Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta

Katedra pedagogické a školní psychologie

Druhy „p řekladu“ při výuce anglického jazyka

Lenka Kollerová Psychologie – speciální pedagogika

3. ročník – 2006/2007

2

OBSAH 1. ÚVOD .................................................................................................................................... 3 2. VÝUKA ANGLICKÉHO JAZYKA NA POZADÍ ČEŠTINY......................................... 3

2.1 Přímý překlad................................................................................................................. 8 2.2 Překlad doprovázený metajazykem ............................................................................. 8 2.3 Classroom talk ................................................................................................................ 9 2.4 Zhodnocení.................................................................................................................... 10

3. TAXUS LEARNING.......................................................................................................... 10 3.1 Deformace češtiny ........................................................................................................ 11 3.2 Specifika anglické gramatiky ...................................................................................... 14 3.3 Zhodnocení.................................................................................................................... 19

4. SUPLOVANÝ PŘEKLAD ................................................................................................ 20 4.1 Obrázky......................................................................................................................... 20 4.2 Reálné předměty........................................................................................................... 20 4.3 „By doing the action“ a „total physical response“ (TPL)......................................... 21

4.3.1 Classroom talk ....................................................................................................... 21 5. ZÁVĚRY............................................................................................................................. 22 6. POUŽITÁ LITERATURA................................................................................................ 22

3

1. ÚVOD

Chceme-li se naučit cizímu jazyku, například angličtině, máme několik možností, jak postupovat. Můžeme se učit doma sami, zapsat se do kurzu, vyhledat učitele a brát soukromé lekce. Žáci a studenti středních škol se angličtině učí povinně ve škole. Existují různé metody výuky, které se liší v nejrůznějších ohledech: užitým materiálem, přítomností učitele a jeho aktivitou, prováděnými činnostmi, zaměřením, cenou. Liší se také například i v tom, jestli vůbec a jakým způsobem používají při výuce český jazyk. Na užití českého jazyka při výuce cizích jazyků panují různé názory. Existuje trend vést hodinu pouze v angličtině a češtinu nebo i jiný cizí jazyk vynechávat – tento přístup je charakteristický zejména pro britské a americké školy. Jiné přístupy češtinu zachovávají, ale užívají ji v určitých vymezených situacích – například pouze k vysvětlení gramatických jevů a překladu slov. V posledních letech se objevila i metoda, která češtinu užívá nikoli v její přirozené podobě, ale záměrně ji deformuje. V této práci sleduji, jakým způsobem při výuce angličtiny může vystupovat čeština, zejména ve formě překladu. Na začátku práce uvádím poznámky ze třídy, z běžné hodiny angličtiny. V dalších kapitolách se potom věnuji především deskripci dalších variant překladu.

2. VÝUKA ANGLICKÉHO JAZYKA NA POZADÍ ČEŠTINY

Uvedený záznam pochází z běžné pražské základní školy. Hodina angličtiny, kterou jsem navštívila, nebyla ničím výjimečná, s trochou nadsázky lze říci, že byla naprosto typická, tuctová. Stejně nebo velmi podobně probíhají lekce angličtiny na každé škole. U: „Good morning“… „sit down, please…“ U: „Máme tady návštěvu, paní psycholožku, vy už víte…“ „Where did you spend the weekend?“ (učitelce se dostává téměř monotomatické odpovědi – všichni byli chatě). U: (k jedné žákyni) „Teď ti dám testík, ty asi tušíš, a dám ti jen jednu část, protože ta druhá část je poslechová. Začíná to tady tou situací a já myslím, že nemusíme pak už testovat poslech. Tím tady to skončí.“ U: „Now, the song… do you remember this song? Tady máte tu písničku z minula…“, změť hlasů… „tak si ji zazpíváme...“ (třída zpívá s kazetou)

I once had a girl, Or should I say She once had me. She showed me her room, Isn’t it good? Norwegian wood. She asked me to stay and told me sit anywhere, So I looked around and I noticed there wasn’t a chair. I sat on a rug Biding my time, Drinking her wine. We talked until two, And then she sad, “It’s time for bed”. She told me she worked in the morning and started to laugh, I told her I didn’t, and crawled off to sleep in the bath. And when I awoke I was alone, This bird has flown,

4

So I lit a fire, Isn’t it good? Norwegian wood (0).

U: „Did you like it? What about lyrics, can anybody translate?“ (Nikdo nic neříká, tak učitelka začne sama.) U: „Tak, jednou jsem měl holku… come on… nebo jak to říct, holka měla mě. Ukázala mi svůj pokoj, continue please…“ Ž: „… není to… dobrý?“ U: „…Byl to norský… les, tak asi to bude les. Je to zvláštní poetika Johna Lennona, je to báseň v písni, nemůžeme v tom vidět úplnou realitu. Dál.“ Ž: „Pověděla mi…“ U: „Nebo požádala mě, abych zůstal a…“ Ž: „Řekla mi abych si…“ U: „No… někam sednul a …“ Ž: „Díval jsem se dokola kolem a…“ U: „…Zaznamenal jsem, že tam není ani židle – v tomhle smyslu že je tam příroda.“ Ž: „Sedl jsem si na…“ U: „Rack, je takovej, ta malinká předložka, kobereček a … biding my time, to je něco jako jsem utrácel čas pitím vína, hm… we talked…“ Ž: „Mluvili jsme do dvou a potom…“ U: „Potom ona vstala … she told me a řekla mi, že ráno pracuje…“ Ž: „…a začla se???“ U: „Laugh je smát. Lukáši, taky s náma překládáš? So I told – tak jsem jí řekl, že já ne. Jo, tam už není to didn’t work tam už jenom didn’t, zkráceně). A to jsme si říkali to sloveso crawled off… vlézt si, plazit se… do vany.“ Ž: „A když …evoke.“ U: „Evoke je v podstatě to samý jako wake up…. když jsem vstal, byl jsem…“ Ž: „Sám.“ U: „I was alone, byl jsem sám, jako když pták odletěl – musíte trošku přeneseně vnímat. Není to dobrý? - Jako to místo, tam kde se s ní setkal… Tak, text je váš, jestli jste ho ztratili, tak si ho nechte.“ U: „Tak teď ty testy. Je to standardizovaný test a vy si na ně musíte zvykat… takže bodové rozdělení (procenta). Pokud jde o vyhodnocení, tak asi čtyři z vás bych vyzdvihla a někde jsou trojky, 60% je splněno, to jsou tři a ty ostatní… tak to posílám. Tak si sami řekněte, kdo se blížil a kdo ne…“ (Rozdávají se testy). U: „Poprosím Vás, abyste sečetli body a jestli objevíte nějakou chybu, tak je to první věc, kterou opravíme. Protože Bára píše, budeme konzultovat se sousedem chyby a nebo se mnou. Co dělalo asi největší potíže: jednička – ani ne, nikdo nemá problém, dvojka – spellingové chyby, jindy bývají těžší, tyhle byly docela viditelné a jsou to věci poměrně běžně používané, trojka – řekla bych, že také nic těžkého, že pokud jste pochopili zadání … chce se někdo na něco zeptat? Dál.“ U: „A musical instrument which Mozart played on. To někdo jako trochu nepochopil, ale srozumitelné to je. „On“ je předložka na konci, zdá se nám divná, že čeština to má jinak, na který hrál, ale oni mají which played on. Žádný dotaz?“ U: „No jo, ale to byla taky slovní zásoba percussion, string, wind, keyboard, no jo, ale…“ U: „Čtyřka, to bylo asi nejtěžší. Tak, jak to bylo logicky, co bylo uděláno jako první a co potom, jakoby první akce v minulosti a co potom. Když se podíváte na tu dvojku: (George ate all the chocolate biscuits. Then he started eating the lemmon ones.) Ta logika věci je taková, že nejdřív snědl čokoládové sušenky a potom začal jíst nějakou citronovou, tak to šlo po pořádku.“

