vytah synek

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------PE_101 Podniková ekonomika - základy

1. Podstata podniku a podnikání

Charakteristika podnikání- zákl. motivem podnikání je dosažení zisku, jakožto přebytku výnosů nad náklady- zisk se dociluje uspokojováním zákazníkových potřeb; v centru pozornosti podniku je zákazník s jeho zájmy,

požadavky, potřebami etc.- vstup na trh je spojen s určitým rizikem. Snahou podnikatele je snížit toto riziko na přijatelnou úroveň, toho

dociluje pomocí plánů a strategií- na začátku každého podnikání stojí vstupní kapitál; jeho výše závisí na předmětu a rozsahu

podnikání- podnik má také společenské poslání - služba zákazníkovi a všem ostatním, kteří jsou s

vývojem podniku spjati, tzv. „stakeholders“ („interesanti“, „zainteresovaní“, zájmové skupiny) - př. akcionáři, zaměstnanci, odbory etc.

- na základě pojetí podniku jako prostředku k dosažení zisku a pojetí podniku jako prostředku k uspokojování potřeb interesantů můžeme dojít ke dvěma zdánlivě protikladným tezím:1) dominantním cílem je dosahovat zisk na základě uspokojování poptávky2) dominantním cílem je uspokojovat poptávku („sloužit“) a tím dosahovat zisk

- ve výsledku - 1) - upřednostňování krátkodobých zisků před dlouhodobým 2) - upřednostňování dlouhodobého zisku před krátkodobým

Podnikatel- nositel a tvůrce inovací a změn, motivovaný k využívání podnikového technického a

lidského kap.- podstatným rysem jeho osobnosti je tvořivost, schopnost přicházet s novými myšlenkami

a schopnost využívat, či dokonce tvořit příležitosti- vyústěním podnikatelského myšlení je např. nový výrobek, nová technologie, způsob

oslovení zákazníka apod.

Podnik- instituce vzniklá k výkonu podnikatelské činnosti, tedy institucionalizované podnikání

Transformace českého hospodářství- 2 koncepce: a) nejříve restrukturalizovat a poté privatizovat

b) privatizovat a poté restrukturalizaci nechat na vlastnících - vyhrála koncepce b):- transformace českého hospodářství probíhala třemi zákl. formami: restitucí, malou a

velkou privatizací- restituce a malá privatizace se týkala zejména drobných živností, velká privatizace se

vztahovala na velké podniky- nedostatek kapitálu vedl k tomu, že v. p. byla vedena formou tzv. kupónové privatizace,

která proběhla ve dvou vlnách - občané mohli svou kupónovou knížku svěřit některému z investičních fondů, nebo sami

investovat do konkrétních podniků- vzhledem k nedostatečné zkušenosti s investováním a agresivní reklamní kampaně

jednotlivých fondů vítězila spíše 2. varianta - docházelo ke „kolektivnímu investování“- důsledky kolektivního investování:

- drobní akcionáři vlastní své podíly v podnicích zprostředkovaně, prostřednictvím investičních fondů

- ve správě a řízení firem se angažují právě ony investiční fondy; emitují také své vlastní akcie, které se stávají předmětem koupě a prodeje a způsobem ovládnutí podniků

- drobní akcionáři vlastnící podniky přímo mají vždy tak malý podíl, že nemohou podnik nijakým způsobem ovlivnit - vznikají proto sdružení akcionářů, v níchž se tito akcionáři spojují a posilují své mocenské pozice

- někteří noví vlastníci neměli zájem na rozvoji podniků, ale na výhodném prodeji jejich akcií. Teprve relativně stabilní vlastníci jsou nuceni zajistit restrukturalizaci firem

- 2 spjaté aspekty kupónové privatizace:- noví akcionáři dostávali akcie zdarma a nebyli proto při absenci vlastního kapitálu žádat

banku o úvěr

1

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

- kupónová privatizace však nepřinášela do podniků nový kapitál, čímž byla restrukturalizace značně ztížena

- existovaly i další formy převodu státního majetku do soukromých rukou - odprodej podniků na základě výběrového řízení. Podmínkou odprodeje byla povinnost nového vlastníka přinést do podniků nový kapitál. Tento typ privatizace patřil ve výsledku k těm nejúspěšnějším (Škoda Mladá Boleslav)

Právní úprava podnikání- podnikání je u nás upraveno Obchodním zákoníkem (zákon č. 531/1991 Sb., ve znění

pozdějších předpisů)- O.z. definuje podnikání jako „soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem

vlastním jménem a na vlastní zodpovědnost za účelem dosažení zisku“.- podnikatelem může být FO nebo PO, která získala živnostenské oprávnění dle Živnosten-

ského zákona (zákon č. 455/1991 Sb.). Průkazem živnostenského oprávnění je živnostenský list nebo koncesní listina

- živnost - jakákoliv podnikatelská činnost, která není zákonem zakázaná nebo není ze živnostenského zákona vyloučena

- podnik definován jako soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží: - věci

- práva - jiné majetkové hodnoty náležející podnikateli, které slouží k provozu

podniku- soubor majetkových hodnot patřících podnikateli sloužících k jeho podnikání, se nazývá

obchodním majetkem

Podnikatel, manažer, vůdčí osobnost- manažer - člověk, který vykonává zákl. manažerské funkce - plánování, organizování,

vedení lidí a kontrola- vůdčí osobnost - člověk který umí získávat a ovlivňovat lidi, aby se dobrovolně a s

nadšením snažili o dosažení podnikových cílů- jejich autorita tedy nevyplývá z formálního postavení uvnitř organizace, ale je dána jejich

charismatem a schopnostmi- ideální kombinace p+m+v - př. Tomáš Baťa

v+m - pro své poslání nemusí být podnikatelem - neziskové organizace, politika, vojenství př. W. Churchillv+l - i zde lze dosáhnout úspěchu, dokáže-li se podnikatel obklopit schopnými manažery

2

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------2. Okolí podniku- podnik není izolován, ale je obklopen vnějším světem, okolím- okolím podniku se myslí vše to, co je za pomyslnými hranicemi podniku jako sociálně-

ekonomického a technického systému; čím je podnik ovlivňován, případně co sám může ovlivnit- vliv okolí na podnik je zpravidla velmi silný, zatímco možnost podniku ovlivňovat okolí je

omezená- okolí podniku není homogenní, skládá se z jednotlivých prvků propojených vazbami- prvky jsou buď hmotného nebo nehmotného charakteru

Prvky okolí podnikuGeografické okolí- ovlivňuje podnik především v oblasti logistiky (řízení materiálních a výrobkových toků od

zdroje k uživateli)- v případě stacionární výroby se k vlivu geografického okolí přihlíží při volbě lokalizace

podniku

Sociální okolí- každý podnik má určitou sociální zodpovědnost vůči svému okolí a měl by zvažovat

důsledky své činnosti pro společnost- v ideálním případě by činnost podniku měla být prospěšná jak pro něj, tak pro jeho okolí- v reálném životě však tato situace nastává jen zřídka, protože zájmy vlastníků a manažerů

se dostávají do rozporu se sociálními zájmy okolí- většina podnikatelských rozhodnutí se tak stává kompromisem mezi čistou ekonomickou

racionalitou a sociální odpovědnosti podniku- sociální tržní ekonomika - koncepce uplatňovaná ve Spolkové republice Německo a

některých dalších ZE státech- spočívá v zásazích státu proti faktorům, které by mohly vyvolat sociální napětí - př. Snaha

o zabránění kartelizace, vzniku přílišné majetkové a příjmové nerovnosti a redukci negativních dopadů konjunkturních výkyvů- jejím protikladem je svobodná tržní ekonomika neovlivňovaná státními opatřeními

Politické okolí- politické klima v zemi, státní opatření jako znárodnění, združstevnění, privatizace etc.- důležitá je i politika na komunální úrovni, jejíž aktéry jsou zejména obce

Právní okolí- právo - prostředník politických vlivů- právo vytváří základní podnikatelský rámec- právní úprava podnikání - viz výše- v řadě případů lze v hosp. oblasti použít i Občanský zákoník- právní úpravy nemohou nikdy být natolik vyčerpávající, aby pokryly všechny možné

případy a situace - vznik precedensů v zemích s dlouholetou tradicí právního řádu (VB)

Ekonomické okolí- ek. okolí má pro podnik zásadní význam. Z něj získává podnik výrobní faktory a obrací se

na něj se svými výrobky a službami- podnik je ve svém chování ovlivěn celkovou hospodářskou situací země a její

dynamikou:

3


- dostupnost a cena VF- díky rozvoji logistiky a technologickému pokroku ztrácí tento faktor postupně své

dominantní postavení - př. Japonsko - i přes omezenou surovinovou základnu si dokázalo vybudovat materiálově náročný průmysl, právě díky implementaci technologických poznatků, rapidně zvyšujících produktivitu práce

- daňová zátěž podniků- daňová politika státu hledá cestu mezi dvěma extrémy - daňové zatížení musí přinášet

dostatek peněz do SR, ale nesmí působit demotivačně- DPH a spotřební daň ovlivňují rozhodování spotřebitelů a jejich poptávku po urč.

výrobcích- firmy se zatížení mohou vyhnout buď daňovými úniky nebo přesunutí svých sídel do

daňových rájů- hospodářský růst, měnový a devizový vývoj

- míra inflace ovlivňuje ceny VF a koupěschopnost zákazníků- devizové kurzy mají vliv zejména na podniky zapojené do mezinárodního obchodu

- k ek. okolí podniku patří i odběratelé (zákazníci), dodavatelé a finanční instituce (zejména banky)

Ekologické okolí- ekologický faktor musí podniky stále více respektovat, pod tíhou státu a občanských

sdružení- na jedné straně představuje tento faktor bariéru v podnikání, na stranu druhou dává

podnikům nové šance v oblasti výroby ek. nezávadných výrobků, recyklaci apod.

Technologické okolí- technologické okolí je zdrojem tech. pokroku, který dokáže zvyšovat efektivnost činnosti

podniku- může mít i své stinné stránky - negativní vliv na ŽP, vznik soc. problémů apod.

Etické okolí- v podnikatelském prostředí zahrnuje etika poskytování pravdivých informací, korektní

hospodářské soutěžení, poskytování kvalitních služeb zákazníkům apod.- pojetí etiky v současné době silně formují média a veřejné mínění- etické cítění je podmíněno historicky a geograficky- pokud je v dané zemi rozvinuto etické cítění, pomáhá to překlenout případné nedostatky v

právním řádu

Kulturně historické okolí- vytváří se po generace- zahrnuje vzdělanostní a kulturní úroveň obyvatelstva a je jednou z podmínek ek. rozvoje

Význam státu pro formování okolí podniku- podstatnou část prvků okolí podniku (právo, politika, soc. aspekty, ek. klima...) formuje stát- 2 mezní typy přístupu státu k ekonomice

- ekonomický liberalismus - „co není výslovně zakázáno, je dovoleno“- centrálně plánovaná ekonomika - „co není výslovně dovoleno, je zakázáno“

- v ek. liberalismu platí, že podnik je považován za zcela autonomní jednotku - má nejenprávo, ale i povinnost samostatně rozhodovat, co a za jakou cenu vyrábí, komu prodá a odkud bude nakupovat potřebné výrobní faktory

- omezení - např. cenová regulace, ekologie, bezpečnost státu etc. - mají plošnou platnost; nejde tedy o soubor výjimek vytvářených pro jednotlivé případy (vyj. - daňové zvýhodnění malých pivovarů)

- stát si ponechává pouze ty činnosti, které není schopen trh zabezpečit (např. veřejné statky). Podniky se ale vždy s touto skutečností nesmiřují a snaží se na stát tlačit - cla, dovozní kvóty a přirážky, devalvace měny etc. ZE státy deklarují tržní principy, v případě silné konkurence však své podniky podrží a předejdou tak případné konkurenci celých odvětví

- lobbování - aktivita zájmových útvaru s cílem ovlivnit stát a jeho orgány- považuje se za legitimní součást politické kultury- hranice mezi lobbováním a korupcí velice tenká a neurčitá- negativum je, že výhoda poskytnutá jedné skupině zároveň znevýhodňuje skupinu jinou

4

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Nutnost poznávání okolí- nechce-li se nechat podnik svým okolím zaskočit, ale využít jej ve svůj prospěch, musí se o

něj aktivně zajímat. K získání potřebných informací existuje řada zdrojů a technik.- v každém případě se doporučuje při těchto zkoumáních vyjít z obecných a dlouhodobě se

prosazujících tendencí. Takovéto představy (prognózy, hypotézy) jsou v literatuře dosti frekventovány. K nejznámějším patří 10 megatrendů J. Naisbitta:- přerod industriální společnosti ve společnost informační- rychlý vývoj a implementace technologií nejvyšší úrovně- krátkodobé plánování bude vytlačeno plánováním dlouhodobým a strategickým řízením- snížení vlivu centralismu ve prospěch decentralizovaných institucí apod.

- respektování megatrendů či jejich odmítnutí je záležitostí spíše velkých až transnacionálních společností. České velké a střední podniky by o nich měly vědět a snažit se vytvářet svou vlastní představu o vývoji svého relevantního okolí. K tomu jim slouží řada informačních zdrojů:- vládní a jiné prognózy střednědobého a krátkodobého vývoje ekonomiky (ek. růst, inflace, měnové kurzy…)- informace od zájmových průmyslových a podnikatelských svazů- vlastní historické i prognostické informace o situaci na trhu- informace o vývoji techniky a technologie v daném oboru- informace o situaci v konkurenčních firmách a jejich očekávaném chování

- k obecně dostupným zdrojům informací patří Obchodní věštník, který obsahuje základní identifikační údaje o firmách, ale i jejich účetní závěrky. E-verze věštníku umožňuje propojování informací, například zjistit personální provázanost jednotlivých firem. Dále to jsou burzovní informace a denní tisk (zejména HN).

- nejzávažnější informace o firmách se však získávají od obchodních přátel či podobnými cestami. Z oficiálních informací nelze totiž vyčíst informace typu pověst firmy, úroveň managementu, důvěryhodnost dodržování nepsaných dohod apod.

- informace, které podnik potřebuje, jsou specifické v tom smyslu, že musí respektovat potřeby konkrétníchpodnikatelů. Jde tedy o to, aby podnik rozumně definoval své informační potřeby a ty pak systematicky naplňoval.

4. Efektivnost podniku a její základní kategorie

Výrobní faktory a jejich klasifikace- výroba

- širší pojetí – každá činnost, která tvoří hodnotu- užší pojetí – zpracování surovin a materiálů do finálního výrobku

- základní výrobní faktory- dle národohospodářské teorie

- práce- půda- kapitál

- z hlediska podnikové ekonomiky- řídící (dispozitivní) práce- výkonná práce- dlouhodobý hmotný majetek- materiály

- řídící práce se označuje jako dispozitivní faktor, ostatní jako elementární výrobní faktory1. řídící práce- bez tohoto VF nemohou být ostatní VF účelně a hospodárně využívány- jejím úkolem je zajistit optimální kombinaci ostatních VF- jednotné podnikové řízení = management2. výkonná práce- lidská energie a schopnosti vynakládané při výrobě statků- cenou práce jsou mzdy – viz dále3. dlouhodobý hmotný majetek- soubor věcných prostředků, které nejsou spotřebovávány v jednom cyklu- technická životnost – dána způsobilostí plnit technický (výrobní) účel, tj. produkovat statky- ekonomická životnost – dána schopností zajistit hospodárnost, tj. produkovat statky s konkurenceschopnými

náklady- v době své životnosti ztrácejí tyto prostředky svou užitnou (rychleji na konci své životnosti) i tržní (rychleji

na začátku své životnosti) hodnotu. To je vyjádřeno tzv. odpisy.

5

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- důležitou charakteristikou DHM je výrobní kapacita, která představuje schopnost výrobní jednotky produ-

kovat statky- DHM + výkonná práce = potenciální VF4. materiál- pracovní předměty, z nichž vznikají finální výrobky- druhy materiálu

- suroviny – přírodní látky v původním stavu (př. železná ruda)- základní materiály – částečně zpracované suroviny, tvoří substanci výrobku (př. tyčová ocel)- pomocné materiály – napomáhají vzniku výrobku, ale netvoří jeho substanci (př. barvy, laky, lepidla)- provozní látky – nevcházejí do výrobku, ale napomáhají jeho vzniku (pohonné hmoty, maziva)

Kombinace výrobních faktorů- pro uskutečnění výroby je nutné, aby se VF účelně a hospodárně spojily- u většiny výrob jde o spojení všech VF, někdy však mohou některé chybět (služby). Nikdy však nemůže

chybět lidská práce.- jednotlivé VF vstupující do výroby musí mít určitou kvalitu a do výrobního procesu vstupují v určitých

proporcích (kvantech)- proporcionalita VF je dána:

- přírodně – technickými činiteli- cenou jednotlivých VF- náklady na fungování VF

- v průběhu času se proporce mění – např. ruční práce je nahrazována stroji- sledování proporcionality VF se děje prostřednictvím různých ukazatelů – př. ukazatele využití výrobní ka-

pacity, ukazatele produktivity práce a průměrných mezd apod.- kombinace VF začíná již při založení podniku, důležitou součástí plánovacích prací při tomto aktu je jeho

lokalizace – závislá od mnoha faktorů – charakter surovin, poptávka, pracovní síla, infrastruktura, daňové podmínky, cena půdy apod.

6

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- dle převažujícího VF můžeme podniky rozlišit na:

- investičně (kapitálově) náročné – př. elektrárenství a těžební průmysl – v nákladech převažují odpisy- pracovně náročné – př. průmysl skla, optika – v nákladech dominují mzdové náklady- materiálově náročné – př. potravinářství, hutnictví, chemie – převažují náklady na materiál (je-li tímto

materiálem zejména energie, mluvíme o energeticky náročných odvětvích)

Spotřeba výrobních faktorů – náklady podniku- náklady

- účetní pojetí - peněžně vyjádřená spotřeba VF- ekonomické pojetí – vyjadřují to, co bylo skutečně obětováno, tj. náklady na cizí VF + náklady oběto-

vané příležitosti- časové rozlišování nákladů a výdajů – výdaje příštích období (v běžném období jsou uskutečněny výdaje na

výrobky, které se budou vyrábět v obdobích příštích), náklady příštích období (výrobky jsou zhotoveny v běžném období, ale vyvolají náklady i v obdobích příštích)

druhové třídění nákladů- vychází ze spotřeby VF

- potřeba materiálu, energie a externích služeb- osobní náklady (mzdy, provize, SP, sociální náklady)- odpisy DHM a DNM- finanční náklady (úroky aj.)

