fra

Václav BendaNoční kádrový dotazníka jiné boje

Václav BendaTexty z let 1977–1989

fra.cz

Eseje

fra

Václav BendaNoční kádrový dotazníka jiné boje

Eseje

1fra

2

Václav BendaNoční kádrový dotazník a jiné boje

3

4

Václav BendaNoční kádrový dotazníka jiné bojeTexty z let 1977–1989

fra

6

EsejeVáclav BendaNoční kádrový dotazník a jiné bojeTexty z let 1977–1989K vydání připravil a ediční poznámku napsal Patrik BendaVydalo Agite/Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, fra@fra.cz, www.fra.cz,roku 2009 jako svou 74. publikaciVytiskla Tiskárna VS, PrahaVydání první

© Agite/Fra, 2009Text © Václav Benda (dědicové), 2009ISBN 978-80-86603-85-8

Kniha vychází s podporou Tchajpejské hospodářské a kulturní kanceláře v České republice

DD002

Obsah

RaportyMalá lekce z demokracie 10Noční kádrový dotazník 15Neprošli 20Nač váhat před konečným řešením? 25Rok jedna po Orwellovi 28O politicky motivovaných represích 33Církev bojující 40Tři závažná memoranda českého primase 44Výzva z Bratislavy 48Lidová strana – problémy a naděje 52

Perspektivy obnovyParalelní polis 56Katolicismus a politika – kořeny a perspektivy

dnešní situace 67Poznámky k poznámkám často slyšeným 87O etice polemiky a o potřebné míře tolerance 96Dopis Rogeru Scrutonovi 119O problémech nejen morálních 135Znovu křesťanství a politika: jak dál

po Velehradě? 158O odpovědnosti v politice a za politiku 221O situaci, perspektivách a smyslu paralelní

polis 239Problematika rodiny v relacích totalitního státu 250Perspektivy politického vývoje v Československu

a možná role Charty 77 262Duchovní obnova národa – východisko z krize? 269Nevyhnutelná rizika 291

ObranyTrestní stíhání dvou katolických duchovních

na Slovensku 302

7

Polsko a my 304Informace o činnosti mluvčích a o připravovaných

materiálech Charty 77 309Nesdílím Vaše přesvědčení… 312Obracím se na Vás s naléhavou výzvou 314Oznámení trestných činů 317Obležená kultura 320K problematice výkonu trestu odnětí svobody

u mladistvých 330Kritické teze k „Ideji státu křesťanského“ 344Protizákonné praktiky Státní bezpečnosti 349O pouti k blahoslavené Anežce České 351O pražské manifestaci 21. srpna 1988 354Nevytvářejte si o nás falešný obraz 356

Ediční poznámka 359Poznámky k jednotlivým textům 363

8

Raporty

Malá lekce z demokracie

PrehistorieKromě jiných opatření byla v souvislosti s mým pod-pisem na Chartě 77 svolána též schůze příslušnéhoúseku ROH (8. července). Prakticky jednomyslně(při jediném zdržení – totiž mém) bylo přijato usne-sení, v němž se mimo jiné praví, že účastníci nesou-hlasí s mým činem, že však rozhodně nepokládají zasprávné vylučovat mě z řad ROH a naopak mi hodla-jí v budoucnu věnovat zvýšenou péči. Závodní výborROH se neztotožnil se stanoviskem úseku a podal ce-lopodnikové konferenci návrh na zrušení mého člen-ství pro hrubé porušení stanov ROH, kterého jsem sedopustil podpisem Charty 77. Na konferenci jsem bylřádně přizván, v diskusi jsem jako host požádal o slo-vo, které mi bylo předsedou Rambou s napomenu-tím, že je zbytečné, abych něco říkal, nakonec uděle-no. (Konference se konala 8. 9. 1977, bylo přítomno101 ze 119 oprávněných delegátů, zastupujících cca1050 zaměstnanců VÚMS – Výzkumného ústavu ma-tematických strojů. Záznam je co nejvěrnější repro-dukcí skutečně předneseného, pořízenou krátce pokonferenci.) Přednesl jsem následující.

