hanáčtině) je čtyřstupňový systém o 7 vokálech:

&

o

Kromě toho se vyskytují i některé další okrajové systémy, jak jsme je uvedli dříve.

Základním systémem českého jazyka je však první systém o 5 krátkých vokálech a k němu vývojově tendují všechny ostatní systémy (jak v minulosti, tak i v době přítomné).

LITERATURA. LAMPRECHT, A.: Vývoj fonologického systému českého jazyka. 2. vyd.Brno 1968, s. 86-87.

VÝVOJ SOUHLÁSKOVÉHO SYSTÉMU OD K O N C E XIV. STOLETÍ DO K O N C E XVI. STOLETÍ

i. zn^^r^tr^^ťr^rwW]~šf^išt Do XV. století přesahují depalatalizační změny u retnic, o nichž však

bylo pojednáno souborně již dříve. Po XIV. století se rovněž provedla změna obouretného (bilabiálního) wve v retozubné. Ze XIV. století do

124

století XV. přesahují i některé změny disimilační. Z nich je třeba připomenout zejména změnu šč > šť'Ješče > ješťe, ščestie > šťesťie,ščeňe > šťeňe; ve XIV. století převažuje ještě šč, ale objevuje se i šť, v XV. století šč ubývá a v XVI. stol. převažuje šť. Změna se provedla v Čechách a neprovedla se na Moravě a v přechodném nářečí moravskočeském. (Samostatně se provedla na středním Slovensku.) Paralelní je i změna zdí > žd, srov. Ždžár > Ždár. Po provedení změny šč > s/'došlo k depa-latalizaci tohoto šťv postavení před souhláskami, srov. ščváti > štváti > štváti; uščnúti > ušťnúti > uštknouti (s vkladným k);piščce > pišťce > pištce (k tomu pak nový nominativpištec místo původního piščec).

Po XIV. století se rovněž dokončují změny v některých typech pobočných slabik; i o nich bylo pojednáno v předcházejících výkladech.

LITERATURA. TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praha 1935, s. 205-206; KOMÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1962, s. 176.

2. Konsonantický systém po provedení všech změn

Po provedení všech změn si můžeme konsonantický systém českého jazyka představit asi takto:

• • • k g

ch h

i Kromě toho se vyskytuje ještě j , které je na jedné části území (a ve Ě spisovném jazyce) samostatným fonémem, na jiných částech území jen [ neslabičnou variantou i fonému / (nevyskytuje se tam totiž spojení ji, i srov. výslovnost Irásek, Iřík, iskra, inačís. někde dokonce i zaic — často X v podobě zaýc, kraýc). Jako kombinatorní varianty je třeba hodnotit l dz, dz, y (znělé ch v pozicích typu abyy byt), rj (v slovech jako baroka)

a neznělé ř (tri). Foném h je sice z artikulačního hlediska hrtanovou hláskou, ve fonologickém systému mu však patří místo vedle ch. Ne

125

P b t d ť d m

c n

č ň

f v s z r í

š ž ř

plně integrovaným fonémem je g. Je sice hojně zastoupeno v cizí slovech, srov. brigáda, generál, guma, a dále v asimilační pozici v sloví domácích, srov. gde, gdy, gdo, jeho cizost je však patrná v tom, že slo jako signál přejatých slov i tam, kde má býti k, srov. gauč (< km\ couch), dále výslovnost typu demogracie atd. Naopak na Chodsku sej [ i v slovech cizích nahrazovalo k, srov. brikáda, kurna.

Na okrajích našeho území pak se vyskytují ještě další konsonantid fonémy. Z nich je nejrozšířenější /. Tam, kde je /, je třeba ho začlení na místo / a / přiřadit k ť, d, ň, č, š, z, r.

Místy se / změnilo v neslabičné w, srov. šua, biua. Je to pak variant fonému u, stejně jako j (i) je v těchto nářečích zpravidla variantou

Na částí území se zachovaly i zbytky měkkostní korelace. Tak n§p Ostravsku je tato korelace v sykavkové řadě, tedy je tam s — s\ z c—c\ (dz) - dz' (není tam pak ť, ď), na Valašsku pak u labiál, sroí p—p'* b — b', m —m', v — v'.

Podrobnější rozbor celého novočeského systému se už ovšem vymyl z rámce této historicky pojaté studie. Je např. podán (s akusticko terminologií distinktivních rysů) v práci H. Kučery The Phonologu [• Czech. Rozbor z hlediska Pražské školy připravil J. Vachek v knih publikaci Dynamika f ono logické ho systému současné spisovné češtiny

LITERATURA. KUČERA, H.:The Phonology of Czech, Mouton, VGravenhig 196!; PAULINY, E.: Fonológia spisovnej slovenčiny. Bratislava 1961; VACHEK Dynamika fonologického systému současné spisovné češtiny. Praha 1968; LAK PRECHT, A.: Vývoj fonologického systému českého jazyka. 2. vyd. Brno 1968

POZNÁMKA K VÝVOJI VE SPISOVNÉM JAZYCE

126 í:

f.

V našem vývoji jsme podali přehled změn, které se během staletí provedly v mluveném jazyce. Je přirozené, že se tyto změny obrážely i v jazyce psaném, neboť jen z něho můžeme čerpat poučení o tom, kdy se která změna v jazyce začala objevovat. S postupem ustalování pisárske tradice koncem XIV. a v průběhu XV. století pronikaly7některé znjppa§-písařsícého úzu pomaleji. Tak diftongizace^ > eßse objevuje jen u některých písařů a vněkterých^slovech (např. tejden.pejcha, mlejn, strejc aľá'.). V koncovkách adjektiv (typ dobrý) se změna v písmě neiijji^nfbo jen ojediněle. Více,pronikala diftongizace w > ou (v podobě au, neboť první komponent diftongu měl širokou výslovnost). Bylo to proto, že psaní ú po změně uo > ú (ů) by bylo příliš mnoho-agcnéj^což u ý/ej nebylo. Pomalu-- však pronikala ..diftongizace qQ)M5$f#(ttH)> na počátku slova, srov. sice aud, austa atp., ale včast, vmluva, vtrpný, vžitek (psáno v za u, ú). Velmi pomalu se psaném jazyce prosazovala i změna é > / a protetické v- (vosel). Kromě písařské tradice zasáhlo významně do ustalování pravopisného úzu i zavedení knihtisku. Tiskařský pravopisný úzus se ustálil zhruba koncem 1. pol. XVI. století. Tak to konstatuje J. Porák ve své monografii Humanistická čeština z r. 1983. Praví tu: „Nejvíce složitostí bylo při ustalování systému dlouhých vokálů a diftongu. Velmi rychle ustoupilo psaní ie, uo a zároveň se vžilo psaní au místo IÍ." Značný vliv tu měla podle Poráka autorita náměšťské mluvnice a Beneše Optáta jako autora pravopisné části. „Ty jevy fonologického systému, které nesouvisely přímo či aspoň nepřímo s pravopisem, zůstaly stranou a nestaly se součástí pravopisné kodifikace. Tak, byla pravopisnou záležitostí diftoa§i«íaf£ ú > ou, nikoli diftongizace ý > ej. Stranou pozornosti snah gramatiků o pravopisnou kodifikaci zůstaly jevy jako ý proti ej,

127

protetické v-, é proti zúženému / a zčásti ú- proti au- na začátku slova." Významně byl pravopis ovlivněn územ kralických tisků, který jé

v hláskosloví konzervativní. Projevuje se tu nářeční vliv moravský (zvláště východomoravský), ale také ohled na uživatele češtiny na Slovensku (a snad i ve Slezsku). „Zřetel ke slovenským poměrům byl u českých bratři nejvýraznější," praví Porák.

„Úzus kralický, který byl vlastně reprezentován bratrskými tisky bible, byl v hláskosloví dosti knižní. Pro tematiku a tím i stylovou rovinu jejich tisků to však nebylo v 2. pol. XVI. stol. a na počátku XVII. stol, tak neobvyklé. Shodou okolností se tento úzus po bitvě na Bílé hoře stal vzorem, mimo jiné také z důvodů politických." Tak se stalo, že dnešní podoba spisovného jazyka je taková, jaká je, a že do ní všechny histo rické změny (tj. ý > ej, é > í, změna ú > ou na počátku slova, pro* tetické v~) nepronikly nebo pronikly jen v malé míře.

Tvůrci spisovné normy měli smysl pro stabilitu jazyka a přihlíželi k diferenciaci našeho jazykového území. Projevovala se u nich snaha po zachování tradice zároveň se smyslem pro zavedení nového způsobu psaní, kde to bylo potřebné (změna ú > ou). Je s podivem, že ačkoli změna ý > ej do spisovného úzu v podstatě nepronikla, druhá změna na ní do jisté míry závislá, tj. změna oj > ej (přizpůsobení öj

TVAROSLOVÍ

ye nauka o mluvnických tvarech slov. Tvořením těchto tvarů vyjadřujeme v jazycích flektivního typu jejich vztahy k jiným slovům ve větě, Jtjj významy gramatické.

nově vzniklému diftongu ej z ý), se do spisovného jazyka dostala. Tal měl i spisovný jazyk nakonec dva diftongy ou a ei, psané zpravidla au a ey, nyní ou a ej. Z hlediska novočeského je u v diftongu ou ne* slabičnou variantou w-ovou (srov. i výslovnost po-ukázka jako poukázka] neslabičné i pak je variantou souhlásky j .

Do nové češtiny se však z kralického úzu nedostalo užívání dvojího I a měkkého p' v slovech p'al, p'at, ač měkkého p' užíval i Komenský, srov. sp'atý, prip'al, rozp'ali (psáno s tečkou nad p), jak uvádí K. Kučera v monografii Jazyk českých spisů J. A. Komenského (1983),

\

východní Moravě, srov. valaš. p'atro — patřý, v'adne, hrýh'ata a zčásti

litoměřické z jiného, tj. severozápadního okraje Čech.

LITERATURA. PORÁK, J.: Humanistická čeština, Praha 1983.

•SKLOŇOVÁNÍ (DEKLINACE)

je tvoření tzv. pádů, tj. vztahových tvarů, tvarů označujících u substantiv vztahy k jiným substantivům, popř. substantivním zájmenům (někdy pfostřednictvím sloves) ve větě. U adjektiv a adjektivních zájmen se pádovými formami vyjadřuje pouhá gramatická shoda. Kromě toho

• vyjadřují tyto formy zároveň také mluvnické číslo a zčásti i rod. Protože však primární úlohu mají pády, říkáme deklinačním koncovkám koncovky pádové.

Pád

Indoevropský prajazyk měl zprvu množství rozmanitých forem tvoje to krajový archaismus a dialektismus českého jazyka zachovaný na [ řených od společného základu — ty však nebyly paradigmatické (netvo

řily se vždy všechny od každého jména), a nadto vyjadřovaly.jen různé v jihozápadních Čechách (srov. dodnes holoubjata, poupjatd)\ srov.r řokrajjo^g_Yztahy.(lokalizaci-apod.). O skutečných pádech lze mluvit i staročeský doklad suiatemu [sv'atému] ze zakládací listiny kapituly [teprve tehdy, když vyjadřujTrjaj^digmaticky.prot

jmen ve výpoyjdi. Většina badatelů se shoduje na tom, že k nejstarším ^paradigmatickým pádům patřil (zprvu u jmen životných) nominativ -a akuzativ (vyjadřovaly odlišný vztah ke slovesnému ději), dále zvláštní

128 129

forma dovolující vyjadřovat složitější větné vztahy, odpovídající as genítivu, konečně pak zvláštní tvar výzvový, nevstupující do žádnýd větných vztahů,(vokativ). (Vyhranění těchto protikladů bylo někd) důsledkem složitého vývoje, např. v pádu genitivu jsou v baltoslovaft ských jazycích spojeny funkce genitivu, partitivu a ablativu.) Takí nesyntaktické, „lokálové" formy se nakonec paradigmatizovaly, přičema došlo k rozštěpení na pád vyjadřující okolnosti pojaté staticky (lokál) a dynamicky (dativ). Složitě rozvitá, diferencovaná pádová soustava se však vyvinula jen na části indoevropského jazykového území.

Praslovanština měla k dispozici rozvitý systém pádů YeULrechjjairo tických čísleph; ten vznikl složitou přestavbou původního systému indoevropského. (Skutečný stav praslovanské flexe nám přibližují dochovaný jazykový materiál staroslověnštiny, nejstaršího spisovného jazyka slovanského, založeného na jednom z dialektů pozdní praslo vanštiny.)

Jednotlivé pády vyjadřujeme dnes i v celé době historické různýi koncovkami; zřídka se vyjadřují jiným způsobem, např. různými slovními základy u deklinace zájmenné. Historické pádové koncovky nejsou utv^r.yjPuv_0(Jní. Vznikly většinou.splynutírn^pádových^řlpon s kmeno-tvornou hláskou. Rozpoznání obou těchto formantů je však v historickí době možné jen ojediněle, např. v dativu plurálu ženám: v koncovce -dm je -á- původní kmenotvorná samohláska (zdloužená), -m pak dativnl přípona. Pro starší údobí jazykového vývoje jsou pádové koncovky analyzovatelné snadněji, známe-li vývojové zákonitosti hláskového i morfologického systému. Víme-li například, že koncovka lokálu singuláru a-kmenů -ě (stč. ruce, psi. roce) je diftongického původu, pak v pfr vodním diftongu -ai rozpoznáme kmenotvorné -a- a lokálovou příponu -i (rankai > roce > ruce > ruce).

V historické době se soustava pádových opozic ustálila takto: U životných jmen

Znamená to, že důležité jsou opozice N - A (subjekt — přímý objekt, např. syn (volá) bratra) N - D (subjekt - 2. objekt, např. syn (zpívá) bratrovi) N - I (patiens — agens ve větách s pasívem, např. syn (je bit)

bratrem) N - G (jméno — neshodný přívlastek, např. syn (mého) bratra) A - D (přímý objekt - 2. objekt, např. (ukázat) bratra synovi) A - L (odlišení funkce předložek s dvojí rekcí, např. na: na

i bratra — na bratrovi) A - 1 (odlišení funkce předložek s dvojí rekcí, např. za: za bratra -

za bratrem) G - D (neshodný přívlastek - 2. objekt, např. (rada) bratra synovi) G - I (neshodný přívlastek - agens, např. (zabiti) bratra synem) D - I (odlišení 2. objektu od agentu v pas. větách, např. (věnován)

bratrem synovi)

Naopak nedůležité jsou opozice L - D , L — I, L - G (neexistují předložky, které by se pojily zároveň

s oběma pády) a opozice G — A. V těchto případech existuje nebo může se vytvořit pádová homonymie.

U neživotných jmen

A—-f-

Důležité jsou opozice N - G (jméno — neshodný přívlastek, např. pád stromu) N - I (jméno — instrumental nástrojový, např. hod diskem) A - L (odlišení předložek s dvojí rekcí, např. na: na strom —

na stromě) A - I (odlišení funkce předložek s dvojí rekcí, např. za: za strom —

za stromem) G - I (nesh. přívlastek — instr. nástrojový, např. (hodnoceni) hodu

diskem)

130 131

uezi e jsou opozice Ijnnohde užívalo nejen při dvojicích, které se vyskytovaly pravidelně D - A, D - I, D - N, D - G, protože 2. objekt (dativ prosp |p0lu, nýbrž i při dvojicích nahodilých.

chovy) u neživotných neexistuje a sloves s dativní rekcí jako jedinou j§. p r o omezené užití se v historické době přestal duál v povědomí mluv-velmi málo. Dále je samozřejmě méně důležitý protiklad A-I jjfch odlišovat od plurálu a zanikal ještě snad dříve než v písemných (V těchto případech dochází někdy k pádové homonymu.) Nedůleži projevech. Stabilnější byly duálové tvary u číslovek dva, oba a u sub-jsou tytéž opozice jako u životných jmen, tj. L - D , L - 1 , L-( stantiv, zatímco u zájmen a u sloves v prézentu ustupují nejrychleji.

V kulturní češtině zaniká duál koncem XV. století. V XVI. století (1533) ™^IEoRA,TU^A ' H U J E R ' °- : S lovanská deklinace jmenná. P r a ^ 1910; KUZNÍ k a m a t i k Phiiomates považoval už za „řeč hrubou", psalo-li se „žádný COV, P.S.: Ocerki po morfologii praslavjanskogo jazyka. Moskva 1961; MAREŠ, F Y f „ , „ , , . . -(t

Vznik a raný vývoj slovanské deklinace. In: čs. přednášky pro V. mezinárodní z ímUZ dvemü Panoma sloUZltl ' slavistu. Praha 1963, s. 51-69; ERHART, A.: Studien zur indoeuropäischen Morpl» i; V nové češtině máme jen zbytky duálových tvaru, které ovsem plni logie. Brno 1970. ^ ifonkci plurálu: číslovky dvě, obě, některé tvary substantiv ruce, nohy,

§t[>MFi,Zkolena, ramena, prsa, spojení dvě stě atd.

\\ LITERATURA. ERHART, A.: Studien zur indoeuropäischen Morphologie, Brno !Í970; KVÍTKOVÁ, N.: Kategorie duálu a duálové tvary v rukopisech kroniky tak

rozlišujeme dnes dvojí: singulár- pro jedince, plurál pro větši množsli Jtfeného Dalimila. LF, 102, 1979, s. 199-211. než jedinec. Avšak ještě v době historické existovalo v češtině 1% \ trojí: singulár, plurál a duál. Duál je číselná kategorie velmi stalí %A

S ^ ^ • Zprvu uvedeme několik poznámek ke genezi rodu. V nejstarším svědci zbytky duálu zachovane v ruzne míre v různých indoevronskvcl . ,, i rv , , j .—xrr\ jazycich (slovanské jazyky, litevština, gótština ktarick? fečtľna Z ^ d o b L ndoevropského prajazyka se rozhsova y dva r o d y j i p . ) mdičtma apod.)- V hJorické době o v l ľ z a s ^ ^ ^ VSIIHP n* ,w,m,, r v „ ^ ; , i - * ' u A M - u r - Pozděj vzn kly tři rody, a to tak, že se vydělilo femmmum z původně všude na ústupu. Genezi zvláštních duálových forem nesporně ov vd ' : J - - . / . „. . ~ * . > u • ™iás+„í ^«uií«n - i i • • J ' « ^r , , "cspuiiic UVJ™ kategorie osobovosti a životnosti. To se ovsem ve starých jazy-zvlastojdiúd^ Nebylo to však východísk» = J c u m n u c ^ a i c ß u l l c ~? —<,:^~,,• •--itfcích chápalo velmi široce (femininy byly například názvy stromů, kdežto

Kejich plody patřily již do věcné kategorie — do nynějších neuter; jediné; některé duálové koncovky jsou asi původu jiného a naopa|| deklinaci číslovky „dvě" samy ovlivnily. Duálové formv mívala niPS „ . . , , , Jv.<, r . . , i --*- *' , - -— , . .. . / .. . . y l u i m y dia n<í*maskuüny nebo femininy byly názvy dějů, femininy názvy vlastnosti casteji substantiva pojmenovávající dva stejné tělesné oreánv BěžáL-f . , , . i i .• • j v , , v . . * t p H v .,„„„, rt w •• , J - * , , , ľ U1e*«y- DC«*aÄ)) Kategorie rodu se udržela u substantiv i později, když se původní tedy zprvu o kategorii parovosti. Z tohoto východiska se tyto zvláiUp* ^ Ä l c s u i l c u ^ J

mdělení přírody podle tohoto principu stalo již přežitkem, a to proto jictH

pojmy, které se vyskytují ve dvou. Vlivem kongruence se posléze duálojí duálové koncovky šířily i k některým jiným slovům pojmenovávaiíciilk .., i • i , J . u * u° trt

J y J l l c l luVdVdJM»že se r o d u využilo„syntakti.cky k zdůrazněni vzájemných vztahu slov koncovky rozšířily i k ostatním slovním druhům (k adjektivům z J | * W » 8 - ( - h o d a ? n v l í f k u se substantivem, jmenného pnsudku a doplnku nům). Soustava duálových tvarů se všaknikde nerozvinula úplně S | ^ " f T ^ 1 ^ ° ^ s l

ptuacI ^ T ? " * ' ^ ^

se tedy, zeje geneticky starší než soustava pádů v pluráju, f htaonckého vývoje českého jazyka Pres svou formalnost se kategone V hictnnvw Hntó mí^A^" • "" *-" J M / ľ*tV v , Itodu uplatňovala v deklinaci čím dal tím vice a stare dekknacni rozdíly, v nistoncke dobe mame doloženy jen tn duálové dekhnačn ťvarvP . , , . . v l4 . U J « I - • . , , , , . u * tr, r.^^;„oti,ř oi *• i *• •• i , * , _ . . • C A " u a w u ^ I n a o ř mez u-kmeny a o-kmeny, byly v některých důležitých pádech, a to nominativ-akuzativ-vokativ, genitiv-lokál, dativ-mstrumentál D « f p . , „ 1 v * • i álovp tvprv c „«««u„f« i ^ v u ' liako v nominativu, akuzativu a instrumental^ setřeny. Kategorie kmene alove tvary se nevyskytovaly nikdy u všech substantiv, i kdvž se hcfrlJ .. , , • , - „ v .. • f M -^ ' y J * nadto ztratila své sémantické pozadí a většinou i svou formální mam-

132 133

festaci (proto se někdy mluví o tom, že v psi. došlo ke „ztrátě pojmi o-kmenů"). Tento princip stále většího uplatňování kategorie rodoví v deklinačních paradigmatech a s tím spojené zanikání původních dekl načních typuje hlavní hybnou silou ve vývoji jmenné deklinace. Dnes má rod zčásti funkci onomaziologickou (u jmen živočišných), zčásf syntaktickou, a to v rámci věty i při výstavbě kontextu.

Na konci praslovanštiny došlo v důsledku hláskových změn k homonymu nominativu a akuzativu singuláru u o-kmenů a u-kmenů. V nomi nativu bylo vblkb (za starší předslovanské vilkos) podle nom. syn (z původního sünus) a v akuzativu stejně tak bylo vblkb (za stars předslovanské vilkom) a sym (z původního sunum). Tato homonym« byla na závadu významové zřetelnosti. Tak např. v praslovanské větl otbcb bbjetb bratrb nebylo jasně patrno, kdo koho bije. protože funket subjektu a objektu nebyla vyjadřována slovosledné (postavením j slovesem nebo po něm), jako je tomu dnes v těch jazycích, které nemaj koncovkovou flexi. Bylo tu možné dvojí chápání:

otbCb bbjetb bratrb subjekt -» predikát -> objekt •i-objekt"^predikát *~ subjekt

Vznikla proto ze syntaktických potřeb nutnost nahradit homönymtil tvar akuzativu nějakým jiným tvarem. Bylo tu použito tvaru genifr ního, a to patrně proto, že ve větách se záporem již stejně konkuroval akuzativu a u jmen osob byl genitiv funkčně poměrně málo zatížen, Vznikl tak nový tvar, tzv. genitiv-akuzativ. Nyní věta otbcb ibjert bratra byla jednoznačná,; subjekt^ predikát *-* objekt.

Ve větách s neživým objektem k takové nejasnosti nemohlo dojil; např. věta bratrb strojitb dorm má jasný smysl (subjekt -• predikát-* objekt). Je tomu tak proto, že slova domb, gordb atd. mohla bjl podmětem jenom u sloves stavových, tj. takových, která nemohla ml předmět (domb stojitb). Potřeba nového akuzativního tvaru odlišného od formy nominativní byla tedy aktuální jen u jmen životných, a to především u jmen osobních.

Ve staré češtině je situace taková, že u jmen osobních převažují zřetelně genitiv-akuzativ, např. králová porodí syna; chcem muže u

hospodu jmieti, přesto se však jako zbytek staršího stavu vyskytuje starý akuzativ, zejména ovšem po předložkách (ale předložkové pády měly obecně jiné postavení než pády prosté); např. pro bóh, za otec, pro hospodin. Méně častý je v jiných případech, např. hospodin vsielá anděl boží; potočichu („poslali") posel brzy („rychlého posla"). (V těchto případech jde o názvy osob v podřízeném postavení, které zprvu měly stejné vlastnosti jako názvy zvířat.) Dodnes se původní akuzativ zachoval v příslovečné spřežcef/7r<?ot/A;a v slovenské vazbě ísť za muž (srovnej i obdobnou vazbu ruskou).

U jmen živočišných převažuje ve staré češtině ještě starý akuzativ, např.;

tento kón tobě dám; beránek upekli; vdova ten vepř zabila; sem-li ten pes ukradl'atd.

Teprve v průběhu XV. a XVI. století se rozšiřuje genitiv-akuzativ odjmen osobních i ke jménům živočišným a převládá u nich až na sklonku XVI. století. Dnešní stav — vidím vlka, prodal koně... — se tedy definitivně ustálil až na samém konci šXVI. století. Jako stylisticky příznakový archaismus se původní tvar dochoval v obratu vsednout na kůň.

Usutletíí^genitivu-aku^ativu u životných maskulin ovšem způsobilo oddějfní^ivotných jmen od. nežirotných.. T o s e z a S a l b projevovat •v postupné diferenciaci i v jiných pádech (ta nejdále postoupila v geni-tivu singuláru); zejména se však tento fakt odrazil v nominativu a akuzativu plurálu. Původně se totiž nominativní tvar lišil v plurálu od akuzativu u životných i neživotných; bylo vlci, hadi a stejně lakpotoci, hřieši, noži, hrnci. Byl tedy stav takový:

N vlk — potok A vlka — potok

pl. vlci — potočí pl. vlky — potoky

Systémové vztahy, které se projevovaly u životných a neživotných v singuláru, se začaly přenášet do plurálu. U životných byla po vzniku genitivu-akuzativu situace jasná; oba pády se lišily v singuláru i plurálu.

vlk : vlka = vlci : vlky

134 135

r"

Tak tomu však nebylo u neživotných. V singuláru byl shodný tvar: pro nominativ i akuzativ, v plurálu se však oba pády v tvarech lišily, Tvar potoci byl z tohoto hlediska nesystémový a byl nahrazen tvarem, potoky podle schématu:

potok : potok = x : potoky x = potoky

Tento proces nahrazování starého nominativu tvarem akuzativním, I tedy vznik tzv. akuzativu-nominativu, nastává až na samém rozhraní i XVI. a XVII. století po definitivním proniknutí genitivu-akuzativii \ v singuláru. U jmen místních typu Lobkovice 3. Hradčany je tento pro ; ces však již starší; akuzativ-nominativ tu dovoloval odlišení jmen i místních od (životných) obyvatelských.

V našich východních nářečích (a ve slovenštině) pronikl genitiv-akuzativ i do plurálu, » ale jen u jmen osobních: laš. vidim tych synkův, okrajově východomor. sedlák mjeu třoá \ muatců (slov. mal dobrých chlapcov). To ovšem mělo za následek, že se v plurálu ódu- • šovala od sebe jména osobní a neosobní. Uplatňuje se tu tedy nikoliv princip životnosti : jako v singuláru, nýbrž princip osobovosti. Tato okolnost umožňuje, že se akuzativy-nfr ŕ minativy mohou šířit i ke jménům živočišným; vznikají tak nominativy typu kapry, j voly, raky, barany. Ve slovenštině se původní nominativy zachovaly jako relikt jen u.tS ;

jmen (vlci, psi, vtáci), u ostatních jsou akuzativy-nominativy: barany, orly, zajaet, k medvede, jelene atd. %

l V nové češtině základní rozdělení na tři rody a rozlišování životnosti *f

a neživotnosti uvnitř rodu mužského trvá. V nové době však pozorujeme l ústup rodů v plurálu. Ten se sice neprojevuje v jazyce spisovném projeto \ morfologickou archaičnost, ale je jasně patrný v teritoriálních nářečích \ a v obecné češtině. Ve vlastním skloňování substantiv se projevuje jen f částečnou unifikací některých deklinačníchjconcovekj avšak zřetelnější \ je ústup rodů např. na složených tvarech adjektiv: moravská nářečí i a obecná čeština tu odlišují jen životná maskulina od všech ostatních p rodů, např. i

dobří lidí — dobrí (resp. dobré) stromi, zeni, jídla. I

Česká nářečí v užším smyslu a obecná čeština českého typu jsou po této í stránce ještě pokročilejší; plurálová adjektiva mají jednotné tvary: I

i

dobrí lidi, stromi, zeni, péra. m

136 I

Toto odstranění rodových rozdílů v plurálu má ovšem, i své důsledky morfologické. Protože se stejně říká v nominativu

dobrí kluci, dobrí holki, pjekní vokna

a akuzativ u feminin a neuter zní stejně, tj.

dobrí holki, pjekní vokna,

dostává se tvar dobrj kluci do akuzativu^Vzniká tzv. nominativ-akuzativ, typický pro celou severovýchodní polovinu Čech a nářečí českomoravská: pozdravuj kluci; videli sme vojáci; mňeli sme kapři atd. Tento tvar vznikl podle schématu

holki (nom.) : holki (ak.) = kluci : x x = kluci

Toto vyrovnání nominativu a akuzativu má za následek, že se objevují i tvary nom. pl. raki nebo bodáci a u životných vede k vzniku tvarů gen. pi. k hicu t hošu atd.

LITERATURA. ROCHER, K.: Gramatický rod a vývoj českých deklinací jmenných. Praha 1934; KOPEČNÝ, F. : Základy české skladby. Praha 1958, s. 7 9 - 8 2 ; LAM-PRECHT, A.: Vztah mezi fonologickým a morfologickým systémem ve slovanských jazycích. In: Čs. přednášky pro V. mezinárodní sjezd slavistu v Sofii. Praha 1963, s. 71-74 ; LAMPRECHT, A.: K zakončeni nom. sg. o-kmenů v praslovunštině. In: SPFFBU, A 20, 1972, s. 6 3 - 6 6 : KOMÁREK, M.: Nástin morfologického vývoje Českého jazyka. Praha, 2. vyd. 1981, s. 6 6 - 6 9 .

Druhy deklinace

Skloňujeme-li v nové češtině spojení substantiva se zájmenem a s adjektivem, vidíme, že se v jednotlivých pádech koncovky všech tří jmen od sebe značně liší, ačkoli gramatické významy, které vyjadřují, jsou shodné.

Např.: ten dobrý člověkfi (nominativ singuláru maskulina životného), toho dobrého člověka (genitiv singuláru maskulina životného) atd;

Je to proto, že každé ze skloňovaných tří jmen patří k jinému druhu deklinace: substantivum k deklinaci- jmenn4r zájmeno k zájmenné

137

a adjektivum k deklinaci IISJsMKÄi, z historického hlediska nazývané deklinac^g^jž^rioui Původnější je deklinace jmenná a zájmenná, jejíž vznik sahá do ide. dávnověku. Deklinace ^Ipžená^zrúkJa^sJcJádátóiU a splynutím .koncovekdeklinace jmenné a -skloňovaných žájmeffliycli tvarů, její počátky spadají do období baltoslovanského.

Podle deklinace jmenné se v historické době skloňují substantiva jmenné tvary adjektiv {ftäpf.AÍhudi pěšybratróVfmat&MJ^ číslovek (číslovky tři — deset;^čtver^pmwmi^)y% dochovaly se i zbytlíy jmenné deklinace pívVodních .^participií ^nt-ových!T-s-ových, 1-ových, n-ö^BH; nových;-~^ ' ^

©eklinace zájmenná se uplatňuje upůvodriích zájmen, tj. zájmeni osobních, některých ukazovacích, pOšěšíVrlíCrratázacích (ten, on,j(en\ veš, môj, náš, s(en), kto, č(so), atd.) a dále-U číslovek jeden, dva, dvoj, tVÓj. - t':""~--""~^?p

O deklinaci slož©né*inluvíme při skloňováni dalších (tzv. určitých) t tvarů adjektiv (dobrý, pěší, vlčí) a mnovějších zájmen (který, jaký..,},

DEKLINACE J M E N N Á

Jak bylo řečeno už dříve, v prajazyce byla deklinace jmen určován především kmenotvorným formantem, tzv. tématem. Kmenoťvorným formantem mohl být vokál nebo spojení vokálu s konsonantem. Podle toho se rozlišovala deklinace vokalická a konsonantická. Pro daKl vývoj v praslovanštině a v historických jazycích slovanských byly významné tyto vokalické deklinace: o-kmeny, u-kmeny, a-kmeny, i-kmeny a ú-kmeny. Z původního většího množství deklinací konsonaa-tických mají pro vývoj ve slovanských jazycích význam n-kmeny, nt-kmeny, r-kmeny, s-kmeny a t-kmeny.

Princip rodový, který se v indoevropštině začal uplatňovat ve vlastnj deklinaci jmen, projevil se především v rodové diferenciaci některých produktivních deklinací (o-kmeny se rozdělily na maskulina a neutra, podobně tomu bylo u u-kmenů a n-kmenů, i-kmeny se pak rozštěpily na maskulina a feminina). Deklinace méně produktivní touto rodovou diferenciací už zasaženy nebyly. Tak se ovšem původní počet deklk načních typů značně zvýšil.

PRAČESKÉ (PŘÍPADNĚ STAROČESKÉ) DEKLINAČNÍ TYPY

Deklinace vokalické

Mužské o-kmeny -> - • sL A ;• '- '; r j > •

Pračeské sklonění: singulár duál plurál

1. chlap 1., 4., 5. *chlapa (stč. chlapy) 1. chlapi *-i chlapa ' w • _•;_ 2., 6. chlapů >2. chlap 3. chlapu , " -/ '} . 3., 7. chlapoma 3. chlapóm 4. chlap 4. chlapy 5. chlape * -. '- 5. = nom. 6. o chlape , - . . .' - 6. o chlapiech 7. chlapem 1, chlapy

138

l

?

ř

Nepůvodní je instrumental singuláru. Koncovka -cm je zde přejata od u-kmenů (<synbinb). Ve staroslověnštině je tvar chlapomb\ tedy původní tematický vokál -o-s pádovou příponou -mb.

V historické době pozorujeme u této deklinace jisté změny. Ty byly způsobovány různými faktory. Z nich nejdůležitější jsou tyto:

1. prosazování principu životnosti a neživotnosti, : • ^ '• 2. odstraňování tvarové homonymie ve funkčně odlišných pádech, 3. snaha zabránit nefunkční souhláskové alternaci ve kmeni, •' / 4. tendence k unifikaci koncovek v některých pádech, 5. vliv jiných deklinačních typů.

(Tyto faktory ovlivňují pochopitelně i vývoj jiných deklinačních typů. Kromě nich se ve vývoji deklinace uplatňují ještě faktory další; mezi nejdůležitější z nich patří tlak plánu slovotvorného a frekvence jednotlivých jmen v textech.)

Pronikající pr incip ž ivotnos t i způsobil, že původní akuzativ singuláru, shodný s nominativem, byl nahrazen tvarem genitivním. Jména neživotná si ponechala tvar původní. V plurálu se jména neživotná odlišila od životných přejetím akuzativního tvaru do funkce nominativní. (Viz předchozí výklad o gramatickém rodu.)

141

r> r

Odlišení jmen životných od neživotných pronikalo i do jiných pádů, K diferenciaci bylo využito především koncovek u-kmenových. Bylo to možné proto, že u-kmeny se shodovaly s naší deklinací rodově a nominativy singuláru obou deklinací se formálně nijak nelišily: měly shodné zakončení tvrdou souhláskou (původně -&). Tak se asi koncovky mužské deklinace zdvojily; mohlo se užívat původně u-kmenovýchj^o-krng. novýcÍL.koncovek vedle^sebe. Této^dvbjíťosíT výužlFpaĚ: jazyk později k diferenciaci Jmen životných od neživotných, případně osobních od neosobních. . > Tak v genitivu singuláru si tvar o-kmenový ponechala substantiva životná (chlapa), neživotná začala užívat koncovky .u-kííiejooyé (hradu), Ani v nové češtině však toto odlišení není zcela důsledné. I některá neživotná jména si zachovávají původnější -a; především stará, velmi frekventovaná jména, která bývají morfologicky vždy konzervativnější (sklepa,popela, lesa, dvora, oběda, večera, chleba, sýra...). Dále se tato koncovka vyskytuje u místních jmen na -ov a -in a u starých substantiv, která se jim podobají (ostrov, komín, mlýn...) a u starých vlastních jmen cizího původu se stejným zakončením (Berlína, Kolína, Londýna, Mnichova).

V nominativu plurálu vedle o-kmenové koncovky -i se po celou historickou dobu vyskytuje i u-kmenové zakončení -ové bez jakékoli významové nebo gramatické diferenciace (bohové, pánové — býkové, hadové — časové, potokové). Teprve v době národního obrození se koncovka -ové ustaluje u jmen osobních vedle koncovky -z, kdežto jména živočišná mají pouze -/. Pokud se v nové době vyskytuje koncovka -ové jinde než u jmen osobních, má silně archaické zabarvení (skutkové, hříchové...). Toto rozdělení je důsledkem pronikající kategorie peřso|| nálnosti proti nepersonálnosti (srovnej jinak „nefunkční" koncovka v nové češtině u jo-kmenů — otcové, mužové).

Přípona -ove je od původu krátká; délka se sem dostala analogií podle nominatitt s konsonantickou příponou -é (zemené, přietelé) a sem pak od mužských i-kmenů (viz dále), Koncovka -ové je v nové češtině u jmen osobních poměrně produktivní; je vhodncjí proto, že zabraňuje homofonii (stejné výslovnosti) nominativu a akuzativu pluráhB u mnoha osobních jmen, která se skloňují podle tvrdého typu: původní nominal filozofi i akuzativ //Vozo/v* ve výslovnosti splýval [filozofi], podobně u jmen ekonom, rija,\ mazal apod. Koncovka -ové proniká i u jmen osobních, která patřila k jo-kmenôn (viz výše).

V dativu singuláru se u-kmenová koncovka -ovi rozšířila po jistém kolísání (ostnovi, bojoví) nakonec u jmen životných (osobmcjij_ zvířecích).

Vliv u-kmenové deklinace ovšem u této rodové diferenciace nekončil. U-kmenových koncovek využil jazyk všude tam, kde koncovky o-kmenové nevyhovovaly nebo byly z nějakých důvodů nepohodlné.

Tak např. ve vokativu singuláru původní koncovka -e způsobovala palatalizaci předcházejících zadopatrových souhlásek k, ch, h, g. Protože se jazyk souhláskové alternaci ve kmeni brání, pronikla u takových jmen koncovka u-kmenová (nč. otroku, lenochu, vrahu, biologu). Pouze frekventovaná stará jména člověk a bůlvú zachovala vokativy původní, a to proto, že se pojetím blíží citoslovcím (člověče!, bože!).

Důležité je vítězství u-kmenové koncovky -óv v genitivu plurálu. Tak byla odstraněna nežaHoucí tvarová homonymie s nominativem, případně i akuzativem singuláru. Na začátku historické doby, tj. v nejstarších písemných památkách českých, nacházíme původní bezkon-covkový genitiv plurálu jen zřídka; např.:

bóh, čas, hřiech, súsěd, vlas, voz...

Tyto tvary se vyskytují hlavně po předložkách a v takových spojeních, kde je pád jednoznačně patrný:

I

| do čas budem mieti hosti; paddesát voz atd.

V dativu plurálu se ve staré češtině dost hojně vyskytovala krátká varianta koncovky: -om (podobně i u o-kmenů středních). Dnes ji nacházíme jen v dialektech, zato však na rozsáhlých oblastech: v českých nářečích severovýchodních, v západních Čechách a na celé východní polovině Moravy.

Konečně pozorujeme změnu v lokálu plurálu. Zde se vedle původní o-kmenové koncovky^-i ech po celou dobu historickou vyskytuje i zakončení -ech. Tato koncovka nakonec zvítězila, ovšem poměrně pozdě, až za národního obrození. V nové češtině je zakončení -ich pouze ti jmen končících na -g, -h, -ch, -k (o biolozích, vrazích, hoších, potomcích) ä ojediněle u substantiv na -s, -z, -l (v lesích, v kostelích apod.) vedle koncovky -ech. K vytlačení původního -ich z lokálu plurálu došlo pravděpodobně ze snahy zabránit měkčení kořenné souhlásky, které by bylo jinak při koncovce -ich nutné. U typu vrah, hoch... jsou původní

142 143

tvary uchovány vlivem nominativu životných jmen, kde dochází k obdobnému střídání kořenných souhlásek (vrah — vrazi, hoch — hoši atp) Po splynutí i a y ve výslovnosti je toto střídání jediný příznak, který odlišuje nominativ plurálu od akuzativu (ve výslovnosti [hoši — hochi, vrazi — vrahi]). Stejné lokálové tvary mají ovšem i podobná jména neživotná, u nichž obdobná nominativní opora neexistuje (např, o krocích, rozích atd.). To však lze připsat archaičnosti morfologickí normy: u většiny substantiv, která sem patří, pronikají novotvary bez konsonantické alternace: na drátkách, o plechách, v teplákách atd Tyto novotvary jsou progresivní, kdežto tvary původní jsou — zvlášti v hovorové češtině — na ústupu.

V malé míře se dochoval i původní lokál singuláru. Koncovka -e diftongického původu palatalizovala rovněž předcházející souhlásky a tak byla porušována jednota kmene (mech — o mešě, krok — o krod atd.). Proto bylo původní -ě v době historické vytlačováno koncovkou -u, která vypadá jako u-kmenová, avšak pravděpodobnější je možnost, že je to koncovka dativní přejatá do lokálu. Toto přejetí bylo možní proto, že lokál singuláru byl v době historické vždy pád předložkový; vlastní funkce byla tedy patrná z předložky a nebylo třeba jedineční pádové koncovky. Takový dativ-lokál není ojedinělý: podobně byla přejata z dativu i u-kmenová koncovka -ovi a řada dalších koncovek, jak bude patrno při výkladech o jiných deklinačních typech.

(okrajově východomoravské a lašské). Pouze nejarchaičtější úseky českých nářečí, střední část nářečí východomoravských a nářečí doudlebské, zachovávají původní staročeské tvary dodnes.

Také v dativu a lokálu mají některé dialekty tvary jednotné pro všechny rody.

Kromě uvedených změn a přesunů najdeme v historické době u mužských o-kmenů ještě další novotvary , většinou přeja té od jiných dekl inačních typů. Tak v nominativu plurálu se vedle původnějších koncovek 4, -y, příp. -ové, objevuje i konsonantická koncovka -é, přejatá od jmen na -janin (měščěně) a koncovka -ie (nč. nář. -í), jež náležela původně mužským i-kmenům (holubic, ľudie...). Poslední koncovka žije v nové době jen v některých dialektech (například východomoravské chlapi, holubi..., jihozápadočeské vlci, zednicí apod.). Dnešní kvantita nominativních koncovek obsahujících^ má původ v i-kmenovém -ie. Odtud se délka přenesla ke koncovce -ě

\ a dále k -ové (viz výše). /._ \ 0 ,<. v ) / / ^

%

V nové češtině má koncovka -ejě omezený výskyt. Užívá se jí hlavně v místnicfa určeních {na stole, na hradě...) a pak u jmen, která si zachovávají archaickou flexi pra-vidlem: velmi frekventovaná stará substantiva, místní jména vlastní apod., napríklad v lese. v koutě, v Benešově, na Tctíně... Avšak i u mnoha lakových jmen se například po předložce o objevují tvary s koncovkou -u {na dubě — o dubu. v Benešově — o Benešovy Je tedy patrné, že předložkové tvary s koncovkou -č íu poncnáhlu získávají charaktci příslovcí.

\ •" • .* 'f- ',•'•' - . - v " ' r _

Důsledkem tendence k zániku rodových rozdílů v plurálu je i uni* * fikace některých koncovek v lidových nářečích a obecné češtine Je to zejména instrumental plurálu, který nahrazuje původní koncovku, ostatně ne zcela vyhovující pro homonymu s akuzativem a připadni \ nominativem, koncovkou -mi (časmí) nebo -ami (rohamí), později pak duálovým a-kmenovým zakončením -ama (ve většině českých dialektů); méně často se v dialektech vyskytuje koncovka -ami, -oma, -mi atd,

i Pračeské sklonění;

Mužské jo-kmeny

jsou hláskovou obdobou původních o-kmenů. Některé jejich koncovky se odlišily v době praslovanské působením hlásky -/-, která se připínala na kořen před koncovku.

singulár duál plurál 1, oráč l . ,4 . ,5 . oráča (stč. -ě) 1. oráči 2. oráča (stč. -e) 3. oracu > ' f •• ••

' 2., 6. "- 3., 7.

oráčů * oráčema 11 -oma

2. óŤáč.{ .- ~ r 3. ^oráčem H-óm

4. oráč 4. oráče 5, oráčů (otče) - 5. = nom. 6, o oráči ;-x 6. o oráčích 7. oráčem 7. oráči

Z deklinace o-kmenové nelze hláskoslovné (tj. jako důsledek psi. přehlásek) odvodit pouze jediný tvar, a to vokativ singuláru (oráčů). Ten je přejat od někdejších ju-kmenů, které však jinak zřejmě splynuly s deklinací jo-kmenovou. Vedle tohoto tvaru se vysky-

144 145

tuje u některých substantiv koncovka -e {otče, kněze). Je to pozůstatek z doby, kd] ,gen. pl. muži, koní, VOJÍ . . . ) . V době historické však převládla koncovka tato substantiva patřila k deklinaci o-kmenové (tj. před tzv. třetí palatalizací). Tvaro« u _ k m e n o v 4 ; i -kmenové zakončení se dodnes drží U jména ' kůň (koní), archaičnost vokativu je snadno vysvětlitelná výjimečným postavením vokativu mezf ostatními pády. v archaických dialektech pak častěji (las. deset haliřy, koši, východo-

moravské bez vlasí, fusí ...). V dativu plurálu už na začátku doby Tvary dativu-instrumentálu duálu oráčema a dativu plurálu oráčem ihistorické zcela zvítězil tvar o-kmenový (mužóm., mečóm), jediný novo-

jsou praslovanské; byly však nahrazeny analogickými tvary o-kmeno|&ský tvar koním je asi svědectvím o někdejším provedení změny vými (oráčoma, oráčóm). Po změně 'o > 'e ('o > 'é) ve 14. stolel *Ô > ie v dativu plurálu.

/ vznikly tvary oráčema, oráčiem. Opět však byly odstraněny analogií * „ s „tvrdými" typy, takže novočeský dat. pl. oráčům je hláskově obme- Mužské bjo-kmeny .- f^xAJJix^^ v / " '/ ^ ( č i něná „původní" forma oráčóm. ; Substantiva typu r'ebr'í (stč. řebři) vytvořila v době pračeské zvláštní

Tvary typu oráč prošly v době historické všemi náležitými hlásko, [deklinaci. Od původu jsou to jo-kmeny, před jejichž kmenotvornou vými změnami ('a > ě, 'u > i, 'e > e) a v důsledku toho se tato dekl [skupinou stál b. Vjtůsledku^štazelř -&/- s následující samo-nace ještě více vzdálila od deklinačního typu tvrdého (tj. původní MĚou se koncovky této deklinace značně odlišily od původního o-kmenového). V archaických nářečích, kde k přehláskám nedošlo yo-kmenového sklonění. Tak vznikl nový deklinační typ bjo-kmenů (východní Morava, Lašsko), se naopak obě deklinace sblížily, takže (stažených jo-kmenů). dnes se liší pouze v akuzativu plurálu a v nominativu plurálu u neži- i Pračeské sklonění (rekonstrukce): votných (hrady — koše).

Jo-kmeny prošly obdobným vývojem jako o-kmeny, pokud se týká rozlišení na životné a neživotné (tj. proniknutí genitivu-akuzativiil v singuláru u životných, akuzativu-nominativu v plurálu u neživotných), Vliv u-kmenů byl však o něco menší; na rozdíl od o-kmenů není vy užito u-kmenové koncovky v genitivu singuláru neživotných a v maK míře se vyskytuje nominativ plurálu na -ové. Jen v moravských dialektecl je časté u-kmenové zakončení v genitivu singuláru u abstrakt a jmen látkových (např. plaču, čaju, pepřů apod.). V dativu sg. pronikal tvar oráčovi (po změně 'o > ě oráčěvi, po čase analogií znovu oráčovi).

Stejně jako u o-kmenů se vyskytuje dativ-lokál, a to už od raní historické doby, např. u mešcu AlbBoh, u boju, v meču ŽaltWittb. Změnou 'u > i došlo sice k novému vyrovnání s tvarem původním, avšak tendence k dativu-lokálu se prosazovala dále, jak svědčí např, £. staročeské doklady o ciesařovi DalC (o dědicěvi Hrad) i současflj spisovný tvar o mužovi (který touto formou nadto eliminuje homonymi f dat. sg. s nom, a instr. pl.) nebo moravské (i z části českomoravskí) nářeční podoby typu na kopcu, popř. na koňovi apod. Podobně byl žák) nahrazen původní nevyhovující genitiv plurálu, a to tvary s koncovkou u-kmenovou (oráčóv), nebo i-kmenovou (staročeské četné dokladjit*

singulár duál plurál 1. r'ebr'í 1., 4., 5. r'ebr'á 1. r'ebr'í 2. r'ebr'á - 2., 6. r'ebr'ú 2. r'ebr'í 3. r'ebru 3., 7. r'ebr'iema 3. r'ebr'iem 4. r'ebr'í 4. r'ebr'ie 5. r'ebr'í 5. = nom. 6. o r'ebr'í 6. o r'ebr'ích 1. r'ebr'ím 7. ťebťí

Do začátku doby historické proběhlo tu několik důležitých hlásko-fvých změn a několik analogických přejetí morfologických. Koncern -13. století pak vypadala naše deklinace takto:

singulár duál plurál 1. řebři 1., 4., 5. řebřie 1. řebři 2. řebřie - \ 2., 6. řebřú 2. řebři 3. řebřú - "" 3., 7. řebřima 3. řebřim 4. řebři 4. řebřie 5. řebři 5. — nom. 6. o řebři 6. o řebřích 7. řebřim 7. řebřími

146 147

Podle složené deklinace vznikly novotvary dativu-instrumentálu duálu řebřim, dativu pl. řebřim a instr. pí. řebřími.

Tato deklinace se rozdělila na životnou — Juří a neživotnou — ŕeÄ% a hláskoslovné se vyvíjela. Provedly se zde změny 'á > ie, 'ú >( monoftongizace ie > í. V důsledku toho se singulárová deklinace stala nezřetelnou, pouze instrumental se lišil od ostatních pádů, které měly jednotnou formu řebří. Z této příčiny a dále pro svou nepočetnost začal) tato deklinace upadat, až posléze zanikla.

Ve staré češtině se podle tohoto vzoru skloňovala substantiva hřebly čřěví, klí, pondělí, řěpí, úlí ... a mužská jména osobní vzniklá většino« ze jmen latinských na -ius: Juří, Antoni, Maurici, Theodosi ... V dob! úpadku této deklinace přecházejí substantiva, která sem původní patřila, k jiným deklinačním typům. Původní tvary si uchovala jefl substantiva pondělí a září, a to za cenu změny gramatického rodu;, změnila se v neutra. Jiná substantiva měnila deklinační typ připojovi| ním různých přípon apod.: hřebí-* hřebík, čřěví -^střevíc, klí-^klih, úlí^úl atd. Osobní vlastní jména Jiří a Jiljí si z původního skloněnifc zachovala některé tvary, jichž se ovšem dnes archaicky užívá jen f v ustálených rčeních {na svatého Jiří, Jilji). Jinak se tato jména skloňuj podle deklinace složené. Většina podobných jmen však změnila deklinaci stejným způsobem jako obecná jména tohoto typu: Antoni-* Antoni^ Bartolomí —• Bartoloměj, Innocencí -> Inocenc ...

Kolísání mezi o-kmeny a jo-kmeny

Některá j ména c^^^ůvodu^končící na -/přecházela ve staré češtin! k jo-kmenůms_prptože cizí / bylo artikulačně blizšľ^ťäŕočeskémuj| měkkému než /tvrdému: Abel, gen. Abele ..., podobně artikul, konli mandel, věrtel atd. Podobné kolísání pozorujeme i dnes v nářečích, kde obě / splynula stejně jako ve spisovném jazyce. Srovnej českomoravští^ nářeční nom. pl. smysle, oumysle, stole, lok. sg. na stoli ...

Rovněž cizí r bylo v rané staré češtině artikulačně blízké r' měkkému«. a to vedlo k obdobnému kolísání, které přežívalo zčásti i poté, co Ä J toto r' změnilo v ř. Máme tedy doloženy formy klášter, gen. klášm i klášter, gen. klášteře, podobně mistr, dat. mistru i mistr, dat. mixSfe apod. r s ' ^ - _ - . ' , - / f

"• r • - * ' < " ' - [/• v , - :fJ}- /</<M 148 -'/

Podobné kolísání pozorujeme v nářečí u substantiv na -s, -z. Tato jména, od původu o-kmenová, přecházejí často k měkkému typu sklonění: českomoravské nář. lok. sg. o časi, na vozi, nom. pl. lese, voze ... Obdobné plurálové tvary se vyskytují i v nářečích hanáckých a vý-chodomoravských. O pozadí tohoto kolísání viz u a-kmenů.

Substantiva na -janin, -teľ a -ar' Tato substantiva si v historické době uchovávají některé původní

tvary konsonantické (v plurálu). Většina historických deklinačních tvaruje však nepůvodní; jsou to formy přejaté od sklonění o-kmeno-vého nebo jo-kmenového.

Jména na -janin si uchovávají původní tvar v nominativu plurálu: zemené, měščěné, Moravěné, Lužěné. Podobně i jména na -teľ: přietelé, učitelé, kazatelé. K těmto tvarům vznikl u jmen na -janin nový singulár se zkráceným kmenem. Skloňuje se podle o-kmenů {zeman).

Ke jménům na -janin patří také místní jména Hradčany, Lipany, Moravany ... (= akuzativ-nominativ).

Konsonantická koncovka -é byla hojně přejímána i jinými jmény osobními: pohaně, apoštolé, súsědé ...

Rovněž v genitivu plurálu se zachovalo do staré češtiny původní konsonantické zakončení (-&): zeman, přátel. Tento tvar se u jmen na •janin shodoval s tvarem o-kmenovým; u jmen na -teľ je průkazný, protože jo-kmenový tvar by musel končit měkkým -/' (důsledek by byla přehláska i v gen. pl. přietef). Do nové češtiny se původní tvar genitivu plurálu uchoval u jmen na -janin v platnosti místní {do Lipan, Hradčan...).

V nejstarších památkách českého jazyka se dochovaly rovněž původní konsonantické tvary lokálu plurálu: Brěžas ( = „v Břežanech"), Dolas, Luías, Vrbčas, Polas. Tyto podoby žily až do století XIV. a jako archa-ismy dožívaly do století XVI. Udržely se tak dlouho proto, že se nechápaly jako deklinační tvar, nýbrž jako výraz povahy příslovečné.

V ostatních případech bylo původní sklonění už dávno zatlačeno tvary o-kmenovými: v akuzativu, lokálu a instrumentálu pronikly •koncovky běžných mužských deklinačních typů.

Substantiva na -ar' mají ve starém jazyce nejčastěji tvary jo-kme-nové. Z původního sklonění se zachoval genitiv plurálu {Psár, Kravař,

149

Štítar). Na původní konsonantické sklonění těchto jmen ukazuje i dndi|íS4|ední o-kmeny nom. pl. v archaických nářečích: východomor. kravaře, pekaře, las. kr% vaře, kožaře, pekaře...

Mužské u-kmeny i I

Pračeské sklonění by vypadalo asi takto

duál

VTv*. / ,

• • i »

icy tr

'TfT,' /JV^r'

Toto sklonění vzniklo rozštěpením původních jednotných o-kmenů nerozlíšených rodově. Při odlišení nominativních a akuzativních singu-

t lárových přípon si právě neutra patrně uchovala původnější podobu. Dále se rozlišily i nominativy a akuzativy plurálu a duálu. S těmito odlišnými znaky se o-kmenová deklinace stala nejdůležitějším reprezen-

itantem neuter. singulár

1. syn 2. syrťíT: 3. synovi 4. syn 5. synu 6. o synu 7. synem

1., 4., 5. syny 6. *synovu 7. *synma

plurál

synove synóv * synem syny = nom.

6. o synech 7. * synmi

1. 2. 3. 4. 5.

Některé z těchto tvarů se do historické doby nedochovaly (genitiv-f •lokál duálu, dativ-instrumentál duálu, dativ plurálu, instrument!! plurálu). V důsledku shody gramatického rodu a podobnosti některýci

české tvary:

singulár duál plurál 1. město 1., 4., 5. městě 1. města 2. města 2., 6. městu 2. měst 3. městu 3., 7. městoma 3. městóm 4. město 4. w&řa 5. = nom. 5. = nom. 6. o městě - i i - 6. <? městiech 7. městem 7. wáyry

tvarů (zejména nominativu singuláru, akuzativu plurálu apod.) splynijl tato deklinace s deklinací o-kmenovou. Její tvary přitom nezanikly, nýbrž téměř všechny se uchovalý'zprvu jako dubletní tvary o-kmenotf deklinace, později pak jich bylo využito k vyjádření rozdílu v životnosti případně převládly i tam, kde původní o-kmenové tvary z nějakýcl důvodů nevyhovovaly (viz u deklinace o-kmenové). f

Vokativ synu se zachoval proto, že vokativ má výjimečné postavěli mezi pády; nevstupuje do syntaktických vztahů ve větě. Nadto bjl hláskově -výhodný, a proto se jeho koncovka rozšířila zčásti i u dett načni ho typu chlap (viz o tom výše).

U-kmenová deklinace byla sice nepočetná co do množství jmen, která k ní patřila, byla to však jména velmi frekventovaná, napfjj syn, dóm, vôl, pól, med, led atd. Tak si můžeme vysvětlit poměrně značn vliv tohoto typu v rozvoji mužské jmenné deklinace.

Původní ju-kmeny zanikly už v době praslovanské; jediným jejich reliktem je historických jo-kmenů {oráčů místo očekávaného oráči). Viz u jo-kmenů.

Instrumental singuláru je nepůvodní; viz výše u vzoru chlap.

* Vývoj v historické době byl mnohem klidnější než u o-kmenů mužských. Jednak zde nedošlo k rozlišení na jména životná a neživotná a pak Vliv u-kmenů byl ve srovnaní s mužskou deklinací mnoHěfri slabší, pro-' tože střední u-kměny zanikly už v předchozích epochách. Vykonával se tedy tento vliv zprostředkovaně, skrze deklinaci mužskou, a uplatnil se pouze v lokálu plurálu, kde u-kménová koncovka byla o to výhodnější,

% že nevyvolávala alternaci předcházející souhlásky, a proto u tohoto , „tvrdého" typu zvítězila nad původním zakončením -iech (> -ich).

U jmen na ~ko, -cho, -ho, -go se dnes téměř důsledně uplatňuje koncovka ] -ách (na kolečkách, vejhách...); u ostatních neuter typu město se obecně -; objevuje už od nejstarší doby, ale nepřevládla a nepronikla do spisovného * jazyka.

Další změnu pozorujeme v lokálu singuláru. Podobně jako u masku-K lin, i zde je původní koncovka -ě na ústupu před dativním -u, a to už od

počátku XIV. století. Jsou např. doloženy staročeské tvary v jezeru, u vojsku apod. V nové češtině se sice -ě vyskytuje poměrně často, tuto

150 151

koncovku však nacházíme hlavně jen u substantiv starých^sJconlaétíyiä významem, ve spojeních označujících místo a čas (v blátě, na seně, v létíM po jídle, na jaře apod.). Substantiva abstraktní, slova nověji vytvořeny slova cizího původu apod. mají častějijnepůvodní^w: v budoucnu, pt právu, na ministerstvu, o procentu..., podobně jména na -ko, -cho, -Ao, -go, která se tak vyhýbají souhláskové alternaci: v oku, na suchu,,.

Jiné inovace se objevují v dativu plurálu, a to už v jazyce staréi (počínaje XIV. stoletím). Podporovány koncovkou nominativu pluráli (-a) a tendencí ke sblížení ženského a středního rodu v plurálu, pronikal sem koncovky a-kmenové, např. mestám, slovám... Tyto tvary sice ve spisovném jazyce nezdomácněly^dodnes se však drží ve východnějšíct nářečích (nářečí hanácká, zčásti východomoravská a lašská).

V instrumentálu plurálu je v novém jazyce situace podobná jako u maskulin. Pod jejich vlivem také od konce XIV. století začaly pronikat novotvary typu městmi, městami; původní tvar městy na rozdíl od \ maskulin však protisystémovou homonymií netrpěl. Původní tvary dnes zachovává pouze jazyk spisovný; obecná čeština a teritoriální nářečí zde mají většinou unifikované novotvary s koncovkami -ama,_^Eöii^ Výjimku tvoří nářečí doudlebské a nejarchaičtější část nářečí východy moravských, kde jsou dnešní tvary shodné většinou se stavem staročeským.

Střední jo-kmeny (

Pračeské sklonění:

singulár

1. mor 'e (stč. moře) 2. mor'a (stč. moře) 3. mor'u (stč. moru)

4. mor*e (stč. moře) 5. = nom.

6. o mor'i (stč. moři)

7. mor}em (stč. mořem)

152

duál plurál

1. mor'a (stč. moře) 2. mor' (stč. moři)J 3. *mor'em//-óm

(stč. mořóm) 4. mor'a (stč. moře)

(stč. mořoma)5. — nom. 6. o mor'ich

(stč. mořích) 7. mor'i (stč. moři)

1., 4., 5. mor 'i (stč. moři)

2., 6. mor'ú (stč. mořú)

3., 7. *mor'ema

Všechny pračeské tvary je možno hláskoslovné vyložit z tvarů deklinace o-kmenové. Po historických hláskových změnách ('a > ě, 'u > i a ě > é) se tato deklinace ještě více vzdálila od o-kmenů. V dativu plurálu a dativu-instrumentálu duálu se vedle původních tvarů často objevují tvary o-kmenové.

V genitivu plurálu se už v nejstarších památkách setkáváme také s nepůvodními tvary s koncovkou -í (polí, srdcí...). Toto zakončení bylo přejato od deklinačního typu znamenie. Jeho zobecnění napomáhaly obdobné genitivy plurálu u jiných měkkých deklinačních typů (stč. duší, kostí, i muži, koni). Původní bezkoncovkovilyary se drží nejdéle u jmen na -ce a -išče {vfye£j_pastvišč). Zhruba stejný stav se udržel až do nové češtiny. Pouze některá archaická nářečí mají bezkoncovkové tvary v poněkud větší míře. Velmi brzy začal u tohoto typu pronikat dativ--lokál v singuláru (např. na sirdcu Túl, na poľu ŽaltGlosMuz, u moru ŽaltWittb atd.). Historie tohoto novotvaru je analogická s jo-kmeny mužskými.

V dativu plurálu se ve staré češtině vyskytoval o-kmenový tvar mořóm. Jeho přehláskou vznikla podoba mořiem, z níž je novočeské mořím.

V některých nářečích, kde neproběhly přehlásky, směřuje deklinace středních jo-kmenů v singuláru k splynutí s o-kmeny. Zde pronikl plně nepůvodní lokál singuláru vyrovnaný s dativem: mor. na pólu, nasrcu... Projevem této tendence je i přizpůsobení koncovky nominativu a akuzativu singuláru, srv. opavskolašské srco, lico, moro, ojo, poledňo... Tyto dialekty tak zčásti nebo úplně eliminují systémově nevýhodnou homonymu nom. a ak. singuláru a plurálu, nadto i homonymu nominativu a genitivu sg.

Vývoj dativních, lokálových a instrumentálových tvarů plurálu V nářečích je obdobný jako u jiných deklinačních typů. /

A <ÍI >4/~ Přgchod od jo-kmenů k nt-kmenům

Ojedinělá jména středního jo-kmenového sklonění změnila během historické doby flexi a přešla ke sklonění nt-kmenovému. Už ve staročeské době je doložen genitiv plurálu od vole v podobě volat, od hra-distě-hradišťat. Do nové češtiny přešly plně k nt-kmenům původní jo-Wfléffý íí&fe a koště. V některých nářečích, zejména českých v užším smyslu a v západní části území hanáckého, přešla k typu kuře všechna

153

jména nd^lště,{strňišťe, strňišče...). Někde se tak skloňují i jména jiná {srdce, voje, vejce...). Přechod mezi těmito deklinačními typy měl asi příčinu v nově (jako důsledek změny 'a > ě > e) vzniklé homonymu nominativu a genitivu sg. a nominativu pl., která původní jo-kmeny znevýhodnila.

Přechod měl dobré předpoklady ve stejném zakončení nominativu singuláru, dále v poměrné nepočetnosti středních jo-kmenů a naopak velké produktivitě sklonění nt-kmenového. Dokonce sem přešla i některá neutra o-kmenová: jihočesky hnízdo - dat. hňízdeti, místo — mísťeťi; hanácky hnízdo ~ gen. hnízděte, hidro („jádro") — pl. hidrata.

se vyvinuly z těch jo-kmenů, které měly před kmenotvornou skupinou -b-. Po stažení se vytvořily odlišné dlouhé koncovky podobně jako u mužského vzoru řebří. \ ° '

Pračeské tvary singulár

1. %nmmni&

2. znamená (stč. znamenie)

3. znamená

4. znamenie

5. = nom. 6. o znamení 1. znamením

duál 1., 4., 5. znamení

2., 6. znameňú

plurál 1. znamená

(stč. znamenie) 2. znamení

!

3., 7. *znameniema 3. *znameniem (stč. znameníma) (stč. znamením)

4. znamená (stč. znamenie)

5. = nom. 6. o znameních 7. *znamení

(stč. znameními)

Už ve staré době se objevují některé novotvary vzniklé působením deklinace složené (typ pěší): v dativu-instrumentálu duálu, v dativu plurálu a v instrumentálu plurálu. Zde novotvar znameními zcela převládl. Vliv složené deklinace se projevil ve starém jazyce a místy v dialektech i v genitivu plurálu (nářečí česká, část nářečí východomoravskýcli a lašských). Tak povstaly tvary znameních, psaních apod.

Také u tohoto typu se během historické doby provedly všechny náležité hláskové změny: přehláska 'á > ie, 'ú > í a monoftongizace ie > í. Tím se ovšem singulárová deklinace stala stejně nezřetelnou jako u typu řebří. Přesto však toto paradigma nezaniklo. Vedle substantiv jako lístie, ščěstie, prútie, sbožie, obilé... se totiž podle tohoto typu skloňovala všechna podstatná jména slovesná na -nie {nesenie) a -tie {bitie). Protože tento způsob tvoření substantiv verbálních byl živý a produktivní, počet jmen v této deklinaci se neustále zvětšoval. Tato slovotvorná produktivita naši deklinaci zachránila před zánikem a uchovala ji ve spisovném jazyce až do dnešní doby. V západních dialektech, které provedly změny 'á > ie > í a 'ú > í, se vyvinuly novotvary typu psaňího, psaňímu..., které eliminují značnou pádovou homonymu tohoto typu.

V archaických nářečích, která neprovedla uvedené hláskové změny, ovšem tato deklinace obvykle nezřetelná není. Navíc se zde utvořil dativ-lokál (doložený ostatně už na začátku historické doby), a to ze stejných příčin jako u většiny mužských a středních deklinací jmenných (han. ve staveno, východomor. ve stavenú, obdobně i laš.). Plurál zde pak mívá různé unifikované koncovky, nejčastěji podobné nářečním koncovkám jo-kmenovým {stavena//stavená, staveňám...).

A ^ a ^ n x ^ .

Pračeské tvary: singulár

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

zena ženy ženě ženu ženo o ženě ženu

duál 1., 4., 5. ženě

2., 6. ženu 3., 7. ženama

y,r.i

plurál 1. ženy 2. žen 3. ženám 4. ženy 5. = nom. 6. o ženách 1. ženami

Tvar instrumentálu singuláru vznikl stažením a denazalizací původní koncovky -OJQ. (Ve střední slovenštině stejná skupina dala jiný výsledek, protože ~ojo se nejdřív dena-zaíizovalo v -oju a to pak dalo koncovku -ou. Stejně znějící koncovka se v češtině objevila až v XV. stol. po diftongizaci pův. -ú v -ou.)

154 155 1

Diftongizace ú > ou v instrumentálu singuláru je jediná změna v původních tvarech. Jinak se pračeské tvary uchovaly ve spisovném jazyce až do dnešní doby.

Také v lidových nářečích žijí převážně původní tvary. Pouze v malých úsecích okrajových dialektů byly některé původní plurálové tvary nahrazeny jinými v důsledku unifikace plurálových koncovek. Tak napr, na části oblasti lašské se v genitivu plurálu ojediněle objevuje koncovka u-kmenová (např. las. izbuv), v oblasti východomoravské a hanácké koncovka -/ (-é) přejatá v důsledku blízkosti a-kmenových a ja-kme-nových deklinačních typů (např. východomor. izbí, lampí, han. lampé, barvé...), v lok. pl. -ech (o ribech — ojed. nářečí českomoravská a vý-chodomoravská v okolí St. Jičína) nebo -och (východní Morava, část nářečí slezských). Ovšemjakjsme viděli dříve,jinak většinou a-kmenové koncovky při této unifikaci vítězily.

Podle tohoto vzoru se původně skloňovala také některá jména, jež označovala osoby přirozeného rodu mužského: hrdina, rada, sluha^ vladyka, vévoda apod. Povědomí mužského rodu však v historické době vedlo k přejímaní některých mužských koncovek. Tyto novotvary pronikají od XV. století: dativ a lokál singuláru s koncovkou -ovil hrdinovi, nominativ plurálu hrdinové, gen. pl. hrdinóv, dat. pl. hrdinom, instr. pl. hrdiny. Tyto tvary máme i ve spisovném jazyce dnešním. Tak vznikl dnešní deklinační typ předseda.

Některá lidová nářečí šla v tomto vývoji ještě dále. Tak např. některé úseky hanáckých nářečí přejaly dále ještě koncovku instrumentálu (s hrdinem, s Frontem). Takové tvary se ovšem ojediněle vyskytovaly i ve staré češtině. Chápání těchto substantiv za maskulina vedlo v nářečích posléze i k vytvoření genitivu-akuzativu typu vidím přecedi, Franti (-é, -ý) — západní typy hanáčtiny, západní část centrální ha-náčtiny a ojediněle v oblasti lašské — nebo naopak (řidčeji) akuzativu--genitivu: bezpřecedo, Franto (< -ú) — centrální hanáčtina.

Ja-kmeiiy Podobně jako jo-kmeny v poměru k o-kmenům, je i tato deklinace

hláskově obměněná deklinace a-kmenová.

Pračeské sklonění jf-y

h

rrj *V(.*V

singulár duál plurál litdyš&rknieni 1., 4., 5. duši 1. duše ?

(stč. duše) 2. duše 2., 6. dušú 2. dúš 3. duši 3., 7. dušama(stč. dušěmd) 3. dusám (stč. dušiem) 4. dušu - - 4. duše 5. duše 5. = nom. T 6. o duši 6. o dušách (stč. dušiech) AÁJ--' :* 7. dušú 7. dušami (stč. dušemi)

V nominativu singuláru mají některá jména koncovku -/ (bohyni, hospodyni, knieni...). Je to stará hlásková varianta ja-kmenové koncovky.

Původní pračeská deklinace byla pozměněna obvyklými hláskovými změnami ('a > ě /'á > ie/, ie > í, 'u > i, ě > e, dále analogickým vyrovnáním ve směru přehlásky v dativu a lokálu plurálu) a tak se během historické doby značně hláskově vzdálila od původních tvarů. Podobně jako u jiných měkkých deklinací, i zde byl původní genitiv plurálu (dúš) nahrazen tvarem s i-kmenovou koncovkou -í (duší). Původní tvar se udržel u jmen na -ice a ojedinělých jmen jiných, např. u jmen zakončených sufixem -yni, -yně. Důležitým faktorem konzervujícím původní podobu genitivu byla nesporně snaha eliminovat možnou homonymu genitivu pl. na -/ s instrumentalem singuláru — taje u jmen životných (a substantiva na -ice a -yně k nim většinou patří) nevítaná — srovnej schéma důležitých pádových protikladů na str. 130. Podporou Starého genitivu na -ic (lavic, ulic) byl také genitiv místních jmen typu Lobkovice, která byla od původu ovšem maskulina. Zde se pak archaický genitiv udržel proto, že taková jména neměla singulár; nebránila tedy další existenci tohoto archaického tvaru homonymie s nominativem singuláru; neexistence singuláru měla nadto za následek ztrátu povědomí o rodu a tato skutečnost rovněž obě deklinace sblížila.

Tyto hláskově obměněné tvary pak přetrvaly až do nové spisovné češtiny, ale ne veskrze. Příčinou dalšího specifického morfologického vývoje byla homonymie tvarů duše (nom., gen. sg., nom., ak. pl.) a duši (dativ, akuzativ a lokál sg.), vzniklá hláskovými stč. změnami.

156 157

Už ve staré době bývá častý nominativ a akuzativ singuláru bez koncovky: dél, kudel, peleš, rez, vášeň... (vždy jen u jmen neživotných, kde homonymie nom. a ak. není na závadu). V češtině nové je_pak£ěchto jmen daleko více. K odsutí nevýhodného koncového -e (způsobujícího homonymu nominativu a genitivu sg., a nadto nominativu sg. a nomi-nativu-akuzativu pl.) zde došlo pod vlivem i-kmenů; obě deklinace sbližoval shodný gramatický rod a měkčící koncovky. Pak se začaly přejímat i-kmenové koncovky i v jiných tvarech: v dat. pl. dušem, vdovicem..., v lok. pl. o ulicech, mezech, nesnázech... (viz také u i-kmenů).

V archaických nářečích, kde se neprovedly uvedené hláskové změny, jsou si deklinační typy duša a žena bližší. Výsledkem této větší podobnosti je novotvar vokativu přejatý od deklinace a-kmenové (dušo, opicó).

Také k této deklinaci patřila i jména přirozeného rodu mužského '.panoše, Závise, súdcě, vódcě, zločince,.. Až do konce XIII. století se tato jména skloňovala úplně stejně jako substantivum duše. Později v důsledku povědomí přirozeného rodu mužského sem začaly pronikat novotvary od deklinačního typu oráč nebo ojediněle Juří. Vývoj byl důslednější než u typu hrdina; byly přejaty tvary dativu a instrumental singuláru, genitiv-akuzativ a tvary plurálové. Tak se tato jména téměř vyrovnala s deklinací mužskou. Tento vývoj byl pak završen vytvořením nové podoby nominativu singuláru u řady takových jmen: místo původních podob panoše, Závise, zločince se začalo užívat novotvarů panoš, Závis, zločinec. (V lidových nářečích byl tento směr vývoje oby* čejně zcela důsledný, a tak vznikly i novotvary nominativu sg. typu správec, škúdec atd.). Tím se toto sklonění přestalo lišit od jo-kmenového typu oráč, takže posléze se objevuje i nový vokativ panoši, Závisí.., (ale spisovně soudce; v obecné češtině ovšem soudce, správce podle otče). V současné spisovné češtině se tento typ drží jen díky omezenu produktivnímu slovotvornému sufixu -ce (plátce, porotce...).

Příjmení typu Píša, Váša... přešla pak k deklinačnímu typu předseda: nč. gen. Píši, dat. Píšovi, ak. Píšu atd.

Kfflísání-a- p ř e c h o d mff^^-knreny-rjl-Třťfteriy Už ve staré češtině kolísají někdy přejatá substantiva na -la: stí,

berla//berle, cedulaf/cedule, kapitula//kapitule. Je to přirozený důsledek zániku rozdílu mezi tvrdým a měkkým /. Takové kolísání pozorujeme

i v dnešní době v některých nářečích, kde podobně jako ve spisovném jazyce splynulo / a /: českomoravské a hanácké do škole, ve školi...

V moravských nářečích často přecházejí k ja-kmenové deklinaci také substantiva na -sa, -za: gen. sg., nom. a ak. pl. březe, kose... dat. lok. sg. březí, kosi, gen. pl. březí, kosíipřezě, kosé...). Takovéto formy jsou doloženy už ve starém jazyce, jsou však vždy lokalizovatelné na Moravu (např. v tak drahéj krási, instr. pod hrozí LegKat, instr. hrozí preč běžie CestMil apod.).

Poznámka. Toto vyrovnání je důsledkem depalatalizace sykavek ť a s': dříve byla substantiva na -za buď měkká (hráz'a, mez'a), nebo tvrdá {hrôza, koza). Obdobně tomu bylo s maskuliny (kněz', pěniez' x vóz, obraz). Po ztrátě měkkosti mohly obojí typy splývat i flektivně (obdobně j ako substantiva na -la a -ľa) a na základě podobnosti s sebou strhnout i substantiva na -sa (a maskulina na -5), původně jen tvrdá. Po depalatalizaci se tedy sykavky z, s mohly ocitnout na jedné rovině s konsonantem c. Jde tu o částečný přechod tvrdých ženských deklinač-ních typů k měkkým, jaký vidíme důsledně proveden v srbocharvátštině a slovinštině.

Substantiva vytvořená sufixem -na (-árna, -íma) mají v moravských dialektech často sufix ma (studna, kovárna...) a skloňují se podle duša. Tyto nářeční tvary jsou původnější: ve staré době byly i ve spisovném jazyce. Pozůstatky původních tvarů pozorujeme ve spisovném jazyce podnes u substantiva studna: gen. sg. studny//studně, dat. lok. sg. studni, podobně i v plurálu.

: > yi-kmeny y / , - • ; < - . . . ř

Stejně jako bjo-kmený vznikla tato deklinace v době pračeské v důsledku stažení kmenotvorné skupiny s koncovou samohláskou.

Pračeské sklonění: singulár duál

l^m^ißr'ie•_, 1., 4., 5. laní 2. lanie - 2., 6. laňú 3* laní 3., 7. laňáma

plurál 1. lanie 1. laní 3. Janám (stč. -iem)

4, laňú (stč. laniema) 4. lanie

158 159

5. laní 6. o laní 1. lanu

5. = nom. 6. o lanách (stč. -iech) 7. laňámi (stč. -ierni)

I vlastním sklonění: začíná se užívat tvarů plurálové deklinace — dativ milým bratřím, lokál o milých bratřich atd. U jmen bratr a kněz se této deklinace užívá v plurálu v jistých případech dodnes.

-í (< -bjí) nebo -it\ V nominativu singuláru mohla být koncovka ( < -bjá).

Historické hláskové změny zasáhly do této deklinace zvlášť výrazně, V důsledku změn yá > ief 'ú > í, ie > / prakticky zaniklo singulárové sklonění, neboťpůvodní tvary se v důsledku hláskových změn vyrovnaly, Tato tvarová nezřetelnost byla příčinou pozdějšího zániku této deklinace, Na začátku historické doby patřila k tomuto typu substantiva (h)paní, lodí, rolí,pradlí, švadlí, krajci, sudí...; ledvie, historie, linie, Macedonie.., Když tato deklinace zanikla, přešla tato substantiva k různým jiným deklinačním typům: laní->laň, lodí-+ loď, pradlí-+pradlena, švadlí-* švadlena, rolí -> role atd. Jména typu linie přešla k deklinačnímu vzoru duše. Povodní podoba se udržela nejdéle u některýchjmen cizího původ« v lidových dialektech: penzí, koncesí, kaucí... Ale i zde se časem začala skloňovat jinak.

Jediným novočeským zbytkem původní deklinace je substantivum paní. Zde st 1 nezřetelné tvary drží pouze proto, že v novém jazyce stojí toto jméno málokdy samo; * většinou se vyskytuje ve spojení s předložkou a dalším jménem nebo s ukazovacím zájmenem. Flexe je pak aspoň zčásti patrná z tvarů tohoto dalšího skloňovaného skm | (například k paní Novákové, tou pani apod.). Jisté oživení tohoto typu představuje 1 novočeský slovotvorný typ průvodčí (f.). *

Pokud k této deklinaci patřila maskulina jako krajči, lovčí, suim apod., změnila deklinaci (stejně jako u typu řebří) přechodem k některé*K mu produktivnímu typu: krejčí, sudí k deklinaci složené, jména hrabky markrabie pod vlivem substantiva kniežě přešla k deklinaci nt-kmenové; hrabie-*hrábě, gen. hraběte atd.

Poněkud zvláštním případem byla staročeská kolektiva typu mili bratfie, vyšehrazská kněžie. Tvary- bratřie, kněžie se skloňovaly zejla podle laní, měly však význam kolektivní, tzn. zastupovaly tvary plurí love. Plurálové číselné pojetí však záhy dalo zaniknout původní deklinaci ; historické formy bratří, knězi se začaly chápat jako tvary pluráloví nebo duálové. To se projevilo jednak ve formě přívlastku — místo '" bratřie se objevuje později podoba milí bratří, naši knězi — jednak &

160

Na začátku historické doby nacházíme d^ojLi-Jcmenové sklonění: mužské — vzor gost' a ženské —. vzor kost', Diference mezi obojím typem vznikly v době praslovanské a týkají se instrumentálu singuláru a nominativu plurálu. V instrumentálu singuláru mají původnější koncovku maskulina (gostem < gostbmb), kdežto feminina zde připojila k i-kmeno-vému základu novou připonu ja-kmenovou (kostbjo > koštů). Obdobná je geneze obojích koncovek nom. pl. (původnější je mask, -bje > -ie).

Pračeské tvary: J ^ & M k l o n ě n k

singulár

ytafl£(*te- kosť) 2. kosti 3. kosti 4. kosť 5. kosti 6. o kosti 7. kosťú

duál 1., 4., 5. kosti

2., 6. kosťú 3., 7. kosťma

plurál 1. kosti c/ 2. kostí 3. kostem & 4. kosti 5. = nom. 6. o kostech 7. kosťmi

PS_důsledném uplatňpj/ánLkategorie rodu se i-kmeny staly jednou zjty4Uckýcii_.deklinací ženských; Tak se původní sklonění zachovalo ve spisovném jazyce v podstatě beze změny, ovšem pouze u části původních jmen. U jls!ě části jmen této deklinace bylo původní sklonění porušeno vjivem ja-kmenů. Obě deklinace spojoval shodný gramatický rod a některé shodné tvary (dat., lok., instr. sg., později gen. pl.). Tyto důležité shody zprostředkovaly přejímání koncovek od jedné deklinace k druhé: u i-kmenů se pbjevují„nepůyodní.tvary„už ve staré češtině: dat. pl. kostiem (kostím), lok. pl. kostiech (kostích); patrně tu byly výhodnější proto, že eliminovaly alternaci měkké a neměkké předchozí souhlásky v plurálové deklinaci. V důsledku historické depalatalizace pak zanikla mimo jiné měkkost koncových souhlásek -ď, -ť, -n' v nomi-

161

nativu a akuzativu sg.: kost, chot, zed, dan,.., dále v dat.-instr. duálu (kostma) a v instrumentale plurálu (kostmi). Ale kmenovou analogií (tendencí k obnovení jednoty slovního základu u flektovaných slov) byla měkkost postupně obnovena, protože ve většině ostatních pádí následovalo po této souhlásce -i, které depalatalizaci zabránilo. Ve spisovném jazyce se měkkost neobnovila pouze u skupiny -st (kost, bolest) a v ojedinělých jiných případech (nit), v lidových dialektech se to však udalo veskrze (srv. i středočeské nář. kosť, nit). Je však možné, že na severovýchodní Moravě a ve Slezsku nebyla v těchto případech depalatalizace důsledně provedena a že východomoravské nominativy púť, kosť a lašské puť, masť (puť, mas'c'...) reprezentují dochovaný původní stav (viz podrobněji v oddílu Hláskosloví).

Jak jsme viděli dříveja-kmeny přejímaly často zase koncovkyi-kme-nové. Výsledkem bylo sbližování mnoha jmen obou deklinačních typů, které vyústilo v postupné vytváření nového, nehistorického deklinačního

nějším ženským deklinacím, tj. k a-kmenům a ja-kmenům. Srv. las. oprata, kada..., někdy i pomocí odvozovacich přípon: východomor. otépka, pjesňička, ohláfka... U některých jmen zakončených -s se tak

} stalo na celém území kromě lašských dialektů: osa, husa. Mužské sklonění:

smguTaT' wr?™*** duál plurál í.fWHSfS Trost) l . , 4 . 5. gosti 1. gostie 2. gosti 2. 6. gosťú 2. gosti 3. gosti 3. 7. gosťma 3. gostem 4. gosť 4. gosti 5. gosti 5. = nom. 6. o gosti 6. o gostěch 7. g os tem 7. gosťmi

Ještě v době praslovanské se podle i-kmenové deklinace skloňovala typu píseň. Jeho konstituce byla dovršena v XVI. —XVIII. století roz-i řada mužských substantiv: bolb, čbrvb, gvozdb, golobb, gospodb, gbrtanb, šířením novotvarů gen. sg. typu bázně, rozkoše, poutě, sítě, tváře Jež od- ; zvěrb, zetb, lučb, medvědb, pečatb, ognb, gglb, pgtb, želgdb, Ijudbje straňovaly poměrně nezávaznou (jde o jména neživotná) homonymu E Protože se však i-kmenová deklinace stala představitelkou rodu žen-genitivu a dativu singuláru, vlastní původní i-kmenové deklinaci, a dále > ského, zanikalo toto sklonění u maskulin. Počet jmen se stále zmenšoval alternaci měkkého a neměkkého konsonantu v plurálovém sklonění, i přechodem k jiným, produktivnějším deklinačním typům. Do staré Tento typ odstranil nedostatky obou typů, z nichž vznikl: závažnou i češtiny se nám původní sklonění zachovalo pouze u jmen host a pomnož-homonymii nom. a gen. sg. a nom. ak. pl. typu duše a zároveň mén&i ného ľudie. Od některých jmen jsou doloženy už jen jednotlivé pády, závažnou homonymu gen. a dat. sg. typu kost.

Původní i-kmenová deklinace se uchovala především zásluhou velmi produktivního slovotvorného sufixu -ost {radost, vlhkost...) a jeho vzácnější varianty -est {své*est\ U ostatních jmen, která sem v nové češtině patří, tj. u některých jmen na -ť, -<f, -capot je čistota původní deklinace velice často porušována novotvary podle ja-kmenů. zejména v plurálu (podrobně viz v novočeské mluvnici).

i

V tradičních nářečích se původní i-kmenové tvary udržely obvykli} v singuláru a v nom., gen. a ak. plurálu. V ostatních plurálových pádech podlehly původní tvary obvykle tlaku k unifikaci koncovek: např. dat kosťám, kosům, kosťom... Také v nářečích se původní tvary drží nejdfc \(gvozdb „hřebík", tatb „zloděj"...) zanikla.

zbytky původní deklinace: gen. zvěři, gen., dat. choti, vokativ hospodi, nom. pl. holubie, črvie. Během historické doby pak toto sklonění zcela za-

\ niklo: u jména host se dnes některé staré tvary vyskytují jako archaismy vedle běžných tvarů o-kmenových. Pouze jméno lidé pro svou pomnož-nost a tudíž nevýrazný rod si plurálové sklonění zachovalo poměrně

X dobře. V žádném případě však nežije původní nominativ plurálu, který by dnes zněl lidí, hostí. Ten byl nahrazen tvarem s koncovkou konsonan-tíckou. Ostatní jména přešla k jiným typům: červ, holub, hrtan, medvěd, Stín, uhel, žalud a jiná k mužským o-kmenům. oheň, zeť k mužským jo-kmenům, zvěř, pouť, louč, pečeť k ženskému rodu, některá z nich

sledněji u substantiv na -ost (-ost). U jiných někdejších i-kmenůje původní stav sklonění obvykle více nebo méně porušen.

Ve východnějších nářečích přešly některé i-kmeny k nej produkty

162

V tradičních nářečích se nedochovaly obyčejně ani zbytky původní i- deklinace mužských i-kmenů; i substantivum lidé se např. na Moravě r skloňuje podle o-kmenů: lidi, lidů, lidům... V některých nářečích žije

163

jediná mužská i-kmenová koncovka, ovšem nikoli u původních jmen. Je to nominativ plurálu s koncovkou -í (moravské a jihozápadočeské chlapi, kluci... — viz deklinaci o-kmenovou).

Ženské i-kmenové sklonění měly původně také číslovky pě[^ deset. Od původu jsou to substantiva; pět znamenalo kdysi tolik co „pětice" atd., proto měly také substantívni sklonění. Během historickí doby však původní substantívni chápání ustoupilo pojetí adjektivnímu pět lidi nechápeme už dnes jako „skupina, pětice lidí", nýbrž spíže jako přívlastek se jménem. V důsledku toho se v původní vazbě objevila tzv.jitrakce, přizpůsobení tvaru: místo k pěti lidí se začalo říkat kpét\ lidem atd. Protože se takto začalo skloňovat počítané substantivum (lidé), ztratily původní skloňované tvary substantivních číslovek význam; všechny gramatické významy jsou teď vyjádřeny pádovým tvarem počítaného předmětu. Číslovka má pouze odlišit nominativ a akuzatit od pádů jiných. V češtině to mělo důsledek v zániku původního instru* mentálu (pěťú) a v jeho nahrazení tvarem, který se vyskytoval ve všedi ostatních nepřímých pádech. Má tedy číslovka pět (a jiné jí podobné) pouze dva tvary: pět pro nominativ a akuzativ a pěti pro všechny pád) ostatní.

Poznámka. Podobný proces můžeme pozorovat u českých neurči-tých číslovek mnoho, kolik, dokonce i u nověji vzniklých — srv. skloněnll slangového moře ve významu „mnoho".

Číslovky třicet a čtyřicet jsou spojení číslovky tři (čtyři) s nominativem plurálu číslovky deset (psi. tri deseti, stč. tři dcěti, čtyři dcěti). Původně se rovněž skloňovaly obě části.

Číslovky padesát až devadesát: od původu spojení číslovek pět, šest... devět s genitivem plurálu číslovky deset (petb desetb); původně se skloňovala jen první část.

