Osnova Kognitivní psychologie pro VIK:........................................................................................................................2„Kognitivní obrat“ (v psychologii).................................................................................................................................2

Vnímání..............................................................................................................................................................................3Weberův a Fechnerův zákon...........................................................................................................................................4Vnímání objektů..............................................................................................................................................................4Zpracování informací......................................................................................................................................................4Psychofyzika...................................................................................................................................................................5

Gestaltismus – tvarová psychologie:................................................................................................................................5A) Vnímání velikosti a vzdálenosti objektů: klíče vnímání prostoru, hloubky (depth cues): binokulární a monokulární....................................................................................................................................................................6B) Vnímání pohybu:.........................................................................................................................................................6C) Pozornost:...................................................................................................................................................................6D) Vigilance=bdělost.......................................................................................................................................................9E) Představy..................................................................................................................................................................10Asociační zákony...........................................................................................................................................................10

Tvořivost...........................................................................................................................................................................12Fáze tvůrčího procesu:..................................................................................................................................................12

Paměť................................................................................................................................................................................12Ebbinghausova křivka...................................................................................................................................................12Fáze paměti:..................................................................................................................................................................13Struktura paměti...........................................................................................................................................................13Druhy paměti:...............................................................................................................................................................14Teorie zapomínání:.......................................................................................................................................................14Mimořádné paměťové schopnosti................................................................................................................................15Pomůcky:.......................................................................................................................................................................15

Mentální reprezentace.....................................................................................................................................................16

Kódování...........................................................................................................................................................................18Druhy kódování............................................................................................................................................................18Jazyk.............................................................................................................................................................................19

Myšlení..............................................................................................................................................................................21

Modely inteligence...........................................................................................................................................................23

Tvořivost...........................................................................................................................................................................23

1

Osnova Kognitivní psychologie pro VIK:

„Kognitivní obrat“ (v psychologii)

K obratu přispělo především: Teorie informací – v mentálním prostoru dochází ke zpracování informací, tento prostor nemůže být tudíž tzv. black box. „Behaviorální přístup (někdy též behavioristický) byl dominantním v první polovině 20. století. Zaměřoval se především na lidské chování a omezil se na objektivně pozorovatelná fakta. Na rozdíl od psychoanalýzy zcela vynechal lidskou mysl (označovanou jako black box, tedy černá skříňka) a vytvořil tzv. model S-R (stimulus - reakce), ve své době byl proto odpůrci označován proto jako „psychologie bez duše“. V dnešní době je striktní behaviorismus spíše historií, navázaly na něj neobehaviorismus či teorie sociálního učení a používá se model S-O-R (doplněný o objekt).“

Autoři a oblasti: Freudovo pojetí ega: podle něj (podle jeho psychologické teorie) se osobnost skládá z

o id (Id neboli „ono“ (latinsky to) je podle teorie osobnosti její nejnižší složkou. Podle Freuda je u id všechno založeno na uspokojování slasti a id tento rys našeho nevědomí představuje a zastupuje. )

o ego (Pojem ego, neboli „já“, se řídí principem reality a vyrovnává působení složky sociální (superego) a pudové (id), je vědomé i předvědomé, a výsledkem jeho činnosti je naše chování.)

o superego (Superego, neboli „nadjá“, je podle Freuda nejvyšší ze tří složek osobnosti)

Jerome Bruner (přispěl konstruktivní teorii učení, hlavně tím, že prosadi učení ve spirále), zabýval se řešením problémů, např. v článku The role of tutoring in problem solving

Hebbovy neurofyziologické studie (funkčně specializované a hierarchicky uspořádané neurony)

o Soudobý názor na mozek a jeho fungování byl v posledních sto letech dost změněn. Jeho základem je stále fungování neuronů a hlavně spojů mezi nimi - tzv. synapsí. Klíšovou se dnes zdá být činnost látek, které seynapsa obklopují a ovlivňují. To, co se děje na synapsích, rozhoduje o tom, zda vzruch půjde, nebo nepůjde neuronovou sítí dále. Klíčovým se v pojetí vzájemných vztahů mezi neurony stal názor, který je podle svého objevitele, psychologa Donalda O. Hebba, nazván Hebbův princip. On sám jej nazval "synaptická plasticita: "Dvě zároveň aktivní nervové buňky synapsa, které se mezi nimi nacházení. Jejich současná aktivita vede k oslabení kontaktů. Navzájem propojené neurony zůstávají propojeny. Platí: buď to užívej, nebo o to přijdeš." Jednoduše řečeno: Mozek je možno trénovat. Mozek není harddisk. Neuronové sítě však nejsou trvale v jednom stavu. Proto jsou naše vzpomínky tak tvárné a časově nestabilní (zdroj: http://goo.gl/cO1dw)

Newellovy a Simonovy počítačové simulace (dostali Turingovu cenu kvůli bádání v oblasti umělé inteligence a psychologii lidského poznání = vymysleli první program s umělou inteligencí.)

Marvin Minske (ého) zkoumání umělé inteligence: vytvořil vlastní neuronovou síť, která se byla schopna sama učit, a pojmenoval ji SNARC (Stochastic Neural Analog Reinforcement Computer).

2

Chomsky a lingvistika (kompetence, performance jazyka, hloubkové syntaktické struktury jazyka) – vrozená znalost jazyka = univerzální gramatika, pak ji nadstavujeme formální gramatikou.

nenázorné prvky (pojmy) vědomí v podání Külpeho Selzovy výzkumy reproduktivního a produktivního myšlení: produktivní myšlenky, objevy a

vynálezy, většinou anonymní x reproduktivnímu chápání faktů, dedukci, řešení úkolů podle pravidel nebo návyků

gestaltistické konstanty vnímání (Percepční konstanty (Konstanta jasu a barvy, Konstanta tvaru a umístění, Konstanta velikosti), myšlení apod. (Wertheimer, Lewin, Köhler atd.)

Kognitivní věda se opírá o vědní disciplíny: filozofie, psychologie, kybernetika, biologie, matematika, lingvistika, počítačová simulace (programování).

VnímáníRozlišení čití a vnímání:Nejelementárnější formou (projevem) psychiky u člověka je počitek, tj. obraz vnějšího světa v psychice. Počitek je např. optický, akustický, hmatový. Přichází z vnitřního nebo vnějšího prostředí. Vyšší formou projevu psychiky je vjem. Vjem je uvědoměný (zvědoměný) počitek. Má několik fází:1. detekce (odhalení)2. diskriminace (rozlišení)3. analýza (rozložení)4. rozlišení jemných detailů5. syntéza (složení)

Rozdělení vnímání: Distální (zn. vzdálený od centra) a proximální (zn. bližší k centru)podnět a) zrakovéb) sluchovéc) čichovéd) chuťovée) hmatovéf) kožní (bolest, teplo, chlad, tlak, dotyk)g) statické (vnitřní ucho)h) kinestetické (vnitřní ucho)i) orgánové (žaludek, játra; tělesné schéma)

Složité vjemy:Vjem časuVjem prostoruVnímání velikostiVnímání tvaruVnímání pohybu

3

Weberův a Fechnerův zákon

Moje: Weber-Fechnerův zákon charakterizuje vztah mezi fyzikální intenzitou podnětu působícího na receptor a subjektivním vjemem intenzity (počitkem), které toto působení vyvolá. Pojmenován je po německém lékaři E. H. Weberovi (1795–1878) a německém psychologovi G. Th. Fechnerovi (1801–1887). Znamená to, že: Přidáme-li ke třem gramům závaží jeden gram, bude subjektivně vnímaná změna hmotnosti poměrně dobře patrná; přidáme-li ale jeden gram ke třem kilogramům, bude již subjektivně vnímaná změna hmotnosti nepatrná.

Fechnerův zákon: intenzita vjemu je úměrná logaritmu intenzity působícího podnětu.

Weberův zákon (1834): velikost rozdílového prahu je konstantním podílem standardního podnětu: čím vyšší intenzitu má počáteční podnět, tím větší změna musí nastat, aby ji jedinec zaznamenal Weberova konstanta pro různé smyslové modality – umožňuje porovnat citlivost různých smyslových modalit.

