V neděli, 28. června 2009, uprostřed průtrží mračen a katastrofálních záplav jsme přijali pozvání od přátel z aeroklubu k návštěvě jejich letiště ve Frýdlantu nad Ostravicí. Akci jsme si naplánovali jako výlet spojený se členskou schůzí, pečeným 

seletem a spostou létání nad Beskydami.

Původně to měl být příjemný výlet v teplém letním počasí ...

...ale lidi plánují a příroda si dělá co chce…

Už na shromaždišti v Rožnově bylo jasné, že většina z nás v takovém nečase vyměkla a raději nechala své 

veterány doma, v suché garáži. Čest výjimkám.

Mezi nás zbabělce však ani náhodou nepatří nejstarší člen klubu pan Vatráľ, který už týden leštil bezvadné chromy na své Ladě a výlet své paní přece už 

dávno slíbil. No a Jirka Šnaider, ten by přece do ničeho jiného, než do Mercedesu nesedl….

Počasí je prostě hnusné: zima jako v morně, sychravo, déšť, viditelnost do 100m…

Co na to řídící věž? Ogaři, na létání dneska pěkně rychle zapomeňte!

Náš člen, pilot Jirka Weinhönig je smutný, že tento týden ještě nemá splněný svůj příděl géček za kniplem. A taky má starosti, jak 

se postarat o kamarády.

Hurá do klubovny, tam se uvidí, jak dál...

Zatím to vypadá slibně

Sídlí tu taky 313th Royal Walachian Squadron - to musí být jistě slušná společnost…

No přinejhorším  se tady dá taky zajít třeba na čepovanou kofolu nebo pivo do útulné letištní hospůdky s ochotnou paní výčepní

Někteří se v novém prostředí zorientovali překvapivě rychle a U nalitého pupence byli jako doma....

Ti piloti! Pozvou si návštěvu a v klubovně jim ještě běhají zedníci. Tak všichni vyhrnout rukávy a uklízet po omítání a malování. Za 

hodinku už budou i čistě vytřené podlahy….

... a taky zatopeno v kamnech a krbu.

Láďovi Skálovi se to směje, když tu nikdo nevystavuje trosky jeho motorek

Jirka Weinhönig jr. se pokusil vyloudit na rozladěný klavír pár tklivých melodií, ale brzy to vzdal a věnoval se 

raději společnenské konverzaci

Pozvání hostitelů k návštěvě hangárů přece nemůžou praví veteránisté odmítnout

Ejhle! Jak je vidět, najdou se veteránisté i mezi piloty! Není to snad stařičký Trenér?

Pilot a serviceman Jirka Weinhönig  sr. se měl co otáčet, aby odpověděl spoustu detailních a záludných dotazů svých kamarádů. Každou kapotu je 

třeba zvednout a podívat se, co ukrývá, přijít na to, jak co funguje...

A už zpátky v teple klubovny. Chlapíííí, uklidnit se, bude krátká schůze. Stůl klubovních seniorů  už tradičně patří k nejméně ukázněným. Dědci pořád 

vyrušují a baví se se sousedy jako malí kluci ve škole 

Předseda Luboš Jasný splnil daný slib a program schůze zcela mimořádně zvládl ve slíbeném 

čase.

Všeobecně nejváženější člen klubu, Franta Horák - motorkář tělem i srdcem, nám zase jednou ukázal, že umí všechno. Franto, tím tukem ze selete leze ten zažraný motorkářský šmír z rukou líp než Solvinou !

Myslím, že na vepřové se teď delší dobu nikdo ani nepodívá. I domácím pejskům zbylo dost. Nakonec i Vítek Konvičný si jako zásadový vegetarián vepřové hody 

přetrpěl a byl vzorně tolerantní ke svým masožravým kamarádům.

Nově zvolená pokladní Líba Vokřálová brzy ovládla bar u krbu.

A naši dědci mají pořád o čem mudrovat. Jen musíme společnými silami dát co nejdříve do pořádku náš historický autobus Praga RND, ať je nás příště víc těch, co 

můžou dobrý oběd zapít opravdovým plnotučným pivem. 

Nakonec i promáčené oblečení našich nejmenších stačilo za tu dobu u krbu uschnout.

Co dodat závěrem?

Snad  jen  to,  že  klub  po  úspěšně  dovršeném procesu  „odpařízkování“  nabral  nový  dech  - zase  jsme skvělá parta,  je nám spolu dobře a nezbývá než si přát víc takto povedených akcí. Snad i to počasí nám nakonec bude přát.