Obrana„Domnívám se, že byste se při svém rozhodování mě-li řídit především stanovami ROH, pro jejichž údajnéhrubé porušení mám být vyloučen. A k tomu mám třipoznámky:

Za prvé. Stanovy výslovně ukládají členu ROH po-vinnost napomáhat upevňování socialistické zákon-nosti. Svým podpisem Charty 77 jsem nesledoval nicjiného, mým úmyslem bylo právě pomáhat uváděnív život a širšímu uplatňování určitých zákonů. Jak da-

10

lece výsledek odpovídal mému úmyslu, na to mohoubýt ovšem různé názory a je to samozřejmě věcí dis-kuse. Přesto si myslím, že lze těžko pokládat za hrubéporušení stanov snahu plnit povinnost stanovami ulo-ženou.

Za druhé. Podle stanov má člen ROH právo zveřej-ňovat a hájit své názory až do opačného usnesení vyš-ších orgánů. V době, kdy jsem podepisoval Chartu,žádné takové usnesení neexistovalo.

A konečně za třetí. Jak je vám známo, je návrh vý-boru v rozporu se stanoviskem úseku. Ale členovéúseku mě osobně znají, kdežto členové výboru a vět-šina z vás ne. Kromě toho většina z vás nezná textCharty. Řídíte-li se stanoviskem vyšších orgánů, majítyto orgány podle stanov pravomoc vyloučit mě samy,ze své vlastní kompetence. Máte-li však rozhodovat vyjako delegáti této konference, měli byste být s věcí blí-že seznámeni. Mohu vám samozřejmě Chartu 77 napožádání přečíst, nechci vás však unavovat a zdržovato čas. Přesto si myslím, že těžko můžete odpovědněrozhodovat a posoudit oprávněnost mých argumentůbez bližší znalosti mé osoby i věci, kvůli které mám býtvyloučen. Děkuji.“

DozvukyPředseda Ramba odpověděl ostrým výpadem: „Zdajsem si myslel, že mi dovolí propagovat zde názory,jejichž všeobecné odsouzení atd. atd.“ Poté si vzalslovo ředitel podniku, jehož projev sestával dílemz výčtu těch, s nimiž si bude muset vážně pohovořit,dílem z výčtu výhod z dobré politické pozice podni-ku a nevýhod spjatých pro účastníky s jejím poškoze-ním. Když se po chvíli přistoupilo k hlasování, vyslo-vilo se 33 delegátů pro vyloučení, 7 proti (mezi nimivšech šest zástupců mého dislokovaného pracoviště)a 61 delegátů se zdrželo hlasování. Návrh na mé vy-

11

loučení tedy neprošel a konference byla v lehkémzmatku ukončena.

Následujícího dne jsem byl povolán (se vzácnýmprivilegiem použít vozu taxislužby) na zasedání výbo-ru ROH, kde mi bylo oznámeno, že se projednává ná-vrh podniku na okamžité zrušení mého pracovníhopoměru podle § 53 odst. 1 b, c Zákoníku práce (hru-bé porušení pracovní kázně, ohrožení bezpečnostistátu). Na můj dotaz po důvodech výpovědi mi ředi-tel přečetl příslušný paragraf Zákoníku práce, na opě-tovný dotaz uvedl, že důvodem rozvázání pracovníhopoměru je mé vystoupení na konferenci ROH. Pomém stručném protestu výbor ROH návrh na oka-mžité zrušení pracovního poměru jednohlasně schvá-lil (při absenci zástupce mého pracoviště). Poté jsembyl (v ředitelově autě) eskortován na jednotlivá pra-coviště (pod přísným dozorem, abych se nemohl do-mluvit či rozloučit s kýmkoli ze spolupracovníků)a posléze vykázán z podniku.

