Waltari Mika - Egyptan Sinuhet

Yerryho knihovna VERITAS vytvoen: 2008

Egypan SinuhetPatnct knih ze ivota lkae

Mika Waltari

Mika Waltari: Egypan Sinuhet - Patnct knih ze ivota lkae - Mika Waltari

ObsahEgypan Sinuhet..................................................................................3 Patnct knih ze ivota lkae..........................................................3 Mika Waltari...............................................................................3 KNIHA PRVN LODIKA Z RKOSU........................................................8 KNIHA DRUH DM IVOTA....................................................................45 KNIHA TET VZRUEN VESETU.........................................................81 KNIHA TVRT NEFERNEFERNEFER.....................................................142 KNIHA PT CHABIROV....................................................................189 KNIHA EST DEN NEPRAVHO KRLE............................................232 KNIHA SEDM MINEA..............................................................................298 KNIHA OSM TEMN DM..................................................................339 KNIHA DEVT U KROKODLHO OCASU...........................................392 KNIHA DEST MSTO NEBESKCH VIN.......................................460 KNIHA JEDENCT MERIT..............................................................................535 KNIHA DVANCT VODN HODINY M AS..........................................632 KNIHA TINCT KRLOVSTV ATONOVO NA ZEMI............................7154

Mika Waltari: Egypan Sinuhet - Patnct knih ze ivota lkae - Mika Waltari

KNIHA TRNCT SVAT VLKA................................................................790 KNIHA PATNCT HAREMHEB....................................................................873 VYSVTLIVKY...............................................................955

5

Mika Waltari: Egypan Sinuhet - Patnct knih ze ivota lkae - Anotace

AnotaceKniha Egypan Sinuhet je rozshl historick romn, kter vyprv o ivot epyptskho lkae. Sinuhet ije v dob, kdy v Egypt vldne osmnct dynastie egyptskch faraon. Na trn used faraon Amenhotep IV. (Achnaton) - krl kac, kter se pokou o odvnou nboenskou reformu. Egypan Sihuhet je sirotek, kterho neznm rodie pust v lodice z rkos po ece. Sinuhet pipluje do rodiny chudho lkae Semnuta a jeho eny Kipy, kte mt dti nemohli a proto se ho ujmou. Chlapec se po vzoru svho otce stal lkaem. Za svj dobrodrun ivot procestuje cel Egypt a dostane se a do Babylnu a Srie. Stane se zmonm a venm mem a dostane se a na krlovsk dvr, kde slou jako faraonv osobn lka. asto tak vrazn ovlivuje mnoho vznamnch historickch udlost jako smrt krle Acnatona. V knize se objevuje cel ada historickch osobnost, jako generl Haremheb, Aje, Nefertiti, socha Thutmose a dal. Mika Waltari v romnu Egypan Sinuhet ukazuje odpor k vlce a nsil. Egypan Sinuhet je dobrodrun historick romn, kter rozhodn stoj za peten. Obsahuje mnoho historicky podloench informac spolu se smylenm pbhem, kter je navc fantasticky napsan.

6

Mika Waltari: Egypan Sinuhet - Patnct knih ze ivota lkae - Anotace

Peloila Marta Hellmuthov The Estate of Mika Waltari, 1979 Translation Marta Hellmuthov, 1965 Illustrations Vladimr Tesa, 1992 ISBN 80-85637-00-6

7

Mika Waltari: Egypan Sinuhet - Patnct knih ze ivota lkae

KNIHA PRVN LODIKA Z RKOSU

Mika Waltari: Egypan Sinuhet - Patnct knih ze ivota lkae - I

IJ Sinuhet, syn Senmuta a jeho eny Kipy, pi tyto knihy. Nikoli proto, abych chvlil bohy zem Kemet, nebo jsem jimi znechucen. Nikoli proto, abych chvlil farany, nebo jsem znechucen jejich iny. Jedin pro sebe sama pi. Ne abych lichotil bohm, ne abych lichotil krlm, ne e bych se bl as ptch ani e bych v n doufal. Nebo za svho ivota jsem tolik zkusil a tolik ztratil, e marn strach mne neme znepokojit a jsem znechucen nadj na nesmrtelnost, jako jsem znechucen bohy a krli. Tedy jedin pro sebe pi a tm myslm se lim ode vech, kdo psali pede mnou i kdo budou pst po mn. Nebo ve, co bylo napsno a doposud, bylo psno bu pro bohy nebo pro lidi. A adm tedy farany tak mezi lidi, protoe jsou naimi blinmi v nenvisti i ve strachu, ve vni i v zklamn. Nim se od ns neli, i kdy se ad tisckrt mezi bohy. A nech se ad mezi bohy tisckrt a opt tisckrt , jsou lidmi, jsouce podobni druhm. Maj moc ukojit svou nenvist a uniknout svmu strachu, ale tato moc je neuet ani vn, ani zklamn. Avak ve, co bylo napsno, bylo psno z rozkazu krl, nebo aby se lichotilo bohm i aby se pedkldalo lidem oemetn k ven to, co se nikdy nestalo. Nebo dokonce, aby lid myslili, e ve se stalo jinak, ne tomu vskutku bylo. Nebo e ast toho i onoho na udlostech je vt i men, ne vpravd byla. V tom smyslu tvrdm, e ve, co bylo napsno od pradvnch dob a po tyto dny, bylo psno pro bohy nebo pro lidi. Ve je opt, jak bylo dve, a nic nen novho pod sluncem, a lovk se nemn, i kdy se mn jeho at, ba i slova jeho ei. Proto se domnvm, e se nebude pst jinak, ne se posud psalo, nebo lovk sm se nemn. Lid v okolo li jako mouchy na medovm koli, a jako kadidlo dm slovo vyprave, jen dep v hnoji na rohu ulice, ale lid prchaj ped pravdou.9


J Sinuhet, syn Senmuta, jsem nicmn znechucen l ve dnech sv staroby a svho zklamn. Proto pi jedin pro sebe a pi jen to, co jsem vidl na vlastn oi nebo o em jsem se pesvdil, e mi bylo pravdiv vypravovno. V tom se lim ode vech, kte ili pede mnou, i ode vech, kte budou t po mn. Nebo ten, jen pe slova na svitek papyru, a jet vce ten, jen dv rt sv jmno a sv iny do kamene, ije v nadji, e jeho slova budou tena a e potomstvo oslav jeho iny a jeho moudrost. Ale nic nen hodno chvly v mch slovech, m iny jsou nehodn uznn, m moudrost jest trpk mmu srdci a nelb se nikomu. Dti nebudou pst m slova na hlinn tabulky, aby se cviily v psm. Lid nebudou opakovat m slova, aby zmoudeli mou moudrost. Vdy jsem se vzdal v nadje, e bych byl kdy ten a pochopen. Nebo ve sv patnosti jest lovk krutj a zatvrzelej ne n krokodl. Jeho srdce je tvrd kamene. Jeho marnivost je leh prachu. Pono ho do eky kdy oschne jeho at, je stejn jako pedtm. Pono ho do zrmutku a zklamn kdy z nho vyjde, je stejn jako pedtm. Mnoho pevrat jsem vidl j Sinuhet za svho ivota, ale ve je opt, jak bylo dve, a lovk se nezmnil. Jsou tak lid, kte kaj, e to, co se dje, nen podobno tomu, co se dlo kdy dve, ale to jsou marn ei. J Sinuhet jsem vidl, jak syn ubjel k smrti svho otce na rohu ulice. Vidl jsem, jak se zvedli chud proti bohatm a bohov proti bohm. Vidl jsem, jak se mu, kter pval vno ze zlatch pohr, skln ve sv bd, aby dlan pil vodu z eky. Ti, kte vvali zlato, ebrali na rozch ulic a jejich eny se prodvaly za mdn krouek malovanm Nubijcm, aby mohly koupit chlb svm dtem. Avak tak tomu bylo i dve. I za as pastskch krl il ve stnu ndhernch stan lovk, jen trvil sv noci na udusan hln. I tehdy pichzeli cizinci a rozbjeli hlavy dt o domovn prahy a brali do otroctv eny, kter byly obleeny do krlovskho10


lnu. I tehdy byli ubjeni mui, kte si stavli hroby v zpadnch horch, a jejich tla byla hzena do eky. Tak se nestalo nic novho ped mma oima, ale ve, co se stalo, stane se i v budoucnu. Ti, kte pijdou po mn, budou podobni tm, kte byli pede mnou. Jakpak by tedy mohli pochopit mou moudrost? Propak bych si ml pt, aby etli m slova? Avak j Sinuhet pi toto pro sebe, nebo poznn hrye m srdce jako louh, i vyprchala vecka m radost z it. Zanm sv knihy ve tetm roce svho vyhnanstv na pobe vchodnho moe, kde se vystrojuj lodi do zem Punt, poble pout, poble poho, kde kdysi krlov brvali kmen pro sv obrazy. Pi, protoe vno je trpk mmu jcnu. Pi, protoe jsem ztratil touhu obveselovat se s enami a protoe ani zahrada, ani ryby v rybnce neobastuj m oi. Za chladnch noc zahv ern dvka m loe, ale nemm z n poten. Zahnal jsem pvce, nebo zvuk strunnch nstroj a flten zrauje m ui. Proto pi j Sinuhet, jen nevm co pot se vm svm bohatstvm a s mnostvm zlatch pohr, myrhy, ernho deva a slonoviny. Nebo mm vecky tyto vci a nic mi nebylo odato. Moji otroci se nadle obvaj m hole a strci sklnj hlavu a kladou ruce do ve kolenou pede mnou. Avak panstv mch krok je vymeno a dn lo zde nesm pistt za plivu. A proto j Sinuhet neuctm ji nikdy vni ern prsti za jarnch noc, a proto pi. A pece jet nedvno bylo m jmno vepsno do zlat knihy faranovy a bydlel jsem ve zlatm dom po pravici krlovsk. M slovo mlo vce vhy ne ei mocnch zem Kemet, lechtici mi poslali dary a zlat nhrdelnky zdobily m hrdlo. Ml jsem ve, co si jen lovk me pt, ale dal jsem vc, ne me lovk obdret. Hle, proto nyn jsem, kde jsem. Byl jsem vypovzen z Vesetu v estm roce vldy Haremheba, abych byl ubit jako pes, kdybych se vrtil, abych byl rozdrcen jako ba mezi kameny, kdybych jen nohou

11


vykroil z hranic, je jsou mi vykzny. Takov je rozkaz krle, farana, jen byl kdysi mm ptelem. Ale co se d jinho oekvat od lovka nzkho pvodu, jen poruil psam vymazat v seznamu vldc jmna pedchozch krl a zapsat sv rodie do krlovsk knihy jako lechtice? Vidl jsem jeho korunovaci, vidl jsem, jak byla vloena na jeho hlavu koruna erven a bl. A po esti letech mne vyhnal. Avak podle potn psa to byl tict druh rok jeho panovn. Ve, co bylo psno kdysi a nyn, nen-li to le? Tm, jen il v pravd, tm jsem opovrhoval za jeho ivota pro jeho slabost a hrozil jsem se hrzy, kterou il v zemi Kemet pro svou pravdu. Nyn jest jeho pomsta na mn, ponvad i j chci t v pravd, zajist e ne pro jeho boha, ale pro sebe sama. Pravda je ostr n, pravda je nezhojiteln rna, pravda je louh, jen zalv srdce trpkost. Proto ve dnech sv mladosti a sly prch lovk ped pravdou do dom rozkoe a obluzuje sv oi prac a mnohou innost, cestovnm a radovnkami, moc a stavbami. Ale pijde den, kdy ho pravda protne jako kop, a potom ji nepociuje radosti z mylen a z prce svch rukou, ale je sm, uprosted svch blinch je sm, a bohov mu nepinej nidn pomoci v jeho samot. J Sinuhet pi toto v plnm vdom, e m iny byly patn a m cesty nesprvn, ale tak v jistot, e nikdo si nevezme pouen, bude-li nhodou st m slova. Proto pi jen pro sebe sama. Nech druz smvaj sv hchy v posvtn vod Amonov! J Sinuhet se oiuji vypsnm svch in. Nech druz dvaj vit li svch srdc na vze Usirov! J Sinuhet vm sv srdce perem z rkosu. Avak ne zanu sv knihy, dovolm svmu srdci, aby plakalo plem velikm, nebo hle, jak ple m zrmutkem zernal srdce vyhnance:

12


Kdokoli pil jednou vodu Nilu, tou spatit opt eku Nil. Jeho ze se neuhas vodou nidn jin zem. Kdokoli je narozen ve Vesetu, tou spatit opt msto Veset, nebo nen na svt jedinho msta podobnho Vesetu. Kdokoli je narozen ve vesetsk ulice, tou spatit opt tuto uliku, v cedrovm palci tou po hlinn chatri, ve vni myrhy a vzcnch mast tou po pachu hocho lejna a na oleji opkanch ryb. Vymnil bych svj zlat pohr za hlinn dbn chudkv, jen kdybych mohl znovu lapat mkkou hroudu zem Kemet. Vymnil bych svj lnn at za osmahlou ki otroka, jen kdybych mohl uslyet jet umot nho rkosu v jarnm vnku. Nil se rozlv, jako drahokamy vystupuj msta ze zelench vod, vlatovky se vracej, jebi se brouzdaj v bahnu, ale mne tam nen. Pro nejsem vlatovkou, pro nejsem jebem mocnch kdel, abych uletl svm strcm do zem Kemet? Vystavl bych si hnzdo mezi pestrmi sloupy chrmu Amonova, v zcm zlatm lesku kamennch jehel, ve vni kadidla a tunch obt obadnch. Vystavl bych si hnzdo na stee chud lepenice. Voli thnou smyky, emeslnci lep svitky z rkosu, obchodnci vyvolvaj sv zbo ke koupi, chrobk val svou kuliku hnoje po dldn cest. Jasn byla voda mho mld, sladk bylo m blznovstv. Trpk a kysel je vno st, a nejjemnj medov kol nestoj za okoralou skvu m chudoby. Vrate se zpt a rozvinujte se znovu pede mnou, vy zal lta! Amone, pejdi nebe od zpadu k vchodu, abych jet jednou nalezl sv mld. Nemohu zmnit jedinho slova, nemohu pedlat jedinho inu. , ty thl pero z rkosu, , ty hladk svitku papyru, vrate mi m marn iny, m mld a m blznovstv!