Roli mohou hrát i psychologické faktory na straně zkoumaného (response bias). V raném období psychofyziky byly tyto faktory opomíjeny, později ale propracovány v teorii detekce signálu (signal-detection theory)Obecné principy senzorického zpracování:zpracování začíná u struktur, které shromažďují a zesilují fyzikální energii působícího podnětu, dalším krokem je transdukce, převod energie do formy nervového impulsu – děje se na úrovni receptorů. Nervové impulsy jsou kódovány ve formě počitků – jejich dimenzí může být intenzita (např. hlasitost) a kvalita (výška tónu). Každá část smyslového systému pracuje v interakci s ostatními: dochází např. k adaptaci na podněty (např. při delším působení přestane chinin působit jako hořký) a ke kontrastu mezi podněty (např. cukr na jedné straně jazyka způsobí, že sůl na druhé straně chutná slaněji)

Vnímání objektů

Helmholtz – máme dva zdroje informací, které se naučíme asociovat, spojovat: velikost obrazu na sítnici a klíče vzdálenosti – odhadneme tak velikost objektu /nevědomým procesem/. Gibson – organismus je vrozeně senzitivní na určité uspořádání podnětů vyššího řádu (např. u velikosti objektů nám pomáhá gradient struktury – prvky, které tvoří strukturu povrchu, se zdají být s rostoucí vzdáleností blíže u sebe a poskytují tak informace o relativní velikosti objektu). Figura a pozadí: jejich rozlišení není dáno jen vlastnostmi podnětu, ale je docíleno percepčním systémem.

Zpracování informací

- proximální (zn. blíž k centru) podnět, transdukce (zn. vyvolávání nových vjemů) podnětu do podoby nervového impulsu, psychologická stránka (smyslový vjem)

- různé smysly (smyslové modality) poskytují kvalitativně odlišné smyslové vjemy: je to dáno rozdílem v povaze podnětu?

- Müller : specifická nervová energie – různé typy podnětů vyvolávají podráždění v různých strukturách mozku.

4

Psychofyzika

- 19. století psychofyzika: vztah mezi intenzitou podnětu a intenzitou smyslového vjemu

- Zakladatel psychofyziky Fechner tvrdil, že intenzitu smyslového vjemu nemůžeme měřit přímo, pouze relativně vzhledem k jinému vjemu: můžeme měřit rozdílový práh podnětů, který vyvolá minimální pozorovatelný rozdíl a absolutní práh, minimální hodnotu podnětu, která je zaznamenána

Negativní paobrazyPaobraz je jedním z příkladů optického klamu. Jde o stopu zrakového vjemu, která po několik sekund zůstává na sítnici. Pokud delší dobu upřeně hledíme na nějakou barevnou plochu a pak přesuneme zrak na jinou, nejlépe šedou nebo bílou, uvidíme na několik sekund původní obraz v negativních barvách. Stejně tak po pohlédnutí do silného zdroje světla vidíme před očima temnou skvrnu. Paobrazy lze vidět také za zavřenými víčky.

Purkyňův fenoménZrakový klam spočívající v různém vnímání světlosti barev při rozdílném osvětlení. Např. ve slunečním světle je jako nejjasnější vnímána barva žlutá a zelená, jako nejtemnější modrá a fialová. Za soumraku se však nejjasněji jeví zelená, po ní modrá, žlutá, fialová a nejtemnější je oranžová.

Cyklus vnímání: Neisserův cyklus vnímání: vnímání jako nepřetržitý cyklus procesů shoda dolů a zdola nahoru +schémata (?)

Eidetická představivost: jasná vizuální představivost; natolik přesvědčivá představa, že se jedinci jeví jako reálný vjem

Percepční obrana: člověk připouští v první etapě vnímání adekvátně do vědomí pouze ty smyslové (např. zrakové, sluchové) informace,které jsou v souladu s jeho situačním vyhodnocovacím rámcem

Gestaltismus – tvarová psychologie: Podle gestaltismu nelze odvozovat celistvost duševních jevů druhotně z jevů

elementárních (počitků, jednoduchých citů). Na základě tzv. primátu celku či tvaru je psychika nedělitelná na jednoduché prvky, které

jsou asociovány do smysluplných celků; vlastnosti složek jsou podmíněny zákonitostmi celku a nikoliv naopak.

Rámec gestaltismu je dán třemi základními větami: deskriptivní (prvotní a rozhodující je organizace obsahů, procesů a jevů do nedělitelných smysluplných celků), dynamickou (vše psychické je určeno zákony, jež strukturují celek, tzv. tvarovými zákony) a psychofyzickou (psychickým "tvarům" odpovídají tvary fyzické).

Veškeré psychické děje jsou organizovány do celostních (tvarových) kvalit (Gestaltqualitát), které jsou apriorně dány (princip invariace) a které utvářejí procesy vnímání (figura a pozadí) i myšlení (tvarové zákony).

5

Gestaltistické zákony percepce: určitý způsob a principy uspořádání vjemů jsou vrozenou funkcí mozku; při vnímání hraje důležitou úlohu seskupování objektů: zákon blízkosti, zákon podobnosti, zákon uzavřenosti, zákon správného pokračování, zákon symetrie.

A) Vnímání velikosti a vzdálenosti objektů: klíče vnímání prostoru, hloubky (depth cues): binokulární a monokulární.

1) binokulární: binokulární disparita – zmenšuje se s rostoucí vzdáleností objektu2) binokulární konvergence – zvyšuje se s rostoucí blízkostí objektu3) monokulární: lineární perspektiva, interpozice (překrývání objektů), gradient struktury,

paralaxa pohybu.

B) Vnímání pohybu:stroboskopický pohyb x fí fenomén – ? indukovaný pohyb – při pohybu většího objektu, který obklopuje menší objekt, vzniká dojem pohybu menšího objektu, i když ten je nehybný.

C) Pozornost:Pozornost je stav (či proces?) úrovně vědomí a zaměření (pravděpodobně nepozornost ve vědomí není, je to pozornost k něčemu jinému…). Vlastnosti pozornosti: Oscilace (kolísání), Kapacita (objem), Koncentrace (zaměření), Distribuce (rozdělení)

Pozornost je schopnost vybírat určité informace za účelem podrobnější analýzy za současného ignorování jiných informací.

Pozornost je úzce spjata se selekcí vnímání. Proces, jehož prostřednictvím si vybíráme podněty, se nazývá selektivní

pozornost. Selektivní pozornost je proces, jehož prostřednictvím některé podněty vybíráme k dalšímu zpracování a některé

ignorujeme. V případě zraku jsou základním prostředkem pro zaměřování pozornosti oční pohyby. Většina očních fixací je

zaměřena na nejvíce informací pozorované scény. Většinou jsme schopni selektivního poslouchání s využitím vodítek, jako je

směr zdroje zvuku a hlasová charakteristika mluvčího.

Kvalita pozornosti závisí na úrovni aktivace. Pozornost je výběrová, soustředíme se vždy na jednu činnost nebo jeden objekt,

dokážeme ale pozornost přenášet z jedné činnosti na druhou.

Bezděčná pozornost – je podnícena změnou v prostředí (např. zvuk, světlo apod.), upoutávají ji také podněty, které

se ukázaly jako důležité v průběhu života. Je rychle upoutána a také rychle pomíjí.

Záměrná pozornost – slouží k realizaci dlouhodobé činnosti, je závislá na cíli a volním úsilí. V průběhu dětství a mládí

se prodlužuje doba pozornosti, ale ani v dospělosti není neomezená, protože by mohlo dojít k přetížení organismu.