Do dalšího kolaKdyž jsem téhož dne na ZV ROH předložil legitimacise žádostí o provedení převodu, předseda mi ji ode-bral s tím, že o mém dalším členství bude rozhodnutov úterý 13. 9. Ocenil jsem jeho věštecké schopnostiv pondělí 12. září, kdy vešlo ve známost, že na základěspontánních žádostí mnoha úseků svolává ZV ROH naúterý 13. září mimořádnou konferenci týkající se mé-ho vyloučení. Na dva dny se chod podniku zcela za-stavil a na všech úrovních probíhalo nepřetržité pro-jednávání mého případu. Kromě jiných hrozeb i slibůbylo jako rukojmích využito dalších signatářů Charty77 v podniku, jejichž osud byl jednoznačně svázán s vý-sledkem nové konference. Navíc nebyli pro jistotu ales-poň někteří delegáti zvoleni, ale jmenováni shora (coždíky solidaritě spoluzaměstnanců mohu prokázat).

12

Z titulu mého členství v ZV ROH jsem se pokusil zú-častnit se jednání na svém (bývalém) pracovišti, byljsem však vykázán s tím, že nejde o odborářskou schů-zi, ale o pracovní poradu. Zato jsem měl možnostsetrvat v delším srdečném rozhovoru s ředitelem pod-niku. Vyslovil politování nad mou nedostatečnou od-povědností vůči mým pěti malým dětem a postavil jido kontrastu s bezesnými nocemi, které kvůli nimprožívá. Dále vyslovil podezření, že má dobrá náladapramení ze skrytých zahraničních příjmů. Při pomyš-lení na neutěšený stav rodinných financí jsem chtělostře protestovat, pak mě však napadly skryté pokladyv nebi, které… atd. Jelikož jsem nepochyboval, že ře-ditel nepokládá nebe za tuzemskou instituci, spokojiljsem se se zdrženlivou odpovědí a věnoval se delšímurozhovoru o pedagogických otázkách. Poté jsme pře-šli na odbornou tematiku, přičemž jsem upozornil, žeby nově (z trestu) přidělená práce absorbovala vše-chen můj čas a energii a že je jen na vedení podniku,chtějí-li ze mne učinit profesionálního disidenta. Po-slední sousloví ředitele velmi zarazilo a v dalším roz-hovoru opětovně nabízel, že mi prostřednictvím OVKSČ zajistí kvalifikované zaměstnání v jiném pod-niku. Tato nabídka byla – velmi decentně – svázánas podmínkou, že se na nadcházející konferenci ROHzřeknu slova. Poté jsme se přátelsky rozloučili.

Následujícího dne se konala mimořádná konferen-ce ROH, jejímž jediným bodem programu byla otáz-ka mého členství. Po delších projevech zástupců ve-dení jsem obdržel slovo a řekl zhruba toto:

„Na fóru minulé konference jsem se úspěšně hájilproti nařčení, že jsem porušil stanovy ROH. Nehod-lám dnes svou obhajobu opakovat, neboť mezitím do-šlo ze strany ZV ROH k tolika a k tak hrubým poru-šením stanov, že by členové tohoto výboru měli býtz ROH vyloučeni pro frakční činnost, neboť se kromě

13

jiného vzepřeli stanovisku vyššího orgánu – konferen-ce – a intrikovali proti němu. Nedělám si však iluzeo výsledku hlasování, vím, jakému nátlaku jste bylivšichni vystaveni. Chci vás pouze upozornit, že teď jižnejde jen o můj případ: ze solidarity k delegátůmpředchozí konference i ze sebeúcty k sobě samým,kteří zde máte posloužit k bezpříkladnému znásilně-ní tohoto orgánu, byste se měli ještě jednou zamysletnad svým hlasováním. Děkuji.“

Předseda Ramba se poté dotázal delegátů, zda naně byl vykonáván nějaký nátlak. Nikdo se nepřihlásil.Předseda mě ujistil „Vidíte, pane doktore, na nikohožádný nátlak vykonáván nebyl“ a navrhl přistoupitk hlasování. Vtom se přihlásil jeden z náměstků a hro-bovým hlasem přednesl sebekritiku za své hlasová-ní na minulé konferenci. Nicméně všichni delegátii hosté zachovali vážnou tvář. Při jediném zdržení pakkonference přijala návrh na mé vyloučení z ROH(onen vzpurný delegát byl mezitím z trestu přeloženna jiné pracoviště; z 9 delegátů mého pracoviště setěsně před hlasováním dostavili tři, kteří se konečněnaučili hlasovat).