13


To napsal Sinuhet, vyhnanec chud ne vichni chud zem Kemet.

14

Mika Waltari: Egypan Sinuhet - Patnct knih ze ivota lkae - II

IISenmut, jeho jsem nazval otcem, byl lkaem chudch ve Vesetu. Kipa, ji jsem nazval matkou, byla jeho enou. Nemli dt. A ve dnech jejich st jsem k nim piel. Ve sv prostot ekli, e jsem darem od boh, ani tuili netst, kter jim ten dar ml pinst. M matka Kipa mne pojmenovala Sinuhet podle jedn pohdky nebo pohdky milovala, a myslila, e i j jsem k n piel proto, abych unikl nebezpeenstvm jako kdysi pr Sinuhet, jen, zaslechnuv nedopatenm ve stanu faranov hrozn tajemstv, uprchl a proil pak mnoh lta v cizch zemch a ml mnoh dobrodrustv. Avak to bylo jen prostoduch povdn, vplod jej dtinsk mysli, a ona doufala pevn, e budu umt uniknout vem nebezpeenstvm, abych se vyhnul nezdarm. Tedy proto mne nazvala Sinuhet. Vdy kn Amonovi kaj, e jmno je pedpovd. Proto snad mne m jmno zavedlo do nebezpeenstv a dobrodrustv, ba i do cizch zem. Proto snad mi m jmno dalo poznat stran tajemstv, tajemstv krl a jejich manelek, tajemstv, kter mohou pinst smrt. Nakonec snad uinilo ze mne m jmno proklatce a vyhnance. Avak jak dtinsk byla mylenka neboh Kipy, kdy mi dvala to jmno, tak dtinsk byla i jej pedstava, e jmno m jist vliv na osud lovka. Mj osud byl by bval stejn, i kdybych se byl jmenoval Chepru, Chafre i Mose, o tom jsem pesvden. Nicmn nelze popt, e Sinuhet byl vyhnn, kdeto Heb, Syn krahujce, byl korunovn pod jmnem Haremheb dvojitou korunou jako vlada Horn a Doln zem. Proto kad nech si mysl, co chce, o pedpovdi jmen. Kad pak erp ve sv ve potchu v protivenstvch a bolestech ivota. Narodil jsem se za vldy velkho farana tetho Amenhotepa, a tho roku se narodil i ten, jen chtl t v pravd a jeho jmno se nesm ji vyslovit, ponvad je to jmno proklet, akoliv tehdy to jet nikdo nevdl. Proto velik jsot zavldl v palci pi jeho15


narozen a krl obtoval bohat obti ve velkm Amonov chrmu, jej sm dal postavit, a tak lid se radoval, ani tuil, co pijde. Velk manelka krlovsk Tij toti marn ekala syna, tebae byla velkou manelkou krlovskou ji po dvaadvacet let a tebae jej jmno bylo vyryto vedle jmna krlova v chrmech a na obrazech. Proto byl ten, jeho jmno se nesm ji vyslovit, prohlen ddicem krlovsk moci, sotvae ho kn obezali. On se vak narodil v dob set, kdeto j Sinuhet jsem piel na svt o nco dve, v dob nejvt zplavy. Ale neznm dne svho zrozen, nebo jsem piplul po Nilu v mal lodice z rkosu stmelenho smolou a m matka Kipa m nala v poben stin u prahu svho domu tak vysoko vystoupila tehdy voda. Vlatovky prv piltly a tbetaly nad mou hlavou, ale j jsem byl tich, i myslila Kipa, e jsem mrtev. Odnesla mne do domu a zahvala u ohvadla a dchala do mch st, a jsem zaal tie vrnt. Mj otec Senmut se vrtil ze sv pochzky po nemocnch, pineje si dv kachny a mici mouky. Zaslechl m vrnn, i myslil, e Kipa nala kot, a jal se ji plsnit. Ale m matka ekla: To nen koka, nbr dt! Raduj se, Senmute, mui mj, nebo se nm narodil syn! Otec se rozzlobil a nadal j do sv, ale Kipa mu mne ukzala, i dojala ho m bezmocnost. A tak mne pijali za svho a pedstrali sousedm, e jsem se narodil z Kipy. Byla to jej marn jeitnost, a nevm, zdali tomu lid uvili. Kipa vak si ponechala lodiku z rkosu, v n jsem piplul, a zavsila ji na strop nad mou kolbku. Otec vzal svou nejlep mdnou vzu a donesl ji do chrmu, aby mne dal zapsat do Knihy narozench jako svho syna, z Kipy zrozenho. Sm m vak obezal, nebo byl lkaem a obval se noe kn, jen zanechval hnisav rny. Proto nedovolil, aby se mne dotkli. Ale uinil tak snad i ze etrnosti, nebo jako lka chudch nebyl nikterak bohat.16


Zajist, e si nevzpomnm na vecky tyto vci sm, ale otec i matka mi je tak asto vyprvli a vdy stejnmi slovy , take jim vm a nemm dvodu, pro bych si myslil, e mi lhali. Po cel sv dtstv jsem vil, e jsou opravdu mmi rodii, a dn zrmutek nezastnil m dny. ekli mi pravdu, jakmile mi osthali dtsk kadee a j se stal mladkem. Uinili tak, jeto se bli boh a mli je v ct a jeto otec nechtl, abych il cel svj ivot ve li. Avak nikdy jsem se nedozvdl, kdo jsem, odkud jsem piel ani kdo byli moji rodie. Pesto myslm, e jsem to uhodl z dvod, kter vylom pozdji, akoliv je to pece jen m vlastn domnnka. S jistotou vm jen, e nejsem sm, kdo plul po ece v kolbce stmelen smolou. Veset se svmi chrmy a palci byl vskutku velk msto, a chatre se prostraly do nedozrna okolo chrm a palc. V dob velkch faran podmanil si Egypt mnoh zem a s velkolepost a bohatstvm se zmnily i mravy, pichzeli do Vesetu ciz obchodnci a emeslnci a stavli tam tak chrmy svm bohm. A jak velk byl pepych, bohatstv a ndhera v palcch a chrmech, tak velk byla chudoba kolem hradeb. Mnoho chudch opoutlo sv dti, avak i mnoh bohat ena, jej mu byl na cestch, poslala dol proudem znamen svho cizolostv. Snad jsem byl odloen enou lodnka, kter klamala svho mue se syrskm obchodnkem. Snad jsem byl dt cizincovo, jeto jsem nebyl obezn. Kdy byly m dtsk kadee osthny a matka je uloila do mal devn skky k mm prvnm opnkm, pohlel jsem dlouho na lodiku z rkosu, kterou mi ukzala. Rkos jej byl zaloutl a polman a zcela zaouzen sazemi z ohnit. Byl vzn ihaskmi uzly to ve, co zjevoval o mch rodich. Tak se stalo, e m srdce dostalo svou prvn rnu.

17

Mika Waltari: Egypan Sinuhet - Patnct knih ze ivota lkae - III

IIIKdy se pibliuje st, zalt mysl jako ptk ke dnm dtstv. V m pamti z m vlastn dtstv przranm jasem, jako by tehdy bylo bvalo ve lep a krsnj ne nyn. V tom nen rozdlu mezi bohatmi a chudmi, nebo zajist nikdo nen tak uboh, aby jeho dtstv nemlo zblesku svtla a radosti, kdy na n vzpomn ve dnech sv staroby. Mj otec Senmut bydlel pobl hradeb chrmu, v hlun a chud tvrti msta. Nedaleko jeho domu bylo velk, kameny dldn pstavit, kde nilsk lodi vykldaly sv zbo. V zkch ulikch vtaly nmonky krmy s pivem a vnem, jako i domy rozkoe, kam i bohatci ze stedu msta se dvali nkdy zanst ve svch nostkch. Naimi sousedy byli vbr dan, poddstojnci, pevoznci a nkolik kn ptho stupn. Tvoili s mm otcem vkvt tto chud tvrti stejn, jako zdivo n nad hladinu vod. N dm byl prostrann ve srovnn s chudikmi lepenicemi, je vroubily v neutench adch zk uliky. Ped domem byla dokonce zahrdka na nkolik krok, kde rostla sykomora, zasazen mm otcem. Akciov kov ji oddlovalo od ulice a byla v n i kamenn ndr, je nm byla rybnkem, ale je se naplovala vodou jen v dob zplavy. Mli jsme tyi mstnosti, v jedn z nich pipravovala matka pokrmy. Jdvali jsme v loub, kam se tak vchzelo z jizby, v n otec vyetoval nemocn. Dvakrt v tdnu pichzel matce na pomoc uklze, protoe mla rda istotu. A prdlo vytloukala pradlena jednou tdn na behu eky. V tto neklidn chud tvrti, zaplavovan m dle tm vce cizinci a jej zkaenost se mi zjevila a v mm dospvn , tvoili mj otec a jeho soused jakousi spoj s minulost a s jejmi ctyhodnmi zvyky. Kdy se ve mst ji uvolnily mravy bohatc a velmo, on a jemu rovn zstvali neochvjn oddni starmu Egyptu, ct k bohm, istot srdce a nezitnosti. Bylo by se dalo ci, e18


v protikladu ke sv tvrti a k lidem, mezi nimi jim bylo t a vykonvat sv emesla, chtli zdraznit svmi zvyky a svm chovnm, e nejsou z nich. Ale pro vyprvt tyto vci, kter jsem sm pochopil a mnohem pozdji? Pro si nepipomenout spe vrsit kmen sykomory a ustn jejho list, kdy jsem leel v jejm stnu, chrnn ped palem slunenm? Pro si nepipomenout svou nejlep hraku, devnho krokodla, kterho jsem thl za provzek po dldn ulici a kter za mnou klapal devnou tlamou a ukazoval erven pomalovan jcen? Udiven dti soused se shlukovaly kolem mne. Dostal jsem mnoh medov kolky, mnoh leskl kamnky a mdn drtky, dovolil-li jsem dtem, aby jej thly a s nm si hrly. Jen dti lechtic mly podobn hraky, ale mj otec jej dostal darem od jednoho krlovskho truhle, kterho vylil teplmi obklady z vedu, kvli nmu si nemohl sednout. Rno mne matka vodvala na zeln trh. Pravda, nekupovvala mnoho, ale mohla vnovat dobu jednoho pekapn hodin vybrn jedinho svazeku cibule a celik dopoledne mnohch dn, kdy lo o nov opnky. Uhadovalo se z jejch slov, e ije v uritm blahobytu a e chce jen nejlep jakost. Avak jestlie nekupovala ve, co okouzlovalo jej oi, bylo to proto, e mne chtla vychovat v etrnosti. A tak kvala: Bohatm nen ten, kdo m zlato a stbro, ale ten, kdo se spokojuje s mlem. Ujiovala mne o tom, ale jej dobr star oi obdivovaly v te chvli barevn vlnn ltky ze Sidonu a Gebalu, jemn a lehk jako pe. Jej hnd ruce, ztvrdl prac, hladily nn perky ze slonoviny i ptros pra. To ve byla jen marnivost a zbytenost, ujiovala mne a sebe zrove. M dtsk mysl se vak bouila proti tomuto uen a byl bych si velmi pl mt opici, kter objmala svho19


pna kolem krku, nebo pestrho ptka, kter vykikoval syrsk a egyptsk slova. A nic bych byl nenamtal proti nhrdelnkm i opnkm se zlatmi sponami. Teprve mnohem pozdji jsem pochopil, e chudk star Kipa si nevslovn po cel ivot pla bt bohatou. Ale protoe byla jen manelkou lkae chudch, utiovala sv snn pohdkami. Veer ped spanm mi potichounku vyprvvala vecky, je znala. Vypravovala o Sinuhetovi a o ztroskotanci, jen se vrtil od krle had s nesmrnm pokladem. Vypravovala o bozch a o arodjch, o kouzelncch a o dvnch faranech. Otec asto bruval a prohlaoval, e mi zasv do mysli hloup a poetil mylenky, ale jakmile zaal chrpat, pokraovala matka ve svm vyprvn pro poten vlastn stejn jako m. Vzpomnm si jet na ty dusn letn veery, kdy lko plilo pod nahm tlem a kdy spnek nepichzel, slym jet jej tich, uspvajc hlas, jsem znovu v bezpe jej blzkosti. M vlastn matka by nebyla mohla bt lep a nnj ke mn ne prost a povriv Kipa, u n slep a chrom vypravi vdy byli jisti dobrm obdem. Pohdky obastovaly mou mysl a byly protivhou iv ulici, zamoen mouchami a naskl nesetnmi pachy a zpachy. Obas k nm vtr zanesl od pstavu vzruujc vni cedr a pryskyice a naplnil j celou uliku. Nebo tak kapka vonn masti skanula z hlavy vzneen pan, jak se vyklnla z nostek, aby vyplsnila ulinky. Veer, kdy zlat lun Amonv klesal za zpadn pahorky, vychzel ze vech loub a ze vech chatr pach opkanch ryb, msc se do vn erstvho chleba. Tuto vni chud tvrti vesetsk jsem se nauil milovat od svho dtstv a nemohu na ni zapomenout. A pi jdle v loub mi otec dval tak sv prvn ponauen. Unavenm krokem veel na zahrdku z ulice nebo tak ze sv jizby, at naichl lky a mastmi. Matka mu nalila vodu na ruce, i usedli jsme na sedtka k jdlu a matka ns obsluhovala. Tu se stvalo, e po cest peel vouc hlouek nmonk, opilch pivem, kte otloukali stny naeho domu svmi holemi a20


zastavovali se, aby vykonali svou potebu pod naimi akciemi. Otec neekl nic, dokud se mui nevzdlili. A potom mne pouoval: Jen uboh Nubijec nebo pinav Syan kon svou potebu na ulici. Egypan tak in uvnit domu. Nebo kval: Vno je dar boh pro radost srdce, jestlie se ho uv s mrou. Jeden pohr nekod nikomu, dva rozvazuj jazyky, ale kdokoli ho vypije cel dbn, probud se ve karp ulice, oloupen a pokryt modinami. Obas pronikla do loub prudk vn, to kdy la kolem krsn pan v prsvitn ze, malovanch tv, rt a obo, v och vlhk zblesk, kter se nevid nikdy v och cudnch en. Kdy jsem na ni oarovn pohlel, kval mi otec vn: Chra se en, je ti kaj krsn jinochu a je t k sob vb, nebo jejich srdce je s a past a jejich lno pl vce ne ohe. Je-li pak divn, e po tchto ponauench jsem se ve sv dtsk mysli hrozil dbn vna i krsnch en, je se nepodobaj jinm enm? Ale zrove mne k nim vbil nebezpen pvab toho, co zastrauje. Byl jsem jet malik, kdy mi otec dovolil, abych mu pomhal pi len. Ukzal mi sv nstroje, noe a ndoby s lky a nauil mne jich uvat. Kdy vyetoval nemocnho, stval jsem u nho, podval mu misku s vodou, obvazy, masti a vna. Matka jako vechny eny nerada vidla rny a vedy a nikdy nedovedla pochopit mj dtsk zjem o nemoce. Dt nechpe bolesti a utrpen, dokud je samo nezakusilo. Proznut vedu bylo pro mne nanejv napnavou vc, a hrd jsem vykldal chlapcm o vem, co jsem vidl, abych vzbudil jejich ctu. Jakmile piel nov nemocn, sledoval jsem bedliv pohyby a otzky otcovy a do chvle, kdy ekl nemoc je vyliteln nebo budu t lit. Ale byli tak nemocn, u