Soustředěná pozornost vyžaduje splnění několika podmínek: motivace, přestávky v činnosti, příp. střídání různých

činností, vysokou aktivační úroveň, návyk soustředěného věnování se činnosti apod.

shifting – schopnost rychlého obrácení pozornosti mezi dvěma úkony. „cocktail party“: Fenomén koktejlové party je psychologické označení selektivní

pozornosti ve společnosti dalších osob. E. Colin Cherry v 50. letech 20. století při výzkumu selektivní pozornosti narazil na zvláštní fenomén. Při společenských akcích, kdy je pozornost člověka vystavena rušivému vlivu ostatních hovorů, mu připadá, že osoba s kterou právě hovoří, mluví hlasitěji než ostatní. Při objektivním měření jsou však všechny

6

hovory přibližně stejně hlasité. Soustředění pozornosti a zraková vodítka neverbální komunikace zapříčiní vyšší míru porozumění s kontaktovanou osobou. Při telefonickém hovoru rušeném dalšími zvuky je problém rozumět právě proto, že chybí neverbální vodítka. Pokud se někdo pokusí vyslechnout hovor lidí, s nimiž přímo nehovoří, rozumí hovoru podstatně hůř. Tento fenomén podnítil další zkoumání selektivní pozornosti před vstupem podnětů do vědomí. (Má jím na mysli sledování jedné konverzace v době, kdy nás rozptylují další rozhovory. )

Broadbentova teorie filtru Donald Broadbent (1958) v jedné z prvních teorií pozornosti předpokládal, že bezprostředně poté, co zaznamenáme informaci na senzorické úrovni, začneme tuto informaci filtrovat (obr. 3.5). Podle Broadbenta zasáhne pozornostní filtr řada kanálů senzorické informace. Filtr však propustí jen jeden senzorický kanál, jenž dojde k procesům vnímání (percepce). Jejich prostřednictvím svým počitkům přiřazujeme smysl. Systémem pozornosti mohou společně s cílovými podněty projít i podněty, které mají výrazné smyslové charakteristiky (např. rozdílnou výšku tónu nebo hlasitost) - i tyto podněty tak mohou dosáhnout vyšší úroveň zpracovávání, např. vnímání. Jiné stimuly jsou však na senzorické úrovni odfiltrovány - filtrem pozornosti k úrovni vnímání nikdy neprojdou. Zjištění Colina Cherryho, dokládající, že sluchové čití může s nezaměřenou pozorností zaznamenat senzorické informace (např. mužský hlas v porovnání s hlasem ženským, hudební tóny v porovnání se slovy), zatímco informace vyžadující vyšší percepční procesy (rozlišení německých a anglických slov a slov přehrávaných při zpětném chodu pásku místo při chodu obvyklém) sluchové čití s nezaměřenou pozorností nezaregistruje, svědčí ve prospěch Broadbentovy teorie.

Model oslabující filtrace podle Treismanové

Anne Treismanová (1960) v průběhu podobného výzkumu zjistila, že během doby, kdy pokusná osoba sleduje souvislé sdělení v jednom uchu a ignoruje sdělení v uchu druhém, stane se v případě náhlého přepnutí sledované zprávy z jedné strany na druhou (do nesledovaného ucha) něco zajímavého: probandi zachytí několik prvních slov starého sdělení v novém uchu, z čehož plyne, že kontext vede na krátkou dobu vyšetřovanou osobu ke sledování sdělení, které měla ignorovat.

Treismanová (1964a, 1964b) rovněž zjistila, že si všechny testované osoby povšimly případné identity sdělení na straně, které věnovaly pozornost, se stranou, které pozornost nevěnovaly, a to i v případě, že obě sdělení byla lehce časově asynchronní. V průběhu systematického zkoumání tohoto efektu se zjistilo, že pokusné osoby dobře určovaly totožnost obou sdělení v případě, že sledované sdělení předcházelo před sdělením, jemuž nebyla věnována pozornost o 4,5 sekundy, stejně jako v případě, že za nesledovaným sdělením následovalo se zpožděním 1,5 sekundy. Jinak řečeno - snadněji poznáváme sdělení, jemuž nevěnujeme pozornost, jestliže je první, a sdělení, jemuž byla věnována pozornost, následuje až poté, než v opačném případě. Treismanová dále pozorovala u pokusných osob, které plynně mluvily dvěma jazyky, že si některé z nich povšimly identity zprávy v případě, že zpráva, na kterou nedávaly pozor, byla překladem zprávy, na niž pozor dávaly.

Morayova modifikace Broadbentova mechanismu filtru zřetelně nedostačovala k vysvětlení objevů, k nimž Treismanová (1960) došla v průběhu svých pokusů, v nichž pokusné osoby krátce stínovaly (sledovaly) sdělení přepínaná z ucha, na které dávaly pozor, do ucha, na něž pozor

7

nedávaly. Stejně nedostačovala k vysvětlení práce této autorky s bilingvními osobami, které poznávaly synonymní sdělení předávaná do ucha, na které pozor nedávaly (Treisman, 1964a, 1964b). Své objevy vysvětlovala Treismanová tím, že se analyzuje aspoň část informace o signálech, jimž nevěnujeme pozornost.Morayovy objevy interpretovala Treismanová v tom smyslu, že informace, jež projde uchem na straně, kterému podle předpokladů nevěnujeme pozornost, přece jen dosahuje vyšší úroveň zpracování - v opačném případě by pokusné osoby nepoznávaly známé zvuky jako významné zvuky. Z toho plyne, že se vstupující informace nemůže odfiltrovat na úrovni senzorické, neboť bychom nikdy nevnímali významná sdělení jako významná.

Na základě těchto objevů Treismanová předložila teorii výběrové (selektivní) pozornosti založené na odlišném druhu mechanismu filtrace. (Tato teorie je něco jiného, než je její dříve popsaná teorie slučování znaků.) Vzpomeňte si, že podle Broadbentovy teorie je výsledkem působení filtru zablokování jiných podnětů, než jsou cílové podněty. V teorii Treismanové filtr podněty, které se od cílových podnětů odlišují, pouze oslabuje. Vliv oslabování však nestačí na to, aby zvláště silným podnětům zamezil v průniku filtračním mechanismem, jenž signály oslabuje. (Mechanismus popsaný Treismanovou je na obr. 3.5.)

Selektivní pozornost má podle této autorky tři stupně. 1. Než se uvede vlastní mechanismus pozornosti do chodu (preattentatively), analyzujeme fyzikální vlastnosti podnětu, např. hlasitost (intenzitu zvuku), výšku tónu (má vztah k frekvenci zvukových vln); tento proces se týká paralelně (simultánně) všech dopadajících smyslových podnětů. Signály, které mají vlastnosti cíle, propouštíme do dalšího stadia. Signály, které tyto vlastnosti nemají, propouštíme jen v oslabené podobě. 2. Analyzujeme, zda je daný podnět nějakým způsobem uspořádaný, např. jestli jde o řeč, nebo o hudbu. Podněty, které jsou uspořádány jako cíl, propustíme do dalšího stadia. Podněty, jež tyto vlastnosti nemají, opět propustíme v oslabené podobě. 3. Pozornost zaměřujeme na podněty, které dospěly až do tohoto stadia, a sekvenčně vyhodnocujeme - vybraným sdělením plynoucím z podnětů přiřazujeme adekvátní význam.

Neisserova syntéza

Ulric Neisser v roce 1967 sloučil model filtrace informací na rané a pozdní úrovni. Dokazoval, že pozornost je řízena dvěma mechanismy - jednak preatentivním (doslovně předpozornostním), jednak vlastním mechanismem pozornosti. Preatentivní automatické procesy jsou rychlé a paralelní. Užívají se pouze k registraci fyzikálních senzorických vlastností sdělení, kterému se nevěnuje pozornost. K rozlišení významu nebo souvislosti se neužívají. Procesy, které mají charakter pozornosti, probíhají později, sériově, potřebují nějakou dobu a zdroje pozornosti (např. pracovní paměť), lze je užít k pozorování vztahů mezi znaky (rysy) a slouží k slučování fragmentů do mentální reprezentace objektu. Novější práce zabývající se pozorností staví naNeisserově rozlišování preatentivních a vlastních procesů pozornosti, soustřeďují se však jen na vědomě kontrolované aspekty pozornosti (Cowan, 1995).

James Johnston a jeho spolupracovníci (např. McCann a Johnston, 1992) se na uvedené dva procesy dívají odlišně. Fyzikální analýza senzorických dat podle těchto badatelů probíhá trvale, sémantická analýza podnětů však proběhne jen tehdy, není-li kognitivní kapacita (v podobě pracovní paměti) přetížena a dovoluje-li provedení takové analýzy. Důkaz pro existenci dvojího systému plyne ze zjištění, že lidské reakční doby jsou daleko kratší v případě odpovědí na fyzikálně rozlišitelné podněty než na sémanticky rozpoznatelné podněty.