5

U: „A teď se podívejte na trojku, protože ta Vás zmátla. Do první věty jsem dala: „Mark had a long hot shower“ a do druhé „Before that he did his exercises“. Tak co dělal dřív? (žáci uvažují nahlas) No nejdřív cvičil a potom šel do sprchy? To je logický ne? A pak si uvědomit, že teda předminulý se tvoří takhle…“ U: „Čtyřka, nejdřív ho nakreslil a pak si šel lehnout.“ (Barry drew a picture. Then he went to bed.) Dál. Já jsem si mohl koupit svetr, protože jsem dostal peníze. (I could buy a sweater. Because I got some money.) Takže z logiky: první akce je dostat peníze a pak si můžu koupit svetr. No a dosadit předminulý a minulý. Je to srozumitelné?“ Ž: přikyvují, mlčí, šustí papírem… U: „V tom popisu druhou ulicí doleva, je fráze, kterou jste komolili „take the second left…“. Tak zápis do žákovských knížek…“ Žáci zapisují, učitelka podepisuje. Potom následuje konverzační téma této lekce „Memory“ U: „In the end of this unit there is a questioning about your memory, please, please, look at it... (děti hledají v učebnici). So, start please, read the first question...“ Ž: „What things do you find it easy to remember? What things do you find it difficult to remember?“ U: „So, tell us, please, your ideas. So, what things, numbers, pictures, words, ways and so.“ Ž: „Numbers and...“ U: „What numbers? Easy or difficult?“ (žákyně zjevně nepochopila, na co se otázka ptá... jestli jsou čísla pro ni k zapamatování snadná nebo obtížná... učitelka vysvětluje / překládá znovu otázku – česky) Ž: „Obojí...to je jedno.“ U: „No počkej, to jsou dvě úplně jiný věci, to nemůže být obojí, buď je něco jednoduchý nebo složitý, tak počkej, co je jednoduché? What is easy to remember for you?“ Ž: „Numbers and pictures.“ U: (opakuje) „Numbers and pictures, hm. Another opinion, Peter?“ P: „Numbers and pictures.“ U: „Numbers and pictures, yea. And boys, please? What is easy to remember for you?! Ž: ticho U: „For me is easy to remember the words. Maybe the pictures, especially faces, peoples’s faces.“ Ž: „Maybe grammar.“ U: „Grammar, means words and some rules, pravidla, charts, jsou tabulky, could be? Tak Charles? What is easy to rememeber for you?“ Ž: „Words and pictures.“ U: „Fine. And what is difficult? For me is the most difficult to remember ways especially if I’m driving. Understand?“ Ž: „Yea.“ U: „So, for you? So, Lucas, please?“ Ž: „Listen...“ U: „Aha, listening, something listen to, could be. Question number two, Charles.“ Ž: „What techniques...“(žák nemůže vyslovit slovo...) U: (učitelka ho opravuje) „[tekni:ks] jako techniky, metody“ Ž: „…have you tried to remember things?“ U: „Have tried, máme předpřítomný čas, takže už jste zkusili, jaké techniky, please, read it and tell us what helps you to remember something.“ D: (ticho, pak se osměluje Peter) P: „I try to remember every evening all the things I learned today.“ U: „You are good student... maybe. And Betty?“ B: „Something else.“

6

U: „Yea, but what something else?“ B: „I .... study ....only...“ U: „... before a test.. Thank, so number three, Táňo.“ T: „Which techniques have you tried to remember words?“ U: „Yea, especially remember English words? Imagine English words, new words.“ Ž: „Read them more than once.“ U: „Hm, you can read them more than once... hm, a učitelka obrací pozornost na jiného žáka, který zřejmě nedával pozor. So tell us your ideas about learning new words.“ Ž: (je ticho...) U: „Make notes znamená vysvětlit, děláte si poznámky...“ Ž: „I say words to myself when I, while waiting.“ U: „Hm, for example in a bus stop, so, Karel?“ K: „I make notes.“ U: „You make notes. Martin, please, what is your technique?“ M: „I say words to myself.“ U. „And Filip?“ F: „I make a story of new words.“ U: (velmi překvapeně) „Yea? You make a story of words? It’s interesting, so take some of your stories to English lessons please. So and last one, Betty?“ B: „Do the technique you have tried work well?“ U: „Hm, allways, sometimes, almost never... it is a bad question...in the end I think you have tried some of them, or do you have only one technique for learning new words, well, five, about your memory... open your exercise book please, write today’s date, today is 11th April, lesson number 73 and Memory. Memory is na English word for ...“ Ž: „…paměť.“ U: „Yes, a memory může být také jako památka, vzpomínka; množné číslo má nepravidené – memories, tvrdé y se mění na ies. (děti znají, říkají s učitelkou) So, now... we are going to do any practice .... about our memory, listen to me for a shrot time. Many people think that repeating things is the best way to remember them. Remember Jan Ámos Komenský and his method which called??...“(ptá se dětí) ticho.... „No béčko to dělalo určitě se mnou, ...no... opakování, repeating.“ Ž: „Opakování, repeating.“ U: „Short-term memory. What does it mean? Write it please. Short-term memory.“ (učitelka píše na tabuli) Ž: „Krátkodobá paměť.“ U: „Krátkodobá paměť, přesně tak. For example remembering a telephone number for a few seconds. So, I’ll tell you one telephone number, listen to me please. (Říká anglicky 606539368), can you repeate it?“ D: „No“ (smích). U: „So, you don’t remember. But, the opozite of short-term memory is a memory for remembering things for very long time and it’s called?“ D: „Long-term memory.“ U: „So. And then, we have some techniques (píše slovo na tabuli) to remember numbers, faces, ways and so on... Tak method jsem měla napsat, to bych uměla napsat, technique mi dělá potíže… Can you spell it?“ (učitelka píše s chybou na tabuli, něco se jí nezdá, ale asi chybu nevidí, a na dětech je vidět, že tu chybu vidí, tak učitelku opravují). „Can you spell it?“ D: („spelují“ s učitelkou) „T – e – c – h- n – i – c – q – u – e“ (Špatně to spelují, jeden chlapec se ale nedá, hlásí se a opravuje). U: „Thank you. So, for example grouping or chunking the information together. Understand? Takové jakoby skupinkaření. For example, if I write... (a píše na druhou stranu tabule 16

7

čísel.) Look at these numbers for a short time, don’t write it (a otáčí tabuli) děti se dívají na čísla, učitelka pár sekund čeká... and now (otočí tabuli zase zpátky, takže čísla není vidět) write it to your exercise book.“ (Děti píší, některé.) U: „So, compare it with these numbers and tell us, if you group these... a lot of numbers to small parts... tak jak jste si teda zapamatovali tuhle dlouhou řadu?“ Ž: „Jako roky, 2004 1989 1789 1348.“ U: „Tak to bylo tak, kdo to udělal jinak, kdo si je jinak shluknul...? Nebo, povídejte, udělali jste to vůbec?“ Ž: „Jedna žákyně, no tak 2 0 0 4...“ U: „Aha a ten můj návod, jak jsem tady říkala, ten tě teda minul...“ Ž: „Aha, stejně jako Táňa po čtyřech...“ F: „Já taky, po dvou 2 0 0 4“ U: „No, to není ani po dvou číslech Filipe, to bys musel dvacet, nula čtyři a tak, tady se nabízely ty letopočty a ještě navíc jsou to letopočty... no, tenhle teda nevím, ale tyto jsou letopočty nějaké.“ (Rozebírají co to jsou za data – revoluce, založení Karlovy univerzity) U: „So. The second technique is creating picture in your mind. Understand?“ Ž: „Udělat si obrázek.“ U: „Yes. Associating the word which you want to learn or remember. Nějaké obrazy, které mi asociují to, co se mám naučit. Tak, velmi lehce si to vysvětlíme na jednom slově a to je „an orange“ jako tedy...“ D: „Pomeranč.“ U: „Tak. Jak se pro Čecha dá snadno zapamatovat anglické slovo an orange?“ D: „Oranžová.“ U: „Oranžová barva, pomeranč je oranžový a mám z toho pomeranč. Přesně tak. Zkuste tedy teď vymyslet nějaké vaše asociace do češtiny, jak byste si mohli zapamatovat. Já tady hodím nějaká slova a vy si z toho vyberete třeba jedno.“ D: „A jakou?“ U: „No takovou, jakou jste udělali na „an orange“. Tak slovo z testu, které jsme dost popletli to taste, slowly a třeba „sea“ jako moře. Tak. Napadne vás asociace? Which words are associated with this pictures?“ Ž: „Sea jako swimming.“ U: „Dobře takže moře, plavání a to jako co?“ Ž: „No že to oboje začíná na „S“. U: „Hm, a dál, nějaký obraz, který se vám vybaví...“ A právě zvoní, takže hodina končí. Takto nebo nějak podobně probíhá na českých školách výuka angličtiny. Typická hodina může mít mnoho variant. Opakuje se, hodně se překládá z angličtiny do češtiny i obráceně. Postupuje se podle učebnice, dnes často již anglické, nikoli anglicko-české. Vysvětluje se gramatika (většinou česky), osvojuje se nová slovní zásoba, v pravidelných intervalech dostávají žáci testy a písemné práce. Učitelé mají relativně velký prostor pro kreativitu mohou zpestřovat své hodiny písničkami, čtením prózy, hraním her (u mladších), čtením novinových článků (u starších) a podobně. V tomto smyslu můžeme mluvit o tradičním způsobu vyučování. Důležité je, že vedle angličtiny zaznívá i čeština, mohli bychom říci, že čeština angličtinu v určitém smyslu obklopuje. Čeština se v hodinách angličtiny vyskytuje ve dvou hlavních rovinách (nebo kontextech): • Jedná se o situace, které se netýkají angličtiny jakožto jazyka, ale týkají se třídy jako