21


nich soudil, e je vylit neme. Tu napsal nkolik dek na prouek papyru a poslal chorho do Domu ivota. Kdy takov nemocn odeel, povzdychl otec, potsl hlavou a ekl: Chudk! Otcovi nemocn nebyli jen chud. Z dom rozkoe mu pineli nkdy, obyejn veer, mue v atech z jemnho lnu, aby je obvzal, ba i velitel syrskch lod pichzeli k nmu s vedy nebo s bolestmi zub. Tak jsem nebyl nikterak pekvapen, kdy jednoho dne vela k otci manelka koene, ozdobena perky a nhrdelnkem z drahokam rznch barev. Vzdychala a nakala a vypotvala vechny sv bolesti otci, jen j pozorn naslouchal. Byl jsem velmi zklamn, kdy otec vzal nakonec prouek papyru, nebo jsem doufal, e bude moci vylit tuto nemocnou, co by nm bylo vyneslo hodn pamlsk. Proto jsem vzdychl, potsl hlavou a zaeptal zase j: Chudk! Nemocn ena ustraen vyskoila a hledla s zkost na otce, avak otec opsal na prouek nkolik starodvnch znak a obraz ze starho, zalho svitku, nalil oleje a vna do pohru, namoil prouek, a se ernidlo ve vn rozpustilo, slil npoj do hlinnho dbneku a podvaje jej en, doporuil j, aby jej uila, kdykoli ji bude bolet hlava i aludek. Kdy vyla, podval jsem se tzav na otce. Byl zmaten, odkalal si a ekl: Je mnoho nemoc, kter me vylit ernidlo, pouit jako mocn kouzlo. Vce neekl, jen po chvli zabruel jako pro sebe: V dnm ppad neme tento lk nemocn ukodit. Kdy mi bylo sedm let, dostal jsem chlapeckou bedern rouku a matka mne vedla do chrmu, abych se zastnil obtovn.22


Vesetsk chrm Amonv byl tehdy nejvelkolepjm chrmem v celm Egypt. Od chrmu a jezera boha luny vedlo pes cel msto dvojit stromoad, vrouben kamennmi obrazy boha o beran hlav. Chrmov prostor obkliovaly mohutn cihlov hradby, a chrm se vemi svmi stavbami byl jako msto ve mst. Na vrcholku prelnch zd, vysokch jako hora, vlly barevn korouhve a obrovsk podoby krl stly na stri z obou stran mdn brny. Veli jsme brnou a prodavai Knih mrtvch poali nalhat na matku, eptajce nebo vykikujce sv nabdky. Matka mne odvedla podvat se na dlny truhl a na devn soky otrok a sluebnk, kte dky zakadlm kn budou v zhrob pracovat za sv majitele, ani tito pohnou prstem. Ale pro mluvit o tom, co kad v, kdy je ve opt pi starm a kdy srdce lidsk se nemn? Matka zaplatila za ast na obtovn, i vidl jsem, jak kn v blch zch obratnmi pohyby zabjej obtn zve a tvrt bka, jen ml jet mezi rohy na ttinovm provzku edn pee, dosvdujc, e byl bez poskvrny a bez jedinho ernho chlupu. Kn byli tun a posvcen a jejich oholen hlavy svtily olejem. Nkolik set divk bylo ptomno obtovn, ale kn jim skoro nevnovali pozornost, nbr rozmlouvali po celou dobu obad jen mezi sebou. Pokud jde o mne, prohlel jsem obrazy bitev na stnch chrmu a obdivoval obrovsk sloupy. A nechpal jsem nikterak matino dojet, kdy mne vedla oi plny slz zpt dom. Zula mi dtsk stevce a obula nov opnky, kter mi byly nepohodln a tlaily mne, dokud jsem si na n nezvykl. Kdy jsem si na to nakal, usml se mj otec dobrcky a ekl, e chlapec z dobr rodiny neme chodit bos po mst, natolik e se asy zmnily. I vypravoval, e za jeho dda vzneen pohlavi nosili opnky zaveny na hrdle a chodili bosi. Mravy byly tehdy prost a zdravj ne nyn. enm dostaoval odv bez rukv, zk, kdeto nyn kad ven pan, kter db na svou dstojnost, oblk se do irokch z a pestrch nhrdelnk. Dve byli smn23


mi mui, kte chodili v nakrobench a vrapovanch zch se irokmi rukvy. Vskutku, dd by dnes ani nepoznal msto Veset, kdyby vstal ze svho hrobu, ba sotva by porozuml kadodenn mluv Vesean, natolik je nyn jazyk promen syrskmi slovy a nzvy. m vce uv lovk cizch slov, tm se pokld za vzdlanjho, ekl otec. Po jdle poloil svou tlustou, ale obratnou ruku vn na mou hlavu a pohladil zlehka jemn kadee na spncch. Je ti sedm let, Sinuhete, pravil, mus se rozhodnout, m chce bt. Vojkem, odpovdl jsem hned a nechpal jsem zklamn, je se objevilo na jeho dobr tvi. Vdy nejlep hry chlapc na ulici jsou na vlky, a vidl jsem tak skuten vojky cviit se zbranmi a bojovat ped jejich domy, vidl jsem vyjdt z msta vlen vozy s vlajcmi chocholy a s drkotajcmi koly. Nemohlo bt hrdintj a skvlej ivotn drhy, ne byla drha vojensk. A pak vojk nepoteboval umt pst, to byl mj hlavn dvod, nebo star chlapci vypravovali straliv vci, jak je psmo tk a jak krut tahaj uitel ky za vlasy nad elem, kdy rozbij nkdy nedopatenm hlinnou tabulku nebo zlom neobratnmi prsty ttinov pero. Otec nebyl asi ve svm mld pli nadn, jinak by to byl pivedl v ivot dle ne jen na lkae chudch. Ale byl svdomit a nekodil svm nemocnm a za dlouh lta si nashromdil mnoh zkuenosti. Vdl tak, jak jsem citliv a tvrdohlav, a tak neodporoval mm slovm. Ale po chvli podal matku o dbn, veel do sv jizby a naplnil jej lacinm vnem. Poj, Sinuhete, pravil a vzal mne za ruku a vedl k ece. Udiven, el jsem s nm. Na nbe se zastavil a pozoroval pramici, z n vyneli zpocen nosii na ohnutch hbetech zbo zait do roho. Slunce24


ulhalo za pahorky na Msto mrtvch. My byli unaveni ji tm pohledem, ale mui skldali neustle, tce oddychujce a zaliti potem. Dozorce je pobzel biem a psa, klidn usazen pod stkou, zapisoval kad nklad. Chtl bys bt jako oni? zeptal se otec. Tato otzka se mi zdla hloupou a neodpovdl jsem na ni, jen jsem se udiven na otce podval, protoe opravdu nikdo si nemohl pt stt se podobnm tmto nosim. Lopot se do padu od samho rna do pozdnho veera, pravil mj otec Senmut. Jejich ke je ztvrdl jako ke krokodla a jejich ruce jsou drsn jako pracky krokodlovy. Teprve a nastane noc, mohou se vrtit do svch ubohch lepenic, a jejich potravou je skva chleba, cibule a hlt kyselho piva. Takov je ivot nosi. Takov je tak ivot rolnka. Takov je ivot vech, kdo pracuj rukama. Nezvid jim, e ne? Potsl jsem hlavou a v rozpacch na nho pohledl. Chtl jsem se stt vojkem a nikoli nosit tk bemena i vybrat bahno ze struh, zavodovat pole a pst ovce. Ti vichni by rdi zmnili svj osud, ekl otec vn. Po smrti budou jejich tla v nejlepm ppad nasolena a zahrabna do psku. Neek je ani nesmrtelnost, ani radostn ivot v zpadn zemi jako vecky ty, kte si mohou postavit trval hrob a kte maj monost dt si zaopatit sv tla, aby na vky odolala zkze. m to je, zdalipak to v, Sinuhete? Brada se mi roztsla, i hledl jsem na Msto mrtvch, nad nm zapadajc slunce zbarvovalo bl chrmy faran do krvav, nebo jsem ji vdl, kam otec m. Neumj pst, pokraoval otec vn. V ivot ani ve smrti to nikam nepivedou, protoe neumj pst. Nadzvedl vznamn dbn ve sv ruce, ohldl se, jako by se bl, e nm jde Kipa v patch, a pak se trochu napil, otel si sta a vzal mne opt za ruku a li jsme dle. el jsem se stsnnm srdcem, ale stle jet rozhodnut, e ze mne bude vojk.25


Ote, ekl jsem, kreje vedle nho, ivot vojk je pohodln. Bydl ve velkch domech a jed dobr jdla, veer popjej vno v domech rozkoe a eny na n hled se zalbenm. Nejlep z nich nos zlat etz na krku, i kdy neumj pst. Z vlench vprav si pinesou velikou koist a otroky, kte pracuj pro n a kte provozuj emesla pro jejich zisk. Pro tedy bych se nemohl stt vojkem? Otec vak neodpovdl a zrychlil krok. A u velkho smetit, v hejnu much, kter bzuely kolem ns, se sklonil a nahldl do nizouk chatre. Antefe, pteli, jsi tam? pravil a ven vyel o hl se oprajc staec, hmyzem ohryzn, pravou ruku uatu a u ramene a bedern rouku ztuhlou pnou. Jeho obliej byl stm vyschl a svratl, sta bez zub. Je to ... je to sm Antef? ptal jsem se eptem otce, pohleje ustraen na mue. Nebo Antef byl hrdina, jen se zastnil vprav tetho Thutmose, nejvtho z faran, do Srie a vyprvlo se mnoho povst o jeho hrdinskch inech a o odmnch, je za n od farana dostal. Staec zvedl ruku k vojenskmu pozdravu a otec mu podal dbn vna. Usedli na zem, nebo Antef neml ani sedtka ped svm domem, a tesouc se rukou pozvedl dbn ke rtm a pil dychtiv, dvaje pozor, aby ani kapika neukpla na zem. Mj syn Sinuhet chtl by se stt vojkem, pravil otec s smvem. Pivedl jsem ti ho, Antefe, protoe jsi jedin ijc hrdina velkch vlek, abys mu vyprvl o slavnm ivot vojk a o jejich hrdinskch inech. U Sutecha a Baala, a u vech ostatnch bl, vykikl staec v ostrm smchu, pivraje oi, aby mne lpe vidl. Zblznil se ten chlapec?

