ve věku 62 let.Zemřel náhle dne 1. září 2020

Miroslav, Julia Fučíka 6

prof. RNDr. Bořivoj Klejdus, Ph.D.

že nás navždy opustilpan

Oznamujeme všem příbuzným, přátelům a známým, že nás navždy opustil

pan

Oznamujeme všem příbuzným, přátelům a známým,

dcera Kristýnasyn Petr

manželka Helena

S naším drahým zesnulým jsme se rozloučiliv úzkém rodinném kruhu.

POHŘEBNÍ ÚSTAV MUSIL JAROSLAV s.r.o., Zámecká č.17, Moravský Krumlov, tel. 515 322 223

Když kvete vřes, tu víme,

Dopíjíme a přes ramenože v žití už jen zbývá poslední jiskra.

se nám dívá stín.

Proč musíme, i když nám slzy kanou,jen vroucné sbohem dáta na rozloučenou s maminkou,jen smutně zamávat.

Rád jsi pro nás žil,tak rád jsi pro nás pracoval,zlý osud nám Tebe náhle vzala co my za lásku TvouTi můžem dát ?Jen hrst krásných květů a v slzách vzpomínat.

Život můj je u konce,

loučím se s Vámi,

měl jsem Vás všechny, měl jsem Vás rád.stisk ruky Vám již nemohu dát,

Vás, drazí cesta vede dál -

dovede snášeti bez nářků vlastní bolest.Matka Naděje

A přesto vždy znovu dávati život.s beznadějným koncem každého života.

V. Nezval

Neboť být nadějí znamená smířit se

Buď vůle Tvá...

Ještě jedenkráte vyjít do polí,ještě jednou moci potěšit se jarem,vidět louky kvést a zlátnout obilí,ještě rozloučit se s životem, jak s darem.

Co těžké je, co zlé je,to umírání je. Jiří Wolker

jež nikdy nechtěla ranit.na nás hledívaly, umlkla ústa,

Dotlouklo srdce maminky nejdražší.

Odešla...Zhasly oči, které vždy jen s láskou

které nás tolik milovalo.Dotlouklo šlechetné srdce,

čím byl svým, ví jen ti, kdo jej ztrácí.Světem prošel jako dobrý člověk,

Šla žitím matka má,jak kajícnice smutná.

Vám sbohem zašeptaly.

kteří jste mě rádi měli,aniž by rty mé,

Odešel jsem od Vás,

ten na životě lpí -

J. V. Sládek

kdo tisíc nocí protrpěl, ten ví,jak sladce tomu, kdo spí.

Kdo smrti bojí se, ten netrpěl,

byť pak i umřel, živ bude.kdo věří ve mne,

Evang. sv. Janaa věří ve mne, neumře navěky.A každý kdo jest živ

Já jsem vzkříšení i život,

V náručí boží, odkud jsme vyšli,všichni se navečer sejdeme zas. J. V. Sládek

Jak tiše žila, tak tiše odešla,skromná ve svém životě,velká ve své kráse a dobrotě.

Nezemřel, kdo celý život obětoval druhým a zbudoval si v jejich srdcíchmohylu lásky a vděčnosti.

Což možno zapomenout,

se více nevrátí.když předrahý náš tatínekcož možno v noci spáti,

Skončil život plný lásky a práce...

Nejdražší poklad na světě,je zlaté srdce matky,kdo ztratil ji, chudý jest,byť měl by sebevětší statky.

76

75

važ si jej dokud ho máš,Tatínek na světě jeden je,

oči až zavře mu lehký sen,pak se s ním víc neshledáš.72

Nelkejte, že jsem odešla,

jen světlo věčné vzpomínkyten klid a mír mi přejte,

mi stále zachovejte.71

Hospodin je můj pastýř...

se mnou jsi...zlého neboť Ty, Pane,stínu smrti, nebudu se bátiI kdybych měl projít údolím

Kdybychom láskou vzbudit je chtěli,

Odpusť nám naše viny...Jedno srdce na světě jsme měli,jež dovedlo milovat.

Utichlo, zmlklo, šlo už spát. neozve se vícekrát.

Zhasly oči, které nás tak rády viděly, zapadlo slunce našich nadějí.

73

74

Teskno nám, tatínku,nevýslovně teskno,když ztratili jsme Tebe,ztratili jsme všechno.

Za Tvou něžnou lásku, péči o nás,za všechna milá slova, starosti,zachováme v srdci vždy Tvůj obraza pocit neskonalé vděčnosti.

51

52

53

54

55

56

57

58

59

60

61

62

63

64

65

66

67

68

69

70

78

79

81

Když kvete vřes, tu víme,

Dopíjíme a přes ramenože v žití už jen zbývá poslední jiskra.

se nám dívá stín.

Proč musíme, i když nám slzy kanou,jen vroucné sbohem dáta na rozloučenou s maminkou,jen smutně zamávat.

Jen hrst krásných květů a v slzách vzpomínat.

zlý osud nám Tebe náhle vzal

Ti můžem dát ?