takové. Může to být oslovení jednotlivců („Lukáši, taky s náma překládáš?“), skupin, nebo celé třídy. Organizace hodiny a třídy a pokyny k práci jako např. „dál“, „pokračujte“… zaznívají v této třídě častěji česky, méně anglicky („continue, please“

8

nebo „come on“). British Council užívá pro tyto situace výstižné pojmenování „classroom talk“.

• Dále je čeština užívána v situacích, které se přímo týkají angličtiny jako jazyka a probírané látky, například vysvětlování gramatiky a překlad slov. Nyní bych se chtěla na záznam hodiny podívat z hlediska překladu a analyzovat, v jakých formách a situacích se čeština jako překlad objevuje.

Překlad vystupuje v těchto formách:

2.1 Přímý překlad

Přímý překlad se může týkat jednotlivého slova, slovních spojení nebo i celé věty. Jedná se o to přeložit, co určité konkrétní výrazy znamenají. Děje se tak vždy v kontextu situace a cílem je, aby byl překlad co nejpřesnější pokud jde o význam, tj. aby daná realita anglická odpovídala prezentované realitě české.

Ž: „Mluvili jsme do dvou a potom…“ U: „Potom ona vstala … she told me a řekla mi, že ráno pracuje…“ Ž: „…a začla se ???“ U: „Laugh je smát.“

Mnohem častěji se ale vyskytuje situace, kdy překlad je něčím doplněn, rozšířen o nějaké další informace.

2.2 Překlad doprovázený metajazykem

Jedná se o situace, kdy jsou do přímého překladu vloženy další informace (slova), která slouží zejména ke zpřesnění významu a vysvětlení toho, co si má posluchač představit. Metajazyk je užití jazyka k popisu jazyka. Učitelka například upozorňuje na gramatické jevy, které se v angličtině vyskytují, pojmenovává je atd.

U: „…Byl to norský… les, tak asi to bude les. Je to zvláštní poetika Johna Lennona, je to báseň v písni, nemůžeme v tom vidět úplnou realitu.“

Zde je vysvětlení, jak mají žáci textu rozumět, že nemohou brát básnický text doslova. U: „Rack, je takovej, ta malinká předložka, kobereček a … biding my time to je něco jako jsem utrácel čas pitím vína, hm… we talked…“

V tomto případě se jedná o přiblížení a zpřesnění významu slova („rack“) a volný překlad („biding my time“).

U: „Memory is na English word for ...“ Ž: „…paměť.“ U: „Yes, a memory může být také jako památka, vzpomínka; množné číslo má nepravidené – memories, tvrdé y se mění na ies. (děti znají, říkají s učitelkou)

Překlad slova je často doprovázen základními informacemi o výjimkách, nepravidelnostech a často zaznívají další významy slova.

U: „A musical instrument which Mozart played on. To někdo jako trochu nepochopil, ale srozumitelné to je. „On“ je předložka na konci, zdá se nám divná, že čeština to má jinak, na který hrál, ale oni mají which played on. Žádný dotaz?“

Zde se v rámci metajazyka upozorňuje na rozdíly mezi anglickou a českou stavbou věty. Podobné srovnávání české a anglické gramatiky je velmi častým jevem. Žáci jsou zpočátku upozorňováni i na shodné jevy („čeština to má stejně“), teprve později se zvláštním důrazem

9

jsou akcentovány jevy, které čeština nemá, například na předpřítomný čas (viz následující příklad):

Ž: What techniques…have you tried to remember things? U: Have tried, máme předpřítomný čas, takže už jste zkusili, jaké techniky, please, read it and tell us what helps you to remember something.

Jakmile se někde objeví předpřítomný čas, je to signál pro učitele, aby na něj poukázal. Možná proto, že se v něm často chybuje a jsou typy žáků, kteří tuto oblast gramatiky nikdy nepochopí. Protože v češtině tento čas nemáme, na jeho výskyt učitelé téměř vždy upozorní a zvýrazní překlad, nejlépe slovíčkem „už“.

U: „So I told – tak jsem jí řekl, že já ne. Jo, tam už není to didn’t work tam už jenom didn’t, zkráceně…a to jsme si říkali to sloveso crawled off … vlézt si,…do vany.“

Zde se v rámci metajazyka poukazuje na gramatický jev, který byl již probírán v minulosti a na frázové sloveso.

U: „Čtyřka, to bylo asi nejtěžší. Tak, jak to bylo logicky, co bylo uděláno jako první a co potom, jakoby první akce v minulosti a co potom. Když se podíváte na tu dvojku: (George ate all the chocolate biscuits. Then he started eating the lemmon ones.) Ta logika věci je taková, že nejdřív snědl čokoládové sušenky a potom začal jíst nějakou citronovou, tak to šlo popořádku.“

Na tomto místě se hovoří o podstatě správného řešení, tj. klíčové pro určení času ve větě je pořadí, v jakém šly děje za sebou. Učitelka překládá příklady ze cvičení do češtiny, aby bylo jasné, o čem je řeč. Důležitou charakteristikou přímého překladu i překladu s metajazykem je užití spisovné nebo hovorové češtiny.

U: „Tak, jednou jsem měl holku…come on…nebo jak to říct, holka měla mě. Ukázala mi svůj pokoj, continue please…“

Podíváme-li se na anglický text (I once had a girl, or should I say she once had me), vidíme, že překlad do češtiny není doslovný, ale že čeština je upravená. Na samém začátku učitelka říká „jednou jsem měl holku“, neříká tam podmět „já“. A dále pokračuje „nebo jak to říct“ – zde neříká „nebo měl bych já říct ona jednou měla mě“, ale „holka měla mě“. Překlad tedy není úplně přesný. Také v ostatních případech je čeština „upravená“, nikoli doslovná. Například „biding my time“ znamená „čekat na příležitost, čekat na svůj čas“ a překlad zněl „utrácel jsem čas“. V některých případech je možné překládat doslova – to pokud se jedná o jednotlivá slova: „laugh je smát“, nebo o krátké věty „I was alone“ je „byl jsem sám“. Zcela doslova přeložit většina textů nejde, ani u prózy ani u poezie. Cílem je, aby překládanému posluchač porozuměl. S češtinou se tedy zachází tak, že se přizpůsobuje angličtině do té míry, aby přeložené dávalo smysl. Správně přeložit znamená (1) zachovat co nejpřesnější význam (lexikálně sémantická oblast) a (2) zachovat nebo přizpůsobit gramatické formy – tj. nepřekládá se úplně doslova, ale „téměř“ doslova: gramatické formy anglické se překládají odpovídajícími formami českými. Tím se pro nás přeložené stává srozumitelným.

2.3 Classroom talk

„Classroom talk“ bychom mohli přeložit jako „třídní jazyk“, nebo „školní řeč“. Jedná se o jazyk nebo fráze, které jsou užívány v určitých situacích, obvykle pevně daných, učiteli i žáky zažitých a srozumitelných (viz blíže kapitola 4). Classroom talk se týká běžné organizace hodiny a můžeme sem zařadit všechno od „sit down, please“ přes „continue“ a „come on“ až po „žádný dotaz?“. Důležitým znakem je spojení s konkrétní situací a někdy

10

bývá řeč doprovázena například mimikou, gesty a celou škálou nonverbálního chování učitele a žáků. Tento „třídní jazyk“ doplňuje situaci, se kterou je spojen a umožňuje snazší pochopení jejího obsahu. Jedná se vlastně o třetí formu, tzv. suplovaný překlad. V situacích, které do této kategorie spadají, v této třídě převažovala čeština, angličtina se objevuje jen v málo případech. Proto lze říci, že tato forma není moc silně vyjádřená. Mnohem významněji vystupuje v suplovaném překladu.