26


Jeho bezzub sta, vyhasl oi, houpajc se pahl ramene a zbrzdn pinav prsa byla tak hrzn, e jsem se schoval za otce a pidrel se jeho rukvu. Chlape, chlape! zvolal Antef a chechtal se. Kdybych ml jedin hlt vna za kadou kletbu, kterou jsem proklel svj ivot a uboh osud, jen uinil ze mne vojka, mohl bych jimi naplnit jezero, kter pr dal faran vyhloubit pro poten sv manelky. Nevidl jsem je, jeto nemm prostedk, abych se dal pevzt pes eku, ale nepochybuji o tom, e by se to jezero naplnilo a e by zstalo jet mnoho dbn, aby se opilo cel vojsko. A napil se opt zhluboka. Ale, ekl jsem a brada se mi chvla, emeslo vojensk je nejctyhodnj ze vech. cta a proslulost, pravil Thutmosv hrdina Antef, nejsou nic jinho ne hnj, pouh hnj, kter iv jen mouchy. Po cel svj ivot jsem se navyprvl mnoho l o vlkch a o svch hrdinskch inech, abych vythl hlt vna z hup, kte mi naslouchali s otevenmi sty, ale tvj otec je poctiv mu, i nechci ho klamat. A proto ti pravm, chlape, e vojensk emeslo je ze vech nejposlednj a nejbdnj. Vno vyhladilo vrsky v jeho oblieji a rozzilo jeho uboh staeck oi. Posadil se a sevel si hrdlo svou jedinou rukou. Pohle, chlape, kiel, tento huben krk byl ozdoben ptinsobnmi zlatmi nhrdelnky. Svou vlastn rukou je zavoval faran na m hrdlo. Kdo me sest usekan ruce, kter jsem nakupil ped jeho stanem? Kdo prvn vystoupil na hradby Kadee? Kdo se vrhal jako zuiv slon doprosted neptelskch ad? J jsem to byl, j, Antef, hrdina a kdo je mi dnes za to povden? M zlato odelo cestou veho pozemskho a otroci, kter jsem dostal jako vlenou koist, utekli nebo zemeli v bd. M prav pae zstala v zemi Mitannu, a dvno ji bych ebral na rozch ulic, kdyby mi dob lid nepineli such ryby a pivo, abych vyprvl jejich dtem prav27


du o vlkch. Jsem Antef, velk hrdina, ale pohle na mne, chlape! M mld zstalo v pouti, v hladu, v bolestech a v utrpen. Tam se rozplynulo maso mch d, tam ztuhla m ke, tam se stalo m srdce nad sklu tvrdm. A co horho, v bezvodch poutch vyschl mj jazyk a jsem nyn nemocen vnou zn jako kad vojk, jen se vrt iv z dalekch vprav. Proto byl mj ivot ode dne, kdy jsem ztratil svou pai, jako propast smrti. A to nechci ani pipomnat bolest ran a utrpen zpsoben ranhojii, kdy noili mj pahl do vroucho oleje, jak tvj otec dobe v. K je tv jmno poehnno, Senmute, tys spravedliv a dobr, ale tv vno je dopito. Staec se odmlel, chvli tce oddychoval, pak se opt posadil na zem a obrtil dbn smutn dnem vzhru. Divok plameny v jeho och pohasly a byl to opt star, neastn mu. Vojk vak nepotebuje umt pst, odvil jsem se zaeptat. Hm, zabruel Antef a podval se po oku na otce. Otec sal rychle mdn krouek ze svho zpst a podal jej starci. Ten zavolal, i pibhl upinn chlapec, vzal krouek a dbn a el do krmy koupit dal vno. Neber z nejlepho, volal za nm Antef, vezmi kysel, dostane ho vc. A pozorn se na mne zadval. M pravdu, pravil, vojk nepotebuje umt pst, mus jen umt se bt. Kdyby uml pst, stal by se vojevdcem a dval by rozkazy i tomu nejudatnjmu vojku. Nebo kad, kdo um pst, je dobr k tomu, aby porouel vojkm, a ani setnina mu se nesv veliteli, kter neum nakrbat mu noky na papyr. Jakpak je radost ze zlatch etz a vyznamenn, kdy je lovk pod velenm njakho pislka? Ale u je tomu tak a bude tomu tak vdy. A proto, mil chlape, chce-li porouet vojkm a je vst, nau se nejdve pst. Potom se budou ped tebou sklnt i ti se zlatmi etzy a otroci t ponesou do boje na nostkch.28


Upinn chlapec se vrtil se dbnem a s jet jednou plnou ndobou. Obliej starcv zazil radost. Tvj otec Senmut je dobr mu, ekl vldn. Um pst a lil mne, kdy jsem zanal vidt krokodly a hrochy ve dnech sly a tst a kdy mi nechyblo vna. Je dobr mu, tebae je jen lkaem a nedovede ani napnout luk. Dky mu. Pozoroval jsem s zkost dbn, jej Antef div nespolkl, a netrpliv jsem tahal otce za jeho irok, lky potsnn rukv, nebo jsem se bl, abychom se pod vlivem vna neprobudili plni modin nkde na rohu ulice. Otec Senmut tak pozoroval dbn, lehce vzdychl, a vzav mne za ruku, odvdl mne pry. Antef zaal zpvat chraptivm, staeckm hlasem njakou syrskou vlenou pse, a nah, sluncem do tmav oplen ulink se dal do smchu. Avak j Sinuhet jsem pochoval svj sen stt se vojkem a nikterak jsem neodporoval, kdy mne nazt otec s matkou odvdli do koly.

29

Mika Waltari: Egypan Sinuhet - Patnct knih ze ivota lkae - IV

IVOtec ovem neml prostedk, aby mne poslal do velkch kol chrmovch, kde se vzdlvali synov lechtic, bohatc a kn vych stup, ba nkdy i jejich dcery. Mm uitelem byl star knz Onch, kter bydlel o nkolik mlo uliek od ns a jen vyuoval ve svm polorozpadlm loub. Jeho ky byly dti emeslnk, obchodnk, pstavnch dozorc a poddstojnk, z nich ctidostiv rodie chtli mt psae. Onch byl kdysi etnm sklad nebesk Mut a byl nejpovolanjm, aby uil zkladm psma dti, je pozdji budou zapisovat vhu zbo, mnostv obil, poet dobytka i ty za zsobovn vojska. Takovch kol bylo na destky a stovky v mst Vesetu, nejvtm mst svta. Vyuovn mnoho nestlo, nebo km bylo jen vyivovat starho Onecha. Za chladnch veer mu pinel syn uhle devn uhl pro jeho ohvadlo, syn tkalce ho zaopatoval odvem, syn obchodnka s obilm ho zsoboval moukou a mj otec oetoval jeho staeck neduhy a dval mu aby utiil jeho bolesti vtaky z livch bylin, mench ve vn. Tyto zvislosti inily z Onecha trplivho uitele. Chlapec, jen usnul na sv tabulce, musel nazt pinst stakovi msto jinho trestu njakou pochoutku. Nkdy mu pinesl syn obchodnka s obilm dbn piva a toho dne jsme pozorn naslouchali, nebo star Onch se pustil do vyprvn kouzelnch pohdek o zsvt a o nebesk Mut, o Ptahovi, staviteli vehomra, i o ostatnch bozch, kte mu byli znmi. Pochechtvali jsme se a myslili, e jsme ho pimli zapomenout na nesnadn koly a nudn znaky psma pro cel den. A teprve mnohem pozdji jsem pochopil, e star Onch byl moudej a lpe nm rozuml, ne jsme si myslili. Jeho vyprvn, je oivoval svou zbonou obrazotvornost, mlo urit cl. Uil ns tak vlastn mravnm zkonm starho Egypta. dn patn in neunikne trestu. Bez milosti bude kad srdce lidsk veno ped vzneenm soudem Usirovm. Kad, jeho zl skutky vyjdou najevo na vze boha se30


akal hlavou, bude vydn na pospas Porai, kter m podobu krokodla a hrocha zrove, avak jest jet hrznj ne ti oba dohromady. Vypravoval nm tak o Tom-jen-hled-vzad, obvanm pevoznku, jen pev pes zsvtn vody a bez jeho pomoci dn nebotk se neme dostat do zem blaench. Tento pevoznk hled vdy vzad a nikdy vped ve smru loky jako pozemt pevoznci na Nilu. Onch ns nauil nazpam vhodnm prpovdkm na usmen a podplacen, jimi jsme si mli naklonit Tohojen-hled-vzad. Museli jsme je opisovat ve znacch a tak pst zpamti. Opravoval nae chyby s mrnmi vtkami. Vdy nejmen nedopaten by nm mohlo znemonit vekeren astn ivot v zsvt! Kdybychom podali Tomu-jen-hled-vzad svitek poskvrnn by i jedinou chybou, museli bychom bez milosti bloudit jako stny od vnosti do vnosti na behu temn eky, anebo jet he spadli bychom do pernch propast zsvtnch! Nkolik rok jsem chodil do Onechovy koly. Byla to otcova vle. Podle nho nikdo nemohl bt pinucen k povoln, je by mu bylo proti mysli. Kdybych se nebyl ukzal nadanm, nechtl mne nutit pedem k tomu, abych se stal psaem. Jestlie bych se pak projevil pilnm a uenlivm, ml mne pozdji Onch doporuit do chrmov koly, kde by se mi otevela drha ivota, o n otec snil. Avak kdyby se tak nestalo, zstala by mi monost ivit se jako etn i jako njak psaek, nebo snad bych se mohl dostat na drhu vojenskou jako etn vojenskch sklad potravin. Toto ve mi ovem tehdy jet znmo nebylo. Nejmilejm druhem z Onechovy koly byl mi o dva roky star Thutmose, syn velitele vlench voz. Ji od dtstv si zvykal opatrovat kon a bojovat. Jeho otec, jeho velitelsk dtky byly ozdobeny mdnmi drty, chtl mt z nho vyho vojevdce, a proto se Thutmose musel uit pst. Avak jeho jmno, jmno slavnho Thutmosa, nebylo pedpovd, jak jeho otec doufal. Nebo ve kole31


se chlapec pestal zajmat o hzen kopm i o cvien vlench voz. Nauil se lehce znakm psma a kdy se ostatn pracn moili s koly, kreslil si na svou tabulku obrzky. Kreslil vlen vozy a kon vzpnajc se na zadnch nohou a tak bojujc vojky. Pinesl si hlnu do koly a vyhntl za pivnho vypravovn Onechova velmi smnou podobu Porae, jak se chyst pozt svou dokon rozevenou tlamou malho lysho lovka, jeho ohnut hbet a kulat bicho jasn prozrazovaly Onecha. Onch se vak nerozhnval. Nikdo se nemohl rozhnvat na Thutmosa. Ml irokou tv prostch lid a jejich krtk, rozplcl nohy, ale jeho oi mly stle vraz nakaliv veselosti a jeho obratn ruce hntly z hlny zvata a ptky, kte ns nesmrn bavili. Nejdve jsem touil po jeho ptelstv pro jeho pslunost k vojsku a nae ptelstv vytrvalo, i kdy neprojevoval ani nejmen ctidosti po ivotn drze vojensk. A jednou se stal zzrak. A stal se tak nhle, e si dovedu vybavit jet dnes onen okamik, jen byl jako zjeven. Bylo to jednoho svho jarnho dne, ptci veholili ve vzduchu a pi opravovali sv hnzda na stechch lepenic. Vody opadly a zem zila jsavou zelen. V zahradch se sila semena a szely stromy. Byl to den nezkrotnch, divokch dobrodrustv a my nevydreli ani chvilku sedt klidn v poboenm loub Onechov, z jeho stn se klepnutm udrolovaly kusy hlinnch neplench cihel. Kreslil jsem roztrit nudn znaky a psmena, kter se ryj do kamene, a vedle nich odpovdajc zkratky pro psan na svitky papyru. A najednou bu zapomenut slovo Onechovo i nco podivnho ve mn samm mi oivilo slova a znaky. Z obrazu vyvstalo slovo, ze slova slabika, ze slabiky psmeno. Skldaje psmena obraz, tvoil jsem nov iv slova, kter nemla nic spolenho s obrazy. Nejprost zalva me porozumt obrazu, ale jedin ten, kdo um st, me rozlutit dva spojen obrazy. Myslm, e vichni, kdo se uili umn pst a st, pochop zitek, o nm mluvm. A tento zitek byl pro mne oprav32


dovm dobrodrustvm, napnavjm a kouzelnjm ne plae ukraden grantov jablko z ovocnova koku, sladm ne suen datle, lahodnm jako voda znivmu. Od toho okamiku nebylo teba mne povzbuzovat. Zaal jsem hltat Onechovo vdn, jako such zem pije vodu nilskch zplav. Rychle jsem se nauil pst. Pak jsem se nauil st, co napsali druz. Tetho roku jsem ji mohl slabikovat dvn svitky a pedtat druhm poun povdky, aby je psali. V tto dob jsem tak zjistil, e se nepodobm ostatnm. Mj obliej byl u, m ple blej a dy jemnj, ne mli jin chlapci. Vypadal jsem spe jako dt lechtick ne jako dt z lidu, mezi nm jsem il, a kdybych byl bval jinak obleen, jsem si jist, e by mne nikdo nebyl rozeznal od tch chlapc, kter nosili otroci v nostkch i provzeli po ulicch. To bylo tak pinou mnohch mch nesnz. Syn obchodnka s obilm mne brval kolem krku a choval se ke mn jako k dvce, take jsem ho musel rpat rydlem. Jeho blzkost mi byla protivn, protoe eredn pchl. Zato jsem vyhledval spolenost Thutmosa, kter se mne nikdy nedotkal. Jednou mi ekl nesmle: Bude-li mi sedt, tak udlm tvj obraz. Odvedl jsem ho dom a on pod sykomorou na dvoe zanedlouho vyhntl z hlny obraz, jen se mi podobal, a rydlem vyryl na psmeny m jmno. M matka Kipa nm pinesla kole, ale ulekla se velice, kdy spatila tu podobu, a ekla, e je to arodjnictv. Otec vak prohlsil, e Thutmose by se mohl stt krlovskm umlcem, kdyby se mu podailo dostat se do chrmov koly. Z ertu jsem se uklonil ped Thutmosem a dal ruce do ve kolenou, jak se zdrav lechtici. Oi Thutmosovy zazily, le on si povzdechl a ekl, e se tak nestane, nebo jeho otec chce, aby se vrtil do domu vojk a usiloval dostat se do koly pro poddstojnky vlench voz. Na vojenskho velitele um ji pst dosti dobe.33


Otec se vzdlil a my slyeli Kipu v kuchyni jet dlouho bruet, ale Thutmose i j jsme jedli kole, a ty byly chutn a hodn matn. I bylo nm dobe. Tehdy jsem byl jet dokonale asten.

