1

Vedení a hodnocení absolventské práce

PhDr. Marcela Bergerová, CSc.

Tento studijní text je určen pro potřeby účastníků projektu

„Další vzdělávání pedagogických pracovníků vyšších odborných škol v oblasti

specifických kompetencí“

2

©Autor textu: PhDr. Marcela Bergerová

Recenzent: PhDr. Alice Bosáková

Jazyková korektura: Mgr. Ivana Mičínová

©Vyšší odborná škola sociálně právní, Praha, 2012

ISBN 978-80-905109-1-3

Zadavatel projektu: Hlavní město Praha Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1 IČ: 00064581

Registrační číslo projektu: CZ.2.17/3.1.00/30017

3

Obsah

0 Úvod…. ………………………………………….………… ……….4

1 Účel absolventské práce ……….………………………………….…6

2 Role vedoucího absolventské práce ……………………………….…9

3 Vymezení tématu absolventské práce ……...…………………….…12

4 Práce s informačními zdroji ….…………………………………..…17

5 Projekt absolventské práce…………………………………..………22

6 Struktura absolventské práce ……….………………………….……26

7 Vztahy uvnitř struktury absolventské práce ..……………………….37

8 Absolventská práce jako odborný text………………………………39

9 Obhajoba a hodnocení absolventské práce…….……………..……...45

10 Nejčastější chyby absolventských prací……………………..….….50

Literatura .……………………………………………………….….…53

4

0 Úvod

Absolventská práce studentů vyšších odborných škol, resp. její obhajoba, je podle tzv.

školského zákona (zákon 561/2004Sb., § 102, odst. 1) součástí absolutoria, kterým

studenti zakončují své vzdělávání. Přestože jde o významnou skutečnost, kterou se

završuje několikaletý vzdělávací program, absolventská práce není zákonem

konkrétněji vymezena. Výjimkou jsou dvě poznámky v uvedeném paragrafu školského

zákona. První se týká autorství práce, resp. možného spoluautorství několika osob. Druhá

možnosti zahrnout do absolventské práce a její obhajoby i část ověřující praktické

dovednosti studentů. O těchto dvou legislativních poznámkách rozhodně nelze tvrdit, že

směřují k jádru věci.

Neexistenci univerzální normy vymezující absolventskou práci, metodiku jejího vedení

a hodnocení řeší každá vyšší odborná škola po svém. Vytváří si vlastní zásady pro

tvorbu, případně i hodnocení prací. V lepším případě je škola písemně formuluje a

pracuje s nimi jako s veřejně přístupnými dokumenty. Normy zpracované školami se

vždy zabývají formální úpravou textu absolventské práce (bibliografické záznamy,

rejstříky, soupisy, poznámkový aparát, apod.) a jeho grafikou (velikost písma a jeho

doporučený typ, systém odstavcování, řešení normostránky, celkový grafický systém

absolventské práce, ad.). Školy se v tomto ohledu inspirují příslušnými dokumenty

Českého normalizačního institutu, které s různou mírou přesnosti přenášejí do svých

pravidel. Zatímco formální stránku práce pojímají školy relativně jednotně, v ostatních

požadavcích se jejich představy liší. To se týká obsahu, struktury i rozsahu

absolventských prací. Důvodem je jistě nejenom rozdílné odborné zaměření škol.

Příčinou rozptylu v pojetí absolventských prací jsou patrně i různé představy škol o účelu

a přínosech absolventské práce, různý stupeň konkrétnosti a detailnosti prezentovaných

požadavků. Krajním a výjimečným případem je absence požadavků týkajících se

obsahové stránky práce.

5

Ambicí následujícího textu rozhodně není předložit jedinou a univerzální šablonu na

tvorbu, vedení a hodnocení absolventských prací. Záměrem studie je poukázat na

osvědčené, standardizované postupy a metody, na příklady dobré i špatné praxe.

Nabídnout školám a vedoucím absolventských prací široký rejstřík možných řešení,

využitelný pro vytváření vlastních školských pravidel, postupů, standardů. V tomto

smyslu může být text vhodným zázemím pro školy, které si pravidla již vytvořily, chtějí

si ověřit relevanci svých postupů a případně je doplnit. Věřme, že může být i motivací,

východiskem a průvodcem pro ty školy, které propracované unifikované postupy teprve

hledají a vytvářejí.

6

1 Účel absolventské práce

Absolventská práce je pro řadu studentů první vědeckou statí, kterou vytvářejí. Co od

závěrečné práce škola očekává? Jaké schopnosti má student prací osvědčit?

A. Teoreticky a prakticky využívat potřebné znalosti a dovednosti získané a osvojené

v průběhu celého vzdělávacího procesu; propojovat je napříč předměty, kombinovat,

aplikovat v nových souvislostech. Jakkoliv banálně toto konstatování zní, má řada

studentů problémy s praktickou aplikací teoretických znalostí, zvláště získají-li je

v různých předmětech a v obdobích od sebe časově vzdálených. Schopnost všestranného

využívání znalostí je neocenitelnou součástí přípravy na následné studium, významnou

součástí profesní přípravy a přirozeně očekávanou kompetencí projevenou v absolventské

práci.

B. Orientovat se v informačních zdrojích, identifikovat relevantní prameny a literaturu

a odpovídajícím způsobem s nimi pracovat. Tzn. zaujmout k nim kritický odstup,

objektivně je vyhodnotit, provést jejich selekci, hierarchizovat je a všestranným

způsobem využívat v absolventské práci (přímá a nepřímá citace, konfrontace,

interpretace, informační východisko pro další vlastní myšlenkové konstrukce atd.).

C. Samostatně téma zpracovat podle požadavků školy. Tzn. ve všech fázích tvorby

absolventské práci si klást otázky nad danou matérií. Klást si otázky specifické, tedy

takové, které jsou adekvátní tématu, jejichž význam je pro zpracování problému klíčový,

jejichž zodpovězení vede ke stanovenému cíli. Klást si otázky nad informačními zdroji,

při stanovování relevantních postupů (metod). Právě na tyto otázky celou prací odpovídat.

D. Vytvořit koncízní práci, přehledně strukturovanou, ve všech částech významově

vyváženou, na kvalitní stylistické úrovni (tedy mj. jasnou a srozumitelnou), jazykově,

gramaticky korektní.

7

E. Prezentovat absolventskou práci, vystihnout její těžiště, postihnout její základní rysy,

vyzvednout její přínosy. Reagovat na předem známé připomínky i neočekávané

poznámky a otázky komise.

Tyto schopnosti by měl student v absolventské práci osvědčit, a to bez ohledu na

zaměření vyšší odborné školy. To, v čem se školy liší, je různé chápání vlastního přínosu

práce. Někdy školy vidí její přínos v plastickém popisu dosavadního řešení problému, ve

shrnutí tématu, v provedení syntézy. Jindy je požadována ještě další přidaná hodnota.

Např. zmapování „bílých míst“ tématu, či hierarchizace problémů, která řešení aktuálně

vyžadují. Případně škola požaduje návrh konkrétního řešení kritických situací, bez ohledu

na to, zda je předmětem práce péče o seniory v přestárlé obci, či o realizaci

protihlukových opatření v krajském městě. V krajním případě školy očekávané přínosy

práce nedefinují.

Co od absolventských prací očekává právě vaše vyšší odborná škola? Definovala

požadované přínosy absolventských prací? Ponechává stanovení těchto požadavků na

jednotlivých vedoucích absolventských prací? Musí pak řešit problémy s nevyrovnanou

náročností absolventských prací?

V souvislosti s definováním požadavků škol na absolventskou práci připomeňme ještě

toto hledisko. Každá škola formuluje a zveřejňuje profily svých absolventů. Tyto

informace jsou různou měrou obsáhlé a konkrétní. Vždy však obsahují dva druhy údajů.

Jednak popis pracovních pozic, na které je student profesně připravován, jednak okruh

znalostí a dovedností, které absolvent během vzdělávacího procesu získává. Absolventská

práce je jedním z mála dokumentů, který může reálně a objektivně tyto informace buď

doložit, nebo zpochybnit či vyvrátit. Absolventská práce jako veřejně dostupný dokument

spoluvytváří image školy. Umí podpořit, ale i poškodit její dobrou pověst. Dopady těchto

efektů – ať pozitivní či negativní - jsou dlouhodobé. I z těchto důvodů je konkrétní

a precisní odpověď na otázku „co škola očekává od absolventské práce“ mimořádně

8

důležitá. Nehledě na to, že v situaci, kdy jsou předem jasná pravidla hry, se předchází

nedorozuměním a konfliktům na všech polích hřiště a ve všech hráčských skupinách.

Otázky:

Definovali jste dostatečně jasně, detailně a konkrétně požadavky na absolventskou

práci?

Uvědomujete si, že absolventské práce vypovídají o profilu absolventů a zrcadlí

úroveň školy?

9

2 Role vedoucího absolventské práce

Vedoucí práce je průvodcem celým procesem tvorby absolventské práce od jejího

zadání po obhajobu. Fáze, ve kterých je jeho přítomnost nezbytná, jsou evidentní. Jde

zejména o tyto etapy:

konzultace k tématu – definování tématu je výchozí etapou práce, role

vedoucího je důležitá nejenom z hlediska výběru tématu, ale i s ohledem na

vymezení jeho šíře,

konzultace k výběru relevantních informačních zdrojů a k jejich dostupnosti

(některé školy zadávají práce i se základní bibliografií k tématu),

konzultace k adekvátnosti (konkrétnosti a rozsahu) cílů, výzkumných otázek

a hypotéz,

konzultace k metodologickým aspektům práce, k výběru vhodné metody a k její

aplikaci,

konzultace k jednotlivým částem (kapitolám) textu – z hlediska odborného,

výkladového, stylistického i formálního.

Vedoucí práce bývá odborník na danou problematiku. Předpokládejme, že student má

standardní znalosti a ambici práci v termínu zpracovat. Odborná zdatnost vedoucího

a znalostní připravenost a pracovitost studenta ještě nejsou garancí jejich kvalitní

spolupráce. Mezi oběma by měla panovat názorová shoda, minimálně neutrální vztah.

Absolventská práce vzniká několik měsíců, během nichž jsou oba zúčastnění, student

a vedoucí práce, v úzkém individuálním kontaktu. Vzájemné antipatie a osobnostní

problémy ohrožují výsledek – úroveň absolventské práce.

Spolupráci vedoucího a studenta usnadní vymezení obsahu, formy a četnosti konzultací.

Témata konzultací jsme popsali výše. K formě konzultací lze uvést následující:

10

K iniciaci konzultací. Studentovi musí být od počátku jasné, že on je osobou,

která přichází s náměty, s nápady. Úlohou vedoucího práce je posoudit správnost

postupů, poukázat na optimální řešení, zabránit odchýlení od naplánované cesty,

apod.

K efektivitě konzultací. Aby konzultace byly efektivní, je třeba, aby na ně byli

oba zúčastnění dobře připraveni. Doporučujeme proto, aby student podklady pro

konzultaci písemně zpracoval a předem je elektronickou poštou zaslal vedoucímu

práce.

K frekvenci konzultací. Vhodné je soustředit maximum konzultačních setkávání

k výchozímu zadání práce (téma, cíle, výzkumné otázky, hypotézy) a k jejímu

metodickému uchopení jako k nejrizikovějším částem práce. Poté už stačí, aby

vedoucí práce připomínkoval jednotlivé kapitoly.

Ke spolupráci dalších osob. Na počátku spolupráce je vhodné vyjasnit, zda práce

vyžaduje dalšího konzultanta. Pokud ano, pak je potřeba se shodnout na osobě a

vymezit její roli (tzn. jaké části či problémy práce bude konzultovat).

