UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Pedagogická fakulta

Katedra antropologie a zdravovědy

Petra Štroblíková

V. ročník – prezenční studium

Obor: Učitelství sociálních a zdravotních předmětů pro střední odborné školy

KVALITA ŽIVOTA OSOB S DIAGNÓZOU DIABETES

MELLITUS ZÁVISLÝCH NA INZULINOTERAPII

Diplomová práce

Vedoucí práce: MUDr. Milada Bezděková, Ph.D.

Olomouc 2010

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila

jen uvedenou literaturu.

V Olomouci dne 1. 6. 2011 ………………………….

Touto cestou bych chtěla poděkovat paní MUDr. Miladě Bezděkové, Ph.D.,

za odborné vedení diplomové práce, poskytování rad a materiálních podkladů k práci.

OBSAH

OBSAH.......................................................................................................................................... 4

ÚVOD............................................................................................................................................ 7

CÍLE A ÚKOLY PRÁCE.............................................................................................................. 8

1 ÚPLAVICE CUKROVÁ .................................................................................................10

1.1 Historie.......................................................................................................................... 10

1.2 Anatomicko-fyziologické poznatky .............................................................................. 11

1.3 Klasifikace úplavice cukrové ........................................................................................ 12

1.4 Příznaky úplavice cukrové ............................................................................................ 13

1.5 Diagnostika úplavice cukrové ....................................................................................... 14

1.6 Screening úplavice cukrové .......................................................................................... 16

1.7 Úplavice cukrová I. typu ............................................................................................... 17

1.7.1 Etiopatogeneze..................................................................................................... 17

1.7.2 Klinický obraz ..................................................................................................... 17

1.8 Úplavice cukrová II. typu.............................................................................................. 19

1.8.1 Etiopatogeneze..................................................................................................... 19

1.8.2 Klinický obraz ..................................................................................................... 20

1.9 Terapie úplavice cukrové .............................................................................................. 21

1.9.1 Dietní léčba.......................................................................................................... 22

1.9.1.1 Sacharidy ....................................................................................................... 22

1.9.1.2 Tuky............................................................................................................... 23

1.9.1.3 Bílkoviny ....................................................................................................... 23

1.9.1.4 Voda, minerální látky a vitamíny................................................................... 23

1.9.1.5 Vláknina......................................................................................................... 24

1.9.1.6 Potravinová pyramida.................................................................................... 24

1.9.1.7 Výměnné jednotky......................................................................................... 24

1.9.2 Fyzická aktivita.................................................................................................... 25

1.9.2.1 Fyzická zátěž u diabetiků I. typu ................................................................... 25

1.9.2.2 Fyzická zátěž u diabetiků II. typu .................................................................. 26

1.9.3 Terapie úplavice cukrové I. typu ......................................................................... 27

1.9.3.1 Druhy a charakteristiky působení inzulínu .................................................... 27

1.9.3.2 Úvodní inzulínové režimy ............................................................................. 29

1.9.3.3 Způsoby aplikace inzulínu ............................................................................. 30

1.9.4 Terapie úplavice cukrové II. typu ........................................................................ 31

1.9.4.1 Perorální antidiabetika ................................................................................... 32

1.9.4.2 Inzulinoterapie diabetiků 2. typu ................................................................... 34

1.10 Komplikace diabetu.................................................................................................. 36

1.10.1 Akutní stavy v diabetologii.................................................................................. 36

1.10.1.1 Hypoglykémie.............................................................................................. 36

1.10.1.2 Diabetická ketoacidóza ................................................................................37

1.10.1.3 Hyperglykemický hyperosmolární syndrom................................................ 38

1.10.1.4 Laktátová acidóza ........................................................................................ 39

1.10.2 Chronické komplikace úplavice cukrové............................................................. 40

1.10.2.1 Oční komplikace úplavice cukrové.............................................................. 40

1.10.2.2 Ledvinné komplikace úplavice cukrové ...................................................... 41

1.10.2.3 Diabetická neuropatie (postižení nervů) ...................................................... 42

1.10.2.4 Diabetická noha ........................................................................................... 43

1.10.3 Nespecifické komplikace diabetu ........................................................................ 44

1.11 Diabetes mellitus v těhotenství................................................................................. 45

1.11.1 Klasifikace diabetu v těhotenství......................................................................... 45

1.11.2 Pregestační diabetes mellitus............................................................................... 45

1.11.3 Gestační diabetes mellitus ................................................................................... 46

2 KVALITA ŽIVOTA ........................................................................................................ 47

2.1 Historie.......................................................................................................................... 47

2.2 Definice kvality života .................................................................................................. 48

2.3 Nástroje měření kvality života ...................................................................................... 49

2.4 Měření kvality života .................................................................................................... 50

2.5 WHOQOL-BREEF ....................................................................................................... 51

3 METODIKA PRÁCE ......................................................................................................53

3.1 Charakteristika zkoumaného vzorku ............................................................................. 53

3.2 Organizace výzkumu..................................................................................................... 53

3.3 Metodika výzkumu........................................................................................................ 53

3.4 Použité metody statistického zpracování dat................................................................. 54

4 VÝSLEDKY VÝZKUMU ...............................................................................................55

4.1 Výsledky dotazníkového šetření ................................................................................... 55

4.2 Vyhodnocení kvality života .......................................................................................... 84

4.2.1 Vyhodnocení samostatných položek Q1 a Q2 ..................................................... 84

4.2.2 Vyhodnocení domény 1 - fyzické zdraví ........................................................... 86

4.2.3 Vyhodnocení domény 2 - prožívání................................................................... 88

4.2.4 Vyhodnocení domény 3 - sociální vztahy.......................................................... 90

4.2.5 Vyhodnocení domény č. 4 - prostředí................................................................ 91

4.3 Testování hypotéz ......................................................................................................... 93

4.3.1.1 Hypotéza č. 1 ................................................................................................. 93

4.3.1.2 Hypotéza č. 2 ................................................................................................. 94

4.3.1.3 Hypotéza č. 3 ................................................................................................. 95

4.3.1.4 Hypotéza č. 4 ................................................................................................. 96

5 ZÁVĚR .............................................................................................................................97

SOUHRN................................................................................................................................... 100

SUMMARY............................................................................................................................... 101

REFERENČNÍ SEZNAM ......................................................................................................... 102

PŘÍLOHY.................................................................................................................................. 105

ANOTACE ……………………………………………………………………….

7

ÚVOD V současné době přibývá osob s diagnostikovaným onemocněním diabetes

mellitus (úplavice cukrová, cukrovka) s nutností pravidelné aplikace inzulínu. Samotné

onemocnění má určitým způsobem vliv na samotnou kvalitu života. V důsledku

nutnosti pravidelné inzulinoterapie je jedinec omezen ve svých každodenních

činnostech, v ekonomické aktivitě apod. Dalo by se říci, že diabetes mellitus zasahuje

výrazně do bio-psycho-sociální složky jedince. Je jen na dané osobě jak onemocnění

příjme a dokáže s ním fungovat ve svém životě tak, aby jeho kvalita života nebyla

podstatně snížena od zdravé populace.

Jak již bylo uvedeno výše, diabetes mellitus ovlivňuje kvalitu života jedinců.

Samotný pojem kvalita života je v současné moderní společnosti velmi využíván.

Existují výzkumy a to nejen ve zdravotnictví, které zkoumají jak dané onemocnění

ovlivňuje kvalitu života jedince.

V diplomové práci je zjišťována kvalita života osob s diagnózou diabetes

mellitus závislých na inzulinoterapii. Snaží se zjistit, zda má dané onemocnění dopad

na samotné hodnocení kvality života jedinců. Výsledky výzkumu jsou porovnány

s populačními normami jedinců v České republice. K potřebám výzkumného šetření

je použit dotazník Světové zdravotnické organizace WHOQOL-BREF.

Dále se diplomová práce zabývá rozdíly v hodnocení kvality života různých věkových

kategorií a pohlaví jedinců.

Téma diplomové práce jsem si zvolila z důvodu mé pracovní činnosti

na interním oddělení nemocnice ve Valašském Meziříčí, kde zastávám pozici všeobecná

sestra. Každodenně se setkávám s problematikou diabetes mellitus a v této diplomové

práci chci zjistit hodnocení kvality života u pacientů s danou diagnózou.

Je nutnost zajistit diabetikům co nejlepší kvalitu života, aby byl jejich život

aktivní a prožili jej takovým způsobem, jaký si představují.

Žít neznamená jen být živ, ale žít v pohodě“.

Martialis

8

CÍLE A ÚKOLY PRÁCE

Cílem diplomové práce je porovnat kvalitu života osob s diagnózou diabetes

mellitus závislých na pravidelné aplikaci inzulínu s populačními normami jedinců

v České republice. K porovnání s populačními normami je použit dotazník Světové

zdravotnické organizace WHOQOL – BREF.

V diplomové práci jsou sledovány celkem čtyři díl čí cíle:

Cíl č. 1:

Zjistit zda má diabetes mellitus negativní dopad na kvalitu života respondentů.

Cíl č. 2:

Zjistit zda existují rozdíly v hodnocení kvality života u různých věkových

kategorií a různého pohlaví jedinců.

Cíl č. 3:

Zjistit zda se změnila kvalita života k horšímu po diagnostikování diabetu

mellitu s nutností pravidelné inzulinoterapie.

Cíl č. 4:

Zjistit zda omezuje nutnost pravidelné aplikace inzulínu jedince v jejich

každodenních činnostech.

9

Hypotézy diplomové práce jsou celkem čtyři:

Hypotéza č. 1:

1H0 Předpokládám, že neexistuje závislost mezi hodnocením kvality života

a věkem respondentů.

1HA Předpokládám, že existuje závislost mezi hodnocením kvality života

a věkem respondentů.

Hypotéza č. 2:

2H0 Předpokládám, že neexistuje závislost mezi hodnocením kvality života

a pohlavím.

2H1 Předpokládám, že existuje závislost mezi hodnocením kvality života

a pohlavím.

Hypotéza č. 3:

3H0 Předpokládám, že kvalita života po zjištění diabetu s následnou nutností

inzulinoterapie je stejná.

3HA Předpokládám, že kvalita života po zjištění diabetu s následnou nutností

inzulinoterapie je rozdílná.

Hypotéza č. 4:

4H0 Předpokládám, že neexistuje souvislost mezi nutnosti inzulinoterapie

a omezením činností.

4HA Předpokládám, že existuje souvislost mezi nutnosti inzulinoterapie

a omezením činností.

10

1 ÚPLAVICE CUKROVÁ

1.1 Historie Úplavice cukrová (diabetes mellitus, cukrovka) je lidstvu známa již od nepaměti.

Poprvé se o diabetu mellitu zmiňuje řecký filozof a lékař Aretaeus z Kapadócie

(což je dnešní Turecko) v 1. století našeho letopočtu. Pojem diabetes se později

objevuje v lékařských spisech až v 11. století, a to v díle Ibn Sína, perského filozofa

a lékaře islámského světa, známého v křesťanské literatuře poj jménem Avicenna.

Až v polovině 19. století uskutečnil slavný Claude Bernard první vědecký výzkum

látkové přeměny cukrů, který vedl k náčrtu první speciální diety pro diabetiky. Tato

dieta spočívala v konzumaci potravin se sníženým obsahem cukrů a skládala se z jídel

s nízkou kalorickou hodnotou. Zároveň se v tomto čase objevuje úzká souvislost mezi

obezitou, sedavým způsobem života a cukrovkou.

Nové poznatky o diabetu a její léčbě vyplynuly až z objevení inzulínu v roce

1922. Zasloužil se o to lékař a profesor kanadské univerzity Frederick Banting

a jeho asistent Charles Best, student lékařské fakulty. Banting a Best zkoumali funkci

slinivky břišní na zvířatech. Objevili, že po vyjmutí slinivky břišní z těla pokusných psů

začíná jejich organismus trpět poruchami z nedostatku inzulínu (Ramon, Gelabert,

2009).

Rybka (2007) hovoří o tzv. pandemii (hromadný výskyt infekčního onemocnění)

diabetu mellitu, který se stává závažným problémem všech vyspělých společností

v současné době. Diabetes mellitus je rozšířen po celém světě, a to i v oblastech,

o kterých se donedávna hovořilo, že se zde nevyskytuje.

V současné době probíhá mnoho výzkumů v oblasti diabetologie. Tyto výzkumy

postupují především dvěma směry. Cílem jednoho je vývoj co nejdokonalejších

praktických metod prevence a samotné léčby diabetu a zabránění vzniku závažných

komplikací souvisejících s onemocněním. Tato cesta vede k získávání nových

informací, které jsou potřebné a cenné pro diabetiky i pro lékaře. Druhý směr se snaží

získat ty nejzákladnější informace o příčinách diabetu a jeho komplikacích (Rybka,

2007).

11

1.2 Anatomicko-fyziologické poznatky Klener (2001) ve své knize uvádí, že diabetes mellitus je charakterizován

zvýšenou koncentrací cukrů v krvi (hyperglykémie) a často současnou ztrátou cukru

do moči (glykosurie). Základním patologickým činitelem, který k hyperglykémii vede,

je nedostatečné či chybějící vylučování inzulínu.

Rybka a kol. (2006) mluví o diabetu jako o dlouhotrvajícím a vleklém

metabolickém onemocnění různé příčiny, jehož společným jmenovatelem

je hyperglykémie.

Juřeniková a kol. (1999) definuje diabetes jako metabolické onemocnění,

které vzniká na základě nedostatečného působení inzulínu a je provázeno hyperglykémií

a glykosurií.

Bezprostřední příčinou diabetu je nedostatečný účinek inzulínu. Inzulín

se tvoří v tzv. Langerhanzenových ostrůvcích slinivky břišní a tvoří jej tzv. beta buňky.

Inzulín z Langerhanzenových ostrůvků se uvolňuje do krve a dostává se pomocí

jaterního oběhu do jater, kde je zčásti vychytáván. Zbylé množství se z jater dostane

do velkého oběhu a je rozvedeno k jednotlivým orgánům a tkáním. Tam se inzulín

naváže na receptory povrchu buněk. Teprve poté může biologicky působit.

Inzulín vyvolává snížení hladiny krevního cukru - glukózy. Buňky jednak

vychytávají glukózu, kterou použijí k metabolismu, nebo část ukládají do zásobní formy

glukózy (glykogenu). Inzulín zároveň brání uvolňování glukózy z glykogenu a brání

novotvorbě glukózy z aminokyselin. Podporuje také spojení bílkovin a tuků a brání

jejich rozkladu.

Beta buňky vydávají do oběhu stále malé množství inzulínu. Tato hladina

kontroluje tvorbu glukózy v játrech. Hlavním podnětem ke zvýšení tvorby

a vylučování inzulínu je zvýšená hladina cukru v krvi, k níž dochází po jídle (Klabusay

a kol., 1993, s. 108).

Dle Klabusay a kol. (1993) se na vzniku diabetu uplatňují tři faktory. Především

vlivy genetické (nejvíce u diabetu II. typu), vlivy prostředí (u všech typů) a vlivy

imunologické (nejvíce u I. typu diabetu).

12

1.3 Klasifikace úplavice cukrové Droste, Planta (1992) ve své knize klasifikují diabetes mellitus jako:

• primární diabetes mellitus, který se dělí na diabetes mellitus I.

typu, který označuje termínem inzulíndependetní diabetes mellitus nebo

také jako juvenilní diabetes mellitus, a diabetes mellitus II. typu, který

označuje termínem noninzulindependentní nebo také jako diabetes

mellitus dospělých,

• sekundární diabetes, který je součástí jiných onemocnění,

• patologická glukózová tolerance, kdy porucha nedosahuje stupně

jasného diabetu, ale po zatížení cukry ve stravě se sklon k diabetické

poruše projeví hyperglykémií,

• těhotenský neboli gestační diabetes.

Rybka a kol. (2006) ve své knize uvádí rozdíly oproti starší klasifikaci.

Především je zaveden termín diabetes mellitus typu I a II (DMT1, DMT2) místo dříve

používaných pojmů inzulindependentní (IDDM) a noninzulindependentní (NIDDM).

Dále se v této nové klasifikaci nerozlišuje diabetes mellitus typu II s obezitou

a bez obezity. Také se zavádí nový pojem hraniční poruchy glukózové homeostázy

(HPGH) pro stavy, které představují zvýšené riziko pro vznik diabetu.

Tabulka 1. Klasifikace diabetes mellitus a poruch glukózové

homeostázy (Rybka a kol., 2006)

Diabetes mellitus

Diabetes mellitus typ 1 (DMT1).

Diabetes mellitus typ 2 (DMT2).

Ostatní specifické typy diabetu.

Gestační diabetes mellitus (GDM).

Hrani ční poruchy glukózové homeostázy

Zvýšená glykémie na lačno.

Porušená glukózová tolerance.

13

1.4 Příznaky úplavice cukrové Dle Klabusay a kol.(1993) jsou příznaky poměrně pestré. Základním příznakem

je hyperglykémie (zvýšená hladina cukru v krvi) a polyurie (zvýšené vylučování

moče), kdy pacienti vymočí mnohdy i více než 3 litry za den. Čím vyšší

je hyperglykemie, tím jsou příznaky výraznější. Mezi další příznaky patří především

polydipsie (velká žízeň). Jsou také často malátní, unavení, mají pocit slabosti a obvykle

také velký hlad (tzv. vlčí hlad). Trvá-li neléčený diabetes mellitus delší dobu, pacienti

ztrácí na tělesné hmotnosti. Trpí výrazným svěděním kůže, hlavně v oblasti genitálu, na

kůži se vyskytují nehojící se plísňová nebo hnisavá onemocnění. V pozdějším stádiu,

když se diabetik dostává do metabolického rozvratu, vyskytuje se u něj nechutenství,

zvracení a příznaky dehydratace.

Je nutné dodat, že některé příznaky jako polyurie se objevují také

u nemocí ledvin. Je nutné tedy vždy provést komplexní vyšetření pacienta.

Corraza, Daimler a kol. (1992) uvádějí, že pacienti s diabetem popisují

tyto příznaky:

• polydipsie,

• polyurie,

• únava, slabost,

• svědění na celém těle, u žen zejména v okolí genitálu,

• neutišitelný hlad,

• zhoršení zraku,

• výskyt ranek v kožních záhybech,

• časté záněty sliznice v ústech, v pochvě a na penisu,

• bolest hlavy,

• noční křeče v lýtkách.

Dospělí mohou být i při zvýšené hladině cukru zcela bez potíží, nebo tyto potíže

jsou jen nepatrné. U mladých lidí, kterým náhle inzulín začne úplně chybět,

se zpočátku některé příznaky nemusí vůbec objevit. Nemoc se pak ale rychle stává

životu nebezpečnou (Corraza, Daimler, 1992).

14

1.5 Diagnostika úplavice cukrové Pro stanovení diagnózy se vyšetřuje:

• hladina cukru v krvi (glykémie) , která se vyšetřuje z kapilární

nebo žilní krve. Fyziologické rozmezí z kapilární krve je 4,2 – 6,1

mmol/l a z žilní krve je rozmezí 3,8 - 5,9 mmol/l,

• hladina cukru v krvi po zatížení - orálně-glukózotoleranční

test, který se provádí při podezření na diabetes mellitus ke konečnému

rozhodnutí, zda se jedná nebo nejedná o diabetes mellitus. Princip testu

spočívá ve vypití 75g glukózy rozpuštěné v 250 ml vodného roztoku,

tento roztok je nutné vypít za 5-10 minut. Klientovi se následně odebírá

krev, a to nalačno před vypitím roztoku, dále za 60 minut a 120 minut

po vypití roztoku. U zdravého člověka po zatížení glykémie nepřesahuje

za 60 minut 10 mmol/l, po 120 minutách klesne pod 7 mmol/l. U klienta

s diabetem glykémie za 60 minut po vypití roztoku přesahuje

11 mmol/l a za 120 minut se pohybuje v rozmezí 8-11 mmol/l.

Při kontrole kondenzace diabetu mellitu se provádí tato vyšetření:

• glykemický profil , který můžeme rozdělit na malý glykemický profil

(odebírá se 3x denně kapilární krev na vyšetření glykémie) a velký

glykemický profil (kapilární krev na glykémii se odebírá 7-8x denně

dle zvyklostí daných zařízení),

• vyšetření moče na přítomnost cukru v moči , kdy se tato moč

sbírá za 24 hodin nebo určitý časový úsek,

• glykovaný hemoglobin, který určuje obraz průměrné glykémie

za 4 týdny,

• glykovaný protein, který informuje o průměrné hodnotě glykémie

za posledních 10 dní (Juřeniková a kol., 1999).

15

Rybka (2007) ve své knize uvádí doporučení WHO, která byla přijata téměř

všemi státy EU, kdy se diabetes mellitus diagnostikuje splněním některé ze

tří možných diagnostických konstelací:

• příznaky diabetu mellitu plus náhodná koncentrace plazmatické glukózy

≥ 11,1 mmol/l (náhodná = stanovená kdykoliv v průběhu dne a bez

ohledu na časový interval od posledního jídla),

• plazmatická glukóza na lačno ≥ 7,0 mmol/l (nalačno = bez energetického

příjmu minimálně po dobu 8 hodin),

• dvouhodinová plazmatická glukóza ≥ 11,1 mmol/l v glukózotolerančním

testu.