Ve všech těchto případech se po splynutí původních spojení v jedno slovo začaly připojovat deklinační koncovky, analogické koncovkám číslovek pět — deset, na konec slova. Toto sklonění pak žije dodnes.

V rané staré češtině se počet mezi 20 — 30 mohl vyjádřit jednoduchou číslovkou základní -f- výrazem mezdcietma = „mezi dvěma desítkami", např. jeden mezdcietma „21" atd.

Ép^^fcff iS' f íy} '

jsou nejméně produktivní vokalickou deklinací. Původní -w- bylo hláskovým vývojem zasuto; v některých pádech se změnilo v -w-. Toto kmenotvorné -v- pak připomínalo kmen konsonantický; proto má teto deklinace řadu tvarů nepůvodních, přejatých buď od deklinace konsonantické, nebo od i-kmenů.

P Staročeské sklonění:

singulár Podobně jako číslovky pět — deset se během historické doby začaly

skloňovat i číslovky jedenáct — devadesát, ačkoliv od původu jsou to útvary různé.

Tak např. jedenáct, stč. jedenádcte, je od původu spojení číslovky jeden s příslovečným určením vyjádřeným lokálem na desěte (vzniklo z na desěte). Skloňovala se tedy původně první část, kdežto určeni na desěte zůstávalo ve všech pádech stejné. Když však celé toto spojení splynulo vjedno slovo, přenesla se flexe na konec této spřežky; deklinace

napodobila sklonění číslovek pět — deset. Číslovka dvacet (stč. dvadcěti) je od původu spojení číslovky i$

s duálovými tvary číslovky deset. Původní tvary se vyskytují ještě tó začátku historické doby: dva dcěti, dvú dcátú, dvěma dcietma.

164

m

duál plurál 1. svekrve 2. svekrví 3. svekrvem 4. svekrve 5. = nom. 6. o svekrvech 7. svekrvemi

Nominativ singuláru je od původu tvar akuzativní; původní tvar Zftěl svekry (koncovka -y je tu normální střídnice za původní -ü). Genitiv

•Singuláru je tvar konsonantický, instrumental singuláru pak tvar i-kmenový, i-kmenový je i dativ a lokál plurálu. Je tedy jasné, že už

165

v ** '" 0$vWret) 1., 4., 5. svekrvi 0 2. svekrve 2., 6. -

3. svekrvi 3 7 -} 4. svekrev

0 > 5. svekrvi líi 6. o svekrvi H

i'.

1. svekrv'ú

na začátku historické doby byl tento deklinační typ,v. úpadku. Během historické doby se ve spisovném jazyce přiklonil k deklinaci typuj?ís«Ä a tyto tvary si uchovává dodnes. K této deklinaci patřila původně substantiva jako břěskev („broskev"), cierkev, húžev, korúhev, krev, mrkev, ostrev, rakev, tykev, vikev aj.

Ne všechna jména, která sem patřila, si ovšem uchovala příslušnosl k původní deklinaci. Část z nich už v době předhistorické a pak i v historické přešla k a-kmenům; např.: brva, želva, Bečva, Punkva... Některi jiná naopak k naší deklinaci přistoupila: koroptev (původně koropiw) ploutev (původněplútva), větev (původně i-kmen), láhev, dratev...; v ja-zyce starším i kotev, vrstev. Tato migrace byla nepochybně důsledkem toho, že už ve staré době přecházela tato substantiva v hovorovém jazyce k a-kmenům: srv. mor. nář. húžva, konva, korúhva, mrkva, ostrva,pánm\ slovo krev má však například v centrální hanáčtině tvary i-kmenové, v lašských nářečích (kromě nom.-ak.) tvary ja-kmenové.

Ani v nové češtině spisovné, ani v lidových nářečích tato jména už samostatnou deklinaci netvoří.

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého III/I. 2. vyd. Praha 1960, s. 22 -402 ; TRÁVNÍČEK, F . : Historická mluvnice československá. Prahl 1935, s. 293 -333 ; VÁŽNÝ, V.: Historická mluvnice česká II, Tvarosloví 1. Prahl 1964, s. 19 — 77; VEČERKA, R.: Zur Univerbierung der slavischen Zahlwörter dťf zweiten Zehnerreihe. Die Welt der Slaven, 15, 1970, s. 225 -234 ; BĚLIČ, J.: Nástin české dialektologie. Praha 1972, s. 141-164 a mapky č. 2 3 - 2 7 ; KOMÁREK, M. morfologického vývoje českého jazyka. 2. vyd. Praha 1981, s. 55 — 105.

Deklinace konsonantické^

Už do praslovanštiny se nám z původního velkého množství konsk nantických deklinací zachovala jen část: n-kmeny mužské a střední

tvary byly jednotné pro všechny konsonantické deklinace; jednotlivé typy se lišily pouze kmenotvornou souhláskou nebo skupinou.

Konsonantické deklinace se za rodové diferenciace staly neproduktiv-ními. Pro malý počet skloňovaných jmen začalo konsonantické sklonění upadat; jeho ústup byl pak dovršen v historické době. Výjimku tvoří nt-kmeny; viz dále.

Na začátku historické doby byl ve staré češtině tento stav:

i

singulár duál plurál Xmhámen ~ l . ,4. dni 1. kamenie, dni 2. kamene 2., 6. (dňú) 2. kamen, dní 3. kameni 3., 7. (dnomá) 3. kameňom 4. kámen 4. kameny, dni 6. o kameni, ve dne 6. o kameniech 1. kamenem 7. kameny

dále nanejvýše nominativ a genitiv plurálu. Ostatní koncovky jÄ • k o-kmenům, subst. sršeň a stupeň k jo-kmenům. nepůvodní, přejaté z jiných deklinací.

V genitivu singuláru byla náležitá koncovka -e, v dativu -/, v lokl; -e, v nominativu plurálu -e, genitiv plurálu je bez koncovky. Tytí*

166

Z tohoto paradigmatu je tedy zřejmý další ústup původních tvarů na počátku historické doby; původní nominativ singuláru, který by měl znít kamy, byl nahrazen tvarem akuzativním, původní lokálový tvar se drží ojediněle u substantiva den v adver-bializovaném spojení ve dne, jinak je tu pravidlem dativ-Iokál. Kromě tvaru dni je nepůvodní i duál. V plurálu proniká deklinace o-kmenová; pouze genitivní tvar typu kamen se kryje s tvarem konsonantickým.

Takové tvary měla na počátku historické doby substantiva den, hřeben, ječmen Jelen, kámen, kořen, křemen, plamen, pramen, prsten atd. V době historické úpadek původního sklonění pokračuje; většina těchto jmen přejímá koncovky mužského sklonění tvrdého i v singuláru, původní tvary pak žijí vedle nich (riapf.íK^vo^ešl^ygemliy pramene //

\ppramenu...); slovo prsten však ztratilo původní tvary zcela. Poněkud nt-kmeny, s-kmeny, r-kmeny a t-kmeny. Z původních tvarů ovM |_iépe zachovalo původní tvary jméno den, ovšem i to má vedle nich žijí obyčejně jen koncovky singulárové kromě vokativu a instrumental^ i /různé novotvary. Substantivum jelen přešlo ve spisovném jazyce zcela

• Západní nářečí postupují v tomto vývoji shodně se spisovným ja-l zykem. V nářečích východnějších (hanáckých, východomoravských r a lašských) n-kmeny deklinačně splynuly s mužskými jo-kmeny, tedy

I 167

s měkkým deklinačním typem: kameň, plameň, prameň, deň, kořeň.„\ gen. kameňa...

Přechod k měkkému typu tu byl umožněn kmenovou analogií (podle dativu-lokálu). Pouze v lašských nářečích byla asi měkkost koncové souhlásky (pračeská podoba = *kamenr) zachována v důsledku neprovedené depalatalizace (obdobně jako u i-kmenů).

"> NJciiiAíi^sitfTS'd H i

Ve staročeských památkách nacházíme tyto tvary:

singulár duál

r. ~mm-^..i-><-r 1. 4. rameni 2. ramene 2. 6. ramenu 3. rameni 3. 7. ramenoma 4. rámě * -"*-6. o rameni 7. ramenem

plurál

1. ramena 2. ramen 3. ramenom 4. ramena 6. o rameniech 7. rameny

Tak se skloňovala substantiva bři'0řfŠ, plémě, sterny TčměJměd$A, Z toho původní je nominativ, genitiv, dativ a akuzativ singuláru; genitív plurálu se kryje se skloněním o-kmenovým. Jinak zde běží o tvary o-kmenové, příp. i-kmenové (nominativ-akuzativ duálu).

Koncovka -ě v nom. sg. je střídnicí za pračeské -ä, které se vyvinulo z nosovky -e a ta zase ze spojení e + n (srv. latinské semen a slovanské ""semen > sěme > sěmá > siemě). Kmenotvorné -n- tu tedy bylo zasuto hláskovým vývojem, a tak má nominativní a akuzativní kmen jinou podobu než kmen v ostatních pádech. Takové různosti kmene se jazyk ovšem brání, a proto byl už ve staré češtině Vytvořen nominati-vaL a OVS(

V tradičních nářečích konsonantické sklonění ustoupilo o-kmeno-vému zcela. Pouze v jižních Čechách se udržely staré podoby símě, břímě. Ty však přejaly deklinaci nt-kmenovou (síměte, síměťi...).

V celku tedy deklinace n-kmenová jako paradigmatická zanikla. ; V novém jazyce z ní máme jen ojedinělé pozůstatky — jednotlivé tvary.

nevznikly v době předslovanské. Z kmenotvorného sufixu -ent- ovšem

; vzniklo v praslovanštině -et- a to po denazalizaci dalo pč. -ät-, jež se pak \. projevuje jako skupina -ět- nebo -at-.

novotvary se totiž nijak nelišily od substantiv typu město, a proto ů tak začaly i skloňovat: rameno, ramena, ramenu atd. Staré tvary se sice*

Staročeské tvary:

singulár *lmlwřě^ 2. kuřete 3. kuřeti 4. kuře 6. o kuřeti 7. kuřetem

L:

3.,

duál 4. kuřětě 6. kuřatú 1. kuřatma

plurál 1. kuřata 2. kuřat 3. kuř atom 4. kuřata 6. o kuřatech // kuřětiech 7. kuřaty

Z toho je původní pouze nominativ, genitiv, dativ a akuzativ singuláru, ostatní tvary mají o-kmenové nebo i-kmenové koncovky připojené ke konsonantickému kmeni.

Tak se skloňovala staročeská substantiva jehně, holübe, tele, kotě, ptáče apod., především tedy jména mláďat.

Přestože původní deklinace byla už na počátku staročeské doby velmi silně porušena, nezanikla jako ostatní konsonantické deklinace, nýbrž se naopak upevnila a přetrvala až do novočeské doby. Příčinou tohoto

akuzativní novotvar s nejobvyklejší koncovkoi%o: rameno^JjoM, « překvapivého vývoje je skutečnost, že kmenotvorný sufix -*ent- byl ^ m fcř^k Ar* mVv* e+z*A„íphffikngnfl. Tyto nominativní a akuzativní ? zároveň produktivní slovotvornou příponou pro tvoření jmenjliládat.

Později ji podporovala i koncovková shoda s typem pole v sg. Tak se počet jmen, která k tomuto sklonění patřila, nejen nezmenšoval,

vedle těchto novotvarů udržely až do nové češtiny (kromě substantiv í ale naopak rozšiřoval se stále o nové odvozeniny. Proto je toto sklonění jme a písmě), mají však povahu archaismu nebo jsou odlišeny význa» f ve spisovném jazyce dodnes živé, paradigmatické a produktivní. Dnes mově. • jeto také typ s nejmenší tvarovou homonymií mezi neutry. V některých

168 169

typech českých nářečí (nářečí jihočeská) dokonce tento typ vytlačil i původní jo-kmenové sklonění neuter {vejce, gen. vejceíe...), ve spisovném jazyce se tak začala skloňovat substantiva vole, koště (původní jo-kmeny), doupě (pův. ja-kmen), hrabě, markrabě (původně hrabk bja-kmen).

Všude na českém území zanikly plurálové tvary typu kuřenci, doložené ve starí češtině; skloňovaly se jako mužské jo-kmeny. Právě rodový nesoulad mezi neutrovýra singulárem a mužským plurálem byl příčinou jejich ústupu před systémovějšimi tvary typu kuřata ata.

Nepůvodní tvary singulárové pronikly pouze v nářečích lašských; genitiv kuřata, dativ kuřaťu... Jsou to jo-kmenové koncovky připojení ke konsonantickému kmeni. Nominativ (kuřá) je tu původní, hláskoslovné archaický.

Přímým pokračováním tohoto staročeského deklinačního typu v nové češtině je vzor kuře. V podstatě zachovává všechny staročeské tvary, samozřejmě s příslušnými hláskovými změnami.

J k o-kmenům, duálové tvary těchto jmen, jichž se dnes užívá ve funkci plurálu, byly doplněny o další dativní a lokálové novotvary a tyto formy pak žijí ve spisovném jazyce dodnes.

Substantivum sloveso, těleso a odvozeniny slovesný, tělesný jsou novodobá přejetí z ruštiny. Novočeský odborný termín koleso je singulár vytvořený v nové době ke starému plurálu kolesa {= dvoukolý vůz).

Už v praslovanštině máme z této deklinace velmi skrovné zbytky: pouhá dvě jména máti a *dbkti; ta se zachovala do staré češtiny v podobě máti a dci.

S-kmeny .- v/ Q í

Podle s-kmenové deklinace se v praslovanštině skloňovala jména nebo, slovo, oko, ucho, kolo, tělo apod. Protože však nominativ singuláru končil na -o {< -o?) jako u o-kmenů, ustoupila původní deklinace velmi rychle, takže do staré češtiny se z původních tvarů zachovaly nepatrné zbytky: pouze nominativy a akuzativy singuláru (slovo, kolo ...),z plurálových tvarů nominativ a akuzativ nebesa, genitiv nebes a další tvary s o-kmenovými nebo jinými koncovkami: dat. nebesóm, lok. nebesiechjl nebesách, instr. nebesy. Od substantiva kolo pak nominativ-akuzatív plurálu kolesa a nominativ-akuzativ duálu kolesem Ostatní jména mají i plurál nepůvodní: slova, těla... %

Substantiva oko, ucho mají ve staré češtině tyto nepůvodní duálovt:

formy: nom. ak. oči, uši, gen. lok. očú, ušú, dat. instr. očima, ušm (s ženskou shodou).

V nové češtině pouze substantivum nebe navazuje v plurálovou' sklonění na tyto historické tvary. Ostatní substantiva přešla zcela. k o-kmenům, slovo nebe v sg. k jo-kmenům, oko a ucho v singuláru.

170

Jejich staročeské skloněna

singulár

hrnuti ^ 2. mateře 3. mateři 4. máteř 5. máti 6. o mateři 7. matem

duál 1., 4., 5. mateři (jinak nedoloženo)

plurál 1. mateře 11 mater y 2. mater 3. materám 4. mateře // matery 5. = nom. 6. o mater ách 1. materami

Z toho jsou původní první čtyři pády singuláru, tvar duálový a nominativ a genitiv plurálu (mateře, mater). Ostatní jsou nepůvodní formy vytvořené připojením koncovek produktivnějších typů (a-kmenových nebo i-kmenových) ke konsonantickému kmeni. Připojování a-kmenových koncovek k pův. tvaru gen. pL mater (materám, materách, matery) bylo východiskem k dnešní deklinaci jména dcera: tyto a-kmenové novotvary pronikly i do singuláru a tak vznikly novočeské tvary. Pozůstatkem starého sklonění je jen výjimečný dativ a lokál sg. dceři. Slovo máti se poté v důsledku svého morfologického osamocení slovotvorné obměnilo: vzniklo máť, matka apod.

Ještě jedno novočeské slovo vypadá, jako by původně patřilo k této deklinaci: substantivum neteř. To však bylo vytvořeno až za národního

171

obrození (Hankou jako nepravá glosa neti); základem tvoření bylo slovanské netbjb s významem „synovec".

R-kmeny tedy jako paradigma zanikly.

K této deklinaci patřila kdysi substantiva loket, nehet, dehet, drochet, drobet, krapet. Původní konsonantické tvary jsou zde však velmi vzácné. Tato substantiva byla totiž rodu mužského a zakončením nominativu singuláru se zcela shodovala s mužskými o-kmeny. Proto velmi snadno přejímala jejich koncovky a původní tvary zanikaly.

Ve staročeských památkách jsou dochovány tyto původní tvary:

nom. ak. sg. loket ;1 nom. pl. lokte gen. sg. lokte gen. pl. loket dat. sg. lokti

Jinak se vyskytují jen tvary tvrdé deklinace mužské. V nové češtině má původní tvary jen substantivum loket, ovšem

vedle pravidelných tvarů deklinace tvrdé. Genitivu pl. loket se přitom užívá archaicky ve funkci numerativu (pět loket). Ostatní jména přešla zcela k deklinaci hrad. s -.

Ve východnějších nářečích (hanáckých, východomoravských a las-ských) přešla tato substantiva většinou k jo-kmenům: nom. loket', gen. lokťa,dat.loktu... (srovnej n-kmeny).

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého III/l. 2. vjd. Praha I960, s. 406-432 ; TRÁVNÍČEK, F . : Historická mluvnice československá. Praha 1935, s. 346 — 353; MICHÁLEK, E.: Mylné interpretace staročeských jmen mláďat. LF, 85, 1962, s. 334-336; VÁŽNÝ, V.: Historická rnliwaiice česká II, Tvarosloví 1. Praha 1964, s. 8 1 - 9 5 ; KOMÁREK, M. : Nástin morfologického vývoje českého jazyka. 2. vyd. Praha m\,s.n-ľJ. %

Jméffné skloněni adjektiválií " !

ÍSfflíWUtKffläSí měly ve staré češtině ještě jiné slovní druhy» především adjektiva (viz kapitolu Druhy deklinace). Nejčastěji je to deklinace o-kmenová a a-kmenová a deklinace odvozené, méně často

i-kmenová. Z ostatních deklinací se nám do historické doby zachovaly ^jSíomdfobné zbytky (z deklinace u-kmenové a deklinací konsonan-

tických).

DeklinaceTíř-kmenová a #*kmenová

byla nejfrekventovanější proto, že byla svými tvary schopna vyjádřit gramatický rod mužský, ženský a střední. Jmennou deklinaci o-kmeno-vou a a-kmenovou máme na začátku historické doby zachovánu ve větších nebo menších zbytcích u těchto slovních druhů a skupin:

1. u přídavných jmen přivlastňovacích typu bmtróy, bratrova, bratrovo & matčin, matčina, matčino;

2. u druhových číslovek se sufixem -er (čtver^ pater... desater); 3. u adjektiv typwehud, chudá, chůdo; 4. u^pmÁGÍp\í(u*&wGh^nesenH-a, -o) a ^pTvýph (bit, -a, -o).

Ad 1. Adjektiva přivlastňovací zachovávají jmenné sklonění poměrně nejlépe, a to patrně proto, že jsou jako typicky relační adjektiva sémanticky blízká substantivům (yj^.kprespondenci^j.enitiyem pose-síyním).jy^ nejstarší historické době máme doloženy všechny tvary singulárové, nominativ a akuzativ duálu a plurálu. Ostatní tvary (duálové a plurálové počínaje genitivem) se nedochovaly; místo nich se užívá výhradně tvarů složených. Přitom původní instr. sg. maskulina je doložen velmi vzácně; máme jen dva doklady ze ŽaltWittb: s bohem Abraha-movem; nad domem Davidovem. Kromě toho existuje jeden vzácný doklad na původní jmenný genitiv plurálu mask, v LegJid: kdež pří-vuzných králóv nenie (= králových).

Původní tvary se dodnes velmi dobře uchovaly ve sklonění vlastních místních jmen na ~ov a -in (typ Benešov a Jičín), a to proto, že se tato jména začala brzy chápat jako substantiva, a zůstala tudíž uchráněna vlivu deklinace adjektivní.

Novočeský jazyk spisovný zachoval staročeské tvary (s příslušnými hláskovými změnami), až na instr. sg. maskulina a neutra. Tu máme důsledně tvar složený (s bratrovým, matčiným).

172 173

Jinak si počínala nářečí. Vývoj se zde ubíral dvojím směrem. Bud pronikly tvary složené (kromě nominativů); srovnej nář. bratrového, bratrovému..., nebo funkci všech rodů a pádů obou čísel zastává jediný ustrnulý tvar: nář. jihočes. bratnq^osyn čepice, děti... (formu má podle nesklonnéhoposesívníhoye/zo), výcRodonlor. Tomečkoj{< Tomečkovi), Jiný ustrnulý tvar s koncovkou -ovic (Novákovic) je od původu gen. plurálu obyvatelského jména, inspirovaný snad nesklonným posesívním zájmenem jejich.

Ad 2. Číslovky řadové typu štyer si zachovaly rovněž původní tvary singulárové, dále nominativ a akuzatr^>lurálu; ostatní tvary byly převzaty z deklinace složené. Do nové češtiny se dochovaly nominativy sg. a pl. a substantivizované neutrum desatero.

Jo-kmeny a ja-kmeny

Kromě nepatrných zbytků sklonění komparativů a superlativů patří sem zbytky jmenného sklonění adjektiv typu pěš, pěša, pěše. Ovšem taková adjektiva jsou už v nejstarší historické době archaismem. Podle

I ojedinělých tvarů různých adjektiv (pěš, lén, pozdň, nic, poses, pán...) je možno určit, že jmenné tvary se do stč. dochovaly v nominativu, genitivu, dativu, akuzativu singuláru maskulin a neuter, v nominativu a akuzativu sg. feminin, v nominativech a akuzativech plurálu a konečně v nominativu a akuzativu duálu. Během historické doby tu ovšem

( všude převládly tvary deklinace složené. Jediný utajený zbytek původního sklonění je v adverbiu zvláště (vzniklo ze stč. z vlášča, tj. gen. adjektiva vlášč, které má význam „vlastní").

Původně sem patřilo i sklonění jmen typu Boleslav, Bezděz... Jsou to vlastně mužské jmenné tvary adjektiv přivlastňovacích vytvořených

Ad 3. Adjektiva typu chuaVc7Mď;thudo. Ani zde se jmenné skloněni l

nedochovalo v úplnosti, a to proto, že ve sklonění adjektiv se silně uplatňovala flexe složená. Jak bude patrno z dalších výkladů, složená X vlastním jménům Boleslav, Bezděd... Taková jména měla poslední flexe vznikla v důsledku sn^h^dlisiLformalne adjektiva od substantiv, l s o u h I á s k u změkčenou (z pův. Boleslavy, Bezděd-jh\ a skloňovala se neboť oba slovní druhy měly odlišné syntaktické funkce. Užití jmenných tvarů se postupně omezovalo na pří sudek a doplněk (člověk jest syt\ nelze mi býti veselú). Užití ve funkci přívlastkové je vzácné: stč. W měsiec, v bíle dni, veliká noc, místní jméno Suchdol... Pro toto omezené užití se některé jmenné tvary do historické doby nedochovaly. Je ío instr. sg. u maskulin a neuter a většina tvarů plurálových. Mnoho pfr vodních adjektivních jmenných tvarů se substantivizovalo; např. sucho, mokro, teplo, Polsko...; leden, březen, duben...; pecen atd.

Ad 4. Participia n-ová, t-ová se buďto adjektivizovala — pak mají po celou historickou dobu tvary složené: WQg!}', nadutý — nebo jsou* součástí složených slovesných tvarů. V této funkci fP^spisovném jazyce zachovala původní nominativy (příp. akuzativy). Příčestí n-ová a t-ová byla ve starém jazyce obvyklá hlavně v doplňku (učiň mě spaseno poslali je svázány...).

V současných dialektech se vyskytují pouze adjektivizované složené Ä tvary (bilpochválenej, je bitej...). Pouze v nearchaických českýchnáře-„| čích se vyskytuje jmenné neutrum po slovese míti: čes. nář. máme za meteno, posečíno.

tedy podle typu oráč. Když některé ja-kmeny odsouvaly v nom. sg. koncové -ě, přešla tato jména na základě tvarové podobnosti a snad í proto, že plurálová místní jména typu Vítkovice se někdy pociťují jako feminina, k ženskému sklonění (srv. nč. Boleslav, Kuřim, Plzeň, Třebíč...). Lidová nářečí však namnoze archaicky zůstávají u původní

;mužské deklinace (han. ten Třebíč, Kuřim, Holomóc). > Obdobné sklonění měly v rané staré češtině komparativy (a superlativy) adjektiv typu chůzí, chuzši, chůze a bohatějí, bohatejši, bohatějie. Užívalo se jich jen ve funkci přísudkové a doplňkové. Původní sklonění [(např. m. nom. chůzí, gen. chuzšě, dat. chuzšu apod.) zaniklo s tím, jak L Se během historické doby slovotvorné obměnilo tvoření komparativů (chůzi -> chuzši —• chudší: bohatějí -» bohatější (viz zde v odd. Slovo-tvorba na str. 313). Relikty původních tvarů jsou v různých adverbiích "{(blíže, výše, východomor. nář. zvječa ,,většinou" apod.).

• Zčásti — z hlediska genetického sekundárně — sem patřily i zbytky některých skloňovaných tvarů participií nt-ových; zde se totiž k původnímu konsonantickému základu připojovaly koncovky jo-kmenové a ja-Jcmenové: femininum (a později i neutrum) 1. typu nesúci (z *nesgt-ji) 12. typu trpieci(z *trpet-jí) apod. (někdy se zkráceným vokálem: nesúci,

174 175 1

trpěti). Koncové -/ ovšem dost brzy (od XIV. století) odpadalo a tat vznikly tvary nesúc, trpiec, jejichž pokračování je součástí i novočeskí normy. Stejně vykládáme vznik ženských (později i neutrových) tvarů participií s-ových: nesši (z *nesbs~jí) a dělavši (z *dělavbs~jí). Ty jsofi součástí spisovné normy dodnes. Dále nacházíme jo-kmenové zakončeni ve zprvu ještě často doloženém akuzativu singuláru maskulina typu nesúc (z *nesQt-jb) a trpiec (z*tipet-jb)\ např. vizi jeho v nebesky sienech kralijíc Pass. Ostatní tvary participií nt-ových a s-ových maj původ ve sklonění konsonantickém, viz o nich proto dále.

4. čtyři 6. o čtyřech 1, čtyřmi

íV běžné mluvě se objevují novotvary podle dekl. zájmenné: gen. třech, čtyřech, v obecné češtině se vyskytují tvary čtyry, čtyř, čtyřem apod. ^oravské dialekty uchovaly (pod vlivem sklonění adjektivního) dvojí 'ilominativní tvary, ale s jinou distribucí: tvary typu třé, štiřé pro ; životná maskulina, tři, štiri pro neživotná maskulina a ostatní rody.

i

bjo-kmeny a bja-kmeny

K této deklinaci patřila původně druhově posesívní adjektiva typů psi, ovčí, ptačí, boží... K tomu přistupovala tři adjektiva jiného druhu; třetí, diví a velí.

Dlouhé stažené koncovky však zavinily, že tato adjektiva přesto velmi záhy k dnešní deklinaci složené. Původní jmenné tvary jsoií raritou. Jeden z nich známe i v nové češtině ve rčení být ve psí (podlé deklinace složené by mělo být ve psím).

K této deklinaci patřily původně mužské tvary tří adjektiv: bliž, l cel a mlád. Svědčí o tom některé ojedinělé tvary, které se vyskytují £ve staročeských památkách v adverbializovaných výrazech. Je to lok. /o blizu, gen. z celu, gen. z mladu, za mladu. Jinak stará u-kmenová \ adjektiva byla v praslovanštině převedena k o-kmenům pomocí su-•fixu -kb, srovnej lit. saldus a psi. soldbkbjb. > čes. sladký.

t

(

Mlfifny

Jmenné sklonění i-kmenové měly také adjektivní číslovky tři a čtýi Ve staré češtině se vyskytují tyto tvary: 1. m. trie (hostie), f. n.tři (kostí) 2. tří 3. třem 4. tři 6. o třech 7. třmi U číslovky čtyři se objevují drobné pozůstatky deklinace konsonan«

tické v nom. maskulina a v genitivu. Staročeské tvary jsou tyto: 1. m. čtyřie II čtyř é, f. n. čtyři 2. čtyř 3. čtyřem i

176

: Konsonantické sklonění se kromě jednotlivostí ve skloňování staročeské číslovky čtyřé (viz výše) objevuje v některých deklinačních tvarech participií nt-ových a^s-ových, ve staré češtině však často porušených ja-kmenovými a jo-kmenovými koncovkami. V době historické jsou spolehlivě doloženy pouze nominativy těchto participií; navíc jen akuzativ sg. maskulina u participií nt-ových. Par t ic ip ia nt-ová měla původně sklonění konsonantické. Z něho se však zachovaly jen nominativy sg. maskulina a neutra

\ (později, od XV. století, se však neutrum začalo shodovat s novotvarem feminina — o tom viz dále). Patří ke dvěma typům (1) nesa (< *nesöri) a (2) trpě. K jednomu z nich patří nt-ová participia sloves všech tříd.

Částečnou reminiscenci na původní deklinaci představuje ještě tvar nom. pl. pro všechny rody (zastupující i nom. du.). Konsonantická přípona -e je zde však připojena k jo-kmenovému (či ja-kmenovému) základu, který se rozšířil analogií. Plurálové tvary nesúce a trpiece tedy vznikly z *nesot-j-e a *trpet-j-e. Původní tvarová distribuce začala být

j brzy porušována. Ve femininu a v plurálu začal už od poloviny

177

XIV. století pronikat tvar bez koncového -/, ev. -e (trpiec). Zatímco, ve femininu brzy převládl, zejména v textech stylově blízkých mluvenému jazyku, v plurálu měly většinu tvary původní. Od XVII. století se rozdíly v rodě a čísle zachovávaly ještě méně důsledně, v literatuře, nižšího stylu se kongruence zachovává jen v menšině případů. Je to důsledek skutečnosti, že omezené syntaktické užití (viz blíže v odd* Skladba na str. 368) sblížilo přechodníky s adverbii: vyjadřují totiž stejně jako ona „příznaky příznaků" — průvodní okolnosti dějů, Pokud se zbytky přechodníků objevují v nářečích (nejvíce ve východo-moravských), mívají adverbiální povahu veskrze a v souhlasu s tím existuje vždy jen jediná ustrnulá forma (choďa, kleča...). Novočeský stav, shodný se stavem v literatuře vysokého stylu v XVI. století, byl kodifikován za národního obrození Josefem Dobrovským. Participia s-ová patřila ke konsonantickým ts-kmenům (po samohlásce jakoby VT>s-kmenům). Ve shodě s tím máme ve staré češtině participium dvojího' typu: (1) nes (< nesb < *nesbs), (2) dělav. První typ participia tvofl] slovesa s infmitivním kmenem zavřeným (zakončeným na konsonant),* druhý slovesa ostatní, včetně sloves 4. A třídy, tedy např. prošiv. (V$-staroslověnštině tu je ještě doložen archaický typ prošb < *prosj-us, ale ten zřejmě na našem území zanikl beze zbytku.)

Nom. pi. má u prvního typu formu nesše (< nesbše < *nesus*je\ u druhého typu dělavše. Tvar feminina je, jak jsme už uvedli, vyjádřen ja-kmenovou koncovkou připojenou ke konsonantickému základu, tedy nesši, delami.

Od XV. století se místo 1. typu objevují novotvary s analogickým -v (odvedv). Nerozšířily se však obecně.

Původních tvarů se užívalo po celou historickou dobu. Dnešní tvary s koncovkami adjektivními (přinesší, udělavší) jsou u nás nové; nepůvodní. Vznikly až za národního obrození napodobením ruštiny,

ĎE£LINACE ZÁJIVLENNÁ ; •

I V indoevropských jazycích mají zájmena zvláštní flexi, která se liší ód deklinace substantiv ve většině pádů. Přitom ani sama deklinace jíájmen není jednotná. Rozlišujeme tu dvě základní skupiny, jejichž fotry se téměř ve všech pádech podstatně liší. Do jedné skupiny patří zájmena bezrodá, do druhé zájmena rodová.

Zijmena Bé/rodá

jsou starší vrstvou zájmen. Jejich pádové přípony jsou svérázné 1 nemají ve flexi ostatních slovních druhů obdoby. Nadto se jejich deklinace vyznačuje silnou kmenovou supletivností, tzn. některé pády Jznikají nejen připojováním různých přípon, ale i obměnou slovních lákladů. Tyto rysy spolu s nedostatkem vyjádření gramatického rodu okazují na velkou starobylost těchto deklinací. * K zájmenům BiŽľOdým patřila v pračeštině zájmena osobní: jáz,ty, [mVuVy, ve, va a zájmencxreflexívní. • ( « • ;

'4

m á'

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého III/I. 2. vyd, Praha I960, s. 260-319; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. Praba< 1935, s. 333-346; VÁŽNÝ, V.: Historická mluvnice česká II, Tvarosloví 1. Praha 1964, s. 98-111; KLIMEŠ, L.: Přechodníky v historické próze 17. a 18. století. In: Sborní Ped. fakulty Plzeň. 8, 1968, s. 17-62; DVOŘÁK, E.: Vývoj přechodníkovýchkonstrukiu ve starší češtině. Praha 1970, s. 67-103; RUSÍNOVÁ, Z.: Staročeská ad ver bia tvořeni od slovesných základů. In: SPFFBU, A 29, 1981, s. 85-104.

Pračeské sklonění.

1. jáz 2. mne 3. mně, mi 4. mä (stč. mě) 6. o mně 7. mnú

1. my 2. nás 3. nám 4. ny 6. o nás 7. námi

ty tebe tobě, ti tä (stč. tě) o tobě tobú

vy vás vám vy o vás vámi

178 179

*va (vy) vajů várna *va (vy) vajú várna

1. ve, va 2. najú 3. náma 4. *na (ný) 6. najú 7. náma

1. -2. sebe 3. ,ra6ě, *j7 4. sä (stč, sě) 6. o sobě 7. sobů

Vývoj v době historické: Vedle nom. jáz se od nejstarší historickí doby vyskytuje i tvar já. Původnější jáz se objevuje ještě do kong,

JCt^-stoieíL. Akuzativ mä, tä, sä se normálně hláskově vyvíjel > mě, tě, sě. Vedli

těchto tvarů se záhy objevují genitivy-akuzativy mne, tebe, sebe. Nato pak pronikají původní tvary akuzativní (mě, tě, sě) do genitivu.

Vedle instrumentálu tobú, sobů se objevují od XIV. století tvary s analogickým kmenem tebú^jebú^ ty od XV. století převládají.

V akuzativu zájmen my a vy se vedle původních tvarů ny, vy objevuje, genitiv-akuzativ nás, vás, a to už v nejstarší době. V XVI. století tyto, nepůvodní tvary vítězí.

Zvláštní duálové tvary pro pojmy „my dva" a „vy dva" jsou už m samém počátku historické doby zčásti nepůvodní; není např. doložen očekávaný nominativ va; vždy se místo něho vyskytuje tvar vy. Podobní: ft je tomu s akuzativy obou těchto zájmen. Je tu podobná situace jak! v duálu o-kmenových substantiv, kde rovněž v češtině nemáme pro nejstarší dobu doložen pův. tvar na chlapy (původu u-kmenového).

Pro starou dobu také není přímo doložen kratší tvar dativu reflexívního zájmena si.

ZájmenarUodOtá ^

mají rovněž specifickou deklinaci, nenacházíme však u nich zvláštnosti obvyklé u zájmen bezrodých. Starší vrstva rozlišuje rod dvojí;

: osobnía věcnxXnapř. kto — čso), u většiny zájmen rozeznáváme však ;ůž rod trojí: mužský, ženský a střední.

Zájmeno k(to), č{so)

Pračeské sklonění:

1. kto čso 2. kogo čso, č e go 3. komu čemu 4. kogo -č, čso 6. o kom o čem 7. kým čím

Rozšířená forma kto vystřídala po zániku jerů pratvar kb, který jako flektivní forma nemohl dále existovat.

V nominativu místo kto je v nové češtině kdo; tato podoba vznikla •analogií podle tázacích příslovcí kde, kdy. Instrumental singuláru je [nepůvodní, očekávaný tvar by zněl ciem. Tento nepohodlný tvar S konsonantickou alternací byl nahrazen instrumentalem adjektivního Zájmena ký. j Tyto tvary žijí s příslušnými hláskovými změnami dodnes ve spisov-ftém jazyce, v nářečích na území Čech a západní Moravy a ve středním Úseku nářečí východomoravských. V moravských nářečích jinak pod livem jiných zájmenných deklinací pronikly tvary keho, kemu, keho, kern (kém), s kým (kém). Ve slezských nářečích splývá lokál vždy

a, nýbrž od počátku tvar na-w • p * . AM , I - , . . . ' J F 'J|sinstrumentalem (o kym, cim\ s kym, cim).

V nominativu a akuzativu je původnější tvar č. Zachoval se dodnes r i*

V novočeském akuz. proč, nač. Jinak byla však původní podoba vytlačena tvarem čso, což je archaický genitiv, který se pro svou tvarovou i výlučnost začal chápat jako tvar neutrální; v genitivu byl nahrazen üovotvarem čego. Splynutím obou sykavek vzniklo z čso dnešní co;

180 181

tato podoba převažuje od XV. století, (Slovenská podoba čo vznikl analogií podle tvarů ostatních pádů, jež začínaly č~.)

Novočeské nic vzniklo z původního ni-čso, které se změnilo v nič» a to nám pak dalo podobu dnešní.

Zájmeno t{eri), ta, to

Pračeské sklonění:

mask. neutrum fem.

sg. I. t(en) to ta Pí 2. togo togo té 3. tomu tomu tej 4. -t, ten to tu 6. o tom o tom o tej 7. t tem tiem tu

du. 1. 4., 5 2. 6. 3. 7.

mask, neutrum

//

t\

ta

ta těch těm ta o těch těmi

tě tú těma

fem

ty

V tradičních nářečích ve východní polovině Moravy působila na tuto flexi silně deklinace složená (nom. sg. f. ta; ak. ///, tó.... pi. tých. tým, o tých. týma\ tcchwxá.) a jiné typ> zájm. deklinace (gen. m. a n. who. dat. ternu, lok. o tem...). V archaickém (středním) úseku východomoravských nářečí se v maskulinu a neutru vlivem deklinace jmenné prosazuje lokál-dativ: k tom čtovjekovi jako o tom čtovjekovi. V nářečích slezských a místy i v hanáckých pak splynul lokál s instrumentalem {o tym, s fym; o lem. s tem, popř, o lim. s fint).

Stejně se skloňovala zájmena on, ona, ono (ve významu ukazovacího zájmena, dnešní onen). Ukazovací zájmeno ono je od původu citoslovce upozorňovací (ve staré češtině se jím překládá latinské ecce). Zájmenné pojetí proniká až sekundárně; pak se k základnímu tvaru, který se chápal jako neutrum, vytvořilo i maskulinum a íemininum.

Podle této deklinace se skloňují rovněž c\s\o\ky jxuJS,,< (h'o.jjjia-d někdy zájme nr <v^>~- ^tf/w, Samo ŕ častejší je tu ovšem \\\c složená). Dále se podle této deklinace skloňuje plurál zájmena vsi. vše. všě (kromě nominativu a akuzativu — podrobněji viz dále).

Z á j m e n o j(cn), ja, je

Původní nominativ singuláru maskulina by zněl t ( < /&). Tento jednohláskový tvar by nevyhovoval, protože u sklonných slov se po-cituje potřeba odlišit základ slova a deklinační příponu. Proto byl tento tvar zesilován obvyklým zájmenným sufixem -bnb (tbnb > ten), zřídka reduplikací (tbtb > tet). Pouhé t je v adverbiu vetčas(< vb tb cash). -

Ve sklonění ženském došlo během historické doby k vyrovnání tvarí genitivu, dativu a lokálu sg. Ve spisovném jazyce převládl původní tvář-genitívni (bez té, k tě, o té), v některých nářečích naopak tvar dativu-lfr kalu (moravské nářeční bez tej, k tej, o tej; han. té vzniklo z tej). Tato redukce tvarů je možná proto, že ukazovací zájmeno ten se syntakticky. blíží adjektivu. Vystupuje téměř výhradně (snad kromě neutra to) ví!

spojení se substantivem. Z tvaru substantiva je syntaktická funkcí; většinou jednoznačně patrná, koncovky ukazovacích zájmen vlastní jen naznačují gramatickou shodu; jinou funkci nemají.

r sg.

182

Pračeské sklonění:

mask. neutrum fem. mask. neutrum lem lj(en) je ja (stč.. iě) pl../V ja (stč. je) jě 2. jego jego jie jich 3. jemu jemu jí jim 4- -«,./<?/ je jw je 6. o ňem o ňem o ní o nich 7. jim jím jú jimi

mask. neutrum fem. du. 1.,

2., 4. 6.

ja (stč. jé) ji jú

ji

3., 7. jinui

Toto zájmeno bylo původně zájmenem ukazovacím. Teprve na konci praslovanštiny Začalo zastávat funkci zájmena 3. osoby, které mezi původními osobnimi zájmen v schá-

í zelo. Se sufixem -ř se pak stalo zájmenem vztažným.

183

Protože původní nominativy zájmena osobního (j, ja, je...) by nebyly příliš vyhovující, začalo jejich funkci plnit jiné ukazovací zájmeno: on, ona, ono.

Po předložkách se v obou funkcích užívá tvarů s počátečním fi-(bez něho, k němu..., k níž...). Tyto tvary se vyvinuly ve spojení psi, předložek Vbn, shn (a snad i kbri) se zájmennými tvary počínajícími;-. Takto vzniklé ň (např. sbn-jimb > sbňimb) se pak považovalo spíše za součást zájmena než předložky (protože existovaly i varianty sby vij a analogií se rozšířilo i do jiných předložkových pádů.

V nominativu singuláru maskulina se v historické době obvykle vyskytuje rozšířený tvar jen(ž), v akuzativu reduplikací (< jbjb) vzniklý tvar jej, protože po zániku jerů by původní tvar> nemohl existovat jako flektivní forma. V gen. a dat. se naopak vyskytuji i oslabené tvary: ge-nitivníy/w > hoItopak proniklo i do akuzativu), dativníymw > mu.

DuHEínust gen. sg. m. a n. jeho//ho, vzniklá sekundární genezí tvaru kratšího, byla pak napodobena i ve tem. a v gen. pl. (všech rodů), kde mají naopak sekundární povahu „širší" tvary s je-: podle poměru ho -jeho bylo k jie přitvořeno jejie t k jich pak jejich. Tyto zesílené tvary genitivu mají zvláštní funkci, a to vyjadřovat posesivitu. Původně byly všechny tyto tvary (jeho, jejie, jejich) nesklonné. Ženský tvar jejie se však podobal adjektivům typu pěšie a od nich přejal koncovky deklinace složené: nom. jejie, gen. jejieho, dat. jejiemu... Tyto tvary se rozšířily v XV. stol. a v XVI. století zvítězily nad starým „nesklonným" její. Tvar jeho se sice neskloňuje, ale nechápe se už jako genitiv pose-sívní. To je patrné z toho, že se původní postpozice (řekl bratrovi jeho) změnila v antepozici (jeho bratrovi). Má tedy tento mužský a střední tvar přes nedostatek flektivních forem povahu shodného přívlastku, stejně jako se tvar její považuje za shodný přívlastek sklonný. Podobně je tomu i u tvaru jejich, to se ostatně v některých dialektech může i skloňovat: jejichho, jejichmu atd.

Uvedené deklinační tvary žijí s příslušnými hláskovými změnami ve spisovném jazyce dodnes. Během historické doby však pozorujeme silný vliv deklinace složené, zejména v plurálu. Ten se projevil ve zdlou-žení některých koncovek: gm. jích, dat. jím, lok. o nich, instr. jimi Takové tvary se zvlášť často vyskytovaly ve stol. XVI., v nové češtině, však nejsou součástí spisovné normy. I tradiční dialekty mají většinou

184

formy shodné, pouze v Čechách je rozšířen lokálový novotvar vo ňom. V nářečích slezských je i zde instrumentál-lokál: o ňim, s nim.

Stejnou deklinaci jako zájmeno j , ja, je měla zájmena náš, náša, naše; váš, váša, vaše, dále singulár zájmena veš, vša, vše a archaické zájmeno

[ sen. Od původu sem patří také deklinace posesívních zájmen môj, tvój, svój a číslovek dvoj, troj.

í Zájmeno náš, náša, naše

se skloňuje přesně podle 7", ja, je. Novočeský stav je pokračováním tvarů staročeských, rozdílná je pouze kvantita nominativních a některých akuzativních tvarů: v pračeštině byl nominativ sg. m. náš, f. náša, n. náse, ak. sg. m. náš, n. naše, nom. pl. m. naši, nom. ak. pl. f. nášě, n. náša (> nášě). To je pozůstatek z doby, kdy dvouslabičné tvary měly kvantitu, tříslabičné byly krátké. Po zániku jerů se však původní stav porušil a analogií začala kvantita v našich případech ustupovat. Tento proces trval až do století XVII. Do nové češtiny se délka udržela pouze v nom. sg. mask. náš.

J Vedle tvarů náležitých se v historické době často objevují i tvary analogické podle deklinace složené, zejména v pl.: gen. naších, dat. naším... Takové nepůvodní tvary nalézáme místy i v dnešních tradičních nářečích; srv. východomor. našeho, Iaš. našiho..., východomor. naších, naším...

Zájmeno váš se skloňuje stejně.

Zájmeno veš, vša, vše

má ve staré češtině singulárové tvary zcela shodné s naším typem. ? V historické době se však nominativní a akuzativní tvary rozšiřují , o sufixy -chen, -kerý, -cek apod. Tyto sufixy přejímaly pádové koncovky [ zájmena ten nebo koncovky adjektivní, tedy např. nominativ f. všecka, I akuzativ všucku (všickú) apod. V důsledku toho pak zaniká deklinace

vlastního zájmena a to zůstává většinou v ustrnulém tvaru (odstraňuje še tak prvek introflexe); srv. novočeské všechen, všechna, všechno..., podobně veškerý, veškerá, veškeré... V mluvených útvarech pokročil tento vývoj ještě dále: v dialektech středočeských se objevují i plurálové

£ 185

tvary s príponou: gen. jsechňech, dat .fšechňem, lok. fšechňema. V dialed tech českomoravských a východněji odsud se při deklinaci připojují obvykle adjektivní přípony k základu fšeck*: fšecktho (fšeckiho, fšec-kého...).

Zájmeno s(en) má už v nejstarší době archaickou povahu: ukazovalo na blízký předmět stejně jako zájmeno t(en) a v konkurenci s ním neobstálo. Dochované tvary (většinou singulárové, v malé míře plurálové a zcela ojediněle duálové) svědčí o tom, že se skloňovalo stejně jako zájmeno j(eri). Jeho relikty nacházíme v adverbiích dnes (< dhiibsb), večeros apod., kde bylo původně postponováno za určovaným substantivem.

Podobné bylo i sklonění staročeských druhových číslovek dvoj, obol troj. Zde však v některých singulárových pádech m. a n. došlo ke stažení skupiny V + / 4- V (gen. dvého, dat. dvému, lok. o dnem, nova. sg. n dvé). Vedle toho se však vyskytují i tvary nestažené. Nestažené tvary, z& jména instr. sg. m. a n., umožnily přechod těchto číslovek k deklinaci složené, vzor pěší (dvojí, dvojího...). Tyto tvary jsou také obvyklé v jazyce novém. Z původních tvarů se zachovalo pouze substantivizované neutrum dvoje, troje; v českých nářečích pak tvar ve dví (< ve dvé).

K tomuto zájmennému deklinačnímu typu náležela od původu takt posesívní zájmena mój, tvój, svój. U tohoto typu se však stažení uplatnilo v plné míre. Vznikly tak tvary odchylné od původní deklinace.

1

t

mask. neutrum fem. mask. neutrum fem

sg. 1. 2. 3.

mój mé mégo mému

má mé mej

pl. moji má mých mým

mé

4. mój mé mú II moju mé má mé 6. o mém o mej mých 7. mým mú

mask. neutrum

mými

fem. du. 1. ,4 . ,

2., 3-,

5. 6. 7.

má moji mú mýma

moji KŠ

186

Všechny uvedené tvary nevznikly stažením. Na náš typ silně působily tvrdé deklinace složené; na druhé stťaňě i složená deklinace přejala některé tvary od sklonění zájmena mój. Je to asi následek někdejšího míšení obou deklinací; to bylo možné proto, že obojí koncovky si byly podobné a i významově si oba slovní druhy byly dost blízké. Ukázali jsme si už dříve na vývoji v lidových nářečích, že vztah posesívní je velmi blízký významu atributu.

Protože stažení ve skupině -oji- (-o/V) pravděpodobně vůbec neprobíhalo (srv. také dojiti, strojiti), je třeba tvary instr. sg- mask, a n. a tvary gen., dat., lok. a instr. p!, a instr. du. vykládat jako přejaté z deklinace složené (viz dále) - i když teoreticky výsledek stažení by mohl být shodný. Dativ a lok. sg. feminina vznikl asi hláskoslovným pochodem *moji > *moj > mej, záhy se pak v této formě objevuje analogická délka {nwj). Tvar //«y ovšem mohl vzniknout i jinak; staženi m delšího tvaru — niojcji > nwj. Pak clo-ch;Í7Í k obvyklému vyrovnání genitivu, dativu a lokálu sg. feminin podobně jako u ?íijmeňu tu a u deklinace složené.

Vedle tvarů uvedených v paradigmatu přežívaly i některé původní, nestažené, zejména nom. sg. f. moja a n. moje, ak sg. f. moju. Během historické doby pronikly ještě novotvary další (nom.-ak. pl. f. moje) a v XVII. století se objevil novotvar mí v nom. pl. maskulina.

Nářeční tvary instr. sg. m. a n. mojím (mojim) a plurálové tvary typu mojich, mojím...í které se vyskytují na východní Moravě a v oblasti slezské, mohou představovat zbytek původních nestažených forem (i když obdobné formy v raných staročeských památkách doloženy nejsou, ojediněle teprve z XV. století: mojich hřéchóv OlMüllB). K těmto reliktům se pak mohly dotvořit dnešní tvary gen., dat. a lok. sg. atd., tedy mojého (mojíhú, mojeho, mojiho) atd., jež se dnes vyskytují ve východní hanáčtině ä ve východomoravských a slezských dialektech veskrze.

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého Ml/1. 2. vyd. Praha 1960, s. 433-531; TRÁVNÍČEK. F.: Historická mluvnice československá. Praha 1935, s. 353 — 369; VEČERKA. R.: Vyjadřování posesivily u osobních zájmen 1 osoby v češtině. In: SPFFBÜ, ,4 i. 1955. s. 36-41; VÁŽNÝ. V.: Historická mluvnice česká II, Tvarosloví 1. Praha 1964, s. 119- 144; VINTR. J.: Die ältcslcn tschechischen Evangeliare. München 1977, s. 103; KOMÁREK. M.: Nástin morfologického vývoje českého jazyka. 2. vyd. Praha 1981, s. 91 -98 .

187

DEKLINACE SLQ

je z druhů ^©WiilifßS^frtöticky nejmladší. Složená se nazývá proto, že její zvláštní koncovky vznikly? ^klátitoímv'-adj@MiviiÍGhf4ekUna^ích koncovek-^jmennýclrsípGStponovatíýfiM tvary zájmena^ ^ai^e? Motivem postpozice zájmena byla (kromě důvodů sémantických — snahy přesněji určit, determinovat jméno) nepochybně i snaha formálně odffiřldjek tivTffi, které mělo jinou syntaktickou funkci, od* substantiva. Další vývoj přinesl splynutí těchto původně samostatných zájmenných tvarů v jedno slovo s adjektivy a některé změny v této spřežce. Avšak teprve předhistorická hlásková změna ^STtóToVání — způsobila vznik samostatné deklinace s osobitými tvary. Všechny dnešní tvary však nevznikly pouze stažením; některé byly .převzaty z jiných deklinačních typů.

Adjektiva tvrdá, odvozená od o-kmenů a a-kmenů

t.

mask. neutrum fem. mask. neutrum fem. sg. 1. dobrý dobré dobrá pl. dobr'í dobrá dobré

2. dobrégo dobré dobrých 3. dobrému dobr'iej 1 dobrým 4. dobrý dobré dobrú dobré dobrá dobré

6. o dobťiem o dobr 'iej o dobrých 7. dobrým dobrú dobrými

mask. neutrum fem.

du. l . ,4. dobrá dobr 'iej dobr'iej 2., 6. dobrú 3., 7. dobrýma

Mnohé z těchto tvarů nevznikly pouze stažením a hláskovými úpra- " vami původních spřežek jmenných a zájmenných tvarů, nýbrž také ' jinými způsoby.

Lokál sg. m. a n. o dobr 'iemje tvar vzniklý stažením (pův. o dobrě-jem * > dobr'iem). Tento tvar však později zanikl; pravděpodobně proto, řM

188

že „měkká" koncovka vyžadovala alternace předchozího, konsonantu. Už.v, nej starší době mu silně konkuruje dnešní analogický tvar dobrém (fa$l&»mém)< Původní tvary se objevují ojediněle asi do století XV. Ojedinělý stč. dativ dobrém (k apoštolském sboru Hrad) je výsledkem tendence k vyrovnání dativu a lokálu. Dodnes existují tyto podoby ve středním úseku východomoravských nářečí.

Tvar dativu a lokálu sg. f. je hláskově náležitý; vznikl zjednodušením dobrě-ji > dobr'iej. Rovněž tyto tvary se vyskytují i ve starém jazyce zřídka. Byly odstraněny vyrovnáním tvarů genitivu, dativu a lokálu sg. f., které zde proběhlo shodně s rodovou deklinací zájmennou. Tak vznikl dnešní tvar dobré; takové tvary jsou známy už od XIV. století adodnesje uchovává spisovnýjazyk, archaická nářečí východomoravská a se zkráceným vokálem (dobre) i většina typů slezských. Dialekty středních a severních Čech a západní Moravy mají tutéž unifikovanou podobu, avšak se změnou é > í (dobrí). Nářečí východních Čech vyrovnala podoby gen., dat. a lok. ve prospěch tvarů dativních. Tak vznikla podoba dobrej. Středomoravské dialekty pak v téže unifikované podobě provedly změnu ej > é (dobré). Pouze jižní a západní Čechy zůstaly při původnějších neunifíkovaných podobách (gen. dobrí, dat. a lok. dobrej).

Ale ani některé další pády nelze na první pohled uspokojivě vyložit hláskoslovné. Je to především instr. sg. m. a n., dativ a lokál pl. V těchto pádech se totiž dnešní tvary nevyvinuly z plných jmenných tvarů, nýbrž z tvarů redukovaných. (Instrumental dobrým vznikl z pův. dobrb-jimb, obd. i dat. pí.) K takové redukci docházelo všude, kde byly původní jmenné koncovky dvouslabičné. Tak se zabránilo introflexi, jež je jazykům našeho typu v podstatě cizí. Lokál plurálu je pak od původu genitiv, který přešel do funkce lokálové na základě analogie s deklinací zájmennou, jež má genitiv-lokál v plurálu důsledně.

Výsledky specifického vývoje vidíme v některých nářečních tvarech lok. a instr. sg. u maskulin a neuter. V centrálny hanáčtině^a v nářečích slgzskýchtotiž došlo k formovému vyrovnání obou pádů (han. vo dobřím, z dobtim*.slez. o dobrým,, z dobrým). Toto splynutí nelze vyložit hláskoslovné. Příčina vývoje je asi obdobná jako v gen.-dat.-lok. feminina: různost tvarů zde není funkční, protože oba pády jsou u substantiv formově odlišeny, tvar adjektiva tu naznačuje pouze gramatickou

189

shodu s příslušnou formou substantívni, proto se počet tvarů redukuje» (Poznámka: v obou dialektech a navíc i v dialektu severovýchodních |ňačně patrný. Čech mají unifikované koncovky i ukazovací zájmena: vo tim, s titíi j- Vývoj v nářečích je většinou (až na hláskové posuny) shodný s vý

krojem jazyka spisovného, ale v dialektech Čech došlo k úplnému zániku Čech mají unifikované koncovky i ukazovací zájmena (o tym, s tym)...)

Rozsáhlé vzájemné přejímání tvarůmezi deklinací složenou azjjmej* nou bylo možné proto, že syntaktické funkce adjektiv a^zájm^njfi-vlastňovacích, resp. ukazovacích, jsou velmi blízké.

:> f )• / ý < v T ' •f ^,<" (

Adjektiva měkká, odvozená od jo-kmenů a ja-kmenů o-f?^rfa%\

mask, neutrum fem.

sg. I. pěší pěšie

2. pěšiego 3. pěšiemu 4. pěší pěšie

6. o pěšiem 7. pěším

pěšá (stč. pěšie) pěšie pesi pěšú

o pěší pěšú

mask. du, 1., 4. pěšú

(stč. pěšie) 2., 6. pěšú 3., 7. pěšíma

mask, neutrum

pl. pěší pěšá (stč. pěšié) pěších pěším

pěšie pěšá (stč. pěšie) o pěších pěšími

neutrum fem. pěší pěší

fem. "

pěšie

pěšie

p substantivem a z jeho flexe je pád ve valné většině případů jedno-

rodových rozdílů v plurálu (viz zde na str. 136).

£ LITERATURA. GEBALTER, J.: Historická mluvnice jazyka českého III/l. 2, vyd. traha i960, s. 532-564; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice československá. íraha 1935, s. 370-374; VÁŽNÝ. V.: Historická mluvnice česká II, Tvarosloví 1. •fotha 1964, s. 111 -117; BĚLIČ, J.: Nástin české dialektologie. Praha 1972, s. 165-171 J mapka č. 28; KOMÁREK, M.: Nástin morfologického vývoje českého jazyka. 2. vyd.

%aha 1981, s. 32-33,84-86. " <••:<;.• -

r

AY\J'K • • \

/ •-0~

? , ŕ

Vznik těchto tvarů byl obdobný vzniku složené deklinace typu dobry řada tvarů vznikla náležitě hláskovým vývojem z tvarů plných nebô#f redukovaných (viz u typu dobrý), plurál má v nepřímých pádech tvary« unifikované. Vývoj v historické době byl obdobný vývoji tvrdého, typu. Navíc zde byl bohatší vývoj hláskoslovný (změny 'á > ie, u >|(i ie > i apod.). Ten mimo jiné způsobil plnou unifikaci plurálových tvarů a prakticky negoval singulárovou deklinaci ženskou. Nedostatek deklinace ani zde nevadí; adjektivum vystupuje téměř vždy ve spo

190

: > z»*:-

2ř 9 \ ./.

191

ČASOVÁNÍ (KONJUGACE)

je oddíl morfologie pojednávající o slovesných tvarech. Určité ste vesné tvary mohou vedle základního významu lexikálního vyjadřoval tyto gramatické významy:

1. osobu, 2. číslo, 3. čas, 4. způsob, 5. rod, 6. vid. Všechny tyto gramatické významy nemá sloveso od prvopočátku

a také způsob jejich^ vyjádření se v některých případech v době přeď, historické nebo i historické měnil.

LITERATURA. STANG, Ch.: Das slavische und baltische Verbum. Oslo 1942.

Osoba Indoeyropské jazyky rozlišují tři osoby: osobu první, která vyjadřuj

mluvčího"*-"v singuláru, nebo také mluvčího - v plurálu; osof1

druhou, oslovenou; osobu třetí, nezúčastněnou na hovoru nebo utrální.

Koncovky těchto Jří osob Jsou většinou zřetelně odlišeny. Poi druhá a třetí osoba singuláru imperativu, aoristu a imperfekta má sb tvar, dále pak druhá a třetí osoba duálu. To ovšem není stav prapůvodfl| nýbrž vzniklý až nověji splynutím koncovek původně různých.

Prostředky (koncovky) k vyjádření osoby jsou jiné v singuláru, jiné v plurálu, jiné u sloves tematických, jiné u atemätických, jiné v prézentu, jiné v jednoduchých časech minulých. Pouze koncovky duálové jsou jednotné (první osoba -ve, -va, druhá a třetí osoba -ta).

Třetí osoba je v protikladu k první (osobě mluvčího) a druhé (osobě adresáta) osoba nepříznaková. Protože^pryr^ jrfípadech výrazjiékauQavky^stačí na jejich.pozadí k p ilišenL3„.vQ£LQtby ..koncö^sujiulovä. Tato distribuce se také během vývoje postupně prosazuje: již v předhistorické době zanikl formant -tb v koncovkách třetích osob indikativu prézenta a během historické doby se i v préteritu přestalo používat morfémů třetích osob (jest a sú). (V učebnicích může

•.proto tvar 3. osoby sg. sloužit ke klasifikaci sloves.) Podrobněji viz v poznámkách k jednotlivým tvarům.

Číslo

Podobně jako ve flexi jmen a zájmen, byl i u sloves ve staročeském -období vedle singuláru a plurálu také duál, tj. číslo dvojné. O vzniku této číselné kategorie viz v úvodu k deklinaci. Kategorie mluvnického

'čísla u sloves má poněkud jinou funkci než u podstatných jmen: nevyjadřuje tu vskutku číselný poměr svého lexikálního základu (např.

í v tom smyslu, že tvar nese označuje jeden děj, kdežto nesou více dějů), nýbrž m á ^ R a ^ ^ i g ^ ; je prostředkem k yvjádření gramatické

;, $hody přísudkového slovesa se subjektem y .plurálu nebo s dvojnásobným objektem. Je pravděpodobné, že u sloves se duál objevil až naposled, posuBstantivech^adjektivech a zájmenech. Také historické duálové kon

covky, jednotné pro prézens, aorist, imperfektum a imperativ, nesou stopy poměrně pozdních změn. Na tvar 1. osoby působil asi tvar zájmena Íí° pojem „my dva" — ve. Duálové tvary u sloves začaly ustupovat

hv než duálové fonny^Seklinační. Duál u sloves jako kategorie zanikl současně s duálovou flexi jiných

|ovních druhů, tj. u ná j j^yjs tp le t í f n

f LITERATURA. VINTR, J.: Die ältesten tschechischen Evangeliare. München 1977, !; KVÍTKOVÁ, N. : Kategorie duálu a duálové tvary v rukopisech kroniky tak řeče-

tého Dalimila. LF, 102, 1979, s. 199-211.

192 193

£ a s I (pozůstatek vidíme např. v adjektivech dbaly, bdělý vz'tekly). Posun , w v . v . „ , X * ; „ X M ^ W ^ I významu probíhal patrně tímto způsobem: dah jesmb Jsem davatel, Také soustava časů byla ve stare cestme (a uz prasiovansune; DUIKUM,

vedle dnešního prézj^tu, složených tvarujgréteritátaích (volal jsm)* a futurálních u ^ l ß ^ . i ^ o J s s B ä ^ c h (budu volatí) existovaly jesKI j & f ř M A m ^ ^ (zvolach) a imjertgktujn (volajiech n » * volách), an tep ré te r i tu^^ (byl jsem volal, beď volal...) a snad i futurum exaktum ( W " zvolal). Dnešní tvořeni futura nebylo ještě plně ustáleno: vedle podob obvyklých v současném jažy& se v nejstarším historickém období vyskytovaly v menší míře i opísjf

začnu volati, budu volal a vzácně i tyjy typu chcu volati, jmám volati, budu voTaJeTz tohoto množství tvarů máji přímé prajazykové kořéjjfí jen tvary prézentní a aoristové.

Koncovky indikativu prézertta jsou většinou pokračováním prajazykových tzv. primárních osobních přípon. Podrobněji viz v poznámkách k tvarům indikativu prézenía

Staročeský aorist sigmatický je pokračováním aoristu předšlovanského, aorist asij" matický se vyvinul z před slovanského imperfekta. Staročeské imperfektum má však kořeny pouze v praslovanštirfě. Jeho vznik nebyl dosud jednoznačně přesvědčivě vyložen; jisté je, že vlastní koncovky imperfekta jsou obdobné koncovkám aoristu sigmatic* kého; imperfektum tedy vzniklo nápodobou aoristu sigmatického, ovšem z jiného M základu. Vzdálené příbuzné má slovanské imperfektum v některých tvarech litevských minulých časů.

Ve staroslověnštině označoval aorisť prostý děj minulý, imperfektum vyjadřovalo minulý děj, který probíhat zároveň s jiným dějenTvŽ; staré češtině je však už užití aoristu a imperfekta diferencováno z\tU^ části vidově: |aonsf)se tvoří převážně od sloves (dokonavých) a vyjadřuje

štědrý"-»„jsem ten, kdo dal". Fot4s%'^£^to^PPJení?.^vé--'pHrtiC7-ium + prézentní tvary slovesa býti gramatikalizQvat.f-veyyvý2ntfřPfB -•L"1^- -»^^»"e s e začalo toto spojeni syntetizovat (tendence byla

ještě zřetelněji dovršena např. v polštině, srovnej tvary 1. osoby sg. • wolalem, 2. sg. wolaleš...), staly se tyto préteritáíní formy jedním z nejdů-ř ležitějších podnětů vedoucích k^zániku.stalých^jednodufíhýetkíiaiiiuLý.ch ' ^ • i C ď ^ J s t u a i m p e r f e k t a - Dalšími faktory b y l y ^ ^ ^ i g * a J m c e í ' V j d | p i ^ BsfrrtHÉ a imperfektních:tvarů-rhoffl^Ťivfrlie 2; ä 3. osoby sg.) a na- 1 ípaTTvítaná schopnost préterita vyjadřovat i jmenný-rod (nesl, nesla^ \ nesldWlfř^

perfektum — přesněji antepréteritum — se tvořilo^z.pa^li-c JB | | J fcP^^ imperfektních nebo préteritálních: Byčfi- volal,,Mech- volal; byljsenyygMxl\ po zániku jednoduchých minulých časů pouze posledním způsobem.

rum je čas obecně nověji vzniklý. V nejstarších stadiích jazyka sfcjřejmé'rozlišovaly dva časy: pntornný stav vyplynulým djy ^minulého — z něhož se vyvinul minulý čas pro vyjádření dějů, které měly pro mluvčího povahu vzpomínek, aj^^caÄJako nepříznakový čas pro děje ostatní, tedy jak pro čas přítomný, tak i pro budoucnost a tak i pro

se všeobecnou časovou platností. Ze situací znamenajících záměr nebo potřebu se vyvinuly formy pro děje, které budou probíhat v budoucnosti. Dlouho však neexistoval ustálený způsob, jak tyto děje

tedy minulý děj ukončený, ^ f f i ^ ^ ^ o d sloves (ňgokgnavy^vy-gýyjadřovat gramaticky. _VJfestině a v jiných západoslova jadřuje děj v minul zycích souvisí počátekJ^atnatikalizace s rozvojem kategorie vidu. V

Zprvu měl prézens některých determinovaných sloves zároveň význam losti trvající. Pokud se imperfektum tvorí o « ,

sloves dokonavých, vyjadřuje buď opakování (a když... vstam% ' naleznieše chléb položený Ote „a kdykoli vstal, nalezl"), nebo má odslíoMjtfechodu do stavu: svitne, začne apod. (svitne „začíná svítit" odtud modálni (a juž ovšem utečieše, ale sukně jej črvená p r oso či Dal „z tötyWhhudz svítit"), tedy označoval vlastně futurum. Toto futurum však byl utekl ale červený šat jej prozradil"). Sfcl rozdíl od dnešních podobných tvarů mělo nedokonavou povahu.

OBěma-těmtojednoduchým minulým časům však už dloyJiQj^dá«t)alším prostředkem k vyjádření budoucího času byly už v předvidové - i—t f «,:«*,nVx^c tfírvw»^ -7 nartimniEL l-ovénó á DrezlfnlBiMRtebg některé slovesné prefixy, zejměn^žýrfpoy I ony tvořily futurum

ledokonavé (stč. vzpěju = budu zpívat, podobně povezu apod.)- Později začalo užívat ve futurálním významu prézentních tvarů všecÍLdoko^

Jävých sloves. S rozvojem vidu však prefix vzj svou schopnost tvořit

silněJtwCinkur.ova| minulý čas: složený z-pářticipi&>OVéltá ä préž :vWarů-^lprxesa„.fej5/L,(vo/a/jřjem). Dřívější rezultativní význam spojení se vyvinul z původnějšího významu náchylnosti k ději, ktétji byl vlastní dávným deverbálním adjektivům s l-ovým formanty

194 195

nedokonavé futurum ztratil) prefix po-isi ji pak udržel jen ve spojení: slovesy označujícími pohyb (srv. novočeské poletím, poběžím) nebo slovesy podobného významu (porostu, pokvetu). O skutečné gramatik lizaci futura můžeme mluvit až tehdy, když se projevila snaha vyjadřw futurum jednotným způsobem u všech sloves'fnedokonavýcnl To sedá zpočátku různými Ä>ísy) spojením slovesmodálních s infinitivfii (jmám volati, chcu volati), slovesTazovýcH "(začnu volati), nebo spojdjl slovesných tvarů budu, budeš... s infinitivem (budu volatí) nebo s par cipiem 1-ovým (budu volal). Různé systémové předpoklady v různil slovanských jazycích vedly k ustálení, ke gramatikalizaci vždy jednotřj z těchto způsobů. V češtině záhy ustoupila spojení se slovy modá] (chcu volati, jmám volati), protože lexikální význam těchto sloves bl příliš výrazný. Opis se slovesem fázovým (počnu volati) se ve star| českých památkách objevuje jen ojediněle. Už na počátku historlif doby převládal opis se slovesem hudu,aj,njQ.xLjytivem. Sloveso bgägr^ původně význam „začínám". Už ten stačí na vyjádření situace futurál Ještě vhodnějším se stalo pro opis futura, když nabylo významu dnešní! Spojení s infinitivem zvítězilo nad opisem s participiem 1-ovým (fe| volal) pravděpodobně proto, že parcticipiími^W^é BýlOžW*t& staré češtině už příliš .těsně spjato s tvořením miínllých časů,

Ačkoliv české opisné futurum poněkud odpovídá způsobem tvořeni futuru ní kému {i ch werde rufen), není správný názor Jako by se české futurum u sloves nedokonav zformovalo podle německého vzoru. V době, kdy byl tento způsob tvoření v už plně ustálen, konkuroval ještě v němčině obdobné formě silně opis se sk» sollen nebo wollen (podobně jako v dnešní angličtině) a dnešní německé futurum! ustálilo až asi o sto let později než složené futurum české (tj. asi do r. 1450).

1 Futurum exaktum nebo futurum II. je čas, který vyjadřuje př časnost v budoucnosti. Tvořil se spojováním tvarů slovesa budu s njjjl cipiem 1-qyým, a to pouze od sloves/dokona^ycnT\Ve staré češtiní doložen jen velmi zřídka. Nebyl to pravděpodobně prostředek jazj mluveného, nýbrž sloužil jen k intelektualizaci jazyka v projei psaných. (Kto věří u mne, ač umřel bude, oživě.) Někteří autoři (Vift| je interpretují jako kondicionál futura. Funkcí kondicionálu (viz bylo však vyjádření nereálného děje. Ve futuru jakožto ději uskutečněném je nereálnost už obsažena; zvláštní forma kondicioná futura by tedy byla nefunkční.

LITERATURA. KŘÍŽKOVÁ, H.: Vývoj opisného futura v jazycích slovanských, -1. v ruštině. Praha 1960; KOPEČNÝ, F.: Zur Entstehung der Futurbedeutung beim Mektiven Präsens im Slavischen. Scandoslavica, 8, 1962, s. 171 -181 ; KURYLOWICZ,

Vývoj gramatických kategorií. In: 12 esejů o jazyce. Praha 1970, s. 63 — 79; ,RT, A.: Základy jazykovědy, Praha 1984, s. 91; VINTR, J.: Die ältesten tsche-

jschen Evangeliáře. München 1977, s. 104—108.

Způsobem slovesného děje se vyjadřuje vzJsyj mluvčího k průběhu fcvesnéhp děje: mluvčí děj buď pouze ^nstaíů^e((ind.ikatiy), nebo fuRe o jeho realizaci (optativ, imperativ) apod. *

historické době rozlišujeme způsob trou: indikativ, imnerativ ÉMO^ál. Na původní indoevropské tvary navazuje pouze indikativ.

»vanský imperativ vznikl pravděpodobně obměnou tvarů dřívějšího ^optaitivu (tj, způsobu „žádacího"). Kondicionál je ve slovanských dch způsob geneticky nejmladší; na to ostatně ukazují mimo jiné

tö složené tvary ve všech slovanských jazycích. Staroslověnština Svá ke tvoření kondicionálu zbytků samostatných kondicionálových irů ve spojení s participiem 1-ovým (nesh biím), ale později se užívá

|špojení s aoristem slovesa býti (nesh bychb); tento způsob je také :ňý ve staré češtině. Toto spojení mělo původně význam času před-[uulého; kondicionální užití se pravděpodobně vyvinulo z něho: děj jnhíhající před jiným dějem má významově blízko k podmínce, na níž

laějaký děj závislý, takže k přesunutí významu mohlcT snadno dojít. Itom bylo možno navázat i na typ nesh bimb, v něTcteřyčn"Tvarech a 3. osoba sg.) skoro totožný. Rovněž význam děje neskutečného,

tjehož vyjádření se užívá také kondicionálu, je ději uplynulému RVno před jiným dějem významově blízký. Tak se posléze původní pístové antepréteritum gramatikaíizovalo jako prostředek k vyjádření íyého gramatického způsobu — kondicionálu, jehož invariantem [o vyjádření nereálného děje. Předpokládáme, že v indoevropském prajazyce existoval ještě^mge^

[tjy a konjunktiv. Obatyto způsoby se však do slovanštiny nedochovaly.

LITERATURA. HUJER. O. Sí75-77.

Úvod do dějin jazyka českého. 3. vyd. Praha 1946,

196 197

/?Ŕod J

Indoevropštinaměla dva slovesné rody: aKtivum a médium; pasívu) neexistovalo.

Pozj^áunka. Indoevropské médium — mimo jiné — označovaloj jujensŕcinnostije dějem\zároveň zasahování. Tak např. ve védštinč kníj při oběti užívá tvarů aktivních; věřící, který se oběti zúčastňiije,fu2hí ve stejných případech tvarů mediálních, protože je aktem oběti zárovd zasahován.

Typ opisného pasíva vznikl jako prostředek jazyka literárního pod vlivem pasíva latinského, tedy do jisté míry uměle. Proto se také nevyskytuje ve všech slovanských jazycích. Kromě češtiny je znám pouze ve staré polštině a v lužictině, a to vždy p v jazyce spisovném, nikoli v dialektech. Musíme totiž rozlišovat skutečné složené pasívum (Jsem nesen) od podobného spojení jmenného tvaru deverbálního adjektiva se Sponou, které má však význam rezultativní, nikoli přímo dějový — tvoří se tedy od loves dokonavých. Např. je rozpoután, jsou svoláni apod. Takové spojení se samo

zřejmě vyskytuje i v jiných slovanských jazycích i v dialektech (např. čes. nářeční máme •posečtno apod.).

Ve slovanštině se kromě aktiva vytvářel nový rod, pasívurrij ToJ v praslovanštině tvořilo připojováním zvratného zájmena s£ k tvařM aktivním (sQditb se). Tento způsob vyjadřování pasíva zdědila z p| sjoyanšújiyj. stará čeština (sudí se). Později vznikl v překladové lit ture fcoS^ylívem latiny*nový způsob vyjadřování pasíva, a to spojen

5ßa^icigia^-pveho| popřípadě t-bveřió s j^rézentními tvary slovesa íj Tyto opisy existovaly už dříve, ale měly, a zčásti dosud mají, vyzn stavový, nikoli dějový.

Tak latinské iudicatus est se překládalo súzenjest. Měl tedy súzenjest význam minulý, novočesky tedy bychom řekli byl (odjsom Hus například překládal latinskou větu Qui credit in cum, non iudicata qui non credit, tam iudicatus est: Ktož věří veň, nesúdie ho; ale ktož neú{ již súzenjest. Dokud neexistovala časová opozice k tomuto tvaru, moll se jest^sú jako znak 3. osoby vynechávat, podobně jako v préterilf aktivním (ot ňehože naše krščenie jménem nazváno PísOstr „bylo zváno"). Ale protože k vyjádření minulého času se užívalo spoj participia pasivního s prézentními tvary slovesa býti, vznikají z. nesnáze s vyjádřením pasivního prézentu. Zprvu se užívá pasíva~| vodního {sudí se) nebo vyjádření neosobního (súdie ho), pak opisnél pasíva typu bývá súzen, bude súzen ( — préz.). V důsledku konfrontaci s českou soustavou časů postupně dochází k přestavbě a od X593*st$ letí tv&rjest souzen má význam prézentní, v préteritu se objevuje spojéi bylsgugßß, pro futurum pak tvar bude souzen. Stav, který máme v na češtině, se i pak ustaloval poměrně dlouhou dobu. Starý způsob jadřování dnes přežívá jen jako stylisticky příznakový v tzv. biblicky slohu (psáno jest ...).

V nové češtině mluvíme o rodu činném tehdy, je-li agens činnosti |UbjeEtem slovesného prísudku a'patiens jeho objektem; napr.: človek' ratttofdtt, přiíom agehš) staví dům (objekt, zároveň patiens). Je-li subjekt přisunut z místa gramatického podmětu, je sloveso v rodu pasivním, ;íapř. dům (subjekt, přitom cíl)ye stavěn lidmi (objekt, agens). D pasívum

e i tehdy, není-ii v takové větě agens činnosti vyjádřen. Tu používáme fôfmy reflexívního pasíva se zájmenem se, např. dům se staví, obchody se Vtevírají. Reflexívní forma, jež má jen jednu podobu, a to tvar 3. os. lgt -f se, má však u sloves neobjektových odlišnou funkci: vyjadřovat deagentnost (na Západě se stávkuje). Ve staré češtině tuto funkci plnily pouhé tvary 3. os. sg. bez se, např. okolo toho města turkysóv najde mnoho (CestMil) „najde se" — viz v oddílu Skladba.

LITERATURA. HAVRÁNEK, B.: Genera verbi v slovanských jazycích. I. Praha {1028; II, Praha 1937; KOPEČNÝ, F. : Pasivum, reflexivní forma slovesná a reflexivní ôveso In: Studie a práce linguistické I. Praha 1954, s. 224-247. GREPL. M.:

^eagentnost a pasívum v slovanských jazycích. In: Čs. přednášky pro VII. mezinárodní Sjezd slavistu ve Varšavě. Lingvistika. Praha 1973, s. 141 - 149.

ř Slovesným videm vyjadřujeme dokonavost a nedokonavost slovesného děje, popřípadě i jeho násobenost nebo nenásobenost.

Kategorie slovesného vidu se vyskytujenen v jazycích slovanských a v menší míře azycích baltských (litevština). To svědčíVre4atÍ¥HěTTOzdním vzniku této gramatické

íegorie. Zárodky slovesného vidu tedy pocházejí už z epochy předslovanské, avšak ujJEtttečný rozvoj této kategorie můžeme pozorovat až ke konci doby predhistorické äv době historické.

198 199

Před vznikem vlastního vidu měla praslovanština řadu slovesných dvojic, které vyjadřovaly jedním členem děj indeterminovaný, druhým členem děj determinovaný. Determingyanqst slovesného děje znamenali původně jeho prostorové určení, omezení. Děj indeterminovaný byl prostorově nezařaditelný. Další abstrakcí se z tohoto původně prostorového zaměření stalo určenTpriiběhu"sIovesného děje: slovesa indetermi-novaná vyjadřovala nijak neomezenou dějovou linii, slovesa determinovaná pak děj co do průběhu omezený. Příklad takových dvojic:

nošg — nesg gybl'Q - ghriQ skaČQ — skoČQ SVbtQ — SVbtfíQ

Ig&igsnáf kap'g — kaphg, pľuJQ — pling apod., n g ^ o ^ p a ^ .

e>

Jak je vidět i z několika ilustrací, prostředkem k vyjádření tohoto rozdílu bylafn.^

Některé dleterminované členy těchto dvojic měly význam „přechod do stavu" (např. svbtnetb), vyjadřovaly tedy prézentními tvary futurum, Bylo-li třeba vyjádřit skutečný prézens, musela být vytvořena odvozenina (svitajetb). Avšak potřeba derivovat indeterminované protějšky existovala nejen u ingresív typu svbtnetb, nýbrž i u jiných determine váných sloves prefigovaných i neprefigovaných (padetb — padajetb);. Tato determinovaná slovesa totiž byla neúměrně zatížena: vyjadřovala, aktuální i neaktuální prézens, a nadto jejich prézentní tvary musely sloužit i k vyjádření futura. Nové deriváty (padajetb) přejaly funkcí vyjadřovat aktuální prézens. Takovým způsobem vznikly první skuteční vidové dvojice sloves dokonavých a nedokonavých. S tím, jak s vývojem společnosti klesá význam mimojazykové situace při jazykovém projevu,-vzrůstá potřeba odlišovat formálně prézens od futura, a proto se tvořenb podobných dvojic šíří i k jiným slovesům: dokonavé prézentníjvafjj

/začínají označovat pouze děj budoucí a funkci prézentu plní. nedokonaví! / odrozíěnlí^ . Vidový^jrotikyj jlokižiiavosti a nedokonavosti se tedy na začá^ku_doby_historické začíná; gramatikalizovat; specifická.,prostředkem k vyjádření dokonavou se vedle připojování * předponí— nesg - prinesg (předpopa^mél ovšem především význam lexikální) — stávají hlavně fc-kmértjpm

200

protějšky předponových sloves vznikají hlavně tvořením 0 j 5 j ^ ^ p a f tnd^alovesná s kmenem rozšířeným hláskou a, případně e): usbchng— usychajg. Takový stav zdědila pračeština z dřívějšího údobí.

V historické době se naznačený vývoj dovršuje; projevuje se zároveň tendence k tomu, aby jcmenjy p r ^ ^ předoonoyé pak dokonavost. K tomu přispívá i okolnost, že obměňování slovesného kmene se stává méně produktivním, a to proto, že obě podoby jsou si mnohdy hláskově . d ^ vzdáleny Tak se tvoření vidů obohacuje

: o další z p ů s o b i v , vidoyon fc<prf*r^rij tj. tvoření imperfektiv odpojováním takových slovesných předpon, které už ztratily svůj původní lexikální význam, např. uschnu — schnu, utonu — tonu apod. Ve starém jazyce však byl tento způsob poměrně málo frekventovaný; existovalo jen velmi málo předpon, které by zcela pozbyly původního lexikálního významu a byly jen prostě vidové.

Nedokonavé protějšky těchto prefigovaných sloves se tvořily hlavně derivací — přechodem k jinému slovesnému typu s odlišným infínitivním kmenotvorným formantem, popř. formantem<t^O rozvoji vyjadřování vidových protikladů viz podrobněji v oddílu Slovotvorba na str. 318n.

Protiklad dokonavosti a nedokonavosti se ve slovesném systému // lně gramatikalizoval i už ve staré češtině j XIV.-XV.^tqletj,, Od* ' VI. století pak můžeme vyjádřit jak protiklad dpkonavosti a nedoko

navosti. tak násobenost* (uzuálnost) a nenásobenost. V nové češtine mají slovesa s preuponôTrpiostč vidovou nedokonavý

protějšek prostý: zahynu —. hynu, slovesa s předponou lexikálně zatíženou mají nedokonavý protějšek odvozený: odvedu — odvádím. ,, l Násobená slovesa se odvozují od dokonavých suňxemrva^dělávat, prosívat). Násobenost (uzuálnost) mohou ovšem vyjadřovat i slovesa ilokonavá; je to všalc násobenost jiného druhu než u sloves typu 'Mávat. Běží o( případy jako povyhazovat, zurážet, pozotvírat. Těmto Slovesům říkáme ^'stributiva. Blíže o nich v odd. Slovotvorba na kr. 335-336.

i fr

í? LITERATURA. ZUBATÝ, J.: K frekventativním odvozeninám s připonou -váti sloves 4. třídy. LF, 42, 1915, s. 227-239; TRÁVNÍČEK, F.: Studie o českém vidu

Slovesném. Praha 1923; MASLOV, Ju. S.: Imperfekt glagolov soveršennogo vida v slav-jä&skich jazykách. In: Voprosy slavjanskogo jazykoznanija 1. Moskva 1954, s. 68-138;

201

I. Aa

b

Ba

b

ILA

B

III. A a

b

Ba

IV. A

v -

VÝVOJ ČESKÝCH SLOVESNÝCH TŘÍD A TYPU

staroslověnské r o z d ě l e n S

staročeské novoôeské

vedo vešti peko pešti mbrg mrěti ptno peti

plovg pluti

berg bhrati

zovQ z^vati.

rwa. 1 •*• plo

vedu vésti peku péci mru mřieti pnu piet i mažu mazati

olovu pluti

•+*• beru bráti

dvigng dvigngti

mino minqti

- * - ZOÜU 2t>á(l

znaJQ znáti kryjQ kryti saždajQ saždati umějQ uměti

borjg brati

lajq lajati kupujq kupovati

plačg plakati

prolg prositi trbpljg trhpěti s\plJQ stpati

tisknu tisknuti

minu minuti

kryju krýti

« - nese nésti j ~ * ~ bere bráti

peče péci umře umříti maže mazati

-»- tiskne tisknouti

—»» mine minouti začne začíti

kryje krýt\

* . kupujú kupovati í-*~ kupuje kupovati

prošit prositi ^ trp'u trpěti

dělaju dělati sázěju sázeti J

prosí prositi trpí trpěti sází sázeti

dělá dělati

NĚMEC, I.: Genese slovanského systému vidového. Praha 1958; K O P E Č N Ý , F . : Slovesný vid v češtině. Praha 1962; N Ě M E C , I . : A Diachronis t ic A p p r o a c h to the Word -Formative System of the Czech Verb (Histor ický pohled na kmenoslovný systém českého slovesa). I n : T L P 1. P raha 1964, s. 173 - 182; S I R O K O V A , A. G . : Iz istorii vozniknovenija i razvitija merki rovannych mnogokra tnych gJagolov v češskom jazyke. Vestnik moskov-skogo universiteta. Filologija 1965, 2, s. 3 3 — 4 5 ; K O M Á R E K , M . : Prefixální slovesa ve vývoji českého slovesného vidu. In : Miscellanea linguistica. Os t rava 1971, s. 107 — 112.

Poznámka : Nepočetná slovesa typu bor j v brati se buďto do češtiny nedochovala, nebo přešla do 1. třídy (meľu, žnu).

Podáváme tu třídění založené primárně na kmeni prézentním jen z praktických důvodů, pro získání vývojové kontinutity mezi tříděním staroslověnských sloves podle Leskiena a tříděním novočeským, jež vycházejí rovněž z prézentního kmene; z hlediska vývojového je ovšem infinitivní kmen významnější (viz zde v odd. Slovotvorba na str. 317).

Na přesunech slovesných tříd a typů od doby praslovanské po novo-českou se podílely hlavně tyto činitele:

1. Hláskové změny í—-j /j^vt^Aa^rní'/vvv V důsledkurstažení zanikl u sloves 3. Aa třídy, která měla kmen

zakMčén na -a (znaju, znaješ...; ságaju, sá$aješ...)9 kmériotvorný pří* znak -je-. Tím se tato slovesa vyčlenila z třetí-třídy a vytvořila samo- - ^ ?>». ^ W P s W W 1 ^ .JÍ"* ' ' " ' H n i l "J"ta—*—»»—^*

•*•-

_ » - v důsledku stažení

-*. v důsledku stažení a přehlásky 'd>te

• - • - > následkem splynuti hmenotvornéko -j- s předcházející souhláskou

> výsledek sblíženi tvarů prézentnlch s infinitivnlmi (vytvořeni nového finitivu nebo rozStépení slovesa ve dvě)

statnv^konjugační typ, pračeskou pátou třídu slovesnou. Slovesa typu sá$aju, ságáš po přehlásce 'a > ě splynula se staženým typem uměju, umieš. Proto má stará čeština v páté třídě slovesné dva typy sloves (viz tabulku).

.Monoftongizaceje :> /pak-způsobila. že křheuotvorný příznak typu ; sm&rvmj, tj. -/-, se začal krýt s kmenotvořnW hlasküü čtvrté třídy.

Tím se tato slovesa zařadila do této třídy vedle typů prositi a trpěli. V třetí osobě plurálu však stažení neproběhlo. Tímto tvarem se tato slovesa liší dodnes od původních sloves čtvrté třídy {oni prosí, trpí x sázejí, umějí), a proto zde tvoří v nové češtině zvláštní typ. V hovorovém jazyce a v tradičních nářečích však došlo k unifikaci i v tomto tvaru (obecná čeština prosej, sázej; jihozápadočeské dialekty prosí, sází; hanácká nářečí prosijó, sázijó; východomoravská prosíja, umíja atd.).

Zpočátku byl vývoj podobný i u sloves typu biji. Také zde proběhlo stažení skupiny bje > ie a monoftongizace ie > / a tato slovesa se

203

přechodně zařadila do čtvrté třídy (bbješ > bieš > bis atd.; podobně i první osobou b'ú-*biem > bím). Avšak později se vlivem analogie s nestareným tvarem kryješ, kryje původní tvary obnovily. Pouze sloveso dieti (nč. díti, dim) si stažené tvary ponechalo: dim, díš, dí, atd,

K dalšímu přesunu došlo po splynutí kmenotvorného -y- s předcházející souhláskou u sloves praslovanské 3. B třídy typu plaČQ (pův. *plakjg). V důsledku hláskového vývoje zde už v praslovanštině zaniklo kmenotvorné ~j-, zůstalo jen -e- a tím se tento typ vyrovnal se slovesy třídy prvnÍL Infinitivním kmenem s příznakem -a- a u části těchto sloves střídáním kořenné souhlásky v prézentních tvarech se však liší od ostatních typů této třídy, a proto zde tvoří zvláštní skupinu (nč. typ mazati).

