NAKI | DF13P01OVV019 | Periodická průběžná zpráva o ... · 1 . Charakteristika projektu – řešené území v roce 2015 – Znojemsko strana 4 2 . Cíle řešení projektu

PERIODICKÁ PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA O POSTUPU PRACÍ NA

PROJEKTU ZA ROK 2015

PROGRAM APLIKOVANÉHO VÝZKUMU A VÝVOJE NÁRODNÍ A KULTURNÍ IDENTITY

(NAKI DF13P01OVV019)

4. LISTOPADU 2015

OBSAH PRŮBĚŽNÉ ZPRÁVY

A. Identifikační údaje, řešitelský tým . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 3

B. Konstatační část . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 4

1 . Charakteristika projektu – řešené území v roce 2015 – Znojemsko strana 42 . Cíle řešení projektu dle zadání projektu strana 63 . Očekávané výsledky průzkumu v roce 2015 strana 74 . Etapy projektu v roce 2015 strana 75 . Informační báze ( literatura, rešerše pramenů, zdroje) strana 7

C. Analytická část . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 19

1 . Administrace projektu strana 192 . Terénní průzkum a dokumentace lokalit a objektů v krajině strana 193 . Archeologie strana 204 . Průzkum přírody a krajiny strana 215 . Ekonomicko sociologický průzkum strana 226 . Příprava a tvorba odborných map GIS strana 247 . WWW stránky s katalogem objektů strana 258 . Uspořádání workshopu (FA VUT) strana 26

D. Návrhová část . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 29

1 . Terénní průzkum a dokumentace lokalit a objektů v krajině strana 292 . Průzkum přírody a krajiny strana 293 . Ekonomicko sociologický průzkum strana 304 . Publikace dílčích etap řešení projektu strana 315 . Workshop strana 326 . Dílčí výstavy strana 337 . Odborné mapy GIS strana 348 . WWW stránky s katalogem objektů strana 349 . Předtisková příprava a tisk odborné publikace strana 34

E. Použití účelové podpory dle rozpočtu projektu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 36

1 . Účelová podpora dle rozpočtu NPÚ ÚOP v Brně strana 362 . Účelová dotace dle rozpočtu FA VUT v Brně strana 373 . Účelová dotace dle rozpočtu ESF MU v Brně strana 38

F. Resumé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 40

G. Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . strana 41

IDENTIFIKACE A INTERPRETACE VZNIKU, PODOBY A PROMĚNY BAROKNÍ KULTURNÍ KRAJINY JIHOMORAVSKÉHO POHRANIČÍ

PERIODICKÁ PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA O POSTUPU PRACÍ NA PROJEKTU ZA ROK 2015 STRANA 2

A. IDENTIFIKAČNÍ ÚDAJE, ŘEŠITELSKÝ TÝM

Název projektu:Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí .

Identifikační kód projektu:DF13P01OVV019

Řešitelský tým:

Příjemce-koordinátor – Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně (dále NPÚ):Mgr . Eva Staňková

Mgr . Karel Sklenář

Mgr . Petr Czajkowski

Mgr . Aleš Homola

Mgr . Klára Báčová

Mgr . Helena Lenomarová roz . Lukešová

Mgr . Lenka Češková

Mgr . Petr Kubín

Mgr . Milada Rigasová, Ph .D .

Spolupracovníci zajišťující administrativní a ekonomické činnosti:Hana Sklenářová

Ing . Radka Lukášová

Externí spolupracovníci:PhDr . Mgr . Tomáš Černušák, Ph .D .

Mgr . Martin Markel, Ph .D .

Mgr . Michaela Růžičková

PhDr . Marie Plevová, Ph .D .

Mgr . David Nehyba

Ing . Radomír Němec

Další příjemce – Fakulta architektury VUT v Brně (dále FA VUT):Ing . arch . BcA . Barbora Ponešová, Ph .D .

Ing . arch . Jan Foretník, Ph .D .

Spolupracovníci zajišťující administrativní a ekonomické činnosti:Ing . Čeněk Bidman

Ing . Eva Klímková

Další příjemce – Ekonomicko-správní fakulta MU v Brně (dále jen ESF MU):Doc . Ing . František Svoboda, Ph .D .

Řešitelský tým je stabilizovaný, s dostatečnými odbornými znalostmi a pracovními návyky a poskytuje záruku úspěšného řešení projektu .



B. KONSTATAČNÍ ČÁST

1. CHARAKTERISTIKA PROJEKTU – ŘEŠENÉ ÚZEMÍ V ROCE 2015 – ZNOJEMSKOTřetí a poslední etapa terénního průzkumu v rámci řešení projektu byla věnována zkoumání kulturní krajiny v okolí

Znojma . Poté, co byla v první etapě předmětem zájmu řešitelského týmu krajina Mikulovska, jejíž podobu poznamenalo dlouhodobé působení významných aristokratických rodů, v etapě druhé mnohem více vernakulární a dominantní centra postrádající kulturní krajina Jaroslavicka, se nyní tématem zkoumání stala krajina okolí Znojemska výrazně formovaná velkým urbánním prostorem královského města Znojma . Je tak tedy naplněn plán projektu formulovaný v jeho platné při-hlášce, a to analyzovat krajinotvorné působení klíčových skupin společenských a hospodářských entit raného novověku existujících ve vymezeném území, tedy šlechty, klášterních institucí, královských měst a měst a městeček poddanských a samotných poddaných .

Během terénního i archivního výzkumu probíhajícího v letošním roce byl shromážděn početný soubor poznatků a zjiš-tění, obrazových materiálů a mapových výstupů, který je nyní analyzován a komparován s výsledky předchozích etap . Prů-běžné výsledky průzkumu byly stejně jako v předchozích etapách projektu publikovány v odborném článku, ovšem teprve nyní završení třetí etapy průzkumu krajiny a její komplexní uchopení umožňuje poprvé přistoupit ke shrnutí poznatků do syntetizujících závěrů, jejichž tvorba zhmotněná v knižní publikaci a výstavě s kritickým katalogem bude stěžejním úkolem poslední etapy realizace projektu v roce 2016 .

Než přistoupíme ke konkrétnímu shrnutí vykonané práce, je třeba se vyrovnat s kritickými komentáři a výtkami obsa-ženými v polemicky formulovaném odborném posudku loňské etapy řešení projektu (2014) .

Oponent výstupům projektu vytýká nesrozumitelnost, terminologickou nejednoznačnost, sklon k vlastivědné popis-nosti a také např . skutečnost, že výstupy pomíjí jako krajinné dominanty monumentální architektury typu zámku v Jarosla-vicích .

Některé připomínky přijímáme; například místy opravdu najdeme v předložené etapové zprávě druhého badatel-ského roku i v publikovaných textech příklady volného zacházení s termíny či nejasného vyjádření . Tyto skutečnosti, jichž se budeme snažit napříště vyvarovat, byly způsobeny komplikovanou koordinací početného týmu přispívajících autorů různého oborového zaměření, a zčásti také snahou zdůraznit prolínání zpracovávaných témat v mezioborové perspektivě .

Ovšem otázka, proč soupisy krajinotvorných prvků, které jsou součástí loňské etapové zprávy, pomíjí takové zásadní krajinné dominanty jako je např . zámek Jaroslavice, je na místě jen částečně . Zvolený přímý předmět zájmu projektu je proces formování a proměny podoby volné krajiny vně lidských sídlišť v 17 . a 18 . století a zkoumání podoby a intenzity antropogenních zásahů do této krajiny motivovaných obzvláště kulturními, ideovými či religiózními proudy . Dominantní komplexy zámků v Jaroslavicích, v Mikulově nebo v Drnholci, které jsou integrované do sídlištního organismu a jsou sou-částí většího urbánního celku, samozřejmě ovládají krajinný horizont a z hlediska optického a estetického vnímání krajiny a vlastně i krajinotvorného působení v širším měřítku jsou nepominutelné, obdobně jako třeba monumentální silueta zno-jemského městského jádra, nejsou ale ve sledovaném období přímým prvkem lidského zásahu do krajiny vně sídlišť a ani přímým předmětem zájmu projektu .

Oponentovy výhrady týkající se nejednoznačně určených názvů a obsahů k loňské etapové zprávě přiložených sou-pisových tabulek jsou namístě; důvodem tohoto nedostatku byla dobře míněná snaha vložit do zprávy celé množství řešených a dokumentovaných prvků, které ale v době tvorby etapové zprávy ještě měly podobu pracovních výstupů po-strádajících finální dopracování a zařazení do správných logických celků .

Další výtka směřuje k nespecifikovanému a neurčitému užívání termínu baroko či adjektiva barokní . Přesná časová definice baroka, k níž nás vybízí oponent a uchyluje se k takovým autoritám, jako byl August Prokop, není dle našeho soudu pro projekt možná . Rozsáhlý diskurs věnující se otázce časového a obsahového vztahu raného baroka a manýrismu či pozdního baroka, rokoka a klasicismu v oblasti uměleckohistorické či bohatě řešené téma vzniku a odcházení barokní společenské kultury, zbožnosti a mentality či změn organizace státu příslušející do historického bádání, nemůžeme v pro-jektu hlouběji řešit . Možná zjednodušeně a patrně ne zcela vhodně jsme v přihlášce období, na něž se projekt soustředí, nazvali barokním a mínili tím epochu 17 . a 18 . století s možnými přesahy do (či ze) sousedních kulturních epoch . Barokní krajinou (resp . barokní kulturní krajinou) se v kontextu projektu rozumí krajina užívaná a upravovaná člověkem, tak jak vypadala ve zkoumaném období . Termín barokní (či období baroka) zde vyjadřuje označení běžně užívané a vžité nejen pro vymezení uměleckého slohu, ale ve středoevropském prostředí pro celou dějinnou epochu větší části 17 . a 18 . století, charakteristickou nejen stylem, ale i kulturou a politickými událostmi a společenským děním . Je zřejmé, že krajina ozna-čená jako barokní je pouhou vrstvou rozprostřenou na starších vrstvách složité stratigrafie vývoje kulturní krajiny, která



v sobě nutně obsahovala množství stop minulých dob včetně staveb, úprav terénu atd ., a proto do ní neodmyslitelně patří i např . renesanční vodní mlýny (např . oponentem uváděný Slup) a další stavby, díla či zásahy, provedené člověkem v předcházejících obdobích .

Vrstva barokní kulturní krajiny má své charakteristické rysy: Krajina hospodářská, v našem případě s výjimkou silně mokřadních území podél Dyje a jiných vodotečí a některých skalnatých partií Pavlovských vrchů, intenzivně obdělávaná ze-mědělská a pastevecká krajina s vysokým zastoupením centralizovaného vrchnostenského velkostatkářského hospodaření kolem četných panských dvorů – mayerhofů, je oproti starším obdobím vývoje této prastaré kulturní krajiny doplněna ve vhodných polohách o četné sečené louky a obecně o velkoplošný, plánovitě řízený management zemědělského obhospo-dařování krajiny soustředěný (převážně) kolem dvorů . Pro část zkoumané krajiny je však typické, že pobělohorská centra-lizace zde navázala na předchozí neobyčejnou kumulaci pozemkové držby pozdního 15 . století a průběhu 16 . století . Tato byla dána extrémní devastací regionu sledem válečných konfliktů 15 . století, působící rozsáhlý zánikový horizont zejména na Hrušovansku a Jaroslavicku; podstatně hustší středověká sídlištní struktura zde de facto zaniká a uprázdněné plužiny jsou obhospodařovány z přeživších vsí či nově vzniklých panských dvorů .

Druhým, a dle našeho mínění nejcharakterističtějším a jedinečným rysem středoevropské barokní, protireformační krajiny je do té doby nevídaná míra sakralizace krajiny (na Znojemsku ovšem navazující na rovněž pozoruhodný pozdně gotický horizont) . Mocná vrstva barokní sakrální krajiny 2 . poloviny 17 . a 18 . století je tím, co dosud, byť v reziduálním stavu, nejlépe fyzicky uchovává tento stěžejní rys barokní kulturní krajiny Mikulovska a východního Znojemska . Mimořádně četná množina sakrální architektury a skulpturálních děl v krajině je (nejen) zde fyzickým odrazem mentality společnosti; svým vznikem a vlnami náhlých nárůstů či mizení jednotlivých typů i početnými dochovanými epigrafickými doklady, nám dobře dokumentuje změny společenského paradigmatu i průniky a neochotné či rychlé akceptace změn uměleckého výrazu a vkusu v elitách i masách společnosti .

Dostáváme se k oponentovu kritickému komentáři k dosavadním textovým publikačním výstupům projektu, z jejichž kritického hodnocení dospívá k pocitu, že závěrečná odborná kniha mající soustředit nová zjištění a syntetizující závěry bádání nenaplní kritéria a přísliby uvedené ve finální přihlášce . Nevíme, z čeho tak oponent usuzuje . V případě publiko-vaných článků, tedy zpráv o průběžných zjištěních jednotlivých ročních etap projektu, které se současně pokouší dílčím způsobem o syntetizující uchopení regionálních charakteristik vývoje tří postupně řešených vybraných území příhraničního kraje mezi Mikulovem a Znojmem, mohl tento dojem vzniknout jen nedostatečně pozorným čtením předmětných textů či nároky, kterým řešené články z povahy věci nemohou dostát . Jde o prezentace dílčích zjištění jednotlivých etap projek-tu . Ke shrnutí, finálnímu roztřídění a mentálnímu uchopení monumentální množiny získaných informací rozličné povahy dochází teprve nyní a výsledkem této práce bude výše uvedená odborná kniha a výstava . Ovšem i přesto dojem, že publikované články svou informační hodnotou nepřesahují znalostní bázi danou existujícími vlastivědnými a soupisovými pracemi, nemůže být vysvětlen jinak, než potížemi s komparací a textovou analýzou výstupů projektu a výše uvedených prací (Peřinka, Samek) . Články prezentují nové náhledy na vývoj společnosti a krajiny řešených území, jako příklady uvádí a do kontextu vsazují celou řadu dosud nepublikovaných krajinných artefaktů a staveb, analyzují historickou komunikační síť řešených regionů, podobu rostlinných porostů, historický a ekonomický aspekt vývoje území atd . Závěrečná odborná kniha bude tedy syntézou zjištění projektu a pohledů autorského týmu na vývoj vybrané krajiny a jeho určující aspekty, bude obsahovat analytické mapy, grafy, tabulky či vizualizace terénu, které budou ilustrovat v textu uvedené informace . Jak je podrobněji uvedeno v dalších oddílech zprávy, odbornou knihu a výstavu bude doprovázet prostřednictvím internetu široké veřejnosti přístupná geodatabáze prezentující shrnutí jedinečných prostorových informací (doplněných o archivní, socioekonomické a uměleckohistorické a další podklady získané v rámci dosavadního studia problematiky) zasazených do podkladů archivních mapových děl . Zpracování dvou odborných map v prostředí GIS umožní prostorovou, časovou, sta-tistickou a překryvovou analýzu získaných dat, na základě kterých bude možné exaktně zachytit vývoj sledovaného území .

Otázka, komu budou kniha, mapy a další výstupy projektu určeny a jak budou sloužit k aplikaci ochrany kulturního dědictví, může být zodpovězena jednoduše: každému zájemci o vývoj historické kulturní krajiny a o vzájemný vztah spo-lečnosti a jí obývané krajiny . Výstupy současně poskytnou orgánům státní památkové péče znalostní základnu pro lepší postižení památkových hodnot krajiny a plenérových staveb a děl a mohou sloužit jako podrobná informační báze pro návrh na vyhlášení nových plošně chráněných území . V zásadě poskytne realizovaný projekt podrobnou zprávu o podobě a vývoji krajiny v jednom důležitém období jejího formování a o procesech, které tento vývoj způsobily či ovlivnily . Tato informační zpráva bude sloužit zkoumanému regionu pro obnovu či zintenzivnění pozitivního vztahu obyvatelstva k často dosud nepoznaným mimořádným hodnotám uchovaných v „jejich“ krajině; řadou návrhů na prohlášení věcí za kulturní památku bude doplněn chráněný památkový fond stavebních a skulpturálních objektů1, a jak bylo uvedeno výše, zkou-

1 V současnosti jsou podány návrhy na prohlášení za kulturní památku drobné sakrální architektury a to barokní pilířové boží muky u Šatova (ve smě-ru na Chvalovice), torza kamenného kříže na Liščím kopci nad Dolními Dunajovicemi (v místě zaniklé kaple sv . Rocha), klasicistního kamenného kříže (u Sklepní ulice) v Dolních Dunajovicích a barokní sochy sv . Jana Nepomuckého v Dobšicích .



maná cenná území s dochovanými relikty historické kulturní krajiny a s četnými kulturními památkami mohou být jádrem nové krajinné památkové zóny . Musíme ovšem odmítnout v závěru posudku uvedený podmiňující tón návrhu oponenta, aby byly odborné mapy využity jako podklad pro vyhlášení památkové zóny; tato výzva (v posudku formulovaná „sine qua non“) překračuje rámec stanoveného rozsahu projektu určeného přijatou přihláškou, kde zpracování podkladů k návrhu na prohlášení nové krajinné památkové zóny není očekávaným výstupem přijatého projektu . Jak jsme uvedli výše, výstupy projektu mohou sloužit jako podkladová základna pro přípravu návrhu na vyhlášení památkové zóny, ale mimo rámec řešení tohoto projektu .

2. CÍLE ŘEŠENÍ PROJEKTU DLE ZADÁNÍ PROJEKTUHlavním cílem projektu je identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny kulturní krajiny zrozené v období

pozdní renesance a baroka, která výrazně přetvořila význam a vzhled krajinného rámce novověké společnosti na základě interdisciplinárního výzkumu spojujícího přístupy uměnovědné, kulturně antropologické, archeologické, ekonomické i pr-vek praktické architektonické tvorby; jde tedy o poznání zrodu a udržování (ale i zániku) raně novověké kulturní krajiny a zejména její duchovní tváře a interaktivního vztahu mezi touto kulturní krajinou a člověkem, jejím tvůrcem, který je jí sám přetvářen .

Pro zkoumání byly vybrány dvě lokality představující z mnoha důvodů jedinečné „laboratorní“ vzorky: pohraniční území Mikulovska a východního Znojemska (předmětná krajina byla vymezena katastrálními územími obcí) . Tato území jsou unikátní pozoruhodným zachováním a variabilitou až heroických tvůrčích snah raně novověkého člověka vtisknout okolní krajině pečeť svého duchovního génia . Předmětné lokality umožňují analýzu těchto snah uskutečněných v pojetí aristokracie (páni z Dietrichsteina a další), významných klášterních institucí (Louka, Hradiště sv . Hypolita), měst králov-ských i poddanských (Znojmo, Mikulov) i poddaných (Perná a sousední vsi) . Jedná se nadto o sídla a krajinu nacházející se po staletí na hranici dvou zemí, v nichž se pozoruhodně stékají a proplétají moravské i rakouské kulturní proudy, a kde výrazně působí vliv blízké říšské metropole Vídně i moravských center, a navíc o krajinu, postrádající vinou katastrof 20 . století svou historickou paměť .

Výsledky projektu by měly přivést pozornost veřejnosti k jedinečnému, dosud často opomíjenému a v daném regi-onu ohroženému kulturnímu dědictví mimořádné hodnoty, měly by přispět k reanimaci identity společnosti pohraničního regionu a rovněž na poli regionálního rozvoje k obnově předmětné kulturní krajiny . V rámci řešení projektu bude na zá-kladě informací získaných detailním terénním a archivním průzkumem vytvořena digitální mapová rekonstrukce barokní kulturní krajiny včetně již jen částečně dochované osnovy komunikací spojujících jednotlivé významné lokality a objekty kultu, budou vytvořeny 3D modely vybraných území zkoumané krajiny i zaniklých sakrálních staveb, bude vytvořen soupis dochované drobné sakrální architektury a umělecko-historických děl . Na základě archivního i terénního bádání budou v odborných článcích řešeny otázky spojené se vznikem a formováním předmětné kulturní krajiny se zvláštním zřetelem za a) na budování sakrálních staveb a vkládání exteriérových uměleckých děl do krajinného rámce (zřizovatelé a donátoři, atribuce, datace) a koncepci jejich působení a vzájemné interaktivity v člověkem modelované kulturní krajině a za b) na ekonomiku zrodu a fungování v čase se proměňujících forem řešené kulturní krajiny včetně otázky investic a zisků plynou-cích ze zkoumané kulturní krajiny ve vazbě na změny „paradigmatu“ krajiny zejména v 2 . pol . 20 . století a v současnosti .

Projekt je tedy koncipován jako významný příspěvek k hlubšímu poznání a uchování hodnot kulturního dědictví kul-turně bohaté pohraniční krajiny východního Znojemska a Mikulovska, který s využitím moderních informačních technologií současně umožní zpřístupnění jejího kulturního dědictví široké odborné i laické veřejnosti .

Poznání zrodu a udržování (ale i zániku) raně novověké kulturní krajiny a zejména její duchovní tváře a interaktivního vztahu mezi touto kulturní krajinou a člověkem, je v rámci České republiky obecně nedostatečně zkoumáno a stupeň po-znání je nízký . Různým tématům spojeným s kulturní krajinou se v posledních letech věnovalo nebo dosud věnuje několik níže uvedených projektů podporovaných z veřejných zdrojů, tyto jsou ale ve svých cílech i výsledcích zaměřeny na zcela jiné oblasti krajinného bádání a v žádném ohledu nedochází k tematickému překryvu s předkládaným projektem .

Výrazné a nosné kulturně-antropologické téma vzniku a působení kulturní krajiny a interaktivního vtahu kulturní krajiny a člověka je v prostoru vyspělého euroatlantického světa i pod dojmem ekologických problémů v současnosti inten-zivně řešeno . V České republice se obecně výše uvedenými tématy z různých úhlů pohledu zabývá několik akademických osobností jako např . Václav Cílek, Pavel Hájek, Martin Gojda nebo Hana Librová, konkrétně ale interdisciplinární téma předkládaného projektu spojující přístupy uměnovědné, kulturně antropologické, ekonomické i prvek praktické architekto-nické tvorby je včetně jeho cílů a výsledků v kontextu bádání v naší zemi jedinečné .



3. OČEKÁVANÉ VÝSLEDKY PRŮZKUMU V ROCE 2015Na základě schváleného projektového zadání byly v roce 2015 plánovány tyto odborné výstupy . V základním výzkumu

projektu – hlavní odborný článek zkoumající na základě analýzy archivních pramenů i terénního, archeologického a krajin-ného průzkumu vznik duchovní tváře raně novověké kulturní krajiny jako výsledku základního koncepčního počinu duchovní či světské vrchnosti, anebo jako procesu postupného dotváření zemědělské krajiny vkládáním kultovních objektů a pře-směrováním a budováním komunikací, a zčásti analyzující motivace stavebníků a donátorů k investici, s cílem dosáhnout syntetizujícího pohledu na sociokulturní zázemí vzniku barokní kulturní krajiny . Další dílčí etapové články, či jejich příprava, budou předně analyzovat jednotlivé oborové přístupy jako například socioekonomický vývoj ve sledovaném území a cel-kové kulturně historické zhodnocení existence kaple sv . Antonína Paduánského v Perné jako významného sakrálního místa .

Dalším předpokládaným výsledkem již aplikovaného výzkumu jsou tři semestrální workshopy FA VUT v Brně (z toho jeden probíhající) včetně dílčích výstav studentských prací . Předmětem těchto semestrálních prací jsou návrhy nových objektů (či soch) v krajině . Umístění a koncept těchto objektů by mělo respektovat původní barokní krajinu, rekonstruova-nou ve výzkumné části projektu . Výstupy workshopů jsou prováděny na úrovni podrobné architektonické studie (situace, analýzy, půdorysy, řezy, pohledy, vizualizace, zákres do fotografie), jejich součástí je plánován též nadstandardně prove-dený model v měřítku cca 1:10 . Kromě studentských návrhů nových drobných objektů do studované kulturní krajiny jsou na dílčích výstavách prezentovány extrakty z každé semestrální práce na výstavních panelech .

4. ETAPY PROJEKTU V ROCE 2015

Etapy a cíle projektuRok 2015

Pololetí 1 . 2 .

1 administrace projektu Z Z

2 terénní průzkum, sběr dat Z Z

3 archivní průzkum Z Z

4 dokumentace lokalit a objektů v krajině Z Z

5 archeologický výzkum Z Z

6 průzkum přírody a krajiny Z Z

7 ekonomicko-sociologický průzkum Z Z

8 publikace dílčích etap řešení projektu (články v recenzovaných odborných časopisech) Z

9 uspořádání workshopu A A

10 dílčí výstava a konference (prezentující výsledky) A A

11 příprava a tvorba odborných map GIS A A

12 www stránky s katalogem objektů A A

13 předtisková příprava a tisk odborné publikace Z Z

5. INFORMAČNÍ BÁZE ( LITERATURA, REŠERŠE PRAMENŮ, ZDROJE)

5.1. Literatura

Zkoumaná území obecněPEŘINKA, F . V .: Znojemský okres . 1 . vyd . Brno 2008; HRUDIČKA, A .: Topografie diecese brněnské . Brno, 1908; VOLNÝ, Ř . T .: Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert . 1834; PROKOP, A .: Die Markgraf-schaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung . Wien, 1904; HOSÁK, L .: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960 . Brno, 1967 .

Širší historické souvislostiČERNÝ, K ., HAVLÍK, J . M .: Jezuité a mor . Vyd . 1 . Praha, 2008; CHALINE, O .: Bílá hora . Praha, 2013; KACETL, J .: Poutní cesta Znojmo – Maria Dreieichen: Průvodce pro pěší a cyklisty . Znojmo, 2010; WÖRGÖTTER, Z ., KROUPA, J ., ARIJČUK,



P .: Kostel Bičovaného Spasitele v Dyji . Brno, 2005; VOREL, P .: Rezidenční vrchnostenská města v Čechách a na Moravě v 15 .-17 . století . Pardubice, 2001 .

ArchitekturaLÍBAL, D .: Gotická architektura v Čechách a na Moravě . Praha, 1948; FOLTÝN, D .: Encyklopedie moravských a slezských klášterů . 1 . vyd . Praha, 2005; KACETL, J .: Kronika Hradiště u Znojma . Znojmo, 2011; KLÍMA, B .: Hradiště sv . Hypolita – velkomoravský Znojem . In: Znojmo od středověku po moderní dobu . Brno, 2012, s . 19-37 .; KROUPA, P .: Premonstrátský klášter v Louce: dějiny, umělecká výzdoba, ikonologie . Znojmo, 1997; BOROVSKÝ, T ., KROUPA, J ., KROUPA, P .: Znojmo – Louka . Bývalá kanonie premonstrátů s kostelem sv . Václava . In: Encyklopedie moravských a slezských klášterů . Praha 2005, s . 795-804 .; ČEHOVSKÝ, P .: Kamenné skulptury v moravsko-rakouském Podyjí kolem 1480 – 1550 . Olomouc, 2012 .; SAMEK, B .: Umělecké památky Moravy a Slezska J/N . Praha, 1999 .

KrajinaKUPKA, J ., HEJTMÁNKOVÁ, B .: Osobitost kulturní krajiny – od rozpoznání k ochraně . Praha, 2014; SÁDLO, J .: Krajina a revoluce: významné přelomy ve vývoji kulturní krajiny českých zemí . 3 ., upr . vyd . Praha, 2008; ČERVINKA, P .: Česká sakrální krajina . Brno, 2004; CÍLEK, V .: Posvátná krajina: eseje o místech, silách a dracích . Vyd . 1 . Praha, 2014; CÍLEK, V ., LOŽEK, V ., MUDRA, P .: Obraz krajiny: pohled ze středních Čech . 1 . vyd . Praha, 2011; SCHAMA, S .: Krajina a paměť . Praha, 2007 .

TURNER, S .: Making a Christian Landscape . Exeter, 2006; CAMPBELL, G .: The Hermit in the Garden: from Imperial Rome to Ornamental Gnome . Oxford, 2013; HUBALA, E .: Burgen und Schlöser in Mähren . Frankfurt am Main, 1965; KUNIKE, F . A .: Mahlerische Darstellung aller vorzüglichen Schlösser und Ruinen der Österreichischen Monarchie . Wien, 1832-1835; LUDWIGSTORFF, M .: Parks und Gärtchen im Niederösterreich . Wien, 2001; BEZEMEK, E ., ECKER, F ., KACETL, J .: Die Prager Straße . Schleinbach, 2013; PREGILL, P ., Volkman, N .: Landscapes in History . New York, 1998; Landscape and history since 1500 . London, 2002; Das Urbar der Liechtensteinischen . Reichenberg, 1930; HEROLD z TODTENFELDU, J . F .: Tartaro-Mastix moraviae . Vídeň, 1669; GRULICH V .: Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition . Preslia, 84, 2012, s . 631-645; TOMASCHEK O .: Die Verbreitung der Salzpflanzen im Bezirke Znaim . In: Natur und Heimat (Aussig), 4, 1933, s . 14-22 .

DEMEK, J ., MACKOVČIN, P .: Zeměpisný lexikon ČR . Vyd . 2 . Brno, 2006; LOŽEK, V .: Národní park Podyjí ve světle vývoje v postglaciálu . In: Thayensia . Znojmo 2001 . Roč . 4, s . 247-251; LOŽEK, V ., VAŠÁTKO, J .: Měkkýši Národního parku Podyjí . Praha, 1996; NĚMEC, R ., DŘEVOJAN, P ., ŠUMBEROVÁ, K .: Polní mokřady Znojemska jako refugium významných a vzác-ných druhů cévnatých rostlin . In: Thayensia . Znojmo 2014 . Roč . 11, s . 3-76; RIGASOVÁ, M .,MACHÁČEK, P ., GRULICH, V .: Krajinou luhů a stepí Břeclavska . Břeclav, 2002; MACKOVČIN, P .: Brněnsko . Vyd . 1 . Praha, 2007; VOREL, P .: Rezidenční vrchnostenská města v Čechách a na Moravě v 15 .-17 . století . Pardubice, 2001; NOVÁK, V ., HUDEC, K .: Vlastivěda mo-ravská . Země a lid . Sv . 2 . Živá příroda . Brno, 1997; Kolektiv autorů: Květena České republiky, díl 1-10, Praha, 1988-2008; DOSTÁL, J .: Nová květena ČSSR, díl 1-2, Praha, 1989; NĚMEC, J . a kol . aut .: Drobné vodní toky v České republice . Praha, 2014; NĚMEC, J . a kol . aut .: Krajina v České republice . Praha, 2007; KŘIVÁNEK J ., NĚMEC, J ., KOPP, J .: Rybníky v České republice, Praha 2012 .; NOŽIČKA, J: Přehled vývoje našich lesů . 1 . vyd . Praha, 1957; RIGASOVÁ M ., GRULICH V ., MACHÁČEK, P .: Krajinou luhů a stepí – Břeclavsko . Břeclav, 2000; BŮŽEK, V ., KOMLOSY, A ., SVÁTEK, F .: Kultury na hranici: Jižní Čechy, Jižní Morava, Waldviertel, Weinviertel . Vídeň, 1995; NĚMEC, J .: Krajina v České republice, Praha, 2007; DOSTÁL, J .: Nová květena ČSSR, díl 1-2, Praha, 1989; ŠTĚPÁNKOVÁ, J .: Květena České republiky, Praha, 2010; ŠMARDA J .: Halofytní květena jižní Moravy . In: Práce Moravskoslezské akademie věd přírodních, 25(3), 1953, s . 121-168 .

VÁVRA, M .: Dějiny pěstování vinné révy, meruněk a broskví . In: Komora meruněk, broskví a hroznů . 1 . vyd . Brno, 1963; KRAUS, V ., FOFFOVÁ, Z ., WURM, B .: Nová encyklopedie českého a moravského vína . Praha, 2005 .

ArcheologieBISTŘICKÝ, J ., SPURNÝ, F ., VÁCLAVEK, L ., ZEMEK, M .: Moravské a slezské listiny liechtenštejnského archívu ve Vaduzu: Die mährischen und schlesischen Urkunden des Familienarchivs der regierenden Fürsten von und zu Liechtenstein in Va-duz . Mikulov, 1991; BRETHOLZ, B .: Das Urbar der Liechtensteinischen Herrschaften Nikolsburg, Dürnholz, Lundenburg, Falkenstein, Feldsberg, Rabensburg, Mistelbach, Hagenberg und Gnadendorf aus dem Jahre 1414 . Reichenberg-Komo-tau, 1930; HURT, R .: Ves Ottenthal . In: Vlastivědný věstník moravský V, 96, 1950; NEKUDA, V .: Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu . 1 . vyd . Brno, 1961 .

SídlaRICHTER, V ., STEHLÍK, M ., SAMEK, B .: Znojmo . 1 . vyd . Praha, 1966; BÍNA, Z .: Kuchařovice 780 let . Znojmo, 2000; Šatov v proměnách času . Vyd . 1 . Brno, 2011; STARÁ, R ., MATOCHOVÁ, H ., MOLÍK, J .: Suchohrdly: historie a současnost . Vyd . 1 .



Brno, 2011 .

5.1.1. Regionální literaturaPodnětné poznatky byly získány převážně ze sborníků Umění, Historický a vlastivědný sborník Znojemska a Morav-

skokrumlovska, sborník Jižní Morava a Ročenka Státního okresního archivu Znojmo .

Církevní stavbyUNGER, J ., KROUPA, P ., DVOŘÁK, J .: Archeologický, uměleckohistorický, petrografický a numismatický výzkum v areálu louckého kláštera roku 1995 . In: Jižní Morava . Vlastivědný sborník, roč . 32, sv . 35 . Brno, 1995, s . 27-48; HODEČEK, D .: Historie kostela sv . Jana Nepomuckého v Dyji . In: Jižní Morava . Roč . 42 . Sv . 45 . Brno 2006, s . 91-116 .; ZEMEK, M .: Premon-strátský klášter v Louce v prvním století svého trvání . In: Jižní Morava 1991 . Vlastivědný sborník, roč . 27, sv . 30 . Brno, 1991, s . 7-21; KONEČNÝ, L .: Znojemský karner . In: Jižní Morava 1989 . Vlastivědný sborník, roč . 25, sv . 28 . Brno, 1989, s . 103-124; TRMAČ, M .: Olbramkostel v pramenech Okresního archivu ve Znojmě . In: Jižní Morava 1977 Vlastivědný sborník, sv . 13 . Praha, 1977, s . 189-191; TOUFAROVA, D .: Kostel sv . Michala v počátcích jezuitského působení ve Znojmě . In: Historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska . Sv . 27 . Znojmo, 2012, s . 7-32 .

Příroda a krajinaKOZDAS, J .: Lesoparky – poslední společné téma znojemských Čechů a Němců . In: Jižní Morava . Vlastivědný sborník, roč . 39, sv . 49 . Brno, 2003, s . 251-253; KOZDAS, J .: Památkový fond parků, lesoparků a komponované krajiny v okolí hradu Bítova . In: Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2000 . Znojmo, 2001, s . 86-100; KOZDAS, J .: Nástin historického a urbanisticko-architektonického vývoje zahradních a krajinných úprav ve Znojmě a jeho okolí . In: Ročenka Státního okres-ního archivu ve Znojmě 2002 . Znojmo, 2003, s . 80-114; KOZDAS, J .: Obelisk nad skalními ledovými slujemi v krajinářském areálu zámku ve Vranově nad Dyjí – doklad historie a suverenity místní občanské společnosti . In: Ročenka Státního okres-ního archivu ve Znojmě 2010 . Znojmo, 2011, s . 18-39; KOZDAS, J .: Historické technické stavby v zahradní a krajinné tvorbě na území povodí Gránického potoka u Znojma . In: Sborník Státního okresního archivu ve Znojmě 2005 . Znojmo, 2006, s . 73-94; KOZDAS, J .: Formování a hodnoty pohraniční krajiny, komunikací a železnice při jihovýchodní vinařské části Národ-ního parku Podyjí možnosti ochrany a prezentace . In Sborník Státního okresního archivu ve Znojmě 2006 . Znojmo, 2007, s . 72-97; KOZDAS, J .: Přírodně krajinářský a architektonický prostor v okolí objektů kaplanky ve Znojmě . Základní stavebně historický průzkum . In: Sborník Státního okresního archivu ve Znojmě 2009 . Znojmo, 2010, s . 53-71; KOZDAS, J .: Zahradní a krajinářské úpravy v okolí historických obcí Liliendorf a Šumvald – dnes s názvy Lesná a Šumná . In Sborník Státního okresního archivu ve Znojmě 2011 . Znojmo, 2012, s . 110-132; BUČEK, A .: Panonské stepní trávníky na Moravě . In: Veronica, XX, 17 . zvl . vyd . Brno, 2006; ŠKORPÍKOVÁ, V .: Chráněná území okresu Znojmo . In: Mackovi, P ., Matiová, M ., Dek, J ., Slavík, P .: Chráněná území ČR – Brněnsko, Brno . Praha, 2007; VÁVRA, M .: Dějiny pěstování vinné révy, meruněk a broskví . In: Komora meruněk, broskví a hroznů . Brno, 1963; TEMPÍR, Z .: Přehled vývoje ovocnářství . In: Sborník ČSAZ č . 71, Praha, 1984; RIGASOVÁ, M .: Panonské krajiny nejjižnější Moravy . In: Kordiovský E: Bořetice v proměnách času, Bořetice, 2013; Rigasová, M . Valtice 2 . poloviny 18 . století . In: Město Valtice, Břeclav, 2000; DRLÍK, V ., GRULICH, V ., REITER, A . (2005): Květena Znojemska 1950–1954 . In: Thayensia (Znojmo), suppl . I, s . 7-29; NĚMEC, R ., DŘEVOJAN,P ., ŠUMBEROVÁ K .: Polní mokřady Znojemska jako refugium významných a vzácných druhů cévnatých rostlin . In: Thayensia (Znojmo), 11, 2014, s . 3-76; NĚMEC, R ., ŠKORPÍKOVÁ ,V ., KŘIVAN, V .: Fenomén efemérních polních mokřadů na orné půdě . In: Živa, 2012(2), s . 57-59; NĚMEC, R ., ŽÁKOVÁ, K .: Významné nálezy vlhkomilných cévnatých rostlin polních mokřadů Národního parku Podyjí . In: Thayensia (Znojmo), 9, 2012, s . 19-32 .