34

Mika Waltari: Egypan Sinuhet - Patnct knih ze ivota lkae - V

VTak piel den, kdy si otec oblkl sv nejlep, erstv vypran roucho a kolem hrdla si dal irok, Kipou vyvan lmec. el do velkho chrmu Amonova, akoliv v skrytu svho srdce nemohl ani vystt jeho kn. Avak bez pomoci a zprostedkovn jejich se tehdy nemohlo nic stt ani ve Vesetu, ani v cel zemi Kemet. Kn konali soudy a vyneli rozsudky, take opovliv lovk se k nim mohl pi losovn v chrmu odvolat z rozsudku krle, aby se oistil. Veker vyuovn, je bylo ppravou k dleitjmu postaven, bylo v rukou kn. A kn pedpovdali dokonce i velikost zplav a pt rody a tak stanovili i vi dan v cel zemi. Avak pro bych se o tom dle il, vdy je ve pi starm a nic se nezmnilo. Myslm, e tato cesta byla pro otce tk a poniujc. Strvil cel svj ivot lenm chudch v chud tvrti msta a odcizil se chrmu i Domu ivota. A nyn jako jin chud otcov musel se postavit do zstupu ped sprvou chrmu a ekat, a se nktermu vzneenmu knzi ur ho pijmout. Opt je vidm, vechny ty chud otce, kte ve svch nejlepch atech sed na ndvo chrmu a ctidostiv tou po lepm ivot pro sv syny, ne mli oni sami. Peasto pichzej z velk dlky na lokch po ece i se zsobami a obtuj sv huben prostedky na podplacen strc a psa, aby mohli promluvit s knzem, zlatem obitm a pomazanm vzcnm olejem. Ten kr nos ped jejich zpachem a nevrle s nimi hovo. A pece Amon potebuje neustle nov sluebnky. Jak roste jejich bohatstv a moc, tak mus zvtovat poet svch sluebnk, znajcch pst, ale kad otec povauje za boskou milost, me-li umstit svho syna v chrmu, akoliv ve skutenosti je to on, jen tam pin v osob synov dar vzcnj zlata. Otci plo tst na jeho cest, nebo ekal jen do veera, ne uvidl pichzet svho dvnho spoluka Ptahhora, jen se stal

35


krlovskm otvraem lebek. Mj otec se osmlil a oslovil ho, a Ptahhor slbil, e pijde osobn k nm, aby se na mne podval. Urenho dne obstaral otec husu i dobr vno. A Kipa pekla a reptala. Bjen vn husho sdla vychzela z na kuchyn, a se ebrci a slepci sbhali na ulici ped nam domem a dali se do zpvu a hran, aby si zaslouili ast na hostin, dokud je rozmrzel Kipa nakonec nepodlila kousky chleba namoenmi v omastku a oni se uspokojen vzdlili. Thutmose a j jsme zametli ulici ped domem a daleko k mstu, nebo otec mho ptele vyzval, aby zstal, kdyby snad Ptahhor chtl promluvit i s nm. Byli jsme tehdy jet pouz chlapci, ale kdy otec zaplil vzy s kadidly, aby loub vonlo, bylo nm slavnostn jako v chrmu. Hldal jsem dbn s navonnou vodou a chrnil ped mouchami blostnou lnnou rouku, kterou Kipa schovvala vlastn pro svj hrob, ale kter byla nyn urena, aby osuila Ptahhorovy ruce. ekali jsme dlouho. Slunce zapadlo, vzduch se ochladil. Kadidlo v loub pomalu dohovalo a husa se trudn kvaila v dolku ohnit. Ml jsem hlad, a obliej Kipy, m matky, se prodluoval a tuhl. Otec nekal nic, ale nezaehl kahany, kdy se snesla noc. Sedli jsme vichni na stolikch v loub a nikdo z ns netouil vidt obliej druhho. Tehdy jsem poznal, kolik zrmutku a zklamn mohou zpsobit bohat a mocn chudm a malm jen svou nedbalost. Konen se pece objevily v ulici planouc pochodn a otec vyskoil ze svho sedtka a vrhl se do kuchyn pro eav oharek, aby zaplil oba olejov kahany. Nadzvedl jsem, chvje se, ndobu s vodou na svm kln a Thutmose vedle mne tce oddychoval. Krlovsk otvra lebek Ptahhor se objevil v jednoduchch nostkch, je nesli ern otroci. Ped nostky mval pochodn tlust sluha byl zejm opil. Stnaje a vykikuje vesel pozdravy, sestoupil Ptahhor z nostek, aby se pivtal s otcem, jen se uklonil, ruce ve vi kolenou. Ptahhor mu poloil ruku na rameno,36


bu aby ukzal, e nen teba bt tak obadn, nebo aby v nm nael oporu. Dre se otcova ramene, kopl nohou nosie pochodn a vyzval ho, aby se vyspal pod sykomorou ze sv opilosti. Nubijci hodili nostka do akciovho kov a posadili se na zem, ani ekali na rozkaz. Ruku na rameni otcov, krel Ptahhor po schodech do loub. Nalil jsem mu vodu na ruce pes jeho odmtn a podal mu lnnou rouku, avak on mne poprosil, abych mu osuil ruce j, jeto jsem mu je polil, a kdy jsem tak uinil, podkoval mi vldn a nazval mne krsnm chlapcem. Otec ho usadil do estnho kesla, kter mlo opradlo pro zda a bylo vypjeno od souseda koene, a Ptahhor si sedl a rozhlel se ve svtle olejovch kahan malma zvdavma oikama. Chvli nikdo nepromluvil. Potom podal Ptahhor pokalvaje a omlouvaje se o njak npoj, nebo mu hrdlo vyschlo dlouhou cestou. Otec se zaradoval a spn mu nalil vna. Ptahhor k nmu ichl a nedviv usrkl, ale pak vyprzdnil i se zejmou rozko a ulehen si povzdychl. Byl to mal, hladce oholen lovek kivch nohou, jeho prsa a bicho visely splaskle pod jemnou ltkou roucha. Lmec ml zdoben drahmi kameny, ale pinav prv tak, jako byl jeho at, a zapchal vnem, potem a livmi mastmi. Kipa mu nabdla koenn kolky, v oleji men rybky, ovoce a peenou husu. Pojedl ze zdvoilosti, akoliv zejm prv piel z njak hostiny. Ochutnal ode veho a pochvlil, co Kipu velmi potilo. Na jeho podn jsem donesl Nubijcm jdlo a pivo, jene oni odpovdli na mou zdvoilost nadvkami a ptali se, zdali ten star bich ji brzo pjde. Sluha chrpal zhluboka pod sykomorou a j neml chuti ho probudit. Veer byl velmi zmaten, nebo i otec vypil vce vna, ne jsem ho kdy vidl vypt, take Kipa se nakonec usadila v kuchyni, hlavu v rukou, pokyvujc sebou smutn sem a tam. Kdy vyprzdnili dbn, pili liv vna otcova, a kdy i ta byla u konce, spokojili se obyejnm pivem, jeto Ptahhor ujioval, e nen vybrav.

37


Vzpomnali spolu na dobu uen v Dom ivota, vypravovali erty o svch uitelch a objmali se, vrvorajce po loub. Ptahhor rozkldal o svch zkuenostech krlovskho otvrae lebek a tvrdil, e je to ten nejposlednj z obor, jej si me lka zvolit, nebo se spe hod pro Dm smrti ne pro Dm ivota. Ale celkem je mlo prce a on byl odjakiva lenoch, jak se mj otec, piinliv Senmut, jist dobe pamatuje. Lidsk lebka, vyjma zub, hrdla a u, je vyaduj odbornky, je podle jeho mnn to nejleh k nauen, a proto si to vyvolil. Avak, dodal, kdybych byl bval muem zdatnm, byl bych se stal poctivm obyejnm lkaem a byl bych rozdval ivot, kdeto nyn je mm dlem rozdvat smrt, kdy pbuzn maj ji dost svch starc a nezhojiteln nemocnch. Byl bych rozdval ivot jako ty, pteli Senmute. Byl bych snad chud, ale il bych ivot poctivj a stdmj. Nic mu nevte, chlapci, pravil otec, nebo i Thutmose zstal s nmi a dostal malou i vna. Jsem hrd, e se mohu zvt ptelem krlovskho otvrae lebek Ptahhora, jen jest ve svm oboru nejvtenjm muem v Egypt. Jakpak si nepipomenout jeho zzran otvrn lebek, kter zachrnila ivot vzneenm i prostm a kter vzbudila obdiv vech? Vyhn zl duchy, kte napadaj lidi blznovstvm, a vyjm z mozk kulat vajka nemoc. Jeho vdn nemocn ho zahrnuli zlatem a stbrem, nhrdelnky a pohry. Avak jet vce jsem jich dostal od vdnch pbuznch, pravil Ptahhor, pevaluje jazyk. Nebo jestlie nhodou uzdravm jednoho nemocnho z desti i z padesti, nu eknme ze sta, smrt ostatnch je tm jistj. Slyel jsi nkdy o faranovi, kter by byl il dle ne ti dny po oteven lebky? Nikoli, poslaj mi nevyliteln nemocn a blzny, abych je oetil svm pazourkovm noem, a tm rychleji, m jsou bohat a vzneenj. M ruka osvobozuje od bolesti, m ruka rozdl ddictv, statky, dobytek a zlato, m ruka pozdvihuje farana na trn! Proto se mne obvaj a nikdo se38


neopov mi odporovat, ponvad vm pli mnoho. Ale to, co zvtuje vdn, zvtuje tak zrmutek, a proto jsem velmi neasten. Ptahhor se dal do ple a vysmrkal se do Kipiny pohebn rouky. Ty jsi chud, ale poctiv, Senmute, vzlykal. Proto t mm rd, nebo j jsem bohat, ale shnil. Shnil, peshnil jsem j, nic jinho ne to lejno, kter upout vl na cestu. Sal svj lmec s drahmi kameny a zavsil jej otci na krk. Potom zaali spolu zpvat psn, jejich slovm jsem nerozuml, Thutmose jim ale se zjmem naslouchal a prohlsil, e ani v domech vojk nebylo slchat avnatjch. Kipa v kuchyni se dala do ple a jeden z Nubijc piel, vzal Ptahhora do nrue a odnel ho k nostkm, nebo byl ji as jt na loe. Avak Ptahhor se vzpral, plakal a nakal a volal stre na pomoc a tvrdil, e ho chce jeho otrok zabt. Jeto mj otec nebyl s to zakroit, vyhnali jsme, Thutmose a j, holemi Nubijce, kter se rozhnval a eredn lteil, a odeel se svm druhem, ba i s nostky. Potom si Ptahhor vylil dbn piva na hlavu a dal mast, aby si j natel obliej, a nakonec se chtl jt vykoupat do rybnka na dvoe. Thutmose mi poeptal, abychom dovedli oba mue na lko, a tak se stalo, e otec a krlovsk otvra lebek usnuli, objmajce se, na svatebnm loi Kipin a jejich posledn slova, je vykoktali, byla o obapolnm vnm ptelstv. Kipa plakala a rvala si vlasy a sypala si popel z dolku ohnit na hlavu. Mne vak suovalo pomylen, co tomu budou kat soused, nebo hluk a zpv bylo daleko slyet v nonm klidu. Ale Thutmose zstal zcela klidn a ujioval mne, e vidl mnohem zuivj vjevy v dom vojk i doma, kdy muov vlench voz vyprvli o svch dvnch vbojch a o vpravch do Srie a do zem Ku. Prohlsil, e se veer velmi vydail, ponvad ani jeden z nich nedal pivst z domu rozkoe hudebnky a dvky, aby jim tanily39


pro obveselen. Podailo se mu uklidnit Kipu, a kdy jsme pak oistili stopy slavnosti, jak nejlpe jsme dovedli, li jsme spat. Sluha stle jet chrpal pod sykomorou a Thutmose si lehl na m loe, poloil mi pai kolem krku a vypravoval o dvkch, nebo on tak pil vno. Ale to mne vbec nezajmalo, protoe jsem byl o dva roky mlad ne on, i usnul jsem ve chvilce. Vzbudil jsem se brzy hlukem a kloptnm v lonici. Kdy jsem tam veel, otec jet hluboce spal, zcela obleen a s Ptahhorovm lmcem na krku, ale Ptahhor sedl na zemi, hlavu v rukou a alostn se ptal: Kde to jsem? Pozdravil jsem ho uctiv, ruce ve vi kolenou, a ekl jsem mu, e je v pstavn tvrti, v dom Senmuta, lkae chudch. To ho uklidnilo, i prosil mne pro Amona o pivo. Pipomnl jsem mu, e si ho vylil cel dbn na hlavu, jak bylo jet vidt na atech. Vstal tedy a napmil se, sthl dstojn obo a vyel. Nalil jsem mu vody na ruce a on se sklonil, stnaje, a podal mne, abych mu polil t jeho holou hlavu. Thutmose, jen se probudil, pinesl hrnek kyselho mlka a solenou rybu. Ptahhor pojedl a vecek se rozveselil, i el pod sykomoru ke svmu spcmu sluhovi a jal se ho tlouci hol, a se mu probudil a vstal, aty potsnny trvou a obliej prst. Svin bdn! ekl. Takhle se ty star o vci svho pna a nos pochode ped nm? Kde jsou m nostka? Kde jsou m ist roucha? Kde jsou m liv bobulky? Jdi mi z o, ty bdn zlodji, ty svin! Jsem zlodj a svin svho pna, odpovdl ponen sluha. Co porou, mj pane? Ptahhor mu dal rozkazy a mu odeel pro nostka. Pak se usadil pohodln pod sykomorou, zda opena o pe, a kal si njak vere, kde se hovoilo o jitru, lotosu a o jaksi krlovn, kter se koupala v ece, a velijak jin vci, kterm chlapci rdi naslouchaj.

