ÚSTAVNÍ PRÁVO na klasifikovaný zápočetVytvořila Rezzzy, aktualizoval k roku 2012 a opravil Michal Malkovský

ObsahI. Počátek československé státnosti a ústavnosti 1II. Československá ústava 1920 3III. Doba nesvobody 5IV. Prozatímní státní zřízení 7V. Obnova parlamentarismu v poválečném období 11VI. Ústava 9. května a další vývoj 13VII. Ústava z roku 1960 15VIII. Československá federace 17XI. Ústavní pořádek ČR a místo mezinárodních smluv v ústavním pořádku 19XII. Základní ustanovení předpisů ústavního pořádku 22XIII. Demokracie reprezentativní a přímá v ČR 27XV. Parlament 33XVI. Zákonodárný proces 43XVII. Prezident republiky 45XVIII. Vláda a jiné orgány výkonné moci 50XIX. Soudy a právo na soudní a jinou právní ochranu 58XXII. Systém kontroly v ČR 62

I. POČÁTEK ČESKOSLOVENSKÉ STÁTNOSTI A ÚSTAVNOSTI

Vznik státu a základy čs. ústavního řádu- proběhla revoluce proti Rakousku-Uhersku, úspěšně vznik nového samostatného státu: Československa 28. 10. 1918 - parlament zatím neexistoval, protože Zemský sněm byl rozpuštěn- vláda byla prozatímní: Národní výbor československý - NVČS byl výkonný orgán, který na sebe vzal i zákonodárnou moc ( nefungovala tripartice moci)- NVČS vydal první zákon: 11/1918 Sb. z. a n.:

ZÁKON O ZŘÍZENÍ SAMOSTATNÉHO STÁTU ČESKOSLOVENSKÉHO – 11/1918 Sb. = AKT VZNIKU SAMOSTATNÉHO ČESKOSLOVENSKA- obsahuje nové hodnoty- neříká ale, zda je čs. stát monarchie či republika, v tu chvíli se ještě nevědělo, protože jsme se zrovna od jedné monarchie

oprostili a zvažovalo se, jaké zřízení si zvolit, ale v té době byla většina států v Evropě tradičně monarchiemi, republiky nebyly tak časté (takže pouze řečeno, že „čs. stát vstoupil v život“)

- vyčteme, že NV je orgánem vlády (v zákoně se píše, že má za úkol tento zákon provést), ale také vyčteme, že na sebe převzal i zákonodárnou moc (píše se, že je orgánem jednomyslné vůle národa a suverénem)

- VYPLÝVÁ - nefunguje tripartice moci, moc je soustředěna do rukou NV = jednota exekutivy a legislativy- podepsali : Rašín, Soukup, Švehla, Šrobár, Stříbrný

formální diskontinuita - zdrojem moci už není panovník jako suverén z Boží vůle, ale je zde poprvé nový suverén = československý národ, který je zdrojem veškeré moci - rakouský právní řád prohlášen za neplatný, protože nový čs. právní řád vznikl jako revoluce proti rakouskému řádu materiální kontinuita - její důvod vyjádřen v preambuli zákona - aby byl nerušený přechod k novému státnímu zřízení, aby nenastaly zmatky v tom, že by se náš nový stát ocitl bez práv. řádu, byl převzat obsah původního práv. řádu - jinak řečeno: převzali jsme obsah z rakouského práv. řádu, ale označili jsme jej za čs. pr. řád

= RECEPČNÍ NORMA – recipoval z R-U - a) dosud platný právní řád - b) podobu státních a samosprávných orgánů

- Národní výbor pak vykonával i funkci hlavy státu, převzal i část soudní moci a sám udělil amnestii (což je výhradní pravomoc hlavy státu, ale NV byl v té době suverénem)- PRÁVNÍ DUALISMUS - původní právní řád R-U založen na dualismu

1

- Rakousko (a k nim Čechy) mělo jiný právní systém než Uhersko (a s ním Slovensko a Podkarpatská Rus) - s recepcí obsahu R-U právního řádu byl tudíž recipován i dualismus nyní ČSR = jednotný stát s nejednotným systémem práva v Čechách a na Slovensku!- vztah čs. práva k mezinárod. právu - také jakýsi dualismus - založeno na výrazném prosazování suverenity čs. národa - čs. právo a mezinárodní právo byly 2 právní systémy nezávislé na sobě, ale vzhledem k prosazované suverenitě čs. státu bylo u nás silnější ústavní právo než právo mezinárodní - mezinárodní předpisy se mohly stát součástí vnitrostátního práva, jen pokud byly převedeny zákony do vnitrostátních předpisů

Vytvoření parlamentu a rozhodnutí o státním zřízení- nejprve existovaly dvě vlády:

a) Národní výbor – domácí prozatímní vláda, K. Kramářb) Československá národní rada - zahraniční prozatímní vláda, působila v Paříži

- T. G. Masaryk (předseda + ministr financí), M. Štefánik (ministr národní obrany), E. Beneš (ministr vnitra i zahraničních věcí)

- Washingtonská deklarace - 16. 10. 1918 - vydána prozatímní zahraniční vládou, vytvořena Masarykem dle vzoru americké Deklarace - obsah: deklarace, že ČSR bude:

Republika s parlamentní formou vlády Suverénem bude čs. národ Všeobecné volební právo Práva a svobody, rovnoprávnost mužů a žen, zrušení šlechtických titulů atd.

- už zde se objevil návrh na koncepci čs. státu, ale řečeno, že konečné rozhodnutí udělá parlament coby zástupce jednotného čs. národa - ale problémem bylo, že parlament zatím neexistoval, takže se muselo počkat na jeho vznik

- pak došlo k vytvoření jedné prozatímní vlády, z Československé národní rady vznikl Národní výbor československý- protože parlament neexistoval, vláda NVČS ve svých rukou držela prozatím také zákonodárnou moc- v praxi - a) předsednictvo NV = vláda - b) plénum NV = „parlament“ (pouze vykonávalo jeho FUNKCE, ale nebylo skutečným parlamentem)- proto v 11/1918 Sb. neujasněna forma státu, ale řečeno, že o ní rozhodne budoucí parlament Národní shromáždění

PROZATÍMNÍ ÚSTAVA 1918 – 37/1918 Sb. - definitivní rozhodnutí o formě čs. státu- hlavou státu ustanoven prezident (jim prohlášen TGM)- vytvořen jednokomorový parlament Národní shromáždění a to přetvořením z Národního výboru- opět jednota moci, nyní ale „vláda parlamentu“ - nejvyšší moc má parlament, výkonnou moc má vláda, ale ta není samostatným orgánem, ale pouhým výborem parlamentu- revoluční – nenavazovala na ústavu R-U- rigidní – aby bylo jistější, že nové hodnoty v nové ústavě nebudou jen tak změněny- polylegální – obsahovala i další zákony, i 11/1918 Sb. - ten označen za ohnisko čs. právního řádu- Květnová novela prozatímní ústavy - změna: vláda parlamentu parlamentní republika

- výraznější dělba moci, posílení prezidenta

- obsah ústavy:1. Parlament - Národní shromáždění

- jednokomorový - vznikl přeměnou a rozšířením Národního výboru na Národní shromáždění - způsob sestavení členů byl převzat z minulosti – dle Švehlova klíče (dle výsledků voleb z 1911) - zastoupeni pouze Češi a Slováci, Němci a Maďaři nikoliv (protože v minulosti byli proti čs. státnosti)

2. Prezident - dle Prozatímní ústavy nebyl součástí moci výkonné, ale samostatný orgán- volilo jej NS souhlasem 2/3 přítomných poslanců, přičemž musely být přítomny alespoň 2/3 poslanců- aklamace = způsob zvolení prezidenta (zde Masaryka, který byl v zahraničí, slib složil, když přijel)

= potleskem a voláním - nejvyšší velitel vojska, právo milosti a amnestie, nutnost každé jeho vládní rozhodnutí kontrasignovat

3. Jak se vyhlašují rozsudky

4. Moc výkonná a nařizovací – vláda- volena Národním shromážděním + mu byla také odpovědna - mohla být odvolána vyslovením nedůvěry NS vládě

2

5. Státní aparát - převzetí RAKOUSKÝCH úřadů, pod podmínkou, že jeho úředníci museli složit slib věrnosti ČSR

- na Slovensku a v Podkarpatské Rusi větší problém, protože zde byly původně úřady maďarské

SLOVENSKO:- Martinská deklarace - 30. 10. 1918 - Deklarace slovenského národa, přijata Slovenskou národní radou, Štefánik, Šrobár - obsah:

deklarace společného státu Čechů a Slováků myšlenka jednotného čs. národa o 2 jazykových větvích

- v té době ale už stejně bylo 2 dny vyhlášeno samostatné Československo z 28. října, akorát na Slovensko tato informace ještě nestačila dorazit (proto Martinská deklarace)

Prosazování svrchovanosti čs. státu na svém vlastním území- na území nové ČSR žily početné menšiny jiných států - v Čechách hlavně Němci (Liberecko, Opavsko, j. Čechy, j. Morava), na Slovensku Maďaři (Prešov)- zahraniční státy tyto své menšiny na našem území podporovaly, s cílem urvat ČSR tu část, která je menšinou obývána- secesionismus = snahy menšin o odtržení nebo alespoň vytvoření vlastních provincií- čs. státnost často prosazena až vojensky, boj s Němci ukončen Saint-Germainskou mírovou dohodou- Podkarpatská Rus se sice vyslovila pro připojení k ČSR, ale kvůli národnostní pestrosti zde ČSR prosazovala vliv pomalu

1. pozemková reforma- prováděl Státní pozemkový úřad- došlo k záboru majetku, což bylo ústavně legitimováno jako všeobecný státní zájem

a) nejprve vyvlastnění těch, kteří byli označeni jako nepřátelé nového čs. národa na základě mírových smluv vyvlastnění majetku dynastické rodiny bývalého R-U

b) hlavní část pozemkové reformy = zábor zemědělské půdy na základě nových zákonů o záboru půdy vlastníkům půdy zestátněna zemědělská půda větší než 150 ha a nezemědělská půda větší než 250 ha čs. občanům poskytnuta náhrada, nepřátelskému a nespolehlivému obyvatelstvu (Němci, Maďaři) bez náhrady

Československý národ a obyvatelstvoStátní idea - vyjádřena ve Washingtonské deklaraci a prvních čs. státních dokumentech - zdůrazňovala hluboké čs. kořeny z historie, tradice… měla prokázat starobylost české státnosti - sloužila jako tmel pro vytváření ČSR, na jehož území se projevuje nejednota národností, kultur, náboženství,…

a) Československý národ = jediný nositelem suverenity - teorie, že československý národ je jednotný, akorát má 2 jazykové větve: ČJ a SJ - deklarováno už ve Washingtonské deklaraci - československý národ prohlášen za státní národ, ostatní národy za menšiny - úředním jazykem se v českých zemích stal ČJ, na Slovensku SJ

b) Menšiny – nejpočetnější Němci, dále pak Maďaři, Rusové, Poláci, Židé, Jihoslované a Rumuni

Uznání území a suverenity státu- za zásluhy v odboji proti Německu a boji československých legií na straně Dohody proti spojencům- nejprve uznalo USA (Wilson), poté státy Dohody Francie a Itálie, později Velká Británie a další státy- vyvrcholení = účast na jednání a podpisu Versailleské mírové smlouvy, která stanovila hranice pro ČSR - Saint-Germainské smlouvy - zde se ČSR zavázala k ochraně menšin- hranice ČSR - určeny mezinárodními smlouvami

II. ČESKOSLOVENSKÁ ÚSTAVA 1920

Okolnosti a způsob vzniku: ÚSTAVA 1920 – „ÚSTAVNÍ LISTINA“ - autorem Antonín Švehla- je pokládána za první definitivní ústavu- v pořadí je vlastně ale třetí Ústavou (předtím 11/1918 Sb. a 37/1918 Sb.)- ovlivnila i naše další budoucí ústavy

3

- inspirace dle Ústavy francouzské III. republiky, převzala strukturu orgánů, ale liší se v rozsahu pravomocí orgánů- sice mnoho nedostatků, ale velice uznávaná v zahraničí (v Evropě i Americe) jako jedna z nejlepších ústav

za svoji demokratičnost (která byla dodržována dokonce i v praxi) za právnickou přesnost

- vytýkáno : vytvoření bez účasti veřejnosti přijetí nevoleným orgánem (byla přijata tehdejším prozatímním parlamentem) malý podíl Slováků při její tvorbě (neúměrné vzhledem k myšlence společného státu) bez účasti představitelů menšin

- polylegální – preambule, text ústavy, plus další zákony (o osobní a domovní svobodě, listovním tajemství, o st. občanství)- rigidní – jednak obtížněji měnitelná a jednak v praxi nebyla změněna až do roku 1938 (autonomie Slovenska a Podk. Rusi)- materiální a formální obsah téměř totožný – tzn. to, co má být materiálně pro svoji důležitost obsaženo v ústavních

zákonech (jakožto v předpisech nejvyšší síly), to tam také obsaženo bylo

- charakteristika : demokratická povaha - stanovuje tripartici moci a kompetence orgánů těchto mocí - zakotvuje občanská práva a svobody + jejich respektování v praxi - zakotvuje parlamentarismus povaha ústavy právního státu - orgány i jednotlivci musí dbát zákonů, pokud ne, budou sankciováni - pro zajištění ústavnosti zřízen ÚS (ale slabší než dnes) a NSS národní povaha - založena na čechoslovakismu jako unitárního národa

- přestože fakticky byly 2 národy (nikdo nemluvil československy), byla stanovena koncepce jednoho národa, takže se nemohly např. autonomně separovat

Mýtus a realita ústavyMÝTUS - Ústava 1920 všeobecně hodně uznávaná, jak jinými zeměmi, tak uvnitř ČSR, protože byla stabilní - dáno tím, že byla celonárodním kompromisem mezi Čechy a Slováky, nestranila žádné politické straně - za celou dobu svého trvání nebyla změněna, kromě roku 1938, kdy došlo k autonomii Slovenska, proto se vytvořil mýtus, že nebýt této události, trvala by teoreticky nadále - proto se k ní později tvůrci našich nových ústav vraceli

REALITA - měla i řadu bílých míst nebyla provedena autonomie Podkarpatské Rusi, jak bylo stanoveno v uvozovacím zákoně nebyly vytvořeny župy, i když byl přijat Župní zákon nebyl přijat prováděcí zákon k referendu, o kterém se v ústavě mluvilo nebyl ustanoven Ústavní soud k ochraně ústavnosti zmíněný v uvozovacím zákoně byl přijat Zákon o mimořádné moci nařizovací – přenesl zákonodárné pravomoci na vládu = porušil demokracii

Obsah Ústavy 1920A) PREAMBULE - slavnostní prohlášení

- obsahuje národní princip (začíná slovy „My, národ československý…“) a myšlenku demokracie

B) UVOZOVACÍ ZÁKON - 121/1920 Sb. - stanovuje nadřazenost ústavy nad zbytkem právního řádu - zde (v souvislosti s tím) také zakotven Ústavní soud, dále stanovena autonomie Podk. Rusi

C) ÚSTAVNÍ LISTINA – 6 hlav:1. Všeobecná ustanovení

- lid je zdrojem veškeré státní moci - tím řečeno také odmítnutí monarchie a nedemokracie

2. Moc zákonodárná – parlament = Národní shromáždění- dvoukomorový (inspirace ve Francii), ale komory téměř totožné funkce, rozdíl pouze v tom, že PS mohla vyslovovat nedůvěru vládě:

PS – 300 poslanců na 6 let, aktivní volební právo 21 let, pasivní 30 let Senát – 150 senátorů na 8 let, aktivní volební právo 26 let, pasivní 45 let

- poměrný volební systém do obou komor- obě komory se volily v jeden den, nebyla uzavírací klauzule- sesiová zasedání = dle ročních období - 2x ročně na jaře a na podzim, svolával prezident- během nečinnosti NS fungoval Stálý výbor složený ze zástupců obou komor, pak ale nutnost dodatečné ratihabice- zákaz imperativního mandátu – v praxi ale členové parlamentu jednali stranicky

4

3. Moc vládní a výkonná - rozlišení, které naše současná ústava už nezná- slouží k rozlišení prezidenta (úřadu) od správy (administrativy, tzn. vlády)

o Prezident = moc vládní - slabé postavení, ale na rozdíl od francouzského prezidenta mohl alespoň odvolat Parlament - volen NS na 7 let, max. 2x, min. věk 35 let - neodpovědný z funkce , k jakémukoliv úkonu nutná kontrasignace člena vlády - jen základní pravomoci: reprezentace, veto, milost, amnestie, jmenování/odvolání ministrů, sjednávání/ratifikace mez. smluv

o Vláda = moc výkonná - odpovědna PS, ale na začátku volebního období vlády nebylo zvykem vyslovovat důvěru, vláda byla prostě ustavena, PS měla akorát možnost vyslovit nedůvěru - pravomoci: stejně jako dnes vydávala nařízení na základě zákona a v jeho mezích

o Administrativa = moc výkonná = ministerstva a nižší správní úřady - přijat Župní zákon, který měl zřídit „župy“ = velké okresy, které měly být státní správou a samosprávou, nakonec nerealizováno - problematické = v ústavě chybí úprava územní samosprávy!

4. Moc soudcovská - nezávislost, nesesaditelnost a nepřeložitelnost soudců- Nejvyšší správní soud důležitý, ochrana zákonnosti u rozhodnutí správních úřadů- Ústavní soud neupraven zde, ale v uvozovacím zákonu

5. Práva, svobody a povinnosti občanů - chápáno jako 2 protikladné póly: práva a svobody X povinnosti- zde: občanská práva a svobody (ne lidská!), vycházelo to z koncepce pozitivismu, že o právech, svobodách a povinnostech rozhoduje stát- např. rovnost, osobní, majetková, domovní, náboženská svoboda, tisku, projevu, právo shromažďovací, petiční…

6. Ochrana menšin - národních, rasových a náboženských- v podstatě přepis Saint-Germainské mez. smlouvy o ochraně menšin do vnitrostátního práva

III. DOBA NESVOBODY

- během platnosti Ústavy 1920 vydány zákony: Zákon o autonomii Slovenské země Zákon o autonomii Podkarpatské Rusi Zmocňovací ústavní zákon – odevzdání zákonodárné a ústavodárné moci prezidentovi na 2 roky

Doba nesvobody- pojem založený dekretem prezidenta č. 11 – Ústavní dekret o obnově právního pořádku - určil, které předpisy vydané v době nesvobody mohou být nadále používány- stanovil diskontinuitu právního řádu za doby nesvobody, protože předpisy v té době vydané nepocházely ze svobodné vůle

československého lidu, jelikož tehdy byl čs. lid zbaven svobody- některé předpisy ale bylo možno požívat stále - ty, které se svým obsahem nepříčí demokratickým principům a čs. ústavě

- pojem znamenal působení cizí moci na našem území, která svou činností narušovala naše principy demokratického státu založeného na vládě lidu jako jediného nositele státní moci

- stanovena na : uzavření Mnichovské dohody 30. 9. 1938 – 4. 5. 1945 den před povstáním čs. lidu v Praze

- trvala skoro 7 let a během ní bylo vydáno plno předpisů a individuálních aktů- po nabytí svobody nutnost rozhodnout, jak s těmito dokumenty nakládat a jak mají být posuzovány jejich důsledky- tyto dokumenty sice byly vydány na našem území, ale cizí mocí, proto chápány jako „cizí právo“- naprosto vyloučeny předpisy - soudního práva trestního

- soudního řízení trestního - osobního práva - rodinného práva

Druhá republika: Česko-SlovenskoPOČÁTEK:- Mnichovská dohoda - 29. 9. 1938

5

- „jednání o nás bez nás“, ČSR byla pouze objektem dohody bez možnosti se jí zúčastnit - podpisové strany: VB – Chamberlain , Francie – Daladier, Německo – Hitler, Itálie – Mussolini - dohoda, že:

1) ČSR podstoupí Německu část svého území – lhůta pro vyklizení do 10. 10. 19382) ČSR vyřeší problém maďarských a polským menšin na svém území do 3 měsíců

- vznikla II. republika- její vznik nebyl ale z vůle čs. lidu, žádný čs. představitel Mnichovskou dohodu nepodepsal - protiústavní převrat, diskontinuita čs. samostatného vývoje- nastolení autokracie- neústavně změněny hranice, čs. území zmenšeno a počet jeho obyvatel ubyl asi o 1/3- na území postoupeném Německu ale žilo plno Čechů – pro Německo nežádoucí, proto vydána:

Smlouva mezi Č-SR a Německou říší o státním občanství a opci – 300/1938 Sb.- vyloučeno dvojí občanství!- Čechoslováci německé národnosti žijící na postoupeném území pozbyli čs. občanství a získali německé- pro ostatní OPCE - neněmečtí Čechoslováci na postoupeném území mohli optovat pro čs. občanství a vrátit se do Č-SR

- Němci žijící v čs. vnitrozemí mohli optovat k německému občanství

ÚSTAVNÍ A POLITICKÉ ZMĚNY:- Beneš se musel vzdát prezidentského úřadu a k volbě nového prezidenta nedošlo (neústavní!)- zastavena činnost komunistické strany, později strana rozpuštěna úplně s odůvodněním, že ohrožovala veřejný zájem- neústavně byly také rušeny mandáty některých členů NS- okleštěné NS vydalo 2 zákony: Ústavní zákon o autonomii Slovenské krajiny – 299/1938 Sb. Ústavní zákon o autonomii Podkarpatské Rusi – 328/1938 Sb.- Slovensko - proběhly volby do Slovenského sněmu (= parlament)

- ale byla jen jediná možná politická strana Hlinkova slovenská lidová strana - z voleb vyloučeni Židi a Češi- tzn . - z jednotného čs. státu se stal trialistický stát (téměř federace)- Slovensko i Podkarp. Rus získaly vlastní ústavní orgány se zbytkovou pravomocí (= tu, co nemají ústřední orgány)- změna názvu na Česko-Slovenskou republiku- to vše se událo za platnosti Ústavy 1920, ta to ale nepovolovala – protiústavní!- 30. 11. 1938 se stal prezidentem Emil Hácha- nový ústavní zákon – zmocňovací zákon: Ústavní zákon o zmocnění ke změnám ústavní listiny a ústavních zákonů čs. republiky – 330/1938 Sb.- zmocnění prezidenta, získal na 2 roky zákonodárnou pravomoc, NS se od té doby už nesešlo- Hácha vydal prezidentským dekretem nový text ústavní listiny

- postupně se k moci dostávali Němci- zhroucení koncepce jednotného čs. národa o 2 větvích, odmítnuty demokratické principy- Němci se přestali považovat za menšinu, vytvořila se u nás německá národní skupina, která vyvolávala konflikty- volby květen 1938 - vyhrála Sudetoněmecká strana s více než 90% hlasy

- začal teror německých jednotek Freikorpsu na Č-SR - na pokyn Hitlera kladl Konrad Henlein Č-SR nesplnitelné požadavky s cílem vyprovokovat

ZÁNIK II. REPUBLIKY ČESKO-SLOVENSKÉ:- II. republika byla pro Německo jen přechodný stav, počítalo se se zničením čs. státu, Hitler rozhodl o likvidaci Česka- Slovensku dána možnost výběru, Tiso vybral vytvoření samostatného Slovenska, které schválil Slovenský sněm- Podkarpatská Rus obsazena Maďarskem - Hácha donucen podepsat protokol o převzetí českého národa pod ochranu Německa

ale dle ústavy k tomu neměl pravomoc vlastně neplatný akt, neuznaly ho ani okolní státy

- březen 1939 = konec II. republiky

Protektorát Čechy a MoravaPOČÁTEK:- zřízen individuálním aktem Hitlera – Výnos o zřízení protektorátu- české území okupováno německými vojenskými jednotkami- Protektorát byl prohlášen na českou autonomii v čele s německým činitelem – protektorem: von Neurath, Heydrich, Frank- rozkol v právních systémech - u nás důraz na právní pozitivismus, právní jistoty zaručené ústavou a zákony

- německé právo založeno na principu autority, na „zdravém německém cítění“, prosazován princip vyšší rasy a jednoty krve, neplatila zásada nullum crimen sine lege- SPRÁVA - germanizace - do našich úřadů dosazováni Němci, zavedena němčina jako úřední jazyk

6

- dvoukolejnost: a) předpisy vydávané protektorem b) naše vlastní autonomní správa - ale v podstatě autonomní právo nefungovalo, nemohli jsme vydávat žádné

právní předpisy bez souhlasu protektora- OBYVATELSTVO - dle Výnosu dělení:

a) němečtí státní příslušníci - stali se jimi všichni občané německé národnosti - měli všechna práva, ale žádné povinnosti protektorátu

b) příslušníci protektorátu - obyvatelé čs. národnosti - říšskými občany byli jen obyvatelé německé státní příslušnosti (ať žijící v protektorátu nebo v Německu) a pouze ti měli plná politická práva, platila teorie panské rasy (nadřazenost nad ostatními národy)ZÁNIK PROTEKTORÁTU:- Květnové povstání českého lidu v Praze – 5. 5. 1945- Česká národní rada (jako představitel suverenity čs. lidu) vyhlásila převzetí moci do svých rukou- ze západu přišla na pomoc vojska USA, z východu vojska SSSR vojenské svržení německé nadvlády- 4. 5. 1945 = stanoven poslední den doby nesvobody

Slovenský stát- 1939 – Tiso přijal nabídku Hitlera a rozhodl o vytvoření samostatného Slovenského štátu- Slovenský sněm se prohlásil za slovenský zákonodárný orgán a vyhlásil samostatné Slovensko Smlouva o ochranném vztahu mezi Německou říší a Slovenským státem

uzavřena dohoda s Německem Slovensko spolupracovalo s Německem a stalo se závislé na jeho politice

SLOVENSKÁ ÚSTAVA 1939 - vlastně ústavní zákon- nábožensky orientovaná potlačení pozitivismu, důraz na přirozené právo- zdrojem veškeré moci a práva ve státě není lid, ale Bůh, který zajišťuje ochranu- státním náboženstvím je křesťanství, na školách povinné vyučování náboženství- s křesťanstvím spojena i práva a svobody

ústava nezaručovala ochranu práv pro ateisty a židy!- vláda jediné strany - Hlinkova slovenská lidová strana

- převzala vůdcovský princip podle nacistického vzoru - terorizovala židy a jiné režimu nepohodlné obyvatele

- židé - měli bezprávné postavení - Židovský kodex - nařízena evidence židů a veřejné označení - vyloučení židů ze studia na školách (pouze speciální ZŠ), kdykoliv osobní a domovní prohlídky - dle pozemkové reformy z 1940 vyvlastňováni, jejich pozemek připadal Slovenskému štátu - Ústavní zákon o vystěhování židů 68/1942 Sb. – možnost židy vystěhovat, židé pak ztráceli občanství, jejich majetek propadal státu, většina deportována do vyhlazovacích táborů

- mezinárodní uznání Slovenska - většina států jej uznala, což ale neznamenalo vytvoření přátelského vztahu - de iure většinou SPOJENECKÉ státy, nespojenecké státy jej spíše uznaly de facto

ZÁNIK SLOVENSKÉHO STÁTU- narůstá odpor partyzánů- Slovenské národní povstání v srpnu 1944- Slovenská národní rada - prohlásila se jako vrcholný orgán sl. národního odboje a řídila povstání

- vzala na sebe legislativu a exekutivu do doby, než proběhnou nové demokratické volby = prozatímní jednota moci- právní předpisy z dob Slovenského štátu zůstaly v platnosti, pokud neodporovaly demokratickým principům- opět myšlenka soužití s Čechy- 1945 - Košický vládní program - stanovil cíle společné české a slovenské vlády a politiky

- akorát problém se zákonodárnou mocí, celostátní zákonodárnou pravomoc měl prezident ČSRr, ale současně na Slovensku měla z doby povstání zákonodárnou pravomoc dočasně i SNR - řešení: prezident vykonával zákonodárství po shodě se SNR

IV. PROZATÍMNÍ STÁTNÍ ZŘÍZENÍ

VYTVOŘENÍ:

7

- stručně situace, v níž se Československo ocitlo: porážka demokracie, kterou zakotvovala Ústava 1920 Mnichovská dohoda a obsazení některých českých území okolními státy okupace Německem rozdělení ČSR: Slovensko samostatný stát, Čechy protektorát emigrace čs. občanů do zahraničí (bojují zde proti Německu na straně Dohody)

Zahraniční politická reprezentace- začíná se seskupovat čs. politická reprezentace v exilu- vznik Národního výboru československého = reprezentace čs. odboje, sídlil v Paříži- CÍLE :

obnovení Československa obnovení demokratických ústavních poměrů odstranění toho, co způsobila Mnichovská dohoda stanovení kontinuity ČSR s obdobím před Mnichovem (tzn. Mnichov = diskontinuita v čs. dějinách)

- E. Beneš - důležitá osobnost zahraničního odboje - ze zahraničí udržoval kontakty s domácím prostředím - snažil se o mezinárodní uznání Národního výboru československého jako zahraniční vlády- 1940 – Velká Británie uznala Čs. národní výbor jako prozatímní vládu- 1941 – definitivní uznání čs. vlády ze strany VB, poté začaly uznávat i další státy, např. SSSR, USA, Čína…

Benešovy dekrety:- dělily se na ústavní a běžné- vláda se snažila co nejméně měnit čs. předmnichovské právo - proto od řečeno, že dekrety budou vydávány jen po dobu prozatímního zřízení a jen z důvodu této výjimečné situace- prezident je nikdy nevydával svévolně, vždy pouze na návrh vlády!- na vydávání dekretů se tedy podíleli: prezident, vláda (NV čs., navrhuje zákony), Státní rada (poradní orgán), později

Slovenská národní rada (nutnost jejího souhlasu, pokud měly dekrety platit i na Slovensku) a Právní rada (podobná činnost jako dnes NSS, posuzovala odbornou stránku dekretů)

dekrety nebyly vyloženě Benešovou kompetencí, často jeho účast nebyla ani určující!