O diagnóze diabetu svědčí:

• přítomnost příznaků provázené náhodnou glykémií vyšší

než 11,1 mmol/l,

• při nepřítomnosti klinických projevů a nálezu koncentrace glukózy

v žilní plazmě nalačno vyšší než 7,0 mmol/l,

• nález glykémie za dvě hodiny při orálně glukózotolerančním testu vyšší

nebo rovné 11,1 mmol/l v kapilární krvi nebo žilní plazmě (Rybka, 2007,

s. 15).

Rybka a kol. (2006, s. 33) ve své knize uvádí aktualizované doporučení

České diabetologické společnosti a České společnosti biochemie. Obě tyto

společnosti převzaly diagnostická kritéria pro glukózu v plazmě žilní krve na lačno.

Tato kritéria jsou následující:

• vyloučení diabetes mellitus < 5,6 mmol/l,

• zvýšené riziko diabetu mellitu je při rozmezí hodnot glykémie 5,6 – 6,99

mmol/l,

• o diabetes mellitus se jedná při hodnotě ≤ 7,0 mmol/l (nutno potvrdit

opakovaným měřením).

16

1.6 Screening úplavice cukrové K vyhledávání diabetu mellitu se využívá především hodnocení glykémie.

Kontrola hodnot glykémie se provádí u nerizikových jedinců jednou za 2 roky

a je součástí preventivních prohlídek. U osob se zvýšeným rizikem vzniku diabetu

mellitu se kontrola hodnot glykémie provádí jednou ročně. Okamžitá kontrola u osob

se zjevnými příznaky diabetu mellitu (Rybka, 2007).

17

1.7 Úplavice cukrová I. typu

1.7.1 Etiopatogeneze

Úplavice cukrová (diabetes mellitus) I. typu je onemocnění, které

je charakteristické probíhajícím zánětem B-buněk, který vede k úplnému nedostatku

inzulínu, což podmiňuje nutnost jeho dodání. Na etiopatogenezi se podílejí jak faktory

genetické, tak faktory zevního prostředí (Rybka, 2007).

Výsledky posledních let ukazují, že diabetes mellitus vzniká v jakémkoli věku

a že pacienti nejsou zcela závislí na inzulínu především v časných stádiích nemoci

(Rybka a kol., 2006).

Podle americké diabetologické asociace došlo k rozdělení diabetu mellitu

I. typu na dva typy:

• typ 1A - je imunitně zprostředkovaná forma a je charakterizována

přítomností protilátek proti ostrůvkům a zánětem ostrůvků slinivky břišní

se zničením ostrůvkových beta buněk. Vždy programuje k těžkému

inzulínovému nedostatku. Diabetes mellitus 1A je spojován také

s mnoha jinými chorobami,

• typ 1B - byl popsán v africké a asijské společnosti a jeho etiologie není

přesně známa. Je určen pro formy diabetu mellitu s těžkým inzulinovým

deficitem (Rybka, 2007, s. 12, 19).

1.7.2 Klinický obraz

Klíčovým ukazatelem diabetu mellitu je glykémie (hladina cukru v krvi).

Příznaky někdy zřetelně ukazují na diabetes, někdy ale mohou tyto příznaky zcela

chybět (Rybka a kol., 2006).

Klinický obraz je podmíněn nedostatkem inzulínu. Vázne přesun glukózy

z extracelulární (mimobuněčné) do intracelulární (buněčné) tekutiny buněk různých

orgánů. Hladina glukózy tedy v extracelulární tekutině stoupá a tím stoupá i její

osmolarita. Dochází ke zvýšení osmoticky aktivních látek v ledvině, což vede k polyurii

(zvýšené množství moče). Polyurie vede ke ztrátě extracelulární tekutiny a k příznakům

18

dehydratace (nedostatek tekutin v organismu). Větší ztráta extracelulární tekutiny vede

k hypotenzi (nízký krevní tlak) a za extrémní situace může dojít až k rozvinutí šokového

stavu, kdy je postižený ohrožen na životě v důsledku metabolického rozvratu.

U tzv. juvenilního diabetu mellitu mladých, štíhlých je nástup onemocnění často

velmi prudký a je provázen typickými příznaky. K projevu diabetu často dochází

při horečnatě probíhající viróze, angíně, psychickému stresu, kdy jsou vyplaveny

kontraregulační hormony.

Často je rozpoznán až při dramatickém vzniku příznaků diabetické ketoacidózy

(viz. komplikace úplavice cukrové). Po zahájení inzulínové terapie může dojít k remisi

onemocnění (přechodné vymizení příznaků nemoci). V tomto období si nemocný načas

přestane aplikovat inzulín nebo jsou aplikovány jen minimální dávky inzulínu. Tomuto

období se říká honeymoon period (Rybka, 2007).

19

1.8 Úplavice cukrová II. typu

1.8.1 Etiopatogeneze

Diabetes mellitus II. typu je metabolická porucha, která je charakteristická

nedostatkem inzulínu, který vede v organismu k nedostatečnému použití glukózy.

Na rozdíl od diabetu mellitu I. typu se nejedná o zánik schopnosti B-buněk slinivky

břišní vyrábět inzulín. Základem je porucha rovnováhy mezi vylučováním a účinkem

inzulínu v metabolismu glukózy. Jde o kombinaci porušeného vylučování inzulínu

a poruše v působení inzulínu v cílových tkáních. Na vzniku onemocnění se podílejí

vlivy genetické i exogenní (vlivy zevního prostředí) (Rybka, 2007).

Klener (2001) ve své knize uvádí, že diabetes mellitus II. typu nejčastěji

postihuje osoby trpící nadváhou.

Rybka (2007) ve své knize uvádí také zvláštní typ dědičného diabetu mellitu

s názvem MODY, který se vyčleňuje z diabetu mellitu 2. typu. Tento typ je specifickou

formou diabetu mellitu, u něhož na základě genetiky dochází k defektům funkce

B-buněk slinivky břišní. Existuje 6 podtypů MODY, pro které jsou charakteristické

následující znaky:

• časná manifestace DM,

• vysoká rodinná zátěž,

• malé riziko diabetických komplikací.

Inzulínová rezistence (odolnost) je stav, kdy orgány a tkáně nejsou schopny

dostatečně reagovat na inzulín. Podkladem je změna struktury a funkce inzulínového

receptoru. Inzulínová rezistence postupně zvyšuje nároky na vylučování inzulínu,

čímž vede k hyperinzulinizmu (zvýšené množství inzulínu). Díky tomu je inzulín

biologicky neaktivní a vzniká tedy nedostatek inzulínu, i když je v organismu vysoká

koncentrace cirkulujícího inzulínu. Hyperglykémie je pak důsledkem nedostatku

účinného inzulínu (Klener, 2001; Rybka, 2007).

Diabetes mellitus II. typu se projevuje v kterémkoli věku, nejčastěji však po 40.

roce života jedince. Nemocní nejsou závislý na podávání inzulínu,

ovšem v některých situacích se k udržení uspokojivé kompenzace cukrovky inzulín

20

vyžaduje. U většiny nemocných s diabetem mellitus II. typu dochází k postupnému

prohlubování diabetické poruchy. Důsledkem toho je, že i u těch nemocných, kteří byli

zpočátku léčeni dietou a pak perorálními antidiabetiky (PAD), je nutno nakonec

přistoupit k léčbě inzulínem (Rybka a kol., 2006).

1.8.2 Klinický obraz

Rybka (2007) ve své knize uvádí, že diabetes mellitus II. typu tvoří asi 85-90%

všech nemocných s diabetem. Projevy tohoto typu diabetu mellitu jsou velmi

nenápadné, symptomatologie velmi chudá, mnohdy se může projevit až chronickými

diabetickými komplikacemi. Onemocnění může probíhat až 18 let skrytě a záchyt

tohoto onemocnění je mnohdy náhodný.

21

1.9 Terapie úplavice cukrové Štork a kol. (1981) ve své knize uvádí, že diabetes mellitus je onemocnění

nevyléčitelné, u kterého lze pouze potlačit projevy metabolické poruchy. Cílem léčby

je, aby nemocný netrpěl příznaky diabetu a byl aktivní.

U diabetiků I. typu se dosahuje léčebného cíle podáváním inzulínu. Diabetikovi

se sestavuje tzv. inzulínový program, což znamená sestavení aplikací inzulínu během

každých 24 hodin.

Stanovení léčby pacientů s diabetem mellitus II. typu je mnohdy složitější

než u diabetiků I. typu. Základním opatřením je úprava životosprávy. Mnohdy bývá

také problém s tím, který z antidiabetických preparátů použít. Je nutné si také uvědomit,

že při neuspokojivé kompenzaci diabetu mellitu je nutné přejít na inzulinoterapii,

i když se jedná o diabetes II. typu (Rybka a kol., 2006).

Rybka a kol. (2006, s. 48, 49) ve své knize uvádí přehled cílů léčby diabetu

mellitu :

• přiměřená hodnota glykémie, kdy uspokojivá hodnota na lačno

je 4,7 mmol/l, za 1-2 hodiny po jídle 8-10 mmol/l,

• nepřítomnost příznaků hyperglykémie nebo hypoglykémie,

• normální hodnota glykovaného hemoglobinu, což je dlouhodobý ukazatel

kompenzace diabetu,

• nepřítomnost acetonu a většího množství cukru v moči,

• udržování přiměřené tělesné hmotnosti,

• normální hladina krevních tuků,

• negativní bílkovina v moči,

• udržovat normální nebo doporučenou hodnotu krevního tlaku,

• přiměřená denní dávka inzulínu.

22

1.9.1 Dietní léčba

Dieta patří mezi základní opatření v léčbě diabetu mellitu. Hodnota cukru v krvi

je závislá na jídle, druhu, ale i frekvenci přijaté potravy. Dietu hodnotíme jak po stránce

energetické, tak po stránce skladby a poměru základních živin. Kaloricky má být dieta

vyvážená tak, aby diabetik neubýval na své tělesné hmotnosti, ale také nepřibýval,

je-li jeho tělesná hmotnost optimální. Je-li diabetik otylý, musí být kalorický příjem

snížen, aby se jeho tělesná váha normalizovala (Rybka, 2007; Klabusay a kol., 1993).

Cílem dietní léčby diabetu dle Rybky (2007, s. 31) je:

• zlepšení kompenzace diabetu mellitu při dietě sladěné s vlastní produkcí

inzulínu, s léčbou inzulínem nebo perorálními antidiabetiky a fyzickou

aktivitou,

• zachování přiměřené tělesné hmotnosti a normálních hodnot krevního

tlaku,

• zabránit nepřiměřeným výkyvům glykémie, prevence hypoglykémie

a normalizace glykémie po jídle,

• dosažení normálního složení krevních lipidů,

• prevence a léčba pozdních komplikací diabetu.

1.9.1.1 Sacharidy

Sacharidy dělíme na monosacharidy (jednoduché cukry) a polysacharidy

(složené cukry). Mezi monosacharidy patří glukóza - hroznový cukr, sacharóza – řepný

cukr, fruktóza – ovocný cukr, laktóza – mléčný cukr, maltóza – sladový cukr

(Rybka a kol., 2006).

Monosacharidy by diabetik neměl jíst a to dokonce ani při přípravě jídel.

Je vhodné je nahrazovat umělými nekalorickými sladidly. Diabetik by měl vědět,

že při požití hladina krevního cukru velmi rychle stoupá a slinivka břišní je nepřiměřeně

zatížena.

Monosacharidy se vyskytují i jako součást ovoce. Ovoce má však velký obsah

vlákniny, proto je jeho požití v malém množství vhodné. Diabetikům se doporučuje

23

sníst středně velké jablko nebo přiměřené množství jiného ovoce jako mezijídlo

(Kožnarová a kol., 2007).

Polysacharidy se vyskytují v rostlinné stravě a patří k nim hlavně škrob.

Polysacharidy a potraviny, které je obsahují, jsou pro diabetika vhodnou potravou. Patří

sem zejména moučné výrobky a všechny druhy zeleniny. Měly by tvořit základ

diabetické stravy (Rybka a kol. 2006; Kožnarová a kol., 2007).

Rybka (2007) uvádí, že spotřeba polysacharidů má tvořit 45-60% celkového

energetického příjmu. Pro pacienty na inzulinoterapii mají být dávky rozděleny

asi do 6 porcí, naopak u diabetiků II. typu se doporučuje rozdělit dávku do 4 porcí

s vynecháním druhé večeře.

1.9.1.2 Tuky

Jsou buď živočišného, nebo rostlinného původu. Hladinu cukru v krvi

neovlivňují, ale je nutné počítat s jejich energetickou spotřebou. Jsou také zdrojem

esenciálních mastných kyselin, které jsou pro organismus nezbytné. Živočišné tuky

obsahují cholesterol, proto se doporučuje jej nahrazovat tuky rostlinnými (Rybka a kol.,

2006).

1.9.1.3 Bílkoviny

Bílkoviny mají význam stavebních kamenů při výstavbě tkání, pro tvorbu

enzymů, hormonů, ale i význam dodavatele energie. Bílkoviny se nacházejí v živočišné

i bílkovinné potravě. V živočišné potravě jsou na bílkoviny bohatá zejména libová

masa, mléko, mléčné výrobky, vaječný bílek. Z rostlinných zdrojů jsou to zejména

luštěniny, ale i jiná zelenina (Kožnarová a kol., 2007).

1.9.1.4 Voda, minerální látky a vitamíny

Vodu přijímá diabetik v libovolném množství. Minerální vody je nutné vybírat

s nízkým obsahem sodíku. Pokud je strava diabetika dostatečně pestrá, není

u nemocného s diabetem nutné dodávání vitamínů ve formě tablet. Strava by měla

obsahovat všechny druhy vitamínů (Kožnarová a kol., 2007).

24

1.9.1.5 Vláknina

Je součást potravy, která se neštěpí ve střevě. Vytváří pocit sytosti a nemá vliv

na hodnotu krevního cukru. Pozitivně působí také na vyprazdňování střeva. Vlákninu

dělíme podle rozpustnosti ve vodě na rozpustnou, která se nachází zejména

v luštěninách a ovoci, a na nerozpustnou vlákninu, která se nachází zejména

v obilovinách (Rybka a kol., 2006; Kožnarová a kol., 2007).

1.9.1.6 Potravinová pyramida

Rybka (2007) ve své knize definuje pojem potravinová pyramida. Ta pomáhá

vybírat diabetikovi vhodná jídla. Je dělena do čtyř částí, přičemž jídla nacházející

se na bázi pyramidy (potraviny se složitými sacharidy – chléb, těstoviny, cereálie, ryže,

brambory) by měla tvořit 40% energie v denním příjmu potravy. Jídla z třetí části

pyramidy (zelenina, ovoce) by měla tvořit 35% energie v denním příjmu potravy, jídla

z druhé části (netučné mléčné výrobky, libové maso a drůbež) 20% a jídla z vrcholku

pyramidy (tuky, maso, vejce) asi 5% energie v denním příjmu potravy (viz. příloha

č. 5).

1.9.1.7 Výměnné jednotky

Výměnná jednotka je takové množství různého druhu jídla, které přibližně stejně

ovlivní hladinu glykémie. V České republice je za 1 výměnnou jednotku považováno

12 g sacharidů. Těchto 12 g je obsaženo v různých váhových množstvích jednotlivých

potravin. Množství a rozložení výměnných jednotek na jednotlivá jídla by měla

odpovídat doporučením k diabetické dietě. Jestliže diabetik závislý na inzulínu sní více

výměnných jednotek, než odpovídá jeho diabetické dietě, je možno si připíchnout

krátkodobý inzulín. Udává se, že na 1 přidanou výměnou jednotku ráno a v poledne

se připichuje 2 j. inzulínu večer (Rybka, 2007, s. 35).

25

Tabulka 2. Příklady výměnných jednotek základních potravin (Rybka,

2007).

Potravina Hmotnost Míra Výměnné jednotky

Chléb kmínový

Mléko polotučné

Brambory vařené

Rýže vařená

Jogurt Florián

25g

250ml

65g

50g

150g

½ krajíce

1 sklenice

běžná velikost

2 lžíce

1 ks

1

1

1

1

2

1.9.2 Fyzická aktivita

Pravidelná fyzická aktivita je významným faktorem ve zlepšování zdraví. Má

příznivý vliv na psychickou a fyzickou pohodu člověka a má potenciál zlepšovat kvalitu

života. Je nutné, aby byla fyzická aktivita u diabetiků prováděna správně. Cvičit

by se mělo denně.

Při inzulinoterapii by se měl diabetik vyhnout sportům, při nichž by mohla být

hypoglykémie (snížená hladina cukru v krvi) nebezpečná, což je například potápění,

horolezectví, apod. (Perušicová a kol., 2000).

1.9.2.1 Fyzická zátěž u diabetiků I. typu

Dle Perušicové a kol. (2000) je metabolická a hormonální reakce organismu

na zátěž určována několika faktory. Patří k nim zejména intenzita a trvání zátěže, druh

a dávka inzulínu použitého před cvičením, apod. V souvislosti se vzájemnou souhrou

těchto faktorů může koncentrace glukózy v krvi během zátěže klesat, stoupat nebo může

zůstat beze změn. Glykémie klesá zejména při intenzivní zátěži, nebo pokud uplynuly

od posledního jídla více než tři hodiny. Glykémie zůstává nezměněna, pokud je fyzická

aktivita krátká a stoupá, pokud je zátěž nadměrná.

26

Rybka a kol. (2006) ve své knize uvádí doporučení pro fyzickou zátěž

u diabetiků 1. typu:

• je nutná metabolická kompenzace diabetu. Při glykémii nižší

než 5,5 mmol/l a vyšší než 14 mmol/l nesportovat,

• je nutná monitorace hodnoty glykémie před, během a po zátěži,

• jako prevence hypoglykémie je nutné zahájit cvičení 1-2 hodiny po jídle.

Navíc se doporučuje konzumovat 20-40g sacharidů před a každou hodinu

během zátěže,

• doporučuje se vyhýbat těžké zátěži během vrcholného účinku inzulínu,

• pro aplikaci inzulínu vybírat nezátěžová místa,

• dle potřeby je možno snížit dávku inzulínu o 30-50%.

1.9.2.2 Fyzická zátěž u diabetiků II. typu

U pacienta s diabetem 2. typu je pravidelná fyzická zátěž důležitou složkou

terapie (Rybka a kol., 2006).

Perušicová a kol. (2000) ve své knize uvádí prospěšnost fyzické aktivity

u diabetu 2. typu:

• fyzická aktivita je doplněk k dietě pro počáteční redukci hmotnosti,

• je to pomůcka v udržování poklesu hmotnosti,

• vyšší pocit pohody a zlepšení kvality života,

• dochází ke snížení glykémie při a po zátěži,

• dochází ke zvýšení inzulínové senzitivity,

• hladina glykovaného hemoglobinu klesá,

• dochází se snížení diastolického a systolického tlaku,

• nižší koncentrace triglyceridů,

• mírní zvýšení HDL cholesterolu,

• zlepšení kardiovaskulární zdatnosti,

• větší síla a pružnost.

27

1.9.3 Terapie úplavice cukrové I. typu

Základem terapie diabetu mellitu I. typu je terapie inzulínem. Cílem léčby

diabetu je dobrá kvalita života a zamezení vzniku komplikací, které souvisí s diabetem

mellitem. U diabetika I. typu je nutné zahájit inzulinoterapii ihned při zjištění diagnózy

(Klener, 2001; Rybka, 2007).

Marek a kol. (2010) ve své knize dělí inzulíny na dvě skupiny:

• humánní (lidský) inzulín, který se dříve vyráběl semisyntézou,

kdy se v molekule vepřového inzulínu nahradila odlišná aminokyselina,

nyní se však od tohoto způsobu upouští a převládá biosyntéza,

• druhou skupinou jsou analoga inzulínu, jejichž struktura

je pozměněna za účelem dosažení specifických vlastností. Díky

pozměněné molekule dochází k velmi rychlé resorpci. Na trhu existuje

tzv. Humalog.

1.9.3.1 Druhy a charakteristiky působení inzulínu

První skupinou jsou krátce působící inzulíny. Tento druh inzulínu je tvořen

dobře rozpustnými krystaly, proto je čirý. Řadíme zde Humulin R, Actrapid, Insuman

Basal. Všechny mají rychlý nástup účinku (vesměs do 30 minut) a poměrně krátké

působení (4-6 hodin).

Další skupinou jsou tzv. ultrakrátké neboli rychle působící analoga

inzulínu . Patří zde analog inzulin aspro (Humalog), inzulin aspart (Novorapid) nebo

inzulin glulisin (Apidra). Jejich účinek velmi rychle nastupuje, ale také velmi rychle

odeznívá.

