Romantismus

historické mezníky

1820 Liberální revoluce (ústavodárné kortesy) 1822 ústava konstituční monarchie (Jan VI.),

absolutisté (konzervativci) x liberálové nezávislost Brazílie od 1823 pokusy o převrat (vilafrancada, abrilada) 1826 Charta (Pedro) 1828 návrat k absolutismu (Miguel) 1832 – 1834 obč. válka, umírněný liberalismus 1836 setembrismo, 1838 ústava (1822 + 1826) 1842 Costa Cabral: vojenský převrat, návrat k Chartě,

centralizace 1851 Obroda (Regeneração): rotační stabilita 2 stran fontismo (Fontes Pereira de Melo): modernizace

klasicismus x romantismus

„zdraví“ x „nemoc“ (Goethe)

rozum cit, emoce, afekt

řád, vyváženost, uměřenost rozkolísanost, rozpolcenost, chaos

umělost přirozený básn. jazyk, hov. výrazy, lidovost

objektivita, pravidla subjektivita, originalita, génius, imaginace

dělení žánrů proplétání žánrů, fragmentarizace

tragédie, komedie drama

antická mytologie křesťanství, nár. mytologie, idealizace

středověku

příroda veselá, jasná, smutná, temná, dynamická, bouřlivá,

statická, jarní podzimní

locus amoenus locus horrendus

den, realita noc, sen

základní rysy romantismu

převaha citu, individuálnosti a obraznosti nad rozumem a obecninou

láska je nejvyšším dobrem, proto si romantik může dovolit všechny rozkoše, extáze, snění, melancholii, zoufalství apod.; uvolnění citových zábran, bez spol. konvencí (každá láska, je-li upřímná, je i nevinná)

příroda (poušť, samota – hory, hvozdy, moře, hrady apod.) zájem o cestování, daleké kraje, exotiku a dobrodružství (hrdiny

jsou mnohdy vyděděnci – banditi, korzáři, divoši atd.); couleur locale

zájem o (národní) dějiny (couleur historique), folklór společenský zápas o svobodu, liberalismus (aplikovaný na všechny

stránky lidské existence) romantický hrdina (často buřič, rozpolcený jedinec), romantická

hrdinka (andělská x ďábelská)

důležité aspekty port. romantismu

1) historicismus (středověk, hledání nár. identity, vlastenectví)

2) individualismus (kult vlastního já, pojetí geniálního básníka)

oblíbené žánry: román, hist. drama, lyrická a lyrickoepická báseň, folhetim

port. romantismus je spjat s liberální revolucí a vlastenectvím

počátek:

1) 1825 Garrett: Camões – báseň psaná a vyd. v exilu (port. romantismus je importovaný a opožděný), neměla přímý ohlas v Portugalsku

2) 1836 Herculano: Hlas prorokův, O Panorama (1837 – 1868)

generace

1. Romantismo dos vintistas: Almeida Garrett, Alexandre Herculano

2. Romantismo da Regeneração: Camilo Castelo Branco, Júlio Dinis

3. Romantismo social: Antero de Quental, Eça de Queirós (počáteční fáze)

hlavní díla

Poezie: milostná (Almeida Garrett: Spadané listí [Folhas Caídas, 1853], sociální a náboženská (Alexandre Herculano: Harfa věřícího [A Harpa do Crente, 1838], filozofická a metafyzická (Antero de Quental: Sonety [Sonetos, 1866])

Historický román a povídka: Herculano: Presbyter Eurich (Eurico, o Presbítero, 1844),Cisterciácký mnich (O Monge de Cister, 1848), Šašek (o Bobo, 1878), Lendas e Narrativas (1851); Garrett: Podloubí v Anenské ulici (Arco de Sant´Ana, 1845); Castelo Branco: Ţid (O Judeu, 1866)

Román ze současnosti: Guilherme Centazzi: Coimberský student (Estudante de Coimbra, 1840 – 41), Garrett: Cesty po mé zemi (Viagens na Minha Terra, 1846), Castelo Branco: Zhoubná láska (Amor de Perdição, 1863)

Historiografie: Herculano: Dějiny Portugalska (História de Portugal, 1846 – 1853)

Drama: Garrett: Mnich Luís de Sousa (Frei Luís de Sousa, 1850)

Almeida Garrett (1799 – 1854)

studia v Coimbře (první lit. pokusy – tragédie, poéma Venušin portrét [Retrato de Vénus, 1821]; zájem o kult. a polit. otázky)

přívrženec lib. hnutí – dvojí exil (Anglie, Francie, 1824, 1828), dobrovolník v obč. válce (1832-34)

diplomacie (1836) , poslanec, zákonodárce

zájem o kult. osvětu (plán na založení nár. divadla –

postavení budovy, založení div. školy, obohacení repertoáru)