Rád jsi pro nás žil,

a co my za lásku Tvou

tak rád jsi pro nás pracoval,

Život můj je u konce.Vás, drazí, cesta vede dál. Loučím se s Vámi,

měl jsem Vás všechny, měl jsem Vás rád.stisk ruky Vám již nemohu dát,

dovede snášeti bez nářků vlastní bolest.

A přesto vždy znovu dávati život.

Neboť být nadějí znamená smířit se

V. Nezval

s beznadějným koncem každého života.

Matka Naděje

Buď vůle Tvá...

to umírání je.Co těžké je, co zlé je,

Jiří Wolker

Odešla...Zhasly oči, které vždy jen s láskou na nás hledívaly, umlkla ústa,jež nikdy nechtěla ranit.Dotlouklo srdce maminky nejdražší.

Dotlouklo šlechetné srdce, které nás tolik milovalo.

Světem prošel jako dobrý člověk,čím byl svým, ví jen ti, kdo jej ztrácí.

jak kajícnice smutná.Šla žitím matka má,

kdo tisíc nocí protrpěl, ten ví,jak sladce tomu, kdo spí. J. V. Sládek

Kdo smrti bojí se, ten netrpěl,ten na životě lpí -

byť pak i umřel, živ bude.

a věří ve mne, neumře navěky.

Já jsem vzkříšení i život,kdo věří ve mne,

A každý kdo jest živ

Evang. sv. Jana

V náruči boží, odkud jsme vyšli,

J. V. Sládekvšichni se navečer sejdeme zas.

Jak tiše žila, tak tiše odešla,skromná ve svém životě,velká ve své kráse a dobrotě.

Nezemřel, kdo celý život obětoval druhým

mohylu lásky a vděčnosti.a zbudoval si v jejich srdcích

když předrahý náš tatínek

Což možno zapomenout,

se více nevrátí.

což možno v noci spáti,

Skončil život plný lásky a práce...

Nejdražší poklad na světě,

kdo ztratil ji, chudý jest,byť měl by sebevětší statky.

je zlaté srdce matky,76

75

Tatínek na světě jeden je,važ si jej dokud ho máš,

pak se s ním víc neshledáš.oči až zavře mu lehký sen,72

Nelkejte, že jsem odešla,ten klid a mír mi přejte,jen světlo věčné vzpomínkymi stále zachovejte.71

Hospodin je můj pastýř...I kdybych měl projít údolímstínu smrti, nebudu se báti zlého neboť Ty, Pane,se mnou jsi...

jež dovedlo milovat.

Odpusť nám naše viny...Jedno srdce na světě jsme měli,

neozve se vícekrát.Utichlo, zmlklo, šlo už spát.

Kdybychom láskou vzbudit je chtěli,

Zhasly oči, které nás tak rády viděly, zapadlo slunce našich nadějí.

73

74

nevýslovně teskno,

ztratili jsme všechno.když ztratili jsme Tebe,

Teskno nám, tatínku,

zachováme v srdci vždy Tvůj obraza pocit neskonalé vděčnosti.

Za Tvou něžnou lásku, péči o nás,za všechna milá slova, starosti,

51

52

53

54

55

56

57

58

59

60

61

62

63

64

65

66

67

68

69

70

78

79

81

51 az 81

A přišla dlouhá noc -

O. Scheinpflugováa po ní žádné ráno...

Cokoliv jsme na Tobě milovali

a ve věčnosti časů.

a čemukoliv jsme se obdivovali,trvá a potrvá v očích nás všech

Tacius

Není smrti,zůstává věčně živý,kdo spravedlivý byla dobrotivý.

v rose jak k ránu květiny. Jiří Wolker

jen srdcí několik se zachvěje

Až umřu, nic na tomto světěse nestane a nezmění,

klesly studené ty upracované ruce,anděl smrti políbil tu milou

Dotlouklo navždy to dobré srdce,

ustaranou tvář.

nikdy již nezazní nám její hlas.

čím byla maminka každému z nás. Nikdo nám neřekne, nikdo nám nepoví,

Nikdo ji nevrátí, nikdo ji nevzbudí,

V životě se loučíme mnohokrát,

Kdybychom si oči vyplakali,její už se neohlédnou.

s maminkou jenom jednou.

Není smrti tam,

láskou a obětavostí...kde byl život vyplněn prací,

Po utrpení - klid...

a všemu dává smysl.

a je země těch, kdo žijíJe země mrtvých

a mezi nimi láska,to je most, který všechno přetrvá

jdu, poutník, nevím kam.Jak mnozí šli již dříve,

Jen ještě pohled zpátky,

a kdož mi ruku stiskli,všem dík a sbohem všem.

s tím trpce němým rtem

jdu jako oni sám.

Od známých milých tváří,

Ženu statečnou kdo nalezne ?Neboť daleko nad perly cena její.

Co vděkem za lásku a péči

a pak jen vzpomínat.