Dvoustupňový model také odpovídá údajům Cherryho, Morayovým i Treismanové. Doklady pro existenci jak plně automatických, tak plně kontrolovaných procesů se zdají rovněž pro tento model

8

podporou: automatické procesy jsou řízeny pouze prvním stupněm procesu pozornosti,kontrolované procesy jsou nadto řízeny druhým stupněm. Model elegantně zahrnuje i teorii oslabující filtrace Treismanové, stejně jako její teorii integrace znaků, podle nichž se jednotlivé procesy detekce znaků (charakteristik) a integrace znaků odehrávají v průběhu vyhledávání. Opět - proces detekce znaků podle Treismanové může mít vazbu s automatickým zpracováváním (jde o rychlé, automatické zpracovávání informací) a proces integrace znaků může mít co do činění s kontrolovaným procesem pozornosti (jde o pomalejší kontrolované zpracovávání informace).

Dvoustupňový model však bohužel dobře nevysvětluje kontinuum procesů od plně automatických do plně kontrolovaných. Připomínáme např.Neisserovu společnou práci se Spelkem a Hirstem (Spelke, Hirst a Neisser, 1976) dokládající, že se plně kontrolované procesy zdají přinejmenším částečně automatizované. Jak vysvětluje dvoustupňový model automatizované procesy v jevech doprovázených rozdělenou pozorností, jejichž příkladem je čtení, jehož smyslem je pochopit text, přičemž současně píšeme diktovaná, kategorizovaná slova?

Ribotův zákonPři ztrátě paměti v důsledku toho, co Ribot nazval „senilní demencí“, zmizí nejprve nejmladší vzpomínky a jako poslední přijdou na řadu nejstarší. Ribot varoval, že o příčině právě tohoto průběhu si nesmíme dělat příliš jednoduchou představu. „Bylo by dětinské předpokládat, že se vzpomínky v mozku usazují ve vrstvách podle stáří jako zemské vrstvy a že choroba, sestupujíc z povrchu do nižších vrstev, jedná jako výzkumník, který odebírá z mozku zvířete vrstvu po vrstvě.“ Sám hledal vysvětlení toho, co je mezitím známo jako „Ribotův zákon“, v silnějších asociativních vazbách mezi staršími vzpomínkami, které se opakují často, a tak jsou pevněji spjaty s jinými vzpomínkami. Síla asociací je dosud významnou hypotézou pro relativní nezranitelnoststarších vzpomínek i v současných teoriích o průběhu amnézie. Často se také objevovala hypotéza, že staré vzpomínky jsou uloženy v méně zranitelných částech mozku. To, že se nevracejí žádné vzpomínky na okamžiky těsně před zraněním, by ukazovalo na to, že trauma naruší chemické procesy podílející se na konsolidaci paměťových stop.

Vnímání podle Piageta - se vnímání utváří v souvislosti s biologicky danými strukturami a zkušenostmi,

kterými pak prolnou. Teorie geneticky spojeného vnímání s činností je dílem ruské školy, která je svým názorem v přímém rozporu s gestaltismem a Piagetovi (je kladen důraz na vyloučení biologického faktoru, na historický a sociální vliv).

- Vnímání se vyvýjí od narození. Konkrétně procesy jako například perčepční operace (zrakové „ohmatávání“ předmětu), které se utvářejí současně s fyzickým kontaktem s předmětem. Vnímání se formuje jako organizace senzomotorických zkušeností do větších struktur, které umožňují rozvíjení a zvládání různých praktických úkolů.

- Existují i historicko – společenské „senzorické vzory“, které se jedinec postupem času naučí k analýze svého okolí a systemizaci své zkušenosti.

D) Vigilance=bdělost – je schopnost detekce (odkrývání) řídce se vyskytujících a prahu blízkých signálů.

9

E) PředstavyKlasické zkoumání představAsociační experiment (Galton, Wundt, Jung)Vizualizace.Druhy představ – představy reprodukované (pamětní, vzpomínkové) vs. odvozené (fantazijní).

Eidetické představy x topografická paměť = představy, které se ostrostí a úplností blíží vjemům, vážou se však na poměrně vzácné eidetické schopnosti. Obraz přetrvává dost dlouho v plném detailu. Dnes výskyt u asi 5 procent školních dětí.

Je možné, že obrazotvornost má subsystémy: obrazivost (př. jak asi vypadá kostka, na kterou se díváme, z druhé strany), představy (jak asi vypadá kostka, na kterou se nyní nedíváme, ale známe ji), fantazie (jak asi vypadá kostka, i když jsme kostku nikdy v životě neviděli).

Asociační zákony prvního řádu (Aristoteles, Locke): podobnost, rozdílnost, styk v čase a prostoru

Asociační zákony druhého řádu (Brown): frekvence, novost, komplexnost

Asociační zákony

1. Primární zákony

• Zákon dotyku a času

v našem vědomí mají tendenci se utvářet zážitky, které vznikly na stejném místě a ve stejném čase

• Zákon podobnosti a kontrastu

v našem vědomí mají tendenci vybavovat se zážitky, které jsou podobní nebo kontrastní

např. vidím člověka a vzpomenu si na známého, který je mu podobný

2. Sekundární zákony

• Zákon novosti

v našem vědomí mají tendenci se lépe vybavovat novější zážitky než starší

• Zákon častosti

daleko lépe si vybavujeme předměty nebo jevy, které na nás působí často, než ty co na nás působí řídce

• Zákon živosti

lépe si vybavujeme předměty, které na nás zanechaly citový dojem

Stroopův efekt : interference při vnímání > Možná jste viděli test, při kterém dostanete obrázek, kde je např. modře vytištěno slovo "černá", zeleně slovo "červená" atd. Nyní dostanete za úkol říct, jako barvu mají jednotlivá slova. Slovní označení se vám plete a má tendenci přebít vizuální vjem.

Tento jev se mj. označuje jako tzv. Stroopův efekt. Někdy se používá jako základ pro úvahy, zda jsou naše vnitřní obrazy spíše textové nebo vizuální. Jiná z možných interpretací říká, že pro většinu dospělých lidí je čtení již procesem automatizovaným, který probíhá na podvědomé úrovni a není možné ho kontrolovat - když před nás někdo dá nápis, nedokážeme ho nečíst (leda kdybychom zavřeli oči).

10

Teorie ustanovky - Uznadzeho škola v Tbilisi Zaměřenost - p obsah <> aktualizované potřeby a situace, v níž se tato uspokojuje; ustanovka (zaměřenost) je faktor, který determinuje aktivitu O:prostředí > subjekt (ustanovka) > chování

Prostředí nevyvolává chování přímo, ale působí na subjekt a mění jej vyvoláním ustanovky - zaměřenosti na urč. chování; akty chov. jsou bezprostředně podmíněny subjektem, jeho ustanovkou. Norakidze - není možná org. p bez organizátora; přizpůsobení se bez toho, kdo se přizpůsobuje; naučení se bez změny O.

Chování na základě ustanovky vzniká na dvou rovinách:1. ustan. vzniká na zákl. aktuální potřeby a reál. situace > impulzivní chov. (i zvířata)2. čl. vypracuje ustanovku na úrovni objektivizace; podmíněno myšlením a vůlí• tyto dvě úrovně se stále střídajía) fixovaná ustanovka - ust., upevněná opakováním a subj,. významnostíb) dispoziční u. - u. mající vysokou subj. hodnotu; určují svéráz, osobitost

Adaptometr: zařízení pro stanovení adaptační schopnosti lidského oka při stmívání

11

Tvořivost Vymezení tvůrčího myšlení: tvořivost je poměrně obtížné přesně definovat; jde o produkci

nových, originálních myšlenek či nápadů, které jsou v jistém smyslu užitečné nebo nějak překonávají původní pojetí; oproti jiným formám myšlení bývá pokládáno za spíše výjimečně se vyskytující.

