„Nemám s tím žádný problém“* aneb Internetová pornografie a sexualita z pohledu mladých žen v České republice

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ

Katedra Společenských věd

Julie Vostalová

„Nemám s tím žádný problém“* aneb

Internetová pornografie a sexualita z pohledu mladých žen v České republice

Bakalářská práce

Praha 2012

* (X, 23 let)

1

Autor práce: Julie Vostalová

Vedoucí práce: Mgr. Magdaléna Šťovíčková Jantulová

Oponent práce:

Datum obhajoby: Hodnocení:

2

3

Bakalářská práce Internetová pornografie a sexualita z pohledu mladých žen v České republice

Anotace

Tato práce má za cíl poodhalit jaké má na internetu dostupná pornografie konsekvence

na utváření sexuality mladých žen (18-24 let). Metoda polostrukturovaných rozhovorů

se šesti respondentkami nám umožnila podrobně osvětlit: 1) jejich vlastních zkušeností

s internetovou pornografií a to jak byly utvářeny; 2) reflexe možných dopadů

pornografie na jejich vlastní sexuální životy; 3) to, jak fenomén pornografie vnímají v

kontextu každodenní společenské interakce. Analýza těchto tří oblastí měla přiblížit

odpověď na otázku, jaké má internetová pornografie postavení v životě mladých žen a

jak by je mohla, podle nich, ovlivňovat v praktickém sexuálním životě. Studie

poodhalila, dvě rozporné avšak doplňující se kategorie: „normální a ambivalentní“,

které charakterizují přístup mladých respondentek k internetové pornografii. Ty sledují

internetovou pornografii za účelem sexuálního vzrušení a získání informací o sexuálním

chování. Proto můžeme konstatovat, že pornografie tvoří referenční rámec pro sexuální

scénáře, které se symbolicky utváří na individuální, mezilidské a kulturní rovině. Avšak

je patrné, že respondenty též pociťují jisté znepokojení a frustraci z dostupných

pornografických materiálů. Dotazované ženy však považují pornografii za běžnou

součást internetu, jehož existenci respektují jako danost a dokáží se s jeho zvýšenou

expozicí rozumně a zdravě vypořádat.

Abstract

This thesis aims to explore the ways in which internet porn shapes sexuality of young

women (18-24 years of age). The investigation of six semi-structured interviews allows

us to illuminate 1) individual experiences with internet porn and the very processes that

form them; 2) their comprehension of possible ramifications of the interaction between

porn and their sexuality; 3) respondents' perception of the phenomenon of porn in the

context of everyday social interaction. The examination of these three reference fields

endavours to expound the problem of porn and its implication for young women's

sexual lives.. The study unveiled, two contradictory but complementary categories:

"normal and ambivalent" that characterize the access of young respondents to internet

pornography. Respondents use pornography as a stimulus for sexual arousal and as a

source of information about sexual behavior. Pornography therefore provides a

reference framework for sexual scenarios that are symbolically created on the

4


individual, interpersonal and cultural level. However, it is clear that respondents feel

some concern and frustration of pornographic material. Interviewed women consider

pornography as a normal part of the Internet, respect its existence and deal sensibly and

healthily with its increased exposure.

Klíčová slova sociologie sexuality, symbolický interakcionismus, internet, pornografie, feminismus

Keywords

sociology of sexuality, symbolic interactionism, internet, pornography, feminism

5


Prohlášení

Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené

prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato práce byla zpřístupněna

v příslušné knihovně UK a prostřednictvím elektronické databáze vysokoškolských

kvalifikačních prací v depozitáři Univerzity Karlovy a používána ke studijním účelům

v souladu s autorským právem.

V Praze dne 6. ledna 2012 Julie Vostalová

6


Poděkování

Na tomto místě bych rád poděkovala paní Mgr. Magdaleně Šťovíčkové za cenné

připomínky a komentáře. Dále Filipovi, Mileně a Luďkovi Vostalovým a Milanu

Kružíkovi za inspiraci při práci. Děkuji všem respondentkám za jejich účast na

výzkumu. Můj dík patří i Pavlíně a Zrzkovi za osobní podporu.

7


OBSAH

Abstrakt................................................... ….........................................4Klíčová slova.......................................... ….........................................5

I. Úvod........................................................ ….........................................10

II. Teoretický rámecII.1.0 Teorie sexuálních scénářů a rehabilitace

interakcionismu....................................... ….........................................14II.1.1 Feministické námitky a Foucaultova

represivní analýza sexuality (v interpretaci Jasona a Scottové)................ ….........................................19

II.2.0 Pornografie.............................................. ….........................................22II.2.1 Definice pornografie............................... ….........................................22II.3.0 Internet.................................................... ….........................................26II.3.1 Internetová pornografie........................... ….........................................27II.3.2 Šíření a typy pornografie.........................….........................................29II.4.0 Internetová pornografie a sexualita......... ….........................................31

III. Metoda.....................................................….........................................34III.1 Výběr metody.......................................... ….........................................35III.2 Průběh rozhovorů.................................... ….........................................37III.3 Etické otázky........................................... ….........................................38III.4 Analýza dat..............................................….........................................39III.5 Hodnocení kvality výzkumu................... ….........................................40III.6 Omezení výzkumu...................................….........................................41

IV. Výsledky analýzy.................................... ….........................................42IV.1 Zkušenost s pornografií...........................….........................................42

8


IV.2 „Můžeš se naučit něčemu novému“(X, 24let) aneb důvody pro vyhledávání pornografie.............................................. ….........................................45IV.2.1 Forma sociálního styku............ …........................................45IV.2.2 Zdroj informací........................ ….........................................47IV.2.3 Fantazie a představy................. ….........................................48IV.2.4 Stimul pro sexuální vzrušení.... ….........................................49

IV.3 Médium internetu a typ vyhledávané pornografie.............................................. ….........................................52

IV.4 Ideální těla a perfektní výkony aneb motivy aneb motivy „industriální pornografie“............................................ ….........................................55

IV.5 Orientace v pornosvětě........................... ….........................................58IV.6 Internetová pornografie ve

společenském kontextu a komunikaci.....….........................................59IV.6.1 Rodina...................................... ….........................................59IV.6.2 Kamarádky versus kamarádi.... ….........................................60IV.6.3 Partneři.................................... ….........................................60

IV.7 Diskuze: Normální a ambivalentní..........….........................................61

V. Závěrečné poznámky...............................….........................................63

Bibliografie..............................................….........................................65Příloha I................................................... ….........................................69Příloha II..................................................….........................................70

9


I. Úvod

Zájem o téma pornografie ve mě vzbudila kniha Jednorozměrná žena od

anglické autorky Niny Powerové, která ve své kritické publikaci dochází k závěru, že

snoubení pornografie a kapitalismu dalo vzniknout výnosnému pornografickému

průmyslu a podle autorky vedlo též k „pornifikaci“ (Power, 2009: 29) společnosti. Sex

je pornografickým průmyslem prezentován jako práce, která je podobná každé jiné. Jak

Powerová uvádí:

„(...)Současná pornografie nás bez iluzí přesvědčuje, že sex je vyčerpávající,

únavný (nekonečně nudný), stejně jako vše ostatní...Motorem nafouklého

kalvinismu jsou zgumovělé povinnosti pornografie, neradostný orgasmus bez

úsměvu a náročná fyzická dřina“ (2009:32).

Tato tendence se podle autorky rodí v období 70. let 20.století a to společně se zrodem

neoliberální ideologie1 v USA a Velké Británii. Minimalizování zásahů státu do

ekonomiky, princip volné konkurence a odmítnutí jakéhokoli hospodářského plánování

umožnilo vzniknout nové formě „násilí“ v rámci pornografického průmyslu, vůči

kterému se ostře vymezují antipornografické feministky jako například Andrea

Dworkinová a Catherine MacKinnonová. Avšak Powerová jim vyčítá ahistorický

přístup k tématu pornografie, který: „...nebere v úvahu sociální a ekonomické podmínky

ohraničující její formu i obsah v daném historickém období“ (Power, 2009: 31).

Doprovodné jevy pornokapitalismu, sex jako práce a jeho zprůmyslnění, mě přiměly

zamyslet se nad tím, jakým způsobem o pornu smýšlí mladé ženy a zda-li tento proces

má nějaké dopady na jejich vnímání sexuality.

Cílem výzkumu bylo zjistit, zda zkušenosti mladých žen s internetovou

pornografií, můžou mít dopad na jejich sexuální preference, představy, sny, kvalitu

vztahů a v obecné rovině i na samotné formování jejich subjektivity. Má sex

prezentovaný pornografií nějaký vliv na jejich chápání sexuality? Ve výzkumu se

snažím pornografii uchopit jako fenomén neodmyslitelně patřící k současnému

společenskému a kulturnímu životu, který má svůj specifický historický vývoj2.

1 Neoliberální ideologií v našem kontextu chápeme jako imperativ, který integrovala západní euro-americká společnost od 70. let. Díky politické úpravě ekonomiky, která spočívala v minimálním zásahu do státní politiky do fungování trhů a omezování konkurence. Tak umožnila mj. Růst takových odvětví jako je pornografie na globální úrovni. V tomto případě vidíme pokles úrovně kvality v zájmů produkování vyšší kvantity. (více viz Harvey, 2007)

2 Ve studii se do podrobna historickým rozměrem pornografie zajímat nebudu, neboť stěžejním tématem práce je sexualita a to jak ji ovlivňuje internetová pornografie.(Více viz Kalenda, 2011)

10


Snadná dostupnost internetové pornografie umožnila, že se pornografie stala

nejen tématem, ale i významným fenoménem naší doby. Představuje též velmi výnosný

průmysl. Internetová encyklopedie Wikipedie (2011) uvádí, že „podle některých odhadů

tvořila pornografie v roce 2000 až 30 % celkového objemu tržeb uskutečněných

prostřednictvím internetu“. Různá média (literatura, fotografie, video) a „distribuční

kanály (zejména s příchodem Webu 2.0) nabízející porno se odmítají ohlížet zpět“

(Power 2009: 56). Znamená to jen to, že masivní distribuce pornografie je podřízena

kvantitativní produkci, kterou nezajímá vlastní historie a přizpůsobuje produkty

pragmatickému cíli spotřebitele. Příchod Webu 2.03 a kanály sdílených videí a

společného prostoru na internetu umožnily bezplatnou diseminaci pornografie. Vznikly

webové stránky jako Youporn, RedTube, Pornhub, na kterých je nezaregistrovanému

uživateli umožněno sledovat pornografická videa v celé jejich délce zdarma. Na tento

fakt reaguje diskurz populární kultury (jako jsou noviny a magazíny a pod), které

tematizují dopady internetové pornografie na lidskou sexualitu. Články jako „Proč stále

více žen sleduje pornografii“ (Guardian, 2011) nebo „ Jak závislost mého partnera na

pornografii ničí náš sexuální život“ (Guardian 2011a) přiměly badatelku se nad tématem

zvýšené expozice internetové pornografie a jejich možných dopadů na sexuální život

žen více zamyslet.

V centru pozornosti tohoto výzkumu však stojí lidská sexualita4. Samotný pojem

sexualita se ve výzkumu bude opírat o práci Gagnona a Simona (1973). Vymezili ji jako

výsledek mezilidské interakce probíhající podle symbolických socializačních scénářů.

Badatelku zajímá takto utvářená sexualita na subjektivní úrovni; a to konkrétně

zkušenosti mladých dívek (18-24 let) s pornografií jako společenským fenoménem.

Badatelka se soustředí na reflexe, názory a zkušenosti této společenské skupiny s

internetovou pornografií. Neboť jsou tyto kategorie důležité při zohledňování utváření

jednotlivých sexuálních scénářů dotazovaných.

Primárním záměrem tohoto výzkumu bylo nahlédnout toto téma z pohledu

jednotlivých aktérek a z rozhovorů s nimi osvětlit to, zda a jak výstupy pornografického

průmyslu v „epoše internetu“ mohou formovat a ovlivňovat sexuální chování mladých

žen. Autorka se nechala inspirovat výzkumem Martensona a Manssona (2009), kteří se

zabývali percepcemi a zkušenostmi švédských adolescentů (14-20 let) s pornografií. Ti

3 Termín Web 2.0 je ustálené označení pro etapu vývoje webu, v níž byl byl pevný obsah webových stránek nahrazen prostorem pro sdílenou a společnou tvorbu obsahu. Týká se období od roku 2004, do současnosti.(Youtube, Myspace, atd.).4 Vzhledem k rozsahu práce se badatelka zaměří pouze na ženskou sexualitu.

11


dospěli k tomu, že pornografie těmto lidem slouží jako forma sociální interakce, zdroj

informací a jako stimul k sexuálnímu vzrušení. V porovnání se zmíněnými autory se

výzkumnice soustředí na internetovou pornografii a její možný dopad na ženskou

sexualitu a to v českém prostředí. Cílem výzkumu nebude mapovat a hodnotit přístup

českých sexuologů a feministek k sexualitě a pornografii, ale stěžejní budou obsahy

výpovědí dotazovaných respondentek, které pochází z České republiky. Hlavní

výzkumná otázka tedy zní: Jakou roli hraje internetová pornografie v životě z pohledu

mladých žen? Jaký má vliv na utváření jejich sexuality? Bude doplněna sadou

podotázek, které by mohly vést k lepšímu porozumění zkoumanému tématu.

V první kapitole této práce (II.1.0) nazvané „Teorie sexuálních scénářů a

rehabilitace interakcionismu“ se pokusím zasadit téma sexuality do kontextuálního

rámce sociologického konstruktivismu. Představím teorii sexuálního chování, kterou

rozvinuli američtí autoři Gagnon a Simon v 70. letech 20. století. Vycházeli z tradice

symbolického interakcionismu, z něhož při své úvaze o tématu také čerpám. Pohlížejí

na lidskou sexualitu jako na konstrukt, který je utvářen pouze a zcela společensky.

Pomocí metafory dramaturgie postihují způsoby, jimiž jedinci „hrají“ a zažívají svoji

sexualitu. Zásadním dramaturgickým momentem jsou „sexuální scénáře“ utvářející se

během socializace na intrapersonální (mezilidské) a intrapsychické (individuální)

rovině. Tyto scénáře se aktualizují a přetvářejí každodenní společenskou praxí. Jejich

argumenty pro vytvoření této teorie byly ve své době radikální a nové. V podkapitole

(II.1.1) nazvané „Feministické námitky a Foucaultova represivní analýza sexuality“ se

pokusím vymezit teoretický rámec autorů Gagnona a Simona vůči ostatním

převažujícím paradigmatickým proudům v 70. letech na akademické půdě.

Argumentovali proti tehdy převažujícímu biologickému determinismu a

funkcionalistickým analýzám, Freudově psychoanalýze a předcházeli svou sexuální

teorií represivní pojetí sexuality, jak ji chápal Foucault, který na americké autory ve své

práci neodkazuje. Pokusím se argumentovat proč byla jejich práce ve své době

inovativní a uvedu srovnání s Foucaultovým a feministickým pojetím sexuality. Též

zmíním význam jejich díla dnes, kdy se budu věnovat otázce, jaký vztah má symbolický

interakcionismus k feministickým analýzám sexuality.

V druhé kapitole (II.2.0) s titulem „Pornografie“ vymezím pojem pornografie a

načrtnu vztah pornografie a sexuality. V její podkapitole (II.2.1) „Definice pornografie“

se pokusím vymezit jaká paradigmata ve feministických analýzách sexuality převládají

a proč. Naváži tak na téma pornografie a zvláštní oddíl kapitoly věnuji postojům a

12


tendencím současného feminismu (chápejme v západním světě) k pornografii (Jacson a

Scott, 2009; Power, 2009). Na tuto kapitolu navazuje příloha č.2, které se zabývá

„Otázkami legálního vymezení sexuality“. V krátké úvaze se pokusím pornografii

uchopit tak, jak je legálně vymezena v České Republice a zmíním se o problému

ochrany a prevence, a též o tom jak je legálně ošetřena internetová pornografie.

Třetí kapitola (II.3.0) se věnuje vymezení média internetu pro účel pochopení

naší studie a jeho zavedení do českého prostředí a způsoby jeho používání. Podkapitola

(II.3.1) „Internetová pornografie“ se věnuje genezi a pokusu o částečnou etnografii

internetové pornografie. Zkoumá to, jakým způsobem funguje, na co navazuje, jak se

rozděluje a co s sebou přináší její vývoj v posledních dvou desetiletích. V závěru, ve

zvláštní podkapitole (II.3.2) s názvem „Šíření a typy pornografie“ se zmíním o existenci

porna „pro ženy“ a jiných alternativních forem pornografie, které jsou jedním ze

současných trendů a proto považuji za příhodné se v naší studii o ženské sexualitě

zmínit.

Čtvrtá kapitola (II.4.0) pod názvem „Internetová pornografie a sexualita“ se

bude zabývat vztahem sexuality a pornografie. Vyjadřují se k němu zmínění autoři

Gagnon and Simon (1973) ve svém stěžejním díle Sexuální chování. Je nutné si

uvědomit, že pornografie jako fenomén je součástí našeho socio-kulturního rámce a je

od něj v dnešní době již neoddělitelná. Médium internetu se stává jejím významným,

ne-li nejdůležitějším, nositelem. Ačkoliv způsob, jakým působí na lidské tělo médium

počítače bude okrajové téma, neboť v době, kdy se technologický determinismus stal

denní realitou zaštítěnou institucionalizovanými strukturami, považuji tento problém za

odkouzlený a chápu ho jako normu (tím chci obejít obavy ze zkolonizování lidského

těla světem kyberprostoru, které převažovaly v 90. letech). Nicméně se pokusím uchopit

proces integrace jedince delegováním lidské touhy na počítačovou obrazovku (potažmo

na herce uvnitř ní), který Slavoj Žižek (1997) nazval „interpasivitou“.

V dalších kapitolách přistoupím k popisu metodologie (III.) práce. Zdůvodním

výběr metodologické strategie a uvedu kritéria pro výběr vzorku vhodný pro tento

výzkum. Na zhodnocení etických otázek a kvality výzkumu bude navazovat analýza

(IV.) a členění nasbíraných dat. Deduktivní komparací jednotlivých výpovědí se

pokusím rozdělit výpovědi do sekcí podle tématu, které mapují to, jakou roli dotazované

pornografii přisuzují. Následná diskuze a shrnutí výsledku v podobě závěrečných

komentářů (V.) ukončuje celou práci.

13


II. TEORETICKÝ RÁMEC

II. 1. 0 TEORIE SEXUÁLNÍCH SCÉNÁŘŮ A REHABILITACE INTERAKCIONISMU

Výzkum vychází z myšlenkové tradice symbolického interakcionismu.

K sexualitě, sexuálním projevům a chování bude badatelka přistupovat jako k sociálním

konstruktům. Základním předpokladem takového přístupu je, že prostřednictvím

interakce s ostatními lidmi se jedinec učí jak myslet a sexuálně jednat v určitých

situacích. Teoretickým rámcem je teorie „sexuálních scénářů” sociologů Gagnona a

Simona (1973), kteří vysvětlují, že sexuálnímu scénáři, potažmo chování se učíme

v průběhu socializace podobným způsobem jako pravidlům hry. Učíme se spojovat

některé způsoby chování se sexualitou a jiné ne. Scénář je naším manuálem pro to jak

chápat sexualitu a jak se sexuálně chovat. Scénáře sexualit nejsou statické, liší se nejen

kulturně a také podle zkušeností, které jedinec individuálně střádá a se kterými vstupuje

do nových mezilidských vztahů a situací se sexualitou spojených. Sexuální scénáře se

utvářejí na úrovni kulturní, mezilidské a intersubjektivní.

Zvýšená expozice a snadná dostupnost pornografie je příkladem kulturního

scénáře, který vyžaduje reflexi a nutnost zaujmout jistou pozici vůči tomuto fenoménu.

Tento proces se odehrává jak na mezilidské, tak i individuální psychické úrovni. V této

kapitole se pokusím představit teorii amerických sociologů a zasadit ji do

společenskovědního rámce. Přiblížím sociologickou tradici, ze které zmínění

sociologové vycházeli a na jaké autory zabývajícími se tímto tématem navazovali.

Představím jejich teorii sexuality a sexuálních scénářů, které jsou pro naší studii

stěžejní. Jako poslední úkol si badatelka položila otázku proč má smysl vracet se k

interakcionistické teorii zmíněných sociologů ze 70. let. Pomohl nám ji zodpovědět Ken

Plummer v předmluvě editovaného vydání knihy (2009) a článek Jacsona a Scottové

(2010) o smyslu rehabilitování interakcionismu ve feministické sociologii v současné

době. Analýza rozhovorů je ukotvena v konceptu sexuálních scenářů tak, jak je pojímají

a interpretují právě Jackson a Scottová (2010), kteří komparativně aktualizují a

typologizují Gagnonovu a Simonovu sociologii sexuality vůči ostatním prominentním

teoretikům sexuality jako je Freud, Kinsey a Foucault a vybraným feministickým

14


teoretičkám. Jak uvádí Plummer: „Kniha Sexuální chování je mezníkem v

sociologickém zkoumání sexuality...pomohla tehdejší vlně sociálního konstruktivismu

orientovat se na neprobádaném poli tzv. nových sexualit“ (Plummer, 2009: ix).

Autoři Gagnon and Simon jako první předložili plně sociologickou teorii

sexuality. Práce autorů souvisí se vznikem sociálního konstruktivismu v pozdních 60.

letech 20. století a převažující v letech 70. zejména v oblasti Severní Ameriky. Ten se

vyvinul jako opozice k převládajícímu proudu pozitivistické a funkcionalistické

sociologie. Sociální konstruktivismus byl ovlivněn dvěma různými teoretickými

tradicemi: zpracování Severoamerické pragmatické filozofie do sociologické podoby

zvané symbolický interakcionismus (Blumer, 1969; Mead, 1934) a sociální

fenomenologií ilustrované dílem rakouského autora Alfreda Schütze (1972). Syntézu

těchto tradic můžeme vysledovat v díle Sociální konstrukce reality autorů Bergera a

Luckmanna (1967), kteří jako vůbec první pojem „sociální konstrukce“ v sociologickém

kontextu použili. Lidská sexualita je taktéž zahrnuta v jejich odkazu. Zmiňují ji, aby

uvedli celkovou šíři lidského chování a kultury ve které „člověk konstruuje i svou

vlastní přirozenost“ (1967: 67).