Dobový kontextKOZÁK, J ., MŽYKOVÁ, M . F . B .: Wernera ikonografická inventarizace Čech, Moravy a moravského Slezska . In: Umění . Roč . XXXV, č . 4 . Praha, 1987, s . 289-303; TRMAČ, M .: Příklad dožívání usedlosti svobodníka v Citonicích u Znojma . In: Jižní Morava . Vlastivědný sborník, roč . 26, sv . 29, 1990, s . 273-275; ŠÍPEK, Z .: Dva empiroví malíři na Znojemsku . In: Jižní Morava . Vlastivědný sborník, roč . 32, sv . 35 . Brno, 1995, s . 315-319; KLÍMA, B . jr .: Nová etapa archeologických výzkumů Znojma-Hradiště . In: Jižní Morava 1989 . Vlastivědný sborník, roč . 25, sv . 28 . Brno, 1989, s . 125-144; TUREK, A .: K vývoji národnostních poměrů na Znojemsku . In: Jižní Morava . Vlastivědný sborník, roč . 24, sv . 27 . Brno, 1988, s .79-90; TRMAČ, M .: Události v závěru roku 1805 na přímětickém statku na Znojemsku . In: Jižní Morava . Vlastivědný sborník, roč . 24, sv . 27 . Brno, 1988, s . 224-226; ŠTARBA, I .: České listiny městeček Znojemska . In: Jižní Morava . Vlastivědný sborník, sv . 13 . Praha, 1977, s . 145-157; ČÁDA, F .: Znojemské rukopisy . In: Jižní Morava 1975-II . Vlastivědný sborník . Brno, 1975, s . 33-57; HOSÁK, L .: Lokalizace zaniklých sídlišť na Znojemsku . In: Jižní Morava . Vlastivědný sborník, sv . 8 . Brno, 1972, s . 21-29; VOLDÁN, V .: Z počátků kulturních dějin Znojemska (Prvý známý písař listin louckého kláštera) . In: Jižní Morava . Vlastivědný sborník, sv . 8 . Brno, 1972, s . 45-51; FUČÍK, B .: Znojemská radniční věž . In: Jižní Morava 1975-II . Vlastivědný sborník . Brno, 1975, s . 33-



57; TRMAČ, M .: Lapikus stále záhadný … In: Jižní Morava . Vlastivědný sborník, sv . 7 . Brno, 1971, s . 199-200; SCHAUER, E .: Ke vzniku jihomoravské hranice . In: Ročenka Okresního archivu ve Znojmě . Znojmo, 1986, s . 15-24; SCHAUER, E .: Zásobování města Znojma vodou od nejstarších dob . In: Ročenka Okresního archivu ve Znojmě . Znojmo, 1988, s . 29-39; SCHAUER, E .: Vývoj bohatství římskokatolické církve na Znojemsku . In: Ročenka Okresního archivu ve Znojmě . Znojmo, 1989, s . 21-42; HAVLÍK, L .: Znojmo v době knížecí . In: Ročenka Okresního archivu ve Znojmě . Znojmo, 1990, s . 27-45; ČEHOVSKÝ, P .: Pozdně gotické náhrobky v moravsko-rakouském Podyjí 1450-1520 . In: Vlastivědný věstník moravský . Brno, 2011, roč LXIII, s . 63-71; ŠIMEČEK, P .: Z historie Faltiskova či Faltýskova mlýna u Lukova . In: Sborník Státního okresního archivu ve Znojmě 2009 . Znojmo, 2010, s . 110-118; KACETL, J .: Znojmo jako nejsilnější středověká hraniční pevnost jihu Moravy . In: Mikulovská sympozia . Hranice na jižní Moravě a její obrana od doby římské . XXX . MS 2008 . Sborník z konfe-rence, konané ve dnech 22 .-23 . října 2008 . Mikulov, 2008, s . 165-184 .

CestyVERMOUZEK, R .: Znojemská cesta, západní větev . In: Jižní Morava . Vlastivědný sborník, roč . 26, sv . 29 . Brno, 1990, s . 20; VERMOUZEK, R .: Znojemská cesta . In: Jižní Morava . Vlastivědný sborník, roč . 24, sv . 27 . Brno, 1988, s . 115-132;

VLK, F .: Dopravní spojení a pošta na císařské silnici Vídeň – Praha . In: Ročenka státního okresního archivu ve Znojmě 1999 . Znojmo, 2000, s . 74-76 .

HospodářstvíPOŠVÁŘ, J .: Znojemské viniční právo . In: Jižní Morava . Vlastivědný sborník, sv . 13 . Praha, 1977, s . 120-128; SKÁLA, L .: Ovocnářství ve starší české a slovenské literatuře . In: VÁVRA, M .: Komora meruněk, broskví a hroznů . 1 . vyd . Brno, 1963 .

Klimatické podmínkyBRÁZDIL, R ., KOTYZA, O .: Historická klimatologie a historie . In: IX . sjezd českých historiků . První . Brno, Pardubice, Praha, Ústí nad Labem, 2008 . s . 265-341 .

5.2. Archiv

5.2.1. Specifika zadání tématu, vymezení a uplatnění archivního bádáníPokračující archivní průzkum tvoří i nadále ve třetím badatelském roce (2015) významnou a nezastupitelnou součást

projektového úkolu, uplatňující základní typ výzkumu, jež probíhá systematicky v rámci schváleného projektového zadání „Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí“, ve třetím roce výzkumu na vymezeném území Znojemska v rozsahu katastrů těchto obcí: Dobšice u Znojma, Dyje, Havraníky, Hnanice, Konice u Znojma, Kuchařovice, Nový Šaldorf, Oblekovice, Popice u Znojma, Přímětice, Sedlešovice, Suchohrdly u Znoj-ma, Šatov, Znojmo-Hradiště, Znojmo-Louka, Znojmo-město . Právě široké pojetí tematického zadání projektu od začátku předpokládá plošné a podrobné studium archivních spisových, plánových a obrazových pramenů a dalšího ikonografic-kého materiálu . Archivní výstupy ve formě rešerší přináší (mnohdy) nové doklady historické pramenné skutečnosti, jejichž analýzou a spojením s dalšími etapovými přístupy základních forem výzkumu můžeme objasnit důležité nastolené otázky studovaného tématu . A to zejména vznik a formování vymezené kulturní krajiny od období baroka, identifikaci její mobili-ární výbavy, studium vzájemné interakce mezi ní a člověkem a proměňující se formy řešení kulturní krajiny .

Pro objasnění těchto rámcových témat zadání projektu se archivní průzkum v roce 2015 zaměřil opět na vyhledání a dokumentaci základního topografického archivního materiálu, využitelného pro tvorbu mapových rekonstrukcí barokní kulturní krajiny, včetně historických komunikačních sítí a cest spojujících významné lokality a drobné objekty v krajině, stej-ně jako v předešlých etapách . Dále na vyhledání a interpretaci spisových a obrazových archivních pramenů, které mohou pomoci dokumentovat koncepci výstavby drobné sakrální a vybrané profánní architektury a významných krajinotvorných prvků v kulturní krajině (jejich specifika – lokalizaci, identifikaci, dataci, u architektury donaci, návaznost na starší objekt), vzájemné historické a kulturně-sociologické souvislosti, rovněž jako v předchozích badatelských etapách na Mikulovsku a Jaroslavicku . V dalších souvisejících vazbách byly vyhledány archivní prameny o poutním hnutí v regionu a sociálně--ekonomických změnách v krajině (jako např . vlastnictví půdy – ekonomické využití, investice) .

Tyto základní pramenné rešerše v komparaci s odbornou literaturou jsou primárním zdrojem studia tématu – teoretic-kých úvah, dílčích studií, odborných průzkumů a analýz projektového bádání jako podkladů pro další aplikované výstupy (každoroční výstavy a workshopy) a zejm . pro přípravu a tvorbu odborné publikace a soupisu dochované drobné sakrální architektury a umělecko-historických děl (v podobě kritického katalogu a webové aplikace), na projektem vymezeném území části jihomoravského pohraničí .

Na řešeném území Znojemska byly kromě královského města Znojma jasným hegemonem širokého okolí s význam-



ným hospodářským a kulturním vlivem v regionu především mnohé klášterní instituce . Vedle církevních řádů sídlících uvnitř města a disponujících též majetky v okolních sídlech (dominikáni, jezuité, kapucíni), pak zejména dvě velká klášterní centra, založená při znojemské aglomeraci křížovníci s červenou hvězdou na Hradišti sv . Hypolita a premonstráti v Lou-ce, významní pozemkoví vlastníci na Moravě a majitelé patronátních práv řady kostelů v této oblasti . Prioritně bylo tedy archivní bádání zaměřeno na prameny v církevních fondech, po té na fondy archivu města Znojma a okolních sídel, jejich správy a majetku .

5.2.2. Archivní a vědecké instituceArchivní průzkumy byly roce 2015 provedeny v těchto odborných vědeckých institucích: Moravském zemském archivu

v Brně, Státním okresním archivu ve Znojmě, Diecézním archivu Biskupství brněnského v Rajhradě u Brna, Zemském archi-vu v Opavě, pobočce Olomouc a v Rakouském státním archivu (Österreichisches Staatsarchiv Wien, Kriegsarchiv Wien), dále v Rakouské národní knihovně (Österreichische Nationalbibliothek) .

Průzkum historických pramenů (rukopisů, starých tisků) a dalšího obrazového ikonografického materiálu proběhl též v Moravské zemské knihovně v Brně (Historický fond – rukopisy a staré tisky, digital . verze topografických a kartografic-kých dokumentací), Regionálním muzeu ve Znojmě (Historický sbírkový fond), Vědecké knihovně v Olomouci (Historické fondy) a Národní knihovně ČR v Praze .

(Archivní prameny zpracovali tito odborní a vědečtí pracovníci – PhDr . Mgr . Tomáš Černušák, Ph .D ., Mgr . Michaela Růžičková – odborní pracovníci Moravského zemského archivu v Brně, dále Mgr . David Nehyba, ředitel Státního okresní-ho archivu ve Znojmě (pobočky MZA v Brně), dále PhDr . Marie Plevová, Ph .D ., odborná pracovnice Diecézního archivu Biskupství brněnského v Rajhradě u Brna a Mgr . Martin Markel, Ph .D ., pedagog Historického ústavu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, dále Mgr . Eva Staňková, NPÚ ÚOP v Brně a Mgr . Lenka Češková, NPÚ ÚOP v Brně) .

5.2.3. Metody práceBadatelská práce ve vybraných archivních institucích spočívá zejména v identifikaci a výběru archivních fondů, v nich

dále ve výběru archivních spisových či obrazových pramenů a jejich studiu na základě tematického zadání projektu . Pro účely našeho projektu byla (při heuristice a studiu historického pramenného materiálu) zvolena metoda zpracování pra-menů za pomoci archivních rešerší (tzn . krátkých výstižných souhrnných výpisků zohledňujících podstatu pramene) či za pomoci celých přepisů pramene tzv . transkripce (v případě mobiliárních inventářů, primárních pramenů) . Dokumentace je prováděna za pomoci digitálního fotoaparátu nebo je pramenný materiál scanován .

5.2.4. Archivní průzkum 2015Podle vymezeného tematického zadání projektu, připraveného a schváleného harmonogramu řešených území, vy-

tyčeného soupisu drobných architektonických děl a významných jevů v krajině a zejména úzké specifikaci jednotlivých navržených cílů projektu byly provedeny archivní průzkumy v těchto archivních institucích a jejich fondech . Jejich vyhledání významně přispělo k utříbení a rozšíření znalostí o místní majetkové držbě a jejich správě (světské i církevní), k částečné identifikaci buď obnovy či nové výstavby drobné sakrální architektury i některých vybraných (významných) hospodářských objektů, taktéž krajinotvorných prvků, založených, rozšířených či obnovených v krajině (jako např . zahrady, štěpnice, vinice, obory, aleje apod ., dále vodní díla, sítě pěšin a cest), činností církevních institucí, regionálních poutních center a poutního hnutí .

Moravský zemský archiv v Brně:Fond E 57 Premonstráti Louka:

inv . č . 99, sign . F 1 (potvrzení patronátního práva kostela v Příměticích louckému klášteru, 1220, CDB II, s . 191, č . 206); inv . č . 248, sign . H 11 (loucký klášter prodává vlastní štěpnici, která patřila ke svobodnému dvoru v Bohumilicích, 1487, 6 .1 .); inv . č . 251, sign . H 113 (loucký klášter potvrzuje Hubertovi Renuillovi na svobodném dvoře v Sedlešovicích na jeho žádost privilegia jeho dvora, 1628, 1 .3 .); inv . č . 435, sign . C 10, kart . 11 (Petr de Requesens, generální vikář a oficiál, i biskupská konsistoř dovoluje Matoušovi Paulovi, louckému opatovi, aby v obci Dyje byl odstraněn starý filiální kostel a z jeho materiálu se vystavěl kostel nový, současně dovoluje, aby na místním hřbitově, posvěceném před dvěma lety, byla postavena kaple, 1656, 7 .2 .); inv . č . 438, sign . C 13, kart . 11 (výtah z vizitační matriky znojemského děkanátu o farách Je-višovice a Přímětice, 1656); inv . č . 457, sign . C 26/1, kart . 11 (Řehoř Lambek, loucký opat, žádá biskupskou konsistoř v Olo-mouci o povolení stavby většího kostela v Dyji, protože dosavadní nestačí pro návštěvníky sochy Bičovaného Krista, 1769, 5 .1 .); inv . č . 458, sign . C 26/2, kart . 11 (Olomoucká biskupská konsistoř uděluje souhlas k stavbě většího kostela v obci Dyje, 1769, 23 .1 .); inv . č . 501, sign . D 55, kart . 12 (Bratrstvo Těla Kristova ve farním kostele sv . Michala ve Vídni přijímá do spolubratrství bratrstvo v městečku Šatov vedené premonstráty (1659-1678)); inv . č . 519, sign . F 17/2, kart . 13 (udílení od-



pustků návštěvníkům kostela sv . Volfganga v Hnanicích, který „je zářivý mnoha zázraky“, odpustky 40 dnů všem, kteří na-vštíví oltář patrona kostela, 1483, 16 .2 .); inv . č . 520, sign . F 17/3, kart . 13 (kardinál a sabinský biskup Oliver a dalších devět kardinálů udílí návštěvníkům kaple sv . Volfganga a Mikuláše v Hnanicích na čtyři určené dny odpustky: třetí den po slav-nosti Zmrtvýchvstání Krista, na Nanebevzetí Páně, na sv . Michala, na sv . Václava, 1484, 19 .2 .); inv . č . 521, sign . F 17/4, kart . 13 (kardinál Roderich, biskup portuenský a dalších 9 kardinálů udílí návštěvníkům kaple sv . Volfganga v Hnanicích o svátcích Letnic, neděli po svátku Těla Kristova, na sv . Volfganga, na sv . Mikuláše odpustky v délce 100 dnů, 1484, 17 . 2 .); inv . č . 522, sign . F 17/5, kart . 13 (kardinál Oliver, biskup sabinský a dalších 9 kardinálů, udílí návštěvníkům kaple sv . Volf-ganga, k níž chová zvláštní úctu převor dominikánského kláštera v Retzu Virgilius, stodenní odpustky na svátky sv . Volfgan-ga, sv . Mikuláše, Nanebevzetí P . Marie, sv . Urbana a svátek posvěcení kaple, 1500, 24 .4 .); inv . č . 523, sign . F 17/6, kart . 13 (generální vikář olomoucké diecéze a titulární biskup nikopolský Martin svědčí, že uvedeného dne posvětil kostel v obci Hnanice s těmito oltáři – hlavní všemohoucího Boha, Bohorodičky P . Marie a sv . Vofganga, další oltář sv . Mikuláše, umís-těný ve staré kapli připojené ke kostelu, třetí Bl . Panny Marie, čtvrtý oltář sv . Leonarda v nové kapli kostela, pátý oltář Nejsvětější Trojice, šestý oltář sv . Kateřiny, sedmý oltář sv . Anny, osmý oltář sv . Urbana, devátý oltář sv . Stanislava; sou-časně uděluje odpustky na aniversarium kostela a svátky jednotlivých patronů oltářů, 1510, 3 .8 .); inv . č . 524, sign . F 24a, kart . 13 (smlouva mezi Pavlem, opatem louckým a jeho konventem, na straně jedné a Kateřinou, abatyší kláštera v Osla-vanech a jejím konventem, konšely a obcí Hnanice, na straně druhé, kterou se urovnává dlouholetý spor o oltář sv . Urba-na postavený v novém kostele v Hnanicích, 1494, 17 .2 .); inv . č . 525, sign . F 24b, kart . 13 (olomoucký biskup Stanislav Turzo potvrzuje inzerovanou listinu z 12 . května 1518, podle níž Tibold, rychtář, další vyjmenovaní a obec Hnanice zakládají se souhlasem Barbory, abatyše a celého kláštera v Oslavanech oltář sv . Anny v kapli sv . Volfganga a určují na něj plat, 1518, 18 .9 .); inv . č . 531, sign . F 33, kart . 13 (Zikmund Kohel, opat loucký a jeho konvent slibují na žádost probošta Mikuláše Ko-saře z Hradiska, že budou zajišťovat bohoslužby v kostele sv . Leonarda v obci Havraníky, 1609, 10 .5 .); inv . č . 532, sign . F 34, kart . 13 (spor o duchovní správu na Devíti mlýnech mezi šatovským farářem (z louckého kláštera) a farářem z Retzba-chu (z lilienfeldského kláštera) 1641-1650); inv . č . 533, sign . F 35, kart . 13 (Jan Jakub z Beneku ve sv . Juliánu daruje tisíc zlatých z pohledávky dvoutisíc zlatých, které mu císař vyměřil na mimořádné dani na Moravě, na obnovu kostela sv . Volf-ganga v Hnanicích, proslulého mnoha zázraky zlomyslně zapáleného švédskými vojáky v roce 1645, orig . s pečetěmi vyda-vatele, 1655, 21 .5 .); inv . č . 542, sign . F 45, kart . 13 (potvrzení rychtářů a konšelů obcí Sedlešovice, Starý a Nový Šaldorf, Oblekovice, Bohumilice, Nesachleby a Tasovice, že obyvatele těchto obcí v roce 1680 slíbili slavit svátek sv . Rocha, 1691); inv . č . 557, sign . F 59, kart . 13 (stavba oltáře v novém kostele v Šatově, účty za řemeslné práce v kostele v Šatově a Ha-vraníkách, 1722-1724); inv . č . 569, sign . F 72, kart . 13 (přenesení těla poustevníka sv . Severina ze hřbitova sv . Pankráce v Římě do klášterního kostela v Louce a popis pohřební slavnosti v Louce, 1730-1734); inv . č . 570, sign . F 73, kart . 13 (zří-zení hřbitova v Hnanicích a odmítnutí žádosti obce Havraníky o hřbitov; odpor Šatova, 1734-1736); inv . č . 577, sign . F 79, kart . 14 (revers obce Bohumilice, že na své útraty postaví a bude vydržovat kapli v obci, v níž nebudou slaveny mše, 1752, 27 .5 .); inv . č . 578, sign . F 80, kart . 14 (olomoucká biskupská konsistoř dovoluje po zjištění tří zázraků, aby socha Bičova-ného Krista, přenesená do Dyje Patriciem Meichsnerem, premonstrátem z bavorského Steingadenu, mohla být veřejně uctívána, 1754, 5 .11 .); inv . č . 579, sign . F 81, kart . 14 (jednání o povolení postavit a uctívat zázračnou sochu Bičovaného Krista v Dyji, 1752-1758, jednostránkový seznam zázraků z let 1752-1754, uzdravení pocházeli z obcí v okolí: Dyjákovice, Znojmo, Šatov, Oleksovičky, Hodonic, Dyjákovičky, dopis Matyáše Stiavy z Olomouce (dat . 28 .11 .1754); inv . č . 614, sign . F 119, kart . 15 (účty bratrstva Těla Kristova ve Znojmě, 1640-1680); inv . č . 652, sign . G 7, kart . 17 (potvrzení, že klášter přijal od Tobiáše Konstantina Pillera, faráře ve sv . Valentinu v Rakousích, 1000 zlatých na stavbu hřbitovní kaple v Louce a sloužení mší, 1704, 20 .9 .); inv . č . 678, sign . G 36, kart . 18 (Tomáš Griebler, rychtář v Šatově, odkazuje 200 zlatých na stavbu martyrologia neboli mučednické kaple se svou hrobkou na hřbitově a na zádušní mše, 1727, 1 .7 .); inv . č . 725, sign . H 114, kart . 19 (smlouva, podle níž Baltazar Wullersdorfer z Urbairu prodává za přítomnosti svědků svůj svobodný dvůr v Dyji Filipovi Le Ducovi za 3650 zlatých, 1629, 17 .8 .); inv . č . 726, sign . H 115, kart . 19 (smlouva, podle níž praporčík Anto-nín Gorz ml . z Asteinu prodává Samuelovi Kasslerovi, staršímu města Znojma, svůj svobodný dvůr v Dyji, který leží vedle svobodného dvora Filiberta La Duca, za 900 tolarů, 1630, 3 .4 .); inv . č . 743, sign . H 132a, kart . 19 (Benedikt Lachenius, loucký opat, dává se souhlasem svého konventu svému služebníkovi Eliáši Schüttenhoferovi svobodný dvůr v Suchohr-dlech, který byl po smrti jeho předchozího držitele Kryštofa Zetwitze dlouho pustý, 1651, 6 .3 .); inv . č . 783, sign . H 177, kart . 20 (dohoda louckého kláštera v čele s opatem Norbertem Pleyerem s městem Znojmem o pozemek Marsilien, o nové loucké hrázní stavbě, o pozemek mezi dvěma mosty u Starého Šaldorfa, o rybné vodě na Dyji od velkého mostu až po mlýnskou hráz jezuitů, 1671, 7 .7 .); inv . č . 823, sign . H 215, kart . 22 (Jan Ludvík z Oedtu prodává se souhlasem pozemkové vrchnosti louckého opata Řehoře Kleina klášteru klarisek ve Znojmě svobodný dvůr v Suchohrdlech za 5000 zlatých, 1690, 18 .3 .); inv . č . 824, sign . H 216, kart . 23 (klášter Louka kupuje od Evy Kateřiny Vabkové z Mezeříče, roz . z Oedtu, purkrecht-ní dvůr v Suchohrdlech za 3300 zlatých, 1698, 24 .5 .); inv . č . 826, sign . H 218, kart . 23 (Schüttenhoferův svobodný dvůr v Suchohrdlech, 1651-1725); inv . č . 870, sign . H 262, kart . 25 (dohoda louckého kláštera se znojemskou jezuitskou kolejí o vedení vody do nových rybných sádek u Přímětic, po 1709); inv . č . 1014, sign . K 49, kart . 31 (loucký klášter, jezuitská kolej



ve Znojmě a město Znojmo činí dohodu k dokončení prozatímní hráze, dokud nebude dokončena hlavní hráz podle smlou-vy z roku 1733, která má být stavěna z kvádrového kamene dováženého z Moravského Krumlova nebo Hrubčic, hráz vedla kolem klášterní zahrady, 1742, 28 .11 .); inv . č . 1174, sign . N 3, kart . 38 (závěť Jiřího Bernarda Premmera, majitele svobodné-ho dvora v Dobšicích, 1635, 21 .1 .); inv . č . 1181, sign . N 10, kart . 38 (závěť Eliáše Schüttenhofera na svobodném dvoře v Suchohrdlech 1666, 12 .8 .); inv . č . 1185, sign . N 14, kart . 38 (inventář Schüttenhoferovského dvora v Suchohrdlech, 1675) .

Fond E 44 Křížovníci Hradiště:

inv . č . 21, sign . I B 2/1a (papež Klement X . zřizuje na žádost věřících místa Hory sv . Hypolita u Znojma u kaple sv . Antonína Paduánského stejnojmenné bratrstvo a udílí mu příslušné výsady a odpustky, 1673, 11 .1 . Řím); inv . č . 22, sign . I B 2/1b (olomoucký biskup Karel potvrzuje na žádost probošta křížovníků u sv . Hypolita Tomáše ze Schlessinu listinu papeže Klementa X . zřizující stejnojmenné bratrstvo u kaple sv . Antonína Paduánského, která byla vystavěna před 11 lety . Biskup dále potvrzuje stanovy bratrstva opsané v listině, 18 . červenec 1673, Kroměříž); inv . č . 54, sign . II E 3/6b (papež Klement XI . udílí plnomocné odpustky návštěvníkům farního kostela sv . Zikmunda v Popicích v den na svátek sv . Zikmunda a v jiný den určený ordinářem po dobu 7 let, 1709, 5 .12 . Řím); inv . č . 109, sign . I B 2/1a, kart . 2 (olomoucký biskup Karel určuje pro kapli sv . Antonína Paduánského na Hradisku jako odpustkový den svátek sv . Rocha, 1667); inv . č . 110, sign . I B 2/1b, kart . 2 . (spisy o bratrstvu sv . Antonína Paduánského 1662, 1673, podle konceptů korespondence byla kaple bratrstva vysvěcena koncem roku 1661 nebo v roce následujícím, pozván na ni byl rovněž kardinál Harrach); inv . č . 623, sign . VII D 2a, kart . 51 (kostel sv . Antonína Paduánského v Hradišti sv . Hypolita, kostelní účty z let 1772, 1773 a materiály k majetku kostela); inv . č . 677, sign .VII F 13, kart . 55 (potvrzení Petra Pavla Droblitze o zázračném vyléčení otoku svých nohou v nové studánce, 1735) .

Fond E 33 Jezuité Znojmo:

rkp . č . 4, kart . 30 (deník prokurátora 1 .6 .1678-30 .11 .1680, 1738); rkp . č . 6, kart . 30 (Jan Miller, výtah z Historie české jezuitské provincie o dějinách znojemské koleje, pořízený 1723, doplňky do 1772); sign . 13, kart . 6, 7 (Přímětice, Znojmo 1627-1767); sign . 14 K, č . 332, kart . 8 (1728-29 plány přímětických polností); sign . 14 L, č . 333, kart . 8 (1750 katastrální mapa obce Přímětice, lesa Burgholz, lesa Michalswaldu); sign . 20 K, č . 424, kart . 11 (1636-1736, kult sv . Olympia mučedníka, je-hož ostatky se uchovávají v kostele sv . Michala ve Znojmě); sign . 20 O, Bb, č . 428, 437, kart . 12 (1706-1725,1746 – žádosti znojemské koleje na biskupskou konzistoř, aby kolej směla stavět kříže a různé sochy a světit je); sign . 36 C, č . 599, kart . 22 (1715 – 3 plány části lesa Burgholz, kterou kolej postoupila podle smlouvy z 27 . 11 . 1715 purkrabímu znojemského hradu Maxmiliánu Františku Xaveru z Deblína); sign . 36 N, č . 608, kart . 22 (1698-1699, smlouva mezi kolejí a dominikánským klášterem ohledně hranic mezi psárským údolím, které patřilo dominikánům a jezuitským lesem Burgholzem – hraniční kameny, duby označené křížem, popis hraničních kamenů, které byly zřízeny roku 1698, na jedné straně kříž, SCZ, 1698, na druhé straně směrem k Burgholzu SC IHS, kříž, 1698) .

Fond G 1 Bočkova sbírka:

sign . 3812 (Leopold Antonín Podstatský z Prusinovic, generální vikář olomouckého biskupství, zřizuje na žádost ša-tovského faráře Mariana Schultze, premonstráta z kláštera Louka, náboženské bratrstvo Nejsvětějšího Těla Ježíše Krista při kostele v Šatově, 1770, 25 .6 .); sign . 12102 (Kateřina, vdova po znojemském měšťanu Martinu Butziczerovi, zakládá se souhlasem louckého opata a faráře v Šatově na šatovském hřbitově dvě kaple – horní s oltářem sv . Martina a dolní s oltářem sv . Anny a stanoví rentu 2 duchovní u obou kaplí, 1521) .

Fond G 12 Cerroniho sbírka:

sign . I, 32 (Skitze einer Geschichte der bildenden Künste in Mähren, 1807, stručný popis historie obce Dyje a tam-ního kostela, f . 288-289); sign . I, 33 (Skitze einer Geschichte der bildenden Künste in Mähren, 1807, popis sakrálních staveb v Hradišti sv . Hypolita (Pöltenberk), f . 96); týž pramen (popis farního kostela sv . Mikuláše ve Znojmě, f . 241-244; Dominikáni Znojmo – kostel sv . Kříže, f . 245-246); sign . II-67 (perokresbové zachycení (zřejmě) zahrady kostela klarisek ve Znojmě, cca 18 . století); sign . II, 267 (informace o kapli sv . Bernardina ve Znojmě, f . 19-20); sign . II, 79 (nápisy na sochách v kostele v Příměticích, f . 256) .

Fond F 53 Velkostatek Jaroslavice:

kart . č . 48 (Hnanice, budova lokálie 1824-1836), kart . č . 228 (Hnanice, kostelní účty 1750-1840, roční příjmy a výdaje kostela, pro roky 1832-1835 jsou uvedeny výdaje na polní kapli na Haidbergu, kamenný kříž pod Neumühlbergem a polní kapli nad Neumühlbergem, ve výdajích za procesí je uvedena křížová cesta a procesí na Letnice); fasc . č . 233 (Šatov, kostelní účty 1750-1840, opravy na kostele 1774-1788, procesí na běžné církevní svátky – Velikonoce, Letnice, Boží tělo, 1769 uskutečněno 24 procesí do kláštera v Louce); kart . č . 45 (lokálie v Hnanicích 1821-1834, Šatov 1817); kart . č . 46 (Šatov – bratrstvo Corporis Christi 1782-1804, Šatov – nadace Maria Zeller Procession 1783-1789); kart . č . 47 (Šatov – nadace Maria Zeller Procession 1795, 1796, Šatov – bratrstvo Corporis Christi 1784-1793, Hnanice – mešní nadace 1795-1833); kart . č . 50 (Hnanice, cesta 1798, 1803, silnice 1816, 1820, 1829); kart . č . 64 (hraniční spory 1706-1754); kart . č . 66 (hraniční



spory 1772-1830) .

Fond C 14 Odhady moravských panství:

kniha č . 8, 10 a 108 (ocenění majetku panství Jaroslavice 1789-1924); kniha č . 222 (ocenění majetku panství Hru-šovany nad Jevišovkou za Maxmiliana hrabětě Hardegg z roku 1837); kniha č . 228 (ocenění majetku panství Louka za Leopolda Franze rytíře z Liebenbergu z roku 1839); kniha č . 32 (ocenění majetku panství Mikulov za Johanna Karla knížete z Dietrichsteinu z roku 1810); kniha č . 33 (ocenění majetku panství Mikulov a Pouzdřany za Johanna Karla knížete z Diet-richsteinu z roku 1811); kniha č . 49 (ocenění obory na panství Mikulov, 1811); kniha č . 229 (ocenění majetku panství Mikulov Franze knížete z Dietrichsteinu, 1838) .

Fond D 7 Matrika pozemkového výnosu (1819-1820):

kn . 828, 713, 743, 777, 742, 401 Z, 403 Z, 405 Z, 404 Z, 413 Z, 402 Z, 222 Z, 19 Z, 412 Z, 20 Z, 29 Z, 30 Z, 26 Z, 112 Z, 23 Z, 40 Z, 407 Z, 322 Z, 177 Z, 176 Z

Fond D 8 Vceňovací operáty Stabilního katastru (1841-50):

kn . 328, 1010, 637, 261, 1149, 443, 161, 209, 7, 21, 230, 846, 365

Diecézní archiv Biskupství brněnského v Rajhradě u Brna:Fond Biskupská konzistoř Brno:

inv . č . 2681, sign . M 8, kart . 776 (Dyje – zřízení lokálie 1785-1786); inv . č . 7565, sign . M 103, kart . 1 895 (Dyje 1804-1946); inv . č . 9682, sign . S 217, kart . 2329 (Stanislav Saueršík, kaplan v Dyji 1802-1810); inv . č . 7140, sign . L 25, kart . 1 732 (Znojmo-Louka 1794-1950); inv . č . 1355, sign . L 146, kart . 721 (Znojmo-Louka, odsvěcení bývalého farního kostela sv . Bar-bory 1786); inv . č . 7140, sign . L 25, kart . 1732 (Znojmo-Louka 1794-1950); inv . č . 9663, sign . S 193, kart . 2328 (Josef Schön, farář v Louce 1800-1845); inv .č . 6604, sign . K 444, kart . 1669 (Adam Kašpárek, arcikněz a farář v Tasovicích 1841-1895); inv .č . 8107, sign . N 115, kart . 1981 (Jáchym Nitsch, farář a děkan v Tasovicích, pozůstalost 1825-1881); inv . č . 6334, sign . K 110, kart . 1646 (Havraníky 1798-1949); inv . č . 9184, sign . R 88, kart . 2150 (Bartoloměj Richter, farář v Dyjákovičkách 1801-1843); inv . č . 14501, kart . 3150 (svěcení praporů, korouhví, křížů, stříkaček, obrazů, soch, zvonů apod . 1925-1927); inv . č . 14501, kart . 3151 (svěcení praporů, korouhví, křížů, stříkaček, obrazů, soch, zvonů apod . 1928-1931); inv . č . 12159, sign . 413, kart . 2646 (Nadace – Havraníky 1753-1923); inv . č . 5112, sign . G 32, kart . 1369 (Hnanice 1795-1948); inv . č . 5230, sign . G 189, kart . 1460 (přifaření čtyř usedlostí v lokalitě Devíti mlýnů z Mitterretzbachu v Rakousku k Hnanicím 1849-1855); inv . č . 5470, sign . H 137, kart . 1486 (Jakub Hiltscher, kaplan v Hnanicích 1810-1857); inv . č . 1938, sign . G 92, kart . 437 – (dotaz v Římě o zvláštním obřadu svěcení vody na Tři krále ze studně sv . Wolfganga v Hnanicích 1887-1888); inv . č . 2204, sign . H 246, kart . 445 (Hnanice, stanovy pohřebního bratrstva sv . Josefa z Arimathie 1872); inv . č . 6318, sign . K 93, kart . 1642 (Konice u Znojma 1840-1949); inv . č . 6016, sign . J 136, kart . 1612 (Ludolf Jestřábek, správce fary v Konicích u Znojma, o svěcení kříže 1830); inv . č 11723, sign . 24, kart . 704 (1762, 30 .4 ., Cento Celle . Odpustkové breve Klementa XIII . pro kostel sv . Jakuba v Konici u Znojma); inv . č 11727, sign . 27, kart . 704 (1767, 7 .7 ., Řím . Odpustkové breve Klementa XIII . pro kostel sv . Jakuba v Konici u Znojma); inv . č . 14501, kart . 3153 (svěcení praporů, korouhví, křížů, stříkaček, obrazů, soch, zvonů 1928-1947); inv . č . 14487, kart . 3084 (církevní záležitosti – seznam božích muk, křížů a kaplí 1897); inv . č . 14487, kart . 3084 (církevní záležitosti – soupis mariánských kostelů a kaplí s popsáním jejich historie 1855); inv . č . 3303, sign . B 88, kart . 945-946 (Přímětice 1788-1949); inv . č . 14487, kart . 3084 (seznam božích muk, křížů a kaplí 1897); inv . č . 14500, kart . 3150 (svěcení křížů 1946-1950); inv . č . 13046, sign . A 39, kart . 824 (vysvěcení znovu postavené kaple ve Starém Šaldorfu 1800); inv . č . 9633, sign . S 162, kart . 2323 (Nový Šaldorf, obnovení kaple 1798); inv . č . 1025, sign . K 39, kart . 715 (Xaver Kupido, premonstrát z Louky, kaplan v Markvarticích, kaplan v Havraníkách a pak farář v Šatově 1779-1785); inv . č . 9639, sign . S 170, kart . 2324-2325 (Šatov 1803-1947); inv . č . 14487, kart . 3084 (soupis mariánských kostelů a kaplí s popsáním jejich historie 1855); inv . č . 6318, sign . K 93, kart . 1642 (Konice u Znojma 1829-1949); inv . č . 6251, sign . K 25, kart . 1631-1632 (křížovníci s Červenou hvězdou, Znojmo-Hradiště sv . Hypolita 1799-1815); inv . č . 14487, kart . 3084 (soupis mariánských kostelů a kaplí s popsáním jejich historie 1855); inv . č . 11522, sign . Z 104, kart . 2509 (Znojmo, kaple Panny Marie 1822-1891); inv . č . 11536, sign . Z 125, kart . 2511 –Znojmo, sv . Kříž 1816-1949) .