2.4 Zhodnocení

Výše uvedené formy užití češtiny odpovídají tradičnímu způsobu užití i výuky jazyka. Pro tento tradiční způsob je charakteristický hlavní znak – užití metajazyka, který plní několik funkcí. Je užíván ke komentářům, vysvětlení významu slov a zejména je jeho pomocí explicitně upozorňováno na shody a rozdíly mezi českým a anglických jazykem v gramatické i lexikální oblasti. Na tyto rozdíly je v tradičním způsobu výuky soustředěna hlavní pozornost. Překlad je vždy „téměř“ přesný, tak, abychom mu rozuměli, čeština se upravuje. Doslovný překlad je jen v málo případech, tam kde to formy obou jazyků dovolují. Také zde existuje classroom talk – jazyk spojený se situací a chováním aktérů. Tato složka je však méně výrazná. Kromě tohoto typu překladu a způsobu zacházení s češtinou, který může být nazván „tradiční“, existují ještě jiné způsoby a formy, které budou probrány v dalších kapitolách.

3. TAXUS LEARNING

Angličtina TAXUS Learning® (dále jen TL nebo Taxus) je nová metoda výuky cizích jazyků, která se u nás objevila po roce 2000. Bývá označována jako „revoluční“, neboť přináší zcela nové a doposud neužívané techniky mentální práce. Postup výuky je založen na poslechu a tvoření představ, jazyk se osvojuje bez teorie, gramatiky, nová slovní zásoba se neučí zpaměti, nepíše se a podle doporučených instrukcí se také dlouho nemluví. Základem je porozumění slyšenému na podkladě českého jazyka, který je ale na rozdíl od předešlého způsobu užíván ve zcela jiné formě, novým a neobvyklým způsobem, jak je patrné z následujících ukázek1:

V tento lekce nějaký rodina šel do jeden restaurace který byl poněkud divný. In this lesson a family went to a restaurant that was a bit strange. Ten příbory byl položen špatný na ten stůl. The cutlery was set wrong on the table. Melanie byl stále nespokojen s něco a ona stěžoval okolo její pizza. Melanie was always dissatisfied with something and she complained about her pizza. Dokonce když platící jejich účet, ten číšník dal jim zpátky více peněz než by měl mít (dát). Even when paying thein bill, the waiter gave them back more money than he should have.

1 Tyto i všechny další ukázky jsou převzaty z výukového materiálu Angličtina TAXUS Learning ® (0).

11

3.1 Deformace češtiny

Taxus zachází s češtinou tak, že ji deformuje. Jeho překlad je zkomolený, nehezký, nespisovný. Dále uvádím, jakým způsobem se tak děje. • Podstatná jména Podstatná jména se zásadně (až na výjimky) neskloňují, používají se tvary pouze prvním pádě, přičemž je zachováno jednotné a množné číslo. Vztahy mezi podstatnými jmény a ostatními větnými členy se vyjadřují stejně jako v angličtině pomocí předložek a spojek. Někdy je pro pochopení srozumitelnosti napsaný v závorce odpovídající český pád.

Mybudeme zeptat se ten portýr kde ten nejbližší supermarket je. We’ll ask the porter where the nearest supermarket is.

Druhý pád („zeptat se portýra“) je nahrazen pádem prvním. Ten příbory byl položen špatný na ten stůl. The cutlery was set wrong on the table.

Šestý pád („na stole“) je nahrazen prvním pádem. V užívání prvního pádu ale není metoda důsledná, někde je užit správný pád:

Oni mít nějaký dobrý výběr šatů. – They have a good selection of dresses. Ten číšník dal jim zpátky více peněz… – The waiter gave them back more money…

Důsledně by mělo být zapsáno „dobrý výběr šaty“ nebo ještě lépe „dobrý výběr od šaty“ a „zpátky více od peněz“. • Přídavná jména Ani přídavná jména se neskloňují a kromě toho se používají jen tvary mužského rodu:

„chytrý dít ě“, „ nový detektivka“ Přídavná jména se kromě skloňování ještě stupňují. Překlad stupňování v TL je přesným opisem angličtiny:

„…to vypadá být silnější a sladší…“ – …it seems to be stronger and sweeter… „ten nejbližší supermarket“ – the nearest supermarket

• Zájmena Osobní zájmena se používají ve tvarech (pádech), které jsou v angličtině (1., 3. a 4.), v češtině tedy zaznívá: já, mi, mě, ty, on, mu, ona, jí, ji, my, vy, oni, jim, je.

Mami, budeš ty koupit mi alespoň deset páry? Mum, will you buy me at lest ten pairs? …ten číšník dal jim… – …the waiter gave them… …pro ty… – …for you…

Ukazovací zájmena se používají pouze v mužském rodě (ten, tento) a v množném čísle (tyto). Navíc je ukazovacího zájmena „ten“ důsledně užíváno k nahrazení určitého členu. Užívá se ještě zájmeno „to“, neboť nahrazuje anglické „it“.

Obléct tyto boty. – Put these shoes on. Moci ty podat mi ten med, prosím? – Can you pass me the honey, please? Vidli čky a nože jsou umístěny špatně na ten stůl. – Forks and knives are placed wrongly on the table. Některý lidé mít rýže s to. – Some people have rice with it.

Přivlatňovací zájmena překládá Taxus podle stejné filozofie jako je v angličtině a užívají se také pouze tvary mužského rodu. Nepoužívá se zájmeno „svůj“, je nahrazeno tvary „můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich“.

Kdeje můj pivo? Where’s my beer? Co dělat ty mít v tvůj pusa? What do you have in your mouth?

12

…ona stěžoval okolo její pizza …she complained about her pizza Neurčitá zájmena jsou v překladu velmi frekventovaná, neboť se užívá zájmena „nějaký“ pro neurčitý člen („a“, „an“).

Nějaký rodinná dovolená… – A family holiday… Tadyje nějaký blok a nějaký pero. – Here’s a pad and a pen.

Pro všechna ostatní zájmena i číslovky platí, že se neskloňují a užívají se pouze tvary mužského rodu (jaký, který, pátý, žádný…).

Já dělatne chtít žádný vzdělávací zájezdy… – I don’t want any educational trips… Jaký teplota? – What temperature? Který nástupiště dělá náš vlak opustit z? – Which platform does our train leave from?

• Slovesa Český slovesný systém je od anglického velmi odlišný. Jelikož metoda Taxus přizpůsobuje česká slovesa anglickým a sloveso se nachází (téměř) v každé větě, je tato oblast jednou z nejnáročnějších pro studenty. Jak zachází Taxus se slovesy? V zásadě se slovesa nečasují, časování je pouze u těch sloves, která mají časování v angličtině a to pouze v těch osobách, kde tomu tak je. Např. sloveso „do“ má jen dva tvary: I/you/we/they do, he/she/it does a stejně jsou tomu přizpůsobeny tvary v českých překladech. V přítomném čase se užívá pro všechny osoby infinitivu (já dělat, ty mluvit) a pro třetí osobu jednotného čísla její správný tvar, což odpovídá anglické koncovce „-s“ (he does, she speaks = on dělá, ona mluví…). Tam, kde má angličtina více tvarů než infinitiv („časuje“), Taxus užívá tvary patřičné osoby. Např. slovesa „to be“, „to have“, „to do“:

Já vědět jak naučit je. – I know how to learn them. Já jsem Melanie, já jsem šestnáct roky starý… – I am Melanie, I am sixteen years old… Ty mít dva ruce… – You have two hands… Jsine ty nějaký trochu drzý? – Aren’t you a little bit cheeky? On podvádí v karty a sází na sporty. – He cheats at cards and gambles on sports. My muži těšit mnoho jiný věci víc než práce. – We men enjoy many other things more than work.