- problém = legitimita Beneše jako prezidenta - jeho abdikace z období nesvobody se nedala dle ústavy vrátit (což by znamenalo, že ústavně prezidentem nebyl) - ale byla prohlášena kontinuita a v politickém i ústavním zájmu Československa byl prohlášen za prezidenta a řečeno, že jeho abdikace byla vynucená, proto neplatná

- 1/1940 Úř. věst. čs. - Ústavní dekret o ustavení Státní rady jako poradního sboru prozatímního státního zřízení ČSR - Beneš chtěl prozatím rozdělit práva (neexistujícího) parlamentu mezi sebe (prezidenta), vládu a Státní radu, k tomu ale musel vydat nejprve dekret O VYTVOŘENÍ STÁTNÍ RADY - členy SR Beneš jmenoval na 1 rok na základě tohoto dekretu - složení státní rady = zastoupení celého politického spektra odboje v zahraničí

- 2/1940 Úř. věst. čs. - Ústavní dekret o prozatímním výkonu moci zákonodárné = zde vlastně stanoveno PRÁVO PREZIDENTA VYDÁVAT DEKRETY vytvořen NOVÝ ZDROJ PRÁVA - ačkoliv se čs. vláda snažila navázat na ústavní i právní systém z doby před Mnichovem, ne vždy to šlo - tzn. nyní v situaci, kdy nelze svolat parlament (NS), nemá kdo vydávat zákony - přenos moci zákonodárné = právo prezidenta vydávat dekrety na návrh vlády - nutnost kontrasignace předsedou vlády (či jiným pověřeným členem vlády) - přenesení moci na prezidenta legitimováno stavem ústavní nouze, v ústavě 1920 sice není nic řečeno o takovémto právu vydávat dekrety, ale zahrnuto pod formulaci „problémy nepředvídané ústavou“DEKRETY V EXILU :- dekrety, které upravovaly činnost zahraničního odboje proti Německu- tzn. např. zákony o vojenském trestním řízení, o vojenském kázeňském právu, o postavení žen ve vojenských jednotkách,

zákony o organizaci čs. odbojové činnosti na území cizích států, dekrety o státním rozpočtu atd.- uveřejněny v Úředním věstníku československém- většina dekretů upravovala válečnou situaci, mimořádně některé upravovaly i poválečné období:

11/1944 - ÚSTAVNÍ dekret o obnovení právního pořádku = O KONTINUITĚ ČS. PRÁVNÍHO ŘÁDU - A) stanovil, co je a co není československým platným právem - řečeno, že předpisy vydané v období nesvobody nepocházejí z vůle lidu, proto nejsou platným čs. právem - některé předpisy z doby Mnichova se však mohly používat, ale tato možnost stanovena z vůle čs. zákonodárné moci a ne z vůle tehdejšího původce těchto předpisů (ty předpisy, které neodporovaly ústavnosti a demokracii v ČSR)

8

- B) stanovil, že všechny dekrety prezidenta musí podlehnout ratihabici = dodatečnému schválení (= vůle lidu) - C) stanovil postoj k soudním a správním rozhodnutím vydaných za nesvobody (tzn. individuální pr. akty) - tyto rozhodnutí mohly být změněny/zrušeny pouze na návrh poškozené strany - pouze ale ve 3 případech:

1) rozhodnutí vydané dle předpisů, které se příčí demokratickým zásadám čs. ústavy2) rozhodnutí směřující k něčemu, co čs. právní řád zakazoval3) rozhodnutí vydané v případě, kdy tehdejší mimořádná situace znemožnila straně dostavit se k řízení či provést důkaz

či strana jednala při řízení pod nátlakem

- 18/1944 - ÚSTAVNÍ dekret o národních výborech a prozatímním Národním shromáždění = O STANOVENÍ PROZATÍMNÍCH ORGÁNŮ VEŘEJNÉ SPRÁVY - na území ČSR mají být na základě voleb ustanoveny: místní, okresní a zemské národní výbory - předpokládalo, že z těchto orgánů vzejde prozatímní Národní shromáždění (úprava jeho vzniku už v jiném dekretu)

- 16/1945 - Dekret o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech - tzv. VELKÝ RETRIBUČNÍ DEKRET - stanoveny, se zpětnou účinností, přísné tresty za skutky spáchané v období druhé světové války - zavedena nová skutková podstata - udavačství (a tento trestný čin mohl být uložen i trest smrti) - zřízení mimořádných lidových soudů - soudily s podstatným omezením procesních práv obviněných - bez možnosti podat odvolání - s vyloučením odkladného účinku případné prezidentské milosti - trest smrti vykonáván zpravidla do 2 hodin po vyhlášení rozsudku, poprava mohla být veřejná - trestány zločiny uvedené Zákona na ochranu republiky, činnost spojená s nacismem a fašismem a jiné

DEKRETY DOMA:- dekrety upravují hlavně poválečnou situaci (náprava důsledků války)- např. hospodářské úpravy, znárodnění, obnova měny, dekrety zakládající VŠ a rušící německé školy, trestněprávní předpisy- (tzv. retribuční dekrety)- uvedeny ve Sbírce zákonů a nálezů

Košický vládní program - 5. 4. 1945 - určoval zásady budoucí politiky, označován za program národní a demokratické revoluce - obsah:

1) Znárodnění a konfiskace majetku2) Národní správa3) 4 Benešovy dekrety (zestátnění klíčových oborů průmyslu, potravinářského průmyslu, bank a pojišťoven)4) Náhrada za znárodněný majetek5) Národní podniky

- předpokládal také ujasnění čs. občanství: občanství zůstane Čechoslovákům a těm, kteří se účastnili odboje proti Německu, odebráno

kolaborantům Němci a Maďaři – ti, kteří zachovali loajalitu k ČSR a bojovali za ni, zůstanou čs. občany, ti, kdo

byli neutrální, o občanství přijdou, ale bude jim udělena možnost opětovné opce, pokud prokážou, že se neangažovali proti ČSR, zbytku Němců a Maďarů, kteří spolupracovali s Německem proti ČSR, bude občanství navždy odebráno, budou souzeni, nejtěžší zločiny budou potrestány vystěhováním z ČSR nebo trestem smrti (viz rozpracováno v dekretu č. 33)

- cíle Košického vládního programu uskutečňovány v mnoha Benešových dekretech:

- 1/1945 Sb. - ÚSTAVNÍ dekret o nové organizaci vlády a ministerstev v době přechodné - prezidentovi udělena pravomoc jmenovat a propouštět náměstky vlády - ustanovení úřadu státního tajemníka do ministerstev: zahraničních věcí, národní obrany a zahraničního obchodu, tajemníci jsou také členové vlády a platí, že pokud je ministrem Čech, bude tajemníkem Slovák (a naopak)

- 33/1945 Sb. - ÚSTAVNÍ dekret o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské - PODMÍNKY PRO ODEBÍRÁNÍ A PŘIDĚLOVÁNÍ ČS. STÁTNÍHO OBČANSTVÍ - Němci byli prověřováni zvláštním Protifašistickým výborem, ten stanovil, zda byli anti/nacisté - každý člověk měl být individuálně posouzen, v praxi ale často porušováno - ponecháno - těm, kteří prokázali odpor k minulému režimu a boj za ČSR - odebráno s možností znovunabytí - primárně odebráno všem Němcům a Maďarům, ale těm, kteří prokážou antinacismus, loajalitu k ČSR či působení v odboji proti Něm., dána možnost do 6 měsíců požádat o občanství zpět - odebráno navždy - kolaborantům, Němcům a Maďarům, u kterých se prokázala spolupráce s Německem - dekret má retribuční charakter, protože zbavit fysickou osobu občanství za trest je nepřípustné, navíc zde byl jako delikt posouzen etnický původ - (přestože byl 1949 zrušen, účinky jím založené = pozbytí státního občanství, trvají dodnes)

9

- 5/1945 Sb. - Dekret o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody … - O NEPLATNOSTI PR. JEDNÁNÍ ZA DOB MNICHOVA, REHABILITACE A RESTITUCE MAJETKU - jakékoliv majetkové převody a majetkově-právní jednání o majetku movitém či nemovitém, veřejném či soukromém, jsou neplatná, pokud byla uzavřena po 29. 9. 1938 pod tlakem okupace nebo národní, rasové nebo politické persekuce - pozn. vlastně odkaz na dekret č. 11 Úř. věst. čs. ohledně dis/kontinuity - definice státně nespolehlivých osob - nevycházela z předválečné definice státně nespolehlivé osoby - určeno = všechny osoby německé a maďarské národnosti a osoby, které vyvíjely za doby nesvobody činnost směřující proti ČSR

- 12/1945 Sb. - Dekret o konfiskaci a urychleném rozdělení zeměd. majetku Němců, Maďarů, zrádců a nepřátel čs. národa - pro účely pozemkové reformy bez náhrady zkonfiskován zemědělský majetek ve vlastnictví:

a) všech Němců a Maďarů, bez ohledu na státní příslušnostb) zrádců a nepřátel republiky (z doby 38-45) jakékoliv národnosti a státní příslušnostic) akciových a jiných společností a korporací, které záměrně sloužily Němcům za války

- vyňaty jen osoby, které prokázaly loajalitu ČSR a boj za jeho samostatnost

- 108/1945 Sb. - Dekret o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy - tímto byl bez náhrady konfiskován veškerý majetek ve vlastnictví Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů - vyňat byl jen nezbytně potřebný osobní majetek (oděv, peřiny, prádlo apod.) - postihoval pouze movitý majetek, nemovitosti byly konfiskovány již dekretem č. 12/1945 Sb.

- znárodnění - dekrety 100-103: 100/1945 Sb. - Dekret o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků 101/1945 Sb. - Dekret o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského 102/1945 Sb. - Dekret o znárodnění akciových bank 103/1945 Sb. - Dekret o znárodnění soukromých pojišťoven = rozsáhlé znárodnění majetku za náhradu, ale z náhrady vyloučeni: Němci, Maďaři a kolaboranti - legitimováno myšlenkou vytvoření nového hospodářského a společenského řádu - k dosavadním 3 podnikatelským sektorům (soukromokapitalistický, družstevní a veřejnohospodářský) byl vytvořen 4. sektor (znárodněný), který měl vedoucí úlohu - 138/1945 Sb. - Dekret o trestání některých provinění proti národní cti = MALÝ RETRIBUČNÍ DEKRET - týkal se trest. činů, které se neřešily před soudem (tzv. soudně nepostižitelné), tzn. méně závažných trestních činů jako je „nepřístojné chování, urážející národní cítění čs. lidu a vzbuzující veřejné pohoršení“

- 17/1945 Sb. - Dekret o Národním soudu - odkaz na dekret 16/1945 Úř. věst. čs., týkal se především souzení významných osob za dob Protektorátu! - osoby, které se provinily dle dekretu 16/1945, budou dle dekretu č. 17 souzeny před Národním soudem jakožto před soudem trestním

- 137/1945 Sb. - ÚSTAVNÍ dekret o zajištění osob, které byly považovány za státně nespolehlivé - státně nespolehlivé osoby, které byly zajištěny i přes to, že to zákon nedovoloval, nebo osoby, jejichž vazba byla delší, než je dovoleno, nemají nárok na náhradu vazby - současně byl tento postup prohlášen za zákonný

- 28/1945 Sb. - Dekret o osídlení zeměd. půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slov. aj. slovanskými zemědělci - stanovil, že půda se má přidělovat přednostně těm, kteří bojovali za ČSR (podmínka tedy = státní spolehlivost)

- 47/1945 Sb. - ÚSTAVNÍ dekret o Prozatímním Národním shromáždění - do doby, než se sejde ústavodárné Národní shromáždění zvolené dle ústavy, vykonává moc zákonodárnou PNS - platilo v celé ČSR, tedy i na Slovensku

- normotvorba v podobě dekretů byla zařazena jako součást našeho právního řádu- jde sice o přenesení zákonodárné moci na moc výkonnou, ale vzhledem k výjimečné situaci (války), která znemožnila, aby

čs. orgány fungovaly tak, jak mají, jsou dekrety považovány za legitimní- díky dekretům byly obnoveny původní orgány a obnoveno mezinárodní postavení ČSR- některé dekrety byly retribuční = „nápravné“, „odčiňující“, „vynahrazující“, „postihující zločiny nacistů jejich pomahačů“

- díky nim byl uváděn stav po válce do stavu před válkou, byli vyvlastňováni Němci a majetek navracen zpět Čechům a Slovákům + trestáni ti, kteří sympatizovali s Německem a byli proti ČSR - tzn. byly RETROAKTIVNÍ

10

- všechny Benešovy dekrety byly dodatečně ratihabovány (dodatečně schváleny) Prozatímním národním shromážděním a staly se z nich zákony a ústavní zákony

- na Slovensku platily jen některé dekrety kvůli Slovenské národní radě, která měla dílčí „slovenskou“ zákonodárnou moc a k Benešovým dekretům vyslovovala ne/souhlas

- na českém území platily dekrety všechny

Změny území a obyvatelstvo po skončení války- Postupimská konference států Velké trojky: SSSR – Stalin, VB – Truman, USA – Churchill (pak nahrazen Attleem)- jednalo se o poválečné správě Německa- mimo jiné ujednáno - Německo bude rozděleno na 4 okupační zóny

- odsun asi 2,5-3 mil. Němců z území ČSR, Polska, Maďarska a Rakouska zpět do Německa (dekret 33) - čs. hranice, budou obnoveny, ale ČSR přijde o území Podkarpatské Rusi

- ÚZEMÍ - tím, že byla obnovena kontinuita s obdobím před Mnichovem, došlo také k obnovení hranic - území odtržená z Mnichova byla navrácena, kromě Podkarpatské Rusi, kterou si ponechalo SSSR - Podkarpatská Rus nakonec byla připojena k Ukrajině a hranice mezi ní a Slovenskem = hranice ČSR a SSSR - zajištěno právo opce pro Čechoslováky žijící v Podkarpatské Rusi a Rusy žijící v ČSR

- OBYVATELSTVO - kritéria pro odsun Němců si mohla každá země stanovit své - ČSR odsunula státně nespolehlivé Němce, tzn. ty, kteří jednali v zájmu Německa a kterým bylo čs. státní občanství odebráno a přiděleno německé občanství - po odsunu u nás zůstali Čechoslováci, Němci s čs. státním občanstvím a Němci a Maďaři bez občanství - občanství Němců a Maďarů bez občanství bylo vyřešeno následně až zákonem

V. OBNOVA PARLAMENTARISMU V POVÁLEČNÉM OBDOBÍ

Období Prozatímního národního shromáždění- bylo zvoleno nepřímými volbami- jeho pravomoci stanoveny Benešovým dekretem č. 47, nemělo všechny funkce NS- mělo fungovat jen do doby, než se sejde Ústavodárné národní shromáždění vzniklé na základě všeobecného, rovného,

přímého a tajného volebního práva (tzn. dle principů daných v Ústavě 1920)- hlavní úkol = vytvořit vhodné prostředí pro nástup budoucího parlamentu, který už neměl být založený na dekretech,

takže byla obnovena svoboda lidu, demokracie a parlamentarismus- s vytvořením PNS skončilo období jakési prezidentovy personální unie a došlo k návratu k parlamentarismu - PNS se po svém vytvoření usnesla na tom, že prezident Beneš, který byl v roce 1935 řádně zvolen Národním shromážděním,

zůstane ve funkci až do zvolení nového prezidenta- došlo k ratihabici Benešových dekretů, které byly všechny prohlášeny za zákony (ústavní dekrety za ústavní zákony)

Zákon o právnosti jednání souvisejícího s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků (115/1946 Sb.)- vztahuje se k období nesvobody- stanovil, že jednání lidí, které - a) podporovalo znovunabytí svobody Československa

b) nebo spravedlivě trestalo okupanty a kolaboranty zde není trestné, i kdyby normálně podle platného práva trestné bylo

- tzn. lidé, kteří v období od 30. 9. 1938 do 28. 10. 1945 bojovali v domácím nebo zahraničním odboji, političtí vězní, vězni z koncentráků, atd. a kteří spáchali nějaký protiprávný čin, nebudou souzeni

- k přípravě voleb do Ústavodárného NS bylo zapotřebí přijmout nové zákony:

Zákon o úpravě stálých seznamů voličských (28/1946 Sb.)- volit mohli všichni - českoslovenští občané

- věk 18 let - trvalé bydliště v obci, kde jsou zapsáni do volební listiny - pokud nejsou vyloučeni ze zápisu, tzn. NE nesvéprávní a NE ti, kteří jsou souzeni nebo byli odsouzeni dle dekretu č. 16 (o trestání nacistických zločinců a jejich pomahačů) nebo č. 17 (o Národním soudu) či dle nařízení SNR č. 33 (o potrestání fašistických zločinců, okupantů, zrádců a kolaborantů a zřízení lidového soudnictví)

- pokud splněny tyto podmínky, tak tito lidé byli zapsáni na seznam voličů

ÚSTAVNÍ zákon o Ústavodárném národním shromáždění (65/1946 Sb.)

11

- ÚNS má být - jednokomorové (Poslanecká sněmovna) - volba dle všeobecného, rovného a tajného hlasovacího práva - systém poměrného zastoupení - funkční období nejdéle 2 roky - úkoly:

a) tvorba nové ústavyb) veškerá zákonodárná činnost, kromě té zákonodárné činnosti, kterou mělo Slovenské NS

- tzn. zachovány principy dle Ústavy 1920 + zůstala volební povinnost!- pasivní volební právo poslanců - čs. občan, nevyloučen z práva volit, věk min. 21 let

Období Ústavodárného národního shromáždění- ostrý předvolební boj, celkově vítězství Komunistické strany československé- ale na Slovensku se projevily rozdíly mezi Čechy a Slováky, zde nejvíc hlasů měla Demokratická strana

- do Národních výborů (jak místních, tak okresních a zemských) ani do Slovenské národní rady volby nebyly!- určeno, že nové Národní výbory a SNR budou sestaveny dle výsledků voleb do ÚNS

- ÚNS zvolilo E. Beneše prezidentem- dosavadní vláda podala demisi, předsedou nové vlády se stal Kl. Gottwald jako předseda nejsilnější strany- čím dál více se projevovala odlišnost Slovenska :

Slovensko volilo Demokratickou stranu na rozdíl od zbytku ČSR, který volil hlavně KSČ obava Čechů, jestli se náhodou Slovensko nebude chtít opět separovat a nerozbije tak ČSR zavřena Třetí pražská dohoda - dohoda o rozdělení legislativy a exekutivy mezi ČSR a Slovensko - snaha posílit ústřední čs. orgány, ale na Slovensku si prosadili vlastní Slovenskou národní radu a Slovenské národní shromáždění- hlavní úkol ÚNS: NOVÁ ÚSTAVA, probíhal „BOJ O ÚSTAVU“- spor, zda má být:

a) změněná a doplněná Ústava 1920b) úplně nová ústava

- další spor byl ohledně vztahu Slovenska a ČSR – zda se má pokračovat v koncepci 1 národa o 2 větvích, nebo má být ČSR decentralizována a určeny pravomoci, které by Slovensku patřily, ale problém v tom, že ani mezi Slováky nebyla shoda

- vše vyřešeno až s únorem 1948 a nástupem diktatury proletariátu

Únor 1948 a diktatura proletariátu - proběhla vládní krize (spor o kompetence), která vyústila v podání demise- demisi ale podalo jen několik ministrů, ne celá vláda, proto nemohla být odvolána celá vláda Národní fronty- demisi nepodali komunisté

dle ústavy (1920) kdyby chtěl prezident demisi přijmout a rozpustit vládu, potřeboval by k tomu kontrasignaci předsedy vlády, ale předsedou byl K. Gottwald, šéf KSČ ministři KSČ demisi nepodali, proto bylo jasné, že Gottwald by to nepodepsal prezident Beneš proto přijal pouze demisi jednotlivých ministrů a prázdná místa zaplnil jinými členy, většinou z KSČ- tato doplněná vláda požádala o důvěru Posl. sněmovnu, ve které ale měli na základě výsledků voleb většinu křesel KSČ- vyslovena důvěra PŘEVZETÍ ABSOLUTNÍ MOCI KOMUNISTICKOU STRANOU

Akční výbory Národní fronty = zvláštní mocensko-politické orgány - vytvořeny v únoru 1948 na podnět Kl. Gottwalda - sloužily komunistům jako nátlakový prostředek k převzetí moci v tehdejší ČSR, komunisti byli dosazováni jak do orgánů a úřadů (dokonce i do PARLAMENTU!), tak do nestátní sféry na různá pracoviště, a všude potlačovali své odpůrce - neměly vymezené pravomoci, mohly v podstatě libovolně jmenovat a odvolávat úředníky - KSČ tak prováděla všude kontrolu a „očistu národních výborů“ KSČ fakticky ovládla vše ještě před její oficiální výhrou - činnost Akčních výborů NF protiprávní a protiústavní! Lidové milice = dělnické bojové jednotky vytvořené KSČ, ozbrojené jednotky, které podléhaly přímo vedení KSČ - sloužily k ovládnutí průmyslových podniků, zastrašování politických odpůrců a potlačování demonstrací - odstraňovaly „protistátní živly“, spolupracovaly s policií SNB - nedemokratické

- nastolena diktatura KSČ, pluralismus jako jeden ze základů demokracie úplně potlačen a rozbit- přijaty nové zákony, které měly zabezpečit vítězství KSČ v příštích volbách např.: nový Zákon o volbách do Národního shromáždění - 28/1946

stanoveny nové překážky výkonu volebního práva! – volební právo sebráno těm, kdo byl vyřazen z veřejného a politického života = ti, co hanobili vládu ti, co jsou proti KSČ

- KSČ veřejně vyzývala lidi, aby do ní vstoupili

12

- nakonec došlo ke sloučení KSČ a ČSSD- v následujících volbách KSČ vyhrála

VI. ÚSTAVA 9. KVĚTNA A DALŠÍ VÝVOJ

Struktura a základní charakteristika Ústavy

ÚSTAVA 9. KVĚTNA (1948)- zvláštní v tom, že ačkoliv to byla ústava režimu diktatury, lišila se např. od sovětské ústavy jistou demokratičností- alespoň formálně zachovány struktura nejvyšších ústavních orgánů, zákl. práva a svobody, koncepce nezávislého soudnictví- jinde ve světě (Evropě) ústavy lidově demokratických zemí kopírovaly sovětskou ústavu, my výjimka

- obsahově dělena na 2 části :1) starší část – část převzatá z Ústavy 1920 (ale jen to, co vyhovovalo současným totalitním poměrům)2) nová část – vymyšlena nově, ale na základě těchto myšlenek dostávají úplně jiný význam i ustanovení ze starší části

- formálně dělena na 3 části: A) PROHLÁŠENÍ - politická proklamace, shrnutí ideologie KSČ

- myšlenka třídní společnosti a SOCIALISMU - chápáno jako nejdůležitější část k interpretaci ústavy

B) ZÁKLADNÍ ČLÁNKY - 12, shrnuty základní principy této ústavy - normy v Základních článcích fungovaly jako lex generalis normy ve 3. části ústavy (Podrobná ustanovení) se k nim vztahovaly a upravovaly problematiku konkrétněji jako lex specialis

C) PODROBNÁ USTANOVENÍ - 10 kapitol1. Základní práva a povinnosti2. Národní shromáždění3. Prezident4. Vláda5. Slovenské národní orgány6. Národní výbory7. Soudy8. Hospodářské zřízení9. Obecná ustanovení10. Závěrečná a přechodná ustanovení

Ústavní poměry de iure a de facto- situace: vrcholný stalinismus, 50. léta- skutečné ústavní poměry se čím dál více odchylují od poměrů, které zakotvuje Ústava 9. května, ale jen malá část změn a

odchylek uzákoněna či zařazena do ústavy, většinou šlo vlastně o nedodržování ústavy, které nebylo nikde legalizované- hlavní odchylky:

porušování občanských práv a svobod porušování demokratických pravidel degradace (tzn. zbavení funkce, znehodnocení, úpadek) parlamentu faktické odstranění nezávislého soudnictví

- ústava OBCHÁZENA a SVÉVOLNĚ INTERPRETOVÁNA- způsobeno tím, že ústava de iure odráží ještě předúnorovou situaci, kdežto po únoru de facto vedení převzala KSČ, která

de facto nastolila diktaturu, což ale nebylo de iure v ústavě zakotveno- některé změny byly pak dodatečně zahrnuty do ústavy novými ústavními zákony- ale bylo vydáváno mnohem více prováděcích předpisů, které sloužily k provádění neústavních změn, než ústavních

zákonů, které by tyto změny zakotvily PROHLUBOVÁNÍ ROZDÍLŮ ÚSTAVY DE IURE A DE FACTO

Realizace a změny Ústavy 9. května- některé změny realizovány ústavními zákony, ale těch nebylo vydáno mnoho- většina změn ale nezakotvena v ústavě, pouze prováděna prováděcími ústavními zákony tzn. neústavní!- obsah - 10 kapitol:

1. ZÁKLADNÍ PRÁVA A SVOBODY - nebyla měněna ani doplňována, ale prováděcími zákony a politickými zásahy se stala pouhou bezvýznamnou

deklarací, která v praxi přestala fungovat- likvidace osobních práv a svobod, politických práv, svobody pohybu a pobytu, svobody shromažďovací- zavedena cenzura tisku

13

2. NÁRODNÍ SHROMÁŽNĚDNÍ - v ústavě formálně zakotvena parlamentní forma vlády- realita ale jiná, faktická politická a státní moc soustředěna do jedněch rukou KSČ- jednokomorový parlament- volby – v ústavě zakotven poměrný systém, ale v praxi existovala jednotná kandidátní listina Národní fronty,

která vyloučila všechny ostatní kandidáty, přijat 26/1954 – Ústavní zákon o volbách do NS a Slovenského národní rady, který zavedl jednomandátové volební obvody dle sovětského vzoru (1 poslanec na 35 000 ob.)

- imperativní mandát – v ústavě nebyl zakotven, ale v praxi fungoval- Předsednictvo NS - interpretace zákonů

- když NS nezasedalo, mohlo Předsednictvo NS vydávat neodkladná opatření, která pak byla dodatečně schvalována NS

3. PREZIDENT - návaznost na Ústavu 1920 - prezidenta volí NS na 7 let, možnost 2x- kontrasignace, imunita, neodpovědnost z funkce, možnost stíhání pouze za velezradu- změna – nemohl být zvolen 2x (výjimka pro Beneše)- náměstek prezidenta – nový úřad, náměstek zastupoval prezidenta, který nemohl vykonávat svůj úřad

4. VLÁDA - složení: předseda, předsedovi náměstci, ministři, státní tajemníci- jmenována prezidentem, odpovědna NS- vláda se stává nejdůležitějším orgánem ve státě, přestože ústava zakotvuje parlamentarismus!- přijat:

241/1948 Sb. - Zákon o prvním pětiletém hospodářském plánu - zmocnil vládu vydávat nařízení s mocí zákona, když to bylo nutné kvůli splnění pětiletky - posílil pravomoci vlády na úkor parlamentu = PROTIÚSTAVNÍ ZMOCNĚNÍ!

47/1950 Sb. - Ústavní zákon o úpravách v organizaci veřejné správy - takže sice původně platilo, že ministerstva mohla být zřizována jen zákonem, ale díky tomuto ÚZ mohla vláda zřizovat/rušit ministerstva, jak chtěla, přestože sama nemá pravomoc vydávat zákony

5. SLOVENSKÉ NÁRODNÍ ORGÁNY - Ústavní zákon o slovenských národních orgánech – 33/1956 Sb. stanovil, které pravomoci připadnou slovenským

národním orgánům na úkor ústředních orgánů (hlavně vlády)

6. NÁRODNÍ VÝBORY - orgány státní moci v obcích, okresech a krajích, vykonávají zde veřejnou správu - v ústavě sice řečeno, že jsou odpovědny lidu, v praxi ale fungoval imperativní mandát a NV fakticky ovládala KSČ

7. SOUDY - v ústavě zakotveny jen: NS, nejvyšší vojenský soud a správní soud, v ústavě nebylo nic o ÚS ani o Volebním soudu- soudci z lidu = novinka, povoláváni příslušnými Národními výbory- přijat: Ústavní zákon o soudech a prokuratuře - 64/1952 Sb.

vytvořena nová soustava soudnictví a prokuratury dle sovětského vzoru soudy: a) obecné = nejvyšší, krajské a lidové (původně obecní)

b) zvláštní = vojenské a rozhodčí zrušen Nejvyšší vojenský soud a Správní soud, zůstal jen Nejvyšší soud = nejvyšší soudní orgán

generální prokurátor oddělen od ministerstva spravedlnosti, dohlížel na veškeré provádění zákonů a pr. předpisů8. HOSPODÁŘSKÉ ZŘÍZENÍ - úplně nová část ústavy, která v Ústavě 1920 nebyla- jednotný hospodářský plán - zavedení plánovaného hospodářství- stanovuje 3 možné způsoby vlastnictví:

a) Soukromé vlastnictví - ale omezené, podniky pouze do 50 zaměstnanců a půda pouze do 50 ha - ale po čase fakticky odstraněno, jelikož malí podnikatelé nuceni vstupovat do družstev

b) Družstevní vlastnictví c) Národní vlastnictví

- komunální vlastnictví = ta část národního vlastnictví, která neslouží jako celostátní majetek, ale jako majetek určitého správního celku (obce, okresu, kraje)

9. - 10. OBECNÁ USTANOVENÍ, ZÁVĚREČNÁ A PŘECHODNÁ USTANOVENÍ- rozebírají státní občanství, hranice, hlavní město, státní symboly…- § 171 = INTERPRETAČNÍ PARAGRAF!

- paragraf, který v podstatě legalizoval neústavnost a nezákonnost! - řečeno, že všechny 3 části Ústavy platí jako celek, a při výkladu je nutno vycházet z ústavy jako celku

14

Ústavní úprava česko-slovenských vztahů- upraveno v:

v Ústavě 9. května (5. kapitola – Slovenské národní orgány) východiska v Třetí pražské dohodě, která mluví o asymetrickém modelu ÚZ 33/1956 o slovenských národních orgánech

- pro slovenské orgány platí - v ústavě mají jen omezenou kompetenci (zbytkovou) - jsou závislé na ústřední vládě ČSR- Slovenská národní rada = slovenský parlament od r. 1945 - 100 členů na 6 let - zákonodárná pravomoc, ale omezená, protože hlavní zákonodárnou pravomoc má ústřední Národní shromáždění, proto SNR rozhoduje jen ve věcech, které se týkají samotného Slovenska- Sbor pověřenců = moc vládní a výkonná na Slovensku - členi jmenováni SNR- v praxi ale stejně vše ovládala KSČ, proto fakticky slovenské orgány neměly tak samostatné pravomoci

VII. ÚSTAVA Z ROKU 1960

Příprava a přijetí Ústavy 1960- SSSR prohlásila, že překonala období budování socialismu a dostala se do vyšší fáze vyspělého rozvinutého socialismu- SSSR si stanovila úkol v krátké době dohnat a předehnat nejvyspělejší kapitalistické státy- ČSSR se inspirovala Sovětským svazem a snažila se také dostat do vyspělejší fáze socialismu- ČSSR v čele s A. Novotným prohlašovala, že:

„Socialismus v naší vlasti zvítězil a nyní přecházíme k budování socialistické společnosti a stavíme základy pro přechod ke komunismu.“

„…ještě naše generace bude žít v komunismu…“ A. Novotný - připravovala se nová ústava, která už plně vycházela ze sovětské ústavy- 11. 7. 1960 Národní shromáždění přijalo návrh ústavy jako ÚZ 100/1960 Sb. - Ústava České a Slovenské federativní republiky

Struktura a základní charakteristika Ústavy ÚSTAVA 1960 (tzv. SOCIALISTICKÁ ÚSTAVA)

- hlavně politický dokument, přejmenování státu ČSR ČSSR- rozdíly v ústavě de facto a de iure sice menší než v Ústavě 9. května, přesto existovaly- byla hodně ideologická a stranická a tudíž z právního hlediska ne moc jednoznačná svévole ve výkladu!- rozdíl od Ústavy 9. května v tom, že byly zrušeny Základní články- struktura:

A) PROHLÁŠENÍ - zde různá hesla stylu „socialismus v naší zemi zvítězil“ - vyzdvihovány přednosti socialismu, zásluhy KSČ a spolupráce se SSSR - stanoven cíl: dosažení komunismu

B) 9 HLAV – následovaly hned po prohlášení:

1. Společenské zřízení - zakotvena třídní podstata státu (třídy: dělníci = vůdčí třída, rolníci a inteligence)- ČSSR je jednotný stát o DVOU národech: Češi a Slováci- KSČ je vedoucí silou ve státě, základ politického systému - jednota moci – tzn. zrušen parlamentarismus a nastolena vláda konventu- centrálně plánovaná ekonomika- existence jen 2 forem vlastnictví: státní (taxativní výčet) a družstevní (soukromé vlastnictví téměř zrušeno,

pouze povoleno vlastnit jen malé hospodářství pro osobní potřebu)

2. Práva a povinnosti občanů - zaostávaly za formulací z Ústavy 9. května- kolektivistické pojetí – zájmy fyzických osob považovány za zájmy celé společnosti (neboli v zájmu jednotlivce má být to, co je v zájmu společnosti )- hospodářská, kulturní a sociální práva měly (v duchu socialismu a budování, oslavy práce) přednost před základními lidskými právy - úzce vymezena práva, ale široce stanoveny povinnosti

3. Národní shromáždění - 300 poslanců na 4 roky- jednomandátové vol. obvody, ale v každém kandidoval jen 1 předem vybraný kandidát zmanipulované

volby!

15

- imperativní mandát- faktická jednota moci (sice řečeno, že NS je jediným nositelem úplné moci, ale v praxi NS ovládnuto KSČ, proto i

další orgány odvozené od NS byly pod vedením KSČ)- omezená legislativní činnost- Předsednictvo NS – vybraných 30 poslanců z NS, bylo činné v době, kdy nezasedalo NS, mohlo vydávat

zákonná opatření o síle zákona (nutnost dodatečného schválení)

4. Prezident - v čele státu, ale nebyl HLAVOU státu- funkce prezidenta spojena s funkcí 1. tajemníka ÚV KSČ (tzn. důležitější je stranická funkce než státní funkce)- volen NS, mohl sice odvolávat vládu, ale tuto pravomoc neměl ústavně potvrzenou- odpovědný z výkonu funkce Národnímu shromáždění!- není nutnost kontrasignace

5. Vláda - nejvyšší orgán výkonné moci, odpovědna NS- stranická, protože ovládnuta KSČ

6. Slovenská národní rada - rozdíl oproti Ústavě 9. května, ta upravovala slovenské národní orgány, ne jen SNR- nebylo nic řečeno o rozdělení pravomocí mezi čs. orgány a SNR pouze stručná nekonkrétní úprava- SNR = slovenský parlament, velmi omezený rozsah zákonodárné činnosti- Předsednictvo SNR = výkonný orgán, ale pravomoci jen v rozsahu pravomocí SNR, tudíž také velmi omezené

7. Národní výbory - jejich kompetence v ústavě nebyly jasně vymezeny široké pole působnosti, svémoc

8. Soudy a prokuratura - primární úkol = ochrana zájmů socialistického státu- ochrana zájmu jednotlivců až na druhořadém místě- soustava: Nejvyšší soud, krajské soudy, okresní soudy, vojenské soudy- nové: místní lidové soudy = na úrovni obcí nebo na pracovištích

- řeší méně závažné porušování socialistických práv a menší majetkové spory - soudí soudci z lidu

9. Obecná a závěrečná ustanovení - o státních hranicích, občanství, hlavním městě, státních symbolech…- pro zajímavost: nový státní znak:

na hruď českého lva připevněn symbol slovenských partyzánů (vatra pod Kriváněm) koruna nahrazena rudou hvězdou zasazen do štítu tvaru husitské pavézy

Realizace a změny Ústavy 1960- v letech 1960-68 provedeno jen 5 změn ústavy:- 3 ústavní zákony - všechny upravovaly stejnou problematiku: konec volebního období NS, SNR, NV, Nejvyššího soudu,

krajských, vojenských a okresních soudů - jednalo se pouze o jednorázové akty, nestaly se trvalou součástí ústavního řádu

- 2 ústavní zákony - upravovaly druhy Národních výborů - jeden upravoval NV v hl. m Praze, druhý NV v hl. m. Slovenska Bratislavě

- realizace: prováděcí zákony- např. nový Volební zákon – 113/1967

zavedeny vícemandátové volební obvody! odteď počet kandidátů v každém volebním obvodu musel převyšovat počet mandátů udělených za obvod ale zůstalo zachováno pravidlo, že kandidáti mohli pocházet jen z Národní fronty nakonec se dle něj nikdy nevolilo, volby byly odloženy- Zákon o ztrátě funkce poslance NS – 39/1968 Sb.

mohl být zrušen jen poslanci, se kterým bylo zahájeno trestní stíhání a který před ním utekl do zahraničí (přijato kvůli jednomu takovému případu)

VIII. ČESKOSLOVENSKÁ FEDERACE

Příprava přetvoření jednotného Československa ve federaci16

- prezidentem Antonín Novotný- 1967 proběhla krize neostalinského systému, Novotný byl sesazen z funkce 1. tajemníka ÚV KSČ, nahrazen A. Dubčekem- počátek obrodného procesu – PRAŽSKÉHO JARA - proces demokratizace socialismu, touha po „socialismu s lidskou tváří“- zvolen nový prezident Ludvík Svoboda- z vedoucích pozic orgánů a úřadů odstraňováni ortodoxní stalinovští fundamentalisté - snaha demokratizovat politický, ekonomický a ústavní systém ČSR

- Slovensko se po 2 ústavách, kterými bylo utlačováno, začalo ozývat po svých právech na emancipaci- vypracovány 3 koncepce řešení:

a) KONFEDERACE - téměř 100% odmítnuta, jak doma, tak mezinárodně - argument, že by tato koncepce příliš oslabila stát

b) TROJČLENNÁ FEDERACE - její plus bylo, že vypadala stabilně a mohla by zamezit ústavní krizi mezi Českem a Slovenskem - podporováno hlavně Moravou a Slezskem, ale Slovensko jednoznačně zamítlo, cítilo se oslabeně

c) DVOJČLENNÁ FEDERACE - tvořena dvěma rovnoprávnými státy: Českem a Slovenskem – zvítězila - měla vzniknout dohodou (smlouvou) mezi politickými reprezentacemi obou národů

Ústavní zákon o přípravě federativního uspořádání ČSSR – 77/1968 Sb.- první krok, vycházel z práva na sebeurčení a rovnost národů- stanovil:

a) Zákaz majorizace - k přijetí ÚZ upravujícího státoprávní vztahy obou národů je třeba souhlasu nejméně 3/5 českých poslanců a 3/5 slovenských poslanců

b) Vznik ČNR - zřízena jako prozatímní orgán ústavní politické reprezentace národa - členy mělo zvolit NS ze svého středu, zvoleno 150 členůc) Úkol ČNR - měla se stát protiváhou SNR na Slovensku a reprezentovat české národní a politické stanovisko

při přípravě federativního státu

Demokratizace ústavních poměrů v 1. polovině roku 1968 - demokratizace občanských práv a svobod- lepší možnost vyjíždění do zahraničí, možnost shromažďovacího práva ne jen na papíře, ale i v praxi, zrušení cenzury…- počátky prosazování zásady právního státu - toto vzbuzovalo nelibost v SSSR a zemích socialistického bloku- srpen 1968 – konec naděje na lepší časy, nastolení okupačního režimu v ČSSR

Vznik československé federace- vydán Ústavní zákon o československé federaci – 143/1968 Sb.- akt, kterým se unitární ČSSR přeměnila na federaci- ale nadále platila Ústava 100/1960 Sb., tento nový ÚZ jen její novelizací!- tento ÚZ č. 143 zrušil (a nahradil) hlavu třetí, čtvrtou, pátou a šestou- přijat také Ústavní zákon o postavení národností v ČSSR – 144/1968 Sb.