Vymezit a přesně pojmenovat podíl vedoucího na absolventské práci je téměř nemožné.

Druh a míra spolupráce závisí na osobnosti experta (ale i studenta), často i na jeho

pracovním vytížení. Pohybuje se od odborného poradenství až po spoluautorství. Vedoucí

práce může studentovi sdělit, že podkapitola 3.1.2 je nesrozumitelně formulovaná. Stejně

tak mu ale může označit věty, které je třeba přeformulovat a finální formulace se

studentem vytvořit. První řešení podporuje studentovu samostatnou práci, druhé mu dává

nahlédnout do „autorské kuchyně“ a je praktickou výukou předmětu „tvorba odborného

textu“. Lze rozhodnout, který postup je správný?

Stejně tak je obtížné vymezit, do jaké míry se student musí nechat vedoucím práce

navigovat a vést. Je nutné, aby student všechny připomínky akceptoval? Je nutné, aby

všechny připomínky zapracoval do textu? Co s připomínkami, jejichž

„nerealizace“ neohrožuje cíl práce? Student pouze vlastní cestou dochází k jinému,

alternativnímu, stejně dobrému řešení. Jste připraveni na řešení takovýchto situací?

11

Otázky:

Je na vaší škole zvykem stanovit písemnou nebo ústní dohodu mezi studentem

a vedoucím práce o spolupráci při tvorbě absolventské práce?

Stanovili jste na vaší škole minimální počet povinně poskytnutých konzultací

v zájmu rovného přístupu studentů k odborné podpoře?

Stanovili jste fáze práce, ve kterých je vedoucí povinen poskytnout konzultaci?

Je nějakým způsobem „limitováno“ spoluautorství vedoucího práce? (Např. ke

stylistice smí poskytovat jen globální připomínky).

Je ošetřena situace, kdy student nezapracuje připomínky a přitom neohrozí úroveň

a výsledky práce?

12

3 Vymezení tématu absolventské práce

Stanovení tématu je výchozí a určující fází tvorby absolventské práce. Vhodně zvolené

téma postup prací usnadní a urychlí. Opačným případem je zdlouhavá cesta změny témat

a zadání, což práci komplikuje, ne-li zcela zastavuje. Stanovení tématu práce není

jednorázovou záležitostí. Jde o proces, ve kterém se téma postupně konkretizuje, tříbí

a prověřuje.

Vymezení „problémové oblasti“

Vycházíme z rizikovější situace, kdy si student volí téma sám. Na počátku zpravidla

pojmenovává „problémovou oblast“. Jde o širší tematické pole. Např. „současné

možnosti vzdělávání mladých lidí v ČR“, „hromadná doprava a lidé se sníženou

pohyblivostí“, „situace plnoletých na cestě z dětských domovů“, „automobilový park

hasičského záchranného sboru“, „personální management a efektivita instituce“, apod.

Od „problémové oblasti“ k tématu

Od problémové oblasti k ohraničení tématu dospějeme postupnou konkretizací

obecných pojmů. Zpravidla postupujeme cestou redukce ve třech rovinách – geografické,

časové a tematické, přičemž můžeme kombinovat všechny tři možnosti. Např. „současné

možnosti vzdělávání žáků po ukončení základní školní docházky v Jihočeském kraji“,

„autobusová a mikrobusová doprava lidí s handicapem v Praze“, „poradenská podpora

odcházejícím z dětských domovů“, „speciálně upravené dodávky pro potřeby hasičského

záchranného sboru v městských zástavbách“, „zásady personálního managementu a jejich

aplikace ve Sdružení Linka bezpečí“.

Vymezování tématu je procesem, který se opírá o první průzkum informačních zdrojů,

v této fázi převážně o rešerše literatury. Student zjišťuje rozsah literatury a její dostupnost.

Obecně se doporučuje po zhodnocení stavu literatury zvolit „střední cestu“. Tzn. vyhnout

se tématům s rozsáhlou bibliografií, kde lze předpokládat, že vše podstatné již bylo

13

řečeno. Zde je vysoká pravděpodobnost, že absolventská práce bude jen replikovat

předcházející zjištění, aniž by dosáhla úrovně již existujících odborných textů. Riziková

je i minimální bibliografie k tématu. Tato situace od studenta vyžaduje nadstandardně

rozsáhlý základní výzkum, který může postup prací zpomalit. Současně je nutno posoudit,

zda dosavadní nezájem o téma má své oprávnění, či zda jde o téma, které se v průběhu

času stalo aktuálním.

Při průzkumu literatury je třeba zvážit i její odbornou úroveň. Existuje řada tzv.

atraktivních témat, které literatura zpracovává spíše esejistickou formou. Takovými

tématy jsou např. legalizace měkkých drog, právo na umělé přerušení těhotenství,

legalizace eutanázie apod. Je zde reálné nebezpečí, že absolventská práce sklouzne

k obdobnému stylu a nedodrží odbornou úroveň textu. Proto je dobré i tento druh témat

opustit.

Důležitá je úvaha o tom, zda téma nepřesahuje možnosti studenta, zda nevyžaduje

znalosti, dovednosti a zkušenosti, kterými student nedisponuje (např. omezená jazyková

vybavenost v situaci, kdy je většina literatury cizojazyčná, v případě průřezového tématu

chybí potřebná znalost dalšího oboru apod.).

Při vymezování tématu je třeba vzít v úvahu ještě dvě okolnosti. Co toto téma znamená

pro studenta osobně? Pozitivní vztah k tématu, které bude několik měsíců centrem

zájmu, označují studenti za mimořádně významný. Stejně důležitým aspektem je

užitečnost tématu, jeho využití, jeho přínos pro praxi.

Upřesňování tématu se významně zjednodušuje, uvažuje-li student o otázkách

a problémech, s nimiž se již dříve setkal, které alespoň částečně zpracovával, může-li

navázat na svou předchozí zkušenost.

14

Ověření tématu

Vhodnou formulaci tématu ověřujeme v dalších dvou krocích. Stanovením výzkumné

otázky a stanovením hypotézy. Výzkumná otázka formuluje klíčový problém tématu,

bez ohledu na to, že v tuto chvíli na ni neznáme odpověď. Hypotézy uvádějí možnou

odpověď, její pravdivost se v průběhu práce testuje, potvrzuje nebo vyvrací. Pokud máme

problémy s formulací otázek a hypotéz, je třeba vrátit se k tématu a pokusit se o jeho

alternativní vymezení.

V případech prací, kdy se výzkumná otázka a hypotéza nestanoví, konkrétně

pojmenováváme klíčový problém práce a jeho specifické rysy.

Příklad postupného vymezování tématu

Při předcházejícím výkladu jsme jako příklad problémové oblasti uvedli „situaci

plnoletých na cestě z dětských domovů“. Na počátku byly spíše emoce studentky po

studijní návštěvě dětského domova než objektivní úvaha nad tématem. Během

stanovování tématu se studentka rozhodla, že se nebude věnovat analýze negativních

jevům, jako např. lidé bez přístřeší, pobyt v nápravných zařízeních, a to z důvodů

neúplnosti informačních zdrojů (statistické údaje o bezdomovcích v této kategorii,

vězních apod.). Dále proto, že v analýze této oblasti viděla malý prostor pro doporučení

s praktickým dopadem. Rozhodla se zaměřit na oblast podpory a poradenství, a to ve fázi

před a po opuštění dětského domova. Při formulaci výzkumné otázky však nebyla

schopna překonat obecná a banální schémata (Jak poradenské služby pomáhají …).

Rozhodla se pro další stupeň konkretizace a zúžení tématu – tzv. domy na půl cesty.

Soustředila se tak na jeden vybraný druh podpory s tímto okruhem výzkumných otázek.

V jakých oblastech domy na půl cesty pomáhají samostatnému vstupu do praktického

života? Za jakých podmínek je tato přechodná etapa efektivní? Studentka dále

formulovala tyto hypotézy: Domy na půl cesty neposkytují klientům komplexní podporu.

Kvalitní fungování domu na půl cesty vyžaduje účinnou spolupráci se sociálními partnery

(úřady práce, sociální odbory ad.). Domy na půl cesty jsou kapacitně nedostačující. Za

15

této situace téma logicky souviselo s výzkumnými otázkami a hypotézami a v průběhu

tvorby práce se již neproměňovalo.

Šíře tématu a rozsah absolventské práce

Rozsah práce je školami stanovován individuálně, jistě i v závislosti na jejich zaměření.

Některé školy požadují minimálně 20, jiné 60 normostran. I když studentské práce

významně překračující minimální stránkové penzum jsou menšinovým úkazem,

doporučujeme stanovení též maximálního rozsahu. Současně je třeba vymezit, co se

minimálním rozsahem práce míní. Čistý text práce bez vstupních částí? Bez příloh? Či

kompletní práce? Požadavky škol na větší rozsah absolventských prací rozhodně nejsou

důvodem k rozšiřování tématu práce. Naopak. Širší téma svádí k obecným, povrchním,

tedy i lakonickým a stručným závěrům. Kromě toho ohrožuje systematičnost výkladu,

komplikuje výběr výzkumných metod, redukuje prostor pro vlastní tvůrčí přístup studenta,

snižuje celkový přínos práce.

Alternativní možnosti výběru tématu

Existuje cesta, která rizika spojená s vymezováním témat ošetřuje a částečně

minimalizuje. Jde o postupy obecně známé a ověřené vysokými školami, v praxi vyšších

odborných škol se objevují okrajově. V prostředí vysokých škol se průběžně vytvářejí

a zveřejňují soupisy doporučených témat bakalářských a diplomových prací. Tato témata

zpravidla řeší dílčí problémy z individuálních výzkumných prací pedagogů a vědeckých

pracovníků nebo z výzkumných úkolů kateder a týmů. Nabídka témat je svým způsobem

„předpracovaná“. Do značné míry je garantováno vhodné ohraničení tématu, zkoumání

relativně nové skutečnosti nebo jejích nových aspektů. Vyšší odborné školy mají řadu

odborných a sociálních partnerů, kteří se potýkají s problémy různého druhu, rozsahu a

významu a stojí o jejich vyřešení. S pomocí těchto partnerských subjektů by jistě bylo

možné vytvořit zásobník témat absolventských prací, který by ošetřil i tyto otázky:

využití absolventské práce v praxi, zajištění vedoucích a oponentů prací. Je reálné a pro

školy a jejich partnery prospěšné vytvořit a užívat takovýchto zásobních témat

absolventských prací?

16

Otázky:

Definujete studentům témata absolventských prací? Má „školní“ nabídka témat

předem stanovená pravidla, systém? Je stanovení tématu absolventské práce

výlučně záležitostí studentů, vychází z jejich iniciativy? Kombinuje vaše škola

oba možné postupy?

Zvažujete šíři tématu vzhledem k formátu absolventské práce?

Je aktuálnost tématu a jeho přínos pro praxi rozhodujícím kritériem při zadávání

práce?

Má vaše škola stanovená pravidla pro změnu tématu a zadání práce?

17

4 Práce s informačními zdroji

Heuristické přípravě absolventské práce je věnován speciální prostor v jiném kurzu a jeho

pracovních materiálech. Z tohoto důvodu se zde nezaměřujeme na informaci o databázích,

kartotékách, portálech apod., ale na zpracování a interpretaci zdrojů a jejich využití

v absolventské práci.