účelové třídění nákladů- dvojí třídění

dle útvaru, kde náklady vznikly- jednicové – lze je přímo připočítat určitému nákladovému středisku- režijní – nelze propočítat přímo, ale pouze pomocí určitého klíče; režijní náklady dělíme na

materiálové, výrobní, správní a odbytové- přehledem nákladů je rozpočetdle výrobku, na jehož vznik byly vynaloženy- jednicové (přímé) – výrobní materiál a výrobní mzdy- režijní (nepřímé) – všechny ostatní náklady- umožňují zjišťovat rentabilitu jednotlivých výrobků a tím usměrňovat strukturu výrobního programu- přehledem nákladů je kalkulace

- kalkulace nákladů – písemný přehled o jednotlivých položkách nákladů, tento přehled je dán tzv. všeobecným kalkulačním vzorcem – není závazný, ale používá jej většina podniků

- kalkulační jednice – určitý výkon (výrobek, polotovar, služba) vymezený měřící jednotkou (1ks, 1 kg…). Tyto výkony jsou označovány jako nositelé nákladů.

třídění nákladů v závislosti na změnách objemu výroby- variabilní – mění se se změnami objemu výroby (př. jednicové mzdy a materiál), a to buď proporcionálně

(rostou stejně rychle), podproporcionálně nebo nadproporcionálně- fixní – zůstávají na stejné úrovni bez ohledu na měnící se objem výroby (odpisy, nájemné, úroky)- toto členění platí v krátkodobém horizontu, v dlouhodobém jsou všechny náklady variabilní- vztah nákladů a objemů produkce zachycují tzv. nákladové funkce, např.:

N = F + n . q

třídění nákladů dle původu spotřebovaných vstupů- externí (prvotní) náklady – spotřebované vstupy pocházejí z okolí podniku (př. spotřebovaný materiál)- interní (druhotné) náklady – vznikají potřebou vnitropodnikových výkonů (př. výroba nářadí pro vlastní

spotřebu)

třídění nákladů podle podnikových funkcí- náklady na pořízení- náklady na skladování- náklady na výrobu- náklady na správu- náklady na odbyt

7

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------další kategorie nákladů- přírůstkové náklady (incremental cost) – náklady vy volané přírůstkem objemu výroby- mezní (marginální) náklady – přírůstek nákladů vyvolaný přírůstkem výroby o jednu jednotku- utopené náklady (sunk cost) – jsou nezávislé na daných rozhodnutích, při rozhodování je neuvažujeme- relevantní náklady – uvažujeme je při rozhodování- oportunitní (alternativní) náklady = náklady ušlých příležitostí – - plánované x normované x skutečné- technologické x na obsluhu a řízení- provozní x finanční x mimořádné (třídění nákladů ve výsledovce)

Výsledek činnosti podniku – výnosy a zisk- výsledkem činnosti podniku jsou výrobky nebo služby- peněžním oceněním souboru realizovaných výrobků a služeb za určité období jsou výnosy podniku- hlavními výnosy podniku jsou tržby za prodej vlastních výrobků a služeb, jsou závislé na objemu prodeje

výrobků a jejich cenáchT = p . q

- hospodářský výsledek – rozdíl mezi výnosy a náklady podniku za určité obdobíV > N – ziskV > N – ztráta

- zisk je základním motivem podnikání a tím i hlavním kritériem pro rozhodování- zisk je hlavním zdrojem samofinancování- druhy zisku

- účetní – zjistíme ho z účetnictví- daňový – vypočte se úpravami účetního zisku- ekonomický

- účetní zisk – zjistíme ho z výkazu zisků a ztrát, druhy účetního zisku – provozní zisk, zisk z finančních ope-rací a mimořádný zisk

- ve výrobních podnicích má rozhodující význam provozní zisk, což je rozdíl provozních výnosů a provoz-ních nákladů

- bod zvratu – takový objem výroby, kde se tržby rovnají celkovým nákladůmvýpočet – viz cvičení; p – b = příspěvek na úhradu fixních nákladů a zisku – částka peněz, která zůstane z ceny výrobku po uhrazení jeho variabilních nákladů- v praxi je příspěvek na úhradu nahrazován méně přesným ukazatelem hrubé rozpětí = rozdíl mezi cenou a jednicovými náklady (tedy nikoli variabilními)

Efektivnost- podnik vyrábí efektivně, pokud vyrábí výrobky uspokojující potřeby trhu tak, že maximálně využívá všech

VF, přičemž VF jsou v optimálním množství a optimálních proporcích- efektivnost = výstup/vstup = výrobky/VF- technická efektivnost – měří míru vykonané práce ve vztahu ke vstupu energie- ekonomická efektivnost - měří míru vykonané práce ve vztahu k celkové hodnotě vstupu (př. dieselová

lokomotiva je technicky vždy efektivnější než lokomotiva parní, ale např. při vysoké ceně nafty vzhledem k ceně uhlí může být ekonomicky méně efektivní)

- měřítko efektivnosti = hodnota výstupu/hodnota vstupuhodnota výstupu – hodnota všech statků vyrobených za určité období, měřena jako výnosy nebo ziskhodnota vstupu – hodnota VF spotřebovaných na daný výstup

- ukazatel haléřové nákladovosti = náklady/výnosy- podíl nákladů připadajících na jednu peněžní jednotku výnosů

- hospodárnost = skutečné náklady/náklady při optimální kombinaci VF- ukazatel využití kapitálu = výnosy/kapitál

8

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------5. Cíle podniku a jeho funkce

Primární cíl podniku – maximalizace zisku a tržní ceny akcií- hlavním posláním podniku je vyrábět a distribuovat výrobky a poskytovat služby zákazníkům a „sloužit“

všem ostatním, kteří jsou s jeho vývojem spjati- primární cíl podniku – vývojové etapy teorie:

I. maximalizace zisku - krátkodobý pohled (tj. bez časové dimenze), bez vlivu rizika- základními ukazateli byl celkový zisk, později ukazatele rentability ROI (Return on Investment –

výnosnost investic), ROE (Return on Equity – výnosnost vlastního jmění), EPS (Earnings Per Share – zisk připadající na jednu akcii), maximalizace tržní ceny akcií

II. maximalizace hodnoty podniku- do cíle se dostala i časová dimenze a vliv rizika- hodnota podniku = současná hodnota očekávaných budoucích zisků

III. maximalizace shareholder value- nejnovější model cílů podniku- ukazatel MVA (Market Value Added – tržní přidaná hodnota)

- rozdíl mezi tržní hodnotou a investovaným kapitálem; tj. rozdíl mezi částkou, kterou by akcionáři a ostatní investoři získali prodejem svých akcií a hodnotou, kterou do firmy vložili

- MVA = (Ps – Pp) . nPs – prodejní cena akciePp – nákupní cena akcien – počet akcií

- ukazatel TSR (Total Shareholder Return – celková výnosnost pro akcionáře)- bere v úvahu i plynulý tok peněz (dividend) plynoucí z vlastnictví akcie- TSR = (Ps – Pp) . n + d (i-j)

d (i-j) – suma dividend vyplacených v období i-j- ukazatel EVA (Economic Value Added – ekonomická přidaná hodnota)

- rozdíl mezi provozním hospodářským výsledkem (ziskem) podniku po zdanění (NOPAT) a náklady na kapitál

- EVA = EBIT (1 - t) – C . WACCEVA = NOPAT – C . WACCEBIT – provozní zisk před úroky a zdaněnímt – míra zdanění ziskuC – dlouhodobě investovaný kapitálNOPAT – čistý provozní zisk po zdaněníWACC – náklady na kapitál vyjádřené diskontní mírou

- cílem podnikání v tomto pojetí je vytváření EVA – ekonomické přidané hodnoty- hlavním přínosem ukazatele EVA je to, že zdůraznil fakt, že i vlastní kapitál něco stojí (že má své

náklady) a že nestačí, aby podnik vykázal zisk nebo určitou výši EPS, ale že musí přinést kladnou hodnotu EVA

Odlišnosti cílů velké společnosti a malého podnikuvelká společnost- ve velkých společnostech dochází k oddělení vlastnictví od řízení; tato problematika se nazývá jako „corpo-

rate governance“- nejdůležitější jsou vztahy mezi vlastníky a vrcholovými manažery- 2 důvody proč musí manažeři sledovat obecný cíl podniku (tedy nikoli pouze cíle osobní)

- je-li zisk malý nebo klesá, klesá i cena akcií. To vyvolává nebezpečí, že jiná společnost akcie za nízkou cenu skoupí, dosavadní management propustí a nahradí jej manažery, kteří budou cíl vlastníků lépe plnit

- manažeři jsou často i akcionáři firmy a tím pádem se cíl podniku – zvyšování hodnoty firmy – stává i jejich osobním cílem

9

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- další otázkou je, mají-li manažeři sledovat pouze zájmy akcionářů, nebo zda jsou odpovědni i za blaho

ostatních zúčastněných (zaměstnanci, ŽP, obec etc.)- závěr: manažeři uskutečňují primární cíl podnikání – maximalizaci hodnoty podniku, resp. maximalizaci

hodnoty pro vlastníky (shareholder value) – za existence omezení ve formě cílů dalších zájmových skupin (stakeholderů); jde tedy o určitý vyvážený kompromis.

malá společnost- malé firmy mají význam pro všechny RTE světa – v USA tvoří 98% všech firem a zaměstnávají cca 60%

všech zaměstnanců- malé firmy se od velkých liší.

- formou vlastnictví- způsobem a úrovní řízení- možnostmi přístupu ke kapitálu

- vlastník malé firmy veškerý svůj kapitál investuje do firmy a je na ní i s rodinou existenčně závislý; je omezen na své odvětví, má ztížený přístup k úvěrům a kapitálovým trhům, řízení je spojeno s vlastnictvím, hlavním způsobem financování je zadržování zisku, vlastník je plně zainteresován na růstu hodnoty firmy

Druhy cílů- při řízení podniku si manažeři nevystačí s cílem primárním, ve skutečnosti musí sledovat celou soustavu

cílů, jejichž naplnění vede k cíli primárnímu

druhy cílů dle pořadí jejich významu- vrcholové (primární) cíle – MVA, EVA- mezicíle - podřazené cíle – př. zvýšení obratu, průnik na cílové trhy, reengineering apod.

druhy cílů dle kritéria rozsahu- omezené – jde o dosažení předem dané hodnoty- neomezené – jde o dosažení maximální hodnoty

druhy cílů dle časového hlediska- dlouhodobé – 3+ let, vyplývají ze strategie podniku jako celku, za jejich plnění odpovídá vrcholový manag.- střednědobé – 1-3 roky- krátkodobé – do 1 roku- trvalé x přechodné, statické x dynamické (podle toho, berou-li v úvahu průběh ukazatele v čase)

druhy cílů dle jejich vzájemného vztahu- komplementární – dosahování jednoho cíle vede k dosahování druhého cíle(př. snižování nákladů vede ke

zvyšování zisku)- konkurenční - dosahování jednoho cíle ztěžuje plnění druhého cíle (př. intenzivnější reklama zvyšuje ná-

klady)- protikladné - dosahování jednoho cíle vylučuje dosažení druhého cíle – extrémní případ cílů konkurenčních- indiferentní – dosahování jednoho cíle nemá vliv na dosahování druhého cíle

druhy cílů dle jejich obsahu- ekonomické cíle

- výkonové – obrat, podíl na trhu, objem výroby, výrobní kapacita, zásoby apod.- finanční – celkový, vlastní a cizí kapitál, finanční investice, likvidita, pohledávky apod.- výsledkové – výnosy, náklady, zisk, CF, rentabilita, produktivita apod.

- technické cíle – zaměřují se na vývoj a zavedení nových výrobků, jejich technickou stránku, technologie aj.- sociální cíle – jsou orientovány na okolí podniku a především na zaměstnance

- systém řízení podniku založený na hierarchickém uspořádání cílů se nazývá management podle cílů (MBO)

10

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Funkce (činnosti) podniku- základní funkcí každého podniku je přeměnit vstupy na výstupy- funkce výrobního podniku jsou následující:

Výrobní funkce- nejširší pojetí – všechny podnikové funkce- nejužší pojetí – zhotovování výrobků- u nevýrobních podniků tuto funkci označujeme jako provozní

Prodejní funkce- úkolem je prodat na trhu výrobky, které podnik vyprodukoval- touto problematikou se zabývá marketing (viz MG_201)

Zásobovací funkce- širší pojetí – pořízení materiálu, DHM, finančního kapitálu, pracovních sil a služeb- užší pojetí – pouze pořízení materiálu včetně dopravy, příjmu, skladování a předání do výroby

- tyto tři funkce se označují jako primární, následující jako podpůrné (průřezové)

Personální funkce- jejím úkolem je zajistit rozhodující VF – pracovníky- dále viz PM_101

Investiční funkce- jejím úkolem je zajistit pro podnik všechen potřebný DHM a KHM- v menší míře (průmyslové podniky) zajišťuje investování do finančního majetku nákupem cenných papírů

Finanční funkce- jejím úkolem je obstarání finančních prostředků (kapitálu)- v širším pojetí zahrnuje i mimořádné financování při založení podniku, zvyšování kapitálu, fúzi, přeměně

právní formy, sanaci a likvidaci podniku

Vědeckotechnická funkce- v průmyslových podnicích je zaměřena zejména na aplikovaný výzkum, zabývá se i běžným

zdokonalováním výroby

Správa- neboli administrativa, zahrnuje činnosti zajišťující chod celého podniku- patří sem organizace, plánování, statistika, účetnictví, právní oddělení, controlling, vnitřní audit apod.

11

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------6. Typologie podniků

- typologie = třídění podniků na základě určitých charakteristik, na jejichž základě se odlišují od podniků ostatních

Podniky podle právní formy- právní forma vlastnictví bývá v ek. teorii základním třídícím znakem podniků

Podniky jednotlivce- podnik jednotlivce (FO) je vlastněn jednou osobou- výhody:

- k jeho založení stačí i menší kapitál- regulace ze strany státu je minimální (Živnostenský zákon)- podnikatel je neomezeným vládcem podniku, proto může provádět rychle změny

- nevýhody:- obtížný přístup ke kapitálu- neomezené ručení za dluhy- omezená životnost firmy daná délkou života majitele

- podniky jednotlivce mají většinou formu živnosti- živnost = pravidelná výdělečná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na

vlastní zodpovědnost a vlastní riziko za účelem dosažení zisku- živnost může být provozována i PO- podmínky udělení živnostenského oprávnění:

- základní - věk 18+ let - způsobilost k právním úkonům - čistý trestní rejstřík

- odborné

- druhy živností

1) ohlašovací 2) koncesované- volné - řemeslné - vázané

ad 1)- živnosti volné

- odborná způsobilost není stanovena- živnosti řemeslné

- odborná způsobilost je získána vyučením v oboru (zámečnictví, opravy mot. vozidel, hodinářství, truhlářství, řeznictví, zednictví, hostinská činnost)

- živnosti vázané- odborná způsobilost je stanovena pro každou živnost samostatně (např. práce s plynovými, tlakovými či

elektrickými zařizeními)ad 2)- živnosti koncesované- mohou se vykonávat jen na základě tzv. koncese, kterou uděluje živnostenský úřad.

Udělení vyžaduje, aby uchazeč měl odpovídající vzdělání, absolvoval spec. kurzy apod. (př. výroba, prodej a opravy střeliva, hubení živočichů, taxislužba, pohřebnictví, soukr. detektivové apod.)

- dle předmětu podnikání se živnosti dělí na obchodní, výrobní a poskytování služeb- živnostenský úřad - vydává živnostenské listy a koncese, vede živnostenský rejstřík,

kam zapisuje podnikatele, kteří mají živnost v územním obvodu jeho působnosti- provozovna - místnost (stánek, budova), kde je živnost provozována- živnostenská společenstva - sdružení živnostníků- co do počtu jednotek v zemích s RTE převládají, jejich podíl na HDP je však malý- osud podnikatele je úzce spjat s jeho živností, proto jí věnuje všemožnou péči a starost- je-li živnost úspěšná, ale její právní forma neumožňuje její další rozvoj, může se přeměnit

na společnost

Osobní společnosti

12

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- jsou vytvořeny a vlastněny 2+ osobami, které se dělí o zisky- výhody:

- překonávájí kapitálovou a kvalifikační omezenost jednotlivce- nevýhody:

- stabilita společnosti závisí na vztahu společníků- dále viz podniky jednotlivce

- 2 druhy: veřejná obchodní společnost a komanditní společnost1) veřejná obchodní společnost

- sdružení nejméně dvou podnikatelů, kteří podnikají pod společným jménem, jehož součástí musí být označení „veř. obch. spol.“ nebo „v.o.s.“

- společnost je PO a zapisuje se tedy do obchodního rejstříku- společníci vkládají do spol. peněžité i nepeněžité vklady, které se stávají majetkem

společnosti- za závazky ručí společníci veškerým svým majetkem- obchodní vedení je v rukou všech společníků (statutárním orgánem je každý z nich),

pokud se ve smlouvě nedohodli jinak2) komanditní společnost

- zakládá 2+ společníků- 2 druhy společníků:

- komanditisté - ručí za závazky společnosti do výše svého vkladu- jejich postavení se blíží postavení společníků ve společnosti s ručením omezeným- mají pouze kontrolní pravomoc

- komplementáři- ručí celým svým majetkem- přísluší jim obchodní řízení firmy-

- zisk se rozděluje dle společenské smlouvy- komanditní společnost je přechodnou formou ke společnosti s ručením omezeným, která

je kapitálovou společností

Kapitálové společnosti- charakteristickým rysem je kapitálová účast společníků, nikoli jejich osobní účast na podnikání nebo

řízení společnosti (odtud název kapitálová společnost)- společníci ručí za závazky jen do výše svého vkladu- 2 druhy: společnost s ručením omezeným a akciová společnost1) společnost s ručením omezeným- může být založena FO nebo POmi (dokonce jen jednou osobou)- společnost za své závazky ručí veškerým svým majetkem, společník jen do výše svého

vkladu- nejvyšším orgánem je valná hromada, statutárním orgánem je jednatel nebo jednatelé,

pokud to určí smlouva, je na valné hromadě zvolena i dozorčí rada- založení a správa je mnohem jednodušší než u a.s., proto je tato forma velmi oblíbená - první zákon o s.r.o.v Rakousko-Uhersku pochází z roku 19062) akciová společnost- ZJ je rozvrženo na určitý počet akcií o určité nominální hodnotě- společnost může být založena 1+ PO a 2+ FO- a.s. za své závazky odpovídá celým svým jměním, akcionář za závazky neručí- výhody:

- akcionář za závazky společnosti neručí- neomezená životnost společnosti (firma může pokračovat, i když její zakladatelé odejdou)- umožňuje soustředění velkého množství kapitálu- snadné přesuny vlastnictví (s akciemi se obchoduje)

- nevýhody:- obtížnější založení- kontrola ze strany státu (vedení účetnictví, výkaznictví)- častý nezájem akcionářů o záležitosti společnosti- dvojí zdanění příjmů (nejprve zisku společnosti, potom dividend akcionářů)

- struktura a.s. v ČR:- valná hromada volí statutární orgán - představenstvo a nejvyšší kontrolní orgán –

dozorčí radu. Představenstvo potom jmenuje generálního ředitele.

13

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- akcie

- cenný papír, s jehož vlastnictvím jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se na řízení společnosti (přijímat stanovy společnosti, volit představenstvo a dozorčí radu, rozhodovat o rozdělení zisku apod.

- akcie s jmenovitou hodnotou x akcie podílové- akcie s j.h. znějí na určitou hodnotu (př. 1000,-), akcie podílové znějí na určitou část

jmění podniku (př. 1/1000) - u nás neexistují- kmenové (společné) akcie x prioritní (přednostní) akcie

- dělení dle rozsahu práv akcionářů- kmenové - jsou převládající formou

- prioritní - poskytují určitá přednostní práva, obvykle přednostní nárok na výnos z akcie, tzv. dividendu

- zaměstnanecké akcie - mají interesovat zaměstnance na prosperitě společnosti- akcie na jméno x akcie na majitele

- dělení dle převoditelnosti- na jméno - jméno uvedené na akcii je uvedeno i v seznamu majitelů akcií společnosti)- na majitele - akcionářská práva má její držitel

- akcie se na trhu prodávají za tržní cenu - dána D a S, které jsou ovlivňovány očekáváním investorů ohledně výnosů společnosti

- aktuální cenu akcií zjistíme z kurzovního lístku burzy- v a.s. chybí osobní spojení akcionáře se společností (jak je tomu v podnicích pro

jednotlivce a osobní společnosti, kde nedošlo k odtržení vlastnictví od řízení - tzv. vlastnické podniky) a dochází k oddělení vlastnictví od řízení - tzv. manažerské

podniky- první a.s. - banka sv. Jiří založena 1407 v Janově, rozvoj o 200 let později v Nizozemí

Družstva- organizace vlastněná a provozovaná společností osob, jejímž cílem není vytvářet zisk, ale

přinášet užitek svým členům- zakládá jej min. 5 FO nebo 2 PO- družstvo je PO, za své závazky ručí svým jměním, členové za závazky neručí- obchodní jméno musí obsahovat slovo „družstvo“- orgány jsou členská schůze (narozdíl od a.s. má každý družstevník jeden hlas), statutárním

orgánem je představenstvo a nakonec kontrolní komise- druhy družstev - spotřební, nákupní, úvěrová, výrobní (zemědělská, průmyslová, řemeslná) - 1. družstva v pol. 19.st. v Anglii, na úz. ČR - 2. pol. 19.st. - propagátory F. Chleborád a

C. Kampelík, v Něm. F. W. Raiffeisen

Veřejné (státní podniky)- organizace zajišťující důležité služby jako železniční a vodní doprava, pošta, rozhlas, TV,

radiokomunikace, nebo zajišťují výrobů důl. statků jako elektřina, uhlí, zbraně- jsou buď zcela ve vlastnictví státu nebo jejich část patří soukromým vlastníkům (tzv.

smíšené vlastnictví). V některých případech je tato sféra zajištěna soukromými podniky.- stát ovšem zajišťuje některé služby jako obrana státu, ochrana zdraví a ŽP, vzdělání,

budování infrastruktury etc. Tyto služby jsou zajišťovány neziskovými organizacemi:- rozpočtové organizace

- školy, soudy, státní zdravotnická zařízení etc.- jsou financovány z SR nebo rozpočtů obcí, kam odvádějí i všechny své příjmy- pokud mohou vykonávat i podnikatelskou činnost, slouží potom rozdíl mezi příjmy a

výdaji jako další zdroj financování jejich činnosti- příspěvkové organizace

- kulturní zařízení - divadla, knihovny, muzea, galerie- jsou financovány z příjmů vl. činnosti, což obvykle nestačí, zbytek je financován z SR

nebo rozpočtu obcí- občanská sdružení- spolky (Spolek přátel výtvarných umělců Mánes), hnutí (Pražané Praze, Sdružení

důchodců ČR), kluby (Klub českých turistů, Klub za starou Prahu), svazy (Agrární komora ČR)- vznikají registrací na Ministerstvu vnitra ČR- zdrojem příjmů jsou členské příspěvky, dary etc.