Státní okresní archiv ve Znojmě, pobočka MZA v Brně:Fond Archiv obce Dobšice 1657-1938 (1945), zn . fondu Dob/I, NAD 129: inv . č . 12 – pamětní kniha obce 1928-1938,

sign . K-I 74; Fond Archiv obce Dyje 1610-1943, zn . fondu D .Mil/I, NAD 158: Místní národní výbor Dyje 1945-1980 (1983), D .Mil/II, NAD 159, inv . č . 79 – obecní kronika 1950-1981, sign . K-II 841; Fond Archiv městečka Hnanice 1552-1945, zn . fondu Hn/I, NAD 182: Místní národní výbor Hnanice 1945-1971 (1975), Hn/II, NAD 183, inv . č . 56 – kronika obce 1949-1951, sign . K-II 834; Fond Archiv obce Konice 1831-1938, zn . fondu Kon/I, NAD 1066: Místní národní výbor Konice (1944) 1945-1980, zn . fondu Kon/II, NAD 324, inv . č . 1 – kronika obce 1976-1978, sign . K-II 863; Fond Archiv obce Kuchařovice 1902-1945(1955), zn . fondu Ku/I, NAD 354: inv . č . 6 – kronika obce 1914-1937, sign . K-I 11; Fond Archiv obce Nový Šaldorf



1877, zn . fondu NŠ/I, NAD 1401: Místní národní výbor Nový Šaldorf 1945-1976(1979), zn . fondu NŠ/II, NAD 527, inv . č . 21 – kronika obce 1947-1979, sign . K-II 858; Fond Archiv obce Sedlešovice 1883-1938(1944), zn . fondu Sed/I, NAD 651: Míst-ní národní výbor Sedlešovice 1946-1960, zn . fondu Sed/II, NAD 652, inv . č . 26 – kronika obce 1948-1960, sign . K-II 830; Fond Archiv obce Přímětice 1809-1945(1952), zn . fondu Pří/I, NAD 620: inv . č . 36 – kronika obce 1922-1938, sign . K-I 142; Fond Archiv městečka Šatov 1373-(1999), Ša/I, NAD 711: inv . č . 25 – katastrální kniha s popisem hranic katastru městečka 1570-1898, inv . č . 36 – kniha pamětí 1518-1699, kniha 12; Fond Archiv města Znojma, oddíl Listiny 1281-1862, AMZ, NAD 870: Ad znojemský hrad, kostel sv . Alžběty, dominikánský klášter s kostelem Povýšení sv . Kříže, jezuité a kostel sv . Michala; Fond Archiv města Znojma, oddíl Zlomky starých registratur 1454-1850, AMZ, NAD 870: Ad znojemský hrad, dominikánský klášter s kostelem Povýšení sv . Kříže, jezuité a kostel sv . Michala; Fond Archiv města Znojma, oddíl Stará spisovna do roku 1865, AMZ, NAD 870: dominikánský klášter s kostelem Povýšení sv . Kříže, kostel sv . Alžběty, jezuité a kostel sv . Michala, kapucínský klášter s kostelem sv . Jana Křtitele; Fond Archiv města Znojma, oddíl Mapy, situační a geometrické plány (1772) 1749-1938, zn . fondu AMZ, NAD 870: inv . č . 22, sign . AMZ-M/22 – mapa k .ú . Kuchařovice (kolem 1780), inv . č . 23, sign . AMZ-M/23 – mapa k .ú . Kuchařovice (1901), inv . č . 36, sign . AMZ-M/36 – mapa k .ú . Nový Šaldorf (1914), inv . č . 46, sign . AMZ-M/46 – mapa k .ú . Hradiště (dnes Znojmo-Hradiště), inv . č . 47, sign . AMZ-M/47 – mapa města Znojma (vnitřní město, Horní a Dolní předměstí, Dyjská Ves a Nové Sady) 1824 (1833), inv . č . 52, sign . AMZ-M/52 – mapa města Znojma (vnitřní město, Horní a Dolní předměstí, Dyjská Ves a Nové Sady), inv . č . 69, sign . AMZ-M/69 – mapa (plán) města Znojma 1815, inv . č . 70, sign . AMZ-M/70 – mapa (plán) města Znojma 1830, inv . č . 94, sign . AMZ-M/94 – klášter kapucínů – půdorys kostela, kláštera a zakreslení přilehlé zahrady a sadu bez data, inv . č . 118, sign . AMZ-M/118 – situační plán kapucínského kláštera a okolí 1882; Fond Hübner, Antonín (1820-1894), zn . fondu Z/HA, NAD 1062: ad historické poznámky k dějinám obcí od 14 .-19 . století – Dobšice, Dyje, Suchohrdly u Znojma, Sedlešovice, Šatov, Havraníky, Popice, Hnanice, dále kostel sv . Michala ve Znojmě, kostel sv . Kříže ve Znojmě, proboštství Hradiště a řád jezuitů ve Znojmě .

Zemský archiv v Olomouci:Fond Arcibiskupství Olomouc (AO), 1144-1961: inv . č . 681, sign . A, kart . 225 (povolení ke zřizování soukromých kaplí

a sloužení bohoslužeb v nich, 1730-1756), inv . č . 705, sign . A, kart . 232 (svěcení a uctívání ostatků svatých a růženců, 1725-1773), inv . č . 706, sign . A, kart . 232 (konání misií, 1730-1756), inv . č . 1232, sign . Ba 168, kart . 306 (Dyje, rok 1764), inv . č . 1246, sign . Ba 182, kart . 307 (Havraníky, 1757), inv . č . 1679, sign . Ba 621, kart . 356 (Přímětice, 1602-1629), inv . č . 1810, sign . Ba 754, kart . 370 (Šatov, 1614-1765), inv . č . 1962, sign . Ba 909, kart . 391 (Znojmo – sv . Mikuláš, 1616-1793 (kaple sv . Bernarda, 1450)), inv . č . 2042, sign . Bb 60, kart . 421 (jezuitská kolej ve Znojmě, 1626-1693), inv . č . 2055, sign . Bb 73, kart . 425 (kapucíni Znojmo u sv . Jana Křtitele, 1626-1754), inv . č . 2059, sign . Bb 77, kart . 425 (křižovníci s Červenou hvězdou v Hradišti sv . Hypolita u Znojma – správa komendy, řádová statuta, ustanovování proboštů a velmistrů, fundace pro komendu, patronátní a prezentační právo na moravských farách, 1628-1759), inv . č . 2109, sign . Bb 127, kart . 442 (premon-strátská kanonie v Louce u Znojma, 1426-1775) .

Fond Arcibiskupská konsistoř v Olomouci (ACO), (1202) 1452-1950:

sign . G3, kart . 4863 (stavby, přestavby a opravy filiálních kostelů a kaplí podle far: mj . Znojmo, 1704-1727), sign . G3, kart . 4841 (stavby, přestavby a opravy filiálních kostelů a kaplí podle far: mj . Hradiště u Znojma, 1708-1724) .

Rakouský státní archiv ve Vídni:Österreichisches Staatsarchiv Wien, Abt . Kriegsarchiv: sign . B IXa 155, Conscription des Markgraffthum Mährens,

Vierter Theil (dobové popisy mapy 1 . vojenského mapování – Znojemsko, fol . 544-692) .

5.2.5. Předpoklady archivního bádání do konce roku 2015Studium archivních pramenů bude dokončeno v církevních fondech MZA v Brně (zn . fondů E) a historiografických

fondech MZA v Brně (sbírkách rukopisných zn . fondů G 1-13), předpokládá se také dokončení digitální dokumentace ob-razových a mapových pramenů z výše uvedených církevních fondů a především ze Sbírky map a plánů MZA v Brně . Taktéž bude dokončen archivní průzkum v církevních fondech Zemského archivu v Olomouci .

5.3. Webové zdrojePro sběr prostorových informací bylo využíváno množství materiálu většinou přístupných přes webové mapové rozhra-

ní nebo prostřednictvím webové mapové služby (WMS)2 . Některé archiválie byly dokoupeny .

2 WMS neboli Web Map Service, v překladu webová mapová služba, je softwarový standard vyvinutý Open Geospatial Consortiem (OGC), který umožňuje sdílení geografické informace v podobě dlaždicové mapy v internetovém prostředí . Uživatel si vybranou WMS službu může například zobrazit v tzv . tenkém klientovi, což je online aplikace určená k zobrazování a práci s geografickými daty .



5.3.1. Přehled a analýza nejčastěji využívaných služeb

a) Určeno k prohlížení přes webové rozhraní – Veduty v českých a slovenských archivech [http://veduty .bach .cz/veduty/]: Nejucelenější databáze vedut v českém

prostředí . K dispozici jsou však pouze náhledy v nedostatečném rozlišení .

– Mollova mapová sbírka [http://mapy .mzk .cz/ostatni-sbirky-v-mzk/schramova-sbirka/veduty/brno/]: Kvalitně naskeno-vaná sbírka map a vedut sestavená kariérním diplomatem Bernardem Pavlem Mollem v průběhu 18 . století .

– Sbírka obrazů jihomoravského muzea ve Znojmě [http://www .znojmuz .cz/digitalizace/obrazy/obrazy .php]: Ve sbírce se nachází řada historických pohledů na Znojmo a okolí . Například zachycení některých historických událostí z přelomu 18/19 . století na střeleckých terčích . Určeno k prohlížení přes webové rozhraní

– Ústřední archiv zeměměřictví a katastru [http://archivnimapy .cuzk .cz/] . Nejucelenější sbírka archivních mapových děl v ČR . Například císařské otisky Stabilního katastru jsou přístupné pouze zde . Mapový portál není uživatelsky příliš příjemný a slouží spíše jako prostředí k nákupu mapových podkladů .

– Virtuální mapová sbírka [http://www .chartae-antiquae .cz/]: Výstup projektu NAKI „Kartografické zdroje jako kulturní dědictví“ se pokouší zpřístupnit veřejnosti pomocí nových postupů digitalizovaná kartografická díla . Vedle vojenských mapování je zde přístupná také Müllerova mapa Čech a Moravy .

– Historical map of the Habsburg Empire [http://mapire .eu/en/]: Společný projekt Rakouského státního archivu a ma-ďarské digitalizační společnosti Arcanum . V současnosti nejkvalitněji naskenované a do geodetického prostoru za-nesené mapy historických vojenských mapování pokrývající území celé Habsburské monarchie . Ideální pro studium hraničních oblastí . Zejména mapy prvního vojenského mapování byly v českém prostředí považovány do nedávna za obtížně interpretovatelné do geografického prostoru .3

– Stabilní katastr – indikační skici [http://www .mza .cz/indikacniskici/]: Moravským zemským archivem naskenovaný fond indikačních skic, který je přístupný prostřednictvím webové aplikace, ve které si lze detailně prohlížet spojené listy zob-razující jednotlivé obce . Kvalitní pramen, ovšem zcela chybí podklady pro bývalý soudní okres Mikulov .

b) Určeno pro zobrazení přes tenkého klienta – Národní geoportál INSPIRE [http://geoportal .gov .cz/web/guest/wms/]: Mapy zobrazované na tomto geoportále jsou

přístupné externími aplikacemi pomocí WMS služeb . Tyto služby lze tedy aktivně používat v terénu . Například je lze kombinovat s vlastními daty . Využíváme zejména mapy druhého a třetího vojenského mapování . Nevýhodou je zejména nižší kvalita detailního zobrazení a nutnost online připojení .

– Geoportál ČÚZK [http://geoportal .cuzk .cz/]: Geoportál nabízí obdobným způsobem prostřednictvím WMS služeb odlišnou sadu dat . Využíváme zejména Katastrální mapy, historické a současné ortofotomapy, Základní mapy ČR 1 : 10 000, Státní mapy 1 : 5 000, digitální model území 4 generace .

– Interní data ArcGIS serveru NPÚ [http://mapy .npu .cz/arcgis/services]: Takto zobrazená data sloužila především k analýze památkové ochrany objektů zájmu přímo v terénu .

5.4. Krajinný rámec

5.4.1. Charakter krajiny studovaného území, význačné přírodně-krajinné celky a prvkyPřírodně krajinné celky, základní kameny podoby modelového území východní části Znojemska, vytváří příslušná část

Dyjsko-svrateckého úvalu . Vlastní královské město Znojmo leží na skalnatém ostrohu nad řekou Dyjí, která zde opouští Jevišovickou pahorkatinu . Toto rozhraní vytváří jedinečný krajinný rámec . Řeka Dyje a její oboustranné přítoky vytváří hlavní krajinné linie směřující modelovým územím od západu k východu .

K nejcennějším přírodním a současně význačným krajinotvorným prvkům studované části Znojemska patří bývalé pastviny . Dodnes se v krajině setkáváme s jejich postupně mizícími ostrůvky, na které je vázána pozoruhodná teplomilná panonská květena . Je významně obohacená teplomilnými druhy zasahujícími sem od jihu a jihovýchodu, ze svých center výskytu kolem Středozemního moře případně navazující části Asie . Panonská květena na území jižní Moravy postupně vyznívá, a tak zde má řada druhů svou severozápadní hranici výskytu . Charakteristickým rysem panonské biogeografické jednotky jsou černozemě, nejlépe obdělávatelné a nejúrodnější půdy bohaté na humus . Takové půdy jsou po staletí inten-zivně využívány lidmi, což se nesmazatelně vtisklo do podoby panonské krajiny .

3 http://www .historicke-cesty .cz/projekt/nova-metodika/ – viz komentář ke studiu kartografických a ikonografických podkladů .



VřesovištěVýznamným přírodním prvkem studované části Znojemska jsou vřesoviště – stepní travino-bylinná a nízká keříčková

společenstva s vřesem obecným Calluna vulgaris . Představují unikátní typ severopanonské stepi . Pruh Znojemských vřeso-višť rozložených jihozápadně od Znojma, v okolí obcí Konice, Popice, Havraníky a Hnanice s přesahem do téměř identické krajiny dolnorakouského Weinviertlu v okolí města Retz, nemá v panonské oblasti obdoby . Jejich vývoj byl umožněn slo-žitým komplexem podmínek . Významný vliv měla zejména pastva trvající staletí, kyselý žulový podklad s výplněmi vápnité spraše a velmi teplé a suché klima . Dnes na taková místa upomínají zvláště chráněná území, na kterých se chrání stepní a vřesovištní vegetace (Kraví hora, Tasovické svahy, Vraní vrch, Načeratický kopec, Kamenná hora u Derflic, Střebovský kopec, Pustý kopec u Konic) .

LesyLesních porostů v území není mnoho, dominují jim akátové lesy . Významně se rozšířily zejména na opuštěné pastviny

a postupně vytlačily původní panonskou vegetaci . Z hlediska historie užívání krajiny se zdají být zajímavé fragmenty aci-dofilních a teplomilných doubrav . Jedná se o pozůstatky řídkých pastevních lesů pěstovaných z výmladků pařezů, podobně jako na Mikulovsku (tzv . les nízký) . Kromě palivového dříví a pastvy byly takové lesy využívány pro sběr klestí, hrabání listí a zřejmě i pro získávání kůry na výrobu třísla (obecní lesy v okolí Popic a Tvořihrázský les) . Až do druhé poloviny 17 . století neexistovala ostrá hranice mezi lesem a okolní krajinou, často pastvinou, a rozloha lesů byla oproti současnosti mnohem menší .

5.4.2. Komponované úpravy krajinyVe studovaném území neznáme rozsáhlejší komponované úpravy, tj . záměrnou estetickou kultivaci zemědělské kra-

jiny navazující na šlechtickou rezidenci, jak je charakteristické pro území Mikulovsko-Falkensteinska a Lednicko-Valticka . Přesto byly krajinářské úpravy, vedené dobovou módou a přirozeným estetickým cítěním jejich majitelů, ve studované oblasti a období v menší míře realizovány a jsou zaznamenány na mapě prvního vojenského mapování z let 1764–1768 .

Pozoruhodné je zejména území východně od louckého kláštera, vymezené pravým břehem širokého oblouku řeky Dyje a mlýnským náhonem, v němž se rozkládá několik lesních celků . Severně položený je členěný podélným a dvěma příčnými průseky, jižně na něho navazuje rozsáhlá bažantnice protkaná alejemi s typickým barokním hvězdicovým (křížovým) uspo-řádáním . Jde zjevně o dobové krajinářské úpravy dvou různých typů obor určených k chovu vysoké zvěře (zpravidla daňci, jeleni) a bažantů .4 Výrazný lesní celek je panský les „Frauerwald“ dotýkající se meandrů Dyje u Dobšic a táhnoucí se podél pravého břehu až k úpatí Načeratického kopce . Krajinářsky hodnotné je rovněž území severně od Znojma, rozložené mezi lesem Purkrábka a obcemi Přímětice, Kuchařovice a Suchohrdly . Hluboký les, rozložený při obcích Těšetice a Tvořihráz, je rozdělen na dvě části tokem Únanovky směřujícím k obci Bantice s kaskádou šesti rybníků, zčásti již mimo studované území . Další dva rybníky leží o něco jižněji, v Příměticích a Kuchařovicích, na Dobšickém potoku, levostranném přítoku Dyje, v údolí mezi kopci Gaisberg a Steinbrug, dominantami okolní krajiny . Význačnými dobovými krajinářskými celky zde nepochybně byly i hospodářské dvory ve volné krajině navazující na intravilán obcí, dosažitelné silnicemi s alejemi okolo nebo jen cestami .5 Stály zpravidla na pastvinách nebo okrajích lesů . Takovým byl zděný dvůr „Anschauhof“ na jižním okraji Tvořihrázského lesa nebo pevný uzavřený dvůr, ovčín „Rothen Schafhof“,6 nad obcí Suchohrdly .

4 Rakouský státní archiv ve Vídni, fol . 545 – 568 . Vybrané části textu ve volném překladu: „Tok Dyje je od jezu u louckého kláštera až po krytý dřevěný most u Nesachleb široký, hluboký a má vysoké břehy . Podél nesachlebské bažantnice jsou ale břehy mělké a porostlé křovím . Jezy u louckého kláštera, Sedlešovic a pod Oblekovicemi napájí široké mlýnské náhony s vysokými zarostlými břehy, na nichž leží čtyři mlýny, přičemž z jezu u Bo-humilic se odděluje zvlášť náhon pro bohumilický a zvlášť pro nesachlebský mlýn . Náhony pro šaldorfský a loucký mlýn napájí samostatné jezy . Důležitý most nad Dyjí a brod či přejezd přes tok řeky leží u Dobšic . Samostatný brod či přejezd mají také mlýny loucký, šaldorfský a bohumilický . U nesachlebského mlýna je nad řekou krytý dřevěný most, samostatný brod či průjezd do mlýna zde ale není, a musí se jezdit přes bohumilický“ .

5 Panské sídlo bylo již v 16 . století propojováno s okolní zemědělskou krajinou – především s vrchnostenskými hospodářskými dvory, oborami, ba-žantnicemi a rybárnami liniemi alejí . Typické pro tuto dobu byly dlouhé aleje dubů, častěji však topolů, lip a jírovců . U drobných sakrálních staveb ve volné krajině se tradičně vysazovaly duby a lípy, na jižní Moravě, v dosahu Liechtensteinských zdrojů také exotické druhy, například Dřezovec trojtrnný .

6 Bohaté hospodářské dvory v obcích kolem Znojma patřily zjevně mezi typickou komoditu obchodu . Jak dokládají i archivní zprávy . MZA Brno: fond E 57 Premonstráti Louka, inv . č . 823, sign . H 215, kart . 22 (18 .3 .1690) . Jan Ludvík z Oedtu prodává se souhlasem pozemkové vrchnosti louc-kého opata Řehoře Kleina klášteru klarisek ve Znojmě svobodný dvůr v Suchohrdlech za 5000 zlatých . Tamtéž, inv . č . 824, sign . H 216, kart . 23 (24 .5 .1698) . Klášter Louka kupuje od Evy Kateřiny Vabkové z Mezeříče, roz . z Oedtu, purkrechtní dvůr v Suchohrdlech za 3300 zlatých . Zajímavý je též osud svobodného dvora v Suchohrdlech, darovaného v roce 1651 louckým opatem Benediktem Lacheniusem jeho služebníkovi Eliáši Schütten-hoferovi, jenž byl po smrti jeho předchůdce dlouho pustý . Tamtéž: inv . č . 743, sign . H 132a, karton 19 (6 .3 .1651) . V roce 1675 patřily k tomuto dvoru kromě budov dvora, lisovna a mlýn, dále polnosti, vinohrady, zahrady, dobytek různého typu v celkové hodnotě 1226 zlatých . Tamtéž: inv . č . 826, sign . H 218, kart . 23 (1675) . Ze stejného roku 1675 pochází inventář Schüttenhoferovského dvora . Kromě zemědělské půdy šlo o pastviny, zahrady s bylinkami, vinice; z dobytka 2 koně, 2 krávy, 3 telata, 1 býk, 3 prasata, 66 starých ovcí, 50 jehňat, 4 husy, 15 slepic, dále zařízení dvora, různé druhy zrní, v celkové hodnotě 1222 zlatých . Tamtéž: inv . č . 1185, sign . N 10, kart . 38 (1675) .



Vinice, ovocné sady, pole, louky a pastvinyUrčující prvek studované části Znojemska tvoří hlavně zemědělská krajina . Vyznačovala se již v období vrcholného

středověku a zejména pak v 16 . – 18 . století rozvinutým zemědělstvím, především vyspělým obilnářstvím, vinařstvím, ovoc-nářstvím a zelinářstvím . Vinice obklopovaly Znojmo ze všech stran – sestupovaly po proudu řeky Dyje až k Sedlešovicím a jihozápadně od města po úpatí Českého masivu směřovaly na Konice, Popice, Havraníky, Hnanice a pokračovaly do dolnorakouského Weinviertlelu . Vinice dále pokrývaly jihozápadní svahy údolí Gránického potoka, jižní svahy pod Hradi-štěm a jihozápadní svahy nad údolím levobřežního přítoku Dyje, potoka Lesky . Ostrůvkovitě se vinice objevily i hlouběji v údolí proti proudu řeky Dyje v území označovaném Devět mlýnů . Věhlas získal především strmý svah vrchu Šobes porostlý vinicemi . Rozmach pěstování a obchodu s vínem vyvrcholil na Znojemsku začátkem 17 . století . Zbývající výrazně menší část zemědělské půdy tvoří ovocné a zelinářské zahrady, zpravidla za domy, v okolní krajině obcí . Teplé panonské klima zde umožnilo nejen pěstování autochtonních druhů ovocných dřevin, ale i teplomilných cizokrajných introdukovaných druhů včetně šlechtěných – například broskvoní, meruněk, ořešáků vlašských, vzácněji i mandloní, fíků, mišpulí a kdouloní .

Jako orná půda byly využívány, prakticky od středověkého ustálení sídel, všechny dostupné rovinaté dobře přístupné pozemky . Pole byla od sebe oddělena jen hlubší brázdou nebo mezí, která měla zabránit erozi (středověké dělení je patrné v sousedním Rakousku – např . jižně od oblasti Ječmeniště) . Hospodaření bylo extenzivní, živiny byly efektivně využívány .

Svahy a hrany údolí Dyje a obecně místa s mělkým substrátem byla užívána jako pastviny . Pastva a s ní související jevy, jako je odstraňování nedopasků a vypalování, spoluutvářely ráz zdejší krajiny po staletí . Pastva byla doprovázena významnou větrnou i vodní erozí a častějšími povodněmi níže po proudu řeky Dyje . S přispěním těchto procesů zde postup-ně vznikala rozsáhlá a unikátní vřesoviště s množstvím vzácných a ohrožených teplomilných druhů rostlin, které se v tomto území částečně dochovaly dodnes . Rozsáhlý komplex pastvin s vřesovišti byl situován především na plošině na Kraví hoře a pokračoval dále na jihozápad, kde kopíroval oddělený a obnažený hřbet mezi údolím Dyje a blízkými obcemi Konice, Popice, Havraníky a Hnanice a dále pokračoval do přilehlé oblasti Rakouska .

Jako louky, dvakrát ročně kosené, se užívaly pozemky pravidelně zaplavované při jarním tání ledu v okolí Dyje, Jevi-šovky a dalších menších toků, které se jako orná půda neosvědčily . Do současnosti se tyto louky prakticky nedochovaly, byly meliorovány a zorněny, zarostly rákosím a dřevinnou vegetací nebo byly přeměněny na rybníky .

Specifické louky byly v okolí vodotečí u obcí Šatov, Dyjákovičky a Vrbovec a dále na jihovýchod . Tam se travní po-rosty po staletí udržovaly kromě kosení i pastvou hus a dalších hospodářských zvířat (tak jak to známe z jižněji položených oblastí Panonie) . Takové zasolené louky hostily unikátní slanomilnou květenu, jeden z nejohroženějších biotopů České republiky . Slaniska se tady udržela až do začátku 20 . století, kdy si jich povšimli badatelé (např . Tomaschek) . Se zánikem pastvy byla většina těchto biotopů meliorována a zničena .7

Objekty hospodářského charakteruMezi specificky významné provozně-technické objekty, jež jsou v širších souvislostech v kulturní krajině zakládány

a významně ekonomicky a hospodářsky využívány patří zejména rybníky, mlýnské náhony a vodní mlýny . Vzhled krajiny stu-dovaného území mezi Znojmem a Mikulovem výrazně změnily již dříve především kaprové rybníky zakládané od 14 . století, hlavně však v 15 . a 16 . století . V mapě prvního vojenského mapování na území střední části Znojemska jsou dva rybníky na Dobšickém potoku u Kuchařovic a Těšetic a kaskáda šesti rybníků pak o něco výše, na potoce Únanovka pramenícím západně od lesa Tvořihráz (Burgholz) a protékajícím lesem směrem k obci Bantice . Rybníky zde poskytly zejména větší hospodářské zhodnocení zpravidla trvale zamokřených, často bažinatých, nesnadno obdělávatelných území v okolí toků a současně významně přispěly k tolik potřebné ochraně proti pravidelným záplavám těchto území .

7 Taková místa se ve vlhkých letech prozradí v podobě polních mokřadů s řadou vzácných ohrožených a chráněných druhů obnovujících se zde i po desítkách let z půdní semenné banky . Krajina si taková místa doposud pamatuje .



C. ANALYTICKÁ ČÁST

1. ADMINISTRACE PROJEKTUV druhé polovině roku 2015 se upustilo od pravidelných koordinačních schůzek, kterých se zúčastňovali všichni řeši-

telé týmu . Místo toho byl připraven harmonogram s jednotlivými cíli, které bylo nutné splnit do konce trvání projektu . Ke konkrétním cílům se začaly scházet menší řešitelské týmy složené z konkrétních zainteresovaných účastníků a externistů specialistů . Systém sdílení všech dokumentů prostřednictvím cloudového prostředí Google Disc se velmi osvědčil a je plně využíván . Stejně jako v minulých letech byla podána žádost o změnu . Žádosti bylo vyhověno . Struktura dotace týkající se financování projektu byla pro roky 2015 a 2016 upravena . Čerpání dotace je sledováno jak administrátory, tak kmenovými ekonomickými odděleními jednotlivých účastníků, kteří si nezávisle na sobě vedou dokumentaci podkladů ke všem finanč-ním operacím . Díky této dvojí agendě lze bez problémů odstranit všechny nesrovnalosti . Čerpání dotace je zaznamenáno k 30 . 10 . 2015 . Viz kapitola D .

2. TERÉNNÍ PRŮZKUM A DOKUMENTACE LOKALIT A OBJEKTŮ V KRAJINĚNa základě zkušeností nastřádaných v minulých letech vyvstaly především dva problémy . Nemožnost využívat WMS

služby přímo v terénu, tedy pracovat s online daty z důvodu nedostatečného pokrytí signálem operátorů mobilní sítě a především absence zgeoreferencovaných map prvního vojenského mapování a map Stabilního katastru . Proto jsme se rozhodli tyto archivní mapy pro naše území zakoupit a zgeoreferencovat, tedy určit správnou polohu historického záznamu v geografickém prostoru .

2.1. Georeferencování archivních mapových děl

Georeferencování císařských otisků Stabilního katastruPro posun v poznání širší historické skutečnosti projektem zkoumaného území byly zakoupeny mapové podklady pro

62 katastrálních území o celkové rozloze 682, 7 km² . Vzhledem k tomu, že rastrový otisk je skenovaná kopie originálu papí-rové mapy bez jakýchkoliv úprav, bylo nutné před samotným zpracováním rastrovou kresbu upravit . Pro tyto účely a pro sa-motný proces georeference byl použit software ArcGIS for Desktop 10 .2 .2 . Jako dílčí pracovní verze vzniklo 696 mapových výřezů ve formátu PNG . Tyto rastry byly transformovány do souřadnicového systému S-JTSK (jednotná trigonometrická síť kastastrální) pomocí tzv . identických bodů – pro celé zájmové území bylo zadáno přibližně 5 500 bodů . Výsledkem je be-zešvá mapa Stabilního katastru pro celé studované území . Takto zgeoreferencovaná území se stala podkladem definování přesných hranic starých katastralních území .

Georeferencování map prvního vojenského mapováníNa základě nejaktuálnějších poznatků byla zčásti využita kombinace metody tzv . Coonsových plátů a standardních

bodových transformačních postupů .8 Pro adaptaci mapových rastrů jsme využili prostředí Adobe Photoshop, kde jsme identifikovatelné objekty připravili k transformaci do geografického prostoru a pomocí tzv . klonovacího razítka doplnili na základě císařských otisků chybějící bílá místa . Takto upravené rastry jsme potom snadno georeferencovali . Vzniklo tak jedinečné mapové dílo – vlastní interpretace mapy prvního vojenského mapování .

2.2. Analýza archivních pramenů a literaturyNedílnou součástí přípravy na terénní průzkum bylo studium archivních pramenů . Informace z archivních průzkumů

a rešerší literatury jsou přístupné prostřednictvím Google Disc, se kterým lze pracovat rovněž v mobilních zařízeních nebo v offline režimu přímo v terénu . Za nejvíce vytěžované informační zdroje považujeme krajanskou německou regionální literaturu a písemný operát prvního vojenského mapování .

2.3. Terénní výzkumVytvoření dvou bezešvých vrstev zpracovaných z mapových rastrových podkladů císařských otisků Stabilního katastru

a prvního vojenského mapování, se kterými lze pracovat v offline režimu, přineslo značný pokrok pro práci v terénu . Nyní můžeme přímo na místě analyzovat údaje zachycené v archivních mapových dílech, případně je zaměřovat pomocí GNSS stanice . Ke konci října 2015 bylo zmapováno 85 % území . Do konce kalendářního roku se počítá se zpracováním zbývající

8 Více o metodě: Viz http://mapire .eu/static/publications/1survey_molnar_et_al .pdf .



části území, případně doplnění nalezených reziduí .

2.4. Zpracování terénních datPořízená data jsou zpracována obdobně jako v létech 2013 a 2014 .

a) Fotodokumentace – v terénu jsou fotografie pořizované v bezztrátovém formátu RAW . Tato data jsou zálo-hována a sdílena v systému NAS . Bezztrátový formát není vhodný pro běžnou práci, proto jsou fotografie upravovány a transformovány do standardního kompresního formátu JPEG . Poté jsou vybraná reprezentativní data ukládána do In-tegrovaného informačního systému památkové péče (dále jen IISPP), kde jsou prezentována v aplikaci MIS obohacené o stávající základní informace . Ke konci října 2015 bylo takto vloženo 2280 fotografií .

b) Vektorové podklady – data zaměřená prostřednictvím GNSS stanice jsou importována do souborové geoda-tabáze, kde budou dále propojena s neprostorovou tabulkou a vytvoří tak samostatnou skupinu bodových prvků . V rámci IISPP jsou specifickým lokačním nástrojem Přírůstkovými body doplňovány identifikace souřadnic a takto zpřesňovány informace o zaměřených objektech .

2.5. Studijní pobyt v ItáliiV ohledu tematického zadání projektu a jeho řešeného badatelského záměru byl plánovaný studijní pobyt v seve-

roitalských poutních lokalitách řešiteli zaměřen na dva specifické badatelské okruhy .

Prvním z nich bylo studium a návštěva tzv . Svatých hor v části Lombardie a Piemontu – zejména v lokalitách Orta, Varallo a Varese . Tato místa byla vybrána proto, že se jedná o nejstarší křížové cesty v Evropě, které vznikly již koncem 15 . století a v roce 1997 byly zapsány na seznam světového dědictví UNESCO . Architektura jednotlivých center italských Svatých hor je obecně přijímána jako předobraz realizací dalších poutních míst se silným zaměřením na pašijový cyklus Ježíše Krista, život Panny Marie, případně některých dalších význačných světců . Křížová cesta v obci Varallo, budovaná od 15 . století coby „kopie“ poslední cesty Ježíše Krista v Jeruzalémě, byla pro komparaci doplněna návštěvou dalšího pout-ního areálu nad obcí Varese, jehož rytina byla řešiteli projektu nalezena ve fondu Ditrichštejnského archivu v Moravském zemském archivu v Brně . Prohlídka Svaté hory v lokalitě Orta, zaměřená na život sv . Františka z Assisi, pak doplnila ces-tovní itinerář z důvodu slohově-stylového zaměření zdejších staveb na římský barok . Tento koncept Svatých hor byl posléze přenesen do zbytku Evropy a jedna z nejstarších křížových cest v České republice byla zbudována kardinálem Františkem z Ditrichštejna na počátku 17 . století právě v Mikulově, po návratu z jeho častých studijních pobytů v Itálii . Mikulovský „Svatý kopeček“ je možné označit jako mimořádně hodnotné a významné sakrální architektonické dílo, dodnes dochované v barokní komponované krajině Mikulovska, zkoumané projektem na území jihomoravského pohraničí .

Cílem cesty bylo především badatelské srovnání mikulovské křížové cesty se svými vzory, ale také jejich důkladná dokumentace pro studijní účely a prezentace pro dílčí workshopy projektu a další předpokládané výstupy . Pro plánovanou závěrečnou výstavu se rovněž počítá s využitím stereofotografií, vytvořených za pomocí již zakoupeného speciálního stati-vu, pořízených z navštívených míst v Itálii .

Druhým hlavním cílem byla návštěva tzv . Boromejských ostrovů v Lago Maggiore . Tyto ostrovy byly v celku koncipová-ny jako barokní paláce obklopené zahradami a rovněž v menší míře sloužily jako předobraz podobných stavebních počinů nacházejících se na projektem vymezeném území (např . v komponované krajině Mikulovska na ostrově Portz u Sedlece, na hranici mezi Moravou a Rakouskem, budované od 16 . do 19 . století) . I zde byla pořízena důkladná fotografická dokumen-tace míst, architektury a přírodního rámce . Získané poznatky budou využity pro badatelské analýzy a srovnání s pozůstatky barokní architektonické a umělecké tvorby ve sledovaném území jihomoravského pohraničí .

3. ARCHEOLOGIESídelní struktura vymezené oblasti Znojemska neprošla tak dynamickými změnami ve smyslu zániku sídel jako oblast

Jaroslavicka . Jako silný investor zde působil zejména loucký klášter a také město Znojmo . Nesetkáme se zde s tvrzemi a dalšími sídly šlechty .

3.1. Výzkum zaniklých sídelV průběhu raného a vrcholného středověku zanikla celá řada sídel splynutím s městem Znojmem (Hosák 1967, 135;

týž 1972, 27-28) .

Mezi vsi zaniklé v průběhu 16 . stol . počítá V . Nekuda Myslovice, resp . Myslíkovice, které jsou naposledy uváděny v lánovém rejstříku (Nekuda 1961, 104) . Jejich poloha není blíže známa . Hosák (1967) ves nezmiňuje vůbec . V jiné své práci označuje Nekudovo tvrzení za omyl a považuje název za německé označení Miroslavi (Hosák 1972, 28) .



Druhou zaniklou vsí je Neuänger (u Hosáka 1967, 138 psáno Neuäugen), jejímž zakladatelem bylo město Znojmo v roce 1584 . Ta se nacházela u Sedlešovic, které samy jsou dnes částí Nového Šaldorfu (Nekuda 1961, 134; Hosák 1967, 138) . Dále v pramenech již obec zmíněna není . Je tedy otázkou, zdali spíše nesplynula s Novým Šaldorfem, příp . samot-ným Znojmem .

