SILA MOUDROSTI

INTERPRETACE UC ENI FRANI DRTIKOLA

EVZ EN STEKL

Druhe rozs ırene a doplnáne vydanı

SILA MOUDROSTI Interpretace ucenı Frani Drtikola

Evzen S tekl

Druh e r o z s ıre n e a d o p l n á n e vydanı

ň Evzen Stekl, 1994

Dákuji tımto svojı panı Zdence Steklove za vytvorenı podmınek, ktere mi umoznily napsanı te to knihy. Dákuji take panu Ing. Pavlovi Solcovi za nezis tnou technicko-organizacnı pomoc.

Nákterı mozna prijmou knihu Evzena Stekla lhostejná, jinı s nadsenım, nákterı kriticky. To nenı dulezite . Pro náktere snad bude tato kniha impulsem a pomocnıkem pro jejich cestu za poznanım. Tak jako pred dváma lety prvnı vydanı te to knihy pro mne. Toto druhe vydanı je autorem doplnáno, rozs ıreno a zpracovano do vátsıch hloubek. A tám, pro ktere bude mıt kniha Sıla moudrosti prakticky vyznam pro jejich vnitrnı zivot, tám drzım palce.

Antonın Slechta, Upice

Kdyz se pred dváma lety objevila na trhu kniha Sıla moudrosti, bylo to vlastná prvnı dılo zasvácená a specifickym zpusobem priblizujıcı verejnosti Ucenı Frantiska Drtikola (1883 - 1961). Nedlouho pote zacal Evzen Stekl pracovat na jejım rozs ırenı: na mnohych mıstech je oproti prvnımu vydani puvodnı mys lenka dale rozvedena, cımz je dılo obohaceno o hlubs ı pohled do cele problematiky duchovni praxe, byly pridany preklady buddhistickych textu a rozs ırena fotograficka prıloha. Tak se nam nynı dostava do rukou komplexnı a realisticky "navod k pouzitı" v tom nejlepsım smyslu slova, navod vedoucı k nelehke mu ovladnuti zmán mysli.

V Drtikolová osobnosti vytrysknul do casu pramen Z ive vody Poznani, ze ktere ho máli jeho zaci moznost cerpat bez omezeni. Tato kniha je cısı vrchovatou - pripravena osvázit, ci probudit. Jejı prınos je rovnáz v tom, ze zachovava pro budoucnost autentickou podobu Ucenı velike ho Mistra. I kdyz jsou k dispozici jinde publikovane vzpomınky jeho zaku a majı take svuj vyznam, neobsahujı s ırku a hloubku interpretace Evzena Stekla, ktery po dlouha le ta zil v Drtikolová blızkosti a s laskou a vdácnosti k Námu se ujal prace na napsanı te to knihy.

Proto ctáme pozorná, aú je i nase cıse naplnána. Ing. Pavel Solc, Praha, Nova Paka

Bez nadsazky mohu rıci, ze kniha Sila moudrosti zasadná zmánila muj zivot. Cela tato kniha je navodem k jednanı, k praxi, nikoliv k premys lenı o tom, "jak na to autor prisel". Ja sam jsem to vzal prakticky a kazdopadná jsem událal dobre. Ten, kdo cestu v knize popisovanou nenastoupil, nemuze toto Ucenı "zvencı" vubec hodnotit. Co tato kniha nabızı je - cılevádoma prace na sobá.

Lubos Jehlicka, Plzen

Kniha Evzena Stekla Sıla moudrosti je podle mne nejen projevem hluboke –cty ke guruovi - Franovi Drtikolovi, ale te z (a hlavná) ucelenym praktickym navodem pro duchovnı cestu. Setkanı se s touto knihou znamenalo pro mne vyznamnou pomoc v prohlubovanı a doplnovanı me sadhany. Domnıvam se, ze prakticka aplikace navodu ke cvicenı muze byt prospásna vsem, kdo uprımná touzı po duchovnım poznanı a hledajı svou cestu.

Bozena Jancarova, Praha

Motto

Bez vznika nı, take bez zanika nı;

ne vˇ cne, take ne oddˇ lene;

Nejedno, tez ne ru zne;

bez pricha zenı, bez odcha zenı.

Kdo takto mu ze uc it odvislemu vznika nı,

tichemu vyhasnutı rozvıjenı,

pred nım, Osvıcenym, skla nım svoji hlavu,

pred nejvˇ tsım z uc itelu .

Postuj, poutnıce hledajıcı - postuj ty, jenz hledas puvod sve ho "Ja" a tazes se po smyslu zivota - toto hledanı a tyto otazky jsou stare jako lidstvo samo.

A jsou to otazky nale have ! Buddhisticke ucenı res ı tento proble m metodou introspekce - vracı

clováka k sobá same mu, do vlastnıho nitra. Neboú jen tam je cesta k nalezenı podstaty jsoucna!

Postuj, poutnıce hledajıcı, a ztis svou mysl - sleduj cestu jedin-ce, ktery byl v letech 1944 - 1960 nejmlads ım a dnes jiz poslednım z dlouholetych zaku Frani Drtikola a muze jiz jako jediny jes tá autentic-ky a zasvácená náco rıci o ucenı sve ho gurua.

Na ga rdzuna

Pozna mka autora U vod

Svymi nesmálymi literarnımi pokusy a postupná se rozs irujıcımi vydanımi se snazım podat svádectvı o tom, jak jsem vlivem zcela mimoradnych karmickych podmınek mál v zivotá nevs ednı a ojedinále s tástı, ze mná bylo umoznáno plnych sestnact roku pobyvat v bezpros-trednı blızkosti Arahata, poznat jeho ucenı a podle svych skromnych sil predat toto ucenı dale, coz cinım take touto knihou.

Hloubky Arahatova ucenı jsou nedozırne , hloubka jeho ucenı vede pres nekonecno az k pochopenı podstaty vsehomıra.

Frana Drtikol vychazel z buddhismu a tvorivym zpusobem, prozitım hluboke moudrosti, prizpusobil buddhisticke ucenı dnesnı dobá. Jsem presvádcen, ze pohne-li se sváta báh k duchovnájs ımu pojımani zivota a dánı vubec, pak historie ocenı ku prospáchu tvoru ducha tak velike ho, jako byl Frana Drtikol.

Jestlize tato kniha bude snad pro nákoho byú jen malym prınosem na jeho cestá za poznanım, jestlize jen malicko vnese svátlo do jeho nelehke ho snazenı, nepsal jsem ji nadarmo. Jinak nechú je napsana jako svádectvı jednoho zaka Frani Drtikola pro budoucı pamáú vsem,

kdoz prijdou po nas...

8

Od roku 1935 zil v Praze na Sporilová Frantis ek Drtikol, kdyz predtım zrus il svuj fotograficky atelie r ve Vodicková ulici c. 7. Jihozapadnı strana Sporilova byla tehdy jaksi stranou mástske ho ruchu, a tak Drtikol zde zil tise a ve skromnosti a take se vratil, jak pıse ve sve m zivotopise, "ke sve stare vasni - k malovanı". Vedl velmi cinorody zivot. Vedle malovanı se vánoval prekladum indickych, tibetskych, cınskych a japonskych filosofickych dál z námciny a take prijımal navs távnıky, kterı se o staroindickou filosofii zajımali, a brzy se stal jejich radcem a ucitelem. Tehdy chodili k Drtikolovi ze znamych osobnostı naprıklad i dr. Leopold Prochazka, tehdejs ı predseda C eskoslovenske spolecnosti buddhisticke , Karel Weinfurter a mnozı jinı. Ne vs ichni chapali jeho ucenı, nákterı pris li jednou, j i nı vıcekrat a dals ı zaci vytrvali a ani po le tech toho nelitovali, byvse obohaceni vysledky pusobenı blahodarne ho vlivu sve ho ucitele. Frana (jak jsme mu vs ichni rıkali) byl obklopen zaky, kterı ho ctili a milovali. Kazdy z nas si odnesl do zivota odkaz nehynoucı - odlesk jeho moudrosti, ktery nas bude provazet az do po-slednıho dechu.

Dıky technicke mu pokroku se svát zmensuje - lide vzdalenych kon-tinentu i jejich kultury majı k sobá blıze. Nenı na skodu poznavat ducha jinych kultur a jinych narodu, vzdyú to patrı take ke vzdálanosti clováka. Jmenovitá Indie, jejız specificky zpusob mys lenı ma tisıciletou tradici. A proto nechú se vazeny ctenar snazı pochopit, v cem tkvı specifika mys lenı, v jehoz duchu je psana tato kniha. Urcitá nebude zklaman ď

9

v nejhorsım prıpadá pozna moznost chapanı sváta staroindicke filosofie, kterazto moznost rozs iruje obzor vzdálane ho clováka dvacate ho stoletı a tım take paralelná rozs ırı pojetı moudrosti te to filosofie.

Tato kniha je urcena lidem, kterı se zajımajı o staroindickou mravo-filosofickou buddhistickou soustavu. Precıst si to muze ovsem kazdy...

Frantisek Drtikol zije v povádomı lidı predevsım jako umálec, ojedi-nálym zpusobem uzıvajıcı svátlo ve fotografii. Jenze pro toho, kdo jej znal, stojı Drtikol-clovák jes tá vyse nezli Drtikol-umálec.

V te to knize se pıs e skoro vylucná o dals ım rysu jeho zjevu - a to o Drtikolovi-mudrci, kteryzto hlavnı rys jeho osobnosti jes tá prevysuje jeho velke umánı.

Ale koneckoncu - Drtikol-umálec a na druhe straná Drtikol-mudrc, to obojı je zakonitá spjato s jeho celym zivotem - tedy hlavná s filosofiı, kterou ucil, zil a dovedl do velike ho naplnánı.

Ca st prvnı

10

Vzpomınky na velikeho Arahata

Vč cna sla va tobč , guru !

I.

Stezka pravdy, moudrosti a svč tla

Hlasım se k zakum Frantiska Drtikola. Poznal jsem ho ve svych triadvaceti letech a od te doby podstatná ovlivnil muj zivot.

Pokusım se v táchto vzpomınkach nacrtnout charakteristiku Frani Drtikola, onoho velike ho Arahata, ktery byl na svátá a zvlas tá v Evropá zjevem tak vzacnym. Pokusım se te z priblızit ono neopakovatelne ovzdus ı ve vile na stare m Sporilová, kde Arahat zil a mistrná vedl sve zaky k odstranánı nanosu nevádomosti a k zıskanı vádánı.

Tyto vzpomınky vznikly ze vzajemne ho vztahu mezi mnou a mym guruem - proto tam, kde to jinak nejde, musım priple st svoji osobnost. Popıs i take prostredky, ktere Frana volil k poucenı svych zaku a jeho zpusob vedenı, jakoz i jeho prıstup k clováku.

Vidım jej jasná pred sebou, ztálesnujıcıho klid, rozvahu, prirozenou skromnost a nenapadnost, vyzarujıcıho Pravdu. Pro mne znamenal Frana mnoho - jake s tástı, ze jsem ho poznal, ze jsem se snazil naplnit jeho velke Ucenı. V jeho blızkosti jsem prozil nezapomenutelne , zazracne chvıle, nalezl jsem u náj vzdy hluboke pochopenı, radu i pomoc, zvlas tá

13

pak ve vácech duchovnıch. Onách s estnact roku, ktere jsem stravil v jeho blızkosti, patrı k nejsvátlejs ım a nejs úastnájs ım v me m zivotá. Svátlem mi byla jeho Nauka - Na dobre stopá.

Kdyz jsem se po letech dıval zpát a hledal odpováó na otazku, proc jsem poznal Franu, dosel jsem ke spolecne mu jmenovateli souhrnu prıcin - byla to velka touha po poznani pravdy, a tım i smyslu zivota. Pozdáji jsem te z nasel jednu zajımavou vátu v Evangeliu Srı Ramany Mahari-s iho, kde v sedme kapitole (O nalezenı gurua) je psano: "C lovák touzı po pravdá vıce nezli po splnánı svátskych pranı."

Tak jsem jednoho zarijove ho odpoledne v roce 1944 zaúukal na dvere sporilovske vily v Jihozapadnı ulici (Jihozapadnı pata) c. 1018/25. Tlucte a bude vam otevreno! Tak jsem tedy tloukl a otevrel mi sam Frana. Bylo to jes tá ve chmurnych dnech okupace - ale pres vsechnu tu tázkou dobu jsem si potom jasná uvádomil, ze pravá tehdy vlastná pro mne zarilo slunce nejjasnáji, protoze jsem toho dne po prvnı navs tává u Frani Drtikola nastoupil Cestu za Poznanım a objevil jsem v sobá to prave duchovnı Slunce, od tohoto casu napln cele ho me ho zivota. O Franovi Drtikolovi jsem se dozvádál od jedne stars ı panı, s nız jsem chodil do duchovnıho krouzku, o námz se zminuji hned na zacatku druhe kapitoly. Tato stars ı panı byla u Drtikola nákolikrat, ale "nic jı to nereklo". Zde je vidát, ze ne kazdy pochopil jeho Ucenı; nákterı odes li, jinı zustali...

Kdyz jsem spatril Franu poprve , nejvıce má ohromila jeho oprav-dovost, ktera doslova salala z kazde ho jeho slova a z kazde ho pohybu. Byl nenapadny, skromny a vychazel z náj hluboky, propastny klid. Hned jsem vádál - ano -to je ono, co hledam - trebaze jsem vubec neznal to, co jsem se mál brzy dovádát. Byla to osudova intuice. Frana mi vánoval malou, ale zavaznou knızecku "Slovo Buddhovo" od Nyanati-loky, ve ktere je v kostce popsano Buddhovo ucenı.

Nákdy na pocatku mych navs táv mi Frana sdálil, ze nejvys sım cılem je dosazenı nirvany. Snahu priblızit se te to metá jsem vnitrná prijal za smysl sve ho zivota. Frana rıkal, ze ten, kdo dosel nirvany, ukoncı navzdy retáz strastnych existencı; tımto velkym prohle dnutım si uvádo-muje, ze v nirvaná byl vlastná porad, ze se od ni nikdy neodchylil, ze to vs echno je v nas em vádomı - jak ta nirvana, tak i ta samsara. I tazal

jsem se sam sebe: "No jo, ale jak na to?" Toto je otazka vs ech otazek -ja jsem ji res il pracı na sobá. A myslım, ze jinak se to ani neda dálat! Nikdo jiny to za nas neudála, nikdo jiny nas neosvobodı, nezli my sami!

Bylo receno, ze prace na sobá je pracı na 24 hodiny denná - a Frana nákde pıse, ze "k buddhismu je zapotrebı velka trpˇ livost, velka vytrva-lost a velka odvaha"- a ze "kdo nema tyto tri vlastnosti, ten aň toho radˇ ji necha " . Aby z toho nakonec nebyly ty zname fantasmagorie, kdyz serio znı prace je ve psı.

Kazdy zacatek je tázky - vzpomınam si, ze jsme tehdy bydleli na spolecne chodbá a vzdycky, kdyz jsem si sedl ke cvicenı cakramu, vys la do predsıná sousedka a buó s trachala ve skrıni, nebo myla podlahu, nebo podobná rus ila. To se dálo se zeleznou pravidelnostı a vytrva-lostı. V tomto obdobı jsem trpál velkou zıznı, za den jsem vypil neuvá-ritelne mnozstvı tekutin. K tomu Frana rıkal, ze na pocatku se tálo takzvaná produchovnuje, mánı se struktura bunák, a pravá proto potre-buje tolik tekutin. (To, jak se tato premána struktury bunák projevı, je zalezitost ryze individualnı, i ve sve m projevu, stejná jako cela duchovnı cesta kazde ho jedince.) Rus enı vs ak postupná ustavalo a zızen take .

Po skoncenı okupace v letech 1945-46 na sporilovske m namástı i jinde na brigadá má Frana upozornuje: "Jasne vádomı, jasne vádomi" - kopal jsem dal krumpacem a Frana opát: "Musıs bejt u toho vádomım." Frana mi neodpustil sebemens ı odchylenı a bylo to velmi dobre. Vidál do má jako do studanky.

Jednou na zahradá ve vile, kdyz jsme zale vali, natocil Frana konve hodná plne az po okraj a pak povıda: "Tak a teó nesmıme vylıt ani kapicku." Daval jsem si velky pozor, bylo to pro má uzitecne cvicenı. Chodili jsme od zahradnıho vodovodu s plnymi konvemi po zahradá k zahonum, ale i ke stromum. Jednou jsem spatril, jak Franovi ukaplo z konve tros icku vody - na cesticce to bylo vidát - a povıdam: "Frano, podıvej, tys ukap’." Frana se podıva za sebe, vidı par kapek vody a rıka: "No, co chces , i mistr tesar se utne." Oba jsme se smali...

Bdálost a jasne vádomı jsou zakladem buddhisticke praxe -je treba si je osvojit. Kdo toto podcenı, stavı na pısku.

14 15

Jednou na male verandá vily, kdyz bylo kolem Frani vıce zaku, nákdo prohodil: "No jo, musı se zıskat pevny klid." Frana na to odpovádál: "Klid a klid je rozdıl - kdyz budu treba tancovat cardas , tak To ze má nikdo uz nedostane." Cımz bylo receno, ze tálesny klid (povrchovy) nic neznamena - pokud nenı jeho puvodcem vysoky stav vádomı.

Frana zvlas tá u zacatecnıku kladl duraz na odvisle vznikanı - neboli retáz prıcinnosti - neboli pattica samuppada. Pro znazornánı tohoto principu jim rıkaval: "Kdyz je toto, je i tohleto - a kdyz nenı toto, nenı ani tohohle." Pritom velmi jemná pohyboval rukou, v nız drzel lulku (kterou jeden cas kouril), a várte, ze i ten kour byl pro nekuraka tak nájak vonnájs ı, prıjemnájs ı - a bylo nam s nım dobre.

Nenı zdaleka mozne vypsat veskere proble my, ktere nejen má, ale kazde ho vazná hledajıcıho cestou potkavaly. Vzhledem ke sve mu mladı jsem si jako nezkus eny nechal od Frani poradit. Kdo se nebojı tazat, nemusı se prodırat sıtı nejistot a omylu, prodırat se dzunglı pochyb a zmatku - n e m u s ı se v r a c e t z p á t . A i tak je prace dost. Snazil jsem se Franovy rady a pripomınky uvadát do kazdo-dennıho zivota - nebo jes tá le pe do kazdomomentalnıho zivota - pracoval jsem na sobá a na zadne podmınky jsem necekal. Jak bych mohl cekat, kdyz svát je jako v ohni a nikdo nevı, kdy prijde jeho hodina. Stalo se, ze mi nákdo namıtl: "No jo, máls na to dost casu." Ale prosım vas, kdo ma dost casu? Mál jsem rodinu a normalná jsem se o ni staral. A s lo to. Proto necekejte na podmınky, stejná zadne neprijdou - a vzhuru do prace - ty podmınky se upravı az v báhu. Buddhova poslednı slova:

"Anicca sankhara - appamade na sampade ttha" neboli "Pomıjejıcı jsou (vs echny) slozky - (proto) horlivá usilujte". H o r l i v á u s i l u j t e !

Vse je slozene , vse se z náceho sklada - a toto vse slozene je pomıjejıcı...

Ze vzpomınek take vystupuje Franova navs táva u nas v bytá. Prisel necekaná, bylo to asi v roce 1950. Zdenicka pravá náco varila -Frana s el kolem sporaku a povıda: "Copak to tam, holka, dobre ho varıs ?"

Má nasel v pokoji na luzku, zrovna jsem náco probıral a knihy jsem mál pohazene po posteli. Frana rekl uznale:

"No, ty si to ale dovedes zarıdit." Zıral jsem prekvapen, kdo ze to k nam zavıtal na navs távu, a byl jsem súasten. Frana, pokud je mi znamo, Nikam nechodil - to uz muselo byt...

Z te to doby take pochazı moje rymovacka, kterou jsem napsal za chvilku a dal ji hned Franovi. Precetl si ji a srdecná se zasmal. Zapomnál jsem na ni a az po letech jsem ji objevil nahodou v samizdatu "Frana Drtikol - Z ivot a dılo". Zde je:

Kolotoc je zivot jen, ten kdo je v nám spokojen, nechú se valı jak to prase, ktere mu vs e pákne zda se. Nazere se - mimochodem za chvıli to vyjde spodem; to je zakon prırody, z lejna dálat vyvody. Vyvojem se vs echno mánı, zda se nam, ze konce nenı; az kolotoc zastavıs , pak samsary konec zrıs . Konec zitı, konec konce, splynes se vs ım polehounce, ztratıs vs e, ceho ses vzdal, naleznes , cos vzdy hledal.

16 17

II.

Fra n ova pra ce s za ky - jeho charakteristika

Arahat nemluvı jen kvátnatá, jak by si mohl nákdo domys let - tım by se dopous tál idealizovanı, ktere je vzdaleno od pravdy. Pravda nenı ani hezka, ani os kliva, ve sve m –hrnu je nad ves kerymi protiklady, nad dvojnostı. Buh je Pravda a Pravda je Buh. Frana rıkal, ze pravda je i v lejnu, i v hnoji - prostá vsude. Buh je vsudyprıtomny a nemuzeme jej hledat a nachazet jen v krasnu. Znamy je take Franuv vyrok, ze "Buh je i v te to kostce cukru, kdyby tam nebyl, byla by ta kostka vıce nez Buh". Frana byl opravdovy -jeho rec byla jemna, vznesena - takova, jako byl on sam. I kdyz se nebal uzıt i silna slova - vzdy to málo hluboky smysl, vzdy to k druhe mu mluvilo. Kdyz nákdy pouzil slovo nelibe , z jeho –st vyználo neobycejná jemná, us lechtile, snad proto, ze bylo vyneseno z nitra. Nikdy jsem u nikoho jine ho nezachytil náco podobne ho. Tako- ve ho silnájs ıho vyrazove ho prostredku pouzil Frana vzdy, kdyz to uznal za vhodne a nezalezelo mu na tom, jak to prijme ten, ktere mu to bylo receno a jemuz se to nemuselo zdat dost ciste . Ten, ktery se nad Franovymi slovy pohorsoval, nebyl tak cisty, aby to spravná pocho- pil a prijal. Inu - ciste mu vs e ciste .

Frana sel v rozmluvá s lidmi do velkych hloubek - zasahl nitro a tam zahral na tu pravou strunu - nákdo z toho mál krasny akord a nákomu to zase nevyználo, protoze snad hledal formu - a to podstatne mu uletálo.

Nezli jsem poznal Franu, chodil jsem do krouzku "ucenych mystiku" - byla to sama fraze, sama pretvarka a mluvilo se tam skoro spisovná a slus ná - ale co tito slus ná hovorıcı lide provadáli po krouzkovych

19

hodinach, o tom radáji pomlcım. Samozrejmá, ze to nikam nevedlo, zustavalo to na povrchu, cetl se Weinfurter, dr. C apek apod. Kdyby tito lide mluvili lidová a pritom zustavali cistı, bylo by to tak leps ı. Ja jsem k nim pouze "pricichl" a pak jsem tam prestal chodit.

Frana nevádál, co je to pretvarka. V jednom jeho pısemne m zaznamu z roku 1936 je: "Hrubou recı se jes tá zadny andál nestal invalidou, spıse recı nasladlou, farizejskou. Ten, kdo se stydı (aú uz prirozená nebo falesná) projevovat se tak, jak mu zobak narostl, ten musı moc a moc ze sebe sundavat tách hadru a nanosu tak zvane kultivovanosti intelektu a jinych podobnych nesmyslu, aby dos el cıle."

Samozrejmá jsem mluvil s Franou take o takzvanych kouzelnych silach - Frana ucil, ze nejváts ı kouzelna sıla je sıla moudrosti - a sam to take v praxi dokazoval. Jednou mi vypravál, jak Buddha pris el k rece, kde nájaky fakır predvadál levitaci (v tomto prıpadá to byla chuze po vodá). Uvidáv Buddhu, tazal se ho: "Tak co tomu rıkas , Gautamo?" A Buddha odpovádál: "Mnoho roku jsi vánoval zıskanı te to sıly - kde je vs ak tva cesta k nirvaná? To ja dam prevoznıkovi par drobnych mincı a on má preveze." Frana, i kdyz sam mál nákolik siddhi, rıkal, ze za nimi nemame jit - ze veskere snazenı mame upnout na osvo-bozenı. A kdyz se jiz nájaka siddhi objevı (jako dusledek naseho snazenı), muzeme ji pouzıvat, ale nelpát na nı a nestavát ji na odiv. Ano, nejváts ı sıla je sıla moudrosti.

Jednou jsem take prisel k Franovi s nájakymi spekulacemi - rozvadál jsem jake si mys lenky, a kdyz jsem to mál ze sebe vs echno vysypane , tazal jsem se, co tomu jako rıka. Po celou dobu, co jsem mluvil, má Frana pozorná poslouchal a nynı se zamyslil, pronikavá se na má podıval, zabafal z lulky a pomalu, pomaloucku vypustil kour: "Zanech toho, tak to nenı." Jakmile toto Frana rekl, v tu chvıli se mi zase jednou zrıtil barak nad hlavou! Kolikata to uz je demolice? Jenze Frana pouze neboural -on dovedl na tách troskach postavit kralovstvı moudrosti - take mi hned rekl, ze to vse, co jsem mu povıdal, je jen neplodne hloubanı a ze takhle "se Tam nedostanes ". Jake pak hloubani? Tım jes tá nikdo nebyl spasen -ale byt prıtelem prazdne cely, koncentraci si neprotivit - to je znamy Buddhuv vyrok. Tedy ne v sobá porad náco premılat, hloubat, vytvaret nove a nove nazory - to k nicemu nevede. To proto, ze v nazorech nebo v jake koliv zevnı ucenosti osvobozenı nespocıva. Ono je vubec

dulezite prijıt na to, v c e m T o v l a s t n á s p o c ı v a . A k tomu od same ho zacatku vede guru sve ho zaka. Je to cely proces - a patrı k námu i ty demolice v zaková mysli. A pravá tımto, támito demolicemi, dochazı pomalu ke zmáná zpusobu mys lenı - aby zak opát po dals ım procesu i tohoto zmánáne ho mys lenı zcela zanechal -jak o tom je psano v kapitole "Dharmy".

Jindy Frana vypravı, jak jeden mnich usiluje o spasu a jak po nájake dobá zapolenı se mu zda, ze uz by to mohla byt realizace (coz je skoro zakonity jev) -jenze pak se "podıva nahoru" a vida -jes tá je tam kousek - tak se skrabe vys a opát po nájake dobá je v domnánı, ze uz by to málo byt u konce, ale situace se opakuje; kolik je takovych, kterı se zapomnáli podıvat nahoru? Je-li k sobá skutecná poctivy, pozna, ze k realizaci zbyva "jes tá dals ı kousek" (tedy k opravdove realizaci). Tazi se Frani, jestli take jednou poznam, ze uz nebude kam j it vyse, a Frana na to odpovıda: "Poznas To " - a po chvilce pokracuje: "Je to podklad vs eho, je to vrchol vs eho - budes s úasten..."

C lovák musı prerust sam sebe, povzne st se nad osobnost (nad "jac-ko") -je to boj. Frana rıka, ze nemam spole hat na takzvanou milost bozı, ze si mam tu milost dat sam sobá. On je to odpradavna nas "majetek". Mame sami v sobá hledat (a nachazet) sıly vedoucı k osvobozenı. Ma to hluboky smysl - vede to k uvádománı si faktu, ze nic nenı mimo nas, coz je dulezite a znamena to, ze v nasem nitru jsou faktory, vedoucı k nejvys s ımu poznanı. Neobracet se k nicemu zevnımu, neulehcovat si svoji cestu pojmem "Buh", neobracet se k Bohu, protoze tım vznika dualita: "Ja jsem zde - a Buh je tam ". Jenze jak znı vyrok Jezıse: "Ja a Otec jedno jsme". Ale buddhismus nezna pojem Buh ve smyslu kresúanstvı. My totiz nehledame Boha, ale chceme dosahnout univerzalnı podstaty vs eho, docılit v sobá naprosto neklamne poznanı jednotne ho principu vs eho Bytı, neboli dosahnout nejvys s ıho Poznanı. Neboli jinak receno, dosahnout Podstaty vseho, ci poznat brahma v sobá - ve sve m nitru. I v kresúanske m Nove m zakoná (ale i v apokryfech) je nemalo poukazu na puvodnı, pravou podobu Kristova ucenı, ktere bylo nad slunce jasnáji monisticke . Jen si to spravná vylozit.

O hodná stars ı staroindicka filosofie ve dska, v jejımz smyslu psal velky mudrc Sankaracarja - ve stati "Jednota Boha a clováka", pravı: "Tat tvam asi" neboli "To jsi Ty!" - nebo: "Aham brahma" neboli "Ja

20 21

jsem Buh!" To jsou odpovádi, ktere davajı ve dske texty clováku, tazajı-cımu se po Bohu. Tyto mys lenky jsou podkladem ucenı veskere ve dske filosofie. Rıka se, ze nenı rozdılu mezi "ja" clováka a dusı vesmıru, ze dus e lidska - atman - je totozna s absolutnı podstatou brahma. To znamena, ze brahma, ona sıla, jez tvorı, udrzuje a nicı vesmırne sváty, jez je stvoritelem, udrzovatelem a nicitelem veskere ho zivota, nenı nicım jinym, nezli nas ı vlastnı dus ı - atmanem, kterou poznanım sve vnitrnı podstaty v prave jejı slavá odhalıme. Tento atman nenı pouhou reflexı brahma v clováku nebo pouhou jeho castı, ale celym, nedálitelnym brahma, jehoz vácna podstata se neda nicım rozdálit ani omezit. Tady bychom se mohli zastavit a ujasnit si, co to vlastná znamena.

Mohli bychom jes tá dlouho pokracovat v moudrostech, ktere jsou obsazeny v nabozensko-filosofickych smárech staroindickych. Jes tá si neodpustım upozornit na filosofii taoismu (C ına) a na stary text filosofa Lao-c’: "Tao te úing", kde hned v prvnım vers i je psano: "Tao, jez lze vyslovit, nenı stale Tao." Doporucuji ctenari, aby se seznamil s knihou "Tao te úing", jen pozor na kvalitu prekladu, coz je proble m veliky, vzdyú je znamo, ze asi ze sedesati evropskych prekladu nevyhovuje plná ani jediny! Ach, ty preklady!

Nas vs ak zajıma fakt. ze buddhisticke ucenı vede prımo k cıli, pricemz rozhodujıcım zpusobem zalezı na jeho prakticke m provadánı. Jinak napsano, jestli se toto ucenı nepojıma ve formá premys lenı nebo mluvenı o nám. Kdyz dal Frana Drtikol zakovi slovnı radu, jak "na to", kladl velky duraz na vnitrnı praci. Rıkal, ze jen tak muzeme s konecnou platnostı vyres it vs echny sve proble my a zodpovádát si v s e c h -n y otazky. Tedy - zodpovádát otazky muze kdekdo a lecjak, jenze zde jde o odpovádi na podstatu zivotnıch otazek bez rozumovych pojmu, o odpovádi pochazejıcı z nitra, kdy odpováó vytryskne nahle v neotre- sitelne m vyjasnánı na zakladá duchovnı intuice. (Sem take patrı kupr. i vzpomenutı si na minulou existenci a mnoho jinych.) Kazdy stoupenec buddhisticke ho ucenı by se máj seznamit s retázem prıcinnosti, neboli s odvislym vznikanım paticca samuppada:

"Od zaslepene nevˇ domosti (avidzdia ) jsou odvisle duchovnı sily tvorive, c innosti (sankha ra). Od tˇ chto odvisle jest "vˇ domı" (vinna na). Od vˇ domi odvisly jest duchovnı tvar, osobnost (na ma-r–pa). Od du-chovnıho tvaru odvislo jest sest smyslovych c innostı (sal-a jatana).

22

Od sesti smyslovych c innostı odvisly jest smyslovy dotek (phassa). Od smysloveho doteku odvisle jest pociňova nı (vedana ). Od pociňova ni odvisla jest zızen (tanha ). Od zıznˇ odvislo jest lpˇ ni (upada na). Od lpˇ nı odvislo jest dˇ ni, pochod sta va nı se (bhava). Od dˇ nı odvislo jest znovuzrozenı (dza ti). Od znovuzrozeni odvislo jest sta rnuti a zmıra ni (dzara -marana), starost, na rek, bolest, zal a zoufalstvı. Tak vznika cely retˇ z strasti. To jmenuje se uslechtilou pravdou o vzniku strasti."

"Naprostym potlacenım a znicenım zaslepene nevˇ domosti jsou po-tlaceny i tvu rcı sıly duchovnı. Jejich potlacenım nevznika za dne nove vˇ domı. Zmizenım vˇ domi nevznika za dny novy duchovni tvar (osob-nost). Kde nenı duchovnıho tvaru, nenı take sestismyslove c innosti. Bez sestismyslove c innosti nevznika za dny smyslovy dotek. Bez smyslo-veho doteku nevznika pociňova ni. Bez pociňova nı nenı zıznˇ . Bez zıznˇ nenı lpˇ ni. Bez lpˇ nı nenı dˇ nı, pochodu sta va ni se. Bez procesu dˇ nı nenı zrozenı. Bez znovuzrozeni nenı sta rnutı, zmıra nı, starosti, na rku, bolu, zalu a zoufalstvı. Tak nastane potlaceni strasti. To jmenuje se spa snou pravdou o vyhasnuli strasti." (Nyanatiloka: "Slovo Buddho-vo" 1935)

Spravnym pochopenım tohoto odvisle ho vznikanı vkrocıme do za-kladu buddhisticke ho ucenı. Je treba to pochopit napred rozumová a potom intuitivná nebo interlege re (tj. cıst mezi radky). Buddhisticka cesta klade na kazde ho mimoradne naroky a ne kazdy na te to cestá se ctı obstojı. Ta prvnı le ta ucednicka jsou nejtázs ı -ja ale ihned dodavam, ze ta dals ı le ta jsou jes tá tázs ı (to ale jen polozertem). Faktem zustava, ze prace na sobá patrı k tám nejtázsım. Adekvatnı vysledek dle vynalo-zene ho –silı se zakonitá vracı. V Tibetu se rıka, ze je-li cesta lehka, nestojı za nic! 23

III.

O snech

Sny k nam hovorı -je dobre vs ımat si jich, snazit se jim porozumát, vysvátlit si,co mál ten ktery sen znamenat, co mi mál rıci.Platı to a l e jen pro toho, kdo je j i z na duchovnı cestá -jinak u obycejnych lidı jsou sny (jednoduse receno) jen odrazy nesoustredáne ho vádomı. Jednou jsem vypravál Franovi svuj sen. Zdalo se mi, ze jsem vylezl nahoru na kandelabr az k osvátlovacımu zarızenı a tam jsem se pripoutal provazem. Frana má pozorná vyslechl a po chvilce povıda: "Pripoutal ses ke svátlu - a co dal?" Mál zrejmá na mysli, co s tım jako budu dálat - neboú i toto je pripoutanost. Tento sen má poucil o tom, ze nemame lpát na nicem, ani na svátle poznanı - ze se mame vseho vzdat. Ale i toto se dála bez zbytecne ho vnájs ıho postoje. Buddhismus je cesta vnitrnıho zivota.

Jsme-li skutecná na duchovnı cestá, snazme se zapamatovat si sen, ktery se nam zdal. Vysvátlenı snu nam ma ukazat, na jake m stupni se nale zame, nebo nas muze na dulezitou okolnost upozornit nebo varovat. Kuprıkladu se nam zda, ze stojıme ve vodá; zde zalezı na tom, zda je voda cista, dale: do jake vyse tála nam voda saha a take se muze hodnotit, v jake souvislosti byl sen.- Zda se nam, ze bojujeme s nájakym silnym zvıretem. To nam ukazuje vnitrnı zapolenı a zase zalezı na souvislosti ve snu. Vidıme ve snu sedm poschodı - nebo sedm pokoju - to vse jsou cakramy - muze nam to rıci, jake ho stupná jsme dosahli. Stojıme na same m okraji vysoke skaly - to znamena, ze zacıname mıt vnitrnı duchovnı rozhled - to jsou vs e reflexe z duchovnıho cvicenı ď hledıme dolu z te

25

skaly a pociúujeme strach - to je nase ego. Ohen znamena bozstvı - provaz znamena pripoutanost, vidıme ve snu lıbeznou zenu - to Kundalinı - sakti se zaslibuje. Chodba, na jejımz konci je svátlo - to je potvrzenı spravnosti smáru cesty. Chodba, ktera nikam nevede, znamena, ze zpusob nebo smár cesty nenı spravny.

Toto je jen nákolik prıkladu, jak si mame sny vysvátlovat. Hodná zde zalezı na vnitrnı intuici.

Vzpomınam si na sve navs távy u Frani ve vile - obvykle jsem se nejprve privıtal s Jarkou, to byla Franova manzelka, spolupracovnice a zacka. Po chvıli má s la ohlasit Franovi (toto ohlasovanı se konalo jen v pocatecnım obdobı mych pravidelnych navs táv). Po dals ı chvilce se Jarka vratila a rıka: "Frana je nahore, mas jıt za nım." Sel jsem nahoru po dreványch tocitych schodech - Frana v atelie ru maloval. Obvykle tri pusy a jiz sedım ve stare m kresle zcela zalit tou zarı, klidem, povznesenım - vs ecko z clováka spadlo ď ty tam jsou dennı shony, starosti, trampoty - jako mavnutım kouzelne ho proutku naraz zmizely. Neda se to ani dost dobre popsat, bylo to tuze silne kouzlo a poznal ho jen ten, kdo se nákdy ocitl v samotne blızkosti Arahata. Jako kdyz ze silne ho hluku nahle vstoupıte do naproste ho ticha... Jednou mi Anicka Soukupova rekla, ze to slysı poprve , ze by Frana pred nákym maloval. Mná se to pos tástilo - byl to zazitek, na ktery se nezapomına. Kdyz Frana koncil s malovanım, narovnal barvy do klabretu, dlouho a peclivá myl paletu, pak s tátce a spachtle a nakonec postavil stojan k oknu a sel se dolu omyt. Ale za malou chvıli byl jiz nahore, venku s tıpal mraz, ale ve Franová atelie ru bylo prıjemne teplo. Usedl proti mná, zapalil si lulku a podıval se mi do ocı. Pak po chvilce rekl: "Tak povıdej" - lulka nechytla, zapaluje znovu a opát: "Tak povıdej." Dıvam se mu take do ocı, vidım, jak se jemná, jemnoucce usmıva - vidım to hluboke pochopenı a vyklopım vse, kde má bota tlacı, a hlavná pak proble my razu duchovnıho. Frana se dovedl hluboce vzıt do clováka - to byla jedna z vlastnostı, ktere z náj dálaly velke ho clováka. Sam nas take ucil, ze je treba mıt s lidmi soucıtánı - pricemz upozornoval: "Pozor, soucıtánı - nikoliv soucit - to je totiz dulezity rozdıl." Soucıtánı se vztahuje na kazde ho tvora podle vzoru: "Ty jsi ja a ja jsem ty." Tady je uz blızko k uvádománı si jednoty se vsemi a se vs ım! Toto uvádománı se rozumı (v te prave , zive pravdá) do vs ech dusledku. Buddhismus nikdy neprosazoval sve pre-

svádcenı, svou pravdu nasilım, nikdy nevedl valky nebo podobná. To, co se dálo na Srı Lance v zarı 1959 (atentat na ministerske ho predsedu Bandaranaikeho), nemálo s buddhismem nic spolecne ho -jak je vidát, ve svátá se vzdycky zneuzije i to nejcists ı! (Bylo, je a bude.)

Zde si muze nákdo myslet náco o lpánı na osobnosti gurua. Lec nenı to tak jednoznacne , ale jedna vác je jista. Osobnost gurua muze hrat a take hraje dulezitou roli v zaková vyvoji. V prıpadá Frani by bylo dobre vzıt se se mnou do te atmosfe ry nabite vyzarovanım Arahata, jeho moudrostı, prostotou, hlubokou lidskostı a bezednym klidem. A coz teprve jeho ucenı, jeho reci - a jeho mlcenı, kterym sve ucenı predaval pokrocilejs ım. To jeho mlcenı bylo daleko vymluvnájs ı a –cinnájsı nez reci...