ÚZ č. 144 označil ČSSR za společný stát českého a slovenského národa žijících na jednom území, ale také se poprvé objevila zmínka o občanech německé a ukrajinské (rusínské) národnosti ÚZ č. 144 zaručil příslušníkům národností zastoupení ve volených orgánech, vzdělání v jejich jazyce, prostor pro vlastní kulturní rozvoj, možnost používat vlastní jazyk na úřadech, spolčovací právo a vlastní tisk

Obsah „Ústavy 1968“ (tzn. Ústavy 1960 novelizované ústavním zákonem 143/1968 Sb.)- v době přijetí ÚZ č. 143 a č. 144 panovala ještě atmosféra Pražského jara, proto i tyto ÚZ nesly jeho rysy- pak ale došlo k okupaci, výměny stranického vedení, prezidentem G. Husák- proces normalizace restaurace neostalinismu, opět zavedena centralizace státní moci a stranictví – vedoucí úloha KSČ- tzn. nikdy nebyl vydán prováděcí zákon k ÚZ 143/1968 Sb. v jejím duchu, jak se původně počítalo, ale místo toho přijat:

Ústavní zákon, kterým se mění a doplňuje ÚZ 143/1968 Sb. – 125/1970 Sb.- modifikoval původní koncepci ÚZ č. 143- původní myšlenka byla nyní přetvořena- reálná čs. federace se stala fikcí na papíře- obnovil koncepci jednoty moci

- charakteristika:A) PREAMBULE - deklarace obou národů, že budou žít společně v jednom státě - federaci, na jejíž vytvoření se dohodly

- stanovena nezadatelnost práva na sebeurčení a respektování suverenity každého národaB) VLASTÍ ÚSTAVNÍ ZÁKON – 8 hlav:

1. Základní ustanovení

17

- koncepce tří suverenit: ČR, SR a ČSSR- ČSSR je dobrovolný svazek těchto 2 států, zaručuje právo oběma státům na sebeurčení- modifikace ÚZ 125/1970 - posílení suverenity federace na úkor dílčích suverenit, původní samostatné

ekonomiky ČR a SR opět sjednotil + nadřadil federativní státní občanství českému a slov. státnímu občanství - (tzn. původně: každý občan ČR a SR je také občanem ČSSR, nyní: všichni jsou občané ČSSR, a tito občané jsou

pak ještě zároveň občany ČR nebo SR)2. Rozdělení působnosti mezi federaci a republiky - taxativně vymezeno, co patří do působnosti federace a co do společné působnosti federace + republiky,

zbytkovou klauzulí pak vyjádřeno, co patří do působnosti republik- ÚZ 125 pak výrazně posílil působnost federace

3. Federální shromáždění - nejvyšší státní orgán, dvoukomorový:

Sněmovna lidu (200 poslanců) Sněmovna národů (150 poslanců po 75 Češích a 75 Slovácích)

- vznik: přeměna původního NS na Sněmovnu lidu, Sněmovnu národů zvolili ČNR a SNR ze svých řad- rovnost komor, zákaz majorizace- obě komory čtyřleté volební období (ale nedodržováno, volby odkládány a místo toho prováděny čistky - z FS

odstraňováni poslanci, kteří „narušovali politiku Národní fronty“, volné mandáty obsazeny kooptací)- zákonodárná pravomoc, ale po ÚZ 125 v rukou KSČ- Předsednictvo NF - orgán složený ze 20+20 poslanců FS

- působí v době nečinnosti FS, právo vydávat zákonná opatření4. Prezident republiky - volen FS, odpovědný FS- stručné, navazuje na Ústavu 1960- Lex Svoboda = Zákon 50/1975 Sb., stanovil, že nový prezident může být zvolen FS, pokud stávající prezident

nemůže svůj úřad vykonávat déle než rok (reakce na dlouhodobou nemoc Ludvíka Svobody, kterého pak vystřídal G. Husák)

5. Vláda - chápána tím federální vláda, přičemž měla povinnost brát ohled na dílčí vlády ČR a SR- ÚZ 125 pak ale posílil postavení federální vlády na úkor vlád republik, federální vláda získala pravomoc

pozastavit nebo zrušit opatření vlád republik, pokud „odporují opatřením vlády ČSSR“- složení dle Ú1960: předseda, místopředsedové, ministři a státní tajemníci (pokud č. ministr, pak sl. tajemník)- ÚZ 125 zrušil instituce státních tajemníků a zavedl Předsednictvo vlády další koncentrace moci

6. Ústavní soud - obnovení neexistujícího ÚS, má chránit ústavnost- ale jen omezené kompetence: soulad právních předpisů s předpisy vyšší právní síly, atd.- podrobnosti o kompetencích ÚS stanovuje zákon – ale ten nebyl nikdy vydán a ÚS nikdy nebyl ustanoven

7. Státní orgány republik = ČNR a SNR- vztah mezi radami a vládami republik fakticky kopírovaly vztah FS a federativní vlády- rozdíl u republik od federace v tom, že republiky neměly svého prezidenta- Předsednictvo národních rad - spojovalo v sobě na republikové úrovni dohromady takové funkce, jako mají

na federální úrovni prezident ČSSR a předsednictvo FS8. Závěrečná ustanovení - ustanovení o federativním území a území obou republik, o hl. m. federace, …- zdůraznění právní kontinuity- řečeno, že bude existovat jak Ústava federace, tak Ústavy jednotlivých republik- Ústava 1960 + ÚZ č. 143 společné jak pro ČSSR, tak pro ČSR a SSR do doby, než ČSR a SSR přijmou své

republikové ústavy (tzn. Ú1960 + ÚZ143 chápány jako dočasné řešení), ale nikdy se tak nestalo

Ústavní poměry let 1968-1989, prováděcí zákonodárství- po roce 1968 dva základní rysy:

1) Deformace původního federativního modelu následovným zákonodárstvím přeměněn na centralizovaný monistický model, kvazidemokracie hl. ÚZ 125/1970 Sb., způsobil, že federativní myšlenky zůstaly jen na papíře posilování moci federativních orgánů na úkor republikových orgánů centralizace

2) Prvky svévole = LEGALIZOVANÁ NEZÁKONNOST odkládání voleb do FS možnost odejmout státní občanství proti vůli osoby porušování základních práv a svobod, omezeno právo shromažďovací a spolčovací zavedení nové skutkové podstaty trestných činů a přestupků, což umožnilo větší svévoli (každý, kdo svou

činností narušuje socialistický společenský řád, ztrácí důvěru potřebnou k zastávání své funkce nebo pracovního místa tito lidé propouštěni, vylučováni ze studia)

18

Projekt nové ústavy- v 80. letech došlo k částečnému uvolnění a přestavby společnosti také snaha přestavět ústavu- nové – trojjediná ústavní koncepce – jediná ústava pro federaci i obě republiky - „Ústava ČSSR, ČSR a SSR“

- další změny:A) PROHLÁŠENÍ - změna označení lidu z „pracujícího lidu Československa“ na „lid československý“

- zakotvení ČSSR jako právního státu, založeného na svrchovanosti ústavy a zákona - odstraněno ústavní zakotvení vedoucí úlohy KSČ

B) ÚSTAVNÍ TEXT – 12 hlav:1. Společné zřízení – ne moc změn, spíše návaznost na starou úpravu (jednota moci, socialistické vlastnictví…)2. Základní práva a povinnosti občanů – rozsáhlejší zpracování oproti Ústavě 1960

- konec kolektivistické koncepce občanských práv a svobod ale stále na 1. místě hospodářská, sociální a kulturní práva před právy osobními a politickými právo svobodně vycestovat/navrátit se do vlasti

3. -9. – v podstatě převzetí koncepce ÚZ o československé federaci10. Národní výbory – mají být orgány státní moci a státní správy a orgány místní samosprávy

- zde NV jako orgány místní samosprávy rozhodují samostatně, řídí se jen zákony a obecně závaznými předpisy11. Státní symboly - zachovány, řečeno, že státní symboly ČSSR jsou zároveň státními symboly ČSR a SSR

- v praxi ale problém, v ČSR a SSR se používaly jiné vlajky12. Ustanovení přechodná a závěrečná – 2 novinky: a) každou změnu ústavy musí schválit FS i ČNR a SNR

b) možnost schválení zákona referendem

- ale projekt nové ústavy zůstal pouze projektem, v r. 1989 konec reálného socialismu

XI. ÚSTAVNÍ POŘÁDEK ČR A MÍSTO MEZINÁRODNÍCH SMLUV V ÚSTAVNÍM POŘÁDKU

- ústava - a) v užším slova smyslu = Ústava 1993 b) v širším slova smyslu = ústavní pořádek

- s novou ústavou ČR zaveden nový termín: ústavní pořádek- ústavní pořádek - pojem vyjadřující polylegálnost naší ústavy

- ryze český pojem, český unikát, nikde v zahraničí podobný pojem nemají (ani by mu nerozuměli) - ale ne příliš šťastný pojem, protože:

v historii se už jednou objevil termín „pořádek“ v Benešově dekretu 11/1918 Úř. věst. čs. o obnovení právního pořádku

zde „právní pořádek“ znamenal obnovení systému práva, ve kterém panoval po přechodu od R-U k ČSR „nepořádek“, jelikož zde fakticky současně platilo více rozdílných právních řádů

tzn. „právní pořádek“ = náprava „právního nepořádku“ na území ČSR tím, že bude zaveden úplně nový právní systém

nyní by mohlo vyplývat, že „ústavní pořádek“ je také nápravou ústavního nepořádku a nutností vytvořit nový ústavní systém, což ale není pravda! Nová Ústava ČR totiž neobsahovala úplně nové normy, ale plno zákonů, které byly vytvořeny ještě před vytvořením Ústavy ČR

- ústava tvořena narychlo, ústavodárci přiznávají, že to nedomysleli a že by se lépe hodil pojem ústavní řád

- polylegální ústava = ústavní pořádek = ústavní řád (významově totožné termíny)- termín ústavní pořádek se až do Euronovely 395/2001 Sb. moc nepoužíval, od této doby používán častěji- obsah ústavního pořádku stanoven čl. 112 Ústavy ČR

čl. 112 - Ústavní pořádek: (1) Ústavní pořádek ČR tvoří tato Ústava, Listina základních práv a svobod, ÚZ přijaté dle této Ústavy a ÚZ Národního shromáždění ČSR, Federálního shrom. ČSSR a ČNR upravující hranice a ÚZ ČNR přijaté po 6. 6. 1992.(2) Zrušují se dosavadní Ústava, ÚZ o čs. federaci, ÚZ, které je měnily a doplňovaly, a ÚZ ČNR 67/1990 Sb. o státních symbolech České republiky.(3) Ostatní ÚZ platné na území ČR ke dni účinnosti této Ústavy mají sílu zákona.

- takže k dnešnímu datu (2012) ústavní pořádek tvoří konkrétně:A) 1. SKUPINA – SAMOTNÁ ÚSTAVA A LISTINA

1. Ústava ČR – 1/1993 Sb. (schválená 16. 12. 1992, platná od 28. 12. 1992, účinná od 1. 1. 1993)2. Usnesení předsednictva ČNR o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR – 2/1993 Sb.

B) 2. SKUPINA – UZAVŘENÁ, PROTOŽE UŽ NEEXISTUJÍ ORGÁNY, KTERÉ TYTO ZÁKONY PŘIJÍMALY (ÚZ O STÁTNÍCH HRANICÍCH OD NS ČSR, FS ČSSR, ČNR)3. Ústavní zákon o úpravě státních hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem – 102/1930 Sb.4. Ústavní zákon o úpravě státních hranic s Německem – 205/1936 Sb.5. Ústavní zákon o konečném vytyčení hranic s Polskou lidovou republikou – 62/1958 Sb.6. Ústavní zákon o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky – 30/1974 Sb.

19

7. Ústavní zákon o změnách státních hranic s Rakouskou republikou – 66/1974 Sb.8. Ústavní zákon ČNR o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky s NDR – 121/1981 Sb.9. Ústavní zákon o změnách státních hranic s NDR – 37/1982 Sb. 10. Ústavní zákon ČNR o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky na hraničních vodních tocích s Polskou

lidovou republikou – 43/1988 Sb.11. Ústavní zákon o změnách průběhu stát. hranic na hraničních vodních tocích s Polskou lidovou republikou – 169/1988 Sb.

C) 3. SKUPINA – ÚZ ČNR PŘIJATÉ PO 6. 6. 1992 12. Ústavní zákon ČNR o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR – 4/1993 Sb.13. Ústavní zákon ČNR o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR – 29/1993 Sb.

D) 4. SKUPINA – ÚSTAVNÍ ZÁKONY DOPLNĚNÉ PO 1. 1. 1993 14. Ústavní zákon o změnách státních hranic se Slovenskou republikou – 74/1997 Sb.15. Ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ÚZ ČNR č. 1/1993 Sb. – 347/1997 Sb.16. Ústavní zákon o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny – 69/1998 Sb.17. Ústavní zákon o bezpečnosti ČR – 110/1998 Sb.18. Ústavní zákon o novelizaci Listiny základních práv a svobod – 162/1998 Sb.19. Ústavní zákon, kterým se mění ÚZ 1/1993 Sb. (ve znění ÚZ 347/1997 Sb.), a ÚZ 110/1998 Sb. – 300/2000 Sb.20. Ústavní zákon, kterým se mění ÚZ 347/1997 Sb. (a kterým se tudíž mění i 1/1993 Sb.) – 176/2001 Sb.21. Ústavní zákon, kterým se mění ÚZ 1/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů – 395/2001 Sb.22. Ústavní zákon, kterým se mění ÚZ 1/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů – 448/2001 Sb.23. Ústavní zákon o referendu a přistoupení ČR k EU a o změně ÚZ 1/1993 Sb. ve znění pozd. předpisů – 515/2002 Sb.24. Ústavní zákon o změnách státních hranic s Rakouskou republikou – 76/2004 Sb.25. Ústavní zákon o změnách státních hranic se Spolkovou republikou Německo – 633/2004 Sb.26. Ústavní zákon, kterým se mění ÚZ 1/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů – 390/2009 Sb.27. Ústavní zákon, kterým se mění ÚZ 1/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů – 71/2012 Sb.

- k dnešku asi 27 ústavních zákonů, ale počet je sporný, kvůli zákonům o změně státních hranic ústavní zákony o změnách státních hranic jsou 3 od ČNR a 3 od FS, ale upravují to samé otázka, zda tedy jde o 6 nebo 3 zákony metodologie počítání je sporná, proto vědět číslo počtu ÚZ je nedůležité

- nejedná se o uzavřený taxativní výčet, ústava se stále vyvíjí- z čl. 112, 9 a 2 vyplývá, že se do budoucna ústava bude dále měnit/rozšiřovat, protože:

Čl. 112 - součástí ústavního pořádku jsou všechny ÚZ přijaté dle této ústavy (tzn. i ty budoucí) Čl. 9 - pravidlo, že ústava může být doplňována nebo měněna pouze ÚZ (ty se tudíž pak také stanou součástí

ústavního pořádku) Čl. 2 - blanketová norma odkazující na ústavní zákon: ÚZ může stanovit, kdy lid vykonává referendum

Formální pohled na ústavní pořádek - všechny součásti ústavního pořádku jsou si rovny a mají stejnou právní sílu - superlegalita ústavy = všechny součásti ústavního pořádku ČR mají sílu ústavního zákona a jsou v hierarchii právních norem ostatním normám nadřazeny - protože platí rovnost co do síly ÚZ, platí také „Lex posteriori derogat priori“

Faktický pohled na ústavní pořádek - některé z částí ústavního pořádku mají důležitější faktický význam než jiné - nejvýznamnější faktické postavení mají samotná Ústava a Listina, v případě mimořádného ústavního stavu má klíčové postavení také Ústavní zákon o bezpečnosti

ÚSTAVA ČR - přijata Českou národní radou 16. 12. 1992- den platnosti (= den rozeslání = den vyhlášení) = 28. 12. 1992- den účinnosti = 1. 1. 1993- legisvakanční lhůta - tehdy jen 3 dny, což není ideální stav

- ale tehdy stačilo, protože přijatá ústava byla jen hrubou koncepcí, jakýmsi konsenzem a nekonfliktním dokumentem, o tom, na čem se shodli všichni (v té době ještě předpoklad, že bude udržena federace) - (platí, že krátká legisvakance posiluje význam závěrečných ustanovení) - zařazena do sbírky zákonů (na rozdíl od ostatních zákonů ve Sb. má jakousi slavnostnější úpravu, nešetří se na ní papírem)- dělena na články = to samé co paragrafy u jiných zákonů

- články se ale používají výhradně u ústavy a LZPS- hlavní hodnoty - obsaženy v preambuli a článcích 1-9, nejkoncentrovaněji ale v preambuli a čl. 1

- principy v preambuli a čl. 1-9 chápány jako podstatné náležitosti ústavy, které jsou nezměnitelné! - formálně obecně platí, že ústavní normy jsou si rovny, ale fakticky jsou vyzdviženy preambule a čl. 1-9, proto fakticky existuje jakási „metaústava“, která je svou důležitostí nadřazena zbytku ústavy - tzn. ústavní normy si fakticky nejsou všechny horizontálně rovny - (otázkou pak zůstává, zda pak platí „Lex posteriori derogat priori.“)- dobrá v tom, co v ní je, ale špatná v tom, co v ní není (mezery v ústavě – neupravuje některé situace, které by mohly nastat)

20

Vztah ústavního pořádku k mezinárodnímu právu - tzn. jakým způsobem se mezinárodní právo nebo jeho část (mezinárodní smlouvy) projevuje v našem vnitrostátním právu- dnešní situace - mezinárodní právo se čím dál víc rozšiřuje, není už jen mezistátním právem

- tzn. subjekty mezin. práva už nejsou jen státy, ale také jednotliví občané (ti se už mohou obrátit na mezinárodní orgány sami, ne jen prostřednictvím svého státu) - snižuje se poněkud význam státní suverenity, státy ve svém právu zakotvují nadstátní prvky, podstupují část své suverenity nadstátním společenstvím- 2 modely:

1) Dualistický - vnitrostátní a mezinárodní právo jsou 2 oddělené systémy - vnitrostátní právo má upravovat vnitřní problémy, mezin. právo má upravovat vztahy mezi státy - zde mezinárodní smlouvy zavazují státy, ale ne jednotlivce - pokud by mez. smlouvy měly zavazovat jednotlivce, musí být nejdříve inkorporovány do vnitrostátního práva, pokud ne, jednotlivec nemůže být postižen, za jednotlivce zodpovídá (a je postižen) stát

2) Monistický - vnitrostátní a mezinárodní právo tvoří jeden systém - propojeno tak, že ve vnitrostátním právu se určí místo pro mezinárodní smlouvy - mezin. právo je buď - a) inkorporováno a zařazeno do vnitrostátního právního řádu - b) neinkorporováno, ale zákon se na ně odvolává (tzv. recepční klauzule), je mu v daných případech stanovena aplikační přednost (tzn. platnost před zákonem, jakoby lex specialis) - NAŠE ÚSTAVA - čl. 10 - mez. smlouvy jsou součástí právního řádu, ale NE ústavního pořádku ČR! (čl. 112) - stanovena aplikační přednost (čl. 10) - řečeno, že ratifikované mez. smlouvy mají „platnost před zákonem“ - formálně sice nezařazeny, ale fakticky patří někde mezi zákony a ústavní zákony - ale sporná formulace, není jasné, zda obecně „před zákonem“ (tzn. jak před zákonem, tak před ústavním zákonem) nebo jen před obvyklým zákonem

- náš stát - a) 1918-1991 – DŮSLEDNÝ DUALISMUS

- b) 1991-2001 – OMEZENÝ MONISMUS (průlom do dosavadního dualismu) – platil monismus u mez. smluv o lidských právech, u ostatních mezin. smluv stále dualismus – zaveden přijetím nového zákona:

Ústavní zákon, kterým se uvozuje Listina zákl. práv a svobod jako ústavní zákon Federálního shromáždění ČSFR – 23/1991 Sb.

- smlouvy o lidských právech a základních svobodách, které ČSFR ratifikovala, se stávají obecně závaznými a mají přednost před zákonem

– znění tehdejšího čl. 10 – ratifikované a vyhlášené mezin. smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je ČR vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem - c) 2001-dnes – MONISMUS – zaveden s přijetím nového zákona:

Euronovela – 395/2001 Sb., která změnila Ústavu – čl. 10 nově změněné Ústavy – všechny mezinárodní smlouvy (nejenom ty o Lid. právech a sv.) jsou součástí našeho právního řádu a mají přednost před zákonem

- suverenita - po zániku bipolarity světa se objevuje myšlenka mezinárodní spolupráce - státy ve svých ústavách stanovují principy, kterými vyjadřují touhu se mezinárodní integrace účastnit Ústava ČR v:

a) Preambuli Listiny – hlásí k dodržování univerzálních lidských práv a svobod, které je prohlášeno za společné úsilí všech svobodnýcg národů

b) Preambuli Ústavy – vyjadřuje svoji mezinárodní účast tím, že říká, že ČR patří k rodině evropských a světových demokracií

- suverenita a svrchovanost každého státu zaručuje rovnost postavení jednotlivých států na mezinárodní úrovni - suverenita a svrchovanost ale nejsou neomezené - se podpisem mezinárodních smluv a vstupem do mezinárodních či evropských společenství se státy musí části své svrchovanosti vzdát a podřídit se mezinárodnímu nebo komunitárnímu právu - Euronovela - 395/2001 Sb. - doplnila znění čl. 1 Ústavy o nový odstavec: - „ČR dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.“- vztah mezinárodní smlouvy a zákona:- mez. smlouvy mají subsidiární charakter (čl. 10)- aplikační přednost - platí svrchovanost zákona, smlouva se použije pouze tam, kde stanovuje něco jiného než zákon- = mez. smlouvy platí podobně jako lex specialis - POZOR: mez. smlouvy ale nejsou lex specialis, protože smlouvy nejsou zákony (leges), mají pouze aplikační přednost- podmínky použití mez. smlouvy:

21

a) musí to být mezinárodní smlouva b) musí být vyhlášená – ve Sbírce mezinárodních smluv c) musí být ratifikována – ratifikuje (potvrzuje) prezident, nutnost souhlasu Parlamentud) ČR jí už musí být vázána

- mezinárodní smlouvy se zvláštním postavením: mez. smlouvy měnící státní hranice - mají zvláštní postavení- k jejich změně je třeba přijetí ÚZ, proto s nabytím mezinárodní účinnosti nabývají současně vnitrostátní účinnosti

mez. smlouvy o přístupu ČR k EU - aby ČR k EU mohla přistoupit, musela přizpůsobit svůj vnitrostátní právní řád tak, aby neodporoval normám EU a ES- soulad českého právního řádu s komunitárním právem posuzuje Ústavní soud (čl. 87)- dokud ÚS nevydá souhlas, nemůže být smlouva ratifikována

- před vstupem ČR k EU se konalo celostátní referendum (ÚZ 515/2002), občané rozhodli pro vstup- dle čl. 10b pak nebylo potřeba ratifikace Parlamentem, protože zde ratifikovalo už přímo referendum- po splnění všech podmínek pro vstup do EU se ČR stala 1. 5. 2004 členským státem EU- uzavřena smlouva o členství ČR v EU 44/2004 Sb.m.s.- touto smlouvou dle čl. 10a Ústavy ČR přenesla (spíš propůjčila) některé pravomoci orgánů na ES, EUROATOM - současně se komunitární normy staly součástí vnitrostátního práva

Místo principů v ústavním pořádku a ústavní právo procesní - kontinentální systém založen na psaném právu- pro zajištění právní jistoty jsou preferována psaná ústavní pravidla, a jejich přezkoumatelnost soudní mocí- ale existuje i ústavní zvykové právo

A) ústavní právo procesní - upravuje vztahy mezi ústavními orgány, pravidla jejich postupu a jednání - požadavek, aby byly úplné, určité, jednoznačné a propracované - procesní normy jsou roztroušeny po celé ústavě, nejsou nikde upraveny v jednom celku, ale způsobeno také tím, že neplatí pro všechny orgány obecně, protože postup a vztahy jednotlivých orgánu jsou většinou specifické - např.: zákonodárný proces, volba prezidenta, volba/jmenování členů orgánů, jednací řády komor parlamentu, volební zákony…

B) (ústavní) principy - různé druhy, různý význam - např. principy ideové, politické, organizační, právní, politickoprávní… - funkce: upravují podrobněji vztahy v různých oblastech - obsaženy hl. v preambulích a základních ustanoveních Ústavy a Listiny - principy: právní jistota, svrchovanost státu, správní soudnictví, neporušitelnost přirozených práv člověka, neporušitelnost práv občana, svrchovanost zákona, neznalost zákona neomlouvá, nepřípustnost retroaktivity… - platí, že principy se uplatňují pouze praeter legem = pokud psané právo nestanoví jinak

XII. ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ PŘEDPISŮ ÚSTAVNÍHO POŘÁDKU

Ústavní vymezení ČR a jejích úkolů- hlavní vymezení v Ústavě v hlavě 1. (Základní ustanovení), v Listině v Obecných ustanoveních a v úvodních ustanoveních

ústavního zákona o bezpečnosti ČR- charakteristika:

Čl. 1 - Základní principy (1) ČR je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.(2) ČR dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.- ustanoven název a forma státu- republika – fakt, který je východiskem pro další charakteristiku, která z toho vyplývá (orgány, instituce, procedury)- svrchovaný stát – tzn.: a) suverenita - může být subjektem mezinárodního práva, uzavírat mezinárodní smlouvy

b) územní výsost - uplatňuje na svém území a vůči každému českému nejvyšší státní moc - „3D“ prostor výsostného území: země, prostor nad ní a pod ní - nad státem není jiná moc

- svrchovanost také navazuje na tradice kontinuity českého státu- jednotný stát – reakce na event. autonomii (např. Moravy), proto zakotven unitární stát a jakýkoliv jiný režim vyloučen

22

- demokratický právní stát - pozor na častou chybu: ne demokratický A právní stát - není tam ani spojka, ani částka, aby bylo jasné, že ty 2 pojmy nelze od sebe oddělit - dodnes ale nemáme ideální stav, zatím k němu jen směřujeme!

definice demokracie není přesně vymezena, panuje shoda na: vládě většiny, svobodném hlasování, ochrana menšiny (kdykoliv se v politickém boji může stát většinou), vláda lidu, který má právo rozhodovat ve volbách, referendu…

právní stát – vláda práva, existence právního řádu, hierarchie právních norem dle síly, rovnost před zákonem, právní a soudní ochrana

- vláda - není to sbor zastupitelů (to je Parlament) = příprava rozhodnutí vlastní rozhodnutí realizace rozhodnutí kontrola provádění rozhodnutí

- ale ne ke všem 4 krokům může být připuštěn lid, protože ne o všech věcech má lid schopnost relevantně rozhodnout- závazky z mezinárodního práva - schválně neformulováno jako „závazky z mez. smluv“, protože mezinárodní právo

je širší pojem (zahrnuje další právní normy a např. i obyčeje)

Čl. 2 - Státní moc(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci. Vykonává ji prostřednictvím orgánů zákonodárné, výkonné a soudní.(2) Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.- podrobnější vysvětlení pojmu demokratický právní stát - (1) reprezentativní demokracie- (2) možnost přímé demokracie – referenda- (3) zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, neboli reprezentant státní moci může dělat jen to, co je

stanoveno v zákonech (definují, co orgány dělat můžou – ale nepovoluje jim činit cokoliv jiného)- souvisí s boomem teorie dělby moci; státní moc nesmí „buzerovat“ a má přesně vymezenou kompetenci- tzn. ten, kdo aplikuje předpisy, je zmocněn na základě zákona, a tím pádem je vyloučena svévole- prostor na uvážení úředníků ponechán jen při aplikaci, protože předpisy tvoří pr. mantinely, nejsou kazuistické- předpisy veřejného práva = „encyklopedie kompetencí“

- (4) zásada legální licence, dává lidem určitou větší volnost (řečeno, co lidé dělat nesmí, ale kromě těchto mantinelů lidé můžou činit cokoliv)

Čl. 3 - Odkaz na Listinu – Součástí ústavního pořádku je Listina základních práv a svobod.- mimo jiné potvrzuje zavedení pojmu ústavní pořádek

Čl. 4. - Soudní ochrana – Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. - obsahově je stejné jako základní práva obsažené v Listině, takže teoreticky je to v Ústavě zmíněno zbytečně- ale vzhledem k tomu, že čl. 1-9 Ústavy jsou chápány jako podstatné náležitosti a základní principy demokratického státu,

je to zahrnuto i zde

Čl. 5 - Politický systém - Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.- opět obsahově podobné s Listinou (čl. 22 Listiny) a teoreticky nadbytečné jako v čl. 4- ale trochu rozdíl, Listina nemluví o politických stranách, ale o politických silách = širší pojem než politické strany, protože

zahrnuje i média- 424/1991 Sb. - Zákon o sdružování politických stran a hnutí (ale předpokládá se vytvoření nového)

- prováděcí zákon, upravuje registraci, vznik, financování a zánik polit. stran

Čl. 6 – Politická rozhodnutí – Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.- vlastně demokracie, vláda lidu, návaznost na čl. 1- voličům musí být poskytnut dostatek informací a svoboda – tzn. nátlak a manipulace nepřípustné- musí být vytvořeno takové prostředí, aby v příštích volbách měla menšina šanci stát se většinou

Čl. 7 - Ochrana přírody – Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a na ochranu přírodního bohatství.

- krom tohoto článku nemá další legislativní úpravu (maximálně nějaké prováděcí zákony), proto to není vynutitelné!- pouze zmínka v Listině v čl. 35, ale zde primárně popsáno jako právo člověka (právo na příznivé životní prostředí)- příkaz pro stát, že má ochrany přírody dbát, ale nikde neřečeno jak spíš deklaratorní charakter- ale trend – dnes chápáno jako jakási 4. generace základních práv - někdy chápáno jako součást správního práva

Čl. 8 - Územní samospráva – Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků.- slovo „zaručuje se“ říká, že samospráva nebyla vytvořena státem, ale existovala na státě nezávisle, vznikla přirozeně

přirozeným vývojem odjakživa ( proto také obce fungují v celé Evropě)

23

- = přirozené právo - ale PRÁVNICKÝCH, ne fyzických, osob- obce i kraje na sebe plynule navazují, jediná výjimka: vojenské újezdy (zde samospráva není)- legislativa - Evropská charta místní samosprávy – zaručení existence obcí v Evropě

- ČR - Zákon o obcích - 128/2000 Sb. - Zákon o krajích - 129/2000 Sb. - Zákon o hl. m. Praze - 131/2000 Sb.