Zdá se tedy, že s ohledem na působení města Znojma a řád premonstrátů, byla sociální a hospodářská situace vymezeného regionu mnohem stabilnější a zřejmě se i snáze vyrovnávala s válečnými a dalšími hospodářskými otřesy .

Podařilo se ovšem provést povrchovou prospekci na vytipovaných místech v rámci 2 . etapy a to na plochách severně, západně a jižně od Travního dvora (k . ú . Hevlín) . Nejbohatší nálezy poskytla lokalita J od Travního dvora, čímž se podařilo potvrdit starší záznamy z archivu Archeologické ústavu AV ČR . Zdá se, že i Travní dvůr může být transformovaným reliktem zaniklé středověké osady . Zařadil by se tak vedle již podobných známých lokalit (Onšov, Hnízdo ad .) . Další povrchové sběry proběhly na místě předpokládané zaniklé vsi Johannesdorf, jejíž poloha byla zjištěna na leteckých snímcích . Bohužel výsledky nebyly příliš úspěšné a získaný materiál nedovoluje přesněji určit dobu existence vsi .

Opakovaně byla navštívena místa, kde se předpokládají zaniklé osady Nová Ves, Vrbany, Mostkovice, Němčice a Popovice . Bohužel terénní podmínky neumožňovaly provést povrchovou prospekci .

Kritikou publikované literatury se došlo k závěru, že lokalizace zaniklé vsi Ottenthal (k . ú . Horní Věstonice) je mylná (Hurt 1950, 96) . S pravděpodobností hraničící s jistotou jde pouze o špatnou interpretaci pramenů a záměnu s rakouskou vsí téhož jména . Správný název lokality, doložené v písemných pramenech (Bistřický 1991, č . 60, 123, 135, ad .; Bretholz 1930, 33) i leteckým snímkováním, je Bohumělice .

Dále byla ze soupisu lokalit ve vymezeném území vypuštěna zaniklá ves Volfenštauden . Nekuda ji ve svém soupisu lokalizuje na panství Hrušovany n . Jevišovkou . Současně ovšem zmiňuje i lokalitu Vlkovice, kterou situuje na katastr Pravic (Nekuda 1961, 116) . S ohledem na společné hranice těchto dvou katastrů se s největší pravděpodobností jedná o jednu a tutéž ves . Hosák ve své práci tento omyl již napravil (Hosák 1967, 147) . Ovšem ve své další práci je již jmenuje opět odděleně (Hosák 1972, 24, 26) . Pokládám to spíše za nedůslednost autora .

3.2. Výzkum kaple sv. Antonína Paduánského v katastru obce PernáV rámci prohloubení znalostí jednoho z klíčových objektů zájmu byl proveden archeologický výzkum, jehož cílem bylo

určit přesnou polohu kaple sv . Antonína Paduánského a identifikovat její stavební fáze . Archeologický výzkum probíhal formou ručně kopané sondáže . Celkem šest sond bylo položeno v místech očekávaných hran objektu, případně v mís-tech, kde bylo záměrem poznat úroveň podlahy . Po odhalení částí objektů byla situace začištěna a následně kresebně a fotograficky zdokumentována . Polohopisná situace byla zaměřena pomocí GNSS stanice . V některých případech byly z výkopů sond odebrány nalezené předměty (keramika, fragmenty omítek, fragment sochy) . Čtyři sondy byly zaměřeny na prostorovou lokalizaci kaple, dvě další měly za cíl poznat úroveň podlah ve dvou různě starých stavebních fází kaple .

3.3. Archeologický výzkum lokality Šibeničky v k.ú. ŠatovNa návrší (kóta 283,3 m n . m .) v místě nazývaném Šibeničky v těsné blízkosti moravsko-rakouské hranice byly identi-

fikovány a zkoumány relikty stavebních konstrukcí zděné šibenice, sloužící jako popraviště pro výkon hrdelního práva Šato-va . Ve spolupráci s týmem vedeným prof . PhDr . Josefem Ungerem, CSc . zde byl proveden terénní výzkum a dokumentace dvou torzálně dochovaných pilířů šibenice . Ve zkoumaném území ojediněle dochované pozůstatky středověkého a raně novověkého popravčího místa, jednoho z nejpůsobivějších prvků předmoderní krajiny, který se ovšem jen nečetně dochoval a v kontextu naší země ojediněle zkoumal, budou v rámci řešení projektu navrženy na prohlášení za kulturní památku .

4. PRŮZKUM PŘÍRODY A KRAJINYV rámci stanoveného rozsahu přírodně krajinného průzkumu, dokumentujícího fragmenty přírodních lokalit a docho-

vané objekty zemědělské i komponované činnosti v krajině sledovaného území, probíhá vlastní terénní průzkum krajiny a sběr základních dat . Tato dílčí identifikace, specifikace a dokumentace členění a rozložení krajinného rámce spočívá ve sběru dat o útržcích dochovaných lesů a travino-bylinné vegetace a jejich analýzy . Hlavním zdrojem informací se stal především vlastní terénní výzkum krajiny, archivní prameny a studium literatury .

Obraz části krajiny studovaného období vyvstává postupně, s přispěním nových archivních zpráv, jejich studia a ba-datelské interpretace . Naznačenou strukturu postupně utvářené kulturní zemědělské krajiny sledovaného území zazna-menala v celistvosti především mapa prvního vojenského mapování Moravy, doprovázená popisem zásadních informací k jednotlivým katastrům obcí . Přináší informace o dobové podobě krajiny . Týkají se především podoby obou význačných krajinných celků řešeného území a to údolní nivy Dyje a nížinných pahorkatin Znojemska . Vedle prostého výčtu hospodář-



ských a sakrálních staveb ve volné krajině, mapy zaznamenávají detaily o propojení obcí cestami, vzdálenosti mezi nimi převedené na časový úsek pěší chůze, schůdnosti cest vinicemi a úvozy za deště i sucha, význačné vlastnosti toku Dyje, tj . hloubku, umístění jezů, náhonů, mlýnů, brodů/průjezdů a mostů, krajinné dominanty pahorkatin (odkud se dá velet a dohlédnout do vzdáleného okolí), zajímavosti vegetace v okolí toků a obcí, jmenují rybníky, vinice, lesy, bažantnice, aleje aj . Mapa tak spolu s popisem podává v celistvosti reálnou podobu kulturní krajiny druhé poloviny 18 . století, s přesností odpovídající technickým možnostem doby .

4.1. Předpoklad práce do konce roku 2015Praktický průzkum přírody a krajiny vymezeného území mezi Znojmem a Mikulovem je z 80 % dokončen, jsou při-

pravena nová archivní zadání pro sledované území, nadále probíhá studium a interpretace archivních rešerší k vývoji zemědělské krajiny a hospodářské činnosti znojemských klášterů . Zbývá především interpretovat řadu detailů vývoje ze-mědělské krajiny východního Znojemska sledovaného období . Podobně jako Mikulovsko dosud uchovává velké množství antropogenních zásahů a objektů dokumentujících jednotlivé vývojové etapy krajiny od dob klášterní a městské kolonizace až po současnost .

5. EKONOMICKO SOCIOLOGICKÝ PRŮZKUMV letošním roce byly podrobně zpracovány archivní rešerše pro okolí Znojma, které je dominantním politickým a eko-

nomickým centrem ležícím na klíčové spojnici mezi Vídní a Prahou . Na rozdíl od krajiny Jaroslavicka a Hrušovanska, která představovala periferii a geograficky ucelenou krajinu bez významných přírodních dominant a politických center, je Znoj-emsko jistým protipólem, krajinou formovanou dominujícím ekonomickým a kulturním centrem, městem Znojmem . Pro zkou-manou oblast je kromě významného měšťanského vlivu důležitá také vysoká hustota výskytu klášterů, jež byly významnými hospodářskými jednotkami . Kláštery, jejichž vesnice obklopovaly jako prstenec Znojmo, významně ovlivnily podobu krajiny nejen dalšími výraznými dominantami (např . fara v Šatově, kostel v Hnanicích, klášter Louka, klášter Hradisko), ale také hospodářskou činností (vysazování a rozšiřování vinic, budování rybníků, péče o lesní porosty, péče o vodní díla) . Dalším výrazným prvkem lokality jsou vinařská městečka Šatov a Hnanice .

Naplnění zadání projektu získalo v třetím roce jeho trvání nové kontury . Zvláštní pozornost byla věnována ucelenému pohledu na proměny hospodářského využití krajiny, aby bylo možné podat základní hospodářskou charakteristiku krajiny v 18 . století včetně jejích funkčních specializací (hlavní dělicí linie mezi specializací vedla mezi obcemi více vinařskými a více obilnářskými), od toho odvozených specifik urbanismu jednotlivých sídel (sklepní uličky, stodolní uličky), rozvoji jednotlivých hospodářských činností, jejich proměnám či útlumu . Díky záznamům z Josefinského katastru a ze Vceňovacích operátů máme údaje o bohatství jednotlivých obcí a změnách v hospodářských plochách na přelomu 18 . a 19 . století . Změny ve využití půdy pak můžeme sledovat až k dnešku a můžeme tedy relativně přesně popsat proměny krajiny a míru, v jaké se dnešní podoba krajiny odlišuje od krajiny 18 . století . Obecně lze říci, že podíly různých využití půdy (s výjimkou ubývání mokřadů a luk) zejména v katastrech většiny vinařských a vinařsko-obilnářských obcí se v dnešní době znovu začínají přibližovat podílům z období 2 . poloviny 18 . století . Pozornost byla věnována i rybničnímu hospodaření jako jed-nomu z významných zdrojů kapitálu vlastníka panství, v oblasti Znojemska však relativně málo zastoupenému, a lesnímu hospodářství .

I ve třetím roce projektu bylo navázáno na rešerše z předchozího období a byly rozšiřovány rešerše zahraniční i do-mácí literatury, týkající se hospodářských procesů, podílejících se na utváření kulturní krajiny . Při sběru dat sociálně-eko-nomického charakteru byly též studovány a dokumentovány ikonografické obrazové materiály .

V průběhu prací byly využity mimo archivních zdrojů také četné zdroje sekundární literatury jako např . články z do-mácích časopisů Historická geografie, Vinařský obzor, Landscape and Urban Planning a další, pro zasazení obecných poznatků do kontextu regionálních reálií pak byly důležité zdroje, zaměřené na místní úroveň, např . stará řada Vlastivědy Moravské, časopis Jižní Morava, Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě, Sborníky Regionálního muzea v Mikulo-vě a další . K problematice kulturní krajiny a jejích ekonomických souvislostí je věnována rovněž řada textů zahraničních, přinášejících zajímavé podněty např . k ústupu vinařství jako změně spotřebních vzorců (např . Wine Historical Statistics: A Quantitative Approach to Itsconsumption, Production and Trade (Pinilla, V .), nebo vztahu rozvoje polního hospodářství a proměn trhu práce (např . Unifying the European Experience: An Economic History of Modern Europe (Broadberry, S .) . Větší pozornost byla věnována alejím, jak jejich zachycení v dobové literatuře (Tartaro-Mastix Moraviae), tak i v literatuře soudobé (např . The Practice of Avenue Planting in the Seventeenth and Eighteenth Centuries, Coach, S . M .) . V letošním roce byly započaty práce na textech pro závěrečnou publikaci . Při hledání narativu, který by o kulturní krajině uvažoval komplexně, se ukázala být velmi užitečnou kniha Landscapes in History (Volkman, N . Pregill, P .) či kniha Landscape and History Since 1500 (Whyte, I .) a texty ze sborníku Theory in Landscape Architecture .



5.1. Získání a zpracování informací z dostupných vizualizovaných informačních zdrojůPro studium proměny krajiny se jako nedocenitelné trvale jeví archivní mapová díla, které ukazují proměny rozsahu

urbánních, hospodářských a jiných ploch . Z hlediska vodních ploch je pro krajinu zkoumané oblasti určující dominantní tok Dyje . V oblasti se jinak nenacházely velké vodní plochy, jen menší rybníčky v některých obcích . Těchto menších vodních nádrží se nijak významně nedotklo vysušování velkých rybničních ploch v 19 . století a zachovaly si kontinuitu (malé ryb-níky u Popic, Havraníků či rybník na návsi v Příměticích jsou na mapách prvního, druhého i třetího vojenského mapování, větší změny se dotkly jen rybníků u Hodonic) . Naopak velmi významné změny prodělaly rozlohy vinic, které přibližně od poloviny 19 . století z krajiny ustupují a ani do dnešní doby se nedosáhly původní rozlohy . V některých případech (Šatov, Hnanice, Popice či Konice) byly dříve vinice dominantním krajinným prvkem obklopujícím sídla z více stran . Rozloha vinic, luk a mokřadů byla omezována na úkor polí . Oproti Hrušovansku a Jaroslavicku se ve zkoumané oblasti nachází větší kompaktní plochy lesa, jejichž rozloha dlouhodobě mírně narůstala .

Z archivních map lze vyčíst rovněž změny v rozloze sídel, počet a rozmístění drobných sakrálních památek i utili-tárních hospodářských objektů –zejména mlýnů v údolí Dyje, ale také hospodářských dvorů, stodol, sklepů a dalších významných prvků hospodářské struktury krajiny (sádky, bažantnice apod .) . Pozornost byla věnována také rozmístění komunikací, klíčových komunikačních uzlů a přechodů přes inundační území Dyje, související se základní strukturou cestní sítě a určující mj . také hlavní směry průchodu vojsk . Starší mapování umožňují identifikovat lokality, které jsou dochovány z období středověku a které reprezentují starší vrstvy krajiny zachycené na prvním vojenském mapování či v archivních dokumentech . Zvláště zajímavá je například v tomto ohledu vysoká četnosti drobných sakrálních staveb podél cest do Hnanic, zakreslená v mapách prvního vojenského mapování a komunikační vazba Hnanic na nedaleké poutní místo Hei-liger Stein na rakouské straně hranice .

Z poznámek k prvnímu vojenskému mapování bylo možné určit nejvíce vytížené cesty, spolu s poznámkami ze Vceňo-vacích operátů o spádových trhových vsí bylo možné nastínit nejvíce využívané dopravní tepny . Všechny mapové informace byly zpřesněny dostupnými archivními zdroji citované v konstatační části .

5.2. Získání a zpracování informací ekonomického charakteru ze základních archivních katas-trálních fondů, uložených v MZA v Brně

Informace hospodářského charakteru se nacházejí v několika základních souhrnných archivních fondech, z nichž nejdůležitější jsou Josefinský katastr, Matrika výnosu pozemkového, Vceňovací operáty a Stabilní katastr, které současně se studiem odborné literatury, napomohly výrazně osvětlit ekonomické procesy a změny v krajině . Podávají základní cha-rakteristiku o lidnatosti obcí zkoumaného regionu, o rozloze a využití zemědělské půdy, o výnosech, o plodinách, které poskytovaly obcím největší část příjmu, především o výnosech vinic v katastrech jednotlivých obcí . V rámci širší prospekce, studia a výběru archivního materiálu byly také zčásti zkoumány archivy bývalých velkostatků, obcí a farností studovaného území ve fondech Moravského zemského archivu v Brně, Státního okresního archivu ve Znojmě, Diecézního archivu Bis-kupství brněnského v Rajhradě u Brna, Zemského archivu v Opavě, pobočce v Olomouci (podrobněji in: archivní průzkum na projektu 2015) .

5.3. Terénní průzkum, probíhající pod patronátem pracovníků NPÚ, umožňující charakterizo-vat základní ekonomicko-geografické markanty zkoumaného regionu

Terénní průzkum, probíhající pod patronátem pracovníků NPÚ, umožnil charakterizovat základní ekonomicko-ge-ografické markanty zkoumaného regionu . Navazující workshop s pedagogy a studenty FA VUT v Brně přispěl k syntéze získaných poznatků a jejich první prezentaci .

V měsících od února do června probíhal terénní průzkum pod patronátem spoluřešitelů z NPÚ, který pomohl kon-frontovat poznatky získané z archivních mapových podkladů a dílčích archivních rešerší se současnou situací . Při bádání v terénu byly identifikovány a dokumentovány dochované památky a další významné hospodářské objekty, zkoumány změny v krajině a v jejich ekonomicko-hospodářských funkcích . Pro tuto etapu se zvláště významnými ukázaly hospodářské památky, zejména sklepy a stodoly, které dokládají hospodářskou prosperitu regionu . Akcentovány byly také památky klášterního hospodářství v regionu .

Červencový workshop ve spolupráci s pracovníky NPÚ, pedagogy a studenty Fakulty architektury VUT v Brně, umož-nil setkání všech tří zainteresovaných subjektů a uskutečnění prvního přednáškového bloku, kde byly syntetizovány a kon-frontovány první získané poznatky o vzniku a vývoji krajiny Znojemska . Pro potřeby projektu byly uskutečněny průzkumy lokality na třech okruzích, které více než v minulé etapě akcentovaly mimo vytyčené sakrální objekty právě hospodářské budovy mlýnů, sýpek a stodol .



6. PŘÍPRAVA A TVORBA ODBORNÝCH MAP GISZa vhodný prostředek pro prostorové zobrazení a komplexní dokumentaci sledovaných jevů na mapě ve vymezeném

území se jeví tvorba geodatabáze spravovaná pomocí geografického systému firmy ESRI používaného v rámci institucio-nální činnosti NPÚ . Tato geodatabáze má oproti klasickým databázím tu výhodu, že je navázána na geografický prostor, který je definovaný souřadnicovým systémem, což vytváří prostředí ideální k hledání vztahů dnešní a historické krajiny . Mapy budou sdíleny prostřednictvím služby ArcGIS online9 a budou dostupné na stránkách projektu . Díky používání systémů využívaného v rámci NPÚ se ušetří značné množství prostředků, které by se jinak musely investovat do úpravy a sdílení dat, respektive mapových služeb . Rovněž se tímto prohlubuje kvalifikovanost a odbornost zpracovatelů, kteří své zkušenosti předávají dále prostřednictvím prezentací na odborných seminářích .

6.1. Příprava vektorových podkladůPřipravovaná souborová geodatabáze bude obsahovat datovou sadu prvků a tabulky, které budou vzájemně propo-

jeny relačními vztahy . V datové sadě se v současnosti nachází tři třídy prvků:10

Bod – bude vycházet z prostorových informací zpracovaných v rámci terénního výzkumu . Fyzické propojení bodu s neprostorovou tabulkou na základě identické hodnoty přiřazené jak k bodu, tak k tabulce nám umožní kartograficky zobrazit jedinečným symbolem jednak typ objektu zájmu (typologie vymezena na základě lexikologické analýzy shromáž-děných dat) a dále jeho časové zařazení . Navržené symboly (kartografické znaky) budou koherentní s grafickou úpravou celého projektu .

Linie – Příprava této třídy prvků vycházela zejména z informací čerpaných z metodické příručky „Moderní metody identifikace a popisu historických cest“11 s akcentací sledovaného časového období . K zpřesnění prostorových informací jsme využili zejména archivní mapové a písemné prameny a regionální literaturu . Na základě tohoto průzkumu jsme z vel-kého množství komunikací definovali tři kategorie objektu zájmu:

a) komunikace nadregionálního významu – jedná se o tzv . Císařské silnice,

b) komunikace regionálního významu,

c) poutní cesty – komunikace vedoucí k poutním místům, jak ve sledovaném území, tak v příhraničí Dolního Rakouska .12

Za nejvhodnější metodu tvorby linií jsme zvolili vektorizaci na základě rastrových podkladů císařských otisků Stabil-ního katastru, případně map prvního vojenského mapování .

Plocha – požadované prostorové prvky jsme získali zvektorizováním hranic katastrálních území z let 1824 – 1830 na základě rastrových podkladů map Stabilního katastru . Jedná se o nejstarší v mapě systematicky zachycený pramen vhod-ný zejména ke studiu hospodářských dějin . Polygony13 se poté propojily s neprostorovou tabulkou obsahující údaje z Ma-trik pozemkového výnosu .14 Tímto způsobem se získala možnost vizuálního zachycení progresivity hospodářského vývoje . Dynamiku vývoje krajiny zachycují především výše jmenované Matriky pozemkového výnosu, neboť přináší komparativní údaje od druhé poloviny 18 . století do první poloviny 19 . století ., tj . z doby, která se kryje s třetí fází procesu zeselštění vinohradnictví a vinařství (vinice opouštějí systém uzavřených „hor“ a pronikají do široké krajiny, právě na konci této fáze dosáhly svého maxima na jižní Moravě) . Matriky pozemkového výnosu a Vceňovací operáty vypovídají také o poměrech využití hospodářské půdy (pole, louky, pastviny, vinice, lesy) a podávají tak zemědělskou charakteristiku obcí . Vceňovací opetráty Stabilního katastru zachycují i kulturní fenomény spjaté s půdou . Lze na nich analyzovat mj . právní statut pozem-kové držby (v jednotlivých obcích rozdílný poměr právně-hospodářských kategorií: dominikál, rustikál, svobodné pozemky) . Navíc přehledně přináší data o rozměrech rustikálních pozemků a tím pádem o členění zemědělské krajiny . Z rozboru dat tohoto pramene lze také sestavit přehled pěstovaných odrůd révy vinné . Co se týče rostliny typické pro jižní Moravu – révy, lze na základě přehledu výnosů analyzovat a mapově zachytit bonitu vinic v polovině 19 . století .

6.2. Příprava rastrových vrstevVedle připravovaných vektorových vrstev budou mapy publikovány také s rastrovými podklady . V navrhovaném ma-

povém projektu budou využity zejména mapy pokrývající svým rozsahem minimálně bádaná území, která jsou dostupná na internetu prostřednictvím webových mapových služeb (WMS) . Jsou preferovány služby spíše nadnárodního charakteru,

9 Více o službě: Vorlová, S .: ArcGIS a jeho využítí (nejen) při výuce ArcRevue 4/2014, s . 19 – 23 .

10 Terminologie obvykle využívaná v prostředí GIS (anglicky „feature“) .

11 Martínek, J . a kol . Moderní metody identifikace a popisu historických cest . Metodická příručka . Brno 2013 .

12 Více například: http://gistralik .muni .cz/data/03_barokni_poutnictvi .pdf

13 V prostředí GIS myšlená nepravidelná plocha vymezená propojením určitého počtu bodů .

14 Viz výše na straně stránka 14 v oddíle 5 .2 .4 .



aby se lépe pokryl také hraniční prostor . Po prvotních analýzách se předpokládá využití těchto služeb:

– World Imagery

– World Topografic Map

– Mapy druhého vojenského mapování

– Mapy třetího vojenského mapování

V přípravné fázi je rovněž publikování zgeoreferencovaných map císařských otisků Stabilního katastru a map prvního vojenského mapování prostřednictvím ArcGIS serveru NPÚ jako WMS služby . Takto vytvořené bezešvé vrstvy mohou být dále interpretovány nad digitálním reliéfem krajiny vytvořeném na základě interpolace vrstevnic . V této věci se již experi-mentuje .

6.3. Publikování a prezentace datJedním z hlavních cílů celého projektu je prezentace zpracovaných dat široké i odborné veřejnosti . Za ideální plat-

formu uspokojující co nejširší spektrum uživatelů bylo zvoleno publikování webových map prostřednictvím služeb ArcGIS online . Velkou výhodou je využití (jinak placeného) účtu pro organizace (účet NPÚ), který poskytuje komplexnější nabídku služeb . Díky této možnosti mohou být vstupní data převedena do internetového prostředí do tzv . balíčku služeb (feature service) . Výhodou takto publikovaných online dat je především jejich snadná aktualizace buď přímo v prostředí ArcGIS online nebo přes tzv . tlustého klienta, tedy ArcGIS desktop . Pro umístění webové mapové aplikace přímo na stránkách projektu bude využita aplikace Web AppBuilder, která umožňuje sestavit vlastní mapovou aplikaci s vlastními zvolenými nástroji pro práci s daty . Takto vytvořenou aplikaci si uživatel bude moci prohlížet nejen prostřednictvím webových stránek, ale díky využití tzv . responzivního designu v jakémkoliv mobilním zařízení .15

6.4. Účast na odborných školeníV letošním roce se účast na třídenním školení firmy Arcdata, jež nabízí oficiální autorizovaná školení softwarových

produktů firmy Esri, ukázala jako velmi užitečná . V rámci kurzu byl získán celkový přehled o možnostech analýzy dat v sys-tému ArcGIS for Desktop . Seznámili jsme se s obecným postupem analýzy, který začíná formulací otázky, která má být zodpovězena a sestavením kritérií, která je třeba zohlednit při hledání odpovědi . Zejména pro finální část projektu důležitá část byla zaměřena na postup, jak na základě této otázky a kritérií připravit data pro analýzu, vybraní vhodných nástrojů a sestavení principu zpracování .

7. WWW STRÁNKY S KATALOGEM OBJEKTŮ

7.1. Příprava aplikace a podkladů pro vytváření databáze objektůDříve navržená struktura dat u objektů byla rozšířena a upřesněna s ohledem na požadavky zadavatele a optimální

uložení dat v databázi . Byla specifikována taxonometrie pro jednotlivá významová pole v evidenci objektů v barokní kra-jině jihomoravského pohraničí .

7.2. Zpracování datData z tabulek na sdíleném úložišti Google Disc byla připravena do formy vhodné pro načtení do databáze vlastní

webové aplikace . Byly specifikovány sloupce z tabulky, které povinně musí obsahovat povolený text a sloupce, které ne-musí být povinně vyplněné . Byly rovněž určeny sloupce, jejichž obsah musí splňovat taxonometrické požadavky .

7.3. Vlastní převod datPro automatický převod dat byl navržen jednoúčelový program, který kontroluje obsah sloupců v jednotlivých řádcích

a některé sloupce doplňuje podle taxonomických pravidel . Neplatné a chybně vyplněné řádky nejsou uloženy do databá-ze . Program vypíše protokol, podle něhož lze špatně vyplněné řádky z Google Disku opravit a doplnit .

7.4. Propojení mapové části s evidencí památkových objektůZpůsob propojení mapy publikované prostřednictvím ArcGIS Serveru s evidencí obsažené ve webové aplikaci bude

prostřednictvím odkazu obsahujícího buď číslo IDOB_PG nebo Prir_Cis, přidělené danému objektu .

15 Více o aplikaci: Jankovský, Z .: Web AppBuilder for ArcGIS . ArcRevue 4/2014, s . 16 – 18 .



8. USPOŘÁDÁNÍ WORKSHOPU (FA VUT)V roce 2015 byly uspořádány tři workshopy: v letním semestru druhý workshop pro zájmové území Jaroslavicka a třetí

pro zájmové území Mikulovska (nad rámec projektu), v zimním semestru pro zájmové území Znojemska .

Všechny workshopy vycházely z metodiky určené v prvním roce trvání projektu a byly rozděleny do tří fází: terénní průzkum (pouze Znojemsko) a analýzy, příprava návrhů a tvorba modelů . Workshopy v letním semestru těžily z terénních průzkumů provedených v dosavadním průběhu projektu a pro návrhovou část byly zvoleny lokality historického brodu mezi Slupí a Valtrovicemi a dvou zrušených kaplí sv . Rocha nad Dolními Dunajovicemi a sv . Antonína Paduánského nad Pernou .

Do metodiky vedení workshopů byla začleněna tematika ochrany památek (vedle běžné výuky na FA VUT zabývající se památkovou péčí) . Navíc se studenti zúčastnili odborně vedeného archeologického výzkumu na kapli sv . Antonína Paduánského nad Pernou .

Mimo workshopy byla do výzkumu v letním semestru tematicky zařazena diplomová práce (obnova vodního mlýna v Tasovicích) a výuka v rámci předmětu Základy architektonického navrhování . V zimním semestru se studenti druhého ročníku věnovali strategii obnovy Anenského dvora mezi Hevlínem a Laa an der Thaya .

8.1. Fáze terénního průzkumu (Znojemsko)Smyslem terénního průzkumu bylo znovunalezení a obnova hodnot barokní kulturní krajiny Znojemska . Přímo na

místě se studenti za odborného vedení vydali po stopách původních barokních cest a pokusili se rozkrýt principy původní kulturní krajiny . Mezi hlavní okruhy, zkoumané přímo v plenéru, patřily: téma kompozice, prostoru a měřítka lidských zásahů v barokní krajině .

V první části workshopu se studenti vydali po místech, která byla v období baroka určující . Část cest se dochovala, část již dnes neexistuje . S pomocí archivních mapových děl z období prvního vojenského mapování se studenti pokusili rozklíčovat důležité momenty, které mohl v krajině vnímat barokní člověk .

Na základě porovnání původního a současného stavu se studenti pokusili vytyčit krajinné prvky, které by měly být zachovány, obnoveny či nově zbudovány, aby vznikla nová, funkční síť, vycházející z povahy místa .

Cílem bylo nalezení místa a tématu, které studenti rozpracovali v dalších fázích .

Výzkum přímo v terénu doplnily večerní tematické přednášky – znojemská kulturní krajina, historie Znojma, památ-ková péče apod .

8.2. Fáze přípravy návrhů – metodický postupV roce 2015 byla metodika návrhové části vedena s důrazem na topologické vlastnosti zkoumaných míst . Konkrétně

se jednalo o uvědomění si prostorových kvalit zájmového území se snahou o vnímání krajiny jako sítě trojrozměrných objek-tů, které se navzájem ovlivňují . Tento přístup se snaží o nalezení novodobé interpretace tématu kompozice barokní kulturní krajiny . Jednotlivé projekty byly vedeny s ohledem na určitou konkrétní prostorovou konfiguraci, ve které se nově navrhova-ný architektonický zásah nachází . Při rozlišování jednotlivých (pre)geometrických momentů jsme vycházeli z tezí Michala Kohouta (Michal Kohout: Tvorba a vnímání míst, Zlatý řez 36, s . 68-75), ve kterých popisuje typologii místa a definuje následující typy: místo, cesta, obvod, síť, solitér, řada, pole, rastr . Studenti byli vždy na začátku práce s těmito teoretickými východisky seznámeni a následně svůj projekt formovali dle výše zmiňovaných prostorových typů .

Zvláštní ohled při vedení studentských prací byl kladen na historické hodnoty v návrhových lokalitách, včetně metodi-ky práce s případnými památkově chráněnými objekty v těchto lokalitách . Tato část je vedena spoluřešiteli projektu z NPÚ ÚOP v Brně, především Mgr . Alešem Homolou a Mgr . Petrem Czajkowskim .

Příběh dvou kaplí – zadání pro 3. ročník bakalářského studijního programu (letní semestr)Kaple sv . Antonína Paduánského v Perné . Kaple sv . Rocha na Liščím kopci (Rochusbergu) nad Dolními Dunajovicemi .

Připomínka poutních míst i poutě samotné .

Úkol č . 1 – analýza místa (společně): Zadané lokality nejprve analyzujte z hlediska jejich pozice v rámci širšího kontextu Mikulovska . Mezi zkoumané oblasti patří: historie, turistika, doprava, voda a zeleň, půda, prostorové aspekty, limity území .

Úkol č . 2 – novodobá intervence (samostatně): Důraz bude kladen na nalezení adekvátní formy odrážející prvky tradiční barokní drobné architektury a současné architektonické tvorby . Zvažte výběr materiálů, funkce, využití přírodních zdrojů materiálů i energie . Jděte za hranice tradiční typologie, hledejte nové formy pro přechodné pobývání v krajině (noc-lehárny, útulny, poutní místa, lázně, poustevny, pozorovatelny, studia pro umělce, observatoře…) . Pohybujte se na pomezí land-artu, sochařské tvorby a architektury . Respektujte, že zadané lokality se nacházejí v chráněných územích (CHKO



Pálava, NPP Dunajovické kopce) a že ruiny kaple sv . Antonína Paduánského a sv . Pankráce v Perné jsou nemovitou kulturní památkou .

Mosty – zadání pro 1. ročník magisterského studijního programu (letní semestr)Obec Valtrovice leží 4 km severně od Jaroslavic, nedaleko řeky Dyje . Z Valtrovic vedla silnice do Slupi, a to až do roku

1853, kdy v květnu zničila most povodeň . Dnes se přibližně v těchto místech nachází nádherný brod .

Úkol č . 1 – analýza místa (společně): Zadané lokality nejprve analyzujte z hlediska jeho pozice v rámci širšího kon-textu Jaroslavicka . Mezi zkoumané oblasti patří: historie, turistika, doprava, voda a zátopová území, zeleň, půda, prosto-rové aspekty . V rámci analýz vyhledejte referenční příklady zvažovaného objektu s důrazem na funkční i konstrukční řešení .

Úkol č . 2 – novodobá intervence (samostatně): Zvažte objekt, který překoná/přemostí/zpřístupní tok Dyje v této lokalitě . Důraz bude kladen na technické/konstrukční řešení .

Devět mlýnů – zadání pro 4. ročník bakalářského studijního programu (zimní semestr)Původně hospodářská lokalita, poté výletní cíl, země nikoho a dnes národní park . Pokus o vyrovnání se s překotným

vývojem lokality Devíti mlýnů na řece Dyji v NP Podyjí a navrácení života do daného místa .

Úkol č . 1 – analýza místa (společně): Před samotnou fází navrhování proveďte analýzu zájmového místa . Zaměřte se na tyto oblasti: historii, památkově chráněné objekty, dopravu, prostorové aspekty a topografii místa, vodu a zeleň, limity území, turistiku .

Úkol č . 2 – nalezení funkce, reference, mikrourbanismus místa (samostatně): V návaznosti na výsledky analýz definujte vhodnou funkční i prostorovou formu, která by novým, živoucím způsobem, připomínala historii místa . Zvolený koncept rozpracujte na úrovni vzájemných vztahů místa .

Úkol č . 3 – intervence / doplnění místa (samostatně): Při práci s fragmenty dochovaných objektů se nechte in-spirovat tvůrčími principy původních stavebních konceptů i krajinou samotnou . Respektujte památkově chráněné objekty i ostatní historicky cenné fragmenty původních stavebních objektů . Zvažte výběr materiálů, funkce, využití přírodních zdrojů materiálů i energie . Jděte za hranice tradiční typologie . Pohybujte se na pomezí land-artu, sochařské tvorby a ar-chitektury . Očekáváme koncepční uvažování .

Hranice – zadání pro 3. a 4. ročník bakalářského studijního programu (zimní semestr)Ve specifické krajině mezi jihomoravskými obcemi Šatov, Hnánice a Havraníky je přítomnost dějinného vývoje cítit ve

fyzické formě . Blízkost státní hranice vyvolala stavbu opevnění nejdříve proti vnějšímu a posléze vnitřnímu nepříteli . Téma hranice, národní identity a (sebe)vymezení je v dnešní době nadmíru aktuální . Lze téma hranic řešit v měřítku urbanismu či je to spíše otázka pro sociology? Je hranice politický pojem nebo fyzickou bariérou? Je hranice místem určitého sdílení či zhmotněním našich strachů?

Úkol č . 1 – analýza místa (společně): Před samotnou fází navrhování proveďte analýzu zájmového místa . Zaměřte se na tyto oblasti: historii, památkově chráněné objekty, dopravu, prostorové aspekty a topografii místa, vodu a zeleň, půdu a zemědělství, limity území, turistiku .

Úkol č . 2 – řešení vzájemných vazeb / konkrétní drobná intervence (smíšené skupiny 3 . a 4 . ročníku): V každé skupině bude zadání řešeno jak na úrovni na úrovni vzájemných územních vazeb (urbanismu) – studenty 3 . ročníku, tak na úrovni jednotlivých drobných krajinných zásahů – studenty 4 . ročníku . Při práci na zadání se nechte inspirovat především fragmenty původní kulturní krajiny a jejich vztahem k hranici, můžete se inspirovat i novějšími krajinnými zásahy . Při práci respektujte nepopiratelné kvality krajiny v zadané lokalitě, veškerá chráněná krajinná území i veškeré památkově chráněné objekty . Zvažte výběr materiálů, funkce, využití přírodních zdrojů materiálů i energie . Jděte za hranice tradiční typologie . Pohybujte se na pomezí land-artu, sochařské tvorby a architektury . Očekáváme koncepční uvažování .

Dům ve stodole – zadání pro 2. ročník bakalářského studijního programu (zimní semestr)Na okraji Popic u Znojma se nachází jedinečná urbanistická situace: stodolní ulice . Měřítko zástavby, uspořádání,

vzájemná blízkost objektů a jejich vztah k okolí (obec vs . volná krajina) vytvářejí místo s neopakovatelnou atmosférou . Nalezněte nové využití pro toto místo a pokuste se jej upravit pro určitou formu bydlení (přechodné či trvalé) . Studenti budou společně tvořit scénář možného využití a samostatně vypracují vlastní návrh adaptace .

Úkol č . 1 – analýza obce a okolí, nalezení funkce, reference, mikrourbanismus místa (práce ve skupině – 3 studenti): Před samotnou fází navrhování proveďte analýzu zájmové obce . Zaměřte se na tyto oblasti: historii, památkově chráněné objekty, formu zástavby, dopravu, demografii, funkční využití, prostorové aspekty, vodu a zeleň, půdu a země-dělství, limity území, turistiku . Pokuste se definovat potenciálního klienta a tomu přiměřenou funkční náplň . Své úvahy doplňte referenčními příklady . V návaznosti na definovanou funkční náplň upravte širší okolí zkoumaného místa . Určete



plochy pro veřejnost, poloveřejná místa a privátní plochy .