Informační zdroje, jejich druhy a jejich podíl na absolventské práci

V předkládaném textu se opíráme o klasické dělení zdrojů na prameny a literaturu (též

označováno jako primární a sekundární zdroje). V souladu s touto kategorizací

považujeme za prameny ty zdroje, které přímo, bezprostředně sdělují fakta, aniž by je

zpracovávaly, komentovaly. K pramenům hojně využívaným v absolventských pracích

patří zejména zákony a další právní předpisy, normy, statistiky, matematické, fyzikální,

chemické tabulky aj., též ale rozhovory s přímými účastníky událostí, dobová

fotodokumentace, ilustrace, záznamy uměleckého vystoupení, zpravodajství, apod.

Literatura (sekundární zdroje) vychází z pramenů, zpracovává je, třídí, interpretuje,

podniká na jejich základě výzkum, posouvá hranici poznání, aplikuje je v nových

souvislostech. Předložené členění a charakteristika jsou schematické a tedy

zjednodušující. Ve výzkumné praxi je hranice mezi prameny a literaturou (primárními

a sekundárními zdroji) pružnější a prostupnější. Přesto doporučujeme, aby se při vedení

absolventské práce a absolventských seminářů tato hranice považovala za striktně danou

a výklad se dále nekomplikoval.

Podíl pramenů a literatury, které mají studenti v absolventské práci využívat, není

stanoven, a to ani rámcově. Míra využití různých typů zdrojů závisí nejenom na

oborovém zaměření škol, ale i na tématu práce. Podstatné je, aby studenti zjistili, že

existují informační zdroje obou typů, že práce s nimi má své výhody i nevýhody. Že

určitá témata vyžadují převážně práci se zdroji, v jiných tématech se k efektivním

výsledkům dojde převážně na základě literatury. Důležité je, aby si pro svůj další profesní

18

život uvědomili rozdílnosti obou typu zdrojů, aby viděli diference mezi relativně

neutrálním faktem a způsoby, jakými může tento fakt v různých literárních interpretacích

dále žít. Aby v absolventské práci prokázali schopnost práce se zdroji obou typů.

Třídění informačních zdrojů

V současné době se potýkáme s převisem informačních zdrojů, zejména s atakem

literatury (sekundárních zdrojů). Najít zdrojovou oblast není pro studenty náročné.

Problémem je zdroje roztřídit a vybrat ty, které jsou pro práci relevantní ze dvou hledisek

– z hlediska jejich obsahu a významu.

Prvním krokem analytické fáze je zpravidla tematický průzkum na základě klíčových

slov. Během tohoto procesu shromaždujeme základní penzum informačních zdrojů.

Obvykle začínáme od střechových přehledových prací. Upozorňujeme na to, že každému

tématu odpovídá jiná výchozí úroveň přehledu. Pro jednoho studenta je východiskem

encyklopedie architektury, pro druhého zpráva UNESCO o památkách v ohrožení.

I když lze zdroje seskupovat výhradně cestou klíčových slov, v praxi se osvědčuje tzv.

odkazová cesta. Na základě klíčových slov (případně na doporučení vedoucího práce)

student shromáždí omezený okruh zdrojů. Ten prostuduje, přičemž zvýšenou pozornost

věnuje bibliografickým údajům (seznamy literatury a pramenů, poznámkový aparát

s odkazem na citace dalších autorů, jmenné rejstříky apod.). Tyto informace slouží

k dokompletování jeho informačních zdrojů. Tzv. odkazová cesta ošetřuje dvě možná

nebezpečí. Lze předpokládat, že odkazy na osoby, jejich práce a zpracovávaná témata se

budou opakovat. Četnost odkazů vypovídá o významu autorů a jejich prací. I když toto

hledisko nemá absolutní platnost, přece jen do jisté míry zajistí, že absolventská práce

bude postavena na klíčových, pro téma významných a důležitých zdrojích. Současně je

zde vysoká pravděpodobnost, že se odkazuje na odborné práce alespoň na standardní

úrovni. Student tak nebude ztrácet čas s průzkumem neseriozních zdrojů (např.

subjektivních úvah na internetovém blogu, které se tváří jako odborná literatura).

19

V této fázi student shromáždí prameny, které jsou významné a odborně korektní. Zatím

však není jasné, jak obsahově korespondují s jeho prací, zda nesledují jiná specifika, ať

už z hlediska tematického, časového nebo geografického. Zjistit to lze jen další práci se

zdroji. Dostačujícím postupem je rychločtení, při kterém postupujeme od titulu, přes

obsah, rejstříky a odkazy k mezititulkům a přehlédnutí vybraných podkapitol. Na základě

rychločtení rozhodneme, zda jde o vhodný zdroj pro naši práci, či nikoliv. Stává se, že

zdroj je blízký našemu tématu, avšak není přímo oporou pro zodpovězení výzkumné

otázky absolventské práce a pro řešení jejího klíčového problému. Může však být

inspirativní z jiných hledisek - způsob interpretace, metoda výkladu, vedení argumentace

apod. Takovýto zdroj vnímáme jako „učebnicovou oporu“, ale v seznamu zdrojů ho

neuvádíme.

Postup při zpracování vybraných informačních zdrojů

Od rychločtení přecházíme k důkladnému, kritickému čtení. Co všechno v této fázi

analýzy informačních zdrojů sledujeme? Klíčové myšlenky sdělení, neobvyklé postupy

a závěry, sdělení, která jsou obecně akceptována, která našla své následníky, i sdělení,

která se stala předmětem polemiky, nebo se kterými osobně nesouhlasíme, které se míjí

s našimi postoji.

Zvláštní pozornost věnujeme terminologii, s jakou zdroj pracuje. Je třeba přihlédnout k

tomu, že i do oborů s dlouhodobě ustálenou terminologií (medicína) vstupují nové výrazy

a obsah tradičních pojmů se v čase proměňuje. Vedle oborů terminologicky stabilních

však existují i obory terminologicky neukotvené. Jsou to zvláště ty obory, jejichž strmý

rozvoj nastal po roce 1989 (celkově oblast managementu, marketing, občanská

společnost apod.). Ve všech těchto oblastech je třeba sledovat, jak zdroj rozumí

používaným termínům, jaký je jejich obsah. Autorům absolventských prací lze doporučit,

aby na počátku práce sami vymezili obsah pojmů, které používají (týká se zvláště oborů

s pohyblivou terminologií).

20

Při kritickém čtení budeme věnovat pozornost faktografickému hledisku. Tomu, jak

zdroj fakta hierarchizuje, která fakta jsou pro něj klíčová a která okrajová. Neméně

významné jsou i skutečnosti, které zdroj neuvádí. Resp. hledání odpovědí na to, proč je

neuvádí (neznalost faktu, podcenění, nemožnost uvést fakt z důvodů cenzury, apod.).

I tyto okolnosti dovolují zdroj hodnotit a ověřit jeho důvěryhodnost.

Forma zpracování vybraných informačních zdrojů

Údaje zjištěné v rámci kritického čtení zaznamenáváme formou konspektů (výpisků).

Pro zjednodušení a zpřehlednění další práce s informačními zdroji doporučujeme

následující formu záznamu: název zdroje (např. jméno autora, název publikace), lokaci

informace (strana publikace, číslo fotografie, číslo tabulky, grafu, apod.), uložení zdroje

(např. název webové stránky, název archivu, knihovny apod.), doslovný záznam textu

zdroje, vlastní komentář, údaje o zdrojích s identickými nebo obdobnými informacemi,

údaje o zdrojích s protichůdnými informacemi.

Doporučená forma záznamu je významná pro následnou formulaci textu. Dovolí

studentovi snadno dohledat texty pro přímou citaci a striktně je oddělit od jeho vlastní

interpretace. Neschopnost rozlišit původní zdroj od vlastního komentáře je častou

příčinou nechtěného plagiátorství. Navržená forma záznamu má i další výhody.

Shromáždí autorovi kontroverzní témata, resp. témata kontroverzně interpretovaná.

Stejně tak mu záznamy poskytnou přehled o obdobně zpracovaných problémech, což mu

pomůže zredukovat okruh zdrojů, se kterými bude nadále pracovat (není třeba pracovat

s duplicitními zdroji).

Z jednotlivých konspektů lze vytvořit kartotéku. Její vnitřní třídění může být v zásadě

dvojí - jmenné dle autorství zdrojů, věcné dle klíčových slov nebo stanovených dílčích

témat. U rozsáhlejších prací je třeba oba druhy kartoték kombinovat. Pro účel

absolventské práce stačí jeden druh kartotéky, a to věcně uspořádané.

21

Užívání zdrojů v absolventské práci

Absolventská práce je postavena na užívání informačních zdrojů. Ty do práce vstupují

zejména dvěma způsoby. Formou přímé citace, tedy zveřejněním fragmentu zdroje

v původním znění. Formou nepřímé citace, tedy interpretací zdroje, jeho parafrázováním.

V obou případech využíváme zdroje, které jsou produktem a vlastnictvím třetích osob.

Využívání tohoto vlastnictví je nezbytně nutné zveřejnit. Odkaz na zdroj je základní

etickou povinností autora absolventské práce. Tuto okolnost je třeba neustále připomínat

vzhledem k tomu, že respekt k duševnímu vlastnictví je u nás na nízké úrovni, a to

nejenom ve skupině studentů.

Otázky:

Mají studenti respekt k duševnímu vlastnictví? Pracují z tohoto hlediska

i s informačními zdroji absolventské práce?

Uvědomují si studenti odlišnosti pramenů a literatury (primárních a sekundárních

zdrojů)?

Dovedou shromáždit relevantní informační zdroje?

Umí je kriticky vyhodnotit?

Umí je vhodně zapracovat do textu?

22

5 Projekt absolventské práce

Ke zpracovávání projektu lze přistoupit dvěma způsoby. Na jedné straně může být

projekt pojat jako formální záležitost upřesňující zadání práce. Na druhé straně může být

chápán jako první etapa přípravy absolventské práce, která vyhodnocuje dosavadní

průzkumy a sondy, ověřuje volbu cesty, určuje její další nasměrování a plánuje trasu

k cíli. Z vlastní praxe známe převážně první typ projektů. Přesto (či právě proto)

doporučujeme s takto formálně pojatým projektem dále pracovat, doplňovat jej

a upravovat minimálně do doby formulace textu práce. Takovýto typ projektu

v následujícím textu komentujeme.

První písemný záznam

Tvorbou projektu pro studenty začíná nová etapa práce. Od verbálních diskusí

a „srovnávání v hlavě“ přecházejí k formě psané. Mlhavé, neurčité a obecné představy je

nutno transportovat do konkrétních slov a souvislých vět s logickou návazností. Tento

transport je významnou příležitostí pro odhalení a doplnění mezer v dosavadních úvahách.

Při vytváření prvních písemných poznámek začíná student s odbornou prací.

Obsah projektu

Pro inspiraci uvádíme co možná nejširší verzi projektové struktury, bez ohledu na

významovou váhu jejích částí.

Název práce

Doporučujeme (alespoň v neoficiální pracovní verzi projektu) zaznamenat i případný

podtitul a možné varianty názvu. Doporučení platí i pro případ, že z hlediska vnitřních

předpisů školy je změna názvu absolventské práce komplikovaná nebo přímo vyloučená.

Varianty názvu lze uplatnit při dalším využití absolventské práce.

23

Téma práce

Jde o vymezení tématu práce, zasazení tématu do širších souvislostí, stručné shrnutí

dosavadních poznatků o dané problematice, zdůvodnění výběru tématu z hlediska jeho

konkrétního přínosu, případně odkaz na osobní vztah k tématu.

