Kutilky patří mezi žahadlové blanokříd-lé (Hymenoptera: Aculeata), tedy ty, kterémají žahadlo. Z této skupiny každý dobřezná včely (Apidae) a vosy (Vespidae). Vý-vojově do blízkého příbuzenstva včel patříkutilky (Spheciformes). Druhy žijící u násdělíme do tří čeledí: Ampulicidae, Spheci-dae a Crabronidae. Všechny kutilky majívelmi zajímavý způsob života. Dospělci seživí jako včely nektarem květů či medovi-cí, pro své larvy však na rozdíl od včel

nezískávají bílkoviny z pylu, ale loví hmyz.Jsou tedy důležitými predátory jiných čle-novců. Jako hnízda si stavějí chodbičkyv zemi (druhy terikolní), nebo ve stoncíchrostlin (rubikolní). Některé druhy aktivněhlodají chodby ve dřevě či využívají chod-by po dřevokazných broucích (xylofilní).Jen dva druhy z čel. Sphecidae stavějíbuňky z bláta v puklinách zdí, na půdáchapod. (O jednom z nich — Sceliphron cur-vatum — pojednává článek v Živě 2004, 3:

121–122.) Do vybudovaných hnízd pakkutilky zanášejí jeden kus ochromeného— ne usmrceného — většího hmyzu (např.krtonožek), nebo mnoho kusů malého(např. mšic). Na hmyz nakladou vajíčkoa hnízdo uzavřou. Některé druhy hnízdootevírají a doplňují zásoby potravy rostou-cí larvě. Spektrum loveného hmyzu je vel-mi různorodé. Převážně jsou loveni dvou-křídlí (např. pestřenky), saranče, ploštice,drobní brouci (např. nosatci), housenkymotýlů nebo pavouci. U valné většinydruhů kutilek platí, že loví pro larvy jenjeden druh kořisti.

Zmíněný rod Tracheliodes, patřící dočel. Crabronidae, je ve světě zastoupen 16známými druhy, včetně tří fosilních. V pale-arktické oblasti žije 7 druhů, z toho v Evro-pě tři. Tracheliodes curvitarsis a T. varusžijí ve střední a jižní Evropě, T. quinqueno-tatus ve Středozemí. Všechny tyto kutilkyjsou specializovány na lov mravenců pod-čel. Dolichoderinae. V ČR žije 6 druhůtéto podčeledi, avšak jen jeden z nich —mravenec lužní — buduje silná hnízda vestarých dutých stromech, převážně v du-bech. Po stromech lezou proudy mravencůa stávají se tak pro obě středoevropskékutilky poměrně lehce dostupnou kořistí.Středozemní T. quinquenotatus loví mra-vence rodu Tapinoma, který si staví hnízdav zemi.

Za zmínku stojí fakt, že kutilka T. varusbyla v r. 1982 zaznamenána na Korsice,kde však doposud nebyl zjištěn mravenecL. microcephalum (Zettel 2004). Naskýtáse tedy otázka, zda neexistuje i jiný mra-venčí druh vhodný k výživě larev. Ve stej-ných biotopech a s podobnou četnostíhnízdí i mravenec Lasius fuliginosus, kte-rý rovněž leze v proudech po kmenechstromů. V r. 2005 jsme svou pozornostzaměřili právě na něj, avšak nezazname-nali jsme žádný sběr tohoto mravencekutilkou.

Ačkoli byla kutilka Tracheliodes varuspopsána jako Crabro varus už v r. 1799,vzhledem ke ztrátě dokladového materiálubylo postavení tohoto druhu nejasné. Pří-buzný druh T. curvitarsis je znám odr. 1841. Až v r. 2004 H. Zettel se spolupra-covníky znovu popisují kutilku T. varusjako platný druh. Rozšíření obou druhůnení v Evropě nijak rozsáhlé. T. curvitarsisje doposud známa z Itálie, Rakouska, Českérepubliky, Maďarska, Rumunska, Bulharskaa Řecka. T. varus pak z Rakouska, Korsiky,České republiky, Slovenské republiky a Bul-harska. Česká republika (jižní Morava) jetedy nejsevernější hranicí výskytu oboudruhů.