. Jednou, asi v r. 1952, kdyz jsme zase sedáli v atelie ru, vypravál jsem Franovi o tom, jak má ve snu navs tıvil Indrita (Indra), vladce sfe ry Tavatimsa, kde prumárna doba zivota obyvatel te to sfe ry (nebo raje) se udava na 36 milio nu nas ich roku. Polovina tohoto zazitku se mi udala ve snu a asi polovina jiz ve bdánı. Jakmile na má Indra promluvil, okamzitá jsem se probudil. Byl to zajımavy zazitek - nebyl to ani sen, ani normalnı bdánı - bylo to zvlas tá v te druhe poloviná spıs e jasne vidánı. Nikdy nezapomenu na jeho hlas - ten byl –zasny, syty, zvucny, jemny a pritom ostry jako britva, melodicky, krasny - zkratka takovy, ze by i sam slavny pávec Enrico Caruso byl proti námu –plny brıdil. Kdyz jsem ho Franovi vylıcil, vyjadril se o nám jedinym slovem: "Ubozak." To proto, ze tento raj se nale za jes tá hluboko ve smyslove m svátá. Dale Frana prohlasil, ze jsem mál Indrovi rıci, aby mi to tam v tom nebıcku ukazal. To má ale v tu chvıli nenapadlo, protoze jsem byl ponákud prekvapen, a nezli jsem se vzpamatoval, tak bylo po zazitku. Dale mi Frana rıkal, ze oni se snazı ulovit nebo zıskat kazde ho, kdo se zıskat necha. Oni tam totiz pry majı hodná mısta a malo obyvatel. Takze kdyz to vezmu s humorem, tak to tam nenı jako u nas v Nuslıch - my tady mame hodná lidı a mısta poskrovnu. No, jen se podıvejte, jak zde lidi parkujı auty na krajıch chodnıku...

Pro –plnost musım jes tá dodat, ze jsem hned nevádál, s kym jsem to vlastná hovoril, s kym jsem mál tu "cest". To az kdyz jsem se Franovi zmınil podrobnáji o tom, jak to vlastná zacalo. Nejprve mi byla zaslana "navs tıvenka" - vidál jsem na pozadı more velka pısmena - "IRDITA" -

26 27

a pak hned dos lo k tomu vidánı. Frana má ale opravil, ze pry jsem si to spatná precetl, ze tam bylo napsano "INDRITA" - neboli Indra. To jme no Indra jsem znal, o Indrovi a jeho raji jsem leccos cetl a slysel, ale nikdy jsem na to nájak zvlas tá nemyslel, pustil jsem to druhym uchem ven, takze jsem se potom divil, ze si na má pan vladce vzpomnál. Teprve pozdáji jsem pris el na to, jak je to vlastná s tou navs tıvenkou na pozadı more: to je takovy poukaz, ze ten, kdo se tou navs tıvenkou predstavuje, je z jine sfe ry - a to more, ktere jsem vidál naprosto jasná az k obzoru i s prostorem nad nım, to je charakteristika Zemá. Tak tohle je takova vzpomınka na moje zacatky.

Toto o Indrovi pıs i jen pro zajımavost -jinak tomu nelze prikladat nijakou dulezitost - radáji mame polozit duraz na ucenı. V nám hledejme –tocis tá az do doby, kdy nam jiz zadne ho ucenı nebude treba.

Potom Frana hovoril o ucenı: "Ucenı je neznicitelne - toto platı pro vs echny casy - je upotrebitelne pro vs echny bytosti, z v l a s t á na te to nası –rovni, protoze kuprıkladu v onách rajskych nebo nebeskych svátech nejsou prekazky a utrpenı -jejich obyvatele jsou zde ukole bani s úastnou existencı, ktera ma zajiste jen docasne trvanı. Ale na druhe straná zde, na te to lidske –rovni, kde vladne strast a utrpenı, pravá zde je zahodno pouzıt Ucenı k preplutı na druhy breh, dosahnout osvoboze-ni." Kdyz Frana hovoril o tách takzvanych súastnych sfe rach, zmınil se te z o tom, jak to je, kdyz takovy raj koncı sve trvanı, kdy se obyvatele táchto nebıcek divı a pak to jde dolu, zasluhy jsou vycerpany, dals ı kolo karmickych podmınek se tak naplnilo.*)

U Frani jsem nikdy nepochodil, kdyz jsem rekl: "Nejde mi to." nebo "To nedokazu." a podobná. On do má prımo lil sebeduváru, kdyz mi rıkaval: "Dokazes to -je to v tvojı moci." Dneska vım, jakou mál pravdu. C lovák si musı várit, aby náco dokazal. Musı to byt ale realna sebeduvára - zadne lehkomyslnosti. Kdyz si vytycım nájaky cıl, jehoz dosazenı se mi zda nesnadne , podıvam se, jake mam moznosti, jake s ıl y a jake podmınky ke zdarne mu naplnánı (pıs i zde o oblasti hlavná duchovnı) a to, co je n a d moje sıly, to se musı dohnat elanem,

*) Viz tabulku "Sváty a bytost i " ve tretı cas t i knihy

pıli, vytrvalostı, optimismem a vulı. Kdybych si rekl, ze to nezvladnu, v tu chvıli si pred tım zavru dvere. A to jsou zkus enosti takzvaná k nezaplacenı. Zıskat tyto zkus enosti, na to musı clovák dozrat, aby poznal, ze vırou lze i hory prenaset, jak rıka nase pákne ceske prıslovı. C lovák by nemál sedát nákde v koutecku, ronit slzy a bat se, aby nedej boze náco nepokazil.

No, ja jsem v zivotá událal dost chyb, ale nakonec jsem poznal, ze kdo nic nedála, ten taky nemuze nic pokazit. Ovsem ani se nic nenaucı. Pravá to zbabranı, to je s kola - ale musıme se z náj nalezitá poucit, abychom ty chyby neopakovali. V duchovnım zivotá to snad platı dvojnasobná - tam je mnohdy treba vyvinout znacne –silı. Kopecek je strmy, klouze to, nadavas , ale drapes se vzhuru, zatınas prsty, zatınas zuby (pokud jes tá nájake mas ) a rves se s tım, ale potom poznavas , ze postupujes vzhuru. Pravá v tomto boji se poznavajı podmınky "jak na to".

Nakonec pochopıme, ze "To" tady bylo odjakziva, ze jsme si vlastná nic nevybojovali. Jenze to, co se nam nynı zda tak samozrejme , nenı mozne poznat bez boje a bez namahy, kterou jsme museli vynalozit. Ano -jednou se musı narazit hlavou o strop.

Takze buddhismus nenı zadna prochazka, ale tvrdy boj a t o h l e mnozı n e p o c h o p i l i . . . A pritom se ma poznat, ze boj sam by nemusel byt moc platny. Ono se na to musı tak nájak s ikovná, nejle pe s pomocı zkusenájs ıho, nebo jes tá le pe s pomocı gurua. ale take s cistym srdcem. Ano, jıt na to s ikovná je dulezite , protoze ten zivot nenı zase tak dlouhy, abych si mohl dovolit nájake zachazky. Jıt na to od lesa, jak rıkal Frana a hned dodaval: "Od toho krcskyho." - Ona totiz Franova vila stala od krcske ho lesa, co by kamenem dohodil. Nic naplat, Frana nam dal skolu nad jine vytecnou... I kdyz sam byl stoupencem nazoru, ze kazdy ma sam pracovat a postavit se na vlastnı nohy, ale toto platı az od obdobı, kdyz zak jiz ma za sebou spravny zaklad. Aby se vyhnul zbytecne mu tapanı a zdrzovanı. A toto tapani bez spravne ho zakladu je bohuzel –dálem mnoha lidı, kterı jes tá po dlouhych letech bloudı v dzungli omylu, nejistot, spekulacı a neplodne ho hloubanı.

Vzpomınam si, jak jsem jednou lakoval ve vile okna - bylo to ve velke vstupnı hale; okna byla velika a spatná se k nim mohlo - stal jsem pri praci ve vys ce na –zke m prkná - na improvizovane m les enı.

28 29

Po praci jsem byl mırná unaven, a tak jsem prisel k Franová luzku, ale nahle - co to? Jako kdyz do má prımo nalije sılu a báhem okamziku jsem byl svázı, jakoby lehky - "nákdo" má nabil silou a po –navá nejmens ı stopy. Bylo to velice nahle a velice vyrazne . Hledım na Franu a - ten nic - dal kouka do samadhi - a bylo zrejme , ze se mnou nebude mluvit o tom, kdo do mne tu sılu napasoval, ze se vubec nehodla bavit o tak "bezvy-znamnych vácech".

My jsme spolu nemuseli ani moc mluvit. Za ta le ta jsme se s Franou poznali tak dokonale, ze stacilo, kdyz Frana nepatrná pohnul hlavou nebo rukou nebo kdyz naznacil posunkem, a jiz jsem presná vádál, o co jde. A mnohdy ani toho byt nemuselo - bylo mezi nami jemne vnitrnı spojenı, presnájs ı, zretelnájs ı nezli rec - a s lo do takovych hloubek, kam lidska rec nedosahuje.

Kdyz vzpomenu na sve ho gurua, jsem naplnán nevyslovnou vdácnostı, laskou a obdivem k velike mu Arahatu - Mudrci, ktery se na te to –rovni jmenoval F r a n t i s e k D r t i k o l

IV.

Je to cesta uvč domovacı... aneb moudrostı osvobozena duse

Z adna nemoc (samozrejmá vyjma psychicke , a to jes tá ne u vs ech) nemuze byt prekazkou na cestá za poznanım. Je jen treba zvolit takovou formu cesty, ktera vyhovuje mentalitá clováka a povaze jeho nemoci. Muze vubec nemocny clovák jıt cestou za nejvys sım poznanım ? Takova otazka neexistuje. Protoze v procesu te to cesty je hlavnım cinitelem vádomı. Frana rıka: "Je to cesta uvˇ domovacı."

Takova otazka nejen ze neexistuje - ale navıc je zde moznost prubáz-ne ho zlepsenı zdravotnıho stavu na buddhisticke cestá tım, ze clovák zıskava jiny, pravdivájs ı pohled na tálo a na zivot vubec. Dale mame moznost vádome ho rızenı nákterych fyziologickych funkcı. Zalezı na tom, jaky zpusob cesty clovák zvolı, zalezı na druhu nemoci, zalezı na clováku same m, na jeho pıli, podmınkach, ktere si sam dovede událat. Takze je to zcela individualnı.

Ja se neslucuji s prıslovım "ve zdrave m tále zdravy duch." Samozrej-má ze je leps ı mıt zdrave tálo - ale jsou lide dokonale zdravı a pritom majı k hledanı pravdy moc daleko. Idealnı je mıt tálo zdrave a jıt za pravdou. Jenze to neznamena, ze kdyz mam tálo nemocne , nemohu vyvinout –silı smárujıcı k Poznanı. Naopak - i takzvana nevyle citelna nemoc muze byt na cestá pomocnıkem, hlavná ve stadiu prerodu (zmány zpusobu) mys lenı a vubec v psychicke m a duchovnım vyvoji.

30 31

Skutecná - to prıslovı o zdrave m duchu ve zdrave m tále je prinejmensım problematicke . Cetl jsem v knize "Maha-joga aneb Ucenı Upanisad ve svátle ucenı Bhagavana Srf Ramany" jeden vyrok samotne ho Srı Maharis iho: "Zdrava mysl ve zdrave m tále - budete-li i nadale pokracovat v predstavá, ze zdravı tála je nutne pro zdravı mysli, nebude mıt vase pe ce o tálo nikdy konce. Hathajo gicka predstava o prıpravá tála k provadánı metod smárujı-cıch k zıskanı osvobozenı tım, ze ho prizpusobıme, aby vydrzelo neuvári-telná dlouhou dobu, je smásna. Ospravedlnujı tuto svou predstavu prirovnanım tála ke schraná, jez ma byt pripravena k omalovanı." Mudrc pokracuje: "Ja je schrana - tálo a svát malbou - ale ceho je treba k spatrenı "ja" - je pravá vymazanı malby. A tak hathajo ga nenı mys lenka pro moudre ho zaka."

Uvádomuje si laskavy ctenar, co to vubec znamena ono vymazanı malby? Je to potlacenı, odstranánı a mentalnı znicenı osobnosti - ega, zpusobujıcı v zivotá kazde ho clováka strast a utrpenı, jehoz odstranán! je hlavnım motivem i cılem buddhismu. Tedy nikoli starat se o tálo s laskou a pe cı, jak nam radila jedna mila dama. Jak bychom se potom naucili odpoutat se od tála, kdybychom si jej vádomá pástovali? Tady je nad slunce jasnáji zrejmo, ze mezi Hatha-jo gou a mezi buddhismem je rozdıl. Tento fakt je treba zduraznit, i kdyz zakladnı pozadavky pro za-chovanı pokud mozno zdrave ho tála je nutno dodrzovat. Rozumı se - bez lpánı. Proc nemame na tále lpát? Protoze je to pravá tálo (potazmo osobnost ci ego), ktere jsou prıcinou i nasledkem strasti a utrpenı. Je pravda, ze na svátá existuje i slast, ale moudry clovák pochopı skutecnost pomıjejıcnosti vseho a i fakt, ze je to pravá strast, do ktere nakonec vy–súuje vs echno pociúovanı.

Na jedne straná starat se o tálo s laskou a pe cı - na straná druhe hledat pravdu v nelpánı na tále. Tento rozdıl byl ocividny v komentari jednoho rozhlasove ho poradu pojednavajıcıho o prvnım vydani Sıly moudrosti (o tomto poradu se zminuji jes tá v te to knize na str. 81); tam se komen-tator v prubáhu poradu priklanál k tomu pástovanı tála s laskou a pe cı. Tım take (bohuzel na vıce mıstech) snızil autenticnost a –roven jinak dobre ho poradu.

V rozmluvach se mnou se vyjadroval Frana o hathajo ze podobná. Tak naprıklad kdyz hovoril o tách, kterı praktikujı tuto jo gu, rıkal: "Usilujı o zıskanı nesmrtelnosti v tále. Na co? Chtájı udrzet pohromadá

to, co je slozene - slozky (sankhara), jez jsou pomıjejıcı." Viz poslednı slova Gautamy Buddhy, jez jsou uvedena na konci prvnı kapitoly. Shora citovana slova Srı Ramana Maharis iho, ale i Frani Drtikola o pomıjejı-cıch sankharach, majı sve opodstatnánı, neboú hathajo ga se j i z stala pro mnoho nadájnych zaku jo gou zavadájıcı od hlavnıho cıle. Je tomu tak proto, ze mnozı nepochopili elementarnı pravdu o nebezpecı prılisne ho zaujetı hathajo gou, obırajı se jı vıce, nez je treba, a ponenahlu sejdou z duchovnıch pozic. O to v á t s ı je n e b e z p e cı, ze si tohoto s e j i t ı nejsou vubec v á d o m i .

Vyraz "sejitı z duchovnıch pozic" jsem pouzil jako metaforu a nema tudız znamenat "sejitı z jo gickych asan". Spravny smysl vyrazu "sejitı z duchovnıch pozic" znamena, ze hatha-jo ga byva namnoze degradovana na vıceme ná tálocvik a duchovnı jadro zde mıva velkou absenci. Prıpady ze zivota to jasná ukazujı. A jestlize hatha-jo gin cvicı zaroven i cakramy, zustava nutná na povrchu, jsouce zaujat hatha-jo gickymi praktikami, a nemuze se ponorit dostatecná hluboko do nitra. Je to zpusobeno dus evnı pripoutanostı k tálu. Takto dochazı k tomu "sejitı z duchovnıch pozic". Pro praxi kundalinı-jo gy je to zcela jasne , proti tomu se neda naprosto nic namıtat, ba navıc je to mozno jen v cele s ıri potvrdit.

Pokud se tyce zdravotnıho stavuje treba si jednou provzdy porucit: "Zdravı!" A tálem, ktere mu Drtikol rıkal "pana k", se moc nezabyvat -neztotoznovat se s "pana kem ".

C lovák, ktery se chce jes tá v tomto zivotá dostat k cıli nebo se mu aspon co nejvıc priblızit, nemuze se "s úourat" mys lenkami v tále - ma totiz hodná prace jinde (treba nad tálem).

Rıkame tálu "ja", lpıme na nám -jenze tálo nenı zadne "ja" - tálo je pouze klamne seskupenı ctyr zakladnıch sil - totiz setrvacnosti, prilna-vosti, zarenı a chvánı, pri sobá drzıcıch a smyslove mu oku se jevıcıch jako celek. Ta ctvrta sıla - chvánı - nepripomına nam ony vibrace (pranicke proudánı), o nichz pıs i v druhe casti te to knihy?

Je treba se naucit na tále nelpát - stejná se brzy, brzicko rozpadne, doslouzı; a i kdyby C lovák dálal, co chtál, hathajo ga nam nepomuze. Z ivot vácny zıskame pouze duchovnım zpusobem...

32 33

Lidsky zivot ma jepicı trvanı - tálo spáje k brzke mu konci, kte-ryzto "konec" je jen vychodiskem k nove mu utrpenı a strastem samsary. Pokud tomu vsemu neucinıme definitivnı konec dosazenım nirvany.

Nelpát na tále, nelpát na nicem - tento prıkaz nechú nas provazı po celou dobu nas ı cesty za Nejvys s ım Poznanım.

Vypástovat si v sobá smysl pro pravdu -jasná si uvádomit, ze vse je pomıjejıcı! Ano, vs e je pomıjejıcı, vs e je strastiplne , vs e je bezpodstat-ne !

Kdyz se blızı konec zivota, tu neuvádomály, nepouceny nebo nepoucitelny clovák nevı, kam bude putovat, na jakou drahu ho zavede jeho zmatena, neklidna mysl, jeho neujasnány intelekt. Po tálesne smrti se ocita v bardu (posmrtny stav) a setkava se s neznamymi podmınkami. Tam je zmıtan jako korouhvicka ve vátru a posle ze je prenasen do opátovne existence. Velky klam pokracuje v serialu o nespocetnych dılech.

S tálem se neztotoznovat - tálo jsem si upredl z karmy a karmu z nevádomosti. A tak tedy kdyz obycejny clovák povazuje tálo za svoje ja (a jinak to chapat nedovede a ani nechce), saha jeho dus evnı obzor pravá jen k tomu tálu - a to je váru nızka –roven. Drzı ho to pri zemi, zamezuje chapanı vys s ıch pravd. C lovák musı mıt krıdla - nebat se opustit sve lidske hnızdecko (vádomım nad hlavu do cele ho vesmı-ru a jes tá daleko vys ). (Tady zacıname rozs irovat vádomı: to, cemu rıkame "prostor", se prománı v to, cemu rıkame "cas", a tento casopros-tor se premánı ve vys s ı stav vádomı - a po prerusenı mys lenkove ho toku nastava vy–stánı do vácne ho TED.) Jinak je to nutná omezene chapanı jsoucnosti. Nebo jinak receno: jakmile se vánuje tomu "panakovi" (tálu) moc pozornosti, zustava se dole - lec hluboke , prehluboke vys iny jsou zde k uvádománı, proto nechú nas pohled (nase pozornost - nase vádomı) smáruje vzhuru. Toto vs e je mınáno vnitrná.

Napsal jsem, ze tálu nemame vánovat moc pozornosti. To ale neznamena, ze budeme pástovat nájakou krutou askezi. Tálo ma byt silne , zdrave (tedy pokud mozno) - proto doprejeme "pana kovi"dostatek jıdla, spanku a vubec vseho, co potrebuje ke zdarne mu zivotu. To je moudre vedenı boje, jehoz cılem je vyhasnutı klamu, nevádomosti.

A kdyz clovák, veden nezmárnou intuicı, dojde do konecne ho stadia, pak j i z nenı rozhodujıcı, jak se o tálo stara. Poznal snovy charakter toho, cemu se rıka "zivot", poznal klam a mamenı smyslu - poznal To jedine , jediná Jsoucı, a tak je proble m tála zcela mimo diskusi.

Cituji z knihy "Slovo Buddhovo": "Uvádomovat si pocity -jaky pocit pravá nynı prozıvam? Prıjemny, neprıjemny, indiferentnı. Uvádomuji si: pociúovani je zde. Jasná vádom stojı, jasná vádom lezı -jasná vádom chodı -jasná vádom pri kazde m pohybu tála, pri jıdle, pitı, pri konanı prirozene potreby, pri mluvenı, mlcenı atd."

Dale je treba spravná hodnotit mimosmyslove vnımanı (poznat, co je a co nenı mimosmyslove ). Tak naprıklad kdyz se mi zjevı treba nájaka "hvázdicka", neuchopovat to smysly - "neskocit na to" hned támi smysly - nechat to byt a nez–castnáná sledovat podmınku, kterou jsem dal, abych to vidál. Bdıt - a neustale si byt jasná vádom.

Zpocatku mi Frana rıkal: "Musıs se naucit poznavat podmınky, ktere vyvolavajı urcite jevy nebo stavy. Tyto podmınky ovladnout, poznat, osvojit si je. Kdyz náco vnitrná vidım, pak zkoumam jake podmınky jsem tomu dal, co mi umoznilo, abych to vidál a c ım to vidım, co mi umoznilo, abych zazıval urcity stav - a toto vidánı nebo tento stav analyzuji - ten stav, ve ktere m jsem byl bezprostredná, kdyz to vidánı nastalo, kdyz nastal ten zazitek nebo zrenı. A kdyz na to jdu tımto zpusobem, pak musım prijıt na to, ze onen zazitek nebo jev je jenom vyzarovanı me ho stavu vádomı. V y -z a ro v a n ı m e h o s t a v u v á d o m ı. "

Stala bdálost, stale jasne vádomı - neuchopovat smysly vse, co mi prijde takzvaná "pod nos". Nesmıme tomu naletát. - Tak tohle je ta prava zacatec-nicka duchovnı prace. Kdo toto preskocı, ten nepostupuje - a byva z toho jen ona jiz vzpomenuta fantasmagorie, kterou oplyva pravá ten, kdo v du-chovnım zivotá nevkrocil na spravny zaklad. Nas duchovnı zivot ma byt zpocatku prostoupen snahou o poznanı zakonitostı vsech jevu a o poznanı stavu naseho vádomı. Toto se docılı soustavnym bdánım, analyzou nitra a cvicenım cakramu.

Frana rıkaval: "Vsechno je ve tvem vˇ domı - i ta nemoc ď tak ji ze sebe vyhoČ ." To mi moc pomohlo - tehdy jsem zacal poznavat, ze nemoc - kazda nemoc jde jen tak daleko, kam az jı to dovolıme. Tohle kdyby lidi pochopili, ubylo by hodná nemocnych. (Toto ovsem neplatı o skutecná nemocnych

lidech.) Proto bych nejradáji psal slovo "nemoc" v uvozovkach. U clo-váka je rozhodujıcı dus evnı stav - j a k se dovede s nemocı vypo-radat. Máli bychom si uvádomit, ze jsme pany nad tálem, nad ne-mocemi.

Opakuji: kazda nemoc jde jen tak daleko, kam az jı to my sami dovolıme. A potom - nemuzeme nechat vsechno na doktorech a le cıch. Musıme se tomu vzeprıt - a ne trochu, ale poradná. Kdo to zkusı, ten pozna, ze to jde. Nemocny je vlastná ne-mocny. Nenechme se nemocı strhnout k bádovanı, k bezmocnosti - polykat prasky a ruzne prevıty, cpat se le ky. Ovsem, ze to take pomaha, ale i nase vule mnoho zmuze - musıme tomu normalnımu le cebne mu postupu pomoci a ne se odevzdavat do vule zevnıch opatrenı. A jak tomu pomoci? Pacient bere le ky a dála vse podle rady le kare a ceka, co to s nım udála. Tedy ceka, co ta nemoc s nım udála. Jenze to je chyba, to jsme si nájak popletli - spravná ma ta nemoc cekat, co my s nı událame. Kdybychom prıkladná tu nemoc personifikovali, tak by se mála tazat: "To jsem zvádava, co ten clovák se mnou udála." Tak by to bylo spravne a tak to take ma byt. A sılu nekompromisnıho rozhodnutı nosıme kazdy v sobá. Musıme pochopit jasná, jak velikou moc ma mys lenka.

Take je dobre o nemocech nemluvit, nezabyvat se jimi, nestracho-vat z nich. Lid e radi hovorı o nemocech, o svych potızıch, o doktorech, o le cıch a tım se naramná bavı. A ani si neuvádomujı, ze tım na sebe ty nemoce pritahujı nebo stavajıcı nemoc utvrzujı.V pred- chozım pıs i o tom, ze se s tálem nemame ztotoznovat. Zde by bylo na mıstá napsat nákolik malo slov o váci, ktera ma k tomuto proble mu –zky vztah a je velice dulezita. Je to premısúovanı vádomı. Tento termın ma podstatny vyznam v duchovnı praxi. Vádomı mohu premıstit kamkoliv, tedy i z jedne sfe ry do druhe (treba vys s ı). Vádomı mohu premıstit treba i do vedlejsıho bytu a nebo te z i do druhe ho clováka. Co se nemocı tyce, mohu vádomı premıstit nad hlavu (pri bolestech to pomaha, protoze "moje" vádomi je premıstáno "jinam" a jes tá pritom mohu byt, a take jsem, odpoutan od smyslove –rovná)..

V.

Nč ktere uryvky mych rozmluv s Fra n ou (Perly a diamanty)

Nez jsem poznal Franu, tloukl jsem se v plane m mudrovanı - a nikam to nevedlo. Frana má vedl k lomu, abych me ná hloubal (nebo vubec ne), a zato vıce vnitrná pracoval. Povıdanı a spekulace nikam nevedou - mnoho jedincu nevı, "jak na to", aby dosahli pokroku. A i kdyz se rıka (a je to pravda), ze vs echny cesty vedou k cıli, prece jen je jedna z nich nejkrats ı. Je to cesta buddhisticka. Frana rıka: "Vidıs - oni na to jdou vs elijak - a nenı to s ikovne - ta buddhisticka cesta je jedina, jez vede bez kudrlinek k cıl i ." Dovo-lım si k tomu dodat, ze jes tá zalezı na tom, jakym zpusobem je buddhismus chapan. Az kdyz na to jdeme prakticky (bez planych recı a take bez fantazırovanı), teprve pak jsme na spravne stopá. Frana vzal do ruky tuzku, na kousek papıru nakreslil kruh a do kruhu událal bod. Potom rekl: "Ta tecka uprostred, to je cıl , ale oni chodı porad dokolecka." Pritom vedl tuzku nákolikrat kolem obvodu kruhu. Pak pokracoval: "Kdezto ten buddhismus, spravná a prakticky pojaty, to je skutecná prıma cesta k cıli." A energickym tahem tuzky nakreslil rovnou prımku pres kruh k bodu.

36 37

Kdyz uz jsme u toho graficke ho znazornovanı, jindy Frana nakreslil troj–helnık. Zacal vpravo dole, vedl tuzku vodorovná doleva a rekl: "To je cesta obycejne ho clováka;" pak vedl tuzku k nejvys s ımu bodu troj–helnıku a pokracoval: "A zde clovák pris el na cestu a tady az nahore dos el cıle." Pak spojil nejvys s ı bod se zacatkem troj–helnıku a tım ukoncil kresbu.

Nakonec zacal Frana papırkem s dokoncenou kresbou troj–helnıku tocit po stole - tocil jım ve vodorovne poloze a rıkal: "Tak a teó najdi, kde je ten nejvys s ı cıl a kde je to ostatnı." Musım uznat, ze nakonec je to vsechno jedno, inu nirvana je samsara a samsara je nirvana a nenı mezi nimi nejmens ıho rozdılu.

Jednou jsem Franu pozadal: "Frano, pujc mi náco ke ctenı." "C ti si tady," ukazuje si na prsa (do nitra) - a knihu mi pujcil.

Kdyz jsme hovorili o nájake sfe re, tazal jsem se na jejı jme no. "No jo, vono se to musı nájak jmenovat," pak ale vyslovil jejı nazev.

Nenı bez zajımavosti, jak mi Frana vypravál, ze kdyz poznal ucenı Buddhy, byl j i z daleko na Cestá. Rıkal tehdy Jarce: "Vidıs , to jsem vam rıkal (bdálost) - a tohle take (dech spojeny s vádomım - tedy take cakramy)."

Jindy mi Frana povıdal: "To je jako ten starej Eckhart *) - ten povıdal: Nic nechtıt, nic nemıt, nic nevˇ dˇ l" - a pokracoval: "Co to ale znamena nic nechtıt? Znamena to nemıt zadna

pranı. No podıvej se - clovák stale náco chce, náco potrebuje. Kontroluj, kolik mas za den pranı - ale co za den! za hodinu - a vubec, kontroluj to prubázná, stale a pocıtej i ta nejjemnájs ı hnutı. To je zadostı, potreb -vyzkousej si to. Mál bys mıt denná chvilku pro sebe, sednout si do klidu a rıci si: tak a nynı nechci nic - vubec nic. Kdyz na to pujdes takto, musıs zjistit, ze tım, ze nic nechces , vlastná chces to nechtánı, a tak i toto musı zmizet, coz znamena nechtıt ani to nechtánı. A zase se prijde na ruzne poznatky - ne-li na to prave - protoze kdyz uz skutecná nebudes nic chtıt, tak tedy nebude ani toho, kdo by chtál nebo nechtál. Z e ses náceho vzdal? Toz vzdej se toho vzdavanı! Nakonec se musıs i toho Poznanı vzdat. Pak to je tách sto procent."

Náktere Franovy vyroky, coz jsou skutecne perly, by mál ctenar cıst pozorná, zamyslet se nad nimi a uvazit kdy, ke komu a za jake situace byly asi proneseny. Take je nutno vzıt v –vahu stupen pokroku zaka, k námuz Frana promlouval. Dale potom to, co zak v dane m okamziku nebo v dane situaci potreboval.

Musıs si na to "stoupnout ", ze To ma s, vzdycky jsi To mˇ l (totiz ze jsi z te nirva ny nikdy nevysel) a vzdycky To mıt budes -je to cesta uvˇ domovacı. (Vida, zase cesta uvádomovacı.)

Musıs zıskat rovnova hu rozumu a citu.

Kde si myslıs, ze jsi (vˇ domım), tam taky skutecnˇ jsi. Kde si myslıs, ze ma s hadı silu (jak vysoko), tam ji laky skutecnˇ ma s. Kdo je schopen si toto jasná uvádomit (a jak dalece), pozna, ze je to jasna a nezvratna pravda.

Je to vyzarova nı tveho stavu vˇ domi:

Nenı nic nez nirva na.

*) Mistr Eckhart z Hochheimu (kolem 1260 - 1327) - vyznacny kresúansky mystik Karma - rovna se aktivita v̌ domı; aktivita vˇ domı - rovna se karma. (Aktivita vádomı je mys lenı.)

38

Da va nı je sıla. (Nemusım davat jen váci takzvaná hmotne , ale i duchovnı, tj. rady a poucenı na Cestá.)

O nirvaná mi Frana rıkal: "Nic tam nenı. nic: tam nehledej." A opát jindy: "Kdyz jsi v nirva nˇ , tak si nerıkej: ja jsem v nirva nˇ . "

Vse jde, jak jıti ma - vse je Jeho vu le. Kdo toto pozna , ten si svoji Cesiu ohromnˇ zjednodusı. Podobná o zivotá vubec - zjednodus it si zivot a n e k o m p l i k o v a t s i h o !

Je To mezi dvˇ ma myslenkami -jedna myslenka koncı a druha zacne - takze mezi tım... (jsme Tam tisıckrat denná a nevıme o tom).

Nirva na je samsa ra ď samsa ra je nirva na. A nenı mezi nimi nejmens ı rozdıl!

Nirva na je na s prirozeny stav.

Ani na nirva nˇ nesmıs lpˇ t.

Nirva na je podklad vseho.

Z a p o m e n o u t p o c t i v ̌ n a s e b e !

Nejlepsı filosofie je zavrıt hubu. (Coz znamena jıt do nitra, do sebe. Jdu tedy dálat tu nejleps ı filosofii - mlcım ...)

Frana rıkaval s oblibou ono zname : "BuČ vu le Tva"a pripomı-nal to pri ruznych prılezitostech - pritom si ukazoval na prsa - tedy smárem dovnitr do nitra - a pak hned vztycil ukazovacek, jako by rıkal: "Pozor, musı se tomu spravná porozumát."

Podobná take musıme spravná porozumát onomu shora uvedene mu Franovu vyroku: "ze TO ma s, vzdycky jsi TO mˇ l....je to cesta uvˇ domo-vacı. " Toto rcenı je pomucka a mnoho zalezı na tom, kdo to jak pojme.

Ten, kdo by chtál sklidit –rodu bez prace, ten to ochotná prijme za sve a rekne si: "Tak kdyz TO tedy mam porad, tak co bych se jes tá namahal? Uvádomil jsem si to a tak je s ucenım konec." Jenomze pravda je, ze do te doby, nezli clovák s k u t e c n á realizuje, je tato pomucka jen t eo r i e . A my musıme z t e t o p o muc ky u d á l a t z i vou P r a v d u !

K tomu ale je potreba hodná odpovádnosti, mnoho hloubky, nezmár-na moudrost a jes tá vıce poctive prace. To take znamena zadna povrch-nost! Takze kdo by chtál tu –rodu sklidit bez prace a namahy, takovy se vzdy krutá prepocıta! Varuji pred tım, protoze podobne prıpady se skutecná staly.

Frana mi rıkal: "Muzes dˇ lat vsechno - za lezı na tvem vnitrnım postoji k tomu." Nebo ucenı prirovnaval k voru, kterym se clovák preveze na druhy breh - pak jej zanecha (nelpı ani na Ucenı). Jen je-li tazan, preda to druhym.

Jednou jsem pris el do vily a po dels ım hledanı jsem nas el Franu na zahradá, jak u bezu kope krumpacem. Zaregistroval má az po dels ı chvıli a po obvyklych trech polibcıch rekl: "No, co koukas? Dálam dıru do zemá," a kopal klidná dal. A opát po chvıli: "Hloubım to na kompost-pákná to shnije a pak se to da na zahon." Brzy ale zanechal prace a ja jsem mohl svym starym deskovym fotoaparatem formatu 9x12 vyexponovat dva negativy. Jeden zmackla Zdenicka - tam jsem s Franou, ktery mi drzı ruku na rameni a svym typickym zpusobem se usmıva, kdezto ja se skoro mracım nebo se tvarım dulezitá; druhy snımek jsem událal sam a je na nám pouze Frana, rozzaren svatym klidem a vnitrnı pohodou - v monte rkach. Je z toho pákna pamatka a dnes, kdyz se na tyto snımky dıvam, rıkam si: "Súasten ten, kdo mohl prodle vat v jeho blızkosti." Bylo mi to bohatá doprano a nemánil bych za jake koliv bohatstvı sváta.

Frana mi nákolikrat rekl: "Ja uz jsem si svoje událal, vıs dobre, kolik tady bylo lidı - teó je rada na vas - teó davejte vy." A toto v prubáhu let opakoval asi ctyrikrat v ruznych variantach.

A skutecná - kdyz si vzpomenu, kolik lidı k Franovi chodilo - a jacı to byli lide ! A Frana vzdy jakoby samozrejmá daval ze sve studnice moudrosti. Kdo chtál, ten si odnesl. Mame predavat svoje duchovnı zkus enosti druhym, zvlas tá kdyz vidıme, zeje potrebujı a radi je prij-mou. Vyjımam z Franovy korespondence: "To je tak, co jsi dostal, to

40 41

musıs dat -jinak jsi váts ı lakomec nezli ten, kdo strada krejcarky. Je to lpánı na poznanı. Cestu k poznanı musıs jinym ukazovat, prekazky jim odstranovat, podporovat je, kdyz umdle vajı, musıs jim podat ruku, musıs jim dat vsechny svoje zkusenosti. Proc? Aby ses toho vseho zbavil a byl tak cist pred sebou samym, ze sis neponechal nic z toho, co ti Buh dal, a zes tu hrivnu, kterou jsi od Náho dostal, zdesateronasobil. Co oni s tou hrivnou událajı, do toho ti nic nenı. Zrovna tak ti nic do toho nenı, kdyz jim podas ruku, zda ji prijmou, nebo zda ti do nı plivnou. Z e za ná nemuzes událat krok, je jiste ... Ty se musıs naucit davat tak neosobná, aby pravice nevádála, co dála levice." Tolik z Franova dopisu.

Nejlepsı bylo, kdyz jsem byl s Franou sam - i kdyz jsem to prımo nevyhledaval, velmi casto se mi naskytla prılezitost. Mlcenı s Franou -naprosta Odevzdanost - naprosta Cistota - naprosty Klid - naprosta Vyrovnanost - naprosta Pra zdnota. Tak jsme jej znali - a vanulo to z Frani - ten propastny klid, vs epronikajıcı, Moudry - Hluboky. Rozpadal se v Prazdnotá a Prazdnota byla Klid a Klid byla Prazdnota. Ach, kdo to jen pochopı? Jenze pozor, Prazdnota nenı nicota -je v tom veliky rozdıl. Prazdnota je synonymum Nirvany.

Jednou, myslım v roce 1955, jsem sedál s Franou v prızemı na male verandá zabran do hovoru o Ucenı. Frana najednou rekl: "Ono kdyby se To dalo ukazat, nebo nalejt do hlavy," (pritom znazornuje nale vanı), "to by tady byl velky zastup lidı," a dale znazornoval nale vanı a pak nastavoval dlan a sypal na hromadu a pritom se zvlas tná krasná filoso-ficky usmıval.

VI.

Dharmy

Asi v roce 1953 jsem rekl Franovi, ze vidım takove zvlas tnı prusvitne obrazce vselijak zaklikatáne (viz kresbu na dalsı straná) - dobre je to vidát proti obloze. Frana:"To jsou dharmy-nositele mys lenek." Evzen:"A dokazu to dostat az k zemi." Frana: "To ti nenı nic platne ." Evzen: "A cos tım?" Frana: "Musıs je znicit." Evzen: "No jo, ale ja nevım, ktere jsou moje." Frana: "Vsecky jsou tvoje." Evzen: "Ale jak je znicit?" Frana bere z vedlejs ıho stolku gumu, podava mi ji a pritom se usmıva: "Vygumuj to" - ale vzapátı jiz vazná: "Ja jsem to vidál taky, kdyz jsem mál byt hotovy, ale ja je vidál jakoby ve sklenáne trubici. Musıs je znicit!" Evzen: "Ale jak?" Frana:" N e m y s 1 e n ı m !"

Znicit dharmy - ovladnout mys lenı! Ono se to lehko rekne - byl jsem si vádom, ze bez boje to nepujde. Ale musı to jıt - clovák se musı rozhodnout.

Mys lenky se samovolná rıtı bez vádome kontroly jako splasenı koná. K cemu je zapotrebı vátsı sıly: k popus tánı uzdy nebo k pritazenı? Je to sice pohodlne , nechat mys lenky, aby si dálaly, co chtájı, aby volná "tekly" -

42 43

ale...? Poznal jsem, ze se musı jıt "do toho" - zadne flirtovanı; rıkal jsem si, ze dokud se mi "kvedla pumpicka" (srdce), pujdu do toho za kazdou cenu. Takove to predsevzetı jsem si ale mohl dovolit az po devıtilete m poctive m a soustavne m cvicenı cakramu.

C lovák zacne s pretrhavanım toku mys lenek, jak o tom pıse Patan-dzali v Jo gas–trach: "Jo ga je potlacenı zmán myslıcıho principu." Ale ono se to rıtı dal, a tak je nutno opát pribrzdit. A to je pravá dobre , zacıname si byt vádomi te setrvacnosti, a to jiz je pokrok. Zde zacına vádoma kontrola mys lenı. Je to prace - mys lenky skacı jako opice ze stromu na strom, z vátve na vátev (tak to rıkaval Frana). Je treba to zvladnout. A jdeme do hloubky, do nitra a brzdıme. Aktivita vádomı -rovna se karma. Obycejny clovák je v zajetı te to setrvacnosti; jeho mys lenı je samovolne , mimodácne , nenı kontrolovano - uzda mys lenı je povolena. (K tomuto se vypravuje jeden vtip: "To jsem zvˇ dav, kam pojedeme", povıda pan XY, sedaje na konˇ . A kun - karma ho veze neznamo kam.)

Takze Patandzaliho vyrok by se mohl jes tá malicko doplnit: "Jo ga je potlaceni zmán myslıcıho principu, a tım i jeho ovladnutı." A pujdeme-li jes tá o kousek dal tak muzeme napsat, ze je-li tento myslıcı princip potlacen a ovladnut, pak j iz vlastná neexistuje. Kam se podál? Nejvys sım poznanım se nam ujasnı, ze zadny myslıcı princip (jako takovy) neexis-toval - takove to poznanı zpusobı pravá ten Velky Zvrat dosazenı Cıle jo gy.