Cíl práce

Vedeme studenta k definici hlavního cíle. Minimálně by měl uvést alespoň pracovní verzi

dílčích cílů, a to i v případě, že nebudou v absolventské práci doslovně formulovány. Pro

studenta budou oporou při vytváření textu.

Výzkumná otázka, hypotéza (případně klíčový problém práce)

Doporučujeme již v této fázi práce pojmenovat obé, i přes komplikovanost věci.

Formulace výzkumné otázky cizeluje formulaci tématu, formulace hypotézy precizuje

formulaci cílů. I neobratné definování těchto kategorií, se kterými se nutně bude dále

pracovat, udává hlavní směr výzkumu.

Výzkumné nástroje

Obsahuje popis metod a technik, které bude student v rámci výzkumu aplikovat, včetně

zdůvodnění, proč byly právě tyto výzkumné nástroje použity.

Osnova

Vyjadřuje strukturu práce. V některých případech může být formulačně identická

s obsahem absolventské práce. Pro studenta je elementárním nástrojem pro tvorbu textu.

Promyšlení osnovy má mimořádný význam. Osnova určuje systém výkladu, logickou

provázanost jednotlivých částí absolventské práce, přehlednost textu. Kvalitní osnova

organizuje myšlenky, argumenty, důkazy, atd., uspořádává je, hierarchizuje. Garantuje

koncíznost práce, zjednodušuje tvorbu textu.

24

Harmonogram

Podrobný rozpis jednotlivých fází práce je mimořádně důležitý vzhledem k tomu, že

studenti zpravidla nedisponují obdobnou zkušeností a potřebné časové penzum na práci

spíše podcení. Podle kvalifikovaných odhadů potřebují studenti ze společensko-vědní

oblasti zhruba 5 % pracovního času na volbu, upřesnění a konečné vymezení tématu,

40 % na výzkum, 35 % na tvorbu pracovní verze textu, 15 % na vytvoření finální verze

textu (úprava textu po připomínkování vedoucího práce a konzultantů, opravy a doplnění

na základě vlastní revize, tvorba bibliografických soupisů a příloh), 5 % na dokončovací

práce (kompletace textu, tisk, vazba). Harmonogram prací musí být reálný, je třeba

pracovat s časovou rezervou pro případ neplánovaných, ale běžných událostí (problémy

s přístupem ke zdroji, nemoc studenta, pozdní odevzdání připomínek konzultanta pro

jeho pracovní vytížení apod.).

Bibliografie

Zahrnuje prameny a literaturu, a to všechny položky, které jsou v době tvorby projektu

studentovi známy, i když nejsou prostudovány.

Organizační, finanční a materiální zajištění realizace projektu

Týká se absolventských prací, jejichž praktická část probíhá u jiného právního subjektu

(firma, výzkumné pracoviště, úřad, jiná škola apod.), vyžaduje zajištění organizačních,

finančních a materiálních nároků, případně smluvní ujednání.

Využití výsledků práce

Témata některých prací se specifikují s ohledem na jejich následné praktické uplatnění.

I tuto souvislost (účel tematické volby) je vhodné připomenout. Stejně tak např.

dohodnuté publikování či jiné zveřejnění textu.

Rozsah projektu

Rozsah projektu závisí na předpokládaném rozsahu práce a na jejím oborovém zaměření.

Projekt obsahující 5 – 7 normostran považujeme za dostatečné projektové východisko

25

absolventské práce, která má rozsah 60 stran. Doporučujeme vypracovat projekt tak, aby

reflektoval studentovu současnou znalost problematiky a jeho vědomí konkrétních kroků,

které v práci podnikne. Např. strohé označení metody – „vytvoření případové studie“ –

není v této fázi již na místě. O metodické přípravě studenta svědčí např. formulace:

provedení srovnávací analýzy služeb poskytovaných seniorům v 5 zařízeních, vytvoření

případové studie s optimálním řešením problému.

Proměny projektu

Projekt jako celek se bude v průběhu tvorby absolventské práce proměňovat. V největším

pohybu je téměř vždy osnova. Konkrétní a přesné pojmenování nejstabilnějších prvků

projektu (téma, cíl, výzkumná otázka, hypotézy) zajistí, aby byl stanovený rámec práce

dodržen.

Projekt – test zadání

Konkrétní zpracování projektu je současně testem dvojího druhu. Ověřujeme jednak

správnost zadání, jednak připravenost studenta na zpracování právě tohoto zadání. Pokud

student není schopen konkrétně a obsažně projekt zpracovat, či činí-li mu zpracování

projektu vážné potíže, doporučujeme zrevidovat zadání a zkontrolovat, zda bylo vhodně

nastaveno téma, zda má téma náležitou vazbu na výzkumnou otázku, zda jsou tyto

kategorie v souladu s cíli a hypotézami, eventuelně zda byla zvolena relevantní metoda.

Pokud jsou tyto kategorie v logickém souladu, je vhodné uvážit, zda náročnost zadání

nepřekračuje možnosti studenta. Zpracování projektu je poslední příležitostí ke změně.

Otázky:

Motivujete studenty k vytvoření neformálního pracovního projektu?

Předepisuje škola závaznou strukturu a rozsah projektu?

26

6 Struktura absolventské práce

Zákonná norma předepisující strukturu absolventské práce neexistuje. Povahu

doporučení má ČSN o formální úpravě disertační práce, která rámcově uvádí i její

strukturu. Studenti vyšších odborných škol se řídí interními přepisy svých mateřských

institucí. Ty se v zásadě shodly na tom, jak má vypadat jádro práce, což odpovídá logice

výstavby odborné stati. Úvod, teoretická a praktická část, závěr. Ve všem ostatním

existuje variabilita řešení. Což je jistě v pořádku, protože struktura, stejně jako grafické

zpracování práce, spoluvytváří specifický profil školy.

Opět zde prezentujeme nejširší možnou verzi struktury absolventské práce. Tu jsme

ostatně naznačili již při výkladu projektu. Tam jsme se zabývali spíše praktickými

aspekty, souvisejícími se stavem zahájení absolventské práce a s plánem dalšího postupu.

Tentokrát se více soustředíme na obsah jednotlivých částí práce, jejich vzájemné vazby,

logické souvislosti a návaznosti.

A. Vstupní část práce

Přední strana desek. Uvádíme jen pro úplnost. Zpravidla jde o vysoce formalizovanou

součást práce. Každá škola má své vzorové řešení. Objevují se zde zpravidla tyto údaje:

název školy, jméno a příjmení autora, název práce, typ práce, rok a místo zpracování.

Název práce. Jde o dílčí, leč významný údaj, který se poprvé objevuje právě zde. Název

práce by měl dodržovat tato pravidla.

a) Souznění s obsahem práce. Jen bulvární literatura si v zájmu posílení atraktivnosti

dovoluje odchýlit název od obsahu. Odborný text s touto licencí nepracuje.

b) Souznění s řešeným problémem. V kapitole 2 jsme mluvili o tématu jako o výseči

problémové oblasti práce. Název práce by neměl reflektovat problémovou oblast, ale

téma, relativně úzký a konkrétní řešený problém. Takový název signalizuje, o co v práci

vlastně jde. Obecné názvy tuto funkci nesplňují. Titul „Kriminalita mladistvých“ je

27

vhodnější nahradit názvem „Vandalismus mladistvých v regionu severní Čechy“. Místo

„Automobilový park HZS“ použít titul „Využití kontejnerového automobilu Renault

KERAX u HZS“.

c) Jasnost a srozumitelnost. Název nemá vyvolat dojem neurčitosti, nejistoty, který

může nepříjemně ovlivnit posuzování práce. Takový dojem navozují tituly typu „Několik

poznámek k …“, „Vybrané problémy z…“, „Vybrané otázky z…:“, „Na okraj…“.

Těmito názvy (případně podnázvy) dávají studenti předem a často zbytečně najevo

neúplnost, fragmentárnost svého přínosu. Zapomínají, že absolutní komplexnost

v uchopení tématu prakticky není možná. Vždy se najde něco, co zůstane stranou

autorovy pozornosti. Jde jen o to, aby nebyla opominuta klíčová otázka, prioritní problém.

d) Stručnost. Normovaný řádek je optimální délkou titulu, dva řádky je maximum.

Požadavek stručnosti bývá někdy v kontraverzi s požadavkem konkrétnosti. Čím je název

specifikovanější, tím bývá i delší. Je proto třeba vážit význam každého slova, hledat

kratší synonyma, případně použít podtitul.

e) Přitažlivost. Domníváme se, že všednost názvu absolventské práce není vážnou

závadou. Jiné nároky však máme na obor nebo téma, které je na komunikaci přímo

postaveno či je pro něj komunikace významná. Taková práce by měla o svých kvalitách

přesvědčovat již přitažlivým, atraktivním titulem. (Máme na mysli např. Vyšší odbornou

školu publicistiky, Vyšší odbornou školu mediální komunikace, obor mediálních studií na

Vyšší odborné škola J. A. Komenského, práce na téma PR, marketing apod.).

Titulní list. I zde jde o formalizovanou část práce, kterou studenti zpracovávají podle

daného vzoru. Uváděné údaje: název a sídlo školy, jméno a příjmení autora, název

(případně též podnázev) práce, rok (kalendářní nebo školní) a místo zpracování, jméno

a příjmení vedoucího práce (příkladně též jméno a příjmení konzultanta, pokud byl

oficiálně stanoven), jméno a příjmení oponenta, označení oboru/podoboru, třídy, studijní

skupiny. Titulní list je první stranou práce, která se počítá, nečísluje se však.

28

Kopie zadání práce. Některé školy ji přidávají alespoň do jednoho (následně

archivovaného) exempláře práce. Jde o oficiální dokument, který dokládá, že práce

dodržela zadání stanovené školou.

Čestné prohlášení. Prohlášení studenta o samostatném zpracování a nakládání

s informačními zdroji (citace všech použitých pramenů). Obsahuje též souhlas se

zveřejněním práce, přičemž školy volí různé formy zveřejnění a následného využití práce.

Připojen je vlastnoruční podpis studenta.

Poděkování. Považuje se za součást dobrých mravů. Je adresováno zpravidla vedoucímu

práce a konzultantům. Je možné zahrnout další zúčastněné, kteří s prací významně

pomohli (např. jiné pedagogy, pamětníky, kteří poskytli rozhovory, účastníci

dotazníkového šetření). Stejně tak instituce a firmy, které věnovaly nadstandardní služby

(archivy, knihovny, firmy, kde studenti ověřovali výsledky, zpracovávali praktickou část

práce apod.).

Motto práce. Uvedení citátu, který souvisí s tématem práce.

Anotace (abstrakt). Stručný text v českém a anglickém jazyce. Anotaci lze

charakterizovat jako informační extrakt. Zahrnuje tyto základní údaje o práci: jméno

a příjmení autora, jméno školy, název práce, jméno vedoucího práce, rozsah práce (počet

stran nebo počet znaků), počet příloh, počet titulů použité literatury, počet použitých

pramenů. Po tomto informačním bloku následuje stručný plynulý text, který je

strukturován do jednoho odstavce. Doporučujeme maximální rozměr 10 řádků (cca

100 slov, 600 znaků včetně mezer) pro každý jazyk. Odstavec obsahuje tyto informace:

téma a cíl práce, zdůvodnění jeho výběru či msto v dosavadním výzkumu, postup prací

při zpracování tématu, hlavní výsledky práce, uplatnění výsledků a doporučení, jak se

bude pokračovat v řešení problému.