Teatro de D. Maria II

Garrett novinář

•založil listy O Português Constitucional, A Regeneração, O Toucador •řídil list O Cronista •redigoval list O Português

Almeida Garrett: poezie

1. rané období: Lyrika Jana Nejmenšího (Lírica de João Mínimo, 1829)

2. období přechodu: první romantické skladby – lyrickoepické básně Camões (1825) a D. Branca (1826)

3. období zralého romantismu: sbírky Květy bez plodů (Flores sem Fruto, 1845), Spadané listí (Folhas Caídas, 1853)

rané období

různé inspirační zdroje – autoři ant. a klas., ale také preromant. a romant.; Horatius + Byron atd. – G. nevidí rozdíl mezi rom. a klas., ale mezi rom.+klas. a barokem

převládají polit. témata (otázka svobody), ale objevují se i prerom. témata (oslava samoty, smrti atd.)

styl rétorický, nevyrovnaný (latinismy)

v předmluvě oslavuje nár. kulturu a autentičnost jako zákl. kriteria uměl. tvorby

období přechodu

Camões (1825)

klasické: struktura Lusovců (10 zpěvů), četné parafráze Lusovců

romantické: C. zobrazen jako romantický, byronský nár. hrdina, liberál, nepochopený a vyhnaný ze země; není zde ant. mytologie,

vzývání „saudade“

předmluva: nová poetika, která nepřebírá žádné vzory, ale řídí se vlastním citem vědomý odklon od klasicismu a nápodoby lit.

vzorů a příklon k romantismu – tvůrčí imaginaci a citu

D. Branca (1826)

první port. báseň se středověkou tematikou a folklorními prvky (postavy víl, čarodějů, kostlivců apod.)

období zralé tvorby

Folhas Caídas (1853)

konfesijní lyrika; téma vášně a tělesné touhy

předmluva: nové pojetí básníka – nadprůměrné bytosti, blázna toužícího po ideálu, nekonečnu a

nesmrtelnosti

Almeida Garrett a ženy (Luísa Midosi, Adelaide Pastor, vikomtka da Luz)

próza a divadlo

Próza:

Podloubí v Anenské ulici (Arco de Sant´Ana, 1845, 1851): středověk (vláda Pedra I.), vzpoura měšťanů proti portskému biskupovi (v čele Vasco s Gertrudou); odkazy k současnosti (Pedro IV., cabralismus), symbolika (staré a nové Portugalsko)

Cesty po mé zemi (Viagens na Minha Terra, 1846, Revista Universal Lisbonense): hybridní žánr (cestopis, úvaha, fejeton, milostná novela)

Drama:

Mnich Luís de Sousa (Frei Luís de Sousa, 1850): historické psychologické drama, na motivy skutečné hist. události (Manuel de Sousa Coutinho, D. Madalena de Vilhena); téma vlastenectví, fatality, šebestiánství; možné autobiograf. prvky

Historická próza 19. století: základní pracovní termíny

historický román

gotický/černý román

metafikce

palimpsest

metalepse

základní studijní literatura

Mocná, Peterka a kol: Encyklopedie literárních ţánrů, Praha – Litomyšl, Paseka, 2004

A. Nunning (ed.): Lexikon teorie literatury a kultury, Brno, Host, 2006

http://pedroalmeidavieira.com/?p/785/3088/

historický román

románová fikce o minulosti, již autor sám neprožil (Avrom Fleishman: 40 – 60 let)

časté zobrazení zlomových období dějinného vývoje (střet dvou kultur apod.; v port. lit. např. keltiberské kmeny x římská říše, vizigótská říše x arabská říše, arabská říše x středověká křesťanská říše)

jazyk a pohled autorovy přítomnosti – aktualizace

typy aktualizace: mimetický (evokuje minulost v její barvitosti, důl. pravděpodobnost), projekční (minulost slouží pro expozici morálních a ideových problémů autorovy současnosti), atraktivizační (kostýmní)

retrospektivní román (přechodný útvar mezi románem ze současnosti a historickým románem, minulost je součástí autorovy osobní i obecně společenské paměti)

vedle sebe stojí události a postavy historické a smyšlené (A. Fleishman), historické postavy si zachovávají jisté vlastnosti, které čtenář rozpoznává - efekt reálna; převažuje ale logika fikce, většinou vševědoucí vypravěč, který zdůrazňuje odstup od hist. děje, zdůrazňuje pravdivost („nalezený rukopis“) a obrací se na čtenáře

gotický/černý román

gotický (původ v Anglii, 2. pol. 18. stol), černý (fr. varianta)

vychází z napínavého příběhu s tajemstvím, který se odehrává v hrůzyplném prostředí

oblíbené prvky: zlověstný prostor (stará sídla – gotické hrady, kláštery, opatství, osamělé stavby), téma zločinu, viny a msty, schematické postavy (dobro x zlo, opozitní dvojice – např. andělská a ďábelská žena, pravý syn a bastard, záhadný původ postav, oblíbená postava démonického – mnohdy zvrhlého – šlechtice či mnicha, jeptiška propadlá pokušení apod.)