Další skupinou jsou intermediární inzulíny neboli středně dlouho působící

inzulíny nazývané také jako NPH inzulíny. Tyto inzulíny mají charakter suspenze

a jsou zakalené. Je potřeba zde dávat pozor na tzv. vločkování, kdy dochází ke ztrátě

účinnosti inzulínu. Tyto inzulíny mají opožděný nástup a různé trvání účinku. Patří

zde Insulatard HM, Insuman Basal a Humulin N.

Poslední skupinou jsou dlouhodobě působící analoga inzulínu. Zde patří

analog glargin (Lantus) a analog determir (Levemir). Tyto inzulíny mají opožděný

28

nástup a různé trvání účinku, zajišťují také vyrovnanou hladinu inzulínu a nazývají

se jako „inzulíny bezvrcholové“.

Vedle těchto skupin inzulínů se používají také tzv. premixované inzulíny,

které vznikají mísením rychle působícího inzulínu s NPH inzulíny. Patří zde Mixtard

30, jehož výrobcem je Novo Nordisk, Humulin M3, výrobcem je Eli Lilly, a Insuman

Comb 25, jehož výrobcem je Sanofi-Aventis. Jejich vlastností je rychlý nástup účinku

vlivem rychle působícího inzulínu a současně přetrvávající efekt díky NPH inzulínu.

Podíl rychle působícího inzulínu je vyznačen v názvu (např. Mixtard 30 nebo Humulin

M3 obsahují 30% rychle působícího inzulínu a 70% NPH inzulínu). Ještě rychlejšího

nástupu účinku je docíleno při použití rychle působícího analoga ve směsi.

Jako např. Novomix 30, jehož výrobcem je Novo Nordisk, nebo Humalog Mix

25 či Humalog Mix 50, jehož výrobcem je Eli Lilly (Rybka, 2007; Marek a kol., 2010).

Tabulka 3. Přehled inzulínů (Rybka, 2007).

KRÁTCE PŮSOBÍCÍ INZULÍNY

Inzulín:

Actrapid HM

HMR (regular)

Insuman Rapid

Začátek účinku:

30 min.

20-30 min.

30 min.

Vrchol účinku:

1,5–3,5 hod.

1–3 hod.

1–4 hod.

Trvání účinku:

7–8 hod.

5–7 hod.

7-9 hod.

Výrobce:

Novo Nordisk

Eli Lilly

Sanofi-Aventis

STŘEDNĚ DLOUHO PŮSOBÍCÍ INZULÍNY

Inzulín:

Insulatard HM

Insuman Basal

Humulin N

Začátek účinku:

do 1,5 hod.

do 1 hod.

1-2,5 hod.

Vrchol účinku:

4-12 hod.

3-4 hod.

4-12 hod.

Trvání účinku:

24 hod.

11-20 hod.

12-16 hod.

Výrobce:

Novo Nordisk

Sanofi-Aventis

Eli Lilly

RYCHLE PŮSOBÍCÍ ANALOGA INZULÍNU

Inzulín:

lispro/Humalog

aspart/Novorapid

glulisin/Apidra

Začátek účinku:

10-15 min.

10-15 min.

10-15 min.

Vrchol účinku:

30-60 min.

40-50 min.

55 min.

Trvání účinku:

3-4 hod.

3-5 hod.

3-5 hod.

Výrobce:

Eli Lilly

Novo Nordisk

Sanofi-aventis

DLOUHODOB Ě PŮSOBÍCÍ ANALOGA INZULÍNU

Inzulín:

glargin/Lantus

determir/Levemir

Začátek účinku:

60-120 min.

60-120 min.

Vrchol účinku:

není

není

Trvání účinku:

24 hod.

20 hod.

Výrobce:

Sanofi-Aventis

Novo Nordisk

29

1.9.3.2 Úvodní inzulínové režimy

Rybka (2007) ve své knize dělí úvodní inzulínové režimy do těchto

kategorií:

• úvodní inzulínový režim 1-A, kdy se 3x denně aplikuje krátkodobě

působící inzulín regular (aplikuje se 20-30 min. před hlavním jídlem)

a 1x denně NPH (aplikuje se před spaním nejčastěji ve 22 hodin). Tato

léčba se volí u pacientů, kteří dávají přednost častějšímu přijmu potravy

v menších porcích,

• úvodní inzulínový režim 1-B, kdy se aplikuje 3x denně rychle

působící analog (aplikuje se těsně před jídlem) a 2x denně NPH (aplikuje

se ráno po probuzení a před spaním). Tato léčba se volí u diabetiků,

kteří vyžadují větší pracovní flexibilitu s příjmem potravy 3x denně.

Dále Rybka (2007) definuje také tzv. speciální inzulínové režimy,

které se používají u pacientů, u kterých se pomocí základních režimů nedaří dosáhnout

optimálních hodnot glykémie. Tyto režimy dělí do těchto kategorií:

• speciální inzulínový režim 1, kdy se aplikuje 3x denně krátkodobě

působící inzulín regular (aplikuje se 20-30 min. před hlavním jídlem)

a 2x denně NPH (aplikuje se ráno po probuzení a před spaním).

Tato léčba je volena u pacientů, u kterých dominuje hyperglykémie

před obědem,

• speciální inzulínový režim 2, kdy se aplikuje 3x denně rychle

působící analog (aplikuje se těsně před jídlem) a 3x denně NPH (aplikuje

se před snídaní, obědem a před spaním). Tato léčba se volí u pacientů,

u kterých převládá hyperglykémie před večeří,

• speciální inzulínový režim 3, kdy se aplikuje 3x denně rychle

působící analog (aplikuje se těsně před jídlem) a 1 x denně dlouhodobě

působící analog (aplikuje se s večeří). Tato léčba se volí u pacientů,

u kterých se nepodařilo zvládnout hyperglykémii nalačno, hyperglykémii

před večeří, hypoglykémii v noci a nad ránem.

30

1.9.3.3 Způsoby aplikace inzulínu

K aplikaci inzulínu se používají inzulínové stříkačky (např. Becton

Dickinson, Omnican). Jde o speciální stříkačky s fixovanou jehlou, které jsou opatřeny

stupnicí vyznačující počet jednotek. V současné době se používají stříkačky

pro koncentraci inzulínu 100j/ml (U100). Někteří výrobci dodávají na stříkačku boční

nástavec, který zastává funkci lupy (viz. příloha č. 6).

Dále se k aplikaci inzulínu používají inzulínová pera (např. Humapen,

Eli Lilly, Novopen, Novo Nordisk, Optipen Sanofi-Aventis). Pera jsou aplikátorem

se zásobníkem inzulínu, který vydrží na několik dávek a poté se zásobník vymění

za nový. Tento způsob diabetikům výrazně usnadňuje aplikaci inzulínu. Při aplikaci

je důležité místo vpichu, neboť jim může být ovlivněna účinnost inzulínu,

protože např. z krajiny břicha se inzulín vstřebává rychleji než z hýždí. Účinnost

inzulínu také závisí na hloubce vpichu, na tukové vrstvě, na fyzické aktivitě. Střídání

míst vpichu inzulínu může mít za následek rozkolísání diabetu, a proto se doporučuje

používat jen určitou oblast (Kapounová, 2007; Marek a kol., 2010) (viz. příloha č. 7).

Kapounová (2007) ve své knize uvádí, že inzulín lze aplikovat také pomocí

inzulínové pumpy, kdy se pomocí mikropumpy dodává inzulín kontinuálně (stále).

Pumpy jsou indikovány při dekompenzaci diabetu, který nelze zvládnout jinou formou

intenzivní terapie, při ranních hyperglykémiích, které nelze zvládnout večerní dávkou

inzulínu, při těhotenství diabetiček, při velmi nepravidelném režimu pacienta

apod. Nutností této metody je, aby byl pacient schopen o pumpu pečovat a aby zvládal

její technické ovládání. Kontraindikací je psychicky labilní pacient, pacient závislý

na alkoholu apod. Vlastní zavedení léčby se provádí za hospitalizace a je velmi důležité,

aby byl vedle pacienta edukován také rodinný příslušník.

Rybka (2007) uvádí, že léčba inzulínovou pumpou je v dnešní době moderní

léčebnou metodou. Inzulínové pumpy mají tu výhodu, že mohou plynule po celých

24 hodin zajišťovat přívod inzulínu a umožňují soulad podání inzulínu, příjmu potravy

a fyzické aktivitě tak, aby se pacient mohl vyhnout výkyvům glykémie (viz. příloha

č. 8).

31

1.9.4 Terapie úplavice cukrové II. typu

Dle Lullmanna a kol. (2004) je cílem terapie zvýšit citlivost tkání a orgánů vůči

inzulínu. Mnohdy stačí pouze diabetická dieta, popř. snížení tělesné hmotnosti

při obezitě, a pravidelná fyzická aktivita. Jestliže tato opatření nevedou k úpravě

metabolismu, přichází na řadu medikamentózní léčba. Při terapii se začíná perorálními

antidiabetiky (PAD) – buď s derivátem sulfonylmočoviny, nebo s biguanidem

metforminem. Jestliže léčení s jednou z těchto látek není efektivní, přejde se na látku

druhou. Pokud se ani poté nedostaví uspokojivý efekt, musí se přejít na léčbu

inzulínem. V neposlední řadě lze také u terapie diabetu II. typu použít kombinaci PAD

a inzulínu.

Dle Rybky (2007) je přístup k léčbě diabetu II. typu rozdělen do tří po sobě

následujících kroků:

• 1. krok je změna životního stylu a tableta metforminu,

• 2. krok je „další medikace“, kdy dochází k nepravidelným hodnotám

glykémie a je nutnost k metforminu přidat druhý lék,

• 3. krok je „další úprava terapie“, kdy při neúspěšné dvojkombinaci

je namístě trojkombinace léčby nebo inzulinoterapie, upřednostňována

je inzulinoterapie.

Cíle léčby se dle Rybky (2007) stanovují individuálně. Zvláštní důraz je kladen

na edukaci (výchovu) diabetika. Tento výchovně vzdělávací program má vést diabetika

k větší samostatnosti v oblasti péče o svoje onemocnění, s cílem převést

na něj spoluzodpovědnost za léčbu. V neposlední řadě je také nutná péče o dobrý

duševní stav diabetiků.

32

1.9.4.1 Perorální antidiabetika

1.9.4.1.1 Perorální antidiabetika ovlivňující inzulínovou rezistenci

Rybka (2007) do této skupin antidiabetik řadí biguanidy, jehož zástupcem

je metformin. Tento lék zvyšuje citlivost tkání na inzulín, zpomaluje vyprazdňování

žaludku, zrychluje pohyby střeva a má příznivý účinek na lipidový metabolismus.

Jeho hlavní nevýhodou jsou dyspeptické potíže (nechutenství, pocit na zvracení,

zvracení), které se mohou vyskytovat v úvodu léčby.

Tento lék se vylučuje ledvinami a jeho kontraindikací (stav vylučující některé

léčebné postupy) je nedostatečná funkce ledvin a jater, těhotenství, alkoholismus.

Metformin se podává buď v monoterapii (terapie jen jedním preparátem), nebo

v kombinaci s deriváty sulfonylmočoviny, thiazolidindiony či inkretiny (Marek a kol.,

2010).

Dle Rybky (2007) se při zahájení terapie podává metformin v nejnižší dávce

(500 mg) a to 1-2 x denně. Při chronické užívání by dávka neměla přesahovat

2000 mg denně.

Další skupina, která patří do této kategorie, jsou tzv. glitazony. Tyto látky

zvyšují citlivost různých tkání k inzulínu. Zástupci této skupiny jsou pioglitazon

a rosiglitazon. Tyto léky se používají ke kombinační léčbě a jsou indikovány

v kombinaci se sulfonylmočovinou, kde nelze použít metformin pro jeho

nesnášenlivost, anebo v kombinaci s metforminem, kde monoterapie tímto preparátem

nedosáhla požadovaného výsledku. Dávkování pioglitazinu je 15-30 mg denně,

rosiglitazinu 4-8 mg (Lullmann a kol., 2004; Rybka, 2007).

1.9.4.1.2 Sulfonylureová sekretagoga

Do této skupiny řadíme dle Lullmanna a kol. (2004) deriváty

sulfonylmočoviny. Jejich mechanismus účinku spočívá v senzibilizaci (citlivosti)

B-buněk vůči fyziologickým sekrečním procesům. Deriváty sulfonylmočoviny

neovlivňují tvorbu, ale jen vyplavení inzulínu, proto jsou při chybějící syntéze inzulínu

neúčinné. Tyto látky jsou kontraindikovány při nestabilním diabetu, v těhotenství,

onemocnění jater, ledvin a štítné žláze.

33

Rybka (2007) do této skupiny řadí:

• glibenclamid, který má největší riziko hypoglykémie,

• glipizid má nejrychlejší nástup účinku,

• gliklazid má menší hypoglykemizující efekt,

• gliquidon, který je vylučován žlučí, a proto je možno jeho použití

u pacientů s renální insuficiencí,

• glimerid je nejnovějším preparátem s menším rizikem hypoglykémie.

1.9.4.1.3 Nesulfonylureová sekretagoga

Zde řadíme glinidy , které ovlivňují časnou fázi inzulínového vyměšování,

proto se také nazývají rychlými sekretagogy. Tyto látky se rychle vstřebávají z trávicího

ústrojí a nazývají se také „inzulínem v tabletách“. Do této skupiny řadíme repaglinid,

jehož dávkování je 3x denně 0,5-4 mg dávky, a nateglinid, který se podává před

hlavním jídlem 3x denně po 30-60 mg.

Další kategorií jsou tzv. inhibitory alfaglukosidáz , které snižují vstřebávání

sacharidů, a snižují tedy glykémii. (Rybka, 2007).

Tabulka 4. Přehled perorálních antidiabetik (Rybka, 2007).

LÉČIVA OVLIV ŇUJÍCÍ INZULÍNOVOU REZISTENCI

biguanidy metformin (Adimet, Diaphage, Glucophage,

Gluformin, Laugerin, Metfirex, Megtogamma,

Metformin, Siofor)

glitazony rosiglitazon (Avandia)

pioglitazon (Actos)

SULFONYLUREOVÁ SEKRETAGOGA

deriváty sulfonylmočoviny glibenclamid (Maninil, Glucovance)

gliklazid (Diaprel, Diaprel MR, Glicirex)

gliquidon (Glurenorm)

glimepirid (Amaryl)

NESULFONYLUREOVÁ SEKRETAGOGA

glinidy repaglinid (Novonorm)

nateglinid (Starlix)

34

1.9.4.1.4 Kombinace PAD terapie

Dle Rybky (2007) se v lékařské praxi využívají kombinace sulfonylmočoviny

a metforminu, glinidu a metforminu, nebo glitazonu a sulfonylmočoviny. Léky,

které ovlivňují inzulinovou rezistenci, jako např. metformin a glitazon, lze použít

v kombinaci s perorálními antidiabetiky zaměřenými na nedostatek inzulínu, jako

např. glinidy, deriváty sulfonylmočoviny. Druhá látka se přidává až tehdy, pokud bylo

dosaženo maximálního dávkování jedné látky a nedochází k optimální kompenzaci

glykémie. Kombinovaná léčba pomocí perorálních antidiabetik má ovšem výraznější

hypoglykemický účinek. Nejčastěji se v léčbě diabetu používá kombinace dvou

perorálních antidiabetik. Trojkombinace není doporučována a není příliš validní. Spíše

se volí kombinace PAD a inzulinoterapie.

Tabulka 5. Kombinace PAD dostupná v ČR (Rybka, 2007).

NÁZEV PREPARÁTU ÚČINNÁ LÁTKA

Glibomet glibenclamid 2,5 mg

metformin 400 mg

Avandamet 1 mg rosiglitazon 1 mg

metformin 500 mg

Avandamet 2 mg rosiglitazon 2 mg

metformin 500 mg nebo 1000 mg

Glucovance glibenclamid 2,5 mg nebo 5 mg

metformin 500 mg

Avaglim rosiglitazon 4 a 8 mg

glimepirid 4 mg

1.9.4.2 Inzulinoterapie diabetiků 2. typu

Při přetrvávajících hyperglykémiích (zvýšená hladina cukru v krvi)

a neuspokojivé kompenzaci diabetu je nutné začít uvažovat o možnosti inzulinoterapie.

Terapie inzulínem je indikována při přetrvávající hyperglykémii nalačno > 13,9 mmol/l.

Také je nutno zahájit inzulinoterapii ihned, pokud jsou přítomny symptomy diabetu

s polyurií, polydipsií. Inzulín lze kombinovat s perorálními antidiabetiky i podávat

samostatně.

35

V praxi se zahajuje inzulinoterapie u diabetiků 2. typu, u kterých nelze

dosáhnout žádoucí kompenzace glykémie pomocí perorálních antidiabetik. Dávky

při zahájení inzulinoterapie se pohybují kolem 10j (Rybka, 2007).

36

1.10 Komplikace diabetu

1.10.1 Akutní stavy v diabetologii

Do této kategorii řadíme dle Rybky (2007) hypoglykémii, hyperglykémii,

diabetickou ketoacidózy a laktátovou acidózu.

Akutní komplikace diabetu mellitu jsou často život ohrožující komplikace a jsou

spojeny s metabolickým rozvratem organismu (Klener, 2001).

1.10.1.1 Hypoglykémie

Adams, Harold (1999) definuje hypoglykémii jako hladinu glukózy v krvi nižší

než 3,3 mmol/l. Jde o metabolickou poruchu s život ohrožujícími následky,

neboť glukóza je nezbytná pro funkci mozkových buněk a její nedostatek může

následně způsobit poruchu mozku a smrt.

Rybka (2007) ve své knize dělí hyperglykemické reakce do čtyř stupňů:

• mírnou , kdy není přítomen žádný klinický ani biochemický nález,

• středně těžkou, kdy jsou již přítomné klinické příznaky, ale pacient

je schopen hypoglykémii zvládnout sám,

• těžkou, kdy pacient potřebuje pomoc jiné osoby,

• kóma, kdy pacient ztrácí vědomí, stav může být provázen křečemi apod.

Příčinou hypoglykémie je nadměrná dávka inzulínu a perorálních antidiabetik,

neadekvátní nebo opožděný příjem potravy a náhlá zátěž ve spojitosti s předchozími

příčinami (Rybka, 2007).

Klinický obraz hypoglykémie je individuální a značně rozdílný. Zatímco jedni

pacienti zůstávají bez příznaků, mohou jiní při stejné hladině glykémie projevovat

klasické příznaky hypoglykémie. Pacient může být zpočátku lehce nepozorný, přeříkává

se, nedovede se koncentrovat, později je neklidný, rychle nastupuje hlad, bezvědomí.

Někdy může vést hypoglykémie k agresivitě, častý je třes končetin, kůže je vlhká,

zpocená, jazyk je vlhký. Velmi častá je také tachykardie (zvýšená srdeční frekvence),

hodnota krevního tlaku je většinou normální. Častým příznakem je pocení a bledost

37

Vzácně může hypoglykémie vést k epileptickému záchvatu (Adams, Harold, 1999;

Klener, 2001).

Terapie dle Klenera (2001) spočívá v podání cukru per os (ústy). U osob,

které nemohou polykat, se podá 40 ml 40% glukóza i. v. Pokud do 5 minut nedojde

k optimalizaci hodnot, tento proces se opakuje. Nutná je důsledná kontrola hodnot

glykémie co 15 minut.

1.10.1.2 Diabetická ketoacidóza

Diabetická ketoacidóza je život ohrožující stav, který je charakterizován těžkými

poruchami řízení sacharidového, proteinového a tukového metabolismu v důsledku

nedostatku inzulínu. Neléčená ketoacidóza vede k dehydrataci (ztráta vody u

organismu) a osmotické diuréze. Jestliže hladina glykémie přesáhne ledvinný pás,

dochází k úbytku elektrolytů: draslíku, sodíku, fosfátů a magnezia. Játra reagují

zvýšením oxidace, což vede k nadprodukci ketolátek. Hromadění ketolátek způsobuje

následně acidózu (zvýšení kyselé reakce krve) (Rybka, 2007).

Klener (2001, s. 735, 736) uvádí, že ketoacidóza vzniká v důsledku velkého

nadbytku glukagonu za současného váznutí odsunu glukózy z extracelulární tekutiny

do intracelulární. Důsledkem je hyperglykémie a zvýšená koncentrace acetoacetátu.

Tento stav vede k těžkké metabolické acidóze, zvýšení osmolarity a diuréze,

které se klinicky projevuje polyurií (zvýšené močení). Polyurie vede ke ztrátě nejprve

extracelulární tekutiny a posléze i intracelulární tekutiny s příznaky dehydratace

a vysušení sliznice dutiny ústní. V důsledku snížení volume extracelulární tekutiny

klesá perfúze (průtok) orgánů, což má za následek oligurii (snížené vylučování moči)

až anurii (zástava močení). V extrémních případech dochází k poklesu krevního tlaku,

tachykardii (zvýšený pulz) a známkám cirkulačního šoku. Ke ketoacidóze může

docházet v důsledku nedostatečné aplikaci inzulínu, selhání inzulínové pumpy nebo

vynechání terapie při zánětlivých onemocněních.