29

Anotace je věcný text, nevyjadřuje emoce ani osobní vztah autora, nehodnotí,

neinterpretuje. Sleduje hlavní výkladovou linii práce, zaměřuje se na nejpodstatnější

fakta, neuvádí detaily, ani příklady (osoba autora je zpravidla skryta za neosobní výrazy

„tato práce, tato studie, tyto výsledky…“) Obsahuje pouze to, co je v textu práce

výslovně uvedeno, nikoliv to, čeho se čtenář práce může dohadovat a co může z textu

odvodit.

Anotace je mimořádně důležitý prvek práce. Je totiž její nejčastěji publikovanou částí.

Zveřejňuje se např. v bibliografiích absolventských prací, na webových stránkách školy,

v ročenkách, sbornících apod.

Anotaci formulujeme až po úplném dokončení práce. Není nezbytně nutné, aby anotaci

psal autor práce. Může to udělat např. spolužák, který práci četl. Tento postup zpravidla

přináší lepší výsledky. Autor sám je v době dokončení práce příliš zahleděn do jejích

detailů a často není schopen odstupu a nadhledu, který formulace anotace vyžaduje.

Klíčová slova. Jsou buď samostatnou částí práce nebo součástí anotace. Na některých

školách anotaci nahrazují, jsou považovány za její pokročilejší verzi. Jde o soubor

5 – 10 slov nebo slovních spojení. Nejde o nejfrekventovanější výrazy práce, ale o výrazy

s významově největší vahou, v nichž je obsahové těžiště práce. U odborných prací

standardně zařazovaných do bibliografických katalogů jsou klíčová slova podkladem pro

jejich indexaci, tzn. pro zařazení do příslušných předmětových kartoték. V případě této

studie by šlo např. o pojmy jako absolventská práce – vedení práce – hodnocení práce –

struktura absolventské práce – metody zpracování - bibliografie - projekt absolventské

práce, apod. Klíčová slova jsou řazena podle dvou hledisek. Jednak dle významu (od

významnějších k méně významným), jednak abecedně (zejména v případech, kdy autoři

mají potíže se zvážením významu jednotlivých výrazů). Klíčová slova studenti často

považují za okrajovou a formální část práce. Zkušení čtenáři studentských prací, a těmi

oponenti práce bezpochyby jsou, je vnímají jako jednu z prvních informací

o významovém jádru práce.

30

Bibliografická citace absolventské práce dle normy ČSN ISO 690. Jde o relativně novou

část absolventské práce, která je dnes standardně zařazována do odborných publikací. Má

usnadnit přejímání odkazů na odbornou literaturu. V případě této stati by záznam mhl

vypadat následovně: BERGEROVÁ, Marcela. Vedení a hodnocení absolventských prací.

Praha: Vyšší odborná škola sociálně právní, 2012. 1. vyd. ISBN 978-80-905109-1-

Obsah. Lze předpokládat, že je buď identický s osnovou práce nebo se k ní blíží.

Zahrnuje členění na kapitoly. Pro přehlednost textu a snadnou orientaci v práci

doporučujeme do obsahu zahrnout i členění na podkapitoly. Pro názvy kapitol

a podkapitol platí stejná pravidla jako pro název práce - souvislost s obsahem,

konkrétnost, jasnost, srozumitelnost, stručnost. Při zpracování obsahu pracujeme

s arabskými číslicemi a s desetinným systémem. Obsah je první číslovanou stranou

absolventské práce.

Seznam používaných zkratek. Seznam zkratek je zpracovaný abecedně. Zahrnuje pouze

zkratky specifické pro dané téma či zkratky, které si autor pro účel práce vytvořil.

Nezahrnuje zkratky v současnosti běžně používané v písemné komunikaci (apod., tj.,

např.) a zkratky, které jsou obecně srozumitelné (EU, HZS, MŠMT ČR, ČT). Při prvním

použití autor zkracované slovo nebo slovní spojení rozepíše a k němu do závorky připojí

příslušnou zkratku. Fond ohrožených dětí (FOD), dětské domovy (DD). Nadále v textu

pracuje pouze s těmito zkratkami, jejichž seznam vytvoří. Precizně zpracovaný seznam

zkratek je nezbytný zvláště v těch případech, kdy autor vytváří osobité zkratky platné

výhradně pro danou práci.

B. Stať – vlastní text

Úvod. Jde o první ucelenou textovou část, ve které student představuje svoji práci. Čím se

úvod liší od anotace, která mu předchází? Anotace je bibliografický formát, úvod je

vstupní část textu absolventské práce. Není striktně lakonický jako anotace, je

podrobnější, více se zaměřuje na proces tvorby práce, je osobní.

31

V úvodu student představuje téma práce, zdůvodňuje jeho výběr, zaměřuje se na přínos

a aktuálnost tématu. Popíše svůj osobní vztah k problému. Jde o jediné místo práce, ve

kterém student smí opustit úroveň odborného textu a dovolit si subjektivní sdělení. Další

údaje se týkají hlavního cíle práce, klíčové výzkumné otázky a hypotézy, vymezení

výzkumných metod, včetně zdůvodnění jejich volby. Zmíněny jsou klíčové informační

zdroje. Stručně je popsán současný stav řešení problému. Je uvedena struktura práce

i její obsah. Na tomto místě je možné případně stručně vysvětlit, proč byl některý

důležitý aspekt problému ponechán stranou.

Styl úvodu se od celkové práce liší. Úvod nemá výkladový charakter. Úsporně se v něm

vyslovuje jen to, co je nezbytné pro pochopení následujících kapitol. Na rozdíl od nich je

úvod povšechný. Úvod má ambice poskytnout komplex klíčových informací, zachovat si

přitom stručnost a přehlednost. Z tohoto důvodu se informace v úvodu zobecňují a tím

nutně i zjednodušují. U absolventských prací je dostačující rozsah úvodu 1 – 3 strany.

Teoretická část. Tato část, spolu s následující empirickou kapitolou, tvoří jádro

absolventské práce. Její vstupní část navazuje na úvod. Studenti se vrací k stručným

tezím, které byly řečeny v úvodu, a podrobněji se jimi zabývají. Rozpracování se týká

těchto bodů:

Klíčový problém absolventské práce – aktuálnost jeho řešení, praktický význam,

očekávané výsledky, efekty. Zde je nejvhodnější místo práce pro obšírnější vysvětlení.

Teoretický rámec absolventské práce – stanovení cíle, výzkumné otázky, hypotéz

(předpokladů, domněnek). Pokud není v některých typech (např. technických) prací

vhodné stanovovat výzkumné otázky a hypotézy, vymezují se v nich specifické aspekty

problému (jakási osnova problému či technického projektu), které bude práce sledovat.

Terminologické vymezení práce. Definování toho, jak student chápe používané pojmy,

jaký je jejich obsah, v jakém smyslu s nimi pracuje. Student případně může zpracovat

32

přehled klíčové terminologie, poukázat na její historické, geografické či autorské

proměny či vysvětlit důvody svého terminologického přístupu.

Přehled o dosavadním řešení problému. V této části student popíše dosavadní stav

řešení problému na základě odborné literatury k danému tématu. Zaznamená rozdílné

přístupy k řešení problému, případně proměny řešení v průběhu času, různé přístupy

osobnostní nebo odlišné přístupy na základě národních nebo regionálních tradic. Popíše

rozličná možná řešení vycházející např. z technických daností (obecného rozvoje

techniky, stavu materiálně technického vybavení), ze stavu legislativy apod. Případně na

základě literatury vylíčí sociální prostředí, ve kterém se bude problém řešit, včetně

charakteristiky jeho specifik.

Zpracování odborné literatury může vycházet z různých principů. Může mít formu

historického přehledu, může být rešerší strukturovanou dle specifičnosti řešení (od

obecné odborné literatury ke specifickým studiím), může vycházet ze seznamu titulů

seřazených dle jejich odborného významu a váhy, apod. Konkrétní postup volí student

dle svých potřeb, příp. zvyklostí školy.

Teoretická část vychází z informačních zdrojů a reflektuje úroveň vědění, kterou

předkládá odborná literatura. Je třeba, aby tato reflexe zasahovala až do současnosti.

Stává se, že poslední odborná stať, kterou student zaznamenal je deset let stará. To je

v pořádku jen v tom případě, že v řešení zkoumané otázky nedošlo k dramatickému

rozvoji právě v posledním desetiletí. Významným aspektem teoretické části je její

aktuálnost. Dále komplexnost vzhledem k následující praktické části.

Studenti teoretickou část práce často chápou jako mechanický záznam východisek,

přístupů, řešení, který jim nedává prostor pro tvořivou práci. Příležitost vidí spíše v části

praktické. Opak je pravdou. V teoretické části student různé přístupy analyzuje,

interpretuje, třídí, vybírá standardní případy a naopak extrémní, výjimečná řešení,

vyhodnocuje je, domýšlí. Vysvětluje terminologii a její dobové proměny. Vede diskusi

o jednotlivých přístupech, sleduje jejich výhody a nevýhody, komentuje dobová omezení

33

i nevyužité možnosti. Všímá si nejen toho, kam vědění o daném problému dospělo, ale

mapuje i bílá místa, která za sebou společnost zanechala. Hledá příčiny tohoto stavu apod.

Provádí syntézu poznatků, vyvozuje vlastní závěry. Může formulovat i osobitá řešení.

Tvorba teoretických kapitol je tvůrčí, kreativní prací, do které se promítá kritická

a koncepční osobnost studenta. Teoretická část vytváří zázemí pro následnou praktickou

část. Její rozsah by neměl významně překročit třetinu celkového textu absolventské

práce.

Praktická část. Zužitkovává se zde znalostní penzum a teoretický rámec předcházejí části.

Na tomto základě a s permanentním vědomím teoretické podpory se zde řeší konkrétní

empirický problém. Rozměrem by praktická část měla přesáhnout část teoretickou. Je

nejrozsáhlejší částí absolventské práce. Tvoří zhruba 3/5 textu. Praktická část zahrnuje

následující části.

Popis zkoumaného „předmětu“. Může jít o osoby, reálie, služby, produkty, kterých se

praktické řešení problému týká. Předmětem může být objekt, technické vybavení,

obchodní společnost, systém vzdělávání, apod. Šíře popisu a charakteristiky je úměrná

následujícímu výkladu. Popisujeme jen to, co v následné práci skutečně zužitkujeme.

Popis základního metodologického postupu aplikovaného v praktické části. Volba

konkrétní metody jednoznačně závisí na cíli práce, tedy na tom, co chceme v práci zjistit.

Při rozhodování o volbě relevantní metody zvažujeme dvě okolnosti. Validitu metody,

tedy její schopnost zjistit právě to, co zjistit potřebujeme. Reliabilitu, tedy její přesnost

a spolehlivost. Zvolenou metodou může být např. pozorování, experiment, analýza

dokumentů, případová studie. Často je jedná o komplex metod. Důležité je, aby se tyto

metody vhodně doplňovaly. V práci se použitá metoda pojmenovává. Vysvětluje se též

důvod její aplikace. Dále to, jak student při aplikaci metody postupoval.

Data a jejich zpracování. V této části textu vymezujeme data, údaje, fakta, hodnoty,

apod., které pro následující práci potřebujeme získat. Dále popisujeme techniky jejich

34

sběru. Může jít o údaje, které se získají na základě obsahové analýzy

dokumentace prostřednictvím měřících technik, testováním apod. Konečně zde též

mapujeme proces jejich zpracování.