Čl. 9 - Změna ústavy - (1) Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony. (2) Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná. (3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.- možnosti:

a) přímo změnou ústavních zákonůb) novelou ústavních zákonůc) dodatkem k ústavním zákonům – tam, kde se na znění ústavy nemůže šáhnout, takže působí vedle

- mechanismus ústavních zákonů zaveden dle rakouské školy, jinde pojem „ústavní zákony“ nemají, mají pouze rozlišeny nejdůležitější zákony od těch ostatních

- nadústavní meta ústavních ustanovení – vztahuje se k čl. 1-9, nelze měnit podstatné náležitosti demokratického státu- nikde ale nedefinováno, co jsou podstatné náležitosti, ale chápeme jimi základní demokratické principy (svrchovanost

lidu, svoboda a rovnost lidí, sebeomezení státu, odpovědnost a demokratická legitimita moci…)- odst. 3 stanovuje, že ústava se nesmí vykládat libovolně, pouze legitimně - = nikdo nesmí právní normy vykládat tak, že by to směrovalo proti demokratickému charakteru státu (pokud ano,

Listina zaručuje právo na odpor!)

- čl. 1-9 patří k nejdůležitějším v ústavě, obsahují hodnoty a nejdůležitější náležitosti dem. státu, které nesmí být měněny

- další články hlavy I.: Čl. 10 - Vázanost mezinárodními smlouvami - Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas

a jimiž je ČR vázána, jsou součástí právního řádu. Stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.- monistický přístup, mezin. smlouvy jsou součástí právního řádu (ale ne součástí úst. pořádku!) - mezin. smlouvy jsou tudíž závazné jak pro stát, tak pro jeho obyvatele- pravidlo aplikační přednosti před zákonem, ale nejednoznačnost v tom, co je myšleno pod pojmem „zákon“

Čl. 10a – Podmínky přenesení pravomocí – (1) Mez. smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů ČR přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. (2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odst. 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.- novelizace čl. 10 - sporné, zda se přenáší suverenita nebo pravomoci strach, aby se po těchto částečných přenosech nepřenesla i

suverenita a český stát se „nerozpustil v Evropě jako kostka cukru v čaji“- k ratifikaci se používá stejný proces jako při přijímání ústavních zákonů (viz čl. 39 odst. 4)- povolen mechanismus jednorázových referend – ale chybí zde potřebný zákon o obecném referendu, proto u nás zatím

referenda nelze konat pouze jednorázová referenda s podmínkou, že k nim musí být vydán jednorázový ústavní zákon (zatím se uskutečnilo jen 1x při vstupu do EU)

Čl. 10b - Povinnost informovat a právo vyjádření - (1) Vláda pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství ČR v mezinárodní organizaci nebo instituci uvedené v čl. 10a.(2) Komory Parlamentu se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, který stanoví jejich jednací řády.(3) Zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakožto i navenek, může svěřit výkon působnosti komor podle odst. 2 společnému orgánu komor.- sporné slovo „vyjadřují se“, vyvstává otázka, jak moc je jejich vyjádření závazné?- odst. 3 v současnosti = nenaplnění ústavy, zmíněný zákon nebyl zatím přijat a společný orgán komor nebyl ustaven

(čl. 46 lex generalis, čl. 40 lex specialis; ale ne vždy nám společný orgán komor chyběl, 1920-38 a 69-92 existoval)

Čl. 11 - Územní celistvost – Území ČR tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem.- ústavní zákon schvaluje mezinárodní smlouvy o hranicích- náš nejstarší ÚZ o hranicích je z r. 1930, nejnovější je 633/2004 Sb. ÚZ o hranicích s Německem

Čl. 12 - Státní občanství – (1) Nabývání a pozbývání státního občanství stanoví zákon. (2) Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství.

Čl. 13 - Hlavní město – Hlavním městem ČR je Praha.- vypadá to jako obyčejný výrok, ve skutečnosti ale věta stanovující určitou hodnotu

24

- signál pro to, že zde se mají konat hlavní diplomatické mise- hl. město se nerovná to samé, co sídelní město (sídelní město = město, kde sídlí hlavní ústavní orgány, tzn. jedná se o

identifikační znak ke vztahu k orgánům! např. Městský soud pro Prahu 1)

Čl. 14 - Státní symboly – (1) Státní symboly ČR jsou velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna. (2) Státní symboly a jejich používání stanoví zákon.

Státní moc a politický systém- lid je zdrojem veškeré státní moci (vůle většiny = ústavní princip)- státní moc je vykonávána prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní (TRIPARTICE MOCI)- připuštěna možnost státní moci přímo – referendum (v současnosti pouze jednorázově, ptž. chybí zákon o obec. referendu)- ve skutečnosti tripartice moci nefunguje striktně – Parlament a vláda se prolínají

- navíc existují další orgány státní moci kromě orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní – a to např. NKÚ- pro orgány státní moci platí zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí- pro občany platí zásada legální licence- nutnost zaručit svobodnou soutěž politických stran- demokracie = vždy vláda na čas, proto nutnost dodržet lhůty volebního období a vypisovat nové volby- politické strany musí být odděleny od státu (srůst pol. strany se státním aparátem nepřípustné, kdysi to bývalo za totality)

Státní občanství ČR- v Ústavě v čl. 12, dále rozpracováno v Listině čl. 42 a v zákonech- ani Ústava ani Listina nedefinují pojem „státní občanství“, pracují už s hotovým pojmem- občanství definoval ÚS ve svém nálezu 40/1994 Sbírky nálezů:- Státní občanství = relativně trvalý právní svazek (nebo vztah či status) fyzické osoby a daného státu

- vyplývá, že st. občanství je regulováno individuálně právním řádem toho daného státu

- prováděcí zákon - provádí čl. 12 ústavy - Zákon ČNR o nabývání a pozbývání státního občanství ČR – 40/1993 Sb. - několikrát novelizován

- základní principy:1) ius sanguinis – primární způsob nabytí st. občanství – narozením2) existence jediného státního občanství v ČR 3) kontinuita se státním občanstvím ČSFR - zda člověk je/není občan ČR se rozhoduje podle předpisů platných v době,

kdy mělo dojít k nabytí nebo pozbytí občanství této osoby - tzn. platí, že pokud byla osoba v době přechodu od ČSFR k ČR občanem ČSFR, stala se po přechodu k ČR občanem ČR

- nabývání státního občanství:a) NAROZENÍM = filiací - podmínka, že alespoň jeden rodič musí být občanem ČR (platí ius sanguinis) - pokud ani jeden z rodičů není občanem ČR, může se dítě stát občanem ČR v případě, že oba rodiče jsou apatridé (bez státního občanství) a alespoň jeden z nich má na území ČR trvalý pobyt (ius soli – dle krve)b) OSVOJENÍM - pokud (alespoň 1) osvojitel dítěte je občanem ČR - dítě nabude občanství dnem rozsudku o osvojeníc) URČENÍM OTCOVSTVÍ - pokud je matka cizí občankou nebo apatridou a otec občanem ČR - dítě nabude občanství dnem souhlasného prohlášení rodičů nebo dnem rozsudku o otcovstvíd) NALEZENÍM NA ÚZEMÍ ČR - osoba nalezená na území ČR nabude občanství ČR, pokud se neprokáže, že získala narozením jiné státní občanství (zde důkazní břemeno leží na úřadech ČR)

e) PROHLÁŠENÍM = možnost opce - po přechodu ČSFR k ČR si mohly osoby, které neměly občanství ČR ani SR, ale měly občanství ČSFR, zvolit občanství ČR (nebo SR, pokud se rozhodne zůstat na Slovensku)

f) UDĚLENÍM = naturalizací - udělením cizí osobě, která ale musí splnit 5 podmínek:

1. Trvalý pobyt – min. 5 let, nutnost se zde po tu dobu většinu doby zdržovat2. Prokázat, že nabytím občanství ČR pozbude původního občanství 3. V posledních 5 letech žádné souzení pro úmyslný trestný čin (tzn. čistý trestní rejstřík)4. Znalost ČJ – kritéria stanovena vyhláškou Ministerstva školství – 137/1993 Sb.5. Plnit povinnosti cizinců při pobytu v ČR

- na státní občanství vzniklé narozením je právní nárok, na vznik občanství z jiného důvodu právní nárok není- žádost se podává na úřadu nejbližším místu bydliště- řízení o udělení občanství = správní řízení- občanství uděluje Ministerstvo vnitra - má povinnost rozhodnout do 90 dnů

- pokud svolí, je žadateli udělena „Listina o udělení státního občanství ČR“ - občanství osobě vznikne dnem složení státoobčanského slibu

25

- pozbývání státního občanství:a) PROHLÁŠENÍM - pokud se osoba zdržuje v cizině a současně je státním občanem cizího státu - prohlášení, že se vzdává občanství ČR, nutno provést před zastupitelským úřadem ČR

b) NABYTÍM CIZÍHO STÁTNÍHO OBČANSTVÍ - osoba pozbude občanství ČR dnem, kdy na vlastní žádost nabude cizí st. občanství - výjimky: pokud by cizí občanství bylo nabyto narozením či uzavřením manželství

- doklady k proukazování státního občanství: Občanský průkaz Cestovní doklady Osvědčení (vydané příslušným krajským úřadem) nebo potvrzení o státním občanství ČR Vysvědčením o právní způsobilosti k uzavření manželství, je-li v něm údaj o občanství uveden

- další právní předpisy: Zákon o státním občanství některých bývalých čs. státních občanů – 193/1999 Sb.

- osobám, které pozbyly státní občanství ČSSR nebo ČSR, v období od 25. 2. 1948 do 28. 3. 1990 propuštěním ze stát. svazku nebo v souvislosti s nabytím občanství jiného státu, je dána možnost nabytí občanství ČR prohlášením

Evropská úmluva o státním občanství – 76/2004 Sb.m.s.- státní občanství je podmínkou pro přiznání plného katalogu občanských práv a svobod- tzn. cizinci nemají plná práva a svobody jako občané, ale pouze plná lidská práva (ne občanská)- cizinci mají s občany stejné akorát povinnosti, jinak mají právo na diplomatickou ochranu svého státu

Zákon o azylu – 325/1999 Sb. (prováděcí zákon ke čl. 43 Listiny)- upravuje podmínky vstupu a pobytu cizince na území ČR, který požádal o azyl- upravuje řízení o přiznání/odnětí azylu, práva a povinnosti azylantů

Mezinárodní smlouva o právním postavení uprchlíků – 208/1993 Sb.

Státní území a státní hranice- čl. 1 Ústavy – říká, že ČR je jednotný stát, z čehož vyplývá, že žádné území nemůže být odděleno- čl. 11 Ústavy – řečeno, že území ČR tvoří nedílný celek a že státní hranice mohou být měněny pouze ústavním zákonem- pokud jsou státní hranice měněny mezinárodní smlouvou, je to třeba potvrdit ústavním zákonem- území ČR je vymezeno státními hranicemi a patří k němu

zemský povrch vzdušný prostor nad tímto povrchem prostor pod zemí pod tímto povrchem

- hranice ČR kontinuitně navazují na hranice ČSFR- prvotně byly určeny hranice ČSR MÍROVÝMI SMLOUVAMI (Versailleská smlouva), hranice českých zemí stanoveny

historicky, hranice Slovenska spíš dle přirozenoprávních a geografických principů- české hranice jsou historicky stabilní, protože období nesvobody bylo stanoveno za NULITNÍ (Mnichovská dohoda neplatí)- na území daného státu (ČR) podléhají všechny subjekty dané svrchované moci (ať už občané ČR či cizinci, či občané ČR, kteří

se nacházení v zahraničí – ale jsou svým trvalým pobytem svázání s územím ČR, proto se na ně také vztahuje st. moc)- Zákon o státních hranicích - 312/2001 Sb.

- obecná úprava problematiky státních hranic, ale oproti prvorepublikové úpravě změny, větší ochrana soukromého vlastnictví

Státní symboly a státní idea- státní symboly vyjadřují svrchovanost státu, tradice, ideje identitu státu- mají jak vnitrostátní význam (sebeurčení), tak mezinárodní (odlišení od jiných států)- vyjadřují také státní ideu, někdy jsou k nim přidávány také státní svátky a státní vyznamenání, korunovační klenoty- jejich trvání vyjadřuje také trvání a stabilitu daného státu- používání stát. symbolů upravuje zákon (Zákon o užívání státních symbolů ČR – 352/2001 ve znění zákona 213/2006 Sb.)- čl. 14 taxativně stanovuje státní symboly:

malý a velký státní znak státní barvy státní vlajka vlajka prezidenta republiky státní pečeť státní hymna

Hlavní město - čl. 13 ustanovuje hlavním městem ČR Prahu- má dominantní postavení i zvláštní symboliku, je sídlem hlavy státu a sídlem diplomatických misí cizích států

26

- hlavní město není automaticky sídelní město, sídelní město se vztahuje k sídlu ústavních orgánů, a tím, že Praha není ústavně stanovena sídelním městem, je dána možnost, že ústavní orgány mohou sídlit i jinde (např. soudy v Brně)

- čl. 13 ale nevymezuje postavení Prahy jako územní jednotky, k tomu třeba zákon: Zákon o hl. m. Praze 131/2000 Sb.

XIII. DEMOKRACIE REPREZENTATIVNÍ A PŘÍMÁ V ČR

Ústavní východiska demokracie- hlavně v hlavě I. Ústavy- ČR je jednotný demokratický právní stát – tzn. demokracie je podstatná náležitost státu, což nemůže být měněno- musí být zajištěn dobrovolný vznik politických stran, volná soutěž politických stran, výhra většiny s ochranou menšiny- zdrojem veškeré moci ve státě je lid, který ji vykonává nepřímo – prostřednictvím svých volených zástupců v orgánech

zákonodárné, výkonné a soudní moci, či přímo (referendem)- nutnost zajištění voleb, všeobecné, rovné a přímé volební právo, tajné hlasování- Listina čl. 3 – zákaz volebních censů

Principy volebního práva- není volební povinnost, pouze právo volit- všeobecné, rovné a přímé volební právo, (svobodné) tajné hlasování:

VŠEOBECNÉ - volební právo mají všechny oprávněné osoby, tzn. zákaz censů! - podmínky:

a) aktivní volební právo - občané ČR - věk min. 18 let - způsobilost k právním úkonům

b) pasivní volební právo - stanoveno různě (viz volby do jednotlivých orgánů)

ROVNÉ - rovnost přístupu k volbám: všichni občané se účastní voleb za stejných podmínek:o každý volič má stejný počet hlasů (one man – one vote)o každý hlas má stejnou váhu (one vote – one value)

- technicky ale nikdy nejde dosáhnout 100% rovnosti volebního práva, např. kvůli:o volební geometrii (gerrymandering = manipulace s hranicemi volebních obvodů dochází tak

k umělému zvyšování zastoupení jednotlivých skupin obyvatelstva na úkor druhých skupin)o uzavírací klauzulio volební aritmetice

- tzn. platí spíše rovná možnost výkonu volebního práva než rovné volební právo

PŘÍMÉ - voliči rozhodují přímo = nezprostředkovaně svými hlasy při volbě poslanců, senátorů, příp. prezidenta, atd. - zvolení zastupitelů je přímo určeno odevzdanými hlasy, ničím jiným

- pokud zprostředkovatel existuje, nesmí pokroutit vůli voliče (nepřímé volby = zprostředkována vůle voličů)

SVOBODNÉ - jednotlivec se rozhoduje sám za sebe (avšak působí na něj ovlivňující faktory: média, volební atmosféra, volební kampaň…) - záruka, že volič za své rozhodnutí nemůže být diskriminován ani sankciován

TAJNÉ - nikdo se nemůže dovědět, kdo jak volil (s nepatrnými omezeními) - zaručeno: osobním hlasováním, úpravou hlasovacích prostor

- proto jsou volební místnosti zvláštně upraveny – plenty, zapečetěné urny, neidentifikovatelné hlasovací lístky, stejné volební obálky…

- Přímá volba - tam, kde volí volič - ZÁKLADNÍ MODEL v ČR (5): do zastupitelstev obcí, krajů, obou komor Parlamentu, a Evropského parlamentu - VÝJIMKY - a) rozšíření z 5 na 6 ve statutárně členěných městech - zde kromě obecních zastupitelstev volena i zastupitelstva městských částí (6. objekt přímé volby) - b) zúžení z 5 na 4 ve vojenských újezdech - vojenské újezdy typické tím, že nemají samosprávu nevolí se zde do zastupitelstev obcí- Nepřímá volba - tam, kde volí orgán či delegační princip, např. nepřímá volba prezidenta- Dle čeho se volí?

Obce – Zákon o volbách do zastupitelstev obcí – 491/2001 Sb. Kraje – Zákon o volbách do zastupitelstev krajů – 130/2000 Sb. Obě komory Parlamentu – Zákon o volbách do Parlamentu České republiky – 247/1995 Sb. Evropský parlament – Zákon o volbách do Evropského parlamentu – 62/2003 Sb. vláda projednává (2012) věcný záměr tzv. volebního kodexu, který sjednotí všechny volební předpisy

27

- problém - hl. město Praha je zároveň město i kraj otázka, dle jakého zákona se volí do zastupitelstev? - dle zákona o volbách do zastupitelstev je OBCÍ!

- Ústava X Listina :- nejzákladnější ustanovení o volbách nejsou v Ústavě, ale v Listině (čl. 21)- Listina starší a v době přijímání nové ústavy byla již platná, proto nebylo nutné opakovat čl. o volbách i v nové Ústavě

o Listina - stanovuje (obecně), že podrobnosti ohledně voleb stanoví zákono Ústava - stanovuje, že podrobnosti ohledně voleb do Parlamentu stanoví zákon (čl. 20)

- ale mlčí (čl. 102) ohledně toho, že podrobností o volbách do zastupitelstev také stanoví zákon, i když to jasně vyplývá z Listiny legislativní opomenutí, sice to není až tak velká vada na kráse Ústavy, ale pro formálnost by to mělo být stanoveno buď u obou (u Parlamentu i zastupitelstev územ. samospr. celků), nebo ani u jednoho s tím, že je to už obsaženo v Listině

- Ústava neříká nic o volbě do Evropského parlamentu (dáno tím, že Ústava vytvořena dříve, než jsme vstoupili do EU)- proto později přidán prováděcí ústavní zákon ( ústavní mezinárodní smlouva) – 62/2003 Sb. o volbách do europarlamentu

Volby do Parlamentu1. Vyhlášení - JAKÉKOLIV volby do obou komor vyhlašuje prezident, nutnost kontrasignace

- rozhodnutí o vyhlášení voleb je řazeno do Sbírky zákonů – den uveřejnění = den vyhlášení voleb! - v této pravomoci prezident nezastupitelný (čl. 66) - omezen ústavními lhůtami (čl. 17) - volby se konají do 30 dnů před koncem volebního období komory, u PS; pokud byla rozpuštěna, pak do 60 dnů od jejího rozpuštění

2. Volební území - volby jsou organizovány dle územního principu - je STEJNÉ PRO OBĚ komory, je jím celé území ČR - dělí se na menší územní jednotky dle toho, do jaké komory probíhají volby:

Volební kraje – při volbách do PS Volební obvody – při volbách do Senátu

- volební okrsky = jednotky, které se vytvářejí při každých volbách v ČR - části obvodů pro hlasování, obecně jeden zahrnuje cca 1000 voličů

3. Volební seznamy - od 1993 veden seznam voličů - specifický dokument, kde jsou zapsáni všichni občané, kteří splňují podmínky aktivního vol. práva - vedou je z úřední povinnosti Úřady pro evidenci občanů (MěÚ) - dle trvalého bydliště každý občan proto může být zapsán jen v jednom seznamu - (pozor, častá chyba: volební komise je nesestavuje!) - dělení:

Seznamy stálé – dle stálého bydliště, pokud občan pozbude právo volit, je vyškrtnut; pokud se objeví překážka ve výkonu vol. práva, občan na seznamu zůstane, ale překážka je zde zaznamenána

Seznamy zvláštní – zde zapsáni i občané, kteří nemají v daném obvodu trvalé bydliště, nebo ti, kdo zažádali o voličský průkaz umožnění volit

- námitkové řízení = dílčí řízení ohledně záznamu v seznamu voličů v rámci volebního procesu - tehdy, když volič o sobě zjistí vadný údaj na volebním seznamu - rychlé řízení, snaha kvůli volbám nezdržovat (pokud by se to doneslo až k soudu, musí soud rozhodnout ve lhůtě 3 dnů, tzn. pokud jde o volby, tak fofrem )

4. Volební orgány - podílí se jich několik a dělí se na 2 typy:a) Orgány sloužící výlučně k zajištění voleb - zajišťují průběh voleb, tzn. hlasování, vyhodnocení,

první sčítání: Státní volební komise – vyhlašuje celkové výsledky Okrskové volební komise – tvořena vždy ad hoc, jsou jediným orgánem, který pracuje

s voliči a lístky, ostatní orgány pracují už jen se statistickými údaji, jejich členové mohou být i obyčejní státní občané nad 18 let (pokud zrovna v těch volbách nekandidují)

Zvláštní okrskové volební komise b) Orgány, u nichž jsou úkoly ohledně voleb jen jednou z jejich kompetencí – všechny ostatní:

Ministerstvo vnitra Ministerstvo zahraničních věcí Český statistický úřad – zpracovává výsledky ze všech úrovní sčítání Krajské úřady – u voleb do PS (ptž. se volí dle volebních krajů) Pověřené obecní úřady v sídle vol. obvodu - u voleb do Senátu Obecní úřady Starostové obcí Zastupitelské úřady

28

5. Kandidátní listiny - navrhovány jednotlivými politickými stranami - u kandidátů se prověřuje občanství ČR, způsobilost, aktivní i pasivní vol. pr., souhlas s kandidaturou - pokud chce kandidovat jednotlivec, musí mít petici s 1000 podpisy (volby do Senátu) nebo s určitým počtem podpisů občanů dané obce dle daného zlomu (volby do PS) - kandidát se stává kandidátem registrací na příslušném orgánu!

6. Volební kampaň - ze zákona: „Volební kampaň má probíhat čestně.“ - možnost agitace (veřejného přesvědčování) voličů pro/proti nějakému kandidátovi - ale pouze zákonem přípustnými metodami - používána: média, shromáždění, demonstrace, setkání s voliči, veřejné diskuze, akce, koncerty…

7. Informování voličů - na úředních místech musí viset vyhlášky o volebních okrscích, v nichž mohou voliči volit - starosta musí zařídit, aby každý občan jeho obce s aktivním vol. pr. dostal sadu hlasovacích lístků - každý volič má možnost ve volební místnosti zažádat o nové nepoškozené hlasovací lístky

8. Hlasování - ve 2 po sobě následujících dnech – pátek odpoledne a sobota dopoledne - jsme výjimkou, v zahraničí hlasují hlavně v neděli - v hlasovací místnosti nutnost prokázat totožnost a státní občanství ČR - osobně (jen výjimečně zprostředkovaně přes někoho jiného) - všeobecné, rovné a přímé hlasovací právo, svobodná a tajná volba (viz výše – volební principy) - po skončení hlasování volební okrsková komise:

uzavře hlasovací místnost uklidí zbytkové nepoužité hlasy (aby se nepletly nebo někoho nepokoušely) vyřadí neplatné hlasovací lístky provede sčítání platných lístků vyhotoví zápis o průběhu a výsledku hlasování zašle Českému statistickému úřadu

9. Soudní přezkum - možnost během 10 dní podat návrh na přezkum - příslušný správní soud musí během 20 dní rozhodnout krátké lhůty, nutnost, aby vše bylo do 30 dní hotové, protože čl. 34 odst. 1: zasedání PS musí být zahájeno nejpozději 30. den po volbách

- judikatura ÚS – je jich mnoho, př. Velký volební nález (zrušil některé novely volebního zákona z r. 2000, aby měly i malé strany možnost zastoupení), Kauza vlastenecká, Kauza národní (2 nálezy ohledně volební kampaně)…

10. Archivace výsledků – pro možnost přepočítání, navrácení se k výsledkům v budoucnu

A) VOLBY DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY - pasivní volební právo – občan ČR, způsobilý, věk min. 21 let

- volební období – 200 poslanců na 4 roky

- volební území - celá ČR, dělí se na volební kraje totožné se 14 kraji coby samosprávnými celky - mimo území ČR zřízeny zvláštní stálé volební okrsky – možnost volby do PS ze zahraničí

- kandidátní listiny - přihlášky podávají registrované politické strany nebo jejich koalice - podávají se Krajskému úřadu, ten je přezkoumává - ode dne registrace pol. strany se můžou tisknout její volební lístky - dříve museli kandidáti složit volební kauci – zrušeno nálezem ÚS 64/2001 Sb., zachována u voleb do Senátu (viz níže)

- hlasování - má zvláštnost: každý volič má 4 preferenční hlasy - volič může na kandidátní listině zakroužkovat své preferované kandidáty - pokud kandidát dostane více než 5% preferenčních hlasů, získává mandát bez ohledu na to, na jaké místo byl v kandidátní listině zařazen - neplatný hl. lístek - přetržený, nevložený do dané obálky, nebo lístek, který není na předtištěném papíře - úpravy na hlas. lístku nemají vliv na platnost, nepřihlíží se k nim

- systém poměrného zastoupení: vícemandátové volební obvody – počet poslanců na 1 volební kraj není stanoven, odvozuje se od počtu hlasů

rozdělování mandátů – metoda volebního dělitele (d’Hondtův systém) = dělení počtu platných hlasů odevzdaných v daném kraji pro danou stranu řadou přirozených čísel (1, 2, 3…) dokud nevyjde určitý podíl a mandáty nejsou rozděleny

uzavírací klauzule - mandát není přidělen té pol. straně, která nezískala alespoň 5% platných hlasů - u koalic se % zvyšuje v závislosti na počtu stran tvořících koalici (koalice ze 2 pol. stran 10%, ze 3 pol. stran 15% …atd.) - účelem je zabránit roztříštěnosti Sněmovny, která by stěžovala její usnášeníschopnost

29

- příspěvek na úhradu volebních nákladů - politické straně (hnutí či koalici), která ve volbách získala nejméně 1,5% z celkového počtu platných hlasů, je uhrazeno ze státního rozpočtu 100Kč za každý jí odevzdaný hlas

- institut náhradníků - náhradník za poslance musí být z téže kandidátní listiny a volebního kraje jako poslanec - nastupují na uvolněné místo dle svého pořadí z voleb

B) VOLBY DO SENÁTU - pasivní volební právo – občan ČR, způsobilý, věk min. 40 let

- volební období – 81 senátorů na 6 let, přičemž co 2 roky se obměňuje 1/3

- volební území – celá ČR, dělí se na volební obvody

- kandidátní listiny - nevolí se strana jako v PS, ale konkrétní kandidát - na rozdíl od PS můžou kandidovat nezávislí kandidáti, podávají si přihlášku k registraci sami - podávají se na Obecní úřad, ten je prozkoumává - ode dne registrace kandidáta se můžou tisknout jeho volební lístky - na rozdíl od PS může každý kandidát kandidovat pouze v 1 volebním obvodu - kandidáti skládají volební kauci 20 000 Kč – kauce se vrací, pokud kandidát získal v 1. kole min. 6% hlasů z celkového počtu platných hlasů

- hlasování - voliči mají jen 1 hlas - každý kandidát uveden na samostatném hlasovacím lístku - volič vybírá 1 kandidáta, tzn. jeden z množství lístků, a ten vhodí do obálky a do schránky - neplatný hl. lístek - přetržený, nevložený do dané obálky, nebo lístek, který není na předtištěném papíře - úpravy na hlas. lístku nemají vliv na platnost, nepřihlíží se k nim (stejné jak u PS)

- většinový volební systém – proto, aby nebylo v Senátu stejné složení jako v PS systém absolutní většiny - vítězem je ten, kdo získal absolutní většinu hlasů (více než 50%)

- pokud nezíská nad 50% většinu nikdo v 1. kole, koná se 2. kolo šestý den po 1. kole - do 2. kola postupují 2 nejsilnější kandidáti z 1. kola, vítězem je ten, kdo získá většinu - v případě rovnosti hlasů z 2. kola rozhodne los

jednomandátové volební obvody - jsou přesně vymezeny - původně snaha, aby se obvody kryly s okresy, ty ale nejsou stejně velké, proto došlo k rozdělování a slučování - jsou stálé, ale změna jejich hranic přípustná, pokud se změní průměrný počet obyvatel na udělení jednoho mandátu za obvod o 15%

rozdělování mandátů - z každého volebního obvodu vzejde 1 senátor - počet senátorů = počet volebních obvodů 81 volebních obvodů

žádná uzavírací klauzule - není třeba, Senát nemá být zrcadlem společnosti tak jako PS

- neexistují náhradníci senátorů (k nahrazení se příp. konají doplňovací volby pro zbytek volebního období)

Volby do zastupitelstev územních samosprávných jednotek- čl. 102 Ústavy – členové jsou voleni tajným hlasováním, všeobecným, rovným a přímým volebním právem- funkční období vždy 4 roky- vyhlašuje prezident republiky, pokud není stanoveno jinak, a to nejpozději 90 dnů před volbami

A) VOLBY DO ZASTUPITELSTEV KRAJŮ - dle Zákona o volbách do zastupitelstev krajů – 130/2000 Sb.- počet členů – dle počtu obyvatel v kraji (45 – do 600 tis. obyv., 55 – 600-900 tis. obyv. nebo 65 – přes 900 tis. obyv.) - den voleb – stejný pro všech 14 krajů (neboli do všech zastupitelstev krajů v 1 den)- volební orgány:

Ministerstvo vnitra Státní volební komise – předsedou ministr vnitra, na jeho návrh jmenuje další členy vláda Český statistický úřad Krajský úřad (+ jeho ředitel) Pověřený obecní úřad Starostové obcí Okrsková volební komise

- kandidátní listiny - přihlášky podávají politické strany, hnutí, koalice - přihlášky a registrace na krajském úřadě - po úspěšné registraci se tisknou hlasovací lístky – pro každou volební stranu jeden lístek

30

- informování voličů – povinnost starosty- systém poměrného zastoupení- metoda volebního dělitele – začíná se na čísle 1,42 („Koudelkův koeficient“ – modifikovaný d‘Hondtův) a dále od 2 po celých číslech- hlasování - volič má 4 preferenční hlasy - vázané kandidátní listiny, možnost rozdat preferenční hlasy svým kandidátům, ale pouze na 1 kandidátce - mandát členovi zastupitelstva vzniká, pokud získal min. 10% z celkových platných hlasů - výsledky vyhlašuje krajský úřad- institut náhradníka - dle pořadí výsledků voleb - musí být z téže kandidátní listiny jako jeho předchůdce (tzn. nejspíše ze stejné pol. strany) - pokud není náhradník, zůstane mandát neobsazený až do nových voleb

B) VOLBY DO ZASTUPITELSTEV OBCÍ - dle Zákona o volbách do zastupitelstev obcí – 491/2001 Sb.- počet členů - v rozmezí 5-55 dle počtu obyvatel a velikosti volebního obvodu = obce (mohou se členit na okrsky)- den voleb - ve stejných 2 dnech do všech obecních zastupitelstev- volební orgány:

Ministerstvo vnitra Státní volební komise Český statistický úřad Krajský úřad (a Magistrát hl. m. Prahy) Pověřený obecní úřad; Obecní úřad Starosta Okrsková volební komise

- kandidátní listiny - přihlášky podávají politické strany, hnutí, koalice - ale také: nezávislí kandidáti, sdružení nezávis. kandidátů, sdružení pol. stran a nezávis. kandidátů! - pokud kandiduje nezávislý kandidát nebo sdružení nez. kandidátů, nutné podat petici na podporu - přihlášky a registrace na pověřeném obecním úřadě (nebo další obecní úřady – a min. 2 odbory) - všichni kandidáti volebním stran uvedeni na společném hlasovacím lístku- informování voličů – povinnost starosty zajistit doručení volebních lístků- systém poměrného zastoupení – s 5% uzavírací klauzulí- metoda volebního dělitele – celkový počet platných hlasů dělen řadou čísel 1, 2, 3…- hlasování - volič má tolik preferenčních hlasů, kolik má být zvoleno členů do zastupitelstva obce - široké možnosti – zakroužkovat celou 1 stranu či různé kandidáty z různých stran či kombinace obojího (= „panašování“) - výsledky vyhlašuje státní volební komise- institut náhradníka – stejný princip jako u krajů

Volby do Evropského parlamentu- vstupem ČR do EU se z občanů ČR stali také občané EU, proto jim náleží právo volit do E. parlamentu- není stanoveno ústavou, ale Zákonem o volbách do Evropského parlamentu – 62/2003 Sb.- Evropský parlament má 754 členů, z toho pro ČR 22 křesel (stav 2012)- volby vyhlašuje prezident republiky, ale ne libovolně, vol. období je stanoveno pro všechny členské státy jednotně Radou EU- volební území = celá ČR - nedělí se na žádné volební obvody (ČR = jeden velký volební obvod) - hlasuje se ve volebních okrscích- pasivní volební právo - v ČR: občané ČR i jiní občané EU (ti ale musí být vedeni min. 45 dní v evidenci ob. žijících v ČR) - věk min. 21 let - způsobilost k právním úkonům- aktivní volební právo - občan ČR - věk min. 18 let alespoň v 2. den voleb - způsobilost k právním úkonům - být v seznamu voličů či mít voličský průkaz- seznamy voličů - sestavují obecní úřady zvlášť pro každé volby (ad hoc) - stálý seznam – z úřední povinnosti, zde všichni, kdo mají aktivní volební právo - jiní oprávnění voliči, u kterých se vyskytla nějaká překážka výkonu volebního práva (př. pobyt v policejní cele, v léčebném zařízení, ústavu sociální péče, ve vězení…) nebo voliči jiného členského státu, kteří chtějí volit na území ČR, můžou být do seznamu dopsáni na vlastní žádost- kandidátní listiny - přihlášky podávají politické strany, hnutí, koalice - přihlášky a registrace na Ministerstvu vnitra - ke kandidátní listině nutnost přiložit potvrzení o složení příspěvku na volební náklady 15 000Kč- hlasování - volič má na odevzdávané kandidátní listině 2 preferenční hlasy

31

- mandát získá ten, kdo získá min. 5% z celkových platných hlasů, které dostala listina, na níž byl zařazen - mandát vzniká dnem zahájení první schůze parlamentu- systém poměrného zastoupení – s uzavírací klauzulí 5%

- metoda volebního dělitele – řadou čísel 1, 2, 3…- institut náhradníka – dle pořadí ve volbách

Soudní přezkum ve věcech volebních- obecně platí právo jednotlivce na ochranu před nezákonným rozhodnutím – i zde- zajištěna možnost přezkumu voleb a soudní ochrana procesu- přezkum se může týkat - seznamu voličů - přihlášek a registrace kandidátních listin - neplatnosti voleb, neplatnosti hlasování - zániku mandátu člena zastupitelstva dle usnesení zastupitelstva či rozhodnutím kraj. úřadu, min. vnitra- tzn. je zajištěna přezkoumatelnost příprav voleb, samotného hlasování, počítání výsledků i vyhlašování

volič – pokud zjistí nesrovnalosti v údajích na seznamu voličů, obrátí se na obecní úřad, ten pokud do 2 dnů nedá údaje do pořádku, může podat volič návrh na provedení opravy nebo doplnění seznamu ke krajskému soudu

kandidát - může se obrátit na soud, pokud byla odmítnuta jeho žádost o registraci, byl vyškrtnut z kandidátní listiny nebo pokud chce zrušit svoji přihlášku či provedenou registraci

- možnost podat stížnost na porušení volebního zákona, žádat o neplatnost hlasování nebo volby kandidáta - kandidáti do zastupitelstev na krajské soudy, kandidáti do Parlamentu na NSS

- soudní řízení: SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ - důraz na rychlost, když se jedná o volební záležitosti

- do 3 dnů ohledně seznamu voličů, do 15 dnů ohledně registrací, do 20 dnů u přezkoumání neplatnosti - proti rozhodnutí nelze podat kasační stížnost

TRESTNÍ ŘÍZENÍ - skutkovou podstatou trestného činu je maření příprav nebo průběhu voleb či referenda

Referendum celostátní a místní- ČR nemá moc zkušeností s přímou demokracií- ale možnost přímé volby u nás existuje:

Listina - čl. 21 - právo občanů podílet se na správě veřejných věcí jak volbou svých zástupců, tak přímo Ústava - čl. 2 - ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává moc přímo

- čl. 10a - možnost ratifikace mezinárodní smlouvy referendem (tzn. zde se s referendem už počítá)- působnost – může být celostátní i v menším měřítku:

a) Místní referendum - upraveno Zákonem o místním referendu – 2/2004 Sb. - musí se konat tehdy, když se jedná o změně území obce (tzn. obligatorní referendum - nařízené) - nesmí se použít při schvalování rozpočtu, odvolání starosty… tzn. jsou zde a contrario vyloučeny instituty, které nesmí být voleny referendem - o jeho konání rozhoduje zastupitelstvo obce

b) Obecné referendum - tzn. referendum o čemkoliv, obecný předpis, u nás k němu chybí prováděcí zákon - proto u nás nelze provádět celostátní referendum (několik návrhů už bylo, ale žádný neprošel)

- jednorázové referendum - v historii ČR pouze 1x - musel zde být ad hoc přijat prováděcí zákon - 114/2003 Sb. - Zákon o provádění referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii - vzhledem k tomu, že šlo o zákon ad hoc, byl již zkonzumován na daný případ a nelze jej použít obecně na budoucí referenda - takže v budoucnu bude muset být přijat další ad hoc prováděcí zákon, dokud neprojde zákon o obecném referendu - tehdejším výsledkem pak byl: 515/2002 Sb. – Ústavní zákon o referendu o přistoupení ČR k EU a o změně ÚZ č. 1/1993 Sb.

- probíhá v jednom dni- hlasování - osobně, tajné hlasování, všeobecné, rovné a přímé volební právo - volič hlasuje tak, že na předtištěnou otázku odpovídá: ANO / NE - rozhodnutí je - a) platné – pokud se referenda zúčastnila alespoň polovina osob zapsaných v seznamu voličů - b) závazné – pokud hlasovala nadpoloviční většina oprávněných osob „PRO“- orgány:

Okrsková komise – hlasování a sčítání hlasů v okrsku Místní (městská) komise – řídí hlasování v obci a uveřejňuje výsledky

32

- soudní přezkum - u jednorázového referenda - Ústavní soud - u místního referenda – příslušný krajský soud

NÁKLADY:a) Referenda – hradí obec, protože se jedná o výkon samostatné působnostib) Voleb – hradí se ze státního rozpočtu (+ kandidáti platí příspěvky)

XV. PARLAMENTPrávní úprava činnosti Parlamentu ČR:

v Ústavě ČR - hlavní úprava: Hlava druhá – Moc zákonodárná - další úprava:

- v Hlavě třetí - Moc výkonná: čl. 58 – Volba prezidenta - (1) navrhovat prezidenta je oprávněno nejméně 10 poslanců nebo 10 senátorů

(dobíhající norma) - (2) prezidentem republiky je zvolen ten, kdo získal nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců a nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů - (3) nezíská-li žádný kandidát hlasy dle (2), koná se do 14 dnů druhé kolo - (4) do 2. kola postupují 2 kandidáti - kandidát s nejvyšším počtem hlasů v PS a kandidát s nejvyšším počtem hlasů v Senátu - (5) je-li více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů v PS nebo v Senátu, sečtou se odevzdané hlasy v obou komorách a pak postoupí ten, kdo získal nejvíce hlasů takto dohromady - (6) v 2. kole zvolen ten, kdo získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů - (7) pokud nebyl prezident zvolen ve 2. kole, koná se do 14 dnů 3. kolo, kde je zvolen ten, kdo získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců + senátorů - (8) pokud nedošlo ke zvolení ani ve 3. kole, konají se nové volby

čl. 65 – Žaloba Senátu na prezidenta ČR - (1) prezidenta ČR nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek či jiný správní delikt - (2) prezident ČR může být stíhán za velezradu, před Ústavním soudem, žalobcem v této věci je Senát, trestem může být ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt

čl. 68 – Odpovědnost, jmenování, vyslovení nedůvěry - (1) vláda je odpovědná PS - (2) předsedu vlády jmenuje prezident a na jeho návrh jmenuje i ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev a úřadů - (3) vláda předstoupí do 30 dnů po svém jmenování před PS a požádá ji o vyslovení důvěry - (4) pokud vláda nezíská důvěru PS, postupuje se dle odst. (2) a (3), pokud ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru PS, jmenuje prezident ČR nového předsedu vlády na návrh PS - (5) v ostatních případech prezident jmenuje a odvolává ostatní členy vlády na návrh předsedy vlády

čl. 71 – Žádost o vyslovení důvěry - vláda může PS předložit žádost o vyslovení důvěry čl. 72 – Vyslovení nedůvěry - (1) PS může vyslovit vládě nedůvěru

- (2) návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná PS, jen je-li podán písemně nejméně 50 poslanci, k přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců

- v Hlavě čtvrté - Moc soudní čl. 84 – Souhlas Senátu se jmenováním soudců ÚS - (1) ÚS se skládá z 15 soudců jmenovaných na dobu 10 let

- (2) soudce ÚS jmenuje prezident se souhlasem Senátu - (3) soudcem ÚS může být jmenován pouze bezúhonný občan ČR, který je volitelný do Senátu, má právnickou VŠ a byl nejméně 10 let činný v právnickém povolání

- v Hlavě páté - NKÚ čl. 97 – Návrh na prezidenta NKÚ - (1) NKÚ je nezávislý orgán, vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a

plnění státního rozpočtu - (2) prezidenta a viceprezidenta NKÚ jmenuje prezident republiky na návrh PS - (3) postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanoví zákon

- podrobnosti fungování komor Parlamentu upravují 3 zákony: Zákon o zásadách jednání a styku obou komor - má upravovat všechny vztahy obou komor

- ale v roce 1993 nebylo možné přijmout stykový zákon, protože existovala jen PS, proto úprava styků upravena v jednacím řádě PS - pak Senát reagoval tím, že si vytvořil svůj vlastní jednací řád doteď není vztah mezi komorami nikde upraven, každá komora si proto přijímá mezinárodní smlouvy, jak chce - dnes se o něm jedná, ale dosud nepřijat

33

Zákon o jednacím řádu PS - 90/1995 Sb. - nejdříve i po vzniku ČR stále platil jednací řád Čes. národní rady (= předchůdce PS) - části: - 1) vlastní text zákona - 2) přílohy, mají stejnou platnost jako zákon, obsahují:

Jednací řád vyšetřovací komise Volební řád pro volby konané PS Volební řád pro nominace vyžadující souhlas PS

- dle čl. 40 Ústavy: k přijetí volebního zákona a zákona o jednání a styku obou komor Parlamentu mezi sebou, jakožto i navenek a zákona o jednacím řádu Senátu, je třeba, aby byl schválen PS a Senátem zákon o styk komor nemohl být přijat, jelikož Senát neexistoval, proto je tento zákon součástí zákona o jednacím řádu PS

Zákon o jednacím řádu Senátu - 107/1999 Sb. - části: - 1) vlastní text zákona - 2) přílohy:

Volební řád pro volby konané Senátem Volební řád pro nominace vyžadující souhlas Senátu

- další: Zákon o bezpečnosti ČR – 100/1998 Sb.

- vyhlašování mimořádných stavů, zkrácená jednání o návrzích zákonů, atd.

Zákon o střetu zájmů – 238/1992 Sb. - o neslučitelnosti funkcí poslanců a senátorů s jinými funkcemi - upravuje zastupitelstva, členy vlády, předsedy komor…

Zákon o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce – 236/1995 Sb. - upraveno, jak se vypočítává plat funkcionářů státu (dnes 2x průměrný plat v podnikové sféře)

Zákon o sídle Parlamentu – 56/1996 Sb.

- úprava jednání komor ZÁKONEM je dána tradicí, převzata z rakouské školy- výhody: zákon zajistí těmto vztahům stabilitu a právní jistotu- nevýhody: na druhé straně (protože jde o zákonnou úpravu) je zde rigidita, která pak omezuje autonomii Parlamentu a jeho obou komor, proto se stává, že zákonem dané rigidní lhůty a fixní procedury prodlužují jednání komor

Parlamentarismus v ČR - HISTORIE - po zániku ČSFR nebyl dvoukomorový parlament - Poslanecká sněmovna - stala se jí Česká národní rada - ode dne účinnosti nové Ústavy do dne 6. 6. 1996 - Senát - neexistoval, měl být přijat ústavní zákon o Prozatímním Senátu, který bude vykonávat funkci Senátu do doby, než bude Senát zvolen - ale tento zákon nakonec nebyl přijat, tím pádem Prozatímní Senát nebyl ani ustaven proto nakonec funkci Senátu vykonávala Poslanecká sněmovna, kterou po dobu, co vykonávala funkce Senátu, bylo nemožné rozpustit

čl. 106 naší Ústavy - (1) dnem účinnosti této Ústavy se ČNR stává Posl. Sněmovnou, jejíž volební období končí dnem 6. 6. 1996 - (2) do doby zvolení Senátu dle Ústavy vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát. Ten se ustaví způsobem, který stanoví zákon. Do nabytí účinnosti tohoto zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna. - (3) PS nelze rozpustit po dobu, kdy vykonává funkce Senátu. - (4) do doby, než bude přijat zákon o jednacím řádu PS a Senátu, se v jednotlivých komorách postupuje dle jednacího řádu České národní rady.- ČR je stát s parlamentním systémem, tzn. Parlament ČR má výsadní postavení- Parlament je jediným přímo voleným ústředním orgánem! Proto jsou od něj (jakožto od jediného orgánu voleného přímo občany a na základě čl. 2 Ústavy, kde je řečeno, že jedině lid je zdrojem veškeré státní moci) ostatní orgány odvozeny!- Parlament má výluční zákonodárnou pravomoc- vláda a prezident zákonodárnou moc nemají, pouze mohou omezeným způsobem zasahovat:

Vláda - má zákonodárnou iniciativu - co se týče novotvorby, může vydávat pouze podzákonné předpisy, kterými provádí zákony schválené PČR

Prezident - institut VETA = vrácení zákona - institut podávání návrhu na zrušení zákona Ústavnímu soudu, pokud je zákon v rozporu s Ústavou

Rozpustitelnost Parlamentu - klasicky v parlamentarismu je možno rozpustit parlament (resp. komoru) kdykoliv, u nás ale je Senát nerozpustitelný a PS je možno rozpustit jen ve výjimečných případech prezidentem dle:

čl. 35 - (1) PS může rozpustit prezident republiky, jestliže:

34

a) PS nevyslovila důvěru nové vládě, jejíž předseda byl jmenován prezidentem republiky na návrh předsedy PS

b) PS se neusnese do 3 měsíců o vlád. návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry

c) Zasedání PS bylo přerušeno na dobu delší, než je přípustnéd) PS nebyla po dobu delší než 3 měsíce způsobilá se usnášet, přestože nebylo její

zasedání přerušeno a přestože byla opakovaně svolána ke schůzi - (2) Prezident PS rozpustí, navrhne-li mu to PS usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců. (nový odstavec dle ÚZ 315/2009 Sb.) - (3) PS nelze rozpustit 3 měsíce před koncem jejího volebního období

tato česká modifikace klasického parlamentarismu vytvořena kvůli RACIONALIZACI systému nejvyšších státních orgánů, tzn. účel = více zajistit stabilitu a odstranit roztříštěnost

Dělba moci v parlamentarismu - dělba je jedním ze základních principů, zakotvena v Ústavě čl. 2 - (1) Lid je zdrojem veškeré státní moci a vykonává ji prostřednictvím

orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní - proto je dodržena, moc je rozdělena na legislativu, exekutivu a jurisdikci

Vztah vlády a Parlamentu - oproti prezidentským republikám zde není striktní oddělení mocí, ale jakési prolínání, vyvstává z Parlamentu (člověk může být poslanec/senátor a zároveň ministr, krom výjimky:

čl. 32 - Poslanec/senátor, který je členem vlády, nemůže být (místo)předsedou PS/Senátu ani členem parlamentních výborů, komisí a vyšetřovací komise.

- vláda má vůči Parlamentu (hlavně PS) slabší postavení - vláda je odpovědná Parlamentu (konkrétně je odpovědna pouze PS, nikoliv Senátu!) - vláda je Parlamentem odvolatelná (vyslovení nedůvěry)

Vztah soudů a legislativy+exekutivy - soudci jsou jmenováni prezidentem republiky a kontrasignováni předsedou vlády, u soudců ÚS navíc potřeba souhlas Senátu

čl. 93 - (1) soudce je jmenován prezidentem republiky bez časového omezení, své funkce se ujímá složením slibu čl. 84 - (2) soudce ÚS jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu

- jinak jsou soudy ve výkonu soudní moci na ostatních orgánech nezávislí čl. 81 - Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. čl. 82 - (1) soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí, jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat

- soudy se účastní dělby moci kontrolou ústavnosti, ústavní žalobou na prezidenta ČR, a odvoláním proti usnesení komor, že prezident nemůže vykonávat svůj úřad což PROVÁDÍ ÚSTAVNÍ SOUD! dle čl. 87 – viz

Pravomoci Parlamentu ČR A) Zákonodárná pravomoc

Parlament má výlučné právo přijímat zákony a vydávat předpisy, které jsou celostátně všeobecně závazné čl. 15 - (1) zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu čl. 2 - (2) ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává moc přímo čl. 21 LISTINY – občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo či svobodnou volbou zástupců

jediný, kdo by vedle Parlamentu mohl mít zákonodárnou moc, je lid (dle čl. 2 Ústavy a čl. 21 Listiny), a to díky přímé demokracii = referendu, jenže zákon o obecném referendu sice několikrát navržen byl, ale nikdy ještě nebyl přijat

moc zákonodárná = a) vydávání běžných zákonů + b) ústavodárná moc, tzn. vydávání zákonů ústavních! věcný rozsah toho, čeho se mají týkat zákony, není nikde v Ústavě jasně taxativně vymezen, existuje akorát několik

případů, u kterých je vysloveně řečeno, jakou formou mají být upraveny (např. ústavním zákonem jsou upraveny: referendum, tvorba vyšších územních samospr. celků, státní hranice, změna a doplňky Ústavy…)

„výhrady zákona“ = konkretizace ustanovení Ústavy a Listiny zákonem tam, kde je to třeba - tzn. tam, kde je to nutné, jsou Ústava a Listina dále konkretizovány v zákoně, platí, že všechna zákl. pr. a svob. v Listině mohou být konkretizovány či omezeny pouze zákonem

dle čl. 9 – Změna ústavy - (1) ústava může být doplňována a měněna pouze ústavními zákony - (2) změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná! - (3) výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů dem. státu

a dle Nálezu ÚZ 327/2005 Sb. - …k základním principům materiálního právního státu patří maxima všeobecnosti právní regulace… - nález se týkal toho, že v zákoně byl označen jedinečný konkrétní případ (stavba jezů na Labi) za veřejný zájem, ÚS prohlásil, že tento zákon odporuje typickému základnímu znaku zákona - jeho všeobecnosti - a že takovýto zákon je zásah do moci výkonné (rozhodla by individuálním správním rozhodnutím) i soudní (čl. by neztratil právo přezkumu správního rozhodnutí soudem)

VYPLÝVÁ : - Ústava a Listina mohou být konkretizovány zákonem, který však musí být všeobecný (!), ale

35

změna základních principů demokratického právního je nepřípustná - zbytek ústavy může být doplňován a měněn - ale pouze ústavními zákony

B) Pravomoc vyjadřovat souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv příbuzné zákonodárné pravomoci

čl. 49 - k ratifikaci mezinárodních smluv:a) upravujících práva a povinnosti osobb) smluv spojeneckých, mírových a jiných politickýchc) smluv, z nichž vzniká členství ČR v mezinárodní organizacid) smluv hospodářských, které jsou obecné povahye) smluv o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu

- je třeba souhlasu obou komor Parlamentu tyto smlouvy vyjmenované v čl. 49 sjednává prezident, proto jsou často označovány jako prezidentské (dle čl. 63

odst. 1b –„ prezident sjednává a ratifikuje mez. smlouvy, ale sjednávání může přenést na vládu nebo její členy“, smlouvy v čl. 49 ale prezident na vládu nepřenáší!, jsou jím sjednávány výlučně, proto název „prezidentské“)

mezinárodní smlouvy, k nimž je třeba souhlasu Parlamentu, se dělí:a) smlouvy dle čl. 10a = smlouvy, které umožňují přenos některých pravomocí orgánů ČR na

mezinárodní organizace a instituce (nejčastěji na EU) - schvalují se jako ústavní zákony (3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů) - ratifikuje je Parlament, pokud není řečeno, že mají být schváleny referendem referendum má přednost! pokud se koná referendum, není souhlas Parlamentu třeba - zatím jediná mez. smlouva schválená referendem je Smlouva o přístupu k EU

b) smlouvy dle čl. 49 - tzn. smlouvy o zákl. právech a svobodách, spojenecké, mírové, politické, smlouvy o členství v mez. organizaci, hospodářské a jiné, jejichž úprava je svěřena zákonu - musí být schváleny oběma komorami - schvalují se nadpoloviční většinou přítomných poslanců a senátorů

zvláštní kategorie = mezinárodní smlouvy o státních hranicích - musí být schváleny ústavním zákonem! - skrz tento ústavní zákon se změnami hranic Parlament souhlasí

C) Pravomoc vyjadřovat se k připravovaným rozhodnutím EU nová pravomoc, kterou Parlament získal díky euronovely Ústavy (ÚZ 395/2001 Sb.), ČR musela se vstupem do EU

přenést některé své pravomoci na orgány EU, a právě tato euronovely zajistila, že Parlament může do rozhodování EU zasahovat, právě proto, že byl unií o část svých pravomocí ochuzen

zástupci exekutivy ČR v EU (Rada Evropy a Evropská rada) čl. 10b - (1) vláda pravidelně předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími

z členství ČR v mezinárodních organizacích a institucích uvedených v čl. 10a - (2) komory Parlamentu se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím mezinárodní organizace či instituce způsobem, kterým stanoví jejich jednací řády - (3) zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek, může svěřit výkon působnosti komor podle odstavce (2) společnému orgánu komor

VYPLÝVÁ: zástupci vlády v EU musí zohlednit názor komor Parlamentu na rozhodování EU, aby EU mohla dle tohoto názoru jednat

odst. 3 v současnosti není realizován, obě komory mají zvláštní výbor, který se specializuje na záležitosti EU

D) Pravomoc PS přijímat státní rozpočet čl. 42 - (1) návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu podává vláda

- (2) tyto zákony projednává na veřejné schůzi a usnáší se o nich jen Poslanecká sněmovna tzn. státní rozpočet a závěrečný účet přijímá jen PS a to výlučně na návrh vlády přestože návrh rozpočtu má formu zákona (a jinak platí, že zákony jsou projednávány v legislativním procesu

oběma komorami), schvaluje jej POUZE PS a SENÁT NEMÁ PRÁVO ÚČASTNIT SE ROZHODOVÁNÍ! zákon o st. rozpočtu je přijímán zvláštní procedurou, upraveno je to v Jednacím řádu PS

E) Kontrolní a kreační pravomoc v našem parlamentním systému je prezident volen Parlamentem (rušeno dle 71/2012), vláda vyvstává

z Parlamentu a je mu odpovědná (institut vyslovení (ne)důvěry Parlamentem) = kreační pravomoc jiné kreační a kontrolní pravomoci slouží k zabezpečení dělby moci (hl. ve vztahu k NKÚ a jurisdikci) základní kontrolní a kreační pravomoci založeny Ústavou, ostatní pravomoci upraveny zákonech dělení kontrolních a kreačních pravomocí Parlamentu daných Ústavou (tzv. nástroje Parlamentu):

1) K VLÁDĚ - odpovědnost vlády PS vyslovení (ne)důvěry právo poslance interpelovat vládu a její členy člen vlády nemůže být na jednání PS, výboru, komise a vyšetřovací komise PS

zastoupen, musí se dostavit osobně

36

právo poslanců na informace od členů vlády a vedoucích správních úřadů právo PS zřídit vyšetřovací komisi pro šetření věci obecného zájmu povinnost vlády informovat PS o připravovaných rozhodnutích EU, plus možnost PS se

k těmto rozhodnutím vyjádřit (čl. 10b Ústavy) - povinnosti vlády vůči Senátu

povinnost vlády informovat Senát o připravovaných rozhodnutích EU, plus možnost PS se k těmto rozhodnutím vyjádřit (čl. 10b Ústavy)

právo senátorů na informace od členů vlády a vedoucích správních úřadů2) K PREZIDENTOVI - je volen oběma komorami Parlamentu na jejich společné schůzi (rušeno dle 71/2012)

- obě komory přijaly usnesení, že prezident nemůže vykonávat svůj úřad ze závažných důvodů uvedených v čl. 66 Ústavy

čl. 66 – Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident ještě není zvolen nebo nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident ze závažných důvodů svůj úřad vykonávat a usnese-li se na tom PS a Senát, pak přísluší výkon funkcí podle čl. 63 odst. 1 a,b,c,d,e,h,i,j a čl. 63 odst. 2 předsedovi vlády. Předsedovi PS přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta, výkon funkcí prezidenta dle čl. 62 a,b,c,d,e,k,l. Uvolní-li se úřad prezidenta v době, kdy je PS rozpuštěna, přísluší výkon těchto funkcí předsedovi Senátu.

- Senát má právo prezidenta žalovat za velezradu dle čl. 65 Ústavy

3) K JURISDIKCI – Senát musí dát souhlas k jmenování ústavních soudců4) K NKÚ – PS dává návrh na jmenování prezidenta a viceprezidenta NKÚ

ústavní sílu má také Zákon o veřejném ochránci práv - 349/1999 Sb. - ombudsmana navrhuje prezident se Senátem a volí PS - ombudsman musí PS předkládat informace o své činnosti

ostatní kontrolní a kreační pravomoci dány zákonem, např. mediální exekutiva: PS se podílí na volbě členů Rady pro rozhlasové a TV vysílání, volí Radu ČT, Radu Českého rozhlasu, Radu ČTK, dále volí členy rad různých fondů, volí finanční arbitr + kontroluje orgány vnitřní bezpečnosti (tajné služby, atd.)

F) Pravomoci související s bezpečností státu: vyhlašování válečného stavu, vyhlašování stavu ohrožení (ne)souhlas s vysláním našich ozbrojených sil do zahraničí (ne)souhlas s pobytem cizích ozbrojených sil na našem území rozhodování o účasti ČR v obranných systémech mezinárodních organizací

G) Komunikační funkce: právo Parlamentu vyjadřovat se k jakékoliv otázce, bez ohledu na to, zda daný problém spadá do vlastní zákonodárné

působnosti nebo je to problém v působnosti exekutivy Parlament vydává doporučení pro vládu ohledně její politiky, vláda sice není povinna se doporučeními řídit, ale v zájmu

dobré spolupráce je nepřehlíží a bere na vědomí (protože vláda si je dobře vědoma existence institutu vyslovení (ne)důvěry )

H) Samosprávná funkce obě komory mají vlastní autonomní samosprávnou funkci, tzn. mohou si vytvářet vlastní orgány a pravidla

Komory Parlamentu ČR- ČR má dvoukomorový parlament:

a) Dolní komora = Poslanecká sněmovna - 200 poslanců volených na 4 roky, min. věk 21 let - může být rozpuštěna prezidentem ČR a to pouze z důvodů stanovených v Ústavě čl. 35

čl. 35 - (1) PS může rozpustit prezident republiky, jestliže:e) PS nevyslovila důvěru nové vládě, jejíž předseda byl jmenován prezidentem na návrh předsedy PSf) PS se neusnese do3měsíců o vlád. návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěryg) Zasedání PS bylo přerušeno na dobu delší, než je přípustnéh) PS nebyla po dobu delší než 3 měsíce způsobilá se usnášet, přestože nebylo její zasedání přerušeno a

přestože byla opakovaně svolána ke schůzi - (2) Prezident PS rozpustí, navrhne-li mu to PS usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců. (nový odstavec dle ÚZ 315/2009 Sb.) - (3) PS nelze rozpustit 3 měsíce před koncem jejího volebního období - situace v r. 1998 - tvorba významného precedentu: - bylo nutno vyhlásit nové volby do PS, ale kvůli rigidním podmínkám v čl. 35 nebylo možné rozpustit stávající PS. - proto přijat ÚZ 69/1998 Sb. Zákon o zkrácení volebního období do PS, významný precedent, který překonal rigidní podmínky dané Ústavou

b) Horní komora = Senát - 81 senátorů starších 40 let, volených na 6 let, přičemž každé 2 roky se obměňuje 1/3 senátorů

37

- je nerozpustitelný, stále činný

- vzájemný vztah obou komor – má být upraven v Zákoně o jednání a styku obou komor, ten však dosud nebyl přijat- je popsán články 39 – 48 Ústavy, v nichž je řečeno, že PS má oproti Senátu v legislativním procesu rozhodující slovo, může nesouhlas Senátu přehlasovat (nadpoloviční většinou všech poslanců)

- výjimky: a) kdy Senát přehlasován být nemůže: ústavní zákony volební zákony Zákon o jednacím řádu Senátu Zákon o jednání a styku obou komor

b) kdy má Senát při rozhodování rovnoprávné postavení s PS : přijímání mezinárodních smluv vyhlašování mimořádných stavů souhlas s vysíláním našich ozbrojených sil do zahraničí souhlas s pobytem cizích ozbrojených sil na našem území rozhodnutí o účasti ČR v obranných systémech mezinárodních organizací

- v případě, že je PS rozpuštěna :- přijímá v tomto období Senát od vlády ZÁKONNÁ OPATŘENÍ, ale pouze v případech, které jsou nutné a nemohou být odkládány a za běžných okolností by vyžadovaly přijetí zákona- Senát - nemůže v tomto období - A) sám dávat souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv - B) přijímat návrhy týkající se:

o zákonných opatření ve věci Ústavyo státního rozpočtu, státního závěrečného účtuo volebních zákonů

- může sám rozhodovat o:o vyhlašování mimořádných stavůo souhlasu s vysláním našich ozbrojených sil do zahraničío souhlasu s pobytem cizích ozbrojených sil na našem území

Orgány a funkcionáři komor Parlamentu ČR- většina parlamentů nemá vlastní orgány, vlastní orgány mají pouze komory parlamentu- v ČR by ale dle čl. 10b měl být zřízen pro obě komory společný orgán, který by měl funkce týkající se dokumentů EU, zatím však nebyl zřízen- POZOR - zřízení orgánu ≠ ustavení orgánu! - zřízení orgánu = rozhodnutí, že daný orgán může v komoře jednat - ustavení orgánu = volba členů tohoto orgánu

VÝBORY, KOMISE a FUNKCONÁŘI- komory si zřizuju výbory, komise a funkcionáře – a to vlastním usnesením- v čl. 30 a 31 je taxativně řečeno, že orgány PČR jsou komise a výbory, proto pro předsedu a místopředsedu nemůžeme použít označení orgán, ale používá se název funkcionář

Výbory - jsou zřizovány zpravidla na první schůzi, u PS je to na ustavující schůzi a u Senátu na první schůzi v novém funkčním období

Komise - jsou zřizovány pouze pro dílčí problematiku - jsou stálé nebo příležitostné ad hoc - např. volební komise (u obou komor), vyšetřovací komise (jen u PS!)

Poslanecká sněmovna Senát

Funkcionáři předseda PSmístopředsedové PS

předseda Senátumístopředsedové Senátu

Výbory (povinné dle

jednacích řádů)

mandátový a imunitní, organizační,petiční, rozpočtový, kontrolní, volební,

výbor pro evropské záležitostimandátový a imunitní, organizační

Komise komise,vyšetřovací komise komise

Status poslance a senátoraMANDÁT - tento pojem neoznačuje všechna práva a povinnosti, které poslanec/senátor má = pověření určité osoby zastupovat voliče (myšleni jako lid ČR) ve funkci poslance nebo senátora = zmocnění voličů vůči poslancům - obsah této funkce = STATUS = práva a povinnosti poslanců/senátorů (dány v Ústavě a jednacích řádech) - u nás máme volný mandát, tzn. poslanec/senátor funkci vykonává dle svého nejlepšího vědomí a svědomí

A) Vznik mandátu - čl. 19 odst. 3 říká, že mandát vzniká zvolením (chápe se tím den voleb, kdy hlasují voliči) - tzn. ten, kdo je zvolen v prvním kole, získal mandát dříve než ten, kdo byl zvolen až v druhém kole - proto vznik mandátu není spojen se složením slibu! ve čl. 25 je stanoveno, že odepřením slibu

38

mandát zaniká, ale zaniknout nemůže nic, co ještě neexistuje, proto mandát vznikne už dnem zvolení - po vzniku mandátu:

1) poslanec/senátor obdrží průkaz s fotografií, razítkem komory a podpisem předsedy komory 2) nutnost dostavit se na nejbližší novou schůzi , na které se musí ověřit mandát poslance/senátora

v nově zvoleném mandátovém a imunitním výboru (tzn. zda byl člen komory řádně zvolen) a na které je nutno skládat slib:

a) u PS – na ustavující schůzi, protože volbami se obměnila celá komorab) u Senátu – na první schůzi, jelikož volbami byla obměněna pouze část komory, proto

nemůžeme mluvit o ustanovování - spolu s poslanci jsou zvoleni náhradníci za poslance a v případě, že poslanec uvolní mandát, vzniká okamžitě mandát jeho náhradníkovi (kontinuita mandátu), senátoři náhradníky nemají (doplňovací volby) - slib - uveden v čl. 23 Ústavy, nemá na vznik mandátu vliv - samotný text slibu není sankciovatelný, proto se nemůže stát, že by byl poslanec/senátor potrestán za nedodržení slibu (jedině pokud porušuje svým jednáním právní předpisy, bude potrestán na základě sankce, která patří k těmto předpisům, a ne na základě porušení slibu)

B) Zánik mandátu - čl. 25 taxativně vymezuje situace zániku mandátu - kromě článku 25 mandát zaniká i smrtí člena komory

čl. 25 - mandát poslance nebo senátora zaniká:a) odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou – výhrada znamená, když si

poslanec/senátor stanoví k slibu nějakou podmínku navíc (kdysi otázka, zda výhrada je „k tomu mi dopomáhej Bůh“, nakonec uznáno, že ne, že jde o utvrzení)

b) uplynutím volebního období c) vzdáním se mandátu – nutnost osobně veřejně prohlásit na schůzi své komory, popř.

za závažných okolností také formou notářského zápisu (ne staršího než 1 měsíc) doručeného do rukou předsedovi komory

d) ztrátou volitelnosti – tzn. když člen komory pozbude alespoň jednu z podmínek volitelnosti (tzn. stane se nesvéprávným nebo ztratí občanství ČR, věk se neposuzuje, ten není možno nijak ztratit )

e) u poslanců rozpuštěním PS f) vznikem neslučitelnosti funkcí dle čl. 21 nebo 22 – např. pokud by se člen komory stal

prezidentem (dále neslučitelnost se soudcem a jinými funkcemi stanovenými zákonem)

C) Charakter mandátu - člen komory musí mandát vykonávat osobně, nikdo jej nesmí zastupovat - volný mandát = člen Parlamentu má volné pověření, není svým rozhodováním vázán na postoj politické strany ani na názor nikoho jiného, rozhodne se dle nej. vědomí a svědomí - pokud by se řídil příkazy, pak jedině ze své svobodné vůle a ne z povinnosti - každý člen Parlamentu se ale orientuje na základě určitých limitů (stanovy polit. stran, koaliční smlouvy, atd.), protože pokud se lidu znelíbí, bude „sankciován“ tak, že jej voliči příště nezvolí X vázaný mandát = imperativní, u nás v minulosti, člen Parlamentu byl při výkonu své funkce vázán příkazy

PRÁVA ČLENA PARLAMENTU: Sdružovat se v posl./senát. klubech

kluby jsou rozdělovány dle politických stran, za které členové komory kandidovali při volbách (konkrétně na základě jejich kandidátních listin)

= samotná „kuchyně“ Parlamentu, slouží k prosazování stranických zájmů při rozhodování v Parlamentu upraveno jednacími řády, p./s. může být členem jen 1 klubu, politická strana může sestavit jen 1 klub! k ustavení klubu je třeba min. 3 poslanců nebo 5 senátorů (kdysi nutnost 10, ale od 2006 změna) v orgánech komor jsou kluby zastoupeny poměrně na náklady klubu přispívá komora ze svého rozpočtu – výše stupňována dle počtu členů klubu problém s přeběhlíky - sdružování v klubech je dle politické příslušnosti, a to dle kandidátních listin

(= teoreticky přeběhlíci by proto neměli být zařazeni nikam, ale v praxi to tak nefunguje a přeběhlíci jsou normálně zařazováni ke klubu strany, ke které přeběhli), - jinak výkon mandátu není vázán na stranu, může být vykonáván i bez členství v klubu, popř. může přeběhlík založit nový klub, který už ale nebude mít právo na poměrné zastoupení v orgánech komory ani na příspěvky z rozpočtu komory

Účastnit se jednání je to možnost a ne povinnost, protože prací poslance není jen sedět ve výborech, ale také jsou to různá jiná jednání formulace vlastního politického stranického názoru atd. většinou nejaktivnější a nejdůležitější funkcionáři na schůzích chybí nejčastěji pracují na jiných věcech

Požadovat informace poslanci i senátoři mohou požadovat vysvětlení od členů vlády a vedoucích správních úřadů, které sami potřebují

pro výkon své funkce

39

Podávat interpelace = výzva k složení účtů z činnosti vlády nebo člena vlády, má formu kvalifikovaného dotazu a pokládá ji poslanec ale jen u POSLANCŮ!, protože vláda je odpovědna jen PS 2 druhy:

a) ústní - jsou k nim vyhrazeny čtvrtky odpoledne - proto jsou členové povinni se ve čtvrtky účastnit jednání PS - poslanci se nejdříve přihlásí k podání interpelace, jejich pořadí podání určeno losem, pak poslanec přednese max. během 2 minut interpelaci a max. 1 minutu má na doplňující otázku - vláda odpovídá bezprostředně, nejprve předseda vlády, pak ostatní členové, odpověď nesmí překračovat 5 minut, doplňující odpověď ne déle než 3 minuty

b) písemné - vláda odpovídá buď ústně na schůzi sněmovny nebo písemně do 30 dnů od podání - pokud není poslanec s odpovědí spokojen, může požádat (předsedu PS) o projednání na schůzi PS, pak je to zařazeno na pořad nejbližší schůze

- pokud sněmovna s odpovědí člena vlády nesouhlasí, vzniká povinnost vypracovat odpověď znovu

POVINNOSTI ČLENA PARLAMENTU: Účastnit se chůzí komory a orgánů, do nichž byl zvolen

tzn. nemůže-li se člen komory zúčastnit, musí se omluvit předem předsedovi příslušného orgánu vede se evidence účasti

D) Záruky výkonu mandátu - kromě běžných práv a povinností jsou zde i zvláštní práva a povinnosti: Právo odepřít svědectví

p./s. může odepřít svědectví o skutečnostech, které se dověděl při výkonu mandátu, a to i po zániku mandátu týká se JEN věcí v souvislosti s mandátem, nelze odepřít u jiných (např. soukromých) skutečností

Poslanecká imunita = výsada zajišťující nezávislost Parlamentu, možnost se kdykoliv sejít a jednat = vynětí (exempce) člena Parlamentu z obecného právního režimu upraveno článkem 27 ústavy 2 formy:

1) Procesněprávní imunita - je zbavitelná! = nestíhatelnost, = procesní exempce z trestního stíhání

Čl. 27 - (3) za přestupky p./s. podléhá jen disciplinární pravomoci své komory, pokud zákon nestanoví jinak - (4) posl./senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem, odepře-li komora souhlas, je stíhání navždy vyloučeno - (5) p./s. lze zadržet pouze v případě, že byl dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté; příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; Nedá-li předseda komory do 24 hod od zadržení souhlas s vydáním zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen zadrženého propustit. Na nejbližším schůzi komory se rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.

- tzn. trestný čin mohl být spáchán, ale p./s. za něj nemůže být stíhán orgány činnými v trest. řízení (aspoň ne do doby, dokud komora nevydá se stíháním souhlas) - posuzuje to mand. a imunit. výbor předá zprávu komoře ta vysloví ne/souhlas - platí to ale pouze trestných činů souvisejících s výkonem funkce, pokud je spáchán jiný trest. čin (např. ublížení na zdraví, dopravní přestupek…), tak by p./s. vydán být měl - NOVELA PŘESTUPKOVÉHO ZÁKONA – 78/2002 Sb. vztahuje se k odstavci 3 čl. 27 člen Parlament, který spáchá přestupek, má být postižitelný jako každý jiný občan výjimka = pouze tehdy když sám p./s. zažádá, aby byl přestupek řešen v disciplinárním řízení komory (= p./s. si může vybrat, jakému řízení se podrobí) POZOR – tato možnost výběru platí jen u přestupků, nikoliv u trestných činů!

2) Indemnita - je nezbavitelná! = neodpovědnost, hmotněprávní imunita v trestním právu = odlišný režim pro poslance/senátory v porovnání s ostatními občany v určitých záležitostech trestního práva (p./s. jakoby trestný čin vůbec nespáchal)

Čl. 27 - (1) P./s. nelze postihnout pro hlasování v PS nebo Senátu a jejich orgánech - (2) za projevy učiněné v PS/Senátu a jejich orgánech nelze p./s. trestně stíhat, mohou podléhat jen disciplinární pravomoci své komory

- týká se: a) hlasování - tzv. úplná indemnita - hlasování nelze NIJAK postihnout, ani trestně, ani správně-právně,

40

ani disciplinárně! b) projevů = nejen verbální projevy, ale také písemné návrhy, dokumenty, podpisy na dokumentech, interpelace, atd. (i bušení do lavic )

E) Disciplinární řízení - upraveno v jednacích řádech - je vedeno proti členům komory, kteří:

1) se svým projevem dopustili jednání, za které by jinak byli trestně stíháni2) svým projevem urazili poslance, senátora, ústavního soudce či jinou osobu3) se dopustili přestupku

- řízení zahajuje mandátový a imunitní výbor, ten nejprve provádí šetření - na základě výsledků šetření mand. a imun. výbor rozhodne, jestli má být: - a) uloženo disciplinární opatření - za urážku a za projev omluva či pokuta až do výše 1 platu - za přestupek je napomenutí či pokuta stanovená zákonem - b) ukončeno řízení - POŘÁDKOVÉ OPATŘENÍ - předsedající schůze může uložit napomenutí za nepřístojné chování a za opakované nepřístojné chování člena Parlamentu vykázat z jednací místnosti i až do konce dne - v příp. hlasování má vykázaná osoba zachováno právo hlasovat

F) Inkompatibilita = neslučitelnost funkcí - má zajišťovat dodržování dělby moci, zabránění koncentrace moci v rukou jednoho, a prostor pro funkcionáře dostatečně se věnovat funkci, do které byl zvolen/jmenován - o neslučitelnosti funkcí členů Parlamentu rozhoduje mandátní a imunitní výbor příslušné komory - při pochybnostech rozhodne Ústavní soud – viz čl. 87 odst. 1 písm. F ≠ nevolitelnost, např. senátor může kandidovat na poslance, ale pak platí níže zmíněný čl. 22 odst. 2 - neslučitelné funkce:

o čl. 21 - nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu - tzn. poslanec nemůže být senátorem, pokud by se poslanec senátorem nebo senátor poslancem stal (při dodržení věkových podmínek), tak by dle čl. 22 odst. 2 dnem, kdy se funkcionář ujal jiného úřadu, zanikl jeho původní mandát

o čl. 22 - s funkcí poslance a senátora jsou neslučitelné: prezident republiky, soudce, a další funkce, které stanoví zákon - opět platí zánik původního mandátu při převzetí neslučitelného úřadu dle čl. 22 odst. 2

- kompatibilita s funkcí člena vlády - mandát člena Parlamentu je slučitelný s členstvím ve vládě (tedy není „klouzavý“) - ale platí čl. 32, že člen vlády nemůže vykonávat žádné funkce v komorách ani v orgánech komor- Zákon o střetu zájmů - 159/2006 Sb. - tento zákon stanovuje další neslučitelné funkce, které nejsou zmíněny v čl. 22 Ústavy - patří sem: rozhodovací funkce na ministerstvech, správních úřadech, státním zastupitelství, soudech, NKÚ, v Kanceláři prezidenta republiky, v kancelářích komor Parlamentu, na Úřadu vlády ČR, ve státních fondech, Pozemkovém fondu, Kanceláři Veřejného ochránce práv, v bezpečnostních sborech a ozbrojených silách- další „zrcadlové“ zákony - zákony, jejichž primárním předmětem je úprava problematiky jiných úřadů - tzn. v jejich úpravě najdeme neslučitelnost TĚCHTO úřadů s výkonem funkce člena Parlamentu - např. vice/prezident NKÚ, Veřejný ochránce práv, poslanec Evropského parlamentu, členové bankovní rady ČNB, Rady ČT, Rady ČRo, ředitelé krajských úřadů, státní zástupci… G) Střet zájmů - nyní není myšleno jako neslučitelnost funkcí, ale zabránění tomu, aby poslanec/senátor nezneužíval svého postavení pro svůj nebo soukromý zájem nebo soukromý zájem někoho třetího - ale upraveno ve stejném zákoně, kde je upravena inkompatibilita = v Zákoně o střetu zájmů - nejprve Zákon o střetu zájmů - 238/1992 Sb. - nevztahoval se jen na členy Parlam., ale i na další funkcionáře stát. úřadů - ale problém - postrádal sankce za neoznámení vedlejších činností a příjmů proto novela zákona - (93/2005 Sb.) zavedla pokuty za nesplnění těchto povinností - nakonec zrušena ÚS pro chybu v legislativním procesu nový zákon: Zákon o střetu zájmů - 159/2006 Sb. - nevztahuje se jen na členy Parlamentu, ale i na další státní orgány, vedoucí úředníky správních úřadů, samosprávy, policie a celní správy - obsah: - člen Parlamentu nesmí využívat své postavení k osobnímu zájmu - nesmí využívat svého postavení k vlastnímu obohacení (úplatky, komerční reklamy…) - povinen umožnit kontrolu svého majetku nabývaného během funkce - proto nutnost odevzdávat čestná prohlášení (4):

41

= tzv. REGISTR OZNÁMENÍ: - registr vede mandátový a imunitní výbor příslušné komory - oznámení se podívají do 1. 6. za uplynulý minulý rok - občané mají možnost do registru nahlédnout, příp. nahlásit, když zjistí nesrovnalosti - sankce - udělují se za opožděně podané nebo za nepravdivé oznámení - tresty = pokuty (až do výše 500 000 Kč) - řeší správní soudy, ale p./s. si mohou vybrat řízení u disciplinární komise - podávají se oznámení ve 4 oblastech:

1) Oznámení o osobním zájmu – např. v okamžiku, kdy se jedná o výši daní v oboru, kde podniká také daný poslanec2) Oznámení o příjmech – veškeré příjmy, dary a závazky3) Oznámení o činnostech4) Oznámení o majetku

H) Plat členů Parlamentu - Zákon o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů stát. moci = 236/1995 Sb. - upravuje platy nejen členů Parlamentu, ale také členů vlády, prezidenta republiky, (vice)prezidenta NKÚ, soudců… - jsou jim přiznávány tyto odměny: a) plat b) náhrady výdajů – např. za dopravu, za administrativní práce

c) naturální plnění – ubytování, užívání kanceláře, telefonu… d) odchodné - úprava, z čeho se vypočítává výše platu, je pro různé funkcionáře různá - společně je upraven akorát základ pro výpočet platu, jiní funkcionáři mají jeho jiný násobek - dnes členové Parlamentu - 2x průměrný plat v podnikatelské sféře - rozdíl od ostatních funkcionářů v tom, že členové Parlamentu berou plat základní, ale k tomu plno náhrad, kdežto ostatní funkcionáři odpovídající plat, ale náhrad málo

XVI. ZÁKONODÁRNÝ PROCES

- úprava zákonodárného (legislativního procesu je jedním z hlavních úkolů Ústavy- má stanovit kdo, za jakých podmínek a jakým způsobem se podílí na tvorbě právních předpisů- stanoví podmínky pro přijímání zákonů různého druhu, může některé věci vyhradit jen zákonu- jen podmnožina tvorby práva, protože právo je tvořeno více způsoby- a) v širším slova smyslu = tvorba všech právních předpisů- b) v užším slova smyslu = tvorba zákonů

Legislativní proces na úrovni moci zákonodárné- Ústava upravuje v čl. 41, 42, 44-52- legislativní proces má několik pravidelných etap- detailní provedení je v jednacích řádech obou sněmoven

1) ZÁKONODÁRNÁ INICIATIVA - počátek procesu- čl. 41 (2) návrh zákona může podat:

Poslanec Skupina poslanců Senát Vláda – je hlavním nositelem zákonodárné iniciativy Zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku – ještě nikdy nepodalo

- týká se všech zákonů kromě formálního zákona o státním rozpočtu, ten jen vláda - čl. 41 (1) – návrhy se podávají Poslanecké sněmovně, respektive jejímu předsedovi, náležitosti návrhu stanoví jednací

řád Poslanecké sněmovny (písemně, s důvodovou zprávou, nároky na rozpočet, případná prováděcí nařízení) - čl. 44 (1, 2) – pokud se nejedná o vládní návrh, zašle Poslanecká sněmovna návrh vládě k vyjádření ve lhůtě 30 dní

- návrh – musí být v paragrafovaném znění a obsahovat 2 části:o Osnova zákona - přesné znění návrhu v paragrafované podobě - tzn. návrh musí obsahovat normativní věty a být členěn (části, hlavy, oddíly...)o Důvodová zpráva - hodnocení současné platné normy a vysvětlení, proč je nutná norma nová - obsahuje také analýzu rozpočtových nákladů, které jsou s novou normou spojené

2) PROJEDNÁNÍ V POSLANECKÉ SNĚMOVNĚ - návrh byl přijat předsedou PS, ten zajistí jeho rozeslání všem poslancům

42

- na pořad jednání zařazuje návrhy organizační výbor- projednávání návrhu – tzv. trojí čtení:

1. čtení - představení návrhu, obecná rozprava o kvalitě a potřebnosti nového zákona - lhůta 60 dní, možnost ji o 20 dní zkrátit nebo prodloužit - hlasování: pro přijetí je třeba nadpoloviční většina přítomných poslanců - výsledkem je:

ZAMÍTNUTÍ (je shledán zbytečným) nebo VRÁCENÍ K DOPRACOVÁNÍ (je shledán nekvalitním) nebo POSTOUPENÍ DO 2. ČTENÍ – s určením výboru/ů, který/é se budou návrhem zabývat

2. čtení = jádro legislativního procesu - koná se nejdříve za 48 hodin

a) výbor - nejdříve jedná předem určený výbor - rozprava, pozměňovací návrhy, doplňky - předání návrhu PS s doporučením, zda jej ne/přijmout

b) Poslanecká sněmovna - rozprava, možnost doplnit o změny či doplňky - PS může návrh:

ZAMÍTNOUT VRÁTIT ZPĚT DO VÝBORU NA PROJEDNÁNÍ POSTOUPIT DO 3. ČTENÍ

- do 2. čtení může ještě vzít navrhovatel svůj návrh zpět, jinak postupuje do 3. čtení 3. čtení - koná se nejdříve za 72 hodin po doručení všech pozměňovacích návrhů

- depurační („očišťující“) fáze - odstraňují se pouze jazykové (gramatické), logické a legislativní nedostatky - hlasování:

MOŽNOST VRÁTIT NÁVRH DO 2. ČTENÍ POSTOUPIT SENÁTU

3) PROJEDNÁNÍ V SENÁTU - čl. 45 – předseda PS postoupí schválený návrh bez zbytečného odkladu Senátu k projednání - Senát má lhůtu 30 dní k projednání - všechny procesní lhůty jsou ve srovnání s PS kratší, koná se jen jedno čtení - čl. 46 – možná usnesení Senátu:

SCHVÁLENÍ ZAMÍTNUTÍ NÁVRH VRÁTÍ DO PS S POZMĚŇOVACÍMI NÁVRHY VYJÁDŘÍ VŮLI SE ZÁKONEM NEZABÝVAT (stejný účinek jako schválení)

- pokud Senát návrh do 30 dnů neprojedná vůbec, bere se, jako by jej schválila

4) PO VYJÁDŘENÍ SENÁTU - a) po zamítnutí – PS může Senát přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců- b) po vrácení návrhu do PS - PS projedná návrhy změn - nejdříve PS schvaluje návrh s pozměňovacími návrhy od Senátu – prostou většinou - pokud neschválen Senátem pozměněný návrh, hlasuje se o původním znění – nadpoloviční většinou všech poslanců - schválený zákon jde opět k Senátu, ale pozměňovací návrhy už nejsou připuštěny- c) po schválení, vyjádření vůle se nezabývat či po neprojednání Senátem do 30 dnů – návrh jde k prezidentovi

5) SCHVALOVÁNÍ PREZIDENTEM - předseda PS zašle schválený návrh prezidentovi- prezident má lhůtu 15 dní na vyjádření- čl. 50 - suspenzivní veto: prezident může návrh vrátit s odůvodněním a to do 15 dnů od postoupení - nemůže vrátit zákon ústavní - pokud vrátí, jedná PS o návrhu znovu (změny už nejsou přípustné) - PS může na návrhu setrvat a prezidenta přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců- tzn. prezident:

SCHVÁLÍ ZÁKON – zákon je podepsán a vyhlášen POUŽIJE VETA – zákon vrácen do PS, ta buď přehlasuje (zákon je schválen) nebo nepřehlasuje (neschválen)

6) PODEPSÁNÍ, VYHLÁŠENÍ - čl. 51 – přijaté zákony podepisuje předseda PS, prezident a předseda vlády- čl. 52 – k platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen, způsob vyhlášení stanoví zákon (Zákon o Sb. zákonů a Sb. m. s.)- vyhlášení je spojeno s publikací ve Sbírce zákonů, příp. Sbírce mez. smluv

43

Odchylky od pravidelného zákonodárného procesu Zkrácená řízení - u stavu legislativní nouze (Předseda PS na návrh vlády)

- k provedení rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN o akcích k zajištění mezin. míru a bezpečnosti - za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu

Vynechání některé fáze - neprojednávání Senátem - prezident nemá veto u zákona o státním rozpočtu, státního závěrečného účtu a úst. zákonů

Nemožnost přehlasovat Senát - ústavní zákony - mezinárodní smlouvy (podle čl. 10a a čl. 49)

- zákony podle čl. 40 (volební zákony, zákon o jednání a styku obou komor, JŘ Senátu) - u těchto je třeba 3/5 většina všech poslanců a 3/5 většina přítomných senátorů

Zákonná opatření Senátu

Legislativní proces na úrovni moci výkonné- Legislativní pravidla vlády - interní předpis vlády- upravuje postup ministerstev při tvorbě právních předpisů a stanoví požadavky na jejich obsah a formu, velmi podrobná úprava

Věcný záměr zákona připravuje příslušné ministerstvo a k návrhu koná připomínkové řízení - pokud se zjistí, že dosavadní úprava nevyhovuje, nebo pokud se upravují vztahy nově- přehled právních předpisů, k nimž se návrh váže- zásady, jimiž se úprava řídí, konkretizace sledovaného účelu- zhodnocení dosavadní úpravy, návrh nového řešení, finanční nároky na státní rozpočet

Vlastní návrh zákona, k němu opět připomínkové řízení - rozpracovaný do plného, paragrafovaného znění

Návrh zákona předsedovi Poslanecké sněmovny, společně také - důvodová zpráva (obecná část, speciální část)- prováděcí předpisy

XVII. PREZIDENT REPUBLIKY

Právní úprava- V Ústavě ČR - hlavní úprava: Hlava třetí - Moc výkonná (čl. 54-66), viz dále

- další úprava:

- v Hlavě druhé - Moc zákonodárná: Čl. 33 - Zákonná opatření - (3) zákonná opatření Senátu podepisuje předseda Senátu, prezident republiky a předseda vlády,

vyhlašují se stejně jako zákony. Čl. 34 - Zasedání komor - (1) Zasedání komor jsou stálá. Zasedání PS svolává prezident republiky tak, aby bylo zahájeno

nejpozději 30. den po dni voleb. Neučiní-li tak, sejde se PS 30. den po dni voleb. - (3) V době přerušení zasedání může předseda PS nebo Senátu svolat komoru ke schůzi před stanoveným termínem. Učiní tak vždy, požádá-li jej o to prezident republiky, vláda nebo nejméně 1/5 členů komory.

Čl. 35 - Rozpuštění PS - (1) PS může rozpustit prezident republiky, jestliže:a) PS nevyslovila důvěru nové vládě, jejíž předseda byl jmenován prezidentem na návrh předsedy PSb) PS se neusnese do3měsíců od vlád. návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěryc) Zasedání PS bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustnéd) PS nebyla po dobu delší 3 měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a

ačkoliv byla v té době opakovaně svolávána ke schůzi - (2) Prezident PS rozpustí, navrhne-li mu to PS usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců. (nový odstavec dle ÚZ 315/2009 Sb.) - (3) PS nelze rozpustit 3 měsíce před koncem jejího volebního období

Čl. 50 - Oprávnění prezidenta vrátit zákon - (1) Prezident republiky má právo vrátit přijatý zákon (s výjimkou zákona ústavního) s odůvodněním do 15 dnů ode dne, kdy byl zákon postoupen. - (2) O vráceném zákonu hlasuje PS znovu. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Jestliže PS setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.

Čl. 51 - Podepisování zákonů - Přijaté zákony podepisuje předseda PS, prezident republiky a předseda vlády.

- v Hlavě čtvrté - Moc soudní: Čl. 84 - Složení - (1) Ústavní soud se skládá z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na dobu 10 let.

- (2) Soudce ÚS jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu. - (3) Soudcem ÚS může být jen bezúhonný občan ČR, který je volitelný do Senátu, má právnickou VŠ a byl nejméně 10 let činný v právnickém povolání.

Čl. 85 - Slib - (1) Složením slibu do rukou prezidenta republiky se soudce ÚS ujímá své funkce. Čl. 87 - Věcná působnost – (1) ÚS rozhoduje: g) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky dle čl. 65

44

l) o oprávněném prostředku proti rozhodnutí prezidenta, že referendum o přistoupení ČR k EU nevyhlásí

Čl. 93 - Jmenování - (1) Soudce je jmenován do funkce prezidentem republiky bez časového omezení. Své funkce se ujímá složením slibu.

- v Hlavě páté - NKÚ Čl. 97 - Úkoly - (2) Prezidenta a viceprezidenta NKÚ jmenuje prezident republiky na návrh PS.

- v Ústavním zákonu o bezpečnosti ČR- v dalších zákonech- vázán tradicemi a obyčeji- vázán také základními hodnotami a principy

Postavení hlavy státu- postavení prezidenta je upraveno v ústavě v hlavě třetí (moc výkonná) před vládou- toto řazení neznamená, že má prezident důležitější postavení než vláda, je to jen zvyk dle úpravy Ústavy 1920- dnes má spíše slabší postavení (síla postavení se měří dle toho, kolik má samostatných pravomocí a dle odpovědnosti)- prezident je hlavou státu, ale není hlavou moci výkonné, tou je vláda- některé jeho pravomoci jsou založené na tradicích a obyčejích z minulosti- ve svém výkonu nemůže být zastoupen, pouze v případě, že ze závažných důvodů nemůže vykonávat svůj úřad, jsou

rozděleny jeho některé pravomoci předsedovi vlády a předsedovi PS dle čl. 66: Čl. 66 - Náhradní výkon funkcí - Uvolní-li se úřad prezidenta a nový prezident ještě nebyl zvolen nebo nesložil slib, či nemůže-li

prezident ze závažných důvodů svůj úřad vykonávat a usnese-li se na tom PS a Senát přísluší výkon funkcí dle čl. 63 odst. 1 písm. a,b,c,d,e,f,g,h,i,j a čl. 63 odst. 2 předsedovi vlády. Předsedovi PS přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta, výkon funkcí prezidenta dle čl. 62 písm. a,b,s,d,e,k,l. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky v době, kdy je PS rozpuštěna, přísluší výkon těchto funkcí předsedovi Senátu.

- žádný z těchto „zástupců“ se ale nestává prezidentem, pouze vykonavatelem jeho některých pravomocí- tzn. ani předseda PS, ani předseda Senátu se při tomto „zástupu“ nestávají součástí výkonné moci

- neodpovědnost z funkce - prezident je z výkonu své funkce neodpovědný- pozůstatek tradice z dob monarchie- povinnost kontrasignace prezidentových rozhodnutí tím činitelem, který za toto rozhodnutí odpovídá místo prezidenta

(nejčastěji předseda vlády)- kontrasignována musí být všechna rozhodnutí prezidenta- nemusí být kontrasignovány ty akty prezidenta, která nejsou rozhodnutími plus ta rozhodnutí, která patří k jeho

základním pravomocem: Čl. 62 - Základní pravomoci - Prezident republiky:

a) jmenuje a odvolává předsedu vlády a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisib) svolává zasedání PSc) rozpouští PSd) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním prozatímní funkce, do doby jmenování nové vládye) jmenuje soudce ÚS, jeho předsedu a místopředsedyf) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy NSg) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm

nepokračovalo, a zahlazuje odsouzeníh) má právo Parlamentu vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavníhoi) podepisuje zákonyj) jmenuje prezidenta a viceprezidenta NKÚk) jmenuje členy Bankovní rady ČNB l) vyhlašuje referendum o přistoupení ČR k EU a jeho výsledek

- neodpovědnost je všestranná = je neodpovědný jak ze svých rozhodnutí, tak i ze své veškeré další činnosti, která je spojená s výkonem jeho funkce

- tzn. neodpovědnost neplatí v soukromých činnostech, v jeho osobním životě

- imunita - oproti neodpovědnosti ji má prezident vždy, nejen ve výkonu funkce prezidenta, ale i v soukromém životě- nelze jej zadržet, ani trestně stíhat za přestupek, ani jiný správní delikt- stíhání trestných činů je po dobu jeho funkce navždy vyloučeno- upraveno v čl. 65 Čl. 65 - Nepřípustnost stíhání - (1) prezidenta republiky nelze zadržet, trestně stíhat pro přestupek či jiný správní delikt

- (2) prezident republiky může být stíhán pro velezradu, a to před ÚS na základě žaloby Senátu, trestem může být ztráta prezidentského úřadu a možnosti jej znovu nabýt - (3) trestní stíhání pro trestné činy po dobu výkonu funkce prezidenta je navždy vyloučeno

45

- novelizováno dle ÚZ 71/2012 Sb. (odst. 1: jen po dobu výkonu funkce, odst. 2: stíhán může být také pro „hrubé porušení Ústavy“)

- odpovědnost za velezradu - prezident může být stíhán jen pro velezradu (dle ÚZ 71/2012 také pro „hrubé porušení Ústavy“) dle čl. 65 odst. 2 a čl. 87

odst.1g), JŘ Senátu- zde velezrada ≠ trestný čin

= zvláštní ústavní delikt, jednání prezidenta směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu (ze Zákona o ÚS)

- nelze jej ale stíhat klasicky před obecním soudem je souzen před ÚS na ústavní žalobu podanou Senátem - trestem může být odnětí prezidentského úřadu a možnosti jej znovu nabýt- rozhodnutí ÚS v případě velezrady = NÁLEZ ÚS!- proti rozhodnutí se nelze odvolat, pouze obnovit řízení, kde má teď již bývalý prezident šanci být zproštěn ústavní

obžaloby, ale prezidentský úřad by navrácen nebyl

Prezident a jeho pravomoci v mezinárodních vztazích - zastupuje stát navenek:

reprezentuje stát v právních vztazích mezi státy – jeho mezinárodní úkony = úkony státu reprezentuje stát při svých návštěvách v zahraničí reprezentuje stát na zasedáních v mezinárodních organizacích přijímá a vysílá vedoucí zastupitelských misí – tzn. velvyslance a vyslance (diplomati) sjednává mezinárodní smlouvy vypovídá války, sjednává mír atd.

Akty prezidenta republiky- prezidentovy akty jsou ústavní akty- vyplývají z ústavních předpisů a liší se od ostatních aktů (zákonodárných, správních, soudních)- = prerogativa hlavy státu (= akty hlavy státu založené na tradici, jsou symbolem jednoty státu a národa)- některé z nich podepisuje prezident sám (čl. 62) a u některých je zapotřebí kontrasignace vládou (čl. 63)- dělení:

a) rozhodnutí - mají pevně stanovené náležitosti v Ústavě - zasahují do různých oblastí státní moci:

o do legislativy – prezident jmenuje a odvolává vládu a její členy, přijímá demisio do legislativy – svolává a rozpouští zasedání PS, právo veta vrátit zákon, podepisuje zákonyo do jurisdikce – jmenuje soudce, funkcionáře správy soudnictví, uděluje milost a amnestiio do mezinárodních vztahů – ratifikuje mez. smlouvy, někdy je sjednává nebo sjednávání přenese

na vládu/člena vlády, pověřuje/odvolává vedoucí zastup. misío do obrany státu – velitelem ozbroj. sil (může vydávat rozhodnutí), jmenuje a povyšuje generályo propůjčuje a uděluje státní vyznamenání

- takovým právním aktem je také: slib prezidenta (čl. 60), abdikace (do rukou předsedy PS)b) jiné právní akty - ty, které nejsou rozhodnutími

- např. akty, kde prezident vystupuje jako procesní strana u soudu (NS, NSS), zde prezident nevystupuje jako rozhodovací orgán - návrhy, např. prezidentův návrh na kandidáta na ombudsmana – prezident navrhuje, rozhoduje ale někdo jiný (zde PS)

c) politické akty - např. vystoupení prezidenta na zasedání mezin. organizací, prezident tady zastupuje stát, ale je vázán ústavou a spoluprací s vládou

Skládání slibů a rezignace do rukou prezidenta- do rukou prezidenta skládají slib:

a) Předseda a další členové vlády (čl. 69)b) Soudcové ÚS (čl. 85)c) Prezident a viceprezident NKÚ

- do rukou prezidenta skládají rezignaci:a) Vláda, předseda vlády a členové vlády - podáním demise skrz předsedu vlády b) Soudce ÚS – osobně do rukou prezidenta nebo doručením v podobě notářského zápisuc) Prezident a viceprezident NKÚ – doručením prezidentovi

v a) je nutno prezidentovo rozhodnutí, v b) a c) prezident o zrušení funkce už nerozhoduje, pouze podepíše jednostranný akt

Udělování státních vyznamenání- prezident propůjčuje a uděluje státní vyznamenání: řády a medaile- za vynikající zásluhy o budování svobodné, demokratické společnosti, za práci, úsilí, obranu vlasti, hrdinské a výjimečné činy

46

- za tato rozhodnutí odpovídá vláda, návrhy podává PS, Senát a vláda

Vlajka prezidenta republiky a státní pečeťVlajka prezidenta = standarta - její podoba je vyobrazena v Zákoně o státních symbolech ČR 3/1993 Sb. - označuje budovu, která je sídlem prezidenta (když je v ČR) a dopravní prostředek, který prezident používá

Vznik, trvání a zánik funkce prezidenta republikyVZNIK:- prezident je dosazen do úřadu zvolením- POZOR – funkce prezidenta nevzniká zvolením, ale složením slibu do rukou předsedy PS (dle 71/2012 do rukou předsedy

Senátu) na společné chůzi obou komor- pokud zvolená osoba odmítne složit slib nebo složí slib s výhradou, bere se, jako by ani nebyla zvolena- obsah slibu:

a) Věrnost České republice = hájit svrchovanost a celistvost republiky a její demokratický řád - tzn. pokud by prezident dal přednost zájmům jiného subjektu než vlastnímu státu, dopustil by se velezrady

b) Zachovávání Ústavy a zákonůc) Zastávání úřadu prezidenta v zájmu všeho lidu a podle nejlepšího vědomí a svědomí

- způsob volby - prezident je do svého úřadu jedině zvolen- protože volby jsou v demokratickém státě jedinou zárukou legitimity, prezident je zástupcem všeho lidu- volby probíhají v posledních 30 dnech úřadujícího období prezidenta, pokud se uvolní úřad prezidenta předčasně, konají se

volby do 30 dnů od dne uvolnění úřadu- podmínky volitelnosti - nikdo nemůže být zvolen více než 2x

- platí: prezidentem může být zvolen občan volitelný do Senátua) státní občanství ČRb) právo volitc) věk min. 40 let

- postup při nepřímé volbě - stanoven v JŘ PS - volen Parlamentem na společné schůzi obou komor - kandidáta navrhuje min. 10 poslanců nebo 10 senátorů - volit se může tajným i veřejným hlasováním, častěji u nás bylo tajné - volbu řídí předseda PS, který vyhlašuje také výsledek hlasování

I. kolo - zvolen ten, kdo získal nadpoloviční většinu hlasů VŠECH poslanců a VŠECH senátorů - pokud nikdo nezískal většinu, koná se do 14 dnů druhé kolo

II. kolo - postupuje kandidát s nejvyšším počtem hlasů v PS a kandidát s nevyšším počtem hlasů v Senátu - je-li více kandidátů se stejným počtem hlasů, postupuje z nich ten, který získal vyšší počet hlasů v komoře druhé - zvolen, kdo získal nadpoloviční většinu hlasů PŘÍTOMNÝCH poslanců a PŘÍTOMNÝCH senátorů - zároveň musí platit čl. 39 (aby byla komora schopna se usnášet, být přítomna alespoň 1/3 třetina jejích členů) - pokud není prezident zvolen ani v 2. kole, koná se do 14 dnů kolo třetí

III. kolo - postupují sem oba kandidáti z 2. kola - zvolen je ten, kdo získal nadpoloviční většinu PŘÍTOMNÝCH poslanců A senátorů - tzn. obě komory už nevolí zvlášť, ale vytvoří společný sbor volitelů - pokud ani nyní není prezident zvolen, konají se nové volby

- postup při přímé volbě (dle ÚZ 71/2012 Sb.) - návrh (čl. 56 odst. 5) – oprávněn je každý občan (podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 000 občany oprávněnými volit prezidenta), nejméně 20 poslanců nebo nejméně 10 senátorů - I. kolo (čl. 56 odst. 2) – zvolen je kandidát, který obdržel nadpoloviční většinu platných hlasů

o není-li takový kandidát, koná se do 14 dnů 2. kolo, do kterého postupují dva nejúspěšnější kandidáti z 1. kola- pokud však např. druhý nejvyšší počet hlasů získají dva kandidáti, postupují do druhého kola kandidáti tři

– podobně pokud nejvyšší počet hlasů získají tři kandidáti (teoreticky je teda počet kandidátů ve druhém kole neomezený, ale prakticky nemůžou postoupit více než dva)

- II. kolo (čl. 56 odst. 3) – zvolen je kandidát, který získal nejvyšší počet platných hlasůo je-li takových kandidátů více, prezident není zvolen a do deseti dnů se vyhlásí nová volbao odst. 4: pokud kandidát, který postoupil do druhého kola, přestane být volitelný anebo se práva kandidovat

vzdá, postupuje do druhého kola kandidát, který v prvním kole získal další nejvyšší počet platných hlasů- druhé kolo volby se koná i tehdy, účastní-li se ho pouze jeden kandidát

TRVÁNÍ47

- = funkční období, trvá 5 let, možnost zvolení max. 2x, je neodvolatelný- možnost prodloužení volebního období jen ve výjimečných případech (stav nouze, ohrožení státu, válečný stav), kdy situace

neumožňuje vykonat novou volbu prezidenta ve stanovené lhůtě, a to max. o 6 měsíců- začátek - složením slibu, kterým se prezident ujímá své funkce- konec - a) uplynutím volebního období - poslední den funkce je den před složením slibu nového prezidenta

b) vzdáním se úřadu – abdikací do rukou předsedy PS (čl. 61) c) smrtí d) nálezem ÚS, že se prezident dopustil velezrady a ztrácí úřad i možnost jej znovu nabýt (čl. 65)

Vztah prezidenta a Parlamentu- vyplývá z postavení prezidenta v parlamentní republice- prezident:

1. Je volen Parlamentem (dle staré úpravy) – ale není mu odpovědný2. Vyhlašuje volby do PS a Senátu - s kontrasignací předsedy vlády (či jiného člena vlády)

- vyhlašuje je nejpozději 90 dní před jejich konáním - vyhlášení publikována ve Sbírce zákonů - vyhlašuje i opakované volby (nebyl-li zvolen senátor) a doplňovací volby (pokud zanikl v průběhu volebního období mandát senátora)

3. Svolává zasedání PS po volbách - tzn. ustavující schůze PS - musí proběhnout nejpozději do 30 dní po dni voleb, pokud tuto lhůtu nedodrží, došlo k porušení ústavních povinnosti a PS se sejde sama

4. Může rozpustit PS – ne kdykoliv, ale jen z taxativně vymezených důvodů: Čl. 35 - Rozpuštění sněmovny

- (1) Poslaneckou sněmovnu MŮŽE prezident rozpustit, jestliže:a) PS nevyslovila důvěru nové vládě, jejíž předseda byl jmenován prezidentem na návrh předs. PSb) PS se neusnese do 3 měsíců od vládního návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda

otázku důvěryc) Zasedání PS bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustnéd) PS nebyla po dobu delší 3 měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a

ačkoliv byla v té době opakovaně svolávána ke schůzi - (2) Prezident PS rozpustí, navrhne-li mu to PS usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců. (nový odstavec dle ÚZ 315/2009 Sb.) - (3) PS nelze rozpustit 3 měsíce před koncem jejího volebního období

- pokud prezident chce hledat jiné řešení, jak řešit situaci v odst. (1), tak nemusí PS rozpustit5. Má pravomoci v legislativním procesu - právo suspenzivního veta (kromě ústavních zákonů) + odůvodnění

- PS se pak zákonem musí zabývat znovu, znovu proběhne hlasování a zákon je buď nepřijat, nebo přijat, když PS přehlasuje prezidentovo veto

6. Podepisuje zákony – ale nepodepisuje zákony, kde neúspěšně použil veta7. Podepisuje zákonná opatření Senátu 8. Má právo se účastnit schůzí PS a Senátu – je mu uděleno slovo, kdykoliv o to požádá9. Musí být ke složení slibu prezidenta pozván

Vztah prezidenta a vlády + dalších orgánů moci výkonné - není v čele vlády, je od ní oddělen- vztah k vládě, prezident:

1. Jmenuje a odvolává předsedu a ostatní členy - předsedu zpravidla z vítězné strany ve volbách, ale toto je jen ústavní zvyk, jinak může vybrat kohokoliv- předsedu může 2x vybrat sám, napotřetí na návrh předsedy PS- ostatní členy vlády jmenuje na návrh předsedy vlády a pověřuje je řízením ministerstev a jiných úřadů

2. Přijímá od předsedy a členů vlády slib - složením slibu končí funkční období prozatímní vlády v demisi (znění čl. 69)

3. Přijímá demisi předsedy vlády a členů vlády - viz „demise“4. Pověřuje vládu v demisi výkonem prozatímní funkce

- vláda má sice všechny pravomoci, ale měla by svoji činnost omezit na minimum kvůli vědomí, že je jen prozatímní5. Má právo účastnit se schůzí vlády, požadovat po jejich členech informace a projednávat s nimi otázky, které

patří do jejich působnosti - členové vlády mají povinnost informace poskytnout6. Je vrchním velitelem ozbrojených sil

- může jmenovat a povyšovat generály, jmenuje náčelníka Generálního štábu7. Jmenuje a odvolává předsedu ČSÚ a ÚOHS – na návrh vlády8. Jmenuje a odvolává předsedu Úřadu na ochranu osobních údajů

Vztah prezidenta a moci soudní- nutnost odlišit výkon soudnictví (vše okolo rozhodování) od státní soudní správy (organizace aj.)- zásahy do výkonu soudnictví:

a) Milost - je individuální, vztahuje se ke konkrétnímu případu, konkrétní osobě

48

= odpouštění či zmírňování trestů = také právo nařizovat, aby se řízení nezahajovalo nebo (pokud bylo zahájeno) aby se v něm nepokračovalo - pojmy - agraciace = prominutí nebo zmírnění už uloženého trestu - rehabilitace = prominutí nebo zmírnění odsouzení - abolice = zastavení nebo nezahájení trestního stíhání - osobní právo prezidenta, nepotřebuje kontrasignaci, ale není za to nikdo odpovědný

b) Amnestie - je hromadná, obecná pro určité druhy trestných činů nebo skupiny jednotlivců = hromadné promíjení a snižování trestů a právo nařizovat, aby se řízení nezahajovalo nebo (pokud

bylo zahájeno) aby se v něm nepokračovalo - vztahuje se k přestupkům a trestným činům - nutnost kontrasignace předsedy vlády nebo jiného pověřeného člena vlády

- zásahy do správy soudů:1. Jmenuje soudce ÚS – bez kontrasignace, ale se souhlasem Senátu, nemůže je odvolat, ale přijímá rezignace2. Jmenuje předsedu a místopředsedu ÚS – z řad soudců ÚS3. Jmenuje předsedu a místopředsedu NS – z řad soudců NS4. Jmenuje soudce – nutnost kontrasignace předsedy vlády nebo jiného pověřeného člena vlády5. Jmenuje/odvolává předsedu a místopředsedu NSS – z řad soudců NSS, nutnost kontrasignace

Vztah prezidenta a jiných ústavních orgánů1. Prezident republiky jmenuje prezidenta a viceprezidenta NKÚ - čl. 62 j) a čl. 97, ale na návrh PS2. Prezident republiky jmenuje členy Bankovní rady ČNB - čl. 62 k)

Další pravomoci prezidenta- prezident:

1. Vyhlašuje volby do zastupitelstev krajů a obcí2. Jmenuje a odvolává rektory veřejných VŠ a jmenuje profesory VŠ3. Jmenuje předsedu ČSÚ, ÚOHS – řazeno mezi další pravomoci, protože to není zakotveno ústavně, ale v zákoně

Sídlo a kancelář prezidenta Kancelář prezidenta - řada pravomocí je prezidentovi svěřena skrz Zákon o kanceláři prezidenta republiky – 114/1993 Sb. - v čele vedoucí, jmenován a odvoláván prezidentem republiky - pečuje o sídlo prezidenta ČR (nemovitosti: areál Pražského hradu, zámek Lány, aj.) - ze svého rozpočtu vyplácí rentu a paušální náhradu bývalému prezidentovi - zajišťuje provádění příkazů a rozhodnutí prezidenta, informuje prezidenta o závažných (politických, ekonomických, kulturních, společenských aj.) záležitostech

Sídlo prezidenta - není uvedeno v žádném ústavním zákonu - obecně tím označovány: Pražský hrad, zámek Lány, jinak všechny budovy dle 114/1993 Sb., které jsou označeny jako majetek ČROchrana prezidenta - má zvláštní ochranu příslušící úřadu hlavy státu - hradní stráž, trvalá ochrana Policií ČRPlat prezidenta - náleží mu plat + další peněžité náležitosti + naturální plnění - není to pevná částka, upraven v: Zákoně o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů stát. moci - 236/1995 Sb.

XVIII. VLÁDA A JINÉ ORGÁNY VÝKONNÉ MOCI

Právní úprava činnosti vlády- V Ústavě ČR - hlavní úprava: Hlava třetí - Moc výkonná (čl. 67-80), viz dále

- další úprava: - v Hlavě druhé - Moc zákonodárná (týká se primárně Parlamentu, odvodíme z nich také povinnosti a pravomoci vlády):

čl. 32 - Neslučitelnost funkcí – poslanec nebo senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou či místopředsedou PS nebo Senátu, ani členem parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí

čl. 33 - Zákonná opatření - (3) zákonné opatření může Senátu navrhnout jen vláda

čl. 34 - Zasedání komor - (3) v době přerušení zasedání komory může předseda PS nebo Senátu svolat komoru ke schůzi před stanoveným termínem, a to vždy, požádá-li jej o to prezident, vláda nebo nejméně 1/5 členů komory

čl. 38 - Účast člena vlády - (1) člen vlády má právo účastnit se schůzí obou komor, jejich výborů a komisí, a je mu uděleno slovo kdykoliv, kdy o to požádá

49

- (2) člen vlády je povinen se osobně dostavit do schůze PS na základě jejího usnesení, to samé platí i pro schůzi výboru, komise a vyšetřovací komise, tady už ale (pokud to není zrovna stanoveno) není požadována osobní účast, člen vlády může být zastoupen svým náměstkem, nebo jiným členem vlády

čl. 41 - Zákonodárná iniciativa - (1) návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně - (2) návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku (tzn. neplatí pro obce)

čl. 43 - Rozhodnutí o vyhlášení váleč. stavu - (4) vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil ČR mimo území ČR a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území ČR, a to nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o:

a) plnění závazků z mezinárodních smluv…b) účast na mírových operacích dle rozhodnutí mez. org., jejímž je ČR členem…c) účast na záchranných pracích při živelných pohromách, prům. a eko. haváriích

- (5) vláda dále rozhoduje o:a) průjezdu nebo přeletu cizích ozbrojených sil přes ČRb) účasti na vojenských cvičeních našich ozbr. sil mimo území ČR a cizích ozbr. sil na

území ČR - (6) o rozhodnutích v odst. 4 a 5 vláda neprodleně informuje obě komory PČR, ten musí vládě vydat souhlas (stačí nesouhlas 1 komory a je to zrušeno)

čl. 44 - Vyjádření vlády - (1) vláda má právo vyjádřit se ke všem návrhům zákonů - (2) pokud se vláda nevyjádří do 30 dnů od doby, kdy jí byl návrh doručen, platí, jako by souhlasila - (3) vláda je oprávněna žádat, aby PS skončila projednávání vládního návrhu zákona do 3 měsíců od jeho předložení, pokud s tím vláda spojí žádost o vyslovení důvěry (tzn. ne déle než 3 měsíce)

čl. 51 - Podepisování zákonů - Přijaté zákony podepisuje prezident ČR, předseda PS a předseda vlády.

čl. 53 - Interpelace - (1) každý poslanec má právo interpelovat vládu nebo její členy ve věcech jejich působnosti - (2) interpelovaní členové vlády musí odpovědět na interpelaci do 30 dnů ode dne jejího podání

- v Listině – vláda je jeden z orgánů státní moci, proto se na ni vztahují obecné principy demokratického státu v Listině čl. 2 LISTINY - Státní moc - (1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou

ideologii, ani na náboženské vyznání. proto se i vláda musí vyvarovat ideologiím a náboženským vyznáním a respektovat demokratické hodnoty

Vláda- právní úprava vlády v současné ústavě je dle vzoru úpravy v ústavě 1920- v hlavě III. je nejprve upravena (dle vzoru Ústavy 1920) problematika prezidenta ČR, úprava vlády je až na druhém místě

čl. 67 - Složení - (1) Vláda je vrcholným orgánem moci výkonné. - (2) Vláda se skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů.

- protože ustanovení ohledně prezidenta ČR jsou v ústavě řazeny před ustanoveními o vládě, mohlo by se zdát, že prezident má přednost před vládou a jeho úřad je důležitější

- ale z čl. 67 vyplývá, že vláda je nejdůležitější orgán moci výkonné, jasně stanoveno- pojem „vrcholný orgán“ prozrazuje, že:

existuje pluralita orgánů státní exekutivy orgány exekutivy jsou seřazeny hierarchicky a v čele stojí vláda

- v čele vlády stojí 1 předseda, počet místopředsedů a ministrů není stanoven, je nechán na uvážení předsedy

- parlamentní forma vlády = v ČR je parlamentarismus, tzn. vůdčí postavení ve státě má Parlament

- neplatí princip brzd a protiváh, zde vláda vyvstává z Parlamentu, proto není legislativa a exekutiva tak striktně oddělena - trvání vlády se odvozuje od Parlamentu (konkrétně od PS):

vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně vláda vzniká a padá s PS, je totiž vázána na PS, která jí na začátku vyslovila důvěru, tzn. když skončí volební období

této PS, skončí i tato vláda, protože nemá od nové PS důvěru po ustavení nové PS vláda vždy podá demisi

Vytvoření, trvání a ukončení vlády- ústava se věnuje tomuto procesu až od okamžiku jmenování premiéra- předchozí proces není ústavními zákony regulován

1) Jmenování předsedy vlády - jmenován prezidentem republiky (při prvních dvou pokusech dle vlastního uvážení, při třetím na návrh předsedy PS)- prezident pro to nemá lhůtu, ale platí, že nesmí vyčkávat libovolně dlouho, ale má jednat „bez zbytečného odkladu“- právně není prezident ničím vázán ve výběru předsedy, může jmenovat kohokoliv- je zvyklost jmenovat předsedu vítězné politické strany (ale není to zakotveno ústavně)- účel této ústavní zvyklosti = předpoklad, že tento premiér sestaví vládu, která bude schopna získat důvěru sněmovny

50

(protože bude mít ve sněmovně většinu většinová vláda)2) Jmenování členů vlády

- jmenováni prezidentem na návrh premiéra = tzn. skutečným tvůrcem vlády je vlastně premiér, protože členy vybírá on, členové jsou vybíráni z různých politických stran dle výsledků voleb

- prezident může pouze souhlasit nebo vznést připomínky a výhrady, jinak členy jen formálně jmenuje a pověří je řízením ministerstev/jiných úřadů

- každý nový člen vlády musí složit slib do rukou prezidenta Čl. 69 - Slib - (1) člen vlády skládá slib do rukou prezidenta

- (2) Slib: „Slibuji věrnost ČR. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.“

- v ústavě ale nejsou žádné následky pro odmítnutí slibu nebo složení slibu s výhradou ani pro nedodržení slibu (často ale funguje tak, že tento člen je odvolán prezidentem na návrh předsedy vlády)

- pozn. - problém s dvojvládím = tehdy, když je stará vláda v demisi a vykonává prozatímní vládu a zároveň je jmenován nový předseda vlády jsou 2 předsedové spor o pravomoci - navržena novela upravující postavení vlády v demisi, ale neprošla - praxe: stará vláda má všechny pravomoci, ale musí jednat s ohledem na vědomí, že je prozatímní a omezit svoji činnost na minimum

nový předseda má jen ty pravomoci, které potřebuje k vytvoření své vlády3) Žádost o důvěru

- vláda je PS odpovědná jako celek, jednotliví členové nejsou odpovědní PS

1. První kolo - vláda musí do 30 dnů od svého jmenování požádat PS o důvěru- PS - zařadí hlasování o důvěře na program nejbližší schůze (upravuje jednací řád PS)

- musí žádost projednat nejpozději do 30 dnů od jmenování vlády - pokud vláda nezíská důvěru, musí podat demisi prezidentovi

2. Druhé kolo - prezident jmenuje (nového) předsedu vlády, tzn. i novou vládu - nová vláda musí opět do 30 dnů požádat PS o důvěru, proces se opakuje- pokud ani podruhé nezíská vláda důvěru, opět podává demisi prezidentovi

3. Třetí kolo - prezident opět jmenuje nového předsedu vlády nyní ale na návrh předsedy PS!- opět sestavena vláda, opět žádost o důvěru PS- pokud ani potřetí není vyslovena důvěra, vláda podá demisi

+ prezident může PS rozpustit (ale nemusí) - konají se nové (předčasné) volby

- pokud důvěra je vyslovena, dojde k zániku staré a vyhlášení nové vlády- hlasování - jde podle abecedy - první písmenko se losuje - poslanec vstane, vysloví, zda je PRO / PROTI / ZDRŽÍ SE HLASOVÁNÍ - k přijetí důvěry = souhlas nadpoloviční většiny PŘÍTOMNÝCH poslanců - musí být přítomna aspoň 1/3 poslanců, aby se mohla PS usnášet!

- dle čl. 71 - kromě povinné žádosti vlády o důvěru může vláda požádat o důvěru kdykoliv znovu a z jakýchkoliv důvodů (používá se nejčastěji, když vláda cítí, že přestává mít oporu většiny Parlamentu)

Vyslovení (ne)důvěry - nutnost rozlišit „nevyslovení důvěry“ od „vyslovení nedůvěry“ - liší se v procesu schvalování (zda se počítá ze všech nebo jen z přítomných) a v tom, kým je podán návrh

a) důvěra - žádá o ni nová vláda - PS zařadí hlasování o důvěře na program nejbližší schůze

- nutnost souhlasu nadpoloviční většiny PŘÍTOMNÝCH poslanců - pokud nesouhlasí potřebný počet poslanců = nevyslovení důvěry - pozn. - lze ji získat i tolerancí poslanců = když někteří poslanci nesouhlasí s navrhovanou vládou, ale chtějí alespoň nějakou vládu proto při hlasování odejdou zmenší se počet přítomných, kteří navrhovanou vládu odsouhlasí vyslovena důvěra a vznikla menšinová vláda

b) nedůvěra - iniciativu má Poslanecká sněmovna - návrh na nedůvěru musí podat písemně min. 50 poslanců

- k přijetí nutnost souhlasu nadpoloviční většiny VŠECH poslanců

51

- PS může nevyslovit důvěru nebo vyslovit nedůvěru z jakéhokoliv důvodu nebo i bez udání důvodu

- pozn.: Proč se důvěra počítá z přítomných poslanců a nedůvěra ze všech poslanců? - z toho, že k přijetí nedůvěry je třeba souhlasu většího počtu poslanců, vyplývá, že je upřednostňována stabilita vlády

a proto je její sesazení ztíženo

Demise - vláda ji MŮŽE podat kdykoliv = pak je to tzv. fakultativní demise - existují ale případy, kdy ji vláda podat MUSÍ, tzv. obligatorní demise dle čl. 73 platí: - (1) - předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta - členové vlády podávají demisi prezidentovi také, ale prostřednictvím předsedy vlády - (2) - vláda podává demisi když:

vládě nebyla vyslovena důvěra vládě byla vyslovena nedůvěra zanikne stará PS, která vládě vyslovila důvěru, a je ustavena PS nová

tzn. když vláda nemá důvěru nové PS (protože s novou PS vzniká i nová vláda) musí podat demisi na ustavující schůzi nové PS a vládne jen do doby, než získá důvěru nová vláda) - pokud by vláda, která má podat demisi, demisi nepodala, musí ji prezident tak jako tak odvolat - vláda v demisi vládne už jen prozatímně, má sice stejné kompetence, ale měla by omezit svoji činnost na minimum - iniciátoři demise:

demise člena vlády – skládá se také do rukou prezidenta, ale nepřímo – přes předsedu vlády demise vlády – za celou vládu ji podává předseda vlády do rukou prezidenta demise předsedy vlády - předseda může podat demisi nejen za vládu, ale i za svoji osobu

- spor o to, zda demise předsedy znamená současně také demisi vlády nebo má vláda trvat dál a prezident má akorát jmenovat nového předsedu, protože zde ústava mlčí - ale zvyklost: demise předsedy vlády je totéž, co demise celé vlády

- smrt předsedy vlády - ústava tento případ neupravuje - pravděpodobně by to fungovalo stejně jako demise předsedy vlády - ale protože demisi může podat jen předseda vlády, pravděpodobně by prezident musel jmenovat nového předsedu, aby mohla být demise podána - problém = taková vláda nemůže vykonávat prozatímní funkci, protože smrt prezidenta a demise nového předsedy není úplně to samé jako demise celé vlády, a čl. 62 písm. d) říká, že vláda může vládnout jako prozatímní, když je odvolána nebo když demisi podala celá vláda

Složení vlády – její členové- kolegiální orgán - proto rozhoduje sborově- členové vlády jsou jmenováni prezidentem a skládají do jeho rukou slib (znění slibu čl. 69)- v ústavě taxativně stanoveno, že se skládá z:

1. Předsedy vlády2. Místopředsedů vlády3. Ministrů

- VYPLÝVÁ - žádný jiný představitel výkonné moci není členem vlády + není stanoven počet místopředsedů ani ministrů - rozhodnutí počtu členů závisí na předsedovi, přičemž se přitom řídí politickými dohodami politických stran

- VZNIK FUNKCE - členové vlády získávají svoji funkci jmenováním prezidentem na návrh předsedy vlády- ZÁNIK FUNKCE:

a) z vlastní vůle = člen vlády se sám vzdá své funkce - musí podat prostřednictvím předsedy demisi do rukou prezidenta - předseda vlády demisi nemusí předat hned, může ještě člena přesvědčit, aby se vrátil - funkce člena vlády zaniká dnem přijetí demise prezidentem

b) na návrh předsedy vlády - má právo kdykoliv a kohokoliv z funkce člena vlády odvolat - z jakéhokoliv důvodu - prezident je pak povinen a návrhu vyhovět a člena vlády odvolat

- po personálních obměnách stále zůstává stejná vláda aniž by musela znovu žádat o důvěru- platí, že vláda trvá v osobě předsedy vlády (vyplývá to z demise)- Ministerstva = orgány vlády řídící určitá odvětví (rezorty)

- v jejich čele stojí ministr, který jej řídí (zpravidla 1 ministerstvo – 1 ministr) - ale také možné, že - jeden ministr může řídit více ministerstev - ministerstvo může řídit jak obyčejný ministr, tak místopředseda i předseda vlády - místopředseda nemusí být jmenován ministrem, takže nebude řídit ministerstvo, ale nějaký jiný úřad

- ministr bez portfeje = ministr bez rezortu, tzn. ne každý ministr bude mít své ministerstvo = když je členů vlády jmenováno více, než jaký je počet ministerstev

52

- z čl. 68 odst. 2 pak vyplývá, že ministr bez příslušného ministerstva bude zastávat jiný úřad

1. PŘEDSEDA VLÁDY = premiér, ministerský předseda - z hlediska fungování vlády - klíčové postavení :

organizuje činnost vlády řídí schůze reprezentace – vystupuje jménem vlády a zastupuje její kolektivní vůli vykonává další činnosti svěřené Ústavou a zákony

- z hlediska kompetencí ve vládě - stejné postavení jako ostatní ministři : postavení prvního mezi rovnými = není ostatním ministrům nadřízen jeho hlas má stejnou váhu jako hlas ostatních ministrů

- ale má v Ústavě kompetence svěřené výhradně jeho osobě (př. čl. 63) : kontrasignace rozhodnutí prezidenta vykonává pravomoci prezidenta uvedené podepisuje právní předpisy: ÚZ, zákony, zákonná opatření Senátu, nařízení vlády vyhlašuje nouzový stav při nebezpečí z prodlení

- vládní nařízení podepisuje ještě spolu s příslušným ministrem - je zastupitelný místopředsedou nebo jiným pověřeným členem vlády ve všech úkonech, s výjimkou těch, které jsou vázány vyloženě na funkci předsedy vlády (např. výkon pravomocí prezidenta dle čl. 66, jmenování/odvolávání členů vlády, vyhlašování nouzového stavu…)

- pozn.: vyhlašování nouzového stavu: - úprava v Ústavním zákoně o bezpečnosti ČR - 110/1988 Sb. - zde řečeno, že pravomoc vyhlašovat nouzový stav má vláda - tzn. premiér nemá primárně pravomoc jej vyhlašovat, ale může tak učinit když je to nezbytně nutné a hrozí prodlení - jeho rozhodnutí musí být ale do 24 hod dodatečně schváleno vládou, jinak je zrušeno!

2. MÍSTOPŘEDSEDOVÉ - jejich počet není stanoven, ale minimálně 2 - jsou jmenováni prezidentem na návrh předsedy vlády - nemají oproti ostatním členům vlády nějaké zvláštní pravomoci, nejsou jim nadřízeni - mají koordinační úlohu

3. MINISTŘI - členové vlády, kteří jsou pověření řízením ministerstev - jmenováni prezidentem na návrh předsedy vlády - jejich počet nestanoven, může jich být i více, než je ministerských úřadů existují i výjimky, kdy ministři neřídí ministerstva = ministři bez portfeje (viz výše) - jmenováni prezidentem na návrh předsedy vlády

Práva a povinnosti - vyplývají z Ústavy (např. čl. 69 – Slib) a jednacího řádu vlády - povinnosti vyplývající ze slibu:

být věrný ČR – tzn. ne velezrada, ne činnost v rozporu s Ústavou zachovávat Ústavu a zákony, uvádět je v život – dbát na dodržování, vydávat podzákonné předpisy zastávat svůj úřad svědomitě – účast na schůzích, plnění úkolů, řádně řídit úřad nezneužívat svého postavení - viz Zákon o střetu zájmů 159/2006 Sb.

- povinnost podávat oznámení, přiznání mand. a imun. výborům PS do 30.6. - zákazy stejné jako pro senátory a poslance, plus členové vlády navíc nesmí:

a) podnikat či provozovat jinou samost. výdělečnou činnostb) být statutárním orgánem nebo členem statutárního, rozhodčího a

kontrolního orgánuc) být vedle své veřejné funkce ještě v pracovněprávním či služebním vztahu

- právo na plat za výkon veřejné funkce (tzn. ≠ pracovně právní vztah, ani ≠ státní úředník!) - řídí se Zákonem o platu a dalších náležitostech … představitelů st. moci 236/1995 Sb.

Činnost vlády a způsob jednání- vláda provádí „politiku vlády“- v Ústavě není vymezeno, o čem všem vláda rozhoduje působnost vlády není věcně omezena- vláda vydává nařízení (k provedení zákona), má organizační, kreační, iniciativní, donucovací a jiné pravomoci

- programové prohlášení vlády - obecný dokument, který vyjadřuje konkrétní zaměření vlády - ústavní zvyklost = vláda jej předkládá PS spolu s žádostí o důvěru, ale předložení není povinné, z ústavy to nevyplývá - PS se usnáší pouze o důvěře, o prohlášení nikoliv - má ale podpůrnou funkci, vytyčuje cíle a priority vládní politiky info pro PS

- plán legislativních prací vlády - hlavní dokument vlády v její legislativní oblasti - je přijímán na delší období (často pro celé volební období vlády) a shrnuje návrhy zákonů,

53

které vláda hodlá předložit PS - u každého návrhu je uvedeno příslušné ministerstvo + termín plánovaného předložení k projednání vládě + termín předpokládaného nabytí účinnosti

+ další koncepční a strategické dokumenty - vydávají je ministerstva na základě výsledků zkoumání společnosti - obsahují koncepce řešení důležitých aktuálních otázek - předány vládě a ta na jejich základě prognózuje a plánuje reformy

ROZHODOVÁNÍ VLÁDY - upravuje Jednací řád vlády, nejde o platný právní předpis (jako JŘ Senátu a PS), ale interní předpis - vláda rozhoduje jako celek ve sboru, protože je kolegiální orgán - 1x týdně, svolává předseda vlády - jednání neveřejná, ale dle čl. 64 se jich může účastnit:

prezident ČR – nemůže hlasovat ani předsedat, jen s vládou projednávat otázky její působnosti jiné osoby na základě zákona – např. guvernér ČNB, předseda ČSÚ…

- hlasování o usnesení - při něm jsou členové vlády nezastupitelní, musí hlasovat osobně - k přijmutí usnesení nutno souhlasu nadpoloviční většiny VŠECH členů - usnesení ≠ právní předpis! nejsou tedy obecně závazná, jen interně závazná pro členy vlády a orgány státní správy

ORGÁNY VLÁDY - upraveno v JŘ vlády - rady a výbory, které slouží jako poradní orgány, např.:

o Bezpečnostní rada státu – připravuje vládě návrhy opatření k zajištění bezpečnosti státuo Legislativní rada – poradce v legislativní činnostio Výbor pro Evropskou unii – koordinuje pozice ČR v EUo Národní ekonomická rada vlády (NERV)

- př. dalších, jejichž členy jsou také odborníci na danou oblast:o Rada vlády pro lidská právao Rada vlády pro národnostní menšinyo Rada pro výzkum a vývojo Hospodářská rada vlády, atd.

- zmocněnec vlády = osoba, která není členem vlády, zmocněná vládou pro výkon určité činnosti

SÍDLO VLÁDY - neupravuje jej ani Ústava, ani žádný zákon - zpravidla v Praze v budově bývalé Strakovy akademie, ale možnost i jinde - např. v minulosti v době války v Londýně

Vztah vlády a předsedy vlády k prezidentovi ČR - přestože jsou v hlavě III. Ústavy ustanovení o prezidentovi řazeny před vládou, má vrcholné postavení vláda- vrcholné postavení vlády v rámci moci výkonné stanovuje hned první článek týkající se vlády- existuje však i výjimka, kdy je prezident na vládě nezávislý (čl. 62), jinak na vládu vázán- rozdělení vztahu vláda X prezident:

1. prezident nezávislý na vládě - čl. 62 - Základní pravomoci prezidenta- výčet pravomocí, kde je vůle prezidenta nezávislá na vůli vlády

2. prezident závislý na vládě - čl. 63 - Další pravomoci prezidenta- tam, kde prezident musí vydávat rozhodnutí, zbytek pravomocí kromě čl. 62- zde prezident vázán kontrasignací předsedy vlády, jinak je jeho rozhodnutí neplatné- platí pravidlo, že prezident je neodpovědný ze své funkce - = spolupodpisem předsedy vlády přechází odpovědnost za podepsaný akt v plném rozsahu na vládu!

3. vykonávání prezidentových pravomocí předsedou vlády - čl. 66 - Náhradní výkon funkcí- uvolní-li se úřad prezidenta a nový ještě nebyl zvolen či nemůže-li prezident vykonávat úřad ze závažných důvodů a

shodne-li se na tom PS a Senát- předseda se nestává prezidentem, jen dočasně vykonává jeho pravomoci

4. účast vlády na sjednávání mezin. smluv - buď prezident s kontrasignací předsedy vlády, nebo může být sjednávání rozhodnutí přeneseno na vládu či její

jednotlivé členy úplně

- k mezinárodním smlouvám: a) prezidentské – jsou rozhodnutím prezidenta + kontrasignace vládyb) vládní – jsou rozhodnutím vlády

54

c) resortní – rozhoduje jen člen vlády, který řídí dané ministerstvo - gestor = ministerstvo, do jehož působnosti spadá problematika, kterou řeší mez. smlouva - úkol gestora je připravit směrnice = zde je zdůvodnění účelu smlouvy, plus další analýza, např. předpokládaný dopad na státní rozpočet, zásah do právního řádu… - vypracovanou směrnici posílá vládě před jednáním o mez. smlouvě - po ratifikaci smlouvy dohlíží na její provádění a dodržování

Vztah vlády a Parlamentu ČR1. Účast vlády na zákonodárném procesu :

a) zákonodárná iniciativa vlády - vláda podává návrhy zákonů- pokud návrh zákona vzejde od jednotlivých poslanců, skupiny poslanců, Senátu nebo zastupitelstev krajů, má vláda právo se k tomuto návrhu zákona vyjádřit do 30 dnů od doby, kdy jí byl návrh doručen

- nevyjádří-li se vláda v dané lhůtě, má se za to, jako by se vyslovila kladně - toto posouzení vládou ale pro komory není závaznéb) spojení návrhu zákona s otázkou důvěry

- pokud vláda navrhuje zákon, který je pro její další fungování zásadní, může s jeho projednáním spojit žádost o vyslovení důvěry- PS je povinna takovýto návrh projednat do 3 měsíců od jeho předložení= institut vyvíjení tlaku na PS, hrozí jí, že pokud návrh neprojedná do stanovené lhůty, může ji prezident rozpustit

c) výhradní právo vlády podávat návrh zákona o státním rozpočtu + návrh státního závěrečného účtud) podepisování přijatých zákonů vládou

2. Účast člena vlády při jednání komor Parlamentu a jejich orgánů - člen vlády má právo účastnit se schůzí komor Parlamentu, jejich výborů a komisí - udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá - existuje také povinnost člena vlády dostavit se na schůzi PS, výborů či komisí PS, pokud se na tom PS usnese - vůči Senátu taková povinnost neexistuje

3. Interpelace - výzva ke složení účtů z činnosti vlády nebo člena vlády ve formě kvalifikovaného dotazu - má právo ji podávat PS, Senát nikoliv!

4. Citační právo (doplněk interpelace, ≠ interpelace) - právo p./s. požadovat po členech vlády a vedoucích správních úřadů a vysvětlení - právo na takové informace, které se týkají výkonu jejich mandátu nebo činnosti jejich výborů a komisí - členové vlády jsou povinni vysvětlení podat do 30 dnů

5. Povinnost vlády pravidelně informovat Parlament o otázkách spojených s členstvím ČR v mezin. organizacích - tam, kde je na mezinárodní organizace přenesena část pravomocí našich orgánů - dle článků 10a a 10b - má to na starost vládní orgán: Výbor pro evropské záležitosti

Vztah vlády a moci soudní 1. Vláda odpovídá za jmenování soudců obecných soudů

- soudce jmenuje prezident, ale s kontrasignací předsedy vlády (či jiného člena vlády, obvykle ministra spravedlnosti)2. Právo vlády navrhnout zrušení podzákonného právního předpisu 3. Právo vlády podat návrh na zahájení řízení ohledně kompetenčního sporu o pravomoci státních orgánů - rozhoduje NSS, nebo zvláštní senát složený z 3 soudců NS a 3 soudců NSS

Vztah vlády a územní samosprávy- stát může do činnosti územní samosprávy zasahovat jen tehdy, vyžaduje-li to zákon- mezi vládou a samosprávou není vztah podřízenosti a nadřízenosti, proto vláda nemůže svými usneseními zavazovat

orgány krajů a obcí- vláda může svými usneseními zasahovat do samosprávy jen tam, kde samospráva nevykonává svoji samostatnou

samosprávnou činnost, ale přenesenou státní správu- orgány samosprávy vydávají nařízení – nad jejich vydáváním má dozor příslušné ministerstvo- Ministerstvo vnitra - kontroluje výkon samosprávy (dle zákona 128/2000 Sb. O obcích a 129/2000 Sb. O krajích)- dohlíží na vydávání obecně závazných vyhlášek zastupitelstev obcí, krajů a hl. m. Prahy

Struktura ministerstev a jiných ústředních správních orgánů- Zákon ČNR o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR – 2/1969 Sb. = „Kompetenční zákon“- ještě zákon z dob federace, ale platí dodnes- ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit pouze zákonem- platí: 1) Zákaz vytvářet správní úřady aktem výkonné moci = „zákaz množení úřadů samoplozením“

55

2) Zákaz možnosti rozšiřovat nebo zužovat podzákonnými předpisy působnost správních úřadů (protože je stanovena jedině zákonem)- Ministerstva - monokratický orgán - tzn. řídí ho jen jedna osoba (v čele člen vlády odlišné od ostatních úřadů)

- ministr je za činnost svého ministerstva politicky odpovědný předsedovi vlády (vyplývá z čl. 74) - mají zákonem stanovenou dílčí věcnou působnost - soustava ministerstev – 14:

1. Ministerstvo financí 2. Ministerstvo zahraničních věcí3. Ministerstvo školství, mládeže a

tělovýchovy 4. Ministerstvo kultury 5. Ministerstvo práce a sociálních věcí 6. Ministerstvo zdravotnictví 7. Ministerstvo spravedlnosti

8. Ministerstvo vnitra 9. Ministerstvo průmyslu a obchodu 10. Ministerstvo pro místní rozvoj 11. Ministerstvo zemědělství 12. Ministerstvo obrany13. Ministerstvo dopravy 14. Ministerstvo životního prostředí

- Jiné ústřední správní úřady - v jejich čele předseda, ředitel nebo vedoucí – ti jsou odpovědni vládě

- vláda je jmenuje na dobu neurčitou a odvolává, kontroluje činnost jejich úřadů - patří sem (11):

1. Český statistický úřad 2. Úřad na ochranu hospodářské soutěže 3. Úřad vlády ČR 4. Český báňský úřad 5. Úřad zeměměřičský a katastrální6. Národní bezpečnostní úřad

7. Úřad průmyslového vlastnictví8. Správa státních hmotných rezerv9. Státní úřad pro jadernou bezpečnost 10. Energetický regulační úřad11. Český telekomunikační úřad

- Orgány, které svoji celostátní působností patří k moci výkonné, ale dle Kompetenčního zákona zahrnuty mezi ústřední orgány státní správy

- např. Česká správa sociálního zabezpečení, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Úřad pro ochranu osobních údajů, atd.

Normotvorba vlády a jiných správních úřadů- vláda nemá rozhodovací pravomoc, takže nemůže vydat závazné, vynutitelné rozhodnutí ani usnesení!- vláda má MOC NAŘIZOVACÍ, tzn. v rámci své působnosti vydává pouze nařízení k provedení zákona- neboli vláda nemůže vymýšlet nic nového, žádná nová pravidla, může se pohybovat jen v mezích zákona a nesmí jej měnit- jsou vydávána ve Sbírce zákonů- nařízení vlády = obecně závazný právní předpis

- patří mezi podzákonné právní předpisy - vláda je přijímá na základě čl. 78

Čl. 78 - Vydávání nařízení - K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. Nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády.

- nejde o prvotní úpravu, ale o druhotnou úpravu věci, která už byla upravena předtím zákonem proto patří k podzákonné normotvorbě: secundum et intra lege je to prováděcí normotvorba, protože účelem není stanovit pravidla, ale rozvést zákonem už stanovená pravidla do větších podrobností (za účelem lepší aplikace) a „uvádět jej v život“ - i když má normotvornou pravomoc Parlament, může vláda tyto normy vydávat bez zvláštního zmocnění - vláda je totiž k vydávání oprávněna přímo ústavou = generální zmocnění- platí tedy :

1) Vláda může svým nařízením provést jakýkoliv zákon.2) Nařízení nesmí překročit meze prováděného zákona. = vláda nesmí vymýšlet k danému zákonu další pravidla3) Nařízení vlády bez vazby na zákon jsou vyloučena. = vláda nemůže vydávat nařízení praeter legem = vedle zákona4) Nařízení vlády proti zákonu jsou vyloučena tím spíše. = vláda nemůže vydávat nařízení contra legem = proti zákonu,

je vyloučeno, aby měnila pravidla, která jsou v zákoně stanovené5) Je možné, aby se zákon stal účinným až po vydání nařízení. = protože zákon si může libovolně stanovit svoji účinnost,

často vázanou na určitý den nebo okolnost 6) Nařízení může vydat pouze celá vláda. = nemohou jej vydávat jednotliví členové vlády, ministři

- POZOR – nařízení vlády ≠ usnesení vlády nařízení vlády = podzákonná právní norma vydaná vládou k provedení nějakého zákona

- ale není to rozhodnutí, protože vláda může vydávat normy jen secundum et intra lege, tzn. že nemůže vymýšlet nová závazná pravidla, pouze konkretizovat ta, které jsou již v zákoně

usnesení vlády = jakékoliv rozhodnutí vlády na schůzi - ale není to všeobecně závazná právní norma, není vynutitelné - spíš subsidiární charakter, parlament se jím při rozhodování může i nemusí řídit- další právní předpisy vlády

= podzákonné právní předpisy, které ale potřebují výslovné zákonné zmocnění!- mohu je vydávat ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy

- dělení: 56

a) vyhlášky – vydávány ministerstvem a ostatními ústředními správními orgányb) nařízení – vydávané kraji a obcemi

- Čl. 79 odst. 3 – ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat pr. předpisy, jsou-li k tomu zmocněny

- tzn. nejsou to právní předpisy sloužící k provedení zákona! - platí tedy:

1) Jsou to výkony státní správy. = samospráva pro ně tedy potřebuje zmocnění, jinak vedle nich může bez zmocnění vydávat ve své vlastní působnosti svoje právní předpisy – tzv. obecně závazné vyhlášky2) Mohou být jen v mezích zákona.3) Nejsou vydávány k provedení zákona, ale na základě zákona. = vlastní normotvorba, ale je věcně a rozsahově omezena4) Nutnost výslovného zákonného zmocnění. = přenos exekutivy orgány vydávající vyhlášky a nařízení

- bez ní nelze předpis vydat, když zanikne, je s ní zrušena i vyhláška/nařízení = tzv. speciální zmocnění

Státní zastupitelství- ústavně upraveno jediným článkem (na konci části upravující vládu)- má jediný hlavní úkol, vymezený tímto jediným článkem:

Čl. 80 - Státní zastupitelství - (1) …zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení, vykonává i další úkoly, stanoví-li to zákon. - (2) Postavení a působnost státního zastupitelství stanoví zákon.

- stát podává v trestním řízení proti obviněnému veřejnou žalobu- státní zastupitelství e podřízeno moci výkonné, u soudu je stát zastoupen státním zástupcem- soustava není ústavně zakotvena, ale kopíruje soustavu soudní, což se ukázalo jako praktické- dozor (ten vykonává státní zástupce nad činností např. policie) X dohled (ten vykonává vyšší instance státní zastupitelství,

tedy např. vrchní státního zastupitelství má dohled nad případy krajského)

- jiné úkoly stanovené zákonem : právo státního zástupce podat návrh na zahájení řízení před soudem (ve vyjmenovaných věcech) právo vstoupit do zahájeného řízení jako účastník a dbát zde na ochranu veřejného zájmu právo nejvyššího státního zástupce podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu

- soustava orgánů :o Nejvyšší státní zastupitelství – povinnost předkládat vládě zprávu o činnosti státního zastupitelství za minulý roko Vrchní státní zastupitelství Krajská státní zastupitelství Okresní státní zastupitelství

- podmínky pro jmenování st. zástupce : občan ČR, bezúhonný, způsobilý k právním úkonům, s čistým trestním rejstříkem min. 25 let úspěšně ukončené Mgr. na právnické VŠ v ČR morální vlastnosti pro řádné zastávání funkce (nezaujatost, bez předsudků…) souhlas s přidělením k určitému st. zastupitelství

- nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti- ostatní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce- každé státní zastupitelství dohlíží na to zastupitelství, které o jednu úroveň níže- ministr spravedlnosti může kdykoliv požádat jakékoliv zastupitelství o informaci o stavu řízení činnosti

Služební zákon = Zákon č. 218/2002 Sb. O službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech - upravuje právní poměry zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu - organizační věci státní služby, služební vztahy státních zaměstnanců, odměňování těchto osob

XIX. SOUDY A PRÁVO NA SOUDNÍ A JINOU PRÁVNÍ OCHRANU (ZPRACOVALA KITTY)

Právo na soudní a jinou právní ochranu- soudní moc vykonávají jménem ČR nezávislé soudy- soudy (obecné) jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům- naplnění pojmu právní stát – nezávislost soudů, právo na spravedlivý proces a reálně fungující soudnictví- LZPS (hlava V.) – právo na soudní a jinou právní ochranu každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u

nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu (čl. 36 odst. 1)- soudní ochrana – soudy řeší právní spory, kde proti sobě stojí žalobce, resp. navrhovatel a žalovaný, resp. odpůrce- všichni účastníci jsou si v řízení rovni (LZPS čl. 37 odst. 3); faktickou nerovnost může zákon vyrovnávat uplatněním

podpůrných práv (právní zástupce ex offo, osvobození od soudních poplatků)- ochrana práva soudem je založena na principech (LZPS čl. 36 odst. 1) - kumulativní

57

o „každý“ – toto právo má každá FO (podle povahy věci i PO) bez jakýchkoli omezenío „domáhat se“ – aktivní činnost toho, kdo chce pomoc soudu nebo jiného orgánu využít; jedná se o právo, ne o

povinnost možnosti využít (vigilantibus iura = ať si každý střeží svá práva x případy, kdy soud na základě příkazu zákona zahajuje řízení z vlastního podnětu)

o „stanovený postup“ – postup stanoven zejm. procesními předpisy (např. občanský soudní řád, trestní řád, správní řád) – dodržování se může stát rozhodující při uplatnění práva soudní ochranu, je komplikované a vyžaduje profesionální přístup každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy a to od počátku řízení (čl. 37 odst. 2)

- Listina preferuje soudní ochranu zejm. pro systémový předpoklad věcně správnějšího, přesnějšího rozhodnutí, i pro obecný předpoklad větší profesionality rozhodnutí; soudy mají obecnou a výlučnou povinnost poskytovat ochranu právům = musí právní ochranu poskytnout

- výlučný monopol mají soudy k rozhodnutí o vině a trestu za trestné činyo jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho

spáchání uložit - nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege (LZPS čl. 39)o nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu (LZPS čl. 7)o nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (LZPS čl. 38 odst. 2)

- Listina zavazuje soudy řádně jednat – každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2)

- čl. 36, 38 – enormní počet ústavních stížností - široce pojaté se zdůvodněním porušením základního práva na „spravedlivý proces“

- ochrana u jiného orgánu - případy jsou výslovně stanoveny prováděcím zákonodárstvím- státní orgány i orgány samosprávy – musí být zákonem výslovně zmocněny; nemají obecnou a výlučnou povinnost

poskytovat ochranu právům FO, PO- jejich rozhodnutí jsou přezkoumatelná soudem (až na výjimky) a nemusí být proto konečná- Listina připouští možnost chyby nebo omylu (nezákonnosti) státních orgánů i orgánů veřejné správy- Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné

správy nebo nesprávným úředním postupem. (LZPS čl. 36 odst. 3)

Principy činnosti soudů a soudců- Soudy v ČR poskytují ochranu právům především tím, že nalézají právo.- Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu… (Ústava čl. 95 odst. 1) –

rozhodujícím při nalézání práva soudem je zákon nebo mezinárodní smlouva (dále ještě Ústava rozeznává ústavní zákon a zákon)

- soudce je sám oprávněn posoudit nezákonnost jiného právního předpisu – soudce je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu (Ústava čl. 95 odst. 1)

- model koncentrovaného ústavního soudnictví – dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu (čl. 95 odst. 2)

- zásady z Listiny čl. 38o nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudcio každý má právo, aby jeho věc byla projednávána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl

vyjádřit ke všem prováděným důkazům (audiatur et altera pars = budiž slyšena i druhá strana) zásady zčásti zopakovány i v Ústavě čl. 96 odst. 2 – Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.

o příslušnost soudu i soudce stanoví zákon – příslušnost soudu stanoví příslušný procesní předpis, příslušnost soudce však není dána zákonem, ale je stanovena na jednotlivém soudu na základě zákona rozvrhem práce (smyslem je stanoven pravidel dopředu)

- zásada veřejnosti – její podstatou je tzv. otevřená justice – dána možností kontroly ze strany veřejnosti (ta se však nesmí změnit na tlak veřejnosti na výsledek soudního rozhodnutío nestrannost soudců nesmí nikdo ohrožovat (LZPS čl. 82 odst. 1)o peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudů (LZPS čl. 18 odst. 2)

veřejnost může být při soudním projednávání věci vyloučena soudcem jen ze zákonných důvodů; rozhodnutí soudu v dané věci je třeba vyhlásit vždy veřejně

- zásada nutnosti projednat věc bez zbytečných průtahů – je neostrá, nejednoznačná; s rychlostí řízení před soudem úzce souvisí problematika odbornosti soudců, při specifické a vysoce odborné znalosti (z různých neprávních disciplín) musí být ustaven znalec a soud se při rozhodování musí opřít o znalecký posudek – tento proces vyžaduje určitý čas

- zásada ústnosti – soud rozhoduje na základě poznatků, které získal prioritně ústním podáním; pokud rozhoduje pouze na základě písemného podání a písemných důkazů ve zkráceném řízení, nesmí být žalovaný zbaven možnosti vyjádřit se k dané věci ústněo každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké (LZPS čl. 37

odst. 1)o obviněný má právo odepřít výpověď, tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven (LZPS čl. 40 odst. 4)

58

o kvalifikovaný důvod práva odepřít výpověď mají přímo z Ústavy také poslanci, senátoři (Ústava čl. 28) a soudci Ústavního soudu (Ústava čl. 86 odst. 3)

o kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, právo na tlumočníka (LZPS čl. 37 odst. 4) vyplývá povinnost státu tlumočníky mít

- další zásady v trestním řízení (LZPS čl. 39, 40)o nullum crimen sine lege, nulla poena sine legeo presumpce neviny – Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným

odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.o právo na obhajobu – Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit

sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustaven soudem. Zákon stanoví, ve kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.

o právo odepřít výpověďo res iudicata a ne bis in idem – Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo

zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem.o zákaz retroaktivity – Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán.

Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.

Soustava soudů, sídla soudů a jejich vnitřní organizace- Soustava soudů stanovena Ústavou ČR (čl. 91) a tvoří ji Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy.- čtyřinstanční soustava, na vrcholu dva nejvyšší soudy- Nejvyšší správní soud – čl. 91 Ústavy + zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní

o zahájení činnosti 1. 1. 2003, sídlo Brnoo možnost přenesení vybraných kompetencí z Ústavního soudu – čl. 87 odst. 2o není stanoveno, kdo má jmenovat předsedu a místopředsedu

- správní soudnictví provádějí i specializované senáty, resp. specializovaní samosoudci krajských soudů, soudy ve správním soudnictví rozhodují o:o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního

samosprávného celku, jakož i FO nebo PO nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech FO a PO v oblasti veřejné správy

o ochraně proti nečinnosti správního orgánuo ochraně před nezákonným zásahem správního orgánuo kompetenčních žalobácho a dále ve věcech volebnícho ve věcech politických stran a politických hnutí

- působnost a organizaci obecných soudů stanoví zákon č.6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů (zákon o soudech a soudcích)

- zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – tento zákon upravuje pravomoc a příslušnost soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví a některé (!) otázky organizace soudů a postavení soudců – tzn. je nutné ho chápat jako lex specialis ve vztahu k zákonu o soudech a soudcích

- zákon č.6/2002 Sb. určuje sídla a obvody soudů, neodkazuje přímo na zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, ale fakticky z něho vychází; obvody krajských a okresních soudů v zásadě kopírují obvody administrativních krajů a okresů (soudní kraj a samosprávný kraj se ale územně nekryjí)

- Nejvyšší soud – sídlo Brno- Vrchní soud se sídlem v Praze – do obvodu patří obvody Městského soudu v Praze a krajských soudů v Praze, Českých

Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem a Hradci Králové- Vrchní soud se sídlem v Olomouci – do obvodu patří obvody krajských soudů v Brně a Ostravě- obvody krajských soudů jsou vymezeny obvody okresních soudů a ty vymezeny územím obcí (vyjmenovány v příloze zákona

o soudech a soudcích)- vnitřní organizace soudů – není věcí Ústavy určit ji

o jejím základem jsou soudní oddělení (v Nejvyšším soudu kolegia)o rozhodovací činnost soudů vykonávají soudci v senátech nebo jako samosoudcio na rozhodovací činnosti a jiné činnosti soudů se mohou podílet justiční čekatelé, asistenci soudů, vyšší soudní

úředníci, soudní tajemníci, soudní vykonavateléo v dědickém řízení připravuje podklady pro rozhodnutí soudu notář ve funkci soudního komisařeo administrativní činnost provádí soudní kancelářo jako poradní orgán předsedy soudu je zřizována soudcovská rada (volená všemi soudci příslušného soudu)o pro zabezpečení výchovně vzdělávacích akcí zřízena Justiční akademie v Kroměříži

Ustanovování soudců a zánik jejich funkce- soudce jmenuje prezident republiky, se spolupodpisem předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády – kontrasignace

(Ústava čl. 63 odst. 3)- soudce je jmenován do funkce bez časového omezení; funkce se ujímá složením slibu

59

- soudcem může být jmenován bezúhonný občan (státní občan ČR), který má vysokoškolské právnické vzdělání; funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ani s jakoukoli funkcí ve veřejné správě (Ústava čl. 82 odst. 3)

- zákon o soudech a soudcích rozšiřuje nad rámec Ústavy podmínky, kdo může být soudcem – požaduje způsobilost k právním úkonům, zkušenosti a morální vlastnosti, které dávají záruku, že jako soudce bude svou funkci zastávat řádně, v den ustanovení dosáhl nejméně 30 let, složení odborné justiční zkoušky…

- další podmínky může stanovit „lustrační“ zákon č. 451/1991 Sb.- Soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu; výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví

zákon. (Ústava čl. 82 odst. 2)- Slib skládá soudce do rukou prezidenta republiky – text slibu stavoví zákon o soudech a soudcích v §62.- Ústava čl. 94 odst. 2 zmocňuje zákon, aby mohl stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudů

podílejí vedle soudců a i další občané. Připouští účast laiků, přímo nevolí jednu ze dvou základních možností (přísedící členové senátu nebo porotní systém). Až zákon o soudech a soudcích určuje, že v ČR je laický prvek reprezentován přísedícími členy senátu. Volba přísedících je v současnosti regulována zákonem o soudech a soudcích (§64). Přísedící okresních a krajských soudů volí zastupitelstva obcí v obvodu příslušného soudu z kandidátů navržených členy těchto zastupitelstev. Jsou voleni na 4 roky, mohou být voleni i opakovaně. Přísedící musí splňovat obdobné podmínky jako soudce (občan ČR, způsobilý k právním úkonům, bezúhonný, dosáhl 30 let atd.).

- Zákon o soudech a soudcích stanoví důvody zániku funkce soudce a přísedícího:- U soudce (§94 a §95)

a. uplynutí kalendářního roku, v němž soudce dosáhl 70 letb. dnem právní moci rozhodnutí, kterým bylo zjištěno, že je ze zákonného důvodu nezpůsobilý vykonávat soudcovskou

funkcic. dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně nebo odsouzen

k nepodmíněnému trestu odnětí svobody pro trestný čin spáchaný z nedbalostid. dnem právní moci rozhodnutí, kterým mu bylo uloženo kárné opatření odvolání z funkce soudcee. dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl soudce zbaven způsobilosti k právních úkonům nebo kterým byla jeho

způsobilost k právním úkonům omezenaf. dnem, kdy soudce pozbyl státní občanství ČRg. smrtí nebo dnem právní moci rozhodnutí, kterým byl soudce prohlášen za mrtvéhoh. vzdáním se funkce

- U přísedícího (§96)a. uplynutím funkčního období, na které byl do funkce zvolen (4 roky)b. ad c., e., f., g. u soudcec. na návrh příslušného předsedy soudu může být přísedící odvolán zastupitelstvem, které ho zvolilo, jestliže závažným

způsobem porušil povinnosti přísedícího, přestal splňovat zákonné předpoklady pro výkon funkce nebo jeho zdravotní stav mu nedovoluje řádně vykonávat povinnosti

- Soudci i přísedící se mohou své funkce vzdát – rezignovat.- Dočasné zproštění výkonu funkce – ze zákonných důvodů (§99 až §101 zákona o soudech a soudcích) může dočasně zprostit

výkonu funkce soudce ministr spravedlnosti a přísedícího předseda příslušného soudu.- Jmenování a odvolání funkcionářů soudu (předsedy a místopředsedy) – Ústava čl. 62 písm. f stanoví, že prezident republiky

(bez kontrasignace jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy (v plurálu) Nejvyššího soudu. Zákon o soudech a soudcích v §102 odst. 1 mluví pouze o místopředsedovi (v singuláru) Nejvyššího soudu. Předsedu a místopředsedy vrchního, krajského a okresního soudu jmenuje ministr spravedlnosti. Funkcionáři soudů jsou jmenováni bez časového omezení.

- Nález Ústavního soudu č.397/2006 Sb. , jímž Ústavní soud zrušil §106 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, není v současné době možné předsedu nebo místopředsedu soudu (jakéhokoli) odvolat. Zánik funkce předsedy a místopředsedy je tak vázán na zánik funkce soudce.

Záruky soudcovské činnosti- Zárukou naplnění poslání soudnictví je nezávislost jak soudů (LZPS čl. 36 odst. 1 a Ústava čl. 81), tak i soudců (Ústava čl. 82

odst. 1).- Nezávislost soudů

o důsledné oddělení od ostatních složek státní (veřejné) moci, autonomie v rámci dělby státní mocio LZPS čl. 18 odst. 2 zakazuje peticí zasahovat do nezávislosti soudu

- Nezávislost soudcůo důsledné oddělení od ostatních složek státní (veřejné) moci, ale i politického systémuo nezávislost v rámci moci soudní, v rámci daného soudu, jako předpoklad jejich nestrannosti, kterou nesmí nikdo

ohrožovato zákaz jakýmkoli způsobem ovlivňovat soudce v jeho rozhodovací činnosti ze strany představitelů moci zákonodárné,

výkonné nebo i ze strany FOo vytvoření takových podmínek, aby soudce byl při své rozhodovací činnosti vázán jen zákonem a mezinárodní smlouvou,

která je součástí právního řádu ČR (Ústava čl. 95 odst. 1) a ne jinými příkazy nebo vlivyo k zajištění nestrannosti slouží i institut podjatosti soudce – soudce nesmí mít žádný vztah k projednávané věci ani ke

stranám sporu

60

- Novela občanského soudního řádu (zákon č.30/2000 Sb., §15 odst. 1) dává účastníkům v občanském soudním řízení právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících. O tom musí být soudem poučeni. V případě uplatnění námitky podjatosti soudce rozhoduje o této námitce nadřízený soud.

- Vyjádření Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku k nestrannosti soudců – rozsudek ve věci Chmelíř proti České republice – rozlišuje mezi objektivní a subjektivní nestranností: „Nestrannost se ve smyslu čl. 6 Ústavy posuzuje ve dvou krocích: první spočívá ve snaze zajistit osobní přesvědčení dotyčného soudce v daném případě; druhý pak směřuje k ujištění, že osoba soudce nabízí dostatečné záruky vyloučení všech důvodným pochybností v tomto směru…“.

- Pro posílení nezávislosti jsou soudci jmenováni do funkce hlavou státu a bez časového omezení (neplatí pro soudce Ústavního soudu).

- Zárukou nezávislosti soudců je i stanovení neslučitelnosti (inkompatibility) funkce soudce s jinými veřejnými funkcemi.- Ekonomickým předpokladem nezávislosti soudců je jejich hmotné zajištění.- Soudce obecných soudů nepožívá imunity. Funkce soudce i přísedícího je veřejnou funkcí, a tudíž je soudce i přísedící

chráněn trestním právem jako veřejný činitel.

Vztah k jiným ústavním orgánům, státní správa soudů - Moc soudní tvoří relativně autonomní složku státní moci, ale je součástí státní, resp. veřejné moci. Jiné orgány státní moci

(ale ani žádné jiné) nemohou zasahovat do rozhodovací činnosti soudů.- Moc zákonodárná (Parlament ČR) stanoví právní pravidla existence, postavení a činnosti soudů i soudců a tím, že Poslanecká

sněmovna schvaluje státní rozpočet, stanoví i předpoklady pro materiální zabezpečení soudnictví.- Přímo Ústavou (čl. 22 odst. 2) je stanovena inkompatibilita funkcí poslance a senátora s funkcí soudce; dnem, kdy by se

poslanec nebo soudce ujal funkce soudce, zanikl by jeho mandát.- Soudci jsou do svých funkcí jmenováni prezidentem republiky. Ten může zasahovat do činnosti soudů (trestních)

prostřednictvím ústavního práva milosti (agraciace, abolice, rehabilitace) a amnestie. I mezi funkcí prezidenta republiky a soudce je Ústavou stanovena inkompatibilita.

- Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy – správním úřadem – soudů.- S obvody a sídly soudů se shodují sídla a obvody územní působnosti státních zastupitelství – soustava soudů tak určuje

soustavu státního zastupitelství.- Soudy obecné soustavy soudů tvoří s Ústavním soudem „moc soudní“.- Vztah soudů k orgánům místní samosprávy spočívá ve volbě přísedících.

Prováděcí zákonodárství a judikatura Ústavního souduOrganizaci soudů a postavení soudců upravují v současnosti především:

o zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) – podrobná ustanovení o soustavě soudů a hlavních zásadách jejich činnosti, o organizaci a činnosti soudů, o ustanovení soudců a přísedících atd.

o zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců – příslušnost soudů pro řízení ve věcech soudců a státních zástupců (kárné soudy), složení soudů, postup atd.

o zákon č. 189/1994 Sb. o zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní o další dílčí úpravy v právních předpisech (zákoník práce, zákon o advokacii…)o jednací řády soudů

K činnosti soudů se vztahuje velmi bohatá judikatura Ústavního soudu, zejména rozhodování o ústavních stížnost

XXII. SYSTÉM KONTROLY V ČR (ZPRACOVAL DOMINIK VÍTEK)

- předmětem kontroly především orgány a instituce moci výkonné, resp. veřejné správy- v Rakousku od r. 1866 Nejvyšší účetní dvůr – podřízený přímo panovníkovi, nezávislý na ministerstvech (rovny)- Nejvyšší účetní kontrolní úřad (NÚKÚ) – vznikl v r. 1919 úkolem vykonávat dozor na státní hospodářství, jmění a dluh- v r. 1942 na Slovensku vznikl Nejvyšší kontrolní dvůr (NKD)- 1951 – NÚKÚ i NKD nahrazeny ministerstvem státní kontroly- 1969 – zřízen Nejvyšší kontrolní úřad ČSSR – v čele generální kontrolor volen ČNR- ÚZ 481/1991 – zřízen Nejvyšší kontrolní úřad ČR; Ústava ČR upravila rámcově čl. 97

Nejvyšší kontrolní úřad- v Ústavě mu je sice věnován jen čl. 97, zároveň však členěn do samotné hlavy (V.) tím zdůrazněna jeho nezávislost - z materiálního hlediska je jeho činnost činností správní, z formálního se však nejedná o správní funkci, která je vymezena

v čl. 79 náleží výkonné moci- nezávislost je „užší“ než nezávislost soudů (čl. 81)- vykonává kontrolu – zjišťování a hodnocení skutkového stavu kontrolní závěry (nejedná se o správní ani soudní

rozhodnutí)- další záruky nezávislosti:

61

- prezidenta a viceprezidenta NKÚ jmenuje prezident na návrh PS (podle čl. 62 a 97 (2))- jmenování na 9 let, mohou být odvoláni prezidentem na návrh PS potřeba kontrasignace vlády- návrh může být podán pouze, pokud svoji funkci nevykonávají po dobu delší než 6 měsíců nebo na základě

pravomocného rozhodnutí Kárné komory NKÚ - 15 členů NKÚ voleno PS na návrh prezidenta na dobu neurčitou

- členové mohou být členy politických stran, ale nesmí v nich zastávat funkce - o kárných proviněních rozhoduje Kárná komora NKÚ - plat a další naturální plnění stanoví přímo zákon - Prezident NKÚ se může zúčastnit jednání PS i Senátu a jejich orgánů - ve státním rozpočtu samostatná rozpočtová kapitola - hospodaření NKÚ kontroluje PS

Působnost NKÚ- majetek státu a státní rozpočet- kontrola hospodaření ČNB, pokud jde o výdaje na pořízení majetku a výdaje na její provoz- nezahrnuje kontrolu hospodaření s majetkem jiných veřejnoprávních korporací než státu např. obcí, krajů

- stejně tak nezahrnuje kontrolu hospodaření fyzických nebo právnických osob, i když jsou příjemci dotací

Organizace NKÚ- organizační struktura stanovena zákonem- personální hledisko:

- Prezident NKÚ – řídí NKÚ, zastupuje jej navenek - Viceprezident NKÚ – především zastupuje prezidenta, avšak organizační řád může uložit i další funkce - Členové NKÚ - Kontroloři – pracovníci NKÚ, tj. zaměstnanci státu - 2 soudci Nejvyššího soudu – jmenováni členy Kárné komory NKÚ

- orgány: - Prezident NKÚ - Viceprezident NKÚ – pokud vykonává samostatně pravomoci svěřené mu organizačním řádem - Kolegium NKÚ – prezident, viceprezident, všichni členové NKÚ - Senáty NKÚ - Jednotliví členové - Kárná komora NKÚ – její rozhodnutí může přezkoumat pouze Nejvyšší soud

62