Zastavenı mys lenek (neboli prerusenı mys lenkove ho toku) je mozne . Kdyz se o to pokusıme, tak v prve radá narazıme na pranı "byt pri tom" (vádomım, byt si vádom: "tak a teó nemyslım"). To je ovsem nemozne - "tam v tom nemys lenı" je druhy breh; ego, osobnost je opus tána a n e n ı n i k o h o , kdo by si TO uvádomoval. Zustava jen TO velke JA, ktere si uvádomuje samo sebe, ba mozno napsat, ze Vádomı je Jsoucnost Jedina.

Zde je pravá to kardinalnı jadro cele Cesty. V okamziku prerusenı mys lenkove ho toku je normalnı lidske vádomı vypnuto, potlaceno, za-staveno, a to co zustava na pozadı tohoto Stavu, je pravá ten podklad Vseho - podklad JSOUCNA. Nenı to mozno nijak definovat, pojmeno-vat, priblızit lidskym smyslum - normalná se tomu rıka OSVOBOZENI . Tento stav bez mys lenek se rovna ztotoznáni se se Sılou -je to nejvys s ı Stav. Bez dukladne ho zvladnutı cakramove techniky nenı mozne tohoto docılit. Praxe cvicenı cakramu se n e d a o b e j ıt , ani urychlit pro-ces; ten, kdo by to chtál obejıt nebo urychlit, tomu z toho vzdycky vyjde sejitı z Cesty a nasledne zabloudánı.

Obycejny clovák prcha od sve ho male ho "ja" (pred svymi mys len-kami), pred sebou samym nákam na rekreaci, na chatu, ci do laznı, ale je to marne , sve mu egu neutece. Rıka, ze musı zmánit prostredı, prijıt na jine mys lenky. Na chvilku to pomuze, ale je to celkem smásne , protoze "jine mys lenky jsou take mys lenky". Ale tımto nenı psano, abychom nikam nejezdili, protoze kdyz nákam prijedeme, tak je tam te nirvany pravá tolik jako tam, odkud jsme odjeli. A kdyz zmánıme prostredı, mys lenky (ktere jsou prıcinou toho, proc jsme vlastná to prostredı zmánili) jdou nerozlucná s nami jako nas stın. Takze na toho, kdo usiluje o nemys lenı, nema zmána prostredı vliv. Nejleps ı rekreace je pravá nemys lenı - to je ta "zemá", kde nenı utrpenı, bıdy, nemoci - to je brana k osvobozenı.

Ke znicenı dharm je potreba naucit se mlcet. Jenze mlcenı a M l - c e n ı je rozdıl. Co o tom rıkal Frana? "Mlcenı tˇ lem, jazykem, myslen-kami, pocity, dechem, vˇ domım, mlcenım." Tolik Frana. Ta hloubka! Ta opravdovost!

44 45

Jes tá se vracım ke kresbicce na straná 44: Tyto dharmy-nositele vypadajı jako cast nájake jemne , prusvitne , bezbarve krajky. Vzorek, hustota a sestavenı "krajky" se cas od casu mánı. Je pokazde nebo skoro pokazde jina a s nejváts ı pravdápodobnostı se jejı podoba rıdı podle druhu nebo kvality mys lenek, tj. podle toho, jak nebo cım je nase vádomı zabarveno. Toto je ovs em pouze muj osobnı nazor.

Schopnost zıranı dharm-nositelu byva nákdy vysvátlovana jako ná-jaka ocnı vada treba na sıtnici oka apod. Abych vyloucil podobnou hypote zu laiku, ale i le karu, uvadım nasledujıcı: v dobá zıranı dharm-no-sitelu tyto dharmy pri pohybu hlavou nebo i pri mens ım pohybu oka "plavou" nebo "plavná le tajı" na pozadı zorne ho –hlu -jsou tedy v po-hybu. Kupr. prenesu-li zorny bod vpravo nahoru, vidána dharma "letı" volná presná na mısto zorne ho bodu. Za druhe : jestlize nechceme dharmu vidát, tak ji prostá nevidıme, a naopak, vytvorıme-li patricnou podmınku, jsme schopni (zcela bez namahy) dharmy vidát. Ocnı vada?

Nechtál jsem se na tomto mıstá rozepisovat o specificke m zpusobu chovanı dharm, ale na upozornánı jednoho zname ho duchovnıho clová-ka, ze zıranı dharm je vysvátlovano jako ocnı vada, jsem se rozhodl toto uve st na spravnou mıru. Pri te to prılezitosti jsem si vzpomnál, jak jsme s Franou prozili veselou chvıli, kdyz nam jedna Franova zacka pri navs tává vypravála, jak kvuli zjevovanı dharm-nositelu se rozhodla navs tıvit ocnı oddálenı zdravotnıho strediska. Tato panı se potom smala uprımná s nami. Schopnost zıranı dharm-nositelu nenı zadna zvlas tnı jo gicka sıla, prinesli jsme s i j i z minulych existencı a sama o sobá nema takovou dulezitost - vyznam ma spıs e pokrok v –s i lı o nemys lenı.

Teorie dharm je, jak jiz na jine m mıstá upozornáno, pojımana ruzná - tote z platı o dharmach-nositelıch, o cemz ruzne buddhisticke skoly vedou polemiku treba v souvislosti s alajavidznanou.

Termın "dharma" ma v buddhisticke filosofii velice dulezite mısto. V tomto odstavci si proto dovoluji pouzıt postreh dr. Otto Rosenberga, profesora petrohradske univerzity :

Termın dharma se vyskytuje ve vıce vyznamech - kuprıkladu mu-ze znamenat: vlastnost - nebo nositel - nebo element (soucast vádome ho zivota) nebo dharma-kaja - nebo Dharma, nauka Buddhova. (Konec postrehu (citatu) O. Rosenberga)

Podle logicke ho smyslu v textu buddhisticke filosofie lze si ten ktery prıslusny vyznam dosadit - ale nenı to vzdy tak snadne . Jak dulezity je v buddhiticke filosofii tento vyraz "dharma", vyplyva z toho, ze urcuje hlavnı rozdıly mezi jednotlivymi buddhistickymi skolami.

Neboli v pomáru táchto skol k dharmam zracı se cela napln jejich filosofie. Jak by ne, vzdyú cely syste m buddhismu muzeme smále nazvat teoriı dharm. A tım se buddhismus lis ı od vsech smáru staroindicke filosofie.

Avsak proble m teorie dharm je velice slozita.zalezitost. Jednoduse vyjadreno, jednotlive s koly nebo smáry jsou v otazce dharm nejed-notne - zejme na v jejich poctu, druhu, trıdánı - a navıc pouzıvajı rozdıl-nou terminologii. A zmatek v otazce prekladatelske , to je kapitola sama pro sebe!

Lec v jednom se shodujı vs ichni: ze dharmy jsou nepoznatelne -nelze je uchopit (smyslová) ani vyjadrit, neboú jsou bez opory. Jsou vyvolany jen prıcinami a cinnostı (karmou).

C lovák se muze snazit tomu porozumát, muze buddhistickou filosofii studovat, ale vedle toho, a hlavná, na to musı jıt prakticky (pracovat na sobá). Kdyz si uvádomıme, ze ti, kterı tomu tzv. rozumáj ı, vádı de facto tolik, kolik toho asi nevádı - tj. kolik jim zbyva k tomu, aby pochopili, od ktere ho –seku hranice zacına ona nepoznatelnost (dharm, samozrejmá)...

V Japonsku jsou buddhisticke univerzity a tam naprıklad ke studiu scho-lasticke ho syste mu Abhidharma - kos i je potreba plnych osm roku, aby se tato latka zvladla.

Událali tam z toho vádu. Otazka je, zda se tam take vánujı nájake vnitrnı praxi a kdyz ne, co je j im ta váda platna pro duchovnı zivot a hlavná, co j im bude platna pri poslednım vydechu? (Poslednı vydech je kriticky okamzik, ktery hraje rozhodujıcı –lohu v dals ım osudu umı-rajıcıho. - Vıce o tom v Tibetske knize mrtvych: Bardo Thedol.)

Na konci C tvrte kapitoly jsem psal o jasne m pochopenı toho, jak velkou moc ma mys lenka. Ano - mys lenky majı velkou sılu. Jenze tento snovy, iluzornı svát je pln protikladu a to má vybızı napsat alespon strucná o tom, ze i kdyz mys lenky tuto sılu majı, pak dosazenı Stavu bez myslenky (neboli pretrzenı stale ho toku mys lenkove ho proudu) je tım Pravym a Nepredstavitelnym Stavem sily.

46 47

Pravá v tom je ten protiklad, ze na jedne straná si mame uvádomit sılu mys lenek - a na druhe straná usilovat o Stav bez myslenı, coz take znamena znicenı dharm, tj. poznat podmınku pretrzenı toku mys lenkove setrvacnosti (a tuto podmınku ovladnout), coz te z znamena ztratu ega a tım poznanı Podstaty.

Tak tedy pri znicenı dharm prozijeme jiz shora zmınány Pravy, Jedinecny, Nepredstavitelny, Nevyjadritelny, Svrchovany Stav sıly pra-puvodu Vs eho ve vs ech trech C asech (minulosti, prıtomnosti, budouc-nosti) - stav, ktery trva pravá v kazdicke m TeČ . Znicenım dharm ovladneme mys lenı.

Mys lenı (nebo sılu mys lenek) uzıvame na –rovni samsary, v iluzor-nım svátá Maji.

A znicenı dharm je nirvana. Nenı k tomu co dodat. S praxı nemys lenı se ma zacıt az po urcite dobá, kdyz jsme produ-

chovnili (nebo prodychali) cakramy. Kdo by chtál ve váci nemys lenı preskocit nutnou vnitrnı prupravu, neuspál by; to je jako událat prıkladná gymnasticky premet bez tre ninku. Nemys lenı je ohromny odpocinek. Je dobre pres den omezit myslıcı princip na minimum - pokud ovs em nedálame nájakou praci - a kdyz uz myslet musıme, snazit se myslet v pojmech, ne slovná.

Nechú tyto radky, jakoz i ostatnı obsah te to knihy slouzı jako navod k j e d n an ı, tedy nikoli jako podklad k hloubanı, ktere je vzdy neplodne .

VII.

Za riva nauka

Frana nákolikrat zduraznoval, ze nemame pomahat svátu na –kor sve ho osvobozenı - neboú pravá toto nase osvobozenı je nejlepsı pomocı vsem lidskym i ostatnım, projevenym i neprojevenym bytostem ruzne ho duchov-nıho stupná. Vstupem jedince do nirvany (muze-li se to tak napsat) se uvolnı mocne duchovnı sıly, proti kterym je normalnı lidska pomoc nicım. To platı i o tom, ze by jedinec mál cekat se vstupem do nirvany, az k tomu budou zralı i ostatnı. Toto Frana take neuznaval - rıkal, ze je nutne a spravne osvobodit se tak rychle, jak je to vubec mozne , coz je ostatná jeden z "rozporu" mezi hınajanou a mahajanou.

Samo od sebe má napadlo poeticky ztvarnit par mys lenek, tak jsem to zachytil na papır:

O - jak ubohe , nızke , pos etile , zemrıti zaroven s tálem;

v zajetı smyslove spıny po eo ny váku plnit cintorıny.

V tom tále zadostmi rozechvále m, bolestmi a nemocemi

prolezle m, v nevádomost utopeny, je zivot vlastná jen zivorenı. Vs ak poslys ! Svˇ tlo Svˇ tel zrıti chtáj

- a ztotoznit se s Nım;

48 49

a mys lenky na uzdu dej! Kdo takto v us lechtile snaze prodle va

- ten klam svuj prohle dne a koncem je jeho spasa.

(Svˇ tlo Svˇ te! - dharmakaja)

Frana byl clovák v prave m smyslu slova. Vzajemná jsme se svárovali a neomezená si duvárovali. Byl bez predsudku, prımy, cisty, velkodusny - a dovedl ocenit uprımnost. Tak jsem ho znal. Pozdáji se nas vztah vyvinul, jako kdybych patril do rodiny.

Jenze Frana mi byl predevsım guruem - dal mi napıt ze studnice zive vody Pravd Vychodu; nasytil má svátlem zarive buddhisticke nauky. Vıce mi ani nemohl dat - vse ostatnı j i z zalezelo na mná. Frana má nikdy neodmıtnul, i kdyz jsem snad nákdy k námu prisel v nevhodnou dobu. Vzdy si pro má událal cas a zajımal se o moje proble my a tázkosti.

Frana mi dal dobrou s kolu, jeho slova ve mná horela a mobili-zovala má k neuváritelne mu –silı. On vádál dobre, co potrebuji, a vypalil sva slova do me ho nitra ohnám ciste moudrosti. Plnou silou mlade ho organismu, nesetre energiı, snazil jsem se dosahnout Toho, co nema j i z niceho vıce nad Sebou. Samozrejmá, ze mladym organismem nebo energii (samo o sobá) se nirvany nedocılı, ale i toto patrı k hledanı a i takovou, nebo podobnou etapou by mál nebo muze clovák projıt. Mladı nenı tedy zadnou podmınkou k nastoupenı cesty za poznanım - i kdyz je to nesporna vyhoda. Lec le pe je zacıt v pozdájsım váku, nezli nezacıt vubec. Tvrz nevádomosti je treba dobyt v jake mkoliv váku, jakymikoliv prostredky a za jakychkoliv obátı. Ovsem pozor, zadny fanatismus. Ty obáti jsou zdanlive , protoze cıl je velky. To, ceho se vzdavame, je jen prıtáz klamu - na "druhe straná" je Pravda.

Frana mi poskytl veskerou klasickou tantrickou buddhistickou lite-raturu, ktera nam byla z valne casti zprıstupnána dıky jeho preklada-telske cinnosti, bez ktere bychom na mnoha mıstech jes tá dlouho teoreticky tapali v tmach. Ona ta teorie je take dobra. Slouzı jako

kompas hlavná na pocatku cesty. Lec tak to uz na svátá chodı - pokladame dostupnost táchto skvostu skoro za samozrejmost. Kdykoliv jsem usedal ke studiu, vzdy jsem s laskou vzpomnál, kolik prace a casu a namahy a trpálivosti bylo treba, abychom se mohli v klidu a pokore zahloubat do táchto dál. A pokud vım, nikdo za to Franovi nepodákoval. Tyto preklady uzıvali vs ichni Franovi zaci (jako samizdat). Jestlize jsou dnes tyto preklady podrobovany kritice, je na mıstá pripomenout, ze –roven "dnesnıch" prekladatelu - odbornıku je sice filologicky presna, ale po vytce byva namnoze bezducha. Drtikol jako prekladatel vnesl do textu zivoucı, vnitrnı svátlo, ktere ctoucım rozzarı jas pravdy a vnit-rnıho pochopenı. Nemuzeme dost dobre ocenit tuto prekladatelskou cinnost, ktera zahrnuje nejváts ı drahokamy starobyle duchovnı literatury lidstva - hle - toú kultura ducha na nejvys sı –rovni. Staroindicka filosofie, vznikla snad dva tisıce let pred nas ım letopoctem a snad jes tá drıve - i dnes zrovna tak zhavá hovorı, jako pri sve m vzniku a v cele m prubáhu sve ho trvani. O to je dnes jes tá nale havájs ı.

Buddhisticke spisy jsou skutecne poklady, ale osvobozenı v nich nenalezneme. Na duchovnı cestá mohou byt takove etapy, kdy kniha je nam prekazkou. Tuto dobu musıme sami vystihnout. Vcelku platı, ze spis mohu, ale nemusım probrat - na nicem nemame lpát! Kniha je ale pomocnıkem, i kdyz j e j ı funkce je vymezena. Cıl uskutecnıme vyhradná jen praxı, a to pouze a bez vyjimky pres hlubiny nas eho nitra.

Pravda nepodle ha mo dá ani technickym vynalezum. C lovák, pokud byl a bude clovákem, bude se vzdy snazit o to, aby se vratil tam, odkud prisel. Coz mi pripomına jeden Franuv vyrok: "Nirva na je na s prirozeny stav." To se pak musı prijıt k tomu podkladu Vs eho. Je to jako v biografu: koukame se na svátelne obrazky, ale platno, to ciste bıle promıtacı platno zustava stale stejne -jako nirvana - vácna, neprománna - j en cisty podklad zustane.

Nas e snaha o poznanı nespocıva ve vytvarenı náceho nove ho, jde jen o odstranánı starych omylu, klamu, nanosu nevádomosti. Tım se ucenı stava vlastná odnaucovanım. Musıme si jasná uvádomit, ze je-li nirvana nas prirozeny stav, pak tento stav lidsky je - neprirozeny!

50 51

Frana pouzıval prirovnanı k biografu, kdyz mi rıkaval: "Musıs zıskat vhled," a pokracuje: "Je to jako v biografu - koukas tam (ukazuje prstem dopredu), ale tamhle (ukazuje palcem proti vlastnımu celu), tam to ’nákdo pous tı’ nebo le pe napsano ’promıta’." A tohleto poucenı jsem dostal od Frani, várte nebo ne, na sporilovske m namástı. Jak je vidát, nemeskali jsme v praci ani venku na prochazce...

C lovák by mál smárovat k tomu "druhe mu" brehu asi tak, jako by plaval z potapájıcı se lodi. Slys el jsem nazor, ze v dnes nım svátá nelze dosahnout cıle, ze dnes v Indii, nebo za áasu Buddhy to bylo nebo je lehcı apod. Tám, kdo takto a podobná mluvı, tám nevárte! Sami se nesnazı a druh e s trhavajı. Osvobozenı j e mozn e v kazde m case a v kazdych podmınkach, vzdycky byl rozhodujıcı clovák a jeho touha po Pravdá.

V le tá 1959 jsem sedál s Franou na terase ve vile v prvnım poschodı - to jsme Franu prenesli, byl uz trvale upoutan na luzko. Pozdnı odpoledne - mlcenı - pojednou Frana prerus il ticho: "Tady je ale krasná." Bylo to necekane a pusobive . Rozhle dl jsem se kolem a najednou jsem uvidál ty krasne stromy, zalite sluncem, tu sytou zelen, ptacı zpáv - klid, mır, ticho a Franova svata prıtomnost... Ano, Frana uznaval krasy tohoto sváta, rıkaval vsak o nich: "Je to jen zrcad-leni, odlesk nirvany."

Po smrti Franovy manzelky Jarky zlikvidovala Anicka Soukupova svuj dosavadnı byt na Lhotce a prestáhovala se k Franovi, aby mu obátavá a s opravdovou laskou ve vsem poslouzila. S tımto stáhovanım, ktere se provadálo po etapach, bylo spojeno mnoho pochuzek, a tak Anicka musela z vily casto odchazet. Zustaval jsem s Franou sam. Jednou take Anicka nákam odes la a nechala nam tam pripravene jıdlo. Byl to pulard, kure z konzervy. Kdyz pris la doba k prıjmu potravy, ohral jsem to a pak jsme s Franou jedli z jednoho hrnce, navzajem si nechavajıce ta "leps ı" sousta. Kure bylo bez omacky a jedli jsme ho rukama. Kdyz pak pris la Anicka domu, hledala pouzite talıre a tazala se má: "Snádli jste to?" Odpovıdam: "Snádli" - a Anicka: "A kde jsou talıre?" Odpovıdam: "My jsme zadne nepotrebovali." Anicka, ta dobra dus e, pohle dla na Franu - a kdyz vidála v jeho ocıch naprostou spokojenost, pokyvala hlavou ze strany na stranu, napul s –divem, napul s pochopenım a s la varit kafe. Co mála s nami dálat?

Jednou jsme si s Franou vymánili role a on má "za to" urychlená "nacpal do samsary". Anicka Soukupova musela zase jednou na dels ı dobu z vily, a tak jsme opát zustali s Franou sami. Bylo to v dobá, kdy Frana jiz travil váts inu dne na luzku, jen jednou nebo dvakrat denná jsme ho prenesli do kresla. Tak tomu bylo i nynı; Frana sedál v kresle a pokuroval sve oblıbene virzinko, ja jsem se staral o vs e potrebne . Anicka odes la a Franovi se na luzko nechtálo. Tak sedıme delsı dobu proti sobá u stolu, nacez Frana povıda: "Jdi se na chvıli natahnout, jsi jistá unaven," a pritom ukazuje na svoje opus táne luzko. Nedal jsem se pobızet, protoze jsem trochu unaven byl, jen jsem Franu vsemozná obslouzil, zapalil vyhasle virzinko, dal k ruce caj a jen tak v kalhotach a v kos ili jsem si naznak lehl do Franovy postele. Myslel jsem si: "Tak, teó je to opacná, Frana sedı v kresle u stolu a ja jsem v jeho posteli -teó jes tá to samadhi a mame role –plná vymánáne ." Take ze ano - lehce jsem do Toho vklouzl... nevım, jak dlouha doba uplynula, ale kdyz jsem se "vracel", vádomá jsem postrehl, jak má náco jakoby jemná, ale jistá tlacı rychleji "dolu". Muj prvnı pohled patril Franovi, ktery sedál v kresle, svym charakteristickym pohledem daval najevo, ze náco nutná potrebuje. Hbitá jsem vstal a prinesl Franovi zadane . Pomyslel jsem si: "Tak vida, napred mi Tam ukaze cestu a potom má zase cpe do samsary - no to jsou mi ale pomáry!" A to vs echno kvuli takove male lidske potrebá!

S Franou jsem pobyval casto a dlouhou dobu. Poslednı le ta to bylo denná, od rana do vecera. Mohu jasná potvrdit, ze Frana ucil to, co sam zil. Byl dokonale odpoutany, Jasny, Zarıcı jako jeho Ucenı. A pritom neskonale skromny a prosty. No a samozrejmá ze ne kazdy ho pochopil. Jednou mi rekl: "Nez dojdou k tramvaji, tak to zapomenou."

Jindy opát jedna panı, sedıc u jeho luzka, na ktere byl poslednı dobou upoutan, rozvadála svoje "zajımave " duchovnı zazitky. Frana ji beze slova poslouchal. Kdyz potom odes la, rekl jsem: "Proc jsi te panı nerekl, ze takto se na to nemuze jit?" A Frana odpovádál: "No jo, ona se má na nic netazala."

K Franovi do sporilovske vily prichazeli denná lide se zadostı o pomoc nebo radu ve vácech duchovnı cesty. Kdyz dostal otazku, nikdy nespáchal s odpovádı. Napred se uvnitrnil a az po delsı chvıli odpovádál. C asto se tazajıcımu zdalo, ze to dlouho trva, a odpovádál sam sobá. Tım

53

52

se ale os idil o Franovu odpováó - ten se totiz v tom prıpadá j i z k otazce nevracel a neodpovádál. Dopadlo to váts inou tak, ze tazajıcı se (a sam sobá odpovıdajıcı) byl spokojen, protoze snad tuto otazku a odpováó vyres il podle sve predstavy, ktera mu vyhovovala - a bylo to. Na Franovu odpováó se muselo cekal treba minulu, ale nákdy i de le. Bylo pri lom licho, lakovy zvlas tnı Tichy Klid. A pravá z tohoto Ticha Frana odpovádál - z nitra. Odpovádi byly vzdy jasne , pravdu odhalujıcı.

Frana mál i takzvane kouzelne sıly (siddhi). Vidál jasná do lidı -vnitrnım zrakem vidál slav prozarenı cakramu. Mál le civou sılu - mohl se podıvat i mimo mıstnost, ve ktere byl, ale dohle dl i mnohem dal. Mohl se podıvat do vys s ıch sfe r. To jsou jen náktere siddhi. Za ta le ta, co jsem ho znal, hovoril o nich se mnou jen nákolikrat. Ale i kdyby o tom se mnou nehovoril, nemohl jsem to nevidát! (To platı o váts iná táchto siddhi.) Nerad o tom pıs i, protoze jsou to váci "neuváritelne ". Frana byl proti precenovanı vyznamu táchto sil, proti jejich predvadánı. Pıs i o tom jen strucná, a to jes tá pouze pro –plnost. Vydavam svádectvı.

O táchto siddhi vádálo jen par jedincu. Naprıklad naprosto jasná vidál, cım byla zabarvena moje koncentrace, naprosto jasná vidál, ve kte-re m cakramu je moje vádomı (coz jsme si spolu vyzkouseli), a byl jsem nejednou prekvapen, jak jasná a presná vı o me vnitrnı praci, pricemz mi pripomınal a radil, jak na to. Frana byl naprosto jasnovid-ny.

Prizpusobil ucenı Buddhy dnesnı dobá. Vyzdvihl vysoko jadro nauky - totiz odvisle vznikanı. Poukazoval na vyroky velkych mudrcu a na shodu toho, cemu ucili, co hlasali. Franova nauka je nepremozitelna jako nauky vsech arahatu, protoze ti vs ichni vychazeli z ucenı Gautamy Buddhy, ktere je nepremozitelne pro vs echny casy.

Pri s l a ke mná jedna panı (P.), nenucene se posadila a pravila: "Tak uz jsem to prokoukla -je jen zanik ď vs e je zmar, vs e je pomıjejıcı, vs e spáje k zaniku." Tak a podobná mluvila ta panı a ja jsem jı jenom pral, aby dale pracovala a prichazela na dals ı poznatky. Z absolutnıho hlediska zanik neexistuje - aby náco zaniklo, muselo by napred náco vzniknout. Jelikoz ale je jen ono Nevznikle , Nezrozene , Neutvarene -jak by mohlo vubec náco zaniknout? Nenı hmoty (jako takove ), nenı casu jako takove ho), nenı prostoru (jako takove ho). Jak to rıkal Frana? "Nenı nic nez..." Tady je charakterizovan vrchol buddhisticke ho cıle - nirvany,

ktera je absolutná vácnym Prazdnem, bezpocatecnym, bezkonecnym, vs eobsahlym, vsudyprıtomnym Jsoucnem, Jednotou bez jakychkoliv tvaru, bez vlastnostı. Nenı zde zadne ho pusobenı, nenı zde zadne ho "je" a nenı zde zadne ho "nenı". Slova jsou slaba, slova nestacı - nenı zde takzvaná nic - a prece TO nenı nicota, je TO spıse Prazdnota. Az dosud jsem pouzil pouze negativnıch vyrazu a kdybych chtál pouzıt vyrazu pozitivnıho, rekl bych, ze to je OSVOBOZENI .

Nákdo muze tohoto stavu dosahnout na krats ı nebo dels ı dobu, ale to nenı jes tá to prave - Frana rıkal ze: "TO musıs mıt furt", neboli ten Osvobozeny tım STAVEM zije stale.

Franovi jsem vdácen, ze mi pomohl a spolehlivá ukazal cestu k Pravdá nejvys s ıho Smyslu.

Ucil nas, abychom se vzdali toho, co nam nepatrı, abychom si vydobyli nejvys s ı Chudobu (ve smyslu pradznaparamity), v nız jedine bohatstvı je vykazano tımto tálem zde, zatızenym sesti smysly jako podmınkou zivota. *)

Nemohu nez opakovat vynatek z Franovy poslednı vule: "Jinak hleČ te co nejdrıve na moji formu zapomenout, ale nezapomente, co jsem Va s vsecky uc il. Slova, ktera jsem mluvil, nechň ve Va s obzivnou. Jinak mˇ nikde nehledejte, jsem vsude - tedy take ve Va s, v Uceni."

Povazuji za vhodne napsal alespon nákolik slov o podobá konecne ho cıle buddhisticke cesty. Tohoto cıle byva dosazeno az po dels ı, poctive a vytrvale praci na sobá. • Událat z tohoto boje jakysi zpusob zivota. Podoba tohoto cıle byva zvlas tá u zacatecnıku provazena zidealizovany-mi predstavami. Konecnym cılem buddhisticke ho ucenı nenı dosazenı nájake nebeske sfe ry, nybrz dosazenı nejvys s ıho poznanı. Podstatne a vystizne slovo o povaze tohoto Poznanı napsal Mistr C andrakırti ve sve m komentari o "Nagardzunová pojednanı o relativitá" - cituji zavár: "Kdo hledajı realistickou (konkre tnı) nirvanu, ti nikdy neuniknou putovanı po svátá. Z jake ho duvodu? Protoze nirvana spojuje vsechny zvlas tnı znaky, je uklidnánım veskere ho pohybu a rozrusenı. Nevádomı jsou vskutku vs ichni lide , kterı vstoupili do radu ve jme nu ucenı a kazná,

’) Viz Buddhovu rec "Kniha chudoby" ve treti casti knihy

54

jez existujı v jejich predstavá, a hledajı realistickou nirvanu, a tak upadli do spatne ho ucenı, jez nenı buddhisticke . Myslı, ze zıskajı nirvanu stejnym zpusobem, jako dobyvajı olej z olejnatych plodin nebo maslo z mle ka! Prohlasuji, ze kdo hledajı nirvanu ve skutecnosti, ze oddálene elementy zivotnı naprosto vyhasnou, nebudou le pe postaveni nez nejdo-mys livájs ı pohane ."

A dale: "Mistr jo gy, clovák dokonale vycviceny (v jo ze) (skutecná) nevytvarı nic nove ho, ani nepotlacuje nic (existujıcıho), ani neuzna, ze náceho (nájake ho skutecne ho elementu) muze byt dosazeno nebo ze muze byt postizen absolutnım poznanım atd." Potud C andrakırti.

Ten, kdo toho dosahne, byva na same m pocatku otresen. Proc? Pozna totiz Skutecnost - vsechny iluze padnou a prijde poznanı, jak clovák sam sebe klamal, jak hovál sve mu male mu "jacku". Nirvana je bez jake koliv iluze - bez ega. Je to poznanı velke ho Ja -je to poznanı Pravdy.

Zalezı nemalo, jakym smárem se na pocatku cesty vydame. Vzdyú tách cest smárujıcıch k nájake mu tomu nebıcku je mnoho, a l e jedna j e d i n a je cesta vedoucı prımo k nejvys s ımu cıli - je to cesta buddhisticka.

Co se tyce moralky v zivotá nasledovnıka nas eho ucenı, nenı treba se o tom v te to knızce zvlas tá zminovat, vzdyú velmi krasná je o tom psano ve spise "Slovo Buddhovo" od profesora Nyanatiloky v kapitole "Postupne uskutecnovanı osmidılne stezky". Proto zde uvedu jen nákolik hesel: "varuje se branı zivota" - "bez hole a mece" - "pomıjı branı vˇ cı nedanych"- "zije mravne"- "vystrıha se lzi".

Tato eticka krite ria je nutno si osvojit jako samozrejmost. Buddhis-mus se vsak nevycerpava pouze zus lechúovanım charakteru. Ten chara-ter se vytvarı (nebo dotvarı) paralelná s vysı postupu na duchovnı cestá. Duchovnı cesta je v prve radá pracı v n i t rn ı naplná a k tomu je potreba prijıt na ten spravny grif, ktery se zıska cvicenım cakramu. Navod na toto cvicenı je uveden v druhe casti knihy. V jiste m pokrocile m stadiu stezky nastava (zcela zakonitá) vnitrnı prelom a potom uz zadne ho nasledovnıka Buddhova ucenı ani nenapadne jednat proti moralnım prıkazum, protoze zacına jasná chapat zakon karmy a rozumát mu. Jeho duchovnı –roven (hloubka ustalene ho vnoru jeho vádomı)je jiz vıceme ná sjednocena se Jsoucnostı. Po tomto velke m prelomu se zacına pozornost soustreóovat

na blızıcı se velky cıl a duch takove ho clováka (jeho vádomı) se dostava do takovych hloubek, ktere nejsou obycejnym lidem zijıcım smyslová ani zdaleka pochopitelne .

Frana Drtikol pomohl v duchovnıch proble mech kazde mu, kdo ho o to pozadal. Vánoval se kazde mu stejná a nezis tná. Lide vyuzıvali jeho hlubokou moudrost, rozhled, zkus enosti a ojedinále duchovnı schopnosti. Ale nas li se i tacı, kterı ho pomlouvali. Tito lide hledáli na slupku, ale jadro jim uniklo. Ochudili se o mnohe . S támito pomluva-mi –zce souvisejı pokrivene charaktery a tım i neschopnost spravne ho pochopenı. Jestlize Drtikol snad nákdy pouzil silnájsıho vyrazove ho pros-tredku, máli se tito mudrlanti snazit pochopit ducha mudrcova vyroku. Ale kdo ulpál na formá, zustal na povrchu, a tak si nevidál ani na tu povástnou spicku vlastnıho nosu. A to jiz nepıs i o jedincıch, kterı se ohanájı Drtiko-lovym jme nem a pritom ani nevádı, cemu vlastná ucil.

Na Sporilová ve vile, kde Frana zil, vladla uprımnost, prostota, skromnost, opravdovost; zadne pokrytectvı, zadna krasna slova. Ale take zadna –zkoprsost - nedali jsme se sesnárovat prıkazy a zakazy, i kdyz jsme je dodrzovali, ale vnitrná jsme na nich nelpáli. Stoupenec Buddhova ucenı nema na nicem lpát, ani na svátskych zvyklostech a prıkazech, protoze existujı vys sı duchovnı zakony, jejichz pochopenı je dulezitájsı.

Do sporilovske vily prichazeli denná ruznı lide -jeden den bez na-vs táv byl spıs e vyjimkou. Velka váts ina si odnas ela poucenı nebo radu pro duchovnı cestu. Lec nákterı Franu nespravná pochopili a odtud pramenı ruzne pomluvy, o kterych jsem psal vys e. Frana o tom rıka:

"Bohuzel lide zamˇ nujı uceni a ducha ucenı s osobou, ktera je poucuje. Pozorujı osobu a neposlouchajı ucenı. A protoze kazdy podle sebe ha da , vidı v osobˇ na mısto jistoty hrdost, pychu; na mısto praveho Sebevˇ domı jesitnost, slavomam; namısto moudrosti ucenost, sec tˇ lost; na mısto vykla da ni ucenı chvastounstvı; namısto otevrenosti vidi klam, fales. Moudry se vsak tım neda vyrusit ze sveho klidu, neb mu neza lezı na tom, co lide o nˇ m soudı. U nˇ j je smˇ rodatne, jak on sa m o sobˇ soudı." (Rukopisny zaznam s datem 18. 11. 1936.)

Nebo cituji z Franovych zapisku ze dne 4.3. 1936: " ’Neha zejte perly svinım’ - to ma ten vyznam, ze kdyz poucujeme nˇ koho a uzıva me ru znych prirovna nı a symbolu a poukazujeme na sve vysledky nebo c iny, nebo rekneme nˇ co, co ten c lovˇ k spra vnˇ nepochopı - tak obra tı to vse

57

56

pri nejblizsı prılezitosti proti va m. Prizpu sobı to svemu vˇ domı, svemu intelektu, svemu nazıra nı, sve sec tˇ losti, zkroutı to, zmrzacı, a pak s tım jde do svˇ ta: "HleČ te ten rıka , ucı to a to! To je ale skanda l!" - Jenze moudreho to neskrabe. On vı, ze perla zu stala perlou." Tolik Frana.

Pomluvam podle hajı vs ichni velcı lide - a nejen oni. Kazdy je kritizovan nebo pomlouvan, nikdo nevı, kdo ho kdy pomlouva. Kdyby to vádál, mohl by tomu clováku treba dokazat, ze lze nebo ze ho vidı ve falesne m svátle, ze se na to dıva z nızke ho hlediska apod. Tito pomlouvaci by máli obratit pozornost do vlastnıho nitra a snazit se zjistit, co se tam u nich da zleps it na charakteru. A máli by prace váru dost! Jenze pravá ti, kterı by potrebovali u sebe co zleps it, obracı pozornost na druhe . Je to jev bohuzel vseobecny. Ale Frana stal tak vysoko, ze tam k námu pomlouvaci nedosahli.

Pes vyje na mˇ sıc a ten si toho ani nepovsimne.

Ca st druha

58

Kundalinı-jo ga - praxe

I.

Kundalinı-jo ga U vod do cvicenı cakram˚ - praxe

Jelikoz ne kazdy hledajıcı clovák mál v zivotá to s tástı, ten dar, tu milost poznat blıze Arahata, jımz Frana Drtikol byl, priblizuji tımto jako jeho dlouholety zak náktere podstatne aspekty kundalinı-jo gy (pozor -buddhisticke kundalinı-jo gy, treba na rozdıl od pojetı hinduisticke ho), kam spada velka cast toho, cemu Frana ucil; mál s iroky rozsah a prehled o vsech druzıch indicke filosofie a jejich praktickou znalost. Pravá proto dal prednost jo ze kundalinı a ucenı buddhismu. Lze sice rıci, ze kundalinı tvorı jeden z pilıru jeho ucenı, avsak bylo-li treba, daval nákterym zakum napln i mimo tuto jo gu. To hlavná proto, ze tito zaci nemáli jeho skolu od same ho pocatku - zalezelo te z na stupni dosazene ho pokroku zaka. Váts inou takovym zakum doporucoval praxi Maharis iho Atmavicary (zaklad spocıva v podstatá tazati se sama sebe: "Kdo jsem ja?". Blıze text Ramana Maharis iho pod nazvem "Kdo jsem ja?"). Ale i jinak doporucoval takovym zakum a upozornoval na existenci cakramu; tady zalezelo na schopnosti nebo duchovnı vnımavosti kazde ho jedince, jaky postoj k praxi cakramu zaujme. Potom podle prıpadu Frana rozvinul svuj zpusob postupu tak, aby zak mohl prohlubovat svoje duchovnı obzory.

Navod ke cvicenı cakramu, jak jej zde popisuji, byl u nas –plná neznamy (snad ceka na sve ho Kolumba). Setkal jsem se v zivotá s cet-nymi jinymi navody, ale s takovymto predmátnym navodem jsem se nesetkal v zadne - aú publikovane ci jine - formá.

61

Rıka se o kundalinı-jo ze, ze je to ucenı tajne - asi to bude pravda, jenze tajne je pouze to, co nenı dosud odhaleno. Bohuzel se zda, ze toto ucenı zustane tajne i nadale • a je to skoda, protoze svát, ve ktere m zijeme, jde cestou odklonánou od táchto tzv. tajemstvı, ktera ale zadnymi tajem-stvımi nejsou. Vzdyú to jsou pravdy, ktere jsou duchovnım majetkem lidstva -jsou to pravdy prirozene a je na nas, abychom je odhalili a hlavná zili jimi! Pred chvılı jsem napsal: "Svát, ve ktere m zijeme...," ale to je pouze lidove vyjadrenı - nepresne a nespravne ; pravda je (dle prof. Ro-senberga), ze ve svátá nezijeme, ale ze svát prozıvame - coz je v e l i k y r o z d ıl !

Ano - jsou to pravdy prirozene - ale take nadprirozene a zadna hranice mezi prirozenym a nad-prirozenym neexistuje.

Ono te z zalezı na tom, chceme-li svuj zivot prozıt "pri zemi" (a take si takzvaná "uzıvat"), nebo zda budeme hledát vzhuru. Samozrejmá, ze pri zemi je to pohodlnájs ı.

Nákdo by mohl namıtat, ze zde budu psat o cvicenı cakramu, jehoz navod by mál zustat tabu, ze to ma byt jenom pro vyvolene apod. Ja si myslım, ze setka-li se s nım clovák nezraly, stejná mu nic nerekne - a kdyz mu náco rekne, tedy urcitá ne to prave - jenom si to precte a cvicit nebude. Na druhe straná, kdyz se s tımto navodem setka ten, ktery k námu pojme duváru, pak to svádcı o tom, ze se s nım setkat mál a jeho doba uzrala! Pred clovákem, ktery poctivá a uvádomále cvicı cakramy, se otvırajı obzory nikdy netus ene .

Nejobdivuhodnájs ı nabozensko-filosoficky syste m, ktery vznikl na indicke m subkontinentá, je tantrismus. Jeho pocatky pry mame hledat nákde mezi druhym a prvnım tisıciletım pred nas ım letopoctem. Z tan-trismu se postupná vyvinula jo ga a jejı hlavnı formy, jak je dnes zname. Jo ga pak vyvojová ovlivnila hinduismus, buddhismus, ale i jine nabo-zensko-filosoficke syste my a formy.

Podstata jo gy kundalinı spocıva v rozsvıcenı sedmi duchovnıch stredisek (cakramu) v tále. Po probuzenı bozske hadı sıly kundalinı mame tuto sılu vádomá vytahnout po pateri do mozkove ho cakramu (sahasrara - nad hlavou), kde je v mysticke m spojenı realizovano osvıcenı.