Výsledky zjištění. Jde o text, kterým praktickou část uzavíráme. Předkládáme v něm

výsledky, které práce s daty přinesla. Zpracováváme je takovou formou, která je pro

danou práci průkazná (text, grafy, tabulky apod.). Při značném objemu výsledků uvádíme

ty nejvýznamnější. Tato část je věcnou informací, kterou dále nekomentujeme

a nerozebíráme.

Diskuse. V rámci diskuse s výsledky dále pracujeme. Výsledky vyhodnocujeme,

komentujeme, interpretujeme. Dáváme je do souvislostí s dosavadními znalostmi.

Vymezujeme změny, které jsme zjistili. Definujeme to nové, co naše výsledky přinesly.

Porovnáváme výsledky práce a naše vlastní předpoklady, konfrontujeme výsledky

a hypotézy. Zjišťujeme, zda naše hypotézy byly potvrzeny, či vyvráceny, či zda se naše

předpoklady naplnily jen částečně. Zdůvodňujeme neúplné naplnění předpokladů

a případné diference mezi našimi předpoklady a výsledky práce. Zjišťujeme, zda

výsledky mají obecnou platnost, či zda platí jen ve specifických případech. Pokud ano,

tak tato specifika vymezíme. Zaměříme se na cíle práce a hodnotíme míru jejich naplnění.

Současně navrhneme, v jakém směru by práce mohla pokračovat. Též doporučujeme

konkrétní využití výsledků práce.

Závěr. Diskuse je poslední kapitolou absolventské práce, která přináší něco nového. Je

završením výkladu. Následující závěr je zrcadlem úvodu. Celou práci rekapituluje,

resumuje vše významné, co již bylo řečeno. Shrnuje teoretický a metodologický rámec

práce, proces vzniku teoretické a praktické části, naplnění cílů práce, význam jejích

výsledků. Vyzvedá přínos práce.

Závěr přináší celkový obraz práce a jejích výsledků. Svým způsobem je vizitkou autora.

Často je však poznamenán únavou a spěchem, takže nedosahuje kvalit předcházejících

kapitol. Nejednou je závěr dokonce nejslabší částí textu. Z důvodu udržení vyrovnané

35

úrovně práce doporučujeme zpracovat na konci každé kapitoly stručné shrnutí. Kvalitní

dokončení práce se tím usnadní.

C. Závěrečná část práce

Resumé (summary). Stručné shrnutí informací o obsahu práce, cílech, metodách, o vztahu

autora k tématu, o výsledcích, přínosech pro praxi. V případě absolventské práce by měl

být rozsah 20 – 30 řádek. Zpravidla se píše v anglické verzi.

Bibliografie. Soupis informačních zdrojů, citované a použité literatury. Zahrnuje pouze ty

položky, se kterými student skutečně pracoval. Pokud je soupis zdrojů relativně malý,

zhruba do deseti položek, lze jej předložit jako jeden abecedně uspořádaný celek.

Obsáhlejší seznamy je třeba vnitřně zpracovat. Třídíme je podle různých kritérií. Např.

dle základních typů informačních zdrojů (primární a sekundární zdroje), dle formy

zveřejnění (na tištěné a elektronické zdroje), dle periodicity zveřejnění (neperiodické a

periodické zdroje) apod. Záleží na rozhodnutí studenta, případně na pokynech školy.

Důležité je, aby byl zvolený princip aplikován jednotně a důsledně.

Přílohy. Zahrnují doplňky nejrůznějšího druhu: tabulky, grafy, plánky, schémata,

fotografie, přepisy dokumentů (např. zakládací listiny, rodné listy). V zásadě obsahují vše,

co dokládá studentovy postupy a co z různých důvodů nelze umístit uvnitř práce (např.

technické důvody, znejasnění výkladu, apod.). Přílohy jsou průběžně číslované, každá

příloha má svůj titulek. Student zpracuje seznam příloh, který umístí před samotné

přílohy.

Rejstříky. Vytváří se u rozsáhlejších studentských textů. Jsou dobrým vodítkem při

vyhledávání konkrétních údajů. Rejstříky se zpracovávají podle různých hledisek. Jde

nejčastěji o rejstříky jmenné, věcné, o rejstříky míst. Rozsáhlejší odborné texty mohou

obsahovat všechny typy rejstříků. Pro studentskou práci doporučujeme zpracovat

nanejvýš jeden registr.

36

Otázky:

Má škola předepsanou strukturu absolventské práce? Je tato struktura pro studenty

závazná?

Uvažujete po přečtení textu o úpravě, doplnění struktury?

Věnuje škola pozornost obsahu jednotlivých částí absolventské práce?

Máte doporučení, jak udržet vyrovnanou úroveň absolventské práce?

37

7 Vztahy uvnitř struktury absolventské práce

Mezi jednotlivými částmi práce jsou logické vztahy a návaznosti. Každá kapitola má své

místo a svou roli. Pokud je její účel pozměněn, dochází k vážnému poškození struktury

celé práce. Stavbu práce a souvislosti mezi jejími částmi narušují zejména tyto prohřešky.

Úvod a jeho souvislosti s následnými kapitolami

a) Úvod podává o práci zkreslenou informaci. Tato situace nastává zpravidla tehdy,

když po dokončení úvodu dojde ke změnám. Např. upraví se výzkumná otázka, dojde

k doplnění dílčích cílů, aplikují se další metody, tím se rozšíří spektrum výsledků. Na

počátku práce doporučujeme zpracovat pouze osnovu úvodu a text doformulovat až po

dokončení práce.

b) Informace, které zazní v úvodu, procházejí následně v rozpracované podobě celou

prací. Stává se, že úvod je příliš podrobný, jde do značných detailů. Je téměř identický

s textem celých odstavců následujících kapitol. Ty přinášejí minimum nových informací.

U posuzovatele textu pak vzniká otázka, proč vůbec výzkum probíhal, když všechny

odpovědi student znal už v úvodu práce. Úvod má jen naznačit to, co následující kapitoly

důkladně vyloží a doloží.

c) Student v úvodu zaujme obranný postoj a předem obhajuje důvody záměrně

opomíjených oblastí, stylistickou neobratnost práce, případně jazykovou nevybavenost

pro průzkum cizojazyčné literatury, apod. Práce je jednou dokončena, je nutno ji

předložit a obhájit. Je zbytečné připoutávat pozornost oponentů na její negativní stránky,

ať už jsou reálné či zdánlivé. Prostor pro návrhy dalších následných řešení je v jiné části

práce, v diskusi a v závěru.

d) Úvod musí korespondovat se závěrem práce, obě části práce se nesmí obsahově míjet.

V závěru je nutno odpovědět na otázky položené v úvodu, i když odpověď bude zcela

nebo částečně negativní. Na konci nelze odpovídat na otázku, která se v práci vůbec

neobjevila.

38

Teoretická a praktická část práce

Hlavní problém absolventských prací tkví v nesouladu mezi těmito dvěma klíčovými

částmi. Teoretická část je východiskem pro konkrétní praktické řešení. Měli-li bychom

tento vztah vizualizovat, pak si můžeme představit patrový dort. Základna spodní části

(teoretická část) je mírně širší než vrchní část (praktická část). Jde o dvě identické oblasti

v různých úrovních. Teoretická část pracuje se širšími souvislostmi, s kontexty, což je

důvodem jejího většího rozměru, jejího přesahu. V praxi se teoretická a praktická část

obsahově míjí jen zcela výjimečně. Obvyklé je i to, že obě části v zásadě pokrývají

identické oblasti. Poměrně časté jsou však případy, kdy teoretická část práce

zpracovává daleko širší problematiku, než jakou řeší praktická část. Dokonce i

problematiku, která s tématem práce souvisí jen vzdáleně. Stejně tak se stává, že

praktická část vyžaduje širší zázemí, než jaké teoretické kapitoly poskytují. V průběhu

tvorby absolventské práce je třeba vztahy mezi teoretickou a praktickou částí neustále

korigovat a dle potřeby upravovat.

Praktická část a diskuse (případně závěry)

Absolventská práce podává věcně a objektivně informaci o výsledcích. Zpráva je úplná,

výsledky jsou hierarchizované dle jejich významu. V tomto směru je vše v pořádku.

Hierarchizace je však jediným hodnocením výsledků. S výsledky se v diskusi (v závěru)

dále nepracuje, nevysvětlují se, nekomentují, nedávají se do dalších souvislostí. Tím se

snižuje jejich přínos, stejně tak přínos celé práce.

Otázky:

Věnujete pozornost vztahům mezi jednotlivými částmi práce?

Znáte recept na harmonické sladění teoretické a praktické části?

39

8 Absolventská práce jako odborný text

Absolventská práce je vědeckou statí, která je určena specifické odborné veřejnosti.

Primárně a účelově hodnotící komisi, dále pedagogům školy, jejím externím

spolupracovníkům, partnerům, odborným institucím, budoucím studentům, kteří mohou

na práci navázat. Práce má charakter odborného výkladu, který je vhodný jak pro

vysvětlení širších souvislostí problému a jeho vnějších aspektů, tak jeho podstaty

i vnitřních vztahů. Žánru odpovídá i styl absolventské práce – kompozice, jazyk,

stylistika.

Základní požadavky na absolventskou práci jako na odborný text

Některé požadavky jsme v průběhu výkladu zmínili. Proveďme nyní ucelenější výčet

hlavních rysů.

Věcná správnost, objektivita se projevují od počáteční fáze (shromažďování

informačních zdrojů a jejich kritické vyhodnocování) do konečné etapy

(vyhodnocení výsledků).

Komplexnost textu. Je vždy relativní. Máme na mysli úplnost vzhledem

k danému tématu a jeho autorskému pojetí. V rámci tohoto vymezení a autorova

osobitého přístupu nelze bezdůvodně opomíjet klíčová fakta nebo jim přisoudit

okrajové místo.

Srozumitelnost a přehlednost textu je věcí kompozičního a stylistického

zpracování. Jeho úroveň ovlivňuje kvalitu odborného výkladu a celkové

hodnocení práce.

Jakými postupy lze těchto kvalit dosáhnout?

Požadovaných kvalit práce lze dosáhnout kombinací několika postupů.

40

Práce s argumenty

Absolventská práce je podložená argumenty. Není místem pro pocity a osobní úvahy.

Neurčitá a nepřesvědčivá domněnka studenta, že lano použité v konkrétní konstrukci by

mohlo odpovídat zátěži výtahu, v nás nutně vyvolá obavy. Přejeme si, aby student tento

údaj vyslovil s jistotou a doložil důkazy. Po položené otázce následuje odpověď, po

konstatování zdůvodnění. Pro premisy, předpoklady a domněnky je zde místo pouze

v případě, že jsou součástí logického soudu. Výroky podložené důkazy jsou podstatou

odborného výkladu.

Strukturace textu

Věcný, argumenty podložený výklad odborného textu je organizován tak, aby byl

čtenářsky vlídný. Přehlednost textu přispívá k jeho srozumitelnosti. Jak vytvořit

přehledný text? Základním krokem je strukturace textu, jeho členění do oddílů, kapitol,

podkapitol, odstavců. Text strukturujeme na základě obsahu práce, přičemž vycházíme

z její osnovy. Trvale přitom máme na mysli, že strukturace práce úzce souvisí s její

grafikou. Důsledkem jakékoliv strukturální změny práce je i změna její vizuální stránky.

Při strukturování textu absolventské práce sledujeme dvě linie. Vertikální a horizontální.

Sledování vertikální linie je obvyklé. Tato linie vede od oddílů ke kapitolám,

podkapitolám, odstavcům. Mezi nimi jsou logické návaznosti, současně i vztahy

tematické nadřazenosti a podřízenosti. Vezmeme-li titulky jednotlivých částí, můžeme

sledovat přechod od obecnějších témat k tématům dílčím, specifikovaným. Porušení

tohoto systému je signálem o nesprávné strukturaci textu a nesystémovém výkladu práce.