V budoucím čase má čeština dvě možnosti: budoucí čas složený (já budu psát, já budu číst) nebo jednoduchý (napíšu, přečtu). V angličtině se budoucí časy tvoří pomocí výrazu „will“, ke kterému se přidávají další tvary (infinitiv bez to, gerundium a podobně). Přesto, že se v angličtině will nečasuje a je stejné pro všechny osoby (I/you/he/she/we/they will), Taxus learning nahrazuje tyto tvary českým slovesem „být“, které překvapivě časuje: „já budu, ty budeš, on bude, ona bude, my budeme…“:

Nějaký letuška bude přivítat nás na paluba ten letadlo. A stewardes will welcome us on board the plane. My budeme slyšet ten bezpečnostní pokyny. We will hear the safety instructions. Ostrý předměty budou být vzat pryč ode mě… Sharp objects will be taken away from me…

Záporka ne se klade na stejné místo jako v angličtině, tj. za sloveso: Ten číšník bude ne rozumět jim velmi dobře. The waiter will not understand them very well. Já budune dát jemu nějaký spropitné. I won’t give him a tip.

Minulý čas se v češtině tvoří pomocí slovesa být v přítomném čase a příčestí minulého (já jsem dělal, ty jsi napsal,…) a ve třetích osobách jen příčestím minulým (on řekl, oni viděli).

13

V angličtině je minulý čas prostý tvořen přidáním koncovky (-ed) k infinitivu, jedná se tedy o jednoduchý výraz. Taxus používá pro překlad minulého prostého času české příčestí minulé „já dělal, ty psal, ona četl…“:

Já myslel ty byl můj manželka. – I thought you were my wife. Co dělal ty slyšet? – What did you hear? Oni strávil nejvíce z ten čas v ovoce a zelenina. They spent most of the time in fruits and vegetables.

Tvary s být jako jsou „já jsem byl“, „ty jsi viděl“, „my jsme udělali“ používá Taxus pro anglický předpřítomný čas. Ve třetí osobě, kde v češtině není „je, jsou“, se používá jen příčestí minulé a v anglickém textu je podtržený celý tvar, aby bylo jasné, které výrazy patří k sobě (viz ukázky)

Já jsem zapsal tvůj jméno dolů. – I have written your name down. My jsme byl vyjednávající od včera večer. – We have been negotiating since yesterday evening. Jsi ty rozhodl už? – Have you decided yet? Nějaký velmi nepříjemný událost nastal tady. – A very incovenient event has happend here. Věci jen šel špatně. – Things have just gone wrong.

Zde by asi v překladu mělo být „špatný“, protože špatně je v angličtině „wrongly“. Možná je to chyba, možná úmysl – to nelze jednoznačně posoudit. Rozkazovací způsob Čeština užívá rozkazovací způsob pro druhou osobu jednotného a množného a pro první osobu množného čísla (dělej, dělejme, dělejte). V tom je s angličtinou shoda. Pokud jde o tvary, angličtina užívá infinitiv významového slovesa bez „to“ (Stop! Stand up!) a nerozlišuje mezi vykáním a tykáním (to se děje jinými jazykovými prostředky, nikoli gramatikou). V záporu užívá pomocné sloveso „do not“. Taxus češtinu přizpůsobuje angličtině ve druhých osobách jednotného a množného čísla a v záporu:

Vystoupit ten autobus! – Get off the bus! Dělat ne přehánět to s ten pití. – Do not overdo it with the drinking. Dělatne starost já vědět můj míry. – Don’t worry I know my limits. Přinést mi jeden více, prosím. – Bring me one more, please.

Pro první osobu množného čísla se užívá pobídkový tvar „let’s…, let’s not “. Zde používá Taxus spisovnou češtinu (neužívá „nechat jít nás“ nebo „nechat zkontrolovat nás“):

Pojďme! – Let’s go! Zkontrolujme ten pás… – Let’s check the belt…

Podmiňovací způsob V češtině tvoříme podmiňovací způsob pomocí výrazu „bych“ (bych, bys, by, bychom, byste, by) a příčestí minulého (já bych chtěl, ty bys zůstal…). Angličtina používá výraz „would“, který je stejný pro všechny osoby (I/you/he/she/we/they would) a infinitivu významového slovesa bez „to“. Z tohoto pravidla jsou jen tři výjimky: can – could (mohl by), should (měl by) a might (mohl by).

Jáby rád povídat s vy… – I’d like to talk with you… Nebo by ty dávat přednost… – Or would you prefer… By ty rád podívat…? – Would you like to look…? My by měl koupit nějaký voda. – We should buy some water. Co by měl já říci? – What should I say? …moci by ty prosím vzít jeden obrázek (2. p.) nás? – …could you please take a picture of us?

14

To by mohl být nakažlivé… – It could be contagious… …já byne chtít tyto tučný masa. – I wouldn’t want these fatty meats.

Taxus používá jeden tvar („by“) pro všechny osoby (nikoli bych, bys…) a pokud jde o významové sloveso, tak jsou možné dvě varianty: buď infinitiv (moci by ty, by ty podívat) nebo příčestí minulé – to používá u should (měl by) a could (mohl by). Slovosled je zachován anglický, proto otázky znějí velmi „podivně“.

3.2 Specifika anglické gramatiky

Každý jazyk má své zvláštnosti, které se vyskytují také jazycích příbuzných. Pro slovanské jazyky je příznačná velká ohebnost slovních druhů (skloňování, časování, shoda přívlastků, příčestí…), pro germánské a románské jazyky jsou zase typické členy u podstatných jmen. Některá specifika bývají typická právě a jen pro ten který jazyk (např. významové sloveso na konci věty v němčině). Angličtina se od češtiny odlišuje v mnohém. Jsou pro ni charakteristické některé struktury, které čeština nemá. Na příkladech ukazuji, jak a čím tato specifika Taxus nahrazuje, jakým způsobem s některými gramatickými jevy zachází. • Pořádek slov ve větě Čeština je jazyk, který je poměrně benevolentní pokud jde o pořádek slov ve větě. Mohli bychom říci, že oproti ostatním jazykům je hodně flexibilní: podmět může, ale nemusí být na prvním místě, popřípadě může být nevyjádřený. Předložka nikdy nemůže stát na konci věty. V angličtině je (téměř) vždy podmět a sloveso a všechny části věty mají poměrně pevné postavení. Je přesně stanoveno, v jakém pořadí mají za sebou následovat větné členy, kde může stát příslovečné určení, kde musí stát frekvenční příslovce a jaké výjimky jsou možné.

Co dělat ty říkat? – What did you say? Jsine ty jdoucí pracovat, mami? – Aren’t you going to work, mum? Já rád je tak hodně. – I liked them so much. On nikdy odpustil jí pro to. – He never forgave her for that.

V tradičním způsobu překladu se s češtinou zachází tak, že se pořádek slov ve větě „upravuje“, aby věta hezky zněla a byla „správně česky“. Nikdy nepřeložíme „Who are you waiting for?“ jako „Kdo čekáte vy na?“, ale „Na koho čekáte?“ V ukázkách vidíme, že překlad Taxusu přesně sleduje anglický pořádek slov:

A podívat jak dobře vybaven ten pokoje jsou. – And find out how well equipped the rooms are. Co jsi ty říkající o? - What are you talking about?

Pořádek slov ve větě je jedním z nejvíce odlišných jevů mezi češtinou a angličtinou a autoři výukových materiálů upozorňují, že právě s tímto jevem studenti v tradičních kurzech nejvíce bojují. Proto tento způsob překladu důsledně kopíruje strukturu anglické věty. Je třeba říct, že při čtení překladu nevadí ani tak odlišné tvarosloví, ale je to právě zkomolená větná stavba (nazvala bych to „slova rozházená po větě“), která jsou nejvíce matoucí a nutí člověka přemýšlet, jak je to správně česky nebo co to vlastně znamená. • Gerundium Gerundium neboli „-ing forma“ je jev, který čeština nemá. Užívá se ke konstrukci průběhových časů, které v češtině také nemáme, proto pro probíhající děje užíváme příslovce „právě“. Samotná „-ing forma“ je vlastně přítomným příčestím, což je jeden ze způsobů, jak ji vyjádřit: dělající, hrající, mluvící apod. Právě tuto formu Taxus preferuje a všechny průběhové časy vyjadřuje přítomným příčestím:

Co je on jdoucí dělat s to? – What is he going to do with it? Já jsem poslouchající. – I’m listening.