Tradiční pohled na tvořivé myšlení: existuje pouze malý počet „výjimečných jedinců“, kteří přinášejí kreativní nápady - jsou to talentované osoby, Einsteinové či Mozarti, kteří se svými schopnostmi tyčí vysoko nad „průměrnými masami“.

Novější pojetí tvrdí, že to, co pokládáme za projev výjimečného nadání, je často rovněž výsledkem tvrdé práce, a že jistá míra tvořivosti je přítomna v každém z nás (trochu nadneseně, kognitivní procesy probíhající při vytváření myšlenek posléze odměněných Nobelovou cenou se nemusí příliš lišit od kognitivních procesů při vymýšlení vtipů u piva)

Nadání a genialita: na genialitu se tradičně pohlíželo jako na projev vrozeného nadání, kterým se géniové odlišují od všech ostatních. Toto pojetí podporují případy tzv. zázračných dětí (např. Mozart, nebo děti ovládající ve 3 letech plynule 5 jazyků atp.). Při pečlivém prozkoumání případů zázračných dětí zjistil Howe (1998), že na jejich výjimečných výsledcích má často podíl velké úsilí rodičů i samotných dětí; v dalších studiích bylo zjištěno, že raný výskyt výjimečného nadání není spolehlivým prediktorem pozdějšího úspěchu v daném oboru; důležité jsou i další faktory, např. motivace, vytrvalost, hloubka zájmu, soutěživost atd.

Fáze tvůrčího procesu:Wallas (1926) rozlišil tyto fáze tvůrčího procesu:1) přípravná fáze - formulace problému a úvodní pokusy o jeho vyřešení2) fáze inkubace - problém je odložen stranou a probíhá práce na jiných úkolech3) fáze osvícení - řešení problému přichází ve formě náhlého proniknutí do podstaty problému (gestaltisté to nazývají vhledem)4) fáze ověření - kontrola, zda řešení skutečně funguje

Paměť

Ebbinghausova křivkaEbbinghausova křivka zapomínání – německý psycholog Ebbinghaus totiž zjistil, že nejvíce zapomínáme několik hodin po naučení se dané informace.

12

Sílu spojení asociace zjišťoval pomocí 3 metod, 3 metody měření paměti: Metoda podržených členů – zjišťujeme počet slabik, které jsou reprodukovány

bezprostředně po prvním exponování – schopnost krátkodobé paměti – bezesmyslné slabiky

o mnemotechnické pomůcky – používáme v případě, že nám učení nedává smysl, napomáhají k zapamatování, opírají se o asociační oporu

Metoda opakování – zjišťuje počet opakování, kolik jich potřebuje daný subjekt k zapamatování daného materiálu

Metoda úspor – při druhém učení nám stačí již méně opakování než při prvním – vniká úspora opakování.

Sériový poziční efekt - nejvíce si zapamatujeme látku na začátku série určené k zapamatování a z jejího konce.

Efekt Zeigarnikové: neukončené úkoly v důsledku přetrvávání motivačního napětí mají tendenci se prosazovat do obsahu vědomí tak dlouho, dokud nejsou ukončeny (vyřešeny).

Fáze paměti:1. vštípení (impregnace) (nově nazýváno osvojení=kódování) 2. podržení (retence) (skladování) 3. vybavení (reprodukce) 4. znovuvybavení (reminiscence)K těmto fázím se váže paměťový proces rekognice (znovupoznání)

Struktura paměti• často je uplatňována tzv. prostorová metafora – vzpomínky a informace jsou skladovány v určitých místech mozku • podle konekcionistických modelů nejsou vzpomínky skladovány na určitém místě, ale jsou tvořeny způsobem aktivace šířené na mnoha neuronech a spojeních mezi nimi

13

Druhy paměti:

I) Ultrakrátkodobá paměť (senzorický registr; Atkinson, Shiffrin) – jsou specifické pro smyslové modality (ikonická, echoická); senzorický registr podrží příchozí informace na zlomek sekundy (200 – 300 ms). Sperlingovo zkoumání ultrakrátkodobé paměti (nenašla jsem).

II) Krátkodobá paměť – (momentální přítomnost informací ve vědomí?); velmi omezená kapacita. Přibližně 20 – 30 sec. Při zapamatování se manifestují často vlivy pořadí (sériový poziční efekt), efekt primarity a efekt novosti (primární a sekundární asociační zákony). Ebbinghausova zkoumání N = 1. Biorytmy paměti, konkrétně biorytmy vštípení, podržení a vybavení. Optimální doba na vštípení je 9 – 10:30 hod. Optimální čas na podržení však mezi 19 – 20:30 hod.

(?) Georg Miller (1956) Magické 7 +/- 2 prvky a shluky prvků (tzv. chunks)

Operační či pracovní paměť (Baddeley): srovnej s operační pamětí počítačů. Skládá se z:1. vizuospaciální náčrtník2. fonologická smyčka3. centrální výkonná složka

Dlouhodobá paměť – kapacita v podstatě neomezená, stejně tak i doba uložení informací.Klasifikace dle paměťového obsahu a způsobu kódování:

Deklarativní (doložitelná) paměť (Squire):• epizodická paměť (Tulving) - obsahuje vzpomínky na události na určitém místě a v určitém čase (např. co jsme měli dnes k snídani); je subjektivní a osobní • sémantická paměť (Tulving, Collins) - obsahuje informace o našem „abstraktním vědění“ (slova, symboly, významy slov, vztahy mezi nimi, pravidla, algoritmy; např. hlavní město Rakouska). (Důkazy o tomto členění podporují PET studie – při vyvolávání autobiografických vzpomínek jsou aktivovány jiné části mozku než při vyvolávání informací ze sémantické paměti.)

Nedeklarativní paměť (Squire):• procedurální paměť(Tulving), priming, imprinting, podmíněné reflexy, habituace, senzitizace, percepční efekty (např. negativní paobrazy)

Modálně specifická: sluchová, zraková, …Nespecifická – u všech modalit stejně – obecná tendence

Teorie zapomínání: • rozpad paměťové stopy – k zapomínání dochází po určité době přirozeně vlivem

metabolických procesů, které vedou k rozpadu paměťové stopy • potlačení – zdůraznění role emocí při zapomínání – nepříjemné, ohrožující nebo úzkost

vyvolávající vzpomínky jsou potlačeny (takže nejsou přístupny k vyvolání do vědomí)

14

• interference – významná teorie 20.století; vzpomínky nejsou ztraceny, ale nahrazeny jinými, které interferují s původními; retroaktivní interference (nové učení brání vybavení starého) a proaktivní interference (starý materiál interferuje s naučením nového)

• změna vybavovacích klíčů – informace je v paměti obsažena, ale nemůže být vyvolána; klíče mohou být externí (např. zařazení slova do kategorie, kontext učení) či interní (aktuální nálada)

Mimořádné paměťové schopnosti• některé osoby s mimořádnou pamětí ji získaly pomocí intenzivního a dlouhodobého tréninku, jiné ji mají „přirozeně“.

• Šereševskij, známý případ ruského neurofyziologa Luriji – byl schopen se naučit za 3 minuty matici o 50 číslicích a vybavit si ji v jakémkoli směru; vybavil si naučené dokonale i po několika letech; používal několik strategií: číslice i jiné materiály kódoval jako živé vizuální obrazy, používal tzv. metodu loci – jednotlivé informace umisťoval na různá místa; využíval i synestézie – vjem z určité senzorické modality vyvolává vjemy z jiných modalit.

Pomůcky:• zlepšit ukládání informací lze pomocí chunkování (např. až na 80 položek) – smysluplným kódováním • důležité je rovněž hledat vztahy nových informací k již uloženým znalostem, ukládat zároveň vybavovací klíče atd.