P. S. Orgány Státní bezpečnosti i zástupci vedení pod-niku, kteří se ruku v ruce zabývali mým podpisem naChartě 77, byli namnoze ochotni uznat oprávněnostmých vývodů, vytýkali mi však, že jsem se se svými kri-tickými postoji neobrátil na přiměřená místa – např.společenské organizace a orgány lidosprávy. Jak jez předchozího patrno, pokusil jsem se o to a dovolujisi proto předložit zmíněným orgánům výsledky svéhopokusu k laskavé úvaze.

10. 10. 1977

14

Noční kádrový dotazník

Asi tak za hodinu budu muset ukončit práci a odebratse do zaměstnání – nebo naopak. Narodil jsem se rokpo druhé světové válce, jsem běloch, katolík, politic-ky neorganizovaný, před zákonem bezúhonný. V srp-nu 1968 jsme se s manželkou s plným vědomím „ne-dozírných důsledků“ rozhodli nepoužít platnýchpasů a setrvat v Československu a také v roce 1977 –po mém podpisu Charty 77 – jsme několikrát odmítlinabídku volné jízdenky do Rakous. Žijeme veselea spokojeně: pokud již člověk projeví podivínskouochotu nechat se předhodit lvům, pokládám za kraj-ně pošetilé si stěžovat, že nemají dostatečně vyčištěnézuby. Ostatně výslovně podotýkám, že tím neobhajujiani lvy, ani jejich použití jako argumentu v občan-ském životě.

Od svých osmnácti let jsem prošel (namnoze ne-dobrovolně) těmito povoláními: student filozofie,asistent filozofie, pedagog, hydrobiolog, nezaměst-naný (s podporou), student matematiky, matematiku drah, programátor, topič. Vedlejším povolánímjsem mimo to byl: dělníkem v pivovaru a na stavbě,pasákem krav, pomocným kulturním redaktorem,lingvistou, překladatelem, učitelem logiky a exper-tem v oboru počítačů. Všechny tyto většinou nedob-rovolné přesuny neplynuly z nějaké mé nepohodlnéopoziční angažovanosti, nýbrž naopak z toho, že jsemnebyl ochoten se dostatečně politicky angažovat pod-le momentálních direktiv shora.

Byl jsem možná až trestuhodně trpělivý. Mlčky jsemvzal na vědomí, že škrtem pera bylo prakticky (a nanějaký čas i formálně) zrušeno veškeré literární dění,a věnoval jsem se filozofii. Mlčky jsem vzal na vědomí,že nutnou podmínkou k zaměstnání filozofa je člen-

15

ství v komunistické straně, a přeškolil jsem se na mate-matika. Mlčky jsem vzal na vědomí, že jako věřící ne-mohu být matematickým redaktorem ani získat vědec-kou hodnost (uvádím zde pouze omezení, která jsemosobně vyzkoušel), a věnoval jsem se pilně programo-vání. Mým svědomím otřásla teprve perfidita moci,která se při vší své absolutnosti neodhodlala vylít si svůjhněv proti kultuře na jejích známých a uznávanýchpředstavitelích, ale na mírumilovné skupině slabýcha opuštěných mladých hudebníků – máme totiž tako-vé přikázání, že je třeba bránit vdovy a sirotky vůči ná-silníkovi. A teprve díky zuřivým a nevybíravým útokůmproti Chartě 77, na kterých se měli povinně podíletvšichni občané, jsem se definitivně rozhodl připojit sek této občanské aktivitě – máme totiž takové přikázá-ní, že není dovoleno vydat křivé svědectví proti bližní-mu svému a že naše řeč má být ano, ano; ne, ne.