Úkol č . 2 – konverze vybrané stodoly (samostatně): Stodoly v Popicích dnes postupně ztrácejí svoji původní funkci . Lze do objektu stodoly „vložit dům“? Nebo lépe – jakým způsobem lze stodolu obývat při respektování současných stan-dardů na bydlení? Očekávána je tvorbu s respektem k místu, tradici a původním technologiím .

8.3. Fáze realizace modelůPoslední fáze workshopu je realizace modelů vybraných návrhů . Důraz je kladen na měřítko modelu a kvalitu jeho

provedení . Je požadován jednotný vizuální styl všech modelů .



D. NÁVRHOVÁ ČÁST

1. TERÉNNÍ PRŮZKUM A DOKUMENTACE LOKALIT A OBJEKTŮ V KRAJINĚ

1.1. Zpracování podkladů pro Katalog objektů zájmuZ dosavadního průzkumu terénu vyplynula potřeba sledovat více objektů zájmu než bylo uvedeno v zadání projektu .

Veškeré sledované jevy původně vedené v dílčích pracovních tabulkách jsou nově koncentrovány do jedné soupisové tabulky, která bude sloužit jako základ webové prezentace pro katalog objektů a budou využity v námi připravovaných odborných mapách . Výčet sledovaných jevů byl rozšířen na tyto skupiny: drobná sakrální architektura, objekty hospodář-ského charakteru, krajinotvorné prvky přírodního charakteru, archeologické lokality (oblasti zaniklých středověkých a raně novověkých sídel, objektů a jiných krajinných zásahů), historickou cestní síť, poutní místa, místa exekucí, tak aby byl lépe postižen vývoj krajiny a (v neposlední řadě) i současných návrhů studentů FA VUT . Každý ze sledovaných objektů zájmu má lokalizaci v geografickém prostoru, popis a pokud to charakter objektu dovoluje, je podroben analýze z hlediska za-chycení objektu v archivních mapových dílech, dále jsou doplněny informace z archivních rešerší a soupis literatury . Ke konci října 2015 bylo zpracováno přibližně 70% území . Vzhledem k pokročilým pracím na webovém katalogu se přechází k transformaci tabulky do databázového prostředí . Reprezentativní vzorek dat již umožnil lexikální analýzu dat, která op-timalizuje skupiny sledovaných objektů zájmu takovým způsobem, aby mohly být podrobeny dalším analýzám v prostředí GIS a umožnily intuitivní vyhledávání ve webovém katalogu objektů, který bude v rámci webového rozhraní přístupný na stránkách http://www .baroknikrajinou .cz/ . Veřejnosti se tak do rukou dostane jedinečná znalostní báze využitelná jak v odborných kruzích, tak mezi laiky .

1.2. Zpřesňování informací v rámci statutární činnosti NPÚV rámci databáze Ústředního seznamu kulturních památek České republiky (ÚSKP) je doplňována řada informací

k velkému množství chráněných objektů (např . zpřesňování lokalizace na základě měření GNSS stanicí, správné časového zařazení, identifikace a lokalizace původního umístění, zařazení na seznam nejohroženějších památek) . V rámci prospekce krajiny jsou nejkvalitnější díla, která nejsou kulturní památkou, nově navrhována na zápis do ÚSKP . V rámci územně – analytických podkladů jsou doplňovány informace ke sledovaným krajinným prvkům . Na základě jejich vyhodnocení může dojít k podrobnější analýze území a případnému návrhu krajinné památkové zóny dle připravovaných metodik .

1.3. Prezentace výsledků na odborných konferencíchMgr . Petr Czajkowski a Mgr . Karel Sklenář se ve dnech 6 . – 8 . 10 . 2015 zúčastnili mezinárodního Odborno-meto-

dického dňa v Červenom Kláštere na Slovensku, kde přednesli příspěvky s názvem „Proměna dominant podél cestní sítě: Drobná sakrální architektura Mikulovska a Drnholecka“ a „Drobná sakrální architektura Jižní Moravy s pohledu GIS“ . Ob-sahy příspěvku vycházely z nabytých zjištění a prací na projektu, přičemž první zmíněný příspěvek prezentoval interpretaci historické kontextuální situace vytyčeného tématu v průběhu 16 . až 19 . století a druhý se zaměřil spíše na praktické využití archivních mapových děl v rámci lokalizace drobné sakrální architektury . Oba příspěvky budou publikovány ve sborníku z konference, který vyjde v roce 2016 . Druhá přednáška zazní ještě v rámci akce Den GIS 2015: České kulturní dědictví v GIS 18 . listopadu v Praze .

2. PRŮZKUM PŘÍRODY A KRAJINYVýzkum se kromě lokalit tradičně vnímaných jako významná místa pro biodiverzitu a zároveň v sobě nesoucích infor-

maci o někdejším užívání (tedy významném vlivu člověka, např . vřesoviště, různé typy suchých trávníků a bývalé pastevní lesy) věnoval i méně známému fenoménu, slaniskům . O takových místech máme na Znojemsku historickou evidenci díky badatelům, kteří je zachytili ještě v době jejich existence (TOMASCHEK 1933, DRLÍK et al . 2005) . V krajině Znojemska se taková místa dochovala jen ve fragmentech . Často podlehla melioracím, zavezení, zalesnění nebo jinak zanikla . V někte-rých případech je však možné je v krajině stále najít . Ukazují se zejména v letech bohatých na srážky v podobě polních mokřadů (druhy zde rostoucí dovedou v semenné bance přežívat i desítky let a čekat na vhodné podmínky) . Subhalofytní druhy zde rostoucí prozrazují důležitost lokalit pro biodiverzitu v zemědělské krajině (řada druhů je chráněných zákonem, mají zde severozápadní hranici rozšíření, nebo byly dokonce již považované za vyhynulé), ale také dokládají propojení lokalit s člověkem . Bez pastvy tato místa rychle zanikají (čehož jsme nyní svědky) . S jistotou lze říci, že slaniska bez naru-šování svého krytu (např . pastvou zvířat) postupně zanikají . Téměř s jistotou tak můžeme říci, že tato místa byla po stovky



let obhospodařována, tak jak to známe z Maďarska nebo dalších částí Panonie .

Polní mokřady byly dohledány na základě badatelských podkladů a ortofotomap v terénu a následně posloužily pro vytvoření vektorové bodové vrstvy (digitalizováno v prostředí ArcGIS Desktop verze 9 .3; NĚMEC et al . 2014) . Vrstva míst výskytu polních mokřadů poslouží k dalším analýzám krajiny v následujícím období projektu . Zejména bude na konkrétních případech rekonstruováno užívání krajiny s využitím archivních zdrojů .

3. EKONOMICKO SOCIOLOGICKÝ PRŮZKUM

3.1. Míra zachování starší podoby krajiny ve zkoumané lokalitěV třetím roce projektu bylo řešení cílů, tedy analýzy krajinotvorných hospodářských procesů, zahájeno dalšími rešer-

šemi literatury, která definuje kulturní krajinu a její hospodářské vazby . Specifikem území kolem Znojma je údolí řeky Dyje, které pod Znojmem opouští hluboké a úzké údolí, které dalo vzniknout navazující industrii četných mlýnů, aby vstoupilo do roviny, kde v minulosti utvářelo pás mokřadů a luk . Nepřístupné údolí Dyje také ovlivnilo cestní síť, která se vyhýbá údolí Dyje a je formována dominantní nadregionální komunikací Praha-Vídeň, dále pak cestou na Brno .

Zejména obce a městečka na jih od Znojma byly v minulosti zaměřeny primárně na vinařství; porovnáním výměr vinic v katastru můžeme říci, že i když oblast zůstala dominantně vinařská, centra vinařství se k dnešku pozměnila . Šatov, který byl na mapách prvního vojenského mapování zcela obklopen vinicemi, a který měl ještě v roce 1845 ¼ katastru pokrytou vinicemi, má nyní plochu vinic 4,5krát menší . Dříve dominantní vinařské městečko, nejbohatší mezi obcemi v oblasti, je tak dnes vsazeno mezi pole . Opačný trend můžeme vidět u obce Hnanice, kde rozloha vinic oproti roku 1845 vzrostla více než dvojnásobně . Stabilní podíl vinic v katastru si udrželi Konice a Havraníky . Změny ploch vinic v oblasti tedy vykazují znač-nou dynamiku, rozloha vinic v krajině je lépe zachována u obcí, přiléhajících katastrem k toku řeky Dyje . Změny v rozloze vinic jsou ovlivněny řadou faktorů . Historický kontext vzestupu a úpadku vinic, související se změnami spotřebního chová-ní, růstem populace a tedy rostoucí potřebou polního hospodářství, rozšířením nemocí vinné révy atd ., bude podrobněji rozveden v připravované monografii .

Od 19 . století se datuje zlepšení péče o lesy, které byly cenným zdrojem paliva i materiálu . Hluboké údolí řeky Dyje bylo zalesněno již podle údajů prvního vojenského mapování a tyto lesy se pak pomalu, avšak trvale rozšiřovaly po celé 19 . a 20 . století . Plocha lesa se v Hnanicích mezi roky 1845 – 2013 rozrostla 2,5krát, v Havraníkách 5krát, v Sedlešovicích 12krát atd . S výjimkou Popic, Znojma-Hradiště a Suchohrdel rostla plocha lesa ve všech katastrech obcí mimo dnešní Znojmo . Kontext změn ploch lesů a souvislost se změnami s lesním hospodářstvím, ústup od exploatačního hospodářství s krátkým časovým horizontem a vytváření lesních řádů s dlouhým časovým horizontem, proměny významu lesa v souvislosti se změnami na trhu paliv, proměny druhové skladby lesů v oblasti zachycené ve Vceňovacích operátech, vnímání topoi lesa jako bezpečného úkrytu v neklidných dobách, to vše budou podrobněji rozvedeno v připravované monografii .

Rybniční hospodářství, které bylo silným zdrojem příjmů vrchnosti v oblasti Mikulovska i Jaroslavicka, nebylo v oblasti kolem Znojma významněji zastoupeno, pro tuto oblast jsou charakteristické menší vodní nádrže ve vesnicích . Rybníkům, jako vysoce efektivním hospodářským jednotkám, jejich výnosům a významu pro příjmy panství, přidruženým provozům (sádky, mlýny), dálkovému obchodu s rybami, příčinám a důsledkům mizení rybníků z krajiny v 19 . století atd ., bude věno-ván zvláštní prostor v připravované monografii .

Chybějícím prvkem krajiny v dnešní době jsou louky a pastviny, které často zanikly ve prospěch polí či lesů . Podíl pastvin byl v oblasti poměrně vysoký u obcí v blízkosti hlubokého údolí Dyje více jak ¼ podíl na katastru byl (v obcích mimo dnešní Znojmo) v roce 1845 v Hnanicích (28%), v Havraníkách (29%), v Konicích (38%), v Sedlešovicích (43%) . Kontext ústupu pastvin a luk z krajiny bude podrobněji rozveden v připravované monografii .

3.2. Určení základních demografických a sociálně-ekonomických jevů v sídlech zkoumaného regionu

Zkoumané území je utvářeno kolem města Znojma, které leží na spojnici Prahy a Vídně . Obecnou charakteristiku hos-podářské struktury oblasti podávají Vceňovací operáty, které jednoznačně vymezují celou oblast od Hrušovan na západ jako přirozenou spádovou oblast Znojma, kam se chodilo na trh . Vzdálenější trh ve Znojmě tedy byl atraktivnější než bližší trh mikulovský . Přibližné rekonstrukci vytíženosti jednotlivých cest zakreslených v prvním vojenském mapování napomohly významně poznámky z textů k prvnímu vojenskému mapování, které se právě schůdnosti cest věnovaly .

Struktura sledovaných ukazatelů socio-ekonomického vývoje je závislá na dostupných archivních materiálech, a pro-to zůstává stejná jako v minulých letech . Tato kontinuita sledovaných ukazatelů umožní v závěrečné etapě projektu ucelené srovnání celé zkoumané oblasti podle jednotných kritérií . Pozornost byla soustředěna především na porovnání



lidnatosti jednotlivých obcí a určení způsobu obživy . Jako zvláště zajímavá se ukázala být míra zpustnutí jednotlivých sídel po třicetileté válce a rychlost jejich dosídlování, kde (v širším měřítku) můžeme vidět velmi rychlou obnovu kolem významných center – Znojma, Mikulova, Drnholce a Jaroslavic, ve zkoumané oblasti pak u vinařských obcí . Údaje ze Vce-ňovacích operátů nám poskytují informace o majetkové struktuře jednotlivých vesnic (počet láníků, půlláníků, čtvrtláníků, domkařů), počet domů, rodin a jednotlivců, zastoupení řemesel, přirozené spádové oblasti trhů, výnosy z alternativních využití zemědělských půd a tendence ve změnách využití zemědělské půdy, které naznačují vyšší či naopak nižší atraktivitu jednotlivých pěstovaných plodin . Můžeme sledovat dynamiku růstu vinic v tzv . nových vinařských oblastech i ústup vinic ve druhé polovině 19 . století a první polovině století 20 . V téže době ubývá i luk a pastvin, přibývá naopak polí a lesů . Výstupy ze zpracovaných archivních zdrojů, poskytující tyto informace (z fondů Matriky pozemkového výnosu, Vceňovací operáty, in: MZA Brno, soupis studovaných pramenů v kapitole archivní průzkum) jsou v současném okamžiku zpracovávány do závěrečného textu článku, zasazujícího tyto informace do širšího kontextu vývoje krajiny .

Na základě dochovaných Matrik pozemkového výnosu bylo možné provést přibližné rozdělení obcí podle typu plo-diny, která v jejich hospodaření převažovala či byla významným zdrojem příjmů . Vzhledem ke skutečnosti, že vinohrady poskytovaly 4 až 5krát vyšší výnos na jitro, může i relativně malý podíl vinic, vzhledem k rozloze katastru, významně ovlivnit celkové příjmy obce . Zejména v oblasti na jih od Znojma existovaly obce významně vinařské . Pokročilost vinařské indus-trie, specializaci a dělbu práce ve vinařských obcích dokreslují již Lánové rejstříky, které ukazují velký počet kopáčů (nad 25 usedlých) v obcích Hnanice, Starý Šaldorf, Popice, Havraníky, Sedlešovice a Šatov . Ještě v roce 1845 vidíme velký podíl vinic na celkovém katastru obce např . v Šatově (24,4%), Konicích (24,7%), a Sedlešovicích (20%) . (V předchozí etapě měly největší podíl vinic na rozloze katastru Dyjákovičky s 18,8% vinic, na Mikulovsku měly nad 20% pouze Dolní Dunajovice s 35 %) . Ještě lépe je vidět ekonomická výhodnost vinařství na celkových výnosech, zachycených v matrikách výnosu – Hnanice měly v letech 1789 i 1819 přes 90% výnosu z vína, Sedlešovice 83%, resp . 84% výnosu z vína, nad 50% se dostaly ještě obce Šatov (60,5% – 60,4%), Havraníky (76% – 79%), Popice (80% – 80,1%), Konice (70,8% – 70,2%) a Suchohrdly (67,3% – 67,2%) . Obcí s největšími výnosy byl – díky vekému katastru – Šatov, jehož výnosy ze zemědělství v roce 1789 činily 40 536 zl . Pro srovnání, Drnholec s dvakrát větším katastrem měl výnosy srovnatelné (43 082 zl .), Mikulov s katastrem téměř třikrát větším měl výnosy 47 403 zl . Bohatství Šatova je dodnes patrné v rozloze sídla, kvalitě a zdob-nosti staveb a velkoryse pojaté sklepní uličce . Šatov měl také mezi obcemi největší průměrný výnos na jitro, následován Sedlešovicemi . Druhá nejbohatší obec v oblasti, co se zemědělských výnosů týče, byly Havraníky s 15 675 zl .

Zajímavé doplňkové informace přináší také Vceňovací operáty v pasážích věnovaných kvalitě vína a podrobné in-formace o pěstovaných odrůdách . Z tohoto zdroje také byly získány informace o zastoupení řemesel v některých sídlech a o způsobech obživy (ve struktuře půda/řemeslo/obojí/nic) .

Velmi zajímavé je vyhodnocení změn mezi lety 1789 – 1819 . Zatímco v předchozích dvou etapách výzkumu docházelo u zkoumaných sídel k relativně velkým změnám ve využití půd (přibývalo zejména vinic a polí), v obcích kolem Znojma nedošlo k téměř žádným změnám (jediné dvě výjimky byly Havraníky a Starý Šaldorf, kde ještě mírně narostl výnos z vinic) . Hospodářství v této oblasti bylo tedy v tomto období stabilizované a změny na trzích ho v té době ještě neovlivnily . Od poloviny 19 . století se však změny ve využití zemědělské půdy začnou dotýkat všech sídel bez rozdílu .

S informacemi doplněnými z Vlastivědy moravské se podařilo prodloužit některé časové řady s daty např . o počtu domů a počtu obyvatel, tedy o celkové velikosti sídel . Z hlediska lidnatosti sledují obce ve zkoumané oblasti obvyklou křivku počtu obyvatel kulminující v roce 1900 (charakteristickou pro celou oblast od Mikulova po Znojmo), zde obce Šatov a Havraníky . Tomuto obvyklému trendu se vymykají Sedlešovice, kde dochází k prudkému nárůstu počtu obyvatel mezi lety 1869 a 1880, jejichž počet pak trvale klesá . V roce 1880 kulminuje také počet obyvatel Hnanic, Popic a Konic .

Dalším důležitým údajem, vztahujícím se k podobě krajiny dříve a nyní, je velikost sídel, kterou si můžeme spojit s počtem domů v obcích . Křivka počtu domů má v sídlech v oblasti stejný průběh jako u sídel v předchozích dvou eta-pách . Počet domů kulminuje kolem roku 1930 (oproti roku 1869 roste obvykle o třetinu), pak klesá, aby znovu začal mírně narůstat po roce 1991 . Počet domů v obcích však dosud není tak vysoký jak byl v roce 1930, velikost sídel se oproti roku 1930 zmenšila . Srovnáme-li počet domů s rokem 1869, pak u obcí nepřiléhajících ke Znojmu mírně vzrostl . Razantní nárůst počtu domů lze zaznamenat u obcí, které ke Znojmu přiléhají . Kontext změn lidnatosti, vysvětlení vzniku center s rostoucím počtem obyvatel a periferií s klesajícím počtem obyvatel, bude rozveden v připravované monografii .

4. PUBLIKACE DÍLČÍCH ETAP ŘEŠENÍ PROJEKTUHlavní syntetizující odborný výstup „Cesty k raně novověké kulturní krajině – III . Znojemsko – průběžné výsledky

průzkumu“ byl stejně jako v předchozích létech uplatněn ve recenzovaném periodiku „Vlastivědný věstník moravský“, čtvrtý díl ročníku 2015 . Identifikační údaje o publikovaném periodiku budou uplatněny v Registru informací o výsledcích (RIV) .

Dalším odborným výstupem bude odborná studie „Ekonomické a společenské markanty vzniku tzv . vernakulárních



krajin: kulturně-historický příspěvek k hospodářským dějinám“, která vyjde do konce letošního roku v recenzovaném perio-diku Scientia et Societas .

V roce 2015 byly zahájeny práce na syntetizující studii, pokrývající změny v hospodářském využití krajiny v průběhu staletí a od toho se odvíjející proměny vzhledu a funkcí krajiny . Na základě recenzních posudků pilotního článku, posla-ného do časopisu International Journal of Heritage Studies, vyplynula možnost publikovat souhrnnou studii o proměnách krajiny, nahlížené optikou hospodářských statistik a historických mapových podkladů . Časopis však projevil zájem o uce-lenější studii, pokrývající větší území, do článku tedy bude zahrnuto celé zkoumané území, ze všech tří etap . Článek je v současné době sestavován a do recenzního řízení časopisu Journal of Heritage Studies bude zaslán v první polovině příštího roku .

V první polovině roku 2016 by měl vyjít v recenzovaném periodiku Jižní Morava v současnosti připravovaný článek shrnující nová archivní, archeologická, historická a uměnovědná zjištění ke kapli sv . Antonína Paduánského v Perné .

5. WORKSHOP

5.1. Workshop Jaroslavicko (zimní semestr 2014)Práce studentů z tohoto semestru získaly v roce 2015 tato ocenění:

– oceněná studentská práce ve 13 . ročníku soutěže Stavba JmK 2014 (Eliška Lichtnerová – Znovu otvorenie kapličky, putne miesto, Ječmeniště)

– vítězný projekt VIII . cena Bohuslava Fuchse (Bc . Tereza Novotná – Ječměniště … kontinuita bez distance?)

– oceněný projekt VIII . cena Bohuslava Fuchse (Bc . Norbert Obršál – Tlumočník paměti krajiny)

– oceněný projekt VIII . cena Bohuslava Fuchse (Bc . Martin Surovec – Strategie pro Tasovický mlýn)

– oceněný projekt VIII . cena Bohuslava Fuchse (Kristýna Uhrová, Jan Schleider, Filip Fuchs, Patrik Kučavík – Umělecká dílna)

5.2. Třetí workshop MikulovskoTermíny konání:

– 1 . fáze – analýzy: 9 . 2 . – 13 . 2 . 2015

– archeologický výzkum: 20 . 3 . – 21 . 3 . 2015

– 2 . fáze – návrhová část: 16 . 2 . – 15 . 5 . 2015

– 3 . fáze – realizace modelů: 18 . 5 . – 5 . 6 . 2015

Garant: Ing . arch . Barbora Ponešová, Ph .D ., Ing . arch . Jan Foretník, Ph .D .

Přizvaní odborníci: Mgr . Milada Rigasová, Ph .D ., Mgr . Aleš Homola, Mgr . Petr Czajkowski, doc . Ing . František Svoboda, Ph .D ., Mgr . František Trampota .

Workshopu se zúčastnilo 7 studentů 3 . ročníku BSP . Všechny fáze proběhly dle předpokladů . Studenti Markéta Mr-líková a David Helešic byli za své návrhy oceněni v IX . ceny Bohuslava Fuchse . Tyto projekty byly také vybrány pro 3 . fázi workshopu a jejich modely byly realizovány .

5.3. Druhý workshop JaroslavickoTermíny konání:

– 1 . fáze – analýzy: 9 . 2 . – 13 . 2 . 2015


– 3 . fáze – realizace modelů: 18 . 5 . – 5 . 6 . 2015

Garant: Ing . arch . Barbora Ponešová, Ph .D ., Ing . arch . Jan Foretník, Ph .D ., doc . Ing . Monika Petříčková, Ph .D .

Přizvaní odborníci: Mgr . Aleš Homola, Mgr . Petr Czajkowski, doc . Ing . František Svoboda, Ph .D .

Workshopu se zúčastnili 4 studenti 1 . ročníku MSP . Všechny fáze proběhly dle předpokladů, pro poslední fázi byly vybrány všechny návrhy a byly realizovány čtyři modely . Práce studenta Jaroslava Matouška byla vybrána mezi vítězné projekty IX . ceny Bohuslava Fuchse .



5.4. Workshop ZnojemskoTermíny konání:

– 1 . fáze – terénní průzkum a analýzy: 13 . 7 . – 17 . 7 . 2015


– 3 . fáze – realizace modelů: 7 . 12 . 2015 – 8 . 1 . 2016

Garant: Ing . arch . Barbora Ponešová, Ph .D ., Ing . arch . Jan Foretník, Ph .D .

Přizvaní odborníci: Mgr . Eva Staňková, Mgr . Aleš Homola, Mgr . Karel Sklenář, PhDr . Jan Kozdas, PhDr . Jiří Kacetl, Mgr . Petr Czajkowski, Mgr . Milada Rigasová, Ph .D ., doc . Ing . František Svoboda, Ph .D ., doc . Ing . arch . Jiří Löw, Ing . Klára Stachová, Ing . arch . Radek Suchánek, Ph .D ., akad . mal . Jan Knorr, Ing . arch . Martin Doležel, Ing . Radomír Němec .

Workshopu se účastní celkem 28 studentů (3 studenti 2 . ročníku BSP, 7 studentů 3 . ročníku BSP a 15 studentů 4 . ročníku BSP) .

Workshop byl zahájen 1 . fází – terénním průzkumem studentů ve dnech 13 . – 17 . července 2015 . Účastníci byli uby-továni na faře v Tasovicích . V přednáškách a na třech komentovaných exkurzích byli studenti seznámeni s dosavadními výsledky průzkumu a pokusili se rozkrýt principy původní kulturní krajiny (viz analytická část) . Další dva dny byly věnovány vlastnímu terénnímu průzkumu studentů, jehož výsledkem bylo především nalezení vhodné lokality pro další fázi worksho-pu .

V současné době workshop pokračuje návrhovou fází . Průběžně jsou také realizovány přednášky k danému tématu . Následovat bude realizace vybraných modelů .

5.5. Realizační workshop 2016Pro realizaci vybraného objektu byly ze studentských projektů vybrány nejvhodnější návrhy a nyní probíhá jednání

s dotčenými orgány státní správy o možnostech jejich umístění a současně dochází k zpřesňování těchto návrhů směrem k realizační dokumentaci . Uspořádání realizačního workshopu předpokládáme rámcově v červenci 2016 .

6. DÍLČÍ VÝSTAVYPro prezentaci dílčích výsledků projektu je využíván jednotný grafický vizuální styl vytvořený v prvním roce trvání

projektu . Scénář expozice dílčích výstav byl vytvořen v prvním roce trvání projektu, tento koncept byl převzat i na dílčích výstavách v roce 2015 s dílčími obměnami vyvolanými odlišným řešením jednotlivých projektů a výstavních prostor . Expozi-ce jsou tvořeny především vybranými studentskými návrhy prezentovanými vždy jedním panelem formátu B1 a modelem na samostatném podstavci . Výstavy jsou doplněny urbanistickým modelem krajiny a dalšími panely formátu B1 s prezentací dosavadních výsledků celého projektu .

V roce 2015 se uskutečnily tři dílčí výstavy a tematická výstava Svatý kopeček a jeho Křížová cesta .

Byly rovněž zahájeny koordinační práce na přípravě a tvorbě koncepci výstavy, která by měla korespondovat se základním konceptem a libretem knihy (viz kapitola 9) a bude realizována v posledním badatelském roce 2016 včetně kritického katalogu a finální podoby webové aplikace, tak jak bylo schváleno v návrhu projektu . Pro závěrečnou výstavu byly dohodnuty a vybrány reprezentativní prostory mikulovského zámku .

Barokní krajinou JaroslavickaSouhrnná výstava vybraných projektů ze všech zadání zpracovaných v zimním semestru 2014 a v letním semestru 2015

pro zájmové území Jaroslavicka . Výstava se konala v atriu Státního okresního archivu Znojmo ve dnech 17 . až 30 . června 2015 .

JečmeništěVýstava studentských prací věnovaných zaniklé obci Ječmeniště . Práce byly vypracovány v zimním semestru 2014 .

Práce studentky Elišky Lichtnerové (4 . ročník) byla oceněna studentskou cenou „Stavba Jihomoravského kraje 2014“ . Vý-stava se konala na Základní škole Vrbovci dnech 25 . až 30 . května 2015 jako součást Dne obce .

Barokní krajinou 2014Souhrnná výstava vybraných projektů ze všech zadání zpracovaných v roce 2014 pro zájmové území Mikulovska a Ja-

roslavicka . Výstava se konala v Galerii Mini na Fakultě architektury VUT v Brně ve dnech 22 . až 30 . dubna 2015 .

Svatý Kopeček v Mikulově a jeho křížová cesta – badatelský přínos k památkové obnově areálu Svatého kopeč-



ku v MikulověV průběhu let 2014-2015 iniciovalo a vedlo město Mikulov rozsáhlé průzkumné práce na Svatém kopečku . Na žádost

starosty města se člen týmu Mgr . Petr Czajkowski stal odborným konzultantem a koordinátorem celé akce a městu Mikulov byly pro tyto účely poskytnuty dosavadní zjištění projektu na dané téma . Na jednotlivých zastaveních zdejší Křížové cesty (celkem 14 kaplí), v kapli sv . Šebestiána, zvonici a Božím hrobě byla posléze provedena dokumentace aktuálního stavu, stratigrafie omítkových vrstev a restaurátorská vyhodnocení barevných inkarnátů . Ve spolupráci s Regionálním muzeem v Mikulově, byly provedeny archeologické zjišťovací sondy . Po laboratorním vyhodnocení a komparaci s dalšími vzorky, jež se podařilo shromáždit z archivů dosavadních realizátorů nejrůznějších oprav, byly veškeré zjištěné informace následně použity pro důslednou památkovou opravu tohoto areálu . Velkým přínosem pro tuto činnost se ukázaly rovněž zjištění a dokumentace nejvýznamnějších italských poutních míst zaměřených na obdobná duchovní témata, v severoitalských lokalitách Varese, Varallo a Orta, navštívených v rámci služební cesty .

Výsledky celé badatelské, rekonstrukční a restaurátorské akce byly veřejnosti představeny na výstavě, konané v mi-kulovské Galerii Konvent, kde pod názvem Svatý kopeček a jeho Křížová cesta probíhala od 8 . 8 . do 30 . 9 . 2015 . Koncept výstavy vytvořil Mgr . Petr Czajkowski, na grafickém a technickém řešení a instalaci se podílel Ing . arch . Jan Foretník . Na celkem 15 panelech byl areál Svatého kopečku prezentován v různých etapách jeho vývoje s důrazem na architektonický a uměleckohistorický rozbor jednotlivých staveb . Část prezentace byla zaměřena na představení duchovní mystiky původ-ní funkce . Návštěvníky velmi vítaný byl rovněž exkurz a komparace zdejší Křížové cesty s poutními místy ve Varese a Varallu, ukázky z restaurátorských postupů a zdejší drobné archeologické nálezy, jež k prezentaci zapůjčilo Regionální muzeum v Mikulově .

7. ODBORNÉ MAPY GISPřínosem připravované geodatabáze sdílené prostřednictvím ArcGIS online bude nejen prezentace syntézy jedineč-

ných prostorových informací doplněných zejména o archivní, socioekonomické a kunsthistorické podklady získané v rámci dosavadního studia problematiky, zasazených do podkladů archivních mapových děl, přístupná prostřednictvím internetu široké veřejnosti, ale zejména prostorová, časová, statistická a překryvová analýza těchto dat, na základě kterých bude možno zachytit vývoj sledovaného území . Výsledky budou publikovány zejména ve dvou odborných mapách GIS, ale také jako součást připravované publikace (jako například analytické mapy, grafy, tabulky, vizualizace terénu) . Na přelomu roku 2015/16 se předpokládá analýza možností využití nové aplikace ArcPRO zejména v otázkách zobrazování 3D prostorových dat s jejichž publikováním se počítá v souvislosti s plánovanou výstavou .

Předpokládané aplikace analýz:Jedním z nejsilnějších nástrojů softwaru ArcGIS desktop je analýza vztahu prostorových dat a na nich navázaných

neprostorových tabulek . Po dokončení terénního sběru dat se předpokládá aplikace těchto analýz:16

Bod – jak jsou jednotlivé objekty vzdáleny od centra obcí, umístění objektů v extravilánu vs . intravilánu, rozmístění objektů v krajině, jak jsou v krajině prvky rozmístěny podle jednotlivých atributových hodnot (zejména četnost výskytu jed-notlivých nadefinovaných skupin objektů zájmu a jejich časové zařazení) .

Linie – v jaké části sledované oblasti se nacházejí sledované kategorie, zachycení prostorového uspořádání komu-nikací z časového hlediska, prostorové vztahy mezi objekty zájmu a liniemi .

Plocha – v tomto případě budou uplatněny hlavně statistické analýzy vycházející z porovnání hodnot z různých časových období .

8. WWW STRÁNKY S KATALOGEM OBJEKTŮWebová aplikace je realizována na bázi CMS systému pro správu obsahu Drupal . První verze aplikace je na adrese

http://www .baroknikrajinou .cz . Aplikace je v testovací verzi prozatím pouze pro přihlášené uživatele . Obsahuje mapu ze serveru npu .maps .arcgis .com a načtená data více jak 1000 objektů z původní tabulky . Data objektů lze zobrazit, upravit, přidávat a mazat .

Aplikace v Drupalu je připravena i pro nahrávání a prohlížení fotografické dokumentace . Pro jeden objekt je možné nahrát libovolné množství obrazových souborů, fotografie se zobrazují na stránce objektu ve formě fotogalerie . Hledání objektů v seznamu je prozatím realizované podle zadaní názvu obce, dále bude rozšířeno po dohodě s odpovědným pracovníkem NPÚ .

16 Analýzy jednotlivých tříd prvků budou vyházet zejména ze vzájemného vztahu mezi sebou, proto přiřazení konkrétních analýz k jednotlivým třídám bude spíše jen schematické .



Při návrhu aplikace byl prioritou obsah jednotlivých stránek, formální a grafická úprava bude dále modifikována podle požadavků zadavatele . Po opravě chyb z několika řádků tabulky na Google Disku a jejich zavedení do databáze webové aplikace, již nemusí být úložiště na Google Disku dále používano a webová aplikace může být veřejně přístupná pro prohlížení stránek .

9. PŘEDTISKOVÁ PŘÍPRAVA A TISK ODBORNÉ PUBLIKACEV letošním roce byly zahájeny přípravné práce na hlavních odborných výstupech projektu – knize a zčásti též na – zá-

věrečné shrnující výstavě . Odborná publikace, zpracovaná na základě mezioborových vědeckých přístupů, si klade za cíl všestranné syntetické zhodnocení nahodilých i koncepčních motivů vzniku a podob vymezené kulturní krajiny Mikulovska, Jaroslavicka a východního Znojemska ve studovaném období, počínaje 16 . stoletím, především pak průběhem 17 . a 18 . století až do zániku kulturní krajiny po polovině 20 . století . Jak již bylo zmíněno v úvodu (v komentáři k závěrečné publikaci) kniha by měla být především příspěvkem nových oborových badatelských zjištění a analýz ve vývoji společnosti a krajiny ře-šeného území a období, doplněná o názorné výstupy aplikovaného výzkumu, vizualizace terénu a mapové podklady, grafy a tabulky, zpracované v rámci širšího tematického zadání . Řešiteli projektu byla projednána a určena základní koncepce, struktura a časový harmonogram přípravy a práce na knize . Na jednotlivých odevzdaných výstupech, částech podkapitol a kapitol proběhly a probíhají v průběhu roku 2015 dílčí redakční práce a doplnění poznámkového aparátu . Dosavadní redakční výstupy jsou konzultovány na pravidelných koordinačních jednáních, které se konají v měsíčních intervalech .



E. POUŽITÍ ÚČELOVÉ PODPORY DLE ROZPOČTU PROJEKTU

Na projektu se podílí příjemce-koordinátor NPÚ a příjemci FA VUT a ESF MU . Vzhledem k rozlišným pracím a rozdíl-né stavbě rozpočtu je zpráva rozdělena do tří částí . Přehled aktuálního čerpání rozpočtu je rozdělen vždy dle jednotlivých příjemců a následně v souhrnu .

1. ÚČELOVÁ PODPORA DLE ROZPOČTU NPÚ ÚOP V BRNĚÚčelové čerpání prostředků příjemce-koordinátora, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Brně .17

1.1. Osobní náklady nebo výdaje

Řádek 1Tato položka je čerpána pravidelně podle zadávací dokumentace, během devíti měsíců bylo vyčerpáno 74 % . Jistý nepo-měr je dán nutností vyčerpat v posledním čtvrtletí odměny podle zadávací dokumentace .

Celková dotace 1 248 000 KčČerpáno 923 400 Kč

Řádek 2Tato položka je čerpána pravidelně podle zadávací dokumentace, bylo uzavřeno celkem pět dohod do konce září . Tato položka byla tedy vyčerpána ze 100 % .

Celková dotace 349 000 KčČerpáno 349 000 Kč

Řádek 5Celkově bylo vyčerpáno během 9 měsíců přibližně 80 % rozpočtu

Celková dotace 1 597 000 KčČerpáno 1 272 400 Kč

1.2. Provozní náklady nebo výdaje

Řádek 9Náklady na provoz techniky byly využity na opravu monitoru . Dotace byla přečerpána o 21 % .

Celková dotace 3000 KčČerpáno 3630 Kč

Řádek 10V tomto roce byla účelová dotace využita především na kancelářské potřeby, drobné IT vybavení a odbornou literaturu . Všechny tyto nákupy byly realizovány do konce října . Dotace byla vyčerpána ze 100 %

Použití účelové dotace:IT vybavení 21 090 KčKancelářské potřeby 13 028 KčNákup odborné literatury 10 855 KčPohonné hmoty 12 000 KčCelková dotace 57 000 KčČerpáno 56 973 Kč

Řádek 11Dotace byla již vyčerpána z 96,5 % . Největší část dotace vyčerpala vícedenní služební cesta do Itálie a prezentace vý-sledků na konferenci na Slovensku . Zbylá část dotace bude vyčerpána v průběhu měsíce listopadu .