další termíny

METAFIKCE sebereflexivní výpovědi a prvky vyprávění, které se nezaměřují na obsahovou

stránku jako zdánlivou skutečnost, ale naopak umožňují recipientovi uvědomit si textualitu a fiktivnost

působí s racionální distancí – narušení iluze

PALIMPSEST pojem z vědy o rukopisech označující znovupopsání předchozí pův. text se vymaže a je viditelný jen ve fragmentech vztah 2 hist. odlišných textů (pozdější – dobře čitelný, původní – potlačený) hypertextualita (G. Genette): hypertext (nový) a hypotext (starý)

METALEPSE termín: G. Genette (analepse, prolepse atd.) označení pro střídání narativních rovin (2 světů: tím, v němž se vypráví, a tím, o

němž se vypráví) narušení iluze často formou vyprávěcích odboček (digrese)

Podloubí v Anenské ulici: žánrové polohy

1) historický román (odkazy na dějinné a legendární události, děj ze 14. století)

2) román ze současnosti (narážky na 19. století) 3) gotický román (vliv V. Huga: prostor, tajemné

prostředí, postava padoucha, který unese krásnou ženu; postava čarodějnice; rovněž parodie: metatextové poznámky)

4) milostná novela směřující k idyle (neproblematický vztah hrdinů směřující k sňatku)

5) sociální román (kritika společnosti, měšťáctví, degradace liberalismu)

6) drama (odkazy na divadlo, pathos, anagnorisis) 7) autobiografie (narážky na vlastní život)

Podloubí v Anenské ulici

Mnich Luís de Sousa

teoretické úvahy (Filozofické dějiny portugalského divadla: 1. principy hrůzy a lítosti – katarze, 2. aktualizace – národní povaha díla – místní zvyky apod., historický charakter: konkrétní čas a prostor)

programový text: Královské konzervatoři (chvála hry Castro: střídmost, organičnost, pravidlo tří jednot; snaží se smířit principy klasického divadla a romantického dramatu – „tragédia dramática“ a „drama trágico“)

Mnich Luís de Sousa: drama historické (portugalské téma, dimenze politická a

vlastenecká - Manuel) drama tragické (síla osudu) drama psychologické (Madalena, Maria, Telmo) dimenze mytická (šebestiánství)

Cesty po mé zemi

dílo začalo být vydáváno na pokračování (folhetim) v čas. Revista Universal Lisbonense (1843), celé vydáno r. 1846 (i zvlášť ve dvou svazcích)

kniha koncipována jako cesta vypravěče z Lisabonu do Santarému (1843, skutečná událost) – plán cestopisu, reportáže, fejetonu

od 10. kapitoly sentimentální novela (História da menina dos rouxinóis) – příběh je vyprávěn v santarémském údolí

oba plány (cestopis + novela) se nadále střídají a od 43. kapitoly se prolínají

Čas: cesta (17.-22.7.1843), novela (1832-1834, s analepsí do r. 1830) Postavy: Carlos (liberál), Joaninha (Carlosova sestřenice),

Georgina (Carlosova přítelkyně), mnich Dinis (otec Carlose: anagnorisis)

Cesty po mé zemi

Cesty po mé zemi

kritický pohled na dějiny port. liberalismu (Carlos „umírá“ symbolicky – jeho mravní podstata, čistá idealistická láska, stává se cynikem, skeptikem a povrchním materialistou

nové prvky:

1. postava Carlose – rozporuplný hrdina, sám sebe označuje za hrůzného, nemravného, monstrózního, což mu činí potěšení, protože se cítí „jiný“

2. jazyk, styl - zdá se hovorový, ve skutečnosti propracovaný, neologismy a cizí slova (desapontar, fashionável, lady, flartar…)

Alexandre Herculano (1810 – 1877)

stud. obchodní akademii a kurz diplomacie

stejně jako AG stoupenec lib. hnutí – exil (1831, Anglie, Francie), aktivní účast v obč. válce

působil v portské knihovně – 1836 odchází, později jmenován ředitelem král. knihoven

1836, 1837: Hlas prorokův

novinářská a osvětová činnost (zal. O Panorama, O País, O Português)