Takže zatím přes den pracuji v kotelně a zbytek ča-su se snažím dělit mezi spánek, rodinu, občanskouaktivitu, matematiku a filozofii. Díky patriarchálnímuzřízení naší rodiny se má žena zdržuje veřejných pro-jevů a může proto doposud vykonávat své povolánímatematičky. Ostatně díky témuž zřízení jsem si na-prosto jist (a mám to experimentálně ověřeno), žev případě mého uvěznění bude v můj prospěch uči-něno vše, co lze učinit, a ještě něco navíc.

Pro naše čtyři starší děti – pětiletou Martu, tříleté-ho Patrika i oba kluky-školáky, devítiletého Markaa sedmiletého Martina – jsou občasné policejní ná-vštěvy spíše vítaným dobrodružstvím: v minulém roceobohatily svůj repertoár o dvě nové hry „na Chartu“a „na nezaměstnané“. Náš (prozatím) benjamínek,roční Filip, je úspěšný především jako budík – nic-méně už chodí na nočníček, úspěšně běhá, žvatláa destruuje bytové zařízení.

Spor s mocí, do kterého jsem vstoupil – a to v tom-

16

to státě znamená vstoupili jsme, celá moje rodina aždo třetího pokolení, všichni moji přátelé, kteří se měvčas veřejně neodřeknou – bude dlouhý, vyčerpávají-cí a podle všech lidských měřítek beznadějný. Kdy-koli říkám „posud“ a „zatím“, znamená to jen poukazna možné zhoršení. Dokonce ani kapitulace nebodezerce (a nemohu v tom nevidět zásah Prozřetel-nosti) nedává naději; moc, proti které stojíme, sevyznačuje dvěma vlastnostmi – nejraději rdousí o sa-motě a v temnotách a nikdy nic nezapomíná a neod-pouští. Abych citoval dosud nejtěžší oběť tohotozápasu, v Pánu (byť bezmála v úřadovnách StB) ze-snulého pana profesora Patočku: „Není to bitva, aleválka. A vyhraná bitva neznamená vyhranou válku, aletaké prohraná bitva neznamená prohranou válku.“ Jeto podivná válka (a pochopte prosím, že se jen obtíž-ně dopracovávám mentality oběti nebo mučedníka –mému habitu by daleko spíše vyhovovala tanková di-vize, městská guerilla či prostě postaru vztyčit prapo-rec s křížem a vytrhnout na hlavní město). Vedena jevýlučně slovy – a přitom má moc na jeden náš psacístroj k dispozici deset tiskáren.

Jsme navíc vrženi o mnoho století zpět: před vyná-lez automobilu, telefonu, knihtisku, pošty atd. Stráví-me několik hodin pobíháním po městě k vyřízenítoho, na co by ve dvacátém století stačily dva krátkételefonní rozhovory. Trávíme tisíce hodin opaková-ním a opisováním faktů, které by bylo možno shrnoutdo jediného sloupce v novinách. Zastáváme se záko-nů, jednáme legálně a veřejně. Moc popírá zákony,postupuje proti nám ilegálně a konspirativně. Je tohra nervů: jak si pochutnají a rozkřičí se, když se ně-kdo z nás vzepře desátému nesmyslnému a nezákon-nému zákroku, když na stou urážku odpoví také uráž-kou nebo když se třeba jen z únavy opije, aby se nachvíli zbavil stálého tlaku.