2r*J?řechod-odneprcrciufctivních typůjw.prpduktivníiti T - •

. JPovahu neproduktívni má především 1?.TřiM;SlB\g§tiá. Mnohá slovesa přecházejí z ntlrjiným konjugačním typům prostřednictvím některého společného tvaru. Z první třídy, jež nemá infmitivní kmenotvornfr I formant u typů nésti a péci, přešlo nejvíce sloves k jiným typům pro její j

^idOvöü^ neyyhraněnpst: slovesa bez prefixu s nulovým infinitivním, formantem neměla možnost formově manifestovat svou vidovou povahu, Řada slove&dokonavýehrtakpřešla^etřídě_2lí(zprostředkujícím článkem tu bylo patrně participium 1-ové). Například:

sadu šiesti sedl lahu léci lehl prahu přieci práhl řku féci řekl vrhu vrci vrhl sáhu sieci sáhl

sednu sednuti lehnu lehnuti práhnu práhnuti řeknu ( x řéci) vrhnu vrhnuti sáhnu sáhnuti

(Tento proces doznívá ještě dnes, srv. novočeské paralelní tvary ukrajuj M likradne^

Z imperfektiv přešlo ke druhé třídě mnohem méně sloves:

vládu vlasti vládl -* vládnu vládnuti žhu žéci žehl —• žhnu žhnuti

Protože nejčastějším imperfektivním protějškem n-kmenových perfektiv byly a-kmeny, přecházela některá imperfektiva z první třídy rovnou k nim, např.:

bodu bósti pádu pásti skytu skýsti

bodám bodati padám padati skvtám skvtati

a n-kmeny typu padnuti se staly jejich perfektivními protějšky. Některá imperfektiva pak byla vytlačena odvozeninami iterativní

povahy:

žmu žieti čru čřieti spu suti

ždímám ždímati čerpám čerpati sypu sypati

Přechod od první třídy ke konjugačnímu typu prositi mohl být někdy motivován snahou zvýraznit faktitivní či tranzitivní charakter slovesa (i-kmeny bývaly dříve jejich produktivním představitelem). Zde byla zprostředkujícím článkem participia n-ová, tvarem shodná s participii i-kmenů či jim podobná.

spásu spásti spasen kolu (pův. 3. třída) kláti (s)kolen hřebu hřésti (po)hřeben laku léci (po)léčen, (po)líčen uřku uřéci určen

spasiti (s)koliti (po)hřbíti líčiti „nastražovat past' určiti apod.

Dvě slovesa — střehu střieci a střihu stříci — byla ohrožována pokračující homonymií tvarů a jejich přechod k jiným typům byl spolu-určován snahou po lepší formové odlišenosti:

střehu střieci —• střežím střežiti

M. kdežto

střihu stříci stříhám stříhati

204 205

I některá z nepočetných sloves neproduktivního typu beru bráti přešla k typům produktivním (prostřednictvím shodných tvarů z kmene infinitivního):

ssu ssáti —• ssaju ssáti (nč. saji sáti) tku tkáti -+ tkám tkáti

Jednota hláskového skladu kořene byla v některých případech póru* sena praslovanskými nebo pračeskými hláskovými změnami. Tak se stalo, že kořen v tvarech prézentních měl jiiré hláskové-znění než kořen v inflnitivu^popř. v tvarech vytvořených z kmene infinitivního, Proto ve staré češtině docházelo k nové analogické unifikaci těchto podob. Tento proces měl často za následek přesunyjnezi slovesnými třMamLJijerxLJ^qsy^

tnu tiet i živu žíti ščuju ščváti slovu sluti ssu ssáti

tnu tnouti žiji žíti štvu štváti sluji slouti saji sáti

Někdy proběhlo vyrovnání oběma směry, takže se sloveso rozštěpilo; například původní kujujcovati dalo kovám kovati (podle infinitivu) a kuji fcgwflfjjx>dle p_rézentu).„podobně

plovu pluti —*• plovu plovati a pluji plouti dmu dáti ~> dmu dmouti a duji douti řevu řúti -» řvu řváti a řiji řiti (arch.)

Při tomto procesu byla mnohdy zároveň důležitá i snaha zabránit nežádoucí homonymu, například

jmu jieti (> jíti) pnupieti(> píti) žnu žieti (> žíti)

jmu pnouti pnu pnouti žnu žnouti

206

Poznámka: V mluvených útvarech pokračuje proces integrace , sloves typu pnu pieti s produktivními typy ještě dále než ve spisovném f jazyce: odstraňují se tvary typu začal, zapjal a jsou nahrazovány formami typu tiskl nebo minul: srovnej moravské nář. zapl, zad nebo slezské zapnul, začnul, utnul nebo konečně i obecně české zapnul.

V české konjugaci pozorujeme během celé historické doby i v době :nové jjřechod některých slovíš ód5 třídy první, typu může (ojediněle i\ bere%ltW᧠páté; tj,krtyptí dělái Tento přechod je zprostředkován Uhodným kmenem infinitivním s kmenotvornou příponou -a- a tvary Ltvořenými z tohoto kmene. Hlavním motivem pro přecházení prézentních tvarů některých takových sloves je nepochybně, snaha, po zabránění ;oiib|áiaMV^ alternaci v kořeni.

[ Proto nejdříve přešla k typu dělám, děláš, kde není souhláskové 'alternace potřebí, slovesa se souhláskou -t- v kořeni, a to proto, že 1 alternace u — c je v jazykovém povědomí už neživá. Tak stč. jekcu, lécu, lekcu, repcu, šepcu, trescu, ztroskocu... -+jektám, létám, lektám, reptám atd. Podobně je tomu u sloves s kor^nným^^d^hlozu ~* hlodám), *zd- {hvizdu — hvízdám), -k- (kdáču, láču, pyču, řieču, týču -> kdákám, lákám...), -sk- (jíšču, blýšču~>jískám...),_-C/Í- (dýšu,pášu -»• dýchám...), -brjkulžu, strúžu-*kulhám...), __-r- (káru, skuhru, žebřů, žehřu-^ká-}ám,..). Přechod je vždy proveden téměř důsledně; pouze několik velmi

^frekventovaných sloves si ponechalo staré vžité tvary. Např. pláču, skáču, lžu, ořu (II orám).

Jen v severním úseku východomoravskvch nářečí a v jižní části tlářeční oblasti slezské zůstal zachován původní stav (lécu, gdáču, zebru, dýšu...). V centru tohoto areálu došlo naopak k přechodu nč-kterých sloves 5. třídy k typu mazati: čícu, chyšču, zbířu, búšu ^bouchám", divu se apod.

X' Poznámka : Je pozoruhodné, že právě v těchto nářečích je běžné zproduktivní tvoření vidových protikladů typu vykrútiť— vykrúcať, íbudiť — zbúzať, pusťiť — púščať apod., při němž namnoze dochází :k obdobným alternacím, jaké jsou typické u sloves typu mazať. To ;Zuamená výrazné oživení těchto alternací a důsledkem je vývoj, který nesměřuje k jejich eliminaci.

207

r

P

iVzor vedu ľ i

kde cedent, -me,

%dú Vedevě,

my

•va

Alte rnac^z^^^af^^ / l e naproti tomu živá všude; slovesa kázati, mď žati, vázati atd. a také psáti, křesati apod. si zachovávají původní tvary 1. třídy. Pouze ojediněle sem pronikají paralelní novotvary^ podlťiy^třřoa^Iov^sná dělati: klušu // klusám, křešu // křesám, vržu /'/ vrzám... Dále pak S uchovala původní tvary slovesa, jejichž kořen končí souhláskou, kteří nepodléhá měkčení, a nevyžaduje proto souhláskové alternace. Jsou to slovesa na -bati {hýbati, hrabati...), -pad (kapati, klepati, třepatí -lati (kašlati, sláti, stláti...). Velká část těchto sloves, zejména s kořenem? zakončeným na retnici, má rovněž vedle tvarů původních novotvary podle třídy páté: drbu // drbám, třepu // třepám apod.

Dvojí prézentní tvary u těchto sloves s kořenem končícím retnícIÄ^^^ způsobily, že se obdobné paralelní časování objevilo i u podobných sloves, která původně patřila třídě páté: kopám // kopu, kývám // kjw^ skřípám II skřípu... a také kousám /I koušu. U některých sloves novo*; tvary podle třídy první časem zvítězily, např. klamu, klapu, lám% šlapu...

Vývoj konjugace u sloves s infinitivním kmenem na -a- je tedy určfr ván zřetelem hláskoslovným: slovesa, jejichž kořen vyžaduje souhláskou vou alternaci, zejména alternaci méně obvyklou, tíhnou k typu déláfíi^ slovesa bez souhláskové alternace směřují k tomu, aby v indikativu: prézenta měla vedle sebe tvary obojí, podle třídy první i páté.

U všech těchto sloves však jednoznačně pronikají tvary třídy páté* do participia nt-ového. Tento směr vývoje je nesporně veden snahou zabránit tvarové homonymii tohoto tvaru s 3. os. sg. indikativu pré? zenta. Tak např. tvar češe (4c, -íce), shodný s 3. os. sg. (on) češe, byl nahrazen tvarem česaje (-ic, 4ce), podobně pláče ~+ plákaje, kašle -*k<& laje atd.

STAROČESKÉ K O N J U G A Č N I TYPY

judikativ prézenta imperativ

vésti

\Vedeta {vedeta

íorist asigmatický

\)ede Vede Vědom Vedete $edú

ißedove, •vedeta pdeta

•va

,vedi(ved) vedi (ved) veděm, -me, -my (vedme) vedte [jděte veďte vedvě, -va/jděvě veďta/jděta vedta

aorist sigmatický

(u)vedech (-vede) (-vede) y -vedeckom, -me, -my -vedeste, -šte -vedechu -vedechově, -va -vedesta, -šta -vedesta, -šta

Některá slovesa tohoto typu:

bodu, bósti „bodati"

imperfektum Vedimk vedieše-, vedieš e vediechom, -me, -mv vediešte, -ste vediechu vediechově, -va vediešta, -sta vediešta, -sta

participia

vedarvedúť-

vedl. •a, -o

ved, vedši, vedše

veden, -a, -o

sup. vest

LITERATURA. ROCHER, K.: O vývoji české konjugace. Sborník filologický,^ 1926, s. 1—38; ŠULIKO, I. S.: O nekotorychizmenenijach vglagoľnychklassachdrevne-Mt češskogo jazyka. Vestnik moskovskogo universiteta, Filologija, 1967, 5, s. 36-46; P0.ř; £ brdu//brdu, břísti „brodi t i se" (aorist břid, břide, impf, břdiech // RÁK; J.: K vývoji české konjugace. Slavica Pragensia, 10, 1968, s. 19 — 32; KOMA' REK, M.: K vývoji morfémové stavby českého slovesa (Změny kmenových formantů a slovesných typů). In: Čs. přednášky pro VI. mezinárodní sjezd slavistu. Praha 196Ü, s. 27 — 36; PORÁK, J.: Některé aspekty třídění českých sloves. Slavica Pragensia, I}, 1969, s. 85-92; BĚLIČ, J.: Nástin české dialektologie. Praha 1972, s. 185-186 a mapkM č. 31; ZUBATÝ, J.: České sloveso. Praha 1980, s. 21-31.

pdiech, part. 1-ové bředl) f čtu, čísti (préz. i čitu, aorist čit, čité, part. 1-ové četl, čtla, č t li) l hudu, husti | Jdu, jíti (aorist jid, jide, imperf. jdiech, jdieše, part. 1-ové z jiného kmene šel, part. s-ové šed, šedši, šedše, subst. verb. přištie // přijitie,

208 209

odvozeniny otejdu, vzejdu..., sendu, vendu..., aorist 3. os. sg. snide) JíVzo jedu, jeti (aorist -jěch má formu shodnou s aoristy sloves jmujiáWTW^

a jiern jiesti; part. s-ové jěd, jědši i jěv, jěvši)

H$*&%&1 «*'

Indikativ prezenta \PÍ

kladu, klásti ktvu, kvísti (préz. i kvetu, květu, imperf. ktviech, inf. kvísti, kvésil,

ktvieti, subst. verb. ktvenie, ktvěnie, kvetenié) matu, miesti „másti" (préz. matu, meteš.,, matů, imperativ meť, part,

1-ové mátl, mietli, part. n-ové meten) pádu, pásti „padati" přadu, přiesti (préz. přadu, předeš, part. 1-ové přadl, předli atd. roštu, rósti sadu, šiesti „sednouti" (préz. sadu, sědeš..., part. nt-ové sada, & 1 pečeta

dúci..., part.* 1-ové sedl...) skytu, skýsti „poskytovati" hryzu, hrýzti lezu, lézti (aor. asigm. -lez j j lez, -leze 11 leze) atd. nesu, nésti (part. n-ové nesen, analog, nesen) pasu, pásti spásu, spásti „spasiti" třasu, třiesti „třásti" (préz. třasu, třeseš..., imperativ třes, imperf.

třěsiech, aorist asigm. -třas;-třese, aorist sigm. -třesech, part. 1-ové třásl, třiesli atd.)

vezu, vézti hřebu, hřésti „pohřbívati" (inf. hřésti i hřébsti — proti stsl. greti) plevu, pleti (imper. pův. plev, analogicky plej, part. nt-ové pleva,-

novotvar pleje, part. pas. plen i plet)

\peku pečeš peče

kpečem, -me, -my pečete peku

fpečevě, -va -pečeta

'. aorist asigmatický

i Mře* -peče -peče •pekom -pečete -peku •pekově, -va •pečeta •pečeta .

Některá slovesa

imperativ

peci, pec peci, pec pecme, -my pecte pecte pecvě, -va pecta pec ta

aorist sigmatický (u)pečech

(-peče) (-peče) -pečechom, -me, -my -pečeste, -šte -pečechu -pečechově, -va -pecesta, -šta •pečesta, -šta

imperfektum peČiech (< pečách) pečieše peci eše pečiechom, -me, -my pečiešte, -ste pečiechu pečiechově, -va pečiešta, -sta pečieš ta, -sta

participia

peka, pekúc-

pekl...

pek, pekši, pekše

pečen...

sup. pec

%lahu, léci „lehnouti" (préz. doložený lehu, lezeš, lehů, imper. lez) spu, suti „sypati" (imper. spi, spěte, imperf. spiech, spieše, aorísllte *laku, léci „políčiti" (préz. leku, lečeš... leků, part. 1-ové lákl// lekl)

-such, -su, part. 1-ové sul, part. nt-ové spa, spúci // suje, sujieci) tepu, teti „tepati" zabu, ziebsti „zábsti" (part. 1-ové zábl, ziebli atd.) živu, žíti (imper. živ, novotvar žij, ží, subst. verb. živenie i žitie) plovu, pluti (imperf. ploviech, aorist -pluch, subst. verbale ploveá

i plutié) slovu, sluti „nazývati se" řevu, řúti „řváti" (většina tvarů zdvojených, viz výše, aorist -řuck)

-řvach).

mohu, moci (préz. mohu, môžeš, móžejj móž, imper. (pó)moz, imperf. £ možiech, aorist -moh, -može) , prahu, přieci „zapřáhnouti" (préz. prahu, přěžeš..., imper. přěz, přiž, part. 1-ové práhl, přiehli, part. s-ové práh, přiehši, part. pas. přéžen)

l řku, řéci (préz. řku, rčeš// řčeš... později řeku, řečeš..., imper. rci, ku aorist asigm. -řek, -řece jj -rče, 3. os. pl. -řeku, aorist sigm. 1. sg.

ifécht 3. pl. řěchu, duál řěchově, řěsta, part. 1-ové řekl, řekla i řkl, řkla, \ part. n-ové řečen, (vy)řčen, (u)rčen)

t

>

210 211

sáhu, sieci „sáhnouti" (préz. sáhu, sěžeš..., imper. sěz, sěž, part. l-ové sáhl, slehli, part. s-ové sáh, siehši, part. n-ové sěžen)

seku, sieci „seci, sekati" (préz. seku, sečeš, imper. sěc, seč) střehu, střieci „střežiti se, chrániti" (imper. střězi, střěz, střež, imperf,

střěžiech, stržiech) střihu, stříd „stříhati" (préz. střihu, střižeš, imper. střiž) teku, téci (imper. tec, teč, imperf. tečiech, aorist -tek, -teče) vleku, vléci vrhu, vrci „vrhnouti" žhu, žéci „páliti" (préz. žhu, žžeš, žže... žhú, imper. žzi, žzěte, imperf,

žžiech, 3. os. sg. aoristu zežže, 3. os. pl. -žhú, part. l-ové žehl, žhla, part. n-ové éžen).

imperfektum

mřiech mřieše mřieše mřiechom, -me, -my mřiešte, -ste mřiechu mřiechově, -va mřiešta, -sta mřiešta, -sta

}ízor^mru, mřieti

indikativ prézenta imperativ

mru — mřeš mři mře mři mřem, -me, -my mřěm, -me, -my mřete mřete mrú mřete mřevě, -va mřěvě, -va mře ta mře t a mře ta mřěta

Některá slovesa tohoto typu:

čru, čřieti „čerpati" (préz. čru, čřeš, ...črú, imper. čři, čřěte, aorist •čřěch)

dru, dřieti meľu, mleti — jak je patrno z měkkosti ľ, byl to původně jo-kmen

- (part. n-ové mlen, subst. verb. mlenie) pru, přieti „podpírati" — jiné je přu, přieti „zapírati"; viz u typu

trpěti skvru, skvřieti „škvařiti se" (také škvru, skrvu apod., part. l-ové

škřvěl i skvrl) tru, třieti (part. l-ové třel i tri, part. pas. třen, třět, trt, srov. netrtě

, cesty) vru, vřieti — původně *vbrjo, vwišb, vbrěti, tedy typ trpěti — (part.

l-ové vřel, vrl > (ne)vtiý) zru, žřieti „pozříti" (také zřieti, zhřieti, žhřieti..., dnes jen pozříti).

aorist (jen sigmatický) participia

(u)mřěch mra, mrúc--mřě -mřě mřel..., (u)mrl... -mřěchom, -me, -my -mřěste, -šte mřěv, mřěvši, mřěvše -mřěchu -mřěchově, -va mřěn(ie)..., (ú)mrt(ie)... -mřěsta, -sta -mřěsta, -šta sup. mřět

1 ^z<muÄnu' - # i e ? ?

indikativ prézenta

pnu pneš pne

•t pnem, -me, -my Í pnete

pnú \ pnevě, -va i pneta l pneta

aorist

(při)pěch -pě -pě -pechom, -me, -my -pěstě, -šte

imperativ

pni pni pněm, -me, -my pněte pněte pněvě, -va pně ta pněta

participia

pna, pnúc-

pal..., pěli

pen, -ši, -še

imperfektum

pniech ( < pňácli) pnieše p ni eše pniechom, -me, -my pniešte, -ste pni echu pniechově, -va pnieš ta, -sta pniešta, -sta

212 213

-pechu -pěchově, ~va -pěsta, -sta -pěsta, -šta

pat...

sup. *pat (žat, vzat)

Některá slovesa tohoto typu:

-čnu, -čieti „začíti, počíti" (part. 1-ové -čal, -čěli, part. s-ové -cen, -čenši..., novotvar -čav, -čěvši, part. t-ové -čat, -čěti, subst. verb. -čětie)

jmu, jieti „jmouti" (aorist jěch, je — stejně jako u jedu, jeti — part, 1-ové jal, jeli, také jmul, part. s-ové jem, jemši, novotvar jav, jěvši, part. t-ové jat, jeti, novotvar jmut, subst. verb. jětie; odvozeniny vezmu; otmu II otejmu; senmu, snieti, part. s-ové snem, sňemši)

kinu, kleti „proklínati" (impf, klniech, aorist -klech, part. 1-ové klá (místo očekávaného klát), part. s-ové klev (místo klen))

mnu, mieti „mnouti" (tvary z inf. kmene často novějšího původu: part. s-ové mav, měvši, part. pas. mnut, tedy podle minouti — srv, infinitiv)

tnu, tieti (part. s-ové (s)ten, pl. (s)tenše, part. t-ové tat, teti, subst, verb. tětié)

žmu, žieti „ždímati" (místo z často skupina žď, odkud vzniklo dnešní sloveso, jež je pův. iterativum)

žnu, žieti „žnouti" (imperf. žniech, part. s-ové pl. (s)ženše, supinum žat); kromě toho doloženy i některé (původní) tvaryjo-kmenové, neboí sloveso patřilo kdysi k typu 3 Ab (borjg brati): 2. sg. žneš, 3. pl. ž/watd.

VluŤ^mw&ur-m a za t i

indikativ prézenta

mažu mažeš maže mažem, -me, -my mažete mažú maževě, -va

IIA

imperativ imperfektum

— mazách maži, maž mazáše maži, maž mazáše mažeme, -my (mažme...) mazáchom,,, mažete (mažte) mazášte, -ste mažete (mažte) mazáchu mažvě, -va mazáchově,,,

mazeta mažta tnažeta mažta

aorist participia (žjmazach maže, mažúc-•mata -maza mazal... mazachom, -me, -my wazaste, -šte mazav, -ši, -še •mazachu *tnazachově, -va mazán... •mazasta, -šta 'tnazasta, -šta sup. mazat

mazašta, -sta mazášta, -sta

Nejdůležitější slovesa:

hýb'u, hýbati (préz. po přehlásce hýbi, oni hýbí, part. nt-ové hýbe, hýble-)

dlab'u, dlabati t hrab'u, hrabati

skub'u, škubati (sklubati, škubati, šklubatí) zob'u, zobati kap'u, kapati kúp'u, kúpati syp'u, sypati ščiep'u, ščiepati trep'u, třepatí dhem'u, dřiemati (imper. ďřěm, part. nt-ové drieme, dřiemíc-) káru, kárati ořu, orati skuhru, skuhrati

\ žebřů, žebrati žehřu, žehrati

> plápoľu, plápolati kašťu, kašlati koľu, kláti (préz. koľu, kôieš, imper. koli, koľ; sloveso sem patří

^vými prézentními tvary; infinitiv kláti však je z *kol-ti)

i 215

šľu, sláti (préz. šľu, šeľu; šleš, šeleš, šéleš ap., imper. šli atd.) steľu, stláti stóňu, stonati (préz. stôňu, imper. ston, part. nt-ové stane) kážu, kázati lížu, Izáti „lízati" (aorist -Izach, part. 1-ové Izaľ) mažu, mazati ržu, rzáti řežu, řezati tiežu, tázati (préz. tiežu, imper. těž, part. nkoyé^řeie^aori^Wíiáffffá) viežu, vázati (préz. viežu, imper. věž atd. podobně jako u tázati) češu, česati debšu, debsati „hlučeti*6

klušu, klusati kyšu, kysati pléšu, plesati píšu, psáti (inf. psáti, pisati, part. 1-ové psal i pisal, podobně i part*

s-ove a n-ove) tešu, tesati lžu, lháti (préz. v pozdější době také Ihu analogií podle typu braty strúžu, strúhati dýšu, dýchati pášu, páchati jíščujískati „hledati" (imper. jišči, part. nt-ovéjíščě) láču, lákati , pláču, plakati (imper. plači, plač) pyču, pykati řieču, řiekati skáču, skákati súču, sukatí stýšču, stýskati (imper. stýšči) výšču, výskati hlozu, hlodati (préz. hlozu, hlózeš atd.) hvizdu, hvízdati repcu, reptati hrochcu, hrochtati (také chrochtati, krochtati) chlemcu, chlemtati

216

lekcu, lektati (také lechtati, lehtati, lekstati apod.) • lepcu, leptati „kousati, žráti" lécu, létati (pa r t^ t f^vé lécě, lecíc-) mecu, metati (imper. meči, mec, part. r^Uové mecě, mečíc-) řehcu, řehtati (také řechtati, řehotati apod.) šepcu, šeptati tres(k)cu, tres(k)tati troskocu, troskotati „rozbíjeti"

i Vzor beru, bráti

índikativ prézenta

beru béřeš bére bérem, -me, -my berete berú

'.{fbéřevě, -va lbéřeta ibéřeta

aorist (jen sigmatický)

(se) brach -bra -bra •hrachom... hráste... •brachu -brachově... hrasta... hrasta...

Některá slovesa: deru, dráti ženu, hnáti (préz. ženu,

imperativ

beři, her beři, ber berme, -my berte berte beřvě, -va beřta beřta

participia

bera, berúc

bral...

brav...

brán...

sup. brat

M/U (LAS imperfektum

beři ech beřieše beřieše beřiechom... beřiešte beřiechu běřiéchoDě... beřiešta beřiešta

•ertešH ženeš..., imper. žení)

brach bráše bráše bráchom. brášte bráchu bráchově. brášta brášta

217

peru, práti „bíti" i „práti" seru, sráti ssu, ssáti „sáti" tku, tkáti (préz. tku, tčeš, imper. tci, tcěte, part. tka, tkúc-) zovu, zváti (préz. zovu // zóvu, zóveš // zoveš atd., part. zova, zovúc-

imperfektum zoviech // zvách) ždu, zdáti „čekati" (imperf. ždiech // ždách) žeru, žráti (préz. žeru, žéřeš // žereš, imper. žeň, žer).

IL* třída-slovesná

V z o r / i j k n u , tisk núti .... .

indikativ prézenta imperativ imperfektum

tisknu — tiskniech tiskneš tiskni tisknieše tiskne tiskni tisknieše tisknem, -me, -my tiskněm, -me, -my tiskniechom, -me, -my tisknete tiskněte tiskniešte, -ste tisknu tiskněte tiskniechu tisknevě, -va tisknevě, -va tiskniechově, -va tiskne t a tiskne ta tiskniešta, -sta tiskne t a tiskněta tiskniešta, -sta

aorist asigmatický aorist sigma tický participia

(při) tisk (při)tiščech (pří)tisknuch tiskna, -úc--tišče (-tišče) -tisknu 11

-tišče (-tišče) -tisknu tiskl... (-tiskom) -tiščechom.. -tisknuchom... (-tiščeté) -tiščeste... -tisknuste... tisk, -ši... -tiskú -tiščechu -tisknuchu (-tiskově, -va) -tiščechově. -tisknuchově... tiséen... (-tišče t a) -tiščesta... -tisknusta...

( • '

(-tiščeta) -tiščesta... -tisknusta... súj>. tisknut

Některá slovesa

-běhnu, -běhnúti -česnu, -česnúti, ,rozevříti"

218

-dchnu, -dchnuti (préz. i -dechnu, part. pas. -dšen i -dechnut) drznu, drznúti „odvážiti se" (part. 1-ové drzí, drznut) (vz)dvihnu, (vz)dvihnúti (préz. (vz)dvihnu i zdvihu, aorist vzdvih,

vzdviže; vzdvižech) •hlědnu, -hlědnúti hřaznu, hřaznúti „pohřížit se" chřadnu, chřadnuti (préz. chřadnu, chřědneš, part. 1-ové chřadl,

chřědlí) kleknu, kleknuti leknu, leknuti -niknu, -niknúti (aorist 3. os. sg. vniče, 3. os. pl. vniku) sáhnu, sáhnuti (préz. sáhnu, slehneš, imper. slehni, imperf. siehniech) schnu, schnuti (préz. schnu i sechnu, imper. schni i sechni, imperf.

schniech, part. 1-ové sechl, schla, schli) svadnu, svadnúti „vadnout" — imperfektivum (préz. svadnu, svědneš,

ímper. svědni, part. 1-ové svadí, svedli) táhnu, táhnuti (préz. táhnu, tiehneš, imperf. tiehniech, aorist asigm.

-tah, -těže, sigm. -těžěch, part. 1-ové táhl, tiehli, part. s-ové táh, tiehši, part. n-ové těžen)

-tknu, -tknuti (part. pas. -tknut i -tčen) trhnu, trhnuti váznu, váznuti (préz. váznu, viezneš, atd., aorist asigm. 3. os. sg.

uveze, 3. os. pl. uvazú, part. 1-ové vázl, ...viezli) -vyknu, vyknuti (aorist asigm. 3. os. pl. svykú, obvykú) žasnu, žasnuti (préz. žasnu, zesneš atd., part. n-ové -žěsen).

Vzo x^^tu^ m in ú t i

indikati iv prézenta imperativ imperfektum minu — mini ech mineš miň mini eše mine miň minieše minem, -me, -my miňme... mini echom... minete miňte minieš t e... minú miňte miniechu minevě, -va miňvě... mini echově...

219

Ä: 1 1 sL ^ J ,QJ ,^J _^i _^j

;5> '£> "§b "& *& *v ^ ^ ^ ^

Q

CO

- 3

ä ^ : ÍX ^ ^ ^ ^ ^ Q Q * - . * « i » a t ^ i * * j

-* o fcb ^ ^

.0

J-H CO 1 5 EX

tí

'b

> to

-*í «i** - ^ «v "ie c«

Éšmmiáimm

^ ^ <3 Q

mm

3 O

t o O ^J O3 (>,

b b b c b - ^ *i* - ^ ^ - i ŕ

-cd

tí

O O og ^ a o

(L> ÍX E

3 „ - - .

^ j * ^ -^ s ř í š

•31

-Si

J) 13 X)

J-H (D >

X) t/3

*3 ^ ' * '

cd ex, >%

«T ^ "SH

e S Ö £ •- 5,

tí

D, S

_Qj - ^

» j >N cd

^ g

U g ÍU

- o >C •-,: "s; ex :-^ ^ ^ ^ Cľ

^ ;

cd ^ C/5

g 13 -2 'S, . - H ' 3 "

,3 C t» <D

^ -o *8 t

o o N O

OT •->- .^

x» -cd > N

>N cd o" tí (D

>CJ >V-Í í

i_i "*" "^ - ^

cd C^-Aŕ Ä

ft - - - • - "

•Si % V .-z c, •*- o •*-

^ ^ o- 5 ? S ;^ I í -Si S '3

. „ +? CL, O

*s S? « fc-3

^ 5 >8 ^ ~ o § .;:

^

cd X>

> b « >U(

^ cd CX W *W OJ

'g 3 á cd CO - O

3

1:1 o

5C cd cd O a - t í

>(L) C

•o o > ex cd

J2 & ™ N

1 c

£ -s CX p

c ^ tí T3 (D <L)

tí * o l - i ^

-cd > X) -^ tí , ^

o ^

Í|!1PTMÍBI»W^^

s: s:

cd

•fr U

cd

' 3

S S . ^ 3 3 R s:

o -c

3 2

) 3 O

C • « -s: tn Ü Ü 3 2 2

.S C C

CX

t/3

s s s s s s s s s

>a>' >N (U

°3 • T3

tí 1 0

3 -cd K V-í

3 S!

tu •C

> w - O

"CI ^ k 2 ľľ^

K CS ^ v;s

3 K 3

-2 c

-s: 2 s: k.

Q

s: u

o N

ô "C •4-» cd -s:

o . ^ J

cd ^

cd A

s ^X

í»-s: Q

OJ O H e

"2 *-K ^2

"a - ^ •2 J2

§ 1

tí -*—>

5 Y, ^ fl> ««: Qi Qi «4C

Ct-H "i> *en *tn u U, ÍÍJ *) u ^ D cx a

•*? B ř cx a - Ü ^ « ^t

> cd i-<ü CX S

B B i - K

'b ^ V?S

- -5 -5

•Co CU

^ - i ŕ A ; HÜ o

ního: plovu pluti -vpluji plouti, slovu sluti ~+sluji slouti, řevu řúti-+ři]t řiti, dmu duti-*duji douti.)

-dějů, -died „dělati" (part. pas. pův. -děn, nověji -dět; vyskytují se též tvary z kmene dá- vzniklé pračeskou depalatalizací, např. naďál> nadál se, pod. dalo se, udalo se)

*děju (diem), dieti „říci" {dějů je nedoloženo, je však diem, podle Machka staročeské a už praslovanské)

hřěju, hřieti (part. 1-ové hřěl/fhřiel, part. s-ové hřěvf/hřiev, part, pas. hřěnf/hřien)

chvěju, chvieti (inf. i chvěti) leju, léti (< Ibjati): (préz. leju, leješ..., imper. lej, imperf. lejiech, part

nt-ové lejě, lejúc-, part. 1-ové lél, part. s-ové lév, lévši...y part. pasivní lén, nověji lét)

Poznámka. Morfologicky odlišné bylo už zmíněné sloveso ľú, líti, patřící ke skupině/?'«, píti, tzn. préz. ľú, léš, /e. . . , později 1. os. léni i liji — podle kryji, imperativ li//lij, imperfektum léch, part. nt-ové lé, ľúc-, pak lije, lijúc-, aor. -Uch, part. 1-ové //"/, part. s-ové liv, livši, part, pas. lit. Ve spisovném jazyce se uchovalo toto sloveso, zatímco leju.,, v mor. dialektech navazuje patrně na léti < Ibjati.

okřěju, okřieti (tvary obdobné jako upřějú) pěju, pieti (později inf. i pěti) přěju,přieti „přáti" (part. 1-ové přál, přieli, part. s-ové práv, přievši,

part. n-ové přán, přieni, subst. verbale přienie) směju sě, smieti sě (part. 1-ové smál sě, smieli se, part. s-ové srnáv sé>

smievši sě, subst. verbale smienie) sěju, sieti (part. 1-ové sál, sieli, part. pas. sen i sěť) spěju, spěti (imperf. spějiech, aorist -spěch) věju, vieti „váti" (part. 1-ové vál, vieli, part. s-ové váv, vievši, part.

n-ové ván, vieni, subst. verbale vienié) zěju, zieti „zeti, být otevřen" baju, báti „bájiti" kaju sě, káti sě (aorist -kách) laju, láti tajů, táti

222

Vz ° lJMé¥Mj^umwí i

m

m

indikativ prézenta imperativ imperfektum

kupujú — kupovach kupuješ kupuj kupováše kupuje kupuj kupováše kupujem... kupujme... kupováchom. kupujete kupujte kupovášte... kupujú kupujte kupovachu kupujevě... kupujvě... kupovachově. kupujeta kupujta kupovasta.., kupujeta kupujta kupovasta...

aorist participia •kupovach kupuje, kupujúc-•kup ova -kupova kupoval... -kupovachom... -kupovaste... kupovav... •kupovachu -kupovachově... kupován... -kupovasta... -kupovasta... sup. kupovat

Některá slovesa:

* í

w

hotujú, hotovati „připravovati" obedujú, obědovati pracujú, pracovati (imperf. pracovách//pracěvách, inf. pracovati//

pracěvati, part. 1-ové pracoval//pracěval atd.) psuju.psovati „psouti, haněti"

Tento typ sloves byl během historické doby podstatně rozmnožen ímperfektivními protějšky dokonavých sloves i-kmenových, např. oblibovati, obracovati sě, potlačovati, pochvalovati, nakloňovati, zkušovati, odsuzovati atd.

Dále sem můžeme zařadit i slovesa později zaniklého typu kuju

223

kovati, která však na rozdíl od sloves typu kupovati mají dvojí imper* fektum kovách a kujiech (jako brach a beřiech); srov.:

bľuju, blváti „blíti" kľuju, klvati „klovati" pVup, plvati „plíti, plivati" r w/w, rváti snuju, snovati ščup, ščváti „štváti" zwyw, zváti „žvýkati"

U těchto sloves vznikly buď dvojí tvary, srov, novočeské kup, kouli a kovám, kovati, pliji, plíti a plivám, plivati, nebo se tato slovesa přeřadila k typu krýti, srov. blíti, nebo k typu bráti, srov. klovu, klovati; rvu, rvou, štvu, štváti.

IV.^fřída-slovesná

zor^prpšu, prositi

indikativ prézenta imperativ imperfektum

prosu — prosí ech prosíš prosi, pros prosi eše prosí prosi, pros prosi eše prosím... prosím..., prosme... prosiechom... prosíte prosíte, proste prosi ešte... prosie prosíte, proste prosiechu prosbě... prosivě..., prosvě... prosiechově.. prošita prošita, prosta prosiešta... prošita prošita, prosta prosiešta...

aorist participia -pros ich prose, prosiec--prosi -prosí p rosil... -prosichom...

-prosiste... -prosíc hu -prosichově. -prosista... -prosista...

prosw...

prosen.

sup. prosit Některá slovesa: bydVu, bydliti (préz. 3. pl. bydle, imper. bydlte) cúz'u, cúditi „čistiti" (part. n-ové cúzen) drb'u, drbiti „museti" hromažďu, hromazditi (préz. hromažďu, hromazdíš//hromaždíš...,

' íftlper. hromazdi, hromazď, part. 1-ové hromazdil, part. n-ové hromažděn) krácu, krátiti

HI ksu, kšíti „kýchati" křšcu, křstíti „křtíti" (préz. 1. sg. křšcu, kršču apod., part. n-ové

křščen, krščen, také krčen, krštěn atd.) kvieľu, kvieliti (imper. květ) rndľu, mdlíti „činiti mdlým" modľu sě, modliti se (imper. modi se) mušu, musiti rnyšľu, mysliti (imper. mysli, imperf. myšléch i mysléch) prav'u, praviti raz'u, raditi usp'u, uspiti „uspati někoho" varu, vařiti výšu, výšiti „činiti vysokým" (part. 1-ové výšil...)

Vzor trp'u, trpěti

1

224

indikativ prézenta imperativ

trp u trpíš trpí trpím... trpíte

trpívě...

i m

trpí, trp trpí, trp trpme... trpíte, trpte trpíte, trpte trpvě...

imperfektum trpiech trp i eše trpieše trpiechom... trpiešte... trpiechu trp i echově...

225

trpíta trpí ta

aorist

(s)trpěch -trpě -trpě -trpěchom... -trpěste... -trpechu -trpechově... -trpěsta... -trpěsta...

Některá slovesa

trpita, trpta trpiešta... trp ita, trp ta trp iešta...

participia ,

trpě, trpiec-

trpěl...; slyšal..., slyšeli...

trpěv...; slyšav, slyšěvši...

trpěn (trpieri); slyšán..., slyšeni...

sup. trpět (s lysat)

bťu, bdieti (préz. bz'u, bdiš) běžu, běžeti (part. 1-ové běžal, běželi...) bôľu, boleti 1. držu (jednoslabičné), držieti (dvojslabičné) „třásti se" 2. držu, držeti,,držeti" (part. 1-ové držal, drželi atd.) hleťu, hleděti (préz. hlez'u, hledíš..., imper. hled) horu, hořeti (part. 1-ové hořel) chcu, chtieti(l. sg. chcu i chocu, od 2. sg. podle typu mazati, srov. chceš

i chóceš, 3. os. sg. chce i chóce, 1. pl. chcmy, chcemy, 2. pl. chcte, chcete, teprve 3. pl. chtie podle rr/ne, imperativ c/íté/, imperf. chtiech//chtějieck aorist -chtěchfj-chotěch, part. n-ové c/iŕe, chtiec-)

kleču, klečeti (part. 1-ové klečal..., klečeli...) fcnČM, křičeti (part. 1-ové křičal, křičeli atd.) /ecw, /ere?// (part. 1-ové /e/é7 i leťal...) lezu, ležeti (part. 1-ové Zeza/, leželi) mču, mčieti „smýkati" m/č«, mlčeti mnu, mnieti „domnívati se" (imperativ mni...; vedle náležitých

tvarů často novotvary podle sázeti: př. 3. pl. mnějí, imperativ mnéjq imperfektum mnějiech, part. nt-ové mnějě)

mržu, mrzeti (préz. mržu, mrzíš...)

i

I

226

niču, ničěti „být sehnut" pnu, pnieti „pníti, být rozepjat" přu, přieti „zapříti" sez'u, seděti (préz. sez'u, sedíš^,., sedie) smrz'u, smrděti (préz. smrz'u, smrdíš...) snábzu, snábděti „pozorovat, strážit" stv'u, stvieti „skvít se" (také novotvary podle sázeti; řada variant:

stkvieti, sktvieti, skvieti, také ktvieti apod.) styťu sě, styděti sě (préz. styz'u sě, stydíš se...) svrb'u, svrběti šumu, šuměti těžu, těžěti „získávati"

, tišču, tiščěti „tisknouti" veľu, veleti věžu, vězěti (préz. věžu, vězíš..., vězie) viz'u, viděti (préz. viz'u, vidíš..., vidie, imper. viz, vizme (podle

atemat., i ojed. vidmě, part. nťověvida, vidúc- i vidě, vidiec-, part. 1-ové viděli zvratně analogické viďal, part. n-ové viděn i vidien)

visu, viseti (préz. visu, visíš viste, part. 1-ové visel i visa!) vrcu, vrtěti (préz. vrcu, vrtíš...) zřu, zři et i zrnu, zvnieti „zníti" (často přesmyčkou vzňu, vznieti).

Dále sem patří tři slovesa, jejichž infinitivní kmen končí na -a: boju sě, báti sě (imperativ boj sě, imperfektum bojiech sě a bách sě,

aorist -bách sě, part. 1-ové bál sě atd.) sp'u, spáti (préz. také šp'u) stojů, státi (imperativ stoj, imperfektum stojiech a stách, part. 1-ové

stál atd.)

V. třída slovesná

Vzor dělaju, dělati

Indikativ prezenta imperativ

dělaju — děláš dělaj

imperfektum

dělajiech dělajieše

(kratší tvary)

dělách děláše

227

dělaj dělajme... dělajte dělajte dělajvě... dělajta dělajta

participia dělaje, dělajúc-

dělal...

dělav...

dělán...

supinum dělat

dělajieše dělajiechom. dělajiešte... dělajiechu dělajiechově dělajiešta... dělajiešta...

dělá dělám... děláte dělajú dělávě... děláta děláia

4

aorist (jen sigm.) (u)dělach

-děla -děla -dělachom -dělaste -dělachu -dělachově -dělasta -dělasta

Některá slovesa:

-dolaju, -dolati nechajú, nechati jhraju, jhráti kúsaju, kúsati obědvaju, obědvati pálaju,pálati „páliti" tbaju, t báti úfaju, úfati „doufati" volajú, volati znaju, znáti atd.

Sem patří i řada sloves s kořenem končícím retnicí, jímají novotvary od třídy prvé; o tom viz výše na str.

cpaju, cpáti (později cpu, cpáti), podobně chápaju, chápati klapaju, klapati

děláše dělachom,,, děláš t e.,. děláchu děláchove.,, děláš t a... děláš ta...

•

t

*

která časem pře-208. Např.:

:

kopaju, kopati sápaju, sápati sípaju, šípati skřipaju, skřípati šlapaju, šlapati tápajú, tápati kývajú,kývati plavaju, plavati klamaju, klamati lámaju, lámati (později lámu i lamí).

;

ázějuy sazěti indikativ prézenta sázěju sázieš sázie sáziem... sázie t e sázěju sázievě... sázie ta sázie t a

aorist (na)sázěch

-sáze -sáze -sázěchom... -sázěste... -sázěchu -sázěchově... -sázěsta... -sázěsta...

imperativ

sázej sázej sázejme... sázejte sázejte sázějvě... sázějta sázějta

participia sázějě, sázějúc-

sázal..., sázeli...

sázav, sázěvši, sázěvše

sázán..., sázeni...

imperfektum sáziech šázi eše sázieš e sáziechom... sázieš t e... sáziechu sázie c hově... sázieš t a... sáziešta...

sup. sazat K tomuto typu patří valnou většinou slovesa vytvořená v před-

historické nebo rané historické době jako nedokonavé protějšky k slo-

228 229

vesům IV. třídy, zřídka i k jiným slovesům (např. -bíjěju, -bíjěti k bíti). Aoristové tvary jsou proto zřídka doloženy. Jsou to slovesa jako:

-číněju, -číněti (k -činiti) -háněju, -haněti (k -honiti) -házěju, -házeti (k -hoditi) -hromážděju, -hromážděti -cházěju ,-cházěti káleju, káleti kláněju, klaněti -krácěju, -kráčeti (ke -krátiti) kráčěju, kráčeti krájěju, krájeti -kúšěju, -kúšěti lécěju, lěcěti „líčiti (past" máčěju, máčeti miešěju, miešěti „mísiti" míjěju, míjeti mizěju, mizeti t

-mýšleju, -mysleti -núcěju, -núcěti (k -nutiti) (na)pájěju, (na)pájěti -píjěju, -píjeti -plácěju, -placed -právěju, -právěti -púščěju, -púščěti -púzěju, -púzěti (k -puditi) -rázěju, -rážeti (k -roditi) -sláněju, -sláněti (ff-cláněti) -spářěju, -spářěti (ke -spořiti) stavěju, stavěti střieleju, střieleti -tvrzěju, -tvrzěti věcěti „říci" (aorist věcech, vecěch, věcech.,,) věšěju, věšeti voněju, voněti vracěju, vraceti

-žíčěju, -žíčěti (např. požíčěti „půjčovati", což je imperfektivum kpožitčiti > pójčiti) a mnoho dalších, jež většinou zanikla, když se tento způsob imper-fektivizace stal neproduktivním.

Dále sem patří slovesa typu uměti, jimž se výše uvedená slovesa přiblížila po změně 'á > ě (á > ie). Např.:

běleju, běleti „stávat se bílým" bujěju, bujeti „býti bujný, zuřiti" háněju, haněti hověju, hověti mdleju, mdléti -pustě/u, -pustěti směju, smietillsměti „směti" (imperf. smějiech//smiech) spíleju, spíleti „žertovati" tlejú, t lét i truchle/u, truchlet i úpěju, úpěti

m váleju, váleti „válčiti" žěleju, želeti

Vzhledem k provedenému stahování by sem bylo možno zařadit slovesa píti, bíti, líti, víti, u nich však došlo k stažení také v 1. osobě sg. a 3. pl„ srov. p'ú, b'ú... Protože tu není ani v prézentu úplná shoda s typem sázěju a infinitivní tvary se u těchto sloves shodují s typem krýti, uvedli jsme tato slovesa již tam, neboť se i vývojově k typu krýti nakonec přiklonila.

Slovesa atematická

(Tučně jsou vyznačeny původní atematické tvary; imperfektum, aorist, participia atd. jsou vesměs nepůvodní.)

kmen věd- (věděti) Indikativ prézenta: viem, vieš, vie; vieme..,, viestejjviete, vědie, —,

viestaljvieta (2. 3. du.)

i

230 231

imperativ: věz; podle sg. pak vězme..., imperfektum: vědiech (jako trpiech)... aorist: (po)věděch (podle trpěch),

umech)... participia: věda, vědúc-; věděl...; věděv, infinitiv: věděti

vezte; —, vez ta...

(pdpd)věch (podlej

..; věděni I vědien...

Kromě očekávaného tvaru 1. os. viem se od nejstarších dob až do XVI. stol. vyskytuje tvar vědě. Je to prastarý tvar, ještě původnějši než tvar viem a mající paralely v ostatních indoevropských jazycích, Časem se pro svou tvarovou izolovanost adverbializuje a hláskově obměňuje: vedi, ved, viď apod. kmen daď indikativ prézenta

imperativ: imperfektum: aorist: participia: infinitiv:

kmen jeď indikativ prézenta imperativ: imperfektum: aorist: participia: infinitiv:

kmen jes-indikativ prézenta

(dáti) dám, dáš, dá; dáme..., dáte, dadie (dají od XVI, stol.); dáve..., — daz (pouze Kyj.), daj; dajme, dajte; dajvě, ~ dadiechf/dajiech (z inf. dáti) -dach (jako -krych)... dada, dadúc-, dal..., dav...; dán, dat... dáti

(ji es t i) jiemjieš, jiejieme . . . , jieste//jiete,jědie; jievl, -J&;podle toho pak jezme, jezte; jězvě, — jědiech (jako vediech)... (z)jěch... jeda, jědúc-; jedl..., jed...; jeden... jiesti supinum: jest

(býti) I jsem (sem), jsi (si), jest //je; jsme (sme), jste (ste), j sá (jsú) ;jsvě (svě), jsta (sta) jsa, jsúc-

Poznámka. V dialektech Čech a Moravy se někdy diferencovaly některé tvary tohoto slovesa ve funkci osobního morfému (spojujícího se s participiem 1-ovým k tvoření préterita) a slovesa sponového nebo

1 existenčního: v nářečích českých i moravských volal si (volals) x ti seš doma, na Moravě nadto i v 1. osobě volal jsem x já su doma. Nejdále došel tento vývoj na části území lašského, kde v tradičních dialektech původní tvary plní pouze funkci osobního morfému: volala sem, popř. volaíach, kdežto sponové nebo existenční sloveso má tu tvary opisné: ja sem je (ja sem není)..., my srny su apod.

participium nt: (ostatní tvary z jiných kmenů): futurum: budu, budeš (budeš). imperativ:

232

bud...

ityfclqum^^ -aor par

í infinitiv

Mech.:: hvch.v*//běch...

¥ * f * ^ftyl...; byv...; byt(ie) bvti

« m

kmen jmá-indikativ prézenta

imperativ

(jmieti) jmámjmáš, jma; jmáme jmáte, jmajú; jmáve

j?ná t a (jměj...) a ostatní tvary zcelí podle uměti.

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého III/2. 3. vyd. Praha 1958, s. 119-419; TRÁVNÍČEK, F . : Historická mluvnice československá. Praha 1935, s. 388-420 ; BĚLIČ, J.: Nástin české dialektologie. Praha 1972, s. 199-202 a mapka č. 34; PORÁK, J.: K vývoji české konjugace. Slavica Pragensia, W, 1968. s, 19-32; ZUBATÝ, J.: České sloveso. Praha 1980, s. 19-70 .

Poznámky k jednotlivým tvarům

Z kmene ^rézentníhp_ty.qřila stará čeština tyto slovesné tvary: indikativ prézenta, imperativ, participium nt-ové a v některých případech imperfektum.

Z kmene infinitivního aorjst, příp. u některých typů imperfektum, participium 1-ové, s-ové a n-ové, příp. t-ové.

I nd ika t i vp rézen t a

4»é ^ f s o b a sg. měla ve starém jazyce koncovku-« (< *m- o). Pouze pět sloves^atematických mělo příponu -m„ V historické době se však tato přípona rozšířila k velkému počtu sloves, která pův. měla koncovku -u.

233

y

Přejímání této koncovky napomáhala ty^arqvá^ana2ogie|: dlouhé koncovky 2. a 3. osoby sg. sloves 5. třídy {děláš, dělá; sázieš, sázie) podobné tvarům sloves atematických (dáš, dá; vieš, vie), zprostředkovaly přejetí atematického tvaru, 1. osoby. Tímto způsobem byly odstraněny anomální (tříslabičné) tvary 1. os. sg. děla/u, sázěju a oba typy sloves se v singuláru začaly vzájemně podobat: dělám, děláš, dělá jako dám, dáš, dá; sáziem, sázieš, sázie ]áko viem, vieš, vie.

Po monoftongizaci-/%^/^yyvstala další možnost působení formální analogie: tvary sázíš, sází; umíš, umí (< sázieš, sázie; umieš, umie), podobné tvarům 2. a 3. os. u třídy 4. (prosíš,prosí; trpíš, trpí), způsobily, že koncovka -m pronikla i sem, kde typy prositi a trpěti byly v tvarech 1. os. sg. zatíženy nefunkčními alternacemi (např. ť-c, d~z apod.)* a tak se místo původního proši, trpí objevují novotvary prosím, trpím. To se udalo asi do počátku 15. století.

Na základě stejné tvarové podobnosti pronikla koncovka -m přechodně i k některým slovesům třetí třídy s kořenným -/-, jejichž pré-zentní tvary podlehly stažení: bbješb, bbje(tb); pbješb, pbje(tb)... > bieš, bie... a pak se první osoba b'ú,p'ú, ľú... (< bbjo, pbjo, Ibjo...) změnila v biem, piem, lém..., po monoftongizaci ie > i: bím, bíš... Tyto tvary se však časem (v XVI. století) zpětně vyrovnaly se slovesy, která měla kořenné -y-, tedy s typem kryji, kryješ; ten stažení nepodlehl. Podle těchto forem tedy vznikly tvary, které známe dodnes: biji, piji, liji...

V nové češtině je atematická koncovka -m ustálena v první osobé singuláru u sloves třídy čtvrté a páté. Lidová nářečí se tu liší od spisovného jazyka jen vzácně (čes. nář. mušu, han. vizo). (Ve slovenštině pronikla tato koncovka postupně ke všem slovesům.)

Vedle této formální analogie se v historickém vývoji tvarů první osoby singuláru uplatnila také tendence k tvarové uniformite morfů stejného významu. U typu mazati v 1. třídě slovestTé"a*!rvsecP sloves 3. třídy došlo v 1. osobě ke změně 'u > i. Tak se původní mažu změnilo v maži, kryju > kryji, kupujú > kupuji apod. Avšak v důsledku uvedené tendence se v XVII. století začala v těchto typech obnovovat koncovka -u. V nové spisovné češtině máme pouze koncovku -/' po předcházejícím -y- (kryji, kupuji) a u slovesa chtíti (chci). Po souhláskách ž, š, c jsou možné koncovky obojí (mažu 11 maži, píšu 11 píši, pláču jj pláčí). Jejich výběr je podmíněn stylově.

\

í | singuláru převládla už na počátku historické doby přípona £HTto i u sloves atematických (s výjimkou slovesa býti; v dnešním

tva^^5Ĺjej>uvodní koncovka atematická). (3^S3fk sg.jmohla být už v indoevropštině bez-koneovky, nebo měla

konTovfeu '-4. Praslovanština asi na tento stav navázala, staroslověnština však dokládá vždy -tb. Stará čeština má koncovku -t pouze u jediného atematického slovesa:^/. Plní tedy funkci 3. osoby singuláru dnes i po celou dobu historickou pouhý. pxézerxtuLkxiaen. Některé staročeské doklady, které na první pohled vypadají, jako by zachovávaly t-ové zakončení 3. osoby singuláru, jsou ve skutečnosti tvary bezkoncovkove s příklonným -ť, u něhož není označena měkkost. Např.: (Hospodin) oplgjjl^^on spasítjnás... a uzdravit nás atd.

f@ba plurálu. (Původní slovanské koncovky jsou^we, -my,-nibv töho"ve"staré češtině žijí koncovky -mi^me~f *my. Koncovka -mv

se dochovala pouze v jiných slovanských jazycích (srbôčMŕVätština á ^to^ffiMna). U nás se vzácně vyskytuje ve slovenských nářečích (Gemer). Staročeská koncovka -m byla zprvu možná u všech tematických sloves, protože 1. osoba singuláru původně na -m nekončila (stč. prosu, trp'u, sázěju, volajú). Když sem byla přejata atematická koncovka -m, musel se tvar 1. osoby plurálu u těchto typů zmčnitna ~me« nebo-my; u ostatních sloves byly možné všechny tvary. Tak je tomu dodnes. Koncovka -my se však dnes vyskytuje jen v archaických nářečích (východní Morava, Lašsko) a v podobě -me v nářečích centrálně hanáckých. Kontaminací s duálem vznikla také koncovka -ma. Vyskytovala se dříve na Moravě. Dnes je její výskyt omezený; zachovala se pouze v slezskomoravském štramberském nářečí a u Písařova (okr. Šumperk) v imperativu první osoby plurálu: kubma „kupme*'...

fTosoba pTuráíu. Původní koncovka -te se zachovala do staré češtiny j dodne$t.

ri^osqba plurálu. Původní koncovky jsou -otb (< -on t i) a -etb ( < -nti). Koncové -/ odpadlo; -(>- pak dalo -ú (> -ou v 1. a 2. třídě, nebo > -/ ve 3. třídě), spolu s kmenotvorným formantem pak koncovku -ejí (u typu sázeti) nebo -qji (u typu dělati). Koncovka -e > -ä > -ie > -/ (u typu prositi, trpěti a v případech jedí a vědí). V mluvených útvarech slovesa obou typů třídy čtvrté tíhnou v 3. osobě plurálu k vyrovnání; bwd oni trpí i sází (jihozápadní Čechy a nářečí českomoravská), nebo

234 235

trpějí i sázejí (zbytek nářečí Čech). V nářečích českých se u 4. a 5. třídy koncové -í často odsouvá {prosej, trpěj, dělaj). Na Moravě bývají přípony obou typů 4. třídy různě unifikovány; vyskytují se koncovky -ijó, -ijou, -ijú (pod vlivem 1. a 2. třídy), -ijá, -íja atd., např. prosijó, sedijó; prosijou, seďijou; prosijú, seďijú; prosijá, sedijá atd. V archaických nářečích na východní Moravě a na Lašsku se místy zachovaly koncovky původní; tzn.v 1., 2. a 3. třídě -ú, ve 4. třídě -á ( < -ä < -e), v 5. třídě -ajú. Např.: nesú, táhnu, p rejů; prosa, sedá; volajú (las. nesu, táhnu...).

1. osoba duálu mívá koncovky -ve, -va. Ve staré češtině je častější koncovka -vě. Není správná domněnka, že přípona -va je vyhrazena rodu mužskému, -vě pak rodu ženskému. Kontaminací duálového -va s plurálovým -me vyvíjí se později přípona -ma {mušíma, chcema...).

2. a 3. osoba duálu mají tvary shodné; jsou tvořeny příponou -ta,

LITERATURA. ROCHER, K.: O vývoji české konjugace. Sborník filologický, 8, 1926, s. 1 - 3 8 ; BĚLIČ, J.: Nástin české dialektologie. Praha 1972, s. 189-192, mapka č. 32; ERHART, A.: Indoevropské jazyky. Praha 1982, s. 171-178.

I m p e r a t i v e

Pro pračeštinu předpokládáme imperativ trojího typu: 1. s príponou-w'.v 2. a 3. osobě singuláru, -ěmf-ěme, -ěmy... v 1. osobě

plurálu,,-ěte-v 2. a 3. osobě plurálu atd. Tento typ je u třídy -l^Sfám (např. nesi, nesěm, nesete, nesěvě, neseta, podobně mini...);

2. s příponou **v v 2. a 3. osobě singuláru, -im^. v 1. osobě plurálu, *-*7ř2fv" 2. a 3. osobě plurálu atd. Ten se vyskytuje u třídy 4.

3. s příponou -j, -jme, -jte, -jvě, -jta u třídy 3ra 5. P o z n á m k a . U typu krýti a bíti došlo ke stažení: bi, bime..., podobně

krý, krýme..., ale po čase se tato změna analogií zrušila. Uvedené tvary se do historické češtiny dochovaly v nevelkém počtu.

Především odpadlo v mnoha případech koncové -z v 2. a 3. osobě singuláru. Do nové češtiny se toto -/ zachovalo jen tam, kde by tvar bez něho byl těžko vyslovitelný (např. tři, tiskni...); ale ve staré češtině se výsky* tovaly i tvary modi se, lehč sobě apod. U těchto typů se pak pravidelně objevuje nový plurál a duál s koncovkami připojenými přímo k tomuto zkrácenému singuláru: nesme, neste, nesvě, nesta... Tento proces započal

236

už ve velmi rané době a předpokládané původní tvary už velmi často nejsou doloženy *{pecěm, pečete; beřěm, berete; mini, miněm, minete apod.). Tam, kde se singulárový imperativ na -/ uchoval, směřuje vývoj poměrně rychle k integraci plurálových tvarů: ve spisovném jazyce (a v části východomoravských dialektů) podle tiskni, tiskněme, tiskněte vzniká také vyprázdni, vyprázdněme, vyprázdněte; spi, spěme, spěte (za starší vyprázdníme, vyprázdníte; spime, spite) atd. V některých dialektech (jihozápadočeských, moravských a slezských) však šel vývoj opačným směrem: podle mysli, myslite je také tiskni, tiskňite; utři, utřite... Některá slovesa s kořenem končícím na retnici mají ve středních Čechách plurálovou koncovku -ete: neřvete, necpete apod. V širší oblasti jihočeské a na jihozápadní Moravě došlo k další nářeční inovaci: singulárové imperativní nos', voz' se (zřejmě po depalatalizaci) změnilo v nos, vož (a na jihozápadní Moravě také vrať, chiť ve vrac, chič). Na celém území pak v mluvených útvarech bylo původní pec, pomoz vystřídáno novotvary peč, pomož. Tyto morfologické inovace vznikly ze snahy zvýraznit bezkoncovkový imperativ konsonantickou alternací tam, kde obdobná alternace už existuje někde v celém slovesném paradigmatu (např. nošen, vožen, vrácen, chicen;pečeš,pomůžeš). Alternantem přitom měl být konsonant, jenž by měl některé fonologické rysy shodné s konsonantem :/-, který je reprezentantem nejvýraznějšího zakončení imperativu (zastoupeného nadto u nejproduktivnějších typů sloves). Projevem stejné tendence jsou nepochybně i rané novotvary typu nehýbaj, kolébaj (místo starších nehýb', koléb') a konečně i bij, kryj (místo náležitého bí, krý). Část těchto inovací pronikla i do spisovného jazyka, imperativy typu nos, vož pak do obecné češtiny. Plurálové (a ve starším jazyce i duálové) novotvary pak vznikají mechanickým připojováním koncovek -me, ~te (popř. -vě, -ta) k singulárovému základu. Imperativ 3. osoby byl později nahrazen opisem ať + indikativ {aťnese, aí nesou).

LITERATURA. BĚLIČ, J.: K interferenci jevů hláskoslovných a tvaroslovných. Nářeční imperativy chic, vrac, zaplač. Slavica Pragensia, 11, 1969, s. 79 — 84; BĚLIČ, J.: Nástin české dialektologie. Praha 1972, s. 192-194, mapka č, 33; KOMÁREK, M.: Ke vzniku jihočeských a jihomoravských rozkazovacích tvarů typu pros. Naše řeč, 55, 1972, s. 7 8 - 8 1 .

237

Par t ic ip ium nt-ové,

Ve staré češtině existovaly dva typy: 1. )i&;ňWMľr msúvm- u sloves tříd 1., 2., 3. a 5.; ^WpmwpmWľrpmc^r^u sloves 4. třídy. K prvnímu typu patřila tedy i slovesa typu krýti (stč. kryje, kryjúc^ kupovati (kupuje, kupujúc-), mazati (maže, mažúc-), volati (volaje, vola-júc-). Po staročeských hláskových změnách (ie > í a 'ú > i) však tato participia s měkkými kořennými nebo kmenovými souhláskami splynula s typem trpě, trpíc-. O sklonění a rodové platnosti těchto tvarů viz v oddílu Deklinace, str. 177, o jejich užití v oddíle Skladba na str. 365n.

Participiální základy volajúc-, trpiec- apod. byly také východiskem pro tvoření deverbálních adjektiv (tzv. zpřídavnělých přechodníků) typu volajúci, trpiecí zpod. Někdy se však podobná deverbální adjektiva hláskově liší od příslušného participia. Zčásti se v tom odráží dávný jejich původ, zčásti skutečnost, že zakončení -úcíse emancipovalo jako samostatný slovotvorný prostředek, srov. staročeské bydlůcí, čiňúcí, hořúci, leťúcí apod. Méně frekventované byly jeho varianty -ějúcí (hořějúcí...) a -ujúci (chodujúci, chváfujúci...). Pokud se dochovala do nové češtiny, liší se od zpřídavnělého přechodníků významově, srov. hořící & horoucí.

Imperfektum > Stará čeština už zastihuje imperfektum v*,úpadku. 2 toho plynou

různé nepravidelnosti v jeho tvoření a existence novotvarů u některých typů. Původní praslovanské imperfektum se tvořilo připojováním koncovek -achb^aše^-aše^^acto -ašete*k zdlouženému kmeni, jenž se někdy podobal kmeni pré-zentnímu, někdy připomínal kmen infinitivní. Ve staré češtině byl ovšem tento původní stav pozměněn hláskovými změnami (stažením skupiny -aja- > -á-, ěja- > -yá-, přehláskou 'á > ie atd.) a změnami tvaroslovnými (splynutím tvarů 2. a 3. osoby duálu, přejímáním aoristo-vých koncovek v 2. osobě duálu a plurálu), analogií kmene atd. Od zdlouženého základu podobného kmenu prézentnímu se tvoří imperfektum v těchto typech: vede — vediech, peče — pečiech, tře—triech, pne — pniech, mine — miniech, tiskne — tiskniech, kryje — kryjiech,

:38

I

I

sázie — sáziech, prosí — prosiech (analogicky). Ze základu, který je v kmenech infinitivních, u typů volati — volách 11 volajiech, kupovati — kupovách, tesati — tesách, bráti — brach // beřiech (z kmene prézentního),

r trpěti—trpiech. Osobní přípony jsou -cit, -še, -še; -chom, (-chomy\ -chome), -šte(-ste), -chu\ -chove (-chova), -šta(-sta), -šta(-sta). Koncovky -ste v 2. osobě plurálu a -sta v 2. a 3. osobě duálu jsou nepůvodní; byly přejaty z aoristu. Na druhé straně se někdy v aoristu objevují imper-fektní koncovky -šte a -sta (v 2. osobě plurálu a v 2. a 3. osobě duálu).

- LITERATURA. ZUBATÝ. J.: České sloveso. Praha 1980, s. 38 -40 .

Ä J6"«pÄaéu@hý?^^uIý_t:as, který ve staré češtině vyjadřoval děj misi* nul^jjkončený. V převážné většině případů se ve staré češtině tvoří

I aorist pouze od sloves dokonavých. V historické době existují dva typy | aoristu, tzv. aorist íílriý.neboli áStgffiafibký a aorist álttbý, sigma-, i iický. .t/láý

m Aorist asigmatický se vyskytuje u sloves, jejíchž iafÄnitÍYaai km©n Maskou, tj. u některých typů slovesné třídy 1. a třídy 2.

Jpesti, péci, tisknuti aid.). Např. (u)ved, -vede, -vede; -vědom, -vedete, •qedú\ -vedově, -vedeta, -vedeta. 1. osoba singuláru je čistý kořen slovesa bez jakékoli přípony. V 2. a 3. osobě sg. docházelo někdy k dloužení: uvede, otjíde ap. Tento typ aoristu na začátku historické doby^anikal

§(mj. pro značnou homonymu s tvary prézentními) a má už ve staré Češtině povahu ai;chai$fííu. *"" *" ' . Ac^fefitmattckv se tvoří u sloves ostatních typů, tj. u sloves s infíni-

§tívnímttefren'em'OtevřefIýřri; Sígmatický se nazývá podte hlásky-#*> jež se ;pů^^ř !vyskytova^^ přípon. .Toto--£-,,.však..ve slqvanských iazj^atet^-TtlášKärjh 7, u, r;k dalo—c/z. Tato změna se pak analogií rozšířila. Např. (s)krychs*kryr*kTy:*krycft^ -kry-cjwvě, Jgßvstw*křysta. V 3. osobě plurálu nemáme v češtině pokračovaní Akevněslovanské koncovky -še (znaše...), nýbrž podobně jako v ostat-

jřftích západoslovanských jazycích nepůvodní koncovku -citu (znachu...). ^Ta byla přejata pravděpodobně z imperfekta. Obdobným způsobem

tvoří aorist i několik sloves s kmenem zavřeným. V češtině je to tvar

239

*

i

řěch od feci a 3. pi. aoristu jěchu, který je shodný pro slovesa jětijieti a jiesti.

Vedle tohoto aoristu sigmatického původního se ve staré češtině objevuje aorist sigmatický sekundární neboli jnladšL- Vyskytuje se u sloves Jež původně tvořila aorist asigmatický, tj. u sloves s infinitivním kmenem zavřeným. Sekundární aorist_^gmatloký,_3e ve staré češtině tvoří přigojoyáním"^oncovek aonstu_ sigmatického k tvaru 2. nebo 3. osoby aoristu asigmatického,Jenž končil na -e\ tedy {u)vedech, -vede, -vJďe^vedecftum, -vedešt^,^ve3échu\vedecHově, -vedesta, -vedesta. Podobně (u)pečech, -tiščech... K vytvoření tohoto typu aoristu_došlo I v době úpadku původního aor i stu asigmatického, který nevyhovoval plně pro~částečnou homonymu s tvary prézentními.

Do nové češtiny se zachovaly tytojiozjůsta^y^oristu: ustrnulý tvar vece (chápaný dnes jako prézens) a dále tvary bycKby, bychom, byste, jichž se však užívá k tvoření novočeského kondicionálu.

Infinit iv Od původu je to ustrnulý tvar verbálního substantiva na -tb. Slovan-1

ský infinitiv má koncovku -ti. Tuto podobu nacházíme (vedle koncovky -ci, která vznikla z g-ti, k-ti) také ve staré češtině. V.nářečích se často odsouvá koncové -/, takže infinitiv- končí pak na -ť (v nářečích podkrkonošských východomoravských, lašských). Původní tvar na -li1

se v nářečích drží jen velmi zřídka (nářečí tiťácké u Husince a Vlachovy Lhoty v Čechách). Vedle tohoto tvaru se dále-velmi často vyskytuje infinitiv s tvrdým zakončením -L^J^^vďňikUvlivcxn supina. Tvary na -ti se vyskytují ve staré češtině od 2. poloviny XW. století, zprvu spora* M

časné době dáváme už kratšímu tvaru infinitivu přednost. V hovorovém jazyce a v lidovýGh-nářeoích se dále projevují tendence.

k vyrovnání forem infinitivu na -^Tg infinitivy ostatními. Výsledkem; této tendence jsou hovorové tvary péct, moct, nářeční péct,íi\oti

krýti — ukryti, dáti — vydati, bíti — zabiti atd. Avšak slovesa, jejichž kořenné -á- vzniklo stažením, si délku ponechávají: báti se — nebáti se, smáti se — zasmáti se... Rovněž u sloves, jejichž kořenné -/- vzniklo z diftongu ie, délka zůstává: mříti— umříti, títi — utíti... Také odvozeniny slovesa jíti měly vždy hlásku / dlouhou: najíti, přijíti... Krácení konečně nepodléhala ani slovesa s kořenným -ú- (> ou): douti — nadouti ...

Tento stav se začal po 16. století porušovat analogií. V nové češtině dochází ke krácení jenom u sloves s kořennou hláskou -á-, pokud nevznikla stažením: bráti — vybrati, hnáti — zahnati..., ale smáti se — zasmáti se.,. V ostatních případech je kvantita infinitivu předponového shodná s kvantitou slovesa prostého.

LITERATURA. BĚLIČ, J.: Nástin české dialektologie. Praha 1972, s. 194, mapka č.33; ZUBATÝ, J.: České sloveso. Praha 1980, s. 3 1 - 3 2 ; 4 5 - 4 9 .

Supinum

se podobně jako infinitiv vyvinulo z ustrnulého tvaru substanti sjQJgpmem dějovým, vytvořeného ovšem jiným způsobem: původa, příponou^-í«. Slovanské supinum vzniklo pravděpodobně z akuzativu takového jména, který byl zakončen na *«tum. Praslovanské supinum má proto zakončení -tb, z toho vzniklo supinum staročeské s koncovkou 4. Proto v českém supinu nedochází k přehlásce 'a > ě; tvrdá koncovka této přehlásce zabránila: infinitiv žieti — supinum žat, podobně ležeti — ležat, večeřeti — večeřat... Tento stav však bývá někdy porušen analogií, „např. pokúšěti ~ pokúšet.

va ní

dicky, od století XVI. častěji. Teprve v našem století se tato podobay . . infinitivu stala součástí spisovné normy vedle infinitivu na -ti. V sou-« Na rozdíl od dvouslabičného infinitivu nebývá u supina dlouhá ko y_ - .i.i-x J A . .A * w„ts««,„ t^om infinitivu nřp.Hnost. ftfónná hláska: vésti-vest, píti-pit, žieti-žat, slouti-slut, mřieti-přetíná hláska: vésti

tořět... Původně se supina iizhrajo^pftrglovesqch pohybuj např. vyšel lúpit,

Časem však supinum tuto syntaktickou vlastnost ztrácí, má za

\/ßjdemdit\ 3 tendence jsou hovorové tvary peci, moci, iuuc^m ^ u , mi/c*. . » r - j p ^ ~-r — .ju^^uv^vu ' i u " u i u j i

Dvouslabičné infinitivy měly ve staré češtině kořennou slabtküÄpresTava se pociťovat jako samostatná významová kategorie. To dlouhou (A7rf.s7/ vésti, péci, chtíti...). Pouze slovesa moci, jeti, pěti, spél^mkledek jednak silný ústuE s ^ n a ^ j j h ď f i a ^ z o y é n í infinitivem a vrci mají kořenný vokál (sonant) krátký. Tato dlouhá hláska se krátílt»(M^yfeStoletI, hlavně pak v XVI.-XVII. století), jednak záměnu při rozšíření počtu slabik, tj. po připojení předpony: stč. žíti-ttřWjJpbou tvarů. Ta nesporně vedla k vytvoření nové varianty infinitivu

240 241

s tvrdým zakončením (nést), který v současnosti původní infinitivní 1- Adjektivizované tvary složené přišedší, zajavši atd. vznikly až za formy na -ti téměř vytlačil (viz výše). V dnešním jazyce spisovném je X národního obrození napodobením ruštiny (autorem přejetí byl J. Jung-jinak jediný,,relikUsupin| ve spo}^y$ÍM^pM-,^ mann).

V nové češtině se participia s-ová tvoří jen od sloves dokonavých. LITERATURA. ZUBATÝ, J.: České sloveso. Praha 1980, s. 4 9 - 5 1

Par t i c ip ium l»ové i

s^tveří::.2 kméríBirirtriitivního,,prostým připojením köneoveWf^, ] 4g^-Ut-ly^-la^ Pouze u sloves 2. třídy u typu tisknouti se kmenotvorné -nu- obvykle vypouští: Wföliv? Je-li však kořenem jediná souhláska,; tvoří se participium 1-ové z celého kmene: n^px^lrtmth^JnuL^mmt^ mnul, hnouti — hnul atd. s

Ve starém jazyce se tvoří participium některých sloves z kmene oslabeného: čísti- čbtlb > četl, podobně u sloves mříti, vříti, třítb. Pozůstatek takových tvarů máme v novočeských adjektivizovanýchfjS participiích: umrlý, nevrlý, otrlý...

Končil-li kmen na souhlásku, netvořila mužská přípona -l s touto, souhláskou slabiku. Na rozdíl od dnešního stavu toto -/nebylo slabikotvorné: tvary vedl, nesl, mohl... byly původně jednoslabičné; teprve pö1

zániku pobočných slabik pronikla dnešní dvouslabičná, popřípadě jiná nářeční výslovnost (viz v oddílu Hláskosloví na str. 78).

Uniwersytetu Warszawskiego, 15, 1967, s. 172n.

Par t ic ip ium s-ové

* Tradiční nářečí toto participium ani jeho zbytky neznají,

. Pa r^grp i um n-o^vé j r t -ö v é

kUŠPJa pasivní) se tvoří od kmene infinitivního připonami *t, -ta, '•/o..,• -/^^nay-nov, J-enr*eTtrď,'-eiio... (přípona -w... ke kmeni otevřenému) /Příponou -ř...-se, tvoří participia od sloves třídy 2. typu minouti, 2a&£a někdy i tisknouti a od některých jednoslabičných sloves třídy •třetLNapřk minut, mimm; minuto...; vdechnut, vdechnuta, vdechnuto,.,-; 'éit, bita, bito... Ve starém jazyce byl stav zhruba stejný jako v češtině nové; u některých typů však pozorujeme kolísaní mezi oběíria typy f'tvorení. Jsou to zejména slovesa, která patřila k typu třieti: staročesky

, trt (netrté cesty) // třen, podobně mři et i atd. T-ové participium pasivní obývá u těchto typů dodnes v některých archaických nářečích: východo-ftioravsky odřítý, prostřítý-, odevřítý...; lašsky umřety atd.; sem patří také českomoravské podepřitej, zadřitej.

Na druhé straně pozorujeme během historické doby u některých sloves přechod od participia n-ového k t-ovému: srov. staročesky ván, nč, vát, stč. mlen, nč. mlet atd. Pozorujeme tu tendenci k tomu, aby

LITERATURA. D AMBORSKÝ, J.: Participium 1-ové ve slovanštině. In: Rozpravy J , jednoslabičné otevřené kmeny měly participium t-ové. Ve starém jazyce se někdy dlouží zakončení -'en (> -ten > in) tam,

kde toto -V-je součástí slovesného kmene (tj. vidiert, sázien..., otevřín, prostřín, jmín...). Tento jev je dodnes hojný v nářečích Čech: zavři no, povědíno... a taképosečíno, zametíno... f Z3g^,ticigií umových a t-ovych se odvozují podstatná jména slovesná, á to staročeskou příponou -ie{>-í).

v^OTUSlabičných substantivech slovesných se krátily původně dlouhé kořenné samohlásky kromě -á-\ zřieti — zřěnie. hnuti — hnutie, piti - pitie, krýti— krytie...., ale láti — lánie, státi — stánie a také 'psáti- psánie, hnáti — hnáni e... U substantiv tříslabičných a delších byla přípona -anie krátká, předcházela-li dlouhá slabika: zpievanie, dávanie, prodléváme... Byla-li předchozí slabika krátká, bylo naopak

se tvoří u sloves s kmenem zavřeným a u typu tisknútLp§$$\m 0, -ši,rše\u sloves s kmenem otevřeným příponami -v, -vši,-vše^) vývpji gramatického rodu v těchto participiích viz v deklinaci.

U sloves typu pleti, pnu se vyskytovaly dvojí tvary: spěn, spefsi. spenše a p'av, pěvši, pěvše.

Rozdíly vzniklé mezi maskulinem a femininem působením přehlásky se vyrovnaly jedním nebo druhým směrem: sňav^sněvšL^,á^]£LÉ0 sňavši;, udržav, udrževši... dalo udržev,, udrževši.

242 243

-a- v příponě dlouhé: chovanie, behanie, bojovanie... Tento staročeský stav se ovšem do dneška nedochoval. V substantivech dvouslabičných je v nové češtině dlouhé -á- jen tam, kde vzniklo stažením: láni, přáni tání, zasmání, vání... (ale psaní, lhaní...). Původní stav se dochoval jen u substantiva dání (rčení rukou dáním). U substantiv tříslabičných a delších je přípona -ání dlouhá veskrze: chování, běhání... i díváni, zpívání... Původní staročeský stav se začal porušovat a vyvíjet směrem k stavu dnešnímu od XVI. století.

*-* -* * Opisné" tvary sloveStlč

«Älff i lKfcse tvoří spojením D £ Ü ^ ^ zenta^slovesa býtiřnesijsemy nmlJsfihe^ljestMá. V 3. osobě singuláru i plurálu se vyskytují tyto tvary často bez jest a sú, a to už od nejstarších historických dob. Počátkem XVI. století jsou původní tvary typu nesl jest a nesli sú už velmi vzácné. V 2. osobě singuláru se původní tvar;5í redukoval na -js a dále -s (žejs ho slyšeti nerodil; uvedls ny...). {

Participium 1-ové je od původu deverbální adjektivum, které se stalo základem pro tvoření tzv. perfekta, tj. spojenlsg^lovesemŔýn, jež mělo spíše rezultativní význam. Jeho zbytky nacházíme ještě v rané staré češtině: jsi sstúpilznamenalo původně asi „jsi sestoupivší". Tato spojení se tehdy ještě zčásti chovala jako spojení spony s adjektivem: sentli ten pes ukradl má tázací slovo // zařazeno za skutečný slovesný tvar (jako novočeské jsi-li doma). Teprve až se toto spojení začalo chápat nerezultativně, nýbrž časově, „minulostně", docházelo k syntetizacji tohoto spojení v dnešní (a staročeské) préteritum: sloveso býti tu přestalo byt sponou a jeho tvary či zbytky plní funkci osobních morfému (proty jako znak 3. osoby záhy zanikají), 1-ové příčestí je pak nositelem Ie% kálního významu a významů časových, vidových, číselných a rodových Proto je vhodnější z novočeského hlediska mluvit spíše o 1-ovém základu préterita než o participiu. ,

T

LITERATURA. KOPEČNÝ, F.: Problém českého „příčestí minulého činného" v historii českého mluvnictví. In: Sborník v čest na akad. A. Teodorov-Balan. Sofíja 1955, s. 293-300.

Pl^^^m^étHkíntn se ve starém jazyce tvořilo z préterita Slovesa býti -f participia 1-ového slovesa významového (byl*jsem nesl)

z aoristu, případně imperfekta slovesa býti -f příčestí 1-ového Ä ( c/z nesl, bych nesl, případně biech nesl).

Futurum. V nejstarších dobách pozorujeme pozůstatky dřívější pestrosti při tvoření futura nedokonavých sloves: typy budu néstir écu>néstiSyjmávn "nésti, budu nesl... Dnešní typ tvoření však už od XTÍTstóiétí získal rozhodující převahu.

Jako prostředek jazyka knižního se ve staré době vyskytuje ještě [ tzv. futurum II. (typ budu umřel). Doklady jsou však poměrně vzácné. t Futurum II. sloužilo vyjádření předčasnosti v budoucností.

244

J ^ | | 4 i p i o n á l se od nejstarších historických dob vyjadřoval tvary ,aoristového plusquamperfekta, tj. spojením tvarů bych,...+ 1-ovéhq

rjiajrticipia slovesa významového. Zpočátku se v 3. osobě plurálu zřejmě - přf9Ž7valo původního tvaru bychu, ten je však doložen vzácně, protože í yl brzy nahrazen dnešním tvarem by. V 2. osobě singuláru se od ^ XVII. století objevuje analogické zakončení -s (bys). Kondicionál MffůĚfíhyibyvh nesl, byl bych býval nesl) je prostředkem jazyka nového; ve staré češtině se vyskytuje ojediněle.

QjaA&g~é tvary pasivní vznikají spojováním tvarů slovesa býti s participiem pasivním (n-ovýln, popřípadě t-ovým): jsem nesenľbud ftesW^oudu nesen, popř. byl jsem nesen, biech nesen atd. Podrobněji viz tyrt^flädu o slovesném rodu. } Pasivní indikativ prézenta se v nejstarších dobách vyjadřuje slovesem reflexívním (chválísě), později hlavně spojením participia pasivního s tvary slovesa bývati (nebývá súzen), ale tento způsob není zdaleka ustálen. takový způsob vyjádření pasivního prézentu se drží až do doby obro-ienské. Opisné tvary typu chválen jest měly totiž původně význam préteritální (nebo — u sloves perfektivních — rezultativní). Protože neměly po dlouhou dobu ustálené prézentní a futurální protějšky (spojení

-bilde súzen bylo časově nevyhraněné, vyjadřovalo příležitostně i přítomnost), mohlo se — obdobně jako ve spojeních s původním partici-

, piem I-ovým — jest SL SÚ jako znak třetích osob vynechávat (uzřě, že země • porobena, všeho dobrého zbavena — AlxV).

245

Teprve od druhé poloviny XVII. století, ale převážně až ve století XVIII. se ustavuje dnešní způsob vyjádření (tyje chválen = prézens, byl chválen = préteritum). A opsané pasívum se tak pevněji zasazuje do soustavy časů. Pak už je ovšem užití znaků 3. osoby jest a sou (nesen, neseni...) nutné, neboť mají zároveň platnost časovou: vyjadřují prezent-nost proti minulosti (byl, byli) a budoucnosti (bude, budou). Zbytky starého stavu se však ojediněle objevují ještě v minulém století (Jungmann v překladu Ataly: ...od nich všemožnou péčí chován jsem... „byl jsem chován")- Lidový jazyk toto složené vyjádření pasivních tvarů nezná. Je totiž nutno odlišovat skutečné pasívum (jsem chválen) od spojeni deverbálních adjektiv se sponou býti (spis. jsem unaven, lid. nář. pok je posečení). V těchto případech totiž nejde vůbec o slovesný tvar; význam adjektivní (jakosti) tu zcela zatlačil do pozadí význam dějový.

LITERATURA. KOPEČNÝ, F. : Základy české skladby. Praha 1958, s. 119.

Spojení typu jsem nesa se někdy považují za opsaný indikativ prézenta. Ve skutečnosti zde ovšem nejde o slovesný tvar, nýbrž o spojení spony s participiem, které tu má adjektivní platnost (vlastně = jsem nesoucí). Spona mohla být samozřejmě i v jiných časech; ve staré češtině se vyskytovalo i spojení běch nesa, budu nesa, byl jsem nesa atd.. Zařazovat tato spojení do soustavy slovesných tvarů jako různé gramatické způsoby vyjádření času ovšem nelze.

SLOVNÍ ZÁSOBA

i

. Ceská'sskrvflí zásoba má"svůj?základ,vsslovní,zásobě praslovanské; Ta čítala pravděpodobně kolem 2000'Slov (neodvozených nebo odvozených neproduktivními formanty). K tomu je třeba ovšem připočíst í praslovanské afixy, jimiž bylo možno tuto slovní zásobu podle potřeb rozhojňovat (srov. uč-i-ti — uč-i-teľb, bog'b - bog-atb, sb-bož-bje atd.). Z těchto 2000 slov se do češtiny dagho^la^^ětšina, chybí v ní ve srovnání s ostatními slovanskými jazyky necelých 4ťTSBV; dvě slova chybějí shodně v češtině a v slovenštině (sokb, čapljd) a 31 ve shodě s jinými jazyky, jak uvádí Kopečný. Nejvíce praslovanských slov zaniklo v reliktních okrajových jazycích (352 v luž. srbštině) a v jazycích nově vydělených (300 v makedonštině)tr?Čeština-spolu^se sesterskou slovenštinou (tu chybí 60 slov) zachovaly podle našeho soudu nejvíce praslovanských slov. Je to dáno dlouhou kulturní tradicí češtiny (včetně navázání na staroslověnskou tradici).

řfilJ^a^M^lova^^aehycOvala celou realitu, která byla spojena Se životem Praslovanů. Byly to názvy pro ^^^^jj^ov, (srov. vlk, medvěd, jelen, kráva, koza, kůň, ovce, ryba, červ, lípa, duh, jedle, list atd. — slova uvádíme pro jednoduchost v novočeském znění), přírodu neživou (voda, země, oheň, skála, hora, nebe, slunce, měsíc, hvězda, pole, moře, reka, písek, les atd.), ptB~ 'fl-lra^kia;.ť a _pf j j i^ zenstVLQ. (muž, žena, dítě, člověk, bratr, sestra, otec, máti, syn, dcera, strýc, ujec atd., spolu s některými zvláštními názvy souvisícími S patriarchální rodinou jako stč. želva ,,manželova sestra", stč. deveř ^manželův bratr"), pco^ži^fciatSla (hlava, ruka, noha, oko, ucho, nos, ke, srdce, kost, maso, krev), pro obvdi l (dům,Jizba, okno, dveře, lavice, stůl, lože, pec), pro kovy (med, stříbro, zlato, železo), pro Aístroje (sekyra, lopata, srp, kosa, hrábě, vidle, nůž, šidlo, lžíce,

246 247

metla, dláto, měch, vůz, kolo, oje, stč. stpicě „paprsek u kola", osa, podkova, pluh, rádlo, hřídel), pro čás t i o d ě v u (sukně, plášť, st5. krzno „plášť podšitý kožišinou", kožich, pás, krpce, střevíce, onuce, sukno, plátno, niť), pro j í d l o (mouka, těsto, chléb, jícha, med, mléko, sýr, tuk, sádlo, pivo, víno, sůl), pmMUMAüSßil (veliký, malý, dlouhý krátký, široký, starý, mladý, bílý, černý, rudý, tvrdý, měkký, zdravy, lichý, levý, ostrý, nový atd.), pŕ iP^I^^T^rft í l 'O-s t i (jíti, jísti, bráti, žíti, seděti, ležeti, státi, letěti, téci, mříti, nésti, vésti, klásti, hýbati, znáti, mlíti, tesati, sekati, kopati, vrtati, tepati, štípati, přísti, tkáti, šíti, orati, kovati atd.), dále měli Slované už z indoevrogského..obdobi zděděnou desítkovou soustavu (dva, tři, čtyři, pět... deset, sto, tisíci zájmena (Já, ty, my, vy, on, kdo, ten, náš, váš) a zájmgnná_přísloiC6 (kam, tam, sem, kde, jak), předložky a s nimi spojené předpony (s, k, v, na, po, pro, za, nad, před atd.) a různé jiné partikule (např. záporku ne, ni), spojovací partikule a spojky (a, bo, či, li, že atd.).

Značná část těchto slovanských slov je odvozena z indoevropských kořenů a někdy má i přesně shodné paralely v dalších indoevropských jazycích (srov. např. slovanské sym, lit. sünus, staroind. sünu- a gót, sunus; slovan. máti, lat. mater, řec. meter atd.). Jen poměrně malá část praslovanských slov nemá další indoevropské příbuzenstvo nebo to dosud není odhaleno (např. dobh „dub", godg „hudu", kopati „koupati", pěti, plaziti, skopb „skoupý", těme „témě"). Některá slova jsou společná jazykům baltským a slovanským (gálva „hlava", lit. gaha, kosati, lit. kandu, krása, lit. grožis, ledb, lit. ledus, lipa, lit. liepa, roghs

lit. ragas, roka „ruka", lit. ranka, várna „vrána", lit. varna atd.), Těchto shod slovansko-baltských je značný počet. Některá slova mají v baltských jazycích úplně přesné protějšky (srov. dále měch a lit. maišas, vbrchb a lit. viršus, rudb „rudý" a lit. raudas, medb a lit, medus),a, to i slova odvozená (srov. věnbcb „věnec" a lit. vainikas). Někdy tu jde o slova, která mají vzdálenější obdoby i v jiných jazycích (např. rudý v lat. ruber, lit. ranka snad v galorománskértl branca, franc, branche).

Část praslovanských slov — relativně malá — itfggffift^(chlěh z gót. hláifs, jbstbba „jizba" z román, aestuva, pKchorogy „kó* rouhev" z mongol, orongo, kbňiga z oťíWfilfiíuh jazyků, jgosledtil pramen čínské king). K starobylým přejetím patří i některé názvy

kovů (mědb snad podle názvu Médie, sbrebro „stříbro", asi z východu; toho „zlato" má obdobu v něm. Gold, lit. želtas „zlatý" a souvisí snad s názvy pro „zelený" a „žlutý", je tedy domácí).