40


I Kipa vstala a rozala ohe a pak la za otcem do lonice. A na dvr jsme slyeli jej hlas, a za chvli se objevil otec, ist obleen, avak velmi zkrouen. Tvj syn je krsn, ekl Ptahhor. Postavu m jako princ a jeho oi jsou nn jako oi gazel. Akoliv jsem byl jen chlapec, dobe jsem pochopil, e tak mluv pouze proto, abychom zapomnli, jak se choval pedelho veera. A hned dodal: Co zn tvj syn? Zdali jsou oi jeho ducha tak tak oteveny jako oi jeho tla? el jsem tedy pro svou tabulku a Thutmose tak. Krlovsk otvra lebek se podval roztrit do vtv sykomory a pedkal mi nkolik ver, kter si jet pamatuji. Znly takto: Raduj se, mldene, ze sv mladosti, vdy st popelem chutn a tlo zaopaten se nesmje v temnotch svho hrobu. Snail jsem se, se jsem byl, a napsal je nejdve zpamti v obyejnm psm. Potom jsem to nakreslil v obrazech a nakonec jsem napsal slova st, popel, tlo a hrob vemi monmi zpsoby, jimi se ta slova mohou napsat, a to jak slabikami, tak i psmeny. Potom jsem mu podal svou tabulku a on na n nenael ani jedin chyby. Vdl jsem, e otec je na mne hrd. A tento chlapec? ptal se Ptahhor a vzal do ruky Thutmosovu tabulku. Thutmose mezitm sedl stranou a nco kreslil. Zavhal trochu, ne podal svou tabulku, ale jeho oi se smly. Kdy jsme se nad n sklonili, spatili jsme, e nakreslil Ptahhora, jak klade svj lmec na krk mho otce a jak si lije dbn piva na hlavu, a na tet kresb otec a on zpvali, drce se kolem krku, a obraz byl tak v41


stin, e se mohlo pmo uhdnout, kterou to pse pli. Ml jsem chu se dt do smchu, ale neodvaoval jsem se, ponvad jsem se bl, e se Ptahhor rozhnv. Thutmose mu toti nijak nelichotil. I byl na obraze stejn mal a holohlav, stejn kivonoh a svislho bicha jako ve skutenosti. Dlouho nekal Ptahhor nic, jen se dval stdav na obrzky a na Thutmosa. Mj ptel dostal strach a vypnul se na piky prst. Konen se Ptahhor zeptal: Co d za svou tabulku? Koupm ji. Thutmose siln zrudl a odpovdl: M tabulka nen na prodej, pteli bych ji daroval. Ptahhor se rozesml. Dobr! Bume tedy pteli, a tabulka je mou. Jet jednou prohldl pozorn tabulku, usml se a rozttil ji o kmen. Vichni jsme vyskoili a Thutmose pokorn prosil o odputn, jestlie ho snad urazil. Rozhnval bych se na vodu, v n vidm svj obraz? zeptal se laskav Ptahhor. Avak ruka a oko kresle jsou vce ne voda. Proto vm nyn, jak jsem vypadal vera, a nechci, aby kdokoli jin vidl, jak jsem vera byl. Proto jsem rozbil tabulku, ale uznvm, e jsi umlec. Thutmose poskoil radost. Nae se Ptahhor obrtil k otci a pronesl slavnostn, pohleje na mne, starodvn slib lka: Pijmm ho a budu ho lit. Potom ekl Thutmosovi: Udlm, co budu moci. Kdy se takto dostali znovu do ei lka, zasmli se oba mui vzjemnm uspokojenm. Otec mi poloil ruku na hlavu a zeptal se mne: Synu mj, Sinuhete, chce se stt lkaem jako j?

42


Slzy mi zalily oi a hrdlo se mi sevelo tak, e jsem nemohl promluvit, jen jsem pisvdil hlavou. Rozhldl jsem se kolem a dvr mi byl pojednou mil a sykomora byla mi mil a zdn vodn ndr byla mi tak mil. Synu mj, Sinuhete, opakoval otec. Chce se stt lkaem, lkaem vznanjm ne j a lepm ne j, pnem ivota a smrti, v jeho ruce lovk, a jest jakhokoli stavu a dstojnosti, svuje svj ivot se v dvrou? Ani takovm jako on, ani takovm jako j, pipojil Ptahhor, jen se zvedl a jeho oi byly najednou moudr a pronikav. Nbr opravdovm lkaem. Nebo ze vech nejvt je opravdov lka. Ped nm i faran je nah a ped nm lovk nejbohat je podoben nejchudmu. Rd bych se stal opravdovm lkaem, ekl jsem nesmle, vdy jsem byl jet chlapec a nevdl jsem nic o ivot, ba nevdl jsem ani, e st si vdy peje penst na mld sv sny a zklaman nadje. Thutmosovi pak ukzal Ptahhor zlat krouek na svm zpst a pravil: ti! Thutmose peslabikoval vyryt obrzky a etl vhav: Chci svj pohr pln! Pousml se. Nesmj se, darebo, vyetl mu Ptahhor vn, nejde o vno. Ale chce-li se stt umlcem, mus vyadovat svj pohr pln. V kadm pravm umlci se projevuje Ptah, stvoitel a stavitel vehomra. Umlec nen jen vodou nebo zrcadlem, ale nm vce. Zajist je asto umn lichotnou vodou i klamavm zrcadlem, ale pesto je umlec vc ne pouh voda. dej svj pohr pln, chlape, a nespokoj se vm, co se ti ekne, avak v spe svmu jasnmu zraku.

43


Poslze slbil, e dostanu brzy pozvn ke vstupu do Domu ivota i e se pokus, jak mu jen bude mono, aby Thutmose byl pijat do umleck koly Ptahova chrmu. Ale chlapci, ekl, poslouchejte pozorn, co vm pravm, a zapomete to ihned, jakmile to vyknu, a zapomete tak, e vm to ekl krlovsk otvra lebek. Upadnete do rukou kn a Sinuhet bude vysvcen na knze tak, jako se tvmu otci i mn dostalo vysvcen niho stupn, protoe nen mono provozovat lkask emeslo nikomu, kdo nebyl vysvcen na knze. Avak kdy ji budete v rukou chrmovch kn, bute nedviv jako akalov a lstiv jako hadi, abyste neztratili sami sebe a nezaslepili se. Navenek vak bute mrn jako holubice, nebo jedin a doshne cle, me lovk odhalit svou pravou tv. Tak tomu bylo a tak tomu bude. Pochovejte to hluboko ve sv mysli. A hovoili jsme jet chvli, ne se vrtil Ptahhorv sluha s najatmi nostky a s istm odvem pro svho pna. Vlastn Ptahhorova nostka dali toti Nubijci do zstavy v jednom dom rozkoe a tou dobou tam jet spali. Ptahhor dal svmu sluhovi rozkaz, aby vyplatil nostka i otroky, rozlouil se s nmi, ujistil otce o svm ptelstv a vrtil se do sv vzneen tvrti. Nazt pak poslal Ptahhor, krlovsk otvra lebek, Kip darem posvtnho chrobka, rytho do vzcnho kamene, aby jej mohla mt v hrob pod lnnmi obinadly msto srdce. A nebyl by mohl zpsobit m matce vt radosti, take Kipa mu ve odpustila a pestala mluvit mmu otci Senmutovi o zloeenosti vna. Tak se stalo, e jsem vstoupil do Domu ivota velkho chrmu Amonova.

44

Mika Waltari: Egypan Sinuhet - Patnct knih ze ivota lkae

KNIHA DRUH DM IVOTA


IV onch dobch si Amonovi kn vesett osobovali prvo na vechny vy koly, i nebylo mono nikomu, kdo chtl doshnout vyho postaven, navtvovat je bez knskho souhlasu. Kad chpe, e Dm ivota i Dm smrti byly od nepamti uvnit chrmovch zd, jako i vlastn kola knsk pro knze vych stup. A jet je mono pochopit, e i kola potsk a hvzdsk zvis na jejich oboru, kdy se ale kn zmocnili koly obchodn i prvnick, vzbudilo to mezi vzdlanmi lidmi podezen, e se knstvo vmuje do vc, kter pat v prvn ad faranovi a sprv kraj a dan. Zajist e na kole obchodn a prvnick nebylo vyadovno svcen knsk, ale jeto Amon vlastnil nejmn ptinu egyptsk pdy a prv tak obchodu a jeto vliv kn byl ve vech oborech znan, kad, kdo se chtl stt velkm obchodnkem i sprvnm psaem, jednal moude, podrobil-li se zkouce na knze niho stupn a stal-li se tak poslunm sluebnkem Amonovm. Nejvt z tchto kol byla pirozen kola prvnick, nebo opravovala k jakkoli innosti, a ji to bylo vybrn dan i sprva kraj nebo drha vojensk. Mal hlouek hvzd a pot il svj vlastn roztrit ivot v pednkovch snch, pohrdaje hluboce novky, kte se houfem valili na pednky obchodnho etnictv a vymovn pdy. Dm ivota i Dm smrti ily vak oddlen v obvodu chrmovm a jejich ci se tili bzliv ct vech ostatnch. Avak dve, ne jsem sml pekroit prh Domu ivota, musel jsem vykonat zkouku na knze niho stupn na knsk kole. Vnoval jsem tomu ti roky, protoe jsem zrove provzel otce na pochzkch po nemocnch a til z jeho zkuenost pro sv pt povoln. Bydlel jsem doma a il jako dve, ale denn jsem46


musel dochzet na njakou tu pednku. Mladci, kte mli vzneen ptele a ochrnce, mohli udlat tuto zkouku v nkolika tdnech. K n bylo teba znt krom zklad ten, psan a potn pouze svat knihy zpamti a poun povdky o svatch trojicch a devaterech, jejich korunou byl vdy krl vech boh Amon. Clem tohoto bezmylenkovitho odkvn bylo potlait pirozen pn k myslit samostatn a tak vnutit jim slepou dvru v dleitost knih uench zpamti. Jen byl-li slep podroben moci Amonov, mohl mlad poslucha pistoupit k nimu stupni knstv. Nevm, jak pokad prodly a zestrly houfy k k tetmu, druhmu a prvnmu stupni, nebo kn vych stup mli vlastn, posvtn chrnn, tajn pednky. Ji knz tvrtho stupn dovedl zmnit ped zstupem svou hl v hada. I jin lsti, klamajc oi lid, umli pedvdt na vnjm ndvo chrmu, a k jejich vcviku patil pst, bdn, vidn a vklad sn. Nic o vem tom cvien ani o jeho konenm cli nemohlo bt nicmn znmo jinm ne knm, kte prochzeli tmto stupnm. Za pevratnch dob se dovedli kn druhho stupn rozpovdat, ale o knzch prvnho stupn nevm, e by kdy byli odhalili tajemstv boh nezasvcencm. Obeznmil jsem se s chrmem a jeho moc a nesmrn bohatstv psobilo na mou chlapeckou mysl hlubokm dojmem. Ji na vnjm ndvo a v pedsnch chrmovch bylo vidt od rna do veera tsnc se dav. Lid vech stav, jazyk i barev pleti pichzeli se poklonit Amonovi, aby se pomodlili za svj spch a sil i za sv blin, anebo pineli Amonovi dary, je si Amon zaslouil za ochranu jejich podnikn, zdrav a obchodnch lst. M oi byly obluzeny poklady, vzcnmi vzami, truhlami ze slonoviny a ernho deva. Mj nos byl ommen vn kadidel a vzcnch pryskyic. M ui byly ohlueny cizmi jazyky a posvtnm pedtnm, jemu lid ji nerozuml. Amonova moc si mne podmanila, a jsem j byl zdrcen, take jsem za noc vidl zl sny a ze spnku nakal.47


Uchazei o ni knsk stupe byli rozdleni do skupin podle toho, jakm zkoukm se pozdji chtli podrobit. My budouc ci Domu ivota jsme tvoili zvltn skupinu, ale nenael jsem mezi svmi druhy jedinho ptele. Stle jsem ml na mysli moudr nauen Ptahhorova, i sthl jsem se do sebe, vykonvaje pokorn kad rozkaz a stav se hloupm, kdy druz vykldali erty nebo se vysmvali bohm, jak invaj chlapci. Byli mezi nmi synov vzneench odbornch lka, jejich nvtvy, rady a oeten se platily zlatem. Byli tu tak synov prostch venkovskch lka, asto star ne my, ba zcela ji dospl, neohraban a oplen, kte se vak snaili zastt svou bojcnost a svdomit si vrvali do pamti sv koly. Byli tu konen synov nzkho rodu, kte mli pirozenou ze po vdn a kte doufali, e opust emeslo a stav svch rodi, ale s tmi se zachzelo velmi psn a nejvce se od nich poadovalo, nebo kn k nim mli oprvnnou nedvru, jeto v nich vidli lidi nespokojen se svou minulost. M opatrnost mi byla uiten, zpozoroval jsem brzo, e kn maj mezi nmi sv sldie a sluebnky. Neopatrn slovo, oteven vyslovenou pochybu i drun ert se rychle dozvdli a provinilec byl vyetovn a potrestn. Nkte chlapci byli za trest zbiti a jin vykzni z chrmu a Dm ivota jim byl od t chvle navdy uzaven jak ve Vesetu, tak kdekoli jinde v Egypt. Byli-li dost odvn, odeli do podrobench zem jako pomocnci posdkovch ranhoji nebo do zem Ku i do Srie, protoe povst egyptskch lka se rozila do celho svta. Ale vtina ztroskotala cestou, i stali se skromnmi psai, vyznali-li se dostaten v umn psaskm. J vak jsem uml ji st a pst, i ml jsem nskok ped mnohmi starmi spoluky. Ctil jsem se zralm ke vstupu do Domu ivota, ale m vysvcen se opoovalo a neml jsem odvahu ptt se pro, ponvad by se to mohlo oznait za zatvrzelost vi Amonovi. Marnil jsem svj as opisovnm Knih mrtvch, je se48


prodvaly na ndvo. Tak jsem v duchu vzdoroval a zrove se stval zdumivm. Mnoz moji kamardi, i mn nadan, byli ji piputni k uen v Dom ivota. Ale snad jsem ml za veden svho otce lep prpravu ne oni. Pozdji jsem poznal, e Amonovi kn byli moudej ne j. Prohldli mne, tuili mj vzdor i m pochybnosti, a proto mne zkoueli. M zdumivost rostla, m sny byly neklidn a naveer jsem touval po samot nilskch beh, po zapadajcm slunci a rozsvcujcch se hvzdch. Bylo mi, jako bych byl nemocen. Smch dvek na ulici mne pobuoval a zlobil. Touil jsem po nem, co jsem neznal, a do m due stkal otrven med pohdek a psn a srdce mi jihlo a oi se zalvaly slzami, kdy jsem byl sm. Otec hledval obas na mne, usmvaje se sm pro sebe, a Kipa obnovila jet horlivji sv povdky o zrdnch ench, kter pichzej mum do cesty a vyzvaj krsn jinochy, aby se s nimi obveselili. Konen mi bylo oznmeno, e pila na mne ada, abych bdl v nejtajnj svatyni. Po cel tden jsem ml pobvat ve vnitnch prostorch chrmu a nesml jsem vykroit z jeho obvodu. Ml jsem se oistit a postit, i osthal mi otec chlapeck kadee a pozval sousedy na hostinu, aby oslavili den m dosplosti. Od toho dne jsem byl toti povaovn za dosplho, nebo jsem byl pipraven k vysvcen, akoliv to byl celkem bezvznamn obad. Avak povznel mne nad m nejbli sousedy a vrstevnky. Kipa se inila, se byla, ale medov kolky neoblaovaly m sta a veselost a obhroubl erty soused mne netily. Veer, kdy soused odeli, zashla m zdumivost tak Senmuta a Kipu. Otec mi zaal vypravovat o mm pvodu, Kipa doplnila jist podrobnosti a j jsem dlouho upen pohlel na lodiku z rkosu, zavenou nad jejich loem. Ten zaernal a polman rkos mi drsal srdce. Na celikm svt jsem neml ani otce ani matky. Byl jsem

49


pod hvzdami ve velkm mst sm, byl jsem snad bdnm cizincem v zemi Kemet, m zrozen bylo snad potupnm tajemstvm. S ranou v srdci jsem odchzel do chrmu, obleen v slavnostn roucho, pipraven Kipou s nnou p a lskou.