Dvanact hlavnıch forem jo gy (dle Evanse-Wentze)

Forma jo gy ovla da p s̊obı na I. Hatha-joga dech fyzicke tč lo

II. Laja-joga v l̊i sıly vč domı

1/ Bhakti-joga lasku sıly bozske lasky 2/ Sakti-joga sılu sıly prırody 3/ Manlra-joga zvuk sily zvukove ho chvcni 4/ Jantra-joga formu sıly geometricke ho obrazce

III. Dhja na-jo ga myslenky sıly myslenkovych pochod˚

IV. Ra dza-joga metodu sıly schopnosti rozlisovacı

1/ Dznana-joga vádánı sıly rozumu 2/ Karma-joga jednanı sıly cinu a rozhodnosti 3/ Kundalinı-joga hadı sılu dusevnı nervnı sıly 4/ Samadhi-joga podstatu sıly soustredánı

U obycejne ho clováka je kundalinı (hadı sıla) ukryta v cakramu na konci patere, kde drıme. Cvicenım cakramu lze tuto sılu spolehlivá probudit, aby nasledná pros la hlavnım mıs nım kanalem (sus umnou) a postupná vs emi stredisky az do sahasrary. Uvod do tohoto cvicenı uvadım o nákolik listu dale.

Nákterı jo gini zastavajı nazor, ze hadı sılu (kundalinı) lze probudit take hathajo gou. Coz o to, mozne to je, ale od probuzenı te to sıly k dosazenı sahasrary je jes tá daleko. Probuzenı hadı Sıly hatha-jo gickou praktikou je pry mozno docılit pomocı pozice s ırs asana (stoj na hlavá).

62

63

Dovoluji si pred touto pozicı varovat, protoze zatáz tála a netre novanost (i mladych lidı) zpravidla zpusobı znacne zdravotnı potıze - vzdyú cela vaha tála spocıva na vazove m svalu, ktery nenı tak odolny, jak by se mohlo zdat. Ale zustanme zatım u toho probuzenı a povázme si náco o formá jo gy (podle tabulky uvedene vyse), pomocı ktere jo gin (prıklad-ná) tuto sılu probudil, a o formá jo gy, pomocı ktere lze hadı silou dosahnout sahasrary. Neboli jak daleko (nebo blızko) ma probuzena hadı sıla k formá jo gy kundalinı? Jo gini, kterı probudili hadı sılu, ji chtájı samozrejmá zvedat do vys sıch center (cakramu), ale v ramci formy hatha-jogy ulpıvajı na hathajogickych praktikach, a tım si vytvarejı neprekonatelne prekazky, ktere jim branı v dosazenı vys sıch duchovnıch –rovnı. I kdyz joga je vlastná jen jedna, jeden ma byt i jejı cıl, totiz dosazenı nejvys sıho Poznanı. A tady je velice dulezite umát nebo byt schopen rozlis it, v jake m stadiu prechazı hathajo ga do kundalinı-jo gy. To znamena vzdat se iluze tála a vyvinout vnitrnı –silı na cvicenı cakramu. Teoreticky vzato, muze nam uvedena tabulka dvanacti forem jo gy poskytnout prehled o jejich vzajem-ne m prechodu a prolınanı - ale nenı to tak dulezite , hlavnı je usednout do asany a meditovat nebo cvicit cakramy. Neboú: "Seda je vs echna teorie, ale zeleny je strom zivota!" (Goethe).

Kundalinı-jo ga je zalezitost dlouhodoba, nenı to tudız recept na nájaky bleskovy vysledek; ale presto je spolehliva a vede v jednom jedine m zivotá k cıli. Byla to pravá kundalinı-jo ga, kvuli nız musel velky tibetsky jo gin Milarepa pretrpát mnoho zkousek a prokazat nevsednı trpálivost, nez k nı po dlouhe m case dostal navod od sve ho gurua Marpy. O táchto zkouskach a nevsednı trpálivosti pıse dle vypravánı samotne ho Milare-py jeho prednı zak Recung, jehoz spis pod nazvem: "Milarepa - velky tibetsky jo gin" se zachoval do dnesnı doby a je vyuzıvan nákterymi kompilatory*) nebo vıceme ná castecnymi kompilatory, a podobny osud stihl i náktere dals ı texty staroindicke filosofie. A je samozrejme , ze ty puvodnı spisy jsou nejleps ı a na duchovnı cestá nej–cinnájs ı.

Ž) kompilace - nove sestavenı cizıch poznatku, nebo take osvojovani si vysledku cizı duchovnı a literarnı prace

Ja jsem nemusel tolik trpát a cekat, abych dostal tuto jedinecnou nauku. Muj guru Frana mi ji poskytl velkoryse a nezis tná. Chopil jsem se jı jako zıznivy, kdyz narazı v pous ti na oazu.

Velky tantrik Saraha rekl: "Nevidˇ l jsem kra snˇ jsıho poutnıho mısta, nez je me tˇ lo." Tento vyrok se vztahuje na cvicenı cakramu - kde vádomı, jak uvidıme z navodu, prochazı pri cvicenı tálem - to je pravá ono "putovanı". Je nutno tomu prijıt na chuú! Cakramy jsou duchovnˇ -nervova strediska - napsal bych

- "v tˇ le" - ale za dny patolog-anatom je dosud nenasel. Cakramy nehledejte v tˇ le, musıte si je ozrejmit duchovnım zpu sobem, vnitrnım vnıma nım. Cakramy jsou duchovni sfe-ricka a energeticka centra, jez jsou v mikrokosmu (v c lovˇ ku) rozlozena (odstupnova na) na sedm stredisek, a ktera jsou cha pa na (vnitrnˇ rozpozna va na) podle schopnosti jogina. Cvic enı cakramu je pro c lovˇ ka du lezite, potrebne a vy-znamne. Do hloubky zvla dnute da va vnitrnı stabilitu, poma ha ovla dnout dech (i myslenı), upravuje karmicke vlivy (a to velice –c innˇ ), uc ı koncentraci (prohlubuje ji), upevnuje klid (vnitrnı klid), otevıra cestu ke schopnosti vnitrnıho zıra nı, ma podstatny vliv na celkovou zmˇ nu charakteru k lepsımu, protoze se c lovˇ k sta va duchovnˇ c istsım.

Cvicıcı pomalu mánı cele chapanı jsoucnosti - od zakladu premánuje sve jednanı, stava se neosobnım. Je to zpusobeno premıstánım svátel citu (symbolizovane ho Másıcem) a rozumu (Slunce). Pudová zijıcı obycejny clovák ma cit v srdci a rozum v hlavá. Ale ten, kdo cvicı cakramy a dosahl urcite ho pokroku, u toho je to obracená: cit v hlavá a rozum v srdci. Je v tom sıla Moudrosti: cit v hlavá ma v moci vznáty a rozum v srdci nenutı k jednanı. Karma je tak pod kontrolou.

To take znamena nezadat ovoce svych dobrych skutku - necekat na odmánu dobre ho cinu - kdyz nákomu náco dam, nebo pro nákoho náco událam, vzdat se odmány, zapomenout na to! Nesobecky, bez vy-pocıtavosti konat - to je zaroven take karma-jo ga.

V te to knize jsem hovoril o –pravá karmickych vlivu a chtál bych dodat: cvicım-li cakramy, ztracı karma na –cinnosti. Uvadı se prıklad: cvicıcıho mál uderit blesk, ale on ucıtil jen zavan - uderilo to nákde vedle.

64

Uvadım dle Velke ho Symbolu: "Zaklad Nasledku karmy je v cakramu manip–ra - zranı táchto nasledku je v anahatá - stupnovanı táchto sklonu je ve visuddhi. Osvobozenı od vsech nasledku karmy je v sahasrare." (Manip–ra - bricho; anahata - prsa; visuddha - krk; sahasrara - nad hla-vou.)

Cvicenı cakramu naucı clováka i "umırat". Znı to neuváritelná, ale je to pravda. Pri cvicenı se totiz norım do nitra, a tak si ozrejmuji, co to vlastná to bardo je, a prestanu se bat smrti. Nákdo si i uvádomı, ze bardo nenı jenom posmrtny stav, ale ze je to stav existujıcı stale. V absolutnım smyslu neexistuje ani stav zivota (jako takovy). To, cemu se rıka zivot, to je jen nastavovana rada (retáz) okamziku, klamna iluze, zivena chtánım a udrzovana mys lenım. Zastavenım mys lenı koncı iluze a nastava uvádománı si prave ho stavu nirvany - a le pe receno, ten osvobozeny tou nirvanou zije. Lehko se to pıs e, ale ve skutecnosti je to tázka, hluboka a opravdova prace, na ktere se neda nic osvindlovat nebo dokonce predstırat! Predstıram-li druhym, tak to nenı buddhismus - predstıram-li sobá, tak to uz teprve nenı buddhismus. Ale vraúme se k tomu "naucit se umırat". Umırajıcı nesmı vyjıt (tedy jeho vádomı) nosem, nebo –sty, ani jinym otvorem, nybrz musı vyjıt brahmanskym otvorem - to je ten otvor na temeni hlavy, ktery novorozencum dlouho srusta. Chceme-li si zkusit, jak vypada "umıranı", lehneme si v klidu na zada, sledujeme dech a ztotoznıme se s vádomım (nebo spojıme dech s vádomım). Potom jdeme tım spojenym vádomım nahoru nad hlavu a jdeme hodná vysoko nad tálo. Vysledky jsou nesdálitelne , zajımave -je to uzitecne cvicenı - naucıme se tomu nejle pe cvicenım cakramu (a ma to duchovnı efekt pouze pro toho, kdo ty cakramy skutecná cvicı). Tento nacvik duchovnı techniky "umıranı" nas privadı do hloubky nitra a nase vádomı se tım rozs iruje daleko za hranice lidskych dimenzı. *)

Cvicenım cakramu se clovák ucı zapojovat do cinnosti (a uvádomo-vat si) jemne , az dosud nevyvinute vnitrnı smysly, ktere by jinak zustaly nevyuzity - nevádáli bychom o nich. Cvicenım cakramu se nam pocınajı vyjasnovat odpovádi na mnohe otazky, kupr. postupná se

„) Viz poukaz na Knihu chudoby na str. 94 + Dodatky

ozrejmuje duchovnı "mechanismus" zakona o prıciná a nasledku (kar-ma); vyjasnuje se vztah toho, cemu rıkame "ja", k Jsoucnosti (a naopak vztah Jsoucnosti k tomu ja)(abychom nakonec poznali, ze z absolutnıho hlediska zadne faktory "Jsoucnost" a "ja" neexistujı, ze to "vse" zapada do jedne jedine Jednoty); mánı se zivotnı zebrıcek hodnot (to se dáje pod dojmem poznavanı pomıjejıcnosti vs eho); otvıra se vnitrnı dimenze duchovnı moudrosti; dale vnikame do prazakladu principu Jednoty vs eho, aby pris la neodvratna odpováó na zakladnı otazku filosofie, zda hmota pochazı z ducha nebo duch pochazı z hmoty. Tady clovák zacına poznavat, ze hmota je duch a ze duch je hmota, ze to jsou naprosto totozne "veliciny" a ze vsechno to rozlisovanı pochazı z nevádomosti. (A nestacı si to ujasnit v mozku - takovato a podobna poznanı se musı zazıt! - vnitrná, duchovná.) Samozrejmá, odporuje to takzvane mu "zdrave mu rozumu", na ktery se zastanci materialisticke ho pojetı sváta odvolavajı. Ale nas e poznanı vyplyva z vnitrnı moudrosti, kterou jsme zıskali na duchovnı cestá. A opát - neobejde se to bez vnitrnıho –s i lı. Vysledky zavisı na intenzitá a hloubce cvicenı, jakoz i na opravdovosti snahy.

Mohou se po dels ım case dostavit ruzne zajımave –kazy nebo ruzne dus evnı nebo duchovnı schopnosti, ba i takzvane kouzelne sıl y -siddhi. Nemajı ovs em n i c spolecne ho s vaznym –si lım o osvobozenı a mohou se snadno stat prekazkou. Jak? C lovák si s tou silou zacne hrat, bavı se a muze ztratit ze zretele cıl. P o z o r !

Jedna takova nevinna sıla je treba to, ze si muzeme byt vádomi zvlas tnıch jemnych vibracı "v tále" (pranicke proudánı), tyto zvladnout a pak upravovat na "Klid" nebo "Zdravı" a posılat je na mısto, kde je jich zapotrebı. Treba pri nemoci, ovs em jen tam, kde "hmota" jes tá nenı mrtva. Ty vibrace se skutecná zformujı podle nas eho pranı, bunky se upravı do stavu, ve ktere m byly pred onemocnánım. Tım je docela dobre mozne byti si sami sobá le karem a nebo –cinnym pomocnıkem le kare.

Jo gicka schopnost ozrejmit si tyto vibrace (nebo jinak receno pranic-ke proudánı) nenı nic odtrzene ho od zakona prıcinnosti -jde pouze o to, poznat podmınky, ktere to vyvolavajı (umoznuji). A poznat tyto podmınky muzeme jen a jediná praxı cvicenı cakramu. mnohdy dlou-hou, trpálivou. Presná to same platı o jinych jo gickych schopnostech. Buddhistickou jo gu totiz musıme d á l a t a ne pouze o nı mluvit!

66

Le cenı pomocı vibracı je velice –cinne . Jenze upozornuji, ze tato schopnost nenı hlavnım duvodem k cviceni cakramu; nenı to take nájaky univerzalnı prostredek proti vsem nemocem - jen vhodne pouzitı dava dobre nebo i vyborne vysledky; nákdy pusobı okamzitá, jindy se musı opakovat. Kazdopadná je to vyborne jako doplnák pri normalnım le ceb-ne m postupu. Dalo by se rıci, ze clovák vyvolava tyto vibrace vádomou harmoniı se vseobecnym chvánım vesmıru, souladem s jednotnym ryt-mem vsehomıra: zadnym vádeckym prostredkem je nenı mozno dokazat ani aplikovat, zadny materialisticky nastroj nenı mozno pouzıt k jejich dosazenı. C ım je zduvodnán a jak si vysvátlit onen projev a –cinnost pranickych vibracı? Sankaracarja ucı, ze clovák ma pát vrstev nebo slozek tála:

Prvnı tˇ lo je viditelne tˇ lo fyzicke, zvane Ano maja. Druhe tˇ lo je Pranamaja a ma dvˇ c a sti: prvnı c a st je astra lnı; druha

c a st je prana (nebo takzv. bozı dech), jejımz zivitelem je slunce a potrava. Tato Pra namaja se projevuje jako lidsky magnetismus; Pra namaja je prolnuta (nebo spojena) s fyzickym tˇ lem Anomajou, ktere za sobuje nebo vyzivuje vitalitou.

Tretım tˇ lem je Mano maja c ili Manas. Tato tretı slozkova vrstva je velmi du lezita a hraje rozhodujıcı roli v pripoutanosti nebo osvobozenı jedince, neboň jejı tendence je velice citliv a ; jeden jejı pol inklinuje k duchovnosti a k pozna nı pravdy, zatımco jejı druhy pol smˇ ruje k prı-zemnosti. Manomaja vlastnˇ rıdı nası svobodnou vu lı na s vyvoj jako na va ha ch - buČ nahoru, nebo dolu k dalsımu putova nı a znovuvtˇ lova -nı.

Ctvrte tˇ lo je Vidznanamaja, ktera ma opˇ t dvˇ c a sti: prvnı c a st je buddhi, to je rozumova schopnost vyssıho pozna ni a rozlisova nı (intuice, inspirace a pod.), druha c a st je ahamkara c ili ego. Vidzna namaja je za kladem lidske individuality a pod vlivem Manomaja prozıva cely vyvoj lidskych prevtˇ lova nı. Ale ani ona nema odvisle existence, neboň jejı totoznost je v Atmanu (v podstatˇ bozstvı v na s), z nˇ hoz prystı zivot.

Pa ta (poslednı) slozka je Anandamaja (tˇ lo bohu a andˇ lu ). Toto "tˇ lo" je poslednım vyvojovym stupnˇ m svˇ tcu ; jeho "ozivenım" je pry mozno absorbovat vsechna tˇ la vcetnˇ fyzickeho. (Toto vstreba va nı viditelneho tˇ la je zna mo u nˇ kterych historickych svˇ tcu .)

Tolik volná podle ucenı Sankaracarji. Avsak pro samotnou nejvys s ı realizaci je podmınkou vsech táchto vyse zmınánych pát "tál" prekrocit. To je mozno jen prerusenım stale ho mys lenkove ho toku, coz se rovna naproste mu znicenı mylne ho stavu nas eho vádomı, ze jsme oddáleni od Prazakladu. Proto to nemys lenı.

Tım jsme trochu odbocili od puvodnıho te matu; nas nynı zajıma pravá to druhe "tálo" Pranamaja; zde je totiz klıc k pochopenı funkcnı moznosti prevodu prany do fyzicke ho tála (Ano maja). Je to nase vádomı (plus dech), majıcı asimilacnı schopnost k pochopenı a ovladnutı jistych podmınek (rozumáj: cvicenı cakramu), ktere umoznujı prevod prany do Ano maja.

Jes tá jednou vsak pripomınam, ze ozrejmovanı si táchto jemnych, ale –cinnych vibracı nenı a nema byt hlavnım cılem cvicenı cakramu, nybrz ze je to jen m o z n y, nebo i doprovodny jev v praxi kundalinı. A nenı jediny. Napsal jsem, ze vibrace lze posılat na ta mısta v tále, kde jsou zapotrebı - ale da se to vyjadrit presnáji: vibrace se vlastná nikam neposılajı, ony na tom mıstá jiz latentná jsou; clovák jenom prenesenym vádomım ono mısto, rekl bych, "oplodnı" a vibrace se velmi zretelná projevı. Ale v absolutnım smyslu je to jes tá jinak: moje vádomı nebo "nas e vádomı" se vlastná nale za v s u d e (prostor jako takovy neexistuje) - takze kdyz se jen malicko soustredım napr. do zlucnıku nebo do nájake ho zubu ci kamkoliv, musım tam byt vádomım (jsem si toho zcela jasná vádom) a mohu si tam dat klid nebo zdravı apod.

O prenosu vádomı rıka Frana, ze vádomı mohu prene st treba do toho hrnıcku pred nami, do nájake ho kusu nabytku nebo do cehokoliv. Je dobre to zkous et, cvicit. I kdyz hlavnı naplnı jsou pro nas cakramy -jake si etudy*), v nichz je treba zıskat virtuozitu.

Tomu, kdo by si nynı myslel náco o sugesci ci autosugesci, nemohu a ani nechci nic vymlouvat. Kazdy to musı ozrejmit nebo dokazat sam sobá (jako se nemuzeme za druhe ho najıst). To by bylo pohodlıcko, sednout si jako v divadle a davaj sjuda! Kdo sedı v riks e, divı se, zeje

*) etuda ď cvicna hudebnı skladba

mu zima, zatımco tomu, kdo ho veze, je pákná teploucko. C lovák to musı dokazat sam sobá, jako si denná dokazujeme existenci duchovnıch zakonu - cestou vnitrnıho zapolenı. A hlavnı musıme vzıt Franovo ucenı do dusledku a nes imrat to!

A take si nesmıme zavırat dvere svojı nevırou, svym pesimismem, naopak, vzdyú je to radost poznavat zakony vsehomıru, chapat je a zıt jimi. Je treba pripomenout, ze buddhismus je tázka, narocna prace, vazne hledanı (nachazenı!) a ze je treba dosti serio znosti, tedy zadne fantasma-gorie, jak majı nákterı v oblibá.

Buddhismus je velice strızlive ucenı - kazdy, i ten docela maly poznatek, je leps ı nez nájaka nabubrela domnánka nebo fraze. Protoze na tom male m, ale spravne m poznatku mohu stavát dal... Proc pred-stırat, ze jsme dosahli náceho, ceho jsme ve skutecnosti nedosahli? To je take brzdou v nas ı praci, v duchovnım vyvoji. Proto maxi-malnı poctivost k sobá a k druhym.

Praxe jo gy nebo buddhismu vyzaduje vyvazeny, moudry postup a dle moznosti hlavná na pocatku rady gurua nebo aspon zkusenájs ıho, protoze zacatek je velice dulezity - a take hodná zalezı na tom, kdo nam ten zaklad da!

Pokud se tyce kundalinı, je nutno zacıt pomalu, neskocit do toho neuvazená - ale kdyz uz jsem se rozhodl, tak bych mál náco dálat - ale jak jsem j i z rekl: pomalu -to cvicenı se musı zvolna, pozvolna rozjızdát. A zadne "zavody" nebo "hon" na vysledky!

Cituji z knihy Zbynka Fisera "Buddha": "Buddha prvnı na svátá rekl asi toto: ’V tomto svátá nenı nic trvale existujıcıho -je toliko vznikajıcı... Plamen kahanu se zda byt nemánnym, ale v kazde m okamziku se prománuje v jiny - nenı jednım a tymz. Co se rodı, nemuze neumrıt. Co ma pocatek, ma i konec. Na svátá nenı nic vácne ho.’ Tolik Buddha. Tak se stava historicky Buddha prvnım dialektikem na svátá. Za tách zhruba dva a pul tisıce roku dostala dialektika nove podoby, ale Buddhuv podstatny zaklad zustal." (konec citatu)

Vychazıme-li tedy z tohoto nahledu, vidıme, ze je jen proces horenı (a dle filosofie Nagardzuny nenı ani zadny proces) a hmota jako takova ze neexistuje. Existuje pouze jemne zarenı, se kterym jsou ony vibrace (o nichz pıs i vys e) totozne . Dnesnı vysoce vyspála váda jiz prichazı

nutná na to, ze poslednı poznatelna podoba hmoty je pravá ono jemne zarenı (nebo chvánı), i kdyz se tomu davajı ruzna jme na. Tak kuprıkladu Evans-Wentz ve sve knize "Jo ga a tajna ucenı Tibetu" pıs e:

"Vzhledem k prırodnım zakonum znamena nauka o Maje (klam, iluze), ze hmota, i kdyz se zda klamná skutecna, prece jenom neexistuje, jak j i z i dnesnı váda tusı (pozor, toto bylo psa no nˇ kdy ve trica tych letech), leda jako projev one prırodnı sıly, jez tvorı elektron a jejımz pramenem je duch." (konec citatu)

Vyse jsem se zmınil o filosofii Nagardzuny; tato filosofie je vylozena ve spise Madhjamikas astra - a vyznacuje se tım, ze popıra existenci realne ho sváta, vyzdvihuje Prazdno, vyhyba se extre mum a nezna "je -nenı". Uvedeny spis ma cesky nazev "Strednı nauka Nagardzuny" a u nas (do roku 1991) nebyl vydan. Byl prelozen Franou Drtikolem pro soukro-me studium jeho zaku. Uvadım malou ukazku z tohoto veledulezite ho spisu:

"Otazka: proc sestavujeme tuto ucebnici (sastra)? Odpováó: jsou lide , kterı pravı, ze vsecky váci majı svuj vznik v Mahe svarovi, jinı tvrdı, ze vznikly z boha Visnua, druzı pravı, ze vznikly pusobenım obou, opát jinı, ze majı svuj vznik v case (kala), jinı, ze svou prirozenou vlohou (prakrti), jinı, ze zmánou, j i nı, ze ze sve vlastni podstaty (svabhava), j i nı, ze z atomu. Jsouce obtızeni takovymito omyly, upadajı do zavadájıcıch nahledu (nazoru) o vzniku bez prıciny, bez neprave (nedostatecne ) prıciny, o zaniku a vácne m trvanı atd. Na ruzny zpusob vyucujı "ja" a "moje" a neznajı prave ho ucenı (dharma). Protoze Buddha chtál takove nespravne nazory znicit a chtál, aby byla poznana nauka buddhisticka, vyucoval nejdrıve ve s ravaka ucenı dvanacti podmınkam (nidana) a potom toho, kdo se j i z cvicil a ma ducha schopne ho, aby pochopil hlubokou nauku, vyucuje ucenım mahajana znakum podmınek (pratja-ja); váci, jez se zde nachazejı, jsou bez vznikanı, bez zanikanı, ne jedno, ne ruzne atd. Jsou zcela prazdne a neexistujıcı, jak v Pradznaparamitá je uceno: Buddha hlasa: ’Bo dhisattva Subh–ti, norıc se do meditace, zkou-ma dvanact podmınek (nidana) nezmárnych jako prostor.’" Tolik ukazka ze spisu "Strednı nauka Nagardzuny".

Vys e je zmınka o velike m tibetske m jo ginovi Milarepovi (1040 -1123). Novodobe dájiny Tibetu nejsou jiz tak prıznive . Kdyz byl Tibet v r. 1951 priclenán k C ıná, mluvilo se o tom take u Frani. Dalajlamovi

s jeho doprovodem se jes tá vcas podarilo dostat do Indie. Pres Nejvys s ı horu sváta C homolungmu (Mount Everest, 8848 m) vede ve vysce 7000 metru statnı hranice mezi Tibetem a Nepalem. Na tibetske straná je buddhisticky klas ter Rongbuk (dnes slouzı jako kasarna cınske pohra-nicnı straze); z tohoto klas tera pres li mnichove kolem C homolungmy na nepalskou stranu do klas tera Thjangpoche, ktery se nale za nedaleko te to velehory. Dalsı vyvoj historie je otaznıkem. Pıs i o tom jen proto, ze tam v okolı C homolungmy pobyval Milarepa.

II.

O sexu z hlediska kundalinı-jo gy

Z pohlavı lze vypustit sılu dvojım zpusobem. Prvnı zpusob je dosta-tecná znam - pri parenı ji vypustit spodem -je to zpusob zvırecı i lidsky. Obycejnı lide v okamziku smrti pri sve m poslednım vydechu take vypous tájı vádomı spodem a pak nasleduje znovuzrozenı v nızke –rov-ni. Vádomı obycejnych, nepoucenych lidı se udrzuje na spodnıch –rovnıch (tedy ve spodnıch cakramech). Podle mongolske sekty Bang-tampa ovladne-li kdo prsnı cakram, ma se pri prıs tım zrozenı (v prıs tı existenci) zrodit v nebeske m svátá zvane m Paranimmitavasavattino s fantastickou prumárnou de lkou zivota (udava se devát tisıc milio nu nas ich let). Toto je ale orientalnı pocet - a v orientá na nájake m milionu zpravidla nezalezı. Zrovna tak, jako nam nezalezı na presne de lce pru-márne existence v nájake m tom nebıcku. Toto ovladnutı anahaty a z toho plynoucı pak znovuzrozenı v nebeske m svátá vsak nenı cılem buddhis-ticke ho ucenı. Támto svodum rajskych nebo nebeskych svátu se moudry ucednık vyhne. Vsechno sve –silı je nutno vrhnout k dosazenı nirvany.

Ale abych se vratil k tomu druhe mu zpusobu vypous tánı sıly - to se dáje tak, ze nashromazdáne semeno se duchovná (vnitrná) premánı v sılu (Jak? Schopnostı uvádománı!) a tato se vypustı n a h o r u . Rozumı se, ze se nevypous tı plodiva súava. K tomu je ovsem potreba mıt zkusenosti zıskane cvicenım cakramu. Vytahnout to po pateri az do mozku! To je ale take kundalinı-jo ga. Zde opát nachazıme onu analogii s aktem "umı-ranı" - pri poslednım vydechu se vádomı vypustı n a h o r u .

72 73

Jaky je ale rozdıl mezi silou, kterou lide promrhavajı v sexualnı tálesne rozkos i - a na druhe straná silou, kterou je mozno se osvobodit? Rozdıl nenı vubec zadny -je to tataz sıla. Jde pouze o to, na jake –rovni je pouzita. Vtip je v tom, dostat ji tam nahoru.

Dole se sıla projevuje jako faktor plodıcı - vychazı z pohlav-nıho cakramu (lidska a zvırecı –roven). Na nızke lidske –rovni je zde dana pri soulozi podmınka pro uskutecnánı "zazraku" plozenı - na –rovni svadhis tany se uskutecnuje zakon reprodukce tvoru vstupujıcıch do viditelne ho sváta. Kvuli zazitı chvilkove pseudobozske slasti! Je to setrvacna hra smyslu nevádomych tvoru! B e z k o n c e je s a m s a r a ! V konecne realizaci, pri mysticke m spojenı Sivy se Sakti, se odehraje v podstatá stejny proces, jenze na –rovni sahasrary. Cvicte cakramy! Cvicenım cakramu se clovák ucı (a naucı) zvedat sılu vys a vyse; tım take mimo jine prozıva nesdálitelne stavy. Hadı sılaje silou zivotnı. Kdo ji ovlada, muze tálo udrzet dels ı dobu na te to –rovni, tj. prodlouzit si zivot, coz ma sve opodstatnánı, kdyz treba potrebujeme zıskat z jakychkoli duvodu cas - treba abychom dovedli sve osvobo-zenı na tách povástnych sto a jedno procento, aby to totiz bylo –plne , jestli mi dobre rozumıte; a nebo jestlize mame na te to –rovni jes tá nájaky –kol, ktery chceme splnit.

Jo gin, prevadájıcı sılu nevydane ho semene z –rovná fyzicke na –ro-ven duchovnı, musı mıt sexualnı napátı stale pod kontrolou. Vychazı z toho velke duchovnı pozehnanı a ohromne vnitrnı poznatky.

Avsak nákomu nemusı tato praxe vyhovovat. Uvedu –ryvek z Dia-mantove ho plavidla:

"Pro jo giny, kterı neprovadájı spojeni z animalnıch potreb, nybrz k poznanı transcendentna s dusevná pripravenou zenou, je dvaje ndrija samapatti (styk obou organu) symbolem nejvys s ıho svátske ho tajemstvı a zastavou blazenosti vsejedine ho absolutna." Nebo na jine m mıstá: "Mame-li si absolutno podle jeho podstaty predstavit jako spojenı muzske ho a zenske ho po lu, pak je cely projeveny svát jejich pusobis tám."

Jak je vidát, je otazka sexu velmi s iroka a take zde platı univerzalnı pravda, ze vse zalezı na tom, z jake vysky se na to dıvas . Avsak nejvys sı hledisko a cıl je nalezenı druhe ho po lu v sobá! Muz ma nale zt zensky po l - a zena naopak muzsky! Otazka sexu patrı k nejváts ım zahadam. Jeden filosoficky smár povazuje sex za prekazku, zatımco druhy jej

pouzıva k dosazenı cıle. Sex je nejvys s ı tajemstvı filosofie. Ale konec koncu obáma támito protichudnymi cestami lze cıle dosahnout! Nutno zvolit takovou podobu ucenı, jaka nam vyhovuje. Druhe pohlavı! To je ten druhy po l, ktery stale (byú podvádomá) hledame. U drtive váts iny lidı ma toto hledanı formu zenánı a vdavanı. Podıvejme se, jak se dle Frani na tom podılejı cakramy. Je to zalezitost spodnıch cakramu. Zatouzı-li muz po zená, nale za se vádomı toho muze nejprve v prsnım cakramu, kde dochazı k prıjemne mu touzebne mu pocitu. Hned pak zacına vádomı klesat do cakramu brisnıho, tam pocit znáznı, aby potom vádomı kleslo do cakramu pohlavnıho, kde nastava jisty fyziologicky –kaz, ktery podminuje pohlavnı styk. Toto klesanı vádomı z prsou do pohlavı je u obycejne ho clováka mimodácne , ani si ho nenı vádom. On sleduje pouze pocit, nema tudız moznost svoje vádomı rıdit, usmárnit a ovladnout. Protoze jeho pudovy zpusob zivota to nedovoluje. Neuvá-domuje si to prostá. Proto je tedy dulezite to bdánı - proto cv icenı cakramu.

C akramy hrajı v zivotá kazde ho clováka velkou roli - obycejny clovák to nemuze pochopit! Dulezitost cakramu a jejich cvicenı jsem nastınil, kdyz jsem psal o "umıranı". Nynı pıs i o tom, jakou roli hrajı cakramy, kdyz ma vstoupit v projev novy zivot, tj. pri pocatecnıch podmınkach rozenı nove ho clováka. Novy zivot vznika, kdyz se spojı otec, matka a jako tretı cinitel vádomı toho, kdo se ma zrodit. Z ivotadarna sıla se spojuje s vácnym zenskym principem; ale ta "magicka" hranice svadhis thana nenı vádomá prekrocena smárem nahoru. Pri spojenı obou rodicu, kdyz nastava cas vstupu dosud nezrozene ho vádomı do luna matky, se odehraje velka chumelenice; lec jen jednomu vádomı se to podarı, vyjimecná dváma az páti (dvojcata az patercata). Pri tomto plodıcım aktu zalezı rozhodujıcım zpusobem na tom, ve kterych cakra-mech se nale za vádomı otce a matky - z te to –rovná se narodı dıtá. Je-li vádomı otce a matky v nestejne –rovni, tu zalezı na tom, ktere vádomı prevazuje. Z enske nebo muzske pohlavı se urcuje pravá v okamziku vstupu vádomı do luna. Pocıtı-li sympatie k otci, narodı se dıtá pohlavı zenske ho - a naopak - pocıtı-li sympatie k matce, narodı se dıtá pohlavı muzske ho. Tato sympatie nenı jen nájaky chvilkovy pocit, je to vıceme ná ustalene charakterove zalozenı, je to normalnı tlak (tıhnutı) vádomı

75

ku spojeni se s druhym po lem a takto dochazı ke vzniku podmınek dals ı existence (t.j. k dals ımu vstupu jedince do projevene ho bytı). K tomuto te matu viz buddhisticky text Bardo Thedol.

A nejvys s ı tajemstvı filosofie, jak se o nám zminuji vys e? Jde o to, pojımat druhe pohlavı jako symbol bozstvı (a to se vs ım, co z toho vyplyva) - to je klıc k tomuto tajemstvı, ktere hybe celym projevenym i neprojevenym svátem. Muz si ma krasu a pritazlivost zeny promıtnout do nirvany. Kdo tuto cestu pro sebe nalezne, mnohe se mu vyjasnı! - Jen nad tım moc nespekulovat, ale snazit se o zive , vnitrnı poznanı. To platı o cele vnitrnı praci na Cestá.

Co napsat na zavár tohoto te matu? Vidáli jsme, ze na jedne straná buddhismus (zvlas tá the ravada) hlasa, "aby se mnis i zdrzeli pohlavnıho aktu, nızke ho to zakona" - a na straná druhe , kupr. v tantricke sektá "leve ruky", se mluvı o moznosti spasenı skrze rozkos ; tedy rozkos prevedenou na vys s ı –roven (vida, opát cakramy!). Z hlubs ıho pohledu by to zname-nalo, ze rozkos se prevede nikoliv na vys sı –roven - ale na n e j v y s s ı –roven; neboli rozkos (ktera v tomto prıpadá nenı nicım jinym nezli nas ım vádomım) se sublimuje do Hadı sıly a tato se prevede nebo vytahne do sahasrary. A toto je vlastná v podstatá pouzitı cakramove techniky. Jinak se tomu neda rozumát, protoze bez te to techniky by bylo toto "spasenı skrze rozkos " jen zboznym pranım.

Tato metoda sekty "leva ruka" je jakymsi ods tápenım od ciste ideje buddhismu (hlavná the ravadove ho), ktery zavrhuje jakoukoliv formu sexualnıch aktivit. Buddhismus se vyznacuje jasnou duchovnı dialekti-kou a vede zaka spolehlivá a prımym vzestupnym smárem k dosazenı Nirvany. O te to praxi sekty "leva ruka" pısu proto, abych poukazal na to, jak s iroka paleta smáruje obsazena v tantrismu a jak z duvodu nedozra-le ho pochopenı duchovnıch metod se do tantrismu dostaly ruzne formy lidove tvorivosti, smıs ene s rozmanitymi fantastickymi orientalnımi smáry. Jenomze nenı tomu tak jen v Indii - muzeme se s podobnymi odrudami snadno setkat bohuzel i u nas...

Jedno je jiste - nejdulezitájs ı je dojıt Poznanı, nechú by zpusob nebo prostredek k tomu byl jakykoliv! Pak teprve C lovák dochazı s tástı, ktere váts ina lidı hleda zevná, ale ktere ho je mozno dosıci jen ve vlastnım nitru.

Kdyz naleznu Podstatu vseho, tak jsem take nalezl sam sebe - Sa m sebe - a tım jsem take s úasten! Po prekonanı pocitu s tástı nastava osvobozenı. Napsal jsem, ze po nalezenı Podstaty prichazı pocit s tástı - a o nákolik stranek vpredu je psano, ze po dosazenı velke ho Poznanı dochazı k jake musi otresu. Nákdo by v tom mohl nale zt rozpor. Jenze zadny rozpor v tom nenı - obojı je pravda. Tento vnitrnı otres prichazı nasledkem velke ho zlomu v samotne m zakladu dosavadnı lidske existence a teprve potom se dostavuje onen svrchovany pocit s tástı nad vykoupenım z pout samsary. Ten osvobozeny zustava clovákem; pokud je jes tá v tále, prozıva normalná a vádomá zivotnı preludy a pod-mınáná registruje pocity; toto se ale dáje jakoby na pozadı (nebo jako kulisa) nepohnutelne ho a nezrus itelne ho Poznanı. Jinak vidı Pravdu ve vsem, zije Pravdu ve vsem.

Kundalinı-jo ga je vys s ı, nebo chcete-li nejvys s ı formou jo gy. V pre-hledu dvanacti hlavnıch forem jo gy na str. 63 se jako nejvys sı forma jo gy uvadı samadhi-jo ga, coz je take spravne . Jenze tato samadhi se nemuze od kundalinı nijak "odtrhnout". Naopak, v praxi cvicenı cakramu hraje sıla soustredánı ne-li hlavnı, tedy jednu z hlavnıch rolı. Kundalinı-jo ga nenı bez samadhi-jo gy mozna. V praxi kundalinı-jo gy a vubec v praxi buddhismu se uzıvajı i náktere dals ı formy jo gy, kupr. bhakti, mantra, dhjana, radza, take karmajo ga a dle potreby i dals ı.

77

III.

Na vod ke cvicenı cakram˚

V same m zacatku praktikovanı cvicenı cakramu je nutno postupovat pomalu a rozvazná. Zpocatku totiz dochazı u clováka k dulezitym, zasadnım premánam, a to jak karmickym, tak i mys lenkovym a duchov-nım, ale i premánam fyziologickym - viz kap. I, str. 15 o zduchovnovanı tála, zmáná struktury bunák apod. Proto by se málo najızdát beze spáchu, rozvazná, moudre!

Nákolik dnu nebo i tydnu pred zapocetım cvicenı máli bychom se snazit o vycvik rytmizovane ho dechu. Muze se to dálat tak, ze kdekoli pri chuzi si budeme v duchu pocıtat treba: ctyri kroky vdech, ctyri kroky pauza, ctyri kroky vydech. Chuze ne rychla, ale pravidelna. Vyhovuje-li to nákomu, muze si pocıtat vdech a vydech na osm kroku, zkratka jak mu to jde nejle pe. Hlavná si osvojit volny, uvádomály rytmus.

Take budeme cvicit bdánı -jasne vádomı, coz je zaklad buddhismu a praktikuje se stale - pri praci i odpocinku, celych 24 hodin denná, zadna nedále ani dovolena. Soustavná jsem si jasná vádom kazde ho pohybu tála, kazde mys lenky, kazde ho hnutı mysli. Jde to nacvicit az do mistrovske ostrosti, ale neprehanát to!

Frana upozornoval, aby se clovák nakonec nestal hlıdacem vlastnıch smyslu. Musıme na to moudre - musıme poznat, ze za tım vsım, za támi smysly, za tım bdánım náco je - N á c o !

Nas e snaha po zrytmizovanı dechu, po bdánı a snaha po uvádomo-vanı si jasne ho vádomı je zakladem nas ı vnitrnı duchovnı prace.

79

Dech spojeny s vˇ domım - to je Sıla!

Kdo cvicı cakramy, je vnitrná pevny, jisty, ovlada se. Jake koliv dusevnı nemoce se mu vyhybajı - naopak: vnıma nebo je schopen vnımat jevy, ktere pudová zijıcı lide neznajı. Zıskava moudrost, ktera je mu vychodiskem k osvobozenı.

Jestlize jsme tedy dosahli prvnıch –spáchu ve zrytmizovane m dycha-nı, ale take v uvádomovanı si jasne ho vádomı, muzeme prikrocit k vlast-nımu cvicenı cakramu.

V pozici se zkrızenyma nohama mame sedm cakramu (ruce na kolenou); v pozici lezmo na zadech (ruce volná podle tála) mame cakramu osm.

V te to pozici lezmo vynechame pri cvicenı cakram na konci patere a mısto náj "dychame" do kotnıku (do obou soucasná) a potom do kolen (do obou soucasná) - pak nasleduje pohlavı, bricho atd.