Rovněž poměrně malá část praslovanských slov má kořeny starší L než indoevropské. Základy těchto slov pocházejí z období před-l indoevropského, nostratického. Do nostratické velkorodiny patří ja

zyky indoevropské, uralské, altajské, jihokavkazskéXkajrtyelské), dní-vidské a semitohamitské (afroasijské). Vyskytují se u nich shody ve formálních elementech a zájmenech (srov. slov. mene „mne" a mand-

^žuské (altajské) mini „mne", slovanské kbto (lat. quis) a maďarské (uralské) ki, slovanské voda (angl. water atd.) a finské (uralské) vesi, Veden, slov. ne a maď. nem, slov. žena (gót. qino) a turkotatarské

\ (altajské) kiini atd.). Ze 353 slov, která jsou obsažena ve slovníku V. M. Illiče-Svityče, se do češtiny dochovalo 97. Spolu se slovy, která jsou v předběžných srovnávacích tabulkách, je to asi 110 slov (bez

^sufíxů, s nimiž by byl počet shod ještě větší). Jsou to např. tato slova: iínuž, psi. možb (nostr. mam), žena (kuní), oko (Huka „vidět"), bedro (podqa), srdce (kErdÁ), krev (KurÁ), kost (KaSA), jméno (nimi), želva ^manželova sestra" (kälU „příbuzná"); země (nostr. diqA > ide. ďgem, dříve označ, ďghem, tochar. tekan), voda (wete), more(mäŕä), oheň (Henka), lado, ladem, psi. ledo, něm. Land (Lamdí), duha, psi. doga

Xdanga); jelen ('ilí), rys(Lukn), blecha (púlčÁ), motýl (mAtÁ), červ (KorA); \ kůra (kaŕä), lupen (LopU), houba, psi. goba (kampA), sláma, něm. Halm

,(0a); bráti (bari), býti (buHi), jsem ('esA), jít ('ejÁ), jíst Ota), česat (KašÁ), čiti, slov. čujem (ČUHA), hořet (gUrA), hýbat (güpÄ), chopit <(lfabafkapa), ležet (ĹAga), lomit (Varna), mřít (märA), mýt (mEwA), mlít

llmok), plašit (pelHi), znát (kENA); živý, ide. *giwos (kojHa), hladký igilhu), holý (kal'A), lepkavý (lip" a), krátký (KUI'A), černý (Kara), temný (TUmA),jarý (ňďťA), veliký (wola); mne, gen. od já (mim), ty (ti/Si),

^tny (ma), ten (ta), kdo (Ko), on (nostr. 'a + NA), jaký (ja), ne (nA). Je vidět, že část naší slovní zásoby má poměrně velmi starobylé kořeny (sahající asi dojLjisíciletí př. n.J.). v Než vratme se z "těchto vzdálených dob do období praslovanského.

J Jak jsme již uvedli, valná většina praslovanských slov se zachovala až |do češtiny. V češtině jsou však i slova, která patmě-majupsLJeořeny,-

ale která se v jiných jazycích nevyskytují. Jsou to např. slovz nmký,

*

248 249

Äfcgj^^ | |^éf!íd©^0»^^^p9^ , ; iše vyskytuje jen v češtině, slovenština ä vnorní lužické srbštině (v stč. vedle dřevo), slovo cesta je kromě češtiny ještě ve slovenštině, slovinštině a v srbochorvatštině (v poL droga, rus. dorógá), kladivo je v slovenštině, slovinštině a srbochorvatštině (tu vedle čekič, jinde mlat, srov. pol. mlotek, rus. mólot atp.)> slova hodina, rok, rada se v českém významu vyskytují v jazycích západoslovanských a v ukrajinštině a zčásti i v běloruštině (srov. pol. godzina, rok, rada, ukr. hodyna, rik (gen. roku), rada. V ruštině je tu čas „hodina^ god „rok", sovět „rada", v srbochorvatštině sat „hodina" (z orientálního sahat), godina „rok", savet „rada". Obdobných diferencí mezi slovanskými jazyky bychom mohli uvést více.

Zděděná praslovanská slovní zásoba se už v období pozdně praslo* vanském dále vyvíjela. Některá slova modifikovala svůj význam. Napři. slovo svetb „svatý" znamenalo původně „mocný, silný", např. ve jméné Svatopluk, jehož vlastní význam byl „mocnopluký, silnopluký"; význam se pak modifikoval na „magicky mocný" a slovo svetb se tak stalo ekvivalentem latinského sanctus „svatý". Slovo bogb, jak ukazuje etymologie, znamenalo „úděl, osud" (srovnej bogatb „ten, kdo má dobrý úděl" a ubogb „ten, kdo má špatný úděl"), ale také „udělovatel osudu" a stalo se tak ekvivalentem latinského deus „bůh". Už v pra-slovanském období byla přejata některá cizí slova (srov. chlěbbjistbba „jizba", šatb z germ, hětaz, chorogy „korouhev", kbtxedzb „kníže" z germ. *kuningaz a v pozdně praslovanském období i král, pol. krůt, rus. korôľ ze jména Karla Velikého, Karl, Carolus a stejně tak i cěsah „císař" ze jména Caesar, srov. i něm. Kaiser). Na sklonku praslovan-í ského období a v tanéja&ěfrině^pak s přijetím^^síaaat^í byla přejata slova^niße^Qnbsa z lat. missa), aßostQj, sximnr^ndělrMskup^mnich^A^ Některá slova pak vznikla doslovným překladem, jsou to t^v. kalki např. sb-vědombje „svědomí" podle lat. con-scientia. "^—--\

Přejímání slov z latiny, němčiny, románských a jiných jazyků pokra čovalo i v následujících obdobích. Hlavním pramenem vytváření a roz-šiřavňní ooské^slovni zásoby hylo však tvoření slov. O tom pojednává následující oddíl Slovotvorba.

LITERATURA. KOPEČNÝ, F.: Základní všeslovanská slovní zásoba. Praha 1981; ILLIČ-SVITYČ, V. M.: Opyt sravnenija nostratičeskich jazykov. /, Moskva 1971i //, Moskva 1976, ///, Moskva 1984.

250

SLOVOTVORBA

ÜVOD

Popis vývoje slovotvorby v této učebnici si nečiní nároky být rovnocenným popisu historie ostatních jazykových plánů, tj. hláskosloví, tvarosloví a skladby. Zatímco v těchto případech jde o využití výsledků dlouhodobé badatelské tradice, popis historie české slovotvorby tu představuje první pokus svého druhu. Je nesporné, že až bude dokončen

* postupně vydávaný staročeský slovník a až bude vytvořen obdobný i slovník pro střední dobu, může pak vzniknout popis stejně široce

% materiálově fundovaný, jako je tomu v ostatních částech historické mluvnice češtiny. Abychom však mohli sledovat vývojové faktory, které se podílejí na změnách v slovotvorbě, a doplnit tak poznatky o vývoji celého jazykového systému a abychom pak mohli i zde vykládat synchronní stav s dynamickým aspektem, vznikl tento nástin opírající se o dílčí sondy a některé předběžné práce. Naše výklady se omezují na vývoj apelativ, stranou necháváme také tvoření speciálních termínů.

.Vlastní jména na rozdíl od apelativ jsou totiž po sémantické stránce omezena jen na denotaci, svým smyslem (který je téměř nulový) nejsou začleněna do sémantické struktury lexika. (Patrně z toho plyne jejich značná slovotvorná konzervativnost.) Vzhledem k omezenému rozsahu

C je zde možno pojednat jen o centrálních jevech soustavy; detailnější "informace je třeba hledat ve speciálních studiích.

! Úloha s lovotvorby v historickém vývoji češtiny vyvstane ze

I srovnání těchto dat. Zhruba 7 800 slov obsažených ve slovníku Sadnik-Aitzetmüller Handwörterbuch zu den altkirchenslavischen Texten představuje 1 180 etymologických čeledí. (Staroslověnština je tu pro

£ nás do jisté míry reprezentantem pozdně praslovanského stadia.)

251 1

Novočeská slova domácího původu z Retrográdního morfematického slovníku češtiny E. Slavíčkové, který má celkem asi 64 000 slov, jsou odvozena ze 1 737 domácích kořenů. Je tedy zřejmé, že během higg^ rické doby se slovní zásoba rozmnožila především slovotvorbou, kdežto počet sjpvních^záWadů^e zvýšil jen nepoasTáfněTTntom hlavní glpvo-t vo r hžfp i x v5vl v z d é d ě n ^ z ^ r a s Jovan sk é d oby. Nejsou-li dnes všechäj slöi/änsfe^azyky v oblasti síovotvor6y jednotné, plyne z toho, že úloha těchto formantů se během historické doby měnila. Měnila se jejich produktivita i jejich funkce.

Pojem produkt iv i ty bývá někdy vyvozován z množství tvořených formací. To je však dedukce nepřesná. Vyplývá to ze svébytného mechanismu slovotvorného vývoje: útvary jednou vytvořené žijí v jazyce, pokud je jich potřeba, i když formace stejně ztvárněné už dále ne« vznikají. Resufixace jako následek zániku produktivity je v historické době výjimečná. Tu na rozdíl např. od vývoje plánu morfologického, v němž se změny realizují pod tlakem systému bezprostředně a staré formy přežívají jen výjimečně, obvykle u velmi frekventovaných slov. Tak může docházet k tomu, že i neproduktívni typy mohou být bohaté zastoupeny, někdy mohou dokonce převýšit i typy produktivní. K van1

titativní zastoupení jednotlivých typů je ve skutečnosti sumou jejich historických produktivit. Např. kolektiva odvozená ze substantiv morfologickou charakteristikou -í (kamení) jsou jen o něco méně zastoupená než útvary se sufixem -ovi (stromoví). Ale ve skutečnosti je formant -/ dnes už zcela neproduktívni, kdežto sufix -ovi nese jisté známky produktivity stále (viz např. odvozeninu krajkoví, v obrozenskí době ještě nedoloženou). J

Pro určení produktivity jistého formantu je nezbytné poznání jeho úlohy v celé slovotvorné kategorii. Při jejím komplexním sledování) tedy při hodnocení konkurence typů v rámci téže slovotvorné kat# gorie, můžeme konstatovat jistou dis t r ibuci formantů. Tamůžebýt!

(a) vázána sémanticky (např. odvozqvacím základem je poj mení vani osoby — neosoby); ^n ^V }

(b) vázána slovotvorné (např. základem je jméno odvozené - jménb neodvozené); f+tfScM*^

(c) vázána morfologicky (např. základem je maskulinum -jiného rodu);

252

(d), vázána hláskoslovné (např. základ je zakončen V + K — zakončen skupením K + K).

Distribuce typu (a) samozrejme naznačuje, že jde o kategorii sémanticky diferencovanou, popřípadě o dvě subkategorie. Např. po-sesívní sufixy -ův, -in, -í, -ský/cký mají v nové češtině tuto distribuci: 4v se pojí se základy mužského rodu pojmenovávajícími osoby,

i 4n se základy ženského rodu pojmenovávajícími rovněž osoby, -/' se základy jmen pojmenovávajícími zvířata, -ský/cký opět se základy pojmenovávajícími osoby. Odvozeniny z téhož základu se sufixem 4v a -ský však nemají povahu synonym. Je tedy zřejmé, že u odvozenin ze jmen osob jde o dvě subkategorie: individuálně posesívní (-ův, -in)

j a kolektivně posesívní (-ský/cký). O produktivitě samé tato distribuce [ přímo nevypovídá; je však zřejmé, že každá subkategorie má k dispozici dva formanty v komplementární distribuci, nejde tedy o konkurenci, a tyto prostředky jako jediné slouží objektivně existující kategorii, proto nutně musejí být produktivní.

Distribuce typu (b) poukazuje na okolnost, že některý z typů je Z neproduktívni, a to ten, většina jehož formací nebo aspoň jejich vý

razná část je fundována útvary primárními, neodvozenými. Tak např. Íabstrakní názvy vlastností se odvozují morfologickou koncovkou -/

(veselí), sufixem -ota (čistota), -ství/ctví (hrdinství, lajdáctví) a -ost .(neprodejnost). První dva převážně nacházíme ve spojení se základy jidjektiv primárních, třetí se připojuje převážně jen k základům adjektiv

.na -ský/cký a konečně čtvrtý k základům adjektiv všeho druhu. I ato distribuce svědčí o tom, že první dva formanty jsou dnes neproduktívni, třetí je omezeně produktivní a konečně čtvrtý je plně pro

duktivní. j Distribuce typu (c). Nespecifikovaná relační adjektiva se v rané

•Jiaré češtině odvozovala třemi důležitými sufixy: -ní, -ný a -ový. í(Sufix -ní měl variantu -ovní.) Nejčastěji zastoupený byl sufix -ný,

B$éně -ový a nejméně -ní. Avšak zatímco sufixy n-ovými se odvozovala relační adjektiva od substantiv všech tri rodů, sufix -ový byl v této

[funkci spojitelný převážně se základy maskulin. Sufix -ový byl tedy V rané staré češtině ve skutečnosti méně produktivní než sufix -ní,

tačkoli počtem vytvořených formací jej tehdy převyšoval. A třebaže tato pôvodní distribuce byla později narušena, byl to přesto důležitý

253

1

předpoklad k tomu, aby počet adjektiv se sufixem -ný a zejména -ni* vzrostl během historické doby výrazněji než počet adjektiv se sufixem -ový.

Konečně distribuce typu (d) umožňuje určit stupeň produktivity, Např. jména nositelů vlastností, jejichž fundující adjektivum je za- * končeno na K + K. se odvozují sufixem -ík (večerník), ostatní sufixem -ec (zuřivec). Produktivních adjektivních slovotvorných sufixů složení V + K je přitom víc (např. -alý, -elý, -ilý, -aný, -ený, -ěný, -atý, 4tý, -ový, -ivý, -ový) než typů kvalitativních adjektiv zakončených na skupení K + K (tj. hlavně se sufixem -/;v připojeným k základu zakončenémtma konsonant). Z toho plyne, že sufix -ec se uplatňuje u mužských názvů nositelů vlastností častěji než sufix -ík. (Nutným předpokladem pro takový závěr je ovšem znalost produktivity jednotlivých typů poten-ciálních fundujících útvarů. I z toho hlediska je nezbytný komplexní přístup.)

Produktivita sloves je — díky polyfunkčnosti infinitivních kmeno tvorných formantů, které plní slovotvorné úlohy — dána především^ množstvím opozic, do nichž jisté typy vstupují, a slučitelností se základy » jistého typu. Například v nové češtině velmi produktivní jsou slovesné n-kmeny (is°ii zapojeny do protikladů -slábnout—slabit, -křiknout--křikovat, syknout — sykat, syknout — syčet, vybafnout — vybafávat a n-ový formant odvozuje od adjektiv; chabý -> chabnout; viz výklad na str. 329). Naopak méně produktivní a-kmeny jsou zařazeny jen do tří opozic takto: syčet — sykat, syknout — sykat, hrkávat — krkat.

Kromě této systémové produktivity se na slovotvorbě podílejí i faktory vnější, tzn. větší nebo menší potřeba tvoření společensky podmíněná.

Změna funkce slovotvorného typu není tak častou záležitostí jako změna produktivity. Je to důsledek značné setrvačnosti formací, o níž byla zmínka dříve. Také v soustavě s lovotvorných kategorií je historický pohyb nevelký, výraznější změny konstatujeme pouze u ad» jektiv. Proto bude náš výklad o substantivech vycházet ze stavu kate* gorií, jak jej známe z češtiny současné. To umožní také praktickou? návaznost našeho diachronního výkladu na synchronní stav, který známe z novočeských popisů. U adjektiv bude ovšem nutno sledovati i postupnou krystalizaci některých slovotvorných kategorií.

254

SUBSTANTIVA

mtelská jsou pojmenování osob na základě vztahu k neživotné substanci.

Onomaziologickým spojem, v odvozeninách ovšem přímo nevyjádřeným, je obvykle činnost různého druhu. Přehled formantů: (Ve schématech znázorňujících přehlednou formou vývoj skladby formantů v kategorii zapisujeme nejproduktivnější formanty tučně, méně produktivní obyčejnými typy a nejdůležitější z neproduktivních uvádí-

rt,me v závorkách. Typy s vyhraněnou komplementární distribucí spojujeme šikmou čárou /. V rámci téhož typu spojujeme šikmou čárou

varianty.)

stsl.

stc.

str.

ne.

-bnila» (-arb)

-nik -ář/ař -ák

-nik -ář/ař -ák

-nik / -ář/ař -ák

Ve s l a r o s l o v ě n š t i n c měl sufix -mikh v této funkci téměř monopolní postavení. Htifíx -biukh je tu ovšem nepůvodní; vznikl spojením n-ového formantu deverbálních 4desubstantivních adjektiv se sufixem -ikb, sloužícím k odvozování jmen nositelů viast-;aostí. Avšak adjektivní mezistupeň nelze už pro staroslověnštinu předpokládat zdaleka Ji všech formací. To svědčí o tom, že se už v praslovanstině konstituoval sufix -wikb V nové funkci (viz odvozeniny jako korabbnikb, pgtbnikb, věstbnikb, pěn?čbnikb...). Jen Slabou konkurenci mu představoval sufix -arb, doložený ve staroslověnštině jen u 8 konšelských jmen jako rybarb, ključarb, kľevetarb apod. Zcela ojedinělý byl sufix -itvb \ybnvb).

255

Ve s taré češtině sufix -ář/ař hraje mnohem významnější roli, V celkově značně vyšším počtu konatelských jmen doložených ve dvou dílech Gebauerova Slovníku staročeského je už necelá třetina odvozena sufixem -ář/ař, zbytek sufixem -nik. O raném přejetí sufixu cizího původu -ář/ař svědčí skutečnost, že po palatalizovaných konsonantech došlo k přehlásce 'á > ie (mečieř, hrnčieř, košieř...).

Postihnout distribuci obou stč. základních sufixu není snadné, Postupně se však začíná vyhraňovat distribuce vázaná hláskově: od, základů zakončených na -c, -r, -t, -v, -z se častěji odvozuje sufixem -nik

SUfixem -nik představují formace zakončené na -vnik (právnik, obuvník), protože jsou podporovány podobnými jmény činitelskými odvozenými ze sloves na -ovát (pracovník, bojovník) — viz zde na str. 260. - Novočeský materiál tedy podává přesvědčivé doklady o větší produktivitě sufixu -ář/ař počínaje od doby střední. Jeho hlavními výho-jdami jsou jednoznačnost a eliminace alternací. Omezení jsou jen nepodstatná, motivovaná hláskoslovné. : Nepodstatnou roli vedle těchto dominantních prostředků hrál od Staré doby sufix -ák. Měl expresívni zabarvení, což je patrné z toho, že

(čepičník, čberník, kabátník, lichevník, krádežník...), v ostatních přh« i ^ U n ^ ^ w A ^ x j . u ^ *z A I * ^ * > ° u - i v F ; v . ~ / v . r .. ,Se vyskytuje prevažne jako prostředek tvorem nazvu osob nízko postavených nebo hodnocených: hlinák, kozák, modlák. Ani formace dolo

žené v době střední nemají jinou povahu: volák, sviňák, kravák atd.

Tvoření podstatných jmen v době národního

pádech jsou obě derivační možnosti rovnocenne. Take se vyskytuji často paralelní derivace významově nerozlíšené: apatekář//apatečník.l kostkář/fkostečník, modlář'//modlník, masař / / masník atd., zřídka r<* ; íEínoc ioná ln í z a b a r v e n í si tento typ^uchoval až do nové doby lišené, např. medař „chovatel včel" x medník „výrobce věcí z medu". m

V rané době tedy sufix -nik ve srovnání se sufixem -ář/ař měl zdánlivě o něco lepší vývojové předpoklady. Avšak sufix -ář/ař měl nadto výhodu jednoznačného zařazení ke jménům osob a nepojil se s alterna* cemi.

Projevilo se to ve s t řední době , kdy zvlášť často odvozuje od základu zakončených na -h, -ch, a zejména -k (pluhař, jirchář, krony* kár...). Přehláskou vzniklá varianta -íř však již stagnuje: formace jako» mečiř, nožíř jsou veskrze staršího data vzniku. O větší produktivitě sufixu -ář/ař svědčí i některé případy historické resufixace: čtenník -* čtenář, lichevník -* lichvář. Produktivita sufixu -ář/ař se tedy vystupňo* vála a podíl konatelských jmen s tímto sufixem se zvýšil.

Nová doba přinesla masový rozvoj typu se sufixem -ář/ař. Ten nakonec početně převýšil počet formací se sufixem -nik. Patrně nejvíce nových formací je odvozeno ze základů zakončených na -k. Protože^^řehled formantů: tento konsonant je charakteristický pro řadu produktivních slovotvor ných typů možných jako fundující útvary, je tento fakt pro produktivituÄ^j, našeho typu velmi důsažný. Dynamický a jednoznačný typ má jen nemnoho omezení. Nepočetné jsou jen formace zakončené na -rar; (vorař), vůbec se nevyskytují odvozeniny na -árař (místo toho lihfr\ varník, požárník) a -řař (místo toho např. žalářník, kadeřník). Odvozování sufixem -nik je také častější u základů zakončených na -š, -z, 4 (salašník, plantážník). Značnou část přírůstku konatelských jmen se

256

ÍA LITERATURA: HÄUSER, P. obrození. Brno 1978, s. 3 9 - 4 1 .

činitelská

jsou pojmenování osob, výjimečně jiných životných substancí, nBc-záklao^„ážip.vého"příznaku. Onomaziologickým spojem je aktivní "vý-řSnavání.

Raná stará čeština měla pro jejich odvozování k dispozici sufixy tf,-ec, -cě, -tel, -nik a některé další. Z praslovanštiny je přitom zděděn jen

jufix -ec (< -beb), -cě (< -bca) a polyfunkční -nik; sufix -tel se v češtině prosadil patrně pod vlivem staroslověnštiny. Vidíme tedy značné diference mezi češtinou a staroslověnštinou jak v repertoáru sufixu, tak vjejich distribuci.

-telí. -bcb/-bca bnila>

-í -tel -ec/-cě

-e / -tel í-ec)/(-ce) -čí

-* / -tel -ec/-ce -čí

-nik

•nik

-nik

-ák

-ák

-ák

(...)

(...)

_ .

(-ář) (-1)

(...)

(...)

_ .

(-1)

(...)

(...)

_ .

(-ář)

257

Staroslověnští na měla totiž dva produktivní sufixy-bcb(s var. -bca) a -telb, dáleny původní sufix -bnikb vzniklý perintegrací sufíxu -ih> u jmen nositelů vlastností s n-o\ zakončením adjektiva (bipdbn-ikb). Ostatní prostředky {-tajb: ratajb, -um: pěstmix pouhé substantívni morfologické charakteristiky :prorokb, sbpasb) měly okrajový význaffig

Distribuce obou základních sufíxu byla v podstatě hláskoslovná: sufix -beb se připojoval k základům zakončeným na konsonant, tedy ponejvíce k slovesným kořenů! {sěčbcb, Ibstbcb...), mnohem více využívaný sufix -telb byl spojitelný se základem voka-lickým. Sémantické omezení podobné stavu ve staré češtině tu neexistovalo; tvořjlj názvy činitelů jak abstraktních, tak konkrétních (dělatelb, žetelb, gubiteib, gonil sQditelb, svetitelb...). Z produktivních prostředků nejméně byl zastoupen sufix -wiiM Jeho nepůvodnost je zřejmá i z toho, že jen polovina z doložených staroslověnských formací nemá synonyma se sufixem -telb nebo -beb (propovédbnikb//propovédateh^ razdavbnikb 11 razdavbcb...).

Nejzastoupenějším sufixem ve s t a r é č e š t i n ě je -č, který se připojuje k infmitivnímu kmeni slovesa. Odvozuje názvy činitelů dějů fyzických {běhač, lamač, holič...) i intelektuálních {nabadač, domnieval, modlíc...). (Ve staroslověnštině bylo tímto sufixem odvozeno jediné jméno — název prostředku děje bičb.)

Druhým nejpočetnějším sufixemje -tel. Jeho využití je však jiné než vej staroslověnštině. Odvozuje se jím totiž převážně jen od sloves pojme novávajících děje intelektuální: hledatel, nalezatel, vykladatel, spásu] tel... (také kovatel ve spojení kovatel bludóv) atd. Téměř k polovine; takových formací existují synonyma se sufixy -č {hledatel j j hledač,. nebo -cě {činitel//čince). Soudíme, že v tomto využití sufíxu -tel sej reflektuje vliv staroslověnštiny, totiž povědomí o tom, že se tento sufix; vyskytuje v náboženských textech. ;

Sufixy -ec a -cě, které ve staroslověnštině představovaly varianty* {-beb a -bca), mají ve staré češtině distribuci sémanticky řízenou: odvozuje názvy činitelů dějů fyzických {hudec, sějec, mlatec, lovec. )^ -cě dějů intelektuálních {chlúbcě, zrádce, spáscě, mluvce...).

Sufix -nik, ve staré češtině stejného původu jako ve staroslovětH rptmovník štině, je zde zastoupen výrazně méně a přitom jen ojedinělé formats nemají paralelní synonyma vytvořená z týchž základů jinými sufixy, např. clwalník // chvalič, měnník// měnič// měníte!// -měnec / / měnář, ni-1

sledovník // následovač// následovcě...

258

[konatelský (viz zde str. 255), sem pronikl přes fundující dějová jména ä formace typu hledař, klamař, tesař, krajieř jsou nepočetné.

Emocionální odstín nesou další okrajové prostředky -ák {doják, klamák), -ka {hovorka, mluvka), -l {drbal, dýmal), -dlo (pl. hemzadla 3JC0 se hemží, plazí; hmyz", letadlo „pták") aj.

Činitelský význam mají i některé složeniny, obecně nepříliš časté, které patří ke dvěma typům: spojení jmenného základu se slovesným [hstonošě, koloděj...); slovesného základu se jmenným (řidší, jen ve Vlastních jménech typu Budivoj).

Využití činitelských sufixů je ve staré češtině podstatně odlišné od Staroslověnštiny, ač zčásti jde o tytéž prostředky. Stav v obou jazycích je tu výsledkem rozdílného rozvoje praslovanského dědictví. Stará (Šestina přitom byla patrně ovlivněna staroslověnštinou ve využívání sufixu -tel, ten se však paradoxně dostal do postavení odlišného.

Ve s t ř e d n í d o b ě trvá produktivita dominantního sufixu -č. Avšak postupně ztrácí svou univerzálnost: vlivem konkurence sufixu »te/se nadále spojuje převážně jen se základy pojmenovávajícími fyzickou činnost {hráč, vysevač, hojič...). Dochází také k zániku jednoho z dvojic synonym vytvořených dříve sufixy -tel a -č: vycházejí z úzu útvary jako klamač, chovač atd. (Zato se objevují případy, že sufix •č odvozuje jména prostředků děje — viz str. 261.)

Přechodná redukce postihuje také útvary se sufixem -ce. Postupně Vycházejí z úzu odvozeniny jako zhúbcě, snúbcě, následovcě apod. Také soubor činitelských jmen vytvořených formantem -ec se zužuje: Ustupují formace jako sěčec, hlodec, jhřec, tesec apod. (Zato se tímto sufixem začínají odvozovat názvy prostředků — viz str. 262.)

Na druhé straně se novými odvozeninami začíná posilovat nepočetná skupina činitelských jmen se sufixem -čí: náhončí, berčí, ná-ftúwčí, vejběrčí... Výrazněji roste typ se sufixem -nik. Jeho zdrojem

Jsou zejména nová slovesa na -ovati: hodovník, orodovník, opatrovník,

Z dalších, periferních typů pozorujeme ži\ějsi pohyb jen u kompozit typu íomikámen; nové formace {střebikrevka, hubilen apod.) se však uplatňují jen v terminologických okruzích.

{ t Střední doba tedy znamená pokrok v postupné diferenciaci čini-Ostatní sufixy mají okrajovou povahu: sufix -ář/ař/ieř, od původuf selských jmen na původce dějů intelektuálních (sufixy -tel, -ce a -čí)

259

a fyzických (-č, -ec, emocionálně zabarvený -ák a další). Díky vyhranenému morfologickému rozdílu mezi maskuliny životnými a neživotnými začínají sufixy -č a -ec mimoto sloužit kategorii názvů prostředků činnosti.

Nová čeština dosvědčuje pokračování dřívějších tendencí: nejpočetněji zastoupený sufix -č odvozující od sloves pojmenovávajících konkrétní, fyzické děje je nadále produktivní a ve velké míře odvozuje i neživotná substantiva. Tato významová nevyhraněnost je však jen zdánlivá, formace jsou dobře odlišeny morfologicky, jak bylo S Süffiksa -č v češskom jazyke. In: Studia Slavica, 3, 1957, s. 261-277; HÄUSER, P řečeno dříve. Méně produktivní, ale stále živý je typ se sufixem-ec: (vědec, letec, sportovec). Při odvozování od sloves vyjadřujících děje, >: intelektuální je dominantní sufix -tel. Odvozuje od všech typů sloves, ^«SMrf^středků činnosti s výjimkou druhé třídy. (Obrozenský pokus pojmenovávat tak sub- f- j s o u p o j m e n o v á n í konkrétních neživotných substancí, jejichž spo-

duktivní -ář. Typ se sufixem -ák je jen zčásti poznamenán emocionálním zabarvením. Ostatní prostředky mají zcela periferní povahu.

Nejvýraznějšími funkčními změnami prošel v historické době sufix -č: öd univerzální činitelské derivace přes odvozování názvů činitelů dějů fyzických až po činitelsko-prostředkové odvozování v nové době.

LITERATURA: ŠLOSAR, D.: Vývoj deverbálních substantiv s konkrétním významem v češtině. In: SPFFBU, A 30, 1982, s. 131-135; MICHÁLEK, E.: K činitel-kým jménům ve staré češtině. LF, 83, 1960, s. 366-369 ; KRAVČUK, R.: K istorii

Tvoření podstatných jmen v době národního obrození. Brno 1978, s. 27 — 39.

stance abstraktní - dělitel - se však nestal základem produktivního:

typu.) V obrozenské době došlo ke zvratu ve využívání činitelského su-,

fixu -ce. Přestože některé útvary doložené ve střední době ještě vyšly z úzu (slibce, smlouvce), počet jmen tohoto typu se od obrození rozhojnil: žalobce, výrobce, příjemce, nástupce atd. Dále byl v nové češtině s cílem významové specifikace rozhojněn počet činitelských jmen se sufixem -čí: rozhodčí, průvodčí, dozorčí, výpravčí...

Sufix -nik, styčný s kategorií jmen konatelských a názvů nositelů vlastností, je nadále produktivní. Výrazný je přírůstek jmen odvozených ze sloves na -ovát: pracovník, stolovník... Tento sufix je spoji-telný se základy sloves různé sémantiky.

Z periferních sufixů si -ák zčásti uchovává emocionální náboj! (syčák, ulejvák), ale některé nové formace jej už nemají (kuřák, kádro*, vák). Sufix -ář/ař, jehož funkční těžiště je v odvozování jmen koná*; telských (viz str. 256), je jen omezeně produktivní (vtipkař, veslař.,),] odvozuje hlavně od sloves neproduktivních typů (metař, pletař) a od; některých sloves 2. třídy (žhář)

Je tedy v nové češtině jeden dominantní typ označující činitele dějů j fyzických (sufix -c), jeden méně produktivní typ téže funkce (sufix -ec), \ jeden dominantní a dva omezeně produktivní typy pro pojmenování činitelů dějů intelektuálních (-tel\ -ce, -čí). Dva sufixy tvoří styčné

-léčným příznakem je děj; onomaziologický spoj mezi bází a příznakem má povahu instrumentální. Přehled formantů:

260

stsl

ste.

XV st

Stř.

obr.

oč.

-lo (-slo) -•fe -a -ja

-dlo (-slo) (-0) (-a) (-ě) (-icě)

-dlo -č -(č)ka

-dlo -č -(č)ka -ák (-ék)

-dlo -tko -e -(č)ka -ák

-dlo -tko -a -(č)ka -ák

Ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě je dominantní sufix -lo ( < -dlo), už dávného data vzniku, jäk ukazuje provedená metateze ve formaci rab ( < *or-dlo), uplatňující se u množství odvozenin jako sedalo, odějalo, črbnilo, pravilo atd., a jen ojedinělé odvozeniny s jiným ^yýznamem, např. pojmenování místa selo. Vzácně zastoupeným, ale zcela jednoznačným prostředkem byl sufix -slo {maslo, veslo 'veg-slo).

Další názvy prostředků jsou odvozeny formanty, jimiž se obyčejně tvoří dějová ki3L:-ja(svešta — < *svět-ja),-a(opotia),-b(mlatb),-b(jadb). Ukazuje se tedy. žejdeokii-

Itegorii teprve krystalizující, která se vydělovala z původně nediferencovaných dějových pole s kategorií jmen konatelských: produktivnější -nik a omezeně pro-1 |i»en,jež oscilovala mezi konkrétností a abstraktností (viz str. 273).

: í 261

V r a n é s t a r é č e š t i n ě je většina formací této kategorie vytvořena sufixem -dlo\ krajadlo, čitadlo, bidlo, černidlo, trdlo, mýdlo... (Tefi ovšem nebyl jednoznačný, sloužil i k odvozování jmen míst a ojediněle i dějových abstrakt — viz str. 266.) Ostatní odvozeniny tvořily roztříštěné skupinky, v nichž se uplatňovaly rovněž formanty obvyklé u dějových jmen: -<j> m. {zámek, brus, kolomaz...), -a {miera, závora..\ zřídka -ě (sviece, krmě) a další ojedinělé sufixy: -icě, ~ec, -slo, -tva.„ Byla to tedy stále ještě kategorie poměrně málo vyhraněná.

Ale v č e š t i n ě XV. s t o l e t í se objevují další prostředky: sufix -čka — původně varianta přípony -ka začínající ve staré češtině tvořit dějová jména (viz str. 275) - např. kolebačka, dmychačka, kopačky nalevačka... a dále sufix -č, jímž se dříve tvořila v češtině jen jména činitelská (viz str. 258): kláč, dymač, kopáč..., starší je jen jméno bič.

Ve staré češtině nacházíme paralelně odvozované formace jen zřídka. Synonymní povahu mají např. kopáč 11 kopačka, nalevadlojjna* levačka apod. Jen vzácnejšou už významově diferencovány: bidlo x bií, trdlo x trlicě...

Ve s t ř e d n í d o b ě pokračuje produktivita základního sufixu -dk Nejčastěji odvozuje ze základů sloves a-kmenových (zapmadlo, rypadlo, umyvadlo...) a i-kmenových (krojidlo, tvořidlo, pravidlo...). Sufix -ka se začíná projevovat jako dynamický prostředek {obálka, vopálka, nádivka...). Varianta -čka je podporována možností paralelní motivace nově vznikajícími účelovými adjektivy na -cí (stříkačka, chřestačka, vařička). Stejné zázemí má další rozvíjející se typ: maskulina se sufixem -ák (škrabák, tesák, řezák...).

Zatím nepočetně je zastoupena skupina substantiv se sufixem -ek: opasek, podvozek, vejvažek (jeho těžiště je však v tvoření názvů vý* sledků činnosti, viz str. 264). Produktivitu už ztrácejí typy tvořením shodné s dějovými jmény. Deminutiva od jmen na -dlo, tedy formace se sufixem -dko ( < -dl-ko)\ štrqfádko, vrtádko... se ještě nederivují přímo od sloves; chápou se jako pojmenování předmětů menších rozměrů {pravidko), nebo je jejich význam shodný s významem odvozenin nedeminutivních {cedidko = cedidlo).

Nové paralelně odvozené formace jsou už vždy významově rozlišené (stupadlo x stupeň, nalevadlo x nálevka x slevák).

262

V nové době podle potřeb o b r o z e n c ů byla vystupňována produktivita sufixů -dlo, -čka a -ák. Přibylo také odvozenin se sufixem dkoftko, které se postupně přestávají pociťovat jako deminutiva, jak svědčí termíny rovnítko, měřítko apod. Velmi produktivní je i sufix -č (S morfologickou charakteristikou neživotnou).

V n o v é č e š t i n ě je nejhojněji zastoupen typ se sufixem -dlo, ale téměř stejný počet formací má typ s formantem -č. Další sufix -(č)ka tvoří asi třetinu doložených formací. Sufix -tko už zcela pozbyl někdejší deminutivní povahy a je rovněž produktivní. Produktivní je i sufix -ák. Za obrození byla konečně oživena a produktivitu si pak udržela kompozita typu teploměr.

Rozdíl mezi novočeským a staročeským souborem názvů prostředků je podstatný. Zatímco v rané staré češtině dominoval typ neuter se sufixem -dlo a ostatní formace tvořily jen jeho nekompaktní pozadí, v současné době jsou zhruba stejně doložena maskulina, feminina Í neutra, vytvořená celkem šesti produktivními sufixy -č, -ák, -ka, -čka, -dlo, -tko. Rod tu má i u neživotných pojmenování sémantickou funkci: dovoluje paralelní odvozování významově odlišných formací a podtrhává tak diferencující funkci vlastních sufixů, např. rovnačka x rovnatko, svěrák x svorka, čistič x čistička, chránič x chránítko, sedačka x sedadlo. Obdobné rozlišení je ovšem možné i v rámci téhož rodu: sluchátko x slúchadlo. Jen málokdy jsou paralelní odvozeniny významově nerozlíšené: vysílač I j vysílačka. Odvozeniny vytvořené sufixy formově shodnými se sufixy činitelskými {-č, -čka) pojmenovávají obvykle prostředky mající povahu složitějších zařízení. Tento vývoj, ve srovnání s jinými kategoriemi netypický v tom, že směřuje od formové sevřenosti odvozenin k mnohosti prostředků, má pozadí mimo-jazykové: objektivní pojmenovací potřebu danou technickým pokrokem.

; LITERATURA: ŠLOSAR, D.: Vývoj deverbálních substantiv s konkrétním vý-[znamem v češtině. In: SPFFBU, A 30, 1982, s. 135-138; NĚMEC, I.: Rekonstrukce : lexikálního vývoje. Praha 1980, s. 44; HÄUSER, P.: Tvoření podstatných jmen v době národního obrození. Brno 1978. s. 81 —87.

r

263

Jfflčria^ýsledků činnosti M na str. 259), např. přípovídka, scánky, snúska, obmítka apod. Odvozeniny se sufixy j-ovými jsou nepočetné i velmi omezeně produktivní (okuje,

jsou pojmenování neživotných substancí, převážně konkrétních, f | pomyje), obdobně formace se sufixem -ina (drtina). jejichž příznakem je děj. Onomaziologický spoj je méně výrazný než, v předchozích kategoriích; jejím rezultát vzniklý završením činnosti Přehled formantů:

stsl.

stc.

stř.

ne.

-i>kt -(a)jb -lo -It -T» -a -tb -bba

-ek -Cě)j(ě) -ina -(e)l -0 -a -ba

-ek -ka (-j(e)) (-ina) -9 -a

-ek -ka -ina

Ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě byla nejčastějším prostředkem koncovka -h (m.), jíž je vytvořena více než polovina názvů: grobb, gradb, godb, zamyslb, ottvetb, obrazb..., méflž koncovka -a: klada, ograda..., vzácně sufixy -tb (pobytb),-bba (sodbba),-b (dělo, sušilo) aj, V těchto případech jde ovšem o formace významově málo vyhraněné, pojmenovávající v podstatě konkréta, jejichž příznakem je děj. Staroslověnští na má i prostředky specifické, byť málo zastoupené. Patří k nim -jb/ajb (ubojb, gnojb..., prilučajb, prikľučajb, obyčajb) a 4b: lětoraslb. Kromě toho se v této funkci objevuje -bkb (s variantami -mh a -tbkb: ostanbkb, ostatbkb, izbytbkb.,.).

Staročeský stav prostředků sloužících této kategorii se velmi podobá stavu ve staroslověnštině: asi polovina formací je odvozena sufixem dějových jmen -0 (m.): hrad, úřad, hod, dóchod, sřek, nápis, nános, úraz... Jen málo sufixem -a: zahrada, osada, smlúva..., ojediněle sufixem -ba (hradba) a -(e)l: uzel, hnil apod. Ze sufixů specifických se výrazněji uplatňuje -ek: zárodek, spletek, užitek, nálezek... V menši míře je zastoupen sufix -ěj (m.) s ženskou variantou -(e)jě\ kročij, svyčěj..., kročějě, náspě, hráze. Novem je sufix -ina: hodina, rodina,,,

V češtině doby střední se stav nijak podstatně nemění proti staré češtině: nejpočetnější jsou stále bezpříponová maskulina, následovaná formacemi se sufixem -ek (odvozujícím jen od sloves prefigovaných), pak jména s koncovkou -a. Jistým novem je sufix -ka, jehož funkce je vlastně dějová, ale který se uplatňuje často u konkrét (srovnej dějová jména na str. 276, názvy prostředků na str. 262 a jména činitelská

Novočeské popisy kategorie uvádějí tři produktivní sufixy: nej-; dynamičtější -ek, druhý -ka a nejméně zastoupený -ina (kromě formací

se sufixy jmen dějových). Tento stav tedy plynule navazuje na vývoj ve staré a střední češtině. (Doba obrozenská tento vývoj nijak výrazně neovlivnila.) Vcelku se jeví kategorie názvů výsledků činnosti jako málo rozvitá.

LITERATURA: ŠLOSAR, D.: Vývoj deverbálních substantiv s konkrétním významem v češtině. In: SPFFBU, A 30, 1982, s. 138-139.

Jako kategorie se jména míst apelatívni povahy, na něž se tu omezujeme, výrazně liší od kategorií ostatních, a to tím, že příznakem substance tu může být buďto děj (místa, kde děj probíhá), nebo substance (místa výskytu substancí). Avšak různá povaha příznaku se při vytváření názvů míst v historické době nijak markantně neprojevuje. Proto se uznává, že jména míst mají příznak zvláštní, který probíhá „napříč" různými kategoriemi. Přehled formantů:

stsl.

stč.

Stř.

-(I)ište lo -(l)nica -tb

t :-bbr.

Al

-iŠče/isko -dlo -ina -(ov)nicě -(ov)na -0

-iště (-dlo) -ř*a -nice (ov) -v 'na (ár)

-ka

-(ov)iště /isko -ina -nice

(ov) -(ár)na (ír)

-(ov)iště -ina -nice (ov)

-(ár)na 00

264 265

Takový stav můžeme konstatovat už pro s t a r o s l o v ě n š t i n u . Základní sufix -išté je spojitelný se základy substantivními: župište, trbžište, sodište, gnojište... i verbálními: grobište, iscfiodište, pozorište,pribéžište... Varianta -lišíc je častější u základů verbálních; svetilište, žilište..., ale najdeme ji i u desubstantiv (gzilište „vězení"«- oza „pouta"). Patrně je tedy tento sufix původnější u deverbativ a k desubstantivům přešel sekundárně přes dějová jména.

Další často zastoupený sufix -bnica však odvozuje častěji od substantiv: mbzdwica „celnice", děhnica, sětibnica, žitbnica, mytmica, nožbnica...; vzácnější deverbativa mají častěji variantu -Ibnica (lěgalbnica, umyvalbnica). Tento sufix na rozdíl od prvního tvoří převážně názvy uzavřených místností nebo menších objektů. Objevuje se tu tedy náznak sémantické distribuce.

Další ojedinělé staroslověnské sufixy jsou zřejmě deverbální: -& (zapadb, mlatb.;), -tb {propastb, peštb), -(/> (propadb, graždb) atd. Tři staroslověnské formace se sufixem -to (selo, cvetilo, světilo) naznačují, že tento sufix asi původně odvozoval nediferencovaná dějová konkréta (viz u názvů prostředků činnosti, str. 261). Ojedinělá je staroslověnská formace pastvina.

Raná s tará čeština má k dispozici bohatší repertoár prostředků; -išče/isko, -dlo, -nice, -(ov)na, -ina, kromě nespecifických typů společných s dějovými jmény.

Nejvíce zastoupený je sufix -išče. Vytváří deverbativa jako útočišče, hradišče, bojišče, jhřišče, lovišče, stanovišče, i desubstantiva jako bah-nišče, hlinišče, strnišče, konopišče, dvohšče... Objevuje se u desubstantiv i varianta -ovišče (blchovišče,fíkovišče). Vzácná je morfologická varianta -isko (nravisko „mraveniště"). Sémanticky jde převážně o pojmenování otevřených prostor.

Sufix -dlo se omezuje na odvozování od sloves: čuhadlo, napajadlo, kupadlo, otpočivadlo, bělidlo, bydlo...

Staročeský sufix -nice je zastoupen u deverbativ: střelnice, mlatnicě, ložnice..., častěji však u desubstantiv: cihelnicě, chmelnice, vinnicé, konnicě, chlebnicě, božnicě. Má i variantu -ovnicě (fíkovnicě, borovnicé), Sémanticky je ještě nevyhraněn, tvoří jak názvy místností (ložnice, chlebnicě, božnicě „pohanský chrám"), tak otevřených prostranství (chmelnice, vinnicě, borovnicé...).

Specifický sufix -na (na rozdíl od předchozího funkčně vyhraněný), který patrně nenavazuje na praslovanské dědictví, je běžnější u desubstantiv (čeledna, cihelna, dielna, kolna, kurevna...); má variantu -ovna (hřebovna, krajčovna, birdovna, katovna), zatímco varianta -árna

I

\

je zatím ojedinělá (jen knihárná). Ze základů dějových jmen jsou doložena i deverbativa modlebna, mlatebna, dielna, modlitevna. Ve všech případech jde o názvy místností či budov, tedy uzavřených prostor.

Sufix -ina se v lokální funkci spojuje se jmény stromů (vrbina, bučina, dubina, březina) a tam je styčný bod s významem kolektivním (viz zde na str. 283), i se základy jinými: končina, krajina, kotlina — a vytváří specifické názvy míst: v prvním případě názvy porostů, v druhém krajinných útvarů.

Nespecifické formanty společné s dějovými jmény mají jen periferní roli; nejčastější z nich jsou bezpříponová maskulina (náchod, východ, brod, mlat...), vzácnější feminina s koncovkou -a (zátoka, modla „pohanský chrám").

Ač paralelní odvozování různými sufixy je za této situace poměrně časté, převážně tak vznikají synonyma. Ze čtveřice modla // modlebna // modlitevnicě 11 modlitevna (-bna) první tři formace jsou spíše archaické, poslední pak nakonec v úzu převážila. Rozdíl je už mezi formacemi ložišče x ložnice; druhá pojmenovává místnost. To je v souladu s významem sufixů -išče, -dlo, -ina na jedné straně a -nice, -na na straně druhé: první už tehdy označovaly prostranství, kdežto druhé prostory uzavřené.

Je tedy pro ranou staročeskou dobu charakteristické na jedné straně částečné splývání sufixů deverbativ a desubstantiv, na druhé straně postupné funkční vyhraňování většiny formantů na vyjadřování buď prostranství, nebo uzavřených prostor.

Ve s třední době pokračuje produktivita sufixů -iště, který odvozuje od slovesných základů, dějových jmen i od základů substantivisch (stanoviště; průchodiště; řečiště, temeniště, smetiště, rokytiště). Morfologická varianta -isko je řídká (pastvisko H pastviště). Sufix -ina je nadále produktivní ve specializovaném významu „krajina". Je zřejmě podporován živou možností derivovat ze základů adjektivních: rozvalina, klučenina... (viz zde na str. 271). Produktivitu však zřejmě ztratil lokální sufix -dlo. V úzu jsou jen formace dříve vzniklé.

Produktivnější než sám původní sufix -na jsou jeho rozšířené varianty -ovna a -árna. Sufix -nice je zřejmě dále omezeně produktivní;

pivoří názvy uzavřených prostor a schrán (zbrojnice, včelnice, obilnice, •sýrnice), řidčeji otevřených míst (štěpnice). Ze sufixů nespecifických

266 267

zůstává živý formant -ka {vyhlídka, sejpka), kdežto bezpříponová deverbální maskulina i feminina mají význam periferní. Ostatní typy {tůně, skrejše, příbytek) mají zřejmě reliktní povahu.

Střední doba tedy znamená pokračování tendencí známých z doby staré až na sufíx -dlo, který v lokální funkci produktivitu ztratil a specializoval se na odvozování jmen prostředků (viz str. 262).

V době obrození došlo k oživení varianty Asko. Tak vznikla řada synonymních dvojic významově nediferencovaných {ohništé\\ ohnisko), ale v dalším vývoji se začalo varianty -isko využívat k účelům terminologickým {hledisko x hlediště). Přesto existuje v nové češtiné několik dvojic významově nerozlíšených (např. těžiště 11 těžisko). Produktivní je od dob obrození i varianta -oviště {vřesoviště).

Obrození rozmnožilo také počet odvozenin s variantami -árna, -írna a -ovna. Základní podoba sufixu -na se od těch dob objevuje u nových odvozenin zřídka; je totiž připojitelná pouze k základu zakončenému na konsonant {kuželna). Velmi omezená je produktivita jmen na -nice {nemocnice, porodnice); nespojuje se už s vlastními slovesnými základy.

V nové češtině mají tedy dominantní povahu dva produktivní typy jmen míst: typ se sufixem -iště, odvozující názvy otevřených prostranství, a typ sloužící pojmenování uzavřených prostor se sufixem ~{ov/árfír)na. Tyto historicky vzniklé varianty se podílejí na derivaci v této distribuci: varianta -ovna se připojuje k základům sloves na -ovát {válcovna, studovna), varianta Arna k základům sloves i-kmenových {chladírna, třídíma), varianta -árna k základům substantiv {mlékárna) a k základům jiných sloves, zejména končících na -kat a -vat (převlé* kárna, slévárna). Podoba -na je u základů starých sloves, upravených často do podoby dějového jména {prodejna, sběrna, hovorna, střižna), a zejména u základů derivovaných sufixem -ba {učebna, služebna). Celkový počet těchto odvozenin v nové češtině značně vzrostl.

Sufix -isko, ač nepočetně zastoupený, se uplatňuje v terminologii {ložisko, ohnisko). Kromě toho je stále živý v moravských dialektech; erteplisko „brambořiště", zbořisko „zbořeniště"... Sufixy Ana a -nice jsou jen omezeně produktivní; první tvoří názvy .krajinných útvarů {piscina, domovina) a názvy porostů {habřina, smrčina), druhý názvy uzavřených prostor {loděnice, tržnice).

- LITERATURA: ŠLOSAR, D.: Vývoj deverbálních substantiv-s konkrétním významem v češtině. In: SPFFBU, A 30, 1982, s. 139-140; HÄUSER, P.: Tvoření podstatných jmen v době národního obrození. Brno 1978, s. 74 — 81.

Jména nositelů vlastností I

Jde o pojmenování konkrétních substancí životných i neživotných [podle nedějového, statického příznaku. Odvozují se od adjektiv kvalitativních. Gramatický rod odvozeniny je dán rodem substantiva v motivujícím spojení substantivum + adjektivum. V praxi je střední rod odvozeniny nečastý; drtivě převažují maskulina a feminina.

m-^Maskulina Přehled formantů:

stsl. -bCb/-(bn)ikT> -tk-b

m

-ec -ík -ák -áč <-ek) (-och) (-oň) (-ýš)

-ec/-ík -ák -áč

-ec/-ík -ák -áč

Ve staroslověnštině byla tvořena dvěma produktivními sufixy: -beb a -{bri)ikb. Varianta -bnikb vznikla perintegrací sufixu -ikb s n-ovým odvozovacím sufixem fundujícího adjektiva. Staroslověnský sufix -beb se připojoval převážně k základům adjektiv fleodvozených: chrombcb, črbtibcb, VutbCb, mrbtvbCb, řidčeji odvozených: prišbhcb,

^^fystbtibCb, šestokrilatbcb... Převážná většina odvozenin pojmenovává osoby. Asi třikrát votšS zastoupení má sufíx -(bti)ikb. Až na výjimky jsou tyto odvozeniny derivovány

^zdesubstantivních, řidčeji z deverbálních adjektiv: jfzyčbnikb, gradbnikb, bestudbttikh, fylbmkb, mgčenikb, izvotenikt... V této distribuci se zračí starší původ formantu -beb h mladší přípony -bnikb. Jen dvě odvozeniny se speciálním významem pojmenování fm (četvrbtbkb a p&bkb) jsou utvořeny sufixem -bkb.

w» Stará čeština má k dispozici dva produktivní sufixy -ec a Ak, dále sufixy -ák, -áč, -ek a okrajové, málo zastoupené -och, -oň, -ýš. Dominantní sufixy -ec a Ak zčásti reflektují praslovanské dědictví svou

268 269

distribucí: sufix -ík až na ojedinělé výjimky mladík, malík, milík odvozuje od adjektiv odvozených: nedorostlik, mléčník, biedník, bludník, mizerník, nábožník..., sufix -ec od základů primárních: mládec, holec, mudřec, čistec... Avšak už zánik a vokalizace jerů vytvořily předpoklady pro novou distribuci obou prostředků: sufix -ec, jehož -* při deklinaci alternuje s <?, odvozuje napříště převážně od adjektiv zakončených na V + K, aby se předešlo hromadění tří konsonantů v tvarech {netbalec, lakomec, nazvanec, skrytec, kulhavec, dubovec.\ kdežto sufix -ík od základů zakončených na K -f K {nedorostlik, menšík), -především ovšem takových, u nichž druhým konsonantem je n, konso*, nant velmi produktivních adjektivních přípon: hedvábník, náměsiečniltt krčemník, vinník, hriešnik, mezník, cuzoložník...

Nový typ se sufixem -áč má od počátku jednoznačnou roli: odvozovat resufixací od adjektiv se sufixem -atý, např. kosmáč, čtvero* hranáč, chlupáč... Méně zastoupený sufix -ák má expresívni zabarvení; mudrák, mrzák... Expresívni jsou i ojedinělé formace se sufixy -oá {lenoch), -on {chytroň) a -ýš {černýš — název rostliny). Sufix -ek> nástupce praslovanského -bkh, zůstává prostředkem periferním {bielek, desátek); stejně jako -ec vyžaduje vždy zakončení základu na V + K,

Ve střední době trvá distribuce hlavních sufixů, která se ustálila v rané době staročeské. Početní vzestup vykazuje typ se sufixem -ák, který sice odvozuje od adjektiv primárních {pravák, kršnák) nebo číslovkových {paták, osmák), ale nadto začíná derivovat i resufixací {bodlák tulák). Novější formace už také nemají všechny expresívni zabarvení.

Novočeské poměry jsou především kvantitativně odlišné. Zatímco ve staré češtině byla téměř polovina maskulin odvozena sufixem -# a více než třetina sufixem -ec, v nové češtině je více než polovina vytvo-j

řena formantem -ec, asi čtvrtina -ík, přes 12% formantem -ák a 7% sufixem -áč.

Na těchto přesunech se podílel jednak fakt, že obrozenci využili sufixů -ec a -ík ve velké míře k tvorbě terminologie, ale zejména skutečnost, že produktivní typy adjektiv končí většinou na V-j-K, dále pak produktivita sufixů -ák, který nezpůsoboval alternace v ú* kladu. Sufix -ák slouží hlavně univerbizaci a^skrze odvozeniny <xt adjektiv účelových na -ací se stýká s názvy prostředků činnostL {šroubovák, zvětšovák...), viz str. 262. Vlastním terminologickým potře**

270

bám však neslouží, protože jeho derivace má povahu resufixace (osobní -> osobák, paličatý —• paličák, slaměný —• slamák, nezdvořilý -* nezdvořák); odtržení původního sufixů by k jednoznačnosti nositelského jména nepřispělo. U hlavních sufixů -ec a -ík trvá distribuce hláskově Vázaná (základ na V-hK + er, základ na K. + K + ík).

Feminina

Ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě se odvozovala dvěma základními sufixy -(?i)ica a -ina. (Podoba -nica vznikla rovněž perintegrací původního sufixů ~ica s n-ovým zakončením odvozovacího základu.) Mezi oběma lze pozorovat jistý náznak dělby funkcí. Sufixem {n)ica se odvozují z adjektiv desubstantivních častěji pojmenování nositelů neživých {stbklěnica, dbnbriíca, ko/esbfiica...), řidčeji osob {blgdbmca, grěšbmca), z adjektiv de-terbálních jsou vždy pojmenování osob {mučenica, učenica, puštenicá). Vzácně jde o derivaci z adjektiva původního: črbnica, desnica, zlatica. Sufixem -ina se tvoří jen názvy neživotné: desubstantivní základy otbčina, paQČina, de verbální raspalina, udavlěnina... Odvozování ze základů primárních je vzácné {sědiná)\ častěji tak vznikají abstraktní názvy-vlastností, viz str. 278.

Stará čeština má ojeden produktivní sufix více: vedle -icě a -ina je to formant -ka. Hned od počátku je tu však patrný funkční rozdíl mezi odvozeninami sufixem -ina a dalšími dvěma. Prvním se tvoří pouze názvy neživotných substancí: souhrnné názvy látkové, názvy málo specifikovaných souborů. Odvozují se kromě základů primárních

r často z adjektiv desubstantivních. Pojmenovávají-li fundující substantiva zvířata, konečným výsledkem (dvojstupňové) derivace je pak 'itv masa nebo jiného produktu: medvědina, husina, jehnětina, býko-

Una, lososovina... Odvozeniny z adjektiv deverbálních pojmenovávají souhrnně nebo nediferencované nositele vlastností plynoucích z vý

sledku děje: hnilina, mrlina, hrabanina, nakaženina. K těmto útvarům Se ojediněle objevují paralely synonymního charakteru na -icě: hra-! nina 11 hrabanicě. -' Sufix -icě odvozuje jména jednotlivin. Přitom se postupně specializuje |a odvozování od adjektiv zakončených na -n. Např.: mladice, teplicě, kstúdnicě, hubeníce, medenice, temnice, náušnice, makovice', jalovice... ;* Formace se sufixem -ka sice nejsou ve staroslověnštině doloženy, Ve staré češtině však existují i odvozeniny z primárních základů a to je

271

jisté svědectví o starobylosti typu: bělka, holka, lyska, nesytka,*, , Sufix -ka odvozuje dále z adjektiv na -atý (muďatka, kuželatkajedovatkáji. -ový (hadovka, medovka), adjektiv složených (křivonoska, trérožkdjl apod. Paralelní formace se sufixy -icě a -ka se často významově lišily bělice „ovoce" x bělka „běloška", kyselka „kyselé víno" x kyselici:

„pokrm", holka „dívka" x holíce „pleš". U feminin je tedy už ve staré době zřejmý počátek významové diferenciace pomocí paralelních sufixů.

Ve s třední době trvá funkční distribuce hlavních sufixů -ice\ a -ina. Sufix -ka, ač početně nejméně zastoupený, se však vyvíjí nej- ^ dynamičtěji: nově začíná odvozovat od adjektiv na -avý a -wf* (kejchavka, volavka, vozhřivka...). Jsou to názvy jevů z běžného života,< které z mluveného jazyka postupně pronikají do jazyka spisovného, •

V nové češtině byla podstatně rozmnožena substantiva se sufixem . -ina hromadným tvořením názvů jazyků. Zatímco v době střední jsoií iu jména typu řečtina jen ojedinělá, od obrození se tvoří paradigmatický,;

Progresivní sufix -ka se ujal odvozování od přejatých základů (verzálka, magnetka...), kompozit (šikmoočka, zlatovláska...), od ad-' jektiv z předložkových pádů (náprsenka), velké množství formací bylo odvozeno od adjektiv na -ový (duhovka, zrcadlovka...), převládá při odvozování od adjektiv na -avý a -ivý (kulhavka, voňavka..., citlivka> zářivka...).

Paralelní odvozování oběma funkčně shodnými sufixy, tj. -/cea-fea» není příliš časté. Významově jsou odlišeny nemnohé dvojice, jako večernice x večerka, hlavatice x hlavatka, voskovice x voskovka apod,, synonyma typu lískovice // lískovka jsou ojedinělá. Paralelní odvozo* vání sufixy -ina a -fee je pravidelně významově odlišeno: tkanina x tkor nice (tj. látka x jednotlivina). Jen u odvozenin s kořenem verbálním jde někdy o synonyma: škrábanina I j škrábanice.

Existuje tedy mezi hlavními sufixy feminin -ina, -ice a -ka poměrně vyhraněná distribuce: mezi prvním a druhými dvěma séman* tická, mezi -ice a -ka zčásti hláskoslovná, zčásti sémantická.

Neu t ra -y

jsou periferní záležitostí. Staročeské typy nemají zřejmě praslovanský původ.

272

Jde o substantivizovaná adjektiva typu dýmně, chomútné a jména vytvořená na pozadí názvů mláďat (viz zde str. ) sufixem -ě zahazujícím k deklinačnímu typu kuře; např. mládě, jadrně, bližně, ;1 jeho perintegrací rozšířenou variantou ~čě: nedochódčě. První typ ,se rozvíjí ve službách terminologie, jde o významově vyhraněnou [skupinu názvů poplatků, druhý představuje sémanticky různorodý •soubor, do něhož patří nositelé životní i neživotní.

V nové češtině mají názvy poplatků typu služné několik desítek Reprezentantů (pohřebné, kapesné, bolestně, přepravné, poštovné...) rä typ je stále produktivní (sr. nespis. všimne). Avšak novější názvy typu tpodsvinče, čtyřče zůstávají stále vzácné.

LITERATURA. ŠLOSAR, D. : Slovotvorný vývoj deadjektivních substantiv v češtině. LF, 104, 1981, s. 170-175; MICHÁLEK, E.: Dvě poznámky k slovotvorné úloze Starší Češtiny v době obrozenské. In: Slavica Pragensia. 17, 1974, s. 29n.; NĚMEC, I.: .0 mezislovanských rozdílech v produktivitě c-ových slovotvorných formantů. Slávia,

í«, 1973, s. 9— 15; HÄUSER, P.: Tvoření podstatných jmen v době národního obrození. lo 1978, s. 4 1 - 7 0 .

Déjová jména

Přehled formantů

y.

k

str.

I r -

-n&je/tbje -T> -a (-ja) (-tfe) (-(a)jb) -bba (-tva)

-nie/tie -9 -a -(č/v)ka -ba -et/ ot

-ní/tí -9 -a -<ř>ka (v) (n) (t)

-ba -ot

-ní/tí -9 -a (č)

-(v)ka (n) (t)

-ba -ot

273

Dějová jména vyjadřují dějový příznak jako samostatnou substanci.» Jde tedy o kategorii transpoziční, výsledkem odvozování je abstraktum^ Abstrakta mají ovšem obecně schopnost významové iradiace, tzn»; pojmenování se přenášejí i na konkrétní substance, které s dějem sou?: visí, hranice mezi abstrakty a konkréty je proto namnoze splývavá. Náš nástin proto vychází z formy a zahrnuje odvozeniny, které jsou tvořeny formanty typickými pro abstrakta, i když se jich užívá také; jako pojmenování konkrét.

Raná s tará čeština toto praslovanské dědictví přejala. Avšak produktivní už tu byly jen sufixy -nie/tie» dále -(ß (m.) (< -&), -a, -ba; Nově se začaly uplatňovat sufixy -ka s variantami a ~ot.

Sufix -nie/'tie, distribuce jehož variant je shodná s distribucí podob* participia pasivního (viz zde v oddílu Tvarosloví, str. 243), tvořil! dějová jména paradigmatický. Přitom postupně vzrůstal podíl substantiv verbálních odvozených od sekundárních imperfektiv.

S t a r o s l o v ě n š t i n a svědčí o tom, že v praslovanštině se dějová jména tvořila řadoto formantů: -&(m.), -a, -ja, -í>(f.)> -&(m-)> ~tb< -(&)&>> -t>ba, -tva a -snb/znb. Kromě toho sej tvořila substantiva verbální sufixy -nbje/tbje. Tyto typy lze rozdělit na starsi, k niniL patři -&(m.), -b(m.) a -tb, a mladší se zbylými formanty.

Ze starších sufix -&(m.) se pojil se všemi typy sloves, např. padb, rok*, mon>, podvift, krovb, umb, vbprosh, studb... O něco menší možnosti měly sufixy -b a -tb, pojily se pfé-' vážně se starobylými typy sloves s infinitivním kmenotvorným formantem -(/)-, -i- a-tfO Protože se však slovotvorné prostředky připojovaly přímo ke kořenům sloves, nemohla dějová jména takto vzniklá obrážet různé způsoby děje vyjadřované podobou infiúk tivního kmene. (O dávném původu těchto typů svědčí hláskové alternace v základech^

Sufixy -a, -ja, -bba, -tva, -snb/znb se pak pojily se základy slovesných i-kmeflflf ě-kmenů a a-kmenů. Možnosti paralelní derivace dovolovaly někdy odlišení skutečnýdľj dějových abstrakt od pojmenování konkrétních substancí: padb x pastb, rokbx,réh$ razdorb x diva, světb x svešta apod. '!

Existovaly ovšem i slovesné typy, které původně neměly derivační možnosti rozvinuty např. slovesa typu mingti, znáti, kupovati a pak sekundární imperfektiva a-kmenoVá a ja-kmenová. Jejich derivační potřeby uspokojil další typ, zřejmě mladší, a to dějovij jména s formantem -nbje/tbje. Ten měl tu výhodu, že odvozeniny zachovávaly vídj fundujícího slovesa. To'vedlo k jejich rozšíření, a to i k těm typům sloves, které mm další derivační možnosti. Tak byly dále rozšířeny možnosti paralelní derivace a vý znamové diferenciace takto vzniklých útvarů. Respektovaní slovotvorné důležitéhoj infinitivního kmenotvorného formantu (viz zde str. 317) vedlo k tomu, že jména rtaj -nbje/tbje přednostně vyjadřovala významy abstraktní.

274

Druhou nejpočetnější skupinu představují dějová jména se sufixem #(m.). Tento sufix je produktivní, kromě sloves s infinitivním

|kmenotvorným formantem 0 tvoří tak dějová jména slovesné n-kmeny (nátisk, poplz „uklouznutí"), i-kmeny [porod, zápal, rozdiel) a ojediněle p-kmeny (ruh „rouhání").

Také dějová jména s formantem -a jsou produktivní: odvozují Většinou od i-kmenů:^r/r/«úr, úkora, osvěta, připusta, úprava, výmluva,.. šPočet těchto odvozenin v rané době značně vzrostl.

Sufix -ba ve staré češtině splynul s praslovanským sufixem -tva. Výsledkem je v několika případech resufixace: kletva -> kletba, ho-titva-> honitba... a vytvořila se varianta -tba (bdětba, napominatbd). $ufk -ba pak odvozoval od i-kmenů: léčba, sočba, mlatba, lovba..., Ojediněle i od sloves jiných typů (kradba, hudba).

Novum představuje sufix -ka. V rané staré češtině se uplatňuje především při derivaci od sloves, která jinak měla omezené derivační možnosti: ě-kmenů (válka, rozprávka, sázka, překážka) a zejména a-kmenů (kapka, rozsievka, zkazka...). Šíří se i varianta -vka (běhavka, Ijchavka) a zejména -čka\ ta se pojí výhradně s a-kmeny (běhačka, íračka, lektačka, chvistačka...).

Dějová jména se sufixem -ot/et, ve staroslověnštině ještě nepočetná {árbžbtb, rbpbth, klopotb) vznikla na pozadí odvozenin se sufixem -& ód sloves se sufixem -táti, který modifikoval slovesný význam ve toyslu intenzifikace, chápané také jako opakování (skrbžbtati, klopo-Mi, rbpbtati). Zakončení těchto jmen se zřejmě perintegrací emanci-

valo jako samostatná přípona a ve staré češtině se už se jmény -et či -ot setkáváme i tehdy, jestliže sloveso na -táti není doloženo

[hřmet// hřmot). Většina se jich ovšem může opírat o slovesa na -táti: pbet, checket, blsket// blýsket // bleskot, blekot, klopot... Jde samo-ejmě o typ dynamický. Střední doba pokračuje v naznačených tendencích. Substantiva

^erbální jsou nadále paradigmatickým typem, ale v důsledku hlásko-lóvných změn dochází k nivelizaci jejich singulárových pádových oncovek. Proto jejich frekvence v textech klesá. Na pozadí tohoto ypu vzniká nový, dějová jména se sufixem -ná (zkušená, pomyšlená...). Úo zastoupení je ovšem zprvu sporadické.

Formant -f je nadále produktivní, především však derivuje od

275

sloves n-kmenových a hlavně i-kmenových {vpád, znik, nález; způsobí ouřad, průchod, podvod, oddíl...). Formant -a se rozvíjí méně živě zůstává však produktivní, nově odvozuje výhradně od i-kmenů {zhouba záloha, zásluha, proměna, ouhona, podpora, domluva, zámluva...). Sufijlj -ba ve střední době poněkud stagnuje.

Zato velmi dynamický je sufíx -ka a zejména jeho rozšířené varianty! -vka a -čka. Objevují se i další: -nka a -tka. Připojují se k základů* a-kmenovým a nově i ova-kmenovým (potopovačka). Protože práv u těchto typů sloves jsou běžná substantiva verbální, tvoří náš suf&j útvary významem odlišné, povětšině neabstraktní; názvy nemc {běhavka), rostlin {kýchavka), prostředků děje {kopačka). Pokud jsoí to abstrakta, liší se někdy od svých protějšků na -ní významoví např. kochačka „obveselení" x kochánie „slast", dračka „loupež" Ü dránie „vydírání".

Sufix -etfot je ve střední době sjednocen na podobu -ot, zůstává produktivní: jekot, třeskot.

-p (m.): zpěv, sept (řidčeji) -ot: praskot, jásot (zvukomalebné)

|va-kmeny sufixem -ba: malba, údržba (ojediněle). |. Sekundární imperfektiva bývají pouze základem k tvoření substantiv verbálních. Jen vzácně, a to od sloves vyjadřujících pohyb transport, se derivuje sufixem -ka: nakládka, vyorávka, vycházka ... Pomocí sufixů -f) (m.) a -a se samozřejmě nederivuje od sloves

iesubstantivních. £ V historické době se tedy posílilo postavení substantiv verbálních fo jejich schopnost vyjadřovat vidové rozdíly (a to přes jejich značnou lorfologickou homonymu při deklinaci). U produktivních typů loves se nadto projevuje tendence derivovat z téhož základu nižnými formanty. Výsledků paralelní derivace lze pak popřípadě využít pro Vyjádření rozdílů dějových abstrakt proti konkrétům. Z produktivních slovesných typů tuto možnost paralelní derivace postrádá většina gloves ova-kmenových.

Obrození oživilo řadu typů dějových jmen: jména typu podívané, ve značné míře maskulina s formantem -p, a to zvláště odvozeniny z předponových sloves, dále feminina s koncovkou -a a typ sé sufixem -ba.

LITERATURA. ŠLOSAR, D. : Historický vývoj dějových jmen v češtině. In: SťFFBU, A 27, 1979, s. 141-148; HÄUSER, P.: Tvoření podstatných jmen v době národního obrození. Brno 1978, s. 112-134; JELÍNEK, M.: Slovotvorný typ Iwněná. ífiiSPFFBU, A 9, 1961, s. 8 9 - 9 1 ; ROJZENZON, L. N. : O niektorých wlašciwošciach sabstantywowanych imieslowów na -ná w jezyku czeskim. Pořadník jezykowy, 1959,

V n o v é Č e š t i n ě JSOU t e d y p r o d u k t i v n í v e d l e s u b s t a n t i v verbálníchÄ"' * 2 4 - 1 3 2 ; MÁTL, A.: Abstraktní význam u nejstarších vrstev slovanských sub-

.

odvozeniny s hlavními sufixy -p, -a, -ba, -ka, -ot. Ty tvoří dějová jména často paralelně. Produktivní typy sloves (viz zde str. 328n.) mají; tedy kromě substantiv verbálních tyto možnosti odvozování dějových: jmen: n-kmeny sufixem -p (m.): blesk, pokyn, skluz... ě-kmeny sufixem -p (m.): let, posed, ryk (řidčeji)

-ot: mekot (zvukomalebné) i-kmeny formantem -a: pomsta, záchrana (prefigované)

-p (m.): lep, smysl (hlavně neprefigované) •ba: léčba, ražba -ka: sádka (ojedinělý)

a-kmeny sufixem -ka: hádka a variantami -čka: stříkačka

-vka: běhavka

•Stäntiv (kmenů souhláskových). ín: Studie a práce linguistické I, Praha 1954, s. 131-151.

Jména vlastností

Jsou to pojmenování nedějových, statických příznaků jako nezávislých substancí. Jde tedy o kategorii transpoziční povahy, výsledkem je abstraktum. [• Staročeská deadjektivní abstrakta jsou hned v rané době formově 'odlišná od názvů konkrétních nositelů vlastností; většinou jsou odvo-iena sufixy -ost, -stvie/stvo, podružnější roli tu zastávají sufixy -ota, tyba, formanty -ie a -o. Srovnání s materiálem staroslověnským ukazuje fia shodu repertoáru sufixů, ale zároveň na jeho značně odlišné využití,

jazyky tedy už nesou znaky odlišného vývoje. :£

276 •| ;; ( 277

Přehled formantů

stsl.

stě.

str.

ne.

-ostb/estb

-ost

-ost

-bstvo (-bstvije) -ota/et a -oba -ije

(-ie)

-0 -ina

-oba

-ije

(-ie) T

-stvie (-stvo) -ota -oba

-ije

(-ie) -o

-ost/-ství -ota

-ije

(-ie)

(-0)

-ství/ctví (-ota) (-oba) -0

Ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě byl dominantní sufix -bstvo: tvořil asi dvě pětiny formadi Jeho varianta -bstvije je mnohem méně početná a tvoří jen formace paralelní odvozeni* nám se sufixem -bstvo. Více než čtvrtina odvozenin je derivována sufixem -ostb/estí Ostatní sufixy, tj. -ota/eta, -ije, -ina, -oba a -o, mají podružnou roli. f

Sufixy -ostb/estb a -ota/eta se odvozuje téměř výhradně od adjektiv primárních: síabostb, biagostb, bělostb, svetostb..., bujestb; nagota, dtbgota, slepota, dobrota..., tbŠteta, Častejšou paralelní formace, které mají povahu synonym: nagota // nagostb, dobrota jj dobrostb, čistota jj čistostb... Sufix -ina odvozuje jen několik formací: gtohina, tišity čistina, tajina, ale vyskytuje se i u názvů nositelů vlastnosti (viz zde na str. 271), což je u deadjektiv výjimka. ,

Sufixy -ije a -bst'voj'bstvije odvozují z primárních adjektiv jen zřídka (veselije, sytíje, modrbstvo jj modrbstvije...). Jejich hlavní funkcí je derivace z adjektiv odvozených, vétfiv nou desubstantivních, např. milosrbdije, ugodije, dlbgotrbpělije, tbšteslavije... Dále: proroib- * stvo, vladyčbstvo // víadyčbstvije, materbstvo, bogatbstvo, bezbožbstvo, možbstvo (základyad jektiva desubstantivní), blažemstvo, poslušbstvo (základy deverbativní). Je tedy distribuce,j hlavních formantů dána slovotvornou povahou základů. Jako produktivní se projevuji, sufixy -bstvo I bstvije a -ije.

Jeho funkčním partnerem byl druhý nejpočetnější sufix -stvie. Byla jim utvořena asi pětina deadjektivních abstrakt. Odvozoval až na výjimky jen od základů sekundárních, a to nejčastěji resufixací (u desubstantiv) : bědstvie, svobodstvie, lakomstvie, bedlivstvie, mnozstvie..., jeho doménou však bylo především odvozování od adjektiv na *tkýfcký: kupečstvie, dědičstvie, dětinstvie, chlapstvie, kacieřstvie, ku-ľevstvie, bláznovstvie... Velmi časté bylo zprvu odvozování z adjektiv Jia-wý; složený sufix měl pak podobu -enstvie: mocenstvie, sličenstvie, Svobodenstvie, spr ost enstvie, náboženstvie... Funkčně se tu shodoval & sufixem -ost, a proto nacházíme řadu paralelně vytvořených synonym : nesnadenstvie // nesnadnost, Ihostajenstvie // Ihostajnost, jěšu-tenstvieIIjěšutnost apod. Sufix -stvo, méně zastoupený, je většinou jen paralelní podobou k předešlému, bez významového rozdílu. [Potnineme-li doklady Klaretovy a Štítného, existuje jen málo případů, Ie by k útvaru na -stvo nebylo doloženo synonymum na -stvie. Doklady pozdější významové diferenciace jsou ještě vzácné, např. u dvojice

r.křesťanstvie (abstraktum) x křesťanstvo (kolektivum). Samostatné odvozování kolektiv typu lotrovstvo, komonstvo, podružstvo je ve tore češtině ještě vzácnou záležitostí (viz zde na str. 284). Ojedinělý je pokus tvořit tímto sufixem názvy zemí: Múřinstvo „Aethiopia" ŽaltKlem. l. Sufix -ota je zastoupen obdobně řídce jako v materiálu staroslověnském. Pravidlem je odvozování od adjektiv primárních {nahota, hluchota, dobrota, drzota), vzácně od odvozených (dusnota). Také sufix

^%+oba má okrajové postavení (chudoba, mdloba, jednoba). Ojedinělá sou abstrakta na -ie (sdravie, veselé) a na -o (celo, jasno, mokro). Jiná je situace ve s taré češtině. Více než 60% všech formací]?

odvozeno sufixem -ost. Odvozuje se jím nejen z adjektiv primárních JJrÖdvozuj í, jak je patrno, především od základů primárních (ľúbost, mladost, tichost, bělost, sytost...), ale i od řady produktivních* typů adjektiv odvozených: deverbativ na -lý (dospělost, vzteklost)á početných desubstantiv i deverbativ se sufixem -ný (svobodnost, rozum-j

(nesnesitelnosť), desubstantiv na ~atý, -itý (chlupatost, masitost), častQi

-«-, V době s třední se vyhraňuje komplementární distribuce mezi produktivními sufixy -ost a -stvijctví, které už tvoří drtivou většinu bstraktních názvů vlastností. Sufixem -štvi/c tví se derivují nové útvary

nost, neposkvrněnost, trapnost, mluvnost), méně z deverbativ na -re/ra»°uze °d adjektiv se sufixem -skyjeký, odvozených převážně od jmen OSob. Někdejší dubletní odvozeniny na -enstvi // -nost ustupují ve

z deverbativ a desubstantiv nz/-avý, ~ivý (blikavost, hltavost; fcrwnxwffjAprospěch druhé podoby. Jen ojedinělá adjektiva na -stý z hláskových libivost; dobrotivost...). Morfologická varianta -ošcě vytvořila jefijMříčin dávají přednost odvozování sufixem -ota; čistota, jistota vy-málo formací (např. Vúboščě, horkošěě, milošče), jichž se užívalo zndkaÄtlaíily staré podoby čistost, jistost. Odvozeniny se sufixem -stvo až na a nedlouho. ^ojedinělé přežitky (smilstvo, zločinstvo) mají povahu kolektiv (viz zde

278 279

na str. 284). Periferní formant -o má speciální funkci: odvozuje jed pojmenování meteorologických jevů {chladno, pošmourná). 1

Přestože obrozenci výrazně zasáhli do tvoření abstraktních nazvi vlastností umělým odvozováním, základní distribuce prostředků s| nakonec ustálila v duchu historických tendencí. Obrozencům se uef podařilo natrvalo obnovit odvozování sufixy -stvo/ctvo, -ina a -ot(á

V nové češtině přes tři čtvrtiny abstraktních názvů vlastnosti jsou odvozeny sufíxem -ost. Lze jím derivovat od adjektiv všech typuji nově i od adjektiv se sufíxem -skýjcký {stranickost, ženskost apodj Část nových odvozenin je ve službách statistické profesní terminologie porodnost, rozvodovost, zmetkovost ... a pronikají i do běžně mluvil ného jazyka: pokojovitost, propadovost... Sufíx -ství/ctví, jímž je oá*\ vozená asi pětina abstrakt, derivuje nadále resufíxací od adjektiv ná| -ský/cký. Od obrození pronikl tento typ i do terminologie {osvícenství květenství...) a nově se jím tvoří shrnující poloabstraktní názvy oboríi pracovní činnosti {výstavnictví, archívnictví, škrobárenství, sléváren*', štvi...). >\

Sufíx -ota je periferní: nově se objevují jen ojedinělé formace, přede*; vším takové, jejichž adjektivní základ končí na skupinu konsonantü (prázdnota, tesknota, prostota...). Sufíx -oba vytvořil ojedinělé formace od adjektiv označujících nepříznivé vlastnosti: hniloba, staroba, sirota, (Pouze obrozenský termín běloba tu povahu nemá.) Omezená je i funkce formantu -o, který se vedle odvozování názvů meteorologických jevů uplatňuje částečně v terminologii (vzduchoprázdno), a to i v rozšířených variantách (psychično, komično). Využití periferních typů v terminologii je, jak ukázal I. Němec, symptomatické.

LITERATURA. ŠLOSAR,D.: Slovotvorný vývoj deadjektivních substantiv v češtiné LF, 104, 1981, s. 167-170; ANDĚL, V. P.: Slovotvir abstraktných imennykiv u čes'klj, movi. Utvorennja z sufiksom -štvi. In: Tezy dopovidej V slavistyčnoj konferencií, Užhorod 1962, s. Ill -113; NĚMEC, L: Rekonstrukce lexikálního vývoje. Praha 198$ s. 14 —15; HÄUSER,) P.: Tvoření podstatných jmen v době národního obrození, Brno 1978, s. 87-112:

280

Jména okolností

Ipředstavují svébytnou kategorii. Jde tu o transpozici okolnosti, tj. příznaku příznaku, v samostatnou substanci. Při této operaci se jakoby ^přeskakuje" nositel tohoto příznaku. Je proto pochopitelné, že se jména okolností prolínají se jmény nositelů okolnostních příznaků. [Proto tu ve velké míře vedle skutečných abstrakt nacházíme pojmenování substancí konkrétních. Odvozovacím základem pro tuto kategorii jsou adverbia a výrazy funkčně ekvivalentní, tzn. předložkové ,pády substantiv. K

Typ takových pojmenování byl zřejmě zastoupen už v praslovanštíně. Svědectví fo tom nám přináší staroslověnština. Tvoří se tu z předložkových pádů tak, že se ,předložka mění v prefix odvozeniny a ta je opatřena morfologickou charakteristikou 'ije, častou i u jiných starých abstrakt. Uplatňují se prefixy bez-, meždu-, na-, ob-, po-, podb-, prědb-, raz-, u-, o-, mz-, iz- a za-. Nejvíce jsou zastoupeny formace s prefixem bet- {bezdbždije, bespravdije, besčinije, bezbojaznije...), které reprezentují víc než třetinu Z doložených formací. Další místa co do zastoupení mají odvozeniny s prefixy na-(fíarěčije, nasi lije...) a po- (podobije, poredije...). Ostatní prefixy se tu uplatňují jen ojediněle. Co do významu převládají tu pojmenování okolností abstraktního rázu, házvy konkrét typu odolije, prědbstolije, raspotije jsou v menšině.

, Ve s taré češtině existoval obdobný typ tvoření. Využíval prefixů bez-, mezi-, ná-, nad-, o/ob-, po-, pod-, před-, pří-, voz-, s-, ú-, vý-, za-.

f Nejvíce zastoupeny byly prefixy ná- a bez-, časté byly i mezi-, po-, pří-\b zá-. Příklady: bezvodie, bezvetrie, bezprávie, nádomie, nákončie, náčinie, násile, naúsvitie..., meziřěčie, mezimostie..., povetrie, pokolenie..., příjmie, přímiřie, príslovie..., zádušie, zajtřie. Abstraktní vý

znam obdobný významu staroslověnských formací převládá u odvozenin s prefixem bez- (bezpokojie, bezživotie, bezmilostie...), v ostatních

^případech jde spíš o pojmenování okolností povahy místa, řidčeji řasu.

Staročeský nepočetně zastoupený typ se sufíxem -ek nenavazuje Lna žádný typ doložený ve staroslověnštině. Reprezentují jej útvary jako svrchek // svršek, nápolek, zášijek apod. Zprvu jsou nejčastější útvary s prefixem ná-. Během historické doby se typ rozvíjí a častěji jsou zastoupeny zejména odvozeniny s prefixy ná- (náruček, náhrdlek,

281

náušek...), pod- (podbradek, podhrdlek...) a po- {pohrobek, pohlavek)^ Jsou zastoupeny í odvozeniny ze skutečných adverbií (předek, prů středek, spodek, okolek,potomek...). Jsou to pojmenování konkrétnfet předmětů, ojediněle i osob.

S t ř e d n í d o b a přinesla částečnou regresi podtypů s prefixy bel a ná- s morfologickou charakteristikou -/ a naopak vzrůst útvarůj s prefixy pod-, zá-, pří- a po- (podnebí, podsíní, podletí..., zámofl\ záňadří, zadusí..., příročí, přístřeší..., pomoří, popluží...). Celkový] počet reprezentantů tohoto typu však zůstává nevelký. Vývoj ve středi době tedy směřoval ke konkretizaci těchto názvů; převažují názvyl míst. (O převážně prostorových určeních u tohoto typu píše ve své gramatice také Rosa.)

U nepočetného typu se sufixem -ek jsou ve střední době nejčastější prefixy ná-, po- a pod-. Zcela periferní záležitostí jsou feminina sé sufixem -ka (poduška, podnožka).

V době n á r o d n í h o o b r o z e n í došlo k oživení typu s koncovkou-/. jako celku a zejména k aktivizaci některých prefixů: pod vliveffljj ruštiny došlo k rozmnožení formací s prefixem bez- (bezvětří), dále: spíš podle ruštiny než z nevýrazných staročeských základů byl rozvinuj početný podtyp s prefixem sou- (souhvězdí). Tento podtyp ovšem ve skutečnosti tvoří styčné pole s kategorií kolektiv. Výrazně vzrůstá i počet odvozenin s prefixy zá- a před-, ná- a pod- (a koncovkou -i), I když se všechny obrozenské formace neujaly natrvalo, přece jen pö obrození zůstaly tyto podtypy, zejména s prefixem sou-, produktivní.

V n o v é č e š t i n ě jsou u typu s koncovkou -/ zastoupeny útvary s prefixy zá- a před-, nad-, pod- a mezi-, dále bez- a sou-, méně frekventovanejšou formace s prefixy ná-, pří-. Nejčastější jsou pojmenování okolností místních. Okolnosti časové jsou pojmenovány nej-častěji formacemi s prefixy po-, před-, mezi-. Okolnosti abstraktněji(

pojaté (vyloučení nebo naopak zahrnutí substance do situace) jsou doménou útvarů s prefixy bez- a sou- (bezvládí, souostroví). I když mezi uvedenými podtypy nacházíme i názvy konkrétních předmětů, (poprsí, zátytí, nadpažbí, podmáslí, meziarší...), je těžiště tohoto typu. v tvoření názvů okolností, nikoli konkrétních nositelů okolnostníck příznaků.

Převaha konkrétních významů je v typu e sufixem -ek. I ten je

282

g nové češtině bohatěji zastoupen, zejména útvary a prefixy ná-, po-, íod-apří-. Navíc je tu nová řada abstrakt odvozených přímo z adverbií Jsnfíxem -ek:předevčírek, zítřek,pozítřek, dnešek, letošek a pak formace | rozšířenou variantou sufixu ~(e)jšek, který je reliktem adjektivního fjnezistupně (viz zděna str. 315): tehdejšek, vedlejšek, dolejsek, včerejšek, fiějšek, nynějšek... Jde o pojmenování okolností časových a místních.

Ipeminina se sufixem -ka se v typ nerozvinula.

LITERATURA. ROSA, V. J.: Čechořečnost seu Grammatica linguae bohemicae. 'mha 1672, s. 391-392; HAUSER, P.: Tvoření podstatných jmen v době národního íbrození. Brno 1978, s. 154-156.

Jména hromadná

představují modifikační kategorii, v níž se lexikální význam fundujícího slova nemění, pouze se k němu přidává význam množství.

prohled formantů:

stsl.

stě.

str.

obr.

nč.

-(ov)ije -ija (f-) -ina

-i e / -ovi e

•í / -ovi -stvo/ctvo

(-Í)

(-Í)

-ovi / -stvo/ctvo

-ovi / -stvo/ctvo

(-ie(D) -ma

(-ina)

L Jediný typ zdedený z praslovanštiny nám dokladá s t a r o s l o v ě n š t i n a ; odvozuje se sufixem -ije(< -bjé) připojeným k základu pojmenovávajícímu jedince. Staroslovenčina tu dosvědčuje jisté sémantické omezení: základy jsou ve většině případů jen áázvy rostlin, popř. jejich částí, např. vrbbije, dobije, by lije, smokhvinije, trbnije, prolije, íétvije, hzije..., jen výjimečně jiných substanci (brbnije, žbzlije, trupije). Ojediněle je .doložena rozšířená varianta -ovije (groznovije). Tvoření kolektiv životných je ojedinělé. Slouží mu sufix -ija (f.): bra t r ija j j bratija.

283

S t a r á č e š t i n a má stav derivace pokročilejší. Doložených útvafft je mnohem víc a nejsou to jen odvozeniny z názvů rostlin a jejich částí ale také z jiných pojmenování neživotných substancí. Tedy ved bodláčie, búčie, chebdie, jilmie, javořie, břězie, hložie, jedlé, jmelé apod také bodličie, chvojie, ščiepie, lístie, větvie, stéble... Nadto pak nároči hrudie, kamenie, skalé, kole... Ojedinělý je doklad holomečstvie odvo* zený od názvu osoby. Podoba -ovie/ěvie je dosti častá, aleje doložena především jako formant spojený se základem názvů rostlin a jejich částí: krušcovie, hroznovie, křěviefkřovie.