15

Mentální reprezentace

a) S. E. Palmer – složky systému MR a procesy reprezentace:o reprezentovaný a reprezentující světo výčet stránek a složek reprezentovaného světa, které mohou být modeloványo výčet charakteristik reprezentovaného světa, prostřednictvím nichž je tento svět

konstruovanýo výčet mechanismů zajišťujících korespondenci mezi oběma světy

b) Halford, Wilson (1980)o MR – je především mapování

c) Ruisel, Ruiselová (1990)o MR – je průsečíkem poznávacích procesů

d) Sedláková (1992)o MR – finální výsledek kódování informací, který je buď uložený v paměti (dispoziční

MR), nebo je součástí proudu uvědomovaných informací (aktuální MR)

Společné znaky výzkumů MR:

1. výčet vlastností MR a jejího podílu na utváření architektury mysli2. vymezení druhů MR3. určení módů projevů MR4. charakteristika úrovní MR5. analýza forem MR

1. vlastnosti MR:a) emergence (zajišťována paralelními distribučními procesy)b) rekurzívnost (podmíněno intencionalitou psychických obsahů, výsledkem je ustanovení

jednotlivých instancí (úrovní) MR)c) mapování (reprezentující i reprezentované oblasti; mapování je schopností subjektu vztahovat jednu MR k druhé, postupem od reprezentující k reprezentované – konstrukce „obrazu světa“. Mapováním je zajišťována strukturní podobnost (elementů, vztahů, jednoduchých a vícenásobných systémů MR)d) dimenzionalita (je podmíněna strukturací obsahu informace pomocí propozičního kódu; utváření dimenzí závisí na počtu argumentů na predikát.

4 dimenze MR:jednodimenzionální MR – 1 argument na 1 predikát (např. zelená věc)dvojdimenzionální MR – 2 argumenty na 1 predikát (např. Petr je vyšší než Pavlína)trojdimenzionální MR – 3 argumenty na 1 predikátčtyřdimenzionální MR – 4 argumenty na 1 predikát (např. a.(b+c)=d)

16

2. druhy MR:a) dispoziční MR

na úrovni dlouhodobé paměti – deklarativní (sémantické, epizodické); nedeklarativní (procedurální, priming, imprinting, podmíněné reflexy)

b) aktuální

3. modus projevu MR:a) explicitní (není tak náročný na techniky a metody výzkumu)b) implicitní

4. úrovně MR:(vymezeno kategorizací psychických obsahů MR; předpokládá se dosažení určitého stupně

vývoje poznání, zejména různě složité operace psychické reflexe. Úrovně – označeny řádem) a) MR prvního řádu – MR se vztahuje k reprezentaci „skutečného“ světab) MR druhého a třetího řádu – MR vztahující se k „vnitřnímu“ světu subjektu (synonymum metareprezentace; pomocí PC nelze zkoumat MR 2. a 3. řádu)

5. formy MR:

a) externí b) interníobrazová jazyková symbolická subsymbolická

1. jednoduchá 1. jednoduchá- kreslení - - imaginativní -- malování - jazyk přirozený - propoziční -- rýsování (mateřský, cizí) - konceptuální -- - - verbální -- jazyk výtvarného - jazyk umělý umění

2. složitější (smíšená) 2. složitější (smíšená)- -- jazyk televizního umění - scénáře- jazyk filmového umění - schémata- - rámce

Doporučená literatura:Sternberg, R. J. (2002). Kognitivní psychologie. Praha, Portál. 636 s. ISBN 80-7178-376-5.Eysenck, M. W., Keane, M. T. (eds.) (2008). Kognitivní psychologie. Praha, Academia. 748 s. ISBN 978-80-200-1559.

17

Kódování-vyhodnocení podnětů- nezáleží jaký druh podnětu k nám přichází, ale záleží jaký mu dáme význam v analýze či syntéze

Druhy kódování- J. Fodor – nástrojem MR je verbální kód- VK nereflektuje vztah částí a celku určitého předmětu, ani vzdálenosti předmětů, částí předmětů.- je vždy abstraktní, nadřazený celek nad části (nelze vynechat části)- Kosslyn, Shepard – nástrojem MR je imaginativní kód - explicitně (přímo, jasně, výslovně) zobrazuje vztahy mezi předměty, pracuje bez argumentů, bez

jasného syntaxu- má konkrétní charakter- Obsahuje informace o vzdálenostech a vztazích i časoprostorových vlastnostech reprezentovaných

předmětů

Paivio – koncepce dvojí kódování: propojené symbolické systémy- verbální systém - určený pro zpracování informací zprostředkovaných jazykem, základní jednotka

logogen- imaginativní systém - pro zpracování informací nesených nonverbálními podněty, základní

jednotka imagen

Oba systémy jsou stejnou měrou základem lidského poznání a nástroji zpracování informací (kódování, strukturace, uchování, znovuvybavení).Kroll, Yachzel, Carpenter, Sherman (massachusettská skupina psychologů, 1986) proti duálnímu kódování zavádí:

- lexikální model- konceptuální model = spojení abstraktního s konkrétním (např. „vizuální“ nota je spojena

s hudbou, nebo přiřazování zvuku k písmenkám v rámci překladače)

Mentální rotace: experimenty Sheparda, Metzlerové: testové podněty tvořila písmena znázorněná buďto v normální, standardní pozici nebo zrcadlově převrácená. Zkoumané osoby měly posoudit, o kterou variantu se jedná. Testové figury byly prezentovány v různých úhlech - nejdelší reakční čas se objevuje například u největších úhlů – 180 stupňů. Podle autorů, testované osoby mentálně rotujís obrazem podnětu, dokud není ve standardní poloze, ve které jsou schopny jej optimálně porovnat s, v paměti uloženými, vzory obrazů.Mentální zooming: rychlost a přesnost vybavení informací podle prototypické velikosti. Malé a velké znaky ve srovnání s prototypickými jsou z paměti či z představ vybavovány pomaleji a s větším počtem chyb.Mentální scanning: experimenty Kosslyna: zkoumané osoby (ZO) dostaly fiktivní mapu ostrova s vyznačenými orientačními body. Nejprve dostaly za úkol se ji naučit, dokud ji nedokázaly zpaměti nakreslit. Posléze byl označen jeden bod, po pěti sekundách další – s instrukcí, aby přesunuly svůj vnitřní pohled na tento bod. Čím dále byly body od sebe, tím delší byl reakční čas a počet chyb. Ze zjištění vyplývá, že mentální obrazy mají podobné prostorové vlastnosti jako reálné objekty.Mentální modely1. Poprvé užil tento pojem Kenneth Craik (1943); systematické používání pojmu MM až v 80. letech ve spojení s výzkumem mentálních rotací

18

2. Filip Johnson – Laird (1983) zavádí MM do oblasti užívání jazyka (kompetence, performance jazyka, viz Chomsky)3. D. Genter, A. L. Stevens (1983) MM se utvářejí v procesu poznávání podstaty přírodních a společenských jevů

Mentální modely = výsledek konstruktivních postupů (operací, procesů) člověka v procesu poznávání objektuTémata výzkumů MM:1. Model TOTE

test – operate, test – exit Termín pro činnost vyvolanou zjištěním nesouhlasu mezi skutečným a žádaným stavem. Šlo o

snahu nahradit tradiční model podnět-reakce jako základní jednotku chování. Cyklus test-operate je opakován tak dlouho, dokud není cíle dosaženo, nebo dokud od něho není upuštěno. Model TOTE se stal základem mnoha dalších teorií řešení problémů.

2. Čočkový model V tomto modelu jsou rozdíly mezi lidmi, jejich percepcemi a jejich interpretacemi jevů vysvětlovány

tím, že každý jedinec si z elementárních vnímatelných aspektů objektu vybírá jen některé a těm navíc přikládá odlišnou důležitost.

3. Teorie pole Lewin formuloval svou teorii především k vysvětlení chování jedince má topologickou povahu tzn., že všechny jeho pojmy jsou vyjádřeny v prostorových výrazech

Vývoj osobnosti vykládá Lewin jako proces diferenciace, což je pojem přejatý z tvarové psychologie. Diferenciací míní člověk členění celostního jevu od částí. (např. navštívíme-li nějaké město poprvé, vnímáme je v jeho celosti. Až když se seznámíme s jeho různými částmi, můžeme vytvořit diferencovanou představu, která je podrobnější a přesnější. Diferenciace úzce souvisí s kognitivními pochody.

teorie působení mezi předměty a nám

Jazyk

Sémiotika (vědní disciplína, zkoumající aspekty znaků (také jazyka)) zahrnuje oblasti zkoumání:1. Vztah jazykového (také graf, index, ikon) znaku (symbolu) k jeho „obrazu“

syntaktika (syntax) = nauka o vytváření vědeckých výpovědí, např. z matematických výpočtů, logogramů (abstraktní úroveň)

2. obraz = jiný předmět sigmatika – jádro metodologie, znaky (symboly) reprezentují jednotlivé předměty

3. obraz = mentální reprezentace sémantika – „introspektivní“ vztah mezi mentálními reprezentacemi znaků (symbolů) a jejich

definováním (pojmenováním; +sociální reprezentace); věda o významu

4. obraz = lidé pragmatika – „extrospektivní“ vztah mezi lidmi (různost užívání znaků –transkulturní rozdíly;

+sociální reprezentace) a mezi znakem (symbolem)

Pojem = základní jednotka na úrovni jazyka?