Rozvoj příznaků je pomalý a trvá až několik dní. Diabetická ketoacidóza

se projevuje ztrátou na váze s polyurií (zvýšené močení), polydipsií (nadměrná žízeň),

hypoventilací a dehydratací. V dechu může být cítit ovocný pach. Který vzniká

v důsledku nadprodukce ketolátek. Mnohdy je přítomno zvracení, abdominální bolest,

která může napodobovat bolest při náhlých příhodách břišních. Bývá snížen pohyb

38

gastrointestinálního traktu. Jsou přítomny různé poruchy vědomí až koma (Rybka,

2007).

Terapii dělí Rybka (2007) ve své knize do čtyř následujícíh kroků,

které zahrnují tyto úkony:

• úprava cirkulující objemu,

• úprava a kontrola glykémie,

• léčba změn elektrolytové rovnováhy,

• úprava ketoacidózy.

Bezprostředně po zjištění hyperglykémie je nutné zahájit terapii inzulínem,

a to v dávce 20j rychle působícího inzulínu (Actrapid, Humulin R). Následuje podání

infuzní terapie s 8-12 j tohoto inzulínu až do doby, kdy je hodnota glykémie nižší

než 15 mmol/l. Poté se pacient převede na systém více inzulínových dávek. Velmi

důležitá je také dehydratace pacienta, kdy je opět zavedena infuzní terapie pomocí

fyziologického roztoku. Často je nutné do této infuze přidat draslík v podobě 7,5% KCl.

Komplikace diabetické ketoacidózy se projevují častěji u starších pacientů.

Nejčastější komplikací je selhání ledvin, arytmie, náhlé koronární příhody, srdeční

selhání. Může se také vyskytnout mozkový edém, často se vyskytují různé infekce,

zejména pneumonie (Rybka, 2007).

1.10.1.3 Hyperglykemický hyperosmolární syndrom

Adams, Harold (1999) ve své knize definuje hyperglykemický hyperosmolární

syndrom jako akutní metabolický syndrom, se kterým se nejčastěji setkáme

u diabetiků II. typu. Tento syndrom je charakterizován vysokou hladinou glukózy

v krvi, která přesahuje 33 mmol/l a není provázen produkcí ketolátek buď vůbec,

nebo jen ve velmi malé míře. Tento stav se velmi podobá diabetické ketoacidóze

a je charakterizován těžkou dehydratací a neurologickou dysfunkcí. Úmrtnost na tento

syndrom je velmi vysoká. Při podezření je nutno jednat okamžitě.

Klener (2001) uvádí, že tato komplikace se vyskytuje především u diabetiků

vyššího věku a ve stáří. Při tomto stavu dochází k hyperglykémii a díky osmotické

39

diuréze k extrémní dehydrataci. Vyvolávající příčinou tohoto stavu je nejčastěji infekce,

zejména bronchopneumonie, často také urosepse.

Pacient je často v kómatu. Také sliznice úst a jazyka je suchá. V důsledku

sníženého množství extracelulární tekutiny dochází k tachykardii. Hodinová diuréza je

výrazně snížená v důsledku hypoperfúze (snížený průtok ledvinami) ledvin. Mohou se

také vyskytnout křeče. Nástup příznaků je pomalý a mnohdy může trvat až týdny.

Hodnota glykémie je mnohdy až 55 mmol/l.

Terapie spočívá v rehydrataci (zavodnění) a terapii inzulínem. Je nutné zvolit

přiměřenou rychlost rehydratace, neboť při pomalé rehydrataci je možnost vzniku

cirkulačního šoku, při rychlé rehydrataci je pacient ohrožen edémem mozku.

K rehydrataci se využívá fyziologický roztok. Terapie inzulínem spočívá v podání

12 – 20 j krátkodobého inzulínu intravenózně. Při hodnotách okolo 15 mmol/l

se přechází v podání inzulínu subkutánně. Prognóza je horší než při diabetické acidóze

(Klener, 2001).

1.10.1.4 Laktátová acidóza

Jedná se o metabolickou acidózu, která vzniká v důsledku kumulace laktátu

v organismu na podkladě různých patologických stavů. Typické je zvýšení koncentrace

laktátu v krvi nad 5 mmol/l, u závažnějších případů 7 mmol/l (Rybka, 2007).

Rybka (2007) laktátovou acidózu dělí na dva typy:

• typ A, který provází tkáňovou hypoxii (nedostatek kyslíku v tkáních),

• typ B, který vzniká v důsledku poruchy energetického metabolismu

a dělí se na typy B1, B2, B3.

Pacient zpočátku pociťuje únavu, je slabý a má sklon k hypotenzi (snížený tlak

krve). Dále je dušný, trpí bolestmi břicha a nakonec mohou vzniknout různé poruchy

vědomí. Terapie spočívá v podání hydrogenkarbonátu sodného v infuzi. Léčba musí být

zaměřena na vyvolávající příčiny, základní onemocnění, důležitá je také oxygenace

(zajištění kyslíkové terapie) pacienta a podpora oběhu (Klener, 2001; Rybka, 2007).

40

1.10.2 Chronické komplikace úplavice cukrové

Jde o chronické komplikace specifické pro diabetes mellitus, tzn., že mohou

vzniknout pouze u nemocného s touto diagnózou (Vlček, Fialová a kol., 2010).

1.10.2.1 Oční komplikace úplavice cukrové

Dle Rybky (2007) se jedná o komplikaci, která postihuje cévy sítnice. Jde

o komplikaci diabetu mellitu, která vzniká v důsledku specifických morfologických

změn, na podkladě metabolické poruchy u diabetického syndromu. Diabetická

retinopatie je podmíněna trváním choroby. Postihuje 80 – 100% nemocných s diabetem

I. typu a více než 60% nemocných s diabetem II. typu s trváním delší než

20 let. U nemocných s diabetem II. typu je výskyt očních komplikací vyšší, trvání

diabetu do vzniku těchto komplikací kratší. Vznik slepoty související s diabetickou

retinopatií je v ČR kolem 0,3 – 0,4%.

Klinický obraz dělí Klener (2001) na tři základní stadia:

• neproliferativní diabetická retinopatie,

• pokročilá neproliferativní diabetická retinopatie,

• proliferativní diabetická retinopatie.

Neproliferativní diabetická retinopatie je charakterizována mikroaneuryzmaty,

což jsou okrouhlé, červené a ostře ohraničené tečky, které představují rozšířenou

kapiláru. Dále je přítomna intraretinální hemoragií (krvácení), která se vstřebává

až měsíce a nezanechává funkční následky. Také můžeme pozorovat tvrdé exudáty

(výpotek), které jsou tvořeny lipoproteiny a mohou poškodit zrakovou ostrost.

Pokročilá neproliferativní diabetická retinopatie, kdy na sítnici nacházíme

měkké exudáty, venózní abnormality a zúžení střední periferii sítnice.

Proliferativní diabetická retinopatie je charakterizována neovaskularizací

na sítnici. Jejím základním znakem jsou nově vytvořené cévy vycházející ze sítnice.

Tyto cévy nemají pevnou stavbu endotelu, což má za následek extravazální

prosakování. Nově vytvořené cévy mohou adheovat pevně k zadní ploše sklivce,

což vede ke krvácení a odchlípení sliznice. Na sítnici se objevuje hemoragie, krev

41

se může objevit i ve sklivci a dochází hemoftalmu. Důsledkem jsou závažné změny

zraku a slepota.

Terapie je založena na normalizaci glykemie, krevního tlaku a terapie

dyslipidemie. V současné době je hojně využívána také laserová korelace sítnice

(Klener, 2001, Rybka, 2007).

1.10.2.2 Ledvinné komplikace úplavice cukrové

Onemocnění ledvin neboli diabetická nefropatie je v současné době hlavní

příčinou chronického selhání ledvin vyžadující náhradu ledvin. Výskyt tohoto

onemocnění v posledních letech roste (Marek a kol., 2010).

Diabetická nefropatie se vyskytuje u dvou třetin diabetiků I. typu

a asi u poloviny diabetiků II. typu. Její výskyt i závažnost onemocnění se zvyšuje

délkou trvání diabetu. Výskyt a progrese také závisí na řádné kompenzaci diabetu

mellitu, která dokáže progresi diabetické nefropatie v časných stádiích zastavit nebo

zbrzdit. Diabetická nefropatie je závažnou komplikací diabetu mellitu, která zhoršuje

kvalitu života těchto osob (Navrátil a kol., 2008).

V patogenezi převládá řada faktorů, a to hemodynamických a metabolických,

které se vzájemně propojují. Uplatňuje se zde také dědičná zátěž. Zásadní význam

má chronická hyperglykémie, která vede ke zvýšení glykoproteinů v bazální membráně

glomerulů a tubulů. Velký význam v etiopatogenezích diabetické nefropatii mají také

změny renální hemodynamiky, kdy dochází ke zvýšení intraglomerulárního tlaku

(Rybka, 2007).

Rybka (2007) ve své knize dělí příznaky do čtyř stádií:

• 1. Stádium latentní (hyperfiltra čně-hypertrofické ), které je

charakterizováno zvýšením glomerulární filtrace o 10-40%. Také zde

převládá zvětšení ledvin a přechodná mikroalbuminurie. Toto stádium

je potencionálně reverzibilní,

• 2. Stádium (incipientní diabetická nefropatie), které je

charakterizováno trvalou mikroalbuminurií, také glomerulární filtrace

klesá, často se objevuje také hypertenze,

42

• 3. Stádium (manifestní diabetická nefropatie), kdy dochází

k rozvoji proteinurie, zvýšení systémového krevního tlaku a dochází

ke konečné sklerotizaci většiny glomerulů,

• 4. Stádium (chronické renální selhání), což je terminální fáze.

Dle Marka a kol. (2010) je léčba diabetické nefropatie zaměřena na:

• prevenci vývoje mikroalbuminurie (primární prevence),

• prevenci progrese mikroalbuminurie do manifestní proteinurie

(sekundární prevence),

• ovlivnění progrese renální insuficience,

• léčbu selhání ledvin.

1.10.2.3 Diabetická neuropatie (postižení nervů)

Diabetická neuropatie, neboli postižení periferních nervů u diabetiků, je velmi

časté onemocnění. Toto onemocnění se projevuje zejména silnými bolestmi, svalovou

slabostí, parézami (ochrnutí) nervů a může diabetika invalidizovat. Diabetická

neuropatie se podílí na etiopatogenezi diabetické nohy. Při diabetu mellitu 1. typu

nastupuje zpravidla po deseti letech trváno onemocnění, u diabetu 2. Mellitu typu

se příznaky diabetické neuropatie mohou projevit již při diagnóze diabetu mellitu nebo

může onemocnění probíhat dlouhá léta asymptomaticky. Na vzniku se podílí

dlouhodobá hyperglykémie (Klener, 2001; Rybka, 2007).

Vlček, Fialová a kol. (2010) ve své knize dělí diabetickou neuropatii

do tří forem:

• senzitivní forma, která se projevuje zejména paresteziemi

a poruchami čití. Časté jsou noční nesnesitelné bolesti, nepřesně

lokalizované bolesti dolních končetin, které nereagují na běžná

analgetika,

• motorická diabetická neuropatie, která může vést je svalovým

obrnám,

43

• autonomní diabetická neuropatie, která může vyvolat srdeční

arytmie, němou ischémii myokardu, zhoršené vyprazdňování žaludku

či močového měchýře, zácpu nebo průjem.

Základem léčby diabetické neuropatie je kompenzace diabetu s normalizacemi

glykémie. Důležitá je také léčba pomocí různých mastí (Rybka, 2007).

1.10.2.4 Diabetická noha

Syndrom diabetické nohy je dle WHO definován jako ulcerace (tvoření vředů)

a destrukce (ničení) hlubokých tkání nohy spojená s neuropatií, angiopatie a infekcí. Do

syndromu se řadí také pacienti po amputacích na dolních končetinách. Diabetická

ulcerace na nohou je definována jako rána, která proniká celou vrstvou kůže dolní

končetiny. Ulcerace povrchová nepřesahuje do podkožní tkáně, ulcerace hluboká

penetruje do podkožní tkáně a zasahuje často fascie (povázky), svaly nebo šlachy.

Gangréna je definována jako nekróza kůže a přilehlých struktur (Rybka, 2007, s. 163).

Klener (2001) ve své knize klasifikaci diabetické nohy:

• stupeň 0, kdy je vysoké riziko ulcerace,

• stupeň 1, kdy je již přítomná ulcerace v kůži, ale nepřesahuje tukovou

vrstvu,

• stupeň 2, kdy je přítomna hlubší ulcerace přesahující tukovou vrstvu

a penetrující na šlachy, kloubní pouzdra nebo na kosti, ale bez

přítomnosti infekce,

• stupeň 3, kdy jej již přítomná infekce,

• stupeň 4, který označujeme lokalizovanou gangrénou, nejčastěji

na prstech nebo patě,

• stupeň 5, kdy je přítomna gangréna nebo nekróza vyžadující amputaci.

Hlavními patologickými činiteli, které vedou k rozvoji diabetických nohou,

jsou především diabetická neuropatie. Vyvolávajícím činitelem, který vede ke vzniku

ulcerací, bývají při již přítomné diabetické neuropatii především traumata (nevhodná

obuv, chůze na boso, pády). K biochemickým faktorům patří kromě snížené

pohyblivosti kloubů také deformity nohou. Na vzniku diabetické nohy se podílí také

44

imunitní faktory, jako je náchylnost k infekcím, dysfunkce imunitního systému apod.

Nejčastěji se jedná o smíšenou etiologii s převahou diabetické neuropatie (Rybka,

2007).

Základem léčby diabetické nohy je prevence. Důležitá je každodenní hygiena

nohou, sanace plísňových infekcí mezi prsty, pravidelná péče o nohy. Ponožky

je nutno nosit bavlněné a měnit je každý den. Boty diabetiků musí být dostatečně široké

a mít hluboce měkkou stélku, ale málo ohebnou podrážku. V případě vzniku vředu

se pacient imobilizuje na lůžku. Při vzniku infekce je nutná antibiotická léčba (Klener,

2001)

1.10.3 Nespecifické komplikace diabetu

Nejedlá (2006) ve své knize uvádí tyto nespecifické komplikace diabetu:

• ateroskleróza,

• sklon k infekcím, zejména močových cest a kožním,

• zhoršená motilita orgánů v důsledku diabetické neuropatie (záněty

žlučových cest, zpomalené vyprazdňování apod.).

45

1.11 Diabetes mellitus v těhotenství Jak roste počet diabetiků, tak vzrůstá také počet diabetiček, které chtějí mít dítě.

Asi 2-4% těhotných žen je postiženo diabetem mellitus. Z toho asi u 0,5-1,5% gravidit

se jako komplikace objevuje diabetes mellitus 1. typu. Asi u 4-14% všech těhotných

se vyskytuje gestační diabetes mellitus (Malhotra, 2006).

1.11.1 Klasifikace diabetu v těhotenství

Diabetes v těhotenství je rozdělen do dvou kategorií:

• pregestační diabetes mellitus, kdy diabetes mellitus vznikl již před

otěhotněním,

• gestační diabetes mellitus, který byl diagnostikován v průběhu

těhotenství (Malhotra, 2006).

Přítomnost hyperglykémie v průběhu prvního trimestru gravidity, tzn. v průběhu

organogeneze, může vést ke vzniku malformací (vývojová odchylka). Tyto malformace

často postihují srdce a centrální nervový systém. Rizika pro matku a plod jsou zejména

hypertenze, vyšší procento porodů císařským řezem, vyšší frekvence infekcí

(Rybka, 2007).

1.11.2 Pregestační diabetes mellitus

Pregestační diabetes mellitus znamená, že byl diagnostikován již před

otěhotněním. Cílem péče těchto pacientem je dosáhnout plánovaného rodičovství

v období co nejlepší kompenzace diabetu. Nedostatečná kompenzace diabetu totiž vede

k spontánním potratům a malformacím plodu (Malhotra, 2006, Rybka, 2007).

Všechny pacientky s diabetem mellitus 1. typu jsou léčeny humánními inzulíny

s nejméně 3-4 dávkami inzulínu denně. Pacientky jsou vybaveny glukometry

pro selfmonitoring (samomonitorování). V případě, že se u těhotné diabetičky

nedosáhne dobré kompenzace diabetu mellitu, je nutná hospitalizace gravidní ženy

v kterémkoliv týdnu těhotenství (Rybka, 2007).

46

1.11.3 Gestační diabetes mellitus

Gestační diabetes mellitus je definován jako poruchy glukózové intolerance,

která vznikla v průběhu gravidity. K identifikaci těchto žen se používá univerzální

screening, který probíhá v 17. týdnu těhotenství a to pomocí orálně-glukozotolerančního

testu. Základem terapie je zahájení inzulinoterapie a dieta (Malhotra, 2006).

Rybka (2007, s. 262) ve své knize uvádí rizikové faktory vzniku gestačního

diabetu:

• gestační diabetes mellitus v předchozí graviditě,

• rodinná anamnéza diabetu mellitu,

• porod dítěte o větší hmotnosti v minulé graviditě,

• porod dítěte s komplikacemi, které by mohly souviset s gestačním

diabetem,

• anamnéza předčasného porodu s kongenitálními abnormalitami,

• špatná porodnická anamnéze zahrnující opakované potraty, hypertenzi,

eklampsii, apod.,

• anamnéza recidivujících infekcí močových cest,

• glykosurie manifestující se během gravidity,

• věk nad 30 let,

• obezita.

47

2 KVALITA ŽIVOTA

2.1 Historie Kvalita života je jedním z nejčastěji používaných pojmů současné medicíny.

Vyjadřuje názor, že zdravotní péče má smysl do té míry, v jaké pozitivně ovlivňuje

život pacientů. V současné době, pro kterou je charakteristické prodlužování délky

života a převaha chronických, dlouhotrvajících nemocí nad nemocemi infekčními,

se za hlavní cíl medicíny nepovažuje zdraví nebo prodloužení života samo o sobě,

ale zachování nebo zlepšení kvality života.

O kvalitě života se však nemluví jen v lékařství. S tímto termínem se můžeme

setkat také v psychologii, sociologii, kulturní antropologii, ekologii a již zmíněné

medicíně. Sociologové např. sledují kvalitu života u různých sociálních skupin

a srovnávají ji. Psychologové se zaměřují především na pohodu jednotlivců a pokouší

se ji pomoci různých metod měřit (Bartoňová, Dragomerická, 2006, s. 9).

Payne (2005, s. 205) ve své knize uvádí, že termín kvalita života byl poprvé

v historii zmíněn již ve 20. letech, a to v souvislosti s úvahami o ekonomickém vývoji

a úloze státu v oblasti materiální podpory nižších společenských vrstev. Byl diskutován

zejména vliv státních dotací na kvalitu života chudších lidí.

Po 2. světové válce se pojem kvalita života stal cílem různých sociálních

programů. Vznikl nový interdisciplinární obor, výzkum kvality života,

který měl poskytnout podklady pro návrh a hodnocení účinné sociální politiky

(Bartoňová, Dragomerická, 2006, s. 9).

V 70. letech německý politik Willy Brandt postavil politický program německé

sociální demokracie na dosahování lepší kvality života pro své spoluobčany. Brzy tento

termín zdomácněl v sociologii, kde od té doby slouží k odlišení podmínek života.

Důvodem pro studium kvality života a jeho nejdůležitějším cílem je podporovat

a rozvíjet takové životní prostředí a takové životní podmínky, které by lidem

umožňovaly žít způsobem, který je pro ně nejlepší, ve kterém nacházejí smysl

a který si dovedou a mohou užít (Payne, 2005, s. 206).

48

2.2 Definice kvality života V literatuře se setkáme s celou řadou definic kvality života. Na nejzákladnější

úrovni je kvalita života chápána jako důsledek působení neboli interakce mnoha

různých faktorů. Jsou to především faktory sociální, zdravotní, ekonomické,

a environmentální podmínky, které kumulativně a velmi často neznámým způsobem

interagují, a tak ovlivňují lidský rozvoj na úrovni jednotlivců, ale také na úrovni celých

společností. Koncept kvality života má celkem dvě dimenze, a to subjektivní

a objektivní. Subjektivní kvalita života se týká lidské emocionality a všeobecné

spokojenosti se svým životem. Objektivní kvalita života znamená splnění požadavků

týkajících se sociálních a materiálních podmínek života, sociálního statusu a fyzického

zdraví daného jednotlivce (Payne, 2005).

Světová zdravotnická organizace kvalitu života chápe jako to, jak člověk vnímá

své postavení v životě v kontextu kultury, ve které žije, a ve vztahu ke svým cílům,

očekáváním, životnímu stylu a zájmům (Bartoňová, Dragomerická, 2006, s. 10).

49

2.3 Nástroje měření kvality života Nejobvyklejší metodou zjišťování kvality života je využívání dotazníků nebo

strukturovaných rozhovorů.