Od názvů osob jsou doložena kolektiva bratřie a kněžie s žensko! morfologickou charakteristikou. Kromě nich se setkáváme s ojedf nělými útvary se sufixem -ina, zčásti už deetymologizovanými: čeb dina,'svačina (pův. „shromáždění svých lidí"), družina. (Ve střední dobl k nim pak přibude bratřina a lexikalizované hostina.) Tento sporadický typ má asi prastaré kořeny: družina je doloženo už ve starqj slovenštině. *

Ve s t ř e d n í d o b ě zůstávají formant -/ a -oví produktivní: vznikají nové formace z obdobných základů jako v době staré: kapradi, vlákni) peří, jíví..., lískoví... Přitom vycházejí z úzu některé odvozeniny starší. Varianta -eví ustoupila. Zanikla také kolektiva bratří a knězi,-formově však přežívají jako výjimečná forma nominativu plurálu.

Ojedinělá kolektiva životná se sufixem -ina byla doplněna dvěma formacemi hostina a bratřina, jak bylo podotknuto dříve. Dále se všat tento periferní typ nerozvíjel. Vzniklé formace se postupně deetymolo* gizovaly. Nahradil jej zato typ se sufixem -stvo/ctvo, u něhož se právě-ve střední době význam kolektivní vyhranil: ptactvo, zemanstvo, bratť stvo, rytířstvo, tovaryšstvo...

Za o b r o z e n í pozorujeme vzestup kolektiv neživotných, zvlášť produktivní začíná být sufix -oví: vrboví, višňoví, jedloví, révoví. Jé produktivní i u základů pojmenovávajících jiné substance než rostliny a jejich části (trámoví, lanoví...). -\

Ještě výraznější rozmach zaznamenala kolektiva se sufixem -stvo/ctvó^ Vznikly nejen formace navazující na starší typy jako havířstvo, mužstvo' kupectvo a koňstvo, ssavectvo, živočíšstvo. Obrozenci zavedli pro potřeb terminologie sufix -stvo/ctvo jako prostředek k tvoření názvů kolekti rostlinných: rostlinstvo, bylinstvo, i nerostných: kovstvo, prejštěninst$

284

ííierosty, minerály", a jiných: svalstvo, nervstvo, střevstvo... Všechny brozenské neologismy se ovšem nedochovaly; neujaly se také polo-

jsmy jako generálstvo, bawnstvo ve významu „manželských dvojic" terminologické odvozování od neživotných základů mělo omezené

možnosti. Přesto však doba obrozenská znamenala oživení obou * kladních typů tvoření kolektiv.

V n o v é č e š t i n ě je produktivní sufix -oví, který odvozuje od jmen ostlin (jalovcoví, habroví...), zejména ovšem od jmen neživých před-étů (latkoví, břevnoví, sloupoví, cukroví, plachtoví, mřížoví...). Ko-

éktiva osobní se sufixem -stvo/ctvo jsou velmi početná, ale jejich produktivita v nejnovější době zřejmě ustává.

•&

jména j e d n o t l i v i n

yla a jsou ryze periferní záležitostí. Je to sufixální tvoření od substantiv, která mají význam hromadný. Má asi praslovanské kořeny, jak naznačuje staroslověnské ustbna ve významu „ret", ale ve staré Šestině je doloženo jen několik takových jmen: zelina, bylina, trstina, ledvina, krovina. Ani ve střední, ani v nové době se však další formace 6ho typu neobjevují. V nové češtině žijí jen dříve vytvořené odvozeniny, Sou však převážně už lexikalizovány.

*ť LITERATURA. ROSA, V.J . : Cechořecnost sen Grammatica linguae bohemicae. Pŕáha 1672, s. 359 — 360; HÄUSER, P.: Tvoření podstatných jmen v době národního brození. Brno 1978, s. 146-150.

Jména přechýlená

\ Je to modifikační kategorie spočívající v tom, že k základnímu [jmenování živé bytosti se derivací přidává znak odlišného rodu. b může být buďto rod ženský, který slouží k vyjádření přirozených hlavních rozdílů, nebo znak rodu středního, který vyjadřuje ne-

tlospělost, pohlavní nevyhraněnost pojmenovávaného jedince; tak jsou uvozována jména mláďat. (Do našeho výkladu nezařazujeme pře-ylování nositelů vlastností typu hříšník — hříšnice, protože oba členy považujeme za výsledek paralelního odvozování z adjektivního zá-

ladu. Vede nás k tomu skutečnost, že stejnými sufixy se odvozují i názvy

285

neživotných nositelů vlastností mužského a ženského rodu, napři zimní (kabát) -> zimník, zimní (nemoc) -> zimnice, kde má rod ovšenť jen formální funkci (viz zde na str. 133). Tak zároveň eliminujeme* resufixaci při odvozování feminin. Tím se ovšem nepopírá styčný, charakter takových případů mezi kategorií nositelů vlastností a jmény přechýlenými.)

F e m i n i n a

Přehled formantů

stsl.

stč.

stř.

obr.

nč.

-yňi -ica

-yni(ě) -ka -icě -na

-(k)yně -ka -ice (-na)

-yně/kyně / -ka -ice

-yně/kyně / -ka -ice

Ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě jsou bohužel doložena (kromě ojedinělého telicá) jen jménť osob (nikoli názvy zvířecí). Jsou tvořena dvěma sufixy: -yňi {rabyňi, gospodyiu, bo$yh\, krbstijanyňi...) a -ica (proročica, vladyčica, cěsarica, vrat ar ica...). Druhý sufix slouží1

také k odvozování názvů ženských nositelů vlastností, jež se formově prolínají s ženskými protějšky konatelských jmen na -mH: dvbrbnica apod. Distribuci obou produktivních prostředků (nehledíme-li k dvojicím jako mgčenikb — mgčenica, o nichž byla reč výäfi) není snadné postihnout.

A tak důležitějším východiskem je situace ve s t a r é češt ině. Zdé se uplatňují tři produktivní sufixy: -yni(ě), -ka a -icě a okrajový sufl -na. Jejich distribuce je více vyhraněna: sufix ~yni(ě) slouží k pro1

chylování názvů osob, a to těch, jejichž odvozovací základ končí tía nepalatální konsonant: mistryni(é), lotryni(ě), běsyně, robyně...,zv\M často odvozuje od základů na -k (jebákyní) a -c — s alternací (cuzozemkyni, Němkyni). Perintegrací v posledních případech se vj dělila varianta -kyni(ě) {přietelkyné). Výjimek z této krystalizující

286

taročeské distribuce je málo; patří k nim zvířecí jméno mezkyně osobní hospodyni.

• Avšak mnohem více zastoupený a také produktivnější je sufix -ka, Ičterý ve staroslověnštině nebyl. Ten je schopen tvořit ženské protějšky

ech produktivních typů mužských jmen: chy fracka, bubennička, maniaka, křesťanka, meščenínka, kuchařka, iútnéřka, konvrška, regentka, "něšťka, katovka (v posledním případě variantou -ovka). Periferní 'povahu má sufix -na s variantou -ična a -ovna. Přechyluje osobní jména ako panna, s/rýna, kněžna, kmetična, dědičná, královna, ciesařovna, chlapovna (královna a ciesařovna jsou pojmenování dcer).

Sufix -icě přechyluje jména zvířecí (holubice, vlčice, medvědice, lvice) a ve shodě s už praslovanskou tradicí také jména osobní se sufixem 'nik, tedy jména konatelská: kľúčnice, čarodějnice, komornicě, domovnice...

Ve s t ř e d n í d o b ě sufix -(k)yně stagnuje. Až na ojedinělé novoty (hochna) ustupuje také sufix -na. Sufix -ka si však udržuje dosavadní produktivitu i spojitelnost. Totéž je konečně možno tvrdit i o sufixu -ice.

Doba o b r o z e n í přinesla aktivizaci typu na -yně k odvozování protějšků jmen na -ák, -ek, -och a některých neodvozených na -k, -h: horákyně, svědkyně, divochyně, rekyně, vrahyně. Varianta -kyne se Uplatňovala u jmen na -tel, -ec a -ce; ctitelkyně, lovkyně, průvodkyně. Ž těchto typů zůstalo dodnes produktivní přechylování jmen na -ek \-ce, Distribuce sufixů -ka a -ice zůstala beze změny. \ V n o v é d o b ě dochází obecně k aktivizaci přechylování jmen osob. ÍSttfix -(k)yně je přitom specializován jen na jména se sufixy -ce a -ec soudkyně, umělkyně) a na neodvozená zakončená -k, -g a K + /* {žákyně, kolegyně, obryně, ministryně). Všechny ostatní produktivní iypy osobních maskulin, s výjimkou zakončených sufixem -(n)ik, se řechylují nejproduktivnějším sufixem -ka. Jména na -(n)ík tradičně fixem -ice. Jména zvířat se přechylují jen sufixem -ice: jezevčice, Ibloudice, slonice, tygřice, kamzice...

eutra Jak dosvědčuje s t a r o s l o v ě n š t i n a . už v praslovanštině se jména mláďat odvozo-

Ja koncovkou -e zařazující k svébytnému nt-kmenovému deklinačnímu typu. Tvoří se k názvy zvířat {ovbče. osble, agne...) i osob (otroče). Tato derivace je často paralelní eťivací deminutiv sufixem -beb (agmcb). řidčeji i -isíb {kozblištb).

287

Ve staré češtině je jeho nástupce -ě dominantní příponou^ holube, káčě, býče, medvědě, čápě, húsě, myše, ježe... Někdy sejí odvozuje od deminutivních základů; lvíčě,ježčě. (Perintegrací vzniklý sufix -čě se pak sporadicky uplatňuje u jmen nositelů vlastností středního rodu, viz str, 273.) Odvozeniny od jmen osob až na devč a lexikalizované kniete mají většinou expresívni zabarvení: NěmčiK sedláčě, chlápě, mníšě... V rané době mají některé odvozeniny zvláštní plurál na -enci, který vznikl interferencí s deminutivy: holubenci lvíčenci, kuřenci, haděnci... (Staročeská jména se sufixem -ic, odpovídá**' jícím stsl. -ištb, se specializují na vyjádření pojmenování synovských např. mlynářčic, kněžic.)

Ve střední době produktivita formantu -ě/e trvá: jeřábe apod. Za obrození se tak tvoří jména zvířecí (havráně, labutě, slond

vráně) i osobní — už s oslabeným emocionálním zabarvením (cikáníf pohaně, žide). Objevuje se i varianta ~če: bachynče, andělče.

V nové češtině trvá nadále produktivita základního formantu-í/c, který stále odvozuje od jmen zvířecích (krůtě) i osobních (klouče)t Není však už zřejmě produktivní rozšířená podoba ~če. Někdy plní funkci pojmenování mláděte deminutivum bez významu malých roz* měrů (myšatko).

LITERATURA. GREGOR, A.: Přechylování v staročeštině. In: SPFFBU, A4, 1956, s. 37—44; MARVAN, J.: K původu některých staročeských názvů mládat LFS 85, 1962, s. 337 -341 ; MICHÁLEK, E.: Mylné interpretace staročeských jmen mláďat. LF, 85, 1962, s. 334-336; NEŠČIMENKO, G. P.: Slovoobrazovanije suščestv)í. telnych so značenijem lica v sovremennom češskom jazyke. In: Učenyje zápisk) Instituta slavjanovedenija AN. Moskva 1960.

I I Jména zdrobnělá

Je to kategorie svou podstatou modifikační: k významu základní substance se přidává navíc znak menších rozměrů, který je častv spojen s emocionálním zabarvením, pravidelně kladným. Prakticky Sé může každý z obou významových komponentů uplatňovat v různé míře, popřípadě zcela převažovat. Na druhé straně je možné i stírán! deminutivního zabarvení až k jeho úplné ztrátě. Deminutivní význaifl

288

& také prolíná s významem specifikačnim, který má zčásti povahu ěfminologickou (srovnej ručička „malá a milá ruka" — ručička „soust měřícího přístroje"). Zvláštností kategorie deminutiv je možnost

lcenásobné derivace, při níž se stupeň modifikace zvýrazňuje. Tak fikají také sekundární sufixy (rám — rámek — rámeček). Protože eminutiva zpravidla respektují původní rod fundujícího jména, deine je na maskulina, feminina a neutra.

askulina

fehled formantů:

si -bCb

-ec

(-ec)

•ec

-ík

-ík

-ík

ík

-ek

-ek

-ek

-ek

-cek

-ček

-cček

-eček

-íček

-íček

-íček

•íček

-ínek

-ínek -oušek

M Ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě je doložen jediný deminutivní sufix -beb (se vzácně doloženou variantou -icb), napr. oblačbcb, vfbčbcb, sgčbCb, gradbcb, cvětbCb, kovčežbcb..., orahicb). Ten odvozuje, jak je patrno z příkladů, od všech základů mužského rodu. Však mezi doklady nelze najít odvozeniny od základů zakončených konsonanty -c, -č,

% •* Je tedy možno předpokládat, že v některých případech se v praslovanštině eminutiva odvozovala i jinak, patrně sufixem -ikb (mohlo to ovšem být až pozdě,

provedené 3. palatalizaci).

.Ve s taré češtině mají deminutivní funkci hned tři primární sufixy: *efc, -ec a -ík. Sufix -ec odvozuje od všech druhů substantivních základů, ale ve staré češtině — zčásti obdobně jako ve staroslověnštině — nejsou doloženy odvozeniny ze substantiv na -ř, -š, -z, -ž, ojedinělé jsou pak dvozeniny od substantiv na -č, -s. Zde je ovšem situace jasná: právě kove základy (a některé další) jsou derivační doménou sufixu -ík, např. ičík, krajík, čepelík, koník, mlynařík, kmetík, mužík aj. Dalšího uplat-

pní pak došel (v důsledku zániku a vokalizace jerů) u základů zakončených K + K: drozdík, hoblík, hroznik, lotřík, veršík, drobtík,

289

hynštík, lvík, črvík, protože konkurující sufixy -ec a -ek, jejichž -jerového původu se v deklinačních tvarech střídá s 0, by zde vytvářel složité skupiny konsonantů. Produktivita sufixu -ík se tedy zvýšila po X století. Kromě toho se často připojuje k základu na -/: kbelík, kostelí dolík...

Naopak sufix -ec je zřejmě na ústupu; nejméně třetina jeho odvozeni nemá už význam deminutivní, nýbrž specifikační: lučec „hud. nástroj" nehtec „onyx", božec „pohanský bůh'" nebo se deetymologizovalá {krahujec, jězvec...), popř. žijí ve vlastních jménech (Korábec, Hvozdy Kostelec...). %

Sufix -ek se pojí s alternací k, c — č, h — ž, ch — š (nikoli však r-fy To ukazuje na skutečnost, že tyto alternace vznikly jen nápodobou alternací provázejících sufix -ec (< -beb), kde byly hláskově náležité Jde tu'tedy patrně o resufixaci. Tento sufix se pak v historické do pojí se základy všeho druhu, s výjimkou těch, které jsou zakončeny K + K.

Zajímavé jsou časté případy sekundární sufixace odvozenin sesufixenť -ec; ty svědčí o ztrátě produktivity starého sufixu a o tom, že se jeho' deminutivní význam stíral: brabček, lučček, měšček, stolček, hrnček dvorček... Tak se vytvořil nový sufix -cek, který se později mohl úplat" ňovat samostatně.

Sufix -ek se připojoval také k substantivům zakončeným skupeníítř -{n)ík, -íc. To mohly být názvy nositelů vlastností (malík), jména koná«. telská (lahodník) nebo deminutiva (koník). Perintegrací vzniklý suflX" -íček zčásti pak tvořil deminutiva 1. stupně (malíček, lahodníček\ zčásti odvozeniny se zesíleným deminutivním významem (koníček). %

Ve střední době je sufix -ec už zcela neproduktívni; většina, dřívějších formací zanikla, mezi zbylými jsou jen ojedinělé se skuteč-; ným deminutivním významem (měšec, rukávec). Jeho místo zčásti zaujímá sufix -ček, jehož vznik byl vyložen výše: domček, džbánček^ zvonček, kopček, svrček... Odvozuje i samostatně: žlábček, volčeki* oštípček. Zatím ještě nedochází k důslednému morfologickému vyrov* nání (podle genitivu a dalších pádů) na podobu -eček.

Sufix -ík má stejnou sféru uplatnění jako dříve; připojuje se k základ dům na měkký konsonant a na K + K : hlemejždík, oslík, rožnfk,, hospodářík, vepřík...

290

* Sufix -ek je základní. Zvláště produktivní je ve střední době va-íita -íček. Ta zčásti tvoří sekundární deminutiva vyjadřující vyšší

'lipeň deminutivnosti (uhlíček, pacholíček, oslíček, koníček, bratříček, osiček, mužíček), zčásti primární deminutiva k podobám na -(n)ík 4c. První převažují početně, a proto útvary se sufixem -íček se

fecně pociťují jako deminutiva vyššího stupně. V obrození bylo načas oživeno odvozování sufixem -ec, ale ten

toužil jen jako specifikační terminologickým potřebám (dílec, vr-Stolec, provazec.) a stylu básnickému. Kromě toho se v poezii pře-Jiodně uplatnilo i odvozování novou variantou -ínek (větřínek, lesínek). ěkdejší sufix -cek už má novou podobu -eček. V nové češtině neexistují skutečná deminutiva na -ec. Dva

řoduktivní sufixy -ek a -ík mají komplementární distribuci: -ík se připojuje k základům na K + K (parčík, kufřík, kapřík, veršík, žertík), %k k základům ostatním. Sufix -ek se často pojí s alternací kvantity a jejími důsledky: soudek, plůdek, dárek, plíšek..., před sufixem -ík fedcházi slabika krátká (větřík, nožík...).

: Sekundární sufixy jsou -eček a -íček. První se připojuje k těm základům, u nichž se primární deminutiva odvozují sufixem -ek (džbáne-'hk> kvíteček...). Stejnou formu mají odvozeniny od substantiv na -ec {paleček, taneček, čtvereček). Ač to jsou de facto deminutiva prvního Slupne, pod vlivem ostatních se pociťují za útvary s deminutivním Významem zesíleným. Obdobně je tomu se sufixem -íček. U ostatních \\nek, -oušek) jde jen o příležitostné tvoření s emocionálním odstínem.

eminina Přehled formantů

tů. -bca /

it

-inka

-inka

-inka

-uška -inka

-inka

-inka

-uška

(-uška)

-éčka

-éčka

-enka

-inka

-inka

-inka

-uška

(-uška)

-éčka

-éčka

291

Ve staroslověnštině jsou běžné jen sufixy -ka a -bca; druhý se pojí jen se základ i-kmenovými: rybica, dbštica, děvica..., dvbvbca. Sufix -hka je doložen jen ojedinelí tetbka. ^

Raná s tará čeština má sufixy -ka, -icě, zřídka variantu • Útvarů se sufixem -kaje ve srovnání s -icě víc než dvojnásob. Je sluM

telný jen se základy na V + K (s výjimkou formací jako kostka, m nóstka); to svědčí o tom, že byl produktivní teprve po zániku je Existence jak palatálních, tak nepalatálních konsonantů před sufixö, {nožka ~ horka, holka) ukazuje na původní podobu -hka. Sufix »ů. by nemohl přečkat 3. palatalizaci. Alternace k — c, h — ž, ch — š {ručtó nožka, muška) jsou analogické star ši m formacím se sufixem -i {ručíce, nožice, mšicé). O témž svědčí podoba klétka, která vznik resufixací staršího deminutiva *klet-ce.

Sufix -icě se připojoval k různým typům základů: dščicě, lodíce křivdíce, cellicě, metlice, dušicě, děvicě... Varianta -cě je doloženi jen u i-kmenů (zedcě, myslcě, siencě, dveřcě, smrtce...). Jsou doloženy případy paralelní derivace -icě//-ka, mající povahu synonym: L, čicě/l kačka, lanícějllaňka, komor icě j j komôrka... Existují však ičetn případy významově rozlišené: hubice x hubka, kobylicě x kobylku „hmyz", blánicě „kůže" x blanka. Jak je patrno z příkladů, u odvozeniu" se sufixem -icě je často patrný přesun významu od deminutivního ke* specifikačnímu: kladicě „kláda k spoutání", jehlice „jehličí", mrkvid „planá mrkev" apod. Takové útvary potom přežívají ve vlastních, jménech (Cihlicě, Cierkvicě...) nebo vzácně v expresívech (kurvicě), Z toho je zřejmé, že v rané staré češtině ztratil sufix -icě svou prW duktivitu. 4

Svědčí o tom také řada odvozenin se sekundárním sufixem -ičkar Ten vznikl perintegrací deminutivního -ka s polyfunkčním sufixeifi -icě (viz ženské nositele vlastností, jména přechýlená, jména míst apod.). Podle bělice ~*bělička, holubice-> holubička, chmelnice'-*• clmé nicka vznikla nová deminutiva ze starých: lodíce-^lodička, křivdíce^, křivdička, metlice-+metlička a podobně básnička, ložnička, dušičku, kozička... Tímto sufixem -ička se pak záhy začala tvořit deminutiva samostatně, bez mezistupně na -icě, a to zejména tam, kde z hláskových příčin (zakončení základu na K + K) by byl sufix -ka nevýhodný}

292

udička, berlička, mošnička, královnička, jhřička, konvička, húžvička, pbzička), zřídka i v případech jiných, např. chlúbička, hlavička... 'ormací se sufixem -ička je v tomto období doloženo mnohem více než dvozenin se sufixem -icě. " Ve s třední době je deminutivní sufix -icě už zcela neproduktívni. ětšina formací doložených dříve zanikla, menšina má význam spe-ííikační: trubice, vidlice, truhlice, stolice, skořice. Ve vlastní deminu-Vní funkci se uplatňují sufixy -ka a -ička v distribuci Vázané hláskově zakončení základu V + K — zakončení K -f- K).

Sufixy tzv. zdvojené (-ičička) a složené {-uška, -inka), naznačující šší stupeň zdrobnění či citového zaujetí, se uplatňovaly asi více vlastních jmen než u apelativ.

\ V době obrození byla uměle porušena historicky vytvořená distribuce sufixů -ka a -ička a objevily se na přechodnou dobu formace äko harfka, hvězdka. Živě se rozvíjely sekundární sufixy: -ečka Utánečka, knížečka) a -inka {ručinka, dušinka, nožinka), méně -enka

"(iušenka, děvenka). K produktivnímu sufixu -ička se vytvořila varianta (ička {chvílčička). Sufix -uška, v předobrozenské době běžný jen ve for-aci dceruška, byl nově využíván vedle básnického stylu také v termi-

-ttologii {světluška, vřetenuška). Je proto pravděpodobné, že jde o vliv Miny. Í Novočeský stav. Základní sufixy jsou -ka a -ička, jejich distribuce je v podstatě stejná jako ve střední době. V některých případech jé ovšem využití sufixu -ička širší: chybička, věcička, vodička, tvářička,

tička, růžička. Varianta -čička {hůlčička Jamčička) se příliš nerozšířila. Ani sufix -ečka není zvlášť častý {řádečka, čárečka, šňůrečka, kní-Mka...). Sufix -uška až na ojedinělé formace {ženuška) zůstal omezen ia terminologii. Poměrně početně je zato zastoupena přípona -inka pusinka, trošinka, tetinka...). Sufix -enka žije jen v nářečích na Moravě (ručenka, šablenka...).

neutra Ve staroslověnštině je doložen pouze sufix -bcc. Ten je připojitelný k základům

rôzneho druhu {čcdbce, iměnijbce, míadetbce...). Dokladuje však velmi málo a poměrně Žastáje lexikalizace, ztráta deminutivního významu {srbdbce, shnbce, ajbce).

293

Přehled formantů

st si.

stč.

str.

obr.

nč.

•bCC

-ce -ko -íčko -ečko

(-ce)

-ko

-ko

-íčko

-íčko

-ečko

(-ce)

-ko

-ko

-íčko

-íčko -ečko

-ečko -ko / -íčko

-ečko

-ečko

V rané s taré češtině je sufixem -ce odvozeno mnohem vi formací. Pojí se s různými typy základů (viečce, líčce, tmíce, télc] křemence), pouze na odvozeniny od nt-kmenů doklady nejsoíl U bjo-kmenů se uplatňuje varianta -íce.

Avšak téměř od všech základů jsou možné i deriváty se sufixem 4 (víčko, líčko, holúbátko, hradiščko). Některé základy zakončené fl K + K se upravují vkladným -é-\ dénko, jadérko. U deminutiv ö(j bjo-kmenů je patrná jejich sekundární povaha: odvozeniny meškáníčko, lištičko ve skutečnosti vznikly připojením formantu -kb k deminutivům se sufixem -ice: listíee~+lištičko apod. Tak vznikl sufix -íčko (nádobíčko, zelíčko, kořeníčko, narozeníčko) a obdobní i další složený sufix -ečko (< -ce -+- ko, -ko + ko): okénečko, miestečko' lož ečk o.

Střední doba ukazuje, že sufix -ko a sekundární -íčko, -ečkô a -átko (u kořenů substantiv nt-kmenových) mají výhradní postavení: víčko, očko, okénko, semýnko, vedýrko, ohništko, želízko..., zelíčko; kamenicko, napomenuti čko, slovíčko..., mestečko..., robátko... Někdej sufix -ce se už neobjevuje, místo odvozenin tohoto typu nacházíme často formace se sufixem -ečko: hnízdečko, městečko... Zůstaly jen odvozenin" lexikalizované: srdce, vejce, slunce, nebo povahy terminologické; to* mence, žabístřevce.

Ve střední době vznikl perintegrací v odvozeninách od substantiv, se sufixem -dlo + ko samostatný sufix -tko (v důsledku zániku pobočfi slabiky a následující asimilace znělosti): cedidlko -* cedí tko, který se však

294

zději přestal pociťovat jako deminutivní a začal tvořit samostatně ázvy prostředků činnosti (viz zde str. 262).

:, Obrození vytvořilo několik nových formací na -ce, ale nikoli deminutivního, nýbrž specifikačního významu pro potřeby terminologie {příslovce, bidélce...). Produktivita typu však obnovena nebyla. Nadále Sou hlavními prostředky sufixy -ko, -íčko, -ečkojéčko.

V nové češtině má funkci základního deminutivního prostředku Beuter sufix -ko. (Omezení je jen u jmen s morfologickou charakteristikou -e a -z; viz dále.) Základy zakončené na K+ K se při derivaci Upravují vkladnými vokály (divadélko, světélko 11 světýlko, vlákenko// Mákýnko). Není však už produktivní odvozování od jmen se sufixem m "i Od jmen deklinačního typu kuře se deminutiva stejně jako ve starém ázyce odvozují sufixem -átko (vlastně -ko + hláskoslovné změněný cenotvorný formant -et- > -ät- > -át-). Jména s morfologickou cha

rakteristikou -e odvozují základní deminutiva sufixem -íčko (nebíčko, fafičko, paraplíčko). Stejný sufix se připojuje někdy, jestliže základ lônčí na K + K: sklíčko, teplicko, másličko. Sufix -íčko odvozuje dále od jrnen s morfologickou charakteristikou -i: údolíčko, psaníčko, ko-

i pícko, napomenutí čko. Deminutiv se zesíleným významem vyjádřeným ;$ekundárním sufixem -íčko je menšina: čelíčko, tělíčko, zrníčko, pivíčko, šbvíčko... í Sufix -ečko se někdy pojí k základům končícím na K + K: hnízdečko, Wstečko, místečko... a jen zřídka má zesílený deminutivní význam: Vínečko, pérečko, pivečko.

LITERATURA. NEŠČIMENKO, G. P.: Očerk deminutivnoj dcrivacionnoj sistemy V istoríi češskogo Hteraturnogo jazyka (konec XIII — seredina XX vv.). Praha 1980; jjĚMEC, I.: O mezislovanských rozdílech v produktivitě c-ových slovotvorných formantů. Slávia. 42, 1973, s. 9 - 1 5 ; HAUSER, P.: Tvoření podstatných jmen v době národního obrození. Brno 1978, s. 138 — 146.

295

ADJEKTIVA

Zatímco u substantiv byly významové kategorie konstituovány koncem praslovanštiny a pračeština je zdědila jako do značné miř vyhraněné (výklad proto mohl být uspořádán podle nich), u adjektít je situace jiná. V praslovanštině byla adjektiva slovotvorné diferencoí vána jen zhruba do jakýchsi prakategorií a z těch se dnešní diference vanější kategorie konstituovaly až během historické doby. Náš výklad! se proto snaží postihnout i tento proces, pokud je to za dnešního stawf poznání možné.

Desubstantivní adjektíva

Ve staroslověnštině se vydělují dvě skupiny: adjektiva relační a kva litativní. Relační mají k dispozici soubor sufixů -bskb, -jb (4jb), -ovbje%\ -inb (-6/?&), -bňb a speciální sufix -ěrtb odvozující vyhraněnou skupinu' adjektiv vyjadřujících původ z látky. Kvalitativní adjektiva se tvoft l sufixy -bftb, -atb/it&/ovitb, -ivb, -avb a -&.

A dj e k t i va f 'eľ^rmm^--,---Nástin významové diferenciace:

stsl.

stč.

stř.

ne.

posesivita

poses, indiv.

poses, indiv.

poses, indiv.

poses, kolekt.

poses, kolekt.

poses, kolekt.

relace nespecifikovaná

relace lok.

relace lok.

relace lok.

relace nespec.

pův. z látky •

pův. z látky

relace nespecifikovaná

relace nespecifikovaná

Nejproduktivnějším sufixem ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě je nesporně -bskb; poji se se základy pojmenování osob mužského i ženského rodu, různých kmenů: rahbskb. roditelbskb, sgdijbskb, vojevodbskb, gospodbsH, žeiibskb, děvičbskb. dětbskb..., se základy

^pojmenování zvířat: osblbskb, koňbskb, pojmenování rostlin: smokbUbničbskb, neživých Substancí, zejména označují-li místa: zapadbskb, rajbskb, /unbskb, zemlbskb, pusiyňbskb, Welenbskb, pohskb..., zřídka i se základy pojmenovávajícími abstrakta: vhšbskb, razbojbskb, žitijbskb...

Sufix -jb(-ijb) je spojitelný jen s názvy živých bytostí, a to všech rodů, o-kmenové, jo-kmenové, ja-kmenové a ojediněle r-kmenové deklinace: rlovéčb. otbčb, děvičb, mateřb: otblbjunbčb, ovbčb, goueřdb; otročijb, pbsijb... Jisté omezení tu vidíme u základůjo-kmenůf

jejichž poslední konsonant nepodléhá alternaci (-/& apod.). Tato derivace, která se už :0d praslovanských dob, totiž od splynutí -/- s posledním konsonantem základu, manifestuje jen konsonantickou alternací, by v takových případech neměla smysl (např. túditelb -* *roditeľb).

Další sufix -ovb/evb sice není ve staroslověnském materiálu příliš početně zastoupen, Sese však všechny známky produktivity: odvozuje od maskulin životných pojmenovávajících osoby {ženichovb, učitelevb...), zvířata (Iwovb, zmijevb...), rostliny (avorovb) neživotné substance (trbnovb, dbždem...). Je spojitelný se základy u-kmenů, o-kmenů ijo-kmenů. Jeho komplementárním protějškem je sufix -im. který odvozuje od a-kmenů,

da-kmenů, i-kmenů, -bv-kmenů a nt-kmenů bez omezení rodového a sémantického: vojevodinb, igblinb, bogorodičim, zmijint, zvěřím, smokbvirib, osblpim...

Sufix -bňb hraje ve staroslověnštině nepodstatnou roli: připojuje se sice k základům pojmenovávajícím osoby (vladyčbňb, gospodbňb, materbňb) i neživotné substance (večerbňb, Větrbrtb), ale v konkurenci s dalšími prostředky se tu zatím prosazuje jen ojediněle.

U jmen živých bytostí, která jsou spojitelná s největším množstvím formantů, se paralelní derivace začiná využívat k odlišování posesivity kolektivní (rabbskb, koňbskb...)

Ud individuální (rabijb, koňbnb). Sufix -jb, který se už realizuje jen jako konsonantická !'alternace, se dostává v důsledku toho do regrese. (Ta se však netýká jeho varianty-//'&.) ;'Kčjlepší předpoklady pro uplatnění díky široké slučitelnosti má proto dvojice sufixů

ovb/evb a -bib, zatím ovšem nepočetně zastoupená. (Sufix -brtb je široce aplikovatelný, ale relační funkci, a to nezcela vyhraněnou, má

V podstatě jen ve spojení se základy neživotných konkrét: zgbbnh, trgbbm, mfěčbm, Qglbfib, zembfib. Ve spojení s jinými základy tvoří adjektiva kvalitativní.)

296

Raná s tará češt ina má v kategorii relačních adjektiv jiné kvantitativní zastoupení sufixů než staroslověnština, přesto vsak naznačuje ^kontinuitu: praslovanský sufix -ovb, který měl nejlepší předpoklady rozvoje, se po vzniku deklinace složené široce uplatňuje ve dvou katego

riích: jako relační -ový a individuálně posesívní -óv. První z nich, spojitelný jak se základy pojmenování životných, osob-

Iních i zvířecích (např. býkovy, kuchařovy), tak neživotných (hrobový),

297

fódů, pojmenovávajícími osoby, zvířata, jiná konkréta., místa, dobu .abstrakta; základy životné jsou tu ovšem v menšině. Např.: lékařní, :Urní, hradní, khštalní, lesní, denní, zákonní \ kľusični, jistebni, zahradní, )ôcm\ bydlnít jezemí, letní... Varianta -oxmí se spojuje jen s jednosla-jiínými základy maskulin (duchovní, bojovní) a se základy přejatými cŠaftovní, glejtovní, křtaltovní).

Pokročil tedy ve staré češtině jak proces krystalizace kategorií, tak »ecializace prostředků jim přiřazených. Kategorie p o s e s i v i t y se rozdělila ve dvě: vyjadřující posesivitu

(kolektivní {-ský, -í. -ový) a i n d i v i d u á l n í (-óvf-in, u toponym ještě alternace posledních konsonantů <*-y'fe). Krystalizuje také kategorie adjektiv vyjadřujících v z t a h k m í s t u . Jejími prostředky jsou jednoznačný sufix -ský (připojený k neživotnému základu) a univerzál-lější -ni. Zbytek, r e l a č n í adjektiva v užším smyslu, mají k dispozici

ívelmi produktivní sufixy -ový, -ní a méně jednoznačný sufix -ný.

ve staročeské době nadto překročil původní omezení rodové a zai se pojit i se základy feminin, zprvu pojmenováními rostlin {liliový, čeh kovy, kalinový, lipový...), pak i jiných substancí (rybový, púščový> h pežový). Jeho někdejší rodový komplementární protějšek 4m rovněž rozštěpil na podobu jmennou -in, která vyjadřuje individui posesivitu feminin (děveččin, materin), neuter (kniežětin) a mužskýd a-kmenů a ja-kmenů (Bořetin, junošin), a na podobu složenou -w Ta se však v produktivní prostředek nakonec nerozvinula. Uplatňuj se ojediněle ve spojení s i-kménovými základy (dětiný, hostiny, vlastinj\

Sufix *~jb (-ijb) v podobě jmenné deklinace svou produktivitu ztrácí Na přechodnou dobu se uplatňuje jen jako prostředek derivace vlastních jmen (Bezděz < Bezděďjb, pod. Boleslav' apod.). A vsál s morfologickou charakteristikou deklinace složené se nadále pojí základy životnými, a to pojmenovávajícími osoby (babí, čMí\\ kniežěcí...) i živočichy (holubí, sviní, hovězí...). Ve funkci individuální posesivity se už neuplatňuje (přežívá jen adjektivum boží).

Částečnou funkční regresi zaznamenáváme u sufixu -ský. Spočívá v tom, že se už jen ojediněle spojuje se základy pojmenování živočichů (hovädský, koňsky) a zcela vzácně se jmény neživotnými nepojmeno* vávajícími místo (hvězdský, nedelský). Počet formací se sufixem -ský přesto absolutně vzrůstá díky Četným odvozeninám ze jmen osob (dedičský, přietelský, hospodářský, ženský, mateřsky) a z pojmenování mist (nebeský, zemský, mlýnský...). Varianta -ovský, která je rovněž, na početním vzestupu, se pojí s jednoslabičnými základy maskulinÄodvozeniny toho typu od jmen osob: kmetcí, pastuší. C (žákovský, mistrovský, katovský...) a někdy se základy jo-kmenovými||ftotiž odvozuje převážně sufixem -ský/cký: kupecký, (chodcovský).

Sufix -ný, navazující na psi. -&«&, ve staroslověnštině ještě ve funkci f relačný velmi málo zastoupený, se ve shodě s širokými derivačními možnostmi (se širokou spojitelností) početně rozvíjí. Spojuje se ovšem I nejčastěji se základy feminin a neuter (u maskulin, jak bylo řečeno výše,^ převažuje sufix -ový): mlýnničný, lodný, hvězdný, krúpný, dveřnj, P krevný..., slunečný, bahniščný, čelný, senný, kladivný... Jak je z pří-1 kladů patrno, jde o odvozeniny z konkrét.

§třední doba

I n d i v i d u á l n í posesivita se vyjadřuje odvozeninami ze jmen osob Utvořenými sufixy -ův a -in v komplementární distribuci řízené stejně jako v rané staré češtině. Frekvence těchto odvozenin v textech však postupně klesá.

K o l e k t i v n í posesivita se vyjadřuje sufixem -/ u jmen zvířat: žabí, prasecí, ptačí, opičí, medvědí, myší, kraví... Jen vzácnejšou doloženy

Od jmen osob se ednický. pro-

WtWcký • * • > anjelský, panský, ženský, kuchařský, šermýřský, kurevský, mužský. Varianta -ovský, zatím nepočetná, je nejčastěji u jmen se základem zakončeným na K + K (otcovský, krejčovský, lotrovský...),

[ojediněle jinde (královský, židovský). Odvozeniny sufixem -ský ze jmen [ľzvírat představují už jen ojedinělé relikty (koňský, kravský, svinský) zachované díky velké frekvenci. Tento sufix také restrukturuje nepro

duktívni skupinu adjektiv se sufixem -iný: dětinský, hostinský... Zcela ojedinělé je už odvozování posesív sufixem -ní: včelní, čelední.

diněle (-&«&), měl teoreticky široké možnosti spojení a ty se v rané době staročeské výrazně projevily. Spojuje se tu se základy všech tří

Konkurenční sufix -ní, ač ve staroslověnštině zastoupený jen oje- j * Adjektiva vyjadřující v z t a h k m í s t u se odvozují sufixy -ský a -ní. ,Prvni je produktivnější: připojuje se k základům vlastních jmen zeměpisných (englický, arabský, švédský, safojský, brabantský...) i apeiativ

298 299

(nebeský, rajský, pozemský, městský...). Sufix -« / je připojitelný je k základům apelativ (louční, západní, zahradní, polní, jezer ní, lužní $ U původního u-kmene dům je varianta -ovní {domovní).

Ostatní, n e s p e c i f i k o v a n á relační adjektiva se odvozují sufijíf -ní, -ný a -ový. Jejich distribuce není ještě vyhraněna. Sufix -ní se spojuj se substantivy všech tří rodů, konkréty i abstrakty: chlební, taneíĚ potoční, soudní, živelní, hřbetní, družní..., lazební, obecní,ruční, abeceéá řitní, krevní..., sluneční, polední, celní, věnní, tenetní... Varianta -otfj se připojuje jen k maskulinům, převážně přejatým: erbovní, šifotäj šenkovní, pulsovní, žertovní..., kromě toho listovní. Stejnou spojitelüöf jako -ni, ale menší zastoupení má relační sufix -ný: chlebný, taméfifi ovesný..., rybný, válečný, hraničný..., srdečný, pekelný, obílnf* (Většina adjektiv na -ný má už význam kvalitativní, viz dále na str. 304)j

Konečně sufix -ový je zatím nejméně zastoupený. Omezení spočíi v tom, že se spojuje převážně jen s maskuliny a femininy (mezi základ] feminin nadto převládají jména rostlin), jen výjimečně s neutry. Kromž toho odvozuje pouze od konkrét. Např.: korábový, trhový, dobvß hroznový, hřbetový, křížový..., vrbový, malinový, březový.... pížnwfi

Obrozenská doba

Obrození přináší několik dalších změn. Posesivita individuální u pojmenování osob mužského rodu vyjadřuje jen sufixem -uv; typ vojevodův tedy definitivně zatlačil relikty staršího typu vojevodin, Ustupují relační adjektiva se sufixem -ný a jejich místo zaujímají odvozeniny s jednoznačným sufixem -ní (čelný-*celní, tanečný-> taneční, hraničný - • hraniční apod.). Počet formací se sufixem -ní postupněznačnéj vzrostl. Dynamická je i varianta -ovní, pojící se převážně s přejatýitíjj základy: ar chovní, rytmovní, rýmovní, poštovní, taxovní...

Nová doba

V nové češtině existují tyto produktivní prostředky desubstantivníclj adjektiv relačních (vedle formací utvářených naznačenými způsoby ovšem přežívá množství útvarů vytvořených dříve, podle staršící zákonitostí):

;ena. Např. bratrův, předsedův, slonův..., matčin, veverčin... Na zdil od starších dob převažuje užívání posesív u vztahu subjektového ředsedovo rozhodnutí), kdežto u objektového ustupuje ve prospěch nominálního genitivu (pronásledování Petra). K o l e k t i v n í posesivita se vyjadřuje sufixem -ský/cký u jmen

§pb (odborářský, ženský, básnický) a koncovkou -/ u jmen zvířat lelbtoudf). Jména deklinace nt-kmenové se ze synchronního hlediska

vozují variantou -ecí, ev. -ečí (morčecí, prasečí); varianta -ečí vznikla alogií podle případů jako zaječí, holubičí...

; Relace k m í s t u se adjektivně vyjadřuje odvozeninami se sufixem $cý/cký u vlastních jmen (pražský, mělnický), u apelativ pak sufixem l(polní, okresní). N e s p e c i f i k o v a n á relační adjektiva se odvozují sufixy -ový a -ní.

jljich distribuce je nevyhraněná. Stará rodová byla překonána, nová je fííl zčásti řízena zakončením základu. Sufix -ový převažuje u zakončení & -c, -h, -ch, -k, -ř, -s, -ť (rámcový, lihový, poplachový, posádkový, ledníkový, pancéřový, kulisový, žesťový), sufix -ní u slovotvorných ů se sufixy -ba, -ce, -ost, -óza, -áž (spotřební, publikační, injekční,

ftavděpodobnostní, intravenózni, sabotážni). V některých sufixech se [tedy* reflektuje i rod fundujícího jména. Paralelní derivace se často Jlävá k diferenciaci: vstupní x vstupový, nosní x nosový..., někdy oba Útvary představují synonyma: diplomní 11 diplomový.

Speciální funkci měl staroslověnský sufix -ěnb: jednoznačně odvo-val adjektiva l á t k o v á : měděm, Ibněm... Tak byla zjevně už praslovanské době vytvořena poměrně početná řada adjektiv odvozech vesměs z primárních substantiv pojmenovávajících nerosty, látky \ staré kulturní rostliny. [.Stará č e š t i n a většinu těchto formací zdědila. Vedle odvozenin jäko měděný, hliněný, lněný, dřevěný se vyskytují jen ojediněle nové, ||př. opočěný, brněný. Další adjektiva toho významu se odvozují dvojicí

fixů -ový a -ný, jejichž distribuce je dána rodem základového sub-antiva. Od maskulin se odvozuje převážně sufixem -ový (bobový, hlo-

T , . . , , . , . . . ,v • n- a v , ;* PF, kristalovy, nlovv, alabastrový, kmentový...), od neuter a femmm I n d i v i d u á l n í posesivi ta se vyjadruje sufixy -uv a -m pnpoiovanyfllíl w( > n i >i ~> i>~ > r ? - -. , - i-ii - , , , , , , „ . , ^ - ., . J, , n , ., , . - luxem -ny (hedvábný, mlecnv, stkelnv, striebrny..., kudelny, konopný, k základům jmen osob a zvírat. Distribuce je nzena rodem fundujícího

300 301

mosazný). Rodové omezení překračují nejdříve základy pojmenovávající»rianty -atb a -ovitb {bogath, kniatb-jadovitb,pbdovith), varianta -//» u konsonamických rostliny; i feminina se spojují se sufixem -ový: jahodový, jedlový; lípový...).

Sufixy -ový a -ný v této distribuci běžně slouží k odvozováni) nespecifikovaných adjektiv relačních (viz výše na str. 300), a tak lze

Kltoenů a i-kmenů {imenitb, mbnogoočitb, mastith). Zprvu nečastý sufix -ivb, deverbativního původu, derivoval od abstrakt, převážně

kmenových. V tom byl konkurentem suříxu -btw a skutečně také často nacházíme Apařalelně vytvořené formace: Ibstivb j j Ibstbiw, milostiv* j I milostbftb. Zpočátku ojedinělá

^'a varianta -blivb (zavistb/ivb, gněvblivb). kons ta tovat , že dříve vyhraněná kategorie adjektiv látkových p o s t u p n ě » Sufix -ÖW, je doložen u ojedinělých formací Jejichž základem je konkrétum (sědinavb, ztrácí svou specifičnost a splývá s kategorií méně vyhraněnou. Speciální*] významový odstín „původ z látky" je patrný pouze z povahy základo

Ve střední době už převažuje sufix -ový; odvozuje nejen odfcř ženských názvů rostlin (skořicový, voškerušový...), ale i od přejatých» názvů látek {cvilinkový, bar chánovy, mastyxový, minyový). Ätará čeština

V nové době se taková adjektiva tvoří pouze sufixem -ový: uranový, rtuťový, viskózový... Formace jinak vytvořené jsou staršího data vzniku.

yvavb). Koncovkou -b se pak derivovala

Jjedinočfdb, chudosih, bezuim...). kompozita a útvary z předložkových pádů

Nástimvýznamové diferenciace:

stsl.

stč.

str.

ne.

kvalita

kvalita objektová posesivnost

kvalita

kvalita

objektová posesivnost

objektová posesivnost

podobnost

podobnost

Ve staroslověnštiné byl v této funkci nejzastoupenější sufix -b/j&. Byl připojovár k základům primárním {solbnb, divbnb) i odvozeným {vračbbbnb, pogybělbm, wilostbnk božbstvbfib...), různých kmenů i rodů {gněvbnb, dbčdbtw, l^dvijbtib, rččbiib, trojičm^ děvbstvMib, bezmhvbiib...). Častčji se ovšem objevoval u základů pojmenovávajících abstrakta než konkréta. (U posledních měl někdy nevyhraněnou funkci, derivoval tott také adjektiva relační: zemmb, rpčbnb apod.; viz výše.) Výjimečné byly odvozeniií| od jmen životných (ubojbčbnb). Varianta -ovbfib/evbtib byla obvyklá u substantiv u-kitičj nových (vo/ovbtib), některých jo-kmenových {vračevbnb) a deklinací konsonantickýcí (dbtievbin>).

Sufix -atb/itb/ovitb, ač značně méně zastoupený, mu konkuroval v derivaci konkrét. Distribuce variant byla asi tato: u základů o-kmenových se objevovaly

Raná staročeská doba má k dispozici shodný repertoár derivačních prostředků. Dochází však k jistým přesunům.

Sufix -ný se nejčastěji pojí se základy majícími povahu abstrakt, a to Všech rodů (neuter však řidčeji), různých deklinačních typů. Např.: Ucný, hladný, obyčejný, hanebný, hrozný, svévolný, dýchavičný, bolestný, Uetný, kúze(d)lný... Odvozeniny ze základů konkrét jsou v menšině: Wačný, deščný (<- deska), bezvodný, hnojný, dvorný, masný, kurevný, jiezevný...

Dynamický je sufix -atý, který má významový odstín „vyznačování setím, co vyjadřuje základní jméno", tj. význam objektové po-sesivity. (Proti ojedinělým staroslověnským dokladům je ve staré žestině těchto adjektiv doloženo velké množství, několik desítek formací.) Pojí se výhradně se základy konkrét. Základní podoba -atý se spojuje se základy maskulin, feminin i neuter: rohatý, končatý „špi-

, hubatý, rozsochatý, křídlatý, hrdlatý. Varianta -ovatý se pojí !j)Mi převážně se základy maskulin: hrbovatý, jedovatý, chrbolovatý, kro-tý... Varianta -itý je zprvu obvyklejší u neuter: hrdlitý, znamenitý, mtý, letitý..., později toto omezení překračuje (kamenitý). Mladší jsou * ianty -ovitý (mehovitý, mozkovitý, hnátovitý...), uplatňující se fediněle u maskulin, a -natý (listnatý, hvězdnatý, hornatý, nesrdnatý), mající toto rodové omezení. Původní rodové omezení některých iant se však později narušuje.

^Možnosti paralelní derivace, které se v některých případech nasky-" Vedou pak postupně k možnostem vyjádření nového významového

302 303

odstínu kvality, a to p o d o b n o s t i : kuželatý, krupnatý, hlinowtj) hrdlitý... Ten se však zatím objevuje jen zřídka.

Sufix -avý konkuruje sufixu -atý. Až na výjimky {laskavý, búřavj)-se pojí jen se základy konkrét, jeho produktivita je dále omezena tím, že je spojitelný jen s femininy: mhlavý, blchavý, kýlavý, kadeřavý krvavý, rzavý... Proto jsou tyto odvozeniny mnohem méně početné než' formace s konkurenčním -atý, který toto rodové omezení nemá. Paralelní formace na -avý 11 -atý však v našem materiálu doloženyj nejsou.

Sufix -ivý (s variantou -livý) je prostředkem, který se pojí - až, na nečetné výjimky (bahnivý, črvivý...) — se základy abstrakt: násihjsl mrzkostivý, nepřieznivý, dobrotivý, bolestivý, chúlostivý, hněvivý, lživý, neduživý... V základech jsou zastoupena substantiva všech tří rodů, i když feminina převažují. Je tedy tento sufix konkurenčním prostředkem k sufixu -ný, který má stejnou spojitelnost. Skutečně také nacházíme řady paralelních formací: nerozpačlivý 11 nerozpadný, bež'

^ženiny z konkrét: písečný, tučný, kalný, sněžný..., otrubný, cihelný, [režný... Odvozeniny z neuter jsou vzácné: mlíčný, povětrný, šťastný... f Vyhraněný je sufix -atý s variantami -natý a -ovatý. Vyjadřuje | b j e k t o v o u p o s e s i v i t u . Odvozuje od konkrét, varianty se po-jíetně vyrovnávají základní podobě sufixu nebo ji i mírně předčí: $uhatý\ špičatý, rohatý, břichatý, volatý, nosatý, hlavatý..., vodnatý, \skď'"tftý. tělnatý, jikrnatý, prsnatý, krevnatý..., hrbovatý, hubovatý, íphoitf/y, dírkovatý, volovatý, fousovatý... Z ilustrací je zřejmá možnost .paralelního tvoření (volatý j I volovatý), které se někdy využívá k vý-Jžtiamovému odlišení: Itubatý „mající velká ústa" x hubovatý ,,podobný íhoubě*'. To je počátek už výraznějšího rozvoje nové kategorie adjektiv ^Vyjadřujících p o d o b n o s t . Do ní patří formace jako klejovatý, rosolo-ptý, cibulovatý, mstovatý a další. Tento význam má i odvozenina \hlatý. A stejně lze zařadit některé z formací se sufixem -ovitý: jdbkovitý... Řada dalších příležitostně vytvořených formací téhož významu s různými sufixy svědčí o tom, že jde o kategorii teprve in

pečlivý II bezpečný, bolestivý // bolestný, milostivý 11 milostný, hněvivý /»'Statu nascendi (např. vlčatý, banitý, fialový, šafraněný...). hněvný, neduživý 11 nedužný. V souhlase s obecným vývojem jsou formace na -ný často staršího data, srovnej lestný - • lstivý. To ukazuje ná dynamiku sufixu -ivý v této konkurenci.

Beze změn navazuje na praslovanský stav vývoj typu kompozit, popř. odvozenin ze spojení předložka bez + substantivum. Adjektiv typu křivobradý, jednoruký a beznosý ve staré češtině dynamicky při-j í bývá. Nejčastější jsou formace s druhou částí v podobě -brady, -boky/\ -nohý, -rohý, -duchý, -ruký, -vlasy, -lety.

Vznikla tedy ve staré češtině nová kategorie kvalitativních adjektiv,; která vyjadřuje vlastnost „vyznačování se tím, co pojmenovává fundi* jící jméno", o b j e k t o v o u p o s e s i v i t u , a později začíná ojedinělými'; doklady další kategorie, adjektiva podobnostní.

Střední doba /

304

íé Sufix -avý odvozuje téměř výhradně od feminin: pěnavý, špinavý, Hravý, krvavý... Varianta -lavý j e u několika formací vyjadřujících nepříznivé vlastnosti: smradlavý, kostlavý... (Těžiště funkcí sufixu *ooý a -ivý je v odvozováni deverbálním — viz str. 330.) / Sufix -ivý však překonal původní sémantické omezení a odvozuje nyní jak ze základů abstrakt (příznivý, dobrotivý, žádostivý, hněvivý...),

•lakkonkrét (uhřivý, vozhřivý, všivý...). Početněji než dříve je zastoupena ^varianta -livý (důtklivý, bouřlivý, pamětlivý, starostlivý...).

Kompozita z dvouslovných pojmenování (typ stoletý a bezhlavý) unikají stejným způsobem jako dříve.

Sufixem -ný se k v a l i t a t i v n í adjektiva nadále odvozují ze základy pojmenovávajících abstrakta, a to převážně maskulin a feminin; společný, dostatečný, zvučný, případný, rozdílný, pozorný..., hanebný^ pochybný, dejchavičný, vonný, pokorný, novotný... Řidší jsou už od--; íDalší o b j e k t o v ě p o s e s í v n í adjektiva se odvozují sufixem -atý

f0brozeni -> Dozněla distribuce sufixu řízená rodem fundujícího substantiva. Produktivní typy byly už řízeny distribucí sémantickou. Od abstrakt it k v a l i t a t i v n í adjektiva odvozovala sufixem -ný: obmyslný, rozmarný, úpisný, čistotný, výpravný, nedužný.

Týmž sufixem se nyní odvozují i kompozita a deriváty z předložkových výrazů: jinozpůsobný, bezpochybný, dvoudílný, vítězoslavný...

305

.LITERATURA. ŠLOSAR, D . - R U S Í N O V Á , Z. : Průřez vývojem slovotvorné jfstavy adjektiv v češtině. In: SPFFBU, A 15, 1967, s. 3 7 - 6 4 ; SKALKA, B.: Slovo-|Má analýza denominálních adjektiv ze slovníku Tomáše Rešela Dictionarium fatino-

ímicum. Rkp. dipl. práce, Brno 1983; HOLZ, V.: Retrográdní seznam a slovotvorná Itakteristika českých adjektiv ze slovníku Neuestes deutsch-böhmisches Taschen-jrterbuch K. H. Tháma. Rkp. dipl. práce, Brno 1983.

»verbální adjektíva

lástin významové diferenciace:

s variantami -natý a -ovatý. Nejméně produktivní je asi základní vaj rianta -atý, produktivnější jsou -natý a zejména -ovatý. Objevují setj náznaky distribuce variant řízené hláskoslovné (nejčastější je zákonce -rnatý, -tnatý, -dnatý, -vnatý; -kovatý, -novatý, -lovatý). Z dalšítsj prostředků sufix -itý je zastoupen poměrně málo.

Zato výrazně vzrostl počet adjektiv se sufíxem -ovitý. Většina z nicltf má význam podobnos tn í : čočkovitý, mýdlovitý, pánovitý, sádrowtfi francouzovitý...

Zato neproduktivní je už sufix -avý a velmi omezeně produktivní je -ivý/livý, nemající sice omezení rodové, ale odvozující převá z abstrakt, kde však dominuje odvozování sufixem -ný: bolestwjl hněvivý... U kompozit a předložkových odvozenin stará koncovka stále konkuruje novějšímu typu se sufixem -ný (viz výše).

Nová čeština

Adjektiva vyjadřující kval i tu se tvoří sufixem -ný od základů; abstrakt: palebný, sporný, výsostný, příležitostný... a od dvouslovný pojmenování (vlastizrádný, čistokrevný...). Zde mu ovšem stále konkutlSíaroslověnština ru je i k o n c o v k a -ý (dlouhosrstý, pěticípý...). N e p r o d u k t i v n í UŽ je Sufofr Nejpočetněji zastoupený typje funkčně nevyhraněný. Odvozuje se od konsonantického -ivý S v a r i a n t o u -livý. JlSbvesného kořene různých tříd (nejčastěji 4. a 3., zřídka 1., ojediněle 2. třídy), popř. od

Rovněž skončila produktivita sufixu -nv ve spojení s konkréty. OdP ladu de-iov*ch j m e n sufíxem ~m- Vxiadřuje zřejmě pouze nedife^ncovaný d ^ , , , . * *-v , t - , , ~ ' , , ,. w r Mznak, který se může chápat aktivně, nebo pasivně, popř. muže vyjadřovat potenciální konkret se totiž odvozuji objektové posesivni adjektiva sufixeityK , ,.. X1 . , , *M „,.,?,„,.%,„. rv»ip5itv nm Haisí VVVOÍ

J J r J Ijpsažení dějem. Napr. potbtw, mrazbm, otblpchnb, prerocb/ib ... Důležitý pro daisi vývoj -atý/natý/ovatý a sufixem -itý. Dynamičtější je přitom varianta -notf, než základní podoba -atý: nové odvozeniny typu horečnatý, cukety natý, vrstevnatý, žláznatý apod. jsou mnohem početnější než odvozy

nedif. dějová neaktuál. aktívni

(nedif. dějová) neaktuál. aktivní

neaktuál. aktivní

neaktuál. aktivní

potenc. zasaženi

potenc. zasažení výsledek

potenc. zasažení výsledek účel

potenc. zasaženi výsledek účel

niny typu krkatý, cípatý, plešatý. Naopak redukci pozorujeme u ad-i jektiv se sufixem -ovatý: nejsou už v úzu početné obrozenské odvozenin; jako hvězdovatý, mechovatý, ocelovatý, kcunenovatý, lesovatý apod. SufiX

fakt možné derivace od dějových nebo činitelských jmen, např. žizmtib, pokajazmnb, bděiiMib, také gubiíelb/ib, cělitelbUb... Avšak praslovanská derivace od slovesného kořene nebyla jistě perspektivní v době,

dyinfinitivní kmenotvorné formanty získaly na důležitosti; rovněž nedostatek možnosti ádht rozdíl mezi vlastností vyplývající z aktivního vykonávání děje a pasivního

8 potenciálního) zasažení dějem nepředstavoval výhodu. Proto se jako dynamické ukazují typy méně zastoupené: adjektiva se sufixem

-itý je dynamický díky novým formacím na -(i)čitý a -nitý; buničitý,^^ (-im) vyjadřující vlastnost plynoucí z neaktuálního vykonávání děje. Odvo-vrásČitý..., zákonitý, vápnitý, trnitý... Periferní sufix -avý je v podstaty už neproduktivní.

Adjektiva vyjadřující podobnos t jsou už formově vyhraněná] této kategorii slouží sufix -ovitý: hřibovitý, válcovitý, fraškovitý, čmo^ vitý, kozovitý... Jde o velmi produktivní typ sloužící mj. i potřebám* terminologickým: medvědovitý, kočkovitý, liliovitý, psovitý...

Iji se od kořene sloves i-kmenových (po/uavb, btagotvorivb, strašivb, podrazivb), ev. kmenových {dobvorazumiv?,, neprěpbriub), zde se však častěji uplatňuje varianta -{b)lii* íhčalivb, trbpěiivh, zavidblivh). Ojediněle se tak odvozuje od sloves jiných typů IbWjadivb, kľbvopivb, tbštiub...). * Dalším jednoznačným typem ve starosíověnštině jsou útvary s příponou m-ovou. (ffá má různé varianty, zčásti podle morfologických vlastností fundujícího slovesa. f na výjimky jsou odvozeny ze záporné podoby slovesa a vyjadřují p o t e n c i á l n í

306 307

I a ě-kmenových, např. blščivý, slzivý, z a s a z e n i de iem : neizelaeoletm, neizdaiemb, nerazdresaiemb ..., neoshbmib, nerazonrmr L »• , 7 / . . , v. t , , *\straswv, klevetwy, neduživý.

neukrottníh.... nevidomb, nesekonn... í,., ' " " Lze počítat s tím, že adjektivizace participií nt-ových a pasivních byla už parr ^jmych (narostivy). Dynamická je varianta -livý, odvozující od sloves

digmatická. Naopak útvary s příponami k-ovými, 1-ovými, r-ovými, t-ovými a v-ovýál Mzných typů, např. doufalivý, trvá livý, bodlivý, dótklivý, horlivý, j s o u vzácne n e b o ojedinělé (stydbkb, nvbzbkb, zbľé/b, mokn>, naročitb, mrbtub). .; \<jwatlivý... Nadto se objevujepodoba -avý, která se připojuje především

""; ;k základům sloves a-kmenových {hýbavý, kulhavý, nařiekavý, mumlavý, Stará čeština Ipsavý, chechtavý, nesetrvavý...), ale i jiných typů sloves (Iščavý,

_ , , . . ,.t . , , . , . , , ,. . , 1 kfikavý, liknavý, kňuřavý...)• Varianta -lavv je vzácná, např. bodlavý, Rana doba zdedila neipocetneii zastoupeny typ deverbalnich ad ektiV; fc 7 ' , r» i i T " * , , , ,,", ,. , 7 „ , ,, 7 „. , , ^ , :; , \ ti , t o * Í wyztovy- Paralelní formace, napr. hryz lávy // hryza vy, bodlavy // bodavý, se sufixem -ny. Odvozuji se tak formace od sloves různých typu, afei Si , , , , , . , . , ,, . , , . , " , '

* , . , , . i ,11 i . -i - i ~t * i , ; , :; mavľ hltwy, mstivv mstitelny nejsou vzácne, převazuji derivace od zakladu i-kmenovych a e-kmenovych. Vyznal k' .„ , M v. ". . , , v v . v . . r1 , ,. , . f v ,v „ , . , , .v. , z , , ; w , , „, 7 . , /Í % Penrerni záležitosti jsou v rane stare češtine deverbalni adjektiva se ie prevažne aktivní (vdecny, oslavný, hlucny, vonný, nepríslušný, na-• *. ~ . , , -, . , . . í . . ., , , \ , ,v, , , * , , , , *, . , , / • » ,x ^ , • ftuixy - ^ v , -řřv^ "M'v- Geneticky to jsou varianty participii nt-ovych kladny, delny, neposlušný, nasledovný, mt lovný, folkovny). Odvozeniny £.. " r , . , ' , , . ,., _ w . .. v l , r , . , - ' . v, j r i ' vC. , . . , , , 'Slinou morfologickou charakteristikou. Tvon ojediněle formace vy-od sloves 1. a 2. tndyjsou někdy íundovany dejovými jmény (nesmrtny.: \ iv ., , vv , A . , ., , . , ,. „ . , , , l v .

, v , . „ ,. _ , , t ; , . t v. lv1" prujici rovnez vlastnost vyplývající z neaktuálního vykonávaní deje, vytecny, dostatečný). „Pasivní vyznám je zastoupen mnohem ndcěí. í v , , , , , . , , , , , v , ., , / , , , , . , , , ., , x r, ,v iV , , v . v . /. Í ppr. smrdaty, nestydatý, bojaty, Isknaty, mrzaty, lezaty.... hbitý, (cudný, dielny, smutný, prwuzny...). Zdedený byly zreime i formace h „. , . / • , . , ,, ,. , , , , v"f , , , , , ,

. 1V ., , .,, , v , « i - - - , , , i i'; wtcity,neprisedity,nalezity..., smrduty, behuty, tekutý, Isknuty, mrzuty. vyiadrunci potenciami zasazeni deiem, napr. neprochodny, ciwalnvr &. ,.. * ~ . , " , , , ,. ., , ^ , i , , -

,. 7 , w . , .. , . . . . ' , ¥ g"výjimkou sulixu -/řv se dale nerozviieu. (Obdobne formace na -ity nedielny, nepríjemný, nepotupny, nepostižný a vznikaly i nove, např» í;-", . „ , v • , . . ,\, ., \ t * .,* , v , , 7 / ř " - iV:dobe nevyhranenosti kategorie vyjadřuji někdy potenciální zasazeni nasledovný. rJY, w , . ,. , . . , , . ,.

. . ř1 ^ . M o , w v . i -; ídcjem, napr. nedochodity, menity, nedomnity.) Na pozadí praslovanského typu (odvozeného původně z činitel- >• \ T ,„ , * v w . . r v v . v , , ,

. , . . . v . v , , ,- i v v,v , Na rozdíl od staroslovenstmy isou v stare češtine bezna deverbalni skeho jména) gubitelbm se začal v siroke míre uplatňovat rozšířeny v- (. . . r Ť , í^v ,v . . . . . . . ,

« / J V I , „, . w , ,, - i v adjektiva s lormantem 1-ovym. Prevažná vetsma ie iich tvořena od sufix -te(d)lny, u nehoz vyznám p o t e n c i á l n í h o z a s a z e n i deiem.> r. . . . , , \ . 1v . ,, ., ,

v . , ^ v v v . ,,. , , . v . v l 1 1 , USioves mtranzitivmch, a tedy vyjadruje vlastnost vyplývající z vy-uz jednoznačne převazuje. V rane stare češtine tak bylo odvozeno: f, 1t , v . tr ,, ,,. ., ,, .., „, ř 7

wl ,-, i ' i r- > • i / /- Í ; ' v . 77 , . ,, , hsledku d e j e : zufaly, nedriemaly, zralý, propadly, nastydly, zsechly, nekohk desítek tormaci,)ako chvalitedlny, nepromenitedlny, cutealny.:tr , ,, ' , . ; , . , . t,~ ,, ÍT S , , . Ä , lf , , , . A „ , , .„ „ r ' . v „ , . ~ / ; Í mbludily, mokly, prisly, dorostly, utyly... Necetne odvozeniny z tran-Ridka byla varianta -diny (nesstizedlny, nepretrpedlny...). Zprvu temtoi £.. . , v " , "v , . ,v .r , , , , v , , .

. . ., , l w , 0 -. , ,. iitivjsou významové nevyhranene; vyjadřuji výsledek zasazeni dějem odvozeninám konkuruji dalsi, odvozené různými jmymi sufixy (vtí- L ,, ,.,, T .,, x , •/, , v , l v . , „ , „ , A1 , , c r ' r. ... 7 , Ť1 v.. , ř-'i Ukovaly, narodily, nakazily.,.) nebo potenciami zasazeni dejem(«e/e<f/v,

dale). Ale v dalším vývoji formaci se sufixem -(ňtelny rychle pnbyva- S , „ , , ."C , 7, ( • ,. v, , , , , . ,, , , r . j. , , . . . 7 - 7 7 , A, , J Mosahly, nepremohly...), ojediněle vlastnost plynoucí z aktivního

a typ nepopsatelný, nenaviditelny, nesveritelny, nenabytelný se stavapró^ t . ř , , l v . / < w „ ; ,£ „ , , s , , .. , , , ' . v , , . " /, r- Vykonávanídeje(/ed/v,,vorax ,wewme/v). danou kategorii dominantním. (Necetne odvozeniny s tímto sufixem,Í ?' . , ; W T , t , , . ., , t ,, , ,. , .

. i • M , v . v ., , i / .7 i . . j ř 3 c Teprve na sklonku XV. století se objevuji deverbami adjektiva ale významu aktivního obyčejné nemají zaporku (milovatelny, mstitemy',', l-, 1V , , ., , . - . . . , „ / , v, „. . , , x x ^ v . A . v " v . . , wjadrujici u c e l : odvozuji se od ínimitivniho kmene slovesa pnponou cinitelny...).) Cestma se tu ubira jiným vývojovým směrem, nezjaky- f, _ , . . . , ,,, , , ,„ r /ř , ,. , vv. , , , ,

, v v . , - i f i . v v . J KÍ. První doklady: lehaci, chodeci chodící, merici, narostla, krycí. známe ze staroslovenstmy; m-ove íormace teto kategorii v češtine- L „ , ,, • , i v v , , • ,-•,-• , ,

. vř ., , . . v, , . , , . , r , !-=í íYžnikla na pozadí nepravidelne tvorených variant adjektivizovaných neslouží, a proto ustupuji (zachovalo se jen několik lexikakzovanych; i. . . ., . , v1 , . , ,v. , , . , , . , , , r , . , . , , , , , . , ix ,ř pticipii, která mela aktivní dejový vyznám, jako delaci, celici, formaci jako vědomy, lakomý, pitomy apod.). -1 {[.„, ,, _ . , , , T v , . J , J

v ,. , . . , . . . . , r ., ,v , t 4 .. , , ., , i . ' i M i ^ ř íj Modlící.) Jak ukázal Kopečný, jsou to vlastne adjektivizovane infinitivy, Vyjadrení vlastnosti vyplývající z n e a k t u á l n í h o vykonávaní; I ,... , , , . , . , ^Tvl , , , , „

i , v . . . , v . . , , > c .A P to se ustálilo odvozovaní z mi. kmene. Některé podobne formace deie se ve stare češtine zvýrazňuje odvozováním pomoci sufixu -wvu L 1v . . .,. , v , , . v , , „v . . , , . J M i j« , -i - i - ,„. ,'v Sádrovaly zprvu i potenciální zasazeni dějem, napr. dotyku/uci, ne-Pnbyva odvozenin od zakladu sloves i-kmenovych, napr. dscwy,' f „, , , . . ; ,

J \)a\u}uci,divuci. 308

309

Střední doba

i-kmenů a ě-kmenů (odvážlivý, stydlivý). Méně produktivní v této= funkci je už sufix -ný: cvičný, štěbetný... Produktivní je však stálí;

koncového -a: hodovny, kejklovný, fresovný...

; některé varianty sufixů n-ových: -čný, připojitelný k infinitivnímu Toto období znamená postup ve vyhraňování důležitých kategorii* [kmeni a-kmenových a ova-kmenových sloves k vyjádření nepříznivých

Kromě paradigmatický tvořených formací z participií nt-ových a pfc Irských vlastností: ušklibačný, utrhačný, panovačný, rozhazovačný... sívních, vyjadřujících vlastnost plynoucí z aktuálního vykonávání děje ž i v é J e d á l e odvozování od sloves ova-kmenových základní variantou: a ze zasažení dějem, jde o následující kategorie: '|následovný, spojovný, milovný... Některé další varianty prosazované

Vlastnost vyplývající z neak tuá ln ího vykonávání děje (kör Jobrozenci se natrvalo neujaly, např. -jičný {utrhajičný, panujičný. pose mohou družit významy náchylnosti k ději apod.) se vyjadřuje ^ijejičný...) a -ečný (podmazečný, rozvázečný). Jako periferní záleži-sufixem -avýl-ivýl-livý. Dynamičtější je -avý, připojitelný k základů«, j t o s t W °bn°ven několika málo novými útvary typ deveřbativ na -itý sloves a-kmenových (šilhavý, dravý...) a -livý, který se pojí se základf. \{^nčitý, případitý, spojitý, roztržitý, odtažitý). Navazoval na termino

logický typ náležitý, vzniklý ve střední době, ale málo využívaný. Potenciální zasažení dějem se vyjadřuje sufixem -(i)telný,

u základů ova-kmenů, u nichž se připojuje k infinitivnímu kmeni bež|lkterý s e PřiP°JuJe k základům kterékoli ze šesti slovesných tříd, např. tpitelný, vyhnutelný, nepromlčitelný, dělitelný, neodolatelný, nepojmeno-

Potenciá lní zasažení dě jem: díky velmi produktivnímu su> -Mtelny. fixu -{í)telný došlo k výraznému vyhranění kategorie. Většina nových f, A d J e k t i v a účelová se tvoří sufixem -cí připojovaným k infini-formací je vytvořena právě tímto prostředkem: ukazatelný, neukojí- r t ivnímu k m e n i s l o v e s ly 2 - 4-> 5- a n o v ě t a k é 6- t ř í d y : roztahovací, telný, nesrozumitelný, nevyhnutelný, pominutelný a mnoho dalších. Dö '^balovaci, hoblovaci, šnerovaci... pozadí se v této kategorii dostává sufix -ný (nezáživný, nevýslovným). '• Konečně odvozeniny 1-ové, vyjadřující výsledek děje, se zřejmě

Plně byla konstituována dále kategorie adjektiv účelových. Tato? přechodně derivují v některých případech i od sloves tranzitivních: adjektiva se hromadně odvozují sufixem -cí připojeným k infinitivnímu '.neskonalý, uznalý, zapomnělý, probudilý, zděsily, prodloužilý... Ne kmeni: prohledaci, zdvihací, křesací, oděvací, házecí, picí, dlážicí, mycí,:; všechny takové útvary však zůstaly natrvalo v úzu. Běžnější je ovšem krycí... Nejsou však ještě doloženy odvozeniny ze sloves na -ovatL1 'Odvozování z intranzitiv, ve shodě s celkovou vývojovou tendencí Jistě jen jako relikt plní tuto funkci ojedinělá adjektiva se sufaenť >tohoto tyPu : zdřevěnělý, zvodnatělý, zplesnivělý, ovdovělý, ochablý, -ný' cvičný tažný Jkřehlý, splasklý... Obrozenská adjektiva na -ilý se často v úzu ne-

Konečně adjektiva vyjadřující výsledek děje sufixem 1-ovýra se* ndržela.(zamračilý, zbláznilý, ztřeštilý...). rozvíjejí dále. Počet odvozenin ze sloves tranzitivních ovšem poklesl;- \T v , , , J, . . . . . . í >Novocesky stav je zřejmé, že produktivní je jen derivace z intranzitiv (svraskalý, vy*-* * zábly, zoctělý, zmužilý...). • \ Synchronní pohled zahrnuje vedle produktivních typů i početné

"- výsledky slovotvorných aktů ze starších období. Zde budeme přirozeně Doba obrozenská , 'věnovat pozornost především typům produktivním a živým.

Adjektiva vyjadřující vlastnost plynoucí z neaktuálního vy-: [ Adjektiva vyjadřující vlastnost plynoucí z neak tuá ln ího vykonávání děje se odvozují novými variantami v-ových sufixů, a to, skonávání děje se tvoří především variantami sufixu v-ového: -avý, -lavý {chraplavý, štiplavý, třaslavý, city t lavý, mazlavý...), -čivý [zá^ bkvý, -ivý, -livý, např. zvídavý, hořlavý, brodivy, pohoršlivý. Varianta hubčivý, palčivý, hánčwý, urážčivý...); živé jsou stále i další varianty bavý se pojí k základům sloves a-kmenových. -lavý převážně k a-kme--avý, -ivý a -livý (poslední se často spojuje se základy dějových jmen; Ittům pojmenovávajícím nepříznivou charakteristiku člověka, -ivý — trvanlivý). Vedle toho se aktivizovaly — někdy přechodně

310

ještš^ki-kmenům a ě-kmenům, -livý k slovesným základům různých tříd.

r 311 í

Sufix -ný je stále produktivní u ova-kmenů {kočovný, varovný) a ve speciálních okruzích terminologických i ve spojení s jinými základy {průbojný, dalekonosný, málomluvný...). Nová je tendence připojovat jej k základům adjektiv na -cí z participií nt-ových {kajicný, přejkny^ žádoucný, jsoucný...); je způsobena faktem, že adjektiva na -cí jinak uzavírají možnost další derivace.

Adjektiva vyjadřující potenciá ln í zasažení dějem jsou stále* představována dominantním typem se sufixem -{i)telný: neslíbatelný, použivatelný, zúčtovatelný, zúročitelný, postižitelný, nedotknutelný.,, Jen pro potřeby terminologické se ojediněle oživuje sufix -ný {štěpný).

Adjektiva účelová se stále tvoří sufixem -cí připojeným k infini-tivnímu kmeni sloves všech tříd kromě druhé: zasedací, bombardovací žací, předváděcí, těsnicí..., výjimečně k základu jinému {pečicí).

Adjektiva vyjadřující výsledek děje se odvozují sufixem 1-ovým už pouze od sloves intranzitivních: nabobtnalý, zarudlý, vyvřelý, zuhel-natělý, nakynulý...

Paradigmatický se adjektivizují participia nt-ová a pasivní. Je tedy během historické doby zřejmá výrazná krystalizace většiny

kategorií deverbálních adjektiv směřující k sevřenosti produktivních derivačních prostředků. Vedle těchto centrálních typů však dnes žijí četné relikty starších typů tvoření jako jejich periférie.

LITERATURA. HAVRÁNEK, B.: Příspěvek k tvoření slov ve spisovných jazycích slovanských. Slávia, 7, 1928-29, s. 766-784; SKALKOVÁ, E.: Slovotvorná analýza deverbálních adjektiv ze slovníku Tomáše Rešela Dictionarium latinobohemicum. Rkp. dipl. práce, Brno 1983.

Deadjektivní adjektíva

Při tomto odvozování jde jen o modifikaci významu kvalitativních adjektiv ve smyslu zesílení nebo zeslabení vlastnosti vyjádřené základní formou.

Zesílení Ve staroslověnštině se zesilování dalo kromě stupňování pouze připojováním

prefixu prě- (prělěpb, prědobn, prěmilostivb...)< ojediněle i k formě komparatívu (prěvyšijb). Méně využívaný byl prefix velb- (velbiěpb).

312

\

Raná stará češt ina užívá rovněž stupňování. V rané době do •XIV. století přitom přežívají ještě ojedinělé starobylé mužské tvary komparativu typu dali, hoří {< *gor-ji), hrzi {< *grbd-jí) apod., ale pod vlivem feminin a nepřímých pádů, které měly v příponě -š- (např. gen. dal'ša atd.), došlo ke konstituování analogické přípony -ší {další,

[hrzší, horší...), která byla v komplementární distribuci se sufixem ejší (pův. mask. *bohatějí). Superlativ se tvořil prefixem naj- připo

jovaným k formě komparativu. (Ojediněle se tento prefix připojoval í k základní podobě adjektiva: najvrchní, najdřěvní.)

Kromě paradigmatického stupňování užívala stará čeština často i prefixu pře-: předrahý, přězlý, přěsrdečný, přěnevýmluvný... Jako

; ojedinělé, patrně individuální výtvory se objevují formace s prefixem ; nad- {naddivný) a přes- {přesmilitký).

Těžiště slovotvorného zesílení významu však bylo nesporně v sufi-^ xaci; zde se zároveň pojilo s emocionálním zabarvením. Uplatnily se sufixy -učkýfúčký {malučký, drobňúčký), později též v podobě •ičký/íčký {mladičký, řědičký, chudičký, kratičký...), a sufix -itký

\{mladitký, bělitký, cělitký, kratitký...), ojediněle -útky {měkútký), zřídka -ečký {nemalečký, jedinečký). Ojediněle se setkáváme s útvary jinými, např. mladichný, maVučkný atd. Spíše jen individuální povahu měl sufix -úcí {drahúcí, bělúcí, čistúcí, milosrdnúci), doložený jen v LegKat. Ojedinělými způsoby tvořených adjektiv s emocionálním zabarvením lze nalézt i více.

Ve střední době se kromě stupňování, jež má prostředky shodné S novočeskými, uplatňuje nadále prefixace pomocí produktivního formantu pře-. Vedle sufixu -íčky {maličký, kyselíčký) se vyskytuje i podoba -oučký {lehoučký), kdežto sufix -itký/ítký už stagnuje.

Doba obrozenská přináší oživení této kategorie. Vedle zesilujícího prefixu pře-, i nadále produktivního, se objevují nové prefixy :přejaté od substantiv: pra- {praobyčejný, prastarý, pranejdelší), později $ expresívni hovorovou variantou prach- {prachstarý), a prefix vele-

[(velemnohý^). Menší vývojové uplatnění našel prefix arci- {arciskoupý, :rarciřídký), rovněž přejatý od substantiv.

Také sufixace je živá. Vedle sufixu -ičký {snadničký, skrovničký, Jtařičký...) se ve velké míře uplatňuje -oučký {slaďoučký, křehoučký, měkoučký, maloučký, tenoučký) a nový sufix -ounký {lehounký, ti-

313

chounký, teplounký, hezounký), řidčeji také -inký (malinký). Z běžné mluvy pronikají do spisovného jazyka emocionálně zabarvené útvary s infixy, např. maličičký, novičičký, malilinký apod. Z dalších sufixů je nejvýznamnější -ánský (-atánský): velikánský, dlouhatánský apod.

V dalším vývoji se pak vyhraňuje distribuce prefixů pře-, který je v důsledku široké spojitelnosti nejproduktivnější, a pra- {prachy jenž se specializuje na odvozování od základů pojmenovávajících nepříznivé vlastnosti (pramizerný, prablbý, prachšpatný...). Prefix vele* postupně dostává charakter příznakového prostředku pro vysoký styl (velevzácný). Prefix arci- produktivitu ztrácí.

Ze sufixů jsou dynamičtější -oučký a -ounký, převážně jen od primárních základů odvozuje -ičký a nových útvarů se sufixem -inky\t nejméně. Živá je zato infixace, i reduplikovaná, emocionálně zabarvených formací: slaboulinký, uzoulinký..., uzoulilinky apod.

Novem je prefix sebe- připojovaný k formě komparativu: sebe* lepší, sebevětší...

Zeslabení Ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě je tento druh modifikace doložen jen ojediněle formacemi

bbdrbliub a těmvb, tedy odvozeninami se sufixem -{bl)im. Modifikační význam má nadto asi prefix pri- ve formaci priskrbbbnb.

Ve staré češtině je tato kategorie poněkud rozvinutější, zejména počínaje XV. stoletím. Zprvu se setkáváme pouze s formacemi pře figovanými předponou při-: přiobhrúblý, přiobtiežný apod. Ale od počátku XV. století se postupně objevuje řada odvozenin s prefixem ná-, např. nábledý, nakyslý, náčrný, nákulhavý, nákadeřavý, nášedivý, ná* ohnivý atd. Důležité je, že jsou doloženy také prefixálně-sufixální útvary jako nápieskovatý, nápopelovatý, náhělavý, náryšavý; jejich sufixy se pak začaly uplatňovat jako samostatný modifikační prostředek pro vyjádření zeslabené vlastnosti. Tak se tedy objevují odvozeniny jako bělovatý, churovatý, leňovatý..., churavý apod.

Ve střední době se dále setkáváme s odvozeninami vytvořenými prefixem pří-: příhluchý, přízelený, při červený... Obdobné odvozeniny s prefixem ná- jsou už však v částečném ústupu; přitom se objevují známky restrukturace v útvarech jako náčervenalý, náčmalý, ná*

314

\

\

modraly: ukazují na kontaminaci s deadjektivními slovesy (načrvenati apod.) — viz zde na str. 336.

Za obrození se na přechodnou dobu oživují starší modely modifikace: adjektiva s prefixem pří- a ná-, řidčeji s prefixy jinými. Ale vpravdě živé začíná být odvozování sufixální: sufixem -avý se derivují útvary jako bělavý, zelenavý, černavý, modravý a sufixem -atý nahatý, dlouhatý, zelenatý... Místo starých prefigovaných útvarů s ná- a pří-zaujímají nové odvozeniny prefixálně-sufixálního typu s prefixy na-, při-, řidčeji za- a po- a sufixy 1-ovými: nasládlý, našedivělý, přihlouplý, přimodralý, zahnědlý... Přestože jde už o samostatné tvoření od adjektiv (možné fundující sloveso není ani vždy doloženo), respektuje odvozenina morfologickou formu možného participia 1-ového výběrem předchozí hlásky (sládnout — sladí — nasládlý, zmodrat — zmodral— přimodralý, šedivět — šedivěl— našedivělý).

V nové češtině jsou tyto poslední typy stále živé. Produktivní je i sufix -avý, který má dále novou nespisovnou variantu -kavý: zelenkavý apod. Není už produktivní sufix -ivý ani typ se sufixem -ovatý.

LITERATURA. NEŠČIMENKO, G. P.: istorija imennogo slovoobrazovanija v češskom literaturnom jazyke konca XVII - X X vv. (Prilagatefnoje). Moskva 1968. KOMÁREK, M.: Nástin morfologického vývoje českého jazyka. Praha 198!, s. 8 9 - 9 1 .

Deadverbiální adjektiva

Jde jen o transpozici okolnostního příznaku, tedy příznaku příznaku, V příznak substance, tudíž o změnu slovního druhu bez významového posunu.

Ve s t a r o s l o v ě n š t i n ě se deadverbiální adjektiva všeho druhu odvozovala adjekti-vizujícím sufixem -búb (posfčdbňb, dolbňb, (Xrbňb, jufn/ib, zautrbúb, dbnbšbňh. nižbňb,..). Rozšířené varianty -šbňb/štbiw nebyly časté; připojovaly se jen k adverbiálnímu základu Zakončenému na -e {k ľoHtéŠbríb ji kfoifiěštbtíb) nebo -ü {vbČerošbňb jj vbčeraštbňb...). Řidší byl sufix -bim. který se vyskytuje např. ve formacích otbngdbnb, iskomnb, pozdbrtb, VbkupMtb...

Také ve staré češtině byl nejčastější sufix -ní: zadní, pozdní, dolní, spolní, dnešní, dřevní, bližní..., ná chlební, poslední, okolní... Ojediněle se připojoval k celému tvaru adverbia: dolení, také v rozšířené

315

podobě: dolejní, hořějní. Jen od adver bií na -ě, -a, -i se někdy odvozovala sufixem -{ě)jší: nynější, včerajší, lonější, zajtřější. Častý byl ovšem i sufix-wý: ohlášený, daremný, nadhlasný, náprsný, sprostný... Uplatňoval se převážně u adverbií vzniklých ustrnutím předložkových pádů substantiv. Ostatní prostředky byly ojedinělé: pouhá konverze pomocí -í\ obláščí, zvláščí nebo -ý: upřiemý, jinaký, zřiedký, sufixy -cí a -ckj {domácí, domácký).

Střední doba na tomto stavu nic podstatného nezměnila. Teprve ve střední době je doloženo ojediněle utvořené adjektivum loňský.

Za obrození jsou zřejmě živé všechny typy: se sufixem -ní {pokoutní, dosavadní, opětní, tamní, zpětní), -ejší {onehdejší, vedlejší, zdejší...) i -ný {vděčný, vhodný, přítomný, přílišný, ve směsný...).

V nové češtině je stav zhruba stejný, ale odvozování z adverbií vokalického vyznění sufixem -{e)jší má nejmenší možnosti vzhledem k malému počtu adverbií takto utvářených. Naopak nej produktivnější je sufix -ní, který adjektivizuje i adverbia vznikající z předložkových pádů {potomní), protože paralelně tvoří relační adjektiva i z neadver-bializovaných předložkových pádů. Zde zatlačuje konkurenční sufix -ný

316

SLOVESA

1 Tvoření sloves má svou specifičnost spočívající v tom, že funkci \ odvozovacích sufixů tu povětšině zastává pouhý infinitivní kmeno-\ tvorný formant. Vyjadřuje vztah k fundujícímu slovu, u sloves neodvo-l zených pak (v souhře s prefixem) vyjadřuje slovesný vid. Slovesný vid \t lze považovat za záležitost slovotvornou přes fakt jeho gramatikaiizace.

Roli infinitivního kmenotvorného formantu a dělbu funkcí lexikální j; i vidové povahy lze ilustrovat například na novočeské čeledi

zhasit zhášet// zhašovat

zhasno u t zhasínat

(Ve schématu stojí proti sobě vertikálně slovesa tranzitivní proti intran-zitivním, horizontálně perfektiva proti imperfektivům (stranou tu necháváme fakt, že slovesa zhasnout, zhasínat mohou být sekundárně itranzitivy).)

Z možných slovesných základů (kořen, prézentní kmen, infinitivní kmen) má nejdůležitější slovotvornou roli nesporně kmenotvorný formant infinitivní, už proto, že většina deverbálních derivací (substantiv i adjektiv) se opírá právě o něj; prézentní kmen u produktivních typů sloves na něj pouze odkazuje. Diachronním potvrzením role infinitivního kmenotvorného formantu je historická skutečnost, že ta slovesa, která měla tento formant reprezentován nulovým morfém (1. třída), se na začátku historické doby ukázala jako neproduktívni, bez ohledu na různost prézentních kmenů začala jako celek ustupovat na

| periférii celé soustavy.

317

Sama podoba infinitivu ovšem neurčuje morfologické vlastnosti M Vzájemné vztahy slovesných typů lze znázornit tímto schématem, slovesa; v řadě tříd existují podtypy, které se v prézentních tvarech »vnémž dvojitou čárou jsou naznačeny protiklady povahy lexikální, různí. Ale ve většině případů je infinitivnímu kmeni přiřazen jen jeden «jednoduchou opozice vidové. Tečkované je tu naznačena možná fun-produkt ivní typ slovotvorný (například z typů volati, mazati a bráti feovanost jednotlivých typů jinými slovními druhy (S = substantiva, je slovotvorné produktivní jen první). Pouze infinitivním ě-kmenům jsou přiřazeny dva produktivní slovotvorné typy trpěti a sázeti. Ale i ty během historické doby projevují silné morfologicky integrační tendence. Z hlediska slovotvorby slovesa můžeme tedy infinitivní kmen považovat za dostatečný pro charakteristiku slovotvorného typu.

Omezený repertoár infinitivních kmenotvorných formantů však způsobuje, že většina těchto formantů musí být polyfunkční. Ta skutečnost spolu s faktem, že jde o funkce namnoze různorodé, nás vede k tomu, abychom zvolili jiné hledisko než u substantiv: východiskem našich I pozorování bude proto forma a budeme si všímat jejích funkcí ze zorného úhlu kmenových protikladů jednotlivých typů sloves.