Podíváme–li se na obrázky, je zřejmé, žejiž celkové vzezření obou druhů se od sebedost liší. Velikost T. curvitarsis je v průmě-ru 10 mm, oproti 8 mm u T. varus. Stejnětak šíře hlavy a poměr vzdáleností očka odsloženého oka ku vzdálenosti obou očekod sebe je u T. varus menší. Tyto rozdílyvšak pouhým okem těžko postřehneme,neboť se pohybují v desetinách milimetrůa musíme je změřit mikroskopicky. Barvaobou druhů je velmi variabilní. Obecněplatí, že T. varus bývá tmavší, s menšímpodílem žlutého zabarvení na těle. Do-brým rozlišovacím znakem je zabarveníklypeu (část hlavy mezi kusadly a tykadly),který má T. curvitarsis převážně žlutýnebo s velkou žlutou skvrnou uprostřed,T. varus má klypeus celý černý (max.s drobnou žlutou skvrnkou uprostřed).

Kutilky jako lovci mravenců

Dušan Vepřek, Vlastimil Mihal, Jiří KlváčekAutoři věnují honorář Nadaci Živa

CCCC MMMM YYYY KKKK

221živa 5/2006 www.cas.cz/ziva

Nahoře kutilka Tracheliodes curvitarsis © Doleklypeus (část hlavy mezi kusadly a tykadly)kutilky T. curvitarsis s velkými zuby postranníhookraje (viz šipka)

Nahoře kutilka Tracheliodes varus © Dole kly-peus T. varus s redukovanými zuby a prohnutouobrysovou linií postranního okraje (viz šipka).Snímky V. Mihala, pokud není uvedeno jinak

V článku o mravenci lužním (Liometopum microcephalum) v Živě (2005, 2:76–77) autoři napsali, že teprve v současnosti se začínají zkoumat jeho vztahyk ostatním živočichům. Jako příklad uvedli nález pavouka skálovky Micariasociabilis z nedávné doby. V tomto pojednání předkládáme čtenářům zajímavos-ti o dalším druhu hmyzu, který není schopen existence bez přítomnosti zmíně-ného mravence. Jde o kutilky rodu Tracheliodes, jehož jeden druh byl znovupopsán v r. 2004.

0,5 mm0,5 mm

Holeně zadních nohou T. curvitarsis jsoucelé žluté, T. varus má konce zadních hole-ní vždy černé. Pro dokonalé rozpoznáníobou druhů jsou ale zásadní morfologickéodlišnosti, na něž se musíme podívat podmikroskopem nebo alespoň použít dobroulupu a pro účely našeho příspěvku jsou užpříliš specializované.

Biologie obou druhů je velmi máloznáma, o kutilce T. varus nevíme praktickyskoro nic. Jen bylo vypozorováno, že zatím-co T. varus loví mravence výhradně na svis-lých kmenech, T. curvitarsis dovede loviti na zemi i na vodorovných nábězích koře-nů. Vzhledem k velikosti těla se zdá, žekutilka T. varus loví menší a T. curvitarsusvětší mravence. Oba druhy mají k lovuvelmi dobře uzpůsobeny střední a zadníkončetiny. Na obrázku, který zachycujeútok kutilky T. varus na mravence lužního,je dobře patrné zakřivení zadních holenía nártů. Právě podle zakřivených holení seT. curvitarsis česky jmenuje šíronožkakřivonártá. Těmi a kusadly odtrhávají mra-vence z podkladu, padají s nimi k zemia rychle mravence ochromí žahadlem.

Většina kutilek loví málo se bránící hmyz(např. mouchy) s poměrně měkkou kutiku-lou (housenky apod.). Ulovení takovékořisti je snadné a po jejím nalezení otáz-kou chvíle. Mravenci jsou ale hmyz s tvr-dou kutikulou a se silnými kusadly, kterádovedou dobře používat. O tom, že je lov

mravenců pro kutilky obtížný, velmi ener-geticky náročný a nebezpečný, svědčí to,že trvá dlouho, než si kutilka vybere přimě-řeně velkého a orientovaného mravence.Nad proudem mravenců poletuje, nebotéměř stojí několik minut, než zaútočí.Mnoha jedincům kutilek chybějí části cho-didel nebo tykadel. Přišly o ně v soubojis mravencem.