Horizontální linie zpravidla pozornosti studentů uniká. Při horizontálním sledování textu

(v grafickém vyjádření jde spíše o pyramidu) zobrazíme v nejvyšší rovině všechny oddíly

(vrchol pyramidy), na další nižší rovině všechny kapitoly, dále podkapitoly atd. Všechny

části textu umístěné v jedné rovině by měly být rovnocenné a významově vyrovnané.

Sledováním vertikální a horizontální linie zjistíme, zda je struktura práce vyvážená.

Následně můžeme revidovat tematické přesahy, vyváženost témat, úměrnost rozsahu

41

jednotlivých částí práce, účelnost všech podkapitol atd. Tuto revizi a nápravu můžeme

udělat, pokud práce splňuje jednu podmínku. Názvy částí práce objektivně reflektují

jejich obsah.

Členění textu do oddílů, kapitol, podkapitol a dalších drobných útvarů práci zpřehledňuje.

Toto členění má však svou hranici. U odborných textů se doporučují tři úrovně

vertikálního členění. Čtyři úrovně se považují za mez, kterou v rámci udržení soudržnosti

textu není radno překročit. Přílišná segmentace ohrožuje souvislé vnímání textu.

Základní jednotkou strukturace textu je odstavec. Pravidla na tvorbu odstavců neexistují.

Jasné je pouze to, že v odstavci se seskupují výpovědi tematicky spjaté. Oprávněnost

odstavce prověřuje test heslem. Lze-li obsah každého odstavce vyjádřit jedním heslem,

jsou předěly v textu vytvořeny správně. Nový odstavec signalizuje změnu ve výkladu

(nové téma, nová fáze, nová etapa, nová jednotka v komentovaném výčtu atd.). Při tvorbě

odstavců by nemělo docházet k nadměrnému drobení textu (co věta, to myšlenka, to nový

odstavec), které výklad tříští. S odstavci je možné pracovat i jiným způsobem. Lze je

sdružovat do vyšších tematických celků, do tzv. odstavcových skupin. Tyto skupiny

vybavujeme mezititulky, které vytvářejí orientační síť textu. I takto lze posílit přehlednost

práce.

Souvislost a soudržnost textu

Soudržnost textu zajišťují uzavřená sdělení, která na sebe tematicky, časově, místně,

příčinně a jinak navazují. Ta vytvářejí klíčovou výkladovou linii textu. Probereme jednu

myšlenku, bez zbytečných odboček jdeme ke druhé. V práci působí rušivě ty části textů,

které s výpovědí sice tematicky souvisejí, ale narušují hlavní linii výkladu (např. detailně

rozváděný příklad, paralela z jiné oborové oblasti apod.). Tyto situace lze řešit

prostřednictvím poznámkového aparátu nebo příloh.

Koncíznost textu podporují další prostředky. Jde o slovní spojení, tzv. orientátory, která

odkazují na různé, od sebe vzdálené části textu, a tak je propojují. Např. „V předcházející

42

kapitole jsme uvedli výsledky první etapy, podívejme se nyní, jak na ně navázala druhá

etapa...“ „Nyní jen stručně konstatujme, jaká jsou naše východiska. Podrobně se jimi

budeme zabývat v následující kapitole.“ „Jak již jsme naznačili v úvodu kapitoly…“

K soudržnosti textu významně přispívají shrnutí. Zastavují výklad, zopakují již řečené,

připomínají vyslovené souvislosti a uvádějí souvislosti nové, propojují již známá fakta,

zobecňují. Sumarizace různých rozměrů se mohou objevovat na konci kapitol

i odstavcových skupin. V hutné podobě i na konci rozsáhlejších odstavců.

Koncíznosti textu napomáhají i drobnější a nenápadnější stylistické postupy. Např. stálé

připomínání předmětu výkladu (např. v odstupu dvou tří vět) i za využití různých

synonym či hyponym s využitím odkazovacích zájmen. Např. o výrobku lze hovořit jako

o „produktu“, „zboží“, „kusu“, „artiklu“, o rizikové mládeži lze mluvit též jako

o „rizikové skupině mladistvých“,, mládeži s nežádoucím chováním“ či odkazovat v textu

na „tuto problematickou skupinu“. Pokud je využití synonym zavádějící, je lépe zůstat

u stereotypních pojmenování. Důležité je připomínat předmět výkladu.

Odborná stylistika

Srozumitelnosti, jasnosti a přesnosti odborného textu napomáhají následující principy.

Přiměřená úspornost. Myslíme tím výrazovou střídmost výkladu. Student

vyřkne to, co je nezbytně nutné. Vyjádří se stručnými větami, které zbytečně

nerozvíjí. Jeho výklad je stylisticky minimalistický bez literárních ozdob. Na

malém prostoru uplatní maximum informací.

Explicitnost. Jev, skutečnost, předmět výkladu jsou konkrétně pojmenovány,

slovní vyjádření je jednoznačné.

Přesnost, určitost. Současná představa o logickém, racionálním, věcném

vědeckém vyjádření není tak striktní, jako bývala. Stále je však třeba oprostit se

od vrstvy slovní zásoby, která v sobě nese neurčitost a přibližnost (hodně, málo,

asi, přibližně, poměrně atd.).

43

Neutrální pojmenování. Na místě není emotivní vyjadřování. Z rejstříku

synonym vybíráme slova a slovní spojení, která nejsou citově zabarvená (lidé bez

přístřeší místo ubožáci bez domova, vyhnáni z domova, apod.).

Spisovný psaný jazyk. Studenti by se měli vyvarovat mluvené formy spisovného

jazyka, např. „moc se mi v zařízení líbilo“ či koncovky –u u sloves 3. slovesné

třídy vzoru „kupovat“, např. „děkuju všem spolupracovníkům za pomoc při sběru

dat…“.

Gramatická korektnost je očekávanou kvalitou textu. Přes tuto deklaraci se ve

studentských textech objevují prohřešky proti pravidlům českého pravopisu jak ve

shodě podmětu s přísudkem, tak v interpunkci. Objevují se i záludnější chyby ve

skloňování především číslovky dvě, obě a skloňování sloves 4. třídy („s tímto

jevem souvisí souvisejí i potíže v dospívání“. Často dochází ke směšování vazeb

u příbuzných sloves („zajímal se o sport a mnoha aktivními činnostmi“. Správně:

„zajímal se o sport a o mnoho aktivních činností“ nebo „zabýval se sportem

a mnoha aktivními činnostmi“).

Forma výkladu

V absolventské práci student zprostředkovává výklad těmito způsoby:

výklad vede ve 3. osobě singuláru či plurálu, jde o odosobněnou verzi (dá se

konstatovat, lze tvrdit, lze doporučit, práce vychází z těchto východisek, studie

obsahuje, závěry poukazují na nutnost apod.),

výklad vede v 1. osobě plurálu, jde o tzv. autorský plurál: (konstatujeme, tvrdíme),

výklad vede ve 3. osobě plurálu: odborníci konstatují, tvrdí, doporučují,

výklad vede v 1. osoba singuláru: konstatuji, tvrdím, doporučuji.

Poslední variantu užívají studenti vždy, ale pouze na omezené části textu, ve které

vystupují proklamativně subjektivně (úvod, poděkování, závěr). Aplikace této varianty

v celém rozsahu práce u nás ještě nezdomácněla, byť frekvence jejího užívání se

v posledních letech zvyšuje. V českém prostředí převládá kombinace autorského plurálu

44

a odosobněné formy. Není však důvod bránit studentům v jakékoliv formě, pokud

zachovají výkladovou jednotu.

Otázky:

Je pro studenty argumentace přirozeným základem výkladu?

Sledujete strukturaci práce již od první osnovy?

Jsou stylistické úpravy průběžnou součástí práce nebo její závěrečnou fází?

45

9 Obhajoba a hodnocení absolventské práce

Ani zde neplatí striktní předpisy, pouze zažité zkušenosti přenesené z vysokoškolského

prostředí. Záleží na každé škole, jak tento rituál ošetří a jako normou ho sváže.

Vedoucí práce a oponent

Absolventskou práci posuzují dva odborníci, kteří na ni vypracovávají posudky. Oba

experti k práci přistupují z různých hledisek. Vedoucí práce se účastnil její tvorby. Zná

i ta fakta, která leží mimo zorné pole oponenta. Pohlíží na práci „zevnitř“. Posuzuje

proces vzniku práce. Komentuje zvládání nečekaných problémů, případnou proměnu

záměru, celkový přístup studenta, tedy jeho aktivitu a iniciativu, samostatnost a tvořivost,

jeho pracovní nasazení, přístup ke kritickým připomínkám. Vedoucí může práci hodnotit

i z hlediska zvyklostí, požadavků a standardů dané školy.

Oponenta zajímá produkt jako takový, jde mu ryze o odbornou úroveň práce, kterou (je-li

externím spolupracovníkem školy) může dát i do souvislostí s obdobnými pracemi jiných

škol.

Obsah posudků

V tomto ohledu se posudky obou expertů liší. Jinak sledují stejné aspekty práce. Různé

školy (a různí experti) přistupují k posuzování prací s různou mírou podrobnosti

a sledované aspekty strukturují různým způsobem. V každém případě je však předmětem

jejich zájmu věcný, odborný obsah práce, její formální a jazykové zpracování. Pro

inspiraci předkládáme detailní (maximalistický) přehled posuzovaných kritérií

i s vědomím toho, že některým školám stačí globální stanovisko k tematické skupině

aspektů.

46

Odborná úroveň práce

V rámci tohoto bloku se hodnotí následující:

Téma práce. Sleduje se šíře tematického záběru, aktuálnost tématu, jeho praktický

význam a přínos (pro spolupracující organizace, pro školskou výuku apod.).

Soulad tématu s obsahem práce, s cílem, případně s výzkumnou otázkou

a hypotézou.

Cíl práce. Hodnotí se přesnost vymezení a jeho naplnění (konfrontací úvodní

a závěrečné kapitoly).

Práce s informačními zdroji. Komentuje se okruh zdrojů, se kterými student

pracoval, využívání klíčových zdrojů. Objektivnost práce se zdroji (zda student

nepracoval např. jen s jedním klíčovým autorem, zda byla důvěryhodnost zdroje

ověřena apod.). Kritické vyhodnocení a interpretace zdrojů (např. pochopení

dobových a autorových specifik). Znatelné odlišení vlastního autorského textu,

přímé a nepřímé citace (interpretace).

Odborný styl práce. Vymezení základních pojmů a definic, jejich věcná správnost.

Způsob výkladu (argumentace, jasnost, preciznost, přehlednost, souvislost textu

atd.).

Strukturace práce. Logika, systematika a symetrie struktury, návaznosti,

souvislosti, případné mezery a zbytečné přesahy (co chybí a co je navíc).

Úroveň teoretické části práce. Úroveň a úplnost shromážděných poznatků,

schopnost jejich vyhodnocení. Pochopení tématu a problému. Schopnost

vytvoření adekvátní základny pro praktickou část práce.

Úroveň praktické části práce. Schopnost aplikace teoretických poznatků.

Relevantnost zvolených metod práce, jejich obtížnost. Shromáždění a popis

výsledků.

Poměr teoretické a praktické části. Nadbytečnost/nedostatečnost teoretické části

vzhledem k části praktické. Poměr textového rozsahu obou částí.