50


IIBylo ns dvacet pt jinoch a mladch mu, kte jsme se pipravovali na vysvcen. Vykoupali jsme se v chrmovm jezee, pak nm oholili hlavy a dali hrub at. N svtc knz nebyl knzem pli svdomitm. Podle starho zvyku by ns byl mohl podrobit mnohm poniujcm obadm, ale byli mezi nmi synov lechtic a tak dospl mui, kte ji vykonali prvnick zkouky a chtli vstoupit do slueb Amonovch, aby si zajistili budoucnost. Mli hojn zsoby, nalvali knzi vno a nkte odeli potaj na noc do dom rozkoe, nebo jim vysvcen nic neznamenalo. J zato jsem bdl se zrannm srdcem a pemlal mnoh smutn mylenky. Spokojil jsem se skvou chleba a kou vody, je mly bt podle zvyku nam pokrmem, a ekal jsem pln nadje i chmurnch pochyb, co se stane. Byl jsem toti jet natolik mld, e jsem si nevslovn pl vit. V tto dob svcen se pr bh Amon vdy zjevoval a mluvil ke kadmu ekateli, i byl bych poctil nesmrn ulehen, kdybych se byl mohl zbavit sebe sama a proniknout smysl vech vc. Po boku svho otce jsem vidl od malika nemoc a smrt a mj zrak zbystil, i vidl jsem vce ne moji vrstevnci. Lkai nen nic pli posvtn a on se skln jedin ped smrt, kval mj otec. Proto jsem pochyboval a ve, co jsem vidl v chrmu po ta ti lta, jen posilovalo m pochybnosti, ale domnval jsem se, e snad pece za oponou v temnot nejtajnj svatyn je to, co neznm. Snad se mi tu zjev velik Amon a vnese klid do mho mladho srdce. Takov byly m mylenky, kdy jsem chodil po pedsni pro nezasvcen, prohleje posvtn obrazy, hc barvami, a protaje svat npisy, je vyprvly, kterak farani pineli Amonovi z vlench vprav nespoetn dary jako jeho podl na koisti.51


Kdy tu najednou pichzela proti mn krsn ena, jej roucho bylo z nejjemnjho lnu, take jej prsy i kyle prosvtaly ltkou. Byla thl a vzpmen, jej rty, tve i obo byly namalovny, a dvala se na mne zvdav a beze studu. Jak je tv jmno, krsn jinochu? zeptala se mne a dvala se svma zelenma oima na mj ed at, kter prozrazoval, e se pipravuji k vysvcen. Sinuhet, odpovdl jsem zmaten, ani jsem se odvil pohledt j do o. Byla vak tak krsn a olej, perlc se j na ele, vonl tak podivn, e jsem doufal, e mne pod, abych ji provzel po chrmu. Sinuhet, ekla zamylen a zkoumav mne prohlela. Tak dostane snadno strach a prchne, sv-li se ti njak tajemstv? Myslila tm pohdku o Sinuhetovi, a to mne pobouilo, protoe se mne s touto pohdkou dost natrpili ji ve kole. Proto jsem se napmil a pohldl j do o a jej pohled byl tak podivn, tak zvdav a ziv, a mi zrudly tve a m tlo bylo jako v ohni. Pro bych ml strach? ekl jsem. Budouc lka se neboj dnho tajemstv. Ach, ekla usmvajc se. Pte pp jet dve, ne prorazilo svou skopku. Avak je mezi tvmi druhy mladk, jeho jmno jest Metufer? Je synem krlovskho stavitele. Prv Metufer to byl, jen nalval knzi vno a dal mu za vysvcen i zlat krouek. Cosi mne sevelo, avak ekl jsem, e ho znm, a nabdl jsem se, e pro nho dojdu. kal jsem si, e tato pan je snad jeho sestrou nebo pbuznou. Ulevilo se mi tmto pomylenm, i pohledl jsem j odvn do o a usml jsem se. Ale jak ho mm pivst, kdy neznm tvho jmna a nebudu mu moci povdt, kdo si ho d? zeptal jsem se opovliv. Uhodne to ihned, ekla pan a podupvala netrpliv po kamenn dlab opnkem ozdobenm barevnmi kameny, co mne52


pimlo podvat se na jej mal nohy, kter prach nikterak nepopinil a jejich krsn nehty byly namalovny jasnou erven. Uhodne to ihned, kdo si ho d. Snad je mi nco dluen. Snad je mj mu na cestch a j ekm na nho, aby mne util v mm zrmutku. Srdce se mi opt sevelo, kdy jsem pomyslil, e je vdanou pan. Avak odpovdl jsem odhodlan: Dobr, m neznm! Pjdu pro nho. eknu mu, e si ho d pan, mlad a krsnj ne bohyn nebes. Tu bude vdt ihned, kdo jsi, nebo kdo t jednou spatil, zajist neme na tebe zapomenout. Ohromen svou vlastn odvahou, obrtil jsem se, ale ona mne zadrela a pravila zamylen: Pli pospch! Sekej chvli, snad si mme i my dva jet co ci. Podvala se na mne opt a srdce se mi sevelo a aludek mi spadl a do kolenou. Potom zvedla ruku, obtenou zlatmi prsteny a nramky, dotkla se m lebky a pravila vldn: Nen tto krsn hlav chladno nyn, kdy jej chlapeck kadee jsou tak nepkn oholeny? A hned nn dodala: ekl jsi mi pravdu? Zdm se ti opravdu krsnou? Pohle na mne pozornji. Hledl jsem na ni, a jej at byl z krlovskho lnu, i zdla se krsnou mm om, krsnj ne vechny eny, je jsem kdy spatil, a neuinila nic, aby svou krsu skryla. Hledl jsem na ni a zapomnl na rnu ve svm srdci, zapomnl jsem na Amona i na Dm ivota a jej blzkost spalovala m tlo jako ohe. Neodpovd, ekla smutn. Nemus odpovdt, nebo se ti zdm zajist starou a erednou enou, je neme potit tv krsn oi. Jdi tedy pro Metufera, jen se pipravuje k vysvcen, a zbav se mne. Avak j se nevzdaloval a nevdl jsem, co ci, i kdy jsem dobe pochopil, e se mi vysmv. Stmvalo se mezi obrovsk53


mi sloupy chrmu. Jej oi zily v matnm svtle, padajcm kamennmi memi vysoko nad nmi, a nikdo ns nevidl. Nemus snad ani chodit pro nho, ekla pan a usmla se na mne. Snad mi posta, kdy ty mne pot a se mnou se obvesel, nebo nemm nikoho, s km bych se potila. Tu jsem si vzpomnl na to, co mi kvala Kipa o ench, kter zvou krsn jinochy, aby se s nimi obveselily. Vzpomnl jsem si na to tak nhle, e jsem dostal strach a o krok ucouvl. Co jsem neuhodla, e Sinuhet dostane strach? pravila pan a pistoupila tsn ke mn. Avak j jsem zvedl ustraen ruku jako na obranu a ekl: Vm ji, kdo jsi. Tvj mu je na cestch a tv srdce je zrdnou past a tv lno pl vce ne ohe. Avak pesto, e jsem tak hovoil, nemohl jsem prchnout. Byla ponkud zmatena, ale pak se opt usmla a pistoupila ke mn jet tsnji. Mysl? zeptala se nn. Ale to pece nen pravda. M lno nepl jako ohe, naopak kaj, e je nanejv lbezn. Zkus sm! Vzala mou bezvldnou ruku a poloila si ji na hru, i poctil jsem jej krsu skrze tenounkou ltku, take jsem se rozechvl a tve mi hoely. Ani te tomu vskutku nev, pravila s pedstranm zklamnm. Ltka ti opravdu vad, avak pokej, odhrnu ji. Rozhrnula svou zu a poloila mou ruku na svj nah prs. Poctil jsem tlouci jej srdce, avak jej prs byl nn a sv pod mou rukou. Poj, Sinuhete, eptala tichounce. Poj se mnou, budeme pt vno a obveselovat se spolu. Nesmm odejt z obvodu chrmu, ekl jsem ustraen a zastydl se za svou zbablost, ale dychtil jsem po tto en a obval se j zrove jako smrti. Musm zstat istm, dokud nebudu vysv54


cen, jinak mne vyenou z chrmu a nikdy nevstoupm do Domu ivota. Slituj se nade mnou! Hovoil jsem tak, nebo jsem vdl, e bych el za n, kdyby jen jet jednou mne o to podala. Ona vak byla zkuen a pochopila mou zkost. Proto se rozhldla zamylen kolem. Byli jsme sami, ale lid pechzeli nedaleko ns, a prvodce vykldal hlasit podivuhodnosti chrmu cizincm, daje zrove dal kousky mdi, aby jim ukzal jet dal divy. Jsi pli bzliv, Sinuhete, ekla. lechtici i bohatci mi nabzej perky a zlato, jen abych jim dovolila obveselit se se mnou. Ty vak, Sinuhete, chce zstat istm. Peje si zajist, abych doel pro Metufera, ekl jsem zoufale, nebo jsem vdl, e Metufer by nevhal odejt potaj na noc z chrmu, akoliv byla na nm ada bdt. Ml k tomu prostedky, vdy jeho otec byl krlovsk stavitel, avak j bych byl bval schopen ho za to usmrtit. Snad si ji ani nepeji, abys el pro Metufera, ekla pan a hledla mi zvesela do o. Peji si snad, abychom se rozeli jako ptel, Sinuhete. Proto ti povm sv jmno a to je Nefernefernefer, nebo mne povauj za nejkrsnj ze vech, a protoe kdo jednou vyslovil m jmno, neodol, aby je neopakoval dvakrt i tikrt. A tak je zvykem, e si ptel dvaj pi rozlouen dary, aby na sebe nezapomnli. A proto t prosm o dar. Tehdy jsem opt poctil svou chudobu, ponvad jsem neml nic, co bych j dal, ani ten nejskromnj perk, ba ani mdn krouek, jej ostatn bych se j ani nebyl odvil nabdnout. Bylo mi tak stydno, e jsem beze slova sklonil hlavu. Dej mi tedy dar, jen mi zaheje srdce, ekla, zvedajc prstem mou bradu a pibliujc svj obliej k mmu. Kdy jsem pochopil, eho si d, dotkl jsem se svmi rty jejch mkkch rt. Lehce vzdychla a ekla:

55


Dkuji, byl to krsn dar, Sinuhete. Nezapome na. Tys ale jist cizinec z njak vzdlen zem, nebo neum lbat. Jak je mon, e vesetsk dvky t jet nenauily tomuto umn, akoliv tv chlapeck kadee jsou ji osthny? Sthla ze svho palce prsten, jen byl ze zlata a stbra a v nm byl zasazen neryt zelen kmen, a navlkla mi jej na prst. I j t musm obdarovat, abys na mne nezapomnl, Sinuhete, ekla. A bude vysvcen a vstoup do Domu ivota, me si dt vyrt svou pee na tento kmen a bude roven bohatcm a lechticm. Vzpome si vak tak, e kmen je zelen, protoe m jmno jest Nefernefernefer a protoe mi kaj, e m oi jsou zelen jako Nil v letnm ru. Nemohu pijmout tvj prsten, Nefr, ekl jsem a opakoval Nefernefer a opakovn jejho jmna mi psobilo nevslovnou rozko. A nikdy na tebe nezapomenu. Blznku, pravila, ponech si prsten, peji si to. Ponech si jej pro mj rozmar, jen mi pinese jednou velk roky. Pohrozila mi svm thlm prstem tsn ped oima a jej oi se smly, kdy dodala: Pamatuj si tak, e se mus vdy varovat en, jejich lno pl vce ne ohe! Obrtila se a odchzela a nedovolila mi, abych ji vyprovodil. Dvemi chrmu jsem vidl, jak na ndvo vstoupila do bohat ozdobench nostek. Bec j razil cestu a lid uhbali ped n, a kdy je minula, zastavovali se, eptajce a ohlejce se za jejmi nostky. Avak po jejm odchodu mi bylo, jako bych byl padl hlavou pmo do temn propasti. Po nkolika dnech spatil Metufer prsten na mm prst, vzal mne nedviv za ruku a prohlel jej:

56


Aj, u vech tyiceti spravedlivch pavin Usirovch! zvolal. Nefernefernefer, nen-li pravda? Nikdy bych si to o tob nebyl pomyslil. Hledl na mne skoro uctiv, akoliv knz mi dal zamst podlahu a vykonat nejhrub prce v chrm, protoe jsem mu nepinesl nic darem. Nenvidl jsem v t chvli Metufera i jeho slova tak zuiv a trpce, jak jen nezral jinoch me nenvidt. Jakkoli bych se ho byl rd zeptal na Nefernefernefer, nesnil jsem se k tomu. Proto jsem skryl sv tajemstv do svho srdce, nebo le je lbeznj ne pravda a sen zivj ne pozemsk spojen. Prohlel jsem zelen kmen na svm prstu a pipomnal si jej oi a jej sv prs a ctil jsem vni jejch mast ve sv dlani. Utkvval jsem na t vzpomnce a jej mkk rty se dotkaly stle mch rt a utovaly mne, nebo Amon se mi ji zjevil, a m vra se zhroutila. Proto vzpomnaje na ni, eptal jsem si s hocmi tvemi: M sestro! A to slovo bylo jako milostn lichotka v mch stech, jeto od nepamti znamen a na vky vk bude znamenat: M milovan!