Na rozdíl od jmen hraje u sloves významnou roli prefíxace. I prefixy jsou tu polyfunkční: vedle nejrůznějších funkcí modifikačních se uplatňuje funkce vidová a další. Pro omezený rozsah této příručky se omezíme na shrnující diachrónni nástin postihující vývojové tendence slovesné prefíxace v historické době.

lum^ACE

|FA= adjektiva, I = interjekce).

Kmenové protiklady sloves v diachronním pohledu

Stav v praslovanštině

'"Derivace sloves z jiných slovních druhů se dala takto: Desubstantiva se řadila k ova-kmenům (vražbdovatí), i-kmenůítt

(omráčiti), zřídka k a-kmenům (gněvati se), ojediněle k ě-kmenům (oboněti).

Deadjektiva tranzitivní k i-kmenům (oslabiti), intranzitivní k ě-kmenům (oněměti), n-kmenům (ishchnotí) a ova-kmenům (prazdbnovatí)*

Od interjekcí se odvozovaly a-kmeny (šbphtati).

i- ě -saditi ~ seděti -boliatiti —bogatěti

h n -topiti — tonoti -sušiti —sbchnoti

\}-{f -poiti— piti -voditi — vésti

-0 seděti — sěsti J-í- n SVbtěti — SVbtHQti

i

n — a -tbrgnoti —tbrgati -Sbchnoti —sychati

ě — a -zbrěti — -zírati i — a -ložiti —lag at i

-saditi —sadjati Q — a -grěsti — -grěbati 0 — va -kryti —kryvati a — va -klevetati —klevetavati ě— va -uměti —uměvati

Centrální postavení měly i-kmeny a ě-kmeny.

318 319

Protiklad i-kmenů ke slovesům p-kmenovým (1. třídy) vyjadřoval; faktitivnost — nefaktitivnost: -poiti — piti indeterminovanost — determinovanosti voditi— vésti

Protiklad i-kmenů a ě-kmenů vyjadřoval: tranzitivnost — intranzitivnost: -saditi— seděti

-bogatiti — -bogatěti Protiklad i-kmenů a a/ja-kmenů vyjadřoval:

dokonavost — nedokonavost: -ložiti — -lagati -saditi — sadjati

Protiklad ě-kmenů a 0-kmenů vyjadřoval: stav— přechod do stavu: seděti— sěsti

Protiklad ě-kmenů — n-kmenů: stav — přechod do stavu: svbtěti — svbtnoti

Protiklad ě-kmenů — a/ja-kmenů: dokonavost — nedokonavost: -zbrěti —-zírati

A-kmeny, jež měly ještě varianty ja-kmenové a va-kmenové, byly jediným prostředkem imperfektivizace. Ve shodě s tím měly vztah ke všem ostatním typům: i-kmenům {-ložiti —-lagati, -saditi —-sadjati), ě-kmenům (-zbrěti — -ziratí), n-kmenům {-tbrgnoti — -tbrgati, -sbchngti--sychati) i k slovesům bez infmitivního tématu {-grěsti — -grěbati, -kryti—kryvati).

Jak je patrno z ilustrací, ja-kmeny a va-kmeny představovaly původně jen varianty a-kmenů s komplementární distribucí. Tento stav byl porušen až poté, co se formant -va- emancipoval a stal se prostřed* kern imperfektivizace a-kmenů (stsl. -kľevetati — -kľevetavati) a tak nahradil méně výhodný typ -bbrati — -birati, založený na alternaci ko-řenného vokálu a na prézentních koncovkách. Formant -va- se pak ve staroslověnštině stal také prostředkem imperfektivizace ě-kmenů (-umé-ti — -uměvati). Z faktu, že východisko formantu -va- je derivace od sloves s infinitivním formantem 0, vyplynula také později odlišná povaha tqhefto prostředku: zatímco ve všech ostatních případech tvorby kmenových opozic jde o jistý druh resufíxace, formant -va- se připojuje za plný odvozovací základ, tedy infmitivní kmen (např. kleveta-va-n). Uplatňuje se tu stejný mechanismus jako ve východisku tohoto pro* středku - u typu krýti 1. třídy slovesné, kde se původní infinitivní formant ,,neodpojovaľ\ protože byl nulový: -kry-0-ti — -kry-va-ti.

p Beze vztahu k ostatním třídám existovaly tehdy ova-kmeny; jak bylo •řečeno, byla to veskrze denominativa. Takový stav, až' na zmíněnou emancipaci formantu -va-, představuje i klasická staroslověnština. I . . . . jStara cestma i ;> Slovesa se ze substantiv odvozují pomocí formantů / a ova. První je zastoupen početněji, neboť se tak derivují už nejen tranzitiva typu

<Miti, ale též intranzitiva jako bydliti, žieziti. Toto rozšíření možností Jjylo způsobeno tím, že tranzitivnost bylo možno neutralizovat pomocí formantu sě, např. mučiti — mučiti sě. Desubstantivní ova-kmeny nenavazují na formace, jaké známe např. ze staroslověnštiny (sbvěaetelb-Mvovati apod.)- Jsou doloženy odvozeniny jiné, jaké ze staroslověnštiny neznáme, např. putovati. Produktivita tohoto typu byla však omezena tím, že konkurenční i-kmeny začaly tvořit vidové protějšky právě ova-kmenové (-svědčiti — -svědčovati). Tak mohlo vzniknout nebezpečí vidové nejednoznačnosti některých ova-kmenových sloves, jejichž Základ končil na -č, -j, -ň, -ř, -š, -z, -ž (viz o tom dále na str. 329); proto se od základů končících na uvedené konsonanty později odvozuje sufíxem ova jen v malé míře. Přežívají ovšem dříve odvozené formace jako bičovati nebo bojovati.

Deadjektivní slovesa se odvozují pomocí čtyř formantů: i, ě, n a a. I-kmeny jsou faktitiva (tvrditi). Ale ve staré češtině, obdobně jako už ve staroslověnštině, lze tranzitivnost těchto útvarů neutralizovat. Vznikají tak dvojice typu veličiti— veličiti sě. Staročeské ě-kmeny navazují na praslovanské (ztvrděti); jsou to intranzitiva. Stejný význam aiají také odvozeniny n-kmenové (vyschnutí), ale jejich produktivita je omezena morfonologicky, totiž možností vytvořit vyslovitelné participium 1-ové. Proto se neodvozovaly od základů zakončených na -r, & -n. Novum představovaly deadjektivní a-kmeny typu sstarati. Tvo-Jily se jen omezeně, a to v takových případech, kdy nebyla možná odvozenina n-kmenová. (Později nabývají ve spojení se se speciálního .odstínu „vyznačovat se vlastností": zelenat i se.) r Slovesa z interjekcí se tvoří dvěma formanty paralelně: ě-kmenová Vyjadřují děj nečleněný (chučěti), a-kmenová členěný (chúkati). N-kme-.Sové odvozeniny představují zprvu jejich dokonavé protějšky (chuk-úti). (Později se z nich vyvinul svébytný typ sloves okamžitých.)

320 321

Soustavu kmenových protikladů si lze schematicky představit takto#kmenům, a to diky nově vznikajícím deadjektivním formacím sytiti — -sytěti), a opozice i-kmenů proti n-kmenům, která měla

^fttejnou povahu (-tvrditi—tvrdnuti)^ tak byly oživovány i protiklady pditi — seděti a -saditi ~ sednuti (poslední vystřídal v rané době dřívější opozici i-kmenů proti 0-kmenům, tedy -saditi — šiesti). t Pro další vývoj ztratily však význam opozice i-kmenů proti slovesům jtözinfinitivniho tématu (-pojiti ~ -piti a voditi — vésti), i když raná stará feština přináší ještě několik nových reprezentantů zapojení 0-kmenů

y tyfbieti—hřěsti apod.). Protiklad ě-kmenů proti n-kmenům, tak důle-ätý v praslovanštině (svbtěti — svbtnoti), má v historické době už jen reliktní povahu. i Navíc však v rané staré češtině nacházíme novou opozici ě-kmenů proti a-kmenům, která vyjadřuje protiklad děje jednolitého proti roz-

, ileněnému. Ta sice nemá ani centrální, ani zvlášť důležité postavení, ale možností derivovat slovesa z interjekcí je tento protiklad během historické doby stále posilován. Konečně se nově objevila nepatrně využívaná opozice tranzitivních i-kmenů proti intranzitivním a-kmenům (neleniti — -žehnati), o níž už byla zmínka dříve.

Kmenové protiklady stojící ve službách s l o v e s n é h o v idu jsou y rané staré češtině mnohem různotvárnější než v praslovanštině či Staroslověnštině a postupně se dále přetvářejí. Nedokonavým protějškem dokonavých i-kmenů jsou po přehlásce 'a> ě jednak ě-kmeny (vrátiti- vraceti), jednak jako novum ova-kmeny (-vrátiti—vracovati). Tento konkurenční prostředek imperfektivizacejak ukázal M. Komárek, vznikl z potřeby nahradit vidově nejednoznačné odvozeniny typu fésázěti, jež se mohly chápat jako imperfektivní protějšky prefígova-oých i-kmenů ty p\x přesaditi, ale také jako prefigované, tj. perfektivní odvozeniny sloves typu sázeti. Nové, jednoznačné odvozeniny typu přěsa-tovati se pak v dalším vývoji uplatňovaly jako hlavní vidový protějšek jíerfektivních i-kmenů. Tímto způsobem se také ova-kmeny, dosud ieplně integrované, zapojily do soustavy slovesných kmenových opozic. To se zřejmě začalo dít ještě před změnou 'a > ě, neboť řada perfektivních a-kmenových sloves pod vlivem formové atrakce vytvo-

V rané staré češtině byla soustava kmenových protikladů už výrazně ISla rovněž ova-kmenové nedokonavé protějšky: kázati-kazová ti f

i — e -sytiti —syteti i — n -saditi — sednuti

-tvrditi— -tvrdnuti i — a -zeleniti — zelenati ě — a chučěti — chúkati ě — 0 hřbieti —hřěsti

n- - a -sechnúti —sychati 0-- a -lézti ~ -lézati n -- ě minuti -- míjeti 9- - i -vésti — -voditi i — ě vrátiti -- vraceti i — • ova -vrátiti -- -vracovati a- - ova -kázati — -kazovati n- - ova -táhnuti — -tahová t i 0- - va -krýti — -krývati Ct - va -znáti — -z nava t i rl- - va -stati — -stávati ě -- va -spěti — -spievati

,

Vzájemné vztahy slovesných typů

odlišná od stavu staroslověnského. Ze starých opozic nevidového cha^ rakteru se udržel protiklad tranzitivních i-kmenů proti intranzitivním; K Běžnějším protějškem perfektivních a-kmenů se po zániku kořen-

322

kárati — -károvati apod.

323

ných opozic typu -bbrati—birati stala slovesa s formantem -tw {-znáti — -znávati) a tento prostředek také zcela převažuje, i když1

mu ova-kmeny, jak jsme právě viděli, do jisté miry konkurovaly. Značně nejednotné jsou raně staročeské imperfektivní protějšky

n-kmenů. K a-kmenovým (a ja-kmenovým) opozitům zděděným z pra* slovanštiny a stále ještě produktivním (srovnej -schnuti — -sychati,

jař/) a pak dochází k dalším změnám ve vyjadřování vidových proti-jladů. \ Uzavřený počet sloves 0-kmenových má už od dřívějška vytvořeny k>vé, popř. va-ové imperfektivní protějšky {-rósti— -róstati; -krýti — irývati) a další reprezentanti proto nepřibývají. Opozice přestávají být produktivní. I-kmenová imperfektiva, protějšky 0-kmenů u sloves

minuti — míjeti (< mijati)) přibývají další: ova-kmenové a pak útvaryi pohybových Jsou nahrazována ě-kmenovými: -vésti — -voditi -vésti — s formantem -va-. První vznikají z potřeby eliminovat vidovou nejedno značnost původnějších odvozenin typupřitahati, které se mohly obdobný jako typ přěsázěti chápat buď jako imperfektiva, nebo jako perfek

jeho nepravidelnému infinitivu připomínajícímu a-kmen.

Hzěti (později -váděti). I Končí produktivita opozice minuti — míjeti. Ale protiklad perfek-jivních n-kmenů proti imperfektivním a-kmenům se udržuje dyna-

tiva; nově vzniklý imperfektivní typ přitahovati tyto nevýhody neměl) jtícký tím, jak slovesa typu vrhu vrci postupně přecházejí k n-kme-a stal se proto produktivním. Imperfektiva s formantem -va- se pak] |ům: vrci-vrhati -> vrhnuti-vrhati. zprvu začala krystalizovat kolem slovesa -stanu -stati, a to díkyj \ Dalším novem je rozšiřování i-kmenů formantem -i>a-(kmenotvorné/,

které v odvozenině samozřejmě zůstává, alternuje přitom s ie). Tento První třída slovesná je vrané staročeské době začleněna do soustavy! proces sloužil bezesporu už primárně tvoření iterativních protějšků

vidových opozic stále ještě živými vztahy, ovšem dosti rozčleněnými; podle podtypů. Imperfektivizace přechodem k a-kmenům {-lézti — -li* žati) je stále ještě živá; staročeské texty přinášejí řadu a-kmenových imperfektiv, která ještě nejsou doložena v staroslověnštině. Některá slovesa 1. třídy mají v oné době imperfektivní protějšky i-kmenové {-vésti—voditi); tento protiklad, v praslovanštině slouživší vyjádření indeterminovanosti či determinovanosti slovesného děje, získal s roz*; vojem prefíxace povahu vidovou. Uplatňuje se však jen u malého počtu-pohybových sloves {nésti, vézti, vésti, se supletivismem kořene také| u slovesa jíti—choditi). Prostředkem imperfektivizace sloves typu i krýti je pak i v rané staré češtině formant -va- zděděný z praslovanštiny, \ Rozšířil se také k slovesům typu liti (u ě-kmenů zůstaly pouze starší] imperfektivní odvozeniny -bíjěti a -píjeti) a podobným, jejichž kořefl končí vokálem.

Živost opozice perfektivních ě-kmenů s imperfektivy vytvořenými /formantem -va- (typ -spěti — -spievati) přetrvává. V rané staré češtině existuje jen tento jediný případ jednolité imperfektivizace (na rozdíl od praslovanštiny, kde to bylo pravidlem). Naproti tomu v historické době už jen přežívá, ale neupevňuje se vidový protiklad perfektivních i-kmenů proti imperfektivním a-kmenům {-mluviti — -mlúvatí).

V dalším vývoji zaniká derivace deadjektivních a-kmenů (zele*\

{kbiti— hubievatí). Tvoření i terat iv se v té době dostalo do pokročilejšího stadia: začala se formovat v kompaktní typ, jehož vnější manifestací byl formant -va-. Na rozdíl od vidových protějšků a-kmenů [volati —volávati) a ě-kmenů {porozuměti — porozumievati), které měly íimárně funkci imperfektivizační a až sekundárně iterativní, je v tomto případě jasné, že nejde o imperfektiva, protože ta se tvořila, jak je patrno z předchozích výkladů, hned dvěma jinými prostředky: přechodem k ě-kmenům nebo k ova-kmenům. Útvary typu hubievati svědčí tedy o tom, že iterativnost je v té době gramatikalizována.

Doba střední Odvozování ze substantiv: dosavadní konkurence desubstantivních

kmenů a ova-kmenů trvá a zachovává si dřívější distribuci, přičemž (•kmeny stále mají větší možnosti a ukazují se jako produktivní. - Základním formantem k odvozování tranzitivních deadjektiv je íadále i {tupiti); svou produktivitu si podržuje. Větší pohyb pozorujme v distribuci formantů derivujících deadjektivní intranzitiva. Změna Í> í způsobila značnou homonymu prézentních koncovek typu khuděti s typem -chuditi, a v důsledcích tedy značně podvázala produktivitu intranzitiv ě-ových. Dokonce některé starší formace ě-kme-íôvé byly vytlačeny n-kmenovými: chuděti-^- chudnouti. Také ojedinělé

324 325

starati bylo nahrazeno dynamičtější formací stárnouti (nesporně také; pod vlivem antonyma mládnouti). Na druhé straně o neztenčené pro* duktivitě intranzitiv n-kmenových v oné době svědčí mimo jiné ta skutečnost, že některé nové formace překračují původní omezení tohoto typu spočívající v možnosti odvozovat jen z jednoslabičných základů; tak vzniklo např. (z)bohatnouti. Derivace ě-kmenová zůstala pak omezena na adjektivní základy odvozené sufixy obsahujícími ni nebo v (ztemněti, zkulhavěti) - samozřejmě vedle adjektiv se základem; zakončeným na /nebo r. Deadjektivní derivacen-kmenová, i když stále• početně málo zastoupená, se tedy jeví přes všechna formální omezeny jako produktivní.

Derivace sloves z interjekcí se děje stále týmiž dvěma formanty ě a a jako dříve. Ale výsledky derivace n-kmenové je už možno chápat-j

ustaluje speciální lexikálně prázdný prefix za- (vidová dvojice je tedyj např. chrkati — zachrkati, kdežto chrkati-členěného a děje okamžitého).

Soustavu v době střední si lze představit asi takto

-vésti —váděti -tvrditi —tvrzovati -toulati se —tulovati se -létnouti —letovati volati — volávati trpěti — trpívati mluviti — mluvívati

ova— va smilovati se — smilovávati se

Soustava kmenových protikladů absolvovala ve středním období několik dalších změn: opozice n-kmenů proti a-kmenům, jež měla vidový charakter (-schnuti — -sychati) se stala neproduktívni, protože nové íi-kmeny jsou teď veskrze deadjektiva, a tudíž mají vidovou platnost

.r-e -temniti — temněti (j)-ě 4- n -bohatiti — -bohatnouti i — ova t í - a chrčeti — chrkati a — ova .fl- n chrkati — chrknouti n — ova i - n chrčeti — chrknouti a — va

ě— va i — va

jako formující se skupinu sloves okamžitých, nikoli jako vidové, per-; ámperfektivní. Avšak opozice nezůstává nevyužita: jak už bylo řečeno, fektivní protějšky a-kmenů, neboť k jejich perfektivízaci se v oné době k té době protiklad deinterjekcionálních a-kmenů a n-kmenů počíná

326

^konvertovat v opozici nevidovou: n-kmeny vyjadřují děj okamžitý, chrknouti je protiklad děje zatímco a-kmeny rozčlenitelný děj trvající: hrkati — hrknouti.

Definitivně končí ve středním období éra vidového protikladu í-kmenů a ě-kmenů, neboť po změně ie > i ztratily prézentní koncovky

i schopnost rozlišovat mezi oběma typy a diferenční platnost by v prézentu ležela pouze na alternujících hláskách, nebo dokonce jen na alternující kvantitě: perfektivum přičiním — imperfektivum přičíním. Také vidový protiklad sloves bez infinitivního tématu proti ě-kmenům definitivně končí krátké údobí své produktivity, neboť se týkal malého uzavřeného počtu sloves.

Za novum je třeba považovat vidový protiklad perfektivních (pre-figovaných) ova-kmenů proti slovesům s formantem -va-, jež představují jejich imperfektivní protipól: smilovati se — smilovávati se. Tak byla vytvořena možnost imperfektivizace (a iterativace) důležitého produktivního typu sloves.

Dynamické nadále zůstávají protiklady: perfektivních i-kmenů proti itnperfektivním ova-kmenům (-tvrditi — -tvrzovati), protože i-kmeny představují produktivní desubstantivní i deadjektivní typ; opozice Hcmenů proti iterativním formacím s formantem -va- (mluviti — mlu-éati); opozice ě-kmenů proti útvarům s formantem -va-, která je živena stále se rozvíjejícím iterativním videm.

327

A I

Stejným způsobem, vedle vyjadřování imperfektivnosti, je zasazena* do systému opozice a-kmenů proti odvozeninám obsahujícím -WK (volati — volávati, přivolati — přivolávati), kdežto odvozování druhým možným imperfektivizačním postupem, totiž přechodem k ova-kmenům (protoulati — protulovati se), nesporně období své velmi omezené produktivity ukončuje.

Konečně vidový protiklad n-kmenů proti ova-kmenům (rozlétnouti se — rozletovati se) zůstává dynamický díky přibývajícím prefígova ným n-kmenům.

S tím, jak se zařadila nově do systému opozice vyjadřující děj oka* mžitý (chrknouti) proti přerývanému, členitelnému (chrkati), je třeba uznat za významný i protiklad děje jednolitého (chrčeti) proti oka* mžitému (chrknouti). Má ovšem přes jistou dynamičnost okrajové postavení.

Tento stav už bez větších změn ústí v sous tavu novočeskou,^ Tu lze schematicky znázornit asi takto:

A I

'a—n sykat — syknout l-n syčet — syknout

e—va syčet — syčívat i — va žhavit — žhavivat ova — va -losovat —losovávat n — áva vybafnout — vybafávat

i — ě žhavit — žhavět i — n -blbit —blbnout ě~ a syčet — sykat

n ~ ova -křiknout —křikovat i — ova -žhavit — -žhavovat a~ va krkat -~ krkávat

V ní se slovesa z jiných slovních druhů derivují takto: Ze substantiv se odvozuje formanty / a ova bez významového roz

lišení. (Stranou tu ponecháváme dvojice, v nichž jeden člen má povahu terminologickou, jako klíčit — klíčovat, roubit — roubovat...). Distribuce obou formantů je i dnes zčásti podmíněna hláskově: ze základů zakončených na -j, -ň, -řt -š, -z a také -f se odvozuje častěji formantem i-ovým, jak již bylo řečeno, zřejmě proto, že zakončení -jovat, -ňovat, 'řovat, -šovat, -zovat, -žovat jsou typická pro sekundární imperfektiva ki-kmenům. Naopak zase od základů zakončených na -m jsou mnohem Častější slovesa ova-kmenová než i-kmenová. Ze základů na V + k se derivuje pomocí formantu i (zedničit), kdežto zakončení K 4- k je hláskově vhodnější pro derivaci ova-kmenovou (papouškovat). Je jisté, it sufix ova získal proti raným dobám na produktivitě, projevuje se to také v terminologických okruzích. Po celou historickou dobu dodnes má pak výsadní postavení při odvozování z cizích základů, popř. při adaptaci cizích sloves.

Derivace od adjektiv se v nové češtině děje trojím formantem: /, fa n. První z nich stojí přitom v opozici ke zbylým dvěma jako prostředek odvozování tranzitiv (žhavit). Prostředky k tvoření intranzitiv stojí dnes ve vzájemné komplementární distribuci dané hláskově: od nových adjektiv majících před morfologickou koncovkou n, t a v se odvozuje formantem ě-ovým (malátnět, plešatět, šedivět), od ostatních formantem n-Qvým (ckabnout). Kromě toho lze ovšem protiklad tranzitivnost — intranzitivnost vyjádřit připojením formantu -se (-kor-íit — -koršit se), produktivního v té funkci po celou historickou dobu.

Tvoření sloves z interjekcí (a sloves zvukomalebných) využívá trojího formantu: ě, a a n. Tyto prostředky vyznačují — stejně jako V obdobích starších — různé průběhy slovesného děje: děj nečleněný, členěný a okamžitý.

Soustava opozic vidových je blízká systému předchozího období sjedinou změnou: k prefigovaným n-kmenům se dotvářejí imperfektiva

328 329

formantem -áva- (vybafnout — vybafávai) a tato opozice, na niž najdeme doklady už v době obrozenské, se stává dynamickým článkem vidové soustavy. Ostatní vidové protiklady zůstávají v podstatě beze změny, i když kvantitativní rozvoj některých typů je málo patrný, protože závisí na množství vhodných derivačních základů (intranzitivní dead-jektiva typu chabnout, deinterjekční a zvukomalebné ě-kmeny typu fičet).

Produktivní typy vidových opozic jsou tyto: / — ova, n - ovat ova — ováva, a—va, n— áva. Vedle nich existuje řada opozic reliktní povahy: 0 — a, 0 — va, ß — ě, n — a, n — ě, i — ě, i —a, a — ova.

V relativně stabilizovaném novočeském subsystému kmenových protikladů nenacházíme kromě sloves s nulovým infinitivním forman* tem žádné členy jednoznačně periferní. Rozdíl mezi nejmenším a největším počtem opozic u ostatních formantů je malý; relativní vyváženost soustavy, která z toho stavu plyne, je příčinou její stability.

LITERATURA. NĚMEC, I.: Historický pohled na kmenoslovný systém českého slovesa. In: Informační bulletin pro otázky jazykovedné, 5, 1964, s. 5 - 1 4 ; KOMÁREK, M.; Prefixální slovesa ve vývoji českého slovesného vidu. In: Miscellanea iinguistica, Ostrava 1971, s. 107 — 112; ŠLOSAR, D. : Slovotvorný vývoj českého slovesa. Brno 1981, s. 7 — 62 (tam i další literatura).

prostorový (navésti)

adj. prefix na-

prostorový {navésti)

I prostorový {navrátiti se)

merovy {naložiti)

ingresivni (načati)

perfektiviz. (naučiti se)

perfektiviz.

(nasytit se)

měrový augmentativní ingresívní malá míra (napojiti) (naveseliti se) (naprzniti) (nachýliti)

měrový + augmentativní distr. (natrhat) (nasedět se)

mala míra

(naklonit)

*«GgJFIXACE

Po celou historickou dobu mají slovesné prefixy, jejichž repertoár se během historické doby nezměnil (do-, na-, nad-, o/ob-, ot-,po-,pod-s pro-, pře-, před-, při-, roz~, s-, u-, v-, vy-, vz-, z-, za-), trojí funkce:

(1) prostorově modifikační, (2) vyjádření způsobu slovesného děje, (3) vidovou. Tyto funkce se však vyvíjely postupně. Jako ukázku viz schéma vý

voje hlavních funkcí u prefixu na- od praslovanštiny po současnost:

Prefix je ve spojení se slovesným základem polyfunkční: obvykle zastává funkce dvě, a to (1), nebo (2) a zároveň s ní funkci (3). Jen v menšině případů zastává funkci jedinou, a to vidovou. (Specifickou záležitostí je v nové češtině futurální prefix po- připojitelný jen k pré-zentním tvarům slovesa, např. ponesu, který neperfektivizuje.)

I když nevidové významy prefixů tvoří ve spojení se základy různých významů téměř významové kontinuum, přesto se zřetelně dělí ve dvě skupiny označené výše (1) a (2). Různá povaha těchto funkcí je zřejmá z faktu dvojnásobné prefixace: vyloučíme-li prefigované útvary lexi-kalizované, je možná dvojnásobná prefixace jen tehdy, kombinují-li se prefixy různé povahy: (1) modifikující lexikálně a (2) vyjadřující způsob slovesného děje. Tak se kombinuje např. význam prostorový s fázovým (doroznášet), prostorový s kvantitativním (naroznášet se) nebo prostorový s distributivním (poroznášet). Dvojnásobná prefixace byla běžná už ve staroslověnštině (např. prěvbznesti se) a během celé historické doby takových případů ponenáhlu přibývá. Všechny tyto formace včetně novočeských odpovídají tomuto modelu, přičemž je možno navíc konstatovat, že druhý prefix (vzdálenější od základu) je pravidelně způsobový; srovnej stč. zodieti, doprovoditi, střední přioditi, poobčer-stviti se, novočeské dopočíst. Dvojnásobná prefixace předponami téže funkční kategorie není a v historické době ani nebyla možná, pomineme-li speciální případy typupoportést, kdereduplikace slouží k odlišení měrového popo- od futurálního po-, a vzácné nářeční doklady typu áodovykládat.

Nejstabilnější jsou nejpůvodnější významy slovesných prefixů, tj.

330 331

významy prostorové (a jejich bezprostřední metafory u abstraktně pojatých dějů). Dokonce i u prefixu vz{e)-, který se v rané staročeské době dostal do podstatné regrese, se prostorový význam „směřování vzhůru, popř. proti" udržel jako živý po celou historickou dobu.

Zvláštním případem lexikální modifikace prefixem je významová inverze. Není častá, je výsledkem kombinace jistých speciálních významů slovesných základů s některými prefixy. Je to jev už starý, V češtině se s ním setkáváme, kombinujeme-li prefix významu separa-tivního se slovním základem vyjadřujícím kontakt (z praslovanštiny zděděné otbkryti, pozdější odvázali, odpojiti apod.). Na rozdíl od staro-slověnštiny se v této funkci neuplatňuje prefix roz-. Inverzní význam prefixu vedl v rané staré češtině k inverzi významu celého slovesa haliti (původně psi. galiti „vyjasňovat") po vidové deprefixaci. Takové případy jsou ovšem řídké a v soustavě mají zcela periferní povahu.

Vzácné a v podstatě také okrajové jsou případy, kdy lexikálně relevantní prefix překračuje meze modifikace významu tkvícího ve slovesném základu a mění význam do té míry, že nositelem jádra významu se stává on sám, kdežto slovesný základ vyjadřuje jen okolnosti tohoto děje. Mezní případ mezi modifikací a mutací představuje význam „uspokojení z děje", tkvící ve formantu za- -H, si {zazpívat si). Takové útvary jsou ovšem nesporně mladého data vzniku. O něco staršího původu a zcela mutační povahy je význam „získání dějem" vyjadřovaný prefixem vy- {vybojovat, vydělat). Ovšem takové útvary se objevují teprve na sklonku doby střední. Konečně význam „zničení dějem" {uštvat) patří k těm, které vykrystalizovaly až v nové době. Skupiny takto vytvořené bývají vždy nepočetné.

Způsob slovesného děje

Do vyjádření způsobu slovesného děje zahrnujeme: fáze děje, distributivnost děje, míru děje.

Fáze

Fázová určení vyjadřují začátek děje nebo jeho konec, méně často jeho průběh.

332

Ingres ívnost , tj. vyznačení začátku děje, se začala vyjadřovat prefixy poté, co upadl starý protiklad, který ji vyjadřoval dříve po-

" -dobou kmene (např. svbtnoti — svbtěti), víz zde na str. 200. Ve staro-slověnštině se ingresívnost vyjadřovala prefixy vbz-, pro-, po- a raz-(vbzglagolati, procvbsti, porozuměti, razbogatěti). Doložené paralelní derivace typu vbzgorěti se // razgorěti se ukazují, že prefix raz- měl navíc významový odstín „postupně vzrůstající míry děje".

V rané staré češtině se repertoár prostředků podobá staroslověnskému, nejčastěji se uplatňuje vz{e)-,po- a roz-, v menší míre pro-. Nově se do této funkce dostává dynamický prefix za- a v omezené míře io/ob{e)- (u deadjektivních sloves). Základním prostředkem je zřejmě

: \}z{e)-: vzbáti sě, vzbojovati, vzdrážditi... Má omezení pouze v tom, že se nespojuje se slovesy pohybu; u nich totiž vyjadřuje prostorové zaměření „vzhůru", popř. „proti" {vznésti apod.). Od ostatních je významově odlišný — stejně jako ve staroslověrístině — prefix roz{e)-, a to průvodním významem vzrůstající intenzity děje {rozdrážditi). U prefixů

t vz- a po- dochází postupně k funkčnímu přehodnocení ve význam futurální (viz dále).

Velmi brzy se však situace výrazně změnila. Už ve 14. století došlo k náhlé regresi prefixu vz{e)- (viz o tom dále na str. 334) a jeho funkci ingresívní zaujal prefix za-, popř. za- + se {zažéci, zamilovati se). V prefixu roz-, popř. roz- 4- se se začala zvýrazňovat intenzitní složka a funkčně se od prostě ingresívního odlišil, srovnej zapáliti x rozpáliti se. Ostatní prefixy, tj. o/ob{e)-, po-, pro- se ukazují dále jako ne-

; produktivní. Na tomto rozděleni funkcí se pak během historické doby už nic nezměnilo.

Funkce futurální nezávislá na perfektivizaci, tzn. vyjadřování i nedokonavého futura pomocí prefixu,vznikla přehodnocením významu i prézentních tvarů s ingresívními prefixy: vbznenaviditb „začne ne-\ Hávidět" -> „bude nenávidět". i Ve s ta ros lověnš t ině měly tuto futurální funkci ve spojení \ s některými slovesy prefixy po- (povedetb), vbz- {vbznenaviditb) a u-\ Í W P ) .

V rané staré češtině byly prostředky obdobné, prefix vz- měl ;mezi nimi dominantní postavení; rané staročeské tvary vzhněvá sě,

' Dzkraluje, vztúlajú sě, vzveselě sě apod. jsou nedokonavá futura. Stejný

význam mají tvary zchváľu, zpěju, zprošu apod. Prefix z- zde vznikl nepochybně zjednodušením původního vz-. Prefix po- má futurální význam v případech jako/?oJme, pomyšľu, poslav'u apod. Kromě toho jsou nespornými nedokonavými futury tvary jako ustíhaju, usúdi apod, Tu jde asi ve skutečnosti o variantu prefixu vz-, jež vznikla splynutím -z- s následující sykavkou a přeměnou tehdy ještě bilabiálního v- v a-.

Považujeme-li tedy vz-, z-, v- a. u- za varianty téhož futurálního prefixu, jeví se nám distribuce těchto prefixů v rané staré češtině takto: základním prostředkem je vz- se všemi variantami, ale u sloves pohybových, kde má vz- obyčejně význam prostorové modifikace, zastává futurální funkci prefix po-. Toto základní distribuční schéma není ovšem zcela vyhraněno.

Raně staročeská tendence k vyjadřování futura slovesnými prefixy byla však záhy podlomena kolizí protichůdných vidových funkcí prefixu vz- (a variant z- a u-)\ protože po dobudování protikladu perfektivnost - imperfektivnost měly stejné prefixy i perfektivizační roli (prézentní tvary mnoha takto vytvořených sloves vyjadřovaly zřejmě dokonavé futurum; srovnej perfektivní tvary vzbojovachu, zbách sě, ustydle sě), odumřely během XIV. století obě kolidující funkce, tj. futurální i ingresívní. Počátkem XV. století se nové formace takto ztvárněné už neobjevují. Slovesa pohybová, u nichž futurální funkci mohl plnit prefix po-, zůstala této kolize ušetřena, zřejmě díky existenci přežívajících indeterminovaných protějšků jako nositi, choditi, voditi apod. Ty totiž bylo možno perfektivizovat prefixací a tato nová perfektiva mohla plnit funkci vidových protějšků imperfektiv typu pojdu (tedy pojdu — pochoťu apod.). Na základě významové shody se pak prefixem po- začalo tvořit futurum i u dalších pohybových sloves: ve střední době např. povane, poletí, poteče, zřídka i u sloves jiných {potrvá). V poobrozenské době se produktivita tohoto typu vystupňovala, takže F. Kopečný napočítal pro novou češtinu takových futur už 115.

F in i t ivnos t neboli vyjádření závěrečné fáze slovesného děje (odlišné však od vyjádření vidového) bylo ve staroslověnštině možno ojediněle vyznačit pomocí prefixu oth~ (othdoiti, othcvisti, ofočisti). Tohoto prostředku využívá i raná stará čeština (otdojitit otchovati, otkvésti...), avšak vzhledem k dominantnímu významu odlukovému

ttt má samozřejmě omezené možnosti: tento prefix není v této funkci «upotřebitelný u sloves pohybových a podobných. A tak i když se ve Jstřední době objevují ojedinělé formace další (odmlčovati se > odrostati), nelze o něm později mluvit jako o prostředku v této funkci produktivním. Vedle toho se ve staročeské době začíná ve stejné funkci uplatňovat prefix do-, jehož finitivní význam se vyvinul z cílového {dokonati). Postupně se stává vpravdě dynamickým, což je patrno z faktu, že tvoří vidové dvojice a že se připojuje i ke slovesům stavovým (doležeti). Y nové době se už uplatňuje jako druhý prefix (doumývat apod.). Jen zdánlivě mu v nové češtině konkuruje prefix od- (odpracovat). Jak je patrno z koexistujících dvojic dopracovat - odpracovat apod., čistý finitivní význam bez dalších významových odstínů má jen prefix do-Fakt slučitelnosti se slovesy už prefigovanými (s výjimkou ingresívních) svědčí o tom, že tato finitivnost je odlišná od čisté perfektivnosti.

Další fázové významy prefixů: perkurz ívnos t , opě tovanos t apřerušovanost mají v prefixací sloves nevýznamné postavení.

Distributivnost

Distributivní prefix je zdánlivě redundantní, protože distributivní Sloveso se pojí s plurálovým, popř. kolektivním objektem nebo subjektem. Je ovšem třeba upozornit na to, že distributivní význam části prefigovaných sloves je jednoznačný teprve ve spojení s plurálovým pebo kolektivnímjménem, srovnej např.pobítstřechu (nedistributivní) x pbít dobytek (distributivní). Někdy tu tedy jde o záležitost synséman-iickou. Vlastním invariantem distributivního významu není však směřování děje na množství substancí (popř. od množství substancí u sloves objektových): to by bylo lze vyjádřit např. i prefixem roz-. Zde jde 0 sumární vyjádření řady shodných dějů (srovnej roznést dopisy x po-mnášet dopisy), jež však nemají uzuální charakter, jaký lze vyjádřit iterativem (roznášímt dopisy). Dokonavá povaha distributivní formace je ten žádoucí významový rys, který iterativem vyjádřit nelze. Protože distributiva jsou z hlediska vidu nepárová, nelze jich užít v prézentním významu.

Ve s ta ros lověnš t ině se distributiva odvozovala pouze prefixem fi-(popaliti, popbrati, poraziti, poěsti).RzLná s tará čeština se už liší: fedle prefixu po- (pobíti, popísati) je v této funkci zastoupen i prefix z-

334 335

(zjémati, zoblačiti, zpohaniti). Oba se zprvu jeví jako stejně produktivní, ale pak se začíná vyhraňovat komplementární distribuce: prefixem po- se ve střední době odvozuje od sloves prostých, prefixem z- od předponových: pobíti, pobrati, polámati, porouhati~ zobláčetí, zprobijeti, zpodpírati, zpřetínati, zvyrážeti...

V nové češtině slouží k vyjádření distributivnosti prefixy na-,po-, s(e)- a z(e)-. Avšak distributivní význam prefixu na- je jen průvodním rysem významu měrového. Prefix s- je pak jen hláskovou variantou prefixu z-. Vyhraněně distributivní funkci mají tedy dva prefixy, a to po- a z(e)-. Jejich distribuce je však pozměněna proti stavu ze střední doby. Častější je nesporně prefix po-: odvozuje se jím nejen ze sloves prostých (pomříť), nýbrž také od mnoha prefigovaných (porozbijet> povynášet). Nová produktivita při odvozování od sloves s prefixem vy- je zřejmá z často doložené reprefixace typu zvyrážet ->povyrážet; původní podoby jsou dnes doloženy jen od starších spisovatelů. Dále -zřejmě i ve shodě se starším stavem — se prefixem po- derivují distribu-tiva od sloves, jejichž prefix začíná na s- nebo z- (posbírat, poztrácet, pozapomínat). Plně produktivní zůstává z- jen tehdy, začíná-li prefix fundujícího slovesa na/»-, tj. např. zpřevracet, zprohýbat, zproplétat,., U sloves, jež začínají na samohlásku, se vedle prefixu z- (zotvírat, zurážet) nověji uplatňuje složená varianta poz- (pozotvírat, pozurážet), Stará distribuce prefixů po- a z- byla tedy nahrazena novou, jejíž pozadí je morfonologické. M. Komárek ukázal, že oživení prefixu poje výsledkem vlivu Jungmannova slovníku, do něhož byla převzata řada distributiv slovenského a polského původu. Ta se pak stala vzorem pro další derivaci.

Míra Vyjádření stupňů intenzity děje bylo a v některých případech stále

je syn sémantickou záležitostí. V staro slovenštině vyjadřuje míru příležitostně prefix po*\

není to však míra specifikovaná, slovesa jako požiti, pokývati, postydětisg vyjadřují spíš míru malou, sloveso posmijati příležitostně míru malou i velkou.

V rané staré češtině má prefix p o- obdobnou funkci u sloves počekati, pojhrád, pomenšili, povýšiti apod. Ale na rozdíl od staro-

slověnštiny se tu objevují prostředky další: je to prefix na- (na- + sě): Učiniti (chlebóv), najiesti sě, naveseliti sě, naplakati sě. Vyjadřuje tu velkou míru. Ale stejný prefix vyjadřoval i míru malou: nakřiviti. Jako kalky najdeme ve staročeských textech také slovesa s prefixem nad-: Udúfati sě „supersperare", nadvznésti apod. Začíná se tedy vyhraňovat význam velké míry u prefixu na- (sloveso má pak genitívni rekci) a na- + i. Nespecifický měrový význam má starý prefix po-.

Ve střední době se zvýrazňuje funkce prefixu po- ve významu malé míry s tím, jak se tento prefix připojuje k slovesům už pre-ľlgovaným (poodpočinouti, poodvrátiti) nebo se objevuje u imperfektiv poskakovati). Také prefix na- s genitívni rekcí slovesa je jednoznačně augmentativní (nadělati) s vedlejším odstínem distributivním, kdežto U- s akuzativní rekcí má význam malé míry (nakaziti). Začíná se dále uplatňovat měrový prefix při- (přiodíti).

V obrození k těmto měrovým prefixům přibývají/wd- s významem menší než žádoucí míry děje (podceniti) a antonymní nad- (nadlepšiti). Poslední má synonymní prostředek v zatím málo zastoupeném prefixu pře- (přesytiti).

V nové době došlo k dalšímu zvýraznění měrových prefixů: na-s významem malé míry se připojuje ke slovesům dokonavým nebo okamžitým (napovědět, naseknout). Prefix po- se spoluformantem si pospat si) vyjadřuje větší míru. U sloves pohybových, kde po- má funkci futurální, se uplatňuje varianta popo- (popolézt) s významem malé míry. K prefixu pod- vzniká synonymní nedo- (nedocenit). Poněkud ustupuje obrozenci uměle oživené nad- (zaniklo např. nadtrápiti).

Soustava produktivních měrových formantů se v nové češtině jeví asi takto:

Velká míra: 1. napovídat (+ gen.) — vedlejší význam distributivnosti; 2. napovídat se; 3. popovídat si — vedlejší význam uspokojení z děje; 4. přehřát — větší než náležitá míra.

Malá míra: 1. napovědět — vedlejší význam počáteční fáze; 2. poskakovat, poponést;

336 337

3. priškrtiť, 4. nedocenit, podcenit — menší než náležitá míra. Tyto formanty samozřejmě nejsou slučitelné se slovesy všech vý

znamů. Pouze typ napovídat se představuje paradigmatický typ tvoření. Typy 1 —3 ve vyjádření velké míry jsou vidově nepárové.

předpon (viz dále). Tento proces začal už v praslovanštině (viz staroslověnské Vbzveličiti —veličiti) a pokračoval i ve staré češtině obohatiti — bohatiti). Většího rozsahu pak nabyl v době střední a nové.

prefixy se zdlouženým vokálem jako ná-, pří- apod.). Tuto individualize také chápat jako verbální protějšek singulárového pólu kategorie čísla u jmen. Jen v menšině případů je to individuace nevnášející žádný vnější, významový prvek, konstatující prosté dovedení děje ke stavu očekává-: nému z hlediska pojmenování děje samého. Způsob determinace je přitom závislý na sémantice slovesného základu; např. u sloves pohybo! vých čistá perfektivizace vůbec možná není. Menšina s prefixy, které na- \ zýváme prostě (čistě) vidovými, není zcela jednolitá. Pojem prostě vidové

Vidové funkce — rezultativnost a čistá perfektivnost Chápeme-li dokonavý vid jako individuaci děje spojenou s jeho

determinací (prostorovou, časovou, měrovou, fázovou nebo jinou), pak můžeme konstatovat, že schopnost perfektivizace má slovesný; prefix téměř vždy, je-li připojitelný k infinitivní formě (výjimku tu tvoři' ^ prefix jeví navenek jako lexikálně prázdný, prostě vidový. Tak např.

Geneze čistě vidových prefixů

Sledování perfektivizace sloves pomocí prefixů nám objasňuje genezi čistě vidových prefixů. První fázi představuje tzv. subsumpčni s tadium, v němž prefix vyjadřuje významový rys, který je Součástí sémantiky slovesného významu samého. V takových případech

předpony by bylo možno dále jemněji členit a rozeznávat např. vý-

prefix pri- u staročeských sloves přiblížiti se, přilnuti apod. V tomto případě slovesných základů této povahy není příliš mnoho, a proto prefix při- toto subsumpčni stadium nepřekračuje. Ve shodě s tím ve všech případech existují sekundární imperfektiva (přibližovati sě, pfílínati apod.). Prefix při- má tu tedy funkci rezultativní. ; Přechod k jiné kvalitě nám naznačuje perfektivizační prefix na-. Za subsumpčni je možno jej považovat v staroslověnských slovesech tiaplbniti (se), nasytiti, nalešti apod., kde prefix vyjadřuje velkou míru.

známy dovedení děje do konce nebo k očekávanému výsledku, děje komplexně pojatého apod. Avšak hranice mezi těmito významy a významy lexikálně modifikujícími je poměrně výrazná. Při strukturně sémantické analýze nelze totiž význam prostě vidového prefixu vyjádřit lexikálně (adverbiem) jako významy jiné.

Prostě vidovou funkci mívají během historické doby prefixy na o/ob(e)-, po-, pro-, pře-, při-, roz(e)-, s(e)-, u-, vy-, z(e), za-.

která už je jedním ze sémantických rysů základového slovesa. Ale už

/f

prefixací^ fi&ffi&ín-w

je důležitý zpětný slovotvorný postup sloužící potřebám vyjadřování vidu. Spočívá v tom, že dokonavá prefigovaná slovesa tvoří vidovém

V tomto stadiu je patrné šíření prefixu do synonymních řad: vedle nasytiti je doloženo také napoiti, vedle naphniti také např. nasladiti (s$) a také naostřiti apod., vedle nalešti také naučiti atd.

Stav v staré češtině je velmi podobný: máme doloženo např. naplniti, nasytiti sě, napojiti, nakirmiti; napieti, natáhnuti, naduti, naostřiti a také naučiti atd. Dále také napísali a naroditi sě, v nichž měl subsumpčni prefix na- původně význam prostorový. V oné době se ještě setkáváme pravidelně se sekundárními imperfektivy od těchto sloves, aapř. k naroditi sě — narážeti sě. Během dalšího vývoje však některá sekundární imperfektiva zanikají a od nových synonym (čím dál šíře chápaných) se už nevytvářejí: nasáknouti; nabrousiti, nalíčiti. Subsumpčni charakter prefixu na-, v nejranějších stadiích ještě zčásti zřetelný, byl postupně zastřen, prefix se stal čistě vidovým.

protějšky odpojením prefixu. Odpojit však nelze prefix lexikálně re-1 Ostatní čistě vidové prefixy překonaly toto subsumpčni stadium levantní. Z toho plyne, že důležitým předpokladem pro vidovou' ß dříve: synonymní řady, kterými se původně subsumpčni prefixy deprefixaci je lexikální vyprázdnění prefixu, tedy vznik čistě vidových j ^ y , přerostly v rozsáhlé sémantické skupiny - mimo jiné také skrze

338 339

antonyma, jak svědčí staročeské doklady vyprázdniti -» vyplniti, staro-; slovenské (izmrěti-*) iznemošti->• iscěliti (-> izvračěvati) atd. Tyto ClŕT A ľ ) B A sémantické skupiny lze vymezit jen velmi zhruba.

Za prefix rezul ta t ivní tedy považujeme takový, který perfekti* vizuje sloveso bez modifikace jeho významu, ale k tomuto perfektivu existuje sekundární imperfektivum (přiblížiti se — přibližovati se). Za čistě vidový ten prefix, který pouze perfektivizuje, ale vidový pro-; tějšek tohoto slovesa představuje sloveso prosté (novoč. narodit se -rodit se).

Vlastní čistě perfektivizační prefixy jsou méně stálé než prefixy s jinými funkcemi: u perfektiv jimi vytvořených mnohem častěji dochází k reprefixaci jako důsledku zániku produktivity prefixu.

prefixů popírají a tvrdí, že /lexikálně relevantní je každý prefix a že pravé vidové dvojice vznikají jen imperfektivizací (např. ulehčit-

CHAgfrj&JUUffl

Někteří autoři (M. Komárek) existenci prázdných (čistě vidových) p ř í s l u š n o s t & g t i n y k západoslovanské skupině jazyků se projevuje .r. .. ,. . . i___,__, , . ._ _ .. , .„_ , , ^ s k l a d b ě ^ j ^ g p ^ ^ se

. , . . pžívá při staxttĚJM^gifedaa^ už z praslovanštmv , ulehčovat). Nejvážnějším argumentem proti tomuto pojetí je však| j s o - - p g & n é p r o ^ ^ s i o v a n s k é j a z y k y / j s o u l T s M a ^ l S ř nepopiratelný fakt historické deprefixace: prefix lexikálně relevantní t . «v , , ,.t „ , A .. rt • .. « . . , u ui u>* A •• - u - • -u u v., . , . „ . . , " ypy- vyjadrovaní p r e d & w a « ^ ^ a by nemohl byt od listého vývojového okamžiku pravidelne odpoiovafi; L , . { , - ,. >Un • - , ^ ^ - - ^ ^ & i m ^ ^ J , 1 - 1 s shodným tvarem slovesa nebo pnsudkoveho jména, tendence jen v důsledku neutralizace u některých sloves (např. uvařit — vawt)i 77 \^±ÍU ,*. r,- r i • - i *i xjAt tffiwift to.!-«,« - ' J , ,, . ~ , , , , , ktawftTIzin ádjektivlí-veyfui^k1CLypnY1ä(

stkii, využlt!^pro^fe^aite@» u iinych vsak ne (umyt — umývat myt). Zatímco v druhem případe * *: , • * ľ -+ v, j ,"r^wrw* - <^-^ u v , , . , , •--:. . , J J , . , , , . • stahu mezi.predmetem.a_ndicim slovesem nebo pnd. jménem a k vy-jde o prefix rezultativní, v prvním ma zrejme povahu cistě vidovou, j ^ ^ z á k l a d n í c h příslovečných^ýznamů, využití kategorie rodu;

LITERATURA. KOMÁREK, M , Zur Verbreitung und Stabilisierung des d k J ^ Č B S U ' s l o V e s n é h ° Z P Ů S o b u ' v y u ž i t í j m e n n ý c h t v a r ů s l o v e s n ý c h butiven Verbaltyps povyhazovat in der modernen tschechischen Schriftsprache. In^ *lcL V X " S t o 1 ' t U b v l v m e Z 1 s l o v a n s k ý m i j a z y k y r o z d í l y p o m ě r n ě m a l é Zur grammatischen und lexikalen Struktur der slawischen Gegenwartssprachen. Halle, a t ep rve v d a l š í m vývoj i j i c h p ř i b ý v a l o . P a t ř í k n i m n a p ř . r ů z n é r o z -1968, s. 147-155; KOMÁREK, M.; Místo prefíxace v systému slovesného vidu (Ktzv,' jjření predikativního instrumentálu, přívlastkového dativu, nevyjadřo-prostě vidovým prefixům v češtině). In: Aspektualnyje i temporalnyje značenija v slavjan-1 yfoj s p o n y , r a n ý v z n i k O p s a n é h o i m p e r a t i v u V j i h o s l o v . j a z y c í c h , n e -skich jazykách. Moskva 1983, s. 4 0 - 4 5 ; KOPEČNÝ, F. : Slovesný vid v češtine.] • , v y . r- • • Praha 1962, s. 90 —133; NĚMEC, I.: Genese slovanského systému vidového. PrahaJ J * J* I958;NĚMEC>I . :Vývojovépostupyčeskésiovnizásoby.Prahal968,s.51-59.93-I0l; i ^ a t O j e v y s p j a t é Se s y n t a k t i c k o u S ^ ^ f e 0 m « l t ó l t ^ Š Í ^ V ^ m ^ 0 U v ě t l POLDAUF, I.: Podíl mluvnice a nauky o slovníku na problematice slovesného vidu. jSOU^p^te^jazyCÍch-ZUaČně d i f e r e n c o v á n y . J d e t U v e s m ě s O k o n s t r u k c e , in: studie a práce linguistické i. Praha 1954, s. 200-223; SEKANINOVÁ, &:) které se ustalovaly nebo nově vznikaly v souvislosti s růstem komunika-Klasifikácia predpôn v slovanských jazykoch (Na základe Struktúrno-sémantick^ j j v n í c h f u n k c í j a z y k a , zvi . p a k p o v z n i k u j a z y k a s p i s o v n é h o , r ^ o f e ^

TuZyLl?: ^ í ° í r i f n S ^ ^ ^ r 7' mezinárodn[ t Z í sl?St^ ^ T S aa^^ktiekou stavbu mlüwSSH^^ Praha 1973, s. 195 —201; SLOSAR, D.: Slovotvorný vývoj českého slovesa. Brno 1981, J

s. 63-135 (tam i další literatura). mnohem jednodušší jsou zpravidla i sdělované obsahy, a nadto je jazykový" projev Vždy dokrěSoVánT-aktuální situací'a bezprostředním kontaktem mluvčího s adresátem, při němž se uplatní prostředky intonační a gesto. V psaném projevu může jeho autor nad formulací 340 341

uvažovat, hledat vhodný výraz, opravovat dodatečně to, co dříve, tó vlivům rušivým, neorganickým (např. nadměrnému užívání uka-napsal. Protože chybí dokreslení intonací, gestem a znalostí aktuální Žovacích zájmen podle něm. určitého členu, výskytu opsaného futura situace u adresáta projevu, musí být jazykové projevy mnohem expli- '> i dokonavých sloves aj.).

f citnější, jejich složky musí být jednoznačně a výrazně navzájem spjaty, /RoahiftdwJlgín . momentem v syntaktickémíryýv0Ji->^eského^ jazyka V starých dobách nebyl ustálen ani systém interpunkčních znamének, byl růstJeUoJcpmum^ativníčíÍ"Mnlci. ,^/ývoj probíhal nejintenzivněji kterými dnes zčásti' naznačujeme intonační členění projevu. ťj Qtef- re spisovné formě jažýká (ČTJSÍ ftíro něj máme bezprostřední pramen punkce v 'ftáreWsMysTu áé Ustalo vála až oďX^I.^stol., v starších pam^ j poznání ^plsem^néjpaniátky). Měnící se uplatnění spisovného jazyka, kádr se užívalo obvykle jen fakultatívne teček ííebo čárekaOTRi ? tterézase úzce souvisí se společenským vývojem, se proto bezprostředně chaoticky, velkých písmen. V edicích staročeských patnátetrjsutl inter-, odráží ve vývoji syntaktické stavby. Sepětí je tu daleko těsnější než

•* \ punkční znaménka dodána vydavatelem.) ; ie vývoji ostatních složek mluvnické stavby jazyka (syntax lze po J Je tody^pQshopitelné, že rozhodujícím momentem ve v ^ v g j ý ^ ^ | i Ito stránce srovnat se slovní zásobou, v níž se odrážejí měnící se sdělné

~^m?*]iůko systému byl/yznikspisovného j a z ý j ^ "(Ö Štl^i syntaxe v doběj potřeby ještě bezprostředněji). Proto také můžeme ve vývoji syntaxe předspisovné můžeme soudil jen nepřímo; velkou pomocí je nám při toml rozlišit několik období, která se jen částečně kryjí s periodizací vývoje znalost sy^^^mí^níc^i nářečí, neboť ta mají povahu jazyka pouze, Maskového a tvaroslovného: mluveného dodnes.) % č $ ^ s p i s $ \ | ^ stol. jsou j r 1. Q|»doBMotžfíiku spisovného jazyka^tedy^la^M^řěfflilšftířické. k J g m u . ^ pro s^ tw^ö^ÖMl^d^ iG^ žešlo ö jazyk pouze^mltivefiý,1 S poměrně s a iouhpdobo^ mnohem menší míře se uplatnily: fednodudiou Š^tkktickou stavbou. překlady ze staré němčiny.) Je přirozené, že se tu nutně uplatnjl^jjiv 2. Období od konce XIIL-d©>zafe^Vr;^tQlQfe Je to období vzniku kjtiny,? přímý i nepřímý: aby bylo možno„tJiim^KÍt^ožité větné i sou- iprvního velkého rozmachu spisovného jazyka, spjaté^s-vytvořením

>Wtné konstrukce latinskýcR předloh, bylo^n^^^ Sustálmím,.,syntaktických prostředků potřebných pro stavbu složité íconstrukčé české, přizpůsobit prostředky existující v nili^enémjazyce věty a §puvětL_ nebo vytvořit nové. Skutečné latinismy, otrocky napodobující předlohu,; 3. Období'hlifiíské. revoluce a po ní, přibližně do konce^Vfstöi.^ neměly zpraviiäľá dlouhý život a do vznikajících památek původních] zčásti s přesahem do počátku XVI. stol. Provedla se pronikavá přestavba se nerozšířily. Zato vhodně vytvořené domácí prostředky se" staly»\ syntaktické stavby^zvlv^souyětfli£,,kde došlo k výměně mnoha spojo-trvalým majetkem našeho jazyka a mnohé se rozšířily i do jazyka\ vacícft prostředků. Podnět k tomu dälö jistě sblížení spiso-Yné^o jazyka mluveného. Podobný vliv cizího spisovného jazyka se starší tradicí ^ ijtzykem^uj/enýin, které*uvolnilo pouta spisovné tradice, se projevil při vzniku všech spisovných jazyků, kde k tomu byly před- "3 :-: 4. #$äbbí XVI. — počátku XVII. stol., charakterizované novým poklady (srov. např. vliv řečtiny na latinu, vliv latiny na germ, a román, i tókým a uvědomělýiruB^Qyáním smsQY&gho jazyka. V syntaxi byla jazyky, vliv řečtiny na staroslověnštinu atd.); přijetí a rozvinutí podnětů | oblíbena^síbzítá stavbavěty a souvětí, napodobující klasické jazyky, zvenčí nesnižuje nijak hodnotu jazyka, naopak, obohacuje jej, jestliže 1 íyí. latinu. Spisovný jazyk se vzdálil od jazyka mluveného a vyvíjel se se děje v souladu s jeho vývojovými dispozicemi, jestliže rozvíjí dispo- \ v mnohém autonomně. zice v něm existující. j 5. Období pobělohorské do obrození, tj. XVII.-XVIII. stol. V této

Čeština se obohacovala i při bezprostředním styku'jejích nositelů j Jobe se zpočátku držela tradice spisovného jazyka, zvi. v literatuře <s ^gQJa^yčným obyvatelstvem/,' zejmA^ěmeck^m. Pro syntax mělo • exulantské (jistým vyvrcholením je jazyk J. A. Komenského), ale pak

• značné důsledky z v l r j í ř ^ ftastal úpadek spisovného jazyka, silné omezení jeho funkcí, a to se nutně vedlo k rozšíření dvojčlenné větné struktury (viz str. 35l)7uí>rámTa se Mrazilo i v syntaxi.

342 343

6. Období formování a ustalování nové spisovné češtiny v 1. pol^ T r - _ ^ T 1 ^ _ , ™ , r V H I I N L / I Y P Y XIX. stol. Navázalo se na složitou syntaktickou .stavbu -češtinyJCYLail

XVII. stol., ale oživovaly se i jevy starší a vedle.toho,, se. uplatňoyaWliv jazyka XVIII. stolA^^mmmWö. Zároveň zde byl silný yli^emči^. . V jazykové praxi docházelo pak k postupnému ustalování a oprošťování syntaktické stavby spisovného jazyka.

7. Období 2. pol. XIX. stol. a počátku XX. stol. je charakterizováno ustálením syntaktické stavby a stylistickou diferenciací prostředků; umělé a zastaralé pros t ředky^ Začala se vytvářet hovorová podoba spis. jazyka; její syntaktická stavba, mnohem bližší mluvenému jazyku lidovému, měla pak vliv na syntaktickou stavbufTYPY VĚT PODLE POSTOJE MLUVČÍHO jazyka psaného. ^ —

8. V období 0d 30. let se syntaktická stavba spisovné češtiny hlouběji I Již v nejstarší době existovaly základní typy vět podle postoje stylisticky diferencovala: v krásné literatuře,došlo^ k_dalšímujblí|^l; mluvčího k sdělovanému obsahu: věty oznamovací, tázací, rozkazovací skladby psaného a mluveného jazyka, ustálily se prostředky publi* a prací cistického a odborného stylu, který tíhne ke zhuštěnému a jrrieanému vyjádření. Všeobecně se prosazuje-tendence, aby se pro každou„syntak-tíckou funkci ustálil jeden základní prostředek.

V dalších výkladech vyjdeme vždy od stavu staročeského, jak se odráží v památkách z XIII.—XV. stol., a pak budeme sledovat jeho změny až do doby nové. Všímat si budeme zejm. změn v XV. stol, a stavu ve stol. XVI. —XVII.; na tuto dobu se navazovalo v XIX. stol. Naproti tomu stagnující jazyk XVIII. stol. měl na další vývoj poměrně malý vliv. Ustálení stavu novočeského můžeme zde jen obecně naznačit.

1. Věty oznamovací si zachovaly během celého historického vývoje svou základní podobu: užívalo se v nich slovesa v indikativu, sdělovalo-li se něco reálného, a měly klesavou koncovou intonaci, např. otká vypusti z sebe pět prameňov a z nich prokvite pět ořěchóv Dal; kněz Alexander v tu dobu spade v velikú sir obu Alx*). Kondicionálem se vyjadřoval děj nereálný, nějak podmíněný nebo žádoucí, nesmělé tvrzení apod.: lépe by bylo orati než v neděli tancěvati Hrad; každý... rád by se té ceste(\) zbavil Alx; tak by mně sě zdálo LegKat. Citově zabarvené věty měly zvolací intonaci a často začínaly příslovcem kak{o) nebo jinými ľvolacími zájmeny a příslovci, která měla stejnou podobu jako zájmena a příslovce tázací: mrzí mě v tomto přiebytcě býti! Dal; ach, člověče, kok si křivý, kak jsi svéj hospodě lstivý! Alx Jak jsi k svému pánu lstivý";

TLP, 2, 1966, s. 225-238; BAUER, J.: Problematika vývoje základních větných typů] kolikrát rozdraždovali sú jej! ŽaltKlem. V XV. stol. se příslovce kak(o) v slovanských jazycích. In: Otázky slovanské syntaxe II. Brno 1968, s. 329-337;: a z á j m e n a kaký p ř e s t a l o u ž í v a t ( s t e j n ě j a k o ve v ě t á c h t á z a c í c h ) a m í s t o ROJZENZON, L. I.: Vlijanije morfologičeskich i semantičeskich faktorov na formiro-; n i c h s e časem rozšířilo jak, jaký; srov. kako divné jest jmě tvé! vanije i stabilizaciju sintaksičeskich struktur. In: Otázky slovanské syntaxe II. Brno i ^ m n h x jak důstojné jest jmén0 tvé! BiblKral. 196^s . 2 5 3 - 2 6 1 ; HAVRÁNEK, B.: Větná struktura v nejstarších fázích slovanských^ jazyků. In: Čs. přednášky pro 7. mezinárodní sjezd slavistu, Lingvistika. Praha 1973,; • s. 5 - 1 3 . ' * Staročeské doklady citujeme v přepise, začínáme je zpravidla malým písmenem

LITERATURA. TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice česká III, Skladba. Praha 1956. s. 3 — 6; BAUER, J.: Staročeská věta a staročeské souvětí na základě srovnávacím, In: K historickosrovnávacímu studiu slovanských jazyků. Praha 1958, s. 108-123; BAUER, J.: Vývoj českého souvětí. Praha 1960, s. 1 9 - 2 5 ; BAUER, J.: Phenomena^ centraux et périphériques dans revolution du systéme syntactique de la langue tchěque.,

a oddělujeme středníkem, i když jde o celé věty.

344 345

2. Věty tázací

se od vět oznamovacích odlišovaly jistě jako dnes především intonací. D o p l ň o v a c í o t á z k y se během historického vývoje vcelku nezmě

nily. Začínaly vždy tázacím zájmenem nebo příslovcem; z nich bylo kak{o) a kaký nahrazeno v XV.—XVI. stol. od původu vztažnými jak SÍ jaký, kakový a ký zaniklo, čemu a poč ustoupilo příslovci proč apod., např. kak sě jmáš? Hrad; kakú omluvu nesete proti člověku tomuto? EvZim x jakou žalobu vedete... ? BiblKral; čemu mi jest tato čest ? Hrad; nač bych o tom mluvil mnoho ? Leg Jid.

Z j i š ťovac í o t á z k y se uvozovaly v starém jazyce velice často tázací částicí a jen zřídka byly bez ní, např. ženo, chceš do krčmy jíti, jediný haléř propiti? Hrad.

Z částic bylo nejčastější příklonné // (l*); stálo za prvním prízvučným slovem otázky: hosti, chceš-li vrci krychle? Hrad „hráti v kostky"; Rubíne, skoro-li mé masti budú? Mast; / v tom-li jest tvá naděje? Podk. V samostatných otázkách se časem užití částice // omezovalo, ale najdeme ji ještě v XIX. stol., archaicky i později, např. vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou spěchá ku cíli? Mácha; ty-li mne neznáš? Jirásek. V dnešním jazyce stává jen v opakovaných otázkách citově zabarvených; srov. Mám-li ho ráda! Zbožňuji ho! Majerová. Běžné je po celou dobu historickou v otázkách závislých.

Částice či byla dosti řídká a dodávala otázkám citový ráz; zesílené čili se ustálilo ve vylučovacích otázkách, ale v nové češtině se na jeho místo rozšířilo či (ale i to bylo dnes zatlačeno spojkou nebo); např. která, bože, moje vina ? či sem byl v čem právo mina,.,? či sem kdy komu povolil...? Alx „zdalipak jsem v něčem pominul právo?"; či na věky zavirže bóh...? čili do skončenie milosirdie své ostřěže...? čili zapomene smilovati sě bóh? či sdirží v hněve svém milosirdie své? ŽaltWittb; ty-li jsi, jenž jmáš přijíti, čili jiného čakámy? EvZim x či máme čekati jiného? nč. překlad Žilkův.

Částice zda (též zdali, za, aza, azda, izda, žali) uvozovala též otázky citově zabarvené (měla význam „cožpak"): zda sú dnes nejedli bratřie, otč^f-Qtc; izda sám již neznáš sebe? Podk. Stejný význam měla i částice ké (kéž); uváděla otázky řečnické: Kéž Naaman byl zdráv vínem?... Kéžťjest byl zbaven malomoci ? 'Nemohlo jemu toto spomoci! Svár „cožpak

byl Naaman uzdraven?" Brzy však přešla v částici prací a ve větách tázacích se jí přestalo užívat. V novém jazyce jsou citově nezabarvené otázky vždy bez částic; k vyjádření nejistoty se užívá částice zdalipak (tedy proti stč. se změnil její význam) a v hovor, jazyce nespisovné částice jestli, jestlipak, která pochází asi ze XVI. stol.; v řečnických

I otázkách je nejčastější cožpak, které zde nahradilo starší zdali,

3. Věty rozkazovací a prací prošly též většími změnami, zejm. v užití imperativu. V stč^neexistoyal

Iopsaný rozkazovací způsob; proto sloužil prostý imperativ i k vyjádření rozkazu adresovaného třetí osobě: zpoviedajte sě tobě všickni králové zeTnšti ŽaltKlem; znamenaj to člověk všaký Hrad; nepřiclwdmně noha pyšnosti a ruka hřiešníkova nehýbaj mne ŽaltWittb x neclmžť nedotírá na mne nolia pyšných, a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje BiblKral. Opsaný i m p e r a t i v se pozvolna šířil až od XV. stol. Tvořil se dvojím způsobem: z částice ať a indikativu nebo z částice nechť -A indikativu. Částice ať vznikla jako spojka v souvětí spojením a s príklonkou ť (ti) (v. str. 393). Ze staré doby máme jen ojedinělé doklady, např. obraň

i jazyku tvému od zlého, a rty tvá ať nemluv íta lsti ŽaltWittb; v XV. stol. I častější: houfy ať dva vedou, každé stracence ať jeden vede ŽižkaŘád.

Částice nechť (nech, nechajť, neclmžť apod.) vznikla ustrnutím imperativu slovesa nechati, proto si často podržovaía významový odstín blízký přípustkovému: vařiž to v čisté vodě, pak necltajťse ustojí LékChir „nech, ať se ustojí > nechť ( = ať) se ustojí"; poněvadž jest náměstek biskupa dnebo pomocník, nechť jemu biskup potřebu dá HusSvatokup; nechať jiní, kdo chce, brebci, ty mlč NRada. Byla méně častá než ať a v novém jazyce má knižní zabarvení; žije však i v lid. nářečích na vých. Moravě.

P r a c í č á s t i c e jsou pozdějšího původu. Částice ké (kéž) vznikla z ustrnulého nominativu stř. rodu tázacího zájmena ký a měla zpočátku

Iíastěji funkci částice tázací („cožpak"; v. výše); první doklady v pracím Významu jsou však už ze XIV. stol.: a ké by zpřiemily (sě cesty) ŽaltKap (s kondicionálem); / vece jemu: a kéž ste mne zavolali! Ote (s indikati-vem); ké sobě nynie môžešpomoci Hrad. Tato částice se ustálila v podobě

I tóíjen v jazyce spisovném, do nářečí nepronikla. Částice bodejť (bodejž apod.) je vlastně spřežka vzniklá ustrnutím výrazu bóh daj > bodaj > > bodej; k němu se pak připojovala částice -z nebo -/'. Srov. bóhdaj živ

346 347

byl král BiblLit; bodajž mi toto nebyla příčina k zatracení RokPost; bodej ho hrom zabil Kosa. Dnes je zastaralá.

Velmi řídké byly prací věty bez částic s kond ic ioná lem: protož by ty sěpokořil a pustil od svého bluda, by tvá mysl u vieru chudá rozčílala srdcem právě... LegKat; ó byť jen Izrael živ byl před tebou! BiblKral. Časem se v nich místo pouhého kondicionálu začalo užívat aby a kdyby: abych já ještě, než umru, mého bratra uzřela Pas; ó kdybychom raději zůstali za Jordánem! BiblKral. — Jen ojediněle najdeme prací věty s minulým indikat ivem (Ja^o jsou nč. arch. zdrávi došli, vzal to das): když já umru, třebas se všecko propadlo! Vel.

VYJADŘOVÁNÍ ZÁPORU ^ \

Zápor se už v praslovanštině vyjadřoval záporkaťr%/iejaji/j roádíly byly v jejich poloze a v jejich společném užívání v jedné větě.

Celkový zápor, při němž se popírá obsah věty v celém rozsahu. vyjadřujeme dnes připojením záporky ne- k přísudkovému slovesu; kromě toho se ve větě misto všech neurčitých zájjne^ a příslovcí užije záporných s předponou ni-, a částice nebo spojka / se nahradí zápornou ani (knižně též ni): nikdo o tom nic neslyšel (x někdo o tom něco slyšel); nepřišel ani otec ani matka (x přišel otec i matka). Podobně tomu bylo i v starém jazyce, např. zlí ničs nejmajú na neb'u Túl; netbaj nice na to LegJid „nic"; nikdy nižádné zlosti neučinil Trist; ani otec ani matka nebývá při křtu Štít. Kolísá však podle pojetí tvaru postavení záporky ne- v opsaných tvarech slovesných a ve sponově jmenném prísudku: nejsi pomohl jemu ŽaltKap// a nepomohl jsi Žalt-V^ittb; mluviti nemoci budeš Pas (nč. nebudeš mocí); to je nikdy neslýcháno Pas (nč. nebylo slýcháno) apod. Záporka ni- nebyla v_stč._ještě spojena se zájmenem nebo příslovcem tak pevně jako dnes — odtrhovala" se předložkou: všecko ni za č by nejměl Túl „za nic"; ni sě s kým o to pofáza Alx „s nikým se o tom neporadil". Někdy se předložka opakovala před ni i před zájmenem: v ni v čem takovém Štít „v ničem"; zachoval se ustrnulý^výraz vniveč < v ni ve č ,,v nic".

Vedle toho se mohlo vyjádřit celkové popření i záporkou jednou: a) U slovesa byla záporka ne-, kdežto zájmena i příslovce byla už

bez záporné předpony ni- a užívalo se vytýkacího /, nikoli ni, ani, např.

348

král nad králi Jehož sě moci vše nevzdali Alx Jehož moci nic neuniklo"; i jedna žena mužem jista nebieše Dal „ani jedna, žádná"; řeč šeredná a nestydatá všem neslušie Štít „nikomu"; jemu i kúska chleba nepodali ModlLeg „ani kousek".

b) Užilo se slova se záporkou ni-, popříp. vytýkací částice nebo spojky ni, ani, a sloveso bylo pak kladné: nic mi je známo Alx „není"; tajně mluvil jsem ničse Ans „nemluvil jsem nic"; když jest rozum slep, ani zlému ani dobrému móž rozuměti Chelč , ,nemůže"; hledám niž naleznu Hrad „a nenaleznu" (záporka ni má zde funkci slučovací spojky a je zesílena částicí -ž podobně jako v častějším aniž); ptáci nesejí ani žnou BiblKral „ani nežnou".

Záporným protějškem zájmena každý je dnes žádný. V stč. mělo toto zájmeno původně kladný význam „žádoucí", např. dám tobě zemi žádnu Pror. Ve větách se záporkou ne- sloužilo k zesílení záporu; vytýkalo se přitom většinou částicí i nebo ni: i žádný nemôž otpustiti hřiechóv Alb „nikdo, nižádný člověk"; neměl by nade mnú ni žádné moci ModlLeg (z pův. významu „ani žádoucí moci" vznikl význam „nižádné, nijaké"). V takovém užití vznikl záporný význam samotného žádný; je doložen už z konce XIV. stol.: žádný prorok vzácen jest vlasti svéj EvOl „není vzácný". Zde už stačilo samo zájmeno žádný bez záporky ne- k popření celé věty. V XV. stol. věty s jednou záporkou ustupovaly a šířilo se užití obou

žáporek; brzy se stalo pravidlem. Jen po spojce ani a aniž se drželo kladné sloveso déle. Po ani pronikal druhý zápor až do konce XV. stol. a časem zcela zobecněl, např. čehož oko nevídalo, ani nebe neslýchalo, Qni na srdce lidské nevstoupilo BiblKral. Po aniž se drželo kladné sloveso až do nové spis. češtiny; pak šel vývoj dvojím směrem: (1) po předcházející větě záporné se časem přestalo aniž užívat a bylo nahrazeno spojkou ani se záporným slovesem {aniž se pociťuje za silný archaismus, srov. kmotr ho nezdržoval aniž zval Jirásek); (2) po předcházející větě kladné se aniž + kladné sloveso udrželo, ale nabylo funkce podřadicí spojky, např. šla spat, aniž povečeřela Šrámek.

Částečný zápor, kterým se popírá jen některá složka sdělovaného obsahu, vyjadřoval se v stč. většinou připojením záporky ne přímo k popíranému členu (podobně jako v ruštině): to sě stalo ne mú vinú Hrad; a ještě ne všeho mas Štít; nena toť sem psal knih těchto Štít. Někdy

349

se však kladlo ne- k přísudkovému slovesu a tento úzus časem zobecněl; srov. zeť jmu nebieše do smiechu Hrad; nebylo by jmu do spánie Alx; nč. nestalo se to mou vinou (tj. stalo se to, ale nikoli mou vinou). Bylo to umožněno ustálením dvou záporek {ne a ni) ve větách s celkovým záporem: pokud stačila záporka jen jedna, mohla vět&a ještě všeho nemáš znamenat „a ještě ničeho nemáš", proto se dala přednost citovanému vyjádření ne všeho máš. Později se stalo právě užití nezáporných zájmen a příslovcí znakem částečného popření: každý to neví = ne každý to ví; někde jsem nebyl ~ ne všude jsem byl.

Ve větách záporných se v stč. užívalo takřka bez výjimky záporového genitivu místo předmětového akuzativu, např. slibu zemanom neplniek Dal x plniti slib\ neměl sbožie velikého Štít x měl veliké zboží. Akuzativ býval jen ve větách s částečným záporem, ale i tu mohl být genitiv: ne všickni zákonníci mohu jmieti písmo Štít // když kto nečasto přijímá těla božieho Štít. Genitiv začal ustupovat až v XVII. stol. a teprve v nové spisovné češtině se tento vývoj dovršil.

Genitivu se většinou užívalo i místo podmětového nominativu v záporných větách s existenciálním slovesem býti: toho jest dříve nebývalo Dal x to dříve bývalo; tutoť mého bydla nenie Podk x zde je mé bydlo.

VYJADŘOVÁNÍ VOLNÍ MODALITY

Ve větě se často vyjadřuje i to, zdali je děj vynucený, nutný, náležitý, možný, dovolený, chtěný apod. Jde tu o vystižení volního postoje činitele k ději, a proto mluvíme o\voírií modalitě (nebo též o modalitě v užším smyslu).

K vyjádření volní modality má jazyk trojí konstrukce: (1) infinjtoií věty se sponou, (2) spojení modálního slovesaxinfini^ slovesa, (3) spojení modálního predikativa (tj. příslovce nebo príd. jména s predikativní platností) s infinitivem významového slovesa. Podíl těchto konstrukcí na vyjádření různých odstínů se v historickém vývoji jazyka měnil.

J ( l ) Inf in i t ivní věty se_sponou ^//'zdědila čeština z praslovanštiny. Vyjadřoval se jimi: |

a) dgjEUUný: mne ť jest s tohoto světa sníti Hrad „musím z tohoto světa odejíta; bylo jemu býti sedm let v lese Kruml ,,musel být"; však

n jest smrti neutéci Vít „nikteřajftlení možno smrti utéci*'; konkrétní činitel děje se tu vyjadřoval dativem, obecný činitel se nevyjadřoval;

b) děj,snáležitý: což serň kázal napsati, tomuťjest tak ostati Hrad „to má//musí tak zůstat^; o tom by bylo mnoho praviti Hrad „bylo by

I třetJa^ v rozvazovacích otázkách: co mi učiniti s tobú? Hrad „co mám s tebou udělat?"; co je nám sobě sdieti? Mast ,,co si máme počít?"; i v těchto větách se mohl vyjádřit činitel dativem;

c) děj možný: nejednu pglnnskú^aní^hiQ „bylo [možno] vidět, jak slzí"; to vše jest tak skryto, že tolio bez mála

I nečíti Kruml „že to bezmála nelze pozorovati" (s elipsou spony); zde se činitel dativem nevyjadřoval, proto mají tyto věty všeobecnou platnost.

V dalším vývoji jazyka ustupovaly první dva druhy infinitivních vět.

I"Věty vyjadřující nutnost se udržely až dá " XIX^öLT např. tobě jako knížeti jest pánem naším býti Háj; Čechům bylo ustupovati Tyl; dnes jsou však silně archaické. Z vět s významem náležitosti se zachovaly delibe--rativní otázky, ale nelze v nich užít dativu činitele: co si počít? kam to

| dát? být či nebýt?\ byly však silně zatlačeny větami s modálním slovesem., míti: co si mám počít? kam to máme dát? máme tam jít? apod. Věty vyjadřující možnost se zachovaly: avšak šlépěji tvých nebylo znáti Bibl-

| Král; však tu ještě žádného pole ani cesty nikdež viděti nebylo Slavata; teď je všude znát zlé časy Jirásek.

"i. f

V CA.

\2) Spojení zák ladn ího modá ln ího slovesa s infinit ivem slovesa významového jsou zčásti stará, zčásti pozdější.

Z praslovanštiny zdědila čeština mod. slovesa jmieti „míti (povinnost)", mqcjjLxhüeü; všechna se zachovala dodnesľ^rov." ty mne máš poslušen býti Křiž; vieru pravú mají mieti lidé HusPost; — tuto býti nemôžem Mast; nikle nevie, co sě státi moci bude Alx; — utrpenie jmieti nechtie LegKrist; chcme vstáti RůžZahr. Ke zdvořilému vyjádření rozkazu se užívalo už v stč. slovesa ráčiti: páni, račte slyšeti Dal.

Z němčiny přejala čeština (stejně jako jiné západoslov. jazyky) slovesa musiti „{museti) a drbiti (srov. dnešní něm. müssen a dürfen)', tato slovesa se záhy ujala, protože umožňovala osobní vyjádření nutného děje, a zatlačila infínitivní věty. Sloveso drbi t i bylo řídké a brzo zaniklo. Např. musívě pryč jíti Mast; Řekové utiekali museli Troj; — írbíte za kněz silného muže jmieti Dal.

350 351

í-

Navíc proti dnešnímu jazyku měla stará čeština modálni sloveso ^neroditi, významově blízké zápornému4*ec/^ / . Nejčastěji se ho užívalo "Trožkaz*.lzpůsobu, kde se stalo jakýmsi zesílením imgera^yu^Zaniklo /v XVI. stol. Srov. Přemysl nerodi s nimi jeti Dal; a nerodi doma ostati

!3Té"OtcD /1 aniž chtěl OtcE; neroďte sě vínem opíjeti Jeron „neopíjejte se".

Zato slovescfiřřmerř znamenalo v stč. ještě ^od-váž-itlse" a modálního významu „směti" nabývalo jen ponenáhlu: když ty smieš mluviti a nám přimlúvati smieš, směj se také jmenovati, kto jsi Tkadl „když se odvažuješ mluviti a nám domlouvati, měj odvahu také říci své jméno"; - apoštolé jsú nesměli soboty světiti Mat; nižádný... nic svého nesmějieše mieti Ote.

Modálních sloves musiti, drbiti a moci se už v stč. užívalo i k vyjádření míry jistoty, jakou mluvčí připisuje ději: to musí býti sirá dušeješto za ni nižádný nic kněžím nedal Chelč J i s t ě j e " ; zlý člověk to drbl býti, kterýž pro své dobré dá obci zlým toho užiti Dal „musí býti = jistě j e " ; kterak sě tento dlúho zpoviedá! móž mnoho hriechov mieti Kruml „asi má".

! (3) Spo j en í m o d á l n í c h p r e d i k a t i v s inf ini t ivem/jsou většinou pozdější. Stará jsou pouze predikativa hě, nelze, třeBa, nélřěba, potřeba, potřěbie, např. u boha všecko lze jest Krist Již téhož netřeba jest druhé psáti Štít „není třeba podruhé psáti"; na koho se nám třeba ohledati Kom. Ve významu „možno", „lze" se užívalo 3. osoby sg. slovesa rnqcijs původním významem všeobecného činitele jako nč. může se); apokopované móž ustrnulo: toto dielo jest užitečné, nebojím móž bolia získati AlbRáj. Později bylo nahrazeno predikativem možno.

Modálni predikativa nutno, dlujnose ustálila až v nové češtině (dlužno bylo přejato z ruštiny): nutno nám bude vstáti Čas. Čes. musea 1831; názoru dlužno srovnati vespolek Marek.

VĚTY J E D N O Č L E N N É A D V O J Č L E N N É

Oba-základní větné typy zdědila čeština už z praslovanštiny a zachovala je s menšími změnami po celou dobu historickou. Věty dvojčlenné byly vždy nejčastější a zčásti se na úkor jednočlenných vět šířily, ale došlo i k přesunu opačným směrem, k rozšíření jednoho typu vět jedno-

352

Členných. Vcelku nebyla v starém jazyce mezi jednočlennými a dvojčlennými větami tak ostrá hranice jako dnes. h Některé slovesné věty jednočlenné měly dvojčlenný protějšek: nedščilo tři léta a měsiecóv šest BiblDrážď „nepršelo"//déšť by nedštil BiblOl; podobně bylo později prší//déšť, sníh prší apod. Dodnes je možno obojí formou vyjádřit tělesné a duševní stavy: když ženu bolí k dietě ti ŽaltPod//*; těch částech počě Nera břicho boleti Pas.

Ustoupily jednočlenné infinitivu í věty s modálním významem, ale přibylo vět s neosobním modálním predikativem (v. výše). Ubylo silně Vět s genitivem záporovým nebo partitivním ve funkci podmětu, které jsou po formální stránce blízké jednočlenným \ jedno pláče jiej zbýváše Hrad x už jen pláč jí zbýval: mezi kniežaty nebylo viec hrdiny takého Dal; bázněť není v lásce BiblKral; žádného domu celého nezůstalo Vel X už žádný dům nezůstal celý apod.

Jednočlennou podobu měly věty s neurčitým věcným činitelem: éořilo se kus zdi kostelnic a... zabilo dva černě křesťany CestKab; v novém jazyce převládají věty s formálním zájmenným podmětem to: zabilo k to, v kamnech to hučí apod.

Naopak se rozšířily jednočlenné věty, v nichž se neosobním zvratným tvarem slovesa (tj. tvarem 3. os. sg. neutr, s refl. se, utvořeným od sloves nezvratných) vyjadřuje všeobecný nebo neurčitý osobní činitel: našemu ffo se, říká se apod. odpovídalo v stč. převážně šel, říká, tj. věta se slovesem v 3. os. sg. mask., v níž bylo možno doplnit podmět člověk. Srov. t.sieně do každé komory jíti mohl CestLobk „se mohlo"; okolo toho města turkysóv najde mnoho CestMil „se najde"; nečisté myslenie... modlitbami odpudí Ote „se odpudí"; pravá pokora jest, když člověk netbá na čest \ohoto světa AlbRáj. Zbytky tohoto vyjádření se zachovaly zejm. v ustálených srovnávacích obratech, na.px. jako když utne, jako by ho do vody bdiljako když bičem mrská apod.; srov. stč. tehdy rosapřiprchne-li na tě, jako by horkým varem zkropil CestLobk. Hojnější jsou v nářečích. Věty s neosobním reflexívním tvarem slovesa byly v stč. velmi řídké a teprve Ěasem jich přibývalo; např. čte se o jednom v kronice římské Štít; říká se latině Blah „latinsky". Zato najdeme v stč. k vyjádření všeobecného Činitele i neosobní věty s opsaným pasívem: by na lov v hojnéj čstijěno LegPil Jelo 'se na lov v hojné nádheře"; prošen o mne i mého otce Hrad; M k němu hleděno býti Všeh.

353

řETNE CLE^Y Ostatní způsoby vyjádření všeobecného osobn ího činitele se vcelku nelišily od dnešního stavu, jen rozsah užití byl jiný:

Věty s 3. os. plur. muž. život.: vložichu jej v rov Hrad; těmto knihám Světlost dějí Lucid; někdy se zde vyjádřil podmět lidé: v tom údole... vykopávají kakús věc velmi dobrú k jedení a jedie ji lidé jako želé nebo: korenie CestMand.

Věty s 2. os. sg. byly častější: nalezneš také lidi, kteřížto na kolenu cliodieCestMand; čím čěstějieji[vrbu] obrubáš, tiemťhustěsěobalí ŠúVy: dnes jsou obvyklé hlavně v příslovích, např. jak si usteleš, tak si lehneš* i u K r A r^xrf /^T pxiy VFTY

Věty s 1. os. pl. byly řídké: tak jako hrnce poznáme po zvuku, tietn--obyčejem lidi po řeči FrantPr; říkáme zavolej otce nebo matky Blah; v novém jazyce jsou oblíbeny v odborné literatuře. • • ;i

Hojnější byly v starém jazyce jednočlenné věty jmenné a citoslovečné;^ mnohé ztratily platnost samostatné věty. Tak např. ze jmenné věty vzniklo příslovce jedno > jen, div apod., z citoslovce s větnou platností vzniklo přitakací příslovce ano a spojka ano, an apod. Ve jmenných^ větách se často nevyjadřovala spona, např. strach mě za krále Dal; j blaze mýma očima Krist \juž čas mně všu [číši] vypiti Dal. Hojnější byly zvolací věty genitívni, dnes archaické: aj, viery muže statečného! Štít;

Nejčastějším vyjádřením podmetu je od nejstarších dob nominativ podst. jména a vyjádřením prísudku sloveso v určitém tvaru, např. \iéz Oldřich v jeden čas lovieše Dal.

Podmětem mohlo být i zpodstatnělé přídavné jméno nebo zájmeno ustupující podst. jméno; podmět známý z kontextu nebo ze situace se ^vyjadřoval: závistivý z zloby tyje Alx; k tož kak umie, ten tak pěje Ux ,jak kdo umí, tak zpívá4'; králi zlá příhoda sta sě, pro niž upade osidlo Alx. Podmětem může být i infinitiv nebo vedl. věta: na mě

Ifozno jest hledati Pas; sta sě, že kněz Oldřich v jeden čas lovieše Dal. většího blázna! Ezop „ten nevětši blázeni"; ach, jakého tu běhání! Kom] d^ěny nastaly jen v rozšíření genitivu záporového a partitivního ve

— a té hanby! Jirásek,

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého IV, Skladba.: fólěnám slovesa. Z a t o ve vyjádření j m e n n é h o p r í s u d k u nastaly Praha 1929, s. 41 - 4 5 , 638-673; TRÁVNÍČEK, F.: Neslovesné věty v češtině I. Brno. 1930; II. Brno 1931; TRÁVNIČEK, F.: Historická mluvnice česká III, Skladba. Prahal 1956, s. 7 — 39; VEČERKA, R.: K vývoji modálních konstrukcí v slovanských jazycích. J In: Otázky slovanské syntaxe III. Brno 1973, s. 303-306; SVĚRÁK, F.: K vyjadřovány modality tázacích vět v češtině z hlediska historického. In: Otázky slovanské syntaxe III.sj Brno 1973, s. 325-328.

unkci podmetu; srov. výše. Přísudek slovesný se také neměnil. nehledíme-li k tvaroslovným

měny: (1) Ve vyjadřování spony: v stč. byla častější elipsa spony v plat-

losti 3. os. ind. préz., ale převládal už přísudek se sponou: Hospodin mi ^mocník ŽaltWittb// Hospodin mi jest pomocník ŽaltKlem; on sluha, Í pán Mat; mílo jich poslúchali CestKab. Časem se nesponové vyjádření álíiě omezilo.