Všeobecné dotazníky jsou použitelné pro jakýkoli soubor pacientů nebo zdravé

populace. Jejich výhodou je, že umožňují vzájemné srovnání různých podmínek

a souborů osob a lze je využít pro populační šetření. Nevýhodou je, že nemusí být dost

citlivé na podchycení intervence zaměřené na symptomy.

Speciální dotazníky jsou naproti tomu určeny pro pacienty s určitými obtížemi

a obsahují položky, které zjišťují dopad těchto obtíží na život pacienta. Dotazníky

tohoto typu jsou schopny zachycovat klinicky významné změny, ale jejich výsledky

lze obtížně srovnávat nebo zobecňovat (Bartoňová, Dragomerická, 2006, s. 10).

50

2.4 Měření kvality života Křivohlavý (2002) ve své knize dělí metody měření do třech skupin:

• metody měření kvality života, kdy tuto kvalitu života hodnotí druhá

osoba,

• metody měření kvality života, kde hodnotitelem je samotná osoba,

• metody smíšené, které vznikly kombinací dvou předchozích.

Bartoňová, dragomerická (2006, s. 10) ve své knize uvádí, že kvalita života bývá

měřena ze tří perspektiv a to:

• jako objektivní měření sociálních ukazatelů,

• jako subjektivní odhad celkové spokojenosti se životem,

• jako subjektivní odhad spokojenosti s jednotlivými životními oblastmi.

Kvalitu života lze sledovat na individuální úrovni, kde slouží k sestavení

např. terapeutického plánu a k vyhodnocení použitých postupů. Dále se používá

na úrovni skupin pacientů s určitým typem onemocnění, kde se měření kvality života

používá jako indikátor efektu léčby, dopadu vedlejších účinků léků, apod. A nakonec

se používá k populačnímu šetření kvality života, který může sloužit jako podklad

k preventivním programům či k plánování zdravotní či sociální péče (Bartoňová,

Dragomerická, 2006).

51

2.5 WHOQOL-BREEF Podle Bartoňové, Dragomerické (2006) je whoqol-Bref dotazník s 26 položkami.

Kdy první dvě položky (Q1 a Q2) jsou samostatně vyhodnotitelné. Dalších 24 položek

je sdruženo do 4 oblastí – fyzická, psychologická, sociální oblast a prostředí.

Do domény (dom1) fyzické zdraví řadíme:

• položka q3 - bolest a nepříjemné pocity,

• položka q4 - závislost na lékařské péči,

• položka q10 - energie a únava,

• položka q15 - pohyblivost,

• položka q16 - spánek,

• položka q17 - každodenní činnosti,

• položka q18 - pracovní výkonnost.

Do domény (dom2) prožívání řadíme:

• položka q5 - potěšení ze života,

• položka q6 - smysl života,

• položka q7 - soustřední,

• položka q11 - přijetí tělesného vzhledu,

• položka q19 - spokojenost se sebou,

• položka q26 - negativní pocity.

Do domény (dom3) sociální vztahy řadíme:

• položka q20 - osobní vztahy,

• položka q21 - sexuální život,

• položka q22 - podpora přátel,

• položka q8 - osobní bezpečí.

Do domény (dom4) prostředí řadíme:

• položka q9 - životní prostředí,

• položka q12 - finanční situace,

• položka q13 - přístup k informacím,

• položka q14 - záliby,

• položka q23 - prostředí v okolí bydliště,

52

• položka q24 - dostupnost zdravotní péče,

• položka q 25 - doprava.

Dvě samostatné položky:

• Q1 - kvalita života,

• Q2 - spokojenost se zdravím.

53

3 METODIKA PRÁCE

3.1 Charakteristika zkoumaného vzorku Respondenti, kteří se zúčastnili dotazníkového šetření, jsou diabetici závislí na

inzulínu a pravidelně navštěvují diabetologickou poradnu. Výběr respondentů závisel

tedy na tom, zda jsou léčeni pomocí inzulinoterapie, což byl hlavní předpoklad účasti na

dotazníkovém šetření. Celkový počet respondentů byl 134, z toho 50% respondentů byli

muži a 50% respondentů ženy. Ve výzkumném šetření byli přítomni respondenti

ve věkové kategorii 30 – 44 let a 60 – 74 let.

3.2 Organizace výzkumu Výzkum probíhal v Nemocnici Valašské Meziříčí na interním oddělení.

Samotný výzkum trval od června roku 2010 do března 2011.

K výzkumnému šetření byl použit dotazník světové zdravotnické organizace

WHOQOL-BREF, který je zcela anonymní. Vždy mohla být zvolena jen jedna odpověď

z více nabízených. Bylo rozdáno celkově 134 dotazníků, z toho 67 věkové skupině

30 – 44 let a 67 věkové skupině 60- 64 let. Dotazníky byly rozdány dle věku a pohlaví.

3.3 Metodika výzkumu V diplomové práci byl použit dotazník kvality života Světové zdravotnické

organizace WHOQOL-BREF, který se skládá s 24 položek rozdělených do čtyř domén

a dvou samostatně vyhodnotitelných položek. Mezi dané domény patří fyzické zdraví,

prožívání, sociální vztahy a prostředí.

K doméně fyzické zdraví (dom1) patří otázky z dotazníkového šetření č. 5, 6,

12, 17, 18, 19, 20.

K doméně prožívání (dom2) patří otázky z dotazníkového šetření č. 7, 8, 9, 13,

21, 28.

K doméně sociální vztahy (dom3) patří otázky z dotazníkového šetření č. 22,

23, 24, 10.

54

K doméně prostředí (dom4) patří otázky z dotazníkového šetření č. 11, 13, 15,

16, 25, 26, 27.

Dvě samostatně vyhodnotitelné položky jsou v dotazníkovém šetření

otázky č. 3, 4.

K dotazníku byly přidány celkem 4 otázky pro potřebu ověření hypotéz.

V dotazníkovém šetření jsou to otázky č. 1, 2, 29, 30.

3.4 Použité metody statistického zpracování dat V první části výzkumu bylo zpracováno celkem 30 otázek dotazníkového šetření

do tabulek a grafů. Tabulka obsahuje absolutní i relativní četnost a graf použit

v diplomové práci je skupinový sloupcový, kromě otázky č. 29 a 30, kdy byl použit graf

výsečový s prostorovým efektem. Každá otázka z výzkumu je rozdělena do dvou

věkových kategorií (30 – 44 let a 60 – 74 let) pro potřeby dalšího zkoumání.

V druhé části výzkumného šetření byly zpracované výsledky z předchozí části

výzkumu porovnány s populačními normami kvality života jedinců. Tyto normy jsou

uvedeny v příručce pro uživatele české verze dotazníku kvality života, kdy jsou

rozděleny do pěti věkových skupin. Ke srovnání jsou použity věkové kategorie 30 – 44

let a 60 – 74 let. Ke zpracování byla použita tabulka a graf prostorový válcový.

Třetí část výzkumného šetření obsahuje ověření stanovených hypotéz.

K vyhodnocení hypotézy 1 a 2 byl použit Pearsonův test nezávislosti a k vyhodnocení

3 a 4 hypotézy test Chí- kvadrát.

55

4 VÝSLEDKY VÝZKUMU

4.1 Výsledky dotazníkového šetření

Otázka 1. Jste muž nebo žena?

Tabulka 6. Pohlaví respondentů.

Odpověď Absolutní četnost Relativní četnost (%)

Muž 67 50

Žena 67 50

∑ 134 100%

Z dotazníkového šetření vyplívá, že celkem se výzkumu zúčastnilo 134 (100%)

respondentů. Z celkového množství respondentů je 67 (50%) osob mužského pohlaví

a 67 (50%) osob ženského pohlaví.(tab. 6).

Otázka 2. Jaký je Váš věk?

Tabulka 7. Věk respondentů.

Absolutní četnost Relativní četnost (%)

Odpověď Muži Ženy ∑ Muži Ženy ∑ (%)

30 – 44 let 30 37 67 22 28 50%

60 – 74 let 37 30 67 28 22 50%

Celkem 67 67 134 57% 43% 100%

Celkem se dotazníkového šetření zúčastnilo 30 (22%) mužů a 37 (28%) žen

ve věkové skupině 30 – 44 let. Ve věkové skupině 60 – 74 let se zúčastnilo výzkumu

37 (28%) mužů a 30 (22%) žen (tab. 7).

56

Otázka 3. Jak hodnotíte kvalitu svého života?

Tabulka 8. Hodnocení kvality života respondenty.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Velmi špatná 0 0 2 3

Špatná 2 3 7 10

Ani dobrá ani

špatná

16 24 35 52

Dobrá 38 57 18 27

Velmi dobrá 11 16 5 8

Celkem 67 100 67 100

Graf 1. Hodnocení kvality života respondenty.

Velmi špatnou kvalitu života hodnotí ve věku 30 – 44 let 0 (0%) respondentů

a ve věku 60 – 74 let celkem 2 (3%). Špatnou kvalitu života označili v dotazníku

ve věku 30 – 44 let celkem 2 (3%) respondenti a ve věku 60 – 74 let 7 (10%).

Ani dobrou ani špatnou kvalitu života volilo ve věku 30 – 44 let 16 (24%) respondentů

a ve věku 60 – 74 let 35 (52%). Dobrou kvalitu života označilo ve věku 30 – 44 let

38 respondentů (57%) a ve věku 60 – 74 let 18 (27%). Velmi dobrá kvalita života

je přítomna ve věku 30 – 44 let u 11 (16%) respondentů a ve věku 60 – 74 let celkem

u 5 (8%) (tab. 8, g. 1).

57

Otázka 4. Jak jste spokojen/a se svým zdravím?

Tabulka 9. Spokojenost respondentů se zdravím.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Velmi nespokojen/a 0 0 1 2

Nespokojen/a 2 3 4 6

Ani spokojen/a ani

nespokojen/a

20 30 31 46

Spokojen/a 35 52 26 39

Velmi spokojen/a 10 15 5 7

Celkem 67 100 67 100

Graf 2. Spokojenost respondentů se zdravím.

Velmi nespokojeno se svým zdravím je ve věku 30 – 44 let

0 (0%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 1 (2%). Nespokojeno se zdravím je ve věku

30 – 44 let 2 (3%) respondenti a ve věku 60 – 74 let 4 (6%). Ani spokojeno

ani nespokojeno je ve věku 30 – 44 let 20 (30%) respondentů a ve věku 60 – 74 let

31 (46%). Spokojeno se svým zdravím je ve věku 30 – 44 let 35 (52%) respondentů

a ve věku 60 – 74 let 26 (39%). Velmi spokojeno je ve věku 30 – 44 let u 10 (15%)

respondentů a ve věku 60 – 74 let celkem 5 (7%) (tab. 9, g. 2 ).

58

Otázka 5. Do jaké míry Vám bolest brání v tom, co potřebujete dělat?

Tabulka 10. Vliv bolesti na každodenní činnosti.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Vůbec ne 21 31 13 19

Trochu 32 48 26 39

Středně 11 16 20 30

Hodně 3 5 8 12

Maximáln ě 0 0 0 0

Celkem 67 100 67 100

Graf 3. Vliv bolesti na každodenní činnosti.

Bolest vůbec neovlivňuje v každodenních činnostech ve věku 30 – 44 let

21 (31%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 13 (19%) osob. Trochu bolest ovlivňuje

ve věku 30 – 44 let 32 (48%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 26 (39%). Středně

bolest ovlivňuje ve věku 30 – 44 let 11(16%) respondentů a ve věku 60 – 74 let

20 (30%). Ve věku 30 – 44 let 3 (5%) respondenty a ve věku 60 – 74 let 8 (12%)

respondentů bolest hodně brání v tom, co potřebují dělat. Maximálně bolest neovlivňuje

nikoho z dotazovaných (tab.10, g. 3).

59

Otázka 6. Jak moc potřebujete lékařskou péči, abyste mohl/a fungovat

v každodenním životě?

Tabulka 11. Potřeba lékařské péče.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Vůbec ne 34 51 8 12

Trochu 19 28 22 33

Středně 12 18 24 36

Hodně 2 3 13 19

Maximáln ě 0 0 0 0

Celkem 67 100 67 100

Graf 4. Potřeba lékařské péče.

Vůbec lékařskou péči nepotřebuje ve věku 30 - 44 let 34 (51%) respondentů

a ve věku 60 – 74 let 8 (12%). Trochu lékařskou péči potřebuje ve věku 30 - 44 let 19

(28%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 22 (33%). Středně lékařskou péči potřebuje

ve věku 30 - 44 let 12 (18%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 24 (36%). Hodně

lékařskou péči potřebuje ve věku 30 - 44 let 2 (3%) respondenti (2%) a ve věku 60 – 74

let 13 (19%) respondentů. Maximálně lékařskou péči nepotřebuje nikdo z dotazovaných

(tab. 11, g. 4).

60

Otázka 7. Jak moc Vás těší život?

Tabulka 12. Jak moc těší respondenty život.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Vůbec ne 0 0 0 0

Trochu 1 2 2 3

Středně 10 15 21 31

Hodně 27 40 34 51

Maximáln ě 29 43 10 15

Celkem 67 100 67 100

Graf 5. Jak moc těší respondenty život.

Maximální potěšení ze života má ve věku 30 – 44 let 29 (43%) respondentů a ve

věku 60 – 74 let 10 (15%). Hodně těší život ve věku 30 – 44 let 27 (40%) respondentů

a ve věku 60 – 74 let 34 (51%). Střední potěšení ze života má ve věku 30 – 44 let

10 (15%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 21 (31%). Trochu má potěšení ze života

ve věku 30 – 44 let 1 (2%) respondent a ve věku 60 – 74 let 2 respondenti (3%). Vůbec

nemá potěšení ze života žádný z respondentů (tab. 12, g. 5).

61

Otázka 8. Nakolik se Vám zdá, že Váš život má smysl?

Tabulka 13. Smysl života.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Vůbec ne 0 0 0 0

Trochu 2 3 3 5

Středně 11 17 31 46

Hodně 35 52 21 31

Maximáln ě 19 28 12 18

Celkem 67 100 67 100

Graf 6. Smysl života.

Maximální smysl života pociťuje ve věkové kategorii 30 – 44 let 19 (28%)

respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 12 (18%). Hodně smysl života pociťuje

ve věkové kategorii 30 – 44 let 35 (52%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let

21 (31%). Středně smysl života pociťuje ve věkové kategorii 30 – 44 let 11 (17%)

respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 31 (46%). Trochu smysl života pociťuje

ve věkové kategorii 30 – 44 let 2 respondenti (3%) a ve věkové kategorii 60 – 74 let

3 (5%). Vůbec žádný smysl života nepociťuje nikdo z dotazovaných (tab. 13, g. 8).

62

Otázka 9. Jak moc se dokážete soustředit?

Tabulka 14. Schopnost soustředění.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Vůbec ne 1 1 1 2

Trochu 6 9 7 10

Středně 16 24 36 54

Hodně 40 60 21 31

Maximáln ě 4 6 2 3

Celkem 67 100 67 100

Graf 7. Schopnost soustředění.

Vůbec se nedokáže soustředit ve věkové kategorii 30 – 44 let 1 (1%) respondent

a ve věkové kategorii 60 – 74 let 1 (2%). Trochu se dokáže soustředit ve věkové

kategorii 30 – 44 let 6 (9%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let

7 (10%). Středně se dokáže soustředit ve věkové kategorii 30 – 44 let

16 (24%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 36 (54%). Hodně se dokáže

soustředit ve věkové kategorii 30 – 44 let 40 respondentů (60%) a ve věkové kategorii

60 – 74 let 21 (31%). Maximálně se dokáže soustředit ve věkové kategorii 30 – 44 let 4

respondenti (6%) a ve věkové kategorii 60 – 74 let 2 (3%) (tab. 14, g. 9).

63

Otázka 10. Jak bezpečně se cítíte ve svém každodenním životě?

Tabulka 15. Pocit bezpečí.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Vůbec ne 1 2 2 3

Trochu 6 9 8 12

Středně 35 52 43 64

Hodně 18 27 11 16

Maximáln ě 7 10 3 5

Celkem 67 100 67 100

Graf 8. Pocit bezpečí.

Vůbec se necítí bezpečně v životě ve věku 30 – 44 let 1 (2%) respondent a ve

věku 60 – 74 let 2 (3%). Trochu se cítí bezpečně v životě ve věku 30 – 44 let

6 (9%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 8 (12%). Středně se cítí bezpečně v životě

ve věku 30 – 44 let 35 (52%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 43 (64%). Hodně se cítí

bezpečně v životě ve věku 30 – 44 let 18 (27%) respondentů a ve věku60 – 74 let

11 (16%). Maximálně se cítí bezpečně v životě ve věku 30 – 44 let 7 (10%) respondentů

a ve věkové kategorii 60 – 74 let 3 (5%) (tab. 15, g. 10).

64

Otázka 11. Jak zdravé je prostředí, ve kterém žijete?

Tabulka 16. Zdravé prostředí.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Vůbec ne 3 5 2 3

Trochu 12 18 10 15

Středně 33 49 38 57

Hodně 12 18 11 16

Maximáln ě 7 10 6 9

Celkem 67 100 67 100

Graf 9. Zdravé prostředí.

Maximálně zdravé prostředí hodnotí ve věku 30 – 44 let 7 (5%) respondentů

a ve věku 60 – 74 6 (3%). Hodně zdravé prostředí hodnotí ve věku 30 – 44 let

12 (18%) respondentů a ve věku 60 – 74 11 (15%). Středně zdravé prostředí hodnotí

ve věku 30 – 44 let 33 (49%) respondentů a ve věku 60 – 74 38 (57%). Trochu zdravé

prostředí hodnotí ve věku 30 – 44 let 12 (18%) respondentů a ve věku 60 – 74

10 (16%). Vůbec zdravé prostředí hodnotí ve věku 30 – 44 let 3 (10%) respondenti

a ve věku 60 – 74 2 (9%) (tab. 16, g. 9).

65

Otázka 12. Mátě dost energie pro každodenní život?

Tabulka 17. Energie respondentů.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Vůbec ne 0 0 0 0

Spíše ne 1 2 8 12

Středně 13 19 41 61

Většinou ano 39 58 16 24

Zcela 14 21 2 3

Celkem 67 100 67 100

Graf 10. Energie respondentů.

Zcela dostatek energie má ve věkové kategorii 30 – 44 let 14 (21%) respondentů

a ve věkové kategorii 60 – 74 let 2 (3%). Většinou má dostatek energie

ve věkové kategorii 30 – 44 let 39 (58%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let

16 (24%). Středně dost energie má ve věkové kategorii 30 – 44 let 13 (19%)

respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 41 (61%). Spíše nemá dostatek energie ve

věkové kategorii 30 – 44 let 1 (2%) respondent a ve věkové kategorii 60 – 74 let

8 (12%). Vůbec žádnou energii nemá nikdo z dotazovaných (tab. 17, g. 12).

66

Otázka 13. Dokážete akceptovat svůj t ělesný vzhled?

Tabulka 18. Akceptace tělesného vzhledu respondentů.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Vůbec ne 0 0 0 0

Spíše ne 2 3 2 3

Středně 21 31 11 16

Většinou ano 33 49 45 67

Zcela 11 17 9 14

Celkem 67 100 67 100

Graf 11. Akceptace tělesného vzhledu respondentů.

Zcela akceptuje svůj vzhled ve věkové kategorii 30 – 44 let 11 (17%)

respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 9 (14%). Většinou akceptuje svůj vzhled

ve věkové kategorii 30 – 44 let 33 (49%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let

45 (67%). Středně akceptuje svůj vzhled ve věkové kategorii 30 – 44 let 26 (39%)

respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 11 (16%). Spíše neakceptuje svůj vzhled

ve věkové kategorii 30 – 44 let 2 (3%) respondenti a ve věkové kategorii 60– 74 let

2 (3%). Vůbec neakceptuje svůj vzhled nikdo z dotazovaných (tab. 18, g. 13).

67

Otázka. 14. Máte dost peněz k uspokojení svých potřeb?

Tabulka 19. Dostatek financí k uspokojení potřeb respondentů.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Vůbec ne 5 8 7 10

Spíše ne 10 15 12 18

Středně 15 22 23 34

Většinou ano 26 39 20 30

Zcela 11 16 5 8

Celkem 67 100 67 100

Graf 12. Dostatek financí k uspokojení potřeb respondentů.

Zcela dostatek peněz k uspokojování potřeb má ve věku 30 – 44 let 11 (16%)

respondentů a ve věku 60 – 74 let 5 (8%). Většinou dostatek peněz k uspokojování

potřeb má ve věku 30 – 44 let 26 (39%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 20 (30%).

Středně dostatek peněz k uspokojování potřeb má ve věku 30 – 44 let 15 (22%)

respondentů a ve věku 60 – 74 let 23 (34%). Spíše nedostatek peněz k uspokojování

potřeb má ve věkové kategorii 30 – 44 let 10 (15%) respondentů a ve věku 60 – 74 let

12 (18%). Vůbec nemá dostatek peněz k uspokojování potřeb ve věku 30 – 44 let 5

(8%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 7 (10%) (tab. 19, g. 14).

68

Otázky 15. Máte přístup k informacím, které potřebujete pro svůj

každodenní život?