1867 odchod do ústraní

Alexandre Herculano: dílo

Poezie: Harfa věřícího (A Harpa do Crente, 1838):

meditativní; tematika spol. a náboženská téma exilu, stesku po vlasti, křesťanství

Historické romány a povídky (pův. vydávané čas.): Presbyter Eurich (Eurico, o Presbítero, 1844) Cisterciácký mnich (O Monge de Cister, 1848) Šašek (o Bobo, 1878) Legendy a vyprávění (Lendas e Narrativas, 1851, č. Černý biskup a jiné příběhy)

Historiografie: Dějiny Portugalska (História de Portugal, 1846 – 1853) Dějiny vzniku a zavedení inkvizice v Portugalsku (História da origem e

estabelecimento da inquisição em Portugal, 1854 – 59)

Polemická a teoretická díla: Já a duchovenstvo (Eu e o clero, 1850)

Camilo Castelo Branco (1825 – 1890)

v mládí bouřlivý, dobrodružný život (mj. vztah s vdanou ženou - A. Plácidovou – vězení)

frustrující stáří (slepota, finanční potíže aj.) – život ukončil vlastní rukou

dílo rozsáhlé, různorodé kvality

zájem o lit. polemické otázky – odraz v díle

Camilo Castelo Branco: dílo

„novela camiliana“: vývoj

1. vliv fr. černého románu a ang. got. románu: Kletba (Anátema, 1851), Tajnosti Lisabonu (Os Mistérios de Lisboa, 1854), Černá kniha pátera Dinise (O Livro Negro de Padre Dinis, 1855)

2. vliv moderního fr. románu (Balzac), prvky realismu v romantickém příběhu: Zhoubná láska (Amor de Perdição, 1863), Spásná láska (Amor de Salvação, 1864); historické příběhy: Ţid (O Judeu, 1866)

3. realismus: Srdce, hlava, ţaludek (Coração, cabeça, estômago, 1862); venkovská regionální próza: Novely z Minha (Novelas do Minho, 1875 – 77)

4. parodie naturalismu: Eusébio Macário (1879), Chátra (A Corja, 1880)

5. naturalismus: Brazilka z Prazins (Brasileira de Prazins, 1883)

Júlio Dinis (1839 – 1871)

romány (vliv ang. románu; idealizace – venkovská idyla, měšťanské ctnosti, harmonie v lidských vztazích; důraz na psych. vylíčení lidských typů – důl. kategorie postavy)

Anglická rodina (Uma Família Inglesa, 1868): z prostředí Porta, výjevy ze života ang. obchodní buržoazie

ultraromantická poezie: základní rysy

mezi lety 1844 a 1855: množství lit. časopisů zaměřených na ultraromantickou poezii: O Trovador, O Novo Trovador, A Lira da Mocidade, O Bardo atd.

zdůraznění rom. rysů již existujících v poezii A. Garretta a A. Herculana, nicméně odklon od funkce společenské a občanské

náměty (často již konvenční a stereotypní) : středověk, nešťastná láska, samota, melancholie, stesk, idylický venkov, hrůzné motivy

styl: dekorativní, rým, melodičnost, básně určeny k přednesu v salonech; oblíbená balada, xácara (typ lidové romance, zpívané za doprovodu kytar) a solau (melancholická píseň připomínající trobadorské romance)

ultraromantická poezie: hlavní autoři

António Feliciano de Castilho (1800 – 1875): od r. 1842 řídil časopis Revista Universal Lisbonense, v tvorbě 3 fáze: 1) do r. 1836: klasicistní poetika, 2) od r. 1836: romantismus (A noite do Castelo, Os ciúmes do Bardo), zuřivé vášně, fantasmagorické vize, melodramatismus, 3) překlady (antičtí autoři)

João de Lemos (1819 – 1890): Cancioneiro (3 svazky), sentimentální, melancholické básně (A Lua de Londres – téma stesku exulanta po vlasti), odkaz na folklor, klíčová slova: amar, flor, céu, coração

Soares de Passos (1826 – 1860): pesimistický pohled na pozemský život, motivy lásky, mlhy, noci, záhrobí apod., bohatá obraznost, hudebnost, divadelnost (O Noivado do Sepulcro)

stranou

João de Deus (1830 – 1896)

staví se proti ultraromantické poezii, uznává tradici (trobadorská lyrika, lidová poezie, Camões)

jednoduchá poezie blízká lid. formám, idealizovaný obraz ženy a lásky

klíčová slova: flor, ave, pérola, estrela, lua, céu, fonte, nuvem

Flores do Campo (1868), Ramo de Flores (1869)