(2) Ve vyjadřování jmenné části prísudku: a) Pods ta tné jméno bylo častěji než dnes v nominativu: pra-

řidclně se ho užívalo k vyjádření hodnocení, zařazení, stálého stavu nebo vlastnosti, ale udržel se částečně i tam, kde se později rozšířil instrumental: obec jest každého ohrada Dal; ta knieni pohanka bieše Dal; po-fední byl ještě dietě LegJid; — syn bud mi Alx „buď mi synem"; chléb wlivovým ovocem mně pokrm bieše Pas „byl mi pokrmem"; jenž jest byl

354 355

starosta mnohých klášteruov Ote „starostou". Je to zbytek starého stavu;: ,,K)(ia P ř í s u d k u s Podmětem kdy ve slov. jazycích ještě nebyl predikativní instrumental a užívalo se jen nominativu jako pádu shodného s podmětem. Nástup predika-tivního instrumentálu však spadá v češtině do doby předhistorickfe Už v stč. se ho běžně užívalo, když se v přísudku vyjadřovalo povolány úkol nebo měnící se stav: Joáb bieše vojska zprávcí BiblOl; uhel často, ohněm bývá T>d\\ — byla tomu matku, jemužto jsem otecPas; však vraheni_ nejsem, onťjest vrah Sved. V dalším vývoji překročil někdy instrumental tuto hranici: vše to hříchem jest BiblKral; tělo lidské předivným nástrojem jest Kom. Tendence k nadměrnému užívání predikativní ho instrumentálu trvá ve spis. jazyce dodnes, ale přece se poněkud ustálilo významové

se řídila stejnými pravidly jako dnes; více se však uplatňovala shoda odle smyslu: označoval-li singulárový podmět větší množství jedinců olektiv apod.), byl přísudek obvykle v plurálu, např. snidú se vyše-itazská kněžie Hrad „sešli se vyšehradští kněží" {kněžie bylo kolektivem

n. č. žen. rodu; podobně bratřie); všecka bratřie milováchu jeho Ote; mé chudina na vinnicích dělají ChelčPost; — táhniechu voz osm koni

lx; toho časa českých mníškóv šest u polském lesu sediechu Dal; — každý ch oružie jmiechu Alx „každý z nich měl zbraň". Odchylky (předzna-iCnávající vývoj, zejména v nářečích) byly v rodové shodě v množném

rozlišení instrumentálu a nominativu jako závazná norma. V lid. ná*Í !sle: všěcka kniežata řekly sú ZaltKlem; zvířata sú podobné k opicem řečích se udržel daleko víc nominativ ' ' e s t^ a^í ~~ vojska polní ostatek jim vydrali ChelčPost; až na něm vlasy

b) Př ídavné jméno bylo při sponě býti pravidelně v nominativu? Ř0 peři orliči V2rostli a nehtyJako ptačípazourové byli BiblKral (rozli-instrumentál pronikl jen tam, kde býti znamenalo „státi se" nebo kdft Ění ž i v o t a n e ž i v o t - J m e n mužských v množ. čísle se ustalovalo až od šlo o zpodstatnělé přídavnéjméno: aby zlé dobrým bylo Štít Jež jest occi ÍVL s t o L ) - ° d r á ž í s e v t o m z č á s t i t e n d e n c e k odstranění rodových roz-i mateři jedinú LegKat; za nadměrný možno už pokládat instrumentář Pů v P lurá lu> a l e v e spisovné češtině se neprosadila a v důsledku v dokladu zdaž každý tak drzým jest Kom. V nominativu převládalo- ichaizujících tendencí v XIX. století byla shoda v rodu pro novou užití tvarů jmenných: že je krásen květ na dřevě Štít; kak jest ten světWtinn P l n ě restituována. Spona se někdy shodovala s přísudkovým bieden Hus; uši jich hlušěbudeta BiblOl; jmenné tvary komparativu:^// f é n e m a n i k o l i s podmětem: to město byla hlava všeho království Pas; bychom bohatějše Štít; sám samde vše zlato draží Mx. Složené tm^ Jeho W kobylky BiblKral; ať kamení toto chlebové jsou v stč. řídké: ach, člověče, kak jsi svéj hospodě lstivý Alx; oko tvé křivé jest ! iWKral- D o nového jazyka se zachovala shoda spony s přísudkovým a já dobrý jsem HusPost; kteréž víno horšie jest HusPost. Jmenné tvarý n é n e m v plurálu: čas jsou peníze. ustupovaly ponenáhlu a ještě v XIX. stol. byly dosti časté. U některých; * Ojediněle se klade neutrální reflexívum neshodně místo očekávaného adjektiv, která si jmenné tvary zachovaj se ustálil významový rozdíl:! ^ u mužského nebo ženského: I bude zvěstováno rod budúci ŽaltWittb; jmenné tvary označují příznak jen aktuálně platný, složené trvalý:, ^ta Páně 1602 v úterý po památce s[va]té Kateřiny [...] stalo se trh je nemocen//nemocný, jsem zvědav//zvědav v. • wlouva celá a dokonalá (listina). Do nového jazyka se zachoval tento

c) Do XVI. stol. bylo jmennou částí přísudku někdy i aktivfiíl !P Jen v e východomoravských nářečích, např. Zabilo sa jalúfka. par t ic ip ium přítomné nebo minulé po sponě býti: proč sem jáz hí> r 0 d x v - stol. se začalo při zdvořilém oslovení uplatňovat vykání; mój muž hyna LegMar „proč já a můj muž hyneme?"; jenžto mi byk P t o m b ^ l a n ě k d y v m n o ž * č í s l e i J m e n n á část přísudku nebo přičesti: věrně slúžě Alx „který mi věrně sloužil"; kdež byl dříve slúživ AlX.l ^sti jest zajisté na té ztrátě, kterou jste již vzaly//neračte mu toliko sama

Podobně se užívalo přechodníku po slovesech s významem fázovýuí,! $>írati Z e r K i Pane> z úst mých Jste t0 vyňali Beckovský. V XVI. stol. zvi. přestati (místo infinitivu, který byl také už v jazyce starém)!; ř š í ř i l° (zeJm- v městské mluvě) též onkání a onikání; uvádí je už plačíc nepřestává Hrad; ani kdy ustanieše hádaje sě se mnu Ote//och k Blahoslav (v Gramatice české): přál bych, aby se pán měl dobře; plakati neprestávajte Hrad. Srov. též užití přechodníku po jiných: tyu-li pán doma?; srov. též: můj nejmilejší pán nemohou odjeti ČemZuz slovesech (v. str. 359 a 365). nemůžete odjeti". V novém jazyce časem zaniklo.

356 357

R O Z V Í J E J Í C Í Č L E N Y VĚTY

Doplněk

Vyjádření doplňku se v mnohém shoduje s vyjádřením jmenné částí prísudku.

A d j e k t i v n í d o p i n č k byl většinou ve tvaru jmenném, i když si shodoval s předmětem v různých pádech: sám pěš a bos k řece šel Kriáťfj ukázal sě jest umrl světu Brig; — uzřě košík svalen Ote; do Prahy jí\ svázány poslachu Dal; [dívky] mne svázány tuto odbehnú D'dlC//mne tal$ svázané odběžěchu DalL; zeť mi živě jest ostati Modi. Mnohem řidčeji byl? ve tvaru složeném: když se jim živý ukázal Chelč; svázaného předsúdcl přivedl Gesta. Při reflexívních slovesech mohl být doplněk v akuzativu^ (shodoval se s akuzativem sě a nikoli s podmětem): chtěl sě známa dátil Dal; a vida sě tak povýšena CestMil.

Vedle shodného doplňku byl v stč. zřídka doplněk v predikativním instrumentálu, a to zejm. u sloves znamenajících „nazvati", „slouti" apod., „učiniti nějakým" a ojed. j inde: budeš dobrým sluti Štit//chce sluti urozený HusSvatokup; Hron tu byl v radě ze všie rady múdrejším nazván Dal; — učiň mě dobrým UmučRoud//ctnosti činie člověka slavného Hus; — kdy srny tě viděli lačného, pitie žádajíc, hostem, nahým nebo nemocným? EvVíd (v instr. jsou poslední dvě adj., následující po substantivu; první adj. apřechodníkjsou ve tvaru shodném — v akuzativu); blázen jest, ktož cizozemce dobrým sudí Dal. Časem se instrumental šířil. Po, některých slovesech, zvi. jmieti ,,míti, považovati zač" a zdáti sě, byl doplněk též v akuz. s předl, za: a toť se nám zdá za najlepšie ŠtítBarl; a tak mě za krásnu mají LegKat; což se mu za pravé vidí BiblOl.

Shodný doplněk někdy ustrnoval v příslovce nebo byl příslovcem nahrazen: chovajž tvrdě moje slova Alx//dirž svú vieru k bohu tvirdě LegKat; jehožto svaté tělo mrtvo ležieše Pas // tvé tělo mrtvě ležalo UmučRoud; všecky pčšě do Říma šly Pas//pán Kristus pěšky cliodil HusitKáz; radějše věříme pochlebníkóm Štít//aby jiní lidé tím se raději podle mne brali ListKrums. Mnohá příslovce na -o vznikla ustrnutím jmen. tvaru střed, rodu doplňkového adjektiva. Podobně ustrnovaly doplňky vyjádřené přechodníkem: když by mohl... trpěti mlče Otc//nč.

358

mlčky; pod. pláče//plačky, stoje//vstoje atd. Ustrnoval i doplněk v da-livu, který se původně shodoval s dativem činitele v infinitivních konstrukcích: mněť vždy prázdnu jíti nedá Podk „nikdy mi nedá jíti prázdnému = s prázdnou"//káza hotovú sě lidem jmieti LegKatMen; kk jest hodné nám býti vyhojenu Štít; vedle toho sem pronikal instrumental : slušie každému dobrým býti Dal.

S u b s t a n t í v n i d o p l n ě k býval též shodný s určovaným substanti-: pravdě sě zdá bláznovstvie Chelč; učiněn jest Hospodin útočišče chu-

iétnu ŽaltWittb; z anděla světlého sám sě učinil diábla temného Hus ^Učinil se ďáblem"; břicho lakotných slove bóh jich Hus \ jiné lidi dobré kadeře nazývajú HusSvatokup. V případech tohoto druhu však již v stč. převládal instrumental a časem zatlačil nom. a akuz. skoro úplně: $ tě vévodu i kniežětem učiním Ote; ukázal se novým člověkem Hus;

ezli jej dieiětem Štít; že sem slíbila vdovu ostati Ote; vy mne nazýváte mistrem a pánem Hus.

Hojný byl doplněk v akuzativu s předl, za: chcem muže za hospodu jmieti Dal; těmtoposlóm se to zdieše za veliký div naddivy LegKat; svého mha za kněze sobě volichu Dal. Setkáme se i s jiným vyjádřením: ne k choti, ale k sluzě by mě přijal LegKat; aby jemu dceru v ženu dal Cest-í/íi\//aby dal jemu Aseneth za manželku Asen (častější vazba)///?q/a/ sobě ženě hpannu LegMar „za ženu" (ojedinělé).

Dnes nejčastěji substantívni doplněk s jako v stč. teprve vznikal; v nejstarších dokladech proniká všude význam srovnávací: pak jide kotci jako král k králi ŠtítBarl; nebo jako proroka jej jmějiechu EvZim; uby jej pohonili jako holomka Rožmb „aby jej pohnali k soudu jako neženatého člověka" 1/pohnal mě holomkem a já paní jmám Rožmb.

Vcelku je pro vývoj substantívni ho doplňku charakteristická tendence odstranit z věty druhý nominativ, akuzativ apod, a odlišit tak doplněk tvarem od podmetu nebo předmětu; stejnou funkci má připojení spojky jako ke shodnému doplňku. Výsledkem je sblížení doplňku S příslovečným určením.

V stč. nebyl ještě doplněk vyjadřovaný infinitivem při slovesech smyslových vjemů; místo něho se užívalo přechodníku nebo doplňkové věty s an: viz'u strážu svého na nosidlech ležiec LegAl „vidím ležeti"; když svého kněze za železným stolem jedúc uzriete Dal „uzříte jísti"; když tě slyší křičiec Plankt „slyším tě křičet"//již slyši hlas smrti, ana

359

volá Štít „slyším, jak volá//slyším volat". Infinitivní doplňky se rozšířily od XVI. stol., např. my jsme slyšeli mluviti slova rouhavá BiblKral; vidíme ptáka létati Kom.

Přívlastek Čeština zdědila z praslovanštiny tendenci k vyjadřování atributivních

vztahů shodným adjektivním přívlastkem a ta v historickém vývoji jen pozvolna slábla. Projevovala se tím, že se tvořila příd. jména s vý* známem široce vztahovým, nahrazující různé neshodné přívlastky, např. vinné sbieranie Pror „sbírání vína", ľudský dávce Alx „utlačovatel lidí", nedostatek vodný BiblOl „nedostatek vody", hladné léto Comest „léto hladu", milost ženská Kruml „láska k ženě",přietelská válkaDú „mezi přáteli", sto kyjěvých ran Hrad „ran kyjem", trud cěstný BiblOl „únava z cesty"; z pozdějšího jazyka: východ slunečný, stráž žalářná, studenost sněžná BiblKral; křtitel boží, „kdo pokřtil boha", spasení lidské „lidí", pád rajský „v ráji" Kom; chlebová lopata „na chleba", obědní hodina Vel. Podobná adjektiva se hojně vyskytují v lid. nářečích.

Přivlastňování určité osobě se vyjadřovalo pravidelně přídavným jménem přivlastňovacím, a to většinou i tehdy, když byla tato osoba označena jménem rozvitým: od prvého králova syna Dal „od syna prvého krále"; z králova Herodova města Hrad „z města krále Heroda"//sjw krále Herodóv Krist „krále Heroda"//králeva Heroda ženina Hrad; bratr vévody českého Boleslavov Pulk „vévody českého Boleslava". Genitiv byl řídký, častěji při přivlastňování obecném, např. had neslyší hlasu zaklínače Hugo; při rozvitém jméně; jenž bieše Erodesa tetrarchy zchovanec BiblKoř. Setkáváme se s příd. jmény přivlastňovacími i od jmen neživotných: k opravení ohně oltářová Comest „na oltáři"; z jitro-cílová semene HájHerb „ze semene jitrocele". Individuální přivlastňování bylo možné i přídavnými jmény, která dnes přivlastňují jen druhově (na -/, -ový, -ský), např. otec dietěcí BiblKoř „dítěte"; milost bratrská na hoře přebývajících Ote „bratří".

Přídavná jména přivlastňovací si většinou zachovávala jmenné tvary i v přívlastku; jiná atributivní adjektiva mají jen tvary složené. V starém jazyce se však zachovaly zbytky jmenných tvarů: na velikú noc HusPost; na však večer Dal „na každý večer"; bude nov měsiec Štít; najeden dalek ostrov Pas; ostřejši by ostrá meče Baw; nad hrad pány silný posadi Dal.

360

Předmět

Předmět se vyjadřuje zpravidla podstatným jménem, které je roz-; víjeným členem (většinou slovesem, řidčeji adjektivem) řízeno, je jeho \ vazbou. Proto souvisí změny ve vyjadřování předmětu se změnami ve

vazbě sloves a v užití pádů prostých i předložkových. Během historického vývoje češtiny se vazba mnohých sloves měnila.

: Nejvýraznější je šíření vazby se 4. pádem na úkor vazeb jiných, zvi. s 2. pádem. Už v předhistorické době ustoupil genit iv u sloves smyslových vjemů; v stč. jsou jen ojedinělé zbytky, např. slyš těchto nových řečí Tkadl; viz velikého diva LegJiřB; patři smělosti německé HusPost.

Í V historické době ustupoval u mnoha sloves dalších, např. prositi (přietelé moji chleba prosie mne ŠtítBrig) tpřieti (mně dobrého slova přejte Alx), brániti (aby viery a pravdy božie bránili Hus), u mnoha sloves spředponami (tak např. bylo podati čeho, dostati čeho atd.). Tento proces

: probíhá dodnes; srov. např. šíření akuzativu místo genitivu u sloves používati, užívati, dobýti atd. Pojednali jsme již o ústupu genitivu zápo-

i rového (v. str. 350). Silně byl omezen i genitiv partitivní, dříve často užívaný místo akuzativu k vyjádření toho, že předmět je dějem zasažen jen částečně, např. čilijiesti budu masa býkového ŽaltKlem; kázachujemu octa s žlučí dáti Hrad; vezmi strdi, opichu, pepře třeného a klad horké na

\ jazyk LékRhaz; k tož těch koláčiev kúpi Hrad. U některých sloves s předponami, zejm. na-, při-, u-,po-, byl genitiv v stč. skoro ustálenou vazbou, kdežto později se stává jen fakultativním vyjádřením vedle akuzativu,

; např. nabrali sú popele z peci BiblPraž; přineste mi soli Ote. Ústup genitivních vazeb neprobíhal plynule; rozhodujícím obdobím tu bylo

! XVII. stol., kdy se velice zrychlil; v nové spis. češtině pokračuje přes i!

snahu jazykovědců obnovit po obrození stav ze XVI. stol.

Prostý genitiv ustupoval i ve spojeních s významem odluky nebo vzdalování, v nichž má většinou už význam příslovečný: však sem toho ujíti nemohl Pas „ujíti tomu //od toho"; apostoli mne otešli Hrad „ode mne odešli//mne opustili"; ztráty nám jest neutéci Alx „ztrátě//před ztrátou nemůžeme utéci"; často své vlastnie čeledi krýti se mos í Štít „před svou vlastní čeledí" aj. Instrumentálu ustoupil genitiv látky ve spojeních typu: nakirmíš nás chleba ŽaltWittb

•

361

„chlebem"; nápoju šípy mé kirve ŽaltWittb „napojím šípy své krví"; když srdce naplněno bude hněvu Hus „hněvem". D á t i vní vazby se měnily mnohem méně. K výraznějším případům

patří ústup dativu u slovesa dívati se (mělo též význam „diviti se"); jeden dívaje se kráse obrazu toho Štít „divě se'*; nalezli jej, an se dívá dělníkuom H á j , j ak se dívá na dělníky"; u sloves nadietisě, úfati, doufati: naději se světlu BiblOl; moci své doufajíce Pulk; aj.

Příslovečné určení

Příslovečné určení se vyjadřuje jednak příslovci, jednak různými pády podstatných jmen, prostými i předložkovými; zřídka se vyjadřuje i jinak, zvi. infinitivem.

V zásobě příslovcí nastaly během historické doby značné změny, ale jde tu o změny lexikální, které se syntaxe dotýkají jen nepřímo.

Pád podstatného jména vyjadřuje v adverbiálním užití jistý příslovečný význam; není svým nadřazeným členem řízen (jde tu o přimykání). V příslovečných významech pádů došlo v historickém vývoji k mnoha změnám; zmíníme se aspoň o některých.

Zanikly poslední zbytky bezpředložkového lokálu, který kdysi sám mohl vyjádřit určení místa nebo času; srov. stč. Pavel dal jest Ploskov-cích zem'u ListLit (XIIÍ. stol.) „dal v Ploskovicích zemi"; aby zimé i létě ovoce na tobě bylo ModlLeg. Omezilo se užívání časového genitivu a instrumental^ např. jednu dnejědlP&s „za dne" — zůstalo nč. jednoho dne apod.; když jest oněmi třmi dny v hrobu ležal Štít „ony tři dny" -zachovalo se nč. tou dobou apod. Také instrumentálu příčiny ubylo -vedle příkladů jako nč. umříti hladem bylo v stč. také: ty lkáš chudobu Mast; Adam výmluvalsě Evů, Eva hadem Has; muož se radovati odpuštěním hriechov Štít; apod. Zanikl prostý instrumental vyjadřující průvodní okolnost: on leží zbitú hlavú Alx „s rozbitou hlavou"; j ide proti němu smutnú postavů Trist „se smutným vzezřením"; zachoval se jen ustálený obrat přejít vodu suchou nohou.

Z mnoha změn v užití p ř e d l o ž k o v ý c h p á d ů upozorníme aspoň na jednu: ve významu „směřovati dovnitř" byl nahrazen akuzativ s předložkou v genitivem s do, který v stč. znamenal „(až) k něčemu"; srov. stč. král s úsilím v hrad vnide Dal; posla ženu v jiné bydlo Alx; (Bracislav)

do kláštera jede..., a když Čechy v klášter jdiechu, Jitka skry sě za oltářem Dal „Břetislav jel ke klášteru, a když Čechové šli do kláštera, Jitka se skryla"; Boleslav všie zeměaž do Krakova doby Dal; — utiekajě vběžedo kláštera Ote „vběhl do kláštera". Už v stč. bylo do v obojím významu někdy vedle sebe: před Srby do Prahy jíde, a když do města dojede, do města ho nepustichu Dal „táhl ku Praze, a když přijel k městu, do města ho nepustili".

Ke změně došlo v chápání přísl. určení místa při dokonavých slovesech vyjadřujících pohyb na jiné místo: v stč. zde býval lokál s předl, v nebo na, později se ustálil akuzativ s na nebo gen. s do: na kolenu klekše ModlLeg „kleknuvše na kolena"; padši na podlaze LegKat „padnuvši na podlahu"; ciesař kázal jeho v žaláři vsaditi Pas „do žaláře", apod.

I n f i n i t i v měl v stč. často funkci přísl. určení zřetele (zvi. při příd. jménech) a účelu, např. težek's mi nésti, môj pane Hrad „jsi mi těžký na nesení"; nijeden hrad tak nesnaden jest dobyti Alx „žádný hrad není tak nesnadný k dobytí"; oheň dobr jest sě zhřieti Pas „oheň je dobrý kohřátí"; toť jest tenpokrm jéstia to pitie pítiŠtít „pokrm k jídlu a nápoj k pití" (při substantivu může mít infinitiv platnost přívlastku); kúpichu pole pútnikom hřésti Hrad „koupili pole pro poutníky k pohřbívání"; zvěři sniesti dáni budete Pas „k snědku"; nedostává se tomu mlýnu mleti pšenice Chelč „pšenice k mletí". V tomto úžiti se infinitiv neudržel a byl nahrazen jednak předložkovými pády podst. jmen slovesných (už v stč. bylo též: nenie ještě k jedení dobr Comest; kúpichu pole na pohřeb pútnikom Drk apod.), jednak byly přetvořeny v konstrukce typu: žádný hrad není tak nesnadné dobýti, je pro mne těžké nésti tě.

Už v stč. vstupoval infinitiv na místo supina jako přísl. určení účelu po slovesech pohybu a během XV. stol. je vytlačil; srov. jědú bránit svého dvoru Dal „jely bránit svůj dvůr";y<i/z hledat oslic BiblOl „jdi hledat oslice" /přišla viděti hrob EvSeit; jak přišel volati nespravedlivé Kruml.

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého IV, Skladba. Praha 1929, s. 9 -37 ; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice česká III, Skladba. Praha 1956, s. 123-146: HAUSENBLAS, K.: Vývoj předmětového genitivu v češtině. Praha 1958; FIEDLEROVÁ, A.: K vývoji neshodného přívlastku v staré češtině au Komenského. SaS, 31, 1970. s. 337-345. CHLOUPEK, J.-ŠLOSAR. D.: Specifický východomoravský typ deagentních vět. Slavica Slovaca, 7, 1972, s. 236 — 239.

362 363

POLOVĚTNÉ ÚTVARY

V předhistorické době, kdy byla čeština pouze jazykem mluveným, nečlenily se jazykové projevy tak výrazně v samostatné syntaktické jednotky, pevně uvnitř mluvnicky organizované a navenek zřetelně od sebe oddělené, jako je tomu v jazyce spisovném. Vedle„úlvarAsJasnou predikačnLplatností (většinou s určitým slovesem ve funkci predikátu) byly.tu i ^ které se volněji nebo těsněji přimykaly k sousedním slovesným větám. Přitom se buď plně začlenily do jejich syntaktické staybyjako normáteWětné členy, nebo si zachovaly jistou samostatnost á často i polopredikační platnosť"— změnily se ve volně připojjené větné členy a polovětně útvary. Ve spisovném jazyce vznikaly na tornto~zakl3t*a vedle toho i nové polovětné útvary, které umožňovaly vyjádřit vjjediné větě složitou myšlenku. Ale tu a tam se v stč. památkách zachovaly- stopy starého stavu. (Jistou představu o syntaktické povaze jazykových projevů před vznikem spisovného jazyka nám dává syntax rjářečí, ve které je volně připojených členů a různých polovětných útvarů velice mnoho.)

Tak např. najdeme v stč._ památkách příslovečná určení, v nichž je po předložce nominativ podst. jmémTľt; ta doba, v jedna doba, v ty pátá hodina Jer on; králová z kraj světa přišla Brig; bude panovati... až do kraj světa ŽaltKlem. Podle výkladu Jos. Zubatého jde tu o zbytky polovětných nominálních útvarů nebo dokonce nominálních vět, které se mechanicky začlenily do slovesné věty bez přizpůsobení tvaru.1) Podobně je tomu v tomto dokladu: od toho, mostu svrchu

') ZUBATÝ, J.: Studie a články II. Praha 1949, s. 54n.; též TRÁVNÍČEK, F.: Ne-slovesné věty v češtině II. Brno 1931, s. 167n.

364

psaného j edna míle jest městečko dobře veliké GestLobk. Jindy se zachovala v nominativu jen část několikanásobného členu, takže vzniká ariakolut: vlasyťmá čmé, nákadeřavé, očiveliciej, brada dlúhá, šedivými vlusy promiešaím Pas; muži... v pláštích krátkých, kukly široké, čepice vysoké a břicho sádlné, takové řády boží slavně vedú Chelč. Volně připojený člen věty zůstává celý v nominativu: svatá Mandalena uzřela dva anděly, jeden v hlavách a druhý v nohách Krist// viděla dva anjely, jednoho v hlavách a druhého v nohách EvVíd (první doklad lze ovšem chápat i jako akuzativ — viz v oddílu Tvarosloví). •- > Ve skutečné polovětné útvary se rozvily obraty s partícjni&tri asinfi-- '

nitivem: staly se rľťostfellkernTrvyjadrení druhé predikace v jediné větě a blíží se svou platností vedlejším větám. Vedle zděděných a přehodnocených útvarů starších vznikly ve spisovné češtině útvary nové, zčásti podle cizích vzorů.

ÚTVARY S PARTICIPII

Byly čtverého druhu: a . participium bylo vazbou jistých sloves, např. liška mnieše ok lámajíc džbána Hrad „domnívala se, že oklamala džbán" \2. participium se kladlo po zájmenech ktq^čsg^ po spojcQjak(ž) aj., např. neviem co čině Štít „nevím co dělat";O. přecJtodJiikQ^ vazby, např. bděli, stád svých střehúce Š t í tn í absolutní^.azh&janiklé napodobením latiny!, např. sediecích jich ajedúcich vece jim Ježíš EvOl „když seděli a jědli/řekl jim". (T) Par t ic ip ium přítqnmé.č-inné se kladlo po slovesech s vý

znamem „dělati se, domnívati se o sobě" apod., zejm. čintájějmjeti (se), mysliti a n. j . ; vztahovalo se k podmetu, proto bylo v nominativu. Významově tato vazba odpovídá obsahové větě se spojkou že (stč. by). Časem ustupovala, ale udržela se až do sklonku XVI. stol. Srov. činieše še toho netbaje Comest „dělal, že na to nedbá"; mníš sě kupě u Vltavě? Dal „domníváš se, že se koupeš ve Vltavě?"; mysléch leže sám jediný Alx „myslil jsem, že ležím"; činil se neslyše Blah „dělal, že neslyší". Zřídka stála i po slovesech smyslových vjemů („viděti sám sebe"): Uzřě sě před králem nebeským na sudě stojeTas „viděl se, jak stojí". Obdobně se po mnieti sě kladla příd. jména, např. mnohé ženy mnie sě múdry Štít „považují se za moudré". Jde o konstrukci domácí, do-

1 365

svědčenou i v jiných slovanských jazycích. Blízké jí jsou konstrukce s přechodníkem při sponě býti a slovesech fázových (viz v kapitole o prísudku, str. 356).

K předmětu v akuzativu se vztahovalo participium při slovesech smyslových vjemů (k nimi počítáme i nalézti); má platnost doplňku a později bylo nahrazeno infinitivem (v. str. 370); např. uzře muže proti sobě stojiec Comest „uzřel muže proti sobě státi". Mohlo zde být i participium minulé; obě participia často ustrnovala (zpravidla v tvaru množ. čísla), např. videch zhynuvše jědjeho LegMar „viděl jsem, jak zhynul jeho jed"; když kokota slyšel pějíce HodMuz „když slyšel kohouta zpívat". V odpovídajících větách trpných se ovšem participium vztahovalo k podmetu (a celá konstrukce se blížila příkladům uvedeným výše): nalezena jest majíc v životě Comest „těhotná". Po jiných slovesech nebyly tyto konstrukce v stč. běžné; z ojedinělých dokladů srov. viemy bolia z mrtvých vstávše HymnOpav; pravě jej živa jsúce EvZim. Po slovesech smyslových vjemů je akuzativ s participiem jistě konstrukce domácí, slovanská. Podobně se tato slovesa spojovala s akuzativem příd. jména, např. tak ji ihned zdrávu nalezu Pas „nalezli zdravou"; anděla viděl velmi smutná AlbRáj. Po jiných slovesech, zejm. po slovesech pravení, může jít o její příležitostné dodatečné rozšíření.

QjParticipium přítomné po z á j m e n e c h kto, čso zastupovalo obsahovou větu. ~~—

Konstrukce s kto stávaly po záporném slovese býti s významem „existovati", druhotně též po kladném. Již ve XIV. stol. se s nimi střídaly věty s kondicionálem a brzy je vytlačily. Srov. nenie kto čáky přidada Alx „není [nikoho], kdo by dodal naděje"; vzdycháše vôl všeliký, ande nenie kto jím oře Alx „vzdychal každý vůl, vždyť nebylo, kdo by jim oral"; neby kto za právo sěpostavě Dal „nebylo [nikoho], kdo by se postavil za právo"; padne oslice a jest kto pozdvihna ji Hus , je, kdo by ji pozdvihl"; neniektopornoha ZaltWittb // nenie, kto by pomohlŽaltKlem. Konstrukce s čso (co) stávaly nejčastěji po slovese nevěděti a měly smysl rozvazovacích otázek; byly pak zatlačeny větami s infinitivem (a v novém jazyce větami s míti a infinitivem); např. neviete co prosiec Krist „nevite, co máte prosit"; nevědieše co odpovedá Pas „nevěděl co odpovědět"// neviem co reci sobě Baw „co si mám říci".

Participium se ojediněle objevuje i po jiných tázacích slovech v zá-

dslých rozvazovacích otázkách, např. nevědieše, co učiniti ani kam sebú )tha OtcA „nevěděl, co má učiniti ani kam se poděti" (zde je vedle sebe )bojí vyjádření, s infinitivem a s participiem).

Po jiných slovesech mělo co nebo kto s participiem f u n k c i vě ty řz tažné: / to, což chtě, to dobude Alx „co chce, toho dobude"; nad nimi tož chtiec činichu Baw „dělali nad nimi, co chtěli"; on sám kohož ráče íoronuje Štít „koho ráčí". Přechodník mohl stát místo určitého slovesa i po jiných vztažných slovech: Bořivoj preč utekl jest kam moha Pulk kam mohl"; nemohu choditi kudyž chtiec Rožmb „kudy chtějí". = Participium přítomné, ojediněle i minulé činné po s p o j c e jako \jakž, jakož) z a s t u p o v a l o s r o v n á v a c í v ě t u ; nejčastější je ustálené rčení jakž moha: s těmi jakž moha král sě bránieše Dal „bránil se jak inohl"; jakž mohúce sě sebrachu Dal „sebrali se jak mohli"; trpme jakož mhúc Štít, j ak můžeme"; mluvieše jako o ciesařovi nic netbajě Da l , j ako by nedbal" \jakž chtě dary své dělíš LegMar , j ak chceš"; běháš jako huby í/eí/FljšPřísl J a k o bys snědl houby". Zcela ojediněle se setkáváme s přechodníkem místo určitého slovesa i v jiných větách vedlejších.

Obrat nenie kto pomoha připomíná participiální vazby uvedené vodst. I a bylo by jej možno vykládat „není nikdo pomáhající". Ale ostatní případy užití přechodníku po zájmenech a příslovcích nebo po spojkách se zdají svědčit pro původní větnou platnost těchto útvarů, vnichž byl přechodník jmenným přísudkem.

n / ) P ř e c h o d n í k o v é v a z b y mají dnes ve větě funkc i d o p l ň k u k podmětu, ale svou sdělnou platností jsou to protějšky vedlejších vět Jasových nebo i jiných. V starém jazyce byly hojné přechodníkové Vazby vyjadřující pouze doprovodný děj bez zřetelného významového vztahu k ději hlavnímu; často se jich užívalo i při různých činitelích dvou dějů, např. uslyšav to od posla, bude jemu protivno Štít; hledaje kněz lesky cizieho oběda i utká jej jeho bieda Dal „když český kníže hledal cizí oběd, potkalo ho jeho neštěstí"; kázal ho sviežic železnými závorami biti Pas „aby ho svázali a bili". Přechodníková vazba se mohla spojit s větou spojkou /, když předcházela, nebo spojkou a, když následovala, např. $po šesti dnech pojem Ježíš Petra a Jakuba a Jana, bratra jeho, i vede je m vysokú horu EvZim; pojide z hrobu a nesa korúhev s sobů Hrad; a kde pak odpočinuti a léhaje velmi tvrdě? Podk „kde si má člověk odpočinout, když léhá na velice tvrdém [loži]?"; tu jsem stála a plačící Vít.

366 367

Děj současný s.dějem hlavním se vyjadřovaLpxechodníkeixupíiígmi' ným nedokonavých.sloves, ale mohl se vyjádřit i nedokonavým pře-chodníkem minulým; podobně se děj předčasný před dějem hlavním vyjadřoval nejen přechodníkem minulým slovesa dokonavého, ale i dokonavým přechodníkem přítomným: leževše vstáti nemožiechu Krist „ležíce nemohli vstáti"; přěčta listy král pohanský poče se tomu diviti Alx; přída chudý i bude tak řéci Hrad „chudý přijda bude tak mluviti". Dnešní pravidla o užívání přechodníků formuloval až J. Dobrovský a zpřesnil J. Gebauer. ~ "

V dalším vývoj Pse p ř e c h o d n i k m ^ J ^ Z ^ oblíbeným prostředkem v jazyce spisovnémjjízA^^ kdy si uživatelé spisovného jazyka libovali v složité větné stavbě podle vzoru latiny. Jejich místo mezi syntaktickými prostředky se přitom změnilo: začlenily se pevněji do větné stavby a staly se prostředkem zhuštěného vyjádření myšlenek v ranící jediné složité věty. Proto se omezovalo užití přechodníkových vazeb nevzTáhujících se k podmetu věty awža-do.yalo se dodržování shody přechodníků s podmětem. Srov. / že pak mnozí ndTömTcoz tiicTsvrchu řečenTsepsali, dosti měvše, k práci nechtiví, v tvrdém vrtati, nemajíce chuti aneb snad nemohše, tak se tomu poněkud naučili a tímž se v mluvení i v psáni zpravují, ne bez mnohých při tom nedostatků, a jiní na ty všecky zprávy nebo zapomněvše a neb snad o nich nemnoho vědouce,předce tak v zmatku zůstávají, místně, jak kde co napsati aneb promluviti mají, nevědouce BlahGram; v tom jdouce trefíme mezija^ kési, kteří plnou síň cifer majíce, přebírali se v nich KomLab. V mluveném jazyce však přechodníky ustupovaly vyjádření jinému a ustrnovaly; proto pronikaly neshodné tvary a přechodníky různopodmétné i do spisovného jazyka, např. než vyjdouc my zase na síň, uzřím já, že těch apatekářských nádob vždy víc a víc po všech stranách přibývá KomLab; my pak navečeřevši se čekali sme CestPref; císař na osobu jeho pohledná, líbila se mu jeho postava MitrPříh. V jazyce lidovém přechodníkoyévazby zanikly kromě adverbializovaných obratů; jen ve východomorav. nářečích se zachovaly ve větším rozsahu, např. přižeňa krávy dělali povřísla; vyjda hore už mu bylo horko mor. slov. V nč. spisovném jazyce byly přechodníky oživeny a žijí jako prostředek stylisticky zabarvený; častější jsou přechodníky přítomné.

Participium přítomné ve tvaru jmenném mohlo mít v stč. i platnost

fzkou p ř í v l a s t k u n e b o p ř í s t a v k u , např. zjěvi se děťátko, nesa lošíku ovoce Vil; jsem od těch zlých dievek svázána, chtiec mě násilím na \j hrad vésti Dal „chtějících"; pokoj lidem dobré vuolejsúce Pas , jsou-

trť\ Skutečnými přívlastky byly tvary složené; v stč. se jich užívalo ídka, ale později (v XVI. stol.) se značně rozšířily, např. opět podobno W královstvie nebeské člověku kupcovi, hledajícímu dobrých perel EvOl; 'QČ mě přijieti kajícieho a prosícielw tebe Ote; bez toho potomci předkům )fm skrze knihy mluvícím snad by potom jierozuměli BlahGram. Zpří-

javnělé přechodníky (přechodníková adjektiva) minulé na -ší (přišedší, losivší) v stč. nebyly; rozšířily se až v nové spis. češtině napodobením ruštiny, např. poslové od krále Kazimíra přišedší Palacký.

4. A b s o l u t n í p a r t i c i p i á l n í - k o n s t r u k c e vznikly v stč. napo-lobenírn latiny a zůstaly v podstatě omezenyj ienj t ta j j ř^^ ; destaly se obecně přijatým jazykovým jevem a časem byly i z překladů odstraněny. Lat. ablativ absolutní byl někdy tlumočen spojením genitivu ffléna s.genitivem participia přít. (ve složeném tvaru) nebôTtrstrnulým tvarem nominativním: a ješče jich nevěřících, ale divácích pro veselé, Wějim EvZim // ale ješče jich nedověříce a divíce se pro radost EvOl (lat.

lillis non credentibus et mirantibus) - srov. BlahNZ: když pak oni ještě Uvěřili pro radost, ale divili se, řekl jim. Ablativ se tu ojediněle tlumočil [éž instrumentalem: aby umy, tě (! — čekali bychom tebu) pomáhajícím, opravil Kar „aby s tvou pomocí opravil rozumy4 '. Poněkud častější byl překlad dativem: a scházejícím jim z huory přikázal jim EvOl (lat. descendentibus illis) // a když jdiechu z hory EvZim. Žádná z těchto konstrukcí nepřečkala XIV. stol.

ÚTVARY S I N F I N I T I V E M

Tyto polovětné útvary byly^z^gt i^ůvodu domácího5^zčásti se ve Spis. jazyce rozšířily vlivem/ latiny.

Zmínili jsme se již o infinitivu po slovesech pohybu, který zatlačil supinum a měl funkci příslovečného určení účelu. Vyjadřoval druhý děj ve větě a mohl býti rozvit, takže představoval protějšek věty účelové: přišel jest hledati a spasiti, což zahynulo jest Chelč // přišel, aby hledal ö spasil, což bylo zahynulo BiblKraL Tento účelový infinitiv se zachoval

368 369

v plném rozsahu dodnes. Podobně je tomu s infinitivem po slovesec] t a jménech vyjadřujících uplatnění vůle; konkuruje zde obsahovýd V U o L . t i J J větám žádacím s aby: káza sě všem Němcóm sníti Dal „přikázal všettj i Němcům, aby se sešli"; dva korce ustaví dávati oráči každému Dal; kterak í jest ten obyčej křěsťanuov vzvěaeti, kde kře stáni přebývají OtcA /'/ aby * zvěděli OtcB.

Trvale se ujal daRJňkoyý infinitiv po slovesech smyslových-vjemfy % který nastoupil na místo dřívějšího participia (v. str. 366); tak vznikl r „slovanský akuzativ s infinitivem" (typu: viděl ho odcházet).

V překladových památkách s£ objevuje jiná vazba akuzativy, s infinit ivem, vzniklá podle^Ctiny: po slovesech vnímání, myšlení i Vývoj českého slovosledu není dosud dostatečně prozkoumán. Velkou a říkání je předmětový akuzatiW k němu se vztahuje infinitiv spon| řekážkou je to, že nejstarší památky jsou veršované a do značné míry býti s akuzativem příd. nebo podst. jména, např. mním to dobré ijídj odřizují pořádek slov potřebám rýmu; prozaické památky jsou zase EvOl; jej boha býti vyznávajuKruml; když Krista lačná býtividwšeKínM fevážně překladové (hlavně z latiny) a silně se přidržují slovosledu „viděl lačného". Podobná je vazba ins t rumentá lu s infinitivem^ Hginálu. Ten měl vliv i na slovosled vznikajících památek původních. jedni jej králem izraelským býti vzýváchu, druzí jej spasitelem světa býi festo lze říci, že v živém jazyce se už tehdy prosazovalo jako základní praviechu Kruml. Tyto vazby konkurují většinou obsahovým větáms^ lovoslednýfaktor ak tuá ln í členění výpov-ědi^.v citově nezabarve-spqjkouf^vstč. též by (v. str. 382). Ve spis. jazyce se rozšířily zvi. v dobí iých projevech začínala věta zpravidla východiskem výpovědi ajádro humanistické, např. znamenal sebe býti mocného Háj; viděl jej nepřítel ípovědi stálo na konci; srov. rozkázav poslóm ta slova, / da jim listy svého býti Kom; ona od lidí v tom dospělá býti pravena Háj; abydu tomu znova, / potom daři i každého / podlé práva králevské ho. / Vzemše hostem se v cizím domě býti pamatoval KomLab. Do mluveného \zzýí^A\ listy jeho, l nesú jě před krále svého Alx. — A kdy ž mnohý minu rok J nepronikly a nová spisovná čeština se jich časem zbavila. :jíav zemi muž, jemužtojmě Krok. / Ten zemi všicknu súdieše / a múdrosti

(.i iučieše. I Potom Krok jide do návi / a tři* dcery múdré ostaví, / Kaši, LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého IV, Skladba.j tetku a Libuši Dal. — Kacieřství má najprvé tři kmeny, takže jest troje

Praha 1929, s. 573-581, 587-630; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice česká iijf; Kie^tví; to jest: odstúpení, rúhaní a svatokupecstvie. Odstúpení jest od Skladba. Praha 1956, s. 167-190; PORÁK, J.: Vývoj infinitivních vět v češtine;! .. , v. , , , n i ' • , u - i ' u„ x,-u„„c„ofrtu„« D u m*? DHDÁI. T v - - • r •*• - i. v - . . „ t ^ , , , ' ikona božieho odvraceni. Rúham jest moci bozske hartem Hus§vatokup. Praha 1967; PORAK, J.: K vývoji infinitivních vět v češtině. In: Otázky slovanské ; ., .. . . . vr -^* syntaxe II. Brno 1968, s. 345-349; DVOŘÁK, E.: Vývoj přechodníkových konštrukcií > V e spisovném jazyce sejtále Slln|l_ prosazoval vllV^ latinV; zejm. ve starší češtině. Praha 1970; NĚMEC, i.: K vývoji funkci infinitivu v češtine a litewtinfcj tendenci klásti jsioyeso na Tconec věty. [Projevuje se v některých SaS, 38, 1977, s. 229-237. amátkáchmžve XIV^;XVr'stói;j„äle .plhě^e-uplatnil.v-X.VI..rr,XVIL.

: tol. Srov. neb jedno to chváliti slušie, čehož jest kto dobře svědom; ale fzditi žádný nemá, a by čeho i svědom byl, leč by toho slušná potřeba byla

i tit; nebo duch boží, jímž ho Pán Bůh navštíviti ráčil, odpočinutí žádného j m nedal, než vždy ho k tomu pudil, aby on na vůli boží dobře libou se do-i Úval a podlé tě svůj život zpravoval Blah; co se prohledáni radostného

J působu Bohu oddaných srdcí dotýče, toť více in idea vypsáno jest, nežli aby i tak plně při všechněch vyvolených nalézalo KomLab. Tento slovosled

370 371

se zachoval i v nč. jazyce spisovném a teprve postupně, zvi. od 2, XIX. stol., pod vlivem jazyíca mluveneHo~úTínpoval.

Rozdíly byly též v postavení přívlastku. V dnešním jazyce sto; neshodný přívlastek zpravidla za podst. jménem, shodný před ní v obou případech nebývá od rozvíjeného podstatného jména odtržé! jiným větným členem. V starém jazyce toto postavení přívlastku tai|

určovaného jména: jeho se tvář stvieše Pas; jedna mu ruka uschla v ty mi se lesy jeti žádá Hrad.

Postavení příklonek nebylo však zcela ustáleno; většinou se sice kladly první prízvučný výraz ve větě, ale nezřídka stávaly i jinde: tehda el užasl se Pas; tatoť řeč tvá nelíbí mi se Štít. Ve vzájemném pořadí olika příklonek byl rozdíl: v stč. se kladly příklonné dativy zájmen

ižeš mu se dobře brániti Baw.

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého IV, Skladba. ,ha 1929, s. 8 3 - 9 2 ; TRÁVNÍČEK, F. : Historická mluvnice česká III, Skladba, iha 1956, s. 147-163.

převládalo, ale bylo tu i mnoho odchylek nemotivovaných důrazetljjed a k u z a t i v y např. nezdá mi seAlxM; ukázal mi se ve sně muž Pas\ statečné mysli// mysli hrdé Štít; svých duší// rodu svého Ote; veliké hody veselí velké Kom; — vida mnicha tváři pokorné Hrad; člověk mysli hnm Štít; cesta pravdy H u s / / podlé mého mistra hrobu Hrad; nemysle c drželi toho zákona ustavenie Štít; k každého učedlníka peleší OtcA; z očí vynět§ troj pohon Rožmb; — co tělesná slibuje vole ŠťttBrig; jakož o svatém zpi vají Ondřeji Štít. Aspoň zčásti tu jde o vliV latiny. Skoro pravidelným $Š| stalo kladení shodného přívlastku za^podsf. jméno ve výrazech povahy nábožen-ské a v termínech odborných: vuole boží, služby božie, písm\ svaté, ducíí svatý \ právo zemské, dsky zemské, právo obecné, královstťm české; korúhev znamenitá ,,k dávání znamení", vôz špižierní, písä\ vojenský.

Zajímavébylo k l a d e n í p ř e d l o ž e k u r o z v i n u t é h o substant iva Většinou stála předložka před celým výrazem jako dnes: před svýma očima Modi; k čistému té svátosti přijímání Štít. Mohla stát i před] přívlastkem neshodným, který sám byl vyjádřen předložkovým*' pádem, takže se setkaly dvě předložky vedle sebe:{po z\mr-tvýcm vstání až do na nebe vstúpenie Hus; k ve dsky k ladeníVšěfr ,,ke kladení do desek [zemských]'^. Příslovce rozvíjející přívlastkové adjektivutií; stávalo před předložkou: přijedu trie králi velmi z převeliké rtá//Hrad| umluvie bližnieho tak o malú věc Štít. Před shodným přívlastkem se někdy předložka^pakovala: po všech po těch vlastech Ote; s jinými s mnohými dary Pulk; v ony u pokojně časy AIx (u za v před p-)\poi skalu pod vysokú Ote; v jednu v ženskú v těhotnú Ote; do Nazaretadú, města Hrad. Později, zejm. od XVI. stol., tohoto opakování před-j ložek silně ubývalo; dodnes se zachovaly jen ustálené výrazy typt| k tomu ke všemu, o tom o všem apod. Shodný přívlastek býval často odtržen od svého substantiva přikloň*

kou; v stč. se totiž uplatňovala tendence ke kladení příklonek za první prízvučné slovo tak silně, že převážila princip sounáležitosti přívlastku

372 373

SOUVĚTÍ

VZNIK SOUVĚTÍ

"1 Stě tázací částice zda \zaLz$ali apod.), ale ta se neustálila jako skutečná \ odmínková souvětí (asi proto, že byla méně častá) a zůstala na pře-] hodu mezi souvětím a těsnějším spojením samostatných vět: pane, % h jsi ty otnesl jej [?//,] pověz mně, kdes položil jej EvZim; zda žádáš | prfř mú opatřiti [?//,] vstaň a hleď, dokudž chceš Ote. Původně samo-i tatná druhá věta, která se změnila ve větu řídící, mohla začínat sou-$ adicí spojkou, částicí nebo příslovcem, kterým se reagovalo na před-•:\ lokládanou odpověď; to se dosti dlouho drželo i po vzniku skutečného

ouvětí; např. bude-liť muž hospodárný, ale ženať nebude tbavá Štít < \ < „bude muž hospodárný? [snad bude,] ale žena nebude dbalá". i Z vět tázacích vznikly zřejmě i Vztažné věty s kdo, co, který a s jinými 1 řztažnými zájmeny a příslovci tázacího původu; tak např. souvětí

^ Souvětí vznikalo již v době praslovanské a některé typy jsou snad ypu: kto chce zbýti strasti, nerod prsta mezi dřvi apodvoj klásti Dal lze ještě starší. Zkoumání ukazuje, že tu šlo zpravidla o těsnější spojetif řyložit z pův. „kdo se chce vyhnout utrpení? ať nedává prst mezi dveře dvou vět původně samostatných, které stály v jazykovém prcycvuveSl^ [.veřeje!" sebe a byly těsněji spjaty po stránce obsahové. Některá taková spojeni Z vět zvolacích vznikly přípustkové věty se spojkou kakž (kak, kako, se opakovala častěji, ustálila se a významově se přehodnotila. /i lakož); např. kakž mnoho věž bě ve zdi, však se jemu nic to nezdí Alx ..„, k J e n a p ř* z ř eJm^' ž e podmínkové věty se spojkou -// vznikly zičkol i bylo v hradbě mnoho věží, přece se mu nezdálo ničím" < , jak

zj i3fo] j^íd^ vga bylo v e Z(ji! přece se mu to nezdálo ničím". (Samostatné ř e k p 3 a | 0 ^ věty s kak se do stč. zachovaly, srov. výše str. 345.) spojení vět zautomatizovalo, ztratila, původní otázka tázací intonaci; ü Obsahové věty se spojkami že, jež, ano, nali aj. vznikly zřejmě ze a začala se chápat jako vyjádrenľpodmínky; tázací částirfg "Ij pak nabyfej biostatných vět; celé souvětí mělo původně podobnou povahu jako funkce podmínkové spojky, stala se vyjádřením vztahu mezi větamLj spojení uvozovací věty a přímé řeči a pozdější spojka měla význam V hovorově zabarvených projevech najdeme dosti souvětí, kde bychom; ípozorňovací částice, např. souvětí typu: jdi a pověz jim, zeť nejsem moHli prostě doplnit po první větě otazník a měli bychom spojenfc Mzden Ote vyložíme z původního: Jd i a pověz jim toto: nejsem volný" sarliostatných vět; srov. stč. máš-li mast s myrrú a s tymiánem, s kadidlem ie, ježe byla upozorňovací částice, která asi patřila do první věty; a s balšánem, dobrý druže [7], tu prodaj nem Mast. Zachovala se i spojetif íéprve po spojení vět v souvětí nabyla funkce spojky a přesunula se do asytidetická, tj. bez li ve větě smyslem podmínkové; někdy jsme tm iruhévěty): uzřě, ano jeho žena duši bére Dal < „uviděl: hle, jeho žena rozpacích, nejde-li ještě o věty samostatné: chceš mi odplatu dáti [?//Í řypouští duši!" chciť slúžiti,^ že mi nebudeš děkovati Mast. Jindy je v pozdějším opistf t Podobně lze vyložit vznik většiny souvětných typů. Vidíme z toho, podmínková spojka doplněna, takže je zřejmé, že i spojení beze spojeki le nejstaršL^ouvětí vznikala z pouhého postavení fret vedle sebej (tzv.

374

se chápalo již jako souvětí: chtěl by ty mě sobě mied, musil byjiej živoé lixtapozice), bez skutečných spojovacích prostředků; spojky jako„ otjíeti; a toťsěmóž dobře státi, chceš jie na tejto cestě zdátiDalC // chtěl-lt\ »rostředkyk vyjádření vztahů mezi větamlvžnikl^ dodatečně přehpdno-by..., ač jie chceš... DalL (původně: „chtěl bys mě míti [za ženul?- cením slov, která měla původně jiný vyznám (tpacLžvolací, upbzorňo-musel bys jí vzít život; a to se může dobře stát! chceš na ni počkat na raci atd,)„.,.Tento vývoj nastal u některých typů souvětí tiž v době pra-této cestě?"). V stč. najdeme podobná spojení vět, v nichž byla v první dávné, u jiných mnohem později a někde probíhal dokonce až v době

375

historické. Pěkně to vidíme v souvětí stupňovacím s ba, nébrž apodi žádná spojka nevyjadřovala některý vztah v celém rozsahu, protože Slovo ba bylo citoslovce a teprve v 15. stol. se ho začalo užívat k vy-; její užití bylo omezeno zpravidla nějakým zbytkem původního lexi-jádření stupňovacího vztahu vět; tak např. souvětí: již vše minulo, ba kálního významu, který měla před přechodem ve spojku. Podoba spojek již jim to nevoní RokPost vzniklo ze tří vět: Již vše minulo. Ba! [~ věta nebyla též ustálena, citoslovečná] Již jim to nevoní. Spojka nébrž se skládá ze záporky nég. V dalším vývoji se souvětné typy ustalovaly — vnitřně sjednocovaly (v stč. bylo též nie) a příslovce brž(e). Záporka měla větnou platnost

CHARAKTERISTIKA STAROČESKÉHO SOUVĚTÍ

a navenek rozlišovaly od typů jiných; vznikaly i typy nové. Přitom se a dodatečně popírala obsah předchozí věty; v další větě se pak říkalo» co; ustalovaly spojovací prostředky, některé zanikaly a jiné nově vznikaly; místo toho platí. Příslovce brž(e) je komparativ k brzo a znamenaly k přesnějšímu rozlišení vztahů se vytvářely složené spojky a zužoval „spíše"; pomáhalo tedy svým lexikálním významem vyjádřit, co platil se význam spojekjednoduchých. K největším změnám došlo v průběhu spíše než obsah první věty, např. [lidé] v paměti toho [dobrodiní] nemají XV. stol.; vKVLstol. se už většina soúvětných typů podobal.ajdnešním ani jemu odplatiti dbají, nébrž radují ť se zlobě Baw „nesnaží se mu ock a existovaly už sfcorolSeč^ Napodobe-platit, ne, spíše se radují ze zla". V stč. najdeme i souvětí s pouhým né, ním klasických jazyků7zejmríatiny, se však šířila velice komplikovaná nie bez -brž, jasně dokládající původní větnou platnost záporky: aní\ stavba souvětí. Nová spis. češíiím na ni navazovala, alě~víiv měly jest to bylo prvé vítězstvie svatého Antonie proti diáblu, né, zajisté býku i zj^ioduSenéJconstrukre^ stol. v něm moc našeho spasitele Ote. " sj ßrzy se uplatnil vlívtfíveEo mluveného j a z ^ a r H e r y v e ď l k ^ o š t e n í

souvětné stavby; zároveň se spojovací prostředky definitivně ustalovaly a synonymní prostředky se časem (zvi. od konce XIX. stol.) stylisticky diferencovaly. Dnešní souvětný systém se vyznačuje tím, že se pro každý

J vztah ustálil zpravidla jeden spojovací prostředek bez sémantického „ , j - - - . .„-—-.a stylistického zabarvení; vedle něho však máme k dispozici bohatý

spojkami a jinými spojovacími prostředky, přežívala i souvětí s pouhou ;

r i

juxtapozicí vět bezyyjádřenjjejich-vztahu. V předhistorické době byla jisté" velice častá; jazyk mluvený (zejm. nářečí) jim dává mnohdy přednost dodnes. V literárních památkách stč. sice už převládala souvětí s mluvnicky vyjádřeným vztahem vět, ale v dílech bližších mluve*, nému jazyku najdeme dosti příkladů pouhého přiřazování vět, naphj sta sě druhú noc na zajitřie, jdiechu na jitřní vše bratřie, zjěvi sě svatý? Prokop Hrad „stalo se druhou noc k ránu, když šli všichni bratří nä" ranní [mši], že se zjevil sv. Prokop"; tak biechu strachu poddáni, přemohli jě bez všie bráni Alx „tak podlehli strachu, že je přemohli beze všeho I odporu"; srov. i výše citované příklady bezespoječného souvětí podmínkového. ^ -

Vcelku bylo v (stč. památkách souvětí již na dosti vysokém stupni:

vývoje. Hlavní rozdíl proti dnešnímu stavu byl ten, že nebyly tak vyhraněny jednotlivé typy souvětí: většina spojek mohla vyjadřovat několik vztahů z dnešního hlediska různých, a na druhé straně skoro*

repertoár prostředků významově užších, takže je možno explicitně vyjádřit i velmi jemné odstíny vztahů; mnohé z nich jsou zároveň Stylisticky zabarveny (většinou jsou charakteristické pro jazyk psaný, některé pro odborný styl, jiné jsou archaické; vedle toho máme prostředky typicky hovorové, někdy i nespisovné).

V starém jazyce nebylo tak zřet^lně^rozlišeno souvětí souřadné a pod řadné j ako dnes. K vyjádření obou druhů vztahů mezi Větami se^moKIo užit 2fflín15iréfrcrpřiřazení vět beze spojek, např. tie mnoze sem zemiech byl, nikdá sem lepšieho [vína] nepil Hrad — vztah odporovací; chovaj sě jména zlého, nic dražšieho nenie jména dobrého Dal — vztah důvodový; přihodi sě toho času, včě Pilát na ščěpy zřieti LegJid „začal se Pilát dívat na jabloně" — vztah obsahový; a netaže toho řéci, tak sě inhed uzřě na břězě u svého kláštera Ote „nestačil to říci // liež to stačil říci, hned viděl, že je na břehu" —vztah časový; a taký pokoj buoh vám učiní, viec budete jmieti i po vás jiní Hrad — vztah účinkový; šafrán zimnici krotí, tak pravá láska žádosti tělesné uhašuje

\ ,

376 377

Hus — vztah srovnávací; a ovšem v panenstvie: jedinú je ztratíš, věčné jeho mieti zase nebudeš Štít — vztah podmínkový. (Srov. též str. 374.) Podobných spojení se dodnes užívá v mluveném jazyce, zvi. lidovém; spis. jazyk dává přednost souvětí se spojkami.

Ale i mnohé spojovací p ros t ředky sloužily ke spojení vět jak. v souvětí smyslem souřadném, tak podřadném, zejm. a, ano, nali(ť)s např. z chlapóv šlechtici bývají, a šlechtici syny chlapy mievaji Ďallľx již vizi, a ty na smrt jdeš Pas ,již vidím, jak // že jdeš na smrt"; abych tě opatřila, a ty se ve zdraví vracuješ Troj „abych tě spatřila, jak se ve zdraví vracíš"; o příkrovu co sobě stýskáš, a ty udatnu ženu jmáš Hrad „proč si naříkáš pro rubáš, když máš zdatnou ženu"; — čekali srny světla, nalit' tmy Pror „a hle // a zatím // avšak jsou tmy" x uzřě, nalii dievka pláče Dal „uzřel, jak dívka pláče"; uslyše, nalit'psi skučie Baw „uslyšel, jak psi skučí"; — řkú „pokoj, pokoj", ano nenie pokoje Štít „ale není"; a pak v skutcích nic těch ctností sem nenalezl, ano plno pýchy, lakomství, netrpělivosti a nestatečnosti HusSvatokup „nýbrž// ba";yiz nemohu státi, ano mi sě chce velmi sráti Mast „neboť"; [vlk] slyšel, ano dítě pláče Ezop , jak"; zítra, ano sě zabřězkuje, rytieřstvo zdvihlo sě Pulk „když se rozednívalo"; proč sú ti třie králi do Jeruzalema přišli, ano sě jest tu Ježíš nenarodil, ale jinde Pas „když// ačkoli". Mnohoznačnost těchto spojek vyplynula z jejich původu: byla to upozorňovací citoslovce (s významem asi našeho „hle"), která uvozovala věty vyjadřující něco nečekaného, překvapivého, pozoruhodného; brzy poklesla v částice a časem se začala chápat jako vyjádření vztahu mezi spojenými větami (srov. str. 382). Při ustalování souvětných typů se takové nediferencované prostředky odstraňovaly: řídké nali(t) zaniklo již v XV. stol.; a se časem přestalo užívat ve spojeních smyslem podřadných; časté ano se drželo déle, ale ustálilo se nakonec v souřadném souvětí jen ve významu stupňovacím „ba" a v podřadném se měnilo v ustrnulé an nebo shodné an, ana, ano; zachovalo se hlavně ve větách důvodových a doplňkových až do nové spisovné češtiny, kde časem zaniklo.

Spojka až uváděla věty, v kterých se vyjadřovalo dovršení děje předcházející věty; podle obsahu spojených vět tu proniká někdy vztah slučovací („a nakonec"), někdy časový („dokud ne"), někdy účinkový („takže"), nápř. Tateři všecko Polsko zhubichu, až sě i před Kladskem stavichu („zastavili") Dal; a tu vždy čekáše, až jiej chleba dadieše Ote

378

„čekala, až jí dal chleba"; v smutcěa ve slzách lkáše, až pro mdlobu ledva D tom trváše OtcB // a již OtcE „lkal, až // a nakonec již pro slabost v tom Sotva vytrvával". Vedle toho se užívalo vět s až i v jiných druzích souvětí. Výraznější odlišení podřadných spojení s významem časovým od souřadných pronikalo už ve XIV. stol. (užívalo se v hlavní větě od-kazovacích výrazů dotud, tak dlúho, tak apod., které naznačovaly funkci věty s až, např. pak dotavad s ním tu bydlil, až sě dobře zákonu naučil Hrad; Pražené tak Lučany tepiechu, ažpotoci krvaví tečiechu Dal), ale vedle toho přežívala i souvětí s nediferencovaným vztahem vět.

Jinak tomu bylo ve větách se spojkou než: souřadné souvětí odporo-vací bylo už v stč. odlišeno od podřadného souvětí srovnávacího; srov. bohu neděkoval, než sám sě v svěj krási choval ZrcSpas „nýbrž" x spieše oráč dobrým knězem („knížetem") bude, než taký Němec věrně s Čechy zbude („pobude") Dal. Jistý přechod tvořily jen věty s než po záporné větě s jiný, jinak, žádný, vyjadřující omezení nebo výjimku: jinéhoť pitie nejmám, než tu vodu, jižto piem sám Hrad. Užití než ve větách časových souvisí se srovnávacím (v. str. 390). Spojka než je v odporo-vacím i srovnávacím užití stejného původu —je to záporka ne zesílená částicí ž(e), ale vyvíjela se v odlišném kontextu různě.

•

SOUVĚTÍ P O D Ř A D N É

Uvedené případy ukazují, že v stč. byly mezi souvětím souřadným a podřadným přechody dvojího druhu: (1) některé vztahy vět nebyly ani jasně koordinační, ani jasně determinační (např. u vět s až), a teprve časem se diferencovaly; (2) jindy se užívalo téhož prostředku k vyjádření

; vztahů koordinačních i determinačních. Většinou však najdeme už v stč. památkách jasně rozlišené typy souřadné a podřadné.

Podřadné souvětí je charakterizováno tím, že jedna věta (vedlejší) rozvíjí druhou větu (tzv. větu řídící) podobně jako větný člen; přitom sejí mluvnicky podřizuje. Závislost se vyjadřuje podřadicím spojovacím prostředkem, ale i přizpůsobením mluvnické stavby: mění se někdy

; užití času, způsobu, osoby, vedlejší věta nemá samostatnou modálni platnost, přizpůsobuje se řídící větě v kontextovém členění apod.

379

Podřadné souvětí se dělí na typy podle druhů vztahu mezi větou vedlejší a větou řídící. Dnes jsou jednotlivé typy většinou od sebe

O výrazně odlišeny. Pro stč. bylo naproti tomu charakteristické, že se • některých spojovacích p ros t ř edků užívalo k vyjádření | mnoha různých vztahů, a na druhé straně zase většinou nevyjadřovaly žádný z těchto vztahů v celé šíři, ale jen některé jeho speciální odstíny. Přitom měly tyto prostředky obvykle několik různých podob, kterých se užívalo bez významového rozlišení.

Snad nejrozmanitější použití měla spojka jako {jak, jakož, jakž, jakžto, jakožto, jako): zřídka uvozovala věty obsahové {bě obyčej časa toho, jakože doma nikoho své čeledi neostavili AlxV x že AlxH; zdáše sě

jima,jako by [chléb] bylprostydlý Ote) a jen ojediněle důvodové {my Jako srny tělesní, i slušie nám jiesti OtcB xješto OtcD „nám, protože jsme tělesní, je třeba jísti"), často věty časové {slušie ihned udusiti hněv, jakž sě zažže Štít), srovnávací (jakžto ten mák Řeci zobí, tak vašeho králepobí Alx „pobiji"; běžiechomy, jakobychmy sěvstekliHrad „běželi jsme,jako bychom se vztekli") a účinkové {byla kdas zima veliká, jakž stala řeka všeliká LegJid „takže se zastavila"); ojediněle í věty jiné. Vznikla sotva ustrnutím středního rodu zájmena jaký, spíš to byla původní částice (se zakončením stejným jako ako, kako, tako) s upozorňovacím nebo odkazovacím významem („takto, takhle"); v různém kontextu nabývala různých spojkových významů. Tento vývoj jistě značně pokročil již v době praslov.; v stč. je to již hotová a v některých typech (srov., účink.) velmi častá spojka. Měla i funkci vztažného zájmena:^/ dietě jedno zde, jako má pět chlebuov GlosLekc. V dalším vývoji jazyka se přestalo užívat jako ve větách obsahových (nově sem však proniklo jak po slovesech smyslových vjemů) a účinkových (bylo vystřídáno spojkou že, takže)\ ve větách důvodových se běžnou spojkou nestalo. V časových větách se zachovalo a kromě toho se na jeho základě vytvořily složené spojky jakž brzo, pozd. jakmile. Nově se jak rozšířilo místo spojky kakž ve větách přípustkových a dodnes se zachovalo složené jakkoli. Příslovce jak nahradilo starší kak{o) v otázkách. Zůstaly tedy slovu jako, jak i v novém jazyce různé funkce (k nim patří i jako u doplňku, v.str. 359), alejednotlivé typy souvětí jsou přitom svou celkovou strukturou zřetelně odlišeny; zčásti se využívá i rozdílu v zachovaných podobách této spojky — jak//jako//jakožto.

380

Rozmanité spojkové funkce plnilo i ješto, ale mnohem řidčeji; do nč. se ustálila jediná — důvodové ježto „protože". Velice časté bylo ješto jako ustrnulé vztažné zájmeno.

Důležité místo měly v souvětí podřadném věty s že {žež, z, ež, eže, jež, ježe) a věty s by ve funkci spojky. Byly mezi sebou v některých typech souvětí v jistém protikladu: věty s že vyjadřovaly zpravidla reálný děj a užívalo se v nich indikatívu, kdežto kondicionálové věty s by vyjadřovaly děj nejistý nebo nereálný (domnělý, popřený apod'.). Bylo tomu tak v souvětí obsahovém, příčinném a účinkovém; srov. páni odpověděchu, že o jeho volení nevěděclm Dal x nebo jest nikdy neslýcháno, by šel déšť v těch krajinách Ote; — počějeho litovati, že jemu nejma co dáti Hrad x Vladislava knězem učinichu, ne proto, by lepší byl, ale... Dal; — proto budú jich koni svázáni, že nemoci budú sebú htúti Dal x nebyl by člověk tak lítý, by to vida stál nepláče LegKat. Věty s by kromě toho vyjadřovaly i děj žádoucí v obsahových větách žádacích a v příslovečných větách účelových a účinkových a děj nereálný ve větách podmínkových a přípustkových :7c sě (,Jal se") s pláčem prositi, by mu to bóh odpustilDa.]; i poslaljě on obaké („přece")..., by jeho vstánie

i, zjevili Hrad; řídký jest, ješto by prošel, by neupadl jim v ruce CestMil; — by ty mě viděl ze vnitř, co by ty pak řekl7 Ote; by na oheň dal své tělo..., žádnému to nepomaž FlašRada. V dalším vývoji došlo k rozlišení různých typů souvětí: v obs. větách oznamovacích převládlo že (ostatní podoby

.< spojky zanikly) s indik. nebo s kondic. (místo vět s by; v. dále str. 384). ; Podobně se pak odlišovaly jen užitím kondicionálu věty s popřenou

příčinou od vět s reálnou příčinou: nepsal jsem vám proto, že byste neznali •] pravdy, ale že ji znáte BiblKral. Od vět obsahových se věty důvodové j i účinkové odlišily tím, že se v nich značně rozšířily složené spojky

protože a takže, nebo aspoň tím, že se v řídící větě užívalo odkazovacích , slov proto, tak, takový apod. V obsahových větách žádacích, ve větách

účelových a v části vět účinkových se rozšířilo aby místo by {aby zde bylo časté už v nejstarších textech); ve větách podmínkových nastoupila za by spojka kdyby a jen v přípustkových zůstávalo by, často s příklon-ným -ť, které se zčásti udrželo dodnes jako byt\ zčásti bylo nahrazeno spojkovým výrazem / kdyby (v. str. 395).

K výraznějšímu rozlišení došlo od XVI. stol. i mezi větami podmín-; kovými a přípustkovými, když se spojky ač přestalo užívat v podmínko-.

381 •'•

'•'

vém významu (v. dále str. 394). Podobně se od sebe diferencovaly i jiné souvětné typy; jen tam, kde šlo o věty významově příbuzné (např. obsahové věty žádací a věty účelové), anebo kde naopak nebylo žádné nebezpečí nesprávného chápání, protože se od sebe lišily jinak (např. závislé otázky s -// a reálné věty podmínkové), zůstal zachován společný spojovací prostředek. Přehlédneme stručně stč. stav a další vývoj jednotlivých typů podřadného souvětí.

SOUVĚTÍ S VĚTAMI OBSAHOVÝMI

Obsahové věty přinášejí závislé oznámení, závislou otázku, závislý rozkaz nebo přání; jsou závislé na slovesech nebo podstatných jménech a podle toho mají funkci vět předmětných nebo přívlastkových, někdy i podmětných nebo doplňkových. Jejich jádrem je nepřímá řeč, ale vedle toho k nim patří i věty vyjadřující obsah smyslových vjemů, myšlenek, událostí apod., hodnocení události aj.

Obsahové věty oznamovací

V stč. jsou ještě jasné stopy toho, že tyto věty vznikaly z vět nezávislých, k nimž řídící věta tvořila jakousi větu uvozovací podobnějako při přímé řeči. Ukazují na to především obsahové věty oznamovací uvozené slovy ano a nali(t), která byla v samostatných větách upozorňo vacími částicemi nebo citoslovci (v. str. 375); např. souvětí: uzřě, nalit' dievka pláče Dal znamenalo původně asi: „uzřel: hle, dívka pláče". Svědčí o tom užití obou slov jako skutečných citoslovcí, např. vyjdu-liť na pole, anoť, zbiti mečem Pror (v lat. předloze je ecce „hle"). Z tohoto důvodu se větami s ano a nali vyjadřoval obsah živého vjemu, obvykle právě probíhajícího, takže v nich bývá většinou oznam, způsob a přít. čas. Doložena jsou i volná spojení vět, v nichž větu s nali nelze považovat za větu vedlejší: / uda se Hektorovi na zdi městské vzhlédnuti Nalit' Elena i žena jeho... stojie na zdi Troj. Stejnou povahu měly i věty s a já, a ty, a my, a vy (v. str. 378). Až do nové češtiny se udržely po slovesech smyslových vjemů věty s ano, an, zvi. v platnosti vět doplňkových: nalezla děvečku, ana leží na loži BiblKral Jak"; v tom se ohlédl a vidí, ana bída jde k němu Erben. Zde bylo an nahrazeno

382

t spojkou jak, která se v této funkci objevuje ojediněle od XVI. — XVII. ; stol. (Toto jak není přímým pokračováním řídké stč. obsahové spojky . jako, v. str. 380). j Nejčastější byly už v stč. obsahové oznamovací věty se spojkou že,

která měla též podoby ež, jež, ežeježe, z, žež: zrado, vědě, ž'nic nemineš ] LegJid „vím, že"; vizi, ež jsi smělého srdce, jež se smrti nebojíš Pas \ „vidím, že.. . , že". Býval v nich většinou indikativ a vyjadřovaly : reálný děj (v. výše). Uvedené podoby spojky jsou zcela souznačné ; a užívalo se jich od nejstarších dob vedle sebe; f je apokopovanéa žež A zdvojené že. Podoby ež(e) ajež(e) mohou, ale nemusí s že svým vznikem l přímo souviset; všechny však vznikly z upozorňovacích částic stejného

významu (v. str. 375). Nejčastější že brzy převládloa V XV. Stol.-se: • ostatních podob přestalo užívat. i Poznámka . To, že spojka že není pokračováním praslovanské : částice že, nýbrž souvisí s upozorňovacím (a také relativním) ježe, dosvědčuje i polština, kde vedle zeje iž (<jež), a stará ruština, kde š& vyskytuje ože. Toto upozorňovací ježe patřilo původně do první věty a teprve později bylo přesunuto do věty druhé (srov. s. 375). Svědčí o tom i obdobný vývoj v jiných jazycích, srov. něm. ich weiß das, er kommt > ich weiß, daß er kommt, nebo rus. ja znaju čto, on pridět > ja

: znoju, čto on pridět. Spojka že uvozovala i věty s nepřímou řečí: ijechu se u vojště i u městě

; mluviti, že ciesařijedú lidé nápomoc Dal. V starém jazyce se však kladla i často i na začátek vět, kterými se reprodukovala přímá řeč, a v nichž se •; proto neměnila osoba: a on pravieše, že já jsem EvZim; poslali sú do ) Konstancí listy páni, rytieri, panoše a tak sú psali, že jste nám to k hanbě ; učinili, že jste nám naše mistry spálili Let. Někdy se začalo řečí nepřímou

a pak se přešlo k řeči přímé: strážný tlumači („tlumočníku") odpověděl, •\ k by to učiniti chtěl, než nesmiem CestKab. • Protějškem vět s že byly věty s by: vyjadřovalo se v nich sdělení, i k jehož platnosti měl mluvčí nějaké výhrady — domnělé, nejisté nebo • popřené, nepravdivé apod. Slovo by, které mělo funkci spojky a stálo j na začátku těchto vět, bylo zároveň součástí podmiňovacího způsobu •s Spolu s minulým příčestím slovesa, které se po něm kladlo, např. před „ Děvin sě brachu, mniece, by dievky měchýřem zahnali Dal „domnívajíce se,

že zaženou"; na světě nenie slyšáno, by kto otevřel oči slepce urozeného

] 383

(„od narození") EvOl; ty pravíš, bych já blúdil, ale svého nic nesúdíš LegKat „že bloudím, tj. mýlím se"; my nedleme, by naši ciesaři někteří

proto byli šťastni, že jsú dlúho a mocně panovali Štít. Oba tyto typy obsahových vět se ve XIV. stol. poměrně přesně roz

lišovaly ; časem se začalo by zčásti nahrazovat spojkou aby nebo se přidávala spojka že, takže tu byla věta s z e + kondic.: a nepraví, aby svú duši dal za všech vykúpenie MatHom „že dal" ; Saracéni nadiechu se, že by ihned měl vešken sklep toho kostela padnuti CestMil „doufali, že hned spadne celá klenba". Šířily se i věty s i e 4- indik.: mějiechu za to, že jeho andělé často navštěvováchu OtcB „měli za to, že ho často navštěvovali andělé". V XVI. stol. se ustálilo nové rozlišení: po řídící větě kladné převládaly věty s že 4- indik., po řídící větě záporné věty s aby a zčásti se ještě držely věty s by: vy (prý) mníte, že sou praví křesťané Blah x však nepamatuji se, abychom kdy na čem jistém zůstali B\a.h//mnozí toho nesoudí, by to co neslušného bylo Blah. Věty s z e + kondic. dostávaly nový význam: vyjadřovalo se jimi nezaručené sdělení, např. někteří praví, že by boží hrob... v Jeruzalémě nebyl ten pravý CestPref; já sem slyšel u nejvyššího Colloredy, že by.,, nepřítel ku Praze táhnouti měl ČernZuz. Dodatkovým prostředkem tu bylo užití modálního slovesa míti. Tento úzus se udržel až do nové spis. češtiny; během XIX. stol. pak převládly věty s že úplně a užití kondicionálu se podstatně omezilo: bývá vedle indikativu po řídící větě záporné (nevěřím, že by to udělal//že to udělá; nestalo se dosud, že by komu ublížil Majerová), ale vůbec se ho neužívá k vyjádření nezaručeného sdělení (je-Ii třeba, užije se tu adv. prý; slyšel jsem, že prý se u Jihlavy vykolejil vlak). Věty s aby stávají jen při citovém zabarvení po říd. větách záporných typu není možné, aby to byla pravda. V nářečích je aby častější po říd. větě záporné: nevjeřili zme, aby už mjelipo žňách hranic , nepamatuju, abyzme m'eli dochtora1

mor. slov. Ve spis. jazyce tak došlo k úplnému vnitřnímu sjednocení celého větného typu, který byl v stč. výrazně rozčleněn ve dva odlišné podtypy.

Obsahové věty tázaci

V obsahových větách tázacích, tj. v závislých otázkách, nedošlo k větším změnám. V otázkách zjišťovacích se užívalo nejčastěji částic //' (ľ) a zda, zdali (zdá, za, žali): počě Smila tázati, umie-li zlato plavati Dal

384

íačal se ptát"; ptaje se všech... yzda by kde ztraceného jeho vola viděli top. V otázkách doplňovacích došlo k některým změnám v tázacích jménech a příslovcích: kto se změnilo v kdo, čso v co apod. Nejdůle-tější byl zánik tázacího kaký, kakový a kak(o): ve XIV. stol. byly běžné, XV. stol. se místo nich rozšířilo kteraký, kterak; ojediněle na konci V. stol., více v XVI. stol., plně až v XVII. stol. proniklo do tázacích vět ký, jak, např. prorok... nepraví, kaková by to zvěř byla ŠtítMus x kte-M StítOpat; a protož vězte, kakťjest poslušenstvie před bohem vzácno tcB x kterakť OtcCE; — pověz mi, jaká jest toho příčina Hyn; jak l ten potok přejeti mohli, rozmlúvali Háj.

Ibsahové věty žádací

V obsahových větách žádacích, vyjadřujících závislou formou rozkaz ébo přání, užívalo se už od nejstarších dob aby; vedle něho bylo dosti ojné pouhé by, ale postupně ho ubývalo a dnes je archaické. Srov. úilť bych, aby přestala Mast „abys"; jě sě s pláčem prositi, by mu to bhodpustilDal; ale chovaj sě, abynikdy do svých dobrých skutkuov přieliš tdoufal OtcB//by OtcA „střež se, abys". Po řídící větě rozkazovací,

! fídka i jiné, užívalo se už v stč. vět s ať: řci bratru mému, ať rozdělí se i \nú dědictví Hus Svatokup; čso chceš, ať tobě učiním? EvOl x aby tobě ,; linii EvZim. Ve větách s ať sc mohlo užít i kondicionálu: co chceš, ať \ ych učinil? Štít; hlediž, ať by se tolikéž nepřihodilo Ezop. V nové češtině ? ýly věty s ať+ kondic. obnoveny, ale neujaly se a nepřetrvaly 1. pol. [IX. stol.; naproti tomu věty s indik. jsou dodnes živé. Srov. ob-obné užití aťvc větách účelových (str. 393; tam viz o původu at).

OUVĚTÍ S V Ě T A M I V Z T A Ž N Ý M I

Vztažné věty byly v stč. velmi výrazně rozděleny ve dva typy: Sty přívlastkové, v nichž se užívalo pravidelně zájmena jenž, řidč. ký, a věty podmětné nebo předmětné, v nichž se užívalo vztažných íjmen kdo, co, který, čí. Rozdíl byl i v tom, že věty s jenž vyjadřovaly bvykle charakteristiku něčeho již jmenovaného, známého, určitého, dežto věty s kdo, co, který, či se týkaly osob a věcí všeobecně vzatých, eurčitých nebo neznámých, např. uzřev on toho bratra, jenž mu chléb

385

kradieše, i vece jemu Ote; a to vše v takém veselí, jakéhož nikdynejméfy Ijmena. Neshodná relativa měla už stará čeština: hojné ješto, řidší Alx x kohož lidé navštěvují, toho světí andělé navštěvovati nebudú Otcf 1co(ž)to; ustrnovaly i tvary jenž, jež, např. zástupy, ježto napřed jdieclm což hieše dobré, to mu ukazovalOtc; k čímuž tělu najviece ptáků přiletí, íěg vZim// kteříž předcházíclru EvOl; ze všech uj ide jediný Straba tú radů, má býti najsvětější CestMandB//k kterémuž tělu CestMandA; kterýž si nž mu byla dala baba DalL//jii DalC; navštievivše toho pústenníka, pacholík urodí, aťsěviec k boji nehodí Dal. Tento rozdíl vyplýval z původu kož sta žádala OtcB//jehož OtcA. Pád větného členu zastoupeného obou druhů vztažných vět: jenž bylo původně zájmeno ukazovací, kter| žtažným zájmenem se mohl vyjádřit náležitým tvarem zájmena 3. osoby: odkazovalo na něco známého; zájmena fcto, čso,který, čí byla od původy mníšku, jenž mu pán buoh pokrm dáváse Ote „kterému dával"; hrnec. tázací a vztažné funkce nabývala (vedle funkce neurčitých zájmen) \ko v něm jahody jsú LékNeduh. Ustrnulé jako se od XV. stol. šířilo druhotně, když se věta jimi uvozená těsněji spojila s následující větoiíj udrželo se dodnes; ješto bylo nahrazeno zájmenem co, které se obje-V stč. je dosti stop volnějšího sepětí vět, např. kteráž stranu peniez súdil uje ojediněle už ve XIV. stol. a silně se šíří v době pozdější: střěžiechu druhá sě naprázdno trudí Alx; prvý, ktož tě potká, tomu stoj Dal. Mezi; Mečstvie jeho a kázanie, čsož dal jim ŽaliWittb//prikázanie jeho, spojenými větami zde proniká vztah podmínkový. j >što dal jim ŽaltKlem; opovie tu škodu, což se byla stala Rožmb; že

Věty obou typů se sblížily: podmětná nebo předmětná věta mohla \j má od bratra svého, co v Suchý na kvartýru ležel Chlum. Zájmeno co charakterizovat osobu jedinečnou, a uvozovala se proto záj men emy^ti, 5 rozšířilo zejm. v jazyce nespisovném; spisovný jazyk dával přednost nebo naopak přívlastková věta mohla dodávat jménu všeobecné plat-; ájmenu shodnému. nosti a uvozovala se zájmenem který, např. jehož někdy najvěmějšieho\. Vztažná zájmena se v stč. často zesilovala příponou -í(e), někdy mnieše a jemuž... zemi poručil bieš e, tomu káza na nátonu bradu obrubati 4o\ v XVI. stol. se to stalo skoro pravidlem. V nové spisovné češtině Dal , jehož kdysi považoval za nejvěrnějšího a jemuž svěřil zemi, tomUi í naopak ustálilo užití zájmen kdo, co, který, jaký bez -f Qen v tzv. nerozkázal na špalku osekat bradu"; / vece ten, jenž mi posluhováše Ote x Iravých větách vztažných je což, pročež apod.). Přivlastňovací vztažné x všeliká rána, kteráž předvedena bude, vždy jie spieše člověk zWeJjmeno čí(ž) bylo nahrazeno zájmenem jehož, jejíž, jejichž: blažený, čí NRada; mnich, kterýž nedá vuole svému břichu..., ten zajisté neumře ih Jakubóv pomocník jeho Ž&ltWittb//jehožto ŽaltKlem; definitivní věčnu smrtí Ote. Je pravděpodobné, že tyto věty s který vznikly přestav- tánik vztažného čí(ž) spadá až do doby nové. bou vět typu který mnich nedá vuole..., ten...

Rozdíl mezi přívlastkovými větami s jenž a s který se pak postupně stíral: v souvislosti s celkovým ústupem vztažných zájmen, příslovcíhoUVĚTÍ S VĚTAMI PŘÍSLOVEČNÝMI a spojek odvozených od záj menného kmene */t>-, o němž se ještě zmíníme,, omezovalo se i užití zájmena jenž a na jeho místo nastupovalo který.] r?t m : s t n : V mluveném lidovém jazyce zaniklo jenž zcela; ve spis. jazyce se udrželo^ vedle který dodnes. První stopy tohoto vývoje najdeme již ve XIV. stol.,; Věty místní, které jsou připojovány vždy vztažným příslovcem, ale ještě v XV. stol. byl rozdíl mezi oběma vztažnými zájmeny většinou; lachovaly v stč. ještě stará relativa od kmene *jo-: jamž(to), nahrazené zachováván a teprve v XVI. stol. se užívalo zájmena který všeobecně;; jak původně tázacím kam(ž); jadyž(to), za něž nastoupilo kady(ž/to) haši jenž si přitom vcelku zachovávalo původní oblast užití. $rovA\kudy(ž), a otňadž{to), odňavadž, vystřídané příslovci otkad{ž),otkud(ž)< ale sluhy vědiechu, jižto biechu načřěli vody EvZivx//kteříž vážili vodmidkavadž, odkovadž: déšč tam splynu, jamž on chtieše LQgDět//kamž BlahNZ. -.' tfavec mieni f tam [lod\ sama běží Ote; bera sě jak {o po s) ledu, jadyžto

Záj meno který však nebylo j edinoustřídnicízayewí; na jeho místo na* :\o v(ódcě)vedú AlxH// kadyžto AlxV; otňadž byl vsel, tamož vznide stupovalo i zájmeno co, které mělo povahu neshodného vztažného ;LegKat „odkud vešel, tam vyšel"//odkavádž se [laní] bála, odtud se jí

386 387

nic zlého nestalo,/á odkudž se nenadala, odtud jest zrazena Ezop. Staráí vztažná příslovce zcela ustoupila již ve XIV. stol.; k adv. kdež(to) s$ starý protějšek nezachoval vůbec; srov. kdež jáz stojů nebo choz'u, tuí-vešdy tvú čest ploz'u MastMuz „kde stojím nebo chodím, tu vždy tvoty čest rozmnožuji". Nová vztažná příslovce se zpravidla zesilovala přk ponou -ž a někdy i -to; teprve v nové spisovné češtině se ustálila jejich podoba bez -z. •;?

Věty časové

Věty časové jsou též zčásti uvozovány spojkami vzniklými ze vztaž* ných příslovcí. í zde se vstč. zachovaly zbytky starých relativ. V pouhých třech dokladech m&mejedyž^tu^jedaž^nahrazené spojkou když (v starém,!^ jazyce též v podobě kdy, kda{ž), kdež(to), kehdy(ž), kehda{z))\ co jest tli uslyšal hrôzy, jedyžto juž hnuchu vozí AlxH//když sě hnuchu ottud vozii AlxV; jedaž sě slunce pro svieti, tu sě spolu vojem snieti i dojiti bylo boje A\xH//kda AlxV „až zasvítí slunce, tu se měli setkati vojskem"; jedyžtopřijidú do Tyrie, kdež král bieše..., vojsce odtad vstáti káza AlxH// když zase přijidú („přišli zpět") do Tyře AlxV; — a kehdyž těch šest let mine, kněz Sbyhněv nemilostivý zhyne Hrad.

Daleko častejšijeliž(e) nemělo přímý tázací protějšek, proto se drželo ještě v XV. stol. Znamenalo při řídící větě kladné „až když", po větě záporné „dokud ne", v obou případech často s odstínem výjimkovým („leda když, leda až"): jeližťlet dojde, teprvi učiní slib čistoty Štít; v tom úmysle stoj tvrdě, jeliž vstúpiš v mužská léta FlašRada „až"; — Judáš.,, pirvé cestuje nepřěsta, jeliže sě dobra města LegJid „J. dříve nepřestal cestovat, dokud se nedostal do města"; nikoli neustanu, jeliž pryč puojdeš Ote „dokud nepůjdeš / / leda až půjdeš". V druhém významu se někdy spojovalo s až: tak jeho chci ostaviti, až jeliž přidu EvOl/f dokudž nepřijdu BiblKral. V obou významech pak nastupovaly na místo jeliž jiné časové spojky, zejm. až, které se tak dostalo i do nového významu (v. dále str. 390).

Velmi hojné byly věty se spojkami donid(ž), doniž, doňad(ž), doňaž, doňud(ž), donědž, doněvadž apod. Ojediněle už ve XIV. stol. a silně pak v XV. stol. je zatlačovala spojka dokud(z) (též dokad(ž), dokavad(ž))

dokovad(ž)). V nové spis. češtině se nakonec ustálilo dokud, nářečí mají

388

podoby jiné. Srov. stč. donidž ztravu jmějieše, dotud ctěn bieše DalL dokud měl stravu, dotud byl ctěn"; dotavad by jemu viděnie dáno, hňavadž tělo svaté nepochováno Hrad; nemine pokolení toto, doňovadž \ecko toto sě nestane EvOl//dokudž EvZim; — aby toto nižádnému tpravil, dokudž jest on živ OtcB//dokovadž OtcC//donivadž OtcA; fikáza, aby dotovad tu huol zaléval, dokudž by nezakvetla, na každý den )tcB//donidž OtcA. Řídká byla spojka poňadž (též poniž, ponidž, onědž), nahrazená spojkou pokud(ž)\ ponidž jest tu opatem byl, kladského nic nežil („neužíval") Hrad//pokudž dědic maličký jest, nic mí rozdílný od služebníka BiblKral.