15

Co jsi ty dělající? – What are you doing? Kromě vyjadřování průběhovosti má gerundium ještě jinou, podobnou funkci – a sice vyjadřuje aktivitu: dancing, reading, writing – takže do češtiny se překládá podstatným jménem slovesným jako tancování, čtení, psaní. Taxus v některých případech také sahá k tomuto překladu:

Přestat stěžování! – Stop complaining! Ale já jsem byl chtějící zkusit horolezectví, padák skákání a paragliding. But I have been wanting to try rock-climbing, parachute jumping and gliding. On provozuje hraní ten automaty. – He keeps playing the slot machines.

• Vyjadřování záporu v angličtině Čeština má to specifikum, že může mít ve větě záporů v podstatě kolik mluvčí chce. („Nikdo nikdy nic neudělá pořádně.“) Naproti tomu v angličtině smí být zápor ve větě pouze jeden. Může být přitom vyjádřen pomocným slovesem, výrazy „nothing, nobody…“ nebo záporkou „no“. Taxus zachází se záporkou „ne“ identicky jako je tomu v anglické větě: - připojuje ji za sloveso „dělatne“, „mítne“ nikoli „nedělat“, „nemít“ - připojuje ji pouze k těm slovesům, které zápor obsahují, tj. k pomocným, nikoli

významovým: dělat, mít, být, moci… nikoli říkat / neříkat, bydlet / nebydlet, letět / neletět apod.

Já dělatne mít ten čas nyní. – I don’t have the time now. Ty mocine rozumět. – You cannot understand. Dělatne házet to pryč. – Don’t throw it away. A jájsem ne nějaký kouzelník. – And I’m not a magician.

- v některých situacích se ale v českém překladu objevuje dvojí zápor, takže v dodržování pravidla o jednom záporu není Taxus zcela důsledný; dvojí zápor se objevuje tam, kde zřejmě nešlo slovo nahradit nějak jinak:

Budene nikdo ukrást je tam? – Won’t somebody steal them there? Zde by to šlo elegantně nahradit „Budene někdo ukrást je tam? – těžko říct, proč to tak v manuálu není, může to být i tisková chyba.

Ty budešne dostat nic. – You won’t get anything. Zde by šlo nahradit snad jedině „Ty budešne dostat něco“. V této oblasti tedy nacházíme určitou „nedokonalost“ ve snaze po doslovném překladu. • Vyjadřování času v angličtině Čeština má v zásadě tři časy: minulý, přítomný a budoucí. Angličtina má kromě těchto ještě předminulý, předpřítomný. Všechny časy mohou být prosté nebo průběhové, angličtina má stejně jako čeština trpný rod. Z toho vyplývá značná bohatost pokud jde o vyjadřování času, posloupnosti děje a také značná nepřesnost nebo nedokonalost češtiny pokud jde o připodobnění angličtině. Aby český student pochopil systém anglických časů, musí se podrobně zabývat jednotlivými anglickými situacemi, jejich logikou. Časy nelze „naučit“ mechanickým opakováním, je třeba pochopit systém. Předpřítomný čas (present perfect, present perfect progressive) Tento bývá na pochopení a osvojení snad neproblematičtější. Předpřítomný čas vyjadřuje minulý děj, který se odehrával v neurčité době v minulosti, a který má vztah k přítomnosti, například svým následkem, nebo jde o sdělení, které je v době promluvy aktuální. Doba konání děje není uvedena vůbec, nebo je uváděna frekvenčními příslovci (never, always, often…). Užívá se také s časovým určením, které vyjadřuje přítomnou, dosud neskončenou dobu (this morning, this year…) (0).

16

Do češtiny se běžně překládá minulým časem, který bývá obklopen výrazy jako jsou „už“, „ještě“ a podobně. Metoda Taxus překládá velmi podobně jako tradiční způsob: - pomocné sloveso „have“ „has“ jako tvary slovesa „být“ (já jsem, ty jsi, on je, my

jsme…), přestože doslova znamenají „já mám, on má“. Neříká se zde tedy „já mám uděláno“ (I have done), ale stejně jako v tradičním způsobu „já jsem udělal“. Lze v tom spatřovat určitý ústupek, odklon od doslovnosti směrem k lepšímu pochopení, je to větší přiblížení „správné“ češtině. Děje se tak zřejmě z didaktických důvodů.

- tvary minulého příčestí významového slovesa jsou stejné jako ve spisovné češtině s výjimkou toho, že neužívá koncovky –a, -i, -y, ale pouze tvar mužského rodu; tedy poslal, všimnul, přežil atd.

Jájsem právě poslal to. – I’ve just sent it. Ale oni nevyhodil ty ještě. – But they haven’t fired you yet. Já jsem všimnul jich předtím. – I have noticed them before. Kde jsi ty byl? – Where have you been? My jsme přežil nějaký nebezpečný let. – We have survived a dangerous flight. Já jsem nikdy viděl ty jako tento. – I have never seen you like this. Od tento ráno my jsme byl jednající… – Since this morning we have been discussing…

• Časová souslednost V angličtině existuje časová souslednost, kterou čeština nemá. Týká se souvětí a nejčastěji se uplatňuje v nepřímé řeči. Znamená to, že je-li v souvětí v hlavní větě minulý nebo předminulý čas, mění se ve vedlejší větě určitým způsobem slovesné časy.

Já řekl to by přihodit. – I said it would happen. Správný překlad zní: Já jsem říkal, že se to stane. – tedy v hlavní větě minulý čas, ve vedlejší budoucí čas.

Já myslel oniby mít více zboží tady. – I thought they’d have more stuff here. Správný překlad zní: Já jsem myslel, že tady budou mít víc zboží. Taxus důsledně imituje časy anglické věty, proto užívá „by“ pro budoucnost (v angličtině je „would“). Ve výukových materiálech není mnoho vět s časovou sousledností. Je to spíše látka pro pokročilejší studenty, u kterých se předpokládá, že alespoň „nakouknou“ do gramatiky. • Frázová slovesa Frázová slovesa jsou v angličtině velmi frekventovaná a jejich zvládnutí patří mezi nejtvrdší oříšky. Problém tkví v jejich obrovském množství a širokém významovém rozsahu (např. jen sloveso „make up“ má 16 základních významů) (0). Někdy je snaha odvozovat význam slovesa z jeho částí (slovesa a částice), takto se ale nelze dobrat významu všech sloves. Taxus vyřešil problém s překladem velmi jednoduše: podtržením příslušných částí v anglickém i českém textu, takže je zcela jasné, že „find out“ znamená zjistit, „talk out“ znamená rozmluvit atd.

Zjistit o ten druhý budovy. – Find out about the other buildings. Děkovat ty a my jsme těšící na tvůj příští návštěva. Thank you and we are looking forward to your next visit. Oni dokázal rozmluvit tobě to s jejich speciální metody. They managed to talk you out of it with their special methods.

• Užívání členů „the“, „a“, „an“ Užívání členu určitého a neurčitého je jedním z typických fenoménů anglického jazyka. Užití nebo naopak vynechání se řídí několika pravidly a mnoha výjimkami, jejichž

17

zvládnutí je pro cizince často problém. Členy se do češtiny běžně nepřekládají, objevují se pouze v určitých ustálených situacích. Taxus členy důsledně nahrazuje: - pro člen určitý užívá ukazovací zájmeno „ten“ v jednotném i množném čísle - pro člen neurčitý užívá neurčité zájmeno „nějaký“

Já chtít jet v nějaký legendární Londýn černý taxi. I want to go in a legendary London black taxi. Ten autobus je přijíždějící. – The bus is coming. Na ten levý vzadu to je ten Temže. – On the left behind it is the Thames.

• Idiomatická spojení Překlad idiomatických frází patří k nejzábavnějším v každém jazyce. Není to sice zábava pro začátečníky (ti jsou spíše odrazováni a demotivováni), ale při dobrém výukovém vedení mohou idiomy sloužit jako zpestření, zábava k odlehčení lekce. Protože jsou často typické a dají se porovnávat s mateřským jazykem, většinou se dobře pamatují.

Ty pít jako nějaký ryba. – You drink like a fish. You are lucky. – Ty jsi šťastný. (Máš štěstí.) Ty jsi ven ze štěstí. – You are out of luck. (Ty máš smůlu.) Co na země (do háje) by měljá dělat? – What on earth should I do?

Taxus se snaží překládat fráze doslova. U některých je nasnadě, že se student dovtípí a domyslí si český ekvivalent. U prvního příkladu je to snadné, v češtině se říká „pije jako duha“. Tam, kde by snad student mohl být na pochybách, se uvádí v závorce pravý význam. Taxus češtinu záměrně deformuje a to určitým způsobem: přizpůsobuje ji angličtině, snaží se o maximální doslovnost. Co a jak se vlastně překládá?

• Překládají se slova, která jsou jednotkami významu: lexikálně sémantická rovina řeči je pojímána stejně nebo velmi podobně jako v tradičním způsobu: finally je konečně, I je já, have je mít, tickets jsou lístky, the je ten. Konečně já mít ten lístky. – Finally I have the tickets.

• Překládají se gramatické formy (nebo struktury) – Čekat pro ten turbulence, tobude být nějaký jízda! – Wait for the turbulence, that’ll be a ride! Na tyto gramatické formy tradiční způsob jen upozorňuje, zejména pomocí metajazyka. Používá lingvistické kategorie jako „člen“, „stažený tvar“, „infinitiv" a podobně. Nebo se tyto formy překládají odpovídajícími formami českými, přesně podle významu situace a tak, aby čeština byla spisovná. (Konečně mám ty lístky. Počkej na turbulence, to bude jízda!) Taxus s těmito formami zachází „doslova“, gramatiku překládá v doslovnosti: Ten autobus je přijíždějící. – místo: Autobus přijíždí. Děkovat ty a my jsme těšící na tvůj příští návštěva. – místo: Děkuji ti a těšíme se na tvoji příští návštěvu. Jájsem právě poslal to. – místo: Právě jsem to poslal. Co dělat ty říkat? – místo: Co jsi říkal?

Pro Taxus je typické používání neologismů, které se v něčem podobají anglickému protějšku. Tyto novotvary mohou zastupovat nějakou gramatickou formu – např. „jáby“ (= I’d, I would), „dělatne” (= don’t), „mocine” (= can’t) nebo patří do lexikální oblasti a jsou odrazem konkrétního slova / slovního spojení – např. "zubpasta“ a „zubkartáčky“ (toothpaste and toothbrushes), bitvaloď (battleship). V těchto neologismech není Taxus zcela důsledný, někde se neobjevují, i když by tam z logiky věci být měly: „swimming pool“ je „bazén“, nikoli např. „plavací bazén“, walk je „chodit pěšky“, i když by mohlo být „procházkovat“.

18

Někdy se objevuje forma novotvaru „kdeje můj pivo?“ (where’s my beer?), ale tato forma je nedotažená, správně podle angličtiny by mohlo být zkráceně „kdej můj pivo“. Komolení jazyka má navodit určitý mentální stav, kdy student nejdříve řeší hádanku, co přesně která věta znamená a pak se snaží vytvořit přesnou představu o situaci, kterou věta popisuje. Otázkou zůstává, jak si autoři přesně představují, že bude zkomolenina fungovat. Nelze totiž jednoznačně říci, co přesně si mluvčí vybaví, když např. je v restauraci a chce oslovit číšníka. Česká zkomolenina? Odposlouchaná anglická fráze? Není to zcela jasné. Také nelze říci, jestli je možné se zcela bez znalosti gramatiky (teorie) naučit mluvit cizím jazykem, respektive do jaké úrovně je to možné. Deformování jazyka je záměrné, autoři jistě nechtěli „zkazit“ češtinu.Tyto formy se používají místo metajazyka, místo použití gramatické kategorie, pomocí neologismů a deformace autoři zdůrazňují mezi anglickou a českou gramatikou. Doslovný překlad znamená především:

1) odlišné tvarosloví – neužívání skloňování, časování aj. 2) používání stejné vazby a na stejných místech v češtině, jak je užito v anglické větě.

Proto zní našim uším deformovaně, zkomoleně. Překlad je nehezký, nespisovný. Rozdílnost vazeb je znázorněna v následujících nákresech: Př. 1 Who is it for? – je správná anglická věta. Tázací výraz stojí na začátku věty, hned za ním sloveso, potom podmět jako třetí, předložka na konci věty. Kdo je to pro? – takto by přeložil větu Taxus. Pro koho je to? – správná česká věta: předložka stojí před výrazem, ke kterému se vztahuje. To je pro koho?– další česká správná verze. Pro koho to je? – další správná česká verze (není na nákresu).

KDO PRO

JE TO

Taxus překlad

Kdo je to pro?

?

správné české verze

nebo

WHO FOR

IS IT

Anglická věta

Who is it for?

?

KOHO PRO

JE TO

?

KOHO PRO

JE TO

?

19

Př. 2 I do not speak English. – Tak zní správná anglická věta. Já dělat ne mluvit anglicky. – Takto přeloží větu Taxus. Já nemluvím anglicky. – Tak zní správná česká věta. Já anglicky nemluvím. – Další správná možnost (není na nákresu). I not speak English. – Toto je špatná anglická věta, je to překlad podle české vazby.

Anglická věta

I

not

English.

speak

česká vazba přenesená do anglické věty

anglicky.

mluvím

správná česká verze

Já

dělat

ne

anglicky.

mluvit

Taxus překlad

I

DO

NOT

ENGLISH.

SPEAK

Já

ne

dělat

3.3 Zhodnocení

Taxus se snaží o maximální doslovnost, což se projevuje zachováním vazeb v češtině na stejných místech jako je v angličtině a odlišným tvaroslovím, což pociťujeme jako zkomoleninu. Někde „vzadu v naší hlavě“ nám zní správná česká věta a prostřednictvím zkomoleného překladu si můžeme uvědomit rozdílnost jazykových struktur. Také si můžeme odvodit, jak bude znít, když doslova přeložíme českou větu a český vzor nebo vazbu přeneseme do angličtiny. Často se tak z neznalosti děje a tento jev se v hantýrce nazývá „Czenglish“. („I have twenty years“ místo „I am twenty“.) Přes snahu o největší možnou doslovnost ani tento překlad není úplně dokonalý, z nějakých důvodů autoři svůj záměr zcela nenaplňují. Přeložit větu doslova je velmi těžké a pravděpodobně ve všech případech to ani není možné, respektive rozdílné gramatické struktury obou jazyků to neumožňují. Filozofie překladu i přes některé „nedokonalosti“ koresponduje s předpokládanými záměry autorů: strukturu jazyka si student uvědomí ne přes metajazyk, ale přes neologismy a deformace. Čím divněji čeština zní, tím lépe si student uvědomí a zapamatuje rozdíl a tam kde je anglická i česká struktura stejná, student neudělá chybu.

20

4. SUPLOVANÝ PŘEKLAD

Existuje ještě třetí forma „překladu“, který ale na rozdíl od předchozích dvou neužívá český jazyk ani žádný jiný „mateřský jazyk“. Jedná se o způsob, kterým se vyučuje v institucích, kde učí rodilí mluvčí – British Council, Caledonian school a další jiné školy. Filozofii výuky vyjadřuje fráze „English needs to be experienced, not explained“ (0). Angličtina potřebuje být zakoušena, prožívána, nikoli vysvětlována. Učitel má být facilitátor a „ukazovat žákům, co mají dělat“. Nevysvětluje, ale provádí a dělá určité věci se žáky. V těchto institucích se v lekcích užívá výhradně angličtina, což ale neznamená, že se zde nepřekládá. Překlad se zde neučí, ale překládá se zde také, tradiční překlad je něčím zastupován, suplován. Existuje několik forem, které mohou zastoupit mluvené nebo psané slovo. Nejčastěji užívané jsou:

1) obrázky znázorňující předměty nebo činnosti 2) názorné předměty 3) předvedení akce neboli „total physical response“ (TPL) – celková fyzická odpověď

4.1 Obrázky

Obrázky znázorňující předměty jsou nejjednodušší formou, jak žákům něco sdělit. Učitel žákům ukáže obrázek s předmětem nebo nějakou aktivitou a přitom znázorněnou věc pojmenuje (př. kočka – a cat). Postupně, když mají žáci zvládnuté slovíčko, může učitel přidávat podle možnosti adjektiva („a black cat“), zájmena („my cat“), číslovky („two cats“), slovesa („the cat is sleeping“) atd. Kromě karet, obrázků a reálných předmětů se hojně užívá interaktivní tabule, která skýtá mnoho možností, jak překlad zefektivnit (např. obrázky znázorňující akce pro vysvětlení sloves, slovesných časů apod). Obrázky se obvykle odkazují na nějakou konkrétní situaci. Samy o sobě žákům nepomohou s naučením nebo zapamatováním slovíčka např. a cat, žádný obrázek nemůže dát žákovi znalost. V tomto smyslu jde o překlad obrázku nebo objektu do nějakého jazykového kódu, žáci ale musí patřičný kód znát (ať již češtinu nebo angličtinu). Na druhou stranu, když žák vidí kočičku a slyší zvuk („a cat“), tak se jedná o překlad – přímo tím obrázkem. To se týká nejen obrázků, ale i předmětů. Vtip obrázků nespočívá jen v jednoduchosti použití při procvičování slovíček. Učitelé s obrázky dělají určitá strukturální cvičení, kdy se k obrázků přidávají další slova (viz popsáno výše) a slovíčko se užívá v nejrůznějších variacích a kontextech. Tímto způsobem může učitel předávat postupně, po malých krocích základy gramatiky.

4.2 Reálné předměty

Opět se jedná o jednoduchou formu sdělení. Ve třídě jsou žáci obklopeni množstvím předmětů, kterých lze využít k rozvíjení slovní zásoby. Např. učitel může vyložit na stůl obsah své tašky a přitom se žáci naučí pojmenovat mnoho věcí z běžného života: mobilní telefon, klíče, doklady, kapesník, kniha…atd. Hravou formou mohou totéž dělat žáci, přitom si zafixují vazbu „I have… in my bag.“

21

4.3 „By doing the action“ a „total physical response“ (TPL)

„Doing the action“ znamená předvedení akce, provedení nějaké činnosti. Total physical response (TPL) bychom mohli přeložit jako celková fyzická odpověď. Učitel – podle filozofie tohoto přístupu – musí být připraven dělat „pošetilé hloupé věci“, které děti milují – např. dávat si ruce na hlavu a představovat králíka s ušima, vybízet žáky ke skákání okolo místnosti a podobně. Důležité je demonstrovat nová slovíčka předvedením akce. Tím, že děti poslouchají a vidí model (předvádění), tak pochopí, že musí udělat a říci. Předvedení slova (akce) pomůže žákům k hlubší rovině pochopení. Děti se dívají, poslouchají, imitují a učí se. Děti jsou rády aktivní. TPR poskytuje intenzivní nácvik poslechu základům řeči a žáci přitom reagují, odpovídají na rozkazy, příkazy. Učitel vysloví nějaké slovo ze základního slovníku a žáci odpovídají prostřednictvím akce (např. demonstrují slovo „kočka“ kočičími gesty). TPR umožňuje vložit přirozenou energii dětí do učení a je proto ideální pro malé děti, jejichž verbální schopnosti ještě nejsou rozvinuty. Důležitým znakem TPR je, že nezahrnuje mluvení. Proto dokonce i ty nejvíce stydlivé a bázlivé děti mají TPR rády. Prostě jen ukazují, že rozumí akci děláním té akce. Další příklady TPR jsou například instrukce jako „postav se“, „sedni si“, „spi“, „vstávej“, „otevři dveře“ – tj. jednoduché věty, které jsou snadno zapamatovatelné tím, že dítě vykonává nějakou činnost. Vybudování základního slovníku, který se postupně rozšiřuje, je základní úkol učitele. Kromě slovníku jsou ještě důležité praktické funkční dialogy – tj. výrazy a krátké věty, které žáci užívají denně. Patří sem pozdravy (dobrý den, nashledanou, dobrou noc…), zdvořilostní výrazy (děkuji, prosím, promiň…) a také frekventovaná větná spojení nebo věty typu „once again“, „what is it?“ apod.

4.3.1 Classroom talk

Kromě slovníku, který učitel u žáků buduje a který má být relevantní věku žáků, používá učitel angličtinu k řešení organizačních záležitostí spojených s výukou a také tzv. „classroom talk“ – třídní nebo školní jazyk. Zahrnuje fráze, které jsou užívány ke komunikaci mezi učitelem a žáky od „otevřete knihu na straně 50“ až po „smím jít na toaletu?“. Přestože ve výuce je obvykle kladen důraz na dosažení konkrétních jazykových cílů (osvojení slovíček, gramatiky), užívání tohoto „třídního jazyka“ může být také dobrý způsob rozvoje angličtiny ve skutečné komunikaci. Žák je angažovaný a aktivní v učení. Mezi nejčastější situace, kdy je tento jazyk užíván, patří „žádosti a prosby“ – např. „jak se píše…?“ nebo „můžete to opakovat?“ Žáci vlastně musí o vše v hodině žádat, proto je nejčastěji užívaným slovem „prosím“. Dále co do frekvence následuje otázka „co to je?“ a odpověď „já nevím“. Dvě další často užívané fráze jsou „co dál?“ a „prosím znovu“, které jsou užívané během aktivit jako je diktát nebo hra „bingo“, kdy musí studenti žádat další položky nebo učitel opakovat to, čemu nerozuměli. Ve výše uvedených případech se jedná o překlad přes porozumění, nikoli do slov, ale (alespoň zpočátku) do činností. Žák je v bezprostřední situaci, které rozumí, a dostává pokyny, které plní, slyší slova a vidí přitom akce. Tyto situace jsou přímo spojené s pragmatikou, jsou přítomné a jasně definované – aby to nebylo pro žáky zpočátku těžké. Porozumění jazyku je zpočátku difúzní, nepřesné, postupně se s rostoucí slovní zásobou a stálým opakováním stále více a více zpřesňuje. Existují nejčastější pokyny, otázky, obraty, které se žáci rychle naučí a na základě kterých se porozumění rozšiřuje (např. „what is it?“, „what else?“, „tell me more“ a podobně). Základem je opakování stále stejných slov a činností, dokud žáci neporozumí a nepřestane je to bavit, pak učitel přistoupí ke změně.

22

Porozumění se kontroluje, existují „comprehension exercises“, která ukazují, jak na tom žáci jsou s porozuměním i se schopností verbálního vyjádření. Je třeba říci, že některé techniky tohoto způsobu výuky se dostávají i do českých škol, zejména učitelé na prvním stupni používají obrázky, předměty i některé činnosti a žáci se učí a používají anglické pokyny, jakýsi „classroom talk“. Nejmenší žáky vlastně ani nelze učit jinak než hravou formou, bez gramatiky a pomocí obrázků a situací. Cílem je neznechutit angličtinu a zajistit to, aby se žák cítil na hodině dobře, aby zažíval pocit úspěchu.

5. ZÁVĚRY

Pohlédneme-li na výuku angličtiny, je zřejmé, že s výjimkou suplovaného překladu je angličtina vždy nějak obklopena češtinou. V prvním případě tradičního vyučování se jedná o metajazyk, pomocí kterého se upozorňuje na rozdíly mezi českým a anglickým jazykem, zejména gramatikou. Částečně se objevuje classroom talk, tj. složka verbálně-situační. V metodě TAXUS Learning® jsou rozdíly ve strukturách anglického a českého jazyka demonstrovány pomocí deformované češtiny a neologismů, na jejichž základě si student tvoří představy nebo mentální obrazy situací, pomocí nichž se učí. V suplovaném překladu čeština nevystupuje, jedná se o překlad do situací přes porozumění a provádění činností. Classroom talk (verbálně-situační složka) je zastoupena poměrně výrazně. Existují tedy tři hlavní formy překladu: (1) do jazyka + metajazyka, (2) do deformovaného jazyka a (3) do činností.

6. POUŽITÁ LITERATURA

John Lennon: Norwegian Wood . www.beatleslyricsarchive.com [cit. 13. července 2007]. Angličtina Taxus Learning ®. Jak myslet v cizím jazyce. Praha: Ivo Toman, 2004. Kollmannová, Ludmila: Angličtina pro samouky. Praha: LEDA,1994. s. 217 – 219. Vodička, Lukáš: Anglicko-český slovník frázových sloves. Praha: Fragment a Práh, 1992. s. 5. Young Learners: a teacher’s guide. British Council.