17

Naštěstí svět kolem nás je reálný: děti vstávají, oblé-kají se a snídají, vypravují se do školy, rodina skutečněexistuje, je pospolu nebo rozdělena, má své radostii žaly, své přátele a zájmy. Kdežto oni, ti druzí, jsou jenpřízraky, které se s nepořádně nasazenou lidskou mas-kou občas vynořují z mlh a úzkostlivě tají své činya hlavně svá jména. Snaží se nás opříst svou pavoučí sí-tí, využívajíce toho, že se jich všichni bojí. Stačí telefo-nát nebo krátký rozhovor (ne, písemně nikdy nicnedávají!): tvá práva přestanou platit, tvé nároky ne-budou projednány, tvé doklady a smlouvy budou zru-šeny, vyhodí tě ze zaměstnání a ze školy a jinde nepři-jmou, odepřou ti lékařskou péči (a toto vše se jižstalo). Příkazu nelze neuposlechnout, leč je možno jejšpatně pochopit, nechat ho zmizet ve slepých uličkáchsložitých byrokratických cest nebo alespoň jeho prove-dení vyvážit skrytými projevy dobré vůle – v tom majíČeši rozsáhlou zkušenost. A my jsme naštěstí – a na-vzdory tvrzením sdělovacích prostředků – chráněnipevným krunýřem všeobecných sympatií – z mnoha setlidí, s nimiž jsem v loňském roce hovořil (nepočítámovšem „hovory“ úřední), se jen tři vyslovili proti Char-tě 77 – a to mi ještě jeden přišel po čase říct, že si jipřečetl a že nedokáže pochopit, co je na ní špatného.

Vlastně se setkáváme s jedinou vážnou námitkou:máme sice pravdu, ale jsme šílenci, nemáme žádnounaději v tomto zápase trpaslíka se stádem obrů, dob-rovolně vstupujeme do jámy lvové a pece ohnivé,rozumný člověk takto svou hlavu zbytečně neutrácí.Mimochodem některé neočekávané neúspěchy mociv průběhu roku pozoruhodně zredukovaly počet stou-penců této námitky.

Nicméně zbývá na závěr vyložit, zda jednám, jakjednám, jenom proto, že máme takové přikázání, ne-bo zda si od svého jednání slibuji nějaké faktické vý-sledky. Pokládám (a to je přísně osobní stanovisko!)

18

všechny nespravedlnosti, nezákonnosti a společenskázla za natolik spjatá s celkovým systémem, že příliš ne-doufám v nějaké přímé podstatné zlepšení. Vlastníúkol vidím v něčem jiném. V současné epoše byl v Čes-koslovensku přiveden takřka k dokonalosti (dalekopředčící padesátá léta a v jistém smyslu dokonce i Or-wellův „dvojsmysl“) systém dvojí pravdy. Navenek jekaždý zavázán k souhlasu, optimismu a periodickémujásání; za zavřenými dveřmi se každý (střední stranic-ké kádry a důstojníky StB nevyjímaje) vyjadřuje odmí-tavě, pesimisticky a s hlubokou skepsí. Dokonce je zdáse stejně nebezpečné věřit tomu, co říkám, jako říkatto, co si myslím – fanatici byli postupně zlikvidováni.

Tento systém je hluboce nemravný, neboť nejen pro-dukuje utrpení, ale bere mu i jeho jméno (a tudíž smy-sl). Tento systém je neobyčejně stabilní (natolik stabil-ní, že vylučuje dějiny). Proklamativně totiž povýšil cukra bič z prostředku vlády na ideologický základ a to mugarantuje bezpečnou identitu moci a doktríny (snadCaligulův kůň zvolený za senátora je zde primitivníma naivním předobrazem). Tento systém stojí však předjedním smrtelným nebezpečím – je založen na tom, ževšichni uznávají cukr a bič jako argument (a on je toskutečně pádný argument). Zvolání „král je nahý“ mů-že vést k naprosto nekontrolovatelným a neočekáva-ným důsledkům a od základů změnit stav věcí. Ovšemv království spravovaném falešným krejčím, uprostředzástupu králových stráží a dvořanů – kteří jsou pocho-pitelně také všichni nazí – může na něčem takovém tr-vat jen blázen nebo dítě. Nuže, jsem přesvědčen, žebýt blázny nebo dětmi představuje nejen cestu ke Krá-lovství nebeskému – nebudete-li jako tito maličcí, ne-vejdete; moudrost tohoto světa je bláznovstvím a bláz-novství moudrostí –, ale za daných okolností i našijedinou pozemskou politickou šanci.