19

Symbolické vyjádření (v jazyce reprezentován slovem nebo slovním spojením) podstatných společných vlastností skupiny objektů reálného nebo virtuálního světa, resp. jevů v reálném nebo virtuálním světě. Je jedním z výrazů lidské schematizace světa, což výrazně podporuje zvládnout množství přicházejících informací. 

J. Fodor (1975) – pojmy jsou z velké části vrozené

Podstata pojmů a konceptů1. pojetí Peirce

Tak ve vztahu znaku a jeho předmětu nutně vystupuje i interpretace, jež je do tohoto vztahu uvádí. Znak a jeho interpretace vydělují předmět ze souvislosti světa a umožňují tak jeho poznání.

znak (slovo) – objekt – interpretace – význam (extenze, intenze) – denotace, konotace –pojem

2. pojetí Saussure Neexistuje ani přirozený vztah mezi slovem a objektem, na který odkazuje, ani neexistuje příčinný

vztah mezi podstatnými vlastnostmi objektu a podstatou znaku, užívaný k jejich označení. znak (slovo) – interpretace – význam (extenze, intenze) – denotace, konotace – pojem

Znakové situace je možné rozlišovat na úrovni těsnosti vztahů (ztrátou informace, signálu) mezi znakem – objektem – interpretací.Index = druh znaku, kde mezi znakem a jím označovaným objektem existuje věcná souvislost; nejtěsnější (PX 50, rodné číslo atd.)Ikon =  je druh znaku, kde vztah mezi znakem a zastupovanou skutečností je dán vnější podobností, objektivní shodou. Může jím být např. piktogram, značka, zvukomalba, nápěv mluvy; méně těsný ( ©, $)Symbol = je druh znaku, kde vztah mezi znakem a zastupovanou skutečností je dán náhodně; nejméně těsný (meč, kříž atd.)

Minsky (1975) – pojem = myšlení na základě rámce Abelson, Schank (1977) – myšlení na základě skriptu (scénáře) = uvedení imaginárního a verbálního

kódu do pohybu, zavedené do času (př. scénáře, po předvedení nějakého výkonu se tleská) Piaget, Neisser – myšlení na základě schémat = neustále se pohybujeme mezi kódem a tím, co by

mohl znamenat s porovnáváním vlastních zkušeností Biederman – geon (geometrický iont)=elementární prvky, z nichž lze poskládat jakýkoliv

geometrický objekt (trojrozměrný), který je člověk schopen vnímat Posner – (vizuální) kódy = jakýkoliv objekt se dá převést na kódy

Rozpoznávání slov:rozpoznávání slov je dosahováno pomocí procesů: bottom-up procesy = vyvolané akustickým signálem (tedy tím, co slyšíme); a top-down procesy = vytvářené z lingvistického kontextu

MyšleníTeorie myšleníŘešení problémů- při řešení problémů vyvstávají 3 obecné aspekty myšlení:1) jsme si vědomi, že myslíme

20

2) procesy myšlení mají různý stupeň zaměřenosti. 3) problémy, které řešíme, se liší podle množství informací, které jsou k jejich řešení potřeba.Reproduktivní řešení problémů využívá zkušeností z minulosti a někdy může dokonce úspěšnému řešení problému zabránit.Produktivní řešení problémů se vyznačuje vhledem do problému a produktivní restrukturací problému. Vhled se často dostavuje náhle a je doprovázen tzv. „aha zážitkem“.Funkční fixace (strnulost) - chování je negativně ovlivněno minulou zkušeností. Experiment se svíčkou. ZO (zkoumaná osoba) byla dána k dispozici svíčka, krabička rýsováčků, sirky a další předměty s tím, že svíčka má být připevněna na zeď (do svislé polohy). ZO se obvykle snažily připevnit svíčku pomocí rýsováčků nebo roztavit vosk a přilepit ji; jen málo z nich přišlo na nápad použít krabičku od rýsováčků jako držák na svíčku - připíchnout ji na zeď a na ni postavit svíčku. Duncker tvrdil, že ZO jsou „fixovány“ na obvyklou funkci krabičky (uchovávat rýsováčky) a nedokáží tak přijít na toto řešení problému.

Teorie prostoru a problémuNewell a Simon v padesátých letech poskytli první počítačový model psychických procesů, který se stal významným bodem v historii kognitivní psychologie a umělé inteligence. Na řešení problémů nahlíželi jako na prozkoumávání různých cest k řešení (obdobně jako když hledáme cestu v labyrintu - existuje mnoho alternativních cest, kterými se vydat, pro hledání cesty labyrintem mohou být použity různé strategie). Newell a Simon tvrdili, že při řešení problému procházejí lidé různými stavy vědění. Začnou zadáním problému - počátečním stavem vědění - a pátrají v prostoru možných stavů tak dlouho, dokud nedojdou k cílovému stavu vědění - řešení problému. Z jednoho stavu vědění do druhého se přesouvají pomocí mentálních operátorů. Pro přesun z původního do cílového stavu vědění používají nejrůznější strategie nebo heuristické metody.Algoritmus je metoda nebo postup, který zcela jistě vede k řešení problému (pokud řešení existuje; u hanojských věží by bylo např. možné prozkoumat všechny možné kroky). Zaručuje nalezení řešení, obvykle však trvá příliš dlouho.Heuristické metody neobsahují přesný sled kroků, jsou více intuitivní a nezaručují nalezení řešení problému; častěji však vedou k úspěchu než neúspěchu a šetří mnoho času a úsilí.Heuristické strategie:Analýza dílčích cílů – rozložení problému na vhodné dílčí cíle.Analýza prostředků a cíle - jde o porovnání současného stavu s cílovým stavem a pokus najít prostředek - operátor, jak tu mezeru překlenout.Zpětné hledání - (Vhodná např. při řešení problému s lekníny, které každý den zdvojnásobí svou plochu. Na začátku léta leknín, za 60 dní pokryjí celé jezero. Který den je pokryta polovina jezera?)Silnou stránkou teorie je její úspěch při predikci strategií řešení problémů a fungující počítačové simulace. Hlavní slabinou je však úzké spektrum problémů, na které byla aplikována.

Fáze řešení problému3 fáze:1. Reprezentace problému

klíčová fáze pro úspěšné a rychlé vyřešení problému musíme se na problém dívat se správného úhlu

2. Odvození strategie problému použití pravidel nebo rovnic pro řešení pravidla použijeme pro uspořádání problému do zvládnutelných celků můžeme postupovat pomocí algoritmů nebo heuristických metod

3. Kontrola správnosti řešení

21

je snadná u tzv. dobře vymezených problémů existují ale problémy, kde není cílový stav tak přesně vymezený

Rozhodováníracionální modely rozhodování - například se rozhodujeme, zda se učit na písemku nebo zda jet na víkend na hory lyžovatDvě dimenze uvažování:1. užitek (prospěch) - zhodnocení možných důsledků (jak moc radosti z lyžování, jak moc radosti z jedničky, jak moc zklamání?) a pravděpodobnost různých výsledků (jako je například pravděpodobnost, že nebude sníh, že bude těžká písemka atd.) Rozhodnutí pak zahrnuje kombinaci hodnocení obojího.2. ?(nejsem schopna zjistit )