Tvou Ti můžem dát?Hrst krásných květů

Jediná na světě, jež nikdy nezradí,na ni nám zůstane nejhezčí vzpomínka,

J. Seifert

Odešla...

to byla nejdražší, to byla maminka.

máme jen své slzy.Nemáme moci, abychom Tě zdrželi,

Thákur

Co těžké, co zlé je, to umírání je. Jiří Wolker

smrt je jen kus života těžkého.Smrt není zlá,

cos učinil se neztratí.Všechno zůstane.

Nic z toho dobrého a krásného

A. France

Kdo v srdcích žije - neumírá.. F. Hrubín

Kdo v srdcích žije - neumírá. F. Hrubín

kam všechna pokolení odešlaJá půjdu tam,

a vody dřímat v lesku bílých hvězd.a lesy budou dále v slunci snít

jen v srdcích věčnou vzpomínkuten klid a mír mi přejte,

si na mne zachovejte.

Neplačte, že jsem odešla,

si na mne zachovejte.

Neplačte, že jsem odešel,

jen v srdcích věčnou vzpomínkuten klid a mír mi přejte,

Když o mně hovoříte

Enniusa myslíte na mne, žiji přece dál...

Nikdo mne nemusí slzami ctít a pohřbívat s pláčem.

V. Nezval

vše vezme s sebou pro mír,pro pokoj...

umírá s ním i jeho první smích,A umírá -li člověk sám a tich,

a první polibek a první boj,

S mým jménem budou vyslovovat Tvé,

M. Lermontovvzpomínajíce v životě na mrtvé.

a ne časem.Život měříme skutky

Seneca

V. M. Krameriuskteré předchází dobrý život.Žádná smrt nemůže být zlá,

je jako kámen němý.

Bolest zná jen málo slov

V. Závada

a smutek nejtěžší,

Zemřel, řadový, bojoval za nás,Netřeba věnců a jiných zbytěčností.

ať spí...

Netřeba slz, netřeba planých slov...

N. Hikmet

chladnou smrtí pokosen J. V. Sládek

Těžký klas a starý kmen

Je konec láskám, konec nenávistím,Podzim už platí listím svou útratu.

podzim už platí listím a není návratu. V. Nezval

Ne věnce ani pomníky - ale zlatá stopa, která zbyla,

proto, žes tu byl...svět jenž je krásnější

A láska zůstala - ta smrti nezná.

Za lásku jaká byla,

D. Šajner

A za vše, za vše dík.

za život, jaký byl.

protkaný bolem,Rozprostřel závoj

Smrt prošla kolem,život jde dál.

v něm ukryt je žal.

Vinice prázdné, hrozny obrané,je sklizeno, co dozrálo...

Do smrti nejdelší, Tě ve všechdobrých lidech hledat nepřestanu.

Každému z nás je souzen jen doušekz poháru věčnosti.

Ať cesty nikam nevedou,

až přestaneš se ptát.

Snad není cest, jen lidé jdoutěch cest se nesmíš, nesmíš ptát.

a jedna z hvězd je vždycky Tvou

tys po nich šel, a šel jsi rád,

a z té Ti zazní odpověď,

Lidé měl jsem vás rád... J. Fučík

Pracují jen proto,aby činili dobro.

a pracují, aby pracovali,kteří se neptají po jménu a po slávě.

Je málo těch, kteří jsou solí země

Hle tu se cesta dělí-Tak krátko šel jsem s vámi.

a ptáci nad hlavou,mi píseň nedopěli. J. Wolker

nebylo z ocele nebylo z kamene,bolestí znaveno přestalo bít,

Přestalo tlouci srdce tvé znavené,

nebylo léku jímž mohlo by žít.

matky, kdo ztratil ji chudý je,byť měl by největší statky.

Nejdražší na světě je zlaté srdce

A nikdo nemůže srp času odvrátit,jen v dětech můžeš mu navzdor -ač mrtev - žít. W. Shakespeare

1

a umřít je tak prosté...Žít je tak složité

O. Scheinpflugová2

4

5

6

8

9

10

11

12

13

14

15

16

17

18Vše zmizí, jen stopy Tvé prácea lásky zůstanou.

19

20

21

22

23

Dlouhá cesta utrmácí, nohy bolí,

ruce zemi pohladí.

na rozcestí v polích.Smrt je jenom bílá boží muka

na trávník se posadí,oči jako smutní ptáci

24

25

26

27

28

29

30

31

32

33

34

35

36

37

38

39

40

43

44

45

46

47

48

49

50

1 az 30

30 az 50

3

loučím se se všemi, kdo měl mne rád.

ruky stisk dnes už Vám nemohu dát,srdce mi dotlouklo, odešly síly,

Loučím se s Vámi, přátelé milí,

7

Eddy

Raději ztratit minutu životajak život v minutě...

Loučím se s Vámi přátelé milí,ruky stisk Vám již nemohu dát,srdce mi dotlouklo, odešly síly,loučím se se všemi, kdo mě měl rád.