Leden 1978

19

Neprošli

Budu v dalším používat označení chartisté: je to ter-mín stručný a pádný, s bohatým historickým kontex-tem a líbí se mi víc než signatáři, při nichž si vždyvybavím diplomatický protokol a Vysoké SmluvníStrany. Složité opisy o „volně sdružené skupině obča-nů, kteří se rozhodli iniciativně zasazovat o uplatňo-vání československých zákonů a upozorňovat na pří-pady jejich porušování atd.“ jsou jednak nepraktické,jednak dosti nevystihují současnou realitu. Neboťzmíněný akt občanské iniciativy automaticky zaručuje– jak vysvitne i z následujícího příběhu – přechod doúplně nové kategorie občanů či skoroobčanů, kteřímají neznámo v kolika spisech a v kolika jazycích po-známku o „Sonderbehandlung“; doufejme, že se bezzbytečných byrokratických průtahů stane příslušnárubrika také součástí běžných kádrových dotazníků.

Tak tedy někteří chartisté se rozhodli, že se zúčast-ní veřejného plesu, shodou okolností plesu železni-čářů. Je plesová sezona, postní doba ještě nezačalaa koneckonců proč se po celoroční namnoze nezavi-něně rozmanité práci jednou zaslouženě nepobavit.Vždyť zákony samy o sobě nejsou věc nijak humornáa navíc se ukazuje, že úsilí o jejich dodržování můžečlověku vynést daleko horší nepříjemnosti než nějakýkulantní kriminální delikt. A scházet se jen na po-hřbech a před soudními budovami je psychicky ne-zdravé a mimoto by nás mohli spoluobčané časem po-dezírat z morbidních zálib.

Chartisté si zakoupili vstupenky a začali si chystatplesové úbory. Někdo – víme kdo – založil – pravdě-podobně – spis „operace ples“ a rozeslal – jistě – ano-nymní dopisy. Tklivé a poetické dopisy, objasňující, žeúčast na plese je znesvěcením vznešeného odkazu pa-

20

na profesora Patočky. Dopisy se bohužel minuly účin-kem. Sylogismus:

Někteří filozofové jsou mrzutí šosáci.Profesor Patočka byl filozof.Tudíž profesor Patočka byl mrzutý šosák.

byl totiž pokládán za podezřelý již před tisíciletími.Navíc mnozí adresáti pana profesora znali a nepotře-bovali proto k zhodnocení dopisu ani znalosti for-mální logiky. A tak nevyhnutelně došlo k závěrečné-mu aktu – pokusu o vstup na ples.

Chartisté v roli nadšených skorodebutantů a skoro-debutantek (nejeden z nich plesal poprvé a naposle-dy u příležitosti své maturity). Kompletní „protichar-tistická“ skupina Státní bezpečnosti v roli pořadatelůa pozorovatelů. Uniformovaný pohotovostní oddílv roli bojovného roje, těkajícího po širém okolí a svýmnervózním bzučením vhodně podmalovávajícího ce-lou atmosféru. Dlužno ocenit, že pánové z StB pilněstudovali alba našich (nezákonně pořízených) foto-grafií – celá akce proběhla přesně a bez jakéhokoli le-gitimování. Ostatně byl-li postižen nějaký nevinný že-lezničář či host v přilehlé kavárně, je vše v pořádkua jeho nevina je jen zdánlivá – po dnešku se jistě stá-vá potenciálním chartistou.

Ti nejšťastnější chartisté obdrželi u vchodu zpátkyvstupné, neboť již dvě hodiny před zahájením plesukonstatovala StB přeplněnost prázdných sálů – byli vy-expedováni z budovy a vyzváni k rozchodu (patřímek nim, krom lehké tahanice o vstupenky a ztráty částimanželčina plesového úboru jsme neutrpěli úhony).Ti méně šťastní získali ke vstupnému navíc pár rana kopanců a namísto marného trdlování byli nucenivyhledat lékařské či domácí ošetření (Pavel Kohouttvořil mezi nimi spíše výjimku, daleko oblíbenějšímobjektem zápasnického umění příslušníků byly ženya dívky). Konečně ti nejméně šťastní pořídili stejně ja-

21

ko předchozí skupina a navíc byli zadrženi a možnábudou obviněni ze zločinného opotřebení policej-ních obušků a bot (z této kategorie již téměř zatra-cenců jsem identifikoval jen Otku Bednářovou, VaškaHavla a Pavla Landovského, ale mnohem víc bylotěch ostatních, mě bohužel neznámých nešťastníků).