Z ústupu starých relativ se obecně vymklo jako (ba naopak, samo astoupilo na mí sto pův. tázacího kako); proto se udržela i časová spojka

[jakž, jakož). Už v stč. nejčastěj i uváděla větu Jejíž děj bezprostředně ředcházel před dějem věty řídící: a jakož sě jeho dotku, Přemysl vdruži zemi otku DalC// a když DalL; jakž ta troje věc pomine, tako i jich sled úhyne Alx. Okamžitý nástup hlavního děje se často vyjadřoval pří-ilovci: ihned (inhed, hned) ve větě řídící, náhle a rychle ve větě časové, apř. slušie ilmed udusiti hněv, jakž sě zažže Štít; pobi ty všě voje, jakož no došel boje Alx; moře, jakž náhle vietr pověne, tak se vzmútí Štít; jakž ychle do Prahy přijel, hned kázal kostel krásný založiti Háj. Spojením ěchto příslovcí s jak(o) vznikly složené spojky: hned jak se udrželo loánesjakž brzo, jakž náhle a jakž rychle bylo v nové češtině nahrazeno pojkou jakmile.

Velice pozdní — až ze XVI. stol. — je časová funkce zájmena co: z minul rok a více, co jsme do této země vtrhli Troj. Spojka zatímco nikla až v XIX. stol.; zpočátku měla podobu obrácenou co zatím:

raněk obstarával domácnost, podojil dvě krávy, co zatím hospodář o pole staral Jirásek. V časovém souvětí se využilo i spojek jiného původu; nejdůležitější

sou až a než. Spojka až vznikla z částice, která měla významy „a tu// nakonec". První z nich se uplatnil ve spojení vět, z nichž druhá vy

jadřovala děj nečekaně přerušivší nebo vystřídavší děj věty prvé: Měšce sě jedno dotiežeš, až spotřebu vyviežeš Alx J e n se dotážeš měšce, juž podle potřeby vyndáš \peněz\l\ nezapěje kokot, až mě zapříš třikrát trist „nezazpívá kohout (//než zazpívá) a už"; netáhl toho dořéci, až dcer z jezera sě vyklopil Pas „nestačil to doříci, a už"; dřéve než mužie

389

z

k mečóm dospěchu,cá je jako ptáky jechu Dal ,4nve než se dostal k m^étě archaická spojka vňuž, vniž: tako na smrt teku („běží") slepě, čum, už je zajali". Celý tento typ časového souvětí před koncem XVI* M ptáci váznu na lepě Alx. stol. zanikl a spojka až se v tomto užití nezachovala. (Zato zde vznikly Srovnání ve smyslu stejné míry se vyjadřovalo souvztažným výra-spojky jen, jedno, jedva, sotva; srov. první z cit. příkladů.) Druhý význatti; mjeliko(ž) - tolik(o), ale již ve XIV. stol. bylo jeliko(ž) zatlačováno částice až se stal základem jejího užití ve funkci spojky s významem; idveťbiem koliko(ž), koliké(ž): jelikož nás duch tělesný a světský v nás blízkým „dokud ne", v němž se ustálila a udržela dodnes: dotud sě; vhyne, s tolik v nás božímchrosteŠút /'fkolikéžmáme dnív témdni, tolikéž súdichu, až zemi Vladislavovi přisúdichu Dal; ale on jemu neotevře, aí námy planet menších Lucid. Ojediněle se zachoval i souvztažný výraz / den byl Ote. (Srov. též str. 378.) V dnešní češtině má spojka až ještě' (iwf— tiem, nahrazený už ve XIV. stol. novějším čím(ž) - dem: jímž jeden časový význam: uvádí větu, která vyjadřuje časovou okolnosti mutnějie chodil, tiem bóh skot jho viece plodil LegMar//vrba, čím při budoucím čase ve větě řídící (je protějškem když, kterého se užívá kstějie ji obrubáš, tiemť sě Mstě obalí Štít. při ději minulém a přítomném). Tuto funkci měla už v stč., třebaže; Rozdílnou míru vyjadřovaly už v stč. věty s nez^ef / /po komparativu: zřídka; ojediněle sejí užilo i při předčasnosti k ději minulému: až s&nece dobré lidi oklamáváš, než li jim užitka dáváš Svár. Spojka než vznikla .v vojny vráci, zaválejí Čechom velikú práci Dal; takéž budú šedivěti, oíj íezáporky ne zesílené príklonkou -ž(e); v stč. se dochovalo ještě pouhé budú staří Lucid; mnozí to za nepodobné velmi mnějí, ajáťsem těž mněl^ )e na místě než: ne bych v také príslovie jáz hi môj ľud byl upadm, kak ale až sem opatřil, tak jsem věřiti musil CestMand. Zdá se, že zde aíM smirt velmi nesnadná, však raději v nu upadnu AlxBM „než bych nastoupilo na místo je li ž (v. str. 388). wtakovou pohanu upadl já i můj lid, ačkoli je smrt velice těžká, přece

Spojka než neměla v stč. původně časový význam; dostala se do mi raději upadnu". Dosti dlouho se ve větě s než kladlo ani místo /jako časového užití ze srovnávacího po komparativu dřéve a souznačném- ťe větě záporné, např. // budú lepší a šťastnější nežli my ani naši předší výraze prvé: dřéve než na hradpřiběžěchu, mužiepo nich na zvoditý mosti OtcA „než my i naši předkové". zběžěchu Dal „dříve než přiběhly, muži za nimi vběhli na padací most"; prvé nežli sě nadviže, hlavu jemu mečem střiže Alx „než se nadzvedl, usekl yčty ú^ n k 0 vé mu mečem hlavu"; dřieve než šest dní pominu, až strati lidu třetinu Alx „než uplynulo šest dní, už ztratil". Celé dřéve než a prvé než se stalo Věty účinkové se uváděly v stč. nejčastěji spojkou jakž, většinou po složenou časovou spojkou (dnes je živé jen dříve než). Vedle toho se\ ukazovacím tak, takový ve větě řídící; ustálila se již i složená spojka záhy začalo v časových větách užívat i samotného než: za žádnéhot ',te& jakž „takže": své dedičstvo vše přijeliJakž v ni v čemž nevzěli ztrátu nepojdu muže, než ť jej ohledají LegKat; pak tehdy, než na nepřátely vyA Wx „své dědictví všechno přijali, takže v ničem neutrpěli ztrátu"; tak jediechu, až svú zemi drahně z hubi echu DalL//dřéve než DalC. Do vý~ \$ chci nad nimi pomstiti, jakžto mi sěviec i žádný z nich nebude posmievati známu „dokud ne", dnes častého (např. počkám, než to vyřídíš), dostá- ] Pas; / učinisěvelmi ticho, tak jakž lidé diviechu sěEvZim. Již ve XIV. stol. válo se než sekundárně v případech jako je citovaný doklad z LegKat ?te však místo jakž šířilo že (ež, jež) a místo tak jakž složené takže;

: i XV, stol. převládlo docela; srov. ranami najvěčšími tak je přěnásilně Věty srovnávací jbichu, tak jakž sě již ničemuž nehodieše OtcB//tak že OtcEF; jehož

mum byl tak jasný, že jmu bylo všecko známo Alx; velký mor na jeho Ve větách srovnávacích je od počátku doby historické základní \ Meky lidi udeři, tak jež jeho sluhy... mřiechu Pas.

spojkou jako (jak(ž), jakož{to) apod.): jako róžu prostřed lúky postaví, < Druhou základní účinkovou spojkou se stalo až (srov. str. 378): takež bóh českú zem'u Přemyslem oslaví Dal; t m to Prokop tako jest ticht \lv té žalosti lev zařva tak silně, až se všecka země třesieše Baw. Účinek

jichž jako by byl ovšem mnich Hrad. Ve XIV. stol. se vedle ní zachovala I íádoucí nebo popřený se vyjadřoval větami s by nebo aby (v. str. 381);

390 39

aby časem převládl?: nenie par teka („krajíc") tak sucha, bych jé ne rozmočil jíchu („polévkou") Podk; to on rúcho nosieše, aby nebylo velmi zlé ani velmi dobré Ote.

Věty příčinné a důvodové

Věty příčinné a důvodové se uvozovaly v stč. velice často spojkou; nebo {neb, nebť, neboť, ojed. i anebo). Souvětí mělo většinou povahu souřadnou, např. nechaj jich s pokojem, nebo bóh jich pravý po nich stoji\ („při nich") Pas. Ale nabývalo i povahy podřadné, jak o tom svědče užití odkazovacího proto a možnost užití věty s nebo i na prvním místě v souvětí: ti proto mají břicha veliká, neb žerú, nesvětiece svátka Hus;; neboť sem viděl tvú mysl chtiecejě [peníze] mied, protoť sem řekl; schovaj, Ote. Od XV. stol. však těchto případů ubývalo a v XVI. stol. zanikly;, příčina byla asi ta, že jazyk měl už v té době dosti jiných ustálených podřadicích spojek příčinných.

Nejdůležitější z nich byla spojka protože, která vznikla splynutími odkazovacího příslovce proto se spojkou že asi už koncem XIV. stoh a v dalším vývoji se ustálila. Srov. a proto, že svatá Ludmila mnoha lidem byla míla, jedny křesťanské děti tu řěč dachují věděti Dal; kadeři jeho ne* návidiechu, protože sějim vždy protivieše Ote. Další příčinná spojka ješto (nč. ježto) se ustálila v důvodovém významu až v XVI. stol.: neboť jsem se bál tebe, ježto jsi člověk přísný BiblKral//fe člověk náhlý jsi EvOl. V starší době neměla výrazný důvodový význam, srov. to písmo slušie ovšem zatratiti, ješto jest škodno nemúdrym viece než užitečno-múdrým čísti Ote (ješto zde může být vztažné zájmeno „které" - v lat předloze je quae). Důvod se silným zabarvením zřetelovým vyjadřovaly, v stč. věty s poněvadž (poňavadž, poňvadž, poňadž, poniž): poněvadž, otec jest vždy, tehda také syn je vždy Štít. Ve své základní podobě se udržela spojka poněvadž dodnes. U jelikož převládal v stč. význam zřetelový a teprve později zesílil důvodový: aniž co vyňal ze správy mé, kromě tebe, jelikož jsi ty manželka jeho BiblKral; jako knižní prostředek se tato spojka ve spisovném jazyce zachovala.

Věty účelové

Účelové věty se po výrazové stránce podobaly obsahovým větám žádacím: uvozovalaje spojka ráy, která už v stč. převládalanad pouhým by, např. Vlasta jim da u pití mieru, aby tlustosti zbyly Dal; vám jest přisázena psota, byste ji měli do života Podk. Po větě rozkazovací se užívalo vět s ať: vzdvihněte vrata věčná, ať vejde král chvály ŽaltKlem // aby vjíti mohl BiblKral. Vlivem vět s aby se ujaly i věty s ať by: umý se, ať by bylo i to, což jest ze vna, čisto Krist. Můžeme soudit, že ať vzniklo ze spojky a a príklonky ti; v stč. se mnohdy s a střídá, např. pověz mi, a kdes jej položil, a já jej vezmu EvOl // ať já jej vezmu EvZim; přijmi mě podlé výmluvy své, ať živ budu a ať nebudu pohanien od své čákyl spomoz mi, a budu ť svú myslí vždy v tvých věcechpřemietati StítBarl.

V stč. najdeme i dvě spojky spojující význam účelový a omezovači Jen aby" — nedá a leda: hlědaj, nenie-liťzlost, téměř vše snaženstvie své obrátiti na to, nedá mladí blázni řekli ŠtítKlem // aby leda řekli ŠtítSáz; a v tom biešta spolu let několiko..., nedbajíce hověti tělu, leda trvati mohlo StítBarl. Neda nepřečkalo XIV. století; leda se drželo déle a na jeho základě vzniklo adj. a adv. ledabylý, ledabyle, srov. aby ne leda bylo páteř odriekal Rokyc „aby ne tak, jen aby to bylo [odbyto], odříkal otčenáš". (V. též str. 396.)

Věty podmínkové

Podmínkové věty se už v stč. výrazně dělily na reálné a nereálné. V reálných od samého počátku převládala spojka // (/'); zvláštností stč. bylo, že na počátku věty řídící následující po větě podmínkové mohlo stát nejen adv. tehdy a to(ž/t)y ale i spojka a, ale: moci-li tak budeš učiniti, a ty učiň Pas; nebudeš-li chtieti branú vjeti, ale chcemeť zed za hon položiti, aby jel jako pán KronŽižka;./es/'-// nemocen, tožť bolest hubí Hus. Někdy se podmínka vytýkala tak, že se vyjádřila obsahovou větou závislou na větě obsahující jen sloveso býti, popř. též odkazovači to: bude-liť to, ze chlap snide („zemřel"), tobě s sbožím žena přídě LegJid. Výraz jest-li (to) byl nejčastější a brzy ustrnoval; zpočátku ztrácel časovou platnost (přít. času), později splýval v jediné slovo a vytvořil spolu s následující

392 393

spojkou ze podmínkovou spojku jestliže (v XV. s\.o\ľ)\ jest-li to, že suol zhyne, čím budú suoliti Mat 11 jestliže EvOl; a jestliže chcete vzíti, oni jest Heliáš EvOl.// chcete-UEvZxm. Podoba jestli (bez že) byla v stč. literárních památkách řídká: jestli ustanovení má zavržete, uvedu na vás strach BiblKral; dnes je nespisovná.

Věty nereálné měly ve funkci spojky by (v. str. 381); koncem XIV. stol. se na jeho místo začala šířit spojka kdyby: by bylo kam lze utéci, každý by rád pryč vyplanul („utekl") Alx; kdyby horám na jiné misto hnuti se kázali, byly by to učinily, kdyby chtěli OtcB//by..., když by chtěli OtcACE.

Až do XV. stol. mělo podmínkový význam i ač, ačli; častěji bylo ve větách reálných, ale s kondicionálem mohlo vyjadřovat i podmínku neskutečnou: ač mne jiný nezabie, sama se chci zabiti Dal // nezabie-li DalC; oni sěrozprášie k jedenú, ačli pak nebudú jyff ŽaltWittb; Jaromíra káza biskupem učiniti, ač by sě dřieve udalo biskupovi sníti („zemřít*') Dal. Od XVI. stol. zůstalo ač jen ve větách přípustkových. - Od nejstarších dob je doložena spojka/?afc//, vyjadřující vedle podmínkového vztahu k další větě i odporovací vztah k větě předcházející: mluvil-li sem zle, laj mi; pak-li dobře, proč mě tepeš? Mat. Podoba pakliže je pozdější (zřejmě podle jestliže).

Podmínkový význam měly i věty s když a vztažné věty s kdo, co, který, od původu tázací (v. str. 385).

Věty přípustkové

Ve větách přípustkových bylo v stč. nejčastější spojkou kakž (kak(o)> kakož), doprovázené někdy částicí koli; na začátku následující věty řídící bylo často však, někdy též avšak (s významem „přece"): kakž jich bě velmi mnoho, ze sta jeden se nevrátil Alx; a kakž koli nepřátelský boj lítý byl, však i jeden z nich života nezbyl („nepozbyl") Dal. Tyto přípustkové věty se udržely jen asi do poloviny XV. stol.; na místo kakž koli nastupovalo už od XIV. stol jak(ž) koli: dva mnichy z Nytry, z tépúště, kakž koli i daleko bieše, jdiešta OtcB /jakž koli OtcCE; a jakžkoli Řekové silní byli, avšak nepřátelóm třikrát větším ledva možiechu odolati Troj. Spojka jakkoli se udržela dodnes, ale nikdy nebyla častá.

394

}

Mnohem více se rozšířily přípustkové věty s ač (ačť, ačež). V nej-[ starších památkách převládalo sice ač podmínkové, ale v XV. stol.

přípustkové užití narůstalo, až převládlo. Srov. sdejšie rozkoši, ačjsú libé, avšak je slušie odvrci ŠtítBarl; ač tě kniežě tu moc dal, ale jáť ji tobě odjímají Pas. Spojka ač nahrazovala kakž a podle kakž koli vzniklo v XV. stol. ačkoli: ačkoli by mi to dobro bylo, však pro užitek lidský chci rád na světě pracovati ŠtítSáz (v nejstarších rukopisech děl Štítného je

\ doloženo pouze kakž koli); není báseň, čtenáři, což čísti budeš, ačkoli básně podobu má KomLab.

'-.i Užití spojek odporovacích a, ale, avšak, však na začátku věty hlavní po větě přípustkové časem zaniklo; dlouho se drželo jen však, které nebylo v platnosti odporovací spojky ustáleno (v. str. 398). Mělo

) význam nč. přece; toto příslovce (z pův. před sě „před sebe, dále") i nabývalo dnešního významu pozvolna od XVI. stol.

Spojky třebaže a přestože vznikly až v nové češtině. Už v stč. se ustalovaly přípustkové věty formálně blízké podmínko

vým. Dnešní nejčastější spojovací výrazy těchto vět s významem zesíleně přípustkovým i když a / kdyby se ustálily až v nové češtině; v stč. mívaly podobný smysl věty s když, a když a s by, byť, a by: jedno vědě, že když biech slep, nynie vizi EvZim Jedno vím, že i když // třeba jsem byl slepý, nyní vidím"; a když já svědečstvie dávají o mně samotném, pravé jest

, svědečstvie mé EvZim // ačkoli BlahNZ; — by mi opat v uoheň kázal, já bych neodpověděl („neodmítl") Ote; byť také muž nemiloval tebe, však ty jejmilujŠút; a by smrt na vy udeřila, však jstejměli ustavičně trpět i Mat. — Podobný přípustkový význam měly též věty imperativní: bud najvětší

Í v člověče přirozený rozum, věčnéhoť spasenie nedovede sám o sobě Štít. '• Ve spojku přecházel původní imperativ nechaj, nech(t): nechť utnu tobě prst, však proto neumřeš Hus; v nové češtině se místo nechť rozšířilo ať, aťsi. — Libovolnou okolnost, za níž platí děj věty řídicí, vyjadřovaly též

', vztažné věty uvozené zájmenem nebo příslovcem s koli(věk): kamož \ kolivěk sě obrácu, i jednoho nikdiež nenie bezpečenstvie Túl; v novém , jazyce mají takový smysl věty s f l / a s neurč. zájmenem: ať se obrátím kamkoli, nikde není žádné bezpečí.

'-•

Věty výjimkové

Věty výjimkové nebyly v stč. ještě ustáleny. Do funkce výjimkové spojky se dostávalo příslovce jedno (pozd. jen), které bylo původně jmennou větou; splývalo přitom se spojkou že, která k němu připojovala větu obsahovou: v každém městě voz bieše, ten jiného nečinieše, jedno že umrlce přes celý den vozieše Dal; a div jemu nebude dán, jedno div proroka Jonáše EvZim (za lat. nisi „leda"). Spojka leč se dostávala do výjimkového významu až od druhé poloviny XIV. stol.: nižádnému neškodí, leč ji rozhněvají CestMand. Spojka leda se dostala do výjimkového významu ještě později; v stč. vyjadřovala, podobně jako archaické nedá, jednak omezovači odstín významu účelového (v. výše) j ednak omezovači odstín vztahu podmínkového ( J e n když"): nedbají, že ovce hynú, leda onisvú. vuoli jměli ŠtítBrig; nebraň jim zlého, nechť což chtie činíc, nedá tobě neškodie ŠtítKlem.

S O U V Ě T Í S O U Ř A D N É

Souřadné souvětí je tvořeno větami, mezi nimiž je syntaktický vztah koordinace: jsou po mluvnické stránce rovnoprávné, jedna se nepodřizuje druhé.

Přitom může být významový vztah spojených vět různý: slučovací, odporovací, stupňovací, vylučovací, důsledkový nebo důvodový (event, vysvětlovači). Věty spjaté jedním z těchto vztahů vytvářejí typ souřadného souvětí. Vztah se vyjadřuje nejčastěji souřadicími spojkami, někdy též příslovci nebo částicemi se spojovací funkcí; při asyndetickém spojení vět vyplývá jen z jejich obsahu.

Souřadné souvětí vzniklo podobnějakopodřadné z pouhéjuxtapozice vět (tj. z postavení samostatných vět vedle sebe); některé typy (zvi. slučovací) jsou však velice staré.

V historickém vývoji našeho jazyka prošlo skoro stejně zajímavým vývojem j ako souvětí podřadné; jeho jednotlivé typy se ustplovaly nebo nově vznikaly a obohacovaly se o nové spojovací prostředky. Nový jazyk sice zobecnil většinou pro každý typ jednu základní spojku, ale ponechal si i ostatní spojovací prostředky s užším významem k vyjadřování různých odstínů vztahu.

396

Souvětí slučovací

V souvětí slučovacím došlo především k podstatnému omezení v užití spojky i a k zobecnění spojky a. V nejstarších památkách jsou ještě stopy toho, že obě spojky byly významově rozlišeny: i spojovalo věty s ději těsně spjatými, skutečně sourodými, někdy se slabým odstínem důsledku; a připojovalo větu vyjadřující něco nového, např. tu se okolní bratřie sběžěchu i zlapachu ty padúchy, a poslachu jě do města k rychtáři, a ten jě vsázě v kládu Ote; bolest bylajejie srdce naplnila i těch slovpamět shladila Hrad. Ale už v nejstarších textech bylo / na ústupu a spojky a se užívalo bez původního významového omezení: Prokop dobře u písmě dospěl a ve čsti i v kázni prospěl Hrad.

Záporná věta se připojovala spojkou ani, zřídka ni, též s příklonným -z [aniž, niž), která měla zároveň funkci záporky, takže se po ní kladlo sloveso kladné; teprve koncem XV. stol. sem proniká zápor (v. str. 349). Po aniž se udrželo kladné sloveso až do nové spis. češtiny. Tyto věty

; měly různý osud podle toho, jaké věty se spojovaly: 1. Spojovaly se věty ; záporné: i jeden muž nedá svěj paní zlého zlým užiti, ani jie chtěl tiem

uhaniti DalL // ni DalC; zde se užívá dodnes spojky ani, popř. a ani, ovšem se slovesem záporným; aniž s kladným slovesem zastaralo. 2. Připojovala se záporná věta k větě kladné: kněz to vida sě smějieše, ni jim kdy co pro to diese Dal; nášťjest zákon velmi ukrutný, anižjho budeš moci strpěti Ote; v novém jazyce se zde užívá ani, a ani ne, ani ne; věty s aniž a s kladným slovesem nabyly povahy vět vedlejších vyjadřujících zápornou průvodní okolnost: odešel, aniž pozdravil „bez pozdravu". 3. Spojka ani se opakovala u všech spojených vět: ani jest buoh, ani jest čemu sě modliti, ani jest od které moci vyššie předjednámeF'as; tato souvětí se udržela, ovšem se zápornými přísudkovými slovesy.

Zvláštností starého jazyka bylo spojování několikanásobných otázek Částicí //, kladenou za tázací zájmeno nebo příslovce v druhé větě: komu nás, otče svatý, ostavíš, komu-li nás po sobě poručíš? Hrad.

Souvětí odporovací

K vyjádření odporovacího vztahu mezi větami se v stč. využívalo příležitostně slov různého původu: příslovce/?ok, pův. citoslovcí nalit',

397

ano a ande (v. stiv378), částic as, až, příslovcí obák, obáč a všeliko; žádné z nich se však nestalo skutečnou odporovací spojkou. Z příslovce jedno (s pův. větnou platností) a spojky že vznikla spojka jenže: jáť sě v tom dobře znoji, jedno zeť o svém jazyce tbaji Dal; její ustálení však spadá až do nové češtiny.

Základní odporovací spojkou bylo od nejstarších dob,a/^, skládající sezí7 + le: ze mne bude kněžstvo patero, ale brzo zhyne čtvero Dal; neváni semJaz^WTňiesto upravil, ale mým synóm sem ustavil Hrad. Samo a bylo nejen spojkou slučovací, ale. i odporovací, v starém jazyce poněkud častěj i než dnes; sro v. každý k přísaze osobně státi má, a muož za nemocna pohnaný položen býti Vseh „ale obeslaný k soudu může býti uznán za nemocného". Také le, které mělo omezovači význam blízký našemu „jen", mohlo plnit funkci spojky.

Dlouho trvalo, než se stalo skutečnou spojkou slovo však(o). Je to zájmenné příslovce (srov. zájmeno všaký „všelijaký"); význam „všelikým způsobem" v stč. ještě někdy zřetelně proniká: nenechám toho tak, bych sebe nepomstil však Baw. Z něho se vyvinul jednak význam „vždyť", který se udržel dodnes (styd se, všaks člověk a muž! Tkadl), jednak význam „přece", který se držel až do nové češtiny, ale v XIX. stol. zanikl (např. dievky jě dvakrát otpudichu, až však jě takto přělstichu Dal; srov. též užití však po větě přípustkové, str. 394). Odtud není daleko k funkci odporovací spojky: Jaromír mlád ještě bieše, však země rád brániti chtieše Dal („avšak" // „přesto"). Se spojkovým užitím však se setkáváme po celou dobu vývoje spis. češtiny, ale teprve v novém jazyce v XIX. stol. došlo k jeho ustálení; jako spojka se pak však stalo slovem příklonným (v starém jazyce byla obvyklá poloha na začátku věty). V lid. jazyce k tomuto vývoji nedošlo.

Od počátku historické doby sekladlo však po spojkách-äv~a/e;Jtak_ vzniklyspojky avšak -dale však: mnoho poprskav („paprsků") vídámy, avšak jedno slunce známy ModlKunh; dobře bě umyslil tako, ale však sě sta jinako Alx. Původně to byla volná spojení jako naše a přece^al^ přece, ale časem oba komponenty Splynuly. Spojka alevšak v XIX, stol. postupně zanikla, avšak se stalo trvalým majetkem spis. jazyka.

Již v stč. měla odporovací význam spojka než(t%ežli): bohu neděkoval, než sám sě v svěj krási kochal ZrcSpas (vlastně původně gradační pojetí: „neděkoval, ne, kochal se . . . " ) ; / bieše sě všeho zbavil, než jedině rúcho

398

na sobě ostavil Hrad. Udržela se dodnes, ale je nyní řídká a trochu archaická.

O vzniku spojek nýbrž, alebrž, anobrž viz dále.

Souvětí stupňovací

Souvětí stupňovací se ve vývoji čes. jazyka j ako samostatný souvětný typ teprve postupně formovalo. V nejstarších památkách se stupňovací vztah vyjadřoval jen lexikálními prostředky, adverbii nadto, k tomu, nece v souvětí asyndetickém nebo se spojkou a, ale: sedlka velmi krásna bieše, k tomu ovšem („velice") stydlivé nravy mějieše Dal; své dávně úsilě ztratil a nad to hubeně svuoj život skonal Ote; on sě tú hrózú nic nerozpači, ale viecepočě slibovati Ote.

V náboženských a filozofických textech z 2. pol. XIV. stol. se ustálila dvojitá stupňovací spojka netoliko— ale; uplatnil se přitom vliv latinských předloh se spojkou non tantum — sed(etiam) nebo non solum — sed(etiam): kněz, obdržie- li kostel penězmi, netoliko bud kostela zbaven, ale i kněžství budoblúpen HusSvatokup. Vedle netoliko se už v stč. ojediněle objevuje nejen (u Štítného), ale teprve po několika stech letech se skutečně rozšířilo a až v nové spisovné češtině převládlo: oni sám přídě io tvé duše, nejen aby ji navštievil, ale aby v ní odpočinul Štít; a nejen, nbuzuje, ale i na to vede, aby, což více dobré, libé, pohodlně jest, to sobě tice liboval KomLab. Spojka nébrž (po zúžení > nýbrž) pronikala na místo ale ojediněle od XVI. stol., ale rozšířila se až v nové spis. češtině. Tento typ stupňovacího souvětí byl po celou dobu jazykového vývoje omezen na spisovný jazyk a do jazyka lidového nepronikl.

Ve stupňovací spojky se měnily-od XIV.—XV. stol. citoslovečné částice ano, ba; v nové funkci se však upevnily až v XV.—XVI. stol.: trpí muku nezaviniv ani co zlého učiniv, ano beze všeho práva... jest zlým nevinně obuzen Hrad; kosatec mezi šaty do truhel vložený zachovávaje od molů a kazů, ano i libou vůni jim dává Bylinář 1596; — již vše minulo, ha již jim. to nevoní RokPost; koňskou kůží místo peřin se vodívá, ba někdy

'jní i chodívá Kocmlnter. Obě spojky ve spis. jazyce pevně zakotvily; mo je dnes knižní, zato ba proniklo i do lidového jazyka.

Významnou roli sehrály ve stupňovacím i odporovacím souvětí

399

spojky s brž(e): alebrž, anobrž, něbrž (ojedinělé zůstalo abrz). Přípona -brž vznikla z komparativu příslovce brzo; brze tedy znamenalo „spíše" (v. str. 376). Ve spojení vět vyjadřovalo, že obsah druhé věty platí spíše než obsah věty první, a záleželo na obsahu spojených vět, zdali tu pronikal vztah stu pň ovací, nebo odpor ovací, např. zle, ciesaři, súdiš, ty brž sám u vieřě blůdíš LegKat; zda-li cesta má nenie pravá a nejsů brž viece cesty vášě nepravé? BiblOl. Brzy splývalo se spojkami ale, ano; po větě záporné nabývala spojka alebrž (později i anobrž) zpravidla významu odporovacího, po větě kladné nabyly obě spojky významu stupňovacího {alebrž stávalo i po netoliko v první větě): neučí a ovšem tělesným pokrmem nekrmí ovcí, alebrž ovce střihů HusSvatokup // netoliko jich zboží chudým nenie obecno, alebrž mezi nimi druhdy jedno dvéře kostelnic sú obecný HusSvatokup; aj, přijde ť hodina, anobrž již přišla, že se rozprchnete BiblKral. Obě spojky byly hojné i v nč. jazyce spisovném a teprve v průběhu XIX. stol. ponenáhlu zastarávaly.

Adv. brž{e) se připojovalo i k záporce né (též nie), kterou se dodatečně popírala předchozí věta (v. str. 376); srov. nč. ona utíkala, ne, řítila se tím směrem; tak vznikla spojka nébrž (v stč. ojed. i niebrž), která se po větě kladné stala spojkou stupňovací a po větě záporné vedle toho též spojkou odporovací; srov. i jedna mrzutost nebyla, ne i vlasy na jeho hlavě nemátly sú sě StítBrig; — potom o ní nic dobrého nepovedie, nébrž něčími ji i přitvořie Štít; ani poraženým již a mrtvým neodpouštěli, nýbrž tím víc a nelítostivěji na ně sekali KomLab // a tak sluší člověku kupiti svatů věc, nébrž nebude míti radosti nebeské, nekúpí-li jie HusSvatokup; a já budu lékařem tvým, nýbrž já budu životem tvým KomLab. Stupňovací nýbrž po větě kladné (s významem „ba i") se udrželo až asi do pol. XIX. stol., odporovací po větě záporné dodnes. Nově proniklo do spojení nejen {netoliko) — nýbrž na místo ale a ustálilo se zde v nč. jako prostředek s knižním zabarvením, např. nejen pršelo, nýbrž začaly padat i kroupy.

Souvětí vylučovací

Souvětí vylučovací mělo též zajímavou historii. Od počátku doby historické se vněm užívá spojky nebo, anebo (v stč. též neb, aneb, někdy i s príklonkou -ť; rozlišení vyluč. nebo 11 důvod, neboťsz ustálilo až vnč.).

400

' Spojka se mohla opakovat u všech spojených vět: nebo té dievky dobudu, neb svého života zbudu Dal. S opakovaným anebo — aneb se setkáme ještě

; v nové spis. češtině: aneb Kamenici z jitra v moci máme, aneb zde naše ; moc na věky se zláme Čelakovský. EWojitá spojka bud— nebo, které zde

užíváme dnes, vznikla pozvolna z imperativu slovesa byiľ'VlíViraz XVII. stol., ale nejprve s jiným významovým odstínem „ať—nebo" (též opakované bud— buď „ať— ať"), např. ale on na utíkání se dal, buďto že... znal, že zbyti není a žádné naděje k vítězství, aneb že chtěl raději některé zachovati Vel; kdež jaké sem potvomé věci buď spatřil, nebo se s nimi potkal,... vše to v přítomném traktátu jsem jako vymaloval KomLab. Zde nastoupilo buď—nebo, buď—buď na. místo stč. spojek leč — leč a ojed. lib{o) — lib{o), které nepřečkalo XV. stol.: leč piete, leč

• jiete, leč cožkoli jiného činíte, všecko čiňte ve jměbožie Štít/ buďto že jíte, [ nebo pijete, aneb cožkoli činíte BlahNZ; leč buď bába, leč buď kmet, musí jeho býti se mnu vet Mast „aťje to bába nebo kmet"; — po chuti neclmt

: bývá, lib sladec lib hořec Tkadl ,,aťje to osladec nebo hořec" // buď že : by hovado bylo, buď člověk, nebude ť živ BiblKral. Dvojitá spojka ať — nebo

nebo opakovaná ať—ať, aťsi — aťsi sem nastoupila až v nové češtině a uvolnila tak spojky buď— nebo, buď— buď pro význam čistě vylučovací bez odstínu libovolnosti.

Při vylučovacím spojení zjišťovacích otázek se užívalo obvykle : spojky čili, zřídka též či; např. nevědiech sě co přijeti: vrahóm-li sě otpie-

rati, čili tak u porobě státi AlxV „nevěděl jsem, čeho se přidržeti: zdali [ odporovati nepřátelům, nebo tak setrvati v porobě"; aby pravdu po

věděl..., byla-li jest vole jejie či nebyla ŘádZem. V novém jazyce pře-' vládlo či, ale nabylo knižní povahy a ustoupilo běžnému nebo, které

do vylučovacích otázek proniklo už v době staré: či mirtvým učiníš divy, nebo lékaři („s pomocí lékařů") vzkrieste .v^ľŽaltWittb; chromý-li jest nebo pravý, nemocný-li, či pak zdravý LegKat.

•

Souvětí důsledkové

V souvětí důsledkovém se vztah vět vyjadřoval příslovci proto (též protoť, protož i protože), tak, řidčeji tož, tehdy, tudiež, tudy, např. svatý Prokop tej chvále nechtieše, protože takto mluvieše Hrad (podoba protože

•I nebyla na závadu, neboť stejně znějící příčinná spojka protože v té době

401

neexistovala): ještěť by byl viece hučal, tož král kynu, aby mlčal NRada. Důsledek vyjadřovaly i věty se spojkou / : bohu sě jich dielo neslíbí, i jich jazyky tak zmýlí, že... Dal , ,proto" . Užívalo se též tzv. nepravých vět vztažných s pro něž(to), které bylo XV. stol. nahrazeno vztaž. příslovcem pročež: [Raab] byla špehéře židovské skryla, pro něžto ona sama s svým národem byla zachována CestMand;.me//ye za otroky, pročež volali k Bohu svému BiblKral.

Souvětí důvodové

Souřadné věty důvodové se připojovaly často beze spojky: chovaj sě jména zlého, nic dražšieho nenie jména dobrého Dal. Částice -ť, která stávala za prvním slovem, začala se později chápat za vyjádření vztahu:./*// od nás, nechcemť učení tvých cest Štít. Nejčastější byly ovšem věty se spojkou nebo (v. str. 392). Ve větách citově zabarvených se užívalo částic oj, toť, ano, ande, ved, vědě a příslovce však, např. zdali jen viera bude jej spasiti moci? ano i črt je také věřieSút „vždyť"; ač ciesařě mój meč doteče, z jeho ť boku mléko nepoteče, taker ved z něho krev poteče Dal; neuč mne, však mám svá léta Dal. Slovo t?i</jtf se dostalo do tohoto významu až vnč.; v stč. znamenalo „vždycky", ale v jistém kontextu se mohlo důvodovému významu přiblížit: protož jsi pravá chidomačka („hubené jídlo"), vždyť sě z tebe strhá sračka Svár.

S O U V Ě T Í S L O Ž I T É

Přehled souvětných typů ukázal, že už v stč. bylo možno souvětím vyjádřit všechny druhy vztahů mezi ději, třebaže ne vždy jednoznačně. Už v nejstarších památkách se věty spojovaly v složitá souvětí, ale převažovaly řetězce s postupným rozvíjením vět, např. když mnieše, by kněžstvembyl jíst; posla do Domažlic lišt, aby Němce do země lesem pustili a Domažlic jim s tiem krajem postúpili Dal ,,když se domníval, že je knížectvím jist". Potíže dělalo např. užití spojky v souvětí, v němž je jedna věta rozvita celým podřadným souvětím s vedlejší větou před větou řídící. Dnes klademe spojku připojující celé souvětí před tuto větu vedlejší, takže se tam setkají spojky dvě. V starém jazyce nebylo

402

• odtržení spojky od věty, ke které bezprostředně patří, ještě.obvyklé-; proto se zde často objevovalo spojení beze spojky, nebo* se spojka kladla až za větu vedlejší, anebo se opakovala na obou místech, např. Závišě káza královi pověděti, chtěl-li by jemu milostiv býti, chtěl by mu zajtra užitečněposlúžiti Dal „že kdyby chtěl, že by mu zítra... posloužil": nebť to bývá, ktož chce býti přietel tohoto světa, žeť bude nepřietel boží Štít „že kdo chce. . . , bude"; aj z toho ustavení svatého jest dôvod, že, kdyby římský biskup ustavil nehodného k biskupství..., že má král moc, aby toho

\ nepřijal HusSvatokup. Dnešní způsob připojování takových souvětí se \ ustálil ve spis. jazyce až v XVI. — XVII. stol.; dříve se s ním setkáme jen

ojediněle. První překladatelé měli velké potíže s tlumočením složitějších souvětí

' latinských předloh; teprve v próze 2, pol. XIV. stol. se vypracovala složitá souvětná stavba. Mistrem v tom byl Štítný; srov. Ale jakož tu tělesně padl Ele az ar, když, uzřev znamenie královo, svého protivníka, mněl,

\ by tu král byl, ano jeho tu nebylo, i zapomanúc sebe hnal tam, pořítil slona a slon jej připadl, a tak on tu zahynuly takéž někto z duchovních, uzřev p někom znamenie hriechu smrtedlněho, i mni, by tu byl hřiech smrtedlný, a bude onoho súditi křivě aneb tresk tat i, a tak sejde v své rozšafnosti, i nebudu naň tbáti, jako na umrlého, poněvadž jej uzřie bez rozomu. To je už dokonale stavěná perioda. V době husitské došlo k zjednodušení syntaktické stavby souvětí; pokusy o výstavbu složitých souvětí se nedařily např. Chelčickému, u něhož najdeme mnoho anakolutů.

Obnovení složité stavby souvětí a její další zdokonalení bylo dílem českých humanistů v XVI. —XVII. stol.; jejich periody vynikají souměrností, jasností a košatostí. Hojně se přitom využívalo i polovětných vazeb, takže počet vět byl někdy menší, ale zato byly bohatě rozvité. Oblí-

; beno bylo vkládání vět a přechodníkových vazeb do věty. Srov. Ale že pak někteří sprostní a upřimí, z přirození způsob k tomu majíce i duchem Krystovy lásky vroucím obdařeni ode Pána jsouce, i tím by se zaměstkná-vali pobožně, aby někdy písničku některou složili, nedostatek však majíce ten, že se nevědí v tom jak zpraviti, kterak to způsobně a příjemně učiniti, když ani mistra k tomu mají ani jakých zpráv, a v jiných jazycích toho hledati není jim možné: pro tyt lidi a na žádost některých takových uložil sem tuto něco o tom napsati, pokudž mi uděleno, věře, že to přijato bude ode mne vděčně BlahMusica. — Jakož předešle věrní moji milí chudí ke mně

403

s ponížeností se utíkali a stížnosti své o bezprávích, kteréž se jim v světě nad slušnost dějí, pokorně přednášeli, i zase z druhé strany od bohatých repliky a odporově položeni jsou, kterýmiž oněchno nářky zvrci a zničiti usilovali a usilují: což jak náležitě od obojích se děje, já zpytatel srdcí výborně vím a znám, aniž slovy tak obarvena přede mnou věc býti může, abych ji jinakou, nežli jest, býti soudil Kom. Výsledkem tohoto úsilí, inspirovaného vzorem klasických jazyků, bylo zpřesnění souvětné stavby a ustálení způsobů spojování celých souvětí ve vyšší celky; to se zachovalo jako trvalé dědictví spisovného jazyka i po oproštění souvětné stavby v nové době.

Tendence k těsnějšímu spojování vět v jazykovém projevu se projevila i v užívání vztažných zájmen a příslovcí místo odkazovacích při smyslem souřadném vztahu vět a při navazování na kontext. Uplatnil se tu především vliv latiny. V stč. se tu užívalo vztaž. zájmen jenž, ješto: a když sě vrátichu, tehdy je přijal velmi mile, jimž to jiné listy dal králi tatarskému CestMil ,,a dal j im"; přikáza, aby dotovad tu huol zaléval, dokudž by nezakvetla, na k až4ý den, ješto jest proti přirození Oic ,,což"; — ozřě sě, ano vlk dietě pochopiv s ním do lesa běží. Do nehožto dietětejiž sě rozpáčiv („vzdav se naděje"), k druhému dieted před sěpočě chvátati Pas. V XV.—XVI. stol. se tu rozšířilo kterýžto a což, načež apod., např. a já teprva do návi („lodi") plavil se v neděli ráno na lodičce, která slove kundele („gondola"), na kterýchžto lodičkách sem i tam po městě Benátkách se vozí CestPref; toto mi na mysl přišlo, abych já nejdřív všecky lidské věci, co jich pod sluncem jest, prohlédl... Načež čím sem myslil více, tím mi se ta cesta líbila lépe KomLab. Srov. též důsledkové věty s pročež, stč. pro nežito) (str. 402). Spojovací a navazovací vztažná zájmena a příslovce se ve spis. jazyce neobyčejně rozšířila v době humanistické; v nové češtině byla jazykovou teorií odmítána a udržela se jen v omezené míře (hlavně což, pročež, načež).

Ve výstavbě větších celků došlo v jazyce během vývoje ještě k další změně: omezilo se užívání navazovacích spojek. V starém jazyce jimi ve vyprávění někdy začínala skoro každá věta: pomáhaly vyjadřovat souvislost vět a zároveň je při málo zřetelném intonačním členění rozdělovaly v souřadné jednotky. Srov. např. ...ni žádnému nic neřek, i vyjide z domu a u velikém smutcě i zajide na půst. A když, u veliké truch-losti jsa, i zablúdi, tu se mu uda přijíti k klášterci svätého Antonie. A tu

i

i iřěv miesto utěšené, tu osta. A když svatého Antonie počě tázati... Ote. * ýraznější rozčlenění projevu v uzavřené syntaktické jednotky, jejichž \ nitřní stavba se upevnila, a stále více se prosazující zřetel ke kontexto-I ímu členění výpovědi ve slovosledu činil takové svazování součástí • zykového projevu zbytečným. Po přechodném rozšíření navazovacích ztažných slov, o němž jsme se zmínili, se spis. jazyk navazování pomocí

•[jojovacích prostředků z největší části vzdal. Hojné je však v jazyce i dovém, zejm. ve vyprávění.

LITERATURA. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého IV, Skladba. ;raha 1929, s. 45-95; TRÁVNÍČEK, F.: Historická mluvnice česká III, Skladba. ] faha 1956, s. 39-122; BAUER, J.: Parataxe a hypotaxe při studiu souvětí. In: O vě-j cekem poznání soudobých jazyků. Praha 1958, s. 270-278; BAUER, J.: Vývoj 5 íského souvětí. Praha 1960; BAUER, J.: Spojovací prostředky. In: Syntactica slavica. ; mo 1972, s. 323 -460; LINCOVÁ, H.: K repertoáru přípustkových spojek v 60. a 70. le-!ch XIX. století. NŘ, 61, 1978, s. 194-203. TROSTEROVÁ, Z.: K otázce zkoumání

i ystému staroruského hypotaktického souvětí prostřednictvím tzv. konstitutivních rysů. -lavia, 48, 1979, s. 141-150; KARLÍK, P.: Má čeština konjunktiv? In: SPFFBU, [30, 1982, s. 123-130; SEDLÁČEK, J.: Vývoj kopulativních spojek vjižní slovanštině.

Javia, 51, 1982, s. 121.

404 405

ZKRATKY STARÝCH PRAMENU l i

AlbRáj Aíx

Ans Baw

Bibl

BiblKoř Blah

Budyš Bylinář CDB CestKab

CestLobk

CestMand

CestMil CestPref

Comest

ČernZuz

; |o i j ŕRajhr \ fSeit 5 rVíd í ŕZim í top l bšRada < fantPr

překlad Ráje duše od Alberta Magna z 2. pol. XIV. stol. / fôta

Alexandreis, epos z rozhráni XÍIL —XIV. stol., zachován v několika) g

zlomcích (AlxV-zlomek Svatovítský z poč. XV. stol., AlxH - zlomelc l o sVekC

Jindřichohradecký z poč. XIV. stol., AlxM - Muzejní, atd.) ; ' ° s R e h

zlomky legendy o Anselmovi z 1. poloviny XIV. stol. - v sborník Baworowského z r. 1472, je to sbírka veršovaných skladeb, které; ä J H e r b

se jazykem hlásí do starší doby ''•• o d M u z

bible, např. BiblDrážď — bible Drážďanská neboli Leskovecká, rukopisHad

ze 14. stol., BiblKral - bible Kralická („šestidílka"), tisk z r. 1579 BiblLitTřeb — bible Litoměřická (Zmrzlíkovská), rukopis z r. 1411 BiblOl — bible Olomoucká, rukopis z r. 1417, atd. Nový zákon Korečkův, rkp. 1425 Jan Blahoslav (1523 — 1571); BlahGram — Gramatika česká z r. 1571

1593,: 1414, í k

lyn Blahoslavův překlad Nového f1^ BíahMusica - Musica z r. 1558; BlahNZ

zákona z r. 1568 Budyšínsky rukopis, obsahující husitské skladby z r. 1420 Bylinář Mattioliho, tisk z r. 1596 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae Martina Kabátníka Cesta z Čech do Jerusalema a Egypta 1491 -1492, rukopis z doby kolem r. 1 500 Jana Hasištejnského z Lobkovic Putování léta Páně 1493 k svatému hrobu vykonané, rukopis z poč. XVI. stol. český překlad cestopisu tzv. Mandevilla od M. Vavřince z Březové, do- j chován v několika rukopisech z XV. stol. (MandA —z r. 1445. MandB fom

z 2. pol. XV. stol. atd.) Milión Marka Póla, rukopis z XV. stol. Cesta z Prahy do Benátek... Voldřicha Prefáta z Vlkanova (1546), tisk z r. 1563 Petra Comestora História scholastica, český překlad z 2. pol. XIV. stol., rukopis z r. 1404, vedle toho dochovány další zlomky dopisy Zuzany Černínové z Harasova jejímu synovi z let 1633— 1654

íhlum iron tancJist lar l a r

ocminter

jist rum! yj cgAi egDět cgJid egJiř

406

nejstarší česká rýmovaná kronika t. ř. Dalimila z poč. XIV. stol., zachována v pozdějších opisech (DalC — rukopis Cambridgeský z 2. pol. XIV. stol.; DalL — rukopis Lobkovický z 1. pol. XV. stol. atd.) evangeliář Olomoucký z 2. pol. XIV. století evangeliář Rajhradský z 1. pol. XIV. stol. evangeliář SeitensteUenský, rukopis z 1. pol. XIV. stol. evangeliář Vídeňský, rukopis z 2. pol. XIV. stol. Čtenie zimnieho času, zlomek evangeliáře z 2. pol XIV. stol. Jana Albína Ezopa mudrce život s fabulemi aneb básněmi jeho z r. 1557 Smil Flaška z Pardubic, Nová rada, verš. skladba z konce XIV. stol. Frantova práva, tisk z r. 1518 Gesta Romanorum, český překlad v rukopise Březnickém z r. 1443 glosy (Jagičovy) v lat. bibli z XI.—XII. století lat. lekcionář s českými glosami z XV. stol. glosy Svatořehořské v Libri dialogorum Řehoře Velikého z poč. XII. století Václav Hájek z Libočan. Kronika česká z r. 1541 Herbář Tadeáše Hájka z Hájku z r. 1562 Hodinky sv. Marie, rukopis z konce XIV. stol. rukopis Hradecký ze 60. let XIV. stol., sborník veršovaných skladeb, obsahující mj. legendu o sv. Prokopu, Desatero, satiry o řemeslnících Mistr Jan Hus (zemř. 1415); HusDcerka — rkp. z 2. poí. XV. stol.. Hus-Post — Postilla česká, rukopis z r. 1414; HusSvatokup — Knížky o svato-kupectví, v rukopise Budyšinském z 2. pol. XV. stol. atd. sborník veršovaných a prozaických skladeb Hynka z Poděbrad (t 1492) Petr Chelčický (žil asi 1390-1460); ChelčPost - Postilla, napsána po r. 1434, tisk z r. 1522, ChelčLid - O trojím lidu řeč, 1508, atd. smolná kniha města Chlumce nad Cidlinou (XVI. stol.) O svatém Jeronýmovi knihy troje, čes. překlad z 2. pol. XIV. stol. kancionál Jistebnický, soubor husitských písní z 20. let XV. stol. český překlad spisů Karla IV., rukopisy z XV. stol. Claretus de Soíentia (Bartoloměj z Chlumce), f asi 1379; KlarBoh — Bohemář, KlarVok — Vokabular gramatický, KlarGlos — Glossarius — latinsko-české veršované slovníky Václav František Kocmánek. Sedm interludii, rukopis z 2. třetiny XVII.sto'. Jan Amos Komenský (1592—1670); Komlnf — Informatorium školy mateřské, KomLab — Labyrint světa a lusthaus srdce, atd, život Kristův, rukopis ze XIV. stol. sborník zv. Krumlovský ze začátku XV. stol. Kyjevské listy, církevněslovanská památka čes. redakce z X. stol. zlomek legendy o Alexiovi z poí. XIV. stol. zlomek verš. legendy o dětství Ježíšově z 1. pol. XIV. stol. zlomky verš. legendy o Jidášovi z počátku XIV. stol. legenda o sv. Jiří, LegJiřB — brněnský rukopis z pol. XIV. stol.

407

LegKat

LegMar LegPil Lék LékFrant LékChir LékRhaz LékSal Let List

Lucid Lyr Mast

MatHom MitrPříh Modi ModlKunh Nekr Nudož Ote

Pas PDČ Pis

Plankt Podk Práv PražZl

Pulk

RadaOtc Rok

Rosa Rožmb RůžZahr ŘádZem

408

legenda o sv. Kateřině, rukopis Stockholmský z doby kolem r. 140' (legenda pochází z 2. pol. XIV. stol.) zlomek verš. legendy o P. Marii z doby kolem r. 1300 zlomek verš. legendy o Pilátovi z poč. XIV. stol. lékařský spis nebo sborník lékařských pojednání rukopisné sborníky lék. pojednání neznámého františkána z pol. XV. stolí výklady o chirurgii z 2. pol. XV. století Rhazesovo Ranné lékařství, rukopis z 1. pol. XV. stol. Saličetova Ranná lékařství, zpracování z 1. pol. XV. stol. Staří letopisové čeští, kroniky z doby 1378 — 1526 list nebo listina, popř. sbírka listin, např. ListLit — český přípisek v zakládací listině kapituly litoměřické z XIII. stol., ListKrums - listinaj Krumsinská z poč. XV. století apod. Lucidář, rukopis a prvotisk z XV. stol. lyrická skladba nebo sbírka Mastičkář, zlomek divadelní hry velikonoční, rukopisy z poloviny XIV. stol. (MastMuz) a z 2. pol. XIV. stol. (MastDrk) evangelium Matoušovo s homiliemi, rukopis z 2. pol. XIV. stol. Příhody Václava Vratislava z Mitrovic, sepsané r. 1599 modlitba, sbírka modliteb Kunhutina modlitba — báseň z konce XIII. století nekrologium — seznam zemřelých členů kláštera Vavřinec Benedikt Nudožerský, Grammaticae bohemicae libri duo, 1603 Životy sv. Otců, překlad z 2. pol. XIV. stol., zachován v rukopisech ABCDEFG z různých dob XV. stol. pasionál, sbírka legend: PasKlem — Pasionál Klementinský atd. Prameny dějin českých (Fontes rerum Bohemicarum) píseň nebo soubor písní; PísDor — píseň o sv. Dorotě, skladba z 2. pol. XIV. stol., PísOstr - píseň Ostrovská z 2. pol. XIII. století, atd. Plankt Matky božie u Veliký pátek, rukopis ze XIV. stol. Podkoní a žák, veršovaná satira z konce XIV. stol. právní sborník nebo památka Pražské zlomky hlaholské, památka české redakce cirk. slovanštiny z XI. stol. kronika Pulkavova z doby kolem r. 1380, zachována v opisech z doby kolem r. 1400 a později Rada otce synovi, verš. skladba z doby okolo r. 1400 M. Jan Rokycana (zemřel r. 1471); RokPost — Postilla, rukopis z 2. pol. XV. stol., atd. Václav Jan Rosa (1620-1689) kniha Rožmberská, nejstarší právní památka z 1. pol. XIV. stol. Růžová zahrada, zlomky z 2. pol. XIV. stol. Řád práva zemského z 2, pol. XIV. století

;kadl Itist roj 'ůl

llmučRoud fel

JfSch

íreSpas lalt

vata Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1572—1652)

!

)v Slovník nebo soubor slov uspořádaný slovníkovým způsobem

ár Svár vody s vínem, skladba z konce XIV. stol. šd knihy svědomí (zápisy o výsleších) z XV. stol. t Tomáš ze Štítného (asi 1333 — 1404); ŠtítBarl — Barlaam a Jozafat, ruko

pisy z 2. pol. XV. stol., ŠtítBrig — zjevení sv. Brigity, rukopisy z poč. a z 2. pol. XV. stol.; rukopisné sborníky spisů Štítného: ŠtítKlem — sborník Klementinský z r. 1376, ŠtítMuz — sborník Muzejní z r. 1450, ŠtítOpat — sborník Opatovický z poč. XV. stol., ŠtítSáz — sborník Sázavský z r. 1465; ŠtítŠach — Knížky o hře šachové, rukopis kolem r. 1400 Tkadleček, skladba ze zač. XV. stol. Tristram a Izalda, přel. epos z 2. poi XIV. stol. Kronika Trojánská, překlad a úprava spisu z konce XIV. stol. Túlec sv. Bonaventury (tzv. zlomky Mnichovské), glosy z konce XIII. stol. Umučení Roudnické, verš. skladba z pol. XIV. stol. Adam Daniel z Veleslavína (1546-1599) Viktorin Kornel ze Všehrd, O práviech... země české knihy devatery (okolo r. 1500) Zrcadlo člověčieho spasenie, překlad z pol. XIV. stol. žaltář, např. ŽaltKap — žaltář Kapitulní z konce XIV. stol., ŽaltKlem — žaltář Klementinský z 1. pol. XIV. stol., ŽaítPod — žaltář Poděbradský z r. 1396, ŽaltWittb - žaltář Wittenberský z 1. pol. XIV. stol. atd.

lerK Karel Starší z Žerotína (1564-1646)

palší zkratky viz in: Staročeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenů a zkratek. Praha 1968.)

409

ZÁKLADNÍ LITERATURA

Práce souhrnné

GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého. I, Hláskosloví. I. vyd. Praha 1894, 2. vyd. Praha 1963; III/I, Tvarosloví - skloňování. 1. vyd. Praha 1896, 2. vyd. Praha 1960; III/2, Tvarosloví - časování. 1. vyd. Praha 1898, 2. vyd. Praha 1909, 3. vydfoMÁREK M

Praha 1958; IV, Skladba (vydal F. Trávníček). Praha 1929.

HÜJER, O.: Vývoj jazyka československého. In: Československá vlastivěda III - Jazyk\oMÁREK M Praha 1934, s. 1 -83 .

TRÁVNÍČEK, F. : Historická mluvnice československá. Praha 1935. HUJER, O.: Úvod do dějin jazyka českého. 3. vyd. Praha 1946. MANN, S. E.: Czech Historical Grammar. London 1957. Historická mluvnice česká (vysokoškolská učebnice).

I, KOMÁREK, M.: Hláskosloví. I. vyd. Praha 1958, 2. vyd. Praha 1962; 11/1, VÁŽNÝ, V.: Tvarosloví I. Praha 1964; II/2, DOSTÁL, A.: Tvarosloví II. Praha 1967; III, TRÁVNÍČEK, F. : Skladba. I. vyd. Praha 1956, 2. vyd. Praha 1962.

Hláskosloví

f l íBLOM, R.: Die ostslavische Pleophonie. ZfslPh, 24,1955, 1.1. EBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd. Praha 1963.

% ÁLA, B.: Slabika, její podstata a vývoj. Praha 1956. fAVRÁNEK, B.: Nářečí česká. In: Československá vlastivěda III — Jazyk. Praha

1934, s. 84 -218 . IAVRÁNEK, B.: K depalatalizaci v oblasti českého jazyka. LF, 67, 1940, s. 266-279. I0RÁLEK, K.: Rozbor verše a staročeský prízvuk. SaS, 8, 1942, s. 57n. I0RÁLEK, K.: Úvod do studia slovanských jazyků. 2. vyd. Praha 1962. VKOBSON. R.: Staročešskije stichotvorenija. Slávia, 3, 1924, s. 274n. \KOBSON, R.: Remarques sur revolution phonologique du russe comparée á celie

des autres langues slaves. In: TCLP II. Praha 1929. AMIS. A.: K rozsahu protetického v v 16. století. In: Slavica Pragensia, 1, 1959,

s. 8 7 - 9 0 . ELLNER, A.: Štramberské nářečí. Brno 1939. ELLNER, A.: Východolašská nářečí I. Brno 1941. OMÁREK, M.: Zur Entwicklung des tschechischen Vokalsystems. Zeitschrift für

Slawistik, 1, 1956.4. s. 25n. Staročeská změna v > ej a její poměr ke změně aj > ej. LF, 80,

1957. s. 264-268; LF, 81, 1958, s. 98 -100 . OMÁREK, M.: K depalatalizaci souhlásek v češtině. SaS, 21, 1960, s. 173-186.

Dvě poznámky k praslovanskému a českému fonologickému vývoji. In: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Philologica I. 1960, s. 33—41.

Ä0MÁREK, M.: Historická mluvnice česká I, Hláskosloví. 2. vyd. Praha 1962. ÍOMÁREK, M.: Gebauerovo historické hláskosloví ve světle dalšího bádání. In:

Gebauer, J.: Historická mluvnice jazyka českého I. 2. vyd. Praha 1963, s. 723 — 764. Ĺ0MÁREK, M.: Altlschechische Gebete im Itinerarium Johannes Butzbachs. In:

Deutsch-tschechische Beziehungen im Bereich der Sprache und Kultur. Berlin 1965, s. 7 3 - 8 6 .

[OMÁREK, M.: Kontrakce v češtině, slovenštině a ostatních západoslovanských jazycích. In: Čs. přednášky pro VIL mezinárodní sjezd slavistu. Praha 1973, s. 15 — 27.

ĹOMÁREK, M.: Ke změně g > y v slovanských jazycích. In: Československá slavistika 1983. Praha 1983, s. 3 4 - 4 7 .

IOPEČNÝ, F.: Nářečí Určic a okolí. Praha 1957. lOPEČNÝ, F.: Mapy k diferenciaci severohanácké oblasti. In: Studie ze slovanské

jazykovědy. 1958, s. 383-386. RAJČOVIČ, R.: Zmena g > y > h \ západoslovanskej skupine. Slávia, 26. 1957,

BĚLIČ, J.: Dolská nářečí na Morave. Praha 1954. BERNŠTEJN, S. B.: Očerki sravniteľnoj grammatiki slavjanskich jazvkov. Mosk

l96L ' f s. 341-357. CURIN, F.: Studie z historické dialektologie a toponomastiky Čech. Praha 1967. ^RAJČOVIČ R ČEJKA, M . - L A M P R E C H T . A.: K otázce vzniku a diferenciace slovanských jazyků] s 514 -SI6

In: SPFFBU, A U , 1963. s. 5 - 2 0 . " I R A J Č O V I Č , R DÉCAUX, E.: Le passage de g á h et le groupe zg. RÉS, 34, 1957, s. 46n. DURNOVO, N.: K voprosu o vremeni raspadenija obščeslavjanskogo jazyka. In | R XjČOVIČ, R.: Historicko-fonologické predpoklady vokalizácie jerov v strednej

L siezdu slovanských filoloeů. Praha 1929. s. _SI4n slovenčine. Jazykovedný časopis, 16, 1965. s. 142-154.

Spoluhlásková skupina zg v slovenčine a češtine. Slávia, 26, 1957,

O príčinách vzniku západoslovanskej kontrakcie. In: Slavica Pragensia IV. Praha 1962. s. 111-115.

Sborník prací L sjezdu slovanských filologů. Praha 1929, s. 514n.

410 411

Slovenčina a slovanské jazyky I (Praslovanská genéza slovenčiny)] D.: K dialektickému rozrůznění češtiny v 15. století, Rkp. kand. práce, IARECKOVA.

Praha 1966. <|AREŠ, F. V.: Vznik slovanského fonologického systému a jeho vývoj do konce období

slovanské jazykové jednoty. Slávia, 25, 1956, s. 443—495. AREŠ, F. V.: Kontrakce vokálu v slovanských jazycích. Slávia. 40. 1971, s. 525 — 536. AR VAN, J.: Z historie kontrakce. Slávia, 35, 1966, s. 345-356. JJLINY, E.: Fonologický vývin slovenčiny. Bratislava 1963. I U L I N Y , E.: Periodizácia dejín fonologického a morfologického systému v západnej slovančine. In: Čs. přednášky pro V. mezinárodni sjezd slavistu v Sofii, Praha 1963,

KRAJČOVIČ, R. Bratislava 1974

KRAJČOVIČ, R.: Pôvod a vývin slovenského jazyka. Bratislava 1981. KUČERA, H.: The Phonology of Czech, 's-Gravenhage 1961. KUČERA, K.: Jazyk českých spisů J. A. Komenského. Praha 1980. KURYLOWICZ, J.: Ľaccentuatíon des langues indoeuropéennes. 2. vyd Krakó

1958. LAMPRECHT, A.: Středoopavské nářečí. Praha 1953. LAMPRECHT, A.: Neskoľko zamečanij o razvitii fonetičeskoj sistemy praslavjanskog«

jazyka. In: SPFFBU, A 4 , 1956, s. 1 9 - 2 3 LAMPRECHT, A.: Vývoj hláskového systému českého národního jazyka se zvláštnírrí s- 8 7 ~ 9 4 -

zřetelem k nářečím na Moravě a ve Slezsku. SaS, 17, 1956, s. 6 5 - 7 8 . 'i/OJ LINY, E.: K chronologii znelostnej neutralizácie v slovenčine a češtine. In: Studie ze LAMPRECHT, A.: K otázce vlivu jazyka na jazyk (na materiálu českého jazyka).! slovanské jazykovědy. 1958, s. 7n.

In: SPFFBU, A 6, 1958, s. 8 8 - 9 3 . §DRÁK,J.: Humanistická čeština. Praha 1983. LAMPRECHT, A.: K vývoji západoslovanského souhláskového systému. In: Českou OSPOND, S.: Wybrane zagadnenia gtosowni staroczeskiej

slovenské přednášky pro IV. mezinárodní sjezd slavistu v Moskvě. Praha 195»í>SPOND, S.: Spirantyzacja g > h w j?zyku staroczeskim. s. 125-135. *! honorem Thaddei Lehr-Spíawinski. 1963, s. 489-498.

LAMPRECHT, A.: Sur le développement et la perte de la correlation de mouiIIureefiiADNIK ' L - : S I a v i s c h e Akzentuation I. Wiesbaden 1959. ancien tchéque. In: Travaux íinguistiques de Prague, 1, 1961, s. 119-120. IcALIČKA, V.: Vývoj české deklinace. Praha 1941.

LAMPRECHT, A.: Nový pohled na měkkostní korelaci ve staré češtině. In: SPFFBUJF- ULINA, J.: Severní pomezí moravskoslovenských nářečí. Praha 1964. A 12, 1964, s. 97 -103 . JPAL, J.: Ke vkladným samohláskám ve staré češtině. LF, 101, 1978, s. 221-224

LAMPRECHT, A.: Ještě k měkkostní korelaci a ke ztrátě jotace ve staré' češtině.FANG» S" C h - : S I a v o n i c Accentuation. Oslo 1957. In: SPFFBU, A 13, 1965, s. 97-100 . íTANISLAV, J.: Dejiny slovenského jazyka I. Bratislava 1958.

LAMPRECHT, A.: Zur Frage der tschechisch-deutschen Sprachkonvergenz. í n :)vĚRÁK, F. : Boskovické nářečí. Brno 1941. Deutsch-tschechische Beziehungen im Bereich der Sprache und Kultur. Berlin 1965 fVĚRÁK, F. : Karlovické nářečí s. 2 9 - 3 3 .

SWTN 1960, s. 34 -39 . In: Studia Iinguistica in

LAMPRECHT, A. LAMPRECHT, A. LAMPRECHT, A.

Praha 1967. SLOSAR, D.: Dnešní rozdělení nářečí na výřhodní Moravě. In: Studie ze slovanské

Vývoj fonologického systému českého jazyka. 2. vyd. Brno 1968,1 jazykovědy. Brno 1958, s. 387-390. K depalatalizaci v staré češtině. SaS, 33 1972 s 154-159 F L A U E R , V.: Staročeská přehláska o > ě. ČMF. 33, 1950, s. 72. K chronologii foneticko-fonologických změn 'v p r a s I o v a n š t i n ě ] R Á V N Í Č E K ' F ' : H i s t o r i c k á mluvnice československá. Praha 1935

SaS, 34, 1973, s. 115-123. LAMPRECHT, A . - Č E J K A , M.: Indoevropské jazyky a nostratická teorie V. M.Illiče

Svityče. SaS, 36, 1975, s. 6 2 - 6 9 . LAMPRECHT, A.: K praslovanské genezi slovenštiny. In: SPFFBU, A 25 -26 , 1978

s. 141-148. LAMPRECHT, A.: Zamyšlení nad genezí slovenštiny. SaS, 41, 1980, s. 1-6. LEHR-SPLAWIŇSKI, T . -KURASZKIEWICZ, W. -SLAWSKI , F. : Przeglad i cha-

rakterystyka jezykow slowiaňskich. Warszawa 1954. LEHR-SPLAWIŇSKI, T . -STIEBER, Z

Warszawa 1957. LIEWEHR, F . : Zur Betonung der tschechischen Eigennamen in der Chronica Boemorum \

des Cosmas von Prag. Wissenschaftliche Zeitschrift der Ernst-Moritz-Arndt-Univer sität Greifswald, 11, 1962, s. 351-354.

MAREČKOVÁ, D.: K rozšíření změn ie > í a uo > ů s. 232-236; LF, 81, 1958, s. 8 5 - 9 7 .

412

jTROST, P.: Německé vlivy na slovanské jazyky. In: Čs. přednášky pro V. mezinárodní sjezd slavistu v Sofii. Praha 1963, s. 2 9 - 3 0 .

ROST, P.: Deutsch-tschechische Zweisprachigkeit. In: Deutsch-tschechische Beziehungen im Bereich der Sprache und Kultur. Berlin 1965, s. 21 — 28.

RUBECKOJ, N. : K voprosu stjaženija glasnych v zapadnoslavjanskich jazykách. | Slávia, 7, 1929, s. 305n.

f TĚŠENÝ, S.: Poznámky k dnešní situaci historické dialektologie. SaS, 16, 1955, s. 146-153.

Gramatyka historyczna jezyka czeskiego I f TĚŠENÝ, S.: Nářečí přechodného pásu česko-moravského. Praha 1960. JVACHEK, J.: K znělostnímu protikladu souhlásek v češtině a angličtině. In: Studie ze

slovanské jazykovědy. Praha 1958, s. 15 — 27. IACHEK, J.: K otázce vlivu vnějších činitelů na vývoj jazykového systému. In: Slavica

Pragensia 4, Praha 1962, s. 35 — 46. iťACHEK, J.: The Place of the Sound /ř/ in the Structures of Slavonic Languages.

SPFFBU, A I I , 1963, s. 8 1 - 9 2 .

413

15. století, LF, 80, 1957,

VACHEK, J.: Dynamika fonologického systému současné spisovné češtiny. Praha 196$3MÁREK, M - : Nástin morfologického vývoje českého jazyka. 2. vyd. Praha 1981. VALIKOVA. D.: Současný stav nářečí pavlovského výběžku. In: SPFFBU. A 12, ^óf l^EČNÝ, F. : Pasivum, reflexivní forma slovesná a reflexivní sloveso. In: Studie

s. 216-226. ^ ' ľ p r á c e ünguisticke i. p r a h a 1954, s. 224-247. VAŠEK, A.: Jazykové vlivy karpatské salašnické kolonizace na Moravě. RozpravP^ČNÝ, F. : Problém českého „příčestí minulého činného" v historii českého

ČSAV, 77, Praha 1967. J m l u v n i c t v i . i n : Sborník v čest na akad. A. Teodorov-Balan. Sofija 1955, s. 293-300. VAŽNY, V.: Nářečí slovenská. In: Československá vlastivěda III - Jazyk. Praha l934f)PEČNÝ, F. : Základy české skladby. Praha 1958.

JoPEČNÝ, F.: Slovesný vid v češtině. Praha 1962. s. 219-310. VEČERKA, R.: K praslovanským palatalizacím velár. In: SPFFBU, A 20 197É>PEČNÝ, F.: Zur Entstehung der Futurbedeutung beim perfektiven Präsens im

s. 53 — 61. ' ' ^ VINTR, J.

Slavischeii. Scandoslavica, 8, 1962, s: 171-181. Die ältesten tschechischen Evangeliare. Edition, Text- und Sprachanaly^ŽKOVÁ, H.: Vývoj opisného futura v jazycích slovanských, zvi. v ruštině. Praha

der ersten Redaktion. München 1977, s. 108-137. [ I960. VINTR, J.: Die alttschechischen Monophtongierungen und Diphtongierungen ihr^RYLOWICZ, J.: Vývoj gramatických kategorií. In: 12 esejů o jazyce. Praha 1970,

Chronologie und Systemverankerung. Wiener Slavistisches Jahrbuch, 24. 'l978f s. 6 3 - 7 9 . s. 262-277. , UZNECOV, P. S.: Očerki po morfologii praslavjanskogo jazyka. Moskva 1961.

VORAC, J.: Česká nářečí jihozápadní I. Praha 1955. I VÍTKOVÁ, N.: Kategorie duálu a duálové tvary v rukopisech kroniky tak řečeného Dalimila. LF, 102, 1979, s. 199-211.

•A \MPRECHT, A.: Vztah mezi fonologickým a morfologickým systémem ve slovanských jazycích. In: Čs. přednášky pro 5. mezinárodní sjezd slavistu v Sofii. Praha 1963.

BĚLIČ, J.: K interferenci jevů hláskoslovných a tvaroslovných. Nářeční imperativy^MPRECHT, A.: K zakončení nom. sg. o-kmenů v praslovanštině. In: SPFFBU,

nP?^ ľ ^ ^ ^ ^ ™ P r a g e n S Í a ' " ' ! 9 6 9 ' S- I 9 2 ~ 1 9 4 ' A 20. 1972, s. 6 3 - 6 6 . »fcUC, J.: Nástin ceske dialektologie. Praha 1972. | A R E Š í F v . V z n i k a r a n ý v ý v o j sk )vanSké deklinace. In: Čs. přednášky pro 5. mezi

- . _ . « u i . u i j . L i l , 1 V U / . L / I řl W V I J i l l U / P I C l l l IMII ' * • - *

Warszawskicgo, 15, 1967, s. 172n.

Tvarosloví

D ^ * ° _ R S ^ Y ' J : . Pan[^km'_'-ové v e slovanštině. In: Rozprawy Uniwersyteiuľ národní sjezd slavistu. Praha 1963, s. 5 1 - 6 9 .

DVOŘÁK, ÍASLOV, Ju. S.: Imperfekt glagolov sovéršennogo vida v slayjanskich jazykách. In:

Voprosy slavjanskogo jazykoznanija 1. Moskva 1954, s. 68 — 138. jl!CHÁLEK,E.: Mylné interpretace staročeských jmen mláďat. LF,S5,1962, s. 334-336. |ĚMEC, I.: Genese slovanského systému vidového. Praha 1958. jíĚMEC, I.: A Diachronistic Approach to the Word-Formative System of the Czech

Verb (Historický pohled na kmenoslovný systém českého slovesa). In: TLP 1, 1964. s. 173-182.

E.: Vývoj přechodníkových konstrukcí ve starší češtině. Praha 1970. ERHART, A.: Studien zur indoeuropäischen Morphologie. Brno 1970. ERHART, A.: Základy jazykovědy. Praha 1984, s. 7 8 - 1 0 1 . ERHART, A.: Indoevropské jazyky. Praha 1982. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého III/2. 3. vyd. Praha 1958. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého III/l. 2. vyd. Praha 1960. GREPL, M.: Deagentnost a pasívum v slovanských jazycích. In: Cs. přednášky pro|)BERPFALCER, F.: Rod jmen v češtině. Praha 19

7. mezinárodní sjezd slavistu ve Varšavě. Lingvistika. Praha 1973, s. 141 — 149. HAVRÁNEK, B.: Genera verbi v slovanských jazycích I, Praha 1928; II, Praha 1937 HUJER, O.: Slovanská dek li nace jmenná. In: Rozpravy České akademie č. 5?>. Praha 1910 HUJER, O.: Úvod do dějin jazyka českého. 3. vyd. Praha 1946. ,, n . • j . o ^ 2 6 KLIMEŠ, L.: Přechodníky v historické próze 17. a 18. století. In: Sborník Ped. fakulty jlOCHER, K.: O vývoji české konjugace. In: Sborní i o og y,

Plzeň, 8, 1968, s. 17-62 .

KOMÁREK, M.: K vývoji morfémové stavby českého slovesa (Změny kmenových formantů a slovesných typů). In: Čs. přednášky pro 6. mezinárodní sjezd slavistu. Praha 1968, s. 2 7 - 3 6 .

KOMÁREK, M.: Prefixální slovesa ve vývoji českého slovesného vtáu. In: Miscellanea linguistica. Ostrava 1971, s. 107-112.

KOMÁREK, M.: Ke vzniku jihočeských a jihomoravských rozkazovacích tvarů typu pros. NŘ, 55, 1972, s. 7 8 - 8 1 .

414

RÁK, J.: K vývoji české konjugace. Slavica Pragensia, 10, 1968, s. 19 — 32. ORÁK, J.: Některé aspekty třídění českých sloves. Slavica Pragensia, / / , 1969,

s. 8 5 - 9 2 . ORÁK, J.: Cvičebnice staročeského tvarosloví (skriptum). 3. vyd. Praha 1974.

s. 1-38. OCHER, K.: Gramaticlcý rod a vývoj českých deklinací jmenných. Praha 1934. USÍNOVÁ, Z.: Staročeská adverbia tvořená od slovesných základů. In: SPFFBU,

A 29, 1981, s. 85-104. ALL, P.: Vývoj flexe v indoevropských jazycích, zejména v češtině a angličtině. Praha 1954.

KALIČKA, V.: Vývoj české deklinace. Praha 1941. ŠTANG. Ch.: Das síavische und baltische Verbum. Oslo 1942.

415

ŠIROKOVA, A. G.: Iz istorii vozniknovenija i razvitija markirovannych mnogtfMARVAN, J.: K původu staročeských názvu mláďat. LF, 85, 1962, s. 337-341 . kratnych glagolov v češskom jazyke. Vestník moskovskogo universiteta, FilologijáMICHÁLEK, E.: K činitelským jménům ve staré češtině. LF, 83, 1960, s. 366-369. 1965,2, s. 3 3 - 4 5 . ' [MICHÁLEK,E.: Mylnéinterpretacestaročeskýchjmenmláďat.LF,55 ( 1962,s. 334-336.

ŠULIKO, I. S.: O nekotorych izmenenijach v glagoľnych klassach drevnečešskog^MICHÁLEK, E.: Dvě poznámky k slovotvorné úloze starší češtiny v době obrozenské. jazyka. Vestnik moskovskogo universiteta, Filologija, 1967, 8, s. 36 — 46.

TRÁVNÍČEK, F . : Studie o českém vidu slovesném. Praha 1923. TRÁVNÍČEK, F. : Historická mluvnice československá. Praha 1935. VÁŽNÝ, V.: Historická mluvnice česká II, Tvarosloví 1. Praha 1964. VEČERKA, R.: Vyjadřování posesivity u osobních zájmen 3. osoby

SPFFBU, A3, 1955, s. 3 6 - 4 1 .

LF, 42, 1915, s. 227-239. ZUBATÝ, J.: České sloveso. Praha 1980

Slovotvorba

In: Slavica Pragensia, 17, 1974, s. 29n. NĚMEC, I.: Genese slovanského systému vidového. Praha 1958.

iNĚMEC, I.: Historický pohled na kmenoslovný systém českého slovesa. In: Informační bulletin pro otázky jazykovedné, 5, 1964, s. 5 — 14.

v češtině. IníNĚMEC, L: Vývojové postupy české slovní zásoby. Praha 1968. VEČERKA R • 7,,r TT„;, u- . , NĚMEC, I.: O mezislovanských rozdílech v produktivitě c-ových slovotvorných for-sii%das;z: Tzg TLtvsen ZaWwörter der zweiten zehnerrdhei mantů- sia*a*42'i973's 9-i5-VINTR, J • Die ältesten tschech h F ľ j NĚMEC, L: Rekonstrukce lexikálního vývoje. Praha 1980. ZUBATÝ, J.- K frekventati " n ? e , M

wü n c h e n 1977. j NEŠČIMENKO, G .P . : Slovoobrazovanijesuščestviteľnych ženskogorodasoznačenijem

vozenmam s příponou -váti od sloves 4. třídy]) lica v sovremennom češskom jazyke. In: UČenyje zapiski Instituta slavjanovedenija AN SSSR. Moskva 1960.

NEŠČIMENKO, G. P.: Istorija imennogo slovoobrazovanija v češskom literaturnom jazyke konca X V I I - X X vv. (Prilagatelnoje). Moskva 1968.

NEŠČIMENKO, G. P.: OČerk deminutivnoj derivacionnoj sistemy v istorii češskogo literaturnogo jazyka (konec XIII — seredina X X w . ) . Praha 1980.

POLDAUF, I.: Podíl mluvnice a nauky o slovníku na problematice slovesného vidu. In: Studie a práce linguistické I. Praha 1954, s. 200 — 223.

ROJZENZON, L. N. : O niektorých wlašciwošciach substantywowanych imieslowów na -ná w jazyku czeskim. Poradnik jezykowy, 1959, s. 124 — 132.

ROSA, V. J.: Čechořečnost seu Grammatica linguae bohemicae. Praha 1672. RUSÍNOVÁ, Z.: Tvoření staročeských adverbií. Brno 1984. SEKANINOVÁ, E.: Klasifikácia predpôn v slovanských jazykoch (Na základe

Štruktúrno-sémantíckej analýzy). In: Československé přednášky pro 7. mezinárodní ze ] sjezd slavistu, Lingvistika. Praha 1973, s. 195 — 201.

j SCHÄFER, F . : Untersuchungen zur Reflexivität im Alttschechischen. Berlin 1982. í SKALKA, B.: Slovotvorná analýza denominálních adjektiv ze slovníku Tomáše Rešela

Dictionarium latinobohemicum. Rkp. dipl. práce, Brno 1983. SKALKOVÁ, E.: Slovotvorná analýza deverbálních adjektiv ze slovníku Tomáše

Rešela Dictionarium latinobohemicum. Rkp. dipl. práce, Brno 1983. ŠLOSAR, D. — RUSÍNOVÁ, Z.: Průřez vývojem slovotvorné soustavy adjektiv v češtině.

In: SPFFBU, A 15, 1967, s. 3 7 - 6 4 . 1 ŠLOSAR, D.: Historický vývoj dějových jmen v češtině. In: SPFFBU, A 27, 1979,

s. 141-148.

ANDĚL, V.P.: Slovotvir abstraktných imennykiv u čes'kij movi. Utvorennja z sufiksom -siví. In: Tézy dopovidej V. slavistyčnoj konferencii. Užhorod 1962, s. 111-113.

DOKULIL, M.: Tvoření slov v češtině I, Teorie odvozování slov. Praha 1962. GREGOR, A.: Přechyiování v staročeštině. In: SPFFBU, A 4, 1956, s. 37-44 . HÄUSER, P.: Tvoření podstatných jmen v době národního obrození. Brno 1978. HAVRÁNEK, B.: Příspěvek k tvoření slov ve spisovných jazycích slovanských. Slávia,

7, 1928-29, s. 766-784. HOLZ, V.: Retrográdní seznam a slovotvorná charakteristika českých adjektiv z<

slovníku Neuestes deutsch-böhmisches Taschenwörterbuch K. H. Tháma. Rkp dipl. práce, Brno 1983.

JELÍNEK, M.: Slovotvorný typ honená. In: SPFFBU, A 9, 1961, s. 8 9 - 9 1 . KOMÁREK, M.: Zur Verbreitung und Stabilisierung des distributiven Verbaltyps po-

vyhazovat in der modernen tschechischen Schriftsprache. In: Zur grammatischen und lexikalen Struktur der slawischen Gegenwartssprachen. Halle 1968, s. 147-155.

KOMÁREK, M.: Prefixální slovesa ve vývoji českého slovesného vidu. In: Miscellanea linguistica, Ostrava 1971, s. 107—112.

KOMÁREK, M.: Místo prefíxace v systému slovesného vidu (K tzv. prostě vidovým j prefixům v češtině). In: Aspektuaľnyje i temporaľnyje značenija v slavjanskich \ ŠLOSAR, D. : Slovotvorný vývoj deadjektivních substantiv v Češtině. LF, 104, 1981, jazykách. Moskva 1983, s. 4 0 - 4 5

KOPEČNÝ, F.: Slovesný vid v češtině. Praha 1962 . KOPEČNÝ, F. : Základní všeslovanská slovní zásoba. Praha 1981. j KRAVČUK, R.: K istorii suffíksa -ŕ v češskom jazyke. In: Studia Slavica, 3, 1957, j

s. 261-277.

s. 170-175. ŠLOSAR, D.: Slovotvorný vývoj českého slovesa. Brno 1981. ŠLOSAR, D.: Vývoj deverbálních substantiv s konkrétním významem v Češtině. In:

SPFFBU, A 30, 1982, s. 131-135. VINTR, J.: Slovesa s předponou na- v staročeském slovníku. LF, 93, 1970, s. 105-118.

416 417

Skladba

BAUER, J.: Staročeská věta a staročeské souvětí na základě srovnávacím. In: K histo-ríckosrovnávacímu studiu^síovanských jazyků. Praha 1958, s. 108 — 123.

BAUER, J.: Parataxe a hypotaxe při studiu souvětí. In: O vědeckém poznání soudobých jazyků. Praha 1958, s. 270-278.

BAUER, J.: Vývoj českého souvětí. Praha 1960. BAUER, J.: Phénoměnes centraux et périphériques dans revolution du systéme syn-

tactique de la langue tchěque. TLP, 2, 1966, s. 225-238. BAUER, J.: Problematika vývoje základních větných typů v slovanských jazycích.

In: Otázky slovanské syntaxe II. Brno 1968, s. 329-337. BAUER, J.: Syntactica slavica. Brno 1972. BAUER, J.: Spojovací prostředky. In: Syntactica slavica. Brno 1972, s. 323-460. DVOŘÁK, E.: Vývoj přechodníkových konstrukcí ve starší češtině. Praha 1970. FIEDLEROVÁ, A.: K vývoji neshodného přívlastku v staré češtině a u Komenského.

SaS, 31, 1970, s. 337-345. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého IV, Skladba. Praha 1929. HAUSENBLAS, K.: Vývoj předmětového genitivu v češtině. Praha 1958. HAVRÁNEK, B.: Větná struktura v nejstarších fázích slovanských jazyků. In: Čs.

přednášky pro 7. mezinárodní sjezd slavistu. Lingvistika. Praha 1973, s. 5—13. CHLOUPEK, J . -ŠLOSAR, D.: Specifický východomoravský typ deagentních vět.

Slavica Slovaca, 7, 1972, s. 236-239. KARLÍK, P.: Má čeština konjunktiv? In: SPFFBU, A 30, 1982, s. 123-130. LINCOVÁ, H.: K repertoáru přípustkových spojek v 60. a 70. letech 19. století. NŘ, 61,

1978, s. 194-203. NĚMEC, L: K vývoji funkcí infinitivu v češtině a litevštině. SaS, 38, 1977, s. 229-237. PORÁK, J.: Vývoj infinitivních vět v češtině. Praha 1967. PORÁK, J.: K vývoji infinitivních vět v češtině. In: Otázky slovanské syntaxe II.

Brno 1968, s. 345-349. ROJZENZON, L. I.: Vlijanije morfologičeskich i semantičeskich faktorov na formiro-

vanije i stabilizaciju sintaksičeskich struktur. In: Otázky slovanské syntaxe ÍI. Brno 1968, s. 253-261.

SEDLÁČEK, J.: Vývoj kopulativních spojek v jižní slovanštině. Slávia, 51, 1982, s. 121.

SVĚRÁK, F . : K vyjadřování modality tázacích vět v češtině z hlediska historického. In: Otázky slovanské syntaxe III. Brno 1973, s. 325-328.

TRÁVNÍČEK, F . : Neslovesné věty v češtině I. Brno 1930; II 1931. TRÁVNÍČEK, F . : Historická mluvnice česká III, Skladba. Praha 1956. TROSTEROVÁ, Z.: K otázce zkoumání systému staroruského hypotaktického souvětí

prostřednictvím tzv. konstitutivních rysů. Slávia, 48, 1979, s. 141 — 150. VEČERKA, R.: K vývoji modálních konstrukcí v slovanských jazycích. In: Otázky

slovanské syntaxe III. Brno 1973, s. 303-306.

418

Slovníky, dialektologie, etymologie, toponymie

, BĚLIČ, J.: Nástin české dialektologic. Praha 1972. BĚLIČ. J . - K A M I Š . A . - K U Č E R A , K.: Malý staročeský slovník. Praha 1978. České nářeční texty. Praha 1976. ERHART, A . - V E Č E R K A. R.: Ú vod do etymologie. Praha 1981. Etymologický slovník slovanských jazyků. KOPEČNÝ, F. : Slova gramatická a zájmena I.

Praha 1973; Slova gramatická a zájmena 2. Praha 1980. jGEBAUER. } . : Slovník staročeský I ( A - J ) . I.vyd. Praha 1903, 2. vyd. Praha 1970; j II ( K - N ) . 1. vyd. Praha 1904, 2. vyd. Praha 1970. j HAVRÁNEK, B.: Nářečí česká. In: Československá vlastivěda III - Jazyk. Praha 1934, | s. 84 -218 . I HOLUB, J . - K O P E Č N Ý , F.: Etymologický slovník jazyka českého. Praha 1952. 3HOSÁK, L . - Š R Á M E K , R.: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I ( A - L ) . 1 Praha 1970; II ( M - Ž ) . Praha 1980. MACHEK, V.: Etymologický slovník jazyka českého. 2. vyd. Praha 1968.

JPROFOUS, A.: Místní jména v Čechách I. Praha 1947; II 1949; III 1951; IV 1957; j SVOBODA. J . -ŠMILAUER, V.: Dodatky. Praha 1960. JSADNIK, L . -AITZETMÜLLER, R.: Handwörterbuch zu den altkirchenslavischen j Texten. Heidelberg 1955. j Staročeský slovník. Úvodní stati. Soupis pramenů a zkratek, Praha 1968; Na - obíjeti

sě, Praha 1977; Obilc - ožžený, Praha 1984; Paběničský - (slovníková hesla vy-cházejí postupně v sešitech).

1 i I ! í ) i i I

| j a

1 I 1 ; i

í ! * ] 419 i

\

^ < \

/-'

k.^

v

420

příloha 1: VYDĚLENÍ ČEŠTINY ZE ZÁPADOSLOVANSKÉ SKUPINY (IX. - POČ. XIV. STOL.) 1 - trat, tlat j I trot, tlot 2 — ústní samohlásky // nosové samohlásky 3 — zachování 'e//dispalatalizace 'e > o 4 — úzká výslovnost ě // změna ě > a 5 — změna g > y > h // zachování g 6 — pe, be, ve, me, //p'e,b'e, v'e, m'e 7 - r'> řjl ť > r 8 — de, te, ne 11 ďe, t e, ne (ďze, c'e)

421

^

příloha 2: VZNIK NÁŘEČNÍ DIFERENCIACF ČEŠTINY (XIII.-XVI. STOL.) 1 — přehláska a > ě

a — v slabikách dlouhých {smít, hříí) b — v slabikách krátkých {jesle, zjevit) c — v koncových slabikách {slepice)

2 — přehláska u > i, kožich // kožoch {kožuch) 3 — změna ť > ř, tři 11 tri 4 — nebudete 11 ňebuďeťe 5 — pě, bě, mě, ve // pe, be, me, ve 6 — změna a) uo > ú, b) ie > í // uo (<5), ie 7 — změna ý > ej, ú > ou // ý (/), ú 8 — změna ej > é, ou > ó (záp. i vých. hranice) 9 — změna é > í

10 — změna šč > šť 11 — změna e > a (jahla, sršán) i I e {jehla, sršeň) 12 — av, ov, ev > au, ou, eu {prauda, oušem, kreu) 13 — dlouhé i krátké samohlásky // jen krátké samohlásky

I nářečí česká la středočeská lb jihozápadní Ic severovýchodní Id moravskočeská II nářečí středomoravská neboli hanácká Hla nářečí východomoravská neboli moravskoslovenská Illb nářečí dolská IIIc nářečí kelečské IV nářečí lašská neboli slezskomoravská

423