Kutilky rodu Tracheliodes tedy žijí jentam, kde hnízdí mravenec lužní — v ČR najižní Moravě od Pavlovských vrchů po sou-

tok Dyje a Moravy. Pozorovány byly na sta-rých, mohutných dubech, které byly ales-poň částečně otočeny do volného terénu.V zapojeném lese, i když byly stromy obsa-zeny mravenci, nebyly kutilky nalezeny.

Stromů vhodných pro život mravencůubývá těžbou a přeměnou krajiny. Tak sesamozřejmě snižuje početnost jejich predá-torů — kutilek. Záleží tedy na kvalitě lesní-ho hospodaření, zda zůstanou mravencilužní i kutilky rodu Tracheliodes součástínaší fauny i v budoucnu.

V současnosti můžeme v České republi-ce sledovat rychlé šíření vzhledově velminápadné až bizarní ostnohřbetky americké(Stictocephala bisonia) z čel. Membraci-dae a z řádu křísi (Auchenorrhyncha).Pochází z mírného pásu Severní Ameriky,odkud byla do Evropy zavlečena již napočátku 20. stol. První údaj o výskytu bylpublikován z jižní Francie v r. 1912. Od tédoby se ostnohřbetce americké podařiloobsadit převážnou část Středomoří, kde jev současnosti již hojná. Teprve v posled-ních desetiletích však proniká také do tep-lejších oblastí střední Evropy. Na Slovenskubyla poprvé zaznamenána v r. 1972 a v sou-časnosti je již rozšířena v celé Panonskénížině. U nás byla poprvé nalezena na jiho-východní Moravě v r. 1994 (Lauterer 1996),následně pak na dalších dvou jihomorav-ských lokalitách (Chládek 1998, Malenov-ský 2001).

V r. 2003 se mi podařilo zaznamenatprvní výskyt ostnohřbetky americké naseverní Moravě, u Staré Vsi nad Ondřejnicív CHKO Poodří. Hned v následujícím rocejsem při entomologických průzkumechnarazil na tyto křísy na dalších dvou mís-

tech a v r. 2005 již na celé řadě lokalitv okolí Ostravy, Karviné, Havířova a Bohu-mína, kde se vždy vyskytovali velmi hojně.Na severní Moravě jsme tedy právě v tétodobě svědky probíhající invaze. Zřejmětomu tak bude i v dalších částech Českérepubliky, přestože z Čech dosud tentodruh uváděn není. Rozhodně stojí za to sivýskytu a šíření ostnohřbetky všímat, pro-tože s velkou pravděpodobností se v nej-bližších letech stane zcela běžným druhemnaší fauny.

Vývoj vajíček ostnohřbetky americképrobíhá pod kůrou tenkých větví listnatýchdřevin, do kterých samičky vytvářejí předkladením vajíček charakteristické podélnézářezy. Vajíčka zde přezimují a líhnutí nymfpak probíhá od května do června. Krátce

po vylíhnutí opouštějí nymfy dřeviny a vy-hledávají různé byliny v jejich okolí, nanichž probíhá zbytek vývoje. Od srpnadospělci přelétají zpět na dřeviny, kde opětnakladou přezimující vajíčka. Typickýmbiotopem, na kterém můžeme dospělce za-stihnout, jsou křovité břehové porosty,okraje listnatých porostů a rozptýlená křo-vitá zeleň.

Ostnohřbetky využívají ke kladení vají-ček také ovocné dřeviny v zahradách a sa-dech. Poranění, která na větvích způsobu-jí při kladení vajíček, mohou být vstupníbranou pro infekci. Proto je ostnohřbetkaamerická v Evropě považována za škůdceovocných dřevin. Kladení vajíček naovocné dřeviny má ještě jeden důležitýaspekt, a sice šíření do nových oblastís jejich sazenicemi. Právě tímto způso-bem se ostnohřbetka americká před té-měř 100 lety dostala do Francie a dodnesjí člověk takto neúmyslně pomáhá „dobý-vat“ Evropu.

Kutilka Tracheliodes varus při útoku na mra-vence lužního (Liometopum microcephalum).Foto J. Klváček

Na obr. vlevo i vpravo ostnohřbetka americká(Stictocephala bisonia), která je díky svému exo-tickému vzhledu velmi nápadná a nezaměnitel-ná. Snímky P. Kočárka

Invaze ostnohřbetkyamerické v ČR

Petr Kočárek

CCCC MMMM YYYY KKKK

222 živa 5/2006www.cas.cz/ziva