Heuristika založená na reprezentativnosti jevu - Příklad: Honza je velice plachý a uzavřený, vždy ochotný pomoci, ale o lidi se příliš nezajímá. Je trpělivý a pořádný, má potřebu vnášet do věcí pořádek a strukturu a zaměřuje se na detaily. Hádejte, jaká je pravděpodobnost, že Honza je: číšník, pilot letadla, fyzik. Většina lidí srovná tento popis se svou reprezentací pilota, číšníka atd. a podle toho určí pravděpodobnost. Přitom bychom měli vzít v úvahu předchozí pravděpodobnost (prior probability), tj. podíl příslušníků jednotlivých profesí v populaci - číšníků je zdaleka nejvíce.Chyba souvislosti - přesvědčení, že příklad s obecným a charakteristickým rysem je reprezentativnější než jen příklad s charakteristickým rysem.Heuristika založená na přístupnosti, dosažitelnosti - Např. při odhadování pravděpodobnosti autonehody jsme ovlivněni minulostí (zda jsme ji už my nebo někdo blízký zažili, viděli jsme právě kolizi, často slyšíme o nehodách atd.). Co vidíme a o čem slyšíme více a 13častěji, to pokládáme za pravděpodobnější (seznam slavných žen a neznámých mužů – zdá se, že je tam více žen).Rozhodování v laboratorních a v reálných podmínkách - v laboratoři je otázka o pravděpodobnosti předkládána pouze jednou. ZO nemají zpravidla zpětnou vazbu a nemohou si tak svůj úsudek opravit. V reálném životě je zpětná vazba přítomna. Je prokázáno, že při zkoumání usuzování v reálných podmínkách si lidi vedou lépe.

PojmyJe možné je uspořádat na základě tří principů:1. úspornosti - dělíme objekty světa do kategorií, abychom snížili množství informací, které musíme zpracovat2. informativnosti - vyvažuje úspornost – kdybychom všechny objekty třídili do tří obecných kategorií, nebyl by tento systém příliš informativní3. přirozenosti - některé kategorie jsou „přirozenější“ než jiné

Gradient typičnosti - při posuzování příslušnosti ke kategorii (zda je objekt příkladem určité kategorie – zda splňují určitá kritéria ) př. vrabec je lepším příkladem kategorie pták než tučňákHierarchické uspořádávání pojmů – např. kolik úrovní abstrakce má systém pojmů? Lidé uznávají 3 úrovně abstrakce:

nadřazenou úroveň (obecné kategorie – nábytek) základní úroveň (křeslo) podřazenou úroveň (konkrétní předmět – moje oblíbené křeslo)

Nestabilita pojmů – při kategorizaci pojmu v určitém kontextu dochází k aktivaci pouze některých informací.

22

Teorie kategorizace pojmů teorie vymezujících atributů teorie prototypu teorie kategorizace založené na exemplářích

Teorie vymezujících atributůVýznam pojmu může být vyjádřen konjunktivním seznamem atributů; každý z těchto atributů je nezbytný a pouze přítomnost všech najednou dostačuje pro identifikaci objektu jako příkladu pojmu. Příslušnost (a nepříslušnost) ke kategorii je jasně vymezena. Všichni příslušníci kategorie jsou rovnocenně reprezentativní pro danou kategorii. Jsou-li pojmy uspořádány hierarchicky, pak vymezení specifického pojmu (např. vrabec) obsahuje všechny vymezující atributy nadřazeného pojmu (např. pták).

Teorie prototypuJedna ze dvou hlavních teorií sémantiky, jež předpokládá, že kategorie jsou tvořeny prototypy, které nejlépe reprezentují daný pojem a obsahují soubor charakteristických znaků, jež bývají typické pro většinu představitelů kategorie.Pozn. Prototyp = model nejlépe reprezentující daný pojem, zahrnuje soubor charakteristických znaků (rysů), které jsou typické pro většinu příkladů pojmu, ačkoli žádná jednotlivá vlastnost (rys, znak) není nezbytná pro to, aby položka byla považována za reprezentanta pojmu.

Teorie kategorizace založené na exempláříchKategorie jsou vytvářeny na základě souboru příkladů nebo exemplářů; tyto exempláře jsou seskupeny na základě podobnosti. Podle této teorie člověk nemá uložen abstraktní obraz ptáka, který slouží jako centrální prototyp pro pojem pták, ale má sklad všech miliónů exemplářů ptáků, který kdy viděl (proto rychleji odpovíme na otázky „je vrabec pták?“ než na stejnou otázku týkající se tučňáka.

Modely inteligenceinteligence = schopnost adaptace na nové podněty (problémy)Pozn. U modelů inteligence řekl, že nám tím nebude motat hlavu, protože sám v tom nemá úplně jasno, a je to trochu komplikovaný. Takže tady jen jsou moje poznámky, které k tomu říkal.Konekcionismus – např. obrázek je složen z pixelů, které nesou informaci o barvě a o umístění barvy; není zde nadřazený nebo podřazený pixel; když si to převedeme na mozek, konkrétně na neurony, tak všechny neurony jsou si rovni; dokážeme provádět několik věcí naráz (psát, počítat)Modulární systém – oproti tomu je model, kde jsou některé neurony nadřazené (např. některé neurony jsou tu pro rozeznávání čáry, znaku, rozpoznání slova…)

Tvořivostviz též str. 12= schopnost takových kognitivních procesů, které vedou k novým řešením, mentálním modelům, hypotézám, tedy k vytváření nových myšlenek, inovací

Vertikální myšlení (Edwadr de Bono)Vertikální myšlení je definováno přímočarým postupem k cíli a řešení problému, logickým sledem kroků.

23

Laterální myšlení (Edward de Bono)Laterální myšlení hledá postranní cesty a méně zřejmá řešení.

Př. Existovali kdysi starý a ošklivý lichvář a obchodník s pěknou dcerou. Obchodník se u lichváře zadlužil a nemohl svůj dluh splatit. Lichvář navrhl řešení -dcera nechť losuje: vytáhne-li z klobouku černý oblázek, provdá se za lichváře a dluh bude zapomenut; vytáhne-li bílý oblázek, nemusí se za něj vdát a dluh bude také smazán; odmítne-li tento los, otec půjde do vězení a ona bude trpět hladem. Otci i dceři nezbylo než na tuto volbu přistoupit. Lichvář se sehnul a z pěšiny vzal dva oblázky a vložil je do klobouku. Bystré dceři neušlo, že jsou oba černé. Co teď? Ten, kdo myslí vertikálně, vidí jen tyto možnosti řešení situace: 1) dcera odmítne volbu; 2) vytáhne oblázky oba a odhalí lichváře jako podvodníka; 3) zvolí libovolný oblázek a obětuje se v zájmu svého otce. Všechna tato logická řešení nejsou uspokojivá, buď otec skončí ve vězení, nebo dcera v manželství. Vertikální myšlení se zabývá pouze skutečností, že dcera musí učinit volbu tak, jak bylo uvedeno a nést logické následky. Laterální myšlení si všímá všech ostatních aspektů a možných variant řešení. Dívka myslela laterálně a tak sáhla do klobouku, vyjmula oblázek a neopatrně jej upustila na pěšinu, kde se okamžitě ztratil mezi ostatními. Pak obrátila pozornost na zbývající oblázek v klobouku - byl černý a proto ten, který původně vytáhla a upustila, musel být bílý.

Jak se stát tvořivějšími? (Edward de Bono)1. rozpoznávání dominantních (polaritních) idejí2. hledání co největšího počtu jiných přístupů 3. oslabování působení vertikálního myšlení4. pokusit se přeformulovat znění problému, než marně hledat řešení pro původní znění problému5. nepřevádět vše do slov a logicky souvisejících myšlenek, využívat pocitů a obrazné představivosti

pokoušet se i nepřirozeně obracet některé zřejmé vztahy mezi věcmi - jak budou vypadat?6. přenést, transformovat problém do jiného prostředí či situace7. využívat náhody, hry, bezcílného bloumání myšlenek

Při laterálním myšlení není nutno, aby ve všech dílčích krocích byl postup úvah vždy správný. Potřeba, aby vše bylo v pořádku ve všech jednotlivostech, je patrně největší překážkou pro vznik nových myšlenek. Důležité je vlastně pouze, aby závěr postupu, celkové řešení problému, bylo správné

24