57


IIIAvak nyn budu jet vypravovat, jak se mi zjevil Amon. tvrtou noc byla na mn ada bdt nad odpoinkem Amonovm. Bylo ns sedm jinoch: Mata, Mose, Bek, Sinufer, Nofrev, Ahmose a j Sinuhet, syn Senmutv. Mose a Bek tak chtli vstoupit do Domu ivota, proto jsem je znal ji dlouho, ostatn vak jsem neznal. Byl jsem zeslbl postem a naptm mysli. Byli jsme vichni vn a li jsme bez smvu za knzem nech zstane jmno jeho zapomenuto! , kdy ns vedl do uzaven sti chrmu. Amon sestoupil ve svm lunu za zpadn pahorky, strci odtroubili ji na sv stbrn trouby a brny chrmu byly zaveny. Avak knz, jen ns vedl, se ji dosyta najedl obtnho masa, ovoce i sladkch kol, olej se inul po jeho oblieji a vno mu zrumnilo tve. Usmvaje se sm pro sebe, nadzvedl oponu a ukzal nm nejtajnj svatyni. V ohromnm vklenku, vyhloubenm z jednoho kusu kamene, stl Amon a drahokamy jeho koruny a nhrdelnku zily erven, zelen a mode ve svtle posvtnch kahan jako iv oi. Za svtn jsme ho mli s pomoc knze pomazat vonnmi mastmi a oblci do novch rouch, nebo kadho jitra se musel pevlkat. Vidl jsem ho ji kdysi o jarnm svtku, kdy byl vynesen na vnj ndvo ve zlatm lunu, a lid padali ped nm na tv. Vidl jsem ho tak za nejvt zplavy plout po posvtnm jezee v cedrov krlovsk lodi. Ale jako chud k vidl jsem ho jen z dlky a jeho rud roucho nepsobilo na mne tak otsajcm dojmem jako nyn v zi kahan a v naprostm tichu svatyn. Rud roucho pslu jen bohm, a kdy jsem pohlel na jeho vzneen obliej, bylo m, jako by se kamenn obraz kladl v svou vahou na m prsa a dusil mne. Bdte a modlete se ped oponou, pravil knz, jen se pidroval keovit jejho okraje, ml nejist nohy. Mon e vs

58


zavol, nebo se nkdy zjevuje ekatelm a vol je jejich jmny a mluv k nim, jestlie je povauje za hodn t milosti. Spn udlal rukou svat znamen a mumlal bosk jmna Amonova, spoutje oponu, a nenamhal se ani uklonit se a dt ruce do ve kolenou. Potom vyel a zanechal ns sedm v temn pedsni nejtajnj svatyn, jej dladice mrazily nae bos nohy. Po jeho odchodu vythl Mose zpod svho plt kahan a Ahmose vnikl chladnokrevn do nejtajnj svatyn a pinesl odtud Amonv posvtn ohe, take jsme mli svtlo. Byli bychom poetil, kdybychom zstali ve tm, ekl Mose, a hned nm bylo lpe, akoliv jsme byli jet ponkud ustraeni. Ahmose vythl chlb a maso, Mata a Nofrev se dali do hran v kostky, vykikujce kad svj vrh tak pronikav, a se pedsn rozlhalo. Kdy se Ahmose najedl, zabalil se do svho plt a uloil se k spnku, proklnaje tvrdost kamennch dladic, a Sinufer a Bek se poloili po njak chvli tsn k nmu, aby jim bylo tepleji. J vak jsem byl mld, i bdl jsem, akoliv jsem dobe vdl, e knz dostal od Metufera dbn vna a e ho pozval do sv komory s jinmi syny lechtic, take ns jist nepijde pekvapit. Bdl jsem, akoliv jsem z doslechu vdl, e vichni ekatel vdy potaj jedli, hrli nebo spali. Mata zaal vypravovat o chrmu Sachmety s hlavou lvice, kde se zjevuje krlm-vlenkm nebesk dcera Amonova a objm je. Tento chrm byl za chrmem Amonovm, nebyl vak ji tolik v oblib. Po destky let tam faran nevkroil, a mezi kamennmi dladicemi jeho vnjho ndvo rostla trva. Ale Mata prohlsil, e by neml nic proti tomu tam bdt a objmat prv nyn nahotu bohyn, a Nofrev hzel kostkami, zval a nakal, e ho nenapadlo vzt s sebou vno. Pak si oba lehli a brzo jsem bdl j jedin. Noc mi byla dlouh a zatmco druz spali, zmocnila se mne hlubok zbonost a touha, nebo jsem byl jet mld, a kal59


jsem si, e jsem zstal istm a postil se a e jsem zachoval vecky starodvn pedpisy, aby se mi mohl Amon zjevit. Opakoval jsem jeho svat jmna a naslouchal pozorn kadmu elestu, vecky smysly napjaty, avak chrm zstval przdn a studen. Ped svtnm se pohnula slabounce opona nejtajnj svatyn, avak nic vce se nestalo. Kdy vniklo svtlo do chrmov pedsn, zhasl jsem kahan, nevslovn zklamn, a probudil jsem sv druhy. Vojci zatroubili v trouby, strci na hradbch se vymnili a piduen hluk pichzel z ndvo jako umn vtru ve vzdlench stinch, take jsme vdli, e se v chrmu poal nov den a nov prce. Knz konen piel, uspchn, a s nm k mmu velkmu pekvapen i Metufer. Oba siln pli vnem, podprali se vzjemn a knz mval kli od velkch truhlic a opakoval s pomoc Metuferovou svat slova a pak ns pozdravil: ekatel, Mato, Mose, Beku, Sinufere, Nofre, Ahmose a Sinuhete, zdalipak jste bdli a modlili se, jak jest pedepsno, abyste si zaslouili vysvcen? Bdli jsme a modlili se, odpovdli jsme jednohlasn. Zdalipak se vm Amon zjevil podle svho slibu? pokraoval knz, pohleje na ns svma neklidnma oima. Pohldli jsme na sebe a zavhali. Konen ekl Mose nejist: Zjevil se podle svho slibu. Jeden po druhm opakovali moji druhov: Zjevil se. A jako posledn ekl Ahmose zbon a rozhodn: Vskutku se zjevil. Dval se knzi pmo do o, avak j jsem neekl nic a bylo mi, jako by mi jaksi ruka svrala srdce, nebo to, co kali moji druhov, mi pipadalo jako rouhn. Metufer pravil bezostyn:60


Bdl jsem tak a modlil se, abych si zaslouil vysvcen, nebo pt noci mm cosi jinho na prci ne zde bdt. Amon se mi zjevil, jak to i knz zde me dosvdit, a ml tvar velkho dbnu na vno a sdlil mi peetn svat tajemstv, kter vm nesmm opakovat, avak jeho slova byla lahodn jako vno v mch stech, take jsem prahl stle vt zn naslouchat mu a do rozednn. Tu se osmlil Mose a promluvil: Mn se zjevil v podob svho syna Hora, posadil se mi na rameno a pravil: Bu poehnn, Mose, bu poehnna tv rodina, bu poehnna tv prce, abys jednoho dne usedl v dom o dvoj brn a abys porouel mnohm sluebnkm.' Tak pravil. Ostatn si tak pospili, aby vypravovali to, co jim Amon ekl, a mluvili horliv vichni najednou a knz jim naslouchal, smje se a pokyvuje hlavou. Nevm, zdali to vypravovali sny, je vidli, i prost lhali. Vm jen, e jsem zde stl osaml a nic jsem nekal. Nakonec se knz obrtil ke mn, sthl sv oholen obo a ekl psn: A ty, Sinuhete, co nejsi hoden vysvcen? Co se ti nebesk Amon nezjevil v nidn podob? Co jsi ho nevidl ani jako malou myku, nebo si vybr podle sv chuti na tisce rznch tvar? lo o to, abych mohl vstoupit do Domu ivota, a tak jsem osmlil sv srdce a ekl: Na svit jsem vidl, jak se pohnula posvtn opona, avak nevidl jsem nic jinho a Amon ke mn nepromluvil. Vichni vyprskli v smch a Metufer se sml tak, a se plcal do kolenou, a ekl knzi: Je to hlupk. Zatahal knze za rukv, poskvrnn vnem, a eptal mu cosi, poilhvaje pitom po mn. Knz se na mne opt psn podval a pravil:

61


Kdy jsi neuslyel hlasu Amonova, nebudu t moci vysvtit. Avak pomohu ti trochu v t vci, jeto vm, e jsi mladk vc i e tv mysly jsou dobr. Po tch slovech zael za nejtajnj vklenek a zmizel naim zrakm. Metufer pistoupil tsn ke mn a hled na mou neastnou tv, pousml se ptelsky a ekl: Neboj se. Avak v t chvli jsme vichni poskoili, nebo prostorou se rozlehl nadpirozen hlas, jen nebyl podoben dnmu lidskmu hlasu, a znl odevad, ze stropu, ze zd, z mezisloup, take jsme obraceli sv tve kolem dokola, abychom pochopili, odkud zn ten hlas. A hlas pravil: Sinuhete, Sinuhete, ty ospale, kde jsi? Pistup ihned ped mou tv a vzdej mi poctu, ponvad spchm a nemm chuti ekat na tebe cel den. Metufer rozhrnul oponu, vstril mne do vklenku, vzal mne za hrdlo a poloil na podlahu do pedepsan polohy, jak se zdrav bohov a farani. Avak j jsem zvedl hlavu a spatil, e jasn svtlo naplnilo nejtajnj svatyni, a hlas vychzel z st Amonovch, kdy kal: Sinuhete, Sinuhete, ty svin, ty opiku! Copak ses opil? Vdy jsi spal, kdy jsem t volal! Ml bys bt utopen v propastech bahna a polykat po zbytek ivota blto, avak pro tv mld ti odpoutm, akoliv jsi hloup a ln a pinav, nebo odpoutm vem, kdo v ve mne, ale ostatn vrhm do propast zsvtnch. A jet mnoho jinho kal onen hlas, volaje, rouhaje se a proklnaje. Avak nevzpomnm si ji na to ve a nechci ani na to vzpomnat, tak to bylo poniujc a trpk pro mne, nebo naslouchaje nadpirozenmu dunn hlasu, rozeznal jsem v nm hlas knze, a tato skutenost mne ohromila a podsila natolik, e jsem nemohl nic vnmat. A leel jsem stle ped obrazem Amonovm, i kdy se hlas ji

62


odmlel, a piel knz a odkopl mne stranou, a moji druhov se jali spn pinet kadidlo, vonn masti, lidla a rud roucha. Kad ml svj pedem uren kol, i pipomnl jsem si, co mm vykonat, a bel jsem tedy do pedsn pro vdro svcen vody a pro posvtn pleny, abychom omyli obliej, ruce i nohy bohovy. Kdy jsem se vrtil, vidl jsem, jak knz plivl Amonovi do tve a pak ji otral svm upinnm rukvem. Potom mu Mose a Nofrev nalili rty, tve a obo. Metufer ho pomazal olejem a vonnmi mastmi, a smje se, pejel svm ttcem tak namatn obliej knze, i svj vlastn. Nakonec jsme sochu svlkli, omyli a oteli, jako by byla vykonala svou potebu, pomazali mastmi bohv d, i oblkli jsme mu rudou, vrapovanou suknici, kolem pasu pivzali zstrku a na ramena pl a vloili mu pae do rukv. Kdy bylo ve dokonno, sebral knz pouit roucha a uschoval vodu na myt a pleny, nebo to ve bylo denn prodvno na vnjm ndvo zmonm poutnkm a voda byla prodvna jako lk na kon vyrky. Byli jsme nyn voln, i vyli jsme do ndvo na slunce a tam jsem se vydvil. A srdce i hlavu jsem ml prv tak przdn, jako byl mj aludek, nebo jsem ji nevil v bohy. Avak kdy uplynul uren as, byla m hlava pomazna olejem a j jsem byl vysvcen na knze Amonova, odkal jsem knskou psahu a dostal jsem stvrzujc svitek. Na svitku byla pee velkho chrmu Amonova a m jmno, co mne opravovalo ke vstupu do Domu ivota. A tak jsme vstoupili, Mose, Bek a j do Domu ivota. Jeho brna se nm otevela, a i m jmno bylo zapsno do Knihy ivota, jako pede mnou jmno mho otce Senmuta a jako ped nm jmno jeho otce. Ji jsem vak nebyl asten.

63


IVV Dom ivota dohleli na vyuovn alespo dle jmna krlovt lkai, kad ve svm oboru. Avak vdali jsme je jen zdka, nebo mli mnoho nemocnch a od bohatc dostvali velk dary za sv sluby a obvali prostorn domy za mstem. Ale kdy byl piveden do Domu ivota nemocn, nad jeho chorobou obyejn lkai zrozpaitli a neodvili se ji lit, tu se objevil lka krlovsk a ukzal ped ky sv umn, jak nejlpe dovedl. A tak ke cti Amonov se mohl tit i nejchud nemocn pi krlovskho lkae. Od nemocnch Domu ivota se vybraly toti dary podle jejich prostedk, a akoliv pemnoz pineli svitky mstskch lka, svdc o tom, e obyejn lka nedovedl vylit jejich nemoci, pichzeli ti ze vech nejchud do Domu ivota pmo a nebyly od nich poadovny dn dary. To ve bylo krsn a sprvn, ale nebyl bych chtl bt chudm a nemocnm, nebo na tchto ubocch se cviili nezkuen ve svm umn a ci je oetovali, ani jim dali utiujc lky, take museli snet klet a n a ohe bez ommen. Proto bylo asto slchat z pedsn Domu ivota nek a stnn chudch. Doba uen a cvien na lkae byla i pro nadanho ka dlouh. Museli jsme projt uenm o lcch a znt liv byliny, museli jsme se nauit, v kterm vhodnm okamiku je mme trhat, suit a vait z nich teti, nebo bylo-li nutno, musel si lka sm umt pipravit sv lky. J i mnoz jin jsme proti tomuto du reptali, jeto

Documents

Waltari Mika - Egyptan Sinuhet