Pozici buó se zkrızenyma nohama nebo lezmo zvolıme podle toho, co nam nejle pe vyhovuje. Pater ma byt rovna, to znamena, ze v pozici lezmo si nedavame pols tar pod hlavu, a kdyz, tak jen slaby.

Prostredkem tála vede nerv zvany sus umna. Je to hlavnı kanal ve stredu patere, do nához proudı zivotnı sıla, ktera se odtud rozvadı do cakramu. Tımto strednım kanalem prochazı nase vádomı (v predsta-vá) pri cvicenı, mıjejıc postupná vsech sedm (osm) cakramu pri vdechu a vydechu. Predstavme si to jako pumpicku - prochazıme pri vdechu nahoru a pri vydechu dolu pres jednotlive cakramy podle tohoto postupu:

Nabereme vdech z prsou (anahaty) a vedeme jej nahoru

1. mezi oci, potom poprve vydech na konec patere, nadech mezi oci, podruhe vydech na konec patere, nadech mezi oci, potretı vydech na konec patere,

2. nadech mezi oci a vydech do pohlavı (trikrat), 3. nadech mezi oci a vydech do bricha (trikrat), 4. nadech mezi oci a vydech do prsou (trikrat), 5. nadech mezi oci a vydech do krku (trikrat), 6. nadech mezi oci, poprve vydech nad hlavu,

nadech mezi oci, podruhe vydech nad hlavu, nadech mezi oci, potretı vydech nad hlavu a nakonec

7. nadech mezi oci a vydech do cele ho vesmıru

Pri tomto poslednım vydechu do cele ho vesmıru natahneme ruce nad hlavu a tento vydech vypustıme jakoby skrze obá ruce nahoru. Tım je jedno cvicenı ukonceno. Pro zapamatovanı: vdech je vzdy mezi oci. "Nad hlavou" nenı mınáno tak zcela prostorová - ale urcitá se na to prijde, jak to vlastná je. Vydech do cele ho vesmıru, to je obátovanı se, vyprazd-nánı se, nebo te z uvádomovanı si sounalezitosti se vsım! Nebo te z rozs irovanı vádomı.

Tady upozornuji, ze zakoncenı cele ho jednoho cvicenı se provede vydechem do cele ho vesmıru (jakoby skrze vzhuru natazene ruce) a "tam nahore" se ma jes tá nájaky cas zustat a n i k o l i v se vracet zpát dolu do hlavy (nebo do adzni). (Jak radil jeden rozhlasovy komentator, vy-chazejıcı z hatha-jo gy, ktery se pohrıchu nedrzel autorske ho textu pri rozhlasove m poradu o prvnım vydanı Sıly moudrosti na stanici KOBRA - nynı CLASSIC - dne 18. 2. 1993. V tomto rozhlasove m po-radu byl autorsky text podstatne porus en jes tá nákolikrat). Tento vydech do cele ho vesmıru, to je vlastná koruna cele ho jednoho cvicenı. Zakoncenı cele ho jednoho cvicenı nespravnym zpusobem (vracenı se zpát do hlavy), to je kardinalnı chyba; jasná to ukazuje, z ceho hatha-jo -ginove vychazejı, ze totiz jejich duchovnı pohnutky a tım jejich duchovnı obzor zacına a take koncı u tála, a tak se po zakoncenı cakramove ho cvicenı (pokud je cvicı) musı vratit opát k tálu. Ten, kdo cvicı cakramy, si zacına drıve nebo pozdáji uvádomovat rozsah lidske ho vádomı, jeho dosavadnı omezenost a naslednou moznost rozpátı dimenze vádomı; aby nakonec jako ovoce sve ho snazenı poznal, ze i to rozs irovanı vádomı je vlastná iluzornı, zrovna tak jako cele nas e chapanı projevene ho sváta. Rıkam kupr. "vydech do cele ho vesmıru" - no jo, vesmır, to je vlastná prostor, a tak si clovák musı probrat otazku: co je to vlastná prostor? Kruznice o nekonecne m polomáru ma stred vsude - stred vesmıru je tedy vsude - jsme tedy ve stredu vesmıru. Jenze toto poznanı jes tá zdaleka nenı konecne - dalsım –silım jeden prijde na to, ze zadny prostor vlastná

neexistuje. Jak to muze poznat? Intuitivná-duchovnı cestou, neotresitel-nym vnitrnım pochopenım. Je to jeden druh ovoce duchovnıho poznanı.

Zrovna tak clovák prijde na to, ze ani cas neexistuje, i kdyz je to jeden z hlavnıch faktoru nas eho pojımanı projevene ho sváta. C as existuje jenom v nasem vádomı, v nası predstavá - my vnımame cas svymi smysly a my ten cas nemuzeme nikterak pojmout (uchopit) - protoze cas je blud, na ktere m se zaklada vs echno nas e chapani toho, cemu rıkame zivot. A tak se pomalu zacına poodhrnovat opona onoho kolosalnıho klamu, ktere mu v Indii rıkajı Maja. A pri tom vsem, tato poznanı o prostoru a casu, to jsou jen takova mala poznanıcka; to hlavnı, co jes tá musıme poznat, to je jes tá o "trochu" dal!

(Tam o nákolik radku vyse jsem psal o nekonecne m polomáru a roz-vedl jsem to az k tomu, ze bychom tedy byli ve stredu vesmıru. Tak zde by mohlo cıhat nebezpecı pro toho, kdo by tuto (po pravdá napsano) hloubavá-neplodnou hypote zu pojal jako egocentrismus nebo náco po-dobne ho - a tım take by se zde mohl "nahodou" uplatnit "zakon" o pro-tikladech, jak o tom pısu na jine m mıstá - a to by bylo scestne !)

Prehled cakram˚ a jejich polohy:

Sahasrara (nad hlavou)

Adzna (mezi ocima)

Vis uddha (krk)

Anahata (prsa)

Manip–ra (bricho, pupek)

Svadhis thana (pohlavı)

M–ladhara (konec patere)

Podrobny sled na dech˚ a vydech˚ *)

(Pro snadnájs ı a prehlednájs ı znazornánı popisuji postup cvicenı jenom na jeden vdech a jeden vydech - jenze ve skutecnosti, hlavná zpocatku, budeme cvicit do kazde ho cakramu aspon trikrat, jak je ve zkracene formá rozepsano na predchozı straná.)

Na same m zacatku cvicenı událame nadech z prsou (anahaty) a ve-deme vádomı (v predstavá) pres krcnı cakram (visuddha) mezi oci (adzna); z adzni pak vydech a vedeme vádomı dolu pres krk, prsa, bricho a pohlavı az do konce patere. Nato událame druhy nadech z konce patere, mıjejıce smárem nahoru pohlavı, bricho, prsa, krk az do adzni (mezi oci) - z adzni vydech pres krk, prsa, bricho az do pohlavı - potom z pohlavı nadech do bricha, prsou, krku az do adzni (mezi oci); hned nato z adzni vydech pres krk, prsa, do bricha a z bricha ucinıme opát nadech a vedeme vádomı pres prsa, krk, mezi oci (adzna), pak zase vydech z cakramu mezi ocima a vedeme vádomı podle patere skrz krk do prsou; pak nadech z prsou skrz krk mezi oci; dale vydech z adzni do krku a nadech z krku opát mezi oci; predposlednı vydech vedeme z adzni nad hlavu do sahas-rary a poslednı nadech vedeme odtud mezi oci; konecny vydech událame tak, ze zvedneme obá ruce nad hlavu a skrze ná tımto vydechem jdeme v predstavá do cele ho vesmıru.

Po celou dobu cvicenı platı tempo postupu jednotlivych nadechu a vydechu dle toho, jak bez SEBEMENSIHO vypátı vystacıme s de-chem. (Viz kapitola "O chybach, ktere se dálajı pri cvicenı cakramu".)

Hlavnı nervovy kanal zvany susumna se nale za uvnitr mıchy a vede od konce patere az do mozku. Vlevo a vpravo pode l susumny vedou dva dals ı nervove kanaly: vlevo ida, vpravo pingala, ktere vy–súujı u muzu ve varlatech a u zen ve vajecnıkach a koncı v nosnıch otvorech nebo presnáji napsano v adzná. kde se stretavajı se susumnou v mıstá, jez tvorı

’) V prvnım vydani knihy Sıla moudrosti se staly na str. 82 tiskove chyby, ktere podstatná mánı smysl textu. Vlastnı-li laskavy ctenar toto prvnı vydanı, prosım aby na te to straná uvedl 13. a 14. radku odzdola do spravne podoby podle nasledujıcıho textu.

82

jakysi uzel vsech trı hlavnıch nervovych kanalu kazde ho clováka. Tato ida a pingala jsou ovladatelne lidskou vulı - kdezto u susumny je tomu jinak - cvicenım cakramu vstupuje pranicke proudánı z idy a pingaly prımo do susumny. Obycejny clovák nema na susumnu zadny vliv (nema o nı potuchy), nemuze ji tudız vulı ovladat, kdezto kundalinı-jo gin, uzıvajıc ovoce uzrale ho narocnou stezkou cvicenı cakramu, ovlada vádomá schopnostı, moudrostı a poznanım susumnu. Tady je mozno ozrejmit si souvislost ovladanı susumny s takzvanymi kouzelnymi silami (siddhi), neboú pravá toto ovladanı je podmınkou k zıskanı zvlas tnıch schopnostı, ktere majı ruzne podoby. Tyto siddhi neboli "kouzelne " sıly se mohou projevit jako predvıdavost nebo le civa schop-nost nebo vnitrnı vidánı nebo vidánı do dalky, vidánı do vys s ıch (i niz-s ıch) svátu (sfe r), vzpomenutı si na mnohe predchozı existence a jine .

Az dosud jsme hovorili o trech hlavnıch nervovych kanalech (susum-na, ida, pingala); v Dodatcıch (ve tretı casti te to knihy) se muzeme blıze seznamit s obs ırnájs ım tibetskym popisem psychicke ho nervove ho sys-te mu (na str. 131).

Nasledkem cviceni cakramu uvadı se do zivota (probouzı se) hadı sıla. Toto probuzenı lze dosahnout silnájs ım tlakem dechu pri cvicenı cakramu a nic na tom nemánı, kdyz cvicıme v poloze lezmo, vynecha-vajıce sıdlo dosud prıpadná neprobuzene hadı sıly - m–ladharu. I n t e n -z i t a t l a k u dechu se nema prehanát; hlavnımi ciniteli jsou zde: rızeny dech spojeny s vádomım, vádoma pozornost a sıla vnitrnı-ho soustredánı. Dalsım –kolem cvicıcıho je snaha, aby hadı sıla (po sve m probuzenı) vystupovala vzhuru susumnou. Nákdo pri tomto vystupu cıtı v tomto mıstá teplo, jiny zase slys ı jemne pıskanı. U nákoho tento vystup probıha bez zevnıch znaku, nicme ná je si toho vádom. Vádomá soustre-dána sıla dechu vede k nezvratne mu poznanı, ze vádomı a hadı sıla jsou ve vzajemne souvislosti, mozno napsat v jednotá. A to je dulezite poznanı. Vádomım rıdıme sılu - silou rıdıme vádomı! C ım vyse hadı sıla vystupuje, tım intenzivnáji si uvádomujeme onu korelaci. (Odtud hlubo-ky vyrok Frani Drtikola: "Kde si myslıs, ze ma s hadı sılu, tam ji taky skutecnˇ ma s.") Pravdivost a hloubka tohoto faktu je skryta pro to-ho, kdo zustava v duchovnım z i v o t á na povrchu a nedosta-va se k onám hlubinam, ktere nabızı cvicenı cakramu.

K d y z je j i z h a d ı s ıl a u s a z e n a v hlavá, tu pozname, ze j e j ı p r o j e v n e l z e v y v o l a t c h t á n ım n e b o v u l ı, n yb r z j e n uz v ys e z m ın á n ym i a p o -z n a n ym i p o d m ın k a m i .

A tyto podmınky jsou vlastná de facto ne-podmınkami - souvisı to s praxı nemys lenı. (O ne-podmınkach pıs i proto, ze kdyz se cvicıcı dostal jiz do táchto "vys in", poznava, ze "tady" uz nenı co podminovat. Proc? Protoze v nirvaná nenı zadne pusobenı, a tak skutecná neexistuje nic, co by se dalo podminovat.) Frana: "Nic Tam nenı - nic Tam nehledej." Ano - v konecne fazi Cesty premısúujeme vádomı nad hlavu do sahasrary. Mobilizujeme duchovnı potenci inteligence se snahou o nemys lenı, jak je psano v kapitole "Dharmy".

K tomu jen strucná: jednoho dne pocıtıme na temeni (nebo pod te-menem) hlavy jakoby jemne mrazenı nebo "jako kdyz lezou mravenci"; toto pozdáji prechazı do (opát jakoby) "vzduchovych bublinek" (tázko se to da znazornit). Pak tyto –kazy sılı na intenzitá; hadı Sıla je uvádo-mena - z i v á uvádomena - v hlavá. Nynı prichazı na radu onen povástny uzel trı hlavnıch nervu (ida, pingala, susumna) v adzná - po jeho pretátı (rozetnutı) tlak vzduchovych (teó uz bublin) prechazı (nebo sublimuje) do zvukove ho tlaku silne dimenze, ktera ma vzestupnou tendenci, a Cıl je na dosah. Mimo tuto "technickou" stranku váci je nutno vzıt v –vahu v knize jiz zmınánou korelaci Sıly s vádomım (viz predchozı strana); tuto korelaci je nutno dostatecná analyzovat do dokonale jasne ho poznanı a teprve potom skloubit tuto cakramovou techniku s nemys lenım (coz take znamena absen-covat ego). Byly-li tyto podmınky stoprocentná splnány, je dosazeno Cıle.

Tento zavár nenı mozno uskutecnit nájakou autosugescı ci vypátım vule (i kdyz vule je take nutna - ale ne sama o sobá), nenı to mozno uskutecnit chtánım ci zboznym pranım, nybrz (jak jinak) osvojenım si a zvladnutım patricnych podmınek.

Z Franovy rukopisne pozustalosti cituji preklad z nezname ho pramene: "Zvla stnı forma tantricke jogy zvana kundalinı nebo tez bh–tasuddhi;

tato jmena se vztahuji na kundalinı-sakti neboli svrchovanou silu lidske-ho tˇ la, jejız probuzenı se touto jogou dosahuje, a na oc istu tˇ lesnych elementu , jez po tomto probuzenı nasta va . Tato joga je zpu sobena procesem zvanym sat-cakram-bheda neboli proniknutı sesti centry pu -sobivostı kundalinı-sakti. Tato sıla je bohynı Kundalinı Devı neboli tım,

co se vine, neboň svym tvarem podoba se svinulemu hadu spıcımu v nejspodnˇ jsım tˇ lesnem cakramu v za kladˇ pa tere, nez je probuzena v one joze, jejız jmeno nese. Kundalinı je bozskou, kosmickou silou -energii v tˇ lech.*) O tomto predmˇ tu naleza me zmınky i v jinych syste-mech nez indickych, ze kterych patrnˇ byly v nˇ kterych prıpadech vypu j-ceny. Tak v Kisala-i-changuma, v "kompasu pravdy" od prince Mahomeda Dara Sikoha uda va n je popis "trı center" - matky mozku (rozumu) neboli "sfericke srdce" - potom "cedroveho srdce" a "lilioveho srdce". Jine poukazy mohou byt shleda ny v dılech mohameda nu Sufiu . Tak se pravı o nˇ kterych bratrstvech Sufiu (jako o Nagsbani), ze jim byla Kundalinı metoda odka za na indickymi joginy jako prostredek k realiza-ci, spıse vsak si ji od nich vypu jc ili... "(konec citace z Franovy rukopisne pozustalosti z nezname ho pramene)

J i z pri prvnı navs tává mi Frana poradil, jak cvicit cakramy. Hned pri druhe navs tává jsem se Franovi sváril, ze mam s tımto cvicenım jiste potıze, ze totiz kdyz "dycham" v pozici se zkrızenyma nohama do kolen, ze se mi to tam rozdvojuje (jen to vazenı zkuste!). Frana se smal a pak mi rekl, ze ta kolena platı pouze pro pozici lezmo na zadech - jinak v asaná se zkrızenyma nohama se ma "dychat" (a zacınat) od konce patere, kteryzto cakram ovlada kotnıky a kolena. Dost se mi ulevilo - jak je vidát, pris el jsem na Sporilov k Franovi jako mysticke embryo, kteryzto stav jsem se snazil uve st do prijatelnych poloh. Tato zalezitost má poucila o tom, ze vádomı te panı, ktera poslouchala rozhlas a pritom se bavila s manzelem a zaroven pletla svetr, tákalo z jednoho zajmove ho bodu na druhy - ze vádomım mohu tudız byt v jednom okamziku jen na jednom mıstá. Tak tedy: pri cvicenı cakramu v pozici se zkrızenyma nohama nemohu "dychat" do kolen, protoze v obou kolenou nemohu byt soucasná - kolena jsou od sebe dost vzdalena a vádomı táka z jednoho kolene do druhe ho.

*) Zde v prvnım vydani Sıly moudrosti koncila citace. Kdyz jsem potom probıral Franovu pozustalost, kterou jsem "zdádil". nasel jsem jes tá dokoncenı cele statá - toto dokoncenı cituji.

Postup cvicenı v pozici lezmo je stejny, jen s tım rozdılem, ze vynechame cakram na konci patere a "dychame" mısto náho do kotnıku a kolen. Na zavár tohoto odstavce nutno podotknout: vádomı je to, co pri cvicenı cakramu "vodıme" od jednoho cakramu k druhe mu.

Jak jiz bylo receno, zpocatku budeme cvicit do kazde ho cakramu aspon trikrat. Postupná budeme zvysovat pocet na pát, pak na deset vdechu a vydechu. Pozdáji j i z pocıtat nemusıme, samo nam to rekne, kdy budeme se cvicenım spokojeni. Po dels ı dobá se kazdy cakram "prody-chava" 15 minut i de le, takze potom jedno cvicenı muze trvat celkem dvá az tri hodiny - i de le. To zavisı na tom, jake mame podmınky, a nebo i na tom, co tomu chceme dat. Ovsem normalná stacı, aby cele cvicenı trvalo pul hodiny. Je to ovsem zcela individualnı. Cele cvicenı provadı-me bez prestavek - cvicit denná - nevynechavat. Pokud mozno vzdy ve stejnou dobu - kdyz ma clovák klid. V dobre pohodá, pomalu, klidná, nenasilná, pri pravidelne m dechu. Oci mohou byt zavrene . Pozor -toto c v ice nı je c v ice nım d u c h o v n ım , t ed y n i k o l i v de-chovym, i kdyz dech zde hraje take svoji roli. Laskavy ctenar si zajiste povs imne v minule vátá slov: duchovnım - dechovym; tyto dva pojmy jsou vıce sprıznány, nezli si na prvnı pohled uvádomujeme - koren slova "dech" je odvozen od pojmu "duch". Ale pojóme dale: zalezı na hou-zevnatosti, pıli, trpálivosti, poctivosti. Co clovák udála, to jiz nikdy nemuze ztratit! Je take dobre pochopit, proc ma clovák ty cakramy cvicit, ale na to uz musı kazdy prijıt sam.

Duvod toho rozhodnutı, zacıt cvicit cakramy, je totozny s rozhodnutım nastoupit Cestu buddhistickou. A pohnutky k nasledovanı tohoto Ucenı nenı snad ani mozno jednoznacná definovat. Kazdopadná je to osudove vybocenı z dosavadnı zabáhnute zivotnı drahy, a tım paralelná nastoupenı cesty k poznanı prave ho smyslu lidske existence. Je to roz-hodnutı prevazná intuitivnı - clováku v tom svátske m mumraji náco jakoby nesedı, vidı vs echnu tu marnost a pomıjejıcnost a strastiplnost vseho dánı a znechucen tımto poznanım, chape se ucenı Buddhy a hleda v nám (a pozdáji nezvratná nachazı) pravy puvod sve ho ja a smysl sve existence, smysl zivota jako takove ho. Takze tady vsecko zalezı na clováku same m, je to zcela svobodne rozhodnuti, je to nezadatelne pravo kazde ho jedince kracet touto us lechtilou cestou, cvicit cakramy. A ne-nechat se od nikoho odradit! Vysledky budou mluvit za vs echno.

87

Jak je vidát, pouzıva se pri cvicenı predstavy jako hlavnıho nastroje. A predstavu nelze podcenovat - vzdyú cely nas zivot je vlastná jen predstava - stale si náco predstavujeme, stale chceme náco zachytit svou predstavou, aú je to cas, prostor, ci hmota, pravda nebo skutecnost, stale se nase smysly snazı o zachycenı, ale unika nam to.

Jenze tato predstava se nesmı zamánovat za fantazii. Byt vpravdá duchovnım clovákem neznamena byt fantastou! Predstava, jak o nı pıs i, je náco –plná jine ho - jsem-li duchovná zalozen, chci poznavat zakony vs ehomıra - musım byt na nejvys s ı mıru strızlivy, musım hodnotit duchovnı jevy velice citlivá, uvazená, moudre - musım mıt ostry r o z l i s o v a c ı t a l e n t , abych nezabredl do domnánek, hypote z. Mu-sım byt veden touhou po Pravdá! Tedy nikoli balancovat mezi bujnou fantaziı a domnánkami! Pravá to jemne chapanı duchovnıch jevu, to ostre rozlisovanı nas vede blıze k cıli. A kundalinı-jo ga je proces, ktery cılı ku konecne mu poznanı. K nirvaná! A v te nirvaná j i z zadna predstava nenı. Tam je jiz pouze Skutecnost. Dosazenı nirvany je nesdálitelne . - Zde bych se rad vratil na str. 55, kde je psano o predstavach zacatecnıku o konecne m cıli (komentar C andrakırtiho o Nagardzunová relativitá).

C akramove cvicenı se muze zdat velmi jednoduche a snadne , jenze v praxi je to tázs ı! To pozna kazdy, kdo se pokusı touto cestou jıt. Znamena to, aby clovák pri cvicenı svym vádomım (predstavou) prochazel od jednoho cakramu k druhe mu a aby se v tom ktere m cakramu snazil skutecná byt. Skutecná a vádomá. A jıt do hloubky, coz nenı tak snadne . Ty cakramy se majı pri cvicenı ozrejmit, "prohmatat" vnitrnımi smysly - mame o nich vádát. Jsem-li v cakramu plná soustredán a pocıtım-li vibrace, nenı to jes tá to konecne -je nutno jıt do váts ı hloubky - pak nastoupı jistota - Prazdno. Vibrace se mohou docela dobre pouzıt pri le cenı, jak o tom pıs i na jine m mıstá, ale jak je vidát, "za" támi vibracemi jes tá náco je. Jenze pri le cenı se pouzijı vibrace i mimo cakramy, tedy v mıstá, ktere je treba vyle cit. Take bychom se pri cvicenı nemáli odchylit od cvicebnıho postupu. Zvlas tá zpocatku, kdy clovák nenı jes tá tak zkuseny, se stava, ze pri cvicenı myslı na náco –plná jine ho (treba na sve starosti apod.). Je dobre si to co nejdrıve uvádomit a navazat na dals ı cvicebnı postup.

Pro zajımavost uvadım citat jednoho Franova zaka, J. Hes ıka-vyjımam z jeho zapisku:

"Dne 4.5.1938 vecer. Frana se usmıva - predtım 27.4. mi nahle rekl: ’Proto se ti nechce do toho druhe ho cakramu, ze bys musel zase cast toho "ja"...’ skaci mu nevhodná do reci: ’zmánit’, on vs ak rıka: ’znicit’. Proto se rozhoduji, ze prodycham postupná vsechny." Tolik J. Hes ık.

Proc znova kladu takovy duraz na cvicenı cakramu? Protoze tımto cvicenım lze dosahnout znacne hloubky koncentracnıho vnoru - to mimo jine . A do jake mıry tohoto vnoru dosahnu, tam take adekvatná zacına ono hluboke duchovnı svıtanı, poznavanı Podstaty.

U nas se váts inou provadı takzvana ticha koncentrace - proc pravá ticha? Dovedete si predstavit hlasitou koncentraci? Oni dosahnou jiste ho stupná vnoru, zvyknou si spocıvat v tomto stavu a zapomenou se " p o d ıv a t nahoru"; lebedı si v tom, zazıvajı stav klidu, prıjemny mır ducha a dála jim to dobre. Na tom je nejhors ı, ze na tomto stavu ulpı a klamná si myslı, ze uz nenı kam jıt vyse, ze uz je to cıl. - Tragedie! -Prijde-li ke mná takovyto pomyleny jo gin, davam mu v prve radá pokyn, aby na tomto stavu n e 1 p á 1 - aby si na takovy stav nezvykl a hledál dal a vys! Prostá ho upozornım, ze jakykoliv pociúovany stav nenı jes tá zdaleka TO prave . (Viz zavárecnou kapitolu "O pocitech a pozorovanı tála".)

Koncentrace jako takova nenı samo–celna a v prave m slova smyslu je jen nezbytnou prıpravou k nejvys s ımu vnoru ducha, k samadhi. (A tam je stoprocentnı absence pocitu.) Takova koncentracnı prıprava se v zadne m prıpadá nesmı provadát mechanicky, nybrz s plnym zaujetım, plnym bdánım smárovanym do nitra; kazda koncentrace je vlastná vrcholna modlitba, ktera prechazı pravá k nahore zmınáne stoprocentnı absenci pocitu, a co hlavnıho: spravna koncentrace ma prechazet do sub-limace hlubs ıho (nebo vys s ıho) stavu vádomı.

Nejlepsı koncentracı je cvicenı cakramu, kdy se clovák do te duchovnı prace poradná opre a praktikuje to o samotá, bez nejmens ıho rus enı a uz vubec ne hromadná nebo kolektivná. Tady muzete namıtat, ze v buddhistickych klas terech se koncentrace provadı za –casti cele ho kolektivu mnichu. Toto vs ak je dano pravá nezbytnostı klas ternıch podmınek, regionalnımi zvyky a pojetım vubec. Od Frani jsem nákoli-krat slysel, ze mystika nepatrı do spolku (nebo ze se nema dálat ve spo-lecnosti). Na pozadı te to spolecenske mystiky se jasná projevuje fakt, ze se tito "mystikove " vlastná bavı a nema to tudız nic spolecne ho s opravdo-vou, hlubokou vnitrnı pracı na sobá.

88 89

Kdyz si nákdo rekne: "Nynı budu meditovat", tak z takove meditace obycejná nic nenı - nerıkat si: "ja medituji" nebo "ja budu meditovat" -prostá si k tomu sednout a zapomenout ze "ja medituji" nebo ze "ja cvicım cakramy"... Po cvicenı nebo po koncentraci nebo po meditaci je nezbytne a velice –cinne sedát dale v naproste m klidu a nechat to v s o b á " d ov a ri t ". Tedy nikoli hned spustit stavidla smyslu.

Frana zduraznoval velky vyznam prodychavanı cakramu pro clová-ka. Osobnost nebo to male "ja" se musı potlacit a nejen to, musı se zcela znicit (mentalná), aby se dosahlo Velike Jednoty. Coz ovsem predpoklada praci na sobá, velmi narocnou a dlouhodobou.

Jako malou ukazku z praxe cvicenı cakramu, s jakymi proble my se muze clovák setkat, uvadım svoji vzpomınku: V r. 1948 jsem byl s Franou sam na verandá a Frana najednou vzal do ruky tuzku a na kousek papıru zacal kreslit vnitrnı stav me ho prozarenı: krcnı cakram jako maly bod, kdezto prsnı cakram ne–márná rozs ıreny pres cela prsa. Frana mi ke kresbicce rekl: "Musıs to prodejchat tak, aby byly (ty cakramy) vs echny stejnomárná rozsvıceny - netentyruj to furt do tách prsou, ony ty cakramy majı totiz tu vlastnost, ze jeden ’zije’ na –kor druhe ho." Takze jsem poznal, ze to asi nebude zadna "legrace", a sel jsem do toho. Nakonec se cakramy "rozplynou" a zustanou jen dva: Slunce a Másıc -aby i tyto splynuly a nastoupila Prazdnota.

Nema kazdy to s tástı, aby mál jasnozrive ho gurua, ktery by mu presná rekl, co a kde ma procvicit, na jaky –sek se ma upnout. Má takove s tástı provazelo celych 16 roku. To ale nesmı nikoho odvratit od snahy -je treba pracovat a vytrvat! Poctiva prace (a take s ikovna prace) prinese plody.

Cvicı-li nákdo cakramy a nevı-li si s nácım rady (a mozne to.je, protoze tato praxe prinas ı mnohe otazky a proble my) a nema gurua, nebo aspon v tomto smáru zkus enájs ıho prıtele, nechú si uvádomı, p r o c c v i c ı. C eho chce dosahnout. C iste pohnutky a otazka polozena v klidu do nitra prinesou spravnou odpováó! Sami v sobá mame hledat schopnost poradit si. Nechú vsak nikdo nepochybuje, ze bude-li toho treba, dostane se mu plne pomoci.

Je nutno jasná pochopit princip duchovnıho pojetı praxe; pochopit ten jemny inteligentnı grif, na ktere m se zaklada nas e vnitrnı snazenı. Ten silnájs ı tlak dechu, jak o tom pıs i shora, se pouzije pri uvedenı sıly do zivota (pri jejım probuzenı), ale toto nenı zdaleka vsecko - pri probu-

zenı sıly pouzıvame hlavná svych zkusenostı, zıskanych pri cvicenı cakramu. Ten dech je jen opora. V tomto stadiu probuzenı sıly se z–rocujı vsechny nebo te már vsechny vysledky dennı vnitrnı prace, t.j. bdánı, kon-troly dechu, brzdánı mys lenek, jasne ho vádomı, koncentrace - no, jak je vidát je to cesta narocna a n i c se nam neda zdarma!

Jes tá náktere dals ı pokyny: jestlize se nam nákdy cvicenı plná nedarı - analyzujme, cım je to zpusobeno - muze to byt treba nedostatek klidu, nedostatek soustredánı (treba po rusne m dni) apod. Spravne soustredánı a tudız i spravne cvicenı prinası clováku uspokojenı, klid, jistotu. Dale: nenı nutno, ba je nezadoucı se prepınat! Nejde-li nam cvicenı, prerus ıme ho a za nájakou tu chvıli zacneme znova. Nic nedálejme nasilná. Na druhe straná se vsak vysledky dostavujı po vytrvale , trpálive , cılevádome praci. Samozrejmá, ze prichazejı chvilky, kdy clovák trochu vysadı, ale po "na-branı dechu" prichazı etapa plna vnitrnıho –silı, kdy opát zabereme naplno.

Poradı a popis mystickych "lotos˚" v mıse

C akram Mısto Pocet Tattva Mysticka figura (lotos) platku vladnoucı uvnitr lotosu

v lotosu M–ladhara konce patere 4 Prthivı ctverec

Svadhis thana 4 cm nad 6 Apas pulmásıc koncem patere Manip–ra proti pupku 10 Te dzas troj–helnık Anahata mıs nı centrum 12 Vaju dva protilehle srdecnı troj–helnıky Vis uddha krcnı 16 Akas a kruh Adzna mezi obocım 2 Manas (du- Másıc a Slunce s evnı sıla) Sahasrara na temeni 1000 nejvys s ı sıdlo ducha hlavy plamen bozstvı

91

Sedmy cakram sahasra ra

Pri praxi cvicenı cakramu znamena dosazenı sahasrary nejvys s ı stupen osvıcenı! Kolik nejus lechtilejs ıch synu a dcer lidske ho rodu touzilo dosahnout tohoto tisıciplatecne ho lotosu? A kolika z nich se to podarilo? Bylo jich hodná nebo malo?

Psat nebo hovorit o sahasrare je celkem zbytecne , protoze cokoli se o Nı napıse nebo rekne, neodpovıda ani zdaleka primárene mu znazorná-nı. Nicme ná jı se musı dosahnout!

Kazda spekulace nebo hloubanı nas vzdaluje od cıle. Spekulanti rıkajı: "Prece tomu musım rozumát, ne?" Jenze to nenı spravne ; rozumo-vanı a s nım spojene neplodne hloubani nevede k poznanı podmınek nutnych k dosazenı duchovnıho pokroku. Mezi spekulativná-rozumo-vym chapanım duchovna a mezi dosahovanım realnych duchovnıch vysledku je veliky rozdıl. Toto si uvádomit znamena uvolnit si tázkou prekazku na duchovnı stezce. Kdo tento uzel rozetne, ten...

Nenı treba tomu rozumát, ale o to vıce je treba toho dosahnout. A kdyz jsme toho dosahli, tak uz tomu nemusıme rozumát a ani rozumát nemuzeme. Nejvys s ı poznanı je nad rozumem. Kdyz clovák prijde k prave mu poznanı, tak rozum stojı poslusná mimo, klıc k dosazenı lezı kdesi –plná jinde. Jednou Drtikol rekl: "Clovˇ k si myslı, ze si nˇ ceho vydobyl, ale potom, kdyz prijdou ty vˇ ci (tım myslel prave Poznanı), tak nad tım otvıra hubu." Takze jedno je zapotrebı: cvicit cakramy v ramci buddhisticke ho ucenı. Je to cesta smárujıcı vzhuru, je to cesta vedoucı k cıli. Zname-li nákoho, kdo celou cestu jiz prosel, znamena to hodná.

Je zbytecn e a ne–cinn e praktikovat dosazenı sahasrary , kdyz j e s tá ne j sou s t e j no már ná p r o s vıc e ny v s echny cakramy. Bylo by hrubou chybou chtıt urychlit proces vyvoje a zranı. Nemuzeme nic preskakovat. C lovák musı uzrat! A uzrajeme pracı na so-bá. Vypástovat si v sobá smysl pro poctivost, trpálivost, nehonit se za vysledky, za zazitky (tyto prichazejı samy bez chtánı), nespole hat na pomoc vys s ı bytosti, nic si nenamlouvat, byt realisty (duchovnımi realisty). Kazdy krucek si musıme vydobyt tázce a poctivá.

Dosazenım sahasrary vnikame do oblasti nadvádomı. Dalo by se napsat, ze vádomı se zmánilo v nadvádomı - rozum je zde mimo hru (v ofsajdu). Dialekticky vzato, muzeme napsat, ze kvantita se zvratila v kvalitu.

Ucinna duchovnı prace spocıva ve vycvicene schopnosti poznavat urcite (smyslová nedefinovatelne ) podmınky, ktere vedou k Uskutecná-nı. Velice k tomu pomaha cvicenı cakramu. A kdyz v ramci buddhismu cvicıme cakramy, prijde báhem urcite doby etapa, kdy je nutno zacıt s praxı nemys lenı. Tuto dobu urcı guru a nenı-li, urcıme si ji po zrale m uvazenı sami.

Vyvrcholenım cesty je skloubenı tohoto nemys lenı s prodle vanım nad hlavou (vádomı nad hlavou, tomu nas ucı te z cvicenı cakramu). Musıme se dostat nad hranici vlastnıho vádomı - jinak se udrzujeme pod onım "magickym" meznıkem vlastnı osobnosti, v zajetı ega. Kdo nenı z jake hokoliv duvodu schopen pochopit tuto kardinalnı pravdu, ten pojıma (a bohuzel nezrıdka i vyklada) Buddhovo ucenı jen v ramci sve duchovni nedozralosti. Ale nejde pouze o to pochopit tuto pravdu, ona se ta pravda musı prakticky provadát -----a to je bohuzel dosti tázke . A kdyz to tedy nejde, tak tito hledaci pravdy prechazejı na etickou stranku ucenı a vracejı se k samym zakladum buddhismu hlasaje: "Ke z vs echny bytosti jsou s úastne a zbavene utrpenı!" Toto je spravna moti-vace, se kterou vs ichni buddhiste vstupujı do sanghy; jenze pred nami je jes tá dost schudku a prıcek a otazka je, kolik lidı a jak (nebo do jake hloubky) toto ucenı chapou (a prakticky provadájı).

Zde poukazuji na mimoradná dulezitou rec Gautamo Buddhy, kterou uvadım v zaváru te to knihy. Tato rec se jmenuje "Kniha chudoby" a je nutno ji chapat nejen jako rec, ale i (a hlavná) jako cvicenı. O tomto cvicenı "Kniha chudoby" se zminuji jen proto, ze tuto knihu pıs i v ne-poslednı radá take kvuli pısemne mu zachovanı svych duchovnıch zku-s enostı. "Kniha chudoby" predstavuje zavárecnou etapu duchovnı cesty - proto bych kazde mu doporucoval, aby to "hned" nezkousel, stejná by to zustalo bez zadoucıho vysledku. Protoze duchovnı cesta ma svuj postup, svuj sled, svuj vyvoj - a nenı mozno to preskakovat. K nasledo-

92 93

vanı duchovnı cesty je nutna velka davka serio znosti. Pro kazdy vyvo-jovy –sek cesty je potreba uvádomovacı vycvik vádomı - a ja neznam lepsıho prostredku nezli cvicenı cakramu.

Zanechat hloubanı, zanechat hypote z, spekulacı, rozumovanı a jalo-vych –vah. Duchovnı zivot clováka, ktery jich nezanecha, se vycerpava pravá tım jalovym, neplodnym hloubanım a fakticke , realne vysledky nejsou k nicemu. A logika, ta nauka o spravne m mys lenı? Vyjımam z Franovych zapisku (bez data): "Logiky lze pouzıt pouze v oblasti poznatelne ho, predstavitelne ho a zkusenosti - tudız v oblasti smyslová skutecne ho sváta urcitych hodnot; ona selze v oblasti nadsmyslove , transcendentalnı, metafyzicke a stane se neplodnou spekulacı." Potud Frana.

Ano-jak je psano vys e: je zbytecne o sahasrare psat nebo mluvit - J ı m u s ı b yt d o s a z e n o !

Koncım navod na cvicenı cakramu a preji plne ho zdaru!

IV.

O sebelecenı a lecenı v˚bec

Pro p o k r o c i l e j s ı zaky c v i c ıc ı cakramy uvadım navod k sebele cenı:

Predstavou vedeme sve vádomı na nemocne mısto v tále a do tohoto mısta vkladame vulı a predstavou slovo Klid nebo Zdravı - nebo kratce po sobá obojı. Je v tom velka sıla a vysledek byva prekva-pujıcı. V –pornych prıpadech muzeme pouzıt: Vyjdi! Vyjdi! Lze te z pocıtit (vyvolat) ony jiz zmınáne vibrace v oblasti chore ho mısta (kdyz jsme se do tohoto mısta soustredili - tj. uvedli do náj sve vádomı). Tyto vibrace mánı strukturu (nemocnych) bunák a nastava proces ozdravánı. Nejsme-li schopni vibrace vyvolat, postupujeme stejná, vysledek je podobny - uvedeny postup pusobı! Nákdy je nutno tento proces opako-vat, jindy i nákolikrat, ale mnohdy nenı zadne ho cekanı treba, ozdravánı je okamzite , nebo aspon brzy pocıtıme, ze potız ustupuje.

Je nutno to zkouset, praxe ukaze vıce. Take je dobre támi jemnymi, ale zretelnymi vibracemi projıt obcas cele tálo (vcetná vnitrnostı), i kdyz se cıtıme zdravi - a nezapomenout na zuby, dasná a hlavná na koreny zubu - pákná pomalu napred hornı a pak dolnı koreny - postupná zub po zubu, koren po koreni - ma to dlouhodoby –cinek, je to blahodarne . Muzeme si pomoci i bez le kare, naprıklad pri zanátech vseho druhu -otoky, nadory, revma, bolesti zubu a jine bolesti, treba nervove obtıze atd. Analogicky muzeme postupovat pri le cenı druhe ho tvora. Predsta-vou (vádomım) preneseme rozkaz do jeho chore ho mısta: Klid! Zdra-

94 95

vı! Je dobre , kdyz le citel i pacient jsou v klidu v jedne mıstnosti, ale je docela mozne le cit na dalku - to zalezı na stupni pokrocilosti le citele, ale take na tom, do jake mıry je nemocny schopen se vnitrná otevrıt! Proto vysledek nenı vzdy jednoznacny. Ale mnohdy velice dobry! Pacient nemusı ani vádát, ze na nám byl uplatnán nas le cebny postup. A kdyz duchovnı le cba zabere a nemoc zmizı, stava se, ze uzdraveny jakoby na svou nemoc zapomnál -je to az komicke , jak lehko a brzy zapomene na potıze, ktere ho tolik trapily. Jako mavnutı kouzelnym proutkem - a nemoc je pryc, jiz o nı nevı - doslova na ni zapomnál.