- nadace

14


- zakládány účelově pro dosahování a podporu obecně prospěšných cílů- jsou to PO, fin. příspěvky poskytl zakladatel (fond pro udílení Nobelových cen) nebo jsou

tvořeny dary příspěvky apod.

Podniky podle sektorů a hospodářských odvětví- sektor - část národního hospodářství- sektor veřejný, soukromý a smíšený; sektor primární, sekundární a terciální- sektorová struktura hospodářství (I., II., III.) se mění vlivem změn S a D, věd-tech. rozvoj

a produktivity práce- podrobnější je třídění podniků vzhledem k jejich odvětvové příslušnosti; v ČR se klasifikují

dle Odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ) - zem. 3 odvětví, prům. 17 odvětví, služby 9 odvětví

Podniky podle typu výroby- tento pohled se týká pouze podniků výrobních - dělení dle Zwacha:

- výroba hromadná - podnik po dlouhou dobu vyrábí pouze jeden druh výrobku ( př. elektrárny, cihelny, doly)

- výroba vázaná - podnik kromě hlavního výrobku výrábí ještě 1+ výrobků vedlejších (cukrovar - cukr + melasa, plynárna - plyn + koks etc.)

- výroba druhová - jeden druh výrobku, ale v různém provedení (slévarny - odlitky, cihelny - různé druhycihel etc.)

- výroba sériová - výrobky v sériích (konfekce, porcelánové sady)- výroba kusová - na zakázku (těžké strojírenství, stavebnictví, spotřební prům. - nábytek,

oděvy)- dělení dle P. Druckera

- vázaná (pevná) výroba- pružná (flexibilní) výroba- plynulá (proudová) výroba

Sdružení podniků- specializace (dělba práce) - proces, v němž dochází k osamostatňování jednotlivých odvětví

(oborů, podniků), které vyrábějí stejné nebo podobné výrobky/služby- specializace probíhá na úrovni vnitropodnikové, celostátní i mezinárodní (teorie

komparativní výhody)- v podniku rozlišujeme specializaci předmětnou a specializaci technologickou- společně se specializací probíhá i výrobní kooperace a koncentrace- výrobní kooperace se dá chápat jako:- přímá výrobní spolupráce mezi podniky za účelem výroby finálního výrobku (př. automo-

bilky spolupracují se stovkami subdodavatelů) - dobrovolné sdružení právně samostatných a autonomních podniků

- zájmová sdružení a pracovní společenství- dobrovolná sdružení podniků nebo pracovníků, která podporují a prosazují zájmy jejich

členů, organizují jejich spolupráci, poskytují jim různé služby, spolupracují se zahraničními partnery etc.- př. Sdružení automobilového průmyslu, Asociace sklářského a keramického průmyslu

apod.- právní úprava sdružení je zakotvena v Občanském zákoníku

- konsorcium- dočasné nebo příležitostné sdružení podnikatelů vzniklé za účelem realizace určitého

podnikatelského záměru, na které by jednotlivý podnikatel kapitálově nestačil nebo by pro něj byl příliš rizikový

- často jde o sdružení 2+ mezinárodních podniků- naše právní úprava tento výraz nezná, kons. lze založit jako sdružení na základě Obč.

zákoníku- společný podnik

- sdružení 2+ podnikatelů, z nichž žádný nemá rozhodující vliv- u nás je typický pro podniky s účastí zahraničního kapitálu- představitelem je tzv. joint ventures, spojení 2+ podniků nebo jejich částí k tomu, aby

uskutečnily určitý cíl

15


- podnik je řízen managementem vytvořeným z mateřských podniků- kartel

- skupina podniků ze stejného oboru, kteří vytvářejí spojenou prodejní organizaci, často nazývanou syndikát, jejímž cílem je odstranit vzájemnou konkurenci a tak zvýšit zisk

- obsahem kartelové smlouvy je stanovení cen, rozdělení teritorií, kvotace objemu etc.- na zač. 20. století ještě hojně rozšířeny, dnes zakázány, ale v neformální podobě stále

existují- trust

- původně monopolní spojení obchodních společností- dnes se tohoto označení užívá pro firmy poskytující různé služby (poradenské, investiční) - v Evropě tento

výraz víceméně hanlivě označuje velký podnik s monopolním postavením nebo také druh investiční společnosti- v Československu existovaly do r. 1989 trusty coby sdružení podniků stejného zaměření

- franchising- nová forma sdružování podniků- 2 subjekty:- franchisor (poskytovatel franchisy) - poskytuje druhému subjektu (příjemci franchisy)

povolení používat obch. značku, logo etc.- franchisant - příjemce franchisy - neztrácí svou samostatnost, podniká pod svým jménem

a na vlastní riziko

16

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------8. Majetková a kapitálová výstavba podniku

Majetková struktura podniku- majetkem podniku se rozumí soubor všech věcí, peněz a jiných majetkových hodnot patřících podnikateli a

sloužících k jeho podnikání- je dána jednak odvětvím a typem podniku, jednak finanční politikou podniku- převažuje-li v podniku DFM, mluvíme o podnicích investičně intenzivních, převažuje-li oběžný majetek,

mluvíme o podnicích provozně intenzivních- schopnost jednotlivých aktiv přeměnit se rychle a bez větších ztrát na peněžní prostředky označujeme jako

likvidnost- likvidita podniku (výše závazků ku likvidním aktivům) vyjadřuje míru schopnosti podniku uhradit své zá-

vazky v daných termínech a je základním předpokladem finanční stability podniku- je-li podnik trvale nelikvidní, hovoříme o platební neschopnosti (insolvenci) – tj. dluhy jsou vyšší než

realizovatelná hodnota aktiv- vyšší likvidita snižuje nebezpečí platební neschopnosti, ale současně snižuje výnosnost podniku (tu přináší

zejména nové stroje a technologie, tj. velmi málo likvidní aktiva). Management proto musí usilovat o optimální likviditu a optimální strukturu veškerého majetku

- majetek podniku tvoří dvě základní skupiny – dlouhodobý majetek a oběžný majetek

I. dlouhodobý majetek- slouží podniku po delší dobu (obvykle více jak 1 rok) a tvoří podstatu jeho majetkové struktury- dlouhodobý nehmotný majetek

- patenty, licence, autorská a vydavatelská práva, obchodní značka, zahrnují se sem i náklady na založení podniku

- povinně se sem zařazují položky, jejichž cena je vyšší než 60 000 Kč- dlouhodobý hmotný majetek

- majetek, který slouží podniku po delší dobu a je fyzicky zhmotněn- budovy, stroje, dopravní prostředky, stáda, porosty…- některý DHM se neodpisuje, protože se neopotřebovává – zlato, umělecká díla apod.- DHM se dále člení na movitý a nemovitý- nákladem DHM jsou odpisy – jsou většinou fixními náklady, proto je důležité, aby podnik neměl

přebytečný DHM- pořizovací cena je vyšší než 40 000 Kč

- dlouhodobý finanční majetek- majetkové účasti podniku (podíly) v jiných podnicích, cenné papíry, které podnik nakoupil jako

dlouhodobou investici apod.- DFM nezahrnuje cenné papíry určené k obchodování

- dlouhodobý majetek se pořizuje koupí, vytvořením vlastní činností, darováním, převodem apod.

II. Oběžný majetek- má rychlou obratovost, ukazateli využití oběžného majetku jsou ukazatele rychlosti obratu, kromě výroby

slouží i k úhradě dluhů podniku- vyskytuje se ve věcné podobě (zásoby) a peněžní podobě (peníze a pohledávky, dále např. krátkodobé cen-

né papíry apod.)

Kapitálová struktura podniku- kapitálovou (finanční) strukturou rozumíme strukturu (původ) zdrojů, z nichž majetek podniku vznikl- celková velikost podnikového kapitálu závisí na mnoha okolnostech, především na:

- velikosti podniku- stupni mechanizace (čím vyšší mechanizace, tím vyšší kapitál)- rychlosti obratu kapitálu (čím rychlejší obrat, tím menší kapitál)- organizaci odbytu (podnik s vlastní prodejní sítí vyžaduje vyšší kapitál než prodej přes obchodní

podniky apod)- podnik by měl mít právě tolik kapitálu, kolik potřebuje:

- má-li ho více, je překapitalizován (u a.s. to znamená, že bylo emitováno více akciového kapitálu, než může být efektivně použito a a.s. není schopna vydělat tolik zisku, aby akcionáři dostali požadovanou míru dividend)

- má-li ho méně, je podkapitalizován (k tomu dochází zejména v období růstu podniku – rostou aktiva, která nejsou kryta dostatečnými zdroji, podnik se zadlužuje a dostává se do platební neschopnosti)

- kapitál se dělí na vlastní a cizí (dluhy)

17

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Vlastní kapitál- kapitál, který patří majiteli podniku, tvoří jej kapitál, který podnik získal od svých majitelů (základní kapitál

a kapitálové fondy) a který vydělal svou podnikatelskou činností (zbylé dvě položky)- vlastní kapitál je hlavním nositelem podnikatelského rizika, jeho podíl na celkovém kapitálu je proto

ukazatelem finanční jistoty- vlastní kapitál společnosti je rozdělen do několika položek:- základní kapitál

- je tvořen peněžitými a nepeněžitými vklady společníků do společnosti, v s.r.o. a a.s. se vytváří povinně- existují dva způsoby navýšení základního kapitálu – efektivní (zvýšení dalšími vklady stávajících nebo

nových společníků) a deklaratorní (přesun z již existujících složek kapitálu – obvykle z nerozděleného zisku)

- kapitálové fondy- hlavní část tvoří emisní ážio, tj. kladný rozdíl mezi skutečnou prodejní cenou akcií a jejich cenou

nominální při upisování/navyšování základního kapitálu- fondy ze zisku

- vytvářejí se přímo ze zákona (s.r.o. a a.s. – zákonný rezervní fond, družstva – nedělitelný fond), nebo je jejich tvorba předepsána stanovami společnosti

- jsou pojistkou proti nepředvídaným rizikům v podnikání, slouží ke krytí ztrát- nerozdělený výsledek hospodaření (zisk) minulých let a běžného účetního období

- část zisku po odvodu daní, která se nerozděluje mezi akcionáře, ale slouží k dalšímu podnikání

Cizí kapitál- je závazkem (dluhem) podniku, který musí být v určené době splacen- krátkodobý cizí kapitál

- zahrnuje závazky podniku splatné během jednoho roku- krátkodobé bankovní úvěry, závazky u dodavatelů, zálohy od odběratelů, nevyplacené mzdy, daně aj.

- dlouhodobý cizí kapitál- dlouhodobé bankovní úvěry (př. hypotéka), podnikové dluhopisy, leasingové úvěry aj.

- cenou za používání cizího kapitálu je úrok a ostatní výdaje spojené s jeho získáváním (poplatky)- cizí kapitál je obvykle levnější než vlastní kapitál- krátkodobý kapitál je obvykle levnější než dlouhodobý kapitál- finanční páka – cizí kapitál zvedá výnosnost vlastního kapitálu- daňový štít – úroky z cizího kapitálu jsou součástí nákladů a náklady snižují zisk, z něhož se platí daně –

úroky tedy snižují daňové zatížení podniku- důvody používání CK

- podnikatel nemá dostatečný VK nezbytný k založení podniku- podnikatel přechodně nedisponuje kapitálem v době, kdy jej potřebuje- použitím CK nevznikají jeho poskytovateli žádná práva v přímém řízení podniku- cizí kapitál je obvykle levnější než vlastní kapitál, zvyšuje tedy rentabilitu podniku

- důvody, proč není CK používán ve větší míře- CK zvyšuje zadluženost podniku a tím snižuje jeho finanční stabilitu- každý další dluh je dražší a je obtížnější ho získat – potenciální věřitelé se obávají o svůj kapitál

v případě likvidace vysoce zadluženého podniku- vysoký podíl CK omezuje jednání managementu, které musí být přizpůsobeno věřitelům

- poměr mezi CK a VK se u různých podniků liší. Závisí na:- odvětví (průmysl – převaha VK, obchodní spol. – 50:50, peněžní podniky – převaha CK)- struktuře majetku- subjektivním postoji podnikatele- úrokové míře bank- výnosnosti podniku (čím je vyšší, tím větší CK a úrokovou míru si může podnik dovolit)- stabilitě tržeb a zisku

- management podniku by měl s přihlédnutím k výše uvedeným faktorům usilovat o optimální kapitálovou strukturu, tj. optimální zadluženost. Tu lze teoreticky stanovit jako minimum průměrných nákladů na kapitál (WACC – Weighted Average Cost of Capital)WACC = k1 . VK/PAS + k2 .(1 – t) . CK/PASk1 – náklady na vlastní kapitálk2 – náklady na cizí kapitált - procento zdanění ziskupozn. VK/PAS = 1 – CK/PAS

18

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Oceňování majetku a podniku- cena = poměr, ve kterém je jedno zboží směňováno za druhé nebo za peníze; je to jeho směnná hodnota

vyjádřená v penězích- je-li cena vytvořena na základě interakce nabídky a poptávky, mluvíme o tzv. tržní ceně, je-li stanovena

uměle podle pravidel daných právními normami, mluvíme o tzv. administrativní ceně (má význam pro daňové účely, oceňování majetku, pro vnitropodnikové účely apod.)

- platné účetní předpisy v ČR rozlišují tyto druhy cen:- cena pořízení – cena, za kterou byl majetek pořízen bez nákladů s pořízením spojených; většinou se

používá pro ocenění finančního majetku- pořizovací cena – cena, za kterou byl majetek pořízen včetně nákladů s pořízením spojených; tato cena

se používá nejčastěji- vlastní náklady – používají se pro ocenění majetku vyrobeného vlastní činností- reprodukční pořizovací cena – cena, za kterou by se majetek pořídil v době jeho oceňování

-

19

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------11. Výrobní činnost podniku

Pojetí výrobní činnosti- výrobní činností (výrobou) se rozumí proces přeměny VF (vstupů) ve statky a služby (výstupy)- výrobky jsou vyrobeny dříve, než jsou spotřebovány, služby jsou uskutečňovány zároveň se svojí spotřebou- výrobní činnost v širším pojetí zahrnuje i zásobování, skladování, odbyt, financování, správu, audit apod.- obecný model výroby

VSTUPY (VF) – VÝROBA (kombinace VF) – VÝSTUPY (výrobky a služby)- v některých, především průmyslových odvětvích samotné výrobě předchází předvýrobní etapa (výzkum a

vývoj, zajištění materiálu apod.)- výrobní proces se sestává z procesů:

- pracovních (přímá účast člověka)- automatických (bez přímé účasti člověka)- přírodních (působí přírodní síly, pro něž člověk připravil podmínky – kvašení, zrání apod.)

- podle použité technologie jde o výrobní procesy:- mechanicko-fyzikální (látková podstata suroviny zůstává nezměněná, př. soustružení, šití)- chemické (látková podstata suroviny se mění, př. zpracování ropy)- biologické (surovina mění své vlastnosti, př. výroba piva, vína, penicilinu)

- výroba v podniku se dělí na:- hlavní – její výrobky tvoří hlavní náplň výroby podniku- vedlejší – výroba polotovarů a náhradních dílů- doplňkovou – využití odpadu z hlavní a vedlejší výroby- přidruženou – od předcházejících se liší charakterem výroby

- proces = sada věcně a časově navazujících činností, které vedou k uskutečnění určitého výkonu- dle počtu vyráběných druhů výrobků rozeznáváme výrobu:

- kusovou- sériovou- hromadnou

- 4 základní typy výrobních činností podle P. Druckera- výroba na zakázku (custom-order production) – vyrábí se podle přání zákazníka, většinou kusově –

nábytek, šaty, lodě, reaktory, klimatizace a vytápění apod.- vázaná (pevná) hromadná výroba (rigid mass production) – typická hromadná, vysoce standardizovaná

výroba předpokládající plynulý odběr výrobků určených pro masovou spotřebu. Jakékoli výkyvy znamenají nižší hospodárnost

- pružná (volná, flexibilní) hromadná výroba (flexible mass production) – vyrábí se jeden druh výrobku, který se individuálně přizpůsobuje přáním konkrétního zákazníka. Z výroby na zakázku přebírá individualizaci výrobku, z hromadné výroby zase výrobu standardizovaných komponent (př. automo-bilky)

- plynulá (proudová) výroba (process or flow production) – plynulý proud zpracovávaných surovina a tím i plynulý proud hotových výrobků, je vysoce automatizovaná, produkující často 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, je vysoce investičně náročná, živá práce představuje na vstupech jen malý podíl. Vasoké využívání výrobní kapacity přináší nízké náklady.

- o různých typech výroby a výrobních procesů pojednává disciplína nazývaná ekonomika a řízení výroby

Plánování výroby- plánování výroby zahrnuje:

- plánování výrobního programu- plánování výrobního procesu- plánování zajištění VF

a) plánování výrobního programu- výrobní program = druhová skladba a objem výroby v určitém období- základní informace o tom, co a kolik se má vyrábět, poskytuje marketing- podnik neustále konfrontuje požadavky trhu se svými výrobními možnostmi, tj. výrobní kapacitou- podle plánovaného množství produkce podnik vybírá výrobní metody, obecně platí, že čím větší objem

výroby, tím pokrokovějších metod lze použít- jedním z prostředků umožňujícím zvětšit objem výroby je konstrukční standardizace, tj. proces snižování

počtu dílů a montážních skupin jednotlivých výrobků a jejich sjednocování pro více druhů výrobků. Hlavní směry konstrukční standardizace jsou:- unifikace konstrukce – vytváření jednotného výrobku s cílem dosáhnout zaměnitelnosti dílů a skupin- typizace konstrukce – vytváření typizované řady výrobků a tím omezování jejich počtu

20


- dědičnost – konstrukční příbuznost nových výrobků se staršími- stavebnicové řešení – různé výrobky vznikají kombinací unifikovaných dílů

- podnik nevyrábí maximální možné množství výrobků, ale pouze takové, které vede k dosažení cílů, většinou k maximalizaci zisku

- k rozhodování, v jakém množství jaký výrobek vyrábět se používá optimálního programování, pro zlepšová-ní výrobků benchmarking (soustavné hodnocení výrobků ve srovnání s konkurencí), TQM (Total Quality Management – komplexní řízení kvality), hodnotová a inženýrská analýza aj.

- ukazatelem produkce je výroba zboží, na jejím podkladě se vypočítává produktivita práce )podíl výroby zboží a počtu zaměstnanců), dalším ukazatelem je hrubý obrat a hodnota mezispotřeby (zboží spotřebované za účelem výroby). Rozdíl hrubého obratu a mezispotřeby tvoří přidanou hodnotu.

b) plánování výrobního procesu- víme-li, co a kolik máme vyrobit, musíme rozhodnout, jakým způsobem tak učinit, tj. jakou technologií a

s použitím jakých surovin- hledá se taková kombinace VF, aby náklady byly co nejnižší – tzv. hubená výroba (Lean Production). K to-

mu se používají různé matematické metody, např. lineární programování, dále CAD/CAM systémy, CPM (Critical Path Method), RAMPS apod.

- v poslední době jsou podniky vystaveny zesilujícímu se tlaku na zvyšování ekologičnosti výroby i výrobků, což se stává jedním z cílů podniku. K jeho dosažení slouží tzv. environmentální manažerské systémy.

- součásti plánovacího procesu jsou:- stanovení velikosti výrobní dodávky- sestavení lhůtového plánu- sestavení plánu výrobních kapacit

ba) výrobní dávka – soubor výrobků vyráběných v těsném sledu za sebou, s jednorázovým vynaložením nákla-dů na přípravu a zakončení příslušného procesu. Vzhledem k tomu, že náklady na přípravu a zakončení vý-robní dávky jsou vzhledem k velikosti dávky fixní, s velikostí dávky na jednotku produkce klesají. Ostatní náklady s velikostí dávky naopak rostou (náklady na skladování a udržování zásob, náklady plynoucí z vá-zanosti kapitálu).

- optimální výrobní dávka – takové výrobní množství, při kterém jsou celkové jednotkové náklady minimál-ní. Stanovuje se buď odhadem, nebo výpočtem. Prvním krokem ke stanovení optimální dávky je určení tzv. minimální výrobní dávky, která přesahuje přípustnou mez její velikosti vzhledem k ekonomicky možnému využití výrobního zařízení. Vzorec pro výpočet optimální dávky – viz cvičebnice.

bb) lhůtový plán – jeho úkolem je stanovení začátků a konců výroby jednotlivých zakázek.. Základními charak-teristikami časového průběhu výroby je:- výrobní takt – časový interval mezi odvedením 2 po sobě následujících výrobků- průběžná doba výroby výrobku – doba, která uplyne od předložení požadavku na jeho výrobu do jeho

expedice zákazníkovi (podstatnou část zabírá výrobní cyklus)- i do lhůtového (časového) plánování zasáhly IT, od statického plánování se přechází k plánování dynamic-kému. Důraz se klade nejen na výsledky, ale i na procesy, které k nim vedou – tzv. management procesů.

bc) plánování výrobních kapacit- výrobní kapacita = maximální objem produkce, který může výrobní jednotka vyrobit za určitou dobu- fixní výrobní faktory: výrobní faktory, které nelze plynule měnit (např. budovy, výrobní zařízení)- variabilní výrobní faktory: výrobní faktory, které lze měnit v poměrně krátké době (práce, materiál)- při plánování výrobních kapacit je třeba řešit

- jaký druh a jaká velikost výrobních kapacit je potřeba- jak budou výrobní kapacity rozmístěny- kdy budou výrobní kapacity potřeba

- kapacita výrobní jednotky = výsledek jejího výkonu a doby, po kterou je v činnosti

21


- výkon výrobního zařízení = maximální výrobnost za jednotku času při normované jakosti surovin a dodržení technologického postupu a jakosti výrobků, stanovuje se na základě kapacitních norem výrobnosti (maximální množství výrobků na daném výrobním zařízení)

- časový fond výrobního zařízení = plánovaný počet dnů jeho činnosti za rok- kalendářní časový fond: dán počtem dní v roce, používá se v nepřetržitých výrobních procesech- nominální časový fond: kalendářní fond bez nepracovních dnů- využitelný (efektivní) časový fond: nominální fond bez plánovaných prostojů (plánované opravy a

přemístění zařízení v pracovní době)

Stanovení výrobní kapacity- pro výpočet výrobní kapacity se používají tři základní vzorce:1. výrobní kapacita v naturálních jednotkách

- tento vzorec použijeme, vyrábí-li výrobní jednotka jeden druh výrobku nebo výrobky na sebe převoditelnéQp = Tp.Vp

Qp – výrobní kapacita vyjádřená v naturálních jednotkáchTp – využitelný časový fond v hodináchVp – výkon v naturálních jednotkách za jednu hodinu

2. výrobní kapacita pomocí kapacitní normy pracnosti- tohoto vzorce se používá ve strojírenských výrobách u mechanického obráběníQp = Tp/tk

tk – kapacitní norma pracnosti 1 výrobku v hodinách3. výrobní kapacita výrobních ploch Qp = M/m.Tp/tk

M – celková výrobní plocha v m2

m – kapacitní norma plochy potřebná na výrobu jednoho výrobku v m2

tk – kapacitní norma pracnosti jednoho výrobku v hodinách

- podle toho, jak jsou dílčí výrobní kapacity organizovány, rozlišujeme:- paralelní řazení dílčích výrobních kapacit používané při technologické organizaci výroby: výrobní

kapacita dílny je součet výrobních kapacit jednotlivých strojů- sériové řazení dílčích výrobních kapacit používané hlavně při předmětné organizaci výroby: výrobní

kapacita dílny je hlavní výrobní článek, kterým je rozhodující stroj (úzké profily – stroje s nižší výrobní kapacitou)

Využití výrobní kapacity- poměr mezi objemem výroby a výrobní kapacitou (v procentech) kc = Qs/Qp

kc – koeficient celkového (integrálního) využití výrobní kapacity Qs – skutečný objem výroby Qp – výrobní kapacita (kapacitní objem výroby)- koeficient plánovaného využití výrobní kapacity: podíl plánovaného objemu výroby a výrobní kapacity- kapacitní rezerva: objem výroby, který by mohl být vyroben navíc při plném využití výrobní kapacity

(Qp – Qs)- koeficient celkového využití výrobní kapacity: promítá se v něm vliv všech činitelů na výrobní kapacitu

kc = ke.ki (koeficient celkového využití výrobní kapacity = koeficient časového a výkonového využití výrobní kapacity

- kvůli degresi fixních nákladů je účelné zvyšovat využití výrobních kapacit. Toho lze dosáhnout:- vyšším využíváním časového fondu – extenzivní cesta- vyšším využíváním výkonnosti výrobních jednotek – intenzivní cesta

- zvýšení časového využití lze dosáhnout vyšší směnností (zvyšováním počtu směn a pracovníků v ní), lepším organizováním práce, lepším využíváním pracovní doby apod. Horní hranicí je však kalendářní časový fond.- zvýšení intenzivního využívání lze dosáhnout snížením pracnosti výrobků, zvyšováním kvalifikace pracov- níků apod.

Faktory ovlivňující lokalizaci podniku- charakter výroby – výroba pod širým nebem (těžba) x zakryté provozy- suroviny- pracovní proces (např. výroba s velkou spotřebou vody se umisťuje v blízkosti vodních toků)- kvalifikovaná pracovní síla- infrastruktura a dopravní náklady

22

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------15. Financování podniku

Financování podniku a úkoly finančního managementu- na prostředky používané v podniku se díváme z hlediska věcného (o co jde) a finančního (komu to patří)- podobně je tomu i s činnostmi podniku: z hlediska hmotného se činnost podniku sestává ze tří hlavních

činností: zásobování, výroby a prodeje. Každá činnost vyžaduje peníze a je současně vyjadřována peněžně. Hmotné procesy se projevují v toku peněz a to buď ve formě příjmů (v opačném směru zachycují prodej vý-robků), nebo výdajů (ty v opačném směru zachycují obstarávání VF).

- finanční management má 4 hlavní úkoly:- opatřovat kapitál- rozhodovat o umístění (alokaci) kapitálu- rozhodovat o rozdělení zisku (reinvestice x dividendy)- prognózovat, plánovat a řídit hospodářskou činnost podniku tak, aby byla zajištěna finanční stabilita

podniku (= schopnost podniku platit své závazky)- získávání a alokace fondů nazýváme souhrnně financováním- veškeré finanční řízení a financování je ovlivněno 2 faktory: faktorem času a faktorem rizika- faktor času - spočívá v tom, že peněžní jednotka vyplacená nebo přijatá v různých časových okamžicích má různou

hodnotu; koruna dnešní je cennější, než koruna získaná později, neboť tu, kterou máme dnes, můžeme investovat tak, aby nám přinesla zisk (např. úrok)

- budoucí hodnotu peněz zjišťujeme tzv. úrokováním- úrokování jednoduché – úročí se jen původní částka (vklad, jistina), úrok se pravidelně vybírá

FV = PV . (1 + i)n

- současnou hodnotu peněz zjišťujeme tzv. odúročením- odúročení jednoduché

PV = FV/(1 + i)n

- faktor rizika - spočívá v tom, že ten, kdo rozhoduje (tj. vybírá jednu z variant), si není jist výsledky těchto variant- riziko vzniká z:

- vnějších příčin – přírodní katastrofy, hospodářské krize- vnitřních příčin – chybný odhad poptávky, chybné zaměření investice apod.

- riziko ztráty vynaložených prostředků se snižuje:- jejich rozložením do více akcí (vytvořením tzv. portfolia)- diverzifikací výrobního programu (neúspěch jednoho výrobku je vyrovnán úspěchem výrobků jiných)- vytvářením rezervních fondů- pojištěním apod.

- obecné pravidlo: čím vyšší je riziko, tím vyšší je i požadovaný výnos- všeobecná pravidla pro finanční rozhodování:

- při stejném riziku se preferuje vyšší výnos před menším- při stejném výnosu se preferuje nižší riziko před větším- za větší riziko se požaduje vyšší výnos- preferují se peníze obdržené dříve před penězi obdrženými později- motivací investování do určité akce je očekávání většího výnosu, než by přineslo investování do jiné

akce- motivací veškerého investování je zvětšení majetku, tj. zisk

- finanční rozhodnutí mohou být taktická a strategická:- taktická – vyžadují malé peněžní částky a nemění dosavadní činnost podniku (nákup stroje, zásob etc.).

Chybné taktické rozhodnutí podnik většinou neohrozí, výsledky lze propočítat.- strategická – vyžadují velké částky peněz a jsou spojeny s rizikem. Chybné strategické rozhodnutí při-

náší velké ztráty a může podnik přivést i k bankrotu. Strategická rozhodnutí se dělí na investiční a finanční (např. o finanční struktuře)

Druhy financování podniku- financování podniku můžeme dělit dle několika hledisek:dle původu kapitálu- vnitřní (interní) financování – zdrojem kapitálu je vlastní hospodářská činnost podniku- vnější (externí) financování – kapitál přichází z vnějšku.

- financování z vlastních zdrojů – vklady zakladatelů- financování z cizích zdrojů – obligace (dlužní úpisy), půjčky (úvěry) apod.

- leasing – pronajímající společnosti pronajímají stroje, zařízení etc. nájemci

23


- operativní (provozní) leasing – po skončení nájmu zůstává předmět ve vlastnictví pronajímatel- finanční leasing – po skončení nájmu předmět přechází do vlastnictví nájemci- zpětný leasing – leasingová společnost nejprve koupí předmět od původního majitele a

následně mu jej pronajme- faktoring – odkup pohledávek faktorem, která nese riziko nedobytnosti a stává se tak institucí

financující podnik, který pohledávky odprodaldle pravidelnosti- financování běžné – zajišťování a vynakládání peněz na běžný provoz podniku – nákup materiálu, výplaty

mezd a daní etc. Toto financování se týká převážně oběžných aktiv (pracovního kapitálu)- financování mimořádné – při:

- zakládání podniku – obstarávání peněz na nákup budov, strojů, dopravních prostředků, zásob apod.- rozšiřování podniku- spojování a sanaci podniku- likvidaci podniku

Běžné (krátkodobé) financování- zjištění kapitálové potřeby pro financování oběžného majetku a činností s ním spojených nazýváme financo-

váním a řízením pracovního kapitálu- řízení pracovního kapitálu má dva základní úkoly:

- určit optimální výši každé položky OA a jejich celkové sumy- určit, jakým způsobem oběžný majetek financovat

- má-li podnik oběžného majetku méně, než je optimum, jsou jeho kapacity nevyužívány a rozvoj podniku je bržděn

- má-li podnik oběžného majetku více, než je optimum, vyvolává to zbytečné náklady (zejména úrokové nák-lady z vázaného majetku)

- určení potřebné výše oběžných aktiv- analyticky, tj. podle jednotlivých položek OA- globálně, tj. souhrnným výpočtem podle obratového cyklu peněz

obratový cyklus peněz = doba mezi platbou za nakoupený materiál a přijetím inkasa z prodeje výrobků. Charakterizuje dobu, po kterou jsou fondy podniku vázány v OA.- doba obratu zásob – průměrná doba od nákupu materiálu do jeho prodeje = průměrná zásoba / (tržby/360) - doba obratu ve dnech- doba obratu pohledávek (doba inkasa) – doba, která uplyne od fakturace do dne inkasa = pohledávky / (tržby/360) - doba obratu ve dnech- doba odkladu plateb – doba mezi nákupem materiálu a práce a platbou za ně = závazky / jednodenní nákupy- obratový cyklus lze zkrátit:

- zkrácením doby obratu zásob- zkrácením doby inkasa – např. výhody pro odběratele za včasnější placení faktur- prodloužením doby odkladu plateb

způsoby financování oběžných aktiv- (hrubý) pracovní kapitál = OA

čistý pracovní kapitál = OA – kdZ- stálá aktiva jsou financována vlastním kapitálem a dlouhodobými dluhy- oběžná aktiva jsou financována krátkodobými i dlouhodobými dluhy- čistý pracovní kapitál je financován dlouhodobým kapitálem

Řízení Cash Flow- cílem podnikání je zhodnocení vloženého kapitálu především tvorbou zisku- zisk je však účetní veličinou, nikoli skutečnými penězi- skutečnými penězi je rozdíl mezi peněžními příjmy (cash inflows) a peněžními výdaji (cash outflows), který

označujeme jako cash flow (peněžní tok)- koncepce cash flow (pojem a význam):

- CF respektuje rozdíl mezi pohybem hmotných prostředků a jejich peněžním vyjádřením (př. nakoupíme stroj na úvěr, což nevyvolá žádný tok peněz, nebo prodáme výrobky, ale odběratel nám nezaplatí)

- CF respektuje časový nesoulad mezi hospodářskými operacemi vyvolávajících náklady a jejich finan-čním zachycením (mzdové náklady vznikají denně, výplata je jednou za měsíc)

- CF respektuje důsledky používání různých účetních metod (př. různé způsoby odpisování majetku a různého oceňování zásob)

- CF je zachycován ve zvláštním samostatném výkazu – výkaz o cash flow

24

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- metody zjišťování CF

- nepřímá – CF = ČZ + náklady neznamenající peněžní výdaje – výnosy neznamenající peněžní příjmy- přímá – CF = výnosy, které jsou současně příjmy – náklady, které jsou současně výdaji

- obě metody rozlišují tři oblasti činnosti podniku:- provoz (výroba a prodej statků) – výsledky provozní činnosti – čistý provozní zisk, změny OA- investice – změny DHM a jeho zdrojů- finance – fondy z použití úvěrů, placení dividend apod.

Hodnocení výkonnosti podniku -finanční analýza- jakékoli finanční rozhodování musí být podloženo finanční analýzou, proto je jednou z rozhodujících fází

finančního managementu- zdroje údajů pro finanční analýzu jsou – 3 základní interní finanční výkazy, výroční zprávy, statistická

šetření, údaje manažerského účetnictví a externí údaje o jiných podnicích – ty slouží především k porovnání s konkurencí

- techniky používané ve finanční analýze- rozbor absolutních ukazatelů- technika procentního rozboru – kromě absolutních hodnot jednotlivých položek rozvahy a výsledovky

se počítá jejich procentní podíl na celku (v rozvaze na sumě aktiv, ve výsledovce na celkovém výnosu)- poměrová analýza – pracuje s poměrovými ukazateli, které představuje poměr dvou absolutních

ukazatelů

hlavní skupiny poměrových ukazatelů1. ukazatele finanční situace- řadí se k nim ukazatele likvidity a zadluženosti2. ukazatele likvidity- měří schopnost firmy uspokojit své závazky

běžná likvidita = OA / kdZrychlá likvidita = OA – zásoby / kdZ

3. ukazatele zadluženosti- měří rozsah, v jakém podnik užívá k financování dluhu- 2 způsoby měření zadluženosti

- z rozvahy počítáme rozsah, ve kterém dluhy financují aktivazadluženost = cizí zdroje (celkový dluh) / celková A- z výsledovky vypočítáme krytí nákladů na cizí kapitál (tj. úroky a další poplatky) provozním ziskemkrytí úroků = EBIT / úroky

- pro měření finanční páky se používá tento ukazatel:celkové zdroje (aktiva) / vlastní zdroje (?) – zdroje jsou aktiva?

4. ukazatele aktivity- měří, jak efektivně podnik hospodaří se svými aktivy- viz cvičení5. ukazatele výnosnosti (rentability, ziskovosti)- měří čistý výsledek podnikového snažení, ukazují kombinovaný vliv likvidity, aktivity a zadluženosti na ČZ

podniku- viz cvičení6. ukazatele tržní hodnoty- vyjadřují, jak je trhem (burzou, investory) hodnocena minulá činnost podniku a jeho budoucí výhled- jsou výsledkem všech výše uvedených oblastí – likvidity podniku, využití aktiv, využití dluhů a výnosnosti

podniku

25

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------16. Investiční činnost

Pojem investování a druhy investic- financování = získávání a umisťování kapitálu - v tomto pojetí zahrnuje financování i investování- investování = samostatná činnost podniku, vynakládání zdrojů za účelem získání užitků, které jsou

očekávány v delším časovém období (nezahrnuje se sem tedy např. běžné financování podniku)- 3 základní skupiny investic:

- hmotné (fyzické, kapitálové) – vytvářejí nebo rozšiřují výrobní kapacitu podniku- finanční investice – nákup cenných papírů za účelem získání úroků, dividend nebo zisku- nehmotné investice – nákup know-how, výdaje na výzkum, vzdělávání, sociální rozvoj apod.

- hmotné investice členíme na:- rozšiřovací investice – zvětšení výrobní kapacity, výzkum a vývoj nového výrobku, investice na

ochranu ŽP a zlepšení pracovního prostředí- obnovovací investice – náhrada a obnova výrobního zařízení, výměna zařízení s cílem snížit náklady

Rozhodování o investicích- rozhodování o investicích je v podstatě rozhodováním o h¨budoucím vývoji podniku a jeho efektivnosti,

proto patří k nejdůležitějším manažerským rozhodnutím- investiční činnost se řídí podle investičního plánu, který je konkretizován v investičních projektech- každý investiční projekt má dvě stránky:

- věcnou – technické a výrobní aspekty – jaké stroje mají být pořízeny, jak mají být výrobní kapacity rozšířeny apod.

- ekonomickou – posouzení ekonomické efektivnosti investičního projektu a způsobu jeho financování- podnik může investici realizovat

- vlastní investiční výstavbou- dodavatelským způsobem- koupí - finančním leasingem

- rozsáhlejší projekty vznikají investiční výstavbou. Jejími účastníky jsou investor (organizace, pro kterou se investice realizuje a která ji financuje), projektant (vypracovává projekt včetně rozpočtu) a dodavatel (usku-tečňuje výstavbu).

- investiční výstavba musí být zajištěna po technické, organizační i ekonomické stránce, to zajišťuje projektová příprava stavby.