Tak – aniž začal – skončil ples Charty. Tento textchci skončit úvahou určenou panu ministru vnitra,který o sobě údajně prohlašuje, že není bezpečák, alepracovník vyslaný do vnitra Stranou a hájící zájmyStrany. Pane ministře, domnívám se, že za těchtookolností je zbytečné poukazovat na takové detaily, ja-ko je nezákonný a přímo trestný postup orgánů Vaše-ho ministerstva – Vy i orgánové máte jistě důležitějšístarosti. Budu se protentokrát zabývat jen věcí Vámbližší, strategií a taktikou moci. Víceméně na okrajbych Vás chtěl upozornit na hlubokou frustrovanostvětšiny příslušníků Vašich sborů (výše zmiňovaná bru-talita vůči ženám je jen jedním z mnoha jejích proje-vů) a na potřebu seriózního psychologického a socio-logického výzkumu příčin tohoto jevu a možnostíjeho odstranění. Možná mi namítnete, že právě díkytéto frustraci jsou Vaši Hoši dostatečně ostří – jenom-že tento argument platí (snad mi kynologové promi-nou) možná pro psy, rozhodně ne pro lidi. Psychickylabilní a deformovaní příslušníci bezpečnostních sbo-rů jsou nejen nebezpeční společnosti, ale navíc jsoumálo výkonní a přitom představují stálou hrozbu prosvého zaměstnavatele. Ale teď již k vlastní věci: Před-stavme si šachovou partii chartisté kontra Vaše minis-terstvo (pomiňme i to, že my se snažíme hrát podlepravidel, kdežto Vy je ustavičně porušujete). Na Vašístraně je drtivá materiální a poziční převaha. Naší je-dinou šancí je uplatnění strategie natolik překvapivéa neurčité, aby Vás dovedla do situace informačníhokolapsu (původně vynález ruské šachové školy, vřele

22

23

Václav Benda (1946–1999), absolvent filozofiea bohemistiky na FF UK a teoretické kybernetikyna MFF UK, signatář a po dvakráte mluvčí Char-ty 77, topič, zakládající člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, radikální konzervativec,spisovatel, čtyři roky politický vězeň, otec šestidětí, katolík, vydavatel filozofického časopisu Pa-raf, muž v domácnosti, politik, zakladatel a před-seda Křesťansko-demokratické strany, poslanecFederálního shromáždění, předseda Sněmovnylidu, nezaměstnaný, pražský zastupitel, ředitelÚřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů ko-munismu, senátor.

Photo Archiv Kamily Bendové

fra.cz

Václav Benda (1946–1999), absolvent filozofiea bohemistiky na FF UK a teoretické kybernetikyna MFF UK, signatář a po dvakráte mluvčí Char-ty 77, topič, zakládající člen Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, radikální konzervativec,spisovatel, čtyři roky politický vězeň, otec šestidětí, katolík, vydavatel filozofického časopisu Pa-raf, muž v domácnosti, politik, zakladatel a před-seda Křesťansko-demokratické strany, poslanecFederálního shromáždění, předseda Sněmovnylidu, nezaměstnaný, pražský zastupitel, ředitelÚřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů ko-munismu, senátor.

Photo Archiv Kamily Bendové

fra.cz

novinky

Viola Fischerová, Domek na viniciGeorges Didi-Huberman, Ninfa modernaJean-Claude Izzo, Totální chaosJakub Řehák, Světla mezi prknyGuy Viarre, Bílé předáníPetr Borkovec, Berlínský sešit/Zápisky ze Saint-NazaireMuhammad Šukrí, Nahý chleba dotisk

připravujeme

Česká vizuální poezie. Teoretické texty, Eva Krátká, ed.Sławomir Mrožek, Kohout, Lišák a jáFranz Wurm, Král na střeše fra