Celková dotace 58 000 Kč

17 V průběžné zprávě jsou zohledněny pouze ty řádky, ve kterých došlo k čerpání financí .



Čerpáno 55 959 Kč

Řádek 14Celkově bylo vyčerpáno 99 % nákladu .


1.3. Náklady nebo výdaje na služby

Řádek 15Dotace byla vyčerpána z 97,5 %

Použití účelové dotace:Nákup císařských otisků SK 7 265 KčWebhosting 1 089 KčArchitektura webových stránek 49 000 KčSlužba Trimble VRS Now Czech tarif DGNSS Unlimited 7 260 KčDoména barokní krajinou 908 KčŠkolení pokročilé editace dat ArcGis 14 520 KčRetuše a digitalizace negativu z roku 1938 1 815 KčCelková dotace 84 000 KčČerpáno 81 887 Kč

2. ÚČELOVÁ DOTACE DLE ROZPOČTU FA VUT V BRNĚÚčelové čerpání prostředků příjemce-spoluřešitele, Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně .

1. kapitola – Osobní náklady nebo výdaje

Řádek 1Tato položka je čerpána pravidelně podle zadávací dokumentace (dodatku č . 4), během 10 měsíců bylo vyčerpáno před-pokládaných 71% .


Řádek 2Během 10 měsíců bylo čerpáno 30% nákladů – externí přednášející v rámci workshopu a pro pomoc při instalaci dílčí výstavy ve Znojmě . Ostatní náklady budou čerpány během listopadu 2015 – přednášející a příprava závěrečné výstavy .


Řádek 4Stipendia budou čerpána na základě průběžných výsledků workshopu v prosinci 2015 .

Celková dotace 35 000 KčČerpáno 0 Kč

Řádek 5Celkově bylo vyčerpáno během 10 měsíců přibližně 60% rozpočtu .


3. kapitola – Provozní náklady nebo výdaje

Řádek 9Náklady na provoz techniky budou čerpány především v souvislosti s 3 . fází workshopu . Bylo čerpáno 12% uznaných ná-kladů .

Celková dotace 8 000 Kč



Čerpáno 931 Kč

Řádek 10Proběhl nákup části materiálu na modely a pohonných hmot . Pro tvorbu stereometrických anaglyfů byly zakoupeny papí-rové 3D brýle . Bylo čerpáno 22% uznaných nákladů .


Řádek 11Náklady určené k cestovnému byly čerpány na ubytování pedagogů a cestovní pojištění při studijní cestě v severní Itálii a k vyplácení stravného ze služebních cest . Bylo čerpáno 100% uznaných nákladů .


Řádek 12Byly dokoupeny výstavní rámy (čerpáno 4% uznaných nákladů) . Po vytvoření scénáře závěrečné výstavy budou vytisknuty vybrané panely . Prostředky na DTP plakátů a jejich tisk budou převedeny do FÚUP (28% uznaných nákladů v řádku 12) a použity v roce 2016 na závěrečnou výstavu .


Řádek 14Celkově bylo v kapitole provozní náklady a výdaje vyčerpáno během 10 měsíců přibližně 27% rozpočtu .


4. kapitola – Náklady nebo výdaje na služby

Řádek 15Za pronájem fary v Tasovicích bylo čerpáno 103% rozpočtu .


5. kapitola – Režijní náklady nebo výdaje

Řádek 16Náklady na režie byly vyúčtovány na základě vnitřních směrnic Vysokého učení technického v Brně ve výši 100% .


3. ÚČELOVÁ DOTACE DLE ROZPOČTU ESF MU V BRNĚ

3.1. Osobní náklady nebo výdaje

Řádek 1Tato položka je čerpána pravidelně podle zadávací dokumentace, během 9 měsíců (leden – září) bylo vyčerpáno 80,4% .

Celková dotace 99 000 KčVyčerpáno 79 573,26 Kč

Řádek 4Dohody o provedení práce byly vyplaceny v měsíci srpnu a září, vyčerpáno bylo 100% .


Řádek 5Celkově bylo vyčerpáno během 9 měsíců přibližně 83,7% rozpočtu .



Celková dotace 119 000 KčČerpáno 99 573,26 Kč3 . kapitola – Provozní náklady nebo výdaje

Řádek 10Náklady na materiál, kopírování, drobný hmotný majetek a literaturu jsou dosud čerpány, v současnosti ve výši 47,9%, další nákupy jsou v objednávkovém systému .

Celková dotace 22 000 KčČerpáno 10 530,95 KčŘádek 11Náklady na cestovné byly čerpány na cesty do terénu ve zkoumané lokalitě . Bylo vyčerpáno 75,7% plánovaných výdajů .

Celková dotace 10 000 KčČerpáno 7 571,78 Kč5 . kapitola – Režijní náklady nebo výdaje

Řádek 16Náklady na režie byly vyúčtovány na základě vnitřních směrnic Masarykovy univerzity, podle plánu ve výši 100% .




F. RESUMÉ

Stejně jako v předchozích etapách řešení projektu proběhl víceoborový terénní výzkum řešené krajiny, byly vytěženy dostupné archivní zdroje, letní tvůrčí workshop studentů architektury a týmu specialistů a řešitelů projektu pronikal do vrstev živého organismu prastaré kulturní krajiny moravsko-rakouského pohraničí a doplňoval ho zatím virtuálně novými komponentami . Tak jako v minulých letech byl publikován shrnující článek a v přípravě jsou další odborné studie . Nově byly podniknuty archeologické výzkumy vybraných lokalit a s jejich pozoruhodnými zjištěními bude veřejnost rovněž sezná-mena . Proběhly dílčí výstavy ve Znojmě a v Mikulově a tým řešitelů zkoumanou krajinu prezentoval v celostátních médiích . To, co odlišuje letošní blok prací, je intenzivní proces shromažďování, třídění a promýšlení mnohačetné množiny získaných informací do logických syntéz, podložených konstrukcí a tezí či vysvětlujících hypotéz jevů doposud jen málo odhalených . Geografická data získaná soudobou technikou komparovaná s historickými mapovými díly nám dávají stále jasnější obraz vývoje a měnící se podoby zkoumaného území a v rostoucí míře komplexní informace v GIS a v soupisových tabulkách rovněž statistické výstupy umožňující další analyzování řady aspektů zkoumání . Řešení předmětného projektu v 3 . etapě projektu zdárně probíhá v souladu s přijatou přihláškou a tým řešitelů se připravuje na finalizaci závazných výstupů a dal-ších produktů projektu, jejichž publikování bude ústřední činností posledního roku řešení .



G. PŘÍLOHY

Seznam příloh:1 . Údaje k předkládaným výsledkům pro kontrolu do RIV

2 . Články v odborných periodicích

– Cesty k raně novověké kulturní krajině III . Znojemsko – průběžné výsledky průzkumu . Vlastivědný věstník moravský, ročník LXVII/2015, číslo 4-2015, s . 350-364

– Ekonomické a společenské markanty vzniku tzv . vernakulárních krajin: kulturně-historický příspěvek k hospodářským dějinám . Scientia et Societas, Newton College a .s ., 2015, roč . 11, č . 3, s . 189-202

3 . Georeferencované mapy Císařských otisků Stabilního katastru

– přehled řešeného území

– ukázka georeferencovaných map katastrálního území Slup

4 . Terénní průzkum 2015

– program průzkumu

– fotografie

5 . Výstavy

– pozvánky

– fotografie

6 . Ukázky studentských prací

– Eliška Lichtnerová: Ječmeniště (oceněná studentská práce ve 13 . ročníku soutěže Stavba JmK 2014)

– Petra Buganská: Ječmeniště

– Jaroslav Matoušek: Most přes Dyji (vítězný projekt IX . cena Bohuslava Fuchse)

– Tereza Novotná: Most na brodu Dyje

– Markéta Mrlíková: Vyhlídka Nevědomé (oceněný projekt IX . cena Bohuslava Fuchse)

7 . Prezentace v médiích

– Budoucí architekti oživují krajinu . In: Znojemský týdeník, 9 . července 2015 . URL: http://www .znoj-tyden .cz/budouci-architekti-ozivuji-krajinu/

– Dunajovické kopce . In: Toulavá kamera, ČT, 19 . 7 . 2015 . URL: http://www .ceskatelevize .cz/porady/1126666764-toulava-kamera/215562221500029/#28181

– Výstava v Konventu odkrývá mystiku mikulovského Svatého kopečku . In: Břeclavský deník, 8 . 8 . 2015 . URL: http://breclavsky .denik .cz/kultura_region/vystava-v-konventu-odkryva-mystiku-mikulovskeho-svateho-kopec-ku-20150808 .html


PERIODICKÁ PRŮBĚŽNÁ ZPRÁVA O POSTUPU PRACÍ NA PROJEKTU ZA ROK 2015

PŘÍLOHA 1

ÚDAJE K PŘEDKLÁDANÝM VÝSLEDKŮM PRO KONTROLU DO RIV



Údaje k předkládaným výsledkům pro kontrolu do RIV

Název projektu - Program aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI)

Téma: Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny

jihomoravského pohraničí (DF13P01OVV019)

Společné údaje pro všechny výsledky:

I.

1. Druh výsledku – Jrec. článek v recenzovaném časopise, který je výsledkem projektu s hlavním

oborem patřícím do NRRE.

2. Rok uplatnění výsledku: 2015

3. Tvůrci výsledku: Mgr. Petr Czajkowski, Mgr. Aleš Homola, Ing. Radomír Němec, Mgr. Milada

Rigasová, Ph.D.

(spolupracovali: Mgr. Eva Staňková, Mgr. Klára Báčová, Mgr. Helena Lenomarová, Mgr. Petr Kubín,

Mgr. Karel Sklenář, Mgr. Lenka Češková)

4. Název výsledku: Cesty k raně novověké kulturní krajině III. Znojemsko – průběžné výsledky

průzkumu 5. Kód projektu – DF 13P01OVV019

6. Odkaz na výsledek: Vlastivědný věstník moravský, ročník LXVII/2015, číslo 4-2015, s. 350-364.

1-4 číslo obsahuje 416 stran, 4 číslo obsahuje strany 313 až 416, vydání periodika se předpokládá na

začátek listopadu 2015.

7. Výsledek uplatňuje: příjemce-koordinátor Národní památkový ústav,

územní odborné pracoviště v Brně

8. Název periodika: Vlastivědný věstník moravský

9. ISSN periodika: 0323-2581

10. Ročník: LXVII/2015

11. Číslo periodika: 4

II.

1. Druh výsledku – Jrec. článek v recenzovaném časopise, který je výsledkem projektu s hlavním

oborem patřícím do NRRE.

2. Rok uplatnění výsledku: 2015

3. Tvůrce výsledku: doc. Ing. František Svoboda, Ph.D.

4. Název výsledku: Ekonomické a společenské markanty vzniku tzv. vernakulárních krajin:

kulturně-historický příspěvek k hospodářským dějinám. 5. Kód projektu – DF 13P01OVV019

6. Odkaz na výsledek: Scientia et Societas, Newton College a.s., 2015, roč. 11, č. 3, s. 189-202.

7. Výsledek uplatňuje: příjemce na projektu za ESF MU.

8. Název periodika: Scientia et Societas

9. ISSN periodika: 1801-7118.

10. Ročník: 11

11. Číslo periodika: 3

III.

1. Druh výsledku – uspořádání W - workshop

2. Rok uplatnění výsledku - 2015

3. Tvůrci výsledku – Ing. arch. BcA. Barbora Ponešová, Ph.D., Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D., Mgr.

Eva Staňková, Mgr. Aleš Homola, Mgr. Karel Sklenář, PhDr. Jan Kozdas, PhDr. Jiří Kacetl, Mgr. Petr

Czajkowski, Mgr. Milada Rigasová, Ph.D., doc. Ing. František Svoboda, Ph.D., doc. Ing. arch. Jiří

Löw, Ing. Klára Stachová, Ing. arch. Radek Suchánek, Ph.D., akad. mal. Jan Knorr, Ing. arch. Martin

Doležel, Ing. Radomír Němec + 25 studentů FA VUT v Brně

4. Název výsledku – workshop – Barokní krajinou Znojemska

5. Kód projektu – DF 13P01OVV019

6. Odkaz na výsledek – Zpráva o workshopu je zahrnuta do periodické zprávy za rok 2015

7. Výsledek uplatňuje - příjemce-koordinátor Národní památkový ústav ÚOP v Brně a další příjemci

FA VUT v Brně a ESF MU v Brně

8. Termín: terénní průzkum a analýzy: 13. -17. 7. 2015, návrhová část: 21. 9. - 4. 12. 2015,

realizace modelů: 7. 12. 2015 – 8. 1. 2016

9. Místo konání workshopu: Tasovice, Znojmo a okolí (podrobně průběžná zpráva 2015, 9 etapa)

10. počet účastníků: 42 osob

IV.



3. Tvůrci výsledku – Ing. arch. BcA. Barbora Ponešová, Ph.D., Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D., doc.

Ing. Monika Petříčková, Ph.D., Mgr. Aleš Homola, Mgr. Petr Czajkowski, doc. Ing. František

Svoboda, Ph.D. + 4 studenti FA VUT v Brně

4. Název výsledku – workshop – Barokní krajinou Jaroslavicka II



7. Výsledek uplatňuje příjemce-koordinátor Národní památkový ústav ÚOP v Brně a další příjemci


8. Termín: analýzy: 9. 2. – 13. 2. 2015, návrhová část: 16. 2. – 15. 5. 2015, realizace modelů:

18. 5. – 5. 6. 2016

9. Místo konání workshopu: Slup, Valtrovice (podrobně průběžná zpráva 2015, 9 etapa)


V.



3. Tvůrci výsledku – Ing. arch. BcA. Barbora Ponešová, Ph.D., Ing. arch. Jan Foretník, Ph.DMgr.

Milada Rigasová, Ph.D., Mgr. Aleš Homola, Mgr. Petr Czajkowski, doc. Ing. František Svoboda,

Ph.D., Mgr. František Trampota + 7 studentů FA VUT v Brně

4. Název výsledku – workshop – Barokní krajinou Mikulovska III



7. Výsledek uplatňuje příjemce-koordinátor Národní památkový ústav ÚOP v Brně a další příjemci


8. Termín: analýzy: 9. 2. – 13. 2. 2015, archeologický průzkum 20. 3. – 21. 3. 2015, návrhová část:

16. 2. – 15. 5. 2015, realizace modelů: 18. 5. – 5. 6. 2016

9. Místo konání workshopu: Perná (podrobně průběžná zpráva 2015, 9 etapa)


Za příjemce, nebo příjemce-koordinátora zpracoval:

Mgr. Eva Staňková

Spojení /tel.,e-mail 724 663 736, [email protected]

Datum: 2.11.2015

PŘÍLOHA 2

ČLÁNKY V ODBORNÝCH PERIODICÍCH



350

Cesty k raně novověké kulturní krajiněIII. Znojemsko – průběžné výsledky průzkumu

Petr Czajkowski, Aleš Homola, Radomír Němec, Milada Rigasová,NPÚ, územní odborné pracoviště v Brně

Abstract: The aim of this article is to represent interim results of the on-going research project NAKI, which was called “Identification and interpretation of the origin, form and changes of the Baroque cultural landscape in South Moravian borderland”, and were received for the period 2013–2016. The interdisciplinary focus of the project aims to capture the knowledge of early modern cultural landscape and especially its spiritual expression, and interactive relationship between the cultural landscape and man as its creator, who is eventually transformed by the landscape. As the specific area of this research the South Moravian borderland has been chosen, especially the surroundings of Mikulov, Jaroslavice and Znojmo, thus, the region where has been located unusually abundantly preserved and often exceedingly valuable works of art and architecture, the historical network of roads and remarkable natural and composed landscape units. The conducted research focuses in 2015 on the area of Znojmo region, where the detailed accents of the transformation of late-medieval landscape into a cultural landscape of the late 17th and 18th century w ere investigated. This region and its landscape were in the 17th and 18th century significantly urbanized and stretched around a dominant center, the town of Znojmo and suburban monasteries. Therefore, surrounding landscape was filled with a number of art works and sacral buildings often related to the specific cult (of the saint), and also divided by a number of road communications, from the former highways to the local footpath, heading to the fields and vineyards. There is obvious strong presence of a cultural layer associated with on-going sacralisation of landscape, lasting from the Middle Ages. This phenomenon, connected with a pilgrim movement, culminated in regard of intensity and representativeness in the period of 17th and 18th century, and then gradually subsided in connection with the change of perception of the landscape and nature by the social elites, increasingly receiving the ideas of Romanticism and Enlightment. Many small architectural objects of the cult, however, still remained present in the landscape and became a physical reminder of its defunct face in the early modern Znojmo region.Keywords: Moravia, Znojmo region, cultural landscape, sacred architecture, Baroque.

Text příspěvku shrnující práci III. etapy řešení projektu NAKI,1 „Identifikace a inter-pretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí“, se bude věnovat kulturní krajině v. Znojemska, vymezené prstencem katastrálních území obklopujících historické jádro města Znojma a pásu obcí a jejich katastrů táhnoucí se na j. od Znojma po úpatí jv. výběžků Českomoravské vrchoviny podél v. hranice Národního parku Podyjí až k hranici mezi Moravou a Rakouskem.2 Časový rámec zkoumání je dán zadáním projektu,3 tedy kulturní epochou baroka, jejíž dobové těžiště ve střední Evropě zahrnuje rámcově 2. dvě třetiny 17. století a 1. dvě třetiny věku následujícího s přesahy na obě strany časové osy.

Krajina v. Znojemska je krajinou hranice a místem zlomu. Na j. se již od doby formo-vání politicko-geografické tváře střední Evropy v 11. století nachází hranice politická, v ose sv–jz pak krajinu dělí rozhraní dvou geomorfologických soustav,4 Českého masivu a Karpatské soustavy,5 tvořící terénní a klimatickou hranici mezi hercynskou krajinou Českomoravské vrchoviny a panonskou krajinou mírně zvlněných nížin táhnoucích se odtud v. směrem bez výraznějšího přerušení až k úbočím Dunajovických kopců a k vápencovému masivu Pálavy.6 Na v. a na s. se krajina vybraného území v. Znojemska rozkládá v intenzivně zemědělsky využívaných polích protkávaných jen komunikacemi a vodními toky; na z. vystupuje táhlým návrším ve výše položený, více zvlněný a mnohem více lesnatý terén Vysočiny.

To, co vybrané území letošní etapy zkoumání zásadním způsobem odlišuje od před-chozího Jaroslavicka, není modelace terénu ani odlišný typ rostlinných porostů v krajině, je to historická přítomnost dominantního politického, hospodářského a kulturního centra, města s aglomerací s vysokou koncentrací obyvatel, se zřejmým mocenským vlivem a kulturním vyzařováním do celého regionu. Královské město Znojmo bylo spolu s majetnými a vlivnými řádovými institucemi, které sídlily buď přímo ve městě (klaris-ky, dominikáni, jezuité, kapucíni) či ve znojemské aglomeraci (křížovníci s červenou hvězdou na Hradišti sv. Hypolita a premonstráti v Louce), jasným hegemonem širokého okolí s hospodářským a především kulturním vlivem daleko přesahujícím hranice přímé

351

politické moci města a znojemských klášterů. Vedle samotného města byl nejvýznam-nějším kulturním a ideovým ohniskem regionu premonstrátský klášter v Louce, jeden z největších pozemkových vlastníků na Moravě a majitel patronátních práv řady kostelů v této oblasti. Na rozdíl od (sousedního) vernakulárního Jaroslavicka byl tedy vybraný kraj kolem Znojma mnohem více formován a přitahován magnetem velkého městského celku nacházejícího se v jeho středu, a to do té míry, že část zkoumaného území získalo podobu příměstské krajiny s bezprostřední vazbou na znojemské centrum. Ve III. etapě řešení projektu se tedy opět dostáváme k analýze kulturní krajiny výrazně ovládané mocenským a intelektuálním centrem, ale na rozdíl od Mikulovska, řešeného v I. etapě, kde poddanské město i krajinu dlouhodobě pevně ovládala a jejich podobu určovala aristokratická dynastie,7 zkoumá letošní III. etapa práce krajinu ovládanou samosprávným privilegovaným městským centrem a silnými klášterními institucemi.

Na j. okraji území při rakouské hranici se ve zkoumaném období ovšem nacházela sídla vymykající se postavení znojemské periferie: dvojice bezprostředně sousedících městeček Šatov a Hnanice. Původně zeměpanský Šatov se na konci středověku dostal do držení šlechty pohybující se v prostředí moravsko-rakouského pomezí a od roku 1609 až do zá-niku patrimoniální správy se stal součástí jaroslavického dominia. Při hranici situované velké ohrazené vinařské městečko s právem jarmarku a týdenního trhu8 a disponující též právem hrdelním tvořilo spolu se sousedními Hnanicemi z. výspu Jaroslavického panství a výrazný sídlištní prvek v krajině v. Znojemska. Výjimečná situace nedalekých Hnanic pak byla spjata s monumentální středověkou architekturou chrámu sv. Wolfganga, schránou nejvýznamnějšího lokálního kultu jv. Znojemska a cílem rozsáhlého poutního hnutí, jehož přitažlivost byla umocněna blízkou přítomností druhého poutního místa, svatyně Heiliger Stein,9 nacházející se v katastru dolnorakouského Mitterretzbachu cca 1,5 km od jádra Hnanic.

KrajinaPodobu krajiny okolí města Znojma 2. poloviny 18. století dobře vykreslují mapy

1. vojenského mapování10 se slovním popisem k jednotlivým katastrům obcí.11 Kompletní dílo mapování přináší cenné informace o podobě tehdejší krajiny s přesností odpoví-dající technickým možnostem doby. Okolí města Znojma bylo kompletně odlesněno. Svahy na obou stranách údolí řeky Dyje s vhodnou polohou a podložím byly využity k pěstování vinné révy. V i n i c e sestupovaly po proudu řeky Dyje až k Sedlešovicím a jz. od města po úpatí Českého masivu směřoval pás vinic na Konice, Popice, Havraníky a Hnanice a pokračoval do dolnorakouského Weinviertelu. Dále vinice pokrývaly jz. svahy údolí Gránického potoka, j. svahy pod Hradištěm a jz. svahy nad údolím levobřežního přítoku Dyje, potoka Lesky. Vinice tak obklopovaly město Znojmo ze všech stran a je-jich rozloha byla z dnešního hlediska překvapivě velká. Rozmach pěstování vinné révy a obchodu s vínem vyvrcholil na Znojemsku začátkem 17. století – před vypleněním nejjižnější Moravy za vojenských průchodů a bitev v souvislosti s povstáním morav-ských stavů a následné třicetileté války. Vizitační sumář v roce 168012 udává na Moravě 92 294 měřic vinic, o 80. let později v roce 1760 udává Tereziánský katastr13 jen 82 445 měřic vinic.14 Ostrůvkovitě se vinice objevily i hlouběji v údolí proti proudu řeky Dyje v území označovaném Devět mlýnů. Stavby v o d n í c h m l ý n ů tam ležely na pravém břehu řeky v katastrech obcí Hnanice, Havraníky a Popice. Na levém břehu se vypínal věhlasný, vinnou révou porostlý vrch Šobes. K Popicím náležející Čakanovický mlýn (Trausnitzmühle) byl situován poněkud osamoceně dále po proudu směrem ke Znojmu. K mlýnům tradičně náleželo velké množství zemědělské půdy, vinic, luk a zahrad.15 Hospodaření mlýnů se tak zásadním způsobem podílelo na dotváření okolní krajiny16 a dokládá tradiční kulturu mlynářského řemesla v této části regionu.17

Svahy a hrany údolí Dyje a obecně místa s mělkým substrátem byly užívány jako p a s t v i n y.18 Pastva a s ní související jevy, jako je odstraňování nedopasků a vypalo-vání, spoluutvářely ráz zdejší krajiny po staletí.19 Pastva byla doprovázena významnou

352

větrnou i vodní erozí a častějšími povodněmi níže po proudu řeky Dyje.20 S přispěním těchto procesů zde postupně vznikala rozsáhlá a unikátní v ř e s o v i š t ě s množstvím vzácných a ohrožených teplomilných druhů rostlin,21 které se v tomto území částečně do-chovaly dodnes. Rozsáhlý komplex pastvin s vřesovišti byl situován především na plošině na Kraví hoře a pokračoval dále na jz., kde kopíroval oddělený a obnažený hřbet mezi údolím Dyje a blízkými obcemi Konice, Popice, Havraníky a Hnanice a dále pokračoval do přilehlé oblasti Rakouska. Obdobně byla k pastvě a pěstování vína využívána místa okolo řeky u obcí Dobšice, Dyje a především Tasovice, kde vystupují na povrch poslední výchozy skal před tím, než řeka Dyje opustí své kaňonovité údolí hloubené po tisíciletí v pevných horninách Českého masivu a vteče do rovinaté krajiny s převládajícími se-dimenty a ornou půdou na jv. studovaného území. V podobě obnažených ostrovních hor se však ještě horniny Českého masivu uplatňují na několika místech i v zemědělské krajině v. a j. od Znojma směrem k zemské hranici s Rakouskem. Tyto krajinné domi-nanty byly využívány rovněž k pěstování vinné révy a pastvě. Dalo se z nich přehlédnout široké okolí až k Mikulovu a dolnorakouským zemským hradům Falkenstein a Staaz (č. Stožec, pozn. red.).22

Hlubší půdy na v. okraji města Znojma, v okolí louckého kláštera a na dalších vhodných místech v blízkosti sídel, byly využívány jako sady23 a zahrady.24 Podíl orné půdy postupně narůstá dále od Znojma směrem na v. a jv. (v oblasti s hlubšími půdami vyvíjejícími se po staletí na třetihorních a zejména na čtvrtohorních eolických a fluviálních sedimentech Dyje).25 Také tady byly vinice, jejichž těžiště leží mezi Suchohrdly a Znojmem, a v menší míře bychom zde nalezli i louky, pastviny a řídké pastevní lesy. V této části studovaného území byly typické pevné uzavřené hospodářské dvory.26

Poptávka po palivovém dříví pro široké okolí byla uspokojována především z l e s -n í h o k o m p l e x u, který ležel mezi Těšeticemi, Únanovem a Tvořihrází. Dříve se

Obr. 1. Lokalita Devět mlýnů, vyschlé koryto náhonu zaniklého Weihoferova mlýna. Foto Karel Sklenář, 2015.

353

nazýval Burgholz, dnes je známý pod jménem Purkrábka nebo Tvořihrázský les.27 Menší porosty dřevin na lokální produkci palivového dříví se nacházely v okolí obcí, hlavně Hnanic, Popic a Tasovic.28 Také kolem řeky Dyje pod Znojmem a kolem dalších vodotečí a v nivních lukách byly ponechávány solitérní dřeviny.29 Východně od louckého kláštera jsou v mapách 1. vojenského mapování patrné dva krajinářsky pozoruhodné lesní celky uzavřené pravým břehem široce zvlněného oblouku řeky Dyje a mlýnským náhonem. Tyto porosty jsou členěny podélnými a příčnými průseky.30 Na ně bezprostředně na-vazovala bažantnice protkaná alejemi s typickým barokním hvězdicovým (křížovým) uspořádáním.31 Poměrně rozlehlý byl panský les „Frauerwald“32 dotýkající se meandrů Dyje j. od Dobšic a táhnoucí se podél pravého břehu až k úpatí Načeratického kopce.

Zvláštní postavení má o b l a s t m e z i H n a n i c e m i a Š a t o v e m, která svým charakterem spíše navazuje na přilehlé Jaroslavicko a plynule přechází do dolno-rakouského Weinviertelu. Je to krajina vinic založených, na rozdíl od těch na z. okraji Znojma, na horninách sedimentárních. Meze ve vinohradech hostily odlišná rostlinná společenstva se zástupci teplomilných a bazifilních druhů. Plochy vinic, přerušené tokem Daníže s unikátním komplexem sečených luk a pastvin,33 byly pozoruhodné samostatně stojícími stromy a řadami stromů, které je členily.34

Krajina, kterou zde nahlížíme, je otevřenou zemí osídlenou a obdělávanou člověkem po tisíciletí. V předmoderní éře byla tato zemědělská krajina trvale a hustě obývaná, každodenní život lidí se odehrával převážně pod širým nebem, ať už se jednalo o práci na poli či na vinohradu, pasení domácího zvířectva či o obchodní cesty. Lidé v plochách krajiny i v liniích a křivkách cest byli trvale přítomni, jednalo se tedy o skutečné jeviště životních příběhů jednotlivců i v případě náporu „velkých dějin“ do krajů, jimž se vě-nujeme, o divadlo událostí zasahujících výrazně celou strukturu společnosti i podobu krajiny. Sídelní struktura vymezené oblasti Znojemska neprošla od vrcholně středověkého dotvoření krajinného rámce tak dynamickými změnami ve smyslu zániku sídel jako oblast Jaroslavicka.35 Coby silný investor zde působil jednak loucký klášter a pak také město Znojmo. Koncentrace vlastnictví země a vliv jejich správců se projevil také ve sku-tečnosti, že se zde nesetkáme s tvrzemi ani dalšími venkovskými šlechtickými sídly. Zdá se tedy, že s ohledem na působení města Znojma a majetkově silných řádových institucí byla sociální a hospodářská situace vymezeného regionu mnohem stabilnější a zřejmě se i snáze vyrovnávala s válečnými a dalšími hospodářskými otřesy než na sousedním Jaroslavicku postiženém v 15. a 17. století, obdobně jako okolí Znojma, devastujícími dopady válečných konfliktů,36 které zde ovšem vedly k trvalé proměně krajiny vinou masivního zániku sídel a dlouhodobé populační a ekonomické deprese.37

CestyJako ve všech lidských krajinách i v našem území tvořila síť komunikací propojujících

jednotlivá sídla, místa výroby, místa uctívání transcendentna, místa pohřebišť či místa vykonávání exekucí klíčový prvek struktury obývaného prostoru. Přestože běžná cestní síť v. Znojemska nejevila v našem období výrazných odlišností od rozložení cest a jejich kvality na území sousedního Jaroslavicka, zásadní rozdíl představovala skutečnost, že území navíc protínala dvojice významných komunikací, z nichž je na prvním místě nutné jmenovat jednu z klíčových komunikací habsburského soustátí, cestu propojující metropole Vídeň a Prahu přes Znojmo a Jihlavu.38

Stará středověká „k r á l o v s k á c e s t a“ umožňující spojení z mocenského cent-ra českého státu v Praze ke klíčové pevnosti na exponované j. hranici, Znojmu, byla po vytvoření habsburského soustátí, a tedy odstranění politické hranice mezi Moravou a Rakouskem, prodloužena k nové rezidenční metropoli státu, Vídni, byť původní stra-tegická komunikace z rakouské strany k moravské hranici českého státu směřovala více východně kolem hradu Staats do rakouské hraniční pevnosti Laa an der Thaya (dále Laa, č. Láva nad Dyjí), kde se nacházelo tradiční shromaždiště rakouských vojsk pro tažení na území českého státu (místo, kde se scházely české sbory, leželo naopak u Znojma).

354

Zřízení státní císařské hlavní silnice budované dle francouzského vzoru moderní silniční stavby39 zbudované v dekádě 1739 až 174940 vložilo do krajiny komunikační trajektorii zcela nové kvality.41 Nově vyměřená trasa vedená z Vídně přes Stockerau (č. Štokrava), Hollabrun a Guntersdorf překročila hranice u dvora a hospody na místě dnešních Hatí a poté v rovných zalamovaných úsecích dorazila přes Chvalovice ke Znojmu. Cesta dále pokračovala ze s. Pražského předměstí Znojma na sz. k Moravským Budějovicím a dále přes Jihlavu do Prahy. Druhou nadregionální komunikací byla silnice spojující Znojmo s moravskou metropolí Brnem. Stará středověká c e s t a z e Z n o j m a d o B r n a vedla patrně ve dvou větvích, z. vedoucí ze Znojma do Hostěradic a dále směrem na Moravský Krumlov a Ivančice, a v. procházející v. od Krumlovského lesa přes Miroslav, Olbramovice a Pravlov do Brna. Výchozím bodem obou tras cesty ve znojemském prostoru byla Pro-střední (Císařská) brána,42 cesta poté sešla do údolí potoka Lesky, který překonala brodem a kolem hospody43 poskytující přípřež vystoupala úvozovými cestami44 na otevřené návrší na v. straně údolí Lesky a pokračovala dále v. směrem na Dobšice, za kterými se poblíž jv. cípu lesa Purkrábka cesta větvila na výše uvedené směry (z. na Těšetice a v. na Bantice). V 2. polovině 18. století nově položená trasa císařské silnice směrem na Brno vycházela z klíčového komunikačního uzlu znojemského prostoru mezi Oblekovicemi a Starým Šaldorfem, u nichž se nacházel strategický most přes Dyji. U Starého Šaldorfu45 v bez-prostředním okolí kláštera v Louce se silnice na Brno v pravém úhlu oddělila od hlavní císařské silnice z Vídně na Znojmo a Prahu, pozvolna vystoupala do Dobšic, kterými prošla a v táhlých liniích s minimem zákrut zamířila na v. do Lechovic, kde překonala tok Jevišovky, aby pokračovala dále směrem na Pohořelice.

Naší krajinou ovšem procházela ještě jedna nikoli nevýznamná cesta; vůči s.–j. ori-entovaným hlavním spojnicím mezi Moravou a Rakouskem46 příčná v.–z. orientovaná cesta spojující Hodonín na uherských hranicích a Znojmo, jejíž trasa vedla podél vlnící se moravsko-rakouské hranice střídavě na moravské nebo rakouské straně. Tato cesta zachycená na mapě moravského markrabství Johanna Christopha Müllera dokončené roku 1716,47 která zachycuje pouze nejvýznamnější strategické komunikace procházející zemí, spojovala Hodonín, Břeclav a Mikulov. U dvora Alt Prerau na území Dolních Ra-kous překřížila významnou komunikaci z Vídně přes Drnholec do Brna, kde překonala záplavové pásmo Dyje u Trávního dvora a dále pokračovala v sz. směru přes Hrabětice a Šanov otevřenou krajinou vyvýšené bezvodé pláně do Suchohrdel a odtud do Znojma. Tato dálková komunikace je však již na mapách prvního vojenského mapování zakreslena jako běžná cesta neodlišitelná od pletence polních cest propojujících lidská sídla. Je tedy pravděpodobné, že její význam jako dálkové komunikace po vybudování důležitých částí státní silniční sítě v 2. třetině 18. století poklesl, tím spíše, že textová část 1. vojenského mapování konstatuje u některých míst, jimiž cesta procházela, že cesty jsou zde v jarním období vinou záplav dlouhodobě neschůdné a náročná údržba hatí, dřevěných mostů a jiných komunikačních zařízení na této cestě nebyla patrně již příliš prováděna.48

Jako poslední z významnějších cest procházejících raně novověkým okolím města Znojma uvedeme zemskou cestu vedoucí ze Znojma na j. přes Konice, Popice, Havraníky a Hnanice do nedalekého rakouského města Retzu (č. Reč).49 Tato prastará komunika-ce byla současně trasou nejvýznamnější p o u t n í c e s t y Znojemska k posvátnému prameni v chrámu sv. Wolfganga v Hnanicích. Těsně za hranicí se nacházelo mariánské poutní místo Heiliger Stein a další proslulá rakouská poutní místa – Mariazell, Maria Dreieichen u Hornu,50 Retz a Pulkau.51

Jako příklad méně známého poutního místa v bezprostředním okolí města Znojma lze uvést kostel Bičovaného Spasitele v Dyji se soškou Bičovaného Spasitele. Majetkově byla lokalita od středověku provázána s klášterem v Louce, který zde měl původně špitál pro nemocné příslušníky řádu.52 Přenesení zázračné kopie díla z bavorského poutního kostela ve Weisu a následné bezprostřední doložení jejího zdejšího působení spustilo bezprostřední masivní poutní hnutí. V průběhu několika desítek let zde proto musel být hned dvakrát přestavěn zdejší chrám. Jeho architektura a vnitřní fresková výzdoba

355

patří i v současnosti spolu s původním konceptem harmonické modelace zdejšího kra-jinného rámce mezi velmi oceňované. Současný vzhled kostela pochází z let 1769–1774 a problematika jeho vzniku byla již do velké míry recentně zpracována.53 Zajímavou, avšak dosud přehlédnutou skutečností před touto realizací, je přitom zpráva náměš-ťského děkana Martina Jorsche, který v roce 1764 podává stručný popis svatostánku předcházejícího dnešní stavbě: „Kostel se nachází na kopečku na okraji vesničky Dyje, má na šířku zhruba šest sáhů a na délku deset sáhů, na hlavním oltáři nad svatostánkem má vystavenou dřevěnou polychromovanou sochu bičované ho Krista o výšce jedné pídě a kolem ní na zdi presbytáře visí mnoho ex voto ze stříbra a perel, v podobě berel a holí na znamení dosažených uzdravení“.54 Další informace Martina Jorsche o tom, „… že skrze velkorysá podání mešních stipendií na odsloužení především děkovných bohoslužeb, [by] měly být bohoslužby přenášeny do dalších okolních svatostánků… a to včetně finančních prostředků na ně určených“,55 by proto možná nemusela být zcela bez významu a souvislostí s násled-nou poměrně rychlou realizací výstavby nového kostela v Dyji louckými premonstráty.