Jak trefně uvádí Jackson a Scottová (2010) tyto nové interpretativní sociologické

vlny (interakcionismus a fenomenologie) měly velký dopad na studium deviací

(úchylek) která je však z dnešního pohledu anachronická a mírně kontroverzní.

Největším teoretickým přínosem byly příspěvky zkoumající běžnou, každodenní,

konvenční i nekonvenční sexualitu. Přesně toto Gagnon a Simon explicitně zmiňují. V

teoretické práci se zajímají o všechny podoby sexuality bez ohledu na to, zda jsou

morálně nebo společensky přijatelné. Jejich myšlenky byly ve své době radikální. Na

akademické půdě převládal biologický determinismus a funkcionalismus. Sexualita byla

považována za vrozenou vlastnost člověka, která musí být psychologicky zkoumána.

Teorie sociálních scénářů se oproti tomu vymezuje a sexualitu chápe jako sociálně

konstruovanou konstantu, která se utváří a nestále aktualizuje během procesu

socializace během každodenní interakce s ostatními v průběhu celého života jedince. A

to bylo nové. Rozvinuli jedinečný přístup k sexualitě. Čerpali z odkazu symbolicko-

dramaturgické teorie o člověku Kennetha Burkeho (1945), pragmatismu George

Herberta Meada (1934) a teorie deviantního chování (Becker, 1963; Goffman 1963). Na

tomto základě rozvinuli svoji teorii společensko-sexuálního chování.

V tématu sexuality pokračují v odkazu, který započal Sigmund Freud, jenž téma

sexuality vnesl jako vědecký problém do akademického prostředí a Alfreda Kinsleyho,

15


který sexualitu tematizoval o generaci po něm a představil rozsáhlý sociologický

výzkum společnosti. Kinsley mapoval sexuální život v americké společnosti 50. let a

proto díky němu měli autoři Gagnon a Simon k dispozici velké množství empirických

dat. Spolupráce Gagnona a Simona začala v Kinsleyho institutu (později

přejmenovaného na Kinsey Institute for Research in Sex, Gender and Reproduction) v

Bloomingtonu, Indianě, kde se v 60. letech potkali a dohromady je spojila touha

teoreticky uchopit empirická data Kinsleyho. Jejich práce byla následně zastíněna

Foucaultovými (1999) Dějinami sexuality, poststrukturalistickými a queer teoriemi a

dalšími vyvíjejícími se debatami zejména ve feministickém prostředí. Avšak po čtvrt

století se nová edice knihy opět objevila na pultech knihkupectví v roce 2009. Při

důkladnějším čtení knihy zjišťujeme, že spousta jejich idejí stále ještě nebyla objevena a

může nám poskytnout odpovědi na otázky ohledně tématu sexuality i dnes (například

opar vznášející se nad tématem dětské sexuality se jeví jako tabu a demonstruje se v

podobě soudobých obav a strachů z pedofilie).

Překonali veškerý biologický determinismus tím, že sexualitu nepovažovali za

lidský přirozený sklon, ale chápali ji tak, že reprezentuje „to společenské na lidství“

(Simon, 1996: 154). V tomto smyslu rozšířili Freudovu psychoanalýzu, jak uvádějí

Jason a Scottová (2010), o čtyři hlavní body a vymezují se vůči jeho pojetí sexuality. Za

prvé se neztotožňují s vrozenými pudy, které nás vedou k sexualitě, považují je za

konstruované. Za druhé napadli myšlenku toho, že sexualita je jakousi vůdčí

samovolnou silou a lokalizovali ji do všedních záležitostí běžného dne. V třetím bodě se

ohradili proti důrazu psychoanalýzy na dětství a dospívání a navrhli alternativní

zaměření na sexualitu jako kontinuálně vytvářenou a přetvářenou v průběhu

pubertálního a adoslescentního vývoje. Autoři odmítají akcent na rané dětství a

dospívání při utváření sexuality a legitimnost následné reinterpretaci těchto vzpomínek

v dospělém věku pomocí plné jazykové výbavy. Gagnon a Simon navrhují, že spíše než,

že by minulost ovlivňovala současnost, je to právě „současnost která významně přetváří

minulost, tím jak se snažíme rekonstruovat naši biografii, tak aby byla v souladu s naší

současnou identitou, rolí, situací a používaným jazykem“ (Gagnon a Simon, 1973:13).

A nakonec za čtvrté autoři Gagnon a Simon udělali analytické rozlišení mezi genderem

a sexualitou. Psychoanalýza neurčuje rozdíl mezi pohlavím a genderem. Zároveň

považuje heterosexualitu za nutný axiom k reprodukci, tedy býti pohlavním znamená

toužit po opačném pohlaví. Gagnon and Simon naopak nevidí žádnou nutnou spojitost

mezi feminitou, maskulinitou a heterosexualitou.

16


„Neprokázaný předpoklad síly vrozeného psychosexuálního chování“ (Gagnon a

Simon 1973:15) v psychoanalytické teorii viděli autoři jako hlavní překážku k

pochopení vývoje lidského sexuálního chováni. Naopak argumentují, že empirická

proměnlivost lidské sexuality nemůže být plně vysvětlena jazykem represe ani

přetváření daného sociálního chování, ale musí být rozuměna jako „celek společensky

utvářeného smyslupného jednání“ (Jason a Scott, 2009: 814). Proto Gagnon a Simon

používají slovo chování (conduct) spíše nežli jednání (behaviour). Jednání mohou

formovat vrozené pudy v reakci na společenské prostředí, ale slovo chování umožňuje

zachytit smysluplnost lidského chování a reflexivní procesy chování, skrze které se

vynořují jejich symbolické významy. Gagnon a Simon nepovažují jednání, pocity a části

těla za primárně sexuální, ale tvrdí, že jim tento smysl byl přidělen a utvořen

sociokulturním scénářem: „Scénáře umožňují porozumět procesu učení se smyslu

vnitřních stavů, organizování specifické sekvence za sebou jdoucích sexuálních aktů,

dekódování nových sexuálních zkušeností a připojování symbolického smyslu

nesexuálním aspektům života a oddělení je od specifických sexuálních zkušeností“

(Gagnon a Simon, 1973: 19).

Teorie sexuálních scénářů je pro dílo Gagnona a Simona stěžejní. „Sexuální

scénáře“ mohou být jednoduše disinterpretovatelné jako fixní, společností vedené a

utvářené sexuální jednání. Autoři si jsou této skutečnosti vědomi a proto dovozují, že

dramaturgická analogie, pro vysvětlení lidské sexuality, tedy že jednáme sexuálně, je

vhodná. Upozorňují na to, že i ty nejvíce konvenční erotické sekvence jsou určeny

„komplikovaným souborem vrstev nesoucí symbolické významy“ a nemusí být stejné

pro účastníky stejného sexuálního „dramatu““ (Gagnon a Simon, 1973:23).

Jason a Scottová (2010) dále precizně typologizují a katalogizují Gagnonovo a

Simonovo pojetí zásadních stavebních prvků sexuálních scénářů. Zaměřují se na

interakci mezi jednotlivci, na jejíž úrovni nejdříve formulovali dva rozměry scénářů.

Interpersonální rozměr se zaměřuje na interakci mezi samotnými aktéry a

intrapsychický zahrnuje reflexivní a vnitřní dialog jedince. Pomocí těchto scénářů

všeobecně chápeme stávání se a bytí sexuálními bytostmi. Neberou však v potaz širší

socio-kulturní rámec do něhož jsou zasazeny. Proto vytvořili i třetí doplňující „kulturní

scénář“, který umožňuje nejen chápat sexualitu v jejím socio-kulturním rámci, ale také

pomáhá vytvořit rozdíly a spojitosti mezi „individuální rovinou, situacemi v interakci

mezi jedinci a okolním sociokulturním řádem“ (Gagnon, 2004: 276). Tyto tři odlišné,

ačkoli propojené roviny – intrepersonální, intrapsychické a kulturní – nám umožňují

17


podrobněji porozumět tomu jak sexuální scénáře vznikají, jak se vyvíjejí, mění a jak

jsou udržovány kulturou, jedinci a jejich společnými interakcemi. Kulturní scénáře jsou

„kulturními narativy vytvořenými o sexualitě, předepisují to, co na intersubjektivní

rovině chápeme jako sexuální“ (Laumann a kol., 1994: 6). Neurčují však sexuální

chování, ale slouží nám jako zdroj porozumění tomu, co je ve svém smyslu sexuální.

Tudíž je můžeme je vidět i tak, že diskurzivně konstruují sexualitu.

Intrerpersonální neboli mezilidské scénáře jsou obsaženy v každodenní interakci

mezi lidmi (aktéry) a zároveň konfrontují, přetvářejí nebo kolidují s kulturním

scénářem. Tato spolupráce všech rovin scénářů není ničím jiným, než variacemi

společně utvářených kulturních motivů (více v Simon, 1996).

K intrapsychickému utváření scénářů dochází na úrovni našich vnitřních

individuálních procesů přání, myšlenek a reflexe sebe sama. Na rozdíl od

psychoanalytického pojetí psyché, kde touhy a pudy pocházejí z velké části z

podvědomí (nebo nevědomí), intrapsychická dimenze je v našem pojetí „společensky

založená forma duševního života“ (Gagnon, 2004:276), skrze nějž reflexivně

zpracováváme podněty z kulturního života a mezilidských interakcí.

Jason a Scottová (2010) z toho vyvozují že právě můžeme hovořit o sexuálním

chování jako o zcela sociálním konstruktu ukotveném v širším společenském schématu.

Jeden z nejpřínosnějších kritických pohledů Gagnona a Simona, v pojetí Jasona

Scottové, byl jejich důraz na každodennost při utváření sexuality. Chtějí nás přinutit k

zamyšlení nad významem sexuality v pozdně moderní společnosti. Zdůraznili

skutečnost, že sexuální chování může být řízeno nesexuálními motivy, které se

vyskytují v běžném životě, a že může být utvářeno v širším kontextu společenských

institucí. Autoři zdůrazňují, že „to, co nazýváme sexuálním jednáním a chováním je v

člověku biologicky zakódováno stejně tak, jako ostatní formy chování“ (Gagnon a

Simon, 1973:15). Tím chtějí řici, ze sexualita je vrozená asi tak, jako jsou vrozeny naše

například jazykové schopnosti – tudíž minimálně. Většinou je společností sex popisován

jako něco z vnějšku, co stojí mimo společně sdílenou realitu, jak poznamenává

například Angela Carterová:

„(...) jako bychom sami byli otroky historie nikoli jejími tvůrci, jakoby sexuální

vztahy nebyly vždy odrazem společenských vztahů, jakoby samotný sex byl

vnější skutečností, neměnný stejně jako počasí, který lidskou praxi vytváří, ale

není její součástí“ (citována v Power, 2009:32).

18


Lidská sexualita je často vysvětlována jazykem církve, biologie nebo psychologie.

Většinou jsou projevy sexuality zmíněnými vědami a církvemi děleny na „přirozenou“

(ctnostnou v očích Boha a legitimizovanou sňatkem, ospravedlněnou zachováním

lidského rodu nebo prospívající mentálně psychickému stavu člověka) a „nepřirozenou“

(hříšnou, znemožňující reprodukci a deviantní) sexualitu. Málokdy však přemýšlíme

nad sexualitou jako sociálně konstruovanou během životního cyklu. A tudíž:

“Naším cílem je porozumět sexuálním aktivitám všeho druhu (ať už jsou

společností definovány jako dobré nebo špatné, deviantní nebo konformní,

normální nebo patologické, legální nebo nezákonné)...a to jako výstupům

složitých psychosociálních procesů vývoje. Ty jsou zakořeněny ve

společenských scénářích, které umožňují vzniknout fyzickým aktivitám“

(Gagnon a Simon, 1973:9).

Tímto nám autoři otevírají pole, na kterém můžeme chápat reprodukční orgány jako

nositele významů, na kterých lpíme. Způsoby a pořadí sexuálních aktivit jsou „naučené“

a jsou integrovány do širšího společenského rámce. Jinými slovy, „tam kde se setkává

význam s chováním se vytvoří scénář“ (Gagnon a Simon, 1973: 5); a v našem případě

nás zajímá samotné utváření sexuálních scénářů jako takových.

II.1.1. FEMINISTICKÉ NÁMITKY A FOUCAULTOVA REPRESIVNÍ ANALÝZA SEXUALITY (V INTERPETACI JASONA A SCOTTOVÉ)

Gagnon a Simon jako první představili plně rozvinutou sociálně konstruktivní

teorii sexuality ještě předtím, než vyšly Foucaultovy Dějiny sexuality a staly se

dostupné široké veřejnosti5. Michael Kimmel (2007) nás informuje o skutečnosti, že

odkaz Gagnona a Simona byl spíše následován teoretiky mužské gay kultury, než

feministkami. Existovala pouze minorita feministických teoretiček sexuality, které

pracovaly s konceptem Gagnona a Simona nebo na něj odkazovaly, ale jejich práce

nebyla ve feministickím diskurzu centrální (například Hollandová a kol. 1998;

Steinová, 1989; Tieferová, 2007).

5 Dějiny sexuality, jeho první díl Vůle k vědění byl vydán ve francouzštině v roce 1976, a v anglickém překladu vydána roce 1977. Ostatní dva díly (z původně zamýšlených pěti dílů) vyšlo v roce 1984. Vydání českého překladu se uskutečnilo v roce 1999 (2003), v nakladatelství Herrmann a synové.

19


Autoři Jacson a Scottová (2010) dovozují, že teoretická práce Gagnona a Simona

„by mohla představovat silný potenciál pro feministické sociologické analýzy, i když

sami autoři explicitně k feminismu neodkazují“ (Jason a Scott, 2010: 812). Avšak

tehdejší akademický diskurz značně ovlivnila queer teorie a feministické debaty o

kritice kapitalismu a patriarchátu. Když některé feministky navrhovaly interpretativní

sociologickou metody v 70. a 80. letech, byly mnohými jejich kolegyněmi

nepochopeny. Jako například dílo Breaking out (1983) autorek Liz Stanleyové a Sue

Wiseové, které navrhují alternativní uchopení feminismu z interakcionistického pohledu

analýzy individuálních a každodenních situací, jež ženy označují jako represivní. Tento

pokus byl jejich kritiky zpochybněn a označen jako esencialistický, individualistický a

neakademický pokus (Stanley a Wise, 1993:9-13). V tomto kontextu byla teoretická

práce Gagnona a Simona a jejich snaha překonat esencialismus a biologické rozumění

sexualitě zpočátku feministkami nepochopena a ignorována. Feministky jim vytýkaly

sexistický jazyk (jež jako produkt dobové akademické rétoriky nebyl ve své době

upraven feministickým vlivem, ale v rozšířeném druhém vydání obsahoval jazykovou

korekturu). Nepřijaly též, že nedělají rozdíl mezi genderem a sexualitou, a že dva

odlišné významy slov jednoduše splývají (Barretová 1980). Gagnon a Simon naopak

tyto pojmy ve své publikaci explicitně oddělují. V neposlední řadě byl vůči

interakcionistickému pojetí sexuality vytýkán nedostačující komplexnost uchopení

tématu. Jejich kritika byla upozaděna paradigmatem psychoanalýzy a modelem

vrozeného chování ovlivněného biologií. „Nemusíme plně souhlasit s Gagnonem a

Simonem, abychom pochopili kulturní rozmanitost lidské sexuality. Je však beze sporu

založená na biologické struktuře a genetických predispozicích...avšak není jimi

rezolutně stanovena“ (MacIntosh, 1978:64). V mnoha případech se setkáváme s

odmítnutím uchopit sexualitu jako plně sociologickou konstantu. Veškeré feministické

debaty do konce 80.let byly rámovány tématy násilí a liberalismu a ukotveny v tehdy

inovativních post-strukturalistických a post-moderních teoriích. Mnoho marxisticky

orientovaných feministek se pro vysvětlení subjektivity a sexuality přiklonilo k

teoretickým konceptům Foulcauta a Lacana (Adams and Cowie citování v Jacson and

Scott, 2010). Tímto způsobem interakcionismus z feministických debat zcela vymizel

počátkem 90. let a většina feministických prací byla ovlivněna odkazem Foucaulta a

queer teorie.

Foucaultova teorie sexuality bude pro tuto studii marginální, proto se o jejím

vztahu ke zmíněnému interakcionismu zmíním jen okrajově. Foucaultův hlavní přínos

20


je pochopení sexuality jako objektu diskurzu, který je schopen vystupovat jako jedna z

kategorií popisující jedince. Gagnon a Simon však obohacují oblast o význam a praxi

sexuality a o rozměr její každodennosti. V obou případech autoři chápou sexualitu jako

předem daný objekt, ale z různých úhlů pohledu. Foucaultova sexualita je diskurzivní

konstrukcí a Simon a Gagnonova sexualita je utvářena na několika stupních skrze

sociální praxi. Mezi těmito dvěma teoriemi můžeme rozpoznat tři hlavní distinktivní

roviny.

První rovinu můžeme vidět v rozlišení mezi pojmy sexualita a gender. Gagnon a

Simon analyticky oddělili gender a sexualitu a to nám umožnilo odhalit jejich vzájemný

empirický vztah, tedy jak je gender sexualizován a naopak jak je sex genderizován.

Autoři umísťují sexualitu do centra širšího sociálního kontextu a to nám umožňuje

rozpoznat, jak se společenské uspořádání sexuality prolíná se nesexuálními aspekty

genderových vztahů a společenským životem obecně. Foucautlův jazyk naproti tomu

neodlišuje gender od sexuality. Foucault chápe sexualitu jako sex a operuje s ní jako s

aparátem, který produkuje sex. Jednoduše terminologicky nedělá rozdíl mezi sexem

jako erotickými akty a pocity a sexem spleteným z genderových vztahů.

Druhý rozdíl mezi autory vidíme v tom, co považují za sociálně konstruované.

Foucault nikdy nepátral po původu sexuálních pudů ani nehledal biologické argumenty

o původu lidské sexuality. Gagnon a Simon se naopak okamžitě vymezují oproti

biologickému determinismu a vidí původ lidského sexuálního chování a pudů v sociálně

utvářeném původu.

Třetí odlišnost vidíme ve způsobu, jak autoři konceptualizují uchopení

společnosti jako celku. Koncept scénářů a diskurzů se může jevit obdobně, odlišují je

však postoje k sexuálnímu subjektu a praxi. Diskurz obecně určují pozici subjektu, ve

kterém je individualita lokalizována, zatímco kulturní scénář může představovat

východisko pro jednotlivce, kteří utvářejí a přetvářejí své sexuality každodenní

interakcí. Interpersonální a intrapsychiské scénáře nám umožňují pochopit, jakým

způsobem se kulturní scénáře internalizují a reprodukují. Interakcionistická perspektiva

nám jednoduše propůjčuje analytický nástroj k propojení vztahu kultury a subjektivity

v každodenní interakci a praxi, namísto pochopení sexuality v kontextu širších

společenských vztahů, a tak otevírá pole pro zkoumání vztahu mezi sexualitou a

genderem.

Výše zmíněné námitky vznesené ze strany feministického diskurzu a odlišnosti

od Foucaultovy teorie sexuality nám zároveň dávají odpověď na otázku, proč je tedy

21


vhodné se k odkazu Gagnona a Simona vracet i po již téměř čtyřiceti letech.

Interakcionismus byl ze společenských věd (zejména vedený na téma sexuality) odložen

na „vedlejší kolej“ neboť nebyl plně pochopen v době, kdy byl prezentován jako možná

alternativa k pochopení sexuality jako sociologické konstanty.

Zmíněná sociologická teorie dvou amerických autorů nám nabízí alternativní

sociologický náhled na utváření a význam sexuality. V našem případě nám může

poskytnout rámec pro vysvětlení výzkumné otázky ve studii neboť téma sexuality je pro

naší studii stěžejní. Nyní se přesuneme k dalšímu velkému tématu, jímž je pornografie a

internet. Co znamenají? Jak spolu souvisí? Co pro své uživatele znamenají?

II. 2. 0 PORNOGRAFIE

V této kapitole vymezím pojem pornografie. Vztah k sexualitě se pokusím

zařadit do kontextu společenských věd a to zejména z pohledu feministického diskurzu.

Okrajově se též zmíním o genezi pornografie v souvislosti s různými feministickými

přístupy. K této kapitole se vztahuje i Příloha II. O legálním dilematu týkající se

pornografie. Téma legálního vymezení dostupnosti internetové pornografie v České

republice se přímo netýká cíle našeho výzkumu, ale legální stanovisko se zdá být

podstatné ve všech diskuzích o pornografii, které vedou zejména antipornografické

feministky a proto ji považuji za vhodné přiložit k teoretické části studie.

II. 2. 1. DEFINICE PORNOGRAFIE

Jensen definuje pornografii jako médium, které je stvořeno k tomu, aby

„uspokojovalo“ a které má „emotivní dopad a doprovází ho „fyzické vzrušení““

(Jensen, 2007: 201). Kovářová zase ve své diplomové bakalářské práci také poukazuje

na problematičnost definování pornografie. Avšak sama ji definuje jako ,,materiály

(video, obraz, literatura, fotografie, apod.), které slouží k sexuálnímu vzrušení“

(Kovářová, 2009: 8). Svou pozornost zaměřuje na prezentaci sexuality na internetu a k

tomu dodává: „Pornografie představuje jistý druh reprezentace sexuality, a jako taková

ji do určité míry nejen napodobuje, ale i sama vytváří, má tedy vliv na pojetí sexuality

v dnešní západní společnosti a do jisté míry ustanovuje, co je a co není vzrušujícího“

22


(Kovářová, 2007: 46). Pokud bychom to chtěli převést do jazyka teorie sexuálních

scénářů, Gagnon a Simon říkají, že pornografie „je zřejmá divákovi, pouze, pokud

pornoherci následují kulturní scénář, který divák považuje za sexuální“ ( 1973: 8) a v

tomto smyslu můžeme hovořit o pornografii. Její zvýšená expozice a snadná dostupnost

pornografie je příkladem fenoménu, který se zároveň podílí na utváření a aktualizaci

kulturního sexuálního scénáře. Ten si vyžaduje reflexi svých účastníků, jež si

pornografii osvojují do svých interních scénářů nebo jí reprodukují v mezilidských

interakcích. V tomto smyslu budeme vliv pornografie na jedince vnímat. A pokud

vycházíme z tohoto pojetí, vnímáme jedince jako subjekt, který je zapojen skrze svoji

reflexi do trvale rekonstruované sociální interakce.

Při pokusu mapovat, jak se společenské vědy vyjadřují k tématu pornografie

zjistíme, že se tímto tématem od 70.let zajímaly zejména feministické teorie. V

současné době se však porno tematizuje i v jiných oblastech, zejména v mediálních a

kulturálních studiích. 70. léta rozdělila feministky podle míry jejich radikalismu na dvě

frakce: antipornografické a liberální feministky. V této době se formovala pornografie

jako průmysl. Nina Powerová (2009) tuto genezi vnímá jako přímou reakci na

neoliberální politiku, kterou začali propagovat R. Reagan (USA) a M. Thatcherová

(VB). Autorka též vymezuje tuto pornografii 70. let oproti předešlému módu

pornografie (viz Kalenda, 2011). Powerová ve své práci navrhuje přístup jiné autorky a

interpretuje ho takto: „Srovnat současné porno s jeho staršími formami je užitečné a

přínosné ke zjištění existence zdrojů, které navrhuje Carterová vypátrat, ke zjištění, zda

se pornografie potencionálně podílí na utváření lidské subjektivity“ (Carter citována v

Power, 2009:32).

Pornografie rodící se v 70. letech má svá specifika. Je zprůmyslněná a je přizpůsobena

divákovi a to tak jako by byl samotného aktu přímo účastnil. Tento typ čistě komerční

pornografie využíval faktu, že „události“ a „realita“ sexuálně explicitních materiálů

vyvolávají u diváka pocit přítomnosti „implicitním nárokem, na to že se vše děje na

naživo“ (Bolter a Grusin, 1999: 188 citováni v Patterson 2004). Tento vztah kritizuje

například významný postmoderní myslitel Jean Baudrillard:

„Pravdivá zkušenost není otázkou soukromí nebo perverze, ale jde tu o jakési

mrazení ze skutečnosti, závratné mrazení z falešné přesnosti, mrazení ze

vzdálenosti a intenzity zároveň...Tam člověk vidí to, co skutečné nikdy nebylo

(ale cítí se „jako by tam skutečně byl“)“ (1994 citován v Patterson 2003: 58).

23


V případě pornografie je využíváno formy setkání diváka s obrazovým

materiálem skrze obrazovku a tím mu deleguje jeho „privilegovaný vztah k

přítomnosti“(Patterson, 2002: 59). Divák si je vědom takového zprostředkování, ale

stále se od toho distancuje, aby se mohl „kochat mikroskopickými přesnostmi

zobrazovaného a zveličoval i ty nejmenší detaily“ (Patterson, 2003: 58). V tomto

smyslu se 70. léta přizpůsobila divákovi, tak aby mu dala pocit této „delegované

skutečnosti“ a přetvořila vzhled a děj pornografie. Sexuální akty se atomizovaly a

pozornost se zaměřila na detailní záběry genitálií a zejména důraz na vyvrcholení tzv.

„money shot“6. Vytvořila se kategorie hardcorové pornografie. Steven Marcus (1964) ve

své knize Jiní Viktoriáni namítá, že sexuální chování, tak jak ji hardcorové porno

zobrazuje se objevuje ve společensky a psychologicky obnažené krajině. Přichází s

pojmem „pornotopie“, čímž rozumí místo či prostředí, kde jsou „všichni muži vždy a

nekonečně plodní a všechny ženy charakterizuje nevyčerpatelný chtíč a přetékají

nevyčerpatelnými tělesnými tekutinami...každý je vždy připraven udělat cokoli“

(Marcus, 1964: 276). Kirby toto „fordistické“ pojetí vizualizovaného sexu označuje jako

„industriální pornografie“ (2009: 76). Na tento trend zprůmyslnění porna agresivně

reagují některé feministky.

Postoj liberálních feministek k pornografii je umírněný a tolerantní a to ve

smyslu liberálních zásad svobody rozhodování jedince. V tomto smyslu je (neo)liberální

imperativ „užívej si, pokud na to máš“ všudypřítomný a současný feminismus, zejména

ve své západní formě, se jednoduše internalizoval a ztotožnil s pozdním kapitalismem.

Antipornografické feministky bojují proti tomu, aby porno (tak jak vypadá dnes) vůbec

existovalo a a prosazují to aby se nestalo součástí našich sexuálních životů. Postoj

antipornografických feministek, jejichž nejhlasitějšími představitelkami je dvojice

právniček Mackinnonová a Dworkinová. Pornografii vidí jako nástroj k brutalizování a

ponižování žen a utvrzování patriarchálního kulturního prostředí. Jak říká Dworkinová:

„Pornografie zpravidla nabízí ponížení v podobě aktivní podřízeností žen při sexu:

legitimizuje sexuální dynamiku, kde sex použit k ponižování až brutalizaci

žen“(2000:25). Dworkinová a MacKinnonová v tomto smyslu vidí nutnost a smysl v

legálním ohraničení pornografie tak, aby neponižovala a nebrutalizovala zejména ženy.

6 Oxfordský slovník definuje Money Shot jako provokativní, vzrušující, nebo jinak nápadnou sekvenci filmu, zobrazující výkon, na které je film komerčně závislý. V pornografii je Money Shot (nebo též cum shot) slangový výraz označující mužskou ejakulaci (ve filmu, videu, nebo obrázku v pornografickém časopisu) a to obvykle na jinou osobu či předmět. Od roku 1970 se stala leitmotivem hardcore žánru a je zásadním kritériem pro finanční ohodnocení pornoherce (Wikipedie, 2011a)

24


Kniha Jednorozměrná žena (Power, 2009) je přímým útokem na tyto reakce.

Nina Powerová vytýká těmto feministkám ahistorický přístup k pornografii a tím i její

neúplné pochopení. Vždy, když pojímáme pornografii jako problém, a to ať už řešíme

zda je svobodným projevem nebo dominancí patriarchátu, zakrýváme a opomínáme její

historická specifika. Jak uvadí Powerowá: „Ahistorický přístup k pornografii nebere v

úvahu sociální a ekonomické podmínky ohraničující její formu i obsah, v daném

historickém období“ (2009: 31).

Zajímavý je i přístup Karen Boyleové, která se považuje za antipornografickou

feministku, avšak její postoj je více aktuální. Tvrdí, že „odpor vůči pornografii nemusí

být ani zmiňován v mezích akceptování pornografie či nikoli, protože kultura byla již

dávno pornifikována“ (Boyle 2010: 204). Porno se stalo součástí dominující

(hegemonické) kultury. V současnosti pornografie nepatří do rozvrhu škol, ale v rámci

výzkumu může být chápana a rozuměna jako legitimní (Boyle, 2010: 206). Kalenda v

této souvislosti upozorňuje na zájem a pozornost, která je pornografii ve vědeckém

světě věnována:

„Problematika porna, tj. Filmového, obrazového, ale i literárního zaznamenávání

a ztvárňování lidského pohlavního styku, včetně jeho širokoplošné prezentace a

distribuce, již dávno nepatří k okrajovým aspektům sociálního života, nýbrž

náleží k důležitým fenoménům současné západní civilizace a její populární

kultury. Studium porna tedy v současnosti zažívá velký-možná, že zcela zásadní-

pohyb z periferie do středu vědeckého zájmu“ (Kalenda, 2011: 2)

Boyleová říká, že jediná cesta jak se pohnout z antipornografických stojatých vod, je

nesoustředit se na to, co je zobrazováno a jak, ale měli bychom pátrat po způsobu,

jakým bylo porno zindustrializováno. Tato skutečnost s sebou nese jisté významy. V

případě pornografie a v souladu s teoriemi sexuálních scénářů se jedná o produkt

společnosti. Podle jistého přístupu společnosti k pornografii můžeme hodnotit, jak daná

společnost sama sobě definuje limity. Boyleová připomíná, že mnoho

antipornografických autorů se zabývá cestami, jak tento produkt (pornografie) definuje

naše vlastní zkušenosti s ní. Ale jak již bylo zmíněno výše, to jak sex zažíváme je

formováno souhrou kulturních, mezilidských a individuálních sexuálních scénářů.

Pornografie pro nás může v současnosti fungovat jako příklad a zdroj utvářející

sexuální chování. A to i přesto, že v mnohých případech nevypovídá o praktickém sexu,

25


ale otevírá mnoho dalších možností sexuality (a to i intelektuálně). Boyleová k tomu

dodává, že pornografie nám „umožňuje, abychom si vytvořili názor na to, co pro nás

sexuálně funguje, bez toho aniž bychom se podřizovali scénáři, který napsal někdo jiný

za nás“ (Boyle, 2010:209), Jensen však říká, že dnes může být obtížné definovat svou

sexualitu: „V dnešní pornifikované kultuře je možnost odporu nebo morální/náboženské

forma odporu téměř nemožná a pro mnoho mladých žen nepředstavitelná“ (Jensen 2007

citován v Boyle 2010: 209). Zde rezonuje poznatek Martensona a Manssona (2009),

kteří tvrdí že ačkoli se ženy na porno dívají rády, mají problém ho plně zařadit do svého

života a chovají vůči němu ambivalentní názory a postoje. Badatelka si myslí, že by to

mohlo souviset s výše zmíněným kulturním sexuálním scénářem, do kterého byla

pornografie zařazena a touto cestou bylo společenské prostředí „pornifikováno“.

Internet je nejpůsobivějším mediálním distributorem pornografie a proto se podílí na

„pornifikaci“ společnosti. Tento aspekt a téma internetu se pokusím nastínit v

následující kapitole.

II. 3. 0. INTERNET

V této kapitole se pokusím vymezit pojem internetu. Avšak je třeba podotknout,

že internet jako takový není stěžejním tématem či objektem výzkumu. Pokusím se však

téma internetu zakotvit v našem výzkumu a zejména potom způsob, jakým se vztahuje k

pornografii. Posléze se pokusím vystihnout roli pornografie a internetu a jakých forem a

rolí skrze něj může nabývat. Jen v krátkosti uvedu historický vývoj internetové

pornografie a její obměny. Etnografie pornografického materiálu na internetu je téměř

nemožná, neboť její množství nám znemožňuje využít tento prostor pro kvalitativní

studii. Spíše se pokusím k našemu tématu ženské sexuality a pornografie uvést trendy,

které se v posledních letech na poli pornografie objevily. Trendy zde tedy rozumím

doplňující typy pornografie (porno pro ženy), které se vynořily jako nové a v posledních

deseti letech tvoří alternativu pro industriální pornografii.

Internet - jako jedno z komunikačních médií současnosti - se stal součástí našich

každodenních životů. Téměř každý z nás ho denně využívá, ať už jako člen nějaké

instituce či formální organizace - k práci či studiu a to jako zdroj informací, anebo

26


jej jednoduše využíváme ke komunikaci se svými přáteli či kolegy. Internet je však

bránou nejen k získání informací, ale je i zprostředkovatelem zážitků a vjemů (mluvené

slovo, dramatická tvorba, hudba, film). S tímto médiem se mimo jiné rozšířila

viditelnost a dostupnost pornografie: „Internet se zrodil jako informační, komunikační a

reklamní médium v 90.letech“ (Krutiš, 2007). Nejen v České republice se během tohoto

období se v domácnostech rozmohl trend vlastnit počítač s připojením k internetu,

během prvního desetiletí po roce 2000 se tento trend mění a individualizuje. Lidé si

pořizují vlastní notebooky, smart-telefony a tablety se stále rychlejším připojením a díky

tomu je v současnosti zcela normální být připojen téměř každý den a několikrát denně.

Někteří autoři v této souvislosti hovoří o nepřetržitém připojení, které nutí uživatelé být

radikálně a pohotově připraveni kdykoliv a kdekoliv reagovat a odpovědět na jakýkoliv

impuls či požadavek (např. Agger 2011). Nutnost připojení k internetu je i zásadní

podmínkou k penetraci do různých společenských institucí, například ke studiu na

vysoké škole (pokud mohu vycházet ze své vlastní zkušenosti) a samozřejmě nutnou

součástí téměř jakéhokoliv povolání.

Internet je globální síť s celosvětovým avšak nerovnoměrným pokrytím které se

rychle proměňuje a zrcadlí vývoj globální ekonomiky. Jak si všímá Čížek: „Podle webu

Internet World Stats má dnes přístup k internetu bezmála 1,5 miliardy obyvatel planety,

což je třistaprocentní narůst oproti roku 2000. Nejvyšší penetrace dosahují samozřejmě

USA, Austrálie a Evropa, co do absolutního počtu webových surfařů ale na celé čáře

vítězí Asie v čele s Čínou“ (2009). Další z revolučních změn byla možnost

individualizace vlastního obsahu vyhledávání nebo zejména příchod Webu 2.0 v roce

2004, který umožňuje uživatelům sdílet a přetvářet obsah webových stránek, sledovat

audiovizuální nahrávky, interaktivní texty a obrázky, a to, oproti tradičním mediím,

opakovaně.

II. 3. 1. INTERNETOVÁ PORNOGRAFIE

„Asi už dnes nikoho nepřekvapí, že podstatnou část transformovaných, nebo

zcela nově vzniknuvších informací představuje porno – pornografický

multimediální obsah. Majitelé vyhledávačů tuto skutečnost ve svých statistikách

spíše zamlčují, to ale nic nemění na skutečnosti, že zvláště asijské weby nabízí

pornografii v rozličných podobách a obrovském množství“ (Čížek, 2009).

27


Kvantitativně vyjádřit množství internetové pornografii v celosvětové síti je téměř

nemožné, neboť jeho obsah se modifikuje denně. Kovářová si všímá pro nás

signifikantního průvodního jevu: ,,S významným rozšířením internetové sítě

v posledních desetiletích dochází i k růstu pornografického průmyslu“ (Kovářová, 2007:

8). Cooper a Griffin-Shelly uvádějí, že k masové konzumaci a produkci pornografie

došlo tak, že internet splnil tři předpoklady:,,přístupnost, dostupnost a anonymitu“

(citováni v Kovářová 2007: 49). Pokud připustíme, že pornografie - sexuálně explicitní

materiál - je součástí každodenního života, je „mainstreamem“ (Rich, 2001), tak tento

fenomén musíme chápat jako něco, k čemu by jedinec měl zaujmout stanovisko a udělat

si vlastní názor, dokonce i ti, kteří pornografii nijak nekonzumují a snaží se jí vědomě

vyhnout. I samotné rozhodnutí ke sledování pornografie je zřídkakdy nezávislé na vlivu

ostatních. Vlčková (2008) ve svém článku „Nesnesitelná přitažlivost internetu“ uvádí,

že v České republice „používá internet téměř 55 procent populace. U mladých do

dvaceti let je to více než 90 procent, mezi lidmi do třiceti let najdeme 80 procent

uživatelů. Vyplývá to z výzkumu Davida Šmahela a jeho kolegů z Institutu výzkumu

dětí, mládeže a rodiny Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.“ Další

průzkum na Bristkých listech odhaduje, že čtyřicet procent dospělých uživatelů

internetu pravidelně navštěvuje pornografické stránky.

V této souvislosti Katrien Jacobsová uvádí, že „internetová pornografie je

v současnosti nejviditelnějším a nejkontroverznějším projevem pornografie“(Jacobs,

n.d.) a odkazuje na obsah pornografického materiálu jednoduše dostupného na

internetu. V našem výzkumu bude obsah a vizualizace internetové pornografie probírán

na jiném místě a jeho historií se budeme zabývat pouze okrajově. Proto bych ráda

upozornila na skutečnost, kterou objasňuje Nina Powerová ve své Jednorozměrné žene a

přesně upozorňuje na to, že není náhodou, že se silná vlna antipornograficky laďených

feministek objevila zrovna v 70. letech. Souvisí to jednak s vývojem ve feministických

teoriích, ale hlavně s neoliberálním pojetím kapitalismu, který umožnil vzniknout

nejbrutálnějším formám násilí a to demonstrují pornofilmy z těchto let. Filmová kritička

Linda Williamsová se ve své knize Hardcore (1989) zabývá vznikem hardcorové

pornografie uvádí právě 70. léta 20. století za ustavující snímek a impuls k nastartování

mašiny pornografického průmyslu. Nina Powerová právě těmto unáhleným výrokům

antipornografické feministky Catherine MacKinonnové, která říká, že: „pornografie

v kyberprostoru je mnohem rozšířenější a mnohem interaktivnější než tradiční způsoby

distribuce pornografie“ (n.d. citována v Jacobs, n.d.) Podle její kolegyně Dworkinové

28


„všechny formy pornografické produkce vykořisťují ženskou práci a poškozují ženskou

i mužskou psychiku, především tehdy, když k ní mají přístup nezletilí a děti“ (2000: 25

citována 2009: 42). S tímto přístupem se Powerová rozchází a zdůrazňuje, že existují i

jiné podoby pornografie, než takto „brutální“ formy v předešlých desetiletích a také

upozorňuje na to, že pornografie se stala jen dalším průmyslem, sex jen dalším běžným

zaměstnáním, a herečky a herci pouhými komoditami. Internet funguje jako nástroj pro

rychlejší šíření produktu a tak umožňuje snadnější maximalizaci zisků.

II.3. 2. ŠÍŘENÍ A TYPY PORNOGRAFIE

Internet umožňuje pornografii novou možnost snadného zobrazování a

jednoduché dostupnosti širokému spektru uživatelů. To se liší od dřívějších způsobů

distribuce pornografického materiálu, jež byl šířen výlučně komerční cestou, tzn. že

zahrnoval placené členství a nebo nevýdělečnou formu šíření pomocí nekomerčních

kanálů (amatérské porno) či sdílených sítí peer-to-peer (P2P). Ovšem zlom v této oblasti

přineslo rozšíření Webu 2.0 mezi uživateli. V roce 2004 došlo díky novým možnostem

sdílení k interakci obsahu webových stránek mezi uživateli a tím se otevřelo nové pole

pro vznik stránek s uživatelským obsahem. Fungují jako kanály (Tube, Hub), které

představují prostor pro sdílení zejména audovizuálních nahrávek. V praxi to vypadá tak,

že jsou dostupná hodinová pornografická videa v celé své délce a to (zdánlivě) zdarma.

Zdánlivě zdarma proto, že webové stránky s takovýmto přístupem jsou financovány

reklamou s odkazy na jiné placené stránky. A tak se uživatel lehce může dostat z

neplacené stránky na webovous stránku sponzorovanou svými „členy“. Přístup na

placené i neplacené internetové stránky s pornografií musí být, podle zákona o ochraně

dětí a mladistvých jedincům do 18 let, znemožněn. Případná zodpovědnost padá na

rodiče dítěte (více v Příloha II.).

Do popředí se nyní dostávají nové obsahy, které se pokusím rozkrýt pomocí

zjednodušené etnografie internetové pornografie. Jacobsová tvrdí, že „náplň internetové

pornografie odráží velkou rozmanitost sexuálních zálib uživatelů internetu. Třebaže se

její drtivá většina orientuje na uspokojování tužeb dospělého muže, v poslední době se

objevily i menší pornoservery, které zaplnily některé mezery na trhu“ (Jacobs, n.d.).

Zmiňuje se též o nově se rozšiřujících typech pornografie, které jsou určeny výhradně

jenom pro ženy a ženami produkovány; a to jednak jako vzdor vůči tzv. maskulinímu

scénáři pornografických způsobů zobrazování sexu a také jako jedna z možností, jak

zaplnit, zpestřit nabídku a rozšířit spektrum samotné pornografie (Jacobs, n.d.). Těmito

29


způsoby bojuje tzv. alternativní pornografie proti industriálnímu (neboli jak by řekly

feministky „maskulinímu“) modelu pornografie. Jde o porno dělané homosexuály pro

homosexuály (např. cyber-dyke.net) nebo ženami pro ženy (suicidegirls.com). Nejsou

zaměřeny na pouhý fyzický akt sexu, ale je zde ponechán prostor pro individuální

zájmy. Podnikatelky Annie Sprinkle nebo Candide Royalle se zaměřily na to, aby jejich

filmy byly „bližší ženám“. Dalším zajímavým příkladem může být tzv. „feministické

porno“ a jako příklad poslouží sbírka krátkých pornografických filmů „Dirty Diaries“,

který byl z velké části dotovaný švédskou vládou. Objevuje se i tzv. „transgenderové

porno“, které se bourá genderové stereotypy zejména o tělesných představách muže a

ženy (Buck Angel). To je jen malé nahlédnutí na rodící se alternativní scénu internetové

pornografie, která se snaží takto odbočit z vyjetých kolejí maskuliní „pornotopie“

(Marcus 1964) klasických motivů, které industriální pornografie (Kirby, 2009).

Badatelka uvedla pouze ukázky alternativní pornografie, aby nabídla širší etnografii

neomezující se jen na tzv. industiální neboli mainstreamový způsob zobrazování, které

se ustavilo v 70. letech. Nicméně tento problém mapování typů pornografie není cílem

našeho výzkumu. Je pro nás závazné pouze potud, že se badatelka dotazovaných ptala

na to, jaké porno ženy na internetu vyhledávají.

Stejně je tomu tak i na akademické půdě, kde se téma pornografie také

tematizuje. Studium pornografie (tzv. porn studies7) se stalo jakousi sub-disciplínou, ve

kterém se feminismus neustále vzývá a odkazuje se na něj (Boyle, 2009: 212), i když

nutně nemusíme být feministy nebo feministkami. V době „post-feministické kultury“

(Boyle, 2009) se dominantními diskurzy zdají být otázky ženské volby, touhy, potěšení

a genderové reprezentace. Již se nezajímáme otázkami, které jsou spojeny s

nepříjemnými překážkami, které bránily osvobození žen, ale převažuje nyní imperativ,

že „práce musí být zábavná“; proto je antipornografické stanovisko považováno za

nezábavné, frigidní až anti-sexuální, protože navrhuje omezený až úplný zákaz

hardcorové pornografie, které reprezentuje industriální pornografie.

7 Označením Porn studies se nazývá předmět na některých amerických katedrách genderových studií, studium se zaměřuje na zkoumání historie pornografie, jejího dopadu na společnost, způsob vizuálního zobrazování a věnuje pozornost feministickému hnutí, které se vymezuje proti pornografii. Jako jedna z prvních začala tento předmět vyučovat Linda Williams na Berkeley University v Kalifornii během 90.let.

30


II. 4. 0. INTERNETOVÁ PORNOGRAFIE A SEXUALITA

V této kapitole se pokusím vystihnout jistý vztah internetové pornografie a

lidské sexuality Prozkoumám způsob, jakým rozhraní počítače působí proporce a

možnosti lidského těla. Jaký vliv může internetová pornografie vytvářet a jaké

symbolické signifikanty může internetová pornografie produkovat ve vztahu k denně se

přetvářejícím a aktualizujícím sexuálnímu scénářům.

Pro mnoho lidí sexuální akt znamená „fyzické spojení těl které se děje se ve

stejném čase a prostoru“ (Gagnon a Simon, 1973: 7). Lidská sexualita jakkoli se může

zdát v úzkém vztahu k biologickým procesům, je nicméně subjektem sociokulturního

formování a je do jisté míry přenesena do dalších druhů lidského chování. Zatímco

forma sexuální aktivity může nabýt bezpočtu fyzických podob, je do jisté míry omezena

omezeními lidského těla. Ale interakcionistické pojetí sexuality zahrnuje individuální,

společenskou a kulturní rovinu, která symbolicky utváří to, co člověk považuje za

sexuálně vzrušující. Tělo je pouze objektem, které na tyto psychické a sociální vjemy

reaguje.

Zabet Pattersonová (2003: 54) zkoumá vztah internetové pornografie a lidského

těla a také uvádí, že „jedním z příslibů kyberporna je okamžité uspokojení“. Uživatel,

který vyhledává pornografii na internetu je ovšem omezen čekáním, které oddaluje

moment okamžitého uspokojení. Čekání lze zkrátit vysokorychlostním připojením, ale

kyberporno se podílí na posouvání hranic vlnového rozsahu, kterým se internet může

šířit. Samotná představa cíle pro uživatele znamená okamžik uspokojení, tedy získání

perfektního obrazu podléhají touze subjektu. Avšak v porovnání s představou

„perfektního obrazu“ už každý jiný obraz bude nedostatečný, a proto „hledání“

pokračuje. Psychoanalýza, a to zejména Lacanova artikulace nemožnosti „naplnění“

lidské touhy, vyjadřuje v celé šíři tento jev a jeho dopady na subjektivitu8. Uživatel v

tomto případě nepřestává vyhledávat nové obrazy a riskuje tak další čekání (více v

Patterson 2003)..V tomto smyslu se uživatel snaží uspokojit vlastní tělo, ale to v

delegovaném vztahu těla a rozhraní počítače a to podléhá jiným nečekaným vlivům,

které mohou ovlivnit výsledek cíleného zážitku. Překážkou k oddálení může být

rychlost internetového připojení nebo vyhledávání „okamžitého uspokojení“ může vést

k neustálému hledání toho, co považuje za sexuálně stimulující, aby k cílenému zážitku

dospěl.

8 V Lacanovské psychoanalýze jen tento jev analyzován pomocí konceptu „object petit“.

31


Slovinský filozof Slavoj Žižek v této souvislosti zavádí pojem „interpasivita“,

který je „stínovým doplňkem“ k interaktivitě, předpokládající ji jako nezbytný korelativ

k „interakci s objektem, namísto pasivního sledování show“ (1997: .112). Ve vztahu

interaktivity s objektem, je to vždy objekt, který vykonává pro diváka určitý druh práce.

Interpasivita je podobná transferenci9 našeho vztahu na druhého, je to vztah, ve kterém

druhý, nejen že pracuje za vás, ale těší se a věří ve vaši pozici; typickými příklady jsou

předtočený smích a potlesk100 v situačních komediích. V prvním případě na sebe

přebírají ti druzí nudný, mechanický prvek běžných povinností práce, a v druhém

aspektu na sebe ti druzí přebírají povinnost užívat si, požadavek zatížit subjekt

superegem. Tato transference je pasivní činností, která zároveň samotnou pasivitu

odkládá. Termín „interpasivita“ nás nutí odlišně chápat režim internetové pornografie

jako druh práce a také odlišně pohlíží na způsob, jakým byly internetové technologie již

začleněny do naší společnosti; do kulturního sexuálního scénáře v Gagonově a

Simonově výkladu.

Tento „vztah“ se, jak už jsme uvedli, odehrává pouze prostřednictvím

technologie, k níž samotné chováme jakýsi citový vztah. Nikdy nebudeme rozumět

internetové pornografii, pokud nevezmeme v úvahu, že osobní počítač zapojený do sítě

je pouhým nástrojem, jehož prostřednictvím máme přístup k sexuálně explicitní grafice.

Přitom si necháváme ujít způsoby, jakými jsou naše „sexuální“ přání realizována

pouhým potěšením z technologie samotné, a především jednotlivými fantaziemi, jež

nabízí. Internet propojuje efektivitu pornografie s efektivitou jeho neustále se

zrychlujících technologických rozhraní a využívá představu reorganizované

subjektivity, kdy se počítač stává menším a více osobním. „Stává se tak soukromou

enklávou v domácí nebo podnikové sféře, což je patrné v systémech, jako je AOL, MS

Windows a OS X, v nichž každý uživatel se může „přihlásit“ do vlastního soukromého

prostoru - ve kterém si zdánlivě malé a nevýznamné změny, jako jsou například barevná

schémata nebo vzory na pracovní ploše, nárokují zastupovat „vlastnictví“ nebo jinak

vymezovat soukromý prostor“.(Patterson, 2003:12) Tento soukromý prostor v

exponovaném (a zároveň zdomácnělém) prostředí se tak otevírá mnohem větší veřejné

sféře.

9 Transferenční znamená v psychoanalýze přenos emocí a tužeb ,původně spojených s jedním člověkem, jako je například rodič nebo sourozenec, jsou podvědomě přesunuty na jinou osobu, a to v mnohých případech i na analytika (Wikipedie, 2011b).

10 Některé sitcomy mají vtipy zdůrazněny namíchaným zvukem smějícího se publika (tento zvuk se někdy nazývá „laugh track“) (Wikipedie, 2011b).

32


Výskyt online pornografie se protíná se současným masivním nástupem tzv.

„reality medií“11 a tím nás nutí zkoumat roli skutečného v těchto médiích. V tomto

smyslu, o kterém jsme hovořili výše, je pro nás tento koncept důležitý v tom, jakou

pornografii mladé ženy vyhledávají. Pokud uvádí, že si uvědomují, že industriální

(mainstreamové porno) je hrané a hledají něco reálnějšího (amatérské porno) jak

uvídíme podrobněji níže. Toto tzv. skutečné nebo reálné má velký vliv na formování

lidské subjektivity neboť dokáže suplovat mezilidskou interakci. Utváří tak představu o

tom, jak má sexuální chování vypadat v lidské interakci a tím se může do velké míry

podílet na utváření kulturních sexuálních scénářů, které si jedinec vytváří.

1 1 Televize a další media, užívajících jako předmět zpracování „skutečné lidi“ a jejich interakce bez scénáře a jiných běžných atributů mediání produkce, např. pořady typu Big Brother či Vyvolení, které se vyskytly i v českém prostředí (více Patterson 2003).

33


III. METODA

Současná doba mě přinutila se zamyslet nad tím, jak spolu souvisí zvýšená

expozice pornografie v naší kultuře a nutnost užívání internetu k denní práci a to

především ve vztahu ke každodennímu životu jednotlivce ve společnosti. Zejména to

jakým způsobem je konfrontován, abych použila jazyka autorů Gagnona a Simona,

kulturní sexuální scénář s intersubjektivní a intrapsychickou rovinou. Pro zodpovězení

výzkumných otázek jsem se rozhodla využít kvalitativní výzkumnou strategii a

soustředit se tak na obsahy výpovědí jednotlivých respondentek. Výzkum se zabývá

významem internetové pornografie pro dotazované a její signifikancí pro jejich

individuální životy. V této sekci uvedu pracovní otázky, které organizovaly empirickou

část výzkumu a měly napomoci k zodpovězení hlavních výzkumných otázek.

Studie se respondentek tázala na:

1) jejich vlastní zkušenosti s internetovou pornografií a to, jak byly utvářeny:

Jak se u dotazovaných formovaly první zkušenosti s pornografií?

Kde, kdy a za jakých okolností se s ní mohly poprvé setkat?

Jaká je funkce internetové pornografie v životě mladých žen v současné době?

Za jakým účelem a jak často internetovou pornografii vyhledávají?

Jakým způsobem pracují s médiem internetu při vyhledávání pornografie?

Jaký typ pornografie vyhledávají a proč?

2) reflexe možných dopadů internetové pornografie na jejich vlastní sexuální

životy:

Jaký si mladé ženy myslí, že může mít internetová pornografie vliv na utváření jejich

představ o sexuálním chování?

Jakým způsobem informátorky ovlivňuje to, co v pornografii vidí a proč?

Myslí si, že se z pornografických materiálů mohou naučit sexuálnímu chování?

Do jaké míry připouštějí, že by internetové porno mohlo formovat nebo mít vliv na

utváření jejich vlastních představ o sexuálním životě?

3) to, jak fenomén internetové pornografie vnímají v kontextu každodenní

společenské interakce:

Jaký má, z pohledu respondetek, internetová pornografie vliv na jejich partnerský

sexuální život?

34


Jakým způsobem o svých zkušenostech s internetovou pornografií mluví a s kým?

Do jaké míry představuje téma internetové pornografie ve společnosti tabu?

Jaký by měla společnost zaujmout postoj k internetové pornografii, z pohledu

dotazovaných?

III.1. VÝBĚR METODY

Gubrium a Holstein (1997, citováni ve Švaříček, Šeďová, 2007:209) tvrdí, že

„realita je dostupná našemu zkoumání(...) a je neustále konstruována v procesu

sociálních interakcí. Není tedy jednou provždy dána, nýbrž je stále znovu vyvářena.“

Proto je důležité, aby byl během výzkumu kladen zřetel nejen na to co respondent

vykládá, ale také jak realitu popisuje. Jedním z hlavních záměrů je tedy uchopit

fenomén internetové pornografie z pozice jednotlivých informátorek. Pro tento účel

byla zvolena metoda sběru polostrukturovaných rozhovorů s návodem. Ta umožňuje

věnovat se tématu do větší hloubky a klást intimnější otázky. Bancroft (1997)

poukazuje na důležitost porozumění kulturnímu významu, který se k sexualitě vztahuje.

Následná komparativní analýza dat měla přinést závěrečné výsledky. Pokud jde o

pornografii jako výzkumnou oblast, nabývá porozumění, pro uskutečnění výzkumu,

zásadní hodnoty. Ambicí kvalitativní studie byla „touha porozumět významům, které

jedinec v nejrůznějších sociálních a kulturních souvislostech tvoří“(Zábrodská a

Čermák, 2010). To bylo zásadní pro vysvětlená a objasnění charakteru a významu, které

vybrané respondentky fenoménu internetové pornografie přisuzují ze svých vlastních

zkušeností. Cílem tohoto výzkumu tudíž není zobecňovat sexualitu mladých žen, ale

spíše jím bylo získat komplexní informace o jejich zkušenostech a názorech na

internetovou pornografii, jako na možný determinant sexuality. Jak již bylo řečeno

badatelka pracovala s konceptem amerických interakcionistů Gagnona a Simona, které

zajímal především společenský smysl každodenního utváření sexuality v rámci

společenské interakce. Internet chápe badatelka jako médium umožňující společenskou

komunikaci a interakci zároveň jako prostor umožňující ekonomickému průmyslu

kolonializovat soukromí jednotlivých uživatelů.

Jako způsob sběru dat byla zvolena metoda polostrukturovaných hloubkových

rozhovorů (in-depth interviews) s návodem, jak bylo zmíněno výše. Švaříček (2007:

159) je definoval jako ,,nestandardizované dotazování jednoho účastníka výzkumu

zpravidla jedním badatelem pomocí několika otevřených otázek“. Badatel se ve

35


výzkumu bude řídit Hendlovým doporučením a ,,bude mít seznam témat, kterých se

bude při interview držet a otázky bude strukturovat podle situace. Tento návod má

zajistit, že se skutečně dostane na všechna pro tazatele zajímavá témata“ (2005:174).

Výhodou je volnost a šetrné využití času. Podle Kvaleho (1996: 5-6) je ,,účelem získat

vylíčení žitého světa dotazovaného s respektem k interpretaci významu popsaných

jevů“. Cílem metody je pochopení a porozumění tomu, jak dotazovaná chápe daný

sociální fenomén. Rozhovory měly být pro dotazované pohodlné, aby se nestyděly

vyjadřovat k otázkám, týkajícím se sexuality a jejich intimního života. V tomto smyslu

se badatel bude řídit Dismanovým poznatkem. ,,Nežádáme respondenta, aby se

,,přiznal“ k určitým aktivitám (…) místo toho formulujeme otázku tak, aby navrhovala,

že takové „problematické“ chování je docela běžné“ (Disman, 2009:153). Hlavní snaha

kvalitativního výzkumu byla zaměřena na porozumění výpovědím dotazovaných.

Výběr vzorku byl nenáhodný neboli účelový. „Účelový výběr je založen pouze

na úsudku výzkumníka, co by mělo být pozorováno, a o tom, co je možné pozorovat.“

(Disman, 2009: 112). Badatelka oslovila 6 žen, kterých se dotazovala. Ženy byly ve

věku od 18 do 24 let, což předpokládá, že patří mezi příslušníky „zavináčové generace“,

která vnímá „internet jako nějakou samozřejmost a nezajímá se o to, jak funguje, pouze

vyžaduje, aby jeho provoz byl hladký“ (Hvížďala, 2010). Věkové ohraničení mělo

zajistit, že internet byl a je zavedeným komunikačním médiem při formování prvních

zkušeností se sexualitou v průběhu socializace vybraných jedinců. Zároveň hranice 18

let je nutná při dotazování na téma sexuálně explicitních materiálů. Nebyl brán v úvahu

sociální ani etnický původ respondentek. V případě tohoto projektu nebylo obtížné

stanovit konkrétní respondentky, neboť charakteristika dotazovaných byla poměrně

úzce stanovena (ženy 18-24 let, ze střední třídy a v velkého nebo středně velkého

města). Rozhodujícím kritériem byl předpoklad přístupu k internetu, jejich zkušenost a

zájem o pornografii. Byly oslovovány mladé ženy prostřednictvím výběrové metody

„snowball“. Tato technika tzv. sněhové koule „spočívá na výběru jedinců, při kterém nás

nějaký původní informátor vede k jiným členům naší cílové skupiny“ (Disman, 2009:

114) Badatelka se dotázala svých přítelkyň, zda by jí mohly doporučit mladé ženy ze

svého okolí, které by odpovídaly stanoveným kritériím. V polovině případů se badatelka

a respondentky blíže neznaly. Ale obdobný věk a pohlaví obou pólů přispělo k

otevřenosti výpovědí ze strany dotazovaných.

36


III. 2. PRŮBĚH ROZHOVORŮ

Rozhovory probíhaly na klidném místě, pouze v přítomnosti výzkumnice a

dotazované. Vždy bylo na tazatelkách, aby si vybraly jim příjemné místo, kde se

následně rozhovor konal. Všechny rozhovory trvaly přibližně 40-60 minut a byly

nahrávány na diktafon. Z nahrávek byl následně učiněny transkripty. Badatelka použila

„vlastní konvenci“ přepisu, tak jak ji navrhuje Alicija Leix (2003, 31:73). Zejména co se

týče overlapů (tedy text současně mluvený) jsou označeny hranatou závorkou.

Metodologie transkriptů následovala vybraný transkripční systém pro společenské vědy

„Jefferson's Transcription System“ používaný v konverzační analýze, která „sleduje

metody a postupy mluvčích v průběhu verbální komunikace“ (Leix, 2003:71).

Transkript pro tento výzkumný směr musí zachycovat, jak mluvčí analyzuje předchozí

výpovědi, vlastní a svého partnera, a jak na ně reaguje (ten Have 1990, Nekvapil 2000

citováni v Leix, 2003). Transkripce by neměla být dělána z pohledu nějakého

konkrétního vědeckého záměru (ten Have 1990 citován v Leix, 2003: 1).

Bylo předem zajištěno, že participace dotazované na projektu s takovýmto

tématem jí nebude nepříjemná. Výzkumnice se snažila pokládat otázky dostatečně

sugestivně a neobtrusivně. Dotazované byly seznámeny se záměrem výzkumu a po

celou dobu trvání projektu byla zajištěna jejich anonymita a soukromí, neboť byly v

rozhovorech rozebírány podrobnosti z jejich intimního života. Cokoli, co by mohlo

fungovat jako nástroj identifikace respondentek bylo v transkriptech vynecháno. To byl

jeden z nástrojů, jak si získat důvěru dotazovaných a nechat jim tak volné pole pro

vyjádření, neboť se jedná o choulostivý fenomén. Otázkou, zda je téma choulostivé či

nikoli se výzkum do velké míry zabývá a snaží se tuto vlastnost popsat. Při posuzování

povahy tématu jako „choulostivé“ vychází badatelka spíše ze svých vlastních

zkušeností, z celkovému pocitu společnosti v konfrontaci s tématem pornografie.

Ve většině případů, jak se badatelka domnívá, došlo k tomu, že „záznamové

zařízení ovlivnilo podobu rozhovoru“ a „jedince to vedlo k větší dramatizaci vyprávění“

(Švaříček a Šeďová, 2007:180) a spousta zajímavých dat byla řečena až po vypnutí

diktafonu. Několikrát byl diktafon opět spuštěn a data byla zaznamenána, ale v

některých případech se ukázala jako nadbytečná.

„Při přepisu dat se používá technika zvaná anonymizace dat, která slouží k

ochraně jmen účastníků a organizací, během přepisu dat se reálná jména nahrazují

37


pseudonymy. (Švaříček a Šeďová, 2007:183) V našem konkrétním případě jsou

respondentky označeny smyšlenými velkými písmeny.

Rozhovory probíhaly formou interview. Jak bylo řečeno výše, badatelka

používala návod, který obsahoval témata, o nichž bylo nutné se zmínit, aby byla

nasbírána potřebná data (viz Příloha I.). Pořadí otázek se měnilo podle výpovědí

dotazovaných, ale v podstatě byla témata rozdělena do tří hlavních bloků. V zásadě byly

pracovní otázky rozděleny do 3 hlavních kategorií. Prvním pilířem otázek byla otázka

vlastních zkušeností s pornografií: Jak se dotazované s pornografií na internetu

seznámily a jakou cestou se k ní dostaly? Jak by popsaly své první zkušenosti s

pornografií?

Druhým pilířem byla otázka jejich vztahu k pornografii obecně: Jak by vyjádřily

svůj vlastní vztah k pornografii? Jak vnímají vliv pornografie na své okolí (přitom byla

rodina oddělena od osobních vztahů)? Co si myslí o způsobu jakými je pornografie

prezentována (pornografický scénář, tělesné ideály, postavení pohlaví)? Jaký typ

pornografie vyhledávají? Kdy jí vyhledávají? Jakou si myslí že pro ně plní internetová

pornografie funkci neboli proč a za jakým účelem jí vyhledávají?

Třetí pilíř otázek byl zaměřen na způsob jakým dotazované vnímají vliv

internetové pornografie na jejich vlastní sexuální život: Zda si myslí, že by internetová

pornografie mohla mít vliv na jejich sexuální život? Zda má nějaký vliv na jejich

preference nebo sny? Zda připouští, že by se mohly internetovou pornografií inspirovat?

Zda se z ní něčemu učí? Aplikují následně některé motivy v konfrontaci se sexuálním

partnerem?

Na začátku každého rozhovoru byla respondentka seznámena s tématem

výzkumu a jeho průběhem. Byla ujištěna o tom, že její osobní data nebudou veřejně

vystavována, a že většina zmíněných dat bude použita ke studijní analýze. Úvodní

otázky se týkaly zkušeností s používáním internetu, a byla zjišťována doba, jakou

respodentky internet používají, k čemu a v jakých frekvencích. Následně se přešlo k

tématu pornografie na internetu.

III. 3. ETICKÉ OTÁZKY

Výzkumnice nese odpovědnost za možné nečekané dopady výzkumu na

dotazované snažila se jim od začátku předejít. Zavázala se požít pouze data, která byla

pořízena v průběhu rozhovorů. Při jejich převádění do shrnujícího protokolu zacházela

šetrně a nesnažila se informace zkreslovat či dotazovaným nějakým způsobem svojí

38


interpretací respondentkám ublížit. Identity dotazovaných byly uchovány v anonymitě.

Před rozhovorem s dotazovanými byla uzavřena ústní dohoda, ve které výzkumnice

zmínila, že si je vědoma intimní povahy možných otázek v rozhovorech. Dále bylo

zdůrazněno, že se získanými daty bude zacházet šetrně, zachová anonymitu respondenta

a bude jednat v souladu se zák. č. 104/2005 Sb. O ochraně osobních údajů. Průběh

dotazování byl pojat tak, aby na respondentky nepůsobil negativně a aby jim nezpůsobil

žádnou újmu. Badatelka každou dotazovanou ujistila, že pokud by vypozorovala

jakoukoli nepříjemnost, z povahy otázek, nebo z povahy tématu sexuality z důvodů

soukromých, intimních nebo jakýchkoliv jiných, má právo okamžitě od projektu

odstoupit nebo neodpovídat na nepříjemné otázky. Některé oslovené ženy interview

odmítly, ale ty, které souhlasily se sejít, od projektu neodstoupily.

III.4. ANALÝZA DAT

Po provedení rozhovorů a přepisu dat badatelka přistoupila ke kódování dat. K

získaným datům bylo nutno přistupovat realistickým avšak analyticky citlivým

způsobem. Realistický přístup se vyznačuje tím, že ,,výpovědi respondentů (…) se

považují za popis určité vnější skutečnosti nebo vnitřní zkušenosti“ (Šeďová, 2007:

208). Badatelka bude přistupovala k rozhovorům jako ke ,,zdroji dat o skutečnosti, což

znamená, že cílem interview je získat informace o jiné skutečnosti, která stojí mimo

pole tazatele“ (Švaříček, 2007:160). Analýza primárně vycházela z induktivního

modelu. Ten osciloval mezi teoretickým rámcem a popisem jednotek analýzy. Bylo

postopeno k rozčlenění dat a následně ke kategorizaci dat na vyšší úrovni abstrakce.

Otevřeným kódováním byl text (transkripty), jako hlavní nositel informací, podle

významů rozdělen na jednotky (slova, sekvence, věty, odstavce). Jednotkám byly

přiděleny kódy, které shrnují význam jednotky. Kódy představovala témata, která se v

rozhovorech nejčastěji opakovala. Provedená analýza vycházela z přístupu Martensona

a Manssona (2009), kteří se uplatňovali několik metodických operací jako byly:

„kategorizace textu podle těchto témat (kódů), zestručnění významu jednotlivých

výpovědí, a také interpretace textu v kontextu teoretickém a srovnání s předešlými

výzkumy.“

K jednotlivým kódům byla pořízena tzv. mema - poznámky zohledňující obsahy

kódů. Po segmentaci badatelka vytvořila ,,seznam existujících kódů“ (Švaříček a

Šeďová kol., 2007: 220), které badatelka podrobila systematické kategorizaci, podle

relevance podobností a vnitřních souvislostí s teoretickým rámcem a výzkumnými

39


otázkami. Takto zestručněná data byla komparována a bylo zjištěno několik zajímavých

souvislostí. Stěžejním cílem analýzy, podobně jako u Martensona a Manssona, bylo tedy

identifikovat podobné rysy a témata, přičemž důraz byl kladen na objevení

dvojznačností, kontradikcí a komplexit výpovědí. V našem případě se výpovědi lišily

zkušenostmi, ale až překvapivě se shodovaly v osobních přístupech a názorech k

tématu. Technika induktivní (na základě materiálu) a deduktivní se tedy částečně

doplňovaly. Analytická indukce je podle Brymana strategií, která ,,začíná hrubou

definicí výzkumné otázky, pokračuje hledáním hypotetického vysvětlení daného

problému a pokračuje prověřováním této hypotézy na jednotlivých případech“ (citován

v Švaříček a Šeďová kol., 2007: 223). Byl dodržen princip opakování a měly být

zohledněny i deviantní případy, které by mohly v jistém slova smyslu hypotézu

vyvracet, ale nám by pomohly dotvořit celkový komplexní pohled na zkoumaný jev v

němž spolu kontradikce souvisí. Po analýze dat se ukázalo, že ve vybraném vzorku se

extrémní deviantní případ nevyskytl. V našem případě by se jednalo o ženu, která se

vůči pornografii ostře vyhraňuje nebo o takovou, která by odmítala, že kdy pornografii

sledovala. Jak uvádí Šeďová: ,,Účelem kvalitativní analýzy není přinést představu o

rozložení jevu v populaci, nýbrž přesvědčivou evidenci o tom, že daný jev existuje a je

nějakým způsobem strukturován.(…) analýza je popisná a svým způsobem literární“

(2007: 210).

III. 5. HODNOCENÍ KVALITY VÝZKUMU

Cílem analýzy jednotlivých hloubkových rozhovorů a následná diskuze však

není dedukcí objektivně závazných závěrů. Jedná se spíše o pochopení subjektivního

nahlížení problematiky z pozice dotazovaných. Badatelka se snažila získat co

nejdůvěryhodnější a nejpravdivější data. Těmi byla „data, kterými jsou nálezy

reprezentující jevy a navíc jsou podepřeny důkazy“( Švaříček a Šeďová kol., 2007: 31),

tedy jednotlivé rozhovory. Badatelka zajistila anonymitu osobních dat o informátorkách

po celou dobu trvání výzkumu, čímž chtěla dosáhnout větší otevřenosti informátorek při

jejich výpovědích. K validizaci dat došlo tak, že data byla konfrontována a srovnávána.

Výpovědi jsou do jisté míry omezeny prostředím, ve kterém se konaly a

přítomností badatelky. Také pokus artikulovat toto téma bylo pro mnohé respondentky

zcela nové a často zmiňovaly, že se doposud nad tímto tématem takto „do hloubky

nezamýšlely“ (Y, 19 let).

40


Reliability výzkumu bylo dosaženo tím, že se badatelka vyhnula domýšlení a

doplňování dat při jejích analýze a interpretaci. K získaným datům stavěla z pozice

pozorovatele, který se je nesnažil srovnávat s vlastním pojetím sexuality a zkušenostmi

s internetovou pornografií a též přistupoval k jednotlivým dotazovaným nezaujatě a

podle toho kládl příslušné otázky v rozhovorech.

Badatelka si je vědoma, že přítomnost její osoby do jisté míry ovlivnila

výpovědi jednotlivých respondentek. Badatelka působila jako ten, kdo udává

rozhovorům a diskuzi směr, ale zároveň se snažila zachovat uvolněnou atmosféru, aby

mohlo mezi badatelkou a dotazovanou vzniknout jakési pouto důvěry, aby se

dotazovaná neostýchala mluvit o intimních tématech, kterými se projekt zabývá.

III. 6. OMEZENÍ VÝZKUMU

Výzkum nabízí alternativní způsob v náhledu na lidskou sexualitu a její

utváření. Chápe pornografii jako možný, ale ne jediný determinant sexuality. Na

procesu socializace, kdy se „učíme“ formám sociálního jednání, mají podstatný

vliv i jiné společenské instituce, jako jsou například rodina a škola. Tyto

instituce mají silný vliv na utváření jedincovy představy o žité realitě. Sexualita

je jednou ze součástí žité reality v mezilidské interakci. Tedy sexualita je

utvářena i podle jiných sexuálních scénářů, než podle těch, které nám předkládá

pornografie a označuje ji jako sexuální chování. Studie tedy neaspiruje na

výklad utváření sexuality, pouze se snaží zmapovat současný fenomén

internetové pornografie a poskytnout bližší informace o jedincích (v našem

případě žen), na než důsledky fenoménu přímo působí.

41


IV. VÝSLEDKY ANALÝZY

Cílem výzkumu bylo pochopit fenomén, který studuji prostřednictvím

vybraných aktérek. Jak se k danému tématu vyjadřují, neboť hlasy jednotlivých žen jsou

jen žřídka reflektovány v debatách na toto téma. Studie se snaží podat obraz mladých

žen o jejich zkušenostech, názorech a vztazích k internetové pornografii. Zájem o hlubší

znalosti a detailnější popisy jejich zkušeností a to určilo metodu polostrukturovaných

rozhovorů. V jakých situacích si internetovou pornografii vyhledávají a k čemu jim

slouží? Co si dotazované myslí o vlivu internetové pornografie na sexuální scénáře?

Jinými slovy nás tedy zajímá to, jak respondentky integrují předepsané hraní rolí,

předepsaný filmový scénář i vzhled účastníků obsažené v internetové pornografii do

svých sexuálních scénářů. Dále poodhalíme to, zda-li dotazované reflektují jak ženy a

muži v pornografii vypadají, jak dosahují uspokojení a co předvádějí. Analýza

rozhovorů měla objasnit též to, o jakých stěžejních tématech se v rozhovorech s

informátorkami mluvilo, jaké mezi nimi panovaly názorové shody a neshody.

Následná analýza dat rozdělila informace do šesti hlavních témat podle kritérií:

(1) zkušenosti s pornografií; (2) funkce pornografie; (3) typ vyhledávané pornografie a

způsoby zobrazování; (4) schopnosti zacházení s internetovým médiem; (5) orientace v

internetovém světě pornografie; a konečně (6) kulturní schéma společenského kontextu.

Tyto kategorie byly utvořeny na základě témat, které mají za cíl odpovědět na hl.

výzkumnou otázku, která zní: Jaký má internetová pornografie vliv na utváření

sexuality z pohledu žen? Byly zohledněny názorové shody i rozpory, tak aby podaly

celistvý obraz o tématu tak, jak o něm dotazované přemýšlí.

IV.1. ZKUŠENOST S PORNOGRAFIÍ

Všechny účastnice rozhovorů, ať už intencionálně či neintencionálně, přišly do

styku s pornografií na internetu. Avšak zde musíme vyzdvihnout důležitý poznatek, a to

ten, že jejich první zkušenost s pornografií se odehrála před rozšířením internetu do

domácností a tedy před tím, než se internet stal běžně používaným médiem. Setkávání s

tímto sexuálně explicitním materiálem se datuje u všech účastnic rozhovorů do období

konce základní školy (tedy do 15. roku života). Tyto zkušenosti byly opředeny jakýmsi

napětím z „dobrodružství“, že dělají nebo se dívají na něco zakázaného. Jejich

zkušenosti se ve většině případů odehrávaly v období, kdy počítač doposud nevlastnily

42


nebo byl využíván celou rodinou (na konci základní školy nebo během střední školy).

Tyto první zkušenosti byly sdíleny s kamarády a měly často neintencionální (vzrušení z

nepoznaného) a zároveň byly určené prostředím, ve kterém poprvé přišly do styku s

pornografií (materiál staršího bratra, přítele nebo rodičů). První setkání pornografii z

videokazet, z televize nebo prostřednictvím erotické literatury a časopisů a formovaly

představy o sexualitě nebo pornografii.

Z (24 let): No, a takový první hromadný koukání na porno bylo na Silvestra, bylo nás tam asi 18

a ten kamarád přinesl nějaký porno a celej Silvestr se zvrtnul v to, že jsme hromadně čučeli na to

porno. To bylo asi tak rok 2000. To přinesl na kazetě nebo DVD. A do dneska si to pamatuju.

X (23let): podvědomě se mi hodně dlouho zdálo o jednom klubu na Red light district, co jsem

viděla v jednom pořadu. A to se mi o tom zdálo hodně, dlouho a hodně často. Viděla jsem

náčrt té situace a dokreslovala jsem si je ve snech a rozvíjela jsem je v nich.

Internet se rozšířil do českých domácností během první poloviny devadesátých

let. Z počátku, podle výpovědí dotazovaných, byl jeden počítač využíván všemi členy

rodiny (záleželo na počtu rodinných příslušníků). Internet byl účastnicemi využíván

spíše k vyplnění volného času, k chatování na seznamce, v některých případech i ke

zjišťování informací o jejich koníčcích (zejména o hudbě). Jejich první setkání s

pornografií na internetu se stalo opět neintencionálně. V mnoha případech podnět k

vyhledání pornografie pocházel od někoho z jejich blízkého okolí:

A (20 let): Poprvé když jsem šla někdy na nějakou porno stránku, tak to bylo náhodou.

Y (19 let). A vím že naši se na to dívali takže ať chceš nebo nechceš tak se k tomu dostaneš, t

řeba jsem hledala free music, a vyhledávač vyhodí free video, a říkala jsem si co to je... pokus-

omyl, půlku toho jsem našla přes historii, zajímalo mě co rodiče na internetu vyhledávají

Z (24 let):Asi 4 roky zpátky, kdy jsem si klikla na bráchovo stažený porno a odkázalo mě to na

internetovou stránku.

X (24let): myslím si, že poprvé, co jsem narazila na porno bylo s mým prvním klukem.

Ve výpovědích se shoduje i skutečnost, že si všechny dotazované pořídily svůj vlastní

počítač (nejdříve notebook a posléze třeba smartphone) po ukončení střední školy. Tento

moment změnil dostupnost internetu pro uživatelky a poskytl jím větší volnost a čas

serfovat po internetu. Vlastní notebook či smartphone s připojením k internetu garantuje

svobodu a volnost, tudíž rozšířil pole navštěvovaných stránek, a to nejen o ty

43


pornografické. S touto skutečností se změnila i frekvence připojení. Všechny

dotazované jsou online a to několikrát denně (jak již zmíněno výše, některé využívají

internet na mobilu, který je připojen nonstop) a využívají též připojení k sociální a

osobní komunikaci (Facebook, e-mail...), k vyhledání informací (zprávy či spojené s

jejich koníčky a zájmy), a také jej primárně používají ke své práci nebo škole. To také

určuje frekvenci vyhledávání pornografie na internetu a ta se vesměs mezi

dotazovanými shodovala. Výpovědi dotazovaných se lišily a vyvíjely se během

rozhovorů. Některé nejdříve tvrdily, že se nedívají vůbec aby následně uvedly frekvenci

vyhledávání porna na internetu. Zajímavé je, že se každá dotazovaná vyjádřila, že

pornografii sleduje „nepravidelně“.

B (21 let): Příležitostně …....Já to mám vždycky ve vlnách, že někdy se na to 3 měsíce

nepodívám a pak mám období, kdy to tam ladím 4x týdně.

A (20 let): Často ne, kdybych to měla vzít v časovým rozmezí tak je to asi jednou za tři

měsíce.........Možná ze začátku, když jsem to viděla poprvý, tak jsem na to chodila častěji,

než teď, protože to byla novinka a bylo to dostupný...zadarmo, relativně anonymní, zajímalo mě

to objevovat, mám vždycky období, kdy se dívám hodně a pak si na to půl roku ani

nevzpomenu, dnes je to v takový fázi, že mě to fakt musí nějakým záhadným důvodem

napadnout, abych se na něj podívala.

C (23let): Myslím si, že alespoň tak jednou do týdne se na to koukám a nemám s tím

problém..ale právě říkám, co mám naplánováno: to je jednou týdně.

Vyhledávání pornografie je tedy při využívání internetu, až „sekundární záležitostí“, jak

tvrdí dotazované, a tudíž vyhledávání pornografie není hlavním důvodem, proč internet

používají. Když zohledníme i „příležitostnou frekvenci“ sledování pornografického

materiálu. Ve výpovědích najdeme spojitost mezi důvodem k vyhledáváním pornografie

a stavem, ve kterém se dotyčná dotazovaná nachází (tedy zda má nebo nemá sexuálního

partnera). Když nemá partnera, tak zdůrazňuje, že pornografie je jakousi náhražkou za

tento chybějící článek vztahu.

C (23 let): Tím, že mám chlapa z dálky, tak mám své svaté dny [kdy pornografii na internetu

vyhledávám]

A (20 let): Dívám se na to, protože nemám partnera.

Pokud přítele má, zdůrazňuje, že se na tento materiál dívá (s ním nebo bez něho) k

načerpání inspirace a z důvodu tzv. „osvěžení“ jejich partnerského sexuálního života.

44


Z (24 let):Osvěžuji tím nápady a oživuji sexuální život [s partnerem].

X (24 let): Jendou jsme se s přítelem dívali na porno, co mu poslal [e-mailem] kamarád a říkali

jsme si, že bychom to mohli zkusit, byla to nějaká šílená pozice....Zkusili jsme to, ale moc to

nefungovalo.

Z daných výpovědí můžeme tedy vyvodit, že všechny dotazované jistou zkušenost s

internetovou pornografií mají. Tato zkušenost se vyznačuje nepravideností a častečnou

marginálností i když v jistých případech má jak bylo naznačeno relativně důležitou

funkci. Tomuto aspektu se šířeji věnuje následující sekce.

IV. 2. „MŮŽEŠ SE NAUČIT NĚČEMU NOVÉMU“(I, 24 LET) ANEB DŮVODY PRO VYHLEDÁVÁNÍ PORNOGRAFIE

Informace, které o sobě respondentky uvedly odhalily, podobně jako ve

švédském výzkumu Martensona a Manssona (2009), různé důvody pro vyhledávání

pornografie na internetu a hlavní funkce, které jsme z výpovědí vysledovali jsou čtyři.

Za prvé funguje jako forma společenského styku; dále je používána jako zdroj

informací; za třetí jako zdroj pro fantazii a imaginaci; a za čtvrté stimul pro sexuální

vzrušení. V našem výzkumu jsme přišli na další dodatečný rozměr, který je silně

ovlivněn ranou biografickou zkušeností s pornografií. Dotazované v několika případech

uvedly, že vyhledávají pornografii podle různých sexuálních představ, které se

formovaly během prvních setkáních s pornografickým materiálem. Toto bylo patrné

především v prvním případě.

IV. 2. 1. FORMA SOCIÁLNÍHO STYKU

Jak ukazují výpovědi, internetová pornografie představuje jedno z témat k

hovoru, zábavě s přáteli nebo jednoduše slouží ke krácení času ve formě zábavy ve

společenském styku. Rozšířenou praxí je, že první získané zkušenosti s pornografií se

odehrály ve skupině kamarádů a sloužily jako objekt společně sdílené zábavy. Napětí a

zvědavost z objevení něčeho nového byly hlavní motivací při volbě sdíleného shlížení

pornografie. První zkušenosti se formují předtím, než byla rozšířena internetová síť.

45


Zkušenosti s VHS, televizí nebo erotickou literaturou (zejména časopisy) měly všechny

dotazované. Z této formy sociálního styku s kamarády bylo vyloučeno sexuální

vzrušení, fungovalo to spíše jako forma společenské zábavy a vytvářilo tak prostředí pro

konfrontaci různých názorů.

B (21 let): Znala jsem už porno z televize, a za tou záhadnou záclonkou ve videopůjčovně a

nějaký časopisy. Jediný, kdy jsem se dívala na porno ve více lidech bylo na VHS. Pustila

jsem to nějakým kámoškám, jako spíš kulisu při nějaké párty a dělaly jsme si z toho srandu.

Z (24 let): První hromadný koukání na porno bylo na silvestra, bylo nás tam asi 18 a ten kamarád

přinesl nějaký porno a celej silvestr se zvrtnul v to, že jsme hromadně čučeli na to porno.To

přinesl na kazetě nebo DVD. A dodneska si to pomatuju.Ale dívala jsem se na to spíš ze

zvědavosti.

X, 24 let): Kamarád měl svůj letní pokojíček, tak jsme tam chodili i s ostatníma klukama. Jednou

tam dotáhli kluci péčko a nutili nás se na to dívat, styděla jsem se.

První zkušeností s pornografií jsou rozličné a respondentky na ni reagovaly různě. Co se

shoduje je, že byla ve většině případů sdílena společností přátel a dělána ze zvědavosti a

ve formě zábavy. Často ji dotazované vnímaly i jako kulisu při nějaké společenské akci.

Ve většině případů tato společenská setkávání poskytnou půdu pro komentování vzhledu

nebo aktů, které na obrazovce vidí. Jsou to reakce na sexuální výkony a praktiky aktérů

nebo se týkají jejich fyzického vzhledu.

X (24 let): Spíš se na to podívám jako ze zajímavosti, určitě mi to nevadí. Kolikrát jsme se na to

dívali s přítelem, nebo když jsme se opili s kamarádama v Americe, prohlíželi jsme počítač a

neměli jsme co dělat, a najednou tam porno, tak jsme se na něho dívali a bavili se tím, a spíš

jsme se tomu smáli, a říkali jsme si třeba: „ta má divný prsa“ nebo „co to tam dělá“, asi z

tohohle hlediska, ale nikdy jsem to nebrala jako nějaký tabu.

V pozdějším věku se pornografie ze společenské interakce mezi přáteli však, a jaksi

pochopitelně, vytrácí. Ve formách sociálního styku na internetu (např. sociální sítě) se

sdílení podobných obsahů nevyskytuje. Většina dotazovaných ani nezmínila, že by si

mezi svými přáteli vyměňovala odkazy na stránky s tímto obsahem. Proto je možné

shrnout, že mladé ženy způsob sociální interakce s ostatními na internetu nevyužívají.

Možná proto, že je tento materiál spojen s masturbací, která je naši společností vnímána

jako intimní záležitost. Atomizovaný přístup uživatelek je určen vlastnictvím svého

počítače. Mnoho sítí určených ke společenské interakci (Myspace, Facebook) má

46


vybudovaný štít cenzury proti odkazům na pornografické stránky nebo příspěvkům

uživatelů s explicitním obsahem (nahota či násilí). Tyto aspekty tak budí dojem, že

pornografie je ze společenského styku na internetu vyloučena nebo odsunuta na

individualizované kanály komunikace (jako například e-mailová schránka), které nesdílí

s ostatními uživateli nebo uživatelkami.

IV.2.2. ZDROJ INFORMACÍ

Pornografický materiál slouží ve většině případů jako zdroj informací o způsobu

sexuálního chování. Respondentky reflektovaly především praktiky, které jsou

považovány za sexuální chování a vnímaly též jejich sled a to v pořadí, jak jdou za

sebou. V mnoha případech slouží tedy jako inspirace a všechny dotazované explicitně

vyjádřily, že se z pornografickým materiálů „učí“ sexuálním praktikám nebo chování:

C (23 let):Olivňuje to taky hodně to, co po mě vyžaduje partner, doučit se ty věci

[sexuální ] ...brát si inspiraci z toho [ pornografie] .

A (20 let): Tak si vždycky říkám že se něčemu přiučim...asi jo je to nějaká inspirace

Z (24 let): Ano, do jisté míry tě to asi ovlivní. Inspiruju se.

Tento fakt je pro nás zásadním momentem. Respondentky uvedly, že takto vyhledávají

zejména praktiky, které jim „nejdou“ nebo z nich mají „mindrák“ (X, 24 let). Je také

možné že se tak děje z důvodu nedostatku zkušeností. Pornografii sledují, aby se

dozvěděly jak má modelová situace takové praktiky vypadat a proto, aby si

zapamatovaly si jak se „to“ fyzicky dělá:

X (24let): (...)Měla jsem mindrák že to nemám ráda „nahoře“ a že to neumim, tak jsem se na to

[ pornografii] podívala jak to má vypadat.

B (21 let): Vždycky jsem si říkala, že musím najít nějaký video s felací, abych zjistila jak na to.

Již delší dobu se odhodlávám, že si to pustím a nastuduju si to.

Při popisu takového faktu, že se něčemu učí vyjadřují prospěšnost a účelnost

pornografických snímků a vyzdvihují podstatu předešlých zkušeností s internetovou

pornografií s partnery. Setkáváme s tím, že čerpání inspirace z pornofilmu iniciuje

sexuální partner. V těchto případech je vyzdvihována komunikace s partnerem nebo

47


kamarády. Zde však vidíme jistý rozpor. Na straně jedné respondentky připouštějí, že se

z pornografického materiálu něčemu „učí“ a zčásti i proto jej vyhledávají. Na straně

druhé však zdůrazňují význam vlastní fantazie a předešlých zkušeností a roli těchto

instancí při formování jejich sexuálních světů. To tedy pornografie na internetu může

sloužit jako jakýsi návod a ukazuje modelové situace, ale pro informátorky je to v tomto

smyslu podružné, neboť jejich „ne-pornografická“ zkušenost se zdá být primární:

„Myslím si, že mám tak bujnou fantazii, že bych bez toho [pornografie] dokázala žít“

(Y, 19 let).

III.2.3 FANTAZIE A PŘEDSTAVY

Zde se setkáváme s dalším podnětem pro vyhledávání pornografie, kterým jsou

sexuální fantazie a představy. Dotazované uvedly, že často na internetu vyhledávají

kategorie nebo typy pornografického materiálu, které je při shlédnutí vzrušují, ale v

reálném životě by je dělat nechtěly. V těchto případech uváděly, že neví proč tomu tak je

a že by chtěly vysvětlit, co je příčinou, která je vede k tomu vyhledávat takový materiál.

Tím implicitně připouštějí, že pornografie slouží jako „materiál (video, obraz, literatura,

fotografie, apod.), který slouží k sexuálnímu vzrušení“ (Kovářová, 2009: 8).

C (23let): Jednou je to něco u čeho mě vzrušuje jenom ta představa, ale v reálu bych to nikdy

dělat nechtěla

B (21 let): Já sjíždím jenom bizarnosti, ty věci, který bych sama v reálu nedělala, jelikož jsem ve

skutečnosti dost stydlivá.

X (24 let): Můžu říct, že některý věci, který jsem viděla, tak je nikdy asi vyzkoušet nechci.

Ukázalo se, že jejich intrapsychický scénář (sexuální fantazie) byl do značné míry

formován a ustaven již při prvním setkáním s pornografickým materiálem. Tedy v

mnoha případech ještě předtím, než se rozšířil internet. Avšak při přímé otázce jakou

funkci pro dotazované pornografie na internetu plní přichází názorový obrat. Ten je v

rozporu s tím, co původně uvedly: rozhodně v reálném životě nenapodobují

pornografické scény nebo, že si z nich neberou vzor. V takovém případě jde o

„společný“ vzdor žen proti a odmítnutí motivu, který pornografie používá, o vzdor proti

kulturnímu scénáři, který dotazované vnímají jako maskulinní. Jde zde o odmítnutí

(mainstreamového porna, což je běžné, vizuálně strádá a není podle jejich představ)

48


pornografie jako takové. Toto obecně souvisí s tím, jaký respondentky chovají vztah k

pornografii:

C (23let): Porno na internetu mě zpestří chvíle.

X (24let):. Řekla bych že pro mě zásadí funkci neplní, vidím v tom nějakou inspiraci sexuálního

života. Pro mě je to zábava, inspirace, není to na škodu vidět co dělaj ostatní lidi, třeba vědět,

že to můžeš taky zkusit..

B (21let): Nevadí mi, baví mě, a nemám s tím nějakej velkej problém...

V zásadě ale dotazované připouštějí, že je nějaké praktiky a podněty z pornografie

jistým způsobem ovlivnily a inspirují (nebo tedy učí) se některými praktikami nebo

motivy v reálném životě. Přebírají vliv kulturního scénáře do kterého pornografie

proniká a nechají ho působit na intrapsychickou rovinu, tedy na svoje představy o

sexuálním chování. To se potom promítá v interakci se sexuálními partnery. Dochází k

aplikaci některých takto převzatých představ do praktického sexuálního života, který se

následně promítá do interpersonálního, tedy mezilidského vztahu. Dokazuje to, že

internetová pornografie takto funguje jako vzor neboli ilustrační materiál, jak některé

sexuální praktiky mají vypadat, nebo jak se mají dělat:

Z (24 let): Ale stejně to stejný zkouším na kluky, ale štve mě to. Když už na to přijde, tak si to

chci pořádně užít a oni to nedokáží pochopit, tak se [na ně ] musí zařvat.

B (21 let): Ano, asi ne úplně při sexu, protože to se člověk chová tak nějak přirozeně a dělá to,

co ho baví. Ale možná při takové té předehře- musíš mít takovýhle prádýlko, takhle se musíš

kroutit, a tak...takže v těchto okrajových věcech určitě...že třeba víš z porna, že vždycky je lepší

to sperma polknout.

IV.2.4. STIMUL PRO SEXUÁLNÍ VZRUŠENÍ

Jak vidíme, pornografie bezpochyby slouží k sexuálnímu vzrušení. Kovářová

(2007) ve své práci v souladu s teorií sexuálních scénářů Gagnona a Simona

poznamenává, že pornografie do velké míry určuje, co je v naší kultuře považováno za

vzrušující a co naopak nikoli. V tomto smyslu pornografie propůjčuje sexuálnímu

chování jistou symboliku, a proto vnímáme některé kategorie lidského chování a vzhled

jako sexuálně stimulující. Nina Powerová při své krátké genealogii pornografie usiluje o

překonání mýtu, že pornografie zobrazovala vždy totéž. „Pornotopie“ (Marcus, 1964),

49


tedy prostředí a praktiky pornografií ztvárněné, je do jisté míry odrazem své doby. V

tomto smyslu se dá tvrdit že to, co nám přijde vzrušující je olivněno pornografií. Když

dotazované odpovídaly na tuto otázku nikdy nepoužily slova „vzrušení“, ale vždy našly

svérázné pojmenování pro tuto funkci: „mám své antistresové, oddychové dny“ (C, 23

let) nebo „nejsem tak úplně z kamene“ (B, 21 let). V této fázi rozhovorů se

respondentky červenaly se nebo smály. Z výsledků však můžeme dojít k závěru, že

dívky pornografii na internetu intencionálně vyhledávají za účelem vzrušení. Převládá u

nich názor, že pornografie je spojená s masturbací, která je (nutnou) součástí zdravého

sexuálního života jedince.

C (23 let): Jasně, tak tím, že mám chlapa z dálky, tak mám svoje svaté dny. Mám pravidelně svoje oddechové, antistresové

dny, a když se mi chce tak se mi chce, ale myslím si že to mám docela pravidelně naplánováno.

B (21 let): Mě nevadí se na to koukat, ale jestli mě to vzrušuje nebo ne to záleží....beru to asi

zábavu, kterou neberu úplně vážně, ale baví mě to. Občas, když je něco zdařilýho, tak mě to bere-nejsem ještě úplně z

kamene...(smích)

A (20 let): Částečně mi některý ty videa třeba teoreticky vzrušujou. Dívam se na to, vzrušuje tě

to vždycky, ale žádnej větší důsledek to jako nemá. Já vlastně nevím proč to dělám...

Některé dotazované měly první zkušenosti s pornografií (v případě, že nesloužila k

pobavení s přáteli, ale k sexuálnímu vzrušení) spojenou se sexuálním partnerem, který

jim ji představil. Proto považují sledování pornografie s partnerem za „oživení

partnerského vztahu“ (Z, 24 let). Tato aktivita byla ve všech případech iniciována

mužem:

Y (19 let): Poprvé jsem se na to [ pornografii] dívala se svým prvním klukem, zasvětil mě úplně

do všeho.

X (24 let): Poprvé, co jsem narazila na porno bylo s mým prvním klukem, což bylo někdy v 17

letech, protože já jsem byla v těchto věcech taková opožděná a bylo asi tím, že jsem se

dozvěděla, že on se dívá na porno.

L:.Ano,s jedním jsme se na péčko společně dívali.

V některých případech bylo dotazovanými zohledněno, zda mají či nemají stálého

sexuálního partnera. Pokud ho neměly, jakýmsi způsobem se snažily sledování porna

legitimizovat tím, že sexuálního partnera nemají a proto musí vyhledávat pornografii na

internetu. V druhém případě, když dívka stálého partnera má, sledování pornografie

označuje jako inspirační zdroj.

50


X (24 let): Ne, že by to bylo pravidlem, ale stalo se to že jsme se společně[ s přítelem] na porno

dívali. Stalo se mi to jednou, že Martinovi kamarád posílal porno, se šílenou polohou, kde holka

byla pomalu ve stojce, a borec na gauči. A říkali jsme si, že bychom to mohli zkusit, vypadalo to

dost divně, zkoušeli jsme to a nefungovalo to, tak nevím kde byl problém.

Pornografie je mladými ženami nahlížena jako „mužská záležitost“ nebo jako „doména

chlapů“ (Z, 24let). Muž ho údajně k životu potřebuje, protože ve společnosti (našem

kulturním rámci) převládá představa, že muž se musí uspokojovat častěji než-li žena. A

výpovědi dotazovaných tomu byly přizpůsobené, protože se podle jedné z dotazovaných

„musí se častěji vyprázdnit“ (X, 24 let). Ženy oproti tomu, z jejich pohledu, tento

externí činitel (tj. pornografie) k vzrušení nepotřebují, neboť ony se spokojí se svou

„bujnou“ fantazií a vyzdvihují často roli fantazie. V takovéto ambivalentní situaci, kdy

na jedné straně stojí jejich fantazie, kterou vysoce hodnotí a na druhé straně ilustrační

materiál pornografie, ze kterého se učí a zároveň ho zamítají, badatelku zajímalo, co si

vůbec představují pod pojmem pornografie.

Dotazovanými byla pornografie popisována jako něco násilného a hrubého

(zejména k ženskému pohlaví). Z počátku byla položena otázka, co si dotazované pod

pojmem pornografie představují. Téměř všechny dotazované si pod pojmem pornografie

představují něco neurčitého, ale ve všech případech převažuje představa, že jde o něco

násilného a negativního:

A (20 let): (...)od malička mi přijde, že porno je něco hrozně takový jako negativní slovo a

takovej mýtus, mě když jako malé holce řekli „porno“, tak jsem si představila, že tam někoho řežou

a že je to sadistický a hnusný.

Z (24 let): Tak já si pod tím představím nějakou hekající slečnu a nějakého strašnýho, brutálního

a nechutnýho borce, co škrtí tu slečnu. Prostě přehnaný věci.

C (23 let): Já bych to rozdělila na 2 cesty, co jsem si představovala dejme tomu do 19nácti a na

to co zjistíš když na to narazíš na internetu, že se to porno rozbíhá do docela nechtěných rozměrů

a připadá ti to nenormální. A jakákoli pornostránka je dnes zvěrstvo.z..Když se bavím o pornech,

který jsou dostupný zdarma, tak je problém najít normální porno. V této době si myslím,

že je známo porno, co je na internetu, každýmu. Takže teďka je porno úplně jinýho kalibru a já

jsem otevřená všemu a je mi to úplně jedno, ale dostalo se už do takových rovin, že je fakt těžký najít normální

porno. Normální ve smyslu většinové. Sex se nerovná porno, je to iluze

X (24 let): Představuji si pod tím něco neurčitýho, kde je hrozně moc možností, takže si

nedokážu představit porno jako jednu věc. Když vidím souložit liliputy nebo psy, to je síla.

Kdybych to měla vyjádřit, co si pod tím představím - není to nic konkrétního, ale určitě jako

něco, co může sloužit k více účelům.

51


Zároveň pornografii chápou jako něco „mužského“, maskuliního, něco co je

produkováno muži pro muže:

A (20 let):mě přijde, že to porno je dělaný čistě jako pro chlapy. vždycky tam ten chlap klátí tu

ženskou hlava nehlava a když už je ta ženská dominantní tak je to přímo označeno jako domina.

Dobře to kopíruje chlapskou mysl a touhy...

Z (24 let): Je to doména chlapů.

B (21 let): Mě příjde jako že se s tím předpokládá, když si kluk, to znamená že masturbuješ a

pokud máš internet tak se automaticky díváš na porno.

Je faktem, že u dotazovaných žen převládá negativní představa o pornografii. V

současné situaci, kdy se nabídka typů pornografie diverzifikuje a ženám zpřístupňuje,

stále ženy považují pornografii za něco „mužského“. To potvrzuje Gagnonovu a

Simonovu tezi, o tom, že takovéto nahlížení pornografie ženami není neobvyklé.

Souvisí to s vývojem pornografického materiálu. Autoři zmiňují 50. léta, kdy sexuálně

explicitní materiál (filmy, časopisy) přímo oslovoval výhradně mužské publikum. V

tomto ohledu je přístup k pornografii zakořeněný jako „něco chlapského“ a

homosociálně posiluje maskulinitu. Maskulinní kulturní scénář posílený

pornografickým materiálem zamířen výhradně na muže je vždy přímo spojen s

heterosexualitou. Heterosexualita je tak považována za normální, tedy v jistém smyslu i

hegemonní. Z našeho výzkumu vyplývá, že ženy rády pornografii na internetu

vyhledávají, ale je pro ně obtížné se s ní v takovémto kulturním prostředí ztotožnit a

plně ji přijmout.

IV.3 MÉDIUM INTERNETU A TYP VYHLEDÁVANÉ PORNOGRAFIE

Médium internetu, skrze jehož kanály se pornografie snadno šíři, změnilo tempo

a rámec celého pornografického průmyslu, ať už pro jejich tvůrce nebo uživatele. V

centru naší pozornosti stály mladé ženy se zkušenostmi se sledováním pornografie.

Tento jev se ukázal být naprosto běžným a je spojený se samozřejmostí užívání

internetu. Bylo zjišťováno jakým způsobem s internetem ženy pracují, jak mu rozumí a

jaký typ pornografie vyhledávají. Badatelka se po tomto tázala proto, že to koreluje

jednak se současnými technologickými trendy. Typ a forma sexuálně vzrušujícího

52


materiálu mediovaný internetem se vepisuje do jejich intrapsychických scénářů, které si

individuálně utváří. Zároveň s tím se badatelka pokusila zmapovat, jakým způsobem

mladé ženy umí pracovat s rozhraním internetu a jakým způsobem a co vyhledávají a co

je k tomu vede.

Rozšířenou tendencí je, že internet používají k běžnému dennímu styku s

okolním světem. Uvádějí, že jsou online denně několikrát nebo „jsem online nonstop“

(X, 24let). Všechny dotazované sledují bezplatné porno „Rozhodně neplacené“ (Z, 24

let) nebo uvádí že „já nic za tohle platit nebudu“ (C, 23 let). Mají oblíbené stránky

(Youporn, Redtube, Pornhub), ale nikdy nemají oblíbenou formu pornografie:

C (23 let): Jasně, mám tam oblíbený stránky, kde vím, že se to (videa) točí. Mám asi 3 oblíbený

stránky.

A (20 let): To se mi nikdy nestalo, že bych koukala dvakrát na to stejný. -Mám oblíbenou

stránku.

B (21 let): Třeba nechápu „oblíbený video“, vždycky mi to stačí vidět jednou. Mám oblíbenou

stránku to jo, ale tam se to (videa) pořád obměňuje.

Při vyhledávání porna postupují velice opatrně, tak aby jim to nezavirovalo počítač (ve

všech případech dotazované uvedly, že nikdy nepocítily nebezpečí ohledně možnosti

přenášení virů pornografií, mají firewall brány a cíleně si vybírají tzv. „bezpečné

stránky“.) A co si myslí o výskytu pornografie v ohromném prostoru, který internet

nabízí:

B (21 let): Myslim si, že je to brutálně dostupný, později, ne při prvním setkání, se mi stane že na

něco kliknu a najednou tam mám nějakej live chat, kterej vůbec nevim co tam dělá.

A (20 let: Ano, vždyť to máš úplně všude, je to nechutný. To mi hrozně vadí, protože se někam

přihlásíš a ono Tě to přepne na nějakou stránku a já se vždycky bojim, aby to ještě nebylo nedej

bože placený. Ty reklamy mě štvou, to máš všude, a taky SPAMy.

Při otázkách, jaký typ pornografie vyhledávají, zdůrazňovaly jistou rozladěnost ohledně

dostupnosti pornografie, obavy z toho, že by se mohly zadlužit proti své vůli, nebo

obavy z toho na co narazí. Pornografie, kterou nachází se jim zdá nereálná, sex hraný a

chápou ho jako byznys, jako vizuálně přemrštěný obchod se sexem a proto vyhledávají

něco, co alespoň „nevypadá hraně“ (A, 20 let):

53


A (20 let): Hodně se dívám na ty amatérský, protože mě zajímá jak to dělaj probíhá v reálu, a

ne to hraný, to mě úplně ani nebaví

B (21 let): To mě nebere, berou mě věci, který vypadají jako reálný a zároveň mají v sobě něco

bizardního. Já tomu pornu vlastně nevěřím, beru to spíš jako film

A ( 20 let):Nebo skrytý kamery jsou dobrý...

Když byly vyzvány, aby popsaly, co pro ně znamená „reálné“ porno, souviselo to s

přemrštěným vzhledem a kuriózními, až dostihovými výkony herců:

X (24 let): Že tam nemáš holku, která nemá 3., 4. plastový kozy, balóny, nemá ty vysoký boty s

podrážkou, který nezuje celou dobu, kluk, co není namakanej.

Pornografický sex chápou jako práci (jak říka Nina Powerová, porno je „težká dřina“)

za peníze a proto nevidí důvod proč by měl být přístup k pornografii omezen nebo

zakázán.

X (24 let): To není realita. Máš porna a máš realitu

C (23let): Je to prostě uměle vytvořenej svět o sexu. Sex se nerovná porno. To je blbost, je to

iluze.

I přes jistý odpor k pornografii ji chápou v ekonomické smyslu, jako materiální

komoditu. V zájmu volného trhu a jeho principu neomezené volby a konkurence jsou

jednohlasně proti přehnaným legálním restrikcím na poli pornografie. Všechny

dotazované se shodly, že by pornografii na internetu omezovat nechtěly, chápou to jako

podnikání a zastávají (neo)liberální imperativ „ať si každý dělá co chce“ (C, 23 let),

pokud do toho není nucen psychickým nebo fyzickým násilím. :

Z (24 let)::Zákazy jsou zbytečný protože je stejně vždycky někdo obejde. Navíc je jednoduchý

je obcházet.

A (20 let): Osobně si myslím, že porno není špatná věc nebo něco, co by se mělo zakazovat.

I:osobně za zrušen nebojovala, ale myslim si že je to blbost, internet, je svět kam něco každej

může něco hodit ze sebe, proč by se měly zakazovat nějaký představy mužů? Nebrala bych to

tak, že by se to mělo zakazovat. má v tom prachy, to je něco jinýho, takže s tím bych asi

nesouhlasila s tím to zakázat.

B (21 let): Já si myslím, že nic by se nemělo omezovat, že ty lidi, co to dělaj tak to dělaj doufám

z větší části dobrovolně, ať už pro peníze

C (23 let): Ne to ne, to je trh, to vymře, to je cyklus. Poptávka ovlivňuje produkci....trh se

přesytí, je poměrně mladej tak se nedá předpokládat jak to půjde dál, ale nechala bych tomu ten

naturální vývoj.

54


Na jedné straně je „otravují“ reklamy a na druhé straně vždy vyhledávají

neplacené stránky, které z reklamního zdroje čerpají finanční zdroje ke své existenci.

Internalizovaná myšlenka, že sex je v pornografii „jen“ práce, je nutí k vyhledávaní

autrenticitu v pornografii. Zároveň jsou však velmi opatrné. Shlédnutí pornografie na

internetu by pro ně mělo být bezplatné a bezúhonné. Navštěvují své oblíbené webové

stránky, které jim zaručují takovýto přístup. Dotazované neprojevily znalost nějakého z

alternativních forem pornografie (např. porno pro ženy, lesbické porno, transgenderové

porno). Výpovědi jsou tedy podřízeny formě industriální pornografie, která se na

internetu „tváří“, že je zadarmo.

V situacích kdy se dotazované měly vyjádřit zda by omezily přístup uživatelům

k sexuálně explicitním obsahům na webových stránkách, byly jednohlasně proti

jakýmkoli restrikcím. Pornografii chápou jako komoditu a v tomto smyslu můžeme také

konstatovat, že „volná ruka trhu“ axiomaticky zabudovaná v jejich myslích rezonuje s

(neo)liberálním přístupem. Tedy při ospravedlňování svého odporu k omezením,

zastávají zásadu, že člověk by se měl mít možnost svobodně si vybrat, na co se bude

dívat. V tomto smyslu mají vybudovaný politicko-ekonomický přístup a náhled na

pornografii.

IV. 4. IDEÁLNÍ TĚLA A PERFEKTNÍ VÝKONY ANEB MOTIVY „INDUSTRIÁLNÍ PORNOGRAFIE“

Motivy industriální pornografie jsou zde chápány jako situace, které jsou

zobrazovány v pornofilmech. Jsou inscenované fyzickými proporcemi aktérů a jejich

hranými sexuálními výkony. Pornografický materiál, zejména video, je uměle

vybudované prostředí sexu, ve všech případech bylo řečeno „je to hrané“. Dotazované

pornografická videa vnímají jako hraný filmu, který se podle nich často v mnohém liší

od reality. Praktická sexuální realita pro ně neznamená pornografii. V tomto smyslu

všechny respondentky reflektují rozdíl mezi pornografií a realitou. Badatelku proto

zajímalo jak informátorky reagovaly na obsah materiálů, které na internetu shlížejí. Co

si myslí o tomto obsahu a jaký obsah si vybírají.

Výpovědi ukázaly, že vzhled ženy byl hlavním tématem. Z jejich popisů je

patné, že vzhled ženy určuje i její genderovou roli. Ta jim v mnohých případech přijde

55


podřízená muži a též uměle vykonstruovaná. Samotný vzhled ženského těla je doslova

„umělý“ a role ženy je ve většině případů podřízena muži:

C (24 let): Plastiky, barbíny, naprosto nereálný. To nejsou normální ženský. Je to degradace

celýho porna a lidstva, i ženy i mužů co se na to dívají. Někdy si říkám, že to není fyzicky

zvládnutelné.

A (20 let): Postelový scény na hodinu a půl mi přijdou nereálný, nebo teda mě se to ve

skutečnosti nestává.

Z (24 let): většinou je ta ženská slouží jako matrace, že ženská je někdo kdo je podřízenej. Vadí

mi takový ženský, co mají tetování v podbřísku, propadlý břicho, kilometrový podpatky- no mi

příjde dost zběsilý, to mi vadí. Takže jsem spíš pro něco přirozenějšího.

B (21 let):Přijde mi to jako, že ta ženská je tam ten stroj, kterej musí dobře vypadat a odvést

většinu práce

Zajímavá je názorová shoda v případě mužského vzhledu. Informátorky jednohlasně

uváděly, že muži zobrazovaní v pornoflmech jsou „nechutní“ (X, 24 let). Uváděly též,

že videa jsou natočena s mužem v dominantní pozici uzurpátora. A to se jim nelíbí.

A (20 let):¨Chlapi většinou vypadaj blbě,(...) většinou jsou tam nechutný chlapi.

Z (24 let): “Chlapský porna“ holka-kluk jsou občas dost vodporný.(...)Ty chlapy jsou slizký.

B (21let): Jenom mě mrzí, že jsou tam většinou hrozně pěkný holky a hrozně hnusný chlapy

Z důvodu toho, že mnoho pornografického materiálu je k ženskému pohlaví agresivní,

upřednostňují kategorii „ženu s ženou“, i když to nejsou opravdové lesby, chybějící

mužský element vylučuje přítomnost násilí. Ale jak samy uvádějí, to že sledují kategorii

tzv. lesbického porna, neznamená, že by jej v reálném životě provozovat chtěly. Tento

moment se vrací opět k ženské fantazii, takové kterou by realizovat nechtěly a zároveň

je z ní vyloučen „násilný maskulinní prvek“.

Z (24 let):To se radši podívám na ty holky. Je to lepší, protože aspoň si tam nenadávaj a

nesnáším ten agresivní způsob

A (20 let): Na ženský [porno ] se třeba dívat můžu, ale nepřikládám tomu reálnej smysl.

Dotazované se též jednohlasně shodly na tom, že by uvítaly více materiálů, kde by žena

byla zosobněna jako „bohyně“ hodná mužské pozornosti a úcty.

56


X (24 let): Líbí se mi když je ta žena taková povznesená, když ji ten chlap bere jako bohyni. Že

si ji váží. A že jde o to aby uděl jí dobře, nemám ráda když je v tom ta holka úplně ponížená.

Spíš mám radši bizardní, starý porno ...ty podivnosti, protože si říkáš jak to tak může fugovat?!..

M (19 let): Spíš jsem na nějaký pohádky, něco co je s příběhem....třeba sluha a panička, je to

vtipný.

Respondentky mají dva názory na „pornotopické“ (Marcus, 1964) ztvárnění.

Všechny vzrušuje příběh, kdy například uvádějí, že pornofilmy přetáčejí na hlavní

scény a že se nemusí dívat na celé video. Zároveň uvádí, že chtějí něco navíc než jen

explicitní záběry genitálií nebo pouhý styk: „musí to mít nápad“ (Z, 24 let), „musí to

mít příběh“ (C, 23 let), či „nejlepší je ten moment překvapení“(A, 20 let).

Zásadní poznatek je, že respondentky též poměřovaly své proporce s herečkami

v pornofilmech. Chápou je jako „virtuální konkurenci“ nebo si představují jak v

takových situacích vypadají ony:

C (23 let): Já se na to porno koukám jako na konkurenci. virtuální konkurenci. Už nemám

fyzickou konkurenci, protože on je na tom závislej, takže to beru jako virtuální partnerku, se

kterou musím bojovat. Ta virtuální je horší varianta konkurence. Tam jsou dokonalý ženský a

mají dokonalý těla.

A (20 let): Vždycky když se na to dívám tak si říkám: „Já sem fakt neschopná“. Jsme nepružná,

oproti tomu, třeba jaký polohy tam dělaj...tak si říkám že ty chlapy fakt musí trpět se mnou.....je

to spíš naopak....ten příklad si z toho trošku beru, ale spíš si říkám, aha, tak takhle to jde taky.

B (21 let): Samozřejmě člověk občas, když vidí, že při některých polohách vypadá tlustě, tak si ř

íká: „Proboha jak musím vypadat u toho já?!“, napadne mě to, ještě jak je to takový explicitní-

roztažený nohy..no snažím se na to nemyslet, i když to asi napadne každýho...a ty explicitní

záběry genitálií, mě děsí, chudáci chlapi...

V rozhovorech jsme byli konfrontováni se dvěma paralelními, ale propojujícími se

diskurzy. Jednak kriticky popisované fyzické ideály a hrané výkony v pornografii a

zároveň s druhým diskurzem, ve kterém dotazované zdůrazňovaly dopad takovýchto

ideálů na svůj život. Tím, že se s herečkami z pornofilmů poměřují, vyjadřují nejistotu

ohledně svých těl. Chtějí vypadat sexuálně adekvátně, to znamená být souměřitelné s

pornoherečkami a jejich výkony. Zároveň se tohoto srovnání ze strany svých sexuálních

partnerů v mnoha případech obávají. Strach z toho, že by sexuální partner očekával

výkony hodné pornohereček nebo obdobné fyzické proporce. Převládá u nich názor, že

sex je v reálném životě něco jiného než-li pornofilm. Proto jsou tyto strachy z této, jak

jedna dotazovaná nazvala, „virtuální konkurence“ (C, 23 let), potlačeny zdravým

57


úsudkem o tom, že vše je v pornofilmu „hrané“ a „inscenované“ a herci mají své masky,

podobně jako v divadle. Tyto poznatky lze pojmout pomocí dramaturgické metafory

rozvinuté Gagnone a Simonem, kdy jsou uživatelky pornografie nuceny reagovat a

vymezit se – ať už pozitivně či negativně – vůči daným obsahům.

IV. 5. ORIENTACE V PORNOSVĚTĚ

Dotazované se shodly na tom, že pornografie ovlivňuje do značné míry všechny,

kteří ji sledují či někdy sledovali: „Asi ano, do jisté míry tě to ovlivní“ (Z, 24 let).

Otázky Co pro Tebe porno znamená? a Jak bys popsala svůj vztah k pornografii?

odhalily postoje jednotlivých respondentek. Otázky byly záměrně položeny až ke konci

rozhovoru, aby sama dotazovaná mohla zhodnotit své individuální zamyšlení nad tímto

tématem. Zajímavé bylo pozorovat, že ve většině případů dotazované uvedly, že

„pornografii vyhledávaly více, když to bylo něco nového“ (A, 20 let) a též, že s

rostoucím věkem slábne touha objevovat něco nového.

Jak již bylo naznačeno, sexuální život respondetek byl formován jejich vlastními

sexuálními preferencemi a představami, které mají často kořeny už v poměrně raném

období jejich sexuálních a intimních zkušeností. Uváděly, že reálné zkušenosti je

ovlivnily více a k tomu jim pomohly se „orientovat“ ve světě pornografie:

Z (24 let):Myslím si že to jako inspiraci dokážeš pochytit až v pozdějších letech, když seš

¨spokojená sama se sebou a máš už utříbený to jak člověk je a není, podle mě, když se na

to člověk dívá dost mladej tak si potom zkreslujou realitu a spíš z toho maj deprese než že by jim

to přinášelo uspokojení.

Tyto ženy svými reflexemi dokázaly, že mají vybudovaný větší nadhled nad pornografií

a dokázaly zhodnotit kontext celé problematiky.

C (23 let):Je to dobrý pro sexuálně aktivní lidi, ale ne pro nesexuálně aktivní lidi. Ne pro ty

nezkušený, kteří jsou šokovaní a frustrováni tím, že neodpovídají těm tělesným ideálům a

nedosahují takových výkonů jako vidí na snímcích.

Dotazované jsou si vědomy jistého nebezpečí, které může snadný internetový

přístup k pornografickému materiálu způsobit. Uváděly ztrátu sebevědomí nebo

58


frustraci, které člověk může pociťovat v důsledku sledování pornografie. Neboť

pornografický scénář se značně liší od reálných sexuálních zkušeností a může mít

nepříznivé dopady na představy a očekávání jedince od jiných partnerů. Tím implicitně

připustily, že si myslí, že pornografie má vliv na utváření představ o sexuálním chování

a do značné míry ho zkresluje. V jedinci to může vyvolat frustraci z uvědomění si

rozporu mezi jejich představami (intrapsychickým scénářem) a mezilidskou interakcí

(interpersonální scénáře), které utváří sexuální praxi.

IV.6. INTERNETOVÁ PORNOGRAFIE VE

SPOLEČENSKÉM KONTEXTU A KOMUNIKACI

Důležitý blok studie se týkal utváření sociálních vztahů uvnitř sdíleného a

přebíraného kulturního scénáře. Badatelka chtěla zjistit, jakou má povahu a roli téma

pornografie v širším společenském kontextu, a to zejména v komunikaci. Sdílená

otevřenost k tématu sexuality a pornografii je normou, avšak jisté ambivalence ve

výpovědích nutily badatelku se zeptat přímo, jaký postoj ze strany společnosti (přátel,

rodiny, partnerů) dotazované pociťují s cílem odhalit, zda je v některých společenských

sférách téma pornografie tabu. U dotazovaných převažovaly kontradiktorní výpovědi,

hlavně v momentě, kdy dotazy směřovaly k tomu, zda je pornografie tématem ve

společnosti nebo ne, jak do ní zapadá a jak se o ní mluví. Vykrystalizovaly však tři

hlavní skupiny, podle toho v jakých sociálních okruzích je pornografie tématizována a

komunikována.

IV. 6. 1. RODINA

V rodině se téma pornografie nezmiňuje. Ačkoli do tohoto prostředí spadají

první zkušenosti z pornografií, téma je vytlačeno na okraj, podobně jako třeba

masturbace. S rostoucím věkem respondentek se však téma odlehčuje:

X (24 let): mezi přáteli určitě, nevidím důvod, proč bych se nemohla bavit o pornu. Určitě, když

půjdu s rodičema na večeři, tak nevytáhnu porno, že? Ale takhle, když si jsou sednout kamarádi,

nebo kdokoli, tak porno není problém. ALE! S žádnýma kamarádkama jsem se o pornu nikdy

moc nebavila, protože řekla bych že většina těch holek co znám, jsou vůči pornu vyhrazený a

nelíbí se jim. Nedívají se na to. Ne, že já bych se na to nějak dívala, ale beru to jako věc, která by

nemusela být součástí mýho života, nebo součástí partnerskýho vztahu. Spíš od kluků-

59


C (23 let): Se všema lidma co jsem se setkala si myslím, že jsou otevření a přiznají to. Ale s

maminkou bych se asi o tomto bavit nezačla. Je to o věkové kategorii Kamarádi.

Respondnenky jsou si vědomy značné tabuizace pornografie v tomto sociálním okruhu

a zároveň přemýšlejí proč se o něm nemluví:

B (21 let): Myslim si že se zároveň obě pohlaví mezi sebou stydí, protože je to v hodně

případech spojený s tou onanií..a lidi to před sebou většinou nedělaj...

Z (24 let): Jednou jenom jsem se svěřovala kamarádovi o snu a od té doby mě má za úchyla a za

sexuálně promiskuitní ženu.

A (20 let):.Víš, že ani nevím, podle mě se na to dívá spoustu lidí, téměř každej podle mě akorát

se o tom málo mluví.

IV. 6. 2. KAMARÁDKY versus KAMARÁDI

Kamarádi se rozdělují na ty, kteří o pornografii otevřeně mluví a na ty, kteří o ní

nemluví. Respondentky zdůraznily ženskou a mužskou polaritu. To znamená, že se o

tom jinak baví s kamarádkou jinak s kamarádem. Celková společenská naladěnost je

vůči pornografii tolerantní a otevřená, ale mezi jednotlivými ženami zároveň není

častým tématem. Naopak jimi zmiňovaná mužská část nemá problém o tématu

pornografie mluvit a svěřovat se svými zkušenostmi. Navíc je tam opět genderový

rozměr. Jak uvádí jedna z respondentek: „Když se s kamarády začnu bavit o pornu, tak

mám spíš plusový body“ (Y, 19 let). Avšak ženská skupina se zdá být v tomto ohledu

opatrnější, respondentkami byly zmiňovány, jak by badatelka řekla „deviantní případy“

dívek, které se odmítají o tématu pornografie (a sexu) bavit. Takové ženy pocházejí z

katolického prostředí, jsou úzkostlivě konzervativní nebo se považují za asexuální (ke

svému životu nepotřebuji sex).

IV. 6. 3. PARTNEŘI

V případě partnerů je opět patrné rozdělení na partnery, kteří jsou pornografii

nakloněni a s partnerkou ji sledují a na ty, kteří odmítají, že jí sledují. V mnoha

případech je sexuální život v partnerském životě nejpodstatnější. Respondentky

vyhledávají otevřené muže, kteří se o pornografii dokáží bavit nebo ji společně sledují.

60


Všechny dívky zmínily, že mají za sebou vztah s chlapcem, který zapíral, že se na

pornografii dívá nebo ji nesledoval. Všechny respondentky výzkumu uvedly, že jim to

vadilo.

Z (24 let): Jeden partner mi to tajil, že se dívá a dělal že se nedívá a ještě byl tak nenápadnej, že

tam zapomněl vždycky to dvd a když jsem si šla pustit muziku, tak na mě čekala nahá

ženská...“Tak dost“, řekla jsem mu, že bud se na to budeme dívat spolu a nebo mi řekne, že chce

mít chvilku pro sebe..

Dalo by se shrnout, že sledování pornografie na internetu znamená pro

dotazované celospolečensky rozšířený fakt. Mluvit o pornografii není tabu, ale záleží na

společnekém kontextu, ve kterém by téma mohlo být rozšířeno. V rodině je komunikace

na toto téma vyloučena a mezi některými partnery a kamarády také. Téma pornografie

odkazuje nebo je přímo spojeno s masturbací, a proto vyloučeno ze společenských

debat. Míra diskrétnosti tématu pornografie velmi záleží na rodinném zázemí, ve kterém

se jedinec socializoval, jeho či její etické hodnoty obecný přistup k sexualitě.

IV.7. DISKUZE: NORMÁLNÍ A AMBIVALENTNÍ

Můžeme konstatovat, že z výpovědí je patrné, že sledování pornografie je pro

dotazované zcela běžné a považují ho za „normální“. Zde badatelka vidí jistý posun v

nahlížení na pornografii, jako na součást kulturního scénáře, který tímto zaznamenal

změnu trajektorie ve vnímání fenoménu pornografie. Ze společenského tabu se téma

internetové pornografie stalo hojně tematizovaným a to nejen v českém prostředí. Díky

internetu se dnes debaty lokálně roztříštily a tento problém s přístupem k internetové

pornografii a jejích možných dopadů se stal celostětovým problémem, který se

tematizuje (tedy v místech planety, kde je vysoká koncentrace uživatelů připojených k

intenetu). Z knihy Gagnona a Simona (1973) je patrné, že fenomén pornografie byl

původně považován za nemravný a morálně nepřijatelný, avšak podle předložené

analýzy se zdá, že pornografie se stává sociálně akceptovatelnou, alespoň v přístupu k

ní v případě dotazovaných v naší studii. Na této skutečnosti má z velké části podíl

internet, který se stal široce dostupným médiem, jež je často neodmyslitelnou součástí

každodennosti. Díky tom je pornografie je tímto distribučním kanálem hojně šířena. Z

výpovědí dotazovaných, které vyhledávají neplacenou pornografii (Tubes, Hubs) je

patrné, že příchod tzv. Webu 2.0 byl zlomový. Ten zásadním způsobem inovoval

61


internetová rozhraní a rozšířil je o možnost sdílení obsahu s ostatními uživateli, což

vneslo do pornografické krajiny radikálně nový prvek.

Běžnou praxí je, že ženy při svých výpovědích prokazovaly ambivalentní přístup

k pornografii. Ten se manifestoval na několika úrovních. Pokud měly respondentky na

straně jedné uvést důvod, proč pornografii vyhledávají, přiznaly, že je to za účelem

vyvolání vzrušení. Na straně druhé však v zápětí vyzdvihovaly význam a bohatost své

fantazie, kterou nadřazovaly pornografickým motivům. Ambivalence a jistá dvojsečnost

se projevovala i dalším způsobem. Jedním ze zásadních poznatků je, že ačkoli

dotazované pornografii považují za nereálnou, explicitně přiznávají, že má svůj podíl na

utváření jejich subjektivity. V některých případech se inspirují a také se učí některým

sexuálním praktikám, které v pornofilmech vidí. Ty chápou je jako modelové a umělé

situace, které mají sice málo společné s žitou realitou jejich sexuálního života, ale

nezavrhují možnost se z ní dozvědět něco nového. V mnoha případech vyjadřovaly

nespokojení s tím, jak vypadají tělesné proporce pornohereček a způsoby, jakými

dosahují uspokojení. V jistém smyslu dotazované též nepřímo vyjádřily nejistotu

ohledně svých tělesných proporcí, když se snažily porovnávat své tělo s herečkami a

pociťovaly lítost vůči jejich sexuálním partnerům. Ta je ovšem napadla až poté, co

pornografický snímek shlédly z pozice diváka.

Ve všech případech se u dotazovaných projevilo, že pornografii chápou jako

něco negativního a zejména mužský element jim v nich přijde násilný a nepohledný.

Ukázalo se, že tento postoj se u nich vytvořil už při prvních setkáních s pornografií, kdy

jim utkvěla v paměti nějaká násilná nebo maskulině dominantní scéna. I přesto, že se

považují za heterosexuální často vyhledávají tzv. industriální pornografii s lesbickými

motivy a sexem, která jim příjde méně násilná. Nicméně neustále též připomínají, že

pornografii chápou jako doménu mužů. To Gagnon a Simon vysvětlují tím, že „ jedním

z možných vysvětlení může být kulturní kontext vytvořený západní civilizací“ (1973:

265), ve které je více společensky přijatelné sledování pornografie muži, nežli ženami.

To že z historického hlediska je pornografie ženami jen okrajově vysvětlují následovně:

„maskulinita je homosoociálně posílena a tak i nepřímo povaha heterosexuality“

(Gagnon a Simon, 1973: 267). Nejvíce se tento fakt odráží na způsobu, jakým jsou

pornofilmy natáčeny. Způsobem zhotovení a prezentace jen posiluje utkvělý mýtus o

maskulinních sexuálních fantaziích, které zdůrazňují dominantní postavení muže, čímž

údajně muže oslovují. Můžeme tedy s Gagnonem a Simonem konstatovat, že ústřední

částí „pornografické etnografie“ je heterosexuální maskulinita, která tak přestavuje i

62


spojení se sociálním světem, povahu rolí, hodnot a utváření sociálních struktur ve

společnosti (1973: 266-267).

Pokud měly respondentky shrnout svůj postoj k pornografii stavěly reálně žitý

svět praktického sexu, komunikaci s partnerem a vlastní fantazii nad pornografii. Může

to být důsledek onoho převažujícího maskulinního kulturního scénáře v západní

společnosti. Konkrétně například toho, že zejména v pornografii převládají mýty o

mužských představách a proto může být pro ženy obtížné tento fakt přijmout a vytvořit

si tak pozitivní či produktivní náhled na pornografii. Ačkoli se podle rozhovorů s

dotazovanými nezdá být ve společnosti téma pornografie tabu, rozhodně je opředeno

jistým tajemstvím. To především proto že internetová pornografie je spojená s

masturbací a tak je vyloučena z rodinného nebo společenského prostředí a omezuje se

sociálních okruzích na oblast blízkých přátel. Dotazované internetová pornografie

doslova baví a v mnoha případech jsou vděčné, že se na ni mohou dívat. Žádná z nich

neprojevila snahu o jakékoli legální omezování pornografie na internetu a všechny

dotazované explicitně vyjádřily, že pornografii v této formě chápou jako komoditu či

ekonomickou konstantu, která by podle (neo)liberálních zásad ekonomie neměla být

omezována zásahy státu nebo zužováním její konkurence. Toto instrumentální vnímání

pornografie jako zboží přispívá k její relativní integraci do kulturního sexuálního

scénáře, který má následně podíl na utváření sexuality jako takové.

V. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY

Výsledky analýzy poodhalily, že sledování pornografie na internetu je zcela

běžnou a „normální“ praxí a zároveň poukázaly na jisté rozpory ve výpovědích

dotazovaných. Porno je uživatelkami internetu běžně sledováno již od raných let

dospívání. V době kdy internet nebyl ještě příliš rozšířen fungovala pornografie jako

forma sociálního styku; avšak po jeho masovém rozšíření do domácností, zjednodušení

přístupu a sdílení obsahu na internetu se pornografie stala pro mladé ženy zdrojem

informací a využívají jí také jako podnět pro sexuální vzrušení. Ve většině případů

„scénář“ pornografie funguje jako referenční rámec ve vztahu k tělesným ideálům a

sexuálním výkonům, avšak většina z respondetek tento fakt zároveň popírá a odmítá.

Tato skutečnost znamená jistý ambivalentní avšak komplementární rozpor. Podobně

jako Martenson a Mansson (2009), kteří ve svém výzkumu odhalili dvě rozporné avšak

doplňující se kategorie - „normální a ambivaletní“ - kteréžto charakterizují přístup

63


mladých respondentů k internetové pornografii, i tato studie dochází k analogickému

zjištění. Dotazované na straně jedné připouští nadšení a vzrušení z dostupné

pornografie, ale na straně druhé se vůči ní implicitně a explicitně vymezují. Pokud o ní

mají reflexivně hovořit, a to především ve vztahu ke svým praktickým sexuálním

zkušenostem, jsou v jejich výpovědích patrné obavy a nespokojenost. Tato ambivalence

byla znatelná především v tom, že dotazované do jisté míry nebo nepřímo připustily, že

výstupy pornografického průmyslu mohou mít vliv na jejich subjektivní utváření

sexuality. Shlédnutý pornografický materiál má vliv na jejich individuální rovinu snů a

přání. Proniká též do mezilidské interakce, což bylo patrné v tom, že respondentky

přiznaly, že je pro ně pornografie inspirující a dokonce může mít i edukativní rozměr.

Zároveň respondenky uvedly, že pornografický materiál může mít opačný účinek.

„Industriální“ pornovidea, která se zaměřují na zobrazování genitálií, těl abnormálních

velikostí a nekonečné dlouhých scén vrcholících tzv. „money shotem“, zdůrazňující

mužskou dominanci u některých dotazovaných vyvolávají nejistotu ohledně vlastních

zevnějšků a sexuálních výkonů a může vést k jisté míře frustrace. Nicméně dotazované

artikulovaly jakýsi nadhled, který nad tímto materiálem mají a to že ho chápou spíše

jako film, který má s reálným životem jen málo společného.

Při určování vztahu dotazovaných k pornografii a roli, jakou jim přisuzují

musíme mít tento ambivalentní rozpor neustále na paměti. Jejich vlastní vztah k

pornografii je kladný, ale porno jako takové u nich většinou vyvolá negativní reakce.

Internetová pornografie hraje v jejich sexuálních životech pouze doplňkovou až

marginálním roli. Toto zjištění částečně vyvrací populární diskurz, který často přisuzuje

internetovému pornu až deterministickou úlohu. Rozbor rozhovorů ukázal, že problém

vlivu internetové pornografie na sexualitu mladých žen je komplexnější, mnohovrstevný

a je třeba na něj nahlížet přes prizma výše zmíněné ambivalence. Dotazované též

považují pornografii za běžnou součást internetu, jehož existenci respektují jako danost

až nevyhnutelnost a dokáží se s jeho zvýšenou expozicí rozumně a zdravě vypořádat.

64

Bibliografie

Adams, P., a Cowie, E. 1990. The Woman in Question. London: Verso.

Agger, B. 2011. „iTime: Labor and life in a smartphone era“. Time & Society, 20 (1):

str.119-136.

Bancroft, J. 1997. Introduction and overview, Researching sexual behavior.

Bloomington: Indiana University Press.

Barrett, M. 1980. Women’s Oppression Today. London: Verso.

Baudrillard, J. 1994. Simulacra and Simulation. Ann Arbor, MI: University of Michigan

Press.

Becker, H. 1963. Outsiders: Studies in the Sociology of Deviance. London: Free

Press of Glencoe.

Berger, P. L., a Luckmann, T. 1999. Sociální konstrukce reality, Brno: Centrum pro

studium demokracie a kultury.

Blumer, H. 1969. Symbolic Interactionism: Perspective and Methods. Englewood

Cliffs, NJ: Prentice Hall.

Bolter, D. J., a Drusin, R. 1999. Remediation: Understanding New Media. Cambridge,

MA: MIT Press.

Boyle, K. 2010. Everyday Pornography. London: Routledge.

Burke, K. 1945. A Grammar of Motives. Berkeley, CA: University of California Press.

Carter, A. 2001. The Sadeian Woman: And the Ideology of Pornograpy. London:

Penguin.

Cook, I. 2006. „Western Heterosexual Masculinity, Anxiety, and Web Porn.“ The

Journal of Men’s Studies, 14 (1): 47-63.

Čížek, J. 2009. „Konec internetové pornografie v čechách“. Poslední aktualizace

26. 1. 2009. Dostupné na: http://www.zive.cz/Clanky/Konec-internetove-

pornografie-v-Cechach/sc-3 a145383/default.aspx . Konzultováno 20. 11. 2011.

Disman, M. 2009. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum.

Dworkin, A. 2000. „Against the Male Flood: Censorship, Pornography and Equality“.

In Feminism and Pornography. Drucilla Cornell (ed.), Oxford: Oxford

University Press.

Foucault, M. 1999. Dějiny sexuality, I. Vůle k vědění. Praha: Herrmann & synové.

Gagnon, J. 2004. An Interpretation of Desire. Chicago: University of Chicago Press.

65

http://www.zive.cz/Clanky/Konec-internetove-

http://www.zive.cz/Clanky/Konec-internetove-pornografie-v-Cechach/sc-3-a-145383/default.aspx

http://www.zive.cz/Clanky/Konec-internetove-pornografie-v-Cechach/sc-3

Gagnon, J., a Simon, W. 1973. Sexual Conduct: The Social Sources of Human

Sexuality, Chicago: Aldine Publishing Company.

Gagnon, J., a Simon, W. 2009. Sexual Conduct: The Social Sources of Human

Sexuality, 2nd ed. Chicago: Aldine Publishing Company.

Goffman, E. 1963. Stigma. London: Allen Lane.

Guardian. 2011. „Why more and more women are using pornography“. Poslední

aktualizace 7.4.2011. Dostupné na:

http://www.guardian.co.uk/culture/2011/apr/07/women-addicted- internet-

pornography . Konzultováno 29. 11. 2011.

Guardian. 2011a. „My partner's addiction to porn is ruining our sexuali life“. Poslední

aktualizace 3.1.2011. Dostupné na:

http://www.guardian.co.uk/lifeandstyle/2011/feb/03/porn-addiction-

ruining-our-sex-lif e . Konzultováno 1. 12. 2011.

Harvey, D. 2007. A Brief History of Neoliberalism. Oxford: Oxford University Press.

Holland, J., Ramazanoglu, C., Sharpe S., a Thomson S. 1998. The Male in the Head.

London: Tufnell Press.

Hendl, J. 2008. Kvalitativní výzkum. Základní teorie, metody, aplikace. Praha: Portál.

Hvížďala, K. 2010.: Média v postmoderním světě. Rozhovor s Karlem Hvížďalou ze 3.

9. 2010 na ČRO6. Dostupné na:

http://www2.rozhlas.cz/podcast/podcast_porady.php?p_po=820.

Jacobs, K. (s.d). „Pornografie na internetu“. Atlas Transformace.

http://www.monumenttotransformation.org/atlas-

transformace/html/p/pornografie/1- pornografie-na-internetu.html#top.

Konzultováno 12.12.2011.

Jacson S., a Scott S. 2010. „Rehabilitating Interactionism for a Feminist Sociology of

Sexuality“. Sociology, 44 (5): str. 811-826.

Jensen, R. 2007. Getting Off: Pornography and the End of Masculinity. Boston: South

End Press.

Kalenda, J. 2011: „Geneze Porn Studies: Společnost, Věda a Pornografie“. Konstrukt,

poslední aktualizace 17.5.2011. Dostupné na:

http://www.konstruktmag.cz/geneze- %E2%80%9Eporn-studies

%E2%80%9C-spolecnost-veda-a-pornografie/ . Konzultováno 20.12.2011.

Kimmel, M. 2007. „John Gagnon and the Sexual Self“. In The Sexual Self, M. Kimmel

(ed.). Nashville, TN: Vanderbilt University Press.

66

http://www.konstruktmag.cz/geneze-%E2%80%9Eporn-studies%E2%80%9C-spolecnost-veda-a-pornografie/

http://www.konstruktmag.cz/geneze-%E2%80%9Eporn-studies%E2%80%9C-spolecnost-veda-a-pornografie/

http://www.konstruktmag.cz/geneze-

http://www.monumenttotransformation.org/atlas-transformace/html/p/pornografie/1-pornografie-na-internetu.html#top

http://www.monumenttotransformation.org/atlas-transformace/html/p/pornografie/1-

http://www2.rozhlas.cz/podcast/podcast_porady.php?p_po=820

http://www.guardian.co.uk/lifeandstyle/2011/feb/03/porn-addiction-ruining-our-sex-life

http://www.guardian.co.uk/lifeandstyle/2011/feb/03/porn-addiction-ruining-our-sex-life

http://www.guardian.co.uk/lifeandstyle/2011/feb/03/porn-addiction-

http://www.guardian.co.uk/culture/2011/apr/07/women-addicted-internet-pornography

http://www.guardian.co.uk/culture/2011/apr/07/women-addicted-internet-pornography

http://www.guardian.co.uk/culture/2011/apr/07/women-addicted-

Kirby, A. 2009 Digimodernism: How New Technologies Dismantle the Pastmodern

and Reconfigure Our Culture. London: Continuum Books.

Kvale, S. 1996. InterViews: An Introduction to Qualitative Research Interviewing.

London: Sage.

Kovářová, H. 2007. Reprezentace sexuality: Internetová stránka www.suicidegirls.com.

Nepublikovaná bakalářská práce. Brno: MUNI.

Krutiš, M. 2007. „Reklamní výdaje do českého internetu“. Poslední aktualizace 22. 12.

2007. Dostupné na: http://www.krutis.com/reklamni-vydaje-do-ceskeho-

internetu/ . Konzultováno 5.12.2011.

Laumann, E., Gagnon J., Michael R.T., a Michaels S. 1994. The Social Organization of

Sexuality. Sexual Practices in the United States. Chicago: University of

Chicago Press.

Leix, A. 2003. „K problematice transkriptu ve společenských vědách“. Biograf , 31:

str. 69-84.

Lišková, K. 2010. Feminismus a Pornografie. Brno: Slon.

Lofgren-Mårtenson, L., Månsson, S.A. 2009, „Lust, love, and life: a qualitative study o

Swedish adolescents' perceptions and experiences with pornography“. Journal

of Sex Reasearch, 47 (6): str. 568-579.

McIntosh, M. 1978. „Who Needs Prostitutes? The Ideology of Male Sexual Needs“. In

Women, Sexuality and Social Control, C. Smart and B. Smart (eds). London:

Routledge & Kegan Paul.

Marcus, S. 1964. The Other Victorians. New Brunsvick: Transaction Publishers.

Mead, G.H. 1934. Mind, Self and Society. Chicago: University of Chicago Press.

Patterson, Z. 2003. „Být Online: Užívání pornografie v éře digitálního věku“.

Berkeley University Press. Dostupné na

http://studio.berkeley.edu/.../going_online_april%2020 . Konzultováno 24. 10.

2011.

Plummer, K. 2009. „Permanence and Change: Sexual Conduct-Thirty Years On“.

Předmluva in Sexual Conduct, Gagnon and Simon. Chicago: Aldine Publishing

Company.

Power, N. 2009. One Dimensional Woman. London: Zero Books.

Rich, F. 2001. „Naked Capitalists“. New York Times Magazine. Dostupné na:

http://www.nytimes.com/2001/05/20/magazine/20PORN.html . Konzultováno

2.10.2011.

67

http://www.nytimes.com/2001/05/20/magazine/20PORN.html

http://studio.berkeley.edu/.../going_online_april%2020

http://www.krutis.com/reklamni-vydaje-do-ceskeho-internetu/

http://www.krutis.com/reklamni-vydaje-do-ceskeho-

http://www.suicidegirls.com/

Schutz, A. 1972. The Phenomenology of the Social World. London: Heinemann.

Simon, W. 1996. Postmodern Sexualities. New York: Routledge.

Stanley, L., a Wise, L. 1993. Breaking Out. London: Routledge.

Stein, A. 1989. „Three Models of Sexuality: Drives, Identities and Practices“.

Sociological Theory 7 (1): str. 1–13.

Švaříček, R., Šěďová, K a kol. 2007. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách.

Portál, Praha.

Tiefer, L. 2007. „Sexuopharmacology: A Fateful New Element in Sexual Scripts“. In

The Sexual Self, M. Kimmel (ed.). Nashville, TN: Vanderbilt University Press.

Vlčková, E. 2008. „Nesnesitelná přitažlivost internetu“. Poslední aktualizace 4.8.2008.

Dostupné na http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/60/1363/ .

Konzultováno 3. 12. 2011.

Wikipedia. 2011. Pornografie. Poslední aktualizace 4.1.2012. Dostupné na:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Pornografie#cite_note-9, 2011. Konzultováno

13.12.2011.

Wikipedia. 2011a. Money Shot. Poslední aktualizace 20.12.2011. Dostupné na:

http://en.wikipedia.org/wiki/Money_shot . Konzultováno 15.12. 2011.

Wikipedia. 2011b. Laugh Track. Poslední aktualizace 3.1.2012. Dostupné na:

http://en.wikipedia.org/wiki/Laugh_track2011. Konzultováno 13.12.2011.

Williams, L. 1989. Hardcore. Berkeley: University of California Press.

Zábrodská, K., a Čermák, I. (Eds.) 2010. Kvalitativní přístup a metody ve vědách o

člověku I Praha: Psychologický ústav Akademie věd ČR, v.v.i.

Zákon č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník v platném znění.

Žižek, S. 1997., The Plague of Fantasies. London:Verso.

68

http://en.wikipedia.org/wiki/Laugh_track2011

http://en.wikipedia.org/wiki/Money_shot

http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/60/1363/

Příloha

Příloha č. 1: Průvodce otázkami k interview dotazovaných ve výzkumu

Příloha č. 2: Otázky legálního vymezení sexuality

PŘÍLOHA I.

A.VLASTNÍ ZKUŠENOST S INTERNETOVOU PORNOGRAFIÍ

-jak se s pornografií na internetu seznámily, kdy asi, jak se k tomu dostaly?-jaký typ pornografie/jaké porno sledují a jak často?-jakou si myslí, že pro ni plní funkci?

1. Přišla jsi někdy při používání internetu do styku s pornografií? Kdy to asi bylo poprvé a jak se to stalo?

2. Jak vypadají tvé vlastní zkušenosti s pornografií na internetu?

Jak často pornografii na internetu vyhledáváš?

Jaký typ pornografie vyhledáváš?

3.Jak bys popsala své vlastní pocity z pornografie? Co ti sledování pornografie přináší? Proč ji sleduješ?

Jakou funkci pro Tebe sledování porna plní?

B.VZTAH K PORNOGRAFII OBECNĚ-jejich vlastní vztah-jak vnímají to, jaký má jejich okolí vztah k pornografii? -vztahy okolí a vztahy partnerské-to jak je pornografie udělaná- líbí nelíbí? (jak by si ji představovala?)

5.Myslíš si, že je mezi vrstevníky tvého věku normální/běžné pornografii na internetu vyhledávat ?6.Jak bys si popsala svůj vlastní postoj k (internetové) pornografii? Myslíš si, že je společensky nebo morálně přijatelná nebo je to tabu?7.Bavíš se o svých zkušenostech s pornografií se svým okolím (přáteli, partnerem rodinou)?8.Myslíš si že má nějaký vliv na lidi ve tvém okolí? (ANO- Jak se to projevuje? NE- Proč je neovlivňuje?)9.Setkala si se někdy s partnerem, který pornografii sledoval? (ANO- Jak se to projevovalo? Ovlivnilo to nějakým způsobem váš vztah? Mluvili jste spolu o tom?

Sledovali jste pornografii s partnerem někdy společně?

10.co říkáš na to jak vypadají herci a herečky v pornofilmech a to jak dosahujou rozkoše? Přijde Ti to

normální? Změnila bys na tom něco?

C.JAK DOTAZOVANÉ VNÍMAJÍ TO, JAK INTERNETOVÉ PORNO MÁ VLIV NA JEJICH SEXUÁLNÍ ŽIVOT

-myslí si, že má dopad na jejich sexuální život?

69

-inspirace, preference, sny?-učí se z ní něčemu

11.Inspiruješ se pornografií v nějakých sexuálních praktikách?Učíš se z ní něčemu?

12.Sleduješ na sobě, že pornografie se nějak podepsala na tvých preferencích, představách nebo snech?

13.Co si myslíš o způsobu jakým je pornografie natáčena (rozdělení rolí, sexuální praktiky, způsob

dosažení orgasmu)?

14.Myslíš, že pornografie ovlivňuje tvé představy o tom jak by měl sex vypadat nebo jak by měly vypadat

tělesné ideály?

15.Myslíš si, že existuje ještě něco, o čem jsme nemluvily co by mohlo ovlivňovat Tvůj sexuální život v

souvislosti s internet. Pornografií?

15.Měla jsi někdy sama potřebu někomu říct o tom, co jsi viděla?

PŘÍLOHA II.

OTÁZKY LEGÁLNÍHO VYMEZENÍ SEXUALITY

Antipornografické feministky řeší otázku legálního omezení pornografie.

Pojdmě krátce nahlédnout na znění zákonů týkajícící se pornografie podle Českého

právního řádu. Badatelka vymezí legální přístup k informačním technologiím ve vztahu

k pornografii. Dále si položila otázku, proč jsou pornografické materiály dětem do 18

let nepřístupné, když pohlavní styk je legální od 15 let? Zde můžeme vidět přímý rozpor

mezi přístupem k pornografii a sexualitě a problematikou jejich právního vymezení.

Pokud budeme pojem pornografie chápat tak, že se jedná o neumělecké

znázornění lidského těla či sexuálního chování, které nemá jiný účel, než podněcovat

sexuální pud, pak se z roviny duševně intelektuální až abstraktní, dostaneme k

materiálnímu (explicitnímu) pojetí sexuálního aktu. Jako takový se sexuální akt,

pornografií znázorněný, svou podstatou blíží obrazně řečeno k výkonu biologické

funkce lidského tvora pro uspokojení sexuálního pudu širšího publika než jsou sami

účastníci. Pohnutkou účastníků k takovému jednání, v drtivé většině nebude uspokojení

účastníka ale odměna, které se mu za to dostane. Proto se dá velmi zjednodušeně říci, že

pornografie je komerční službou, založenou na její schopnosti uspokojit biologickou

potřebu lidského druhu za peníze. Tedy jde ve smyslu §2 obchodního zákoníku o

podnikání byť svého druhu.

Pouze trestní zákoník vymezuje pornografii negativně tedy v § 191 pod názvem Šíření

pornografie zákon vymezuje: „Kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí

70

veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří

fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, v němž se

projevuje násilí či neúcta k člověku, nebo které popisuje, zobrazuje nebo jinak

znázorňuje pohlavní styk se zvířetem, Jak je uvedeno stát se brání určité formě

pornografické produkce a akcentuje ochranu dětí, tedy osob do 18ti let. Ve smyslu

kuplířství, které je u nás právně zakázáno dochází při výrobě filmové pornografie jde o

najímání herců, kteří pak za úplatu provozují pohlavní styk, tedy v tomto smyslu

prostituci, pouze s tím rozdílem, že jsou při pohlavním styku filmováni a honorování

oba, jak herec, tak i producent. Zde se nabízí otázka, zda by producenti filmové

pornografie neměli být také trestně odpovědni.

V právním rámci české úpravy týkající se pornografie je patrný rozpor mezi ochranou a

odpovědností. Základem je rozdíl mezi trestní odpovědností vymezenou věkem, tedy §

11 trestního zákoníku o věkové odpovědnosti :“kdo v době spáchání činu nedovršil

patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědný“ a mezi ochranou osob mladších

osmnácti let, ted osob z hlediska ustanovení § 126 trestního zákona ohledně dětí, tedy že

„dítětem se rozumí osoba mladší osmnácti let, pokud trestní zákon nestanoví jinak“.

Neboť trestní zákoník chrání děti před společensky škodlivými jevy, mezi které

pornografie, minimálně ta, v níž „se projevuje násilí či neúcta k člověku, nebo, které

popisuje, zobrazuje nebo jinak znázorňuje pohlavní styk se zvířetem“ patří. Proto tedy

jednotlivec, který provozuje od 15. roku pohlavní styk, nečiní nic, co by zákon

zakazoval a je za své jednání odpovědný. Avšak v důsledku ochrany dětí, které jsou

definovány 18. rokem věku, nesmí být děti vystaveny působení pornografie. Ta je

vnímána jako společensky nežádoucí projev a děti jsou chráněné tím, že ten, kdo by jim

zpřístupnil pornografii, dopouští se trestného jednání a může být za toto jednání

odsouzen.

V případě internetové pornografie a přístupu k ní je situace komplikovaná dostupností

internetu a i naše zákonodárství se pokouší reagovat na technologický pokrok, například

tím, že Parlament České republiky projednával už novelu zákona č. 480/2009 Sb., o

některých službách informační společnosti, v níž například ukládá odpovědnost

provozovatelům elektronických prostředků s pornografickým obsahem.

71

Documents

„Nemám s tím žádný problém“* aneb Internetová pornografie a sexualita z pohledu mladých žen v České republice