Tabulka 20. Přístup respondentů k informacím.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Vůbec ne 0 0 0 0

Spíše ne 6 9 15 22

Středně 21 31 29 43

Většinou ano 21 31 13 20

Zcela 19 29 10 15

Celkem 67 100 67 100

Graf 13. Přístup respondentů k informacím.

Zcela přístup k informacím má ve věku 30 – 44 let 19 (29%) respondentů

a ve věku 60 – 74 let 10 (15%). Většinou má přístup k informacím ve věku 30 – 44 let

21 (31%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 13 (20%). Středně má přístup k informacím

ve věku 60 – 44 let 21 (31%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 29 (43%). Spíše nemá

přístup k informacím ve věku 30 – 44 let 6 (9%) respondentů a ve věku 60 – 74 let

15 (22%). Vůbec nemá přístup k informacím žádný z dotazovaných respondentů (tab.

20, g. 15).

69

Otázka 16. Máte možnost věnovat se svým zálibám?

Tabulka 21. Možnost respondentů věnovat se zálibám.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Vůbec ne 0 0 0 0

Spíše ne 2 3 9 14

Středně 4 6 18 27

Většinou ano 41 61 27 40

Zcela 20 30 13 19

Celkem 67 100 67 100

Graf 14. Možnost respondentů věnovat se zálibám.

Zcela má možnost věnovat se zálibám ve věku 30 – 44 let 20 (30%) respondentů

a ve věku 60 – 74 let 13 (19%). Většinou má možnost věnovat se zálibám ve věku

30 – 44 let 41 (61%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 27 (40%). Středně má možnost

věnovat se zálibám ve věku 30 – 44 let 4 (6%) respondenti a ve věku 60 – 74 let

18 (27%). Spíše nemá možnost věnovat se zálibám ve věku 30 – 44 let 2 (3%)

respondenti a ve věku 60 – 74 let 9 (14%). Vůbec nemá možnost věnovat se zálibám

žádný z dotazovaných respondentů (tab. 21, g. 14).

70

Otázka 17. Jak se dokážete pohybovat?

Tabulka 22. Možnost pohybu respondentů.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Velmi špatně 0 0 0 0

Špatně 0 0 1 1

Ani dobře ani špatně 4 6 16 24

Dobře 34 51 38 57

Velmi dobře 29 43 12 18

Celkem 67 100 67 100

Graf 15. Možnost pohybu respondentů.

Velmi dobře se pohybuje ve věkové kategorii 30 – 44 let 29 (43%) respondentů

a ve věkové kategorii 60 – 74 let 12 (18%). Dobře se pohybuje ve věkové kategorii

30 – 44 let 34 (51%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 38 (57%). Ani dobře

ani špatně se pohybuje ve věkové kategorii 30 – 44 let 4 (6%) respondenti a ve věkové

kategorii 60 – 74 let 16 (24%). Špatně se pohybuje ve věkové kategorii 30 – 44 let

0 (0%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 1 (1%). Velmi špatně se

nepohybuje žádný z dotazovaných (tab. 22, g. 17).

71

Otázka 18. Jak jste spokojen/a se svým spánkem?

Tabulka 23. Spokojenost respondentů se spánkem.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Velmi nespokojen/a 2 3 4 6

Nespokojen/a 5 8 10 15

Ani spokojen/a ani

nespokojen/a

7 10 26 39

Spokojen/a 38 57 11 16

Velmi spokojen/a 15 22 16 24

Celkem 67 100 67 100

Graf 16. Spokojenost respondentů se spánkem.

Velmi spokojeno se spánkem je ve věku 30 – 44 let 15 (22%) respondentů

a ve věku 60 – 74 let 16 (24%). Spokojeno se spánkem je ve věku 30 – 44 let 38 (57%)

respondentů a ve věku 60 – 74 let 11 (16%). Ani spokojeno ani nespokojeno

se spánkem je ve věku 30 – 44 let 7 (10%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 26 (39%).

Nespokojeno se spánkem je ve věku 30 – 44 let 5 (8%) respondentů a ve věku 60 – 74

let 10 (15%). Velmi nespokojeno se spánkem je ve věku 30 – 44 let 2 (3%) respondenti

a ve věku 60 – 74 let 4 (6%). (tab. 23, g. 18).

72

Otázka 19. Jak jste spokojen/a se svou schopností provádět každodenní

činnosti?

Tabulka 24. Schopnost provádět každodenní činnosti.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Velmi nespokojen/a 0 0 0 0

Nespokojen/a 6 9 12 18

Ani spokojen/a ani

nespokojen/a

15 22 24 36

Spokojen/a 26 39 19 28

Velmi spokojen/a 20 30 12 18

Celkem 67 100 67 100

Graf 17. Schopnost provádět každodenní činnosti.

Velmi spokojeno se schopností provádět každodenní činnosti je ve věku 30 – 44

let 20 (30%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 12 (18%). Spokojeno je ve

věku 30 – 44 let 26 (39%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 19 (28%). Ani spokojeno

ani nespokojeno je ve věku 30 – 44 let 15 (22%) respondentů a ve věku 60 – 74 let

24 (36%). Nespokojeno je ve věku 30 – 44 let 6 (9%) respondentů a ve věku 60 – 74 let

12 (18%). Velmi nespokojeno se schopností provádět každodenní činnosti není nikdo

z dotazovaných (tab. 24, g. 17).

73

Otázka 20. Jak jste spokojen/a se svým pracovním výkonem?

Tabulka 25. Spokojenost respondentů s pracovním výkonem.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Velmi nespokojen/a 3 5 3 5

Nespokojen/a 8 12 10 15

Ani spokojen/a ani

nespokojen/a

11 16 21 31

Spokojen/a 29 43 20 30

Velmi spokojen/a 16 24 13 19

Celkem 67 100 67 100

Graf 18. Spokojenost respondentů s pracovním výkonem.

Velmi spokojeno se svým pracovním výkonem je ve věku 30 – 44 let 16 (24%)

respondentů a ve věku 60 – 74 let 13 (19%). Spokojeno je ve věku 30 – 44 let 29 (43%)

respondentů a ve věku 60 – 74 let 20 (30%). Ani spokojeno ani nespokojeno se svým

pracovním výkonem je ve věku 30 – 44 let 11 (16%) respondentů a ve věku 60 – 74 let

21(31%). Nespokojeno je ve věku 30 – 44 let 8 (12%) respondentů a ve věku 60 – 74 let

10 (15%). Velmi nespokojeno se svým pracovním výkonem je ve věku 30 – 44 let

3 (5%) respondenti a ve věku 60 – 74 let 3 (5%) (tab. 25, g. 18).

74

Otázka 21. Jak jste spokojen/a sám/sama se sebou?

Tabulka 26. Spokojenost respondentů sami se sebou.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Velmi nespokojen/a 0 0 0 0

Nespokojen/a 0 0 2 3

Ani spokojen/a ani

nespokojen/a

10 15 30 45

Spokojen/a 34 51 22 33

Velmi spokojen/a 23 34 13 19

Celkem 67 100 67 100

Graf 19. Spokojenost respondentů sami se sebou.

Velmi spokojeno sám se sebou je ve věku 30 – 44 let 23 (34%) respondentů

a ve věku 60 – 74 let 13 (19%). Spokojeno sám se sebou je ve věku 30 – 44 let

34 (51%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 22 (33%). Ani spokojeno ani nespokojeno

je ve věku 30 – 44 let 10 (15%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 30 (45%).

Nespokojeno sám se sebou je ve věku 30 – 44 let 0 (0%) respondentů a ve věku 60 – 74

let 2 (3%). Velmi nespokojeno není nikdo z dotazovaných (tab. 26, g. 19).

75

Otázka 22. Jak jste spokojen/a se svými osobními vztahy?

Tabulka 27. Spokojenost respondentů s osobními vztahy.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Velmi nespokojen/a 1 2 0 0

Nespokojen/a 3 4 2 3

Ani spokojen/a ani

nespokojen/a

21 31 24 36

Spokojen/a 26 39 35 52

Velmi spokojen/a 16 24 6 9

Celkem 67 100 67 100

Graf 20. Spokojenost respondentů s osobními vztahy.

Velmi spokojeno se svými osobními vztahy je ve věku 30 – 44 let 16 (24%)

respondentů a ve věku 60 – 74 let 6 (9%). Spokojeno se svými osobními vztahy

je ve věku 30 – 44 let 26 (39%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 35 (52%).

Ani spokojeno ani nespokojeno se svými osobními vztahy je ve věku 30 – 44 let

21 (31%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 24 (36%). Nespokojeno se svými osobními

vztahy je ve věku 30 – 44 let 3 (4%) respondenti a ve věku 60 – 74 let 2 (3%). Velmi

nespokojeno se svými osobními vztahy je ve věku 30 – 44 let 1 (2%) respondent a ve

věku 60 – 74 let 0 (0%) (tab. 27, g. 20).

76

Otázka 23. Jak jste spokojen/a se svým sexuálním životem?

Tabulka 28. Spokojenost respondentů se sexuálním životem.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Velmi nespokojen/a 3 5 3 5

Nespokojen/a 6 9 5 7

Ani spokojen/a ani

nespokojen/a

13 19 20 30

Spokojen/a 34 51 29 43

Velmi spokojen/a 11 16 10 15

Celkem 67 100 67 100

Graf 21. Spokojenost respondentů se sexuálním životem.

Velmi spokojeno se sexuálním životem je ve věku 30 – 44 let 11 (16%)

respondentů a ve věku 60 – 74 let 10 (15%). Spokojeno se sexuálním životem je ve

věku 30 – 44 let 34 (51%) a ve věku 60 – 74 let 29 (43%). Ani spokojeno ani

nespokojeno je ve věku 30 – 44 let 13 (19%) respondentů a ve věku 60 – 74 let

20 respondentů (30%). Nespokojeno se sexuálním životem je ve věku 30 – 44 let

6 (9%) a ve věku 60 – 74 let 5 (7%). Velmi nespokojeno se sexuálním životem je ve

věku 30 – 44 let 3 (5%) respondenti a ve věku 60 – 74 let 3 (5%) (tab. 28, g. 21).

77

Otázka 24. Jak jste spokojen/a s podporou, kterou Vám poskytuji

přátelé?

Tabulka 29. Spokojenost respondentů s podporou přátel.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Velmi nespokojen/a 0 0 0 0

Nespokojen/a 4 6 9 13

Ani spokojen/a ani

nespokojen/a

16 24 20 30

Spokojen/a 26 39 33 49

Velmi spokojen/a 21 31 5 8

Celkem 67 100 67 100

Graf 22. Spokojenost respondentů s podporou přátel.

Velmi spokojeno s podporou přátel je ve věku 30 – 44 let 21(31%) respondentů

a ve věku 60 – 74 let 5 (8%). Spokojeno s podporou přátel je ve věku 30 – 44 let

26 (39%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 33(49%). Ani spokojeno ani nespokojeno

je ve věku 30 – 44 let 16 (24%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 20 (30%).

Nespokojeno s podporou přátel je ve věku 30 – 44 let 4 (6%) respondenti a ve věku

60 – 74 let 9 (13%). Velmi nespokojeno s podporou přátel není nikdo z dotazovaných

(tab. 29, g. 22).

78

Otázka 25. Jak jste spokojen/a s podmínkami v místě, kde žijete?

Tabulka 30. Spokojenost respondentů s životními podmínkami.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Velmi nespokojen/a 2 3 2 3

Nespokojen/a 11 17 14 21

Ani spokojen/a ani

nespokojen/a

29 43 30 45

Spokojen/a 19 28 12 18

Velmi spokojen/a 6 9 9 13

Celkem 67 100 67 100

Graf 23. Spokojenost respondentů s životními podmínkami.

Velmi spokojeno s životními podmínkami je ve věku 30 – 44 let 6 (9%)

respondentů a ve věku 60 – 74 let 9 (13%). Spokojeno je ve věku 30 – 44 let

19 (28%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 12 (18%). Ani spokojeno ani nespokojeno

je ve věku 30 – 44 let 29 (43%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 30 (45%).

Nespokojeno s životními podmínkami je ve věku 30 – 44 let 11 (17%) respondentů

a ve věku 60 – 74 let 14 (21%). Velmi nespokojeno s životními podmínkami je ve věku

30 – 44 let 2 (3%) respondenti a ve věku 60 – 74 let 2 (3%) (tab. 30, g. 23).

79

Otázka 26. Jak jste spokojen/a s dostupností zdravotní péče?

Tabulka 31. Spokojenost respondentů s dostupností zdravotní péče.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Velmi nespokojen/a 1 2 5 7

Nespokojen/a 3 5 8 12

Ani spokojen/a ani

nespokojen/a

17 25 27 40

Spokojen/a 21 31 24 36

Velmi spokojen/a 25 37 3 5

Celkem 67 100 67 100

Graf 24. Spokojenost respondentů s dostupností zdravotní péče.

Velmi spokojeno s dostupností zdravotní péče je ve věku 30 – 44 let 25 (37%)

respondentů a ve věku 60 – 74 let 3 (5%). Spokojeno je ve věku 30 – 44 let 21 (31%)

respondentů a ve věku 60 – 74 let 24 (36%). Ani spokojeno ani nespokojeno je ve věku

30 – 44 let 17 (25%) a ve věku 60 – 74 let 27 (40%). Nespokojeno s dostupností

zdravotní péče je ve věku 30 – 44 let 3 (5%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 8 (12%).

Velmi nespokojeno je ve věku 30 – 44 let 1 (1%) respondent a ve věku 60 – 74 let

5 (7%) (tab. 31, g. 24).

80

Otázka 27. Jak jste spokojen/a s dopravou?

Tabulka 32. Spokojenost respondentů s dopravou.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Velmi nespokojen/a 9 13 11 16

Nespokojen/a 8 12 10 15

Ani spokojen/a ani

nespokojen/a

23 34 32 48

Spokojen/a 20 30 9 13

Velmi spokojen/a 7 11 5 8

Celkem 67 100 67 100

Graf 25. Spokojenost respondentů s dopravou.

Velmi spokojeno s dopravou je ve věkové kategorii 30 – 44 let 7 (11%)

respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 5 (8%). Spokojeno s dopravou

je ve věkové kategorii 30 – 44 let 20 (30%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74

let 9 (13%). Ani spokojeno ani nespokojeno s dopravou je ve věkové kategorii 30 – 44

let 23 (34%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 32 (48%). Nespokojeno

s dopravou je ve věkové kategorii 30 – 44 let 8 (12%) respondentů a ve věkové

kategorii 60 – 74 let 10 (15%). Velmi nespokojeno s dopravou je ve věkové kategorii

30 – 44 let 9 (13%) respondentů a ve věkové kategorii 60 – 74 let 11 (16%) (tab. 32, g.

27).

81

Otázka 28. Jak často prožíváte negativní pocity, jako je např.

rozmrzelost, beznaděj, úzkost, deprese?

Tabulka 33. Negativní pocity respondentů.

Věková kategorie

30 – 44 let 60 – 74 let

Odpověď

n % n %

Nikdy 19 28 16 24

Někdy 32 48 37 55

Středně 12 18 12 18

Celkem často 4 6 2 3

Často 0 0 0 0

Celkem 67 100 67 100

Graf 26. Negativní pocity respondentů.

Nikdy neprožívá negativní pocity ve věku 30 – 44 let 19 (28%) respondentů

a ve věku 60 – 74 let 16 (24%). Někdy prožívá negativní pocity ve věku 30 – 44 let

32 (48%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 37 (55%). Středně prožívá negativní pocity

ve věku 30 – 44 let 12 (18%) respondentů a ve věku 60 – 74 let 12 (18%). Celkem často

prožívá negativní pocity ve věku 30 – 44 let 4 (6%) respondenti a ve věku 60 – 74 let

2 (3%). Neustále neprožívá negativní pocity nikdo z dotazovaných (tab. 33, g. 26).

82

Otázka 29. Změnila se vaše kvalita života po zjištění dg. diabetes

mellitus s nutností následné inzulinoterapie?

Tabulka 34. Změna kvality života po zavedení inzulinoterapie.

Ano Ne ∑

101 33 134

Graf 27. Změna kvality života po zavedení inzulinoterapie.

Z výsledku výzkumu je patrné, že 101 (75%) respondentů zavedení

inzulinoterapie ovlivnilo v hodnocení kvality života. 33 (25%) respondentů hodnotí

kvalitu života po zavedení inzulinoterapie stejnou.

83

Otázka 30. Omezuje Vás nutnost pravidelné aplikace inzulínu ve vašich

každodenních činnostech?

Tabulka 35. Omezení činností v důsledku nutnosti pravidelné

inzulinoterapie.

Ano Ne ∑

42 92 134

Graf 28. Omezení činností v důsledku nutnosti pravidelné

inzulinoterapie?

Z výsledku výzkumu je patrné, že 92 (68%) respondentů neovlivňuje nutnost

pravidelné aplikace inzulínu v jejich každodenních činnostech. Celkem 42 (32%)

dotazovaných pravidelná aplikace inzulínu ovlivňuje v každodenních činnostech.

84

4.2 Vyhodnocení kvality života

4.2.1 Vyhodnocení samostatných položek Q1 a Q2

Q1 - kvalita života

Zde řadíme tyto otázky z dotazníkového šetření:

• Jak byste hodnotil/a kvalitu svého života?

Tabulka 36. Vyhodnocení kvality života.

30 – 44 let Norma BREF 60 – 74 let Norma BREF

Q1 - kvalita života 3,21 3,89 2,98 3,83

Graf 29. Vyhodnocení kvality života

Z grafu vyplívá, že kvalita života respondentů ve věkové kategorii 30 – 44 let

(3,21) je nižší než je norma Bref (3,89). Je patrné, že respondenti ve věkové kategorii

60 – 74 let hodnotí svou kvalitu (2,98) pod populační normu Bref (3, 83). Dále

z výzkumu vyplívá, že věková kategorii 30 – 44 let hodnotí kvalitu života (3,21) lépe

než věková kategorii 60 – 74 let (2,98).

85

Q2 - spokojenost se zdravím

Zde řadíme tyto otázky z dotazníkového šetření:

• Jak jste spokojen/ se svým zdravím?

Tabulka 37. Vyhodnocení spokojenosti se zdravím.

30 – 44 let Norma BREF 60 – 74 let Norma BREF

Q1 - kvalita života 3,41 3,85 2,96 3,33

Graf 30. Vyhodnocení spokojenosti se zdravím.

Z grafu vyplívá, že spokojenost respondentů se svým zdravotním stavem

ve věkové kategorii 30 – 44 let (3,41) je nižší než je norma Bref (3,85). Je patrné,

že respondenti ve věkové kategorii 60 – 74 let hodnotí svou kvalitu (2,96)

pod populační normu bref (3,33). Dále z výzkumu vyplívá, že respondenti ve věkové

kategorii 60 – 64 let jsou více spokojeni se zdravím (2,96) než respondenti ve věkové

kategorii 30 – 44 let (3,41).

86

4.2.2 Vyhodnocení domény 1 - fyzické zdraví

Zde řadíme tyto otázky z dotazníkového šetření:

• Do jaké míry Vám brání bolest v tom, co potřebujete dělat?

• Jak moc potřebujete lékařskou péči, abyste mohl/a fungovat

v každodenním životě?

• Máte dost energie pro každodenní život?

• Jak jste spokojen/a se svým spánkem?

• Jak jste spokojen/a se svou schopností provádět každodenní činnosti?

• Jak jste spokojen/a se svým pracovním výkonem?

Tabulka 38. Vyhodnocení domény fyzické zdraví

30 – 44 let Norma BREF 60 – 74 let Norma BREF

Q1 - kvalita života 15,96 16,05 13,98 14,59

Graf 31. Vyhodnocení domény fyzické zdraví

87

Z vyhodnocení grafu vyplívá, že ani jedna z věkových kategorií nedosáhla

normy bref. Přitom věková kategorie 30 – 44 let hodnotí své fyzické zdraví (15,96) lépe

než věková kategorie 60 – 74 let (13,98).

Věková kategorie 30 – 34 hodnotí fyzické zdraví (15,96) pod hodnoty normy

bref (16,05), ale je patrný jen malý rozdíl v hodnotách. Věková kategorie 60 – 74 let

hodnotí fyzické zdraví (13,98) také pod normy bref (14,59), zde je již patrnější větší

rozdíl hodnot oproti předešlé věkové kategorii.

88

4.2.3 Vyhodnocení domény 2 - prožívání

Zde řadíme tyto otázky z dotazníkového šetření:

• Jak moc Vás těší život?

• Nakolik se Vám zdá, že má Váš život smysl?

• Jak se dokážete soustředit?

• Dokážete akceptovat svůj tělesný vzhled?

• Jak jste spokojen/a sám se sebou?

• Jak často prožíváte negativní pocity, jako je např. rozmrzelost, beznaděj,

deprese nebo úzkost?

Tabulka 39. Vyhodnocení domény prožívání.

30 – 44 let Norma BREF 60 – 74 let Norma BREF

Q1 - kvalita života 15,10 15,12 14,29 14,36

Graf 32. Vyhodnocení domény prožívání.

89

Z grafu vyplívá, že hodnocení obou věkových kategorií je pod normami bref.

Rozdíly mezi hodnocením respondentů a populačními normami bref jsou pouze malé.

Také rozdíly v prožívání obou věkových kategorii jsou malé, ale i přesto věková

kategorie 30 – 44 let hodnotí prožívání lépe než věková kategorie 60 – 74 let.

Věková kategorie 30 – 44 hodnotí své prožívání (15,11) pod hodnoty normy bref

(15,12), ale je patrný jen malý rozdíl v hodnotách. Věková kategorie 60 – 74 let hodnotí

prožívání (14,29) také pod normy bref (14,36), také zde je patrný malý rozdíl

v hodnotách.

90

4.2.4 Vyhodnocení domény 3 - sociální vztahy

Zde řadíme tyto otázky z dotazníkového šetření:

• Jak bezpečně se cítíte ve svém každodenním životě?

• Jak jste spokojen/a se svými osobními vztahy?

• Jak jste spokojen/a se svým každodenním životem?

• Jak jste spokojen/a s podporou, kterou Vám poskytují přátelé.

Tabulka 40. Vyhodnocení domény sociální vztahy.

30 – 44 let Norma BREF 60 – 74 let Norma BREF

Q1 - kvalita života 15,21 15,14 14,28 14,21

Graf 3. Vyhodnocení domény sociální vztahy.

Z grafu vyplívá, že respondenti hodnotí své sociální vztahy nad normami bref.

Věková kategorie 30 – 44 let hodnotí sociální vztahy (15,21) lépe než jsou populační

normy (15,14). Věková kategorii 60 – 74 let také hodnotí sociální vztahy (14,28) lépe

než populační normy (14,21).

91

4.2.5 Vyhodnocení domény č. 4 - prostředí

Zde řadíme tyto otázky z dotazníkového šetření:

- Jak zdravé je prostředí, ve kterém žijete?

- Máte dost peněz k uspokojování svých potřeb?

- Máte přístup k informacím, které potřebujete pro svůj každodenní život?

- Máte možnost věnovat se svým zálibám?

- Jak jste spokojen/a s podmínkami v místě, kde žijete?

- Jak jste spokojen/a s dostupností zdravotní péče?

- Jak jste spokojen/a s dopravou?

Tabulka 41. Vyhodnocení domény prostředí.

30 – 44 let Norma BREF 60 – 74 let Norma BREF

Q1 - kvalita života 13,52 13,56 13,71 13,76

Graf 33. Vyhodnocení domény prostředí.

92

Žádná z věkových kategorií neodpovídá normě bref. Přitom věková kategorie

30 – 44 let hodnotí prostředí (13,52) lépe než věková kategorie 60 – 74 let (13,71),

i když rozdíl je jen malý.

Věková kategorii 30 – 34 hodnotí své prostředí (13,52) pod hodnoty normy bref

(13,56), ale je patrný jen malý rozdíl v hodnotách. Věková kategorie 60 – 74 let hodnotí

své prostředí (13,71) také pod normy bref (13,76), také zde je patrný malý rozdíl

v hodnotách.

93

4.3 Testování hypotéz

4.3.1.1 Hypotéza č. 1

Hypotéza č. 1 testuje, zda hodnocení kvality života je závislé na věkových

kategoriích respondentů zúčastněných ve výzkumném šetření. Ve výzkumu se

srovnávají celkem dvě věkové kategorie, což jsou 30 – 44 let a 60 – 74 let.

1H0 Předpokládám, že neexistuje závislost mezi hodnocením kvality života

a věkem respondentů.

1HA Předpokládám, že existuje závislost mezi hodnocením kvality života

a věkem respondentů.

Tabulka č. 42: Hypotéza č. 1.

Velmi

špatná

Špatná Ani dobrá ani

špatná

Dobrá Velmi

dobrá

∑

30 – 44 0 2 16 38 11 67

60 – 74 2 7 35 18 6 67

∑ 2 9 51 56 16 134

Jelikož vypočítána hodnota je vyšší než hodnota kritická, při hladině

významnosti 0,05, odmítám nulovou hypotézu a přijímám hypotézu alternativní.

Závěr: Hodnocení kvality života je závislé na věkové skupině

respondentů.

94

4.3.1.2 Hypotéza č. 2

Hypotéza č. 2 testuje, zda hodnocení kvality života je závislé na pohlaví

respondentů zúčastněných ve výzkumném šetření. Ve výzkumu se srovnávají celkem

dvě skupiny, muži a ženy.

2H0 Předpokládám, že neexistuje závislost mezi hodnocením kvality života a

pohlavím respondentů.

2H1 Předpokládám, že existuje závislost mezi hodnocením kvality života

a pohlavím respondentů.

Tabulka č. 43: Hypotéza č. 2.

Velmi

špatná

Špatná Ani dobrá ani

špatná

Dobrá Velmi

dobrá

∑

Muži 1 4 21 29 12 67

Ženy 1 5 30 27 4 67

∑ 2 9 51 56 16 134

Jelikož vypočítána hodnota je vyšší než hodnota kritická, při hladině

významnosti 0,05, odmítám nulovou hypotézu a přijímám hypotézu alternativní.

Závěr: Hodnocení kvality života je závislé na pohlaví

respondentů.

95

4.3.1.3 Hypotéza č. 3

Hypotéza č. 3 testuje, zda se změnila kvalita života respondentů po zjištění

diabetu s následnou nutností inzulinoterapie.

3H0 Předpokládám, že kvalita života po zjištění diabetu s následnou nutností

inzulinoterapie je stejná.

3HA předpokládám, že kvalita života po zjištění diabetu s následnou nutností

inzulinoterapie je rozdílná.

Tabulka č. 44: Hypotéza č. 3.

Ano Ne ∑

101 33 134

Vypočítaná hodnota testovacího kritéria je větší než kritická hodnota, při hladině

významnosti 0,05, a proto zamítáme nulovou hypotézu a přijímáme hypotézu

alternativní.

Závěr: Hodnocení kvality života po zjištění diabetu s následnou

inzulinoterapii je rozdílné než před zjištěním dané diagnózy.

96

4.3.1.4 Hypotéza č. 4

Hypotéza č. 4 testuje, zda má nutnost pravidelné aplikace inzulínu vliv na

každodenní činnosti respondentů. Tato hypotéza je ve výzkumu pokryta otázkou č. 30.

4H0 Předpokládám, že neexistuje souvislost mezi nutnosti inzulinoterapie

a omezením činností.

4HA Předpokládám, že existuje souvislost mezi nutnosti inzulinoterapie

a omezením činností.

Tabulka č. 45: Hypotéza č. 4.

Ano Ne ∑

42 92 134

Vypočítaná hodnota testovacího kritéria je nižší než kritická hodnota, při hladině

významnosti 0,05, a proto zamítáme alternativní hypotézu a přijímáme hypotézu

nulovou.

Závěr: Neexistuje souvislost mezi nutnosti inzulinoterapie a

omezením činností.

97

5 ZÁVĚR Diplomová práce je zaměřena na zjištění kvality života u osob s diagnózou

diabetes mellitus s nutností pravidelné inzulinoterapie. K výzkumnému šetření byl

použit dotazník Světové zdravotnické organizace WHOQOL-BREF. Zjištěné výsledky

při dotazníkovém šetření byly následně porovnávány s populačními normami kvality

života osob v České republice. Celkově se výzkumu zúčastnilo 134 osob, z toho 67

osob ve věkové skupině 30 – 44 let a 67 osob ve věkové skupině 60 – 74 let.

Samotné vyplnění dotazníků bylo pro oslovené respondenty anonymní,

jednoduché, na výběr byla jedna správná odpověď z více nabízených.

Z vyhodnocení jednotlivých domén vyplívají tyto výsledky:

Doména č. 1 je zaměřena na hodnocení fyzického zdraví respondentů.

Z výsledků výzkumu vyplívá, že diabetici závislý na inzulinoterapii hodnotí své fyzické

zdraví hůře, než jsou populační normy jedinců v ČR. Také existují rozdíly v hodnocení

fyzického zdraví mezi věkovými kategoriemi, kdy respondenti ve věkové kategorii

30 – 44 let hodnotí své zdraví lépe než věková kategorie 60 – 74 let.

Doména č. 2 je zaměřena na prožívání života respondentů. Z výzkumu

je patrné, že hodnocení je pod populačními normami. Závěrem tedy můžeme

konstatovat, že onemocnění diabetes mellitus má vliv na vlastní prožívání života

jedinců.

Doména č. 3 je zaměřena na hodnocení sociálních vztahů zúčastněných

respondentů. Výsledek hodnocení sociálních vztahů respondentů je nad populačními

normami jedinců v ČR. Závěrem můžeme konstatovat, že diabetes mellitus nemá vliv

na sociální vztahy respondentů.

Doména č. 4 je zaměřena hodnocení životního prostředí jedinců. Zde se opět

dostáváme do negativních hodnot a výsledek je pod populačními normami. Závěr

vyplívající z výzkumného šetření je ten, že diabetes mellitus má vliv na hodnocení

životního prostředí respondentů.

98

Samostatná položka Q1 je zaměřena na zjištění kvality života diabetiků.

Z výzkumného šetření vyplívá, že osoby s diagnózou diabetes mellitus hodnotí svou

kvalitu života hůře, než jsou populační normy jedinců v ČR.

Samostatná položka Q2 je zaměřena na spokojenost respondentů se svým

zdravotním stavem. Z výzkumu je patrné, že hodnocení je pod populačními normami.

Závěrem tedy můžeme konstatovat, že onemocnění diabetes mellitus má vliv

spokojenost respondentů se svým zdravotním stavem.

Při zahájení diplomové práce byly stanoveny čtyři cíle, které byly v diplomové

práci ověřovány:

Cíl č. 1: Zjistit zda má diabetes mellitus negativní dopad

na kvalitu života respondentů.

Tento cíl byl propracován v praktické části diplomové práce. K danému cíli

se vztahuje samostatná položka dotazníku kvality života WHOQOL-BREF Q1.

Výsledek vyplívající z výzkumného šetření ukazuje na souvislost mezi hodnocením

kvality života a onemocněním diabetes mellitus. Závěrem můžeme konstatovat,

že onemocnění diabetes má negativní dopad na hodnocení kvality života. Cíl byl tedy

splněn.

Cíl č. 2: Zjistit zda jsou rozdíly v hodnocení kvality života

u různých věkových skupin a různého pohlaví.

K cíli se vztahují otázky z dotazníkového šetření č. 1, 2, dále samostatná položka

dotazníku kvality života WHOQOL-BREF Q1 a hypotéza č. 2. Z výsledku výzkumu

vyplívá, že existují značné rozdíly v hodnocení kvality života mezi věkovými

skupinami a pohlavím respondentů. Cíl byl tedy splněn.

Cíl č. 3: Zjistit zda se změnila kvalita života k horšímu po zjištění

diabetu s nutností pravidelné inzulinoterapie.

Tento cíl byl propracován v praktické části diplomové práce otázkami

v dotazníkovém šetření č. 29 a hypotézou č. 3. Po propracování získaných výsledků

dotazníkového šetření můžeme konstatovat, že kvalita života se po zjištění diabetu

změnila k horšímu. Cíl byl tedy splněn.

99

Cíl č. 4: Zjistit zda omezuje nutnost pravidelné aplikace inzulinu

respondenty v jejich každodenních činnostech.

K cíli se vztahují otázky z dotazníkového šetření č. 30 a hypotéza č. 4. Dle

dosažených výsledků můžeme konstatovat, že neexistuje vztah mezi aplikací inzulínu a

omezením v každodenních činnostech. Cíl byl tedy splněn.

Hypotézy stanovené a ověřené v diplomové práci:

Hypotéza č. 1 testuje, zda hodnocení kvality života je závislé na věkových

skupinách respondentů zúčastněných ve výzkumném šetření. Ve výzkumu se srovnávají

celkem dvě věkové skupiny, což jsou 30 – 44 let a 60 – 74 let. Z výzkumného šetření

vyplívá přijetí alternativní hypotézy ve znění: Předpokládám, že existuje závislost mezi

hodnocením kvality života a věkem respondentů. Závěr: Hodnocení kvality

života je závislé na věkové skupině respondentů.

Hypotéza č. 2 testuje, zda hodnocení kvality života je závislé na pohlaví

respondentů zúčastněných ve výzkumném šetření. Ve výzkumu se srovnávají celkem

dvě skupiny, muži a ženy. Z výzkumného šetření vyplívá přijetí alternativní hypotézy

ve znění: Předpokládám, že existuje závislost mezi hodnocením kvality života a

pohlavím respondentů. Závěr: Hodnocení kvality života je závislé na

pohlaví respondentů.

Hypotéza č. 3 testuje, zda se změnila kvalita života respondentů po zjištění

diabetu s následnou nutností inzulinoterapie. Z výzkumného šetření vyplívá přijetí

alternativní hypotézy ve znění: Předpokládám, že kvalita života po zjištění diabetu

s následnou nutností inzulinoterapie je rozdílná. Závěr: Hodnocení kvality života

po zjištění diabetu s následnou inzulinoterapii je rozdílné než před

zjištěním dané diagnózy.

Hypotéza č. 4 testuje, zda má nutnost pravidelné aplikace inzulínu vliv na

každodenní činnosti respondentů. Z výzkumného šetření vyplívá přijetí nulové hypotézy

ve znění: Předpokládám, že neexistuje souvislost mezi nutnosti inzulinoterapie a

omezením činností. Závěr: Neexistuje souvislost mezi nutnosti

inzulinoterapie a omezením činností.

100

SOUHRN Diplomová práce je zaměřena na zjištění kvality života osob s diagnózou

diabetes mellitus. Práce se snaží zjistit, zda onemocnění diabetes mellitus má vliv na

hodnocení života jedinců. Získané výsledky z výzkumného šetření jsou srovnány

s populačními normami jedinců v ČR. Samotná práce je zaměřena také na srovnání

hodnocení kvality života mezi jednotlivými věkovými kategoriemi a mezi pohlavím

jedinců.

101

SUMMARY The thesis focuses on the quality of life of people diagnosed with diabetes

mellitus. The paper tries to determine whether diabetes mellitus affects the assessment

of life of individuals. The results obtained from the research are compared with

population norms of individuals in the Czech republic. The thesis is also aimed to

compare quality of life between age groups and gender among individuals.

102

REFERENČNÍ SEZNAM

ADAMS, B., HAROLD, C. E. Sestra a akutní stavy od A do Z. 1. vyd. Praha: Grada,

1999. 488 s. ISBN: 80-7169-893-8.

BARTOŇOVÁ, J., DRAGOMERICKÁ, J. WHOQOL-BREF, WHOQOL-100. 1. vyd.

Praha: Psychiatrické centrum, 2006. 92 s. ISBN: 80-85121-4.

CORRAZA, V., DAIMLER, R., a kolektiv. Kniha o zdraví. 1. vyd. Praha: Victoria

Publishing a. s., 1992. 915 s. ISBN: 80-85605-07-4.

DROSTE, C., PLANTA, M. Memorix vademecum lékaře. 1. vyd. Praha: Scientia

medica, spol. s.r.o., 1992. 319 s. ISBN: 80-85526-04-2.

JUŘENIKOVÁ, P., a kolektiv. Ošetřovatelství – učební text pro střední zdravotnické

školy I. část – vnitřní lékařství, gynekologie, porodnictví, urologie. 2. vyd. Uherské

Hradiště: Středisko služeb školám, 1999. 228 s.

KAPOUNOVÁ, G. Ošetřovatelství v intenzivní péči. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 350 s.

ISBN: 978-80-247-1830-9.

KLABUSAY, L., a kolektiv. Interní lékařství II. díl. 2. vyd. Brno: Institut pro další

vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1993. 218 s. ISBN: 80-7013-140-3.

KLENER, P. et al. Vnitřní lékařství. 1. vyd. Praha: Galén, 2001. 949 s. ISBN: 80-246-

0273-3

KOŽNAROVÁ, R., a kolektiv. Cukrovka – a co dál?, příručka pro diabetiky. Praha: Eli

lilly, s.r.o., 2007. 45 s.

KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha: Galén, 2002. 198 s. ISBN: 80-

247-0179-0.

LULLMANN, H., a kolektiv. Farmakologie a toxikologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2004.

728 s. ISBN: 80-247-0836-1

MALHOTRA, P. Pregnancy survival manual and guide. 1. vyd. New Delhi: Paras

Offset, 2006. 216 s. ISBN: 81-8061-616-9.

103

MAREK, J., a kolektiv. Farmakoterapie vnitřních nemocí. 4. vyd. Praha: Grada, 2010.

777s. ISBN: ISBN-13: 978-80-247-2639-7

NAVRÁTIL, L., a kolektiv. Vnitrní lékařství pro nelékařské zdravotnické obory. 1. vyd.

Praha: Grada, 2008. 424 s. ISBN: 978-80-247-2319-8.

NEJEDLÁ, M. Interní ošetřovatelství II. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 211 s. ISBN: 80-

247-1777-8

PAYNE, J. a kolektiv. Kvalita života a zdraví. 1. vyd. Praha: Triton, 2005. 630 s. ISBN:

80-7254-657-0.

PERUŠICOVÁ, J., a kolektiv. Trendy soudobé diabetologie. 1. vyd. Praha: Galén,

2000. 163 s. ISBN: 80-7262-072-X.

RAMON, C., GELABERT, M. D. Cukrovka. 1. vyd. Vrútky: Advent – Orion, s.r.o.,

2009. 143 s. ISBN: 978-80-8071-117-7.

RYBKA, J. Diabetes mellitus – komplikace a přidružená onemocnění. 1. vyd. Praha:

Grada, 2007. 320 s. ISBN: 978-80-247-1671-8.

RYBKA, J., a kolektiv. Diabetologie pro sestry. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 288 s.

ISBN: 80-247-1612-7.

ŠTORK, A., a kolektiv. Lékařské repetitorium, svazek 1. A - L . 4. vyd. Praha:

Avicenum, 1981. 990 s.

VLČEK, J., FIALOVÁ, D., a kolektiv. Klinická farmacie I. 1. vyd. Praha: Grada, 2010.

368 s. ISBN: 978-80-247-3169-8.

Seznam internetových zdrojů:

<http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/>

<http://lekarske.slovniky.cz/>

<http://www.ceskatelevize.cz/porady/10104119181-osm-dni-zdravi-v-evrope/ 2065622

3102-evropa-xxl-obezita-skryta-epidemie/1585-potravinova-pyramida-pro-deti/>

104

http://www.panep.cz/detail.php?pro=30101&kategorie=33#

<http://www.novonordisk.cz/ documents/article_page /document/ novopen_4.asp>

<http://www.zivotsdiabetem.cz/images/humapen-luxura.jpg>

<http://asweetlife.org/jessica-apple/blogs/type-1-blogs/the-imperfect-miracle-of-

insulin/11375/>

<http://www.zdn.cz/clanek/postgradualni-medicina/inzulinove-pumpy-a-kontinualni-

monitory-glykemie-v-terapii-detsk-428702>

105

PŘÍLOHY Příloha č. 1 - slovník cizích slov.

Příloha č. 2 - seznam tabulek.

Příloha č. 3 - seznam grafů.

Příloha č. 4 - seznam obrázků.

Příloha č. 5 - dotazník WHOQOL-BREF.

Příloha č. 6 - potravinová pyramida.

Příloha č. 7 – inzulínová stříkačka.

Příloha č. 8 – inzulínové pero.

Příloha č. 9 – inzulínová pumpa.

Příloha č. 10 – přehled inzulínů.

Příloha č. 1 – slovník cizích slov. Ke zpracování přílohy číslo 1 byly použity tyto internetové stránky:

<http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/>

<http://lekarske.slovniky.cz/>

A

Acidóza – zvýšení kyselé reakce v krvi v důsledku sníženého vylučování kyselin

z organismu nebo naopak jejich zvýšená tvorba v organismu.

Angiopatie – nespecifikované cévní onemocnění.

Anurie – zástava tvorby a vylučování moči.

Arteriální hypertenze – zvýšený krevní tlak v tepnách.

Ateroskleróza – kornatění tepen, skupina onemocnění charakterizovaná ztvrdnutím

tepenné stěny a zúžením průsvitů cév.

D

Defekt – vada, poškození, porucha.

Dekompenzace - porušení kompenzace, selhání, zhoršení funkce orgánů.

Destrukce – zničení, porušení, rozklad.

Diabetes mellitus – úplavice cukrová, cukrovka, onemocnění z nedostatku inzulínu.

Diabetická ketoacidóza – život ohrožující komplikace cukrovky vznikající z důvodu

úplného nedostatku inzulínu.

Diabetologie – podobor vnitřního lékařství zabývající se prevencí a léčením cukrovky

Diuréza – vylučování moči.

Dyspeptické potíže – potíže vznikající v důsledku poruchy trávení. Patří zde např.

nevolnost, zvracení, průjem apod.

Dysfunkce – narušená funkce orgánů.

Dyslipidemie – porucha hladina tuků v krvi.

E

Edukace – výchova a vyučování.

Eklampsie – život ohrožující komplikace v těhotenství, charakteristická záchvatem

křečí s následným komatózním stavem.

Exogenní – zevní.

Extracelulární - mimobuněčný, nacházející se mimo buňku.

Exudát – výpotek, hlen, hnis.

G

Glomerulus – klubíčko krevních kapilár s Bowmanovým pouzdrem, které tvoří úvodní

část nefronu. Z protékající krve se zde filtruje pod poměrně vysokým tlakem primární

moč. Zfiltrovaná moč odtéká dále do soustavy tubulů, kde se definitivně upraví.

Glukóza – hroznový, škrobový cukr

Glykemický profil – vyšetření hladiny cukru v krvi provedené opakovaně během dne.

Glykémie – hladina cukru v krvi.

Glykogen – živočišný škrob, složitý cukr v lidském těle, je zásobním cukrem v lidském

organismu.

Glykosurie – přítomnost cukru v moči.

H

Hemoftalmus – krevní výron v oku.

Hyperglykémie – zvýšená hladina cukru v krvi.

Hyperinzulinizmus – zvýšená hladina inzulínu v krvi.

Hypoglykémie – snížená hladina cukru v krvi.

Hypoperfúze – snížení průtoku tekutiny určitým prostředím.

Hypotenze – snížený krevní tlak.

Hypoventilace – mělké, povrchní a zpomalené dýchání.

I

Intracelulární – uvnitř buňky.

Intravenózně - do žíly.

Inzulinoterapie – terapie pomocí inzulínu.

Inzulín – hormon produkovaný slinivkou břišní regulující obsah cukru v krvi; jeho

nedostatek způsobuje cukrovku.

Inzulínová rezistence – stav, kdy orgány a tkáně nejsou schopny přiměřeně reagovat na

inzulin.

K

Kompenzace - náhrada, vzájemné vyrovnání, odškodnění.

Kontinuálně – nepřetržitě, plynule.

Kontraindikace – stav pacienta vylučující některé léčebné postupy, výkony či užívání

některých léků.

Kussmaulovo dýchání – hluboké a zrychlené dýchání, které vzniká při metabolické

acidóze.

M

Malformace – vrozená, vývojová odchylka.

Mikroalbuminurie - přítomnost albuminu v moči.

Mikroaneuryzma - okrouhlé, červené a ostře ohraničené tečky, které představují

rozšířenou kapiláru.

Monosacharidy - jednoduché cukry.

Motilita – pohyby vegetativního systému realizované hladkým svalstvem.

Mozkový edém – otok mozku.

N

Nekróza – odumření tkáně.

Neovaskularizace - nově vznikající vaskularizace, např. při hojení.

Neuropatie – nezánětlivé onemocnění nervů.

O

Oligurie – snížené vylučování moče.

Osmolarita – celkové množství osmoticky aktivních částic rozpuštěných v kilogramu

vody.

Osmoticky aktivní látky – látky vznikající při osmóze.

Organogeneze – vznik a vývoj orgánů.

Oxygenace – okysličení.

P

Pandemie – hromadný výskyt infekčního onemocnění.

Paralytický ileus – střevní neprůchodnost způsobená obrnou střevní hybnosti.

Paréza – částečná ztráta hybnosti.

Penetrace – průnik, pronikání.

Per os – ústy.

Perfúze – průtok tekutiny určitým prostředím.

Pneumonie – zánět plic.

Polydipsie – nadměrná žíznivost.

Polysacharid – organická sloučenina, která vzniká spojením velkého množství

monosacharidů.

Polyurie – zvýšené vylučování moči.

Prevence – předcházení něčemu.

Progrese – postup, šíření.

Proteinurie – vylučování bílkovin močí.

R

Rehydratace – zavodnění organismu po ztrátě tekutin.

Remise – přechodné vymizení příznaků nemoci.

Renální insuficience – nedostatečná činnost ledvin.

Retinopatie – nezánětlivé onemocnění sítnice.

Reverzibilní – vratný.

S

Selfmonitoring – sebepozorování a sebeovlivňování.

Senzibilizace – zvýšená citlivost.

Somnolence – snížená bdělost, ospalost, chorobná dřímota.

Sopor – porucha vědomí, středně těžké bezvědomí.

Specifický – typický, charakteristický.

Subkutánně – aplikace do podkoží.

Symptomatologie – nauka o příznacích nemoci.

T

Tachykardie – zrychlená srdeční činnost.

Tubulus – trubička, kanálek.

U

Ulcerace – tvorba vředů.

Urosepse – infekce močového ústrojí.

Příloha č. 2 – seznam tabulek.

Tabulka 1. Klasifikace diabetes mellitus a poruch glukózové homeostázy.

Tabulka 2. Příklady výměnných jednotek základních potravin.

Tabulka 3. Přehled inzulínů.

Tabulka 4. Přehled perorálních antidiabetik.

Tabulka 5. Kombinace PAD dostupná v ČR.

Tabulka 6. Rozdělení respondentů dle pohlaví.

Tabulka 7. Rozložení věkové hranice respondentů.

Tabulka 8. Hodnocení kvality života.

Tabulka 9. Spokojenost respondentů se zdravím.

Tabulka 10. Jak brání bolest respondentům v tom, co potřebují dělat?

Tabulka 11. Potřeba lékařské péče u respondentů.

Tabulka 12. Jak moc těší respondenty život.

Tabulka 13. Smysl života.

Tabulka 14. Schopnost soustředění.

Tabulka 15. Pocit bezpečí.

Tabulka 16. Zdravé prostředí.

Tabulka 17. Energie respondentů pro každodenní život.

Tabulka 18. Akceptace tělesného vzhledu respondentů.

Tabulka 19. Dostatek financí k uspokojení potřeb respondentů.

Tabulka 20. Přístup respondentů k informacím.

Tabulka 21. Možnost respondentů věnovat se zálibám.

Tabulka 22. Možnost pohybu respondentů.

Tabulka 23. Spokojenost respondentů se spánkem.

Tabulka 24. Schopnost provádět každodenní činnosti.

Tabulka 25. Spokojenost respondentů s pracovním výkonem.

Tabulka 26. Spokojenost respondentů sami se sebou.

Tabulka 27. Spokojenost respondentů s osobními vztahy.

Tabulka 28. Spokojenost respondentů se sexuálním životem.

Tabulka 29. Spokojenost respondentů s podporou přátel.

Tabulka 30. Spokojenost respondentů s životními podmínkami.

Tabulka 31. Spokojenost respondentů s dostupností zdravotní péče.

Tabulka 32. Spokojenost respondentů s dopravou.

Tabulka 33. Negativní pocity respondentů.

Tabulka 34. Změna kvality života po zavedení inzulinoterapie.

Tabulka 35. Omezení činností v důsledku nutnosti pravidelné inzulinoterapie.

Tabulka 36. Vyhodnocení kvality života.

Tabulka 37. Vyhodnocení spokojenosti se zdravím.

Tabulka 38. Vyhodnocení domény fyzické zdraví.

Tabulka 39. Vyhodnocení domény prožívání.

Tabulka 40. Vyhodnocení domény sociální vztahy.

Tabulka 41. Vyhodnocení domény prostředí.

Tabulka 42. Hypotéza č. 1.

Tabulka 43. Hypotéza č. 2.

Tabulka 44. Hypotéza č. 3.

Tabulka 45.Hypotéza č. 4.

Tabulka 46. Přehled inzulínů.

Příloha č. 3 – seznam grafů. Graf 1. Hodnocení kvality života.

Graf 2. Spokojenost respondentů se zdravím.

Graf 3.Jak brání bolest respondentům v tom, co potřebují dělat?

Graf 4. Potřeba lékařské péče u respondentů.

Graf 5. Jak moc těší respondenty život.

Graf 6. Smysl života.

Graf 7. Schopnost soustředění.

Graf 8. Pocit bezpečí.

Graf 9. Zdravé prostředí.

Graf 10. Energie respondentů pro každodenní život.

Graf 11. Akceptace tělesného vzhledu respondentů.

Graf 12. Dostatek financí k uspokojení potřeb respondentů.

Graf 13. Přístup respondentů k informacím.

Graf 14. Možnost respondentů věnovat se zálibám.

Graf 15. Možnost pohybu respondentů.

Graf 16. Spokojenost respondentů se spánkem.

Graf 17. Schopnost provádět každodenní činnosti.

Graf 18. Spokojenost respondentů s pracovním výkonem.

Graf 19. Spokojenost respondentů sami se sebou.

Graf 20. Spokojenost respondentů s osobními vztahy.

Graf 21. Spokojenost respondentů se sexuálním životem.

Graf 22. Spokojenost respondentů s podporou přátel.

Graf 23. Spokojenost respondentů s životními podmínkami.

Graf 24. Spokojenost respondentů s dostupností zdravotní péče.

Graf 25. Spokojenost respondentů s dopravou.

Graf 26. Negativní pocity respondentů.

Graf 27. Změna kvality života po zavedení inzulinoterapie.

Graf 28. Omezení činností v důsledku nutnosti pravidelné inzulinoterapie.

Graf 29. Vyhodnocení kvality života.

Graf 30. Vyhodnocení spokojenosti se zdravím.

Graf 31. Vyhodnocení domény fyzické zdraví

Graf 32. Vyhodnocení domény prožívání.

Graf 33. Vyhodnocení domény sociální vztahy.

Graf 34. Vyhodnocení domény prostředí.

Příloha č. 4 - seznam obrázků.

Obrázek 1. Potravinová pyramida.

Obrázek 2. Inzulínová stříkačka firmy Chirana.

Obrázek 3. Inzulínové pero společnosti Novo Nordisk.

Obrázek 4. Inzulínové pero společnosti Elli Lilly.

Obrázek 5. Inzulínové pero společnosti Aventis.

Obrázek 6. Inzulínová pumpa.

Příloha č. 5 - dotazník WHOQOL-BREF.

DOBRÝ DEN

Jmenuji se Petra Štroblíková a jsem studentkou V. ročníku oboru Učitelství a

sociální předmětů pro střední odborné školy. Tímto Vás žádám o vyplnění dotazníku

pro potřeby výzkumného šetření v mé diplomové práci. Dotazník je zcela anonymní.

V případě nejasností mě nebo mé kolegyně kontaktujte a rádi Vám nejasnosti

zodpovíme.

INSTRUKCE

Tento dotazník zjišťuje, jak vnímáte kvalitu svého života, zdraví a ostatních

životních oblastí. Odpovězte laskavě na všechny otázky. Pokud si nejste jist/a, jak na

nějakou otázku odpovědět, vyberte prosím odpověď, která se Vám zdá nejvhodnější.

Často to bývá to, co Vás napadne jako první.

Berte přitom v úvahu, jak běžně žijete, své plány, radosti i starosti. Ptáme se Vás

na Váš život za poslední dva týdny. Máme tedy na mysli poslední dva týdny, když se

Vás zeptáme např.:

vůbec ne trochu středně hodně maximálně Dostáváte od ostatních lidí takovou pomoc, jakou potřebujete?

1 2 3 4 5

Máte zakroužkovat číslo, které nejlépe odpovídá tomu, kolik pomoci se Vám od

ostatních dostávalo během posledních dvou týdnů. Pokud se Vám dostávalo od

ostatních hodně podpory, zakroužkoval/a byste tedy číslo 4.

vůbec ne trochu středně hodně maximálně

Dostáváte od ostatních lidí takovou pomoc, jakou potřebujete?

� 2 3 4

5

Pokud se Vám v posledních dvou týdnech nedostávalo od ostatních žádné

pomoci, kterou potřebujete, zakroužkoval/a byste číslo 1.

Přečtěte si laskavě každou otázku, zhodnoťte své pocity a zakroužkujte u každé

otázky to číslo stupnice, které nejlépe vystihuje Vaši odpověď.

1. Jste muž nebo žena? a) Muž b) Žena

2. Jaký je Váš věk?

a) 30 – 44 let b) 60 – 74 let

velmi špatná

špatná ani špatná ani dobrá

dobrá velmi dobrá 3. Jak byste hodnotil/a kvalitu

svého života? 1 2 3 4 5

velmi nespokojen/

a

nespokojen/a

ani spokojen/a ani nespokojen/a

spokojen/a velmi spokojen/a 4. Jak jste spokojen/a se

svým zdravím? 1 2 3 4 5

Následující otázky zjišťují, jak moc jste během posledních dvou týdnů

prožíval/a určité věci.

vůbec ne trochu středně hodně maximál-ně

5. Do jaké míry Vám bolest brání v tom, co potřebujete dělat?

1 2 3 4 5

6. Jak moc potřebujete lékařskou péči, abyste mohl/a fungovat v každodenním životě?

1 2 3 4 5

7. Jak moc Vás těší život? 1 2 3 4 5

8. Nakolik se Vám zdá, že Váš život má smysl?

1 2 3 4 5

9. Jak se dokážete soustředit? 1 2 3 4 5

10. Jak bezpečně se cítíte ve svém každodenním životě?

1 2 3 4 5

11. Jak zdravé je prostředí, ve kterém žijete?

1 2 3 4 5

Následující otázky zjišťují, v jakém rozsahu jste dělal/a nebo mohl/a provádět

určité činnosti v posledních dvou týdnech.

vůbec ne spíše ne středně většinou ano

zcela

12. Máte dost energie pro každodenní život?

1 2 3 4 5

13. Dokážete akceptovat svůj tělesný vzhled?

1 2 3 4 5

14. Máte dost peněz k uspokojení svých potřeb?

1 2 3 4 5

15. Máte přístup k informacím, které potřebujete pro svůj každodenní život?

1 2 3 4 5

16. Máte možnost věnovat se svým zálibám?

1 2 3 4 5

velmi špatně

špatně ani špatně ani dobře

dobře velmi dobře

17. Jak se dokážete pohybovat? 1 2 3 4 5

Další otázky se zaměřují na to, jak jste byl/a šťastný/á nebo spokojený/á

s různými oblastmi svého života v posledních dvou týdnech.

velmi nespokojen/

a

nespokojen/a

ani spokojen/a ani

nespokojen/a

spokojen/a

velmi spokojen/

a

18. Jak jste spokojen/a se svým spánkem?

1 2 3 4 5

19. Jak jste spokojen/a se svou schopností provádět každodenní činnosti?

1 2 3 4 5

20. Jak jste spokojen/a se svým pracovním výkonem?

1 2 3 4 5

21. Jak jste spokojen/a sám/sama se sebou?

1 2 3 4 5

22. Jak jste spokojen/a se svými osobními vztahy?

1 2 3 4 5

23. Jak jste spokojen/a se svým sexuálním životem?

1 2 3 4 5

24. Jak jste spokojen/a s podporou, kterou Vám poskytují přátelé?

1 2 3 4 5

25. Jak jste spokojen/a s pod-mínkami v místě, kde žijete?

1 2 3 4 5

26. Jak jste spokojen/a s dostupností zdravotní péče?

1 2 3 4 5

27. Jak jste spokojen/a s dopravou?

1 2 3 4 5

Následující otázka se týká toho, jak často jste prožíval/a určité věci během

posledních dvou týdnů.

nikdy někdy středně celkem často

neustále

28. Jak často prožíváte negativní pocity jako je např. rozmrzelost, beznaděj, úzkost nebo deprese?

1 2 3 4 5

29. Změnila se vaše kvalita života po zjištění dg. diabetes mellitus

s nutností následné inzulinoterapie?

A) ano

B) ne

30. Omezuje Vás nutnost pravidelné aplikace inzulinu ve vašich

každodenních činnostech?

A) ano

B) ne

Příloha č. 6 – potravinová pyramida.

Obrázek 1. Potravinová pyramida. ( staženo dne 21. 4. 2011 z internetové

stránky: < http://www.ceskatelevize.cz/porady/10104119181-osm-dni-zdravi-v-evrope/

20656223102-evropa-xxl-obezita-skryta-epidemie/1585-potravinova-pyramida-pro-deti

/>).

Příloha č. 7 – inzulínová stříkačka.

Obrázek 2. Inzulínová stříkačka firmy Chirana. (staženo dne 1.5. 2011

z internetové stránky: <http://www.panep.cz/detail.php?pro=30101&kategorie=33#>).

Příloha č. 8 – inzulínové pero.

Obrázek 3. Inzulínové pero společnosti Novo Nordisk. (staženo dne 1.5. 2011

z internetové stránky: <http://www.novonordisk.cz/ documents/article_page /document/

novopen_4.asp>).

Obrázek 4. Inzulínové pero společnosti Elli Lilly. (staženo dne 1.5. 2011

z internetové stránky: <http://www.zivotsdiabetem.cz/images/humapen-luxura.jpg>).

Obrázek 5. Inzulínové pero společnosti Sanofi Aventis. (staženo dne 1.5.

2011 z internetové stránky: <http://asweetlife.org/jessica-apple/blogs/type-1-blogs/the-

imperfect-miracle-of-insulin/11375/>).

Příloha č. 9 – inzulínová pumpa.

Obrázek 6. Inzulínová pumpa. (staženo dne 1.5. 2011 z internetové stránky:

<http://www.zdn.cz/clanek/postgradualni-medicina/inzulinove-pumpy-a-kontinualni-

monitory -glykemie-v-terapii-detsk-428702>).

Příloha č. 10 – přehled inzulínů.

Tabulka 46. Přehled inzulínů (Rybka, 2007).

KRÁTCE PŮSOBÍCÍ INZULÍNY

Inzulín:

Actrapid HM

HMR (regular)

Insuman Rapid

Začátek účinku:

30 min.

20-30 min.

30 min.

Vrchol účinku:

1,5–3,5 hod.

1–3 hod.

1–4 hod.

Trvání účinku:

7–8 hod.

5–7 hod.

7-9 hod.

Výrobce:

Novo Nordisk

Eli Lilly

Sanofi-Aventis

STŘEDNĚ DLOUHO PŮSOBÍCÍ INZULÍNY

Inzulín:

Insulatard HM

Insuman Basal

Humulin N

Začátek účinku:

do 1,5 hod.

do 1 hod.

1-2,5 hod.

Vrchol účinku:

4-12 hod.

3-4 hod.

4-12 hod.

Trvání účinku:

24 hod.

11-20 hod.

12-16 hod.

Výrobce:

Novo Nordisk

Sanofi-Aventis

Eli Lilly

RYCHLE PŮSOBÍCÍ ANALOGA INZULÍNU

Inzulín:

lispro/Humalog

aspart/Novorapid

glulisin/Apidra

Začátek účinku:

10-15 min.

10-15 min.

10-15 min.

Vrchol účinku:

30-60 min.

40-50 min.

55 min.

Trvání účinku:

3-4 hod.

3-5 hod.

3-5 hod.

Výrobce:

Eli Lilly

Novo Nordisk

Sanofi-aventis

DLOUHODOB Ě PŮSOBÍCÍ ANALOGA INZULÍNU

Inzulín:

glargin/Lantus

determir/Levemir

Začátek účinku:

60-120 min.

60-120 min.

Vrchol účinku:

není

není

Trvání účinku:

24 hod.

20 hod.

Výrobce:

Sanofi-Aventis

Novo Nordisk

ANOTACE

Jméno a příjmení: Petra Štroblíková

Katedra: Katedra antropologie a zdravovědy

Vedoucí práce: MUDr. Milada Bezděková, Ph.D.

Rok obhajoby: 2011

Název práce: Kvalita života osob s diagnózou diabetes mellitus

závislých na inzulinoterapii.

Název v angličtině: Quality of life of people diagnosed with diabetes

dependent on insulin therapy.

Anotace práce: Diplomová práce se zabývá kvalitou života osob

s diagnózou diabetes mellitus závislých na pravidelné

aplikaci inzulínu. Teoretická část obsahuje základní

poznatky o daném onemocnění. Praktická část se zabývá

hodnocením kvality života osob s diagnózou diabetes

mellitus. Získané výsledky jsou porovnávány

s populačními normami jedinců v České republice.

Klí čová slova: Diabetes mellitus, kvalita života, inzulinoterapie,

WHOQOL-BREF.

Anotace v angličtině: This thesis deals with the quality of life of people

diagnosed with diabetes depend on regular insulin. The

theoretical section contains basic information about the

disease. The practical part deals with the evaluation of

quality of life of people diagnosed with diabetes mellitus.

The results obtained are compared with population norms

of individuals in the Czech Republic.

Klí čová slova

v angličtině:

Diabetes mellitus, quality of life, insulin therapy,

WHOQOL-BREF.

Přílohy vázané v práci: Příloha č. 1 – slovník cizích slov.

Příloha č. 2 – seznam tabulek.

Příloha č. 3 – seznam grafů.

Příloha č. 4 - seznam obrázků.

Příloha č. 5 – dotazník WHOQOL-BREF.

Příloha č. 6 – potravinová pyramida.

Příloha č. 7 – inzulínová stříkačka.

Příloha č. 8 – inzulínové pero.

Příloha č. 9 – inzulínová pumpa.

Příloha č. 10 – přehled inzulínů.

Rozsah práce: 129 stran

Jazyk práce: Český jazyk