Toto zapomnánı na nemoc - to nastava snad v kazde m prıpadá; zminuji se o tom jen pro zajımavost. Take se stava, ze nemocny uzıva normalnı medikamenty a k tomu jes tá vykonava potrebne procedury. Ale pri tom vsem se podrobı nas ı duchovnı le cbá. No a kdyz se uzdravı, tak jeden nevı, zda mu zabraly le ky, nebo ta duchovnı le cba! Stane-li se takovy prıpad, tu nad tım nespekulujme a buóme radi, ze ten clovák nema potıze, ze nemoc je vyle cena. Frana rıka, ze se ma dálat vsecko a v souhre táchto zakroku je nadáje na vyle cenı. Ale i kdyz se clovák podrobı so lová nas ı duchovnı le cbá, dochazı k uzdraveni. Kazdy prıpad je nutno posuzovat zvlasú. Dulezite upozornánı: toto duchovnı le cenı spocıva zcela a vylucná na bazi vycvicene ho vádomı (cakramy), proto nenı mozne docılit uspokojivych vysledku pro toho, kdo nema prakticke zkus enosti v kundalinı-jo ze.

Pokud se tyce sebele cby, nedálame z toho zadnou "vádu" - pochopili jsme urcite podmınky, vádomá je ovladame a pouzıvame. A ne- lpıme na tom. Udrzujeme tálo pokud mozno v takove m stavu, abychom mohli bojovat za osvobozenı.

Ano - nas e hlavnı snaha ma byt osvobodit se z pout samsary. A k tomu prispıva cvicenı cakramu márou nemalou! Jde jen o poctivost naseho snazenı, o opravdovost a cistotu –myslu.

C v i c t e - c v i c t e - c v i c t e .

Nč kolik podstatnych pozna mek Nákterı jedinci se o cvicenı cakramu vyjadrujı negativná. Namıtajı,

ze se tımto cvicenım probouzejı sıly, ktere se nedajı zvladnout. Nevárte jim -jsou to lide , kterı o ucenı jen mluvı, ale jejich prace je s otaznıkem. Pravda je, ze se tımto cvicenım (jak je jinde psano) probouzı bozska kundalinı; clovák si ma uvádomit, co to vlastná znamena! (Take by se dalo rıci, ze zaroven probouzıme sami sebe z tvrde ho spanku nevádo-mosti.) Ke cvicenı cakramu je zapotrebı prace - a tu pravá tito namitkari dálat nechtájı - stacı jim jen to povıdanı o tom, co si vyspekulovali (jenze pravá tato spekulace je vzdy jalova).

Pravda je take to, ze cvicenım cakramu se probouzejı zakladnı karmicke sıly - zduvodnuje se to tım, ze jsme-li schopni pozvedat kundalinı do vys s ıch cakramu, tu jakoby rozvırıme tyto zakladnı sıly, a tım svoji karmu pretvarıme. Kdyz se toto rozvırenı sıly usadı, vs e se v nas em zivotá vyjasnı a jsou nam poskytnuty podmınky pro dals ı duchovnı vyvoj. Vzdyú proto se cakramy prece cvicı, aby se karmicke sıly probudily, poznaly a ovladly. Musı se na to jıt s cistymi –mysly, snazit se poznat pravdu. A jako v zivotá vzdy, drıve nebo pozdáji ciste pohnutky zvıtázı! Budu-li se obavat, ze probudım v nitru nájake sıly, podobam se ps trosovi, ktery strka hlavu do pısku - protoze kdyz cvicit nebudu, stejná budou tyto karmicke faktory dal drımat v me m nitru a cekat na uzranı podmınek sve ho projevu, jak je tomu u pudová zijıcıch obycejnych lidı. Cvicenım cakramu tyto karmicke faktory paralyzujeme a svoji karmu pretvarıme do lepsı podoby.

A kdo se bojı vlastnıho nitra, ten nechú buddhistickou stezku nena-stupuje - jak o tom pıs e Frana - k buddhismu je potreba velka trpˇ livost, velka vytrvalost a velka odvaha a kdo nema tyto tri vlastnosti, aň toho radˇ ji necha . Ta odvaha je potreba k tomu, aby se clovák mohl podıvat na svoje pripoutanosti, na svoje chyby a aby spravná zhodnotil, cemu rıka "ja". A odvaha je take potreba ke ztratá ega. A proto se namitkari bojı sahat na to svoje mal e , ubohe "jacko", proto se bojı cakramu. Setrvavajı ve svych iluzıch, klamech a vymys lejı si vselijake argumenty, jen aby nemuseli do hloubek sve ho nitra. Treba drıve jiz zacali cvicit, ale nechali toho, protoze se zalekli nebo zbloudili

a nebo si s tım nechtáli dat patricnou praci. Kdo cıtı ke kundalinı duváru, nechú nepoprava sluchu nezodpovádnym a nevádomym jedincum, kterı sami nic nedálajı a druhe strhavajı ze svate stezky.

Jo ga Kundalinı se dobre praktikuje zaroven s klasickou buddhistic-kou stezkou (to je mimo jine bdánı a jasne vádomı a cely souhrn Budd-hova ucenı) a potom, kdyz uz jsme natolik zralı (na prıkaz gurua nebo nenı-li, sami moudre poznat), praktikovat nemys lenı.

Nevárit tomu je chyba, protoze tato kniha pojednava o pravdi-vych vácech. Várit - to je take chyba - protoze vıra je slepa. To uz je lepsı pripus tánı moznosti a nebo take intuitivnı tus enı, ale pouha vıra bez vnitrnıho napovázenı je vyrazem nevádomosti. Buddhismus je na-vod k jednanı - ke sledovanı jiste ho zakonite ho vnitrnıho procesu za –ce-lem poznanı pravdy. To se neobejde bez prace na sobá. Tedy: ani nevárit - ani várit - ale chtıt se pomocı prace na sobá same m presvádcit - to je jeden ze zakladnıch aspektu buddhismu, spravná pochopeny a provadá-ny.

Proto: ne várit, ale v á d á t !

V.

Chyby, ktere se dč lajı pri cvicenı cakram˚

Nákterı jo gini, praktikujıcı kundalinı-jo gu, dálajı pri cvicenı náktere chyby - dvá z táchto chyb zde popisuji: prvnı chyba je v samotne m postupu. Kazdy nadech berou z prsou (anahaty), ackoliv je jasná psano, ze tento nadech se dála pouze pri zahajenı kazde ho jednotlive ho cviceni. Druha chyba, kterou tady rozeberu, se dála, ze se bere nadech zvnájsku, aby se pry nabrala prana (vesmırna energie). Toto je ale zbytecne , protoze se ta prana vdechuje stejná, tak jako tak. Hlavnı chyba je ale v tom, ze pri sledovanı nadechu z vnájsku odpoutava cvicıcı pozornost od koncentrace báhem cvicenı cakramu. Tato energie, o jejız dimenzi nemuze mıt normalnı smrtelnık ani pribliznou predstavu, se nale za v pateri kazde ho clováka a projevuje se jasná ( a z p rıl i s j a s n á ) tomu, kdo vyzvedne kundalinı do sahasrary. Takovy jedinec, ktery metodou cvicenı cakramu zvedne hadı sılu nad hlavu (nebo do sahasra-ry), nemusı jiz niceho vıce dálat -jeho Cesta je skoncena. Az na váky.

Nákterı lide varujı pred praktikami vedoucımi k zvedanı hadı Sıly; prirovnavajı tuto Sılu k elektriná o vysoke m napátı (coz je samozrejmá take pravda, protoze je-li tato Sıla vsudyprıtomna, musı byt i tam). Vs echna tato varovanı svádcı o neznalosti lidı, zvedajıcıch dulezitá a varovná ukazovacek, a soucasná to ukazuje na stupen jejich duchovnı –rovná. Take to hlavná dokazuje, ze v praxi kundalinı-jo gy zadne zku-senosti nemajı, jak tedy mohou pred tım varovat?? Je vsak mozne , ze nákdo (praktikujıcı kundalinı jo gu) muze zakusit –cinek projevu hadı Sıly na nepatrny casovy zlomecek (vyjadreno v pojmu smyslove zkuse-

nosti asi setinu az padesatinu vteriny), - "brnkne si", coz je vzhledem k nevyslovitelne dimenzi mozno prirovnat k elektricke mu vyboji o vy-soke m napátı. Pred lety varoval pred zvedanım hadı Sıly jeden hinduis-ticky svátec, jehoz cesta vedla trochu jinudy, ostatná pozdáji varovanı odvolal. A od te doby (zvlas tá snad u nas) se o cvicenı cakramu tvrdı, ze "je to nebezpecne ". A duvod te to "nebezpecnosti" tkvı v egu, ktere se chváje pred svym naprostym znicenım.

Ale vraúme se jes tá k te chybá, ktera se dála nadechem zvnájsku - je to chyba zasadnı, protoze tım je cela duchovnı prace postavena na hlavu. Pouze vnitrnı (duchovnı) metodou a naslednym poznanım urcitych podmınek To v sobá nalezneme a ztotoznıme se s Tım. Pri cvicenı samotne m je treba vtahnout celou pozornost do nitra a netákat vádomım kazdou chvilku pri nadechu ven - rusı to koncentraci.

Po celou dobu kazd e ho jednoho cvicenı mame byt vta-zeni do nitra a sledovat pozorná cestu na s eho vádomı, kter e sjednoceno s dechem mıjı po pateri jednotlive cakra-my - jak je z navodu zrejme .

Jes tá nákolik malo slov o tom, abychom si událali malou predstavu rozdılu mezi hatha a kundalinı-jo gou: vánovanı pozornosti vnájs ımu nadechu pri cvicenı je elementarnım, charakteristickym jevem u tách, kterı cvicı cakramy a zaroven praktikujı hathajo gu. Je tomu tak proto, ze tito jo gini majı na mysli tálo a nedovedou se od náho odpoutat. Vytvarejı tak sve razne pojetı kundalinı-jo gy. To znamena, ze je treba pri cvicenı na tálo zapomenout.

Tak tedy pri cvicenı cakramu nebrat nadech zvnájsku - zde pravá zacına ono sejitı z duchovnıch pozic, o jehoz nebezpecı mluvı Srı Ramana Maharis i, Frana Drtikol a mnoho dals ıch. Toto nebezpecı spo-cıva hlavná v tom, ze si ho dotycny nenı dostatecná (nebo vubec) vádom a pozornost je pri cvicenı vánovana vıce ci me ná tálu a vnájsku.

Pravda ale je, ze i náktera hathajo gicka pojednanı se te z zminujı o cakramech, ale byva zde vánovana pozornost hlavná nabytı energie a nebo i zıskanı nájakych siddhi apod. Hlavnı smysl a –cel cakramu je v táchto pojednanıch nepoznan, nepochopen a vzdy opomıjen.

VI.

Na za vč r... O pocitech a pozorova nı tč la

Hlavnım klıcem k dosazenı pokroku na duchovnı buddhisticke cestá je ozrejmit si, ze vsechny vys s ı pravdy jsou pochopitelne jen a jen mimosmyslovym vnımanım - tedy nikoliv neplodnym hloubanım, rozu-movanım. Uzıvame svych s esti smyslu (zrak, sluch, hmat, cich, chuú, mys lenı) a tımto s estismyslovym aparatem nepozname z a d n o u z vys s ıch pravd. Je treba naucit se mimosmyslove mu vnımanı, naucit se niterná zıt - a k tomu vede cvicenı cakramu.

Pri cvicenı cakramu nebo vubec pri koncentraci nemame c e k a t na nájake vize nebo zazitky, protoze tyto se dostavujı zcela samovolná. Jsou to poukazy na cestá a pri jejich hodnocenı je treba postupovat moudre, bez dohadu, iluzı a bez fantasmagorie. Je treba si polozit otazku do nitra: "Co mi tento zazitek nebo vize ma rıci?" Bude-li tato otazka polozena bez zbytecne ho rozumovanı, bez predpojatosti a bez chtánı, budeme-li jen tis e cekat, odpováó se dostavı.

Par slov o pocitech: proble m "pociúovanı" hraje v duchovnım snazenı velkou roli; protoze pociúovanı spada hluboko do smyslove –rovná; proto pozor, abychom na zakladá jake hokoliv pociúovanı nekvalifikova-li –roven toho ktere ho dosazene ho duchovnıho zazitku nebo stavu. Jednou Sariputra (prımy zak Buddhy) pri prednasce k mnichum rekl:

100 101

"Blazenost, pratele , je nirvana - slast je tato nirvana." Nato vstal jeden z naslouchajıcıch mnichu a pravil: "Jak vs ak muze byti v tomto stavu slast, kdyz tu nenı pociúovanı?" A Sariputra odpovıda: "To je pravá slastı v tomto stavu, ze tu nenı pociúovanı."

Z ivot obycejne ho clováka je v podstatá zakonite strıdanı cele stupnice prıjemnych a neprıjemnych pocitu (nepocıtaje v to pocity indiferentnı). Toto strıdanı pocitu je podmınáno karmou a je zalezi-tostı ega. A - strucná vyjadreno - znicenı ega rovna se nirvana. C lovák, ktery dosahl nirvany, muze mıt, a take ma, pocity (pokud je jes tá v tále), ale neztotoznuje se s nimi; pokud se pocit dostavı, ma od náj odstup, ovlada ho a muze ho kdykoli odstranit (metodou premıstánı vádomı). Ego je zniceno, absence pocitu dava stav nirva-ny. V tomto smyslu je nirvana blazenostı. A ze stav bez pocitu je stavem tupym? (Jak kdysi rekl jeden rozumar.) Pravy opak je prav-dou. Presvádc se, bratre, sestro, je to Tvuj majetek odjakziva - ucinıs konec utrpenı... Dale: termın "premıstánı vádomı" je nespravná cha-pan. Jedna panı mi rekla: "Myslım-li na urcitou vác nebo zalezitost a najednou zacnu myslet na náco jine ho, premıstila jsem vádomı." To je sice take pravda, ale puvodná se vádomı premısúuje z jedne –rovná (treba nizs ı) do druhe –rovná (treba vys s ı). Premıstım-li tedy vádomı z jedne zalezitosti na druhou, nenı to ono klasick e premıstánı, i kdyz to je take k nácemu dobre (treba k tomu, ze kontroluji svoje mys lenky). Ale to prave premıstánı se praktikuje pouze na podkladá (a je podmınáno) cvicenım cakramu. Praxe nam povı vıce.

Cvicenı cakramu je z hlediska hadı sıly vlastná obraceny proces jednoho clanku inkarnacnıho retázu (nebo jednoho dılu ze serialu pre-dlouhe ho vyvoje jedince). Po kazde m opátovne m znovuzrozenı, kdy budoucı clovák je dosud v embryonalnım stavu, se hadı sıla nale za v nejspodnájs ım cakramu m–ladhare a tam spı v podobá triapulkrat svinute ho zavitu. Z absolutnıho hlediska vsak k zadne mu sestupu hadı sıly nedochazı (jak o tom pıs i dale).

Pojme-li jedinec duváru k Buddhovu ucenı a uskutecnuje-li jej (zde pozor, –myslná pouzıvam vyrazu uskutecnuje, nikoli vyznava), nastava velky karmicky zlom v jeho zivotá; báhem soustavne ho cvicenı cakramu (v ramci buddhisticke ho ucenı) se hadı sıla vádomá dany-mi podmınkami v m–ladhare probudı a stoupa v sus umná vzhuru.

Zde prichazıme k onomu obracene mu procesu, jak je psano vys e. Báhem soustavne ho cvicenı cakramu dochazı ke zpátne mu pochodu, kdy hadı sıla jedince (ktery se rodı jiz s drımajıcı hadı sılou na konci patere) stoupa k sahasrare, aby se nakonec vratila k normalnımu prirozene mu Stavu jednoty. Realita osvıcenı je Zde - az na váky.

Pro nas je ale podstatne opakovat pripomınku, ze z absolutnıho hlediska k zadne mu sestupovanı nebo vzestupu nedochazı (ani k jine mu pohybu), o tom nenı nejmensıch pochyb. Kundalinı je Nemˇ nna . To, co by mohlo vypadat, jako ze se pohybuje, to je pouze klamne zdanı lidskych smyslu. Vzestup hadı sıly by snad bylo mozno definovat tak, ze vádomı cvicıcıho se rozs ırilo do vys s ıch duchovnıch dimenzı. Ale ani tato definice nenı a nemuze byt dostacujıcı, nemuze ani zdaleka postihnout vnitrnı poznatky a zkusenosti. O pohybu hadı sıly (hlavná o vzestupu) se vyjadrujeme pouze z nedostatku moznosti jake hokoliv znazornánı. Neda se zadnym zpusobem vylozit, jako se neda naprıklad ukazat nebo dokazat nirvana. Pri pohledu z okna rozjızdájıcıho se vlaku se nam v prvnı chvıli zda, ze nadrazı jede a vlak stojı. To je jeden prıklad, demonstrujıcı klam pohybu hadı sıly.

Na jine m mıstá se zminuji o tom, jak jo ga ovlivnila ruzne nabozen-sko-filosoficke syste my. Dulezitá a podstatná zasahuje jo ga take do buddhisticke ho ucenı; buddhismus take ze vsech syste mu jo gu nejvı-ce propracoval. Jako dulezity prıklad uvadım ze spisu profesora Nyana-tiloky "Slovo Buddhovo" (1. Pozorovanı tála (kayanupassana), Bdánı nad vdechovanım a vydechovanım (anapana-sati), vyd. r. 1935, str. 36, ctvrty odstavec) jako sedmy clen stezky "pozorovanı tála":

"Jak dlı ucennık v pozorovanı tála? Uchylı se do lesa k –patı stromu nebo na osamále mısto, posadı se se skrızenyma nohama, vzprımenym tálem a upoutanou pozornostı. S pozornou myslı vdechuje a vydechuje. Vdechuje-li dlouze, vı: ’vdechuji dlouze’; vydechuje-li dlouze, vı: ’vydechuji dlouze’. Vdechuje-li kratce, vı: ’vdechuji kra tce’; vydechuje-li kratce, vı: ’vydechuji kra tce’. ’V jasnem uvˇ domˇ nı pro-nikaje cele tˇ lo, chci vdechovati ’, tak se cvicı; ’v jasnem uvˇ domˇ nı pronikaje cele tˇ lo, chci vydechovati’, tak se cvicı. ’Uklidnuje tˇ lesnou c innost (kaya-sankhara) chci vdechovati’, tak se cvicı; ’uklidnuje tˇ les-nou c innost chci vydechovati’, tak se cvicı."

Kdo tedy toto cvicenı s pozornou myslı provadı, muze prijıt na existenci cakramu.

102 103

Kdyz si promıtneme jo gu a buddhismus z pohledu dájinne ho vyvoje, ukaze se nam zajımavy prehled zakonitostı staroindicke f i losofie. Kdo toto dokaze moudre a harmonicky skloubit a vyuzıt ve sve duchovnı praxi, muze dojıt k vynikajıcım vysledkum.

A tak cvicenı cakramu nepronika do buddhismu jako nájaky cizı prvek, ale naopak: hraje rozhodujıcı –lohu v duchovnı praxi.

Tomuto vyznamne mu pojetı ucil Frana Drtikol, kdyz v ramci buddhisticke ho ucenı kladl velky duraz na cvicenı cakramu.

Tato skola vede skutecná prımo k cıli!

Je to ucenı, ktere obsahuje Sılu Moudrosti, podminujıcı nejvys s ı Cıl Ca st tretı Poznanı.

Takto jsem poznal v praxi ucenı velike ho Arahata Frani Dr-t i k o l a . Proto provolavam mu slavu a klanım se mu hluboce!

Dodatky

104

Nuze - dale jiz dosti - - toto je poslednı vtálenı - - poslednı formu jsem odlozil! Putuje v kolobáhu bytı k nı pripoutan.... Iluze padla - poslednı Maji tvrz dobyta; zaplala svrchovana moudrost - a touto zbranı osvobozen jsem....

Na nic jiz necekam a nic si nepreji; "sam" v sobá spocıvam a poznavam: BEZ C ASU !! Mál jsem to vzdy ....

Poslednı iluze padla - kde vs echny ty touhy, sny, ideje jsou? Ve hmotá, prostoru, case jsou mozne ,

vs ak probudiv se z toho snu, m l c ım .

E. S., napsano v roce 1959. Sporilov - Nusle.

107

...V ten cas usadil se brahman Sundariko Bharadvadzo poblıze Budd- hy a takto se ho tazal: "Zdaz dochazı asket Gautamo v reku Bahuka se vykoupati?" "Co jest s Bahukou, brahmane, co ma Bahuka znamenati?" "Ocistu, várı se, pusobı Bahuka, uzdravenı, várı se, pusobı Bahuka, ve vlnach Bahuky smyva C lovák svoje hrıchy."

A tu obratil se Buddha k brahmanu Sundariko Bharadvadzo a pravil:

I Bahuka, i Adhika, i Gaja, ba i Sundarı, Sarasvatı, Pajagy proud a Bahumatı rychly báh, nesplachne nikdy viny spachane , i kdyby myl se clovák vácná.

Co prospála by take Sundarı, Pajagy vlna, Bahuka?

Zle ho, proklate ho skudce, neocistı vlna z jeho hrısnych cinu. C iste mu usmıva se staly maj, ciste mu staly svatecnı den, ciste mu, ktery ciste jenom kona, povoleno povzdy kazde pranı jest.

Tak zde se koupej pouze, brahmane, a zivoucı vse dobre opatruj. Odrekl-lis slovu lzive mu, nezranıs-li tvora zadneho, a nevezmes nic nedane ho, sebezaprenı vzdy pevná váren, zdaz jıt bys chtál pak do Gaji vln? Jako voda pak ti platı Gaja jen.

Buddhisticke texty

Ve snaze priblızit laskavemu c tena ri na bozensko -filosofickou nauku buddhistickou (starou pres dva tisıce pˇ t set roku ), publikuji zde nˇ kolik uka zek buddhistickych textu , kupr. nepatrny zlomek z velkeho poc tu Buddhovych recı nebo charakteristicke texty Dhammapadam a jine za-jımavosti, ktere by mˇ ly c tena re sezna mit s tımto ucenım, ktere je (jak je psa no ve starych pısmech) dobre na zac a tku, dobre uprostred a dobre na konci.

Nechň vsechny bytosti jsou zbaveny utrpenı a dojdou Nirva ny!

Sbırka strednıch rec ı. III. - 27. A tu zavrhne clovák lez, lzi se varuje, mluvı pouze pravdu, pravdá je

oddan; nevyrizuje zprav; co slys el zde, nepovıda tam, aby nerozdvojil, pronası slova slouzıcı souladu; drsna slova zavrhuje, pronası slova prosta nadavek, prıjemna sluchu, k srdci pronikajıcı; zvatlanı a zvanánı zavrhl, mluvı v pravy cas, podle skutecnosti, na smysl reci pomys leje.

Suttanipa ta. III. - 29. Buddha pravil: "Jsou ctyri vlastnosti reci, mnis i, kdy zpusob reci je

dobry, nikoliv spatny, nekaratelny a bez hany pro rozumájıcıho clováka. Mluvı-li clovák milou recı, nikoliv hrubou, mluvı-li pouze spravne , nikoliv falesne , mluvı-li pouze vlıdne , nikoliv neprıvátive , mluvı-li pouze pravdive , nikoliv vylhane - pak jest jeho zpusob mluvy dobry, nikoliv spatny, nekaratelny a bez hany pro rozumájıcıho clováka."

108

Sbırka strednıch rec ı. VII. - 61. Pravá tak, Rahulo, pravım, ze kdo nes tıtı se vádomá lzi, jest schopen

vseho zle ho. Proto si pamatuj, Rahulo: ani v zertu nechci vysloviti lzi.

Dhammapadam. 3-5. Urazil mne, bil a cinil nasilı. Kdo takto smys lı, kdo takto v mysli

vzpomına, u toho se nikdy zasú neuklidnı; kdo podobná vıce takto nemyslı, u toho zasú v klid prechazı. Nikdy dosud nebyla nenavist uklidnána nenavistı, ale bezzas tivostı dochazı zasú sve ho klidu, podle vácne ho zakona.

Dhammapadam. 41 - 43. Brzo spocine toto tálo bez zivota do zemá, bez vádomı, bez uzitku

jako kus dreva. Co neprıtel neprıteli zpusobil, co nenavistnık nenavidá-ne mu ucinil, duch nespravná usmárnány hure sam sobá pusobı. Co otec, matka, prıtel mohou uciniti, duch spravná usmárnány le pe sam sobá pusobı.

Suttanipa ta. I. - 8. Jako matka svym zivotem ochranuje vlastnı plod tála, jedine dıtko

sve , tak treba obchvatiti neomezená ve sve hrudi vs e povstale . Nechú prozarı tak laska cely svát nezmárnym jasem nahoru i dolu i naprıc, bez hnávu a zloby.

Dhammapadam. 165. Jenom onım "ja" zly cin je vykonan, sam sebe jen clovák svym "ja"

znecistı. Jenom onım "ja" zustava zly cin nevykonan, sam sebe jen clovák svym "ja" ocistı. C istym nebo necistym stane se clovák pouze sam sebou, nikdo nemuze druhe ho ocistiti.

Anguttara-nika ja. VI. - 63. Trojıho druhu, mnis i, jest vysledek cinu: buó dusledkovy projev jes tá

v tomto zivotá, nebo v prıs tım zivotá, nebo v náktere m z prıs tıch znovuzrozenı.

Dhammapadam. 334. U clováka, ktery lehkomyslná putuje zivotem, vzrusta zadostivost

jako popınava rostlina. C lovák ten spácha od jedne existence ke druhe , plod hledaje jako opice po stromech v lese. Koho ve svátá zvladne hruby chtıc, tomu vzrusta starost, bujıc jako trava biranova. Kdo vs ak zdola tázko potlacitelny chtıc, od toho odpadne starost jako kapka z listu lotosu. Jako je-li koren neporusen u silne ho stromu, i kdyz porazen, prece vzdy znovu roste, podobná nenı-li znicena naklonnost k chtıci, vzdy znovu vznika strast znovuzrozenı.

Anguttara-nika ja. VI. - 81. U koho, mnis i, mozno nale zti sest podmınek, ten dospáje podle svych

skutku v pekelnou oblast: vrazda, kradez, pohlavnı precin, lez, zly nazor a falesne poznanı. U koho vsak, mnis i, mozno zjistiti sest podmınek, ten dospáje podle skutku svych v nebeskou oblast: zavrzenı zabıjeni, krade-ze, pohlavnıho precinu, lzi, beznarocnost a spravne poznanı.

Ani ve vzduchu, ani v hloubkach svátovych morı, ani v odlehlych horskych jeskynıch: nikde nenı ve svátá mısta, kam by bylo mozno uniknouti vlastnım zlym skutkum. Aby plodu nepovstalo ze zlych skut-ku, poskvrnujıcıch, strastiplnych, vzdy od zrozenı k starı a smrti vedou-cıch, nemuze nikdo dosıci, ani asket, ani mnich, ani buh, ani kdo jiny na svátá.

110

Dhammapadam. 1-2. Váci vedeny jsou mys lenım, nesou znamenı mys lenı, jsou utvareny

mys lenım. Pusobı-li kdo necistou myslı ve slovech a skutcıch, sleduje jej strast jako kolo vozu nohu tazne ho zvırete. Pusobı-li kdo us lechtilou myslı ve slovech a skutcıch, sleduje jej slast jako nikdy se neuhybajıcı stın.

Dhammapadam. 177. Lakomci nestoupajı v oblast nebeskou. Moudry vs ak, tás ıc se

nad rozdavanım, jest obs úastnán v tomto i onom svátá.

Dhammapadam. 220. Prechazı-li dobry clovák z tohoto sváta v onen svát, prijmou ho jeho

dobre ciny jako prıbuznı mile ho hosta.

Dhamapadam. 166. Nedej vlastnı zajem pro zajem cizı, byú i velky byl.

Co je, mnis i, zakalenı srdce? - Sobectvı, zlomyslnost, zlost, podlost, pokrytectvı, zavist, zarlivost, podvod, potmás ilost, sve hlavost, prudkost, domys livost, zpupnost, nedbalost, lenost, lehkomyslnost. Kdo poznal, ze tyto vlastnosti jsou zakalenım srdce, zapre je a zapudı, nacez srdce jeho se ocistı jako znecis tány sat po vypranı anebo znesvarene zlato v tavıcım kelımku.

Dhammika-sutta. 22. Necin nikdy nikdo falesnou vypováó, nesveó nikoho k falesne

vypovádi aniz schvaluj jednanı tách, kterı falesná vypovıdajı; vyhybej se kazde mu druhu lzı.

Dhammapadam. 252. Chyby bliznıho vidı se lehce, tázce vsak vlastnı. Chyby jinych rad

clovák chtivá odkryva, vlastnıch vsak opatrná tajı jak falesny hrac svoje kostky.

Maha vagga. II. Co ti do toho, zda jiny je vinen ci nevinen? Pojó prıteli a sprav svoje

vlastnı chyby. Neznam niceho, mnis i, co vıce duchovnı malatnost vzbuzuje a vznik-

le malatnosti dava vzrustati jako nechuú, necinnost, –navne natazenı –du, duchovnı tupost. Neznam leps ıho prostredku, mnis i, aby duchovnı ma-latnost nevznikla a jiz povstala malatnost byla potlacena jako vzchopenı se, ne–navne zapolenı a vytrvalost.

Sbırka strednıch rec ı III. - 21. Proto tedy, Phagguno, kdyby nákdo tebe pokaral, jest treba abys

potlacil vs echna nızka hnutı mysli, vs echny nızke –vahy a takto cvicil: nesmı se rozrus iti moje mysl, ani zla hlaska nesmı uklouznouti mym rtum, chci zustati pratelsky a soucitny, laskyplne mysli, bez potmás ilosti. A kdyby nákdo tá bil pástı, kamenoval, tloukl holı nebo sekal mecem, jest treba abys potlacil vs echna nızka hnutı mysli, vs echny nızke –vahy a takto se cvicil: nesmı se rozrus iti moje mysl, ani zla hlaska nesmı uklouznouti mym rtum, chci zustati pratelsky a soucitny, laskyplne mysli, bez potmás ilosti. A kdyby vam, mnis i, lupici a vrazi pilou klouby a –dy odrezavali, kdo by pri tom upadl do zas tı, neplnil by me ho prikazanı. Tu treba takto se cviciti, mnis i: nesmı se rozrus iti moje mysl, ani zla hlaska nesmı uklouznouti mym rtum, chci zustati pratelsky a soucitny, laskyplne mysli bez potmás ilosti; a ony lupice a vrahy prozarıme laskyplnou myslı a od nich vychazejıce prozarıme cely svát laskyplnou myslı, cirou, hlubokou, neomezenou, prostou nevole a zas tı.

112 113

Dhammapadam. 200. Váru súastná zijeme, nezvouce nic svym vlastnım.

Maha vagga. I. A jdáte, mnis i, a putujte k spase lidı, k pozehnanı davu, ze soucitu

k svátu, k bohum a lidem. Hlasejte dobre ucenı, kazejte zivot spasny, zivot dokonalosti a cistoty.

Jako nebetycne horstvo v bouri pevná a nepohnutá stojı, takovı jsou i moudrı pri haná a chvale a neztracejı rovnovahu ducha pri radosti ni zalu. A proto, mnis i, i kdyz vas lide hanı, odsuzujı, pronasledujı a napadajı, nestante se neochotnı, rozmrzelı a malomyslnı; a i kdyz vas lide hodnotı, cenı, uctıvajı a chvalı, nestante se radostnı, rozjarenı a nadutı. Mysl neotresitelna zmánami zivotnımi, plna mıru a klidu, bez starostı a vasnı jest velkym pozehnanım.

Dıgha-nika ja. III. - 26. Sami sobá buóte svátlem, sami sobá –tocis tám, bez jine ho –tocis tá,

mnis i, pouze s ucenım jako svátlem, s ucenım jako –tocis tám, bez jine ho –tocis tá.

Maha parinibba nasutta. II. Pravdy a radova pravidla, mnis i, ktere jsem vam sdálil, pro vas urcil

a ustanovil, nechú jsou vas im ucitelem po me smrti.

Anguttara-nika ja. VII. - 7. Buddha: Jak bohat, Uggo, jest onen Migara, jak velke jsou jeho

poklady, jak rozsahle jsou jeho statky? Deset milionu ve zlatá, pane, o strıbre ani nemluvá. Poklad ten zajiste , Uggo, onen Migara vlastnı a netvrdım, ze by tomu tak nebylo. Avsak poklad ten ohrozen jest ohnám,

vodou, knızaty, lupici a hltavymi dádici. Táchto sedm pokladu vsak nenı ohrozeno nicım: poklad duváry, mravnosti, studu, svádomı, dobrocin-nosti, vádánı a poznanı.

Sbırka strednıch rec ı. XII. -129. Kdyby, mnis i, nákdo vhodil do more vrs i s jednım otvorem a ta by

byla pohanána vátrem na vsechny strany svátove a byla by tu v mori jednooka zelva, ktera za sto let jednou se vynorı z hlubin more, co myslıte, mnis i, zdaz by vklouzla pri vynorenı ona jednooka zelva krkem svym pravá do one vrs e s jednım otvorem? Asi sotva, pane, aneb snad jednou v prubáhu predlouhych casu. Spıse vsak, mnis i, vklouzne pri vy-norenı ona jednooka zelva krkem svym pravá do one vrse s jednım otvorem, nez dosahne stavu lidstvı bloud, upadnuvsı jednou v zavrzeny pekelny svát. Neboú tam nenı spravne ho a prıme ho chovanı, zadne ho spasne ho pusobenı a pomocne ho jednanı, nybrz pozıranı jednoho druhym jest tam zvykem, slabs ıho zahubiti je tam cılem.

Dhammapadam. 252. Nehleó k chybam druhych, co ucinili nebo zanedbali. Pozoruj radáji

sva vlastnı zvracena jednanı a sva opomenutı.

114 115

Za dost pra nı (Buddhova rec)

Tak jsem slysel. Toho casu zdrzoval se Vzneseny u Savatthı ve Vı-tázne m lese v zahradá Anathapindiková. Tam obratil se na mnichy: "Mnis i!" - "Osvıceny!", odpovádáli oni mnichove pozorná. - Vzneseny pravil takto:

"Zachovavejte ctnost, mnis i, zachovavejte cistotu: cistotu opatrujıce a pástujıce, zachovavejte ji ve vsem konanı a zitı. Jsouce pany nejnepa-trnájs ıch chyb, kracejte neochvájná krok za krokem.

Preje-li si, mnis i, mnich: ke z bych byl svym spolubratrım mily a prıjemny, prospásny a dulezity - tu ma jen dokonalou ctnost cvicit, vnitrnı klid vybojovat, koncentraci si neprotivit, pronikajıcı vhled zıskat, byt prıtelem prazdne cely.

Preje-li si, mnis i, mnich: ke z bych mál s aty, potravu, luzko a le ky v prıpadá nemoci - tu ma mnich jen dokonalou ctnost cvicit, vnitrnı klid vybojovat, koncentraci si neprotivit, pronikajıcı vhled zıskat, byt prıte-lem prazdne cely.

Preje-li si, mnis i, mnich: ke z by tám, kterı mi darovali saty, potravu, luzko a le ky, prinesly tyto dary velike zasluhy, velike pokroky - tu ma jen dokonalou ctnost cvicit, vnitrnı klid vybojovat, koncentraci si nepro-tivit, pronikajıcı vhled zıskat, byt prıtelem prazdne cely.

Ke z ti moji prıbuznı, kterı odes li, zemreli, kterı s laskou na mne mysleli, majı proto velike zasluhy, velike pokroky - tu ma jen dokonalou ctnost cvicit, vnitrnı klid vybojovat, koncentraci si neprotivit, pronikajıcı vhled zıskat, byt prıtelem prazdne cely.

Preje-li si mnich: rozmrzelosti, bazná a –zkosti chci byt panem, má nesmı opanovat rozmrzelost, strach a –zkost. Povstalou rozmrzelost, strach a –zkost vıtázná chci prekonat - dale: preje-li si mnich: ke z bych ty ctyri stupná zasvácenı, ktere srdce osvázujı, jiz v zivotá posvácujı, mohl tyto touhou v jejich plnosti dosahnout, preje-li si mnich: ono svate vykoupenı, ktere mimo formy lezı, zadnych forem nema, neudrzuje, chci

tálesná zkusit a nale zt - tu ma jen dokonalou ctnost cvicit, vnitrnı klid vybojovat, koncentraci si neprotivit, pronikajıcı vhled zıskat, byt prıte-lem prazdne cely.

Preje-li si mnich: ke z bych mohl po znicenı trech pout dosahnout poznanı, uniknuv zkaze, cılevádomá spáchat k plne mu probuzenı, pre-je-li si mnich: ke z bych po znicenı trı pout, osvobozen od chtivosti, nenavisti a bludu, skoro jiz probuzen jen jednou zpát se vratil, jen jednou, prijda na tento svát, konec ucinil utrpenı, preje-li si mnich: ke z bych po znicenı páti dolu strhujıcıch pout vzhuru vystoupil, abych odtamtud vyhasnul a nikdy se nevratil na onen svát - tu ma jen dokonalou ctnost cvicit, vnitrnı klid vybojovat, koncentraci si neprotivit, pronikajıcı vhled zıskat, byt prıtelem prazdne cely.

Preje-li si mnich: ke z bych dosahl toho, abych zıskal rozlicne moci a sıly a jich mohl vyuzıt: jako jeden se zmnohonasobit a jsa zmnohona-soben, stat se opát jeden nebo stat se viditelnym a neviditelnym, take skrze zdi, naspy, skaly prole tnout jako vzduchem, do zemá se ponorit a opát vynorit jako ve vodá, take ve vodá chodit, aniz se utopit, jako na zemi nebo vzduchem sedá se vznaset jako ptak nebo take tento másıc a toto slunce tak ohromne a mocne rukou se dotknout a pocıtit nebo az do sváta Brahmy toto tálo ve sve moci mıt - preje-li si to mnich, tu ma jen dokonalou cistotu cvicit, vnitrnı klid vybojovat, koncentraci si ne-protivit, pronikajıcı vhled zıskat, byt prıtelem prazdne cely.

Preje-li si mnich: ke z bych bozskym sluchem, ocis tánym, sahajıcım pres lidske hranice, oba druhy to nu slysel, nebeske i pozemske , vzdalene i blızke , preje-li si mnich: ke z by mi bylo dano, abych druhym bytostem a osobam srdce a mysl prohle dl a poznal, zadostive srdce jako zadostive , nezadostive jako nezadostive , nenavistne srdce jako nenavistne , bez za-visti srdce jako bez zavisti, pobloudile srdce jako pobloudile , bez bludu srdce jako bez bludu, usebrane srdce jako usebrane , roztrzite srdce jako roztrzite , vysoko se snazıcı srdce jako vysoko se snazıcı, nızko smys lejıcı srdce jako nızko smys lejıcı, us lechtile srdce jako us lechtile , sproste srdce jako sproste , uklidnáne srdce jako uklidnáne , neklidne srdce jako neklid-ne , osvobozene srdce jako osvobozene , spoutane srdce jako spoutane , -tu ma mnich jen dokonalou ctnost cvicit, vnitrnı klid vybojovat, koncen-traci si neprotivit, pronikajıcı vhled zıskat, byt prıtelem prazdne cely.

116 117

Preje-li si mnich: ke z bych byl ve stavu vzpomenout si na sve drıvájsı rozlicne formy bytı, na jeden zivot, na dva zivoty, na tri zivoty, na ctyri, pát, deset, dvacet, tricet, padesat, sto, tisıc, pak na zivoty báhem mnohych vzniku sváta; báhem mnohych zaniku sváta. Tam jsem byl, ono jme no jsem mál, one rodiná jsem nalezel, to byl muj stav, to bylo moje povolanı, takove dobro a takovou bolest jsem zakusil, takovy byl muj konec zivota, tak opát jiny a jinde jsem vstoupil do bytı, tu jsem byl, toto jme no jsem mál, te to rodiná jsem nalezel, takovy byl muj stav, takove bylo moje povolanı, takove bylo dobro, takove zlo jsem zkusil, takovy byl muj konec zivota, ke z byl bych v stavu vzpomenout si na mnohe , ruzne drıvájs ı formy bytı, se svymi zvlas tnımi znaky a vztahy - preje-li si toto mnich, ma jen dokonalou ctnost cvicit, vnitrnı klid vybojovat, koncen-traci si neprotivit, pronikajıcı vhled zıskat, byt prıtelem prazdne cely.

