Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána! "    On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a ne-vložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím."    Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám! "    Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící."     Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"     Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blaho-slavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!" Jan 20, 24-29

• Sv. Tomáš Akvinský (1225-1274)• zakladatel křesťanské filozofie• dominikánský kněz (F,I,D)• žije v době sporů • (papeže v. císař)• „ věda víře neodporuje „• křesťanství obohacuje o vědecký rozměr• „Aristoteles Nového věku“• nejznámější je jeho 5 cest poznání Boha• Boha lze poznat přirozeným rozumem• a tak dospět k víře

1. z pohybu2. z účinkové příčiny3. z možného a nutného4. ze stupňů5. z řízení věcí

- všechno je v pohybu- tento pohyb je způsobován vždy někým jiným - pohyb motorky je způsoben pohybem motoru (resp.klik.hřídele, resp. paliva- při zjišťování, kdo je původcem úplně prvního pohybu tak přicházíme k existenci prvního „hybatele všech věcí“ - Boha

- říká se : není kouře bez ohně- tzn. všechno má svou příčinu- princip kauzality (neboli : každá PŘÍČINA má také svůj DůSLEDEK)- při pátrání po tom, co bylo tou úplně první příčinou všech věcí, že jsou dojdeme k tomu, že musí existovat „příčina“, která existuje sama o sobě a tou je Bůh

- věci mohou být nebo také nebýt- jednou v minulosti tak musel logicky být okamžik kdy nebylo vůbec NIC- některé věci jsou nutné a jiné nejsou nutné- nutné věci berou svoji nutnost jako předpoklad své existence odjinud- ODKUD ?- je potřeba stanovit něco, co je nutné samo o sobě a nepotřebuje svoji příčinu nutnosti brát a odvozovat odjinud – Bůh- jedině od Boha mají nutné věci předpoklad také své nutnosti

- všechny věci mají v sobě princip graduality (stupňování)- to znamená, že něco je lepší a něco ještě lepší a něco nejlepší- určitě musí existovat NĚCO, co je NEJkrásnější, NEJpravdivější NEJušlechtilejší, NEJdokonalejší, a toto jsoucno (tato existence) je BOHEM

- chování přírodních těles je typické tím, že má CÍL- nikoliv náhodou, ale nějakým úmyslem dospějí vždy k cíli- co však nemá poznání, k cíli nesměřuje, pouze když se podvolí a přijme řízení něčeho co jej přesahuje - nejinteligentnější řídící centrum tak pro člověka představuje Bůh

- plynoucí z uvedených 5 cest Tomáše Akvinského je :

- „že člověk je schopen poznat Boha„že člověk je schopen poznat Boha ze stvořených věcí přirozenýmze stvořených věcí přirozeným světlem ROZUMU“světlem ROZUMU“ (§36 KKC) (§36 KKC)

- toto poznání je bohužel znesnadněno zaměřením člověka na věci poznatelné jen svými smysly (zrak, hmat,...)

Pozn. KKC – Katechismus Katolické Církve

Mistr Jan Hus na koncilu v Kostnici žádal, aby byl usvědčen ze svých bludů slovy Písma.

Pro katolickou církev však není Písmo sv. tou nejvyšší autoritou.

Tu představuje nejenom Bible, ale i učení církve (nauka) v Katechismu katolické církve (KKC), vydaném r.1992 a představuje ji i souhrn závěrů posledního koncilu (II. Vatikánský : 1962-5 v Římě)

VÍRA

LITURGIE,

SVÁTOSTI

MORÁLKA

MODLITBA

1. Věřím, věříme (str. 25-61)2. Vyznání víry, smyboly víry (str.66-274)1. Svátostná ekonomie (286-316)2. 7 svátostí církve (317-425)

1. Poslání člověka – život v Duchu (435-506)2. Desatero (515-616)1. Modlitba v životě křesťana (621-668)2. Modlitba Páně (670-693)