Zdroje financování investic- vlastní zdroje

- odpisy- zisk- výnosy z prodeje a likvidace hmotného majetku a zásob- nově vydané akcie

- cizí zdroje- investiční úvěr od banky- vydané a prodané obligace- splátkový prodej- leasing

- důležitými zdroji financování investic jsou odpisy a zisk

Hodnocení efektivnosti investic – podstata a postup- všeobecně platí, že investor obětuje svůj současný důchod za příslib budoucího důchodu s cílem dosáhnout

zisku- podstatou hodnocení investice je tedy porovnán vynaloženého kapitálu (výdaje na investici) s výnosy, které

investice přinese, tj. hodnocení výnosnosti (rentability) investice- dalšími důležitými kritérii hodnocení efektivnosti investic je rizikovost, tj. stupeň nebezpečí, že očekáva-

ných výnosů nebude dosaženo a doba splatnosti investice (stupeň likvidity investice), tj. doba (rychlost) přeměny investice zpět do peněžní formy

- při hodnocení investice tedy přihlížíme k její:- výnosnosti- rizikovosti- likviditě

26

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- ideální investice je taková, která má vysokou výnosnost, je bez rizika a co nejdříve se zaplatí. Taková inves-

tice se však v praxi prakticky nevyskytuje, ve skutečnosti jsou kritéria protikladná – investice s vysokou vý-nosností je obvykle vysoce riziková, likvidní a málo riziková investice bývá zase málo výnosná

- konečným výsledkem hodnocení investice je rozhodnutí, zda investici uskutečnit či nikoli, popř. kterou z ví-ce investičních variant vybrat

- postup hodnocení investic sestává z následujících kroků:a) určení jednorázových nákladů na investici- odhad je obvykle poměrně přesný u nákladů na pořízení pozemků, strojů a nemovitostí, problémový je od-

had nákladů stavebních , nákladů na výzkum a vývoj, školení pracovníků, výzkum a vývoj apod.b) odhad budoucích výnosů a rizik- hlavními položkami výnosů jsou čistý zisk a odpisy, které plynou z investice; jejich výpočet vychází

z odhadu budoucích tržeb a nákladů- riziko bereme v úvahu buď přímo při odhadu budoucích výnosů, nebo nepřímo zahrnutím míry rizika do

podnikové diskontní míryc) určení podnikové diskontní míry (nákladů na kapitál)- kapitál, stejně jako ostatní VF, má své náklady; s těmi musíme počítat při hodnocení investice- financuje-li firma celou investici z vlastních zdrojů, pak náklady jsou požadovaný výnos z kapitálu- financuje-li firma celou investici z cizích zdrojů, pak náklady je úrok z úvěru- průměrné kapitálové náklady vypočteme dle výše uvedeného vzorce pro WACCd) výpočet současné hodnoty očekávaných výnosů- zatímco jednorázové náklady na investici jsou vynaloženy v poměrně krátké době, očekávané výnosy ply-

nou z investice několik let- protože působí faktor času (viz výše) a výnosy vznikají v delším období, musíme je přepočítat na stejnou

časovou bázi; tou je rok pořízení investice- současná hodnota je definována jako peněžní suma, která musí být investována, pokud má být ve

stanoveném čase získána zpět větší o očekávané výnosy- výpočet viz SHCF, jako diskontní míru obvykle použijeme WACC

Metody hodnocení investic- k hodnocení efektivnosti investic můžeme použít následujících metod

- metoda výnosnosti investic (ROI – Return on Investment)- metoda doby splácení (doba návratnosti)- metoda čisté současné hodnoty (NPV – Net Present Value)- metoda vnitřního výnosového procenta (IRR – Internal Rate of Return)

- při výpočtech se vychází z určitých předpokladů, které zjednodušují analýzu:- kapitál je půjčován i vypůjčován se stejnou úrokovou mírou- všechny peněžní toky se uskutečňují buď na začátku nebo na konci období, nikoli nepřetržitě v jeho

průběhu- výnosy jsou jisté, bez rizika (to do výpočtů vkládáme pomocí diskontování)

Metoda výnosnosti investice- nejjednodušší metoda, statický ukazatel (nezohledňuje rozložení zisku v čase), hojně se však používá pro

rychlost výpočtu a vysoce názornou představu o výnosnosti investiceri = Zr / INri – výnosnost (rentabilita) investiceZr – průměrný čistý roční zisk plynoucí z investiceIN – náklady na investici

- př. průměrný roční výnos z investice je 9 mil. Kč, náklady na investici 100 mil. Kč, výnosnost investice je tedy 9%

Metoda doby splacení - doba splacení je takové období, za které se výnosy (tok CF) vyrovná původním nákladům na investici- doba splacení = IN / očekávané roční výnosy = 1 / ri

- je-li doba splacení menší, než doba životnosti investice, projekt lze přijmout- tento ukazatel je dobrou mírou likvidity investice (čím je investice likvidnější, tím kratší dobu je v ní vázán

kapitál)- nevýhodou této metody je, že nebere v úvahu výnosy po době splacení a časové rozložení výnosů v době

splácení- doba splacení poskytuje i určitou informaci o riziku (doba splacení 2 roky je menším rizikem než doba 10

let)

27

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Metoda čisté současné hodnoty- čistá současná hodnota představuje rozdíl mezi současnou hodnotou očekávaných výnosů (CF) a nákladů na

investici- je-li hodnota ČSHI větší než 0, můžeme investici přijmout

ČSHI = SHCF – IN- metoda bývá doplněna indexem současné hodnoty (indexem rentability)

IR = SCHF / IN- je-li hodnota IR větší než 1, můžeme investici přijmout

Metoda vnitřního výnosového procenta- je založen na principu současné hodnoty, na rozdíl od ní však není diskontní míra (WACC) daná, ale

hledáme takovou její hodnotu, při které se současné očekávané výnosy z investice (CF – SHCF) rovnají současné hodnotě výdajů na investici (SHIN)SHCF = SHIN SHCF – SHIN = 0

- metoda je v praxi velmi oblíbená, protože udává předpokládanou výnosnost investice, kterou můžeme porovnávat s požadovanou výnosností. Rozdíl je mírou jistoty a rizika: je-li příliš velký, je jistota malá a ri-ziko velké. Tak tomu je pokud např. vypočteme VVP 5% a předpokládané procento (např. náklady na kapi-tál) je 20%.

- je-li VVP vyšší než minimálně přijatelné procento, můžeme projekt přijmout; je-li investice na úvěr, mělo by být VVP vyšší než úroková míra

- výpočet viz cvičení

Ukazatel EVA v hodnocení investic- ukazatel EVA je použitelný i pro hodnocení investic, součet oku diskontovaných hodnot EVA = ČSHI- výpočtově je rozdíl v tom, že při použití ukazatele EVA bereme do výpočtu vázaný (použitý) kapitál, tj.

hodnotu investice každoročně snižovanou o odpisy

Srovnávání investičních variant- je-li pouze jedna možnost investování kapitálu, pak rozhodnutím může být buď přijetí, nebo odmítnutí této

možnosti- existuje-li 2+ možností investování kapitálu, mohou nastat dvě možnosti:

- kapitál stačí na jednu akci – pak je nutné vybrat tu nejvýhodnější- kapitál stačí na více akcí – potom je nutno stanovit pořadí akcí

a) výběr jedné z navzájem se vylučujících akcí- pro hodnocení investičních variant s krátkou dobou výstavby, stejnou dobou životnosti a zhruba stejnými

výnosy můžeme použít statickou nákladovou metodu, založenou na srovnávání provozních a jednorázových nákladů:Dn = Nj(B) - Nj(A) / Np(A) – Np(B) (doba návratnosti investice)kef = 1 / Dn (koeficient efektivnosti)

- dále viz cvičeníb) výběr z investičních variant – stanovení pořadí akcí- pro rozmisťování kapitálu do více investičních variant se používají složitějších metod, nichž nejjednodušší

je matice budoucích investičních možností, dále lineární a jiné formy matematického programování, spe-ciální počítačové programy apod.

Investiční riziko- vztah rizika a výnosnosti lze charakterizovat tzv. tržní přímkou – čím vyšší je riziko, tím vyšší je i požado-

vaná výnosnost investice- k odhadu rizika konkrétní investice se používá řada postupů, např. se vychází z historických údajích o analo-

gických investicích nebo se používá metoda analýzy citlivosti (zkoumá vliv dílčích faktorů, např. změny zisku, úrokových měr apod. na výnosnost investice)

- stupeň rizika lze do hodnocení efektivnosti investic vnést dvěma způsoby:- úpravou výnosů (cash flow)- úpravou podnikové diskontní míry

Portfolio- některé investice musí podnik realizovat (obnova výrobního zařízení, zavedení nového výrobku apod.), jiné

však plynou z potřeby umístit volný kapitál

28

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- není žádoucí, aby podnik investoval všechny své volné finanční prostředky do jediné akce, což s sebou nese

vysoké riziko, ale měl by investovat do různých akcí a riziko tak snižovat (např. banky to mají přikázány přímo zákonem)

- soubor tržních akcií a ostatních aktiv držených jedním investorem se nazývá portfolio- snahou je mít takové portfolio, aby jeho výnosnost byla co nejvyšší a riziko co nejnižší, proto se investor

řídí následujícími pravidly:- ze dvou akcií se stejným rizikem je lepší ta s vyšší výnosností- ze dvou akcií se stejnou výnosností je lepší ta s menším rizikem- ze dvou akcií – jedné s vyšším rizikem i vyšší výnosností – si vybere tu, která lépe vyhovuje jeho vzta-

hu k riziku- pokud lze snížit riziko bez snížení výnosnosti, je třeba to udělat

29

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------17. Podnikové početnictví

- podnikové početnictví zahrnuje celek informačních ekonomických disciplín, které slouží pro sběr, třídění, transformaci a poskytování informací pro rozhodování na všech úrovních podniku

- do tohoto celku se zařazuje: finanční účetnictví a výkazy, vnitropodnikové (manažerské) účetnictví a kalku-lace, rozpočetnictví a podniková statistika a rozbory

1. Finanční účetnictví a výkazy- je základnou pro všechny ostatní disciplíny podnikového početnictví- na konci každého roku předkládá souhrnné informace v podobě výkazů účetní závěrky, jimiž jsou rozvaha,

výsledovka, a výkaz o peněžních tocích- podstata účetnictví se dá vymezit dvojím způsobem:

- účetnictví – objekt – systém záznamů hospodářských skutečností v životě podniku- účetnictví – nauka – souhrn všech dosavadních poznatků o účetnictví – objektu

- druhy účetnictví- jednoduché účetnictví- podvojné účetnictví- kamerální účetnictví

- funkce účetnictví- opora paměti podnikajícího- písemný přehled pro vlastníka o hospodaření s majetkem- podklady pro vyměření daní- informace o podnikatelské zdatnosti vedení podniku- důkazní prostředek ve sporech

- skupiny uživatelů účetnictví- vlastníci podniku- věřitelé podniku- řídící pracovníci podniku- zaměstnanci a zainteresovaná veřejnost- podniky konkurence- finanční orgány státu

- každé účetnictví musí být tvořeno dle určitých zásad, jejichž nedodržením by byla zásadním způsobem změněna kvalita zobrazení skutečnosti v účetnictví. Mezi tyto zásady patří:- objektivnost údajů (každý zápis je ověřitelný a zpětně doložitelný)- úplnost (účtují se všechny hospodářské aktivity podniku)- návaznost a nepřetržitost v čase - opatrnost při oceňování majetku a dluhů

- základem podvojného účetnictví je tzv. bilanční princip, jenž má svůj odraz v bilanční rovnici:∑A = ∑P

- transakce v účetnictví lze rozdělit do 4 typů:1. operace zvyšující bilanční sumu v aktivech i v pasivech (+ +)2. operace snižující bilanční sumu v aktivech i pasivech (- -)3. operace mění složení aktiv, pasiv se nedotýká (± )4. operace mění složení pasiv, aktiv se nedotýká ( ±)

- pokud u transakcí pomocí výše uvedených operací dochází ke změně velikosti vlastního kapitálu, je třeba rozlišit, zda se jedná o transakce vlastníků (vklad či výběr kapitálu), či jde o tzv. působivé operace, tedy takové, které způsobují zisk nebo ztrátu

- pokud působivá operace zvyšuje vlastní kapitál, jde o výnosy; pokus jej snižuje, jedná se o nákladyo aktiva + dluhy + nepůsobivá operace zvyšující bilanční sumuo aktiva – dluhy - nepůsobivá operace snižující bilanční sumuo aktiva + - nepůsobivá operace neměnící bilanční sumuo dluhy + - nepůsobivá operace neměnící bilanční sumuo aktiva – vlastí kapitál - působivá operace měnící bilanční sumu – účetní nákladyo vlastní kapitál – dluhy + působivá operace neměnící bilanční sumu – účetní nákladyo aktiva + vlastní kapitál + působivá operace měnící bilanční sumu – výnosyo vlastní kapitál + dluhy - nepůsobivá operace neměnící bilanční sumu – kapitalizace dluhu

- zápis na účty musí respektovat formální (zachování platnosti bilanční rovnice) a věcnou stránku (odkud, kam a v jakém objemu přesun nastal)

30

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------2. Vnitropodnikové (manažerské) účetnictví- slouží bezprostředně potřebám řídících pracovníků- na rozdíl od finančního účetnictví není ani minimálně legislativně vymezeno, pouze jsou definovány stan-

dardní pomocné podoby- v současné praxi tedy existuje tzv. dvouokruhové uspořádání – oddělení vnitropodnikového a finančního

účetnictví- vnitropodnikové účetnictví sleduje náklady dle:

- druhů (CO bylo spotřebováno)- účelu (NAČ se spotřebovalo)- místa vzniku a odpovědnosti (KDE bylo spotřebováno a KDO to nařídil)

- náklady jsou ve vnitropodnikovém účetnictví chápány jinak, než v účetnictví finančím:- finanční – náklady = uplatněná spotřeba- vnitropodnikové – náklady = veškerá účelová spotřeba (bez ohledu na to, zda byly výkony již prodány,

nebo pouze zvýšily stav zásob v aktivech)

3. Kalkulace nákladů- smyslem je stanovení nebo zjištění nákladů určité jednotky výkonu- dělí se na:

- předběžnou (uskutečňuje se před provedením výkonu – stanovení nákladů)- výsledná (kalkuluje se až po uskutečnění výkonu – zjištění nákladů)

- je charakterizována:- svým předmětem (konkrétní výkon)- kalkulovaným množstvím- způsobem přiřazování nákladů předmětu kalkulace (kalkulační metoda)- strukturou, v níž bude uživateli poskytnut výsledek (kalkulační vzorec)

- nejběžnějšími kalkulačními metodami jsou:- kalkulace dělením prostým- kalkulace dělením s poměrovými čísly- kalkulace přirážková sumační nebo diferencovaná- kalkulace sdružených produktů (u výrob, kde nelze moc ovlivnit vznik a množství jednotlivých produk-

tů)

4. Rozpočetnictví- soustava provázaných střediskových rozpočtů- dříve se rozpočty považovaly za nástroj zejména krátkodobého řízení, nyní je běžné i sestavování rozpočtů

na delší období- druhy rozpočtů dle úrovně

- dlouhodobé – ovlivňují vývoj podnikových politik- podnikové – sestavované pro určitou oblast na úrovni podniku jako celku- vnitropodnikové – otázky nákladů zejména režijní povahy

- druhy rozpočtů dle proměnlivosti- pevný – nepřekročitelný limit příslušných nákladů- přepočitatelně pevný – zohledňuje různé míry využití kapacit, FN jsou ovšem připočítávány lineárně- variantní – plně respektuje fixní a variabilní složku nákladů a dovoluje vyčíslovat odchylky skutečného

průběhu nákladů od předpokladu- typy sestavování rozpočtů

- centralizovaný model – rozpis celkového rozpočtu postupně na nižší stupně a útvary- decentralizovaný model – sestavování rozpočtu nejprve na nejnižších úrovních a jejich postupná

sumarizace až na úroveň celého podniku

5. Podniková statistika a rozbor- využívají údajů z FÚ, vnitropodnikového účetnictví i kalkulací jako podklad pro rozhodování řídících pra-

covníků- nejčastějším postupem statistiky je vytváření a rozboru analýza ukazatelů- specifickou složkou rozboru je finanční analýza, vycházející z rozvahy, výsledovky a CF- v řízení nákladů i dalších veličin podnikové ekonomiky nabývá na významu controlling

31

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------18. Specifika výrobních podniků

Členění výrobních podniků- podle předmětu činnosti

- průmyslové, zemědělské, lesnické, stavební, dopravní, spojů, zasilatelské, obchodní, CR, bankovní, peněžní a služeb

- podle stupně zpracování vyráběných statků:- podniky prvovýroby (zemědělské, těžební, lesnické) – získávají suroviny z přírody- podniky druhovýroby (podniky zpracovatelské) – zpracovávají suroviny získané prvovýrobou na další

statky- podle výrobního množství (podle typu výroby) – podniky s výrobou:

- kusovou – malé množství stejných výrobků (atomové reaktory, turbíny, průmyslové stavby apod.)- sériovou – výroba stejného druhu výrobku se opakuje v sériích (obráběcí stroje, automobily, obytné

domy, stavby apod.)- hromadnou – výroba velkého množství malého počtu druhů výrobků (žárovky, automobily, ocel,

benzín, zemědělské produkty)- podle velikosti

- malovýrobní – řemesla, domácí výrobci, soukromí zemědělci- velkovýrobní – továrny, specializované stavební firmy, zemědělská družstva

Výhody a nevýhody malých a velkých podnikůmalé podniky- výhody:

- rychlá reakce na změny poptávky- rychlá realizace inovací- malé nároky na základní kapitál- snadné využívání místních zdrojů a pracovních sil- sociálnější vztahy mezi lidmi

velké podniky- výhody

- v důsledku výroby ve velkém nižší náklady a vyšší produktivita práce = vyšší konkurenceschopnost- možnost nakupovat ve velkém za nižší ceny- vlastní výzkum a vývoj- snazší přístup ke kapitálu- může si dovolit prodávat na úvěr

- nevýhody- menší adaptibilita na změny trhu- růst správní režie (velký počet úředníků)- při zvětšováni trhu rostou dopravní náklady a nebezpečí zhoršení kvality výrobků během přepravy- dochází ke vzdalování pracovníků na nižších stupních od vrcholového vedení, často i k oddělení řízení

od vlastnictví- velké podniky se stávají velkými

- postupným přirozeným růstem- vzájemným spojováním

Průmyslové podniky- průmysl je hlavním odvětvím národního hospodářství ČR – 32% na zaměstnanosti, 45% na HDP- do průmyslu se zařazují 3 skupiny podniků:

- dobývání nerostných surovin- zpracovatelský průmysl- výroba a rozvod plynu, vody a elektřiny

a) průmysl těžební a zpracovatelský- průmysl těžební

- hromadná produkce, vysoké nároky na počáteční kapitál a dlouhá doba přípravy na těžbu- podnikání v něm je značně rizikové (špatný odhad velikosti a kvality ložiska) a je ovlivněno situací na

světovém trhu- silně působí přírodní podmínky, jak na rozmístění, tak na průběh těžby

- průmysl zpracovatelský- mění vytěžené suroviny v hotové výrobky jak výrobního, tak spotřebního charakteru- průmysl strojírenský, potravinářský, chemický, elektrotechnický, hutnický, dřevozpracující, textilní aj.

32

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Vývoj průmyslu- zárodkem průmyslu byla řemesla, která postupně vznikala na venkově i ve městech jako projev dělby práce,

od zemědělské výroby se začala oddělovat těžba a zpracování nerostů a zemědělských surovin – tzv. období řemeslné a domácké malovýroby

- následující stadium průmyslové výroby je charakterizováno manufakturami, ve kterých bylo soustředěno velké množství dělníků, mezi nimiž vznikala rozsáhlá dělba práce

- skutečný průmysl vytvořila až strojní velkovýroba, která je charakterizována používáním strojů, vysokou dělbou práce a produktivitou, využíváním vědeckotechnických poznatků apod.

Vnitřní organizace průmyslového podniku a výroby- základním prvkem prostorového uspořádání je pracoviště = vymezený prostor, ve kterém se provádějí

určité pracovní operace- pracovní operace – souvislá nepřerušovaná práce, kterou provádí jeden pracovník nebo skupina pracovníků

na jednom pracovišti- pracoviště jsou seskupena v dílny a to buď podle výrobků (tzv. předmětné uspořádání) nebo podle

technologické podobnosti operací (tzv. technologické uspořádání – soustružna, kalírna, lisovna apod.)- dílny jsou sdružovány v provozy, provozy soustředěné na jednom místě tvoří závod a několik závodů

podnik – jde tedy o pětistupňové uspořádání, menší podniky některé stupně vypouštějí- proudová výroba – výrobek prochází jednotlivými pracovišti podle posloupností prováděných na výrobku;

pracovní takt jednotlivých pracovišť – doba, v jejímž průběhu se opakuje stále stejná operace je sladěn s výrobním taktem celé linky.

- v průmyslových podnicích probíhají všechny druhy procesů – pracovní, automatické a přírodní

Energetika- odvětví, které se zabývá získáváním, úpravou, zpracováním a rozvodem energie- zaměstnanost – 2%, podíl na HDP 5,3%- vyznačuje se určitými zvláštnostmi, např. produkt (energie) se nedá skladovat- hlavní energetické zdroje ČR jsou fosilní paliva, jaderná energie a energie vodních toků- elektrárenství

- většina (78%) elektřiny je vyrobeno v parních elektrárnách, 18,5% v jaderných 3,1% z vodních- základní charakteristikou výrobní schopnosti elektrárny je její výkon- velkou část nákladů představují náklady fixní, z nichž velkou část tvoří odpisy

- teplárenství- úkolem je výroba přenos tepla od výrobce ke spotřebiteli- při klasické výrobě je teplo jediným produktem, vzniká spalováním energetického paliva v kotli; mo-

dernější výroba je kombinována s výrobou elektřiny- výrobnou je teplárna, popř. výtopna (dodává teplo pro průmyslový závod nebo část města) nebo kotelna

(vyrábí teplo pro 1+ budov, má místní význam)- plynárenství

- zahrnuje těžbu, úpravu, výrobu a rozvod topných plynů pro potřebu průmyslu a domácností- výrobnou plynu je plynárna , topné plyny se získávají převážně úpravou zemního plynu a zčásti

zplynováním tuhých paliv

Vodní hospodářství- úkolem je zajišťovat dostatek vody pro potřebu obyvatelstva a celého národního hospodářství- součástí vodohospodářských činností jsou kanalizace, tj. odvádění a čištění odpadních vod- podniky jsou většinou monopolem, spotřebitelé jsou chráněni zákonem- zákon rozlišuje povrchové vody, jak tekoucí, tak stojaté a vody podzemní, jež jsou přednostně vyhrazeny

k zásobování obyvatelstva pitnou vodou- vodní toky – význam jako dopravní cesty, energetický význam, rekreační význam- čistota vodních toků je chráněna zákonem, zdroje podzemních vod jsou od určité velikosti chráněny tzv.

ochrannými pásmy (ochranné pásmo I. a II. stupně)

Zemědělské a lesnické podniky- zemědělství, myslivost, lesní hospodářství a rybolov jsou v některých statistikách uváděny pod jedním

názvem zemědělství- OKEČ rozeznává v této skupině tři odvětví:

- zemědělství- lesnictví- rybolov

33

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- zemědělství

- podíl na zaměstnanosti – 3,7%, na HDP dtto, spotřební výdaje na potraviny – 30%- zemědělství = kvalifikované obdělávání půdy za účelem získání úrody + chov hospodářských zvířat +

přidružené činnosti- zemědělskou výrobu uskutečňují zemědělské podniky, jejich základní funkce je funkce produkční,

mezi mimoprodukční funkce patří krajinotvorná, sociálně kulturní, rekreační apod.- zemědělská výroba má oproti průmyslové některé zvláštnosti:

a) velká závislost na přírodních podmínkách- zemědělský výrobní proces se musí přizpůsobovat nárokům živých organismů, ovlivnitelnost

přírodních procesů je velmi malá, vysoké náklady na dopravu, rozdílná úrodnost půdyb) časový nesoulad výrobního a pracovního procesu- typický zejména pro rostlinnou výrobu – proces výroby pšenice trvá 10 měsíců, pracovní proces

obdělávání 1 ha pšenice pouze 70 hodinc) sezónnost práce- nerovnoměrné využívání VF během roku, vliv na organizaci práce, nárazová potřeba velkého počtu

pracovníků, nerovnoměrnost příjmů a výdajů apod. - ze zvláštností zemědělství vyplývají i určité zvláštnosti ekonomiky a účetnictví - hlavními výnosy zemědělského podniku jsou tržby za zemědělské výrobky, hlavními náklady pak vý-

daje za osiva, krmiva, sadbu, hnojiva, stroje pohonné hmoty apod.- rostlinná výroba

- základní úloha spočívá ve využívání půdy k získávání rostlinných produktů- hlavní VF je půda, ta zahrnuje ornou půdu, trvalé travní porosty a trvalé kultury- půda zemědělských podniků je řazena do 5 výrobních oblastí (kukuřičné, řepařské, bramborářské,

bramborářsko-ovesné a horské)- základním ukazatelem využití zemědělské půdy je hektarový výnos, což je poměr sklizně a sklizňové

plochy- živočišná výroba

- hlavním úkolem je výroba živočišných produktů - intenzita je měřena objemem produkce na 1ha zemědělské půdy- důležitými ukazateli jsou ukazatele užitkovosti hospodářského zvířectva, např. průměrná roční doji-

vost krávy, průměrná roční snáška 1 slepice apod.- lesnictví

- zabývá se zakládáním, obnovou a ochranou lesa, těžbou dřeva a chovem a ochranou lesní zvěře- lesy tvoří 1/3 území ČR- fce lesa: produkční, regulace teplotních a vlhkostních poměrů, zpevňování půdy (ochrana před erozí),

zabránění pohybu lesních lavin, rekreační funkce apod.- podle toho, která ze základních funkcí převažuje, rozlišujeme:

- lesy hospodářské – slouží jako zdroj dřevní hmoty, tvoří 76% z celkové plochy- lesy ochranné – větrolamy, ochranné lesní pásy, regulace oběhu vody, protipovodňová ochrana aj.- lesy zvláštního určení – lesy chránící vodní zdroje, lesy lázeňské a rekreační, půdotvorná a krajino-

tvorná fce etc. Většinu těchto lesů tvoří lesy chráněných oblastí.

Stavebnictví- ke stavebnictví patří vlastní stavební práce, oprava a údržby budov a průzkumné a projektové práce- podíl na zaměstnanosti – 9%, 90% z nich pracuje v soukromém sektoru, podíl na HDP – 8%- ve srovnání s průmyslovou výrobou má stavebnictví určité zvláštnosti:

- výroba je kusová- jedná se o výrobu s dlouhým cyklem- výroba je pohyblivá, výrobek nikoli- stavebnictví je závislé na povětrnostních podmínkách, zejména pak v zimě- práce, stroje a profese jsou na staveništi různorodé, což ztěžuje organizaci práce

- velká stavební výroba – zaměřená na investiční výstavbu větších celků, př. sídlišť, průmyslových závodů, komunikací, inženýrských staveb apod.

- malá stavební výroba – stavební práce místního významu- specializace ve stavebnictví je na úrovni podniku, provozu nebo pracovních čet; na všech stupních je buď

předmětná (specializace na určitý druh výstavby) nebo fázová (specializace na určitý druh stavebních prací)

34

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------19. Bankovní podniky

Banka jako specifický podnik- banku můžeme charakterizovat jako specifický druh podniku, protože banka jako podnikatelský subjekt

funguje na ziskovém principu- na druhé straně banky vykazují řadu specifických rysů, jenž vyplývají z povahy bankovní činnosti a celko-

vého významu bank v ekonomice. Banky také podléhají mnohem větší regulaci než podniky v jiných oblas-tech ekonomiky

- banka – finanční zprostředkovatel, jehož hlavní činností je zprostředkovávat pohyb finančních prostředků mezi jednotlivými ekonomickými subjekty

- pohyb finančních prostředků je prováděn tak, že banky na jedné straně získávají zdroje přijímáním depozit a emisí dluhopisů, na druhé straně poskytují úvěry nebo nakupují cenné papíry

- z definice banky uvedené v zákoně o bankách („banka je PO se sídlem v ČR založená jako a.s., která přijímá vklady od veřejnosti a poskytuje úvěry a která má k výkonu těchto činností bankovní licenci) vyplývají 4 základní charakteristické rysy bank:- mají výhradně formu a.s.- přijímají vklady od veřejnosti (vklady = svěřené finanční prostředky, které představují závazek vůči

vkladateli na jejich výplatu)- poskytují úvěry (= v jakékoliv formě dočasně poskytnuté finanční prostředky- vlastní bankovní licenci, o jejímž udělení rozhoduje ČNB, která si před rozhodnutím vyžádá stanovisko

Ministerstva financí- kromě přijímání vkladů a poskytování úvěrů může banka vykonávat i další činnosti, které jsou vymezeny

v zákoně o bankách, pokud na ně mají licenci- 3 základní funkce bank

- finanční zprostředkování- emise bezhotovostních peněz- provádění bezhotovostního platebního styku

1. finanční zprostředkování- probíhá tak, že na jedné straně banky shromažďují dočasně volné finanční prostředky a na straně druhé je na

vlastní účet rozmisťují tam, kde přinášejí nejvyšší rizikově očištěný výnos- předpokladem pro efektivní umístění kapitálu je jeho transformace, kterou banky při finanční zprostředko-

vání provádějí zejména z hlediska:- doby splatnosti – přijímané vklady mohou mít odlišnou splatnost nežli poskytované úvěry- úvěrového rizika- kvantitativního – přijímané vklady jsou v jiných částkách nežli poskytované úvěry- teritoriálního – banky získávají kapitál tam, kde je ho relativní přebytek (resp. cena je nejnižší) a umis-

ťují tam, kde je ho relativní nedostatek (resp. cena je nejvyšší)- měnového – přijímané vklady a poskytované úvěry mohou být v různých měnách

2. emise bezhotovostních peněz- emise hotovostních peněz je vyhrazena pro centrální banky, obchodní banky však mohou emitovat

bezhotovostní peníze (např. poskytnutím úvěru v bezhotovostní formě, tj. připsáním na účet) a zvyšovat tak množství peněz v oběhu

- objem bankou emitovaných bezhotovostních peněz je limitován pravidly CB (kapitálová přiměřenost, PMR) a vnitřními limity vyplývajícími z nutnosti trvalého udržování likvidit banky

3. zprostředkování bezhotovostních plateb- je v převážné míře zabezpečeno právě bankami

Rozvaha a výkaz zisků a ztrát banky- z těchto výkazů je možné získat základní informace o obsahu, rozsahu a částečně i kvalitě činnosti dané

banky- ze struktury těchto výkazů jsou dobře patrná i specifika bankovních podnikůRozvaha banky- strana aktiv – ukazuje strukturu majetku banky, j. v čem má banka umístěny své zdroje. Charakteristika:

- vysoký podíl aktiv má finanční povahu, jedná se zejména o úvěry poskytnuté klientům- významná část aktiv je umístěna v likvidních instrumentech, což vyplývá z nutnosti trvalého udržování

likvidity banky- povinná držba aktiv ve formě vkladu na účtu u CB = PMR

- strana pasiv – ukazuje, z jakých zdrojů jsou aktiva financována- cizí zdroje – banky je získávají zejména prostřednictvím vkladů od klientů, menší část i emisí

dluhopisů. Do cizích zdrojů se zařazují také rezervy, které slouží ke krytí neočekávaných ztrát

35


- vlastní zdroje – jsou tvořeny ZJ ve výši emitovaných akcií. Dále sem patří rezervní fondy a nerozdělený zisk.

- z hlediska struktury pasiv je pro banky typický vysoký podíl cizích zdrojů na celkových pasivech. To je dáno tím, že čím vyšší je podíl cizích zdrojů, tím vyšší rentabilita vlastního vloženého kapitálu banky a tedy i návratnost pro akcionáře

- na druhé straně platí, že čím nižší je vlastní kapitál banky, tím vyšší je riziko, že nebude schopna krýt své ztráty z vlastních zdrojů a stane se tedy nesolventní

- z výše uvedených důvodů je bankám předepisována ve formě tzv. kapitálové přiměřenosti určitá minimální výše vlastního kapitálu

- banky provádějí také řadu obchodů, které nepředstavují bezprostřední, nýbrž budoucí závazek či pohledáv-ku. Proto se neobjevují přímo v rozvaze banky, alebrž mimo rozvahu jako podrozvahová (mimobilanční) aktiva a pasiva (pohledávky a závazky).

Výkaz zisků a ztrát- obsahem jsou standardně náklady a výnosy vyplývající z činnosti banky- nejvýznamnější část výnosů bank pochází z úrokového rozpětí (marže) mezi úroky přijatými a vyplace-

nými- v poslední době je ve vyspělých zemích zřetelná tendence zvyšovat podíl neúrokových výnosů na celkových

výnosech banky (př. zisk z poplatků a provizí, z devizových operací apod.)

Bankovní systém- bankovní systém = souhrn bank v daném státě a jejich vzájemné vazby- bankovní systém je podmíněn: ekonomickým uspořádáním, rozvinutostí finančního trhu, tradicí, zapojení

země do mezinárodní spolupráce

Struktura bankovního systému- v důsledku existence a působení výše uvedených faktorů není uspořádání bankovního systému v jednotli-

vých zemích zcela shodné- i přes výše zmíněné jsou systémy v moderních ekonomikách založeny na dvoustupňovém principu:

dvoustupňový bankovní systém tvoří centrální banka, která plní makroekonomické funkce (především ceno-vá stabilita) a síť obchodních bank, které fungují na tržním principu

- centrální banka- své cíle zabezpečuje prostřednictvím nástrojů měnové politiky- ovlivňuje bankovní prostředí prostřednictvím závazných opatření- své náklady hradí z výnosů a zpravidla dosahuje i zisku, ten však není hlavním cílem její činnosti

- síť komerčních bank- může být organizována v jednom ze dvou typů bankovních systémů

- systém univerzálního bankovnictví – založen na tom, že banky mohou poskytovat celou škálu ban-kovních produktů; tento systém je typický pro kontinentální Evropu

- systém odděleného bankovnictví – spočívá v tom, že jsou navzájem odděleny komerční banky, které mohou poskytovat pouze klasické produkty komerčního bankovnictví (přijímání vkladů, pos-kytování úvěrů, provádění platebního styku) a investiční banky, které mohou provádět pouze in-vestiční obchody (obchody s cennými papíry, emisní a depozitní obchody); tento systém je typický pro VB, USA a Japonsko

Struktura českého bankovního systému- český bankovní systém lze označit jako dvoustupňový univerzální bankovní systém s některými specializo-

vanými druhy bank- Česká národní banka – je centrální bankou a jejím hlavním posláním je péče o cenovou stabilitu. Má výh-

radní oprávnění emitovat hotové peníze a má dohled nad obchodními bankami- univerzální banky a spořitelny – představují jádro bankovního systému, dominantní roli hrají velké ban-

ky, jejich charakteristickým rysem je poskytování celé palety bankovních produktů a rozvětvená síť pobo-ček. Vedle nich existuje řada menších bank, které se mnohdy zaměřují pouze na určitou oblast, klientelu či okruh produktů.

- stavební spořitelny – jsou zvláštním druhem bank, které jsou specializované výhradně na stavební spoření, přičemž platí, že jiné banky tento typ spoření nabízet nemohou. Princip stavebního spoření je založen na při-jímání účelových vkladů a v návaznosti na ně poskytování stavebních úvěrů. Stavební spoření je podporová-no státem (prémie, osvobození úroků od daní, možnost odečíst úroky od daňového základu apod.)

- hypoteční banky – banky, které mají licenci na vydávání hypotečních zástavních listů. Na rozdíl od staveb-ního spoření není u nás hypoteční bankovnictví institucionálně odděleno, licenci k emisi hypotečních zástavních listů má několik univerzálních bank

36

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- dvě specializované banky – Českomoravská záruční a rozvojová banka – specializuje se na financování a

podporu vzniku a rozvoje MSP, bydlení a regionů. Česká exportní banka – zaměřuje se na podporu vývozu tím, že poskytuje vývozní úvěry za podmínek oproti trhu zvýhodněných.

- spořitelní a úvěrní družstva (družstevní záložny) – finanční instituce poskytující služby výhradně svým členům. Na tyto instituce se nevztahuje zákon o bankách, a proto nepodléhají ani bankovnímu dohledu ČNB

Vývoj bankovního systému v ČR- novodobá historie bankovního systému v ČR se datuje od roku 1990. V jeho průběhu vstoupily v platnost

nové bankovní zákony, které vytvořily základ pro vznik moderního dvoustupňového bankovního systému. Státní banka československá se přeměnila ve standardní CB, vedle dříve existujících bank začaly být zakládány banky nové.

- dalším milníkem byl rok 1992, kdy byl přijat nový zákon o bankách, poté rozdělení Československa, násled-ná měnová odluka a vznik ČNB

- rozvoj bankovního systému v první polovině 90. let byl provázen mj. dynamickým růstem pracovníků v bankovní sféře; ve druhé polovině vlivem slučování bank a tlaku na efektivnost došlo k poklesu počtu pracovníků

Bankovní prostředí- bankovní prostředí je determinováno třemi okruhy norem:

- obecné zákonné normy – upravují základní podmínky pro podnikání – obchodní a občanský zákoník, občanský soudní řád apod.

- specifické zákonné normy – upravuj oblast bankovního podnikání – zákon o bankách, zákon o staveb-ním spoření, zákon o spořitelních a spotřebních družstvech apod.

- opatření a vyhlášky ČNB, případně vyhlášky Ministerstva financí- základní rysy bankovního prostředí, vyplývající ze zákona o bankách, jsou:

- k činnosti banky je potřeba bankovní licence- nabytí majetkové účasti na bance přesahující stanovený limit je (jakož i jiné operace typu fúze, snížení

ZJ, zrušení banky apod.) podmíněno souhlasem ČNB- banka nesmí vykonávat kontrolu nad jinou nefinanční institucí- banky podléhají bankovnímu dohledu ČNB- vklady FO i PO jsou pojištěny

- z opatření ČNB je nejvýznamnější to, jenž ukládá udržovat kapitálovou přiměřenost, která je založena na tom, že je stanovena minimální výše kapitálu, kterou musí banka vzhledem ke struktuře a rizikovosti svých obchodů udržovat

- kapitálové požadavky vyjadřují minimální výši kapitálu, kterou musí banka vzhledem ke struktuře a riziko-vosti svých obchodů udržovat, aby splňovala požadovanou minimální úroveň kapitálové přiměřenosti

- pro výpočet kapitálových požadavků banka zařazuje všechny nástroje dle účelu jejich nabytí do 2 skupin:- obchodní portfolio – obsahuje nástroje držené za účelem obchodování se záměrem dosažení zisku

v krátkodobém horizontu- bankovní portfolio – zahrnuje nástroje nezařazené do obchodního portfolia, nástroje, u nichž má banka

úmysl a schopnost držet je do jejich splatnosti- kapitálové požadavky jsou složeny z :

- kapitálového požadavku A, který se rovná kapitálovému požadavku k úvěrovému riziku bankovního portfolia

- kapitálového požadavku B, který se rovná součtu kapitálových požadavků vzhledem k úvěrovému ri-ziku bankovního portfolia

Bankovní produkty- výsledkem činnosti bank je nabídka řady služeb klientům. Jednotlivé služby poskytované zpravidla za úpla-

tu se označují jako bankovní produkty- z hlediska fce (účelu), jakou daný bankovní produkt pro klienta banky plní, se tyto produkty dělí do 4 skup.:

- finančně úvěrové bankovní produkty – z hlediska klienta představují získání finančních prostředků- depozitní (vkladové) bankovní produkty – dávají klientům možnost ukládání volných prostředků- platební bankovní produkty – jsou využívány k provádění plateb a zúčtovacího styku- produkty investičního bankovnictví – umožňují klientům investovat jejich volný kapitál do instrumentů

peněžního či kapitálového trhu- z hlediska vlivu na odraz v bilanci banky se bankovní produkty dělí na:

- aktivní- pasivní- neutrální (mimobilanční)

37

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Finančně úvěrové bankovní produkty- kontokorentní úvěr – stanovení úvěrového rámce, do jehož výše může klient přecházet na svém BÚ do

záporného zůstatku (debetu)- eskontní úvěr – odkup směnek bankou před jejich splatností , přičemž banka vyplácí směnečnou částku

sníženou o diskont- hypoteční úvěry – účelové úvěry k financování pořízení nemovitosti- akceptační úvěr – banka akceptuje klientem vystavenou směnku ve prospěch věřitele klienta. Klient je poté

povinen bance zaplatit akceptační provizi a před splatností směnky i směnečnou částku- avalový (ručitelský) úvěr – založen na stejném principu jako úvěr akceptační s tím rozdílem, že banka se

zaručuje za svého klienta formou avalu na směnku- bankovní záruky – závazek banky zaplatit oprávněné osobě (beneficientovi) určitou peněžitou částku podle

obsahu a podmínek stanovených v záruční listině. Obvykle jsou vystavovány jako zajištění platebního, ale i neplatebního závazku klienta

- faktoring – odkup krátkodobých nezajištěných pohledávek, které vznikly podnikateli jako dodavateli v důs-ledku prodeje zboží na obchodní úvěr- bezregresní faktoring – na banku přechází i riziko nezaplacení pohledávky dlužníkem- regresní faktoring – toto riziko zůstává na klientovi

- forfaiting – odkup středně a dlouhodobých zajištěných pohledávek, které vznikají klientovi jako vývozci na úvěr. Banka při odkupu vyplácí ihned klientovi částku s níženou o diskont a přebírá i riziko jejich případného nezaplacení.

Depozitní bankovní produkty- vklady na viděnou – mají v převážné míře formu bankovních účtů. Jejich charakteristickým rysem je to, že

s nimi může klient kdykoli okamžitě disponovat. Slouží především k provádění bezhotovostního platebního styku.

- vklady na vkladových účtech – vklady, u kterých je dispozice pro klienta omezena předem pevně danou dobou splatnosti, popř. výpovědní lhůtou

- vklady na vkladových knížkách – slouží k průběžnému spoření spíše drobných vkladatelů. Jsou pro banku velmi stabilním zdrojem.

Bankovní platební produkty- bankovní převody (hladké platby) – nejjednodušší, ale také nejrozšířenější platební instrument. Banka

provádí platbu na základě příkazu klienta převodem z jeho účtu na účet příjemce platby.- šeky – cenné papíry, jejichž prostřednictvím majitel BÚ přikazuje bance-šekovníkovi zaplatit oprávněnému

držiteli šeku uvedenou částku. Za proplacení šeků ručí výstavce, banka ručí pouze u tzv. zaručených šeků a eurošeků, samozřejmě též u šeků, u kterých je uvedena jako výstavce.

- platební karty – moderní platební instrument dodávaný k BÚ. Držitelé mohou jejich pomocí vybírat hoto-vost z bankomatů a provádět přímo bezhotovostní platby.

- dokumentární platební instrumenty – jsou rozšířeny v mezinárodním obchodním styku, jejich podstata spočívá v tom, že platba se provádí proti předání sjednaných dokumentů. Využívají se ve 2 formách:- dokumentární akreditiv – banka jej vystavuje na příkaz svého klienta a zavazuje se v něm splatit opráv-

něné osobě danou částku proti předání v akreditivu přesně uvedených dokumentů- dokumentární inkaso – klient banky jí předá určité dokumenty a pověřuje ji inkasem své pohledávky; na

rozdíl od akreditivu banka v tomto případě nepřebírá žádnou garanci za zaplacení pohledávky

Produkty investičního bankovnictví- obchody s cennými papíry – banka na příkaz klienta a na jeho účet nakupuje nebo prodává cenné papíry na

trhu- emisní obchody – banky zabezpečují pro svého klienta proces emise cenných papírů, prostřednictvím

kterých klient získává potřebný kapitál- obchody s deriváty – klienti je využívají k zajištění svých rizik, mohou však sloužit i jako investiční instru-

ment, který může přinést významné zisky, ale i ztráty- depotní obchody – představují úschovu či správu cenných papírů bankou pro klienta- majetková práva – banka na základě smlouvy s klientem spravuje jeho určité portfolio aktiv s cílem dosa-

hovat pro klienta optimálního zhodnocení

38

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Základní principy řízení banky- přes všechna svá specifika zůstává banka podnikem, proto musí pro majitele-akcionáře banky investice do

akcií banky přinášet výnos- řízení banky = souhrn činností, jejichž cílem je právě zabezpečení zisku- základní oblasti řízení banky jsou:

- řízení aktiv a pasiv- řízení likvidity- řízení úvěrového rizika- řízení úrokového a měnového rizika- řízení kapitálového rizika (tj. solventnosti)

- řízení aktiv – spočívá ve vytváření takové struktury aktiv, která při trvalé likviditě banky přináší maximální výnos

- řízení pasiv – podstatou je optimalizace struktury zdrojů s cílem minimalizace celkových nákladů ne jejich získání a vytvoření optimální struktury z hlediska úrokového, měnového či doby splatnosti

- řízení likvidity – cílem je zajištění likvidity banky, likvidita = schopnost dostát v každém okamžiku svým splatným závazkům. Likvidita má pro banky mnohem větší význam, než pro jiné podniky, protože její – byť i krátkodobé – narušení obvykle vyvolá nedůvěru u klientů, kteří následně své vklady vybírají a převádějí je jinam.

- řízení úvěrového rizika – úvěrové riziko spočívává v tom, že klient nedodrží sjednané podmínky finanční transakce a bance tak vznikne škoda. Ke krytí těchto ztrát banky vytvářejí zdroje ve formě opravných polo-žek a rezervních fondů.

- řízení úrokového a měnového rizika – tato rizika vyplývají z dopadu změn tržních úrokových měr a měno-vých kurzů na čisté úrokové výnosy banky. Úrokové riziko má banka tehdy, pokud úroková citlivost aktiv a pasiv není stejná. Potom se změny v tržních úrokových mírách projeví nestejně u aktiv a závazků banky, což vede ke změně čistého úrokového výnosu (tržní hodnota aktiv – tržní hodnota závazků). Řízení těchto rizik probíhá jako přizpůsobení struktury aktiv a pasiv tak, aby jejich úroková citlivost byla zhruba stejná, nebo pomocí termínových obchodů (swap, fututes, FRA, opcí).

- řízení kapitálového rizika – kapitálové riziko (riziko nesolventnosti) spočívá v tom, že výše závazků převýší hodnotu veškerých aktiv. Tuto situaci musí banka vyloučit tím, že udržuje vlastní kapitál na dosta-tečné výši. Na druhé straně však zvyšování podílu vlastního kapitálu na celkových aktivech snižuje jeho rentabilitu.

- efektivnost hospodaření banky lze měřit pomocí řady různých ukazatelů, nejčastěji se používají ukazatele ROA (průměrná výnosnost celkových aktiv banky, tj. celkového kapitálu – cizímu i vlastnímu, kterým ban-ka disponuje) a ROE (výnosnost kapitálu vloženého vlastníky banky, a to buď přímo vkladem do ZJ nebo nepřímo prostřednictvím zadržených zisků)

39

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------20. Podniky infrastruktury

Význam a zvláštnosti podniků infrastruktury- infrastruktura – skupina národohospodářských odvětví, která zajišťují předpoklady pro celkový rozvoj eko-

nomiky – dopravní a spojový systém, energetika, vodohospodářská zařízení, byty, zdravotnictví apod.- 2 podsystémy:

- ekonomická infrastruktura – dosahuje zisku ze své činnosti- sociální infrastruktura – má pouze hradit své náklady, může být i dotována státem

- investice do infrastruktury často financuje stát – pro podnikatelskou sféru je objem investic příliš velký, je-jich návratnost pomalá a zisky nízké

- zvláštností podniků infrastruktury je to, že často působí v podmínkách přirozeného monopolu (= dělení výroby a služeb mezi 2+ podniků je nákladnější než v rámci jednoho podniku – železnice, pošta apod.)

- prostředí podniků infrastruktury se liší od obecného chápání modelu podnikání, zejména v následujících aspektech:- cena – má charakter dlouhodobě platných tarifů, jejichž regulací stát zajišťuje svou sociální politiku- přístup konkurence – ze strany státu jsou stanoveny podmínky, které musí podnikatelský subjekt pro

vstup na příslušný segment trhu splňovat- nezbytný rozsah služeb – z pohledu teritoriálního a věcného- sociální rozměr infrastruktury

- stát zasahuje do odvětví infrastruktury mj. z následujících důvodů:- vojenské účely (dopravní a komunikační cesty)- podpora regionálního rozvoje- politické důvody (rozvoj sociálních, kulturních apod. podmínek života obyvatel)- ekologické důvody (př. podpora MHD oproti individuálnímu motorismu)- legislativní – zásahy ve formě zákonů, předpisů apod.- fiskální důvody (příjmy do SR)

- 3 typy finančního hospodaření podniků infrastruktury- státní veřejné podniky – mají povahu státního monopolu, jsou financovány z SR – zejména oblast

sociální infrastruktury- organizace založené na principu poplatků – ty jim mají uhradit náklady, cílem není dosažení zisku,

ale finanční rovnováhy. Častým výsledkem je však nutnost uhradit ztráty z SR.- organizace založené na tržních principech – zejména oblast ekonomické infrastruktury

Doprava- doprava v užším smyslu je chápána jako pohyb dopravních prostředků po dopravních cestách- podle dopravních cest a prostředků rozlišujeme dopravu železniční, silniční, vodní, leteckou a nekonvenční

(lanovky, ropovody apod.)- podle toho, komu slouží, se doprava dělí na:

- veřejnou (doprava na cizí účet) – je přístupná každému za předem vyhlášených podmínek (přepravní podmínky, jízdní řád apod.)

- neveřejnou (doprava na vlastní účet) – slouží určitému podniku jako doplněk hlavní činnosti (předmětu podnikání) – př. služební automobily

- jako substitut veřejné i neveřejné dopravy vystupuje na přepravním trhu individuální motorismus- na přepravním trhu stranu nabídky představují dopravci (živnostníci, obchodní spol., státní organizace);

stranu poptávky v nákladní dopravě přepravci, v osobní dopravě cestující- podnik, který obstarává přepravu zásilek, poskytuje tzv. spediční služby. Určitou obdobou zasilatelství

v osobní dopravě je zajištění dovolené prostřednictvím cestovní kanceláře.- kvalita přemístění osob, zboží a zpráv je dána:

- rychlostí, resp. časem potřebným k přemístění v prostoru – vyplývá z technických parametrů jednotli-vých prostředků infrastruktury

- pravidelností a přesností- bezpečností

- v oblasti dopravy splňuje ČR všechna základní kritéria EU

a) Železniční doprava- železniční infrastruktura ve své nynější podobě byla dokončena prakticky již před první světovou válkou,

později docházelo k jejímu rozšiřování (zdvoukolejnění) a technickým úpravám (elektrifikace)- důvody vedoucí k výstavbě železničních tratí byly dány rozvojem průmyslu a nedostatečným výkonem dop-

ravy silniční

40

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- železniční doprava poskytuje tyto služby:

- nákladní přeprava – vozové kusové zásilky, kontejnerová přeprava, tranzitní přeprava, přeprava poštovních a novinových zásilek

- osobní přeprava – pravidelné a zvláštní vlaky, přeprava cestovních zavazadel, doplňkové služby (místenky, jídelní a lůžkové vozy apod.)

b) Silniční doprava- rozhodující část silniční infrastruktury byla vybudována již na počátku 20. století, automobilismus se však

začal rozvíjet až po druhé světové válce, s výstavbou dálnic a modernizací stávající dopravní sítě se začalo až v 60. letech

- silniční doprava poskytuje tyto služby- nákladní přeprava – motorová vozidla s ložnou plochou, bez ložné plochy a nemotorová vozidla (návě-

sy a přívěsy)- osobní přeprava – pravidelná a nepravidelná, místní, vnitrostátní dálková a mezinárodní

c) Vodní doprava- z hlediska dopravního systému ČR má jen malou roli, pro provoz VVD je charakteristická:

- omezenost dopravních cest a možností jejich rozšiřování- závislost provozu na počasí- omezenost míst nakládky a z toho plynoucí výběr zboží, vhodného pro přepravu (velká hmotnost a

rozměry)

d) Letecká doprava- v dopravním systému ČR má doplňující úlohu, její význam je především v mezinárodní přepravě osob

e) Městská hromadná doprava- není samostatný druh dopravy, historicky se vyvíjela se zvětšováním rozlohy měst- významným faktorem je působení MHD na ŽP

Pošta- je tradiční součástí infrastruktury, zabývá se těmito službami:

- poštovní služby- obstaravatelské činnosti pro třetí subjekt s využitím poštovních sítí (př. služby pro telekomunikace,

banky, CK, výplaty důchodů apod.)- doplňkové služby – směnárny, obchod s ceninami a filatelistickým zbožím, informační služby apod.

- poštovní kurz je přeprava zásilek mezi jednotlivými poštami, propojením poštovních kurzů a pošt vzniká hierarchicky uspořádaná poštovní přepravní síť, tvořená místními, okresními a hlavní přepravní sítí

- poštovní služby jsou z větší části monopolizovány, přesto však existuje řada služeb, které jsou poskytovány v plně konkurenčním prostředí:- expresní a kurýrní služby- peněžní služby (vliv bankovního sektoru)- substituční produkty a služby (telekomunikační a telematické služby)

Telekomunikace- nejrychleji se rozvíjející oblast infrastruktury, obecně je lze charakterizovat jako přenos hlasu, zpráv, dat a

informací prostřednictvím telekomunikačních sítí- jde o tyto služby:

- hlasové služby – telefon (pevné a mobilní sítě), integrované služby digitální sítě (ISDN), hlasové služby s přidanou hodnotou – přístup k Internetu, zelená linka, informace po telefonu, služby předávání zpráv

- textové služby – telegraf, fax, email- informační služby- datové služby

41

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------21. Obchodní podniky a podniky cestovního ruchu

Obchod a obchodní podniky- obchod jako obecný pojem představuje činnosti zahrnující nákup a prodej- obchod v institucionálním pojetí představuje subjekty zabývající se převážně obchodem- obchodní podniky – subjekty nakupující zboží za účelem dalšího prodeje bez podstatnější úpravy- význam obchodních podniků:

- podíl na HDP – 13,1% - podíl na zaměstnanosti – 18,1%- podíl na počtu podnikatelských jednotek – 35,9%

- podle předmětu obchodování můžeme rozlišit:- obchod spotřebním zbožím – soubor zboží pro konečného individuálního spotřebitele – potraviny, oděvy,

potřeby pro domácnost, auta a pohonné hmoty apod.- obchod se zbožím pro další podnikání (business-to-business) – kromě obchodních firem jej provozují i

výrobní podniky svými organizačními útvary nebo návaznými organizacemi pro prodej- obchodní činnost je vykazována v základní struktuře Standardní klasifikace produkce – SKP, ta obsahuje

10 položek- podle velikosti okruhu působnosti se rozlišují trhy regionální, celostátní a zahraniční- vnitřní obchod (obchod na vnitřním trhu) – obchod na regionálním a celostátním trhu, v oblasti spotřebního

zboží přerostl v původně lokální fenomén do významného a vysoce koncentrovaného odvětví národního hospodářství. Rozšířily se tzv. retailingové firmy – velké podniky opřené o vlastní maloobchodní síť.

- zahraniční obchod – představuje vývoz a dovoz zboží přes hranice státu

Obchodní kategorie- obchodní kategorií se rozumí druh obchodní činnosti v agregované podobě, charakterizovaný obecně

vymezitelnými znaky- prostředníci – podniky v plném slova smyslu obchodní, přemisťované zboží kupují (stávají se na čas jeho

vlastníky) a poté dále prodávají- maloobchody (retail trade, commerce de détail) – podnik, jehož činností je nákup od výrobce/velkoob-

chodu a prodej bez dalšího zpracování konečnému spotřebiteli- velkoobchody (wholesale trade, commerce de gros) – podnik nakupující zboží ve velkém a ve velkém

jej také prodávající maloobchodníkům a drobným výrobcům- zprostředkovatelé – vyhledávají trhy pro nákup a prodej a zjišťují konkrétní podmínky pro svého partnera;

svým způsobem jde o služby pro obchodní činnosti- zahraniční obchod má charakter velkoobchodní činnosti- pro vývoj obchodních podniků je charakteristické:

- oddělení od výroby a silné partnerské postavení vůči výrobě u spotřebního zboží- koncentrace firem- internacionalizace firem- budování nadnárodních nákupních centrál pro jednu firmu nebo několik velkých retailerů- vytváření kooperačních sdružení malých podniků a franchising- specializace podniků na určitý sortiment a způsob prodeje

- supermarkety, hypermarkety, hobby markety velkoprodejny nábytku a VT apod.- rozvoj prodeje mimo prodejní síť – dnes asi 10% prodejů spotřebního zboží

- podniky zásilkového obchodu- podniky přímého prodeje- podniky pro multimediální prodej

Specifika zahraničního obchodu- subjekty zahraničně obchodní činnosti

- osoba zapsaná v obchodním rejstříku- osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění - osoba podnikající na základě jiného než živnostenského oprávnění- FO provozující zemědělskou činnost zapsaná do evidence dle zvláštního předpisu

- kritéria volby optimální obchodní metody v zahraničním obchodě jsou – povaha předmětu obchodu, povaha trhu, povaha obchodních partnerů, obchodně politické podmínky v místě prodeje

- nezbytným předpokladem pro liberalizaci ZO bylo zavedení tzv. vnitřní směnitelnosti domácí měny – tu-zemští podnikatelé museli nabídnout všechny devizy z podnikatelské činnosti ke koupi některé tuzemské devizové bance. Dalším krokem v liberalizaci ZO bylo zavedení vnější směnitelnosti (1995).

42

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Nástroje státu v oblasti zahraniční obchodní politiky- nástroje státu s tržní ekonomikou se dělí na nástroje autonomní (cla a netarifní nástroje) a smluvní (dvou- a

vícestranné)

Cla- clo je veřejná dávka, kterou stát vybírá za zboží přecházející celní hranice státu- původní význam cel byl fiskální, dnes se jich používá jako nástroje hospodářské politiky státu- druhy cel (dle Celního zákona)

- dovozní – uvalují se na zboží při jeho dovozu, hlavním významem je ochrana domácích výrobků- vývozní – uvalují se na zboží při jeho vývozu, v ČR není v současnosti používáno- antidumpingové – zamezuje přílivu levného zboží, které by ohrozilo domácí výrobce- vyrovnávací – vybírá se za účelem vyrovnání subvence, která byla poskytnuta na zhotovení výrobku- odvetné – přirážky k celním sazbám mimo celní sazebník jako hospodářská odveta

- druhy sazeb pro dovozní cla:- všeobecná celní sazba (autonomie) – je nejvyšší, používá se vůči zemím, s nimiž nejsou žádné smluvní

závazky a které nebyly členy GATT- smluvní sazba – přiznávána na základě 2+stranných dohod o vzájemném poskytování celních výhod- preferenční sazba – poskytována na základě mezinárodních smluv (např. s EU nebo v rámci ESVO)

Netarifní nástroje zahraniční obchodní politiky- omezení jiného než tarifního charakteru – kvantitativní restrikce (dovozní a vývozní licence), dále omezení

vyplývající z požadavků zdravotních, ekologických, bezpečnostních, morálně etických apod.- nepůsobí plošně, nýbrž strukturálně

Proexportní politika- patří k aktuálním otázkám hospodářské politiky RTE, zejména výrazné je to u menších ekonomik, kde je

zapojení do zahraničního obchodu intenzivní- nástroje proexportní politiky jsou:

- finanční pomoc pro exportéry (státní garance, úvěry)- technická a informační pomoc- podíl na systému výchovy pracovníků pro zahraniční obchodní činnost- oceňování nejvýkonnějších exportérů

- na základě zkušeností z RTE zahájila r. 1992 svou činnost pojišťovací společnost (EGAP), jedná se o a.s., jejímiž akcionáři jsou hospodářská ministerstva. Předmětem činnosti EGAP je:- pojišťování vývozních kontraktů proti politickým a komerčním úvěrovým rizikům- zábranná činnost (prevence vzniku škod)- poskytování úvěrů- správa prostředků SR určených k podpoře vývozu- organizačně ekonomické poradenství

- další institucí založenou k podpoře českého exportu je Česká exportní banka (ČEB), jenž je vlastněna státem a je zákonem pověřena k financováním vývozu se státní podporou

Podniky cestovního ruchu-

43

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------22. Drobné podniky a živnosti

Význam malých a středních podniků- v RTE představují malé a střední podniky (MSP) téměř 90% z celkového počtu podniků- podíl na celkové zaměstnanosti je 50-70%- podíl na HDP je 30-70%

Vymezení malých a středních podniků- neexistuje jednotná hranice mezi malými a středními podniky- střední podnik – méně než 250 zaměstnanců, čistý obrat za poslední uzavřené období nepřesahuje 1,45 mld.

malý podnik – méně než 50 zaměstnanců, čistý obrat 250 mil., aktiva nepřesahují 180 mil. Kč drobný podnik – méně než 10 zaměstnanců- společnou podmínkou pro MSP je nezávislost, tj. 1/4 a více základního kapitálu nesmí vlastnit podnik(y)

nesplňující podle definice kritéria MSP- Ministerstvo financí ukládá povinnost účtovat v soustavě podvojného účetnictví pokud:

- úhrn rozvahy je více než 40 mil. Kč- čistý obrat více než 80 mil. Kč- stav zaměstnanců vyšší než 50

- DPH musí podnik platit tehdy, pokud ve třech po sobě jdoucích měsících dosáhl obratu min. 750 000 Kč- Ministerstvo práce a sociálních věci ukládá OSSZ povinnost zajišťovat výplatu nemocenského pojištění za

organizace s méně než 25 zaměstnanci- banky v ČR považují za horní hranici MSP roční obrat 300 mil. Kč Výhody a nevýhody malých a středních podniků- přednosti:

- jednodušší řídící struktura- větší pružnost a citlivost na požadavky trhu- vytváření nových pracovních příležitostí při nízkých kapitálových nákladech- vyplňování okrajových částí trhu- napomáhání rozvoji malých měst a obcí- podněcování podnikatelského ducha ve společnosti

- nevýhody:- nízký tržní podíl = nižší dosahovaná rentabilita- nedostatek kapitálu – banky považují MSP za rizikovou skupinu- ztížené možnosti pro samostatné podnikání na zahraniční trhy- špatná orientace ve správních, legislativních a daňových předpisech a jejich změnách- respektování technických předpisů je spojeno s vyššími náklady- nedostatečný vlastní výzkum- nižší dosahovaná produktivita práce

- časté příčiny neúspěchu MSP- špatná volba předmětu podnikání- nevhodná lokalizace podniku- nevhodný výběr zaměstnanců- špatný management- špatná marketingová strategie

Strategie malých a středních podniků- inovační - využívání vlastní znalostní báze- IT – umožňuje snížení nákladů a zvýšení produktivity práce- zaplňování mezer na trhu- sítě – spolupráce s ostatními podniky, malými i velkými- přímé zahraniční investice – využívají se specifické výhody MSP v zahraničí- struktura MSP dle jejich vztahu k technologiím:

- technologičtí vůdcové – 1-3%- vedoucí uživatelé technologií – 10-15%- technologičtí následovníci 80-85%

44

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Podpora malým a středním podnikům- půjčky pro MSP – prostředky jak ze státního rozpočtu, tak ze zahraniční pomoci (př. program PHARE)

určené pro překonání nedostatku kapitálu. Tyto půjčky jsou obvykle obhospodařovány jednou či dvěma specializovanými institucemi (u nás Českomoravská záruční a rozvojová banka), které jsou subvencovány státem a poskytují úvěry s nízkou úrokovou mírou.

- nefinanční pomoc MSP – zabezpečována zřizováním ústředních ústavů pro malý průmysl. Tyto ústavy poskytují zejména informační a poradenské služby, které jsou buď bezplatné, nebo dostupné za nízké poplatky.

- ochrana před konkurencí – například licence na výrobu určitého zboží, zkušenosti však ukazují, že této podpory bývá často zneužíváno

- od r. 1991 jsou v ČR každoročně MPO a MMR vypisovány plošné a regionální programy podpory MSP, pro financování těchto podniků byla zřízena již výše zmiňovaná Českomoravská záruční a rozvojová banka a.s., která je z 51% vlastněna státem- plošné programy – pro území celé ČR- regionální programy – strukturálně postižené oblasti – oblasti útlumu těžkého průmyslu - kapsy

nezaměstnanosti, nízká hospodářská a životní úroveň, dále venkovské oblasti s depopulačními tenden-cemi a nízkou hustotou zalidnění

45

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------23. Podniky s mezinárodní účastí

- realizace podnikových činností bývá často spojena se vstupem podniků do mezinárodního prostředí- vstup může mít formu buď zahraničně obchodních operací, tj. vývozu a dovozu, nebo výroby v zahraničí- propojování tuzemských a zahraničních ekonomických aktivit bývá někdy označováno jako společné

podnikání. Lze jej dělit na:- podnikání bez kapitálové spoluúčasti- podnikání s kapitálovou spoluúčastí

Společné podnikání bez kapitálové spoluúčasti- podnikání bez kapitálové spoluúčasti je označováno jako volná forma společného podnikání. Ta může mít

nabývat následujících podob:- obchodní zástupce – o.z. (dealer) může nabízet na trh současně výrobky 1+ firem, zastupuje-li více firem,

výrobky se většinou doplňují. Úloha obchodního zástupce se omezuje na prodej a poradenské služby.- reprezentant – nabízí výrobky jedné firmy, ty většinou představují výběr z úplného sortimentu firmy- prodej licencí – předání know-how formou předání technické dokumentace, technickou asistencí nebo

zaškolením personálu- výměnné obchody – 4 formy:

- barter – výměna zboží za zboží bez použití peněz- kompenzační obchod – dodavatel zcela nebo zčásti akceptuje přijaté zboží jako platbu za jím dodané

statky- obchod se zpětným nákupem – vývozce (obvykle prům. podnik) dodá zařízení nebo technologie a ode-

bere jako platbu zboží vyráběné pomocí této technologie- paralelní obchod – vývozce dodá zboží , technologie nebo služby a zavazuje odebrat zbožím které

nebylo vyrobené touto technologií- kooperace – vymezuje spolupráci mezi 2+ samostatnými podniky prostřednictvím dobrovolně uzavřených

smluv. 6 základních forem kooperace:- práce ve mzdě – objednatel dá k dispozici základní materiál a technické pomůcky, dodavatel jejich

pomocí zabezpečí zhotovení požadované produkce, kterou objednatel 100% odebere- práce na objednávku – krátkodobé smlouvy na dodání zboží, které dodavatel vyrobí na základě know-

how poskytnutého objednatelem- výrobní kooperace – každý partner vyrábí různé díly finálního výrobku- kooperace v administrativní oblasti – spolupráce v oblasti správy, nákupu (snížení nákladů při velkém

množství), odbytu apod.- projekční kooperace – časově omezená společná spolupráce na jednom projektu – forma jednoduchého

konsorcia- franchising

Společné podnikání s kapitálovou účastí- 2 základní formy – přímé zahraniční investice a joint ventures- přímé investice – zakládání podniků a poboček. Pobočky stejně jako reprezentant, nabízí výrobky jedné

firmy; liší se od něj zejména širším sortimentem a počtem zaměstanců. Konkrétní formy, jak způsobení uskutečnění příme investice jsou:- vklad peněžních prostředků, věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty do ZJ podniku- nákup cenných papírů (akcie, podílové listy)- poskytnutí úvěru

- joint venture (společné riziko) – přímá investice 2+ podniků, které na základě smlouvy zakládají PO, jejíž kapitál společně spravují.

- investování v zahraničí sleduje především tyto cíle:- proniknutí na zahraniční trhy- dosažení vyšší rentability než při podnikání v tuzemsku- zabezpečení návratnosti investice- bezpečnost a likvidita

- rizika spojená se zahraničním partnerem- nesplnění očekávání ze spolupráce- řešení problémů partnera na úkor naší firmy- poskytování důvěrných informací partnerovi- kulturní rozdíly- negativní reakce našich zaměstnanců na změny- neznalost mezinárodního práva apod.

46

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- rizika po úspěšném ukončení spolupráce

- zpřístupněné know-how nelze získat zpět- úmluvy o zákazu konkurence nemusí být vynutitelné- spor o právo používání ochranné známky- zánik nemusí být povolen právními předpisy hostitelské země apod.

Specifika hostitelských zemí- hostitelská země by měla mít se zemí mateřskou uzavřené dohody o:

- obchodně ekonomické spolupráci- zrušení vízové povinnosti- podpoře a ochraně investic (ochrana proti vyvlastnění)- zamezení dvojího zdanění

- hostitelské země mohou v jednotlivých odvětvích povolovat různou výši podílu zahraničního investora- pracovní povolení – kdo chce pracovat (podnikat) na cizím území, musí mít povolení k pobytu. Pracovní

povolení bývají všeobecná a zvláštní- další legislativní aj. podmínky – legislativa ŽP, DPH u zahraničních investic, cla, vztah k pozemkům (lze-

li je koupit nebo je pronajmout) apod. Nadnárodní podniky- vznik TNK je spojován s realizací částí výroby v zahraničních pobočkách- důvody vzniku TNK

- nasycení současných trhů- možnost obejít celní bariéry- lepší přizpůsobení se specifickým potřebám trhu- využití vhodných zdrojů zásobování- nižší mzdové náklady- mírnější legislativa v oblasti ekologie apod.

- znaky TNK- společnost má fyzické jednotky v zahraničí- na podnikatelské jednotky je uplatňován vliv mateřské centrály- dochází ke společnému využívání a přesunu zdrojů

- tři stupně řízení TNK- centrála s vlastními útvary- dceřinné společnosti členěné podle komodit- divize geograficky umístěné ve vybraných regionech

- nadnárodní společnosti chápou svět jako jeden trh, centrála bývá umístěna tam, kde to vyžadují operace vrcholového managementu

- u těchto společností se sleduje tzv. index transnacionality, tj. podíl zahraničních aktivit na celkových akti-vitách

- v současnosti TNK kontrolují asi 1/2 průmyslové výroby a 60% zahraničního obchodu, vlastní 4/5 všech patentů a licencí na novou technologii, produkují více jak 1/2 plynů způsobujících skleníkový efekt

- základ světového systému TNK je tvořen asi 500 podniky- vlivem TNK dochází v celosvětovém měřítku ke zmenšení objemu vývozu- růst velikosti TNK bývá označován jako globalizace světového hospodářství, při kterém národní státy

nejenže ztrácejí vliv na velké firmy, ale stávají se na těchto firmách závislými- určitou snahu o regulaci činnosti TNK představuje Směrnice OECD pro nadnárodní společnosti, což jsou

doporučení vlád adresovaná TNK. Kladou si za cíl to, aby operace podniků byly v souladu se státní politikou, dále posílit důvěru mezi podniky a společenským prostředím apod.

47

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------24. Podnikání ve zdravotnictví

Specifika zdravotních služeb- provozování zdravotních služeb je spojeno s následujícími specifiky:

- předmět činnosti - ZS mají zabezpečit prevenci, udržení či obnovení zdravotního stavu- vztah zákazník (pacient) – lékař - zájem o službu není obvykle motivován potřebou, ale nutností- vztah lékař – pacient, kdy lékař obvykle nemůže odepřít poskytnutí služby pacientovi- úhrady za poskytované služby

- bez přímé úhrady od osoby- s přímou úhradou od osoby- kombinace dvou předchozích metod

- za posledních 30 let se náklady na zdravotnictví v RTE zdvojnásobily a současný roční přírůstek je až 10%. Příčiny jsou:- stárnutí populace- rychlý rozvoj technologií – nové a dražší přístroje a léky- sociálně ekonomické příčiny – civilizační choroby, nezaměstnanost (?)- nárůst administrativních nákladů a vzrůstající ceny ostatních vstupů

- v současnosti se zdravotnická zařízení ocitají v – oproti minulosti – deregulovaném prostředí spojeném s ekonomickým rizikem. Zdravotnická zařízení proto musí:- změnit své chování z role pouhého administrátora zdravotnických služeb na aktivnější úlohu manažera- prosadit ekonomické aspekty jako nedílnou součást rozhodování

Specifika podnikání ve zdravotnictví- založení soukromého zdravotnického zařízení

- provozovatelem může být PO (obec, firma) i FO- nutná je odborná způsobilost buď přímo provozovatele (lékaře), nebo v případě, je-li provozovatelem

FO bez o.z. nebo PO, musí ustanovit odborného zástupce, který již touto způsobilostí disponuje- provozovat zařízení lze jen na základě oprávnění, ta je při splnění všech podmínek vystavena na

základě žádosti o registraci- technické a hygienické požadavky na provoz zdravotního zařízení

- technické požadavky – stanoveny na základě různých ukazatelů, určují technické parametry zdravotnického zařízení (velikost ordinace a čekárny, výška stropů, WC, skladové prostory, bezbariéro-vý přístup apod., kanalizace, vytápění)

- hygienické požadavky – respektování hygienických požadavků při příjmu nemocných a jejich vyšetřo-vání a některých požadavků na provoz zdravotnických zařízení – izolace nemocných, úklid, likvidace bioodpadu, zákaz provádění stavebních prací za provozu apod.

- pojištění soukromého zdravotnického zařízení- zaměstnává-li provozovatel soukromého zdravotnického zařízení alespoň jednoho zaměstnance, je

povi-nen uzavřít smluvní pojištění odpovědnosti za škodu provozovatele zdravotnického zařízení. To poskytuje pojištěnému právo úhrady náhrady škody vzniklé jinému subjektu (pacientovi) na zdraví v souvislosti s poskytováním zdravotní péče či provozem zdravotnického zařízení.

- vedle toho mohou lékaři-podnikatelé využít řadu komerčních produktů, mající za úkol krýt ztráty vznik-lé z různých případů podnikatelských rizik, např. krádeže, živelní pohromy, pojištění motorových vozi-del apod.

Ekonomika a management zdravotnických zařízení- marketing zdravotnických zařízení

- 2 krajní přístupy v marketingu – pasivní (hledat zákazníky pro existující zboží) a aktivní (vlastní podnikatelské aktivity jsou založeny na potřebách zákazníků zjištěných analýzou trhu)

- přímá reklama nebo inzerce z.z. je zakázána- nepřímou reklamou může být pořádání odborných akcí (seminářů, konferencí)- cílem marketingu zdravotnictví je analýza trhu, demografická struktura potenciálních zákazníků,

znalost konkurence a pozice v regionu (dostupnost, perspektivy v regionu, sezónnost, dosah CR apod.)- musí být kladen důraz na management kvality- ochrana osobních údajů a statistická služba

- povinnosti zaměřené na ochranu osobních údajů vyplývají z právních předpisů – lze shromažďovat jen data o pacientech léčeních v daném zařízení, musí se vztahovat pouze k výkonu zdravotnické péče, zabezpečení dat musí mít komplexní charakter

- oblast IT není ve zdravotnictví dostatečně rozvinuta, může být použita při řízení a správě zařízení a terapeutických procesech (databáze, výsledky, statistiky)

48

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------25. Ekonomika sportu

Pojem sport- název je odvozen od latinského „disportare“, což znamená bavit se, příjemně trávit volný čas- je jednou ze složek tělesné kultury (vedle TV a pohybové rekreace)- dle úrovně se dělí na masově rekreační, výkonnostní a vrcholový

Institucionální klasifikace sportu- z pohledu typologie statků nalezneme ve sportu statky jak veřejné, tak privátní, nejčastěji smíšený typ statků- institucionalizovaný sport

- součást veřejné ekonomiky- školní, komunální a dobrovolný organizovaný sport- profesionální sportovní kluby fungující na principu obchodních společností patří již do komerční sféry

- neinstitucionalizovaný sport- součást privátního sektoru – spojen s výdaji domácností- zahrnuje i subsystém diváků a sázkařů – sportovní sázení je v některých státech ek. významným jevem

Institucionální rámec sportu- tři základní institucionální rámce sportu:

- sport organizovaný v rámci veřejného sektoru státní správou a samosprávou- sport organizovaný v rámci dobrovolných sportovních federací- sport organizovaný v rámci olympijského hnutí

ad 1) funkce státu jsou vytvořit legislativní podmínky pro rozvoj sportu a zabezpečit povinnou TV na školách, v armádě, policii apod.ad 2) dobrovolný organizovaný sport by měl vytvářet podmínky pro občana – sportovce, který se chce sportu

věnovat především ve svém volném čase. Je organizován v občanských sdruženích od sportovních oddílů až po mezinárodní sportovní federace s celosvětovou působností

ad 3) olympijské hnutí je specifický institucionální subsystém, který zabezpečuje jednou za dva roky OH. Stabil- ními subjekty jsou Národní olympijské výbory a Mezinárodní olympijský výbor

Makroekonomický model toků statků a finančních toků ve sportu v ČR- ekonomicky lze na sport pohlížet jako na národohospodářské odvětví, které samo produkuje hodnoty, ale

zároveň vyžaduje specifické prostředky- sport má trh sportovních produktů, kde se poptávají a nabízejí zejména služby – sportovní soutěže,

aktivity ve volném čase apod., dále trh sportovních faktorů – sportovní zařízení, trenéři, rozhodčí, sami sportovci a existuje zde i specifický trh kapitálu.

- model je následující: participanti sportu vytvářejí stranu poptávky po sportu. Zájem o sport vyvolává výdaje na sport, které jsou spotřebovávány stranou nabídky. Poptávka a nabídka se neustále vyrovnávají.

- sportovní akce jsou dalším prvkem modelu, který uspokojuje poptávku. Dělí se do dvou skupin, a to:- akce s převahou pasivních účastníků (diváků) – olympiády, MS, ligy – spol. znakem je mediální

přitažlivost- akce s převahou aktivních účastníků – Jizerská padesátka, městské maratony, bývalé spartakiády apod.

- aktivní participanti ve sportu mohou svou poptávku realizovat v řadě forem:- neorganizovaný sport – participanti si sami organizují sportovní aktivity – neformální malé skupiny

(rodina, přátelé). Tato forma je velmi rozšířena v RTE.- organizovaný sport – formální skupiny, iniciativy pro inovace ve sportu – sportovní kluby(TVjednoty)- komerční sport – participanti se realizují individuálně v zařízeních k tomu určených (fitcentra)- školní TV

- významnou ekonomickou aktivitou v rámci sportu je sportovní sázení, je důležitým finančním zdrojem pro sport v všech RTE. Organizační začlenění je různé, nejčastěji se vyskytuje ve formě státního monopolu. U nás je v současnosti podnik SAZKA a.s. občanských sdružení.

- stát v modelu je poskytovatelem finanční podpory sportovním federacím, krajské a obecní samosprávy fi-nancují sport přes provoz základního a středního školství a sportovní infrastruktury (sportoviště)

- sportovní infrastruktura – ve většině zemí Z Evropy je záležitostí místních samospráv. U nás jsou 2/3 majetku sportovní infrastruktury v rukou sportovních klubů a federací, což vyvolává značné napětí v hospodaření našich klubů.

- dalším zdrojem financování sportovních klubů jsou zdaňované příjmy z jejich vlastní výdělečné činnosti

49

Tento text byl stažen se serveru Seminárky.cz (www.seminarky.cz)Autorská práva plně náleží autorovi. Bez svolení autora není dovoleno práci dále šířit.---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Podíl sportu na HDP a výdajích- podíl na konsolidovaných veřejných výdajích je 0,4-1,7%- podíl na přímých (tj. bez sázek) spotřebitelských výdajích je 1-2%, na nepřímých pak 3%- podíl na HDP je 1,5-2% - podíl na zaměstnanosti je 1,5%

Vícezdrojové financování sportu, tvorba peněžního fondu- amatérský model – ASSL – členské příspěvky, příjmy ze vstupného, peněžitá podpora (dary, sponzoring,

podpora z veřejných fondů)- profesionální model – SSSL – příjem ze vstupného, subvence z veřejných fondů, sponzoři, prémie za

umístění. Se vstupem televize a magnátů se přechází na model MMMMG – globální média, magnáti (vlast-níci klubů), obchod, trhy

Specifika ekonomiky českého sportovního klubu a základní právní rámec- české sportovní organizace vycházejí ze základních právních norem jako je Ústava, občanský zákoník,

zákon o sdružování občanů, obchodní zákoník, živnostenský zákon, daňové zákony a zákon o podpoře sportu

- příjmy TV jednot můžeme dělit na:- příjmy z hlavní a vedlejší činnosti- příjmy zdaňované a nezdaňované- příjmy vlastní (vznikají z aktivity klubu) a vnější

- výdaje se člení na:- přímé - výdaje na TV a sport, na soustředění a vzdělávání, péči o členy, mezinárodní styk apod.- nepřímé výdaje na hospodářskou (doplňkovou) činnost, na provoz TV zařízení, investice apod.

50

Documents

vytah synek