Preje-li si mnich: ke z bych vidál bozskym okem, ocis tánym, sahajıcım za lidske hranice, bytosti, jak mizejı a povstavajı, sproste a us lechtile , krasne a osklive , súastne a nesúastne , ke z bych vidál bytosti, jak podle cinu se vracejı. Tyto mile bytosti jsou vskutku v cinech zlu priklonány, jsou ve slovech a mys lenkach zlu priklonány, hanı svate , pástujı a dálajı zvracene , po smrti jdou na scestı, na spatne stezky, dolu do nizsıch svátu; ony mile bytosti jsou v C inech dobru priklonány, jsou ve slovech a mys -lenkach dobru priklonány, nehanı svate , nepástujı ani nedálajı zvracene , po smrti dojdou na dobre stezky, do nebeskych svátu, ke z bych toto vse vidál - preje-li si to mnich, ma jen dokonalou cistotu cvicit, vnitrnı klid vybojovat, koncentraci si neprotivit, pronikajıcı vhled zıskat, byt prıte-lem prazdne cely.

Preje-li si mnich: ke z bych mohl zvıtázit nad bludem a bludu proste osvobozenı mysli a moudrosti jes tá za zivota zjevnym ucinit, uskutecnit a vydobyt - tu ma jen dokonalou cistotu cvicit, vnitrnı klid vybojovat, koncentraci si neprotivit, pronikajıcı vzhled zıskat, byt prıtelem prazdne cely.

Zachovavejte ctnost, mnis i, zachovavejte cistotu; cistotu opatrujıce zachovejte ji ve vsem konanı a zitı; jsouce pany nejnepatrnájs ıch chyb, kracejte neochvájná krok za krokem.

Bylo to receno proto, aby to bylo receno. Tak pravil Vznes eny.

Napomenutı Singalaky (Buddhova rec)

Tak jsem slysel: jednou dlel Buddha u Radzagaham v bambusove m parku na veverım pahorku. V tu dobu vstal Singalaka casná zrana a vykrocil z másta ven; za mástem zvedl nad hlavu sve sepjate ruce a klanál se vsem nebeskym koncinam, obracen k vychodu, k jihu, k za-padu a severu, smárem dolu a nahoru.

I Buddha prichystal se casná zrana k odchodu, vzal plasú svuj a misku almuznı, aby se vydal do másta za almuznou; spatriv onoho Singalaku pri jeho pocınanı, dotazal se ho po duvodu, nacez Singalaka takto odpovádál: "Otec muj umıraje, pane, mná pripomnál: nebeskych koncin treba bys uctıval, synu muj! A ponávadz slov jeho si vazım a poslou-cham, pranı jeho ctım a si cenım, proto prinasım tımto zpusobem svou poctu nebeskym koncinam."

Buddha na to odpovádál: "Nikoliv tımto zpusobem treba vzdavati, Singalako, pocty nebeskym koncinam podle us lechtile ho zpusobu!"

Singalaka se otazal:"Jak tudız, pane, treba vzdavati pocty nebeskym koncinam podle us lechtile ho zpusobu?"

A Buddha pronesl tuto rec: "Budiz, Singalako, slys a pozor davej na mou rec!

Zapre-li spravná zivotem putujıcı clovák ctvero choutek konanı, nedopustı-li se pri ctvero prılezitostech spatne ho cinu, snazı-li se v sesti oblastech zabraniti sklouznutı dolu, pak unikl ctrnacti zlum, prosel sesti nebeskymi koncinami, dobyl tohoto i onoho sváta a kracı jimi k vıtázstvı a dospáje po smrti, po rozpadu tála, na dobrou stopu, v blazeny svát.

A ktere jsou ctvery choutky konanı, ktere zaprel? Z ivoucı hubiti, nedane brati, prostopasnosti se oddavati, lez vysloviti, Singalako, jest ctvero choutek konanı.

118 119

A pri kterych ctvero prılezitostech nedopous tı se spatne ho cinu? Posloucha-li slepá svoje chtánı, hovı-li nenavisti, sleduje-li svou

zaslepenou nevádomost, jedna-li v –zkosti, dopustı se spatne ho cinu; vyhne-li se konanı tomu, Singalako, pak nedopous tı se pri táchto ctyrech prılezitostech spatne ho cinu.

A ve kterych s esti oblastech se snazı zabraniti sklouznutı dolu? Uzıvanı opojnych a omamnych prostredku a napoju, zahalcive po-

tloukanı se ulicı, navs táva slavnostnıch shromazdánı, oddavanı se hre a rozptylenı, uzavıranı spatne ho pratelstvı, liknave pocınanı jsou oblasti, po nichz clovák sklouzne smárem dolu, a treba se snazit o zabranánı tohoto konanı.

Sesterou bıdu prinası, Singalako, pozıvani opojnych a omamnych prostredku a napoju: zrejmou ztratu majetku, rostoucı svarlivost, cho-robny tálesny stav, spatnou povást, ztratu studu a ochromenı moudrosti.

Sesterou bıdu prinası, Singalako, zahalcive potloukanı se ulicı: clo-vák nema sam k sobá ohledu a nalezite pozornosti, k zená a k dıtkam nema ohledu a nalezite pozornosti, prichazı v podezrenı pri tom nebo onom prıpadu, muze se o nám rozs ıriti bezduvodna povást a treba se mıti na pozoru pred mnohymi strastnymi vácmi.

Sesterou bıdu prinası, Singalako, navs táva slavnostnıch shromazdá-nı: clovák se jenom pta: kde se tancı? kde se zpıva? kde se hraje? kde se recnı? kde se troubı? kde se bubnuje?

Sesterou bıdu prinas ı, Singalako, oddavanı se hre a rozptyleni: kdo vyhraje, znepratelı si, kdo prohraje, rmoutı se nad ztratou, majetek se rychle rozplyva, pri verejná proslovene reci nema slovo hrace vahu, dobrı pratele a soudruzi jım pohrdajı, nikdo mu neda dceru za manzelku, neboú se pravı, ze hrac zenu neuzivı.

Seste mu bıdu prinas ı, Singalako, uzavıranı spatne ho pratelstvı: kdo zde jsou: hraci, blouznılci, pijaci, podvodnıci, zlodáji a rvaci, takove ma clovák jako pratele a soudruhy.

Sesterou bıdu prinası, Singalako, liknave pocınanı: clovák pak pravı: je prılis zima, je prılis horko a zanecha prace; je prılis pozdá, je prılis brzo a zanecha prace; jsem prılis hladov, jsem prılis zızniv a zanecha prace; uzıva-li ruznych podobnych vymluv ve váci svych povinnostı, nelze mu zıskati dosud nezıskane a co zıskal, spotrebuje.

Treba poznati, Singalako, ctvero nepratel, zdajıcıch se prateli: clová-ka, ktery vzdy jen pozaduje a bere, ktery udılı jen dobre rady, ktery ochotná se vs ım souhlası; a soudruha na cestá dolu smárujıcı. Jsou ctyri prıpady, Singalako, kdy jako prıtel zdajıcı se clovák, jen pozadujıcı a beroucı, jevı se neprıtelem: ze vzdy jen pozaduje a bere, za malo zada mnoho, ma za povinnost ciniti –zkostlivym, ma v oblibá vyvolavati pravnı pre. Jsou ctyri prıpady, Singalako, kdy jako prıtel se zdajıcı clovák, udılejıcı jen dobre rady, jevı se neprıtelem: rad se s ırı o minulych vácech, rad se s ırı o budoucıch vácech, na nicotne váci klade vahu, v prıpadu nouze varuje pred nes tástım. Jsou ctyri prıpady, Singalako, kdy jako prıtel se zdajıcı clovák, ochotná se vs ım souhlasıcı, jevı se neprıtelem: pri spatne m konanı dava souhlas, pri dobre m svátske m chovanı dava souhlas, do ocı chvalı, za zady hanı. Jsou ctyri prıpady, Singalako, kdy jako prıtel se zdajıcı clovák, jako soudruh na cestá dolu smárujıcı, jevı se neprıtelem: pri pozıvanı omamnych a opojnych prost-redku a napoju drzı s sebou, zahalcive potloukanı se ulicemi mu lahodı, pri navs tává slavnostnıch shromazdánı se pridruzı, pri oddavanı se hre a rozptylenı je soudruhem.

Je ctvero druhu lidı, Singalako, ktere je treba rozeznavati jako pratele: dobrodinec, clovák stejne ho chovanı v radosti i zalosti, ukazatel spasne stezky, soudruh spolucıtıcı. Jsou ctyri prıpady, Singalako, kdy se dobro-dinec jevı jako prıtel: lehkomyslne ho drzı zpát, jeho majetek hledı ochraniti, ohrozene mu nabızı –tocis tá, v prıpadu nouze poskytuje zdvo-jenou pomoc. Jsou ctyri prıpady, Singalako, kdy clovák stejne ho chovanı v radosti i zalosti se jevı jako prıtel: duvárne sdáluje, duvárne opatruje, v nes tástı neopous tı, ba svuj zivot obátuje. Jsou ctyri prıpady, Singalako, kdy se znalec spravne cesty jevı jako prıtel: od zle ho branı, vede k dobre mu, nezname vysvátluje, cestu k nebi ukazuje. Jsou ctyri prıpady, Singalako, kdy spolucıtıcı druh se jevı jako prıtel: nezdar jej netás ı, ze zdaru se raduje, pri haná branı, pri chvale souhlası.

121

A jak projde, Singalako, clovák spravná putujıcı s esti nebeskymi koncinami? Sest je nebeskych koncin, kterych je treba rozeznavati: vychod, to jsou rodicove ; jih, to jsou ucitele ; zapad, to jsou zena a dıtky; sever, to jsou pratele a soudruzi; oblast dolnı, to je dálnictvo a sluzeb-nictvo; oblast hornı, to jsou asketi a mnichove .

Patery je zpusob, Singalako, jak se ma zachovati syn k rodicum: od nich vydrzovan bude je v prıpadu potreby ziviti, jejich praci vykona-vati, domacım zvykum zustane váren, jejich dádictvı nastoupı; kdyz jednou odejdou, zemrou, uctı jejich pamatku dary. Zachova-li se, Singa-lako, syn k rodicum tımto paterym zpusobem, ujmou se paterym zpuso-bem rodice sve ho syna: od zle ho chranı, k dobre mu vedou, vychovajı k radne mu povolanı, privedou vhodnou manzelku, zavcas nechajı na-stoupiti dádictvı. A pak pros el clovák spravná putujıcı vychodnı nebes-kou koncinou, zajistil ji, zbavil nebezpecı.

Patery je zpusob, jak se ma zachovati zak ke svym ucitelum: stati pred nimi v –ctá, pokloniti se jim, poslouchati jich, ochotná jim poslou-ziti, pozorná se uciti jejich umánı a vádá. Zachoval-li se, Singalako, zak k ucitelum tımto paterym zpusobem, ujmou se ucitele paterym zpusobem sve ho zaka: dobre poucen je jimi spravná veden, dobre pochopene mu pochopitelná ukazı, sdálitelne umánı mu vysvátlı, u pratel a soudruhu ho –tulná zdomacnı, prijmou ho v nalezitou ochranu. A pak prosel clovák spravná putujıcı jiznı nebeskou koncinou, zajistil ji, zbavil nebez-pecı.

Patery je zpusob, Singalako, jak se ma zachovati manzel k manzelce: s –ctou, chovati se bez–honná, neciniti jı prıkorı, nezachazeti s nı velitelsky, dati jı primárene prostredky pro nutnou potrebu. Zachoval-li se, Singalako, manzel k manzelce tımto paterym zpusobem, ujme se zena paterym zpusobem sve ho chotá: domacnost je dobre opatrena, sluzeb-nictvo dobre vychovano, zadne prikazanı nenı prekracovano, majetek je ve várne ochraná, zena je zrucna a hbita pri praci. A pak prosel clovák spravná putujıcı zapadnı nebeskou koncinou, zajistil ji, zbavil nebezpecı.

Patery je zpusob, Singalako, jak ma vychazeti us lechtily clovák vstrıc pratelum a soudruhum: dary, milymi slovy, uzitecnou snahou, poklada-nım jich jako sebe sama, dovrs enım dane ho slibu. Vys el-li us lechtily clovák vstrıc pratelum a soudruhum tımto paterym zpusobem, ujmou se pratele a soudruzi paterym zpusobem us lechtile ho clováka: lehkomysl-ne ho zdrzujı, jeho majetek hledı ochraniti, ohrozene mu poskytujı –tocis tá, v nes tástı ho neopous tájı, i v potomstvu mu prinas ejı poctu. A pak pros el clovák spravná putujıcı severnı nebeskou koncinou, zajistil ji, zbavil nebezpecı.

Patery je zpusob, Singalako, jak se ma zachovati zamástnavatel k dálnictvu: praci podle sıly rozdáliti, poskytnouti nalezitou stravu a smluvenou mzdu, postarati se v nemoci o patricne os etrenı, dati –cast na zvlas tnıch prıjemnostech, casem povoliti dovolenou k zotavenı. Za-choval-li se zamástnavatel, Singalako, k dálnictvu a sluzebnictvu tımto paterym zpusobem, ujme se dálnictvo a sluzebnictvo paterym zpusobem sve ho pana: drıve nez on vstavajı, po nám ule hajı, vezmou jen váci dane , vykonavajı radná svoji praci, zıskajı mu cestnou povást. A pak pros el clovák spravná putujıcı dolnı nebeskou koncinou, zajistil ji, zbavil nebezpecı.

Patery je zpusob, Singalako, jak se ma zachovati us lechtily muz k asketum a mnichum: laskavymi skutky, vrelymi slovy, prıchylnymi mys lenkami aniz pred nimi vrat zavıra, dary pro nutnou potrebu. Zacho-val-li se, Singalako, us lechtily muz k asketum a mnichum tımto paterym zpusobem, ujmou se asketi a mnichove sesterym zpusobem us lechtile ho clováka: pred zlymi branı, k dobre mu vedou, laskyplnou myslı se nad nım slitujı, nezname mu vysvátlı, zbystrı jeho ucho, ukazı mu nebeskou cestu. A pak prosel muz spravná putujıcı horenı nebeskou koncinou, zajistil ji, zbavil nebezpecı."

I potás en byl Singalaka recı Buddhy.

122 123

Kra lovna Mallika (Buddhova rec)

Kdysi dlel Vzneseny u Savathı v Dzetová haji, v klas tere Anathapin-diková. Tu se kralovna Mallika odebrala ku Vznes ene mu, uctivá jej pozdravila, sedla si stranou a pravila:

"Co je, Pane, prıcinou, je-li zena oskliva, nehezke postavy, spatná vyhlızı, pritom je chuda a potrebna, bez majetku a moci?

Co je, Pane, prıcinou, je-li zena oskliva, nehezke postavy, spatná vyhlızı, pri tom vsak je bohata a zamozna, vlastnı velike jmánı a ma velikou moc?

Co je, Pane, prıcinou, vyhlızı-li zena krasná a statecná, ma roztomi-lost a vyjimecnou krasu a pri tom vsak je chuda a potrebna, bez majetku a moci?

Co je, Pane, prıcinou, vyhlızı-li zena krasná a statecná, ma roztomilost a vyjimecnou krasu a pri tom je bohata a zamozna, vlastnı velike jmánı a ma velikou moc?"

Vznes eny pravil: "Tu je, Malliko, zena prchliva a nejvys vznátliva. Rekne-li se jı i to nejmens ı, vzplane hnávem a zurivostı, stane se zlomyslnou, sve hlavou, projevuje zasú a neduváru a rozladánı. Ani knázım ani asketum nedava jıdlo a pitı, odáv, vozy, kvátiny, vonavky, balzamy, nocleh, byt a osvátlenı. Je zavistiva, zavidı druhym vs e, co se jim prokazuje na poctach a darech, je nenavistna a vzplane zarlivostı. Kdyby se mála takova vratiti po smrti na tento svát, tu bude, aú se zrodı kdekoli, osklivou, nehezke postavy, bude spatná vyhlızeti, bude chudou a potrebnou, bez jmánı a moci.

Tu je, Malliko, zena prchliva a vznátliva. Kdyz se jı rekne i to nejmens ı, vzplane hnávem a zurivostı, stane se zlomyslnou, sve hlavou, projevuje rozladánı, zasú a neduváru. Avsak ona dava knázım a asketum jıdlo a pitı, odáv, vozy, kvátiny, vonavky, balzamy a nocleh, byt a osvát-lenı. Nenı zavistiva a nezavidı druhym to, co se jim prokazuje na poctach

a darech. Nenı nenavistna a nevzplane zarlivostı. Kdyby se mála takova vratiti po smrti sve na tento svát, tu bude, aú se zrodı kdekoli, osklivou, nehezke postavy, bude spatná vyhlızet, avsak bude bohata a zamozna, bude mıti veliky majetek a velikou moc.

Tu je, Malliko, zena mırna a trpáliva. I kdyz se jı ledacos rekne, tu nevzplane hnávem a zurivostı, nestane se zlomyslnou a sve hlavou, neprojevuje rozladánı, zas ú a neduváru. Avs ak ona nedava knázım a asketum jıdlo a pitı a ostatnı potrebne váci. Je zavistiva a zavidı druhym vs e, co se jim prokazuje na poctach a darech. Stava se nenavistnou, vzplane zarlivostı. Kdyby se mála takova vratiti po sve smrti na tento svát, tu bude krasná a statecná vyhlızeti, aú se zrodı kdekoli, bude mıti vyjimecnou krasu a roztomilost, avs ak bude chuda a potrebna, bez ma-jetku a moci.

Tu je, Malliko, zena mırna a trpáliva. I kdyz se jı ledacos rekne, tu nevzplane hnávem a zurivostı, nestane se zlomyslnou a sve hlavou, neprojevuje rozladánı, zasú a neduváru. Ona dava knázım a asketum jıdlo a pitı a ostatnı potrebne váci. Nenı zavistiva, a nezavidı druhym to, co se j im prokazuje na poctach a darech. Nestava se nenavistnou, nevzplane zarlivostı. Kdyby se mála takova vratiti po smrti na tento svát, tu bude, aú se zrodı kdekoli, krasná a statecná vyhlızeti, bude mıti vyjimecnou krasu a roztomilost, avsak bude bohata a zamozna a bude mıti velike jmánı a velikou moc.

Toto je, Malliko, prıc ina a podklad, proc náktera zena je os kliva a chuda, náktera oskliva a bohata, jina zena krasna a chuda a náktera zase krasna a bohata."

Po táchto slovech rekla kralovna Mallika Vznes ene mu: "Kdyz jsem, Pane, v drıvájs ıch zrozenıch byla prchliva a nejvyse vznátliva a kdyz se mi i to nejmens ı reklo, vzplanula jsem hnávem a zurivostı, stala jsem se zlomyslnou a sve hlavou, projevovala jsem rozladánı, zasú a neduváru, - proto jsem nynı, Pane, oskliva, nehezke postavy a spatná vyhlızım. Protoze jsem v drıvájsıch zivotech davala knázım a asketum jıdlo a pitı a ostatnı potrebne váci, proto jsem nynı bohata a zamozna a mam velike jmánı. Protoze jsem, Pane, v drıvájsıch

124 125

zivotech nebyla zavistiva, nezavidála druhym to, co jim bylo prokazo-vano na poctach a darech, protoze jsem nebyla nenavistna a zarliva, proto mam nynı velikou moc.

V te to kralovske rodiná, Pane, jsou urozene panny, brahmanske panny a más úanske dıvky, nad nimiz vladnu jako kralovna. Chci ode dneska byti, Pane, mırna a trpáliva. I kdyz se mi ledacos rekne, nechci vzplanouti hnávem a zurivostı, nechci se stati zlomyslnou a sve -hlavou, projevovati rozladánı, zasú a neduváru. Askety a knáze chci zasobovati jıdlem a pitım a vs ım potrebnym. Nechci byti zavistiva, nechci zavidáti druhym to, co se jim prokazuje na poctach a darech, nechci byti nenavistna a zarliva.

Vyborná, Pane, vyborná - jako kdyz se, Pane, prevrhnute znovu postavı, skryte odhalı, zbloudile mu cesta ukaze a nebo svátlo v temnotá rozzehne, aby kdo ma oci, predmáty rozpoznal, pra vˇ tak odhalil Vzneseny rozlicnym zpu sobem pravdu. - Pane, be ru –tocis tá ku Vznes ene mu, pravdá a obci mnis ske .

Nechú mne povazuje Vznes eny za prıvrzenkyni, ode dnes ka az do smrti!"

Cıtıme-li prıjemny pocit nebo neprıjemny nebo ani prıjemny ani neprıjemny, tak poznavame: je to pomıjejıcı, je to neprijatelne . Cıtıme-li nynı prıjemny pocit nebo neprıjemny nebo ani prıjemny ani neprıjemny, tak cıtıme ho jako Odpoutanı.

" Ja jsem" je mys lenı, "ja nejsem" je mys lenı, "ja budu" - "ja nebudu" je mys lenı, "ja budu forma" - "ja budu bez formy" je mys lenı, "budu vádomy" - "budu nevádomy" - "budu ani vádomy ani nevádomy" je mys lenı. Myslit je byt nemocen, myslit je ale byti bolavy, ranán, myslit je ale utrpenı: je-li ale veskere mys lenı pretrpáno, nazyvame se tichym myslitelem. A ten myslitel, ten tichy, ten nepovstava, nezrozuje se ani nezachazı, neumıra, nechváje se, nechce nic. Pravá proto nenı pri nám nic, aby mohl vzniknout; protoze nevznika, jak by mohl zajıt? Protoze nezanika, jak by mohl zemrıt? Protoze neumıra, jak by se mohl chvát? Protoze se nechváje, jak by mohl náco chtıt? Proto se jmenuje tichy myslitel.

To bylo receno, aby to bylo receno.

Rec i Gautamo Buddhy -140. rec

Hledım-li tedy tuto bezzajmovost takto procis tánou, takto vyjasná-nou obratit k neobmezene sfe re prostorove a primárená mysl vycvicit: je to dohromady slozeno. Chci-li tedy tuto bezzajmovost takto vycis tánou, takto vyjasnánou obratit k neobmezene sfe re vádomı nebo k sfe re nebytı nebo k rozhranı mozne ho vnımanı a primárená mysl vycvicit: je to slozene .

My ale neskladame nic dohromady a nemyslıme nic dohromady, ani bytı ani nebytı. Protoze nic neskladame ani nic nemyslıme o bytı nebo nebytı, nejsme na nic ve svátá pripoutani. Nejsouce pripoutani, jsme neotresitelnı. Neotresitelnı dosahneme pravá vlastnı zhasnutı bludu: zniceno je zrazovanı, ukoncena askeze, ucináno, co ucinit se málo, nenı vıce tento svát, tak seznavame.

Rec i Gautamo Buddhy - 8. rec

Vzneseny pravil takto: "Vıc a vıce, mnis i, ma mnich cvicit pozornost, bdánı, aby se mu pri cvicenı pozornosti vádomı navenek nerozptylilo, nerozpadlo, uvnitr neulpále zustalo neochvájnym bez prilnutı; je-li vá-domı, mnis i, navenek nerozptylene , nerozpadle , staneme se neochvájny-mi bez prilnutı a v budoucnu nemuze vıce povstat ani zrozenı a starı, ani smrt a utrpenı.

Jak oznacujeme vádomı navenek rozptylene a rozpadle ? Spatril-li mnich zrakem nájakou formu, tu nasleduje vádomı stopu formy, je vabivou stopou formy zlakano, zajato, spoutano: tehdy rıkame, ze je vádomı navenek rozptylene a rozpadle . Uslys el-li sluchem nájaky to n, cichal-li cichem nájakou vuni, chutnal-li chutı nájakou súavu, hmatal-li hmatem nájaky dotek, poznal-li mys lenım nájakou vác, tu nasleduje

127

vádomı stopu váci, je vabivou stopou váci zajato, spoutano: tehdy rıkame, zeje vádomı navenek rozptylene a rozpadle . Takto oznacujeme vádomı jako navenek rozptylene a rozpadle .

Jak oznacujeme vádomı jako navenek nerozptylene a nerozpadle ? Spatril-li mnich zrakem nájakou formu, tu vádomı nesleduje stopu formy, nenı vabivou stopou formy zlakano, zajato, spoutano: tehdy rıkame, ze vádomı nenı navenek rozptylene a rozpadle . Uslysel-li slu-chem nájaky to n, cichal-li cichem nájakou vuni, chutnal-li chutı nájakou súavu, hmatal-li hmatem nájaky dotek, poznal-li mys lenım nájakou vác, tu vádomı nesleduje stopu váci, nenı vabivou stopou váci zlakano, zajato, spoutano: tehdy rıkame, ze vádomı nenı navenek rozptylene a rozpadle . Takto oznacujeme vádomı jako navenek nerozptylene a nerozpadle .

Jak oznacujeme srdce jako vnitrná pripoutane ? Tu dosahl mnich, vzdalen zadostı, vzdalen nehojivych vácı, v premys live , klidne , slastne radosti zasvácenı prve ho ponorenı. Jeho vádomı nasleduje klidnou, slastnou radost, je zlakano klidnou, slastnou radostı: tehdy rıkame, zeje srdce vnitrná pripoutane . Dale potom dosahl mnich po ukoncenı mys lenı a premys lenı vnitrnıho klidu, jednoty mysli, proste mys lenı a premys lenı, v jednotá zrozene , slastne radosti zasvácenı druhe ho ponorenı. Jeho vádomı nasleduje v jednotá zrozenou, slastnou radost, jest jı zlakano, zajato, spoutano: tehdy rıkame, ze je srdce vnitrná pripoutane . Dale potom prodle va mnich v radostne m klidu, klidnomyslná, rozvazlivá, jasná vádom, s tástı v tále pociúuje, o ktere m svatı rıkajı: "Bez zajmu rozvazlivy zije obsúastnán." Tak dosahl zasvácenı tretıho ponorenı. Jeho vádomı nasleduje tuto bezzajmovost, je zlakano vabivym s tástım bez-zajmovosti, jest jım zajato, jest jım spoutano: tehdy rıkame, ze je srdce vnitrná pripoutane . Dale potom dosahl mnich po zavrzenı radosti a strasti, po znicenı dosavadnı radostnosti a tázkomyslnosti zasvácenı bezsta-rostne , bezslastne , rozvazlive , jednotne , dokonale cistoty ctvrte ho ponorenı. Jeho vádomı nasleduje takto bezpocitny stav, jest jım zlakano, zajato, spoutano: tehdy rıkame, ze je srdce vnitrná pripoutane . Tak oznacujeme srdce jako vnitrná pripoutane .

Jak oznacujeme srdce jako vnitrná nepripoutane ? Tu dosahl mnich, vzdalen zadostı, vzdalen nehojivych vácı, v premys live , klidne , slastne radosti zasvácenı prve ho ponorenı. Jeho vádomı nesleduje klidnou, slastnou radost, nenı jı zlakano, zajato, spoutano: tehdy rıkame, ze srdce

nenı vnitrná pripoutane . Dale potom, po ukoncenı mys lenı a premys lenı, dosahl mnich vnitrnıho klidu, jednoty mysli, proste mys lenı a premys le-nı, v jednotá zrozene , slastne radosti zasvácenı druhe ho ponorenı. Jeho vádomı nesleduje v jednotá zrozenou, slastnou radost, nenı jı zlakano, zajato, spoutano: tehdy rıkame, ze srdce nenı vnitrná pripoutane . Dale potom prodle va mnich v radostne m klidu, klidnomyslná, rozvazlivá, jasná vádom, s tástı pociúuje v tále, o ktere m svatı rıkajı: "Bez zajmu rozvazlivy zije obsúastnán." Tak dosahl zasvácenı tretıho ponorenı. Jeho vádomı nenasleduje tuto bezzajmovost, nenı zlakano vabivym s tástım bezzajmovosti, nenı zajato, nenı spoutano: tehdy rıkame, ze srdce nenı vnitrná pripoutane . Dale potom dosahl mnich, po zavrzenı radosti a strasti, po znicenı dosavadnı radostnosti a tázkomyslnosti zasvácenı bez-strastne , bezradostne , rozvazlive , jednotne , dokonale cistoty ctvrte ho ponorenı. Jeho vádomı nenasleduje tento bezpocitovy stav, nenı jım zlakano, zajato, spoutano: tehdy rıkame, ze srdce nenı vnitrná pripoutane . Tak oznacujeme srdce jako vnitrná nepripoutane .

Jak jest nákdo bez prilnutı otresen? Tu jest nezkus eny, obycejny clovák, bez smyslu pro svatou vác, neznaly svate ho ucenı, beze smyslu pro vznesene , neznaly vznesene ho ucenı, neprıstupny ucenı vznesenych a pozoruje formu jako sama sebe nebo sama sebe jako formá podobne ho nebo v sobá same m formu nebo sama sebe ve formá. Jak se mu forma premánuje a mánı, otacı se mu vádomı okolo zmán formy. Z tohoto otacenı vádomı okolo zmán formy vychazejı otresy, jak to váci s sebou prinasejı, opredou mu srdce. Protoze je jeho srdce opredeno, prepadne ho strach, bolest a malomyslnost; a bez prilnutı jest otresen. Pocit, predstavu, dvojnost, rozdılnost, vádomı, pozoruje jako sama sebe nebo sama sebe jako vádomı podobne ho nebo v sobá same m vádomı nebo ve vádomı sama sebe. Nynı mánı se jeho vádomı, premánuje se. Jak se mu jeho vádomı premánuje a mánı, otacı se mu vádomı okolo zmán vádomı, z tohoto otacenı okolo zmán vádomı vychazejı otresy, opredou mu srdce. Protoze je jeho srdce opredeno, prepadne ho strach, bolest a malomyslnost; a bez prilnutı jest otresen. Tak jest bez prilnutı otresen.

Jak jest vsak nákdo bez prilnutı neotresen? Tu porozumı nákdo jako zkus eny, svaty ucennık svate váci, jest svate ho ucenı znaly, svate mu ucenı prıstupny, ucenı vznes enych znaly, ucenı vznes enych prıstupny a nepozoruje formu jako sama sebe ani sama sebe jako formá podobne ho

128 129

ani v sobá same m formu ani ve formá sama sebe. Nynı se jeho forma premánuje, mánı. Jak se mu forma premánuje a mánı, neotacı se mu vádomı okolo zmán formy. Bez otacenı vádomı okolo zmán formy nedochazı k otresum, jak to váci s sebou prinasejı, neopredou mu srdce. Protoze srdce nenı opredeno, neprepadne ho zadny strach, zadna bolest, zadna malomyslnost; bez lpánı zustava neotresen. Pocit, predstavu, dvojnost, rozdılnost, vádomı, nepozoruje jako sama sebe, ani sama sebe jako vádomı podobne ho, ani vádomı v sobá same m, ani sama sebe ve vádomı. Nynı premánuje se jeho vádomı, mánı se. Jak se mu vádomı premánuje a mánı, neotacı se mu vádomı okolo zmán vádomı, bez ota-cenı vádomı okolo zmán vádomı nevzniknou otresy, jak to váci s sebou prinasejı, neopredou mu srdce. Protoze srdce nenı opredeno, neprepadne ho zadny strach, zadna bolest, zadna malomyslnost; bez lpánı nenı otresen. Takto stava se bez lpánı neotresitelnym.

Tak pravil Vznes eny!

Obsırnč jsı popis psychickeho nervoveho systemu (vypis z Tibetske knihy mrtvych - Bardo Thedol)

Psychicke nervy nebo kanaly: Nadı. V nas em textu se (dale) zminujeme o psychickych nervech.

Sanskrtska dıla o jo gu pravı, ze existuje 14 zakladnıch nadı a stovky tisıcu mens ıch nadı v lidske m tále, pravá tak jako zapadnı fysiologove pravı, ze existuje tolik a tolik hlavnıch a mens ıch nervu. Avs ak nadı z vychodu a nervy ze zapadu, ackoli jsou stejne podle jme na, nejsou synonymicke . Nadı jsou neviditelne kanaly pro tok psychickych sil, jejichz vedoucımi ciniteli jsou vitalnı vátry (vaju). Ze ctrnacti hlavnıch nadı jsou tri velke dulezitosti. Jsou to - abychom, sledovali nas text -–strednı nerv (susumna nadı), levy nerv (ida nadı) a pravy nerv (pingala nadı). Susumna je hlavnı –strednı nerv umıstány v dutiná patere, Hora Me ru lidske ho tála, clovák je zde povazovany jako mikrokosmos ma-

krokosmu; ida nadı vlevo a pingala nadı vpravo otacı se kolem náho jako dva hadi kolem hole, kterou nese posel bohu Hermes. Shoda symbolu Zapadu a Vychodu?

Psychicka nervova centra: C akramy. Susumna nadı tvorı velkou cestu pro pruchod psychickych

sil lidskym tálem. Tyto sıly jsou soustredány v centrech (dale cakra-mech) jako dynama, usporadana pode l susumny a touto propojeny, zde je uskladnána zivotnı sıla neboli vitalnı fluidum, na ktere naprosto zalezı vs echny psychicko-fyzicke procesy. Z táchto je nejdulezitájs ıch s est. Prvnı je znam jako korenny zaklad sus umny: m–ladhara, umıstána v perineu; zde je tajny zdroj vitalnı sıly, kterou ovlada bohyná Kundalinı. Nad nı lezı cakram svadhis thana, ktery je stredem pohlavnıch organu. Dale v pupku je cakram manip–ra. Potom srdecnı cakram anahata. Paty cakram je visuddha, sestym cakramem je adzna, lezıcı mezi obocım, je to "tretı oko", kde se sbıhajı a pak rozdálujı sus umna, ida a pingala. Nad hlavou je pak nejvys s ı cakram sahasrara. Cılem jo gina je vzbudit Hadı sılu, zosobnánou bohynı Kundalinı. Hadı sıla lezı v m–ladhare svinuta jako had a spı, dokud nenı jo ginem probuzena. Je-li probuzena, stoupa vzhuru pres jednotlive cakramy az do sahasrary (ve stredu moz-ku). Rozprostıra se jako hreben fontany a odtud pada jako de sú bozske ambro zie, aby nakrmila vsechny casti psychicke ho tála a kdyz je takto naplnána Nejvys s ı duchovnı silou, Jo gi dochazı Osvıcenı.

Bardo Thedol se zabyva hlavná tremi cakramy (srdecnım, krcnım a mozkovym). Z táchto majı nejváts ı dulezitost mozkovy (tzv. severnı) a srdecnı (tzv. jiznı) cakram. Tyto dva cakramy tvorı dva po ly lidske ho organismu. Jsou to prvnı centra, ktera se tvorı v embryu, a terrestrialnı (pozemska) prana, odvozena z centralnıho zasobnıku ve slunci nas ı soustavy, rıdı jejich vytvarenı.

130 131

Svč ty a bytosti

Kolo z ivotu Jmena bytosti Delka z ivota

1. Peklo 1. Niraja (vladce Jama). Je osm velkych pekel se 16 predpeklımi, dohromady 136 pekel, v nichz jeden kazdy hrıch musı byt zvlas tá odpykan. K tomu se druzı svát puste temnoty.

10 000 az 84 000 let

2. Zvırecı svát 2. Tiracchana-jo ni nejvys 450 let

3. Astralnı svát 3. Pe ta-jo ni (rıse stınu-astralnı tála lidı)

nejvys 450 let

4. Svát de monu 4. Asura-jo ni nejvys 450 let

5. Lidska oblast 5. Manussa 100 let

Sváty bohu, co súastna sfe ra smyslovych zadostı - - De va-lo ka. 6 nizsıch bozskych oblastı 1. Nizsı raje 6. C atummaharadzika de va 9 tisıc let

2. Vys s ı raje 7. Tavatimsa de va (Indra) 36 milionu let

3. Vys s ı raje 8. Jama de va 144 milionu let

4. Nebeske sváty 9. Tus ita de va 576 milionu let

5. Nebeske sváty 10. Nimmanaratino de va 2,304 milionu let

6. Nebeske sváty 11. Paranimmitavasavattino de va

9,216 milionu let

Zde skoncil svát bohu.

Kolo z ivotu Jmena bytosti Delka z ivota

Nasleduje svát Brahmv - Brahma-lo ka. jes tá stale ve tvaru

7. Nebeske sváty 12. Brahmaparisadzdza 1/3 svát. obdobı

8. Nebeske sváty 13. Brahmapuro hita 1/2 svát. obdobı

9. Nebeske sváty 14. Mahabrahma cele svátove obdobı

Nasledujıcı tri nebeske sváty jsou dosazitelny v I. Dzhana (vnoru)

10. Nebeske sváty 15. Parittabha 2 svátova obdobı

11. Nebeske sváty 16. Appamanabha 4 svátova obdobı

12. Nebeske sváty 17. Abhasara 8 svátovych obdobı

Dalsı uvedene sváty jsou dosazitelny ve II. Dzhana (vnoru)

13. Nebeske sváty 18. Parittasubha 16 svát. obdobı

14. Nebeske sváty 19. Appamanasubha 32 svát. obdobı

15. Nebeske sváty 20. Subhakinha 64 svát. obdobı

Nasledujıcı sváty jsou dosazitelny ve III. Dzhana (vnoru)

16. Nebesky svát 21. Ve happhala 500 svát. obdobı

17. Nebesky svát 22. Asannasatta 500 svát. obdobı

Nasledujıcı sfe ry blazenych (stale jes tá ve tvaru) jsou dosazitelny pouze ve IV. Dzhana (vnoru) 18. Nebeske sváty 23. Aviha 1 000 svát. obdobı

19. Nebeske sváty 24. Atappa 2 000 svát. obdobı

20. Nebeske sváty 25. Sudassa 4 000 svát. obdobı

21. Nebeske sváty 26. Suddasi 8 000 svát. obdobı

22. Nebeske sváty 27. Akanittha 16 000 svát. obdobı

132 133

Kolo z ivotu Jmena bytostı Delka z ivota

Nebeske sváty a bytosti - BEZ TVARU - dosazitelne dals ımi vnory (Dzhana)

23. Nebeske sváty 28. Akasananáajatana bh–mi oblast bezmeznosti prostoru

20 000 svátovych obdobı

24. Nebeske sváty 29. Vinnananancajatana bh–mi oblast bezmeznosti vádomı

40 000 svátovych obdobı

25. Nebeske sváty 30. Akincannajatana bh–mi oblast docela niceho

60 000 svátovych obdobı

26. Nebeske sváty 31.Ne vasanna-nassannajatana bh–mi oblast rozhranı mozne ho vnımanı

84 000 svátovych obdobı

Vysvč tlivky:

Svátove obdobı se dálı na ctyri kalpy. Báhem prvnı kalpy se kosmos rozklada, ve druhe kalpá se nale za v chaoticke m stavu, ve tretı kalpá se kosmos rodı a báhem ctvrte ma sve trvanı. Jedna kalpa trva asi 4,320,000.000 nas ich roku.

Vysvč tlivky sanskrtskych vyraz˚ na zv˚ bytostı:

1. Niraja - pekelne bytosti 2. Tiracchana - zvırata 3. Pe ta - astralnı tála lidı - i jine 4. Asura - dobrı i zlı de moni, tj. neosvıcene dus e lidı 5. Manussa - lidska oblast (zde jsou dobre podmınky pro nastoupenı

Cesty) 6. C arummaharadzika - polobozs tı a polode monictı tvorove 7. Tavatimsa - rajs tı bohove zvanı Triatricet, vladce Indra 8. Jama - bytosti jdoucı slunecnı stezkou

9. Tus ita - Spokojenı bozi 10. Nimmanaratino - Ti, jez se radujı v sobá vytvorene m 11. Paranimmitavasavattino - Ti, jez vladnou nad ostatnım stvorenım

Zde koncı svát de vu neboli polobozskych bytostı, takzvanı Andále nebo Mistri. - Mohlo by se rıci, ze tohoto stavu dosahujı ti, kdoz "vyrobili" kamen mudrcu nabilo - a sice dosazenım (nebo ovladnutım) cakramu anahata

12. Brahmaparisadzdza - nizsı "dvorane " Brahmovi 13. Brahmapuro hita - "knázı" Brahmovi 14. Mahabrahma - velcı hodnostari Brahmovi

Zde koncı vlada Mahabrahmy s atributy

15. Parittabha - ti, jejichz zare je ohranicena 16. Appamanabha - ti, jejichz zare je nezmáritelna 17. Abhasara- zarıcı

Mezi támito tisıci sváty platı Mahabrahma co nejváts ı. - Kdyz kos-mos jde k zaniku, tu váts ina tvoru se rodı mezi bohy Abhasara- asi tım, ze byli ocis táni utrpenım a hruzami poslednıch dnu sváta. V te to sfe re znajı pouze radost, putujı kosmem a zijı nezmárnou dobu.