MěstoUprostřed cestní sítě se nacházelo Znojmo, velký městský urbánní prostor s centrem

a periferiemi dominující okolnímu kraji. Vnitřní život znojemské aglomerace v našem období plný tenzí a rivality mezi vlivnými církevními institucemi zde sídlícími výrazně ovlivňoval také podobu krajiny Znojemska. I pouhé stavební struktury města – vertikály významných sakrálních i profánních staveb pohledově i symbolicky ovládaly horizont širé zemědělské krajiny přimykající se ze s., v. a j. k městu. Okolí města bylo velkou městskou aglomerací hospodářsky intenzivně exploatované a urbanizované a vybavené technickými a sociálními zařízeními, jako byly mlýny, hostince, vodovod, špitál u býva-lého františkánského konventu s kostelem sv. Bernardina (později sv. Alžběty) na Dol-ním předměstí, špitál na Horním předměstí u později zaniklého kostela sv. Alžběty,56

blázinec a chorobinec; příměstskou krajinu členily trajektorie významných i lokálních cest sbíhajících se ve městě a jeho předměstích a osadách, u kterých byly vztyčovány kulturní stavby a sochařská díla, o nichž pojednáme níže. Dopad městského práva zřetelně vyzařovalo do kraje zděné p o p r a v i š t ě umístěné na vyvýšené poloze na Soudním vrchu u znojemského Horního předměstí při hlavní cestě na Prahu a výkon hrdelního práva louckého kláštera zhmotňovala v dominantní poloze na kopci Šibeníku situovaná konstrukce š i b e n i c e. Především znojemská předměstí byla ale také obětí své polohy při strategicky umístěné, významné a bohaté městské pevnosti, která byla opakovaně cílem vojenských tažení.57 Jako bájný fénix z popela opakovaně vstávala předměstská sídliště u Znojma z požárů a devastace. Vysoce urbanizované a hustě zalidněné území bylo současně opakovaně postihováno morovými epidemiemi (např. 1570–1571, 1584, 1679–1680).

Městské panorama je na četných znojemských vedutách zachycováno převážně z j., odkud je možné v rámci kompoziční výstavby obrazu asi nejlépe zachytit veškeré důle-žité budovy města a současně za pomoci přirozené gradace přírodní scenérie zdůraznit majestátní postavení místa.58 Mezi budovami akcentovanými popisem doprovázející veduty nalézáme místní hrad či zámek, věž městské radnice,59 klášter minoritů a klarisek s kostelem Nanebevzetí P. Marie,60 klášter dominikánů s kostelem Nalezení Sv. Kříže,61

kostel sv. Michala s pozdějším klášterem jezuitů,62 farní kostel sv. Mikuláše63 nebo systém městského opevnění. K obrazu města jsou také často přidávány dvě významné před-městské lokality s vazbou na město. V dolním plánu vedut bývá obvykle situován klášter v Louce a v levé horní části Hradiště sv. Hypolita. V současném urbanisticky rozlehlém Znojmě již není zřejmý dlouhodobý historický stav, kdy zde po staletí koexistovala trojice samostatných jednotek: Nejstarší Hradiště sv. Hypolita s klášterem křížovníků s červenou hvězdou64 takřka kontinuálně navazovalo na pradávné velkomoravské sídliště, jehož představení v regionu velmi často zastupovali královský majestát.65 Dále tu byl klášter v Louce,65 obdařený ve zdejším kraji významným majetkovým vlastnictvím, přes

356

jehož pozemky vedla důležitá obchodní stezka mezi Vídní a Prahou.67 A nakonec zde byl Přemyslovský hrad, později šlechtický zámek s předhradím a královským městem Znojmem, který představoval politické, kulturní, hospodářské a duchovní centrum celého regionu.68

Naznačené hranice majetkové a mocenské správy neuzavíraly možnosti nejrůznějších přesahů a vzájemných prostupů. Jejich vzájemná provázanost a diverzita neovlivňovala jen podobu města, ale podílela se také na formování okolních sídel a krajiny v průběhu sledovaného období 16.–18. století.

Společenský a náboženský rituál ve městě Znojmě a v okolní krajině dobře dokumen-tuje pozoruhodná zpráva zachycující významnou církevní slavnost, převezení ostatků sv. Olympia do města v roce 1634: „z Brna je přivezla významná dobrodinkyně koleje [jezuitů] Renata Marie hraběnka z Náchodu na kočáře, jenž byl zvláště k tomu vypra-vený; doprovázeli je rektor a další jezuité na dalších vozech. Tělo bylo nejdříve uloženo v kapli, dokud neobdrželi povolení od biskupa k pořádání veřejné slavnosti – pak usta-novili 17. 8. za svátek přenesení ostatků. Den předtím byla schránka s ostatky soukromě přenesena do kostela v Louce, kde ji vyšli vstříc premonstráti a doprovodili ji do sakristie. Následujícího dne bylo vedeno procesí v tomto pořadí: na začátku šel trubač, po kterém následoval strážný anděl města na koni, po něm 100 nádherně vystrojených jezdců pod vojenskou standartou. Pak školní mládež se svými prapory, pak trubači a hudebníci, za nimi kapucíni a františkáni, po nichž následovali jezuité v albách, 4 v dalmatikách. Za nimi klér, po kterém následovala šlechta, městská rada a celé město. Tak vyšli z města vstříc světci. Z kláštera jim vyšlo vstříc další procesí s prapory, na jeho konci nesli premon-stráti nosítka, za nimi šel infulovaný opat s berlí, kterého doprovázeli probošt z Hradiště sv. Hypolita a děkan z Retzu. Tam, kde začínal pozemek města, se konalo první zastavení a tabernákl a oltář, ve kterém tělo spočívalo, byly pozdviženy. Jeden z jezuitů se ke světci krátce pomodlil. 4 jezuité se chopili nosítek a přinesli je k městské bráně, kde se konalo další zastavení [...]. Třetí zastavení bylo u kurie, hrálo se divadlo, ve kterém vystupovalo Znojmo se ctnostmi: Spravedlnost, Shovívavost, Statečnost, Bdělost, Přátelství, Veřejné blaho, Mír, Bezpečí a Věčnost. Znojmo vzdávalo světci díky za jeho příchod a za to, že se stal jeho patronem, a svěřovalo sebe a své ctnosti do jeho ochrany. Čtvrté zastavení se konalo před vstupem do koleje, kde byl zřízen Parnas se dvěma vrcholky. Na jednom z nich stál obrovský Pegas, který kopytem kopal do země, a vytryskla voda. Na druhém vrcholku Foibos s citerou a při úpatí kopce 9 Múz se svými atributy. Mezi vrcholky Par-nasu se tyčila hora Olymp vysoká 50 stop, na jejímž vrcholu byl umístěn oltář s nápisem ‚Svatému mučedníku Olympiovi‘ – Apollon tady totiž slavnostně otevíral nový Parnas, totiž Olymp, novému Foibovi sv. Olympiovi … U dveří chrámu sv. Michala se ze světcova příchodu radoval Michal s mnoha anděly a zval ho, aby se v něm zastavil – tělo bylo ulo-ženo v hlavním oltáři a pozdravili ho jednotlivé andělské chóry. Pak následovalo kázání a po něm slavnostní mše, kterou sloužil loucký opat. Následovaly zpívané nešpory. Slavnost pak pokračovala po celý oktáv za stále účasti lidu. Hraběnka z Náchoda darovala roku 1637 24 zlatých k dokončení schránky a pak nechala zhotovit slavnou sochu, pro kterou darovala dlouhou zlatou roušku.69 Uvedený popis může sloužit jako příklad komparace s dalšími dochovanými prameny o církevních slavnostech.70

Krajina božích mukJe zřejmé, že v předindustriální kulturní krajině nepropojovaly cesty pouze lidská

sídliště, ale také místa kultu. Od archaického pohanství po protireformační katolictví 17. a 18. století a dále vlastně až do současnosti se člověk pokouší v různých formách zhmotnit duchovní přítomnost transcendentních sil ve svém sídle i v krajině. Cesty, jež propojují a jsou doprovázeny objekty kultu, plní funkci jakési osnovy spojující posvátné tajemno s všední činností. Vzniká tak posvátná krajina, v níž se neoddělitelně propojuje sakrální s profánním. Křesťanský ideový svět se v krajině projevil budováním a vzty-čováním sakrálních monumentů a tato sakralizace naší krajiny nabyla svého vrcholu

357

právě v barokním období, kdy od vítězství katolického centra habsburské monarchie nad protestantskými stavy v Čechách, na Moravě a v Rakousích ve 20. letech 17. století dochází v krajině k pozvolné, ale stále silnější a zhruba do poloviny 18. století trvající vlně obnovování či nového budování svatyní zasvěcených Panně Marii a heroickým postavám katolického nebe, doprovázeným při cestách a v dominantních polohách drobnými sakrálními stavbami a skulpturálními díly. Tato kulturní vrstva krajiny je v námi vybraném území mimořádně silná; dones je zde v extravilánech i současných intravilánech přítomno mnoho desítek exemplářů drobné sakrální architektury a soch různých typů z různých časových období, pokud ale budeme studovat historické prameny zobrazující zkoumanou krajinu v barokním období,71 budeme až fascinování množstvím kultovních objektů tyčících se u vstupů do obcí, na křižovatkách a na návrších. Zdaleka největší kumulaci nalezneme podél výše uvedené poutní cesty do Hnanic a dále do Dol-ních Rakous, řada objektů lemovala také poutní cestu ze Znojma na s. do Hlubokých Mašůvek.

V širším okolí Znojma můžeme nalézt pozoruhodné příklady drobných plenérových sakrálních staveb ze starších kulturních epoch předcházejících katolicko-barokní kultu-ře, která definitivně ovládla naši krajinu po polovině 17. století. V kontextu naší země výjimečný výskyt náročných představitelů pozdně gotické drobné sakrální architektury na Znojemsku, který náleží do širšího okruhu této tvorby s epicentrem v dolnorakous-kém Podunají, byl v nedávné době opakovaně odborně popsán a hodnocen,72 proto se omezíme pouze na konstatování, že dva z nejkvalitnějších dochovaných exemplářů pozdně gotických božích muk na území našeho státu se nachází v intravilánu Sedlešovic u Znojma a v rajském dvoře bývalého minoritského kláštera ve Znojmě (přenesen z Le-chovic) a že zdaleka nejnáročnější nedochovaný monumentální pozdně gotický sloup stával u znojemské Horní brány.73 V okolí Znojma ovšem také najdeme z hlediska výskytu a typologie drobné sakrální architektury na Moravě pozoruhodný soubor kamenných božích muk renesančního typu příslušející časově do 20. a 30. let 17. století, kterému se v okolí Retzu dochovala skupina tří předchůdců datovaných do 80. a 90 let 16. století (1588, 1589 a 1595) a také jeden soudobý ekvivalent.74 Vesměs se jedná o vysoká štíhlá

Obr. 2. Raně barokní kamenná boží muka v polích mezi Šatovem a Hatěmi. Foto Karel Sklenář, 2015.

358

pilířová boží muka s dříkem se zkosenými hranami přecházejícími sférickými splávky v kubickou hlavici nesoucí vysokou kaplici nahoře a dole sevřenou výrazně vyloženými profilovanými římsami, jejíž stěny jsou prolomeny pravoúhlými vpadlinami nesoucími reliéfy a sekané nápisy ve fraktuře. Střechu tvoří vysoký komolý jehlan ukončený ka-menným křížem s liliovým zakončením břeven. Tři nejstarší rakouští představitelé typu jsou poněkud robustnější a mají kaplice bohatěji zdobené reliéfy (s náměty Ukřižování, Mandylionu, nástrojů Kristova mučení atd.). Nejnáročnější a poněkud odlišně ztvárněný exemplář ale nalezneme v Popicích u Znojma: hranolový dřík vyvýšený dvěma stupni základny nese na bohatě profilované římsové hlavici mohutnou kaplici členěnou prázd-nými vpadlinami orámovanými kvalitně provedenými reliéfními pásy vejcovce a perlovce. Kaplice je završena stříškou tvaru vysokého konkávně projmutého komolého jehlanu, ze kterého vyrůstá kamenný liliový kříž nesoucí reliéf trnové koruny a litery IHS.

Existence relativně početné skupiny sakrálních objektů z reformačního období či z doby krátce po potlačení vzpoury protestantských stavů, tedy v době, kdy katolická strana rozhodně neměla situaci zkonsolidovanou a početné vrstvy obyvatelstva stále vyznávaly evangelickou víru, by mohla potvrzovat, že v okolí Znojma bylo katolictví trvale živé, anebo že mladé potridentské katolictví zde zapustilo kořeny mnohem dříve než jinde v okolí, a to nepochybně působením konventu v Louce obnoveného energickou osobností opata Šebestiána Freytaga z Čepirohu.

Ke skutečnému ovládnutí krajiny Znojemska barokní katolickou spiritualitou pak dochází až od 60. let 17. století prostřednictvím početné skupiny raně barokních kamen-ných pilířových a sloupových božích muk tradičně označovaných jako „loucký“ typ,75 který hojně nacházíme na Znojemsku, ale také v přiléhajícím Dolním Rakousku, zejména kolem Retzu a Laa. Štíhlé pilíře (později sporadicky také sloupy s entazí) vynášejí hrano-lové kaplice sevřené vyloženými profilovanými římsami; kaplice jsou obvykle na všech stranách prolomené orámovanými mělkými půlkruhově zaklenutými nikami (často s konchami), v nichž se nacházejí bohaté figurální reliéfy (nejčastěji scény Ukřižování, Bolestného Krista, sv. Antonína Paduánského, sv. Šebestiána, sv. Rozálie, Archanděla Michaela srážejícího padlého anděla atd.). Dříky bývají někdy zdobené vpadlinami,

Obr. 3. Veduta města Znojma a přilehlé krajiny z roku 1679. MZA Brno: soupis vedut, sign. II/1, č. 1351. Foto Karel Sklenář, 2015.

359

reliéfními rozetami či akantovými ornamenty, některé pak stále udržují starou, ještě pozdně gotickou formu zkosených hran dříků ukončených přeťatými splávky. Kamen-né stříšky bývají podoby kvadrátku, čtyřhranného výrazně konvexně vydulého tvaru přecházejícího konkávním zúžením v reliéfně zdobený kamenný kříž s trojlaločným ukončením břeven (variantou je konvexně tvarovaný komolý jehlan rovněž ukončený kamenným křížem). Výše popsaných krásných exemplářů raně barokních božích muk najdeme zejména kolem Šatova, Hnanic, Havraníků či Popic mnoho; nesou obvykle sekaný nápis se jménem donátora a letopočtem, který nám umožňuje tato půvabná díla zušlechťující krajinu Znojemska datovat do období od 60. let 17. století do 30. let 18. století.

V našem území nenesou barokní pilíře a sloupy pouze kaplice božích muk, ale často také sochy, ty jsou však na rozdíl od božích muk umístěné obvykle v intravilánech či na okrajích zástavby; vysoké sloupy s antikizujícími hlavicemi vynáší k nebesům figury nejčastěji s mariánským námětem, zpodobením Nejsvětější Trojice nebo také sv. Šebes-tiána. Sousoší Piety spočívá naproti tomu na nižších robustních architektonicky ztvárně-ných soklech, stejně jako četné sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána, sv. Antonína Paduánského či sv. Josefa. Z okolí Suchohrdel a Dobšic se dochoval soubor velice kvalit-ních vrcholně barokních skulptur z doby před polovinou 18. století, nacházející se dnes zčásti v areálu bývalého minoritského kláštera ve Znojmě.76 Od poloviny 18. století pak krajinu vinohradů a polí v okolí Znojma zcela ovládne poklona, která se v 2. polovině 18. století na v prvních desetiletích věku následujícího stane naprosto dominantním typem pozdně barokní a klasicistní drobné sakrální architektury a spolu s kamenným krucifixem zcela vytlačí starší typy drobného plenérového kultovního objektu.77 Poklo-nu – drobnou výklenkovou kapli, s více či méně architektonicky náročně ztvárněným průčelím, zde nalezneme v bezpočtu variant v téměř všech možných terénních situa-cích. Jako poslední v tomto exkurzu krajinných sakrální děl v území jižně a východně od Znojma zmíníme pozdně barokní či klasicistní kamenný krucifix. Mohutný kamenný kříž nesoucí skulpturu ukřižovaného Krista a doplněný často sochou či reliéfem Panny Marie je posledním typem krajinného sakrálního díla předindustriálního věku, které uzavřelo pestrou a četnou skupinu pozdně středověké a raně novověké drobné sakrální architektury vybrané části Znojemska. Jako příklad můžeme uvést monumentální kříž ze Šatova s architektonicky náročně utvářeným soklem s luisézním ornamentem a s reliéfní scénou duší v plamenech očistce vztahující své ruce k Ježíši na kříži a k Panně Marii stojící u jeho nohou.

Pro tento příspěvek byla vybrána za stěžejní téma analýza působení urbánního or-ganismu velkého královského města na vybraný rámec blízké okolní krajiny. Uvedený text je pouze výsekem širokého spektra získaných informací na poli archivního bádání, terénních a archeologických průzkumů krajiny ve spojení s komparací zachovaného přírodního rámce. Právě u recepce přírodního rámce vyvstal při tomto zhodnocení zásadní rozdíl mezi historickým vnímáním zkoumané problematiky v 16. až 18. století a vnímáním následnými generacemi, přičemž tato cézura se jeví natolik zásadní, že do velké míry zastřela starší, námi zkoumanou tvářnost krajiny a její modelaci člověkem.

Lze konstatovat, že dopad existence městské aglomerace na krajinu byl mnohočetný, kulturní krajina byla z důvodů hospodářské exploatace, strategických potřeb i ideových motivů upravována. Studované území v 17. a 18. století vidíme jako výrazně urba-nizovanou krajinu rozkládající se kolem svého dominantního centra, města Znojma a předměstských klášterů, krajinu prostoupenou a dělenou množstvím cest od komu-nikací nejvyššího řádu až po lokální pěšiny vedoucí do polí a vinohradů, krajinu pose-tou množstvím kultovních staveb a děl. V území je výrazně přítomna kulturní vrstva související se sakralizací krajiny mající počátek již ve středověku. Fenomén sakralizace krajiny spojený zejména s poutním hnutím dosáhl vrcholu intenzity a reprezentativnosti v období 17.–18. století, poté se postupně vulgarizoval a odezníval ve vazbě na změnu vnímání krajiny a přírody společenskými elitami přijímajícími v rostoucí míře ideje

360

1 Projekt NAKI, program aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity, je zpraco-váván v letech 2013–2016 ve výše uvedeném tématickém zadání „Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí“ pod iden-tifikačním kódem DF13P01OVV019. Hlavní řešitel projektu je NPÚ, ÚOP v Brně, dalšími partnery jsou ESF MU v Brně a FA VUT v Brně. V tomto příspěvku dále spolupracovali: Eva Staňková, Klára Báčová, Helena Lenomarová, Petr Kubín, Lenka Češková, Karel Sklenář.

2 Vymezené území studované krajiny v. Zno-jemska tvoří katastry těchto obcí: Dobšice u Znojma, Dyje, Havraníky, Hnanice, Konice u Znojma, Kuchařovice, Nový Šaldorf, Obleko-vice, Popice u Znojma, Přímětice, Sedlešovice, Suchohrdly u Znojma, Šatov, Znojmo-Hradiště, Znojmo-Louka, Znojmo-město.

3 Projekt se zabývá hlubším studiem a poznáním vývoje historické kulturní krajiny, vzájem-nými aspekty vývoje, složením přírodního a kompozičního rámce krajiny a dokumentací hodnotných dochovaných krajinných prvků a historické mobiliární výbavy v krajině. V intencích základního a aplikovaného vý-zkumu je rekonstruována podoba a proměna vymezené kulturní krajiny od období pozdní renesance a baroka, která výrazně přetvořila význam a vzhled krajinného rámce novověké společnosti až do období 1. poloviny 20. sto-letí. Pro zkoumání byly vybrány pohraniční území Mikulovska (2013), Jaroslavicka (2014) a v. Znojemska (2015).

4 Obdobně v území prochází biogeografická hranice panonské podprovincie a podpro-vincie hercynské. Z. a s. směrem od této linie typické teplomilné panonské druhy vyznívají, až postupně převáží druhy hercynské. Culek, M.: Biogeografické členění České republiky. Praha 1996.

5 Demek, J.–Mackovčin, P. a kol.: Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Brno 2006.

6 Naši krajinnou scenérii výstižně charakterizu-je text prvního vojenského mapování, popis okolí obce Popice (ve volném překladu): „Tato ves leží mezi vinicemi pod úbočím vysokého kopce, který se táhne při řece Dyji od Kraví hory, dále podél řeky až k rakouským hranicím, ukazuje vsi a roviny při Vrbovci a dominuje společné krajině až po Lechovice a Mikulov.“ In: Rakouský státní archiv ve Vídni (dále RSAV) – „Öster reichisches Staatsarchiv Wien, Abt. Kriegsarchiv: B IXa 155, Conscription des

Markgraffthum Mährens, Vierter Theil, fol. 562–563.

7 Zde zastoupena stabilně vládnoucími rody Lichtenštejnů a Ditrichštejnů.

8 Toto privilegium Šatovu udělil v roce 1497 král Vladislav II. Jagelonský. Viz Hosák, L.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960. Ostrava 1967, s. 109.

9 Svatý kámen (Heiliger Stein) umístěný v blíz-kosti pramenů Daníže (Danischbach) je posvátným místem již od starověku, význam-ným prehistorickým sídlištěm a pohanským obětištěm. Traduje se, že od modloslužby ho očistil biskup sv. Wolfgang výstavbou malého kostelíka v blízkých Hnanicích. Nejpozději od raného novověku začal být kámen považován za zázračný i v rámci křesťanské víry. Dešťová voda, která se v miskách kamene zachytila, léčila nemocné, jak dokládá i zápis ve farní kronice z roku 1647 o uzdravené měšťance z Retzbachu. Z její vděčnosti byla u kamene postavena roku 1655 mariánská kaple, roku 1680 vyhloubena studna. Velký počet poutníků navštěvující toto místo poté podnítil i duchovní z Retzbachu a mezi léty 1750–1755 byl postaven velký ma-riánský kostel na Svatém kameni. Ovšem již za reforem Josefa II. roku 1785 byl tento nově postavený kostel zbořen. Místo bylo ale uctíváno i nadále, náhradou za kostel začala poutníkům sloužit původní kaple se studnou a barokní sochou Panny Marie. Věřící na obou stranách hranice se zde dodnes pravidelně scházejí na svátek sv. Jana Křtitele. V současnosti jsou základy poutního kostela „Am Stein“ odkryty a v místě je zbudována okrouhlá rampa jako turistická vyhlídka do okolní krajiny.

10 Zgeoreferencované a zčásti zdeformované mapy 1. vojenského mapování pro celou habsburskou monarchii jsou zpřístupněny na internetovém portále: http://mapire.eu/de/map/collection/firstsurvey – staženo 14. 9. 2015 v sekci Morava se nachází studované území na listech 109, 110, 118. Popis mapy in: RSAV (cit. v pozn. 6), fol. 544–692.

11 Vedle prostého výčtu hospodářských dvorů a církevních staveb včetně těch drobných ve volné krajině, zaznamenává detaily o pro-pojení obcí cestami, vzdálenosti mezi nimi převedené na časový úsek pěší chůze, detaily o schůdnosti cest vinicemi a úvozy za deště i sucha. Zajímavé jsou informace o vlastnos-tech toku Dyje (umístění jezů, náhonů, mlýnů, brodů a mostů nebo hloubka vody). Pozornost je věnována krajinným dominantám, zejména

osvícenství a romantismu. Množství drobných kultovních objektů však zůstalo nadále v krajině přítomno a stalo se fyzickou připomínkou zaniklé krajinné tváře raně novo-věkého Znojemska.

Poznámky

361

takovým, které dávaly přehled o širokém okolí a dalo se z nich velet vojskům. Připojeny jsou rovněž detaily o okolí toků a obcí, jmenovány jsou rybníky, vinice, lesy, bažantnice, ovčíny, aleje aj. In: RSAV (cit. v pozn. 6), fol. 544–692.

12 Vávra, M.: Dějiny pěstování vinné révy, meru-něk a broskví. In: Komora meruněk, broskví a hroznů. Brno 1963, s. 33.

13 Tamtéž.14 Pohromu pro vinice v celé Evropě znamenala

mšička révokaz na přelomu 19. a 20. století. Tato mšice parazitující na kořenech révy vinné se poprvé objevila ve Francii, kam byla kolem roku 1860 zavlečena z Ameriky. Na Moravě byla poprvé zaznamenána v roce 1890 v Šatově. Kraus, V.–Foffová, V.–Vurm, B. a kol.: Nová encyklopedie českého a moravského vína. Praha 2005, s. 20, 107.

15 MZA Brno: fond E 44 Křížovníci Hradiště, kart. 5, inv. č. 147, sign. I D 3/5. K majetku jednoho ze souboru devíti mlýnů na Dyji (mlýn s pěti koly v hodnotě 3 000 zl., jehož majitelem byl do roku 1751 Antonín Teuffel) patřila v polo-vině 18. století zahrada u města (Znojma), půda, 13 čtvrtí vinohradů a sklep s vínem v Šatově, půda a 10 čtvrtí vinohradu a sklep s vínem v Havraní-kách. Celková hodnota mlýnského hospodářství byla oceněna v roce 1758 na 4 605 zl.

16 SOkA Znojmo: fond Hn/II, NAD 183 Místní národní výbor Hnanice, inv. č. 56 kronika obce Hnanice (1945–1951), sign. K-II 834, s. 3–4. Pramen udává, že k roku 1904 stojí v údolí šest mlýnů, z toho čtyři patří k Hnanicím a dva k obci Havraníky.

17 Dnes jsou svahy této části studovaného území zarostlé souvislými porosty dřevin a jsou sou-částí Národního parku Podyjí, který se rozpro-stírá mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem.

18 Viz pozn. 10.19 Silnou pastevní zátěž v krajině Podyjí dokládají

v sondách sedimentů vysoké početní stavy drobného plže Xerolenta obvia. Ložek, V.: Ná-rodní park Podyjí ve světle vývoje v postglaciálu. In: Thayensia. Znojmo 2001. Roč. 4. Znojmo 2001, s. 247–251.

20 Ložek, V.–Vašátko, J.: Měkkýši Národního parku Podyjí. Praha 1996, s. 67.

21 Typickými druhy jsou kromě vřesu obecné-ho (Calluna vulgaris) i křivatec český pravý (Gagea bohemica subsp. bohemica), vstavač kukačka (Orchis morio), černýš rolní (Melam-pyrum arvense) či perialpínský druh dvojštítek hladkoplodý proměnlivý (Biscutella laevigata subsp. varia) a průvodce pastvin jalovec obecný (Juniperus communis). Poměrně hojně jsou za-stoupeny panonské druhy, které na Znojemsku často mají z. hranici svého výskytu, je to např. či-limník poléhavý (Cytisus procumbens), kosatec nízký (Iris pumila), lnice kručinkolistá (Linaria genistifolia), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) a lomikámen cibulkatý (Saxifraga bul-bifera). Z dalších druhů se objevují psamofyty (rostliny vázané na písek), které tady netypicky

rostou na rozpadu hornin Českého masivu. Je to smil písečný (Helichrisum arenarium) nebo paličkovec šedavý (Coryneforus canescens).

22 Na takových místech jsou dodnes dochována hodnotná stepní a vřesovištní společenstva a požívají zákonné ochrany. Jsou to např. Pří-rodní památky Načeratický kopec, Vraní vrch, Kamenná hora u Derflic, Střebovský kopec, Pustý kopec u Konic nebo Skalky.

23 MZA Brno: fond E 57 Premonstráti Louka, inv. č. 248, sign. H 110. Archivní zpráva ze dne 6. ledna 1487. Loucký klášter prodává vlastní štěpnici, která patřila ke svobodnému dvoru v Bohumilicích, Oldřichovi Raydelovi, jeho ženě a jejich dvěma šlechticům za 52 kop grošů a za roční plat půl kopy grošů.

24 Pěstovaly se domácí teplomilné autochtonní druhy ovocných dřevin, ale i cizokrajné (intro-dukované) druhy – kromě vinné révy také me-ruňky, broskvoně, mandloně a ořešáky vlašské, z méně známých fíky, mišpule nebo kdouloně.

25 ČGS (2014): Geologická mapa 1 : 50 000 (on-line). – http://mapy.geology.cz/geocr_50/ – staženo 23. 8. 2015.

26 Bohaté hospodářské dvory v obcích kolem Znojma byly zjevně častým předmětem ob-chodu, jak dokládají i archivní zprávy. MZA Brno: fond E 57 Premonstráti Louka, kart. 22, inv. č. 823, sign. H 215 (18. 3. 1690). Jan Ludvík z Oedtu prodává se souhlasem pozem-kové vrchnosti louckého opata Řehoře Kleina klášteru klarisek ve Znojmě svobodný dvůr v Suchohrdlech za 5 000 zl. Tamtéž: kart. 23, inv. č. 824, sign. H 216 (24. 5. 1698). Klášter Louka kupuje od Evy Kateřiny Vabkové z Mezeříče, roz. z Oedtu, purkrechtní dvůr v Suchohrdlech za 3 300 zl. Zajímavý je též osud svobodného dvora v Suchohrdlech, darovaného v roce 1651 louckým opatem Benediktem Lacheniusem jeho služebníkovi Eliáši Schüttenhoferovi, jenž byl po smrti jeho předchůdce dlouho pustý. Tamtéž: kart. 19, inv. č. 743, sign. H 132a (6. 3. 1651). V roce 1675 patřily k tomuto dvoru kromě budov dvora také lisovna a mlýn, dále polnosti, vinohrady, zahrady, dobytek různého typu v celkové hodnotě 1 226 zl. Tamtéž: kart. 23, inv. č. 826, sign. H 218 (1675). Ze stejného roku 1675 pochází inventář schüttenhofe-rovského dvora. Kromě zemědělské půdy šlo o pastviny, zahrady s bylinkami, vinice; z do-bytka 2 koně, 2 krávy, 3 telata, 1 býk, 3 prasata, 66 starých ovcí, 50 jehňat, 4 husy, 15 slepic, dále zařízení dvora, různé druhy zrní, v celkové hodnotě 1 222 zl. Tamtéž: kart. 38, inv. č. 1185, sign. N 10 (1675).

27 Les byl rozdělen na dvě části tokem Únanovky s kaskádou šesti rybníků a loukami. Rybníkář-ství ale ve studovaném území nebylo příliš rozší-řené. Dva rybníky najdeme ještě na Dobšickém potoce v údolí u obcí Přímětice a Kuchařovice.

28 Nejednalo se o les v dnešním slova smyslu, byly to tzv. výmladkové lesy nebo „řídkolesy“, ve kterých se hospodařilo po staletí výmladko-

362

vým způsobem. Výmladkový les se obnovuje po vykácení porostu z pařezu, proto je někdy označován jako pařezina. Doba obmýtí, tedy plánovaný věk, kdy dojde k obnově porostu, býval okolo 10 let (ideální průměr kmenů na to-pení). Tyto porosty byly také využívány pro sběr klestí, hrabání listí, pro pastvu dobytka a zřejmě i pro získávání kůry na výrobu třísla. Neexisto-vala tak ostrá hranice mezi lesem a pastvinou, která na takové porosty často navazovala.

29 Mohly to být např. hlavaté vrby, jejichž dožíva-jící torza jsou dodnes vzácně vidět na jv. okraji Znojma v okolí řeky Dyje. Jejich větve byly využívány jako materiál pro výrobu košíků nebo palivo.

30 Může jít o dobové záměrně estetizující krajinář-ské úpravy i místa chovu vysoké zvěře (zpravidla daňků či jelenů).

31 In: RSAV (cit. v pozn. 6), fol. 545–568. Vybrané části textu ve volném překladu: „Tok Dyje je od jezu u louckého kláštera až po krytý dřevěný most u Nesachleb široký, hluboký a má vysoké břehy. Podél nesachlebské bažantnice jsou ale břehy mělké a porostlé křovím. Jezy u louckého kláštera, Sedlešovic a pod Oblekovicemi napájí široké mlýnské náhony s vysokými zarostlými břehy, na nichž leží čtyři mlýny, přičemž z jezu u Bohumilic se odděluje zvlášť náhon pro bohu-milický a zvlášť pro nesachlebský mlýn. Náhony pro šaldorfský a loucký mlýn napájí samostatné jezy. Důležitý most nad Dyjí a brod či přejezd přes tok řeky leží u Dobšic. Samostatný brod či přejezd mají také mlýny loucký, šaldorfský a bohumilický. U nesachlebského mlýna je nad řekou krytý dřevěný most, samostatný brod či průjezd do mlýna zde ale není, a musí se jezdit přes bohumilický“.

32 Viz pozn. 10. Dobový popis k obci Dyji, fol. 567–568.

33 Přímo v obcích Šatov, Dyjákovičky a Vrbovec a v jejich těsném okolí se po staletí udržovaly lokality výskytu slanomilných rostlin v místech přepásaných husami a dalšími hospodářskými zvířaty tak, jak to známe z jižněji položených oblastí Panonie. Slaniska se tady udržela až do začátku 20. století, kdy si jich povšimli bada-telé. Následně byla většina těchto biotopů melio-rována a zničena. V tomto případě však funguje paměť krajiny, kdy se ve vlhkých letech tato pozoruhodná místa ukazují v podobě polních mokřadů s řadou vzácných ohrožených a chrá-něných druhů obnovujících se i po desítkách let z půdní semenné banky. Němec, R.–Dřevojan, P.–Šumberová, K.: Polní mokřady Znojemska jako refugium významných a vzácných druhů cévnatých rostlin. In: Thayensia. Znojmo 2014. Roč. 11. Znojmo 2014, s. 3–76.

34 Můžeme se domnívat, že to byly ořešáky, které jsou na okrajích vinic dodnes přítomny v sou-sedním Rakousku. Mohly sloužit k orientaci ve vinicích a také poskytovaly stín.

35 Mezi vsi zaniklé v průběhu 16. století počítá V. Nekuda Myslovice, resp. Myslíkovice, které

jsou naposledy uváděny v lánském rejstříku. Viz Nekuda, V.: Zaniklé osady na Moravě v období feudalismu. Brno 1961, s. 104. Jejich poloha není blíže známa, L. Hosák ves nezmiňuje vůbec. Viz Hosák, L.: Historický místopis (cit. v pozn. 8). Druhou zaniklou vsí je Neuänger (u L. Hosáka psáno Neuäugen, s. 138), jejímž zakladatelem bylo město Znojmo v roce 1584. Ta se nacházela u Sedlešovic, které samy jsou dnes částí Nového Šaldorfu. Viz Nekuda, V.: Zaniklé osady (cit. výše), s. 134; Hosák, L.: Historický místopis (cit. v pozn. 8), s. 138. Dále v pramenech již obec zmíněna není. Je tedy otázkou, zdali spíše nesplynula s Novým Šaldorfem, příp. samotným Znojmem.

36 Kacetl, J.: Znojmo jako nejsilnější středověká hraniční pevnost jihu Moravy. In: Mikulovská sympozia. Hranice na jižní Moravě a její obra-na od doby římské. XXX. MS 2008. Sborník z konference, konané ve dnech 22.–23. října 2008. Mikulov 2008, s. 165–184.

37 Homola, A. a kol.: Cesty k raně novověké kulturní krajině. II. Jaroslavicko – průběžné výsledky průzkumu. In: Vlastivědný věstník moravský. Roč. LXVI/4. Brno 2014, s. 351–366. Též: Markel, M.: Dějiny Jaroslavic. Kyjov 2006.

38 Bezemek, E.–Ecker, F.–Kacetl, J.: Die Prager Straße. Schleinbach 2013.

39 Kvalitní umělá silnice dobově nazývaná fran-couzským termínem pro silnici chaussée; jednalo se o náročnou silniční komunikaci s tvrdým povrchem budovanou v případě po-třeby na náspech.

40 Vlk, F.: Dopravní spojení a pošta na císařské silnici Vídeň – Praha. In: Ročenka státního okresního archivu ve Znojmě 1999. Znojmo 2000, s. 74, 76.

41 Na základě patentu císaře Karla VI. z 27. února 1737. První hlavní silnice v habsburské monar-chii spojující Vídeň se slezskou Vratislaví trasou přes Drasenhofen, Mikulov, Brno, Olomouc a Krnov byla budována ovšem již od roku 1727 především působením jednoho z nejvlivnějších mužů impéria, Karla Maxmiliána, knížete z Di-trichštejna, majitele mikulovského panství. Viz Czajkowski, P.–Homola, A.–Rigasová, M.: Cesty k raně novověké kulturní krajině. I. Mikulovsko – průběžné výsledky průzkumu. In: Vlastivěd-ný věstník moravský. Roč. LXV/4. Brno 2013, s. 373–383.

