VĚTNÁ SKLADBA Mgr. Soňa Bečičková

REALIZACE VÝPOVĚDI V PROJEVU

– ŘEČ PŘÍMÁ A NEPŘÍMÁ

OPVK 1.5 – EU peníze středním školám

CZ.1.07/1.500/34.0116 Modernizace výuky na učilišti

VY_32_INOVACE_CJ_1_15

REALIZACE VÝPOVĚDI V PROJEVU – ŘEČ PŘÍMÁ A NEPŘÍMÁ

Řeč přímá, nepřímá, nevlastní přímá, polopřímá

Cílem prezentace je přiblížit žákům problematiku užívání různých druhů řeči. Důraz je kladen na osvojení grafického záznamu řeči přímé.

Realizace výpovědi

• výpověď realizována projevem mluveným či

písemným

• záznam výpovědi – jako:

– řeč přímá

– řeč nevlastní přímá

– polopřímá

– nepřímá

Přímá řeč (PŘ)

= doslovný citát řeči promlouvající postavy

• v řeči – zvukové prostředky

• v textu – oddělena graficky - uzavřena uvozovkami z obou stran

• zpravidla uvedena uvozovací větou (UV) – poměr PŘ x UV – volné spojení bez spojek, netvoří souvětí

(formálně podobné více větě jednoduché)

– informuje o mluvčím + o situaci v rámci promluvy + postoji mluvčího

• Martin se podivil: „Opravdu jsi ztratil mobil?“

vyjádřena situace – údiv + postoj mluvčího (otázka)

• forma dialogu – střídání promluvy 2 mluvčích – repliky

• repliky se uvádějí vždy na novém řádku

věta uvozovací přímá řeč

Grafický záznam přímé řeči PŘ - je samostatná věta →

→ velké písmeno na začátku

→ interpunkční znaménko na konci

→ uvozovky až ZA interpunkcí

Řekla mi: „Zavolej mi dnes odpoledne. “

Zeptala se: „Zavoláš mi dnes odpoledne? “

Přikázala mi: „Zavolej mi dnes odpoledne! “

„Zavolej mi dnes odpoledne, “připomněla mi Iva.

Postavení uvozovací věty

1. stojí před přímou řečí

• oddělena dvojtečkou

Jan radostně rodičům oznámil: „Našel

jsem si konečně byt! Příští týden se

stěhuji.“

Postavení uvozovací věty

2. stojí za přímou řečí

• odděluje se čárkou, otazníkem nebo vykřičníkem

„Tak jsem si našel konečně byt,“ oznámil rodičům

Jan radostně.

„Okamžitě zavři to okno!“ rozkázala matka.

„Pomůžeš mi s úkolem?“ zeptal se Petr.

Postavení uvozovací věty

3. uvozovací věta je vložena do přímé

řeči

• oddělena čárkou

„Mám konečně byt, “ oznámil rodičům Jan

radostně. „Příští týden se stěhuji.“

„Mám konečně byt, “ oznámil rodičům Jan

radostně, „příští týden se stěhuji.“

Řeč nepřímá = reprodukce výpovědi jednoho mluvčího

jinou osobou

• mění se gramatická osoba, čas, někdy i

slovesný způsob původní výpovědi

• formálně = vedlejší větou předmětnou, závislou

na hlavní větě (= uvozovací větě)

Jan rodičům oznámil, že si koupil byt.

VH VV

Realizace výpovědi v umělecké literatuře

• moderní mluvnické prostředky – stírají se

rozdíly mezi řečí postav a vypravěče

• pásmo vypravěče = autorská řeč

– autor nezasahuje do děje, forma monologu

– nepřímá řeč (er-forma), někdy ich-forma

(vypravování)

• pásmo postav = řeč postav

– vedena jako dialog, monolog, vnitřní monolog

– forma - přímá řeč, polopřímá řeč, nevlastní přímá

řeč

Nevlastní přímá řeč • především v uměleckých textech

• nelze v ní jasně odlišit řeč postav a řeč vypravěče

• = přesná reprodukce projevu postavy vypravěčem, obsahově řeč postavy

• vynechány uvozovky, dvojtečky i uvozovací věta

• zachován styl přímé řeči – hovorový styl

• v literatuře využívána k vyjádření vnitřního monologu (= nepronesená promluva, zachycuje vnitřní svět postavy v určitém okamžiku)

Pomyslel si, mám tam vůbec jít?

Jirka vyšel se psem ze dveří, pojď, půjdeme na procházku.

Polopřímá řeč

= řeč postav, formálně však vypadá jako řeč

autorská

= vnitřní monolog postavy spojený s řečí

vypravěče v jedné větě

• bez uvozovek

• er-forma (→pásmo vypravěče)

• zachovává si jazykové prostředky řeči

postav

• Sáhl po její ruce, ne, tady nemohou zůstat.

1. Rozlište řeč přímou a nepřímou.

2. Určete věty uvozovací.

3. Doplňte interpunkční znaménka:

Já myslel, že se na mě, Jiří, zlobíš

Ale kdepak. Kdepak, Lendo. Nezlobím. Já se na tebe nezlobil nikdy, a teď taky ne. Věř mi to, Lendo

Hlasy se už přiblížily, Jiří zvedl pistoli a poslouchal.

Pusťme se do toho už teď prosil Lenda. Kupme si to hospodářstvíčko hned.

I to víš, že hned. Musím. Musíme.

A Jiří zdvihl pistoli a sevřel ji pevněji, aby se nechvěla, a ústí hlavně přiblížil až k Lendovu zátylku. Ruka se mu prudce třásla, ale obličej mu strnul, a ruka nabyla pevnosti. (J. Steinbeck: O myších a lidech)

1.Určete ve výňatku typy výpovědi.

2. Rozlište věty uvozovací a přímou řeč.

Když však sebral všechny síly, opřel se do toho o hodně dřív, než ryba proplula kolem člunu, a táhl, div mu svaly nepraskly, ryba se dala o něco strhnout, ale pak vyrovnala a plula pryč.

„Rybo,“ oslovil ji stařec. „Rybo, vždyť stejně umřeš. Musíš přitom zabít i mne?“

Při příští obrátce ji skoro dostal. Ale ryba zase vyrovnala a pomalu odplouvala pryč.

Zabíjíš mě, rybo, pomyslel si. Ale máš na to právo. Nikdy jsem neviděl většího obra, nic tak krásného a vznešeného, jako jsi ty, bratře. Tak pojď a zabij mě. Je mi jedno, kdo zabije koho.

Teď se ti to začíná v hlavě plést, napomenul se v duchu. Hlavu si musíš zachovat jasnou. Mysli jasně a dokaž, že umíš trpět jako muž. Nebo jako ryba, dodal pro sebe.

(E. Hemingway: Stařec a moře)

ŘEŠENÍ:

1. Rozlište řeč přímou a nepřímou.

2. Určete věty uvozovací.

3. Doplňte uvozovky a interpunkční znaménka:

„Já myslel, že se na mě, Jiří, zlobíš.“

„Ale kdepak. Kdepak, Lendo. Nezlobím. Já se na tebe nezlobil nikdy, a teď taky ne. Věř mi to, Lendo.“

Hlasy se už přiblížily, Jiří zvedl pistoli a poslouchal.

„Pusťme se do toho už teď,“ prosil Lenda. „Kupme si to hospodářstvíčko hned.“

„I to víš, že hned. Musím. Musíme.“

A Jiří zdvihl pistoli a sevřel ji pevněji, aby se nechvěla, a ústí hlavně přiblížil až k Lendovu zátylku. Ruka se mu prudce třásla, ale obličej mu strnul, a ruka nabyla pevnosti.

ŘEŠENÍ:

1.Rozlište přímou řeč, nepřímou a nevlastní přímou řeč.

2. Rozlište věty uvozovací a přímou řeč.

Když však sebral všechny síly, opřel se do toho o hodně dřív, než ryba proplula kolem člunu, a táhl, div mu svaly nepraskly, ryba se dala o něco strhnout, ale pak vyrovnala a plula pryč.

„Rybo,“ oslovil ji stařec. „Rybo, vždyť stejně umřeš. Musíš přitom zabít i mne?“

Při příští obrátce ji skoro dostal. Ale ryba zase vyrovnala a pomalu odplouvala pryč.

Zabíjíš mě, rybo, pomyslel si. Ale máš na to právo. Nikdy jsem neviděl většího obra, nic tak krásného a vznešeného, jako jsi ty, bratře. Tak pojď a zabij mě. Je mi jedno, kdo zabije koho.

Teď se ti to začíná v hlavě plést, napomenul se v duchu. Hlavu si musíš zachovat jasnou.

• SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední

školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2009. ISBN 978-80-253-

0950-6.

• SOCHROVÁ, Marie. Cvičení z českého jazyka v kostce:

pro střední školy. 1. vyd. Praha: Fragment, 2008, 196 s.

Maturita v kostce. ISBN 978-80-253-0671-0.

Zdroje