18. Parittasubha - ti, jejichz zare je neohranicena 19. Appamanasubha - ti, jejichz lesk je neohranicen 20. Subhakinha - utkani z nezmárne zare 21. Ve happhala - ti, jejichz zasluhy jsou ohromne 22. Assannasatta - bytosti bez schopnosti postrehovacı, zjis úovacı

a pociúovacı 23. Aviha - (nemozno rozlus tit) 24. Atappa - bez namahy (nebo: ti, kterı jsou bez namahy) 25. Sudassa - krasná vypadajıcı

134 135

26. Suddasi - nadherná zarıcı 27. Akanittha - nejvys s ı Ostatnı jme na nelze prelozit.

Tvorove od 1 do 12 jsou ruznych tvaru a ruzna je jejich schopnost zjis úovacı.

Tvorove od 13 do 14 jsou ruznych tvaru a stejna je jejich schopnost zjis úovacı.

Tvorovi od 15 do 17 jsou stejnych tvaru a ruzna je jejich schopnost zjis úovacı.

Tvorove od 18 do 20 jsou stejnych tvaru a stejna je jejich schopnost zjis úovacı.

Tvorove 21 a 22 jsou bez zjis úovacı a pociúovacı schopnosti. Dale je s esty druh tvoru, kterı nemajı ani tvaru ani ruznosti a znajı

nekonecny prostor. Sedmy druh tvoru zna jen nekonecne Vádomı. Osmy druh tvoru nezna ani náco, ani nic. Devaty druh bytostı je mezi stavem, kde nezjisúuje ani náco, ani nic.

Za pis jedne rozmluvy

A.: C lovák, ktery chce nale zt Pravdu, mál by zacıt sam od sebe, protoze vsechno poznanı i Poznanı lezı jen v C lováku same m. Poznej sebe sama a poznas Podstatu vs eho.

B.: Chtál bych vádát, kdo jsme, kam jdeme, jak jsme vznikli? Chtál bych poznat ten zakon, ktery dava zivot clováku.

A.: Podstata tohoto zakona, ktery dava vstoupit v projev nove mu clováku spocıva v tom, kdyz se tri spojı.

B.: Jak to : tri? Snad otec a matka? A.: Novy zivot zacına svou existenci spojenım otce, matky a za tretı

vádomı toho, kdo se ma zrodit.

Je zajımave podıvat se vnitrná na funkci tohoto zakona, pochopit jak a cım se to muze stat, jak tedy vznika novy zivot.

B.: A co je to vubec clovák? A.: C lovák je tvor, ktery se raduje i trpı, bavı se i pracuje, prozıva

tento svát a umıra. A m u s ı clovák vlastná umırat? A m u z e clovák vubec umrıt? - To, co povazuje materialisticky,

obycejny clovák za "ja", to samozrejmá podle ha zakonu stale zmány (vyvoje) a pomıjejıcnosti, takze tálo, ta sestismyslova mas ina, podle ha smrti. Ale ta duchovnı baze, to vádomı, ktere je nedálitelnou soucastı Jsoucnosti, trva samo o sobá od nekonecnosti k nekonecnu... Takze: muze clovák vubec umrıt?

Pane - to jsou otazky.... Tazeme se, co je clovák - a odpovádı si událame nájaky pojem.

Váts iná lidı to stacı, ale nákomu ne. Ozyva se touha po opravdovosti (intuice) (t.j. bez soucinnosti tálesná-mys lenkovych smyslu), a to j i z tady nenı nic platna logika mys lenı. Mys lenı opát koncı pojmy. Jenze nákomu to nestacı.

B.: Jak jinak, neudálame-li si vzdy o nácem pojem? A.: Pojem vznika cinnostı smyslu. Nemusıme si vzdy o nácem událat

pojem, naucıme-li se koncentrovat, analysujeme-li sve nitro, ovladne-me-li mys lenı; tım se odpoutame od zivocisne ho zpusobu zitı.

B.: Je mozne toto uplatnit v nasem zivotá? A.: To je volna zalezitost kazde ho, zde existuje neomezena svoboda

rozhodnutı. Zalezı na tom CO chci poznavat. Tento svát nam zprostred-kujı mys lenky - bez mys lenı nenı ani tento svát.

B.: No jo - ale pro mne, pojem jenz si vytvorım, vyjadruje skutecnost - realitu sváta.

A.: Skutecnost - na zakladá pojmu? B.: Podle vas je tento svát neskutecny - ilusornı. A.: Ja jsem jen nadhodil.... ono to zalezı na nastroji poznavanı... B.: To by pak ani clovák neexistoval.... A.: Co vs echno muze vyplynout z takove ho nadhozenı... B.: Ale ja jsem, existuji -jsem o tom presvádcen.

136 137

A.: Kdybyste opravdu byl (existoval), nemusel byste dokazovat svou existenci tım, ze rıkate: "ja jsem, existuji". Jako kdyby vubec náco bylo, nemuselo by se to znovu dokazovat - prostá by to bylo. Toto opátovne dokazovanı vyznıva spıs e do opaku toho, co se snazıte dokazovat.

B.: Podle vas - existuje vubec náco? A.: Mlcı. B.: Tvrdıte, ze nic neexistuje? A.: Nic netvrdım - nevidım, ze by náco existovalo. To je vse. B.: To vlastná znamena, ze dokazujete existenci Neexistence. Tak

tedy existuje aspon ta "neexistence". A.: Nic nedokazuji - "neexistence" nemuze existovat, to jiz dava

vyznam toho slova. A vubec -je to jenom povıdanı, je to jiz jen hra se slovy, i kdyz zdrava, protoze to muze byt pobıdkou k vaznájsımu hledanı.

B.: Nevidıte, ze by náco existovalo - a co jsou tedy ta kamna, ktera podle vas neexistujı - a co ty váci kolem nas, co jsme my sami?

A.: To jsou pravá otazky, na ktere nelze odpovıdat pojmy - na to si musıte odpovádát moudrostı, pracı na sobá, vnitrnım zapolenım - pro tyto otazky se vskutku nehodı skolometske odpovádi, ale jine , vhodnájs ı nastroje poznavanı. Ta kamna existujı ve vas ı mysli, ve vasem vádomı -ale koncentracı, utis enım mysli se poznava jes tá mnohe navıc. Rekl bych: vnitrnı intuicı. Kdo vidı ta kamna? Ja- myslım si, ze jsem a jsem, protoze myslım. V mysli je osobnost a tento svát. - Nenı-li mysl, nejsem ani "ja", ani tento svát.

B.: V tom nevidım zadny uzitek. A.: Nemusıme ve vsem vidát nájaky uzitek - vsecko ma dva po ly:

dole - nahore, velke - male , krasne - osklive , radost - utrpenı -je to staly kolobáh - zmána, stale dánı. Je vsak náco, kde nenı po lu - dánı -- zmán. Nenı tam ani utrpenı -je to nirvana. Pozorovat mys lenky -jak se nam to honı nevazaná hlavou - to je ale kolotoc. Cvicit koncentraci - pozorovat dech - jasne vádomı - dech spojeny s vádomım. Prijde se na mnoha poznanı.

B.: Co se naprıklad pozna? A.: Pozna se, ze je nutno jıt "za" slova - "za" mys lenky, "za" pojmy

-jıt do hloubky, do nitra. B.: Neumım si to predstavit.

A.: Predstava patrı k mys lenı - vzdyú cely nami chapany svát je pouze predstavou. Ovladnutım mys lenı zmánı se nas postoj ku svátu.

B.: Zajımava filosofie. A.: Nenı to pouha filosofie -je to prosım navod k jednanı. Filosofove

sice hledajı pravdu, ale jinymi prostredky - smyslová, a tak nemohou nale zt zase nez to smyslove .

B.: Váda ma takove prıstroje, kterymi lze treba zachytit jista zarenı, ktere smysly nezachytıme.

A.: To je jen dukaz, jak jsou nas e smysly nedostatecne . B.: Ale támi prıstroji to zachytıme. A.: A to je zase chapano smyslová, i to, co támi prıstroji zachytıme.

Nenı to nic jine ho nez jen to, ze na smyslove m zakladá byl zkonstruovan prıstroj, ktery zprostredkuje opát smyslove pochopenı náceho. A to je ten smyslovy kolotoc a v tom je clovák stale, k tomu ten prıstroj vubec nepotrebuji.

B.: No jo - ale jak jinak se presvádcıme o nácem? Vzdyú ty smysly jsou jediny prostredek k poznavanı sváta.

A.: Jediny prostredek k poznavanı to nenı - jsou i jine nastroje, naprıklad vnitrnı intuice, prostrednictvım ktere zto se lze vycvicit v bdá-losti a tım poznavat mnohem, mnohem vıce ze Jsoucnosti. Zalezı jen na clováku same m, o cem se chce presvádcit, co chce poznavat. Jednou Frantisek Drtikol mi v dobre m rozmaru rekl, ze kdyby "TO" s lo ukazat nebo predat, vznikla by ohromna fronta lidı.

Vtip je vtom, jak se na to jde. Nirvanu Vam nikdo neukaze ani nedokaze, kazdy musı sam. Tak jako se

nikdo za nikoho nemuze najıst. B.: Nenı to tak trochu sobectvı - osvobodit jen sam sebe? A.: Sobectvı je drzet se svych vasnı, svych pripoutanostı, sve nevá-

domosti - sobectvı je drzet se sve ho male ho "jacka". Tomu, kdo poctivá zapolı, tomu byva pomozeno.

B.: Dákuji Vam - prijdu opát brzy, dovolıte-li.

Napsano 14. 3. 1961

138 139

Predpis pro jıdlo

Prvnı sousto, ktere clovák prijıma, ma pozrıti s –myslem obátovati je praná, aby prana byla jım nasycena. Je-li prana syta, je take syto oko, je-li oko syto, je take slunce syto, kdyz toto je syto, je take syt svát slunce, kdyz tento je syt, je te z syto to, co se nachazı ve svátá slunce. Kdyz takto bylo praná podano sousto, je tato nasycena veskerou potravou, kterou potrebuje. (Prana je v srdci, v prsou)

Druhe sousto, ktere clovák prijıma, obátuje vátru vjana (bian) (v cele m tále), aby jım byl nasycen. Je-li vjana nasycen, je take ucho nasyceno, je-li ucho nasyceno, je take másıc syt; je-li másıc syt, je djehat, vzduch, syt, je-li djehat syt, pak je take to, co se nachazı ve svátá mezi másıcem a vzduchem nasyceno. Kdyz tedy podame sousto vátru vjana, jest nasycen veskerou potravou, kterou potrebuje.

Tretı sousto, ktere clovák prijıma, obátuje vátru apana (apan) (v pohlavı), aby jım byl nasycen. Je-li apana syt, je syta take rec, je-li tato syta, je syt rovnáz ohen, je-li tento syt, jest syta take zemá, je-li tato syta, jest syto take to, co jest mezi zemı a ohnám. Davame-li takto vátru apana sousto, jest nasycen veskerou potravou, kterou potrebuje.

Ctvrte sousto obátuje vátru samana (s aman) (v pupku, v bris e), aby jım byl nasycen. Je-li syt samana, je syto i srdce, je-li toto syto, jest take mrak nasycen, je-li tento syt, je syt rovnáz blesk, je-li tento syt, jest nasyceno vs e, co se nachazı mezi mrakem a bleskem. Davame-li takto sousto vátru samana, je tento nasycen veskerou potravou, kterou potre-buje.

Pa te sousto obátuje clovák vátru udana (aodan) (v hlavá), aby jım byl nasycen. Je-li syt udana, je syt vıtr, je-li tento syt, je take akasa syta, je-li tato syta, jest syto vse, co jest mezi akasou (etherem) a vátrem. Kdyz takto davame sousto vátru udana, jest nasycen veskerou potravou, kterou potrebuje.

Tato sousta nazyvajı se páti agniho tra (aguenhoutr), t.j. pri pozıvanı jıdla mame se snaziti, aby táchto pát soust bylo pojıdano vádomá tak, jak bylo vys e uvedeno. Z adne z táchto soust nenı dulezitájs ı.

Kdo toto nezna a náco jı, ten zapudı od sebe ohen a sousta hazı do popele, t.j. nedojde ke stravenı.

Kdo toto zna a náco jı, o tom mozno rıci, ze vsem svátum, vsem vácem a vsemu zivoucımu dava, aby jedli s nım. Tak jako kdyz se hodı do ohná ste blo nebo dos ek a v nám rychle shorı, tak take v jedine m okamziku jsou zahlazeny vsechny jeho hrıchy.

Kdo toto zna a jı podle tohoto predpisu, o tom mozno rıci, ze kdyz polovinu (napolovic stravene ho) jıdla hodı do hnoje, dal je presto na ciste mısto.

Tak jako matka dlı pri male m dácku, ktere jı, tak take vsechny váci slouzı tomu, kdo takto jı.

Predmluva Evzena Stekla k fina lnı rec i Gautamo Buddhy Kniha chudoby

Kniha chudoby je jednou z vrcholnych Buddhovych recı. Tuto rec je treba pojımat jako cvicenı, a to v za vˇ recnem stadiu cesty, t.j. kdyz jsou plnˇ rozsvıceny cakramy. Tuto rec publikuji proto, aby byla pısemnˇ zaznamena na. Je naprosto bez–celne pokouset se praktikovat toto du-chovnı cvicenı v dobˇ , kdy jestˇ pro to nenı uzra la doba, kdy duchovnı vyvoj za ka dosud nedosa hl na leziteho stupnˇ .

Na rozdıl od vˇ tsiny recı byla "Kniha chudoby "pronesena k jedinemu za ku Anandovi. Je zna mo, ze Buddha sve rec i prona sel vzdy k vˇ tsımu poc tu mnichu . Odtud je mozno si uzrejmit jejı mimora dnou du lezitost a dopad.

Ta poslednı duchovnı sfera v tomto cvicenı je vlastnˇ stav bez mys-lenek (jedna se zde o duchovnı Jednotu bez predstavy). To znamena : kdyz bez predstavy, tak tedy bez myslenek.

140

Chudoba je tedy chudoba myslenı.

Praxe tohoto cvicenı je vyvrcholenım Cesty; je pomu ckou k pronik-nutı ke konecnemu Cıli. Dimenze tohoto cvicenı je –c inna presnˇ do te mıry, do jake hloubky adept pronikl (nebo byl schopen proniknout). To znamena , do jake mıry se vzdal sa m sebe. O takovem se rıka : ztratil male "ja ", nasel to velke JA! (konec predmluvy)

Kniha chudoby (z nč mc iny prelozil F. Drtikol v r. 1936)

To jsem slysel. Onoho C asu dlel Vzneseny u Savatthı ve vychodnım haji na terase Migarovy matky.

Tu odebral se ctihodny Anando jednoho vecera po ukoncenı koncen-trace tam, kde meskal Vzneseny, pozdravil uctivá a sedl si stranou. Sedá stranou , pravil ctihodny Anando takto k Vznes ene mu:

Jednou, o Pane, dlel Vznes eny v krajiná Sakju u Nagarakam, hradu v –zemı Sakju. Tenkrat jsem, o Pane, od Vznes ene ho sam slys el, sam porozumál, co chudoba je, Anando, v tom case jsem nejvıce poznal. Slys el jsem, o pane, dobre, spravná jsem srozumál, spravná pamatoval, spravná podrzel?

Zajiste jsi, Anando, spravná slysel, spravná srozumál, spravná pama-toval, spravná podrzel. Jako tenkrate, Anando, tak i dnes, co chudoba je, jsem nejvıce poznal. Jako asi, Anando, tato terasa Migarovy matky je bez slonu, krav, konu, bez zlata a strıbra, bez spolecnosti zen a muzu a vykazuje jen bohatstvı zastupem mnichu jako jedinym predmátem, tak rovnáz take , Anando, zanechal mnich mys lenku "vesnice", zanechal mys lenku "C lovák", vezme mys lenku "les" jako jediny predmát. V mys -lence "les" povznese se mu srdce, mysl, rozjasnı se, rozveselı se, ukonejsı se, uklidnı se. Tak pozna rozdálenı, ktera z mys lenky "vesnice" povsta-vajı, ta tu nejsou, rozdálenı, ktera z mys lenky "clovák" povstavajı, ta tu nejsou a jen jedno rozdálenı zustava, totiz mys lenka "les" jako jediny

predmát. On vı: chuds ım stal se tento druh mys lenı o mys lenku "vesni-ce", vı: chuds ım se stal tento zpusob mys lenı o mys lenku "clovák" a jen jedine bohatstvı vykazuje mys lenkou "les" jako jedinym predmátem. O co pak tady me ná jest, o to vidı se chuds ım, a co tady jes tá zbyva, o tom vı: zustava to, zustava ono. Tak tedy, Anando, sestoupı ta prava, neznicitelna, veskrze cista chudoba na náj.

Dale pak, Anando, zanechal mnich mys lenku "clovák", zanechal mys lenku "les", vezme mys lenku "zemá" jako jediny predmát. V mys -lence "zemá" povznese se mu srdce, rozveselı se, ukonejs ı, uklidnı se. Asi tak, Anando, jako kuze z byka nozem dobre oskrabana, dobre uhlazena, rovnáz tak, Anando, mnich, co na te to zemi je jako vyvyseniny a prohlubiny, reky, pusta a lesnata –zemı, vrchy a –dolı, to vs e ze sve duse vypustil. Mys lenku "zemá" vezme jako jediny predmát. V mys lence "zemá" povznese se mu srdce, rozveselı se, ukonejs ı, uklidnı se. Tak pozna rozdálenı, ktera z mys lenky "clovák" povstavajı, ta tu nejsou, rozdálenı, ktera z mys lenky "les" povstavajı, ta tu nejsou, jen jedno rozdálenı zustalo, totiz mys lenka "zemá" jako jediny predmát. On vı: chuds ım stal se tento zpusob mys lenı o mys lenku "les" a jen jedine bohatstvı vykazuje mys lenkou "zemá" jako jedinym predmátem. O co pak tady me ná jest, o to vidı se chuds ım. A co tady jes tá zbyva, o tom vı: zustava toto, zustava ono. Tak tedy, Anando, sestoupı tato prava, neznicitelna, veskrze cista chudoba na náj.

Dale pak, Anando, zanechal mnich mys lenku "les", mys lenku "ze-má", mys lenku "neomezena sfe ra prostorova" vezme jako jediny pred-mát. V mys lence "neomezena sfe ra prostorova" povznese se mu srdce, rozveselı se, ukonejs ı, uklidnı se. Tak pozna rozdálenı, ktera z mys lenky "les" povstavajı, ta tu nejsou, rozdálenı, ktera z mys lenky "zemá" po-vstavajı, ta tu nejsou a jen jedno rozdálenı zustava, totiz mys lenka "neomezena sfe ra prostorova" jako jediny predmát. On vı: chuds ım stal se tento zpusob mys lenı o mys lenku "les", chuds ım stal se tento zpusob mys lenı o mys lenku "zemá" a jen jedine bohatstvı vykazuje mys lenkou "neomezena sfe ra prostorova" jako jedinym predmátem. A o co me ná tady je, o to vidi se chuds ım, a co tady jes tá zustalo, o tom vı: zustava toto, zustava ono. Tak tedy, Anando, sestoupı tato prava, neznicitelna, veskrze cista chudoba na náj.

142 143

Dale pak, Anando, zanecha mnich mys lenku "zemá", zanecha mys -lenku "neomezena sfe ra prostorova", mys lenku "neomezena sfe ra vádo-mı" vezme jako jediny predmát. V mys lence "neomezena sfe ra vádomı" povznese se mu srdce, rozveselı se, ukonejs ı, uklidnı se. Tak pozna rozdálenı, ktera povstavajı z mys lenky "zemá", ta tu nejsou, rozdálenı, ktera povstavajı z mys lenky "neomezena sfe ra prostorova", ta tu nejsou a jen jedno rozdálenı zustalo, totiz mys lenka "neomezena sfe ra vádomı" jako jediny predmát. On vı: chuds ım stal se tento zpusob mys lenı o mys lenku "zemá", vı: chudsım stal se tento zpusob mys lenı o mys lenku "neomezena sfe ra prostorova" a jen jedine bohatstvı vykazuje mys len-kou "neomezena sfe ra vádomı" jako jediny predmát. O co tady tedy me ná jest, o to vidı se chuds ım. A co tady jes tá zustalo, o tom vı: zustava toto, zustava ono. Tak tedy, Anando, sestoupı tato prava, neznicitelna, veskrze C ista chudoba na náj.

Dale pak, Anando, zanechal mnich mys lenku "neomezena sfe ra prostorova", zanechal mys lenku "neomezena sfe ra vádomı", mys lenku "sfe ra nebytı" vezme jako jediny predmát. V mys lence "sfe ra nebytı" se mu povznese srdce, rozveselı se, ukonejs ı se, uklidnı. Tak pozna rozdá-lenı, ktera povstavajı z mys lenky "neomezena sfe ra prostorova", ta tu nejsou, rozdálenı, ktera povstavajı z mys lenky "neomezena sfe ra vádo-mı", ta tu nejsou a jen jedno rozdálenı zustalo, totiz mys lenka "sfe ra nebytı" jako jediny predmát. On vı: chuds ım stal se tento zpusob mys lenı o mys lenku "neomezena sfe ra prostorova", vı: chuds ım stal se tento zpusob mys lenı o mys lenku "neomezena sfe ra vádomı" a jen jedine bohatstvı vykazuje mys lenkou "sfe ra nebytı" jako jediny predmát. O co tady tedy me ná jest, o to vidı se chuds ım. A co tady jes tá zustalo, o tom vı: zustava toto, zustava ono. Tak tedy, Anando, sestoupı tato prava, neznicitelna, veskrze cista chudoba na náj.

Dale pak, Anando, zanechal mnich mys lenku "neomezena sfe ra vádomı", zanechal mys lenku "sfe ra nebytı", mys lenku "rozhranı mozne ho vnımanı" vezme jako jediny predmát. V mys lence "rozhranı mozne ho vnımanı" povznese se mu srdce, rozveselı se, ukonejs ı, uklidnı se. Tak pozna rozdálenı, ktera povstavajı z mys lenky "neomezena sfe ra vádo-mı", ta tu nejsou, rozdálenı, ktera povstavajı z mys lenky "sfe ra nebytı", ta tu nejsou a jen jedno rozdálenı zustava, totiz mys lenka "rozhranı mozne ho vnımanı" jako jediny predmát. On vı: chuds ım stal se tento

zpusob mys lenı o mys lenku "neomezena sfe ra vádomı", chuds ım stal se tento zpusob mys lenı o mys lenku "sfe ra nebytı" a jen jedine bohatstvı vykazuje mys lenkou "rozhranı mozne ho vnımanı" jako jediny predmát. O co tady tedy me ná jest, o to vidı se chuds ım. A co tady jes tá zustalo, o tom vı: zustava toto, zustava ono. Tak tedy, Anando, sestoupı tato prava, neznicitelna, veskrze cista chudoba na náj.

Dale pak, Anando, zanechal mnich mys lenku "sfe ra nebytı", zane-chal mys lenku "rozhranı mozne ho vnımanı", duchovnı jednotu bez pred-stavy vezme jako jediny predmát. V duchovnı jednotá bez predstavy povznese se mu srdce, rozveselı se, ukonejs ı, uklidnı se. Tak pozna: rozdálenı, ktera povstavajı z mys lenky "sfe ra nebytı", ta tu nejsou, rozdálenı, ktera povstavajı z mys lenky "rozhranı mozne ho vnımanı",ta tu nejsou a jen jedno rozdálenı tady zustalo, totiz toto tálo zde, zatızene sesti smysly, jako podmınka zivota. On vı: chuds ım stal se tento zpusob mys lenı o mys lenku "sfe ra nebytı", vı: chuds ım stal se tento zpusob mys lenı o mys lenku "rozhranı mozne ho vnımanı" a jen jedine bohatstvı vykazuje toto tálo zde, zatızene sesti smysly, jako podmınka zivota. O co tady tedy me ná jest, o to vidı se chuds ım. A co tady jes tá zustalo, o tom vı : zustava toto, zustava ono. Tak tedy, Anando, sestoupı tato prava, neznicitelna, veskrze cista chudoba na náj.

Dale pak, Anando, zanechal mnich mys lenku "sfe ra nebytı", zane-chal mys lenku "rozhranı mozne ho vnımanı", duchovnı jednotu bez predstavy vezme jako jediny predmát. V duchovnı jednotá bez pred-stavy povznese se mu srdce, rozveselı se, ukonejsı, uklidnı se. Tak pozna: take tato duchovnı jednota je slozena, je dohromady vymys lena: co ale je dohromady slozeno, dohromady vymys leno, to je prománlive , musı zaniknouti, to poznava. V takove m vádánı, v takove m poznanı odpouta se mu srdce od bludu pranı, odpouta se mu srdce od bludu bytı, odpouta se mu srdce od bludu nevádomosti. V osvobozene m je osvobozenı, toto poznanı vyvstane. "Zniceno jest zrazovanı", ukoncena askeze, vykonano dılo, nenı vıce tento svát. Tak pozna: rozdálenı, ktera povstavajı z bludu pranı, ta tu nejsou, rozdálenı, ktera povstavajı z bludu nevádomosti, ta tu nejsou a jen jedno rozdálenı tady zustava, totiz toto tálo zde, zatızene sesti smysly, jako podmınka zivota. On vı: chuds ım stal se tento zpusob mys lenı o blud pranı, vı: chuds ım stal se tento zpusob mys lenı o blud bytı, vı: chuds ım stal se tento zpusob mys lenı o blud nevádomosti a jen

145

jedno bohatstvı vykazuje toto tálo zde, zatızene s esti smysly, jako podmınka zivota. O co tedy tady me ná jest, o to vidı se chuds ım a co tady jes tá zustalo, o tom vı: zustava toto, zustava ono. Tak, Anando, sestoupı tato prava, neznicitelna, veskrze cista, nejvys s ı chudoba na náj.

Kdo v minulych casech, Anando, jako asket nebo knáz si zıskal veskrze cistou, nejvys s ı chudobu, zıskal si tuto veskrze cistou, nejvys s ı chudobu pravá jako asket nebo knáz.

Kdo v prıs tıch casech, Anando, zıska veskrze cistou nejvys s ı chudo-bu, zıska pravá tuto veskrze cistou nejvys s ı chudobu. Kdo v tomto case, Anando, zıska veskrze cistou, nejvys s ı chudobu jako asket nebo knáz, ten zıska pravá tuto veskrze cistou, nejvys s ı chudobu.

Proto tedy, Anando: chtájme veskrze cistou, nejvys s ı chudobu si vydobyti. Tak mate se cviciti.

Tak pravil Vznes eny. Spokojen tás il se ctihodny Anando ze slova Vznes ene ho.

Vysvč tlivky (plus sirsı rozvedenı dvou pojm˚)

Vysvátlivky slov, jmen a pojmu prevazná ze staroindicke nebo buddhisticke filosofie, vyskytujıcıch se v te to knize.

advaita - nedvojnost (ve dantska skola). Advaitismus - ucenı o jed-notne m principu bytı

a ka sa - vzdusny prostor (ether) - prvek vzduchu a lajavidzna na - klenotnice vádomı apokryfy - dochovane svádecke texty o skutcıch a vyrocıch Krista,

ktere byly na Nikejske m koncilu rımskokatolicke cırkve v r. 692 za vla-dy Konstantina II. podrobeny redukci pro usmárnánı cırkevnı ideologie. Tato redukce byla nutna, protoze táchto svádeckych textu bylo po sedmi stech letech od Kristova historicke ho zjevu nahromadáno váts ı mnoz-stvı. Z táchto asi sesti set evangeliı byla nakonec vybrana jen synopticka evangelia (podle Marka, Matous e, Lukas e a Jana); ostatnı texty byly prohlaseny za neprave , apokryfnı. Jsou to kupr. evangelium Nikode mo-vo, skutky Petrovy, evangelium Filipovo, Tomasovo, dale takzv. apo-kryfnı Matous , Syrske protoevangelium Jakubovo a cetne kresúanske spisy. Vsechny apokryfy jsou ulozeny ve Vatikanu.

arahaı - dokonale osvıceny, ktery jiz na tomto svátá dosahl nejvys -s ıho Poznanı

a sana - pozice pri jo gickych cvicenıch askeze - cvicenı ve ctnosti cestou odrıkanı; –silı o dus evnı a fyzicke

sebeovladanı a tman - Svátova dus e bardo - posmrtny stav

146 147

Brahma - tvurce sváta, prvnı z trojice bohu (trimurti) Brahma, Visnu, Siva

brahma (nesklonne ) - nejvys s ı duchovnı princip absolutnı Buddha - Osvıceny nebo doslova Vádoucı. C estne pojmenovanı

indicke ho mudrce, te z zvane ho Gautamo, puvodnım jme nem Siddhartha (z rodu Sakju. Narodil se v druhe poloviná 6. stol. pr. n. 1. v Kapilavatthu na hranicıch dnesnıho Nepalu jako syn jednoho z knızat severnı Indie. Az do sve ho dvacate ho devate ho roku, nez se zrekl sváta a vymánil svuj knızecı zivot za zivot zebrave ho mnicha, zil se svou zenou knáznou Jas o dharou, ktera mu zrodila syna Rahulu, jez se stal pozdáji Buddho-vym oblıbenym stoupencem.

buddhismus - mravofilosoficka soustava, jejımz cılem je dosazenı nirvany

cakramy ~ sedm hlavnıch stredisek duchovná-nervove ho chara-kteru v jemnáhmotne m tále

dalajla ma - nejvys s ı duchovnı i svátsky vladce Tibetu Dhammapadam - buddhisticky text. V jazyce Pali znamena Dham-

ma - ucenı, pada m - vers dharma - nadsmyslny podklad jednotlivych prvku vádome ho zivota dialektika - v tomto spise pojata jako vseobecna zakonitost vsech jevu

na duchovnım podkladá Drtikol Frantisek - (1883 - 1961) umálecky fotograf svátove ho

jme na - v dobá nejváts ıho ohlasu zanechal fotograficke cinnosti a ode-s el do –stranı (1935), aby se vánoval malırstvı a vychodnı staroindicke filosofii. Pokladan za patriarchu ceske ho buddhismu.

W. Y. Evam-Wentz - privezl do Evropy nákolik vyznamnych budd-histickych textu, napr.: "Jo ga a tajna ucenı Tibetu", "Bardo Thedol", "Milarepa, velky jo gin tibetsky" aj.

guru - duchovnı vudce, ucitel hınaja na a maha ja na - dvá zakladnı vátve buddhismu Indra -jeden z bohu indicke mytologie

karma - zakon o prıciná a nasledku; nemánitelny zakon karmy, ovladajıcı cely vesmır

kundalinı- hadı sıla, jejımz probuzenım a zvednutım lze dosahnout osvobozenı

lama - titul ucene ho mnicha v Tibetu Ma ja - klam, prelud meditace - rozjımanı mikrokosmos - svát v male m (clovák) Milarepa - (1040 - 1123) velky tibetsky jo gin Na ga rdzuna - (1. st. pr. n. 1.) velky tibetsky mudrc nida na - vazba, prıcina, podmınka nirva na - osvobozenı, cil nasledovnıka buddhisticke ho ucenı pattica samuppa da - odvisle vznikanı, retáz prıcinnosti Pradzna pa ramita - dokonalost poznanı, buddhisticky text sa dhana - uskutecnánı, dosazenı sama dhi - stav pohrouzenı samsa ra - vácny kolobáh dánı, strasti a utrpenı sangha - obec, spolecenstvı mnichu siddhi - "kouzelna sıla", vnitrnı schopnost jo gina susumna - hlavnı kanal v jemnáhmotne m tále; dalsı dva postrannı kanaly

jsou ida a pingala, vy–súujıcı do nosnıch dırek tantrismus - stary indicky filosoficky smár obsahujıcı ritualy, mysti-

ku, nabozenstvı, ale i materialisticke nazory tao - cınsky nirvana therava da - prvotnı podoba Buddhova ucenı

148 149

Jelikoz váts ina slov, jmen a pojmu uvedenych ve vysvátlivkach je podana jen heslovitá, vracım se jes tá dodatecná k pojmu alajavidznana a k pojmu tantrismus a sireji je rozvadım.

Alajavidzna na Teorie buddhisticke mahajany rozeznava a dálı vádomı na devát

stupnu (druhu) -jsou to: 1. vádomı zrakove , 2. vádomı sluchove , 3. vádomı C ichove , 4. vádomı chuúove , 5. vádomı hmatove , 6. vádomı -predstava (mys lenı), 7. vádomı empiricke (je odvozeno od s esti prede-s lych), 8. vádomi alajavidznana - transcendentalnı predstava - duch, 9. vádomı tathata je definovano jako vádomı pravdy.

Osmy, predposlednı stupen vádomı - alajavidznana - je prekladan jako "nezrus itelne a nevyhasınajıcı vádomı". Hiouenthsang preklada tento pojem jako "uchovavajıcı vádomı", coz znamena vádomı, ktere v sobá vsechny váci obsahuje a uchovava. Alajavidznana se nazyva take "klenotnice vádomı", protoze v sobá zahrnuje vsechny dharmy.

Alajavidznana trva sama o sobá, je nemánna, stala, na rozdıl od ne-pretrzitá se mánıcıch klamnych –tvaru projevene ho sváta.

Tantrismus Tantrismus je s iroky pojem. Budiz zde strucná pojednano o nejvıce

diskutovane m te matu, o tantrickych myste riıch. Tantricka myste ria jsou velice stare obrady, pri nichz se vyuzıva sexualnı sıla jedince za –celem zvednutı hadı sıly. Praxe táchto myste riı je podmınána duchovnı a mrav-nı cistotou. Tantricka myste ria se provadájı s vyloucenım pohlavnıho aktu. Obrad konajıcı tantrik prevadı sexualnı sılu smárem vzhuru, pri-cemz vyuzıva praktickych zkus enostı ze cvicenı cakramu. O nácem velmi podobne m pıs i v te to knize v kapitole "O sexu z hlediska kundalinı-jo gy", jenze v tomto prıpadá to je praktikovano ryze duchov-nım zpusobem, kdezto v tantrickych myste riıch se jedna o obrad, ktery je podmınán prıtomnostı zeny a jejı prımou asistencı (bez koitu - a bez vypous tánı plodive s úavy).

Tantrismus je ucenı o hluboke m duchovnım pochopenı zenske ho principu. Vzpomenme na jeden poukaz v te to knize, pojımajıcı druhe pohlavı jako symbol bozstvı. Kdo by chtál tantricke obrady zvrhnout do nızkych tálesnych rozkos ı, necinı dobre. Jednak se tım diametralná vzdalı smyslu a –celu myste riı, za druhe pri lehkomyslne m vykonavanı obradu se nevyhne karmicke mu dopadu. Navıc je to zcela zbytecne , protoze animalnı vybitı je lehko prıstupne , na to nikdo nepotrebuje mysterio znı natár.

Tantrismus ma mnoho podob a jako kazde lidske (a i nabo-zenske ) hnutı ma s irokou paletu pojetı, od lidove ho primitivismu az k nejváts ım hloubkam duchovna. Navıc podle ha vyvoji a regionalnım vlivum.

150 151

Obrazova a fotograficka prıloha Vnitrná vidáne , jasnovidne kresby Frani Drtikola, predstavujıcı jed-

notlive vyvojove etapy adepta, ktery cvicil cakramy.

Na kresbá z roku 1948 nenı prvnı (nejspodnájs ı) cakram zakreslen; druhy cakram svadhis thana svıtı nejintenzivnáji; tretı manip–ra (bricho) zacına mıt normalnı podobu; ctvrty cakram anahata (prsa) je ne–márná rozs ıren, coz nenı zadoucı kvuli nesoumárnosti k ostatnım cakramum. Toto ne–márne rozs ırenı anahaty svádcı take o precitliválosti zaka. Tato precitliválost se dals ım spravnym a pilnym postupem pri cvicenı cakra-mu (viz dals ı kresba z roku 1949) mánı do rovnovahy citu a rozumu, cımz samozrejmá precitliválost mizı a prománuje se do stavu jake si moudre indiferentnosti vádomı. Tım se take paralelná mánı podoba a svit cakramu (v tomto prıpadá anahaty). Paty cakram visuddha (krk) byl jes tá nevyvinuty, coz souviselo te z s vadou reci (pozdáji se trochu zleps ila). Sesty cakram adzna je jakoby rozptylen, ale jeho podoba a tendence nicme ná mırı k sahasrare.

153

Na kresbá z roku 1949 jsou jiz vsechny cakramy stejnomárná rozsvı-ceny. Tady dava Frana zakovi pokyn, aby pri dals ım cvicenı pridaval do kazde ho cakramu slunecnı slabiku "RA". Toto praktikoval zak po dels ı dobu pri kazde m dennım cvicenı cakramu.

Kresba z roku 1959. Báhem rozmluvy s Franou, pozadal ho zak o znazornánı toho, jak nynı vypada jeho duchovnı (vnitrná vi-dány) stav. Frana sedı v kresle u stolu, vez-me kousek papıru a tuzku. Z ak mu "kouka do ruky", kdyz kresba zacına, ale brzy do-chazı k prekvapenı, kdyz se na kresbá neobjevuje ocekavane sche ma sus umny se sedmi cakramy, ale mısto toho Frana kreslı stav rozetnutı trı hlavnıch nervu (idy, pin- galy a susumny) na strednım mıstá vrchnı casti hlavy v adzná, az k emanaci sahasrary. Vyse zmınáne prekvapenı zaka se tykalo mimo jine hlavná presnosti a jasnosti vnitr-nıho vidánı jeho gurua.

Kresbu z roku 1960 tvorı Frana z vlast-nıho rozhodnutı. Napred pozadal o kreslıcı uhel a pak o kousek papıru. Papır lezel na dosah ruky zaka (na stolku u gauce). Frana nakreslil momentalná ustaleny stav sahasrary. Tuto kresbu vytvoril Frana za ztızenych podmınek vleze na luzku.

Tyto kresby a komentar k nim jsou zverejnány nejen jako nájaka

zajımavost, ale hlavná pro rozs ırenı doplnujıcı orientace nasledovnıku buddhisticke ho ucenı a zvlas tá pro toho, kdo praktikuje cvicenı cakramu.

154 155

.

Frantisek Drtikol, autoportre t, kolem roku 1943

157

Frana Drtikol (vlevo) s autorem Sıly moudrosti v zahradá vily na Sporilová - foto Zd. Steklova, r. 1956

Frana Drtikol na zahradá vily - foto E. Stekl, r. 1956

158 159

Frana Drtikol s autorem knihy, rıjen 1960

Frana Drtikol - autoportre t, r. 1937 (dva roky po prestá-hovanı na Sporilov) (poskozeny negativ)

160 161

Frana Drtikol ve vile na Sporilová (na male verandá), r. 1953

Frana Drtikol na zahradá u vily, r. 1958

163

Obsah

Poznamka autora 8 Uvod 9

Ca st prvnı: Vzpomınky na velikeho Arahata I. Stezka Pravdy, Moudrosti a Svátla 13

II. Franova prace s zaky, jeho charakteristika 19 III. O snech 25 IV. Je to cesta uvádomovacı...

aneb moudrostı osvobozena duse 31 V. Náktere –ryvky mych rozmluv s Franou

(Perly a diamanty) 37 VI. Dharmy 43 VII. Zariva nauka 49 Ca st druha : Kundalinı-jo ga - praxe

I. Kundalinı-jo ga. Uvod do cvicenı cakramu - praxe 61 II. O sexu z hlediska kundalinı-jo gy 73 III. Navod ke cvicenı cakramu 79 IV. O sebele cenı a le cenı vubec 95 V. Chyby, ktere se dálajı pri cvicenı cakramu 99 VI. Na zavár... O pocitech a pozorovanı tála 101 Ca st tretı: Dodatky Buddhisticke texty 109 Vysvátlivky (plus s irs ı rozvedenı dvou pojmu) 147 Obrazova a fotograficka prıloha 153

Internetove vydanı knihy

Evzen Stekl: SILA MOUDROSTI

pro Vas z dotisku 2. vydanı z r.1999 pripravili

Jan Lıpa a Pavel Solc za pomoci Antonına Slechty, Dana Majtnera

a Rada Vrzdiaka roku 2005.

Na obalce je pouzito reprodukce obrazu (olej)

Evzena Stekla “Dokonalost Poznanı�, 1993.

ň Evzen Stekl 1994

ň Pavel Solc 2005