Zpracování závěrů. Průkaznost, přesvědčivost závěrů (výstupů, výsledků),

vyhodnocení. Souvislost s cíli práce. Praktické využití.

47

Celkové obsahové hodnocení práce. Osobní přínos (formulace vlastních

stanovisek), odborný přínos, inovativnost.

Formální stránka práce

Formální postupy školy zpravidla detailně rozpracovávají a v hodnocení se vyjadřují

k dodržování stanovených pravidel. Jde převážně o následující kritéria:

rozsah práce,

odpovídající obsah (zařazení všech částí, které škola vyžaduje – anotace, klíčová slova,

resumé, rejstříky, zkratky apod.),

pojetí příloh (úplnost, potřebnost, přebytečnost, souvislost příloh s textem, jejich grafické

zpracování),

jednotné grafické zpracování textu (typy písma, rozsah stránky, značení titulků apod.),

zpracování bibliografie, poznámkového aparátu,

správnost a úplnost citací (dodržení obecných norem nebo školních zásad).

Jazykové zpracování

Zahrnuje tato kritéria. Gramatická správnost textu, jazyková redakce a korigování textu,

šíře slovní zásoby, stavba vět.

Váha aspektů hodnocení

Váhu jednotlivých aspektů si stanovují školy samy. Obecně se dá říci, že větší význam je

přisuzován věcné stránce textu, odbornému uchopení tématu. V poslední době však

významně a oprávněně vystupuje do popředí práce s informačními zdroji, resp. její

korektnost. Nepřesně vyznačené citace, pohyblivé hranice mezi vlastním autorským

textem a interpretací jiných textů či přímo plagiátorství je důvodem k odmítnutí práce. Ne

tak jednoznačný postoj je např. k jazykové úrovni textu. K problematické gramatice

a stylistice mají některé školy vysoce kritický postoj, jiné jsou tolerantnější. Důležité je,

48

aby škola jednoznačně definovala všestranné požadavky na absolventskou práci a aby

zveřejnila systém jejího hodnocení.

Obhajoba

Absolventská práce prokazuje studentovu schopnost vytvořit odborný text na úrovni,

kterou škola požaduje. V průběhu obhajoby student prokazuje schopnost tuto práci

prezentovat a v diskusi ji obhájit.

Prezentace práce bývá pro studenty problémem. Chybí jim zejména potřebný odstup od

práce. Nejsou připraveni stručně a heslovitě podat základní informace. Odbíhají

k nepodstatným detailům, k příkladům, na které není v prezentaci místo. I tento rituál by

měl být předmětem cvičení.

Otázkou, kterou je třeba vyjasnit, je vztah absolventské práce a její obhajoby. Resp.

stanovit, do jaké míry ovlivňuje úroveň obhajoby hodnocení práce. Jsou známy případy,

kdy práce s doporučenou klasifikací „velmi dobře“ ztroskotá při obhajobě. Student

v časovém limitu stihne představit pouze téma a cíl práce, k dalším informacím nedospěje.

Není připraven odpovědět na otázky, jeho odpovědi se s připomínkami tematicky míjejí.

Dokonce se prokáží studentovy vážné neznalosti vztahující se k tématu práce. I když

k takovým situacím dochází občasně, je dobré předem stanovit pravidla jejich řešení.

Otázky:

Má škola zpracovanou vzorovou strukturu posudků vedoucího a oponenta práce?

Zvážila škola formu hodnocení? Preferuje textovou nebo tabulkovou verzi

posudků?

Jakou váhu škola přikládá různým aspektům hodnocení (věcná, formální stránka)?

49

Do jaké míry ovlivňuje úroveň obhajoby hodnocení práce? Může se na základě

obhajoby změnit navrhované hodnocení práce o jeden stupeň? Řeší škola tyto

situace ad hoc nebo na základě stanovených zásad?

50

10 Nejčastější chyby absolventských prací

Prohřešky absolventských prací se týkají všech jejích stránek. I když jsme se o nich na

různých místech textu zmínili, předkládáme nyní jejich celkový přehled. Je připomínkou

toho, na které aspekty práce a na které fáze její tvorby je třeba dohlédnout především.

Název práce neodpovídá obsahu. Slibuje něco jiného, zpravidla širší nebo užší pohled na

dané téma.

Cíl práce většinou nechybí. Je přímo definován nebo je odvoditelný z textu úvodu.

Problém tkví jinde. Stává se, že cíl je nepřesně formulovaný, vágní, přibližný, takže

v závěru nelze průkazně doložit jeho naplnění. Také se stává, že cíl je v úvodu

definovaný přesně, jasně a srozumitelně. Na dalších místech práce se však objevují jeho

pozměněné verze. Většinou nejde o cíle diametrálně odlišné. Uvedené verze bychom

mohli označit jako fragmentární cíle. Problém se dá snadno odstranit stanovením

hlavního cíle, dílčích cílů a přesnými odkazy v průběhu textu.

Téma práce je příliš široké. Práce nedokáže přinést nic nového, zvládne jen zopakovat

známá fakta, nová zjištění buď zcela chybí, nebo jsou obecná. Volba obsahově

rozměrného tématu je častým prohřeškem. Nastává většinou z obavy, že úzké téma

nedokáže naplnit požadovaný rozsah práce.

Výzkumné otázky a hypotézy nejsou stanoveny, případně neodpovídají cílům práce.

Autor nedodržel metodiku a zbavil se podpůrných nástrojů na cestě k cíli.

Informační zdroje. Práce se zdroji není objektivní a korektní. Jaké problémy mohou

nastat?

a) Klíčové zdroje nejsou uvedeny, student je zjevně nezužitkovává. Naopak pracuje

s nedůvěryhodnými zdroji z internetových blogů, studentských portálů apod.

51

b) Student přistupuje ke zdrojům jednostranně a s předsudky. Týká se zejména

společenských věd a informačních zdrojů z totality. Stává se, že zdroje z tohoto období

jsou apriori odmítány. Naopak jsou adorovány informační zdroje současnosti. Teoretická

část pak nepřináší objektivní pohled na dané téma.

c) Zdroje se neověřují, s fakty se pracuje jako s hotovou věcí, nejsou podrobeny analýze,

neinterpretují se.

d) Studenti nesledují informační zdroje až do současnosti a jsou ovlivněni staršími názory,

které byly následně korigovány.

Jedním slovem - chybí objektivita, přístup bez předsudků, kritická analýza informačních

zdrojů.

Vztah teoretické a praktické části je obsahově disproporční. Teoretická část je

bezdůvodně široká, není plně využita v praktické části. Důvody bývají prozaické. Autor

v procesu přípravy vytvořil širší teoretické zázemí, než bylo pro práci potřeba. Získané

poznatky chce uplatnit, i když jejich zveřejnění není opodstatněné. Nastávají i opačné

případy. Tehdy je třeba dbát na doplnění mezer teoretické části.

Struktura práce je nelogická, návaznost textu chabá. Týká se zejména nižších

strukturních celků, podkapitol a odstavců. Ty leckdy odbočují od hlavní linie výkladu a

unikají k faktům, která souvisejí s tématem práce jen vzdáleně. Příčinu jsme zmínili již

v předchozím odstavci. Je to autorská ambice uplatnit získané znalosti za každou cenu.

Nevyváženost práce. Na textu je vidět, jak vznikala pod časovým stresem. Závěrečné

kapitoly práce pak patří k těm nejslabším.

Odborný styl práce není dodržen. Převážně chybí argumentace. Místo dokladů se

objevují slovní spojení typu „myslím si, vím, je známo“ apod. Jindy autor operuje výrazy

typu „ z toho lze usuzovat“, z toho logicky vyplývá“, ale logické souvislosti nejsou

z předchozího textu patrné. Text není neutrální, bezpříznakový, je emociální (strašně se

mi líbil přístup vychovatelek, ubohé děti bez rodin, zbědovaní lidé bez přístřeší apod.).

52

Jazyková úroveň práce je nedostatečná. Slovní zásoba je úzká, směřuje k hovorové řeči.

Základy gramatiky nejsou pevné. Stylistika není zvládnutá. Objevují se dlouhá souvětí až

na půl stránky. V nepřehledných větách se ztrácí předmět výkladu. Interpunkce není

předmětem zájmu autora. Text není korigován.

Plagiátorství. Domníváme se, že problém má dvě stránky. První tkví v naprostém

nepochopení pojmů duchovní vlastnictví a autorské právo. Převzetí cizích textů studenti

nevnímají jako prohřešek a plagiátorství pak nechápou jako negativní jev. Druhá stránka

problému je v nezvládnutí přípravné části práce, ve zpracování informačních zdrojů.

Studenti si při pořizování konspektů zaznamenávají neúplné údaje. Přebírají texty, aniž

by si poznamenali údaje o zdroji. Posléze nejsou schopni zdroj jednoznačně identifikovat

a s textem nadále pracují jako se svým vlastním. Při pedagogickém ošetřování problému

plagiátorství je třeba řešit nejenom etickou stránku věci, ale i pravidla odborné práce,

heuristiky.

Otázky:

Jaké další chyby do přehledu připojíte?

53

Doporučená literatura:

ČSN ISO 214. Informace a dokumentace - Abstrakty pro publikace a dokumentaci. Praha:

Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2001. Třídící znak

01 0148.

ČNI ISO 7144. Informace a dokumentace - Formální úprava disertací a podobných

dokumentů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví,

1996. Třídící znak 01 0161.

ČSN ISO 690. Informace a dokumentace – Pravidla pro bibliografické odkazy a citace

informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní

zkušebnictví, 2011. Třídící znak 01 0197.

ČSN ISO 01 6910. Informace a dokumentace - Úprava písemností psaných strojem nebo

zpracovaných textovými editory. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii

a státní zkušebnictví, 2007. Třídící znak 01 78349.

ČMEJRKOVÁ, Světla, František DANEŠ a Jindra SVĚTLÁ. Jak napsat odborný text.

Praha: LEDA, ©1999. ISBN 80-85927-69-1.

ECO, Umberto. Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN

80-7198-173-7.

FILKA, Jaroslav. Metodika tvorby diplomové práce. Brno: Knihař, 2002. ISBN

80-86292-05-3.

HOLOUŠOVÁ, KROBOTOVÁ Drahomíra a Milena. Jak psát diplomové a závěrečné

práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 1999. ISBN-80-7067-841-0.

KOVÁŘÍČEK, Václav, Vladimír KREJČÍ a Evelina KREJČOVÁ. Diplomové a

závěrečné práce: metodická příručka pro zpracování a vedení diplomových a

závěrečných prací. Ostrava: Ostravská univerzita, 1995. ISBN-80-7042-088-X.

KUBÁTOVÁ, Helena. Rukověť autora diplomky. Olomouc: Univerzita Palackého

v Olomouci, 2009. ISBN 978-80-244-2314-2.

54

NEKUDA, Jaroslav. O metodice zpracování bakalářských a diplomových prací

v ekonomických oborech a vhodných informačních zdrojích. Brno: Masarykova

univerzita, 1996. ISBN 80-210-1446-6.

PLACHETA, Zdeněk. Pokyny pro vypracování magisterské diplomové práce. Brno:

Masarykova univerzita, 2000. ISBN 80-210-2431-3.

SYNEK, Miloslav, Helena SEDLÁČKOVÁ a Hana VÁVROVÁ. Jak psát diplomové

a jiné písemné práce. Praha: VŠE, 2002. ISBN 978-80-245-1212-9.

ZLÁMAL, Robert. Příručka psaní seminárních a jiných vysokoškolských odborných

prací. Praha: Linde Praha, 2009. ISBN 978-80-7201-779-9.