42 Vermouzek R. lokalizuje východisko těchto strategických a obchodních tras do starobylého předlokačního urbánního prostoru znojem-ského Horního náměstí a jako místo, kde cesta na Brno prošla znojemským opevněním, uvádí v tomto směru k Hornímu náměstí nejbližší Prostřední bránu. Viz Vermouzek, R.: Znojem-ská cesta. In: Jižní Morava. Roč. 24. Sv. 27. Brno 1988, s. 117; Týž: Znojemská cesta, západní větev. In: Jižní Morava. Roč. 26. Sv. 29. Brno 1990, s. 21.

43 Starobylý zájezdní hostinec nazývaný po bitvě u Znojma roku 1809 U Napolenova dubu upadal

363

již od zřízení císařské silnice na Brno v 2. po-lovině 18. století, vzhledem k odklonu trasy hlavní komunikace spojující Znojmo s Brnem jv. směrem; starší název objektu R. Vermouzek nezjistil, byť u hostince předpokládá středově-ké stáří. Viz Vermouzek, R.: Znojemská cesta (cit. v pozn. 42), s. 117; Týž: Znojemská cesta, západní větev (cit. v pozn. 42), s. 21.

44 Na mapě prvního vojenského mapování jsou za-chyceny tři hluboké úvozy. Textová část prvního mapování kvalitu této komunikace hodnotí do-sti nízce: „Cesta do Znojma přes hluboký dlouhý úvoz je často od dešťů poškozená a v zimě kvůli sněhu nesjízdná. Další cesta vede při vinicích k ‚Vogelstangen‘, odděluje se z ní špatná kame-nitá cesta úvozem, rovněž do Znojma.“ Jako „Vogelstangen“ byla na mapě pojmenována předměstská zástavba sz. od Znojma. Archivní pramen viz pozn. 10.

45 Tato osada byla na mapách prvního vojen-ského mapování zachycena v těsné blízkosti řeky Dyje jv. od kláštera Louka. Tento stav byl zachycen ještě na plánu Starého Šaldorfu. Viz Richter, V. – Samek, B.–Stehlík, M.: Znojmo. Praha 1966, s. 72. Po katastrofické povodni v roce 1799 byla osada zcela zničena, jak je ikonograficky dobře ztvárněno na střeleckém terči Václava Krebšinského z roku 1826 (více na: http://www.znojmuz.cz/digitalizace/obrazy/detail.php?photo=O_1077&filtrObdobi=&-filtrJmeno=Kreb%C5%A1insk%C3%BD%20V.&start=8 – staženo 14. 9. 2015) a posléze přesunuta s. směrem o 1 km blíže ke Znojmu, na křižovatku Vídeňské ulice a její brněnské odbočky, jak jej např. vidíme na indikačních skicách Stabilního katastru z roku 1824. Viz: http://www.mza.cz/indikacniskici/index.ph-p#show:MOR084418240 – staženo 15. 9. 2015.

46 Strategické a obchodní komunikace z Vídně přes Znojmo do Prahy, z Vídně přes Drnholec do Brna a z Vídně přes Mikulov do Olomouce a později také do Brna. Viz Czajkowski, P.–Ho-mola, A.–Rigasová, M.: Cesty… (cit. v pozn. 41), s. 373–383.

47 Tabula generalis marchionatus Moraviae in sex circulos divisae quos mandato caesareo accurate emensus hac mappa delineatos exhibet Ioh. Christoph Müller S.C.M. capitane[us]. Mědi-rytina, 1716, grafické měřítko [cca 1:180 000], 974×1 374 mm. Mapový obsah ryl brněnský rytec Johann Christoph Leidig. In: Moravská zemská knihovna v Brně. Mollova mapová sbírka. http://mapy.mzk.cz/mollova-sbirka/ceske-zeme/. staženo 10. 9. 2015.

48 Uvedené se týká zejména situace mezi Alt Pre-rau, Trávním Dvorem u Hrabětic a Hrušovany nad Jevišovkou, kde výše zmíněná dálková cesta vstupovala přes inundační území Dyje na mo-ravské území. Viz Homola, A. a kol.: Cesty… (cit. v pozn. 37), s. 351–366.

49 I tuto cestu textová část 1. vojenského mapování nehodnotí příliš příznivě: „Tak řečená Kraví hora se rozprostírá až k řece Dyji, návrší domi-

nuje celé údolní krajině a okolí, Hradišti, městu Znojmu a klášteru Louka. Odtud jde cesta přes Kraví horu úvozem do Znojma, která je stěží sjízdná s prázdnými vozy.“ Viz pozn. 10.

50 V této souvislosti nemůžeme nezmínit také poutní cestu k Panně Marii de Foy do Hlubo-kých Mašůvek.

51 Kacetl. J.: Poutní cesta Znojmo – Maria Drei-eichen: Průvodce pro pěší a cyklisty. Znojmo 2010.

52 Na rozsah a význam programově budované klášterní sítě rezidencí a poutních míst upo-zornil Jiří Kroupa. K zmiňovaným rezidencím v Lechovicích, Tasovicích, Loděnicích, Kravsku, Litohoři a Dyji je nutno přidat ještě rezidenci v Šatově. Viz Kroupa, J.: Dyje v rezidenční síti kláštera premonstrátů v Louce. In: Kostel Bičo-vaného Spasitele v Dyji. Brno 2005, s. 33–47.

53 K lokalitě srov. především: Wörgötter, Z.–Krou-pa, J.: Kostel Bičovaného Spasitele v Dyji. Brno 2005. Především příspěvky Miloše Stehlíka a Jiřího Kroupy; dále: Hodeček, D.: Historie kostela sv. Jana Nepomuckého v Dyji. In: Jižní Morava. Roč. 42. Sv. 45. Brno 2006, s. 91–116. V obou publikacích se nacházejí četné odkazy na starší obsáhlou literaturu.

54 ZA Olomouc: fond Arcibiskupství olomoucké (1144–1961), kart. 306, inv. č. 1323, sign. Ba 168 (Dyje 1764).

55 Tamtéž. Působili zde pouze dva řeholníci a ka-ždým dnem prý přibývala stipendia pro 40, 50 či až 60 mší.

56 Pechníková, M: Antropologická analýza kos-terních pozůstatků ze Znojma – nám. Svobody. In: Diplomová práce. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Brno 2008.

57 I pokud zmíníme jen nejdůležitější válečné kampaně u Znojma, jedná se o impozantní vý-čet: devastující husitské tažení na Znojmo roku 1425, opakovaná koncentrace vojsk u města směřujících na turecké bojiště v 16. století, dvojí neúspěšné obléhání Znojma císařskou armádou roku 1619, švédské dobytí města roku 1645, pruské obsazení města roku 1742, opakované průchody vojsk během napoleonských válek kulminující bitvou u Znojma roku 1809.

58 Srov. pohledy na město Znojmo autorů: Wolf-gang Fröhlich 1523, Jan Willenberg 1523, Václav Hollar 1636, Friedrich Bernhard Werner okolo 1750. Viz Kozák, J.–Mžyková, M.: F. B. Wernera ikonografická inventarizace Čech, Moravy a moravského Slezska. In: Umění. Roč. XXXV, č. 4. Praha 1987, s. 294–298.

59 K architektuře znojemské radnice viz Líbal, D.: Gotická architektura v Čechách a na Moravě. Praha 1948, s. 273.

60 K oběma klášterům nejuceleněji: Benešovská, K.–Foltýn, D.: Znojmo: Klášter minoritů a kla-risek. In: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha 2005, s. 771–778.

61 Ke klášteru s kostelem nejlépe: Sviták, Z.–Krou-pa, J.: Znojmo: Konvent dominikánů s koste-lem sv. Kříže, v současnosti rovněž konvent

364

klausurových dominikánek. In: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha 2005, s. 778–783.

62 K výstavbě a fungování znojemské koleje jezuitů viz Nevímová, P.–Elbel, M.: Znojmo: Bývalá kolej jesuitů s kostelem sv. Michala, se seminá-řem sv. Michala a gymnáziem. In: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha 2005, s. 785–788; Toufarová, D.: kostel sv. Michala v počátcích jezuitského působení ve Znojmě. In: Historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Sv. 27. Znojmo 2012, s. 7–32; Táž: Výstavba jezuitské koleje v 17. století ve Znojmě. Tamtéž. Sv. 33. Znojmo 2011, s. 7–32.

63 Dějiny kostela souhrnně: Šturc, L.: Chrám sv. Mikuláše ve Znojmě. Brno 2008.

64 Foltýn, D.–Rudolf, V.–Klíma, B.–Kroupa, J.: Znojmo – Hradiště: Proboštství křížovníků s červenou hvězdou s kostelem sv. Hypolita a filiální dům milosrdných sester sv. Karla Bo-romejského s domácí kaplí. In: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha 2005, s. 791–795.

65 Souhrnně nejnověji: Kacetl, J.: Kronika Hradiště u Znojma. Znojmo 2011; Klíma, B.: Hradiště sv. Hypolita – velkomoravský Znojem. In: Znojmo od středověku po moderní dobu. Brno 2012, s. 19–37.

66 Něm. Closter Bruck; k historii kláštera souhrn-ně: Kroupa, P.: Premonstrátský klášter v Louce: dějiny, umělecká výzdoba, ikonologie. Znojmo 1997; Borovský, T.–Kroupa, J.–Kroupa, P.: Znojmo – Louka: Bývalá kanonie premonst-rátů s kostelem sv. Václava. In: Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha 2005, s. 795–804.

67 Podle popisného doprovodu 1. vojenského mapování leží klášter u řeky Dyje na skále, vedle níž teče řeka Dyje. Z kláštera vede dobrá sjízdná cesta do Znojma, druhá cesta vede při malé vodě do Sedlešovic, třetí do císařské cesty a pod most do Dobšic, čtvrtá vede od kostela sv. Barbory rovněž do Dobšic; pěší cesta vede jedna do Sedlešovic, druhá do Znojma a třetí do Šaldorfu. In: RSAV (cit. v pozn. 6). Ke spojení mezi Vídní a Prahou viz Vlk, F.: Dopravní spojení a pošta na císařské silnici Vídeň – Praha. In: Historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska.

Sv. 31. Znojmo 1999, s. 72–83. Též viz pozn. 40.

68 Urbanistická situace Znojma je patrně nejlépe ztvárněna na vedutě Dismase Josepha Ignatze Hoffera okolo roku 1730. In: AM Brna Fond U21: Sbírka rukopisů knihovny Mistrovského.

69 MZA Brno: fond E 33 Jezuité Znojmo, kart. 30, rkp. č. 6, fol. 28–30 (Jan Miller, výtah z Historie české jezuitské provincie o dějinách znojemské koleje, pořízený 1723 s doplňky do 1772).

70 Např. mědirytinu J. G. Holzenbergera podle předlohy Václava Gutweina odborně rozebral: Šturc, L.: Barokní mariánská slavnost ve Znojmě roku 1726. In: Historický a vlastivědný sborník Znojemska a Moravskokrumlovska. Sv. 13. Znojmo 1999, s. 37–41.

71 Viz pozn. 10, dále veduty města Znojma a louc-kého kláštera.

72 Vácha, Z.: Středověká drobná architektura na jižní Moravě. Projekt Věda a výzkum. Státní památkový ústav v Brně 2001 (nepub-likováno). Databáze je online přístupná na: http://npu.maps.arcgis.com/apps/MapTour/index.html?appid=9ddd31c688d44dc1877d1b-87cba3997e – staženo 15. 9. 2015; Čehovský, P.: Kamenné skulptury v Podyjí 1480–1550. Olomouc 2012.

73 Je zachycen na kresbě Giovanniho Marii Mon-sorna patrně z 20. let 19. století. In: Sbírka kreseb a grafiky (DD6) SZ Konopiště.

74 Skupina renesančních božích muk se nachází např. také na Slavonicku a Dačicku (např. Urbaneč, 1570 či Dačice, 1606) a u Jindři-chova Hradce (Jindřichův Hradec, 1595). Viz Paloušová, Z: Kamenná boží muka v jižních Čechách a přilehlé Moravě. České Budějovice 2009, s. 137–162.

75 Za jejich původce bývá označována kamenická dílna působící při klášteře v Louce, ale nepoda-řilo se zatím najít žádný pramenný zdroj, který by tuto tezi potvrzoval.

76 Jedná se o původně suchohrdelské sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Antonína Paduánského a sv. Františka Xaverského. Viz Stará, R.–Matochová, H.–Molík, J.: Suchohrdly: Historie a součas-nost. Brno 2011.

77 V oblasti zřizování drobné sakrální architek-tury tato dvojice zcela převládala de facto až do nástupu průmyslově vyráběných sériových litinových krucifixů po polovině 19. století.

Ekonomické a společenské markanty vzniku tzv. vernakulárních krajin: kulturně-historický příspěvek k hospodářským dějinám1

František Svoboda, Masarykova univerzita

Úvod

Tento text je věnován ekonomickým a historickým souvislostem vývoje krajiny mezi Hrušovany a Chvalovicemi2, krajiny zasazené mezi dvě významná centra jižní Moravy, královské město Znojmo a dietrichštejnský Mikulov. Region mezi Hrušovany a Chvalovicemi je krajinou, která se - v kontrastu k prudkým svahům řeky Dyje pod Znojmem či srázům Pavlovských vrchů nad Mikulovem - musí jevit jako fádní a nezajímavá, bez významnějších krajinných útvarů a kulturních památek, krajina bezduchá, ahistorická, intenzivně zemědělsky využívaná. První zdání však v jistém ohledu klame a tento druh krajiny je možná v jistém smyslu nejlepším dědicem kulturní krajiny barokní, krajiny odlesněné, plošně hospodářsky využívané, v níž dominují především pole, louky, pastviny, případně vinice či rybníky. Tento typ krajiny, formované především hospodářským využitím, bývá někdy nazýván krajinou vernakulární (např. Nassauer, 1995, str. 233; Wang, 2005). Tuto krajinu můžeme definovat jako kulturní krajinu, která se vyvinula prostřednictvím lidských aktivit, směřujících k naplnění základních lidských potřeb.

Vernakulární krajina není příliš turisticky atraktivní, neskrývá v sobě spektakulární stavby či velkoryse komponované krajinné kompozice. Je místem určeným k životu a k práci a jako taková vytváří jen základní síť sídel, komunikací, umístěných mezi hospodářsky využívané plochy polí, rybníků, luk či vinic, doplněných duchovními stavbami chrámů, tvořících dominanty obcí, a drobné sakrální architektury, provázející obyvatele na jejich každodenních cestách. Zachycuje nejlépe strukturu krajiny, utvářené prvky kultury hmotné i kultury nehmotné, místními obyčeji a pragmatickou adaptací na místní podmínky. Krajina je proměňována zejména změnami na trzích se zemědělskými produkty3 či vědeckými objevy4 (Hlavačka, 2014; Nassauer, 1995). Vernakulární krajina je oblastí, postrádající významné politické či ekonomické centrum, neutrácí se zde peníze získané jinde, naopak odsud peníze

1 Článek vychází v rámci projektu DF13P01OVV019 NAKI - Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí 2 Zkoumaný region je dán katastry obcí Hrušovany nad Jevišovkou, Hrabětice, Hevlín, Šanov nad Jevišovkou, Dyjákovice, Velký Karlov, Hrádek u Znojma, Jaroslavice, Křídlůvky, Valtrovice, Oleksovičky, Micmanice, Slup, Strachotice, Krhovice, Hodonice, Tasovice, Strachotice, Derflice, Načeratice, Vrbovec, Ječmeniště, Dyjákovičky, Chvalovice. 3 Změny cen rybího masa byly primární příčinou růstu a poklesu počtu rybníků v krajině, změny cen obilí ovlivnily rozlohy luk, vysazování nových vinic bylo ovlivněno vysokými výnosy vinařství. 4 Zlepšení dopravního spojení, zejména díky železnici, vystavilo místní producenty konkurenci v měřítku zprvu evropském, později celosvětovém. Zavedení střídavého obdělávání půdy vedlo k mizení pastvin a luk.

odtékají, zejména prostřednictvím daní či jiných dávek. Za normálních okolností proto změny v této krajině a v jejích sídlech probíhají pomaleji5.

Oblast mezi Hrušovany a Chvalovicemi je právě příkladem vernakulární krajiny, plochy nemající významného ekonomického a politického centra. Krajiny zjevně bohaté, avšak vytvářející jen základní struktury kulturní krajiny, s vesnicemi jako centry zemědělských aktivit, nikoliv center řemesel a obchodu, se zámky jako administrativními centry správy panství, nikoliv jako centry kulturními a mocenskými, se sítí lokálních cest, nikoliv důležitých dopravních tepen.

Vznik vernakulární krajinu můžeme definovat pomocí několika společenských a ekonomických charakteristik, které budeme dokládat na příkladu zkoumaného regionu. Těmito charakteristikami jsou: vysoká míra fragmentace území, absence mocenského centra, absence rozvojových os a od toho se odvíjející závislost na lokální, převážně zemědělské produkci.

FRAGMENTACE ÚZEMÍ

Zkoumaná oblast je charakteristická vysokou mírou roztříštěnosti struktur správních, soudních a mocenských. Vesnice zkoumaného území spadaly už od středověku pod celou řadu vlastníků - panství hrušovanské, jaroslavické, moravskokrumlovské, klášter Louka, klášter klarisek ve Znojmě, klášter křižovníků ve Znojmě – Hradišti, město Znojmo. Z hlediska hospodářské logiky tvořily vsi ve zkoumané oblasti spíše periferie panství než jejich jádro, což ovlivnilo rozvoj celé oblasti6. Ani po třicetileté válce, kdy v českých zemích dochází ke koncentraci majetku a ke vzniku rozsáhlých panství, nevzniklo v oblasti jednotné a hospodářsky silné dominium.

Od takto roztříštěné majetkové držby se v raném novověku odvíjela i roztříštěnost soudní správy. Hrdelní soudy byly přiznány klášteru Louka u Znojma. Strachotice měly vlastní hrdelní soud, potvrzený ještě roku 1591 Rudolfem II., který zanikl někdy v době do roku 1729, kdy již není zahrnut v podkladech pro reformu soudnictví provedenou Karlem VI. (Štarha, 1994, str. 49). Vlastní hrdelní soud bez nutnosti apelace (potvrzení rozsudku u vyššího soudu) měl i Vrbovec, do jehož obvodu spadaly ve zkoumaném území Dyjákovice a Křídlůvky7. Vrbovecký hrdelní soud byl zrušen po roce 1702. Hrdelní soudy byly i

5 Například ve Vrbovci, čtvrté nejbohatší obci v oblasti, vyhořel roku 1727 kostel a 20 let zůstal jako vyhořelá ruina ležet v troskách. Teprve v roce 1747 byl louckým klášterem znovu vystavěn, a to ve své dnešní podobě. (Archiv obce Vrbovec, Vrb/II,NAD 85, inv. č. 15, sign. K-II 888, S. 30, S. 38). Jiným příkladem může být konzervativní přístup k existujícím sakrálním památkám. Krajině se vyhnul nahrazování skulpturami podle dobového vkusu, které známe např. z Dolních Dunajovic, kde původní bohatá barokní výzdoba zmizela a byla nahrazena unifikovanou produkcí 19. století. Regionu se vyhnul ve značné míře i ikonoklasmus 50. let 20. století, kdy z krajiny zcela zmizela drobnou sakrální architekturu a skulptury, jak to známe například z okolí Sedlece u Mikulova. 6 Podobně roztříštěné byly i patronátní práva ke kostelům, kam navíc spadal Hrádek, který byl patronátem komendy Maltézských rytířů z Mailbergu. 7 Spadaly tam také vesnice mimo zkoumanou oblast, a to Trstěnice, Vémyslice, Božice a Morašice. Ve starším systému soudnictví nebylo neobvyklé, že soudní obvod tvořily vesnice, které spolu nijak nesousedily.

v Tasovicích (zanikl patrně koncem 16. století) a v Hodonicích, kde zanikl až po reformách z roku 1729. Hrdelní soud pravděpodobně mělo i hrušovanské panství, zcela jistě se hrdelní soud se nalézal také v Jaroslavicích, omezen byl na jaroslavické panství s výjimkou Šatova. (Štarha, 1994).

Reformy Karla VI. přežily pouze soudy v Jaroslavicích a ve Znojmě, jaroslavický hrdelní soud byl zrušen při reformách Marie Terezie v polovině 18. století, kdy se znojemský soud stává jediným soudem pro celý znojemský kraj. Mezi roky 1855 – 1945 vzniká znovu soudní okres jaroslavický, po roce 1945 je však soudní pravomoc znovu přenesena do Znojma.

ABSENCE POLITICKÉHO CENTRA

Správní a hospodářská fragmentace území souvisí úzce s otázkou absence významného mocenského centra. Právě tato roztříštěnost se stala příčinou, že se zkoumané území stalo spíše periferií, postrádající politické a ekonomické centrum, které by dokázalo pro rozvoj regionu vytvářet podobné impulzy jako nedaleký Mikulov pod správou Dietrichštejnů. Ve zkoumané oblasti můžeme zachytit dva pokusy dvou vrstevníků kardinála Dietrichštejna o vytvoření většího panství, schopného stát se nadregionálním centrem, které by mohlo úspěšně konkurovat rostoucímu významu Mikulova, nového kulturního i obchodního centra na cestě mezi Vídní a Olomoucí. Jakkoliv oba tyto pokusy nakonec nebyly úspěšné, zanechaly v krajině dvě významné stopy – jaroslavický zámek, dominující krajině od Dyje, a privilegovanou ves Dyjákovice.

Prvním významným kapitálově silným vlastníkem s velkorysými záměry byl Volf Dětřich z Althanu (1575-1621), který na Moravě vlastní díl pusté vsi Gnastu a panství Oslavany u Brna s šesti vesnicemi. Jeho investiční aktivity v oblasti Znojemska byly zahájeny sňatkem s Kateřinou Krajířkou z Krajku v roce 1601. Její dačické panství je prodáno v roce 1608 za 106 000 zlatých, souběžně s tím kupují manželé v témže roce panství Jaroslavice s 350 rodinami za 198 000 zlatých, kteroužto sumu vkládají v hotovosti do rukou prodávajícího Ladislava Berky z Dubé. Do čerstvě pořízeného prosperujícího panství patří mimo jiné městečka Šatov, Hrádek a obec Slup s mlýnem8. Manželský pár volí Jaroslavice jako své hlavní sídlo a zahajuje budování velkoryse rozvrženého zámku v pozdně renesančních formách, z nichž se dochovala arkáda, vynesená nad svahem nad Jaroslavicemi velkorysou soustavu oblouků. Nákup panství Jaroslavice i zahájená velkorysá stavební činnost svědčí o snaze koncentrovat majetek blíže k „k přirozeným centrům moravského společenského a politického života“, k Brnu, k Znojmu, (Janíček, 1996, str. 12) a také k Vídni, na jejímž dvoře se Volf Dětřich rovněž pohyboval.

Roku 1614 kupuje Volf Dětřich také panství Vranov nad Dyjí a Nový Hrádek s více jak 400 rodinami, za 145 000 zlatých. Roku 1614 zakupuje také jeden z největších brněnských paláců a dům ve Znojmě a v době před stavovským povstáním se řadí k nejbohatším šlechtickým usedlíkům na Moravě. Vzhledem k tomu, že roku 1621 je téměř bez dluhů (dluží jen 15 000 8 Slupský mlýn ve vlastnictví Volfa Dětřicha projde velkorysou přestavbou v pozdněrenesančních formách, po níž se stane jedním z největších mlýnů na Moravě (Eliáš, 2001, str. 10).

zlatých, z toho 9 000 si půjčil těsně před smrtí, navíc svěřil do úschovy Jindřichovi Zahrádeckému ze Zahrádek dlužní úpisy za více jak 52 000 zlatých), musel mít k dispozici podstatné příjmy, které přirozeně plynuly do Jaroslavic, kde Volf i s Kateřinou často přebývají a kde vzniká impozantní, „současníky ceněné sídlo nového typu“. (Janíček, 1996, str. 19), financované z výnosů tří středně velkých moravských panství9.

Velkorysá stavební činnost i podnikatelské úspěchy jsou však ukončeny událostmi roku 1620, kdy jsou vranovské i oslavanské panství postupně drancována procházejícími vojsky, novostavbu renesančního zámku v Jaroslavicích drancují vojáci generála Dampierra, táhnoucí k Dolním Věstonicím. Vítězství stavovských vojsk v této bitvě mohlo být pro Volfa jakožto podporovatele stavovského povstání jen slabou útěchou. Ještě v roce 1621 je zámek Jaroslavice prázdný, pivovar nepracuje, kancelář nemá na platy pro čeleď, poddaní dluží vrchnosti, dominikální i poddanská půda není oseta ani ozimy, ani jařinami, chybí dobytek. (Janíček, 1996, str. 25). Téhož roku Volf umírá a všechna panství jsou rozdělena mezi jeho bratry a Volfovu novou ženu Dorotu. Althanovské dominium je po stavovském povstání ochuzeno o Vranov nad Dyjí.

O Vranov Althanové přicházejí konfiskací po stavovském povstání, panství Jaroslavice si ale udrží. Panství Vranov získává rod Althanů koupí v roce 1680, a začne tam přesouvat těžiště svých držav na jižní Moravě. Definitivní ústup Jaroslavic z centra pozornosti Althanů znamená přenesení správy obou panství do Vranova. (Markel, 2000, str. 13). Velkoryse postavený jaroslavický zámek přestává být hlavním sídlem rodu a stává se jen připomínkou původních velkorysých plánů pánů z Althanu.

Druhý pokus o vytvoření politického a ekonomického centra souvisel s pravděpodobným záměrem Gundakara z Liechtenštejna (1580-1658), rovněž vrstevníka kardinála Dietrichštejna (1570-1636), který měl v úmyslu vybudovat z krumlovského panství „uzavřenou enklávu srovnatelnou se statusem frýdlantského vévodství Albrechta z Valdštejna“ (Markel, 1998, str. 57). V roce 1633 získal Gundakar titul knížete a Moravský Krumlov coby rezidenční sídlo knížectví přejmenoval na Liechtenstein. Ve zkoumaném regionu patřila Gundakarovi nejbohatší obec v regionu, vesnice Dyjákovice. I když těžiště panství leželo v okolí Moravského Krumlova, možnost propojení tohoto panství s obcí Dyjákovice existovala, neboť moravskokrumlovské panství zasahovalo hluboko na jih, až k Litobratřicím. O tom, že Gundakar měl patrně v plánu v budoucnu propojit panství či alespoň rozšířit državy u Dyjákovic, svědčí jeho podmínka v privilegiích z roku 1633, kde je psáno, že pokud majitelé panství v budoucnu získají v blízkosti Dyjákovic další statky a vyvstala by nutnost robotní práce, tak má nová vrchnost právo ji vyžadovat, avšak za proporcionálního snížení robotního platu. (Markel, 1998, str. 60). Po celé 17. století, kdy jsou privilegia Dyjákovic opakovaně prolongována, však k tomuto propojení nedošlo.

Jakkoliv se ve zkoumaném území nepodařilo vybudovat významné mocenské centrum, existovaly zde alespoň lokálně významná hospodářská centra, z nichž nejvýznamnější byly

9 Není bez zajímavosti, že nákupní preference byly zřejmě určovány nejen výnosností panství, ale i rodovou politikou. Všechna tři panství - Oslavany, Jaroslavice i Vranov nad Dyjí - předtím po nějakou dobu patřila rodu Krajířů z Krajku. Opětovný nákup těchto dominií svědčí o záměru vrátit se na dříve držená panství

Dyjákovice, následované na přelomu 18. a 19. století prudce se rozvíjejícími Jaroslavicemi, které také díky podnikatelským inovacím rodu rod Pallavicini-Centurioni zachytily některé nové trendy v hospodaření. Některé inovace se neujaly (neúspěšný byl pokus o pěstování bource morušového či pokus o pěstování rýže), jiné byly naopak velice úspěšné (pěstování řepy cukrovky, zavedení pěstování jetele na pastvinách za účelem zlepšení krmiva pro dobytek a s tím související nových plemen z Tyrol). Do Vídně dodávala maso a kůže, mléko bylo zužitkováno na výrobu sýra parmezánového typu dosídlencem z Itálie. (Markel, 2000, str. 39). Jaroslavice se staly na počátku 19. století také jedním z nejprogresivněji rostoucích nových vinařských center v oblasti, které znovu získalo na významu po roce 1855, kdy se stává správním centrem nově zřízeného soudního okresu a některých správních úřadů. Po roce 1945 se soud přesouvá do Znojma a Jaroslavice ztrácí svou správní funkci.

Jakkoliv můžeme v historii zkoumané oblasti vidět pokusy o vytvoření většího politického či hospodářského celku, ve svých důsledcích tyto pokusy nikdy nevedly ke vzniku významného nadregionálního centra, které by dále stimulovalo hospodářský a kulturní rozvoj.

ABSENCE ROZVOJOVÝCH OS

Při pohledu na Müllerovu mapu Moravy či na první vojenské mapování nemůžeme přehlédnout, že zkoumané území je prosto jakýchkoliv dálkových cest, míjí je jak dálková trasa Vídeň – Vratislav, která vedla přes Drnholec, případně Mikulov, tak i cesta z Vídně do Prahy, která vedla přes Znojmo. Území se tedy vyhýbají hlavní obchodní trasy se všemi výhodami, které z cestovního a dopravního ruchu plynou, a to dlouhodobě10.

Důvody, proč se tyto cesty dané oblasti vyhýbají, jsou pragmatické. Z geografického hlediska neleží zkoumaná oblast na spojnici mezi zemskými centry (Vídeň, Praha, Olomouc/Vratislav. Navíc cesty v této oblasti leží po obou stranách Dyje, byly často zaplavovány, jak svědčí i popisy k prvnímu vojenskému mapování11. Cesty mezi jednotlivými vesnicemi jsou při rozlití Dyje neschůdné, při mokrém jarním a podzimním počasí jsou schůdné velmi špatně12.

Zkoumaná oblast je hlavními dopravními tepnami obcházena i později, po vzniku císařských cest. Na Homannově verzi Müllerovy mapě Moravy vidíme trasu vedoucí z Mikulova přes cíp rakouského území skrz Hrabětice a Šanov do Znojma, severní terasou vzdálenou od řeky i od vesnic v dané oblasti. V popisu k prvnímu vojenskému mapování Hodonic je tato cesta nazývána mikulovskou cestou, cestou „pro povozy kdykoliv sjízdnou“, neprochází však žádnou vsí. Z výhodné polohy na regionální dopravní tepně mohla těžit pouze usedlost Hoya v polovině cesty mezi Šanovem a Hodonicemi.

10 Historicky procházela územím pouze jedna z větví jantarové stezky a to v úseku mezi Lávou a Drnoholcem, dále k Pasohlávkám a k římskému hradišti nad Mušovem (Květ, 2001, str. 269). 11 Stále dokola se u popisu cest z jednotlivých vsí opakují poznámky, zmiňující časté záplavy na jaře, na podzim, při deštích. 12 Časté rozvodňování Dyje ovlivňovalo i utváření sítě duchovní správy. Kvůli rozvodňování Dyje bylo doporučeno při generální vizitaci roku 1771 zřídit ve Strachoticích lokální kaplanství.

Další impulz k rozvoji mohla tomuto regionu poskytnout železnice. První velká trať, hlavní železniční tah z Vídně na sever, vybudovaný firmou KFNB13, se území vyhnula, vedla přes Břeclav a Přerov dále na sever, do Slezska. Možnost napojit území Hrušovanska přímo na dálkovou železniční síť zvažovala konkurenční společnost StEG, která provozovala trať z Brna přes Českou Třebovou a Prahu do Saska. Tato společnost měla zároveň trať v Uhrách (Marchek – Budapešť – Temešvár), kterou potřebovala s českou tratí propojit, aby nemusela platit poplatky konkurenční společnosti KFNB14. Právě tato propojovací tratí měla vést podle návrhu z roku 1861 přes Hrušovany nad Jevišovkou a Pohořelice do Brna, což by znamenalo, že by územím procházela hlavní trať z Vídně do Prahy. Původně zdlouhavé schvalování, bržděné stížnostmi konkurence, bylo zrychleno prohranou válkou s Pruskem v roce 1866, kdy si vídeňská vláda uvědomila, že rozvoj železnice je důležitý nejen z hlediska hospodářského, ale i z hlediska strategického. Koncese na propojovací dráhu přes Hrušovany a Střelice byla udělena ještě téhož roku. Podmínkou bylo napojení Znojma pobočnou tratí z Hrušovan, která se začala stavět v prosinci roku 1866. Pokud by zůstalo u těchto plánů, Hrušovany by se mohly stát významnou železniční křižovatkou na trati Vídeň - Praha. V průběhu těchto prací však Vídeň vypsala soutěž na trať z Vídně do Znojma, Jihlavy a Čáslavi, čímž se oslabila hospodářská logika propojení Znojma s Vídní tratí z Hrušovan. Trať Brno – Hrušovany – Znojmo tak byla dokončena jen jako podmínka koncese pro StEG, jejímž jediným hospodářským přínosem bylo propojení s Brnem15, což na rozdíl od Vídně, tradičního odbytiště řady znojemských produktů, bylo mnohem méně výnosné. Smysluplnější se stala po napojení mikulovsko-břeclavské trati, díky čemuž vznikla dlouhá trať, spojující obce při zemských hranicích, napojená na třech místech (Znojmo, Hrušovany, Břeclav) na hlavní tratě vedoucí do Vídně.

Železnice v úseku Hrušovany – Znojmo kopíruje barokní mikulovskou vozovou cestu a vyhýbá se – ať už s ohledem na podmáčený terén blíže k Dyji či s ohledem na přání místních formanů - vesnicím v oblasti, které tak z jejích výhod mohly čerpat jen omezeně (Kacetl, 2012, str. 54). Ve zkoumané oblasti se tedy přínosy železničního spojení nemohly projevit v plné šíři.

ZEMĚDĚLSKÉ STRUKTURY VERNAKULÁRNÍCH KRAJIN

Z prvního vojenského mapování, které věrně zachycuje stav barokní krajiny v okamžiku jejího největšího rozmachu, a z matrik pozemkového výnosu Josefinského katastru (1789), matrik pozemkového výnosu (1819) a vceňovacích operátů Stabilního katastru (1840), si můžeme udělat představu o ekonomické aktivitě v krajině.

13 Vzdálenost Vídeň – Lipník nad Bečvou byla postavena za 6 let (1837-1842). Roku 1856 byl zahájen provoz na celé trati Vídeň – Krakow. 14 Více viz Kacetl, 2012, str. 52-55. 15 Provoz mezi Brnem a Znojmem byl zahájen roku 1870.

0 10000 20000 30000 40000 50000

Hevlín (1789)Hevlín (1819)

Krhovice (1789)Krhovice (1819)Derflice (1789)Derflice (1819)

Šanov (1789)Šanov (1819)

Hrušovany (1789)Hrušovany (1819)Hrabětice (1789)Hrabětice (1819)

Načeratice (1789)Načeratice (1819)

Dyjákovičky a Hatě (1789)Dyjákovičky a Hatě (1819)

Strachotice (1789)Strachotice (1819)

Němčice pustina (1789)Němčice pustina (1819)

Křídlůvky (1789)Křídlůvky (1819)

Valtrovice (1789)Valtrovice (1819)

Chvalovice (1789)Chvalovice (1819)

Vrbovec a Ječmeniště (1789)Vrbovec a Ječmeniště (1819)

Hrádek (1789)Hrádek (1819)

Slup (1789)Slup (1819)

Hnízdo pustina (1789)Hnízdo pustina (1819)

Oleksovičky (1789)Oleksovičky (1819)Jaroslavice (1789)Jaroslavice (1819)Dyjákovice (1789)

Dyjákovice (1819)

Výnos z různých užití půdy 1789 a 1819 (zlaté)

Pole

Vinice

Louky

Pastviny

Lesy

Při pohledu na výnosy ze zemědělské činnosti obcí ve zkoumané oblasti je zjevných několik klíčových skutečností. Jednak významná ekonomická dominance obce Dyjákovic16, jejíž zemědělské výnosy jsou srovnatelné se zemědělskými výnosy města Mikulova a převyšují i výnosy města Drnholec (Svoboda, 2014) či obce Hevlín. Bohatství Dyjákovic a Hevlína je dáno do značné míry velkou rozlohou katastru (pod Dyjákovice spadal i dnešní katastr obce Velký Karlov), v případě Dyjákovic také privilegii, která jim byla v minulosti poskytnuta vrchností.

Pomineme-li absolutní výnosy, můžeme si všimnout také struktury hospodaření. Na rozdíl od regionu Mikulovska zde není žádná typická vinařská obec, kde by výnosy z vinic tvořily více než 50% zemědělských příjmů. Největší podíl na výnosech byl v Načeraticích (38%) a v Derflicích (téměř 25%). V oblasti se však mezi lety 1789 a 1819 významně rozmohlo vinařství a začala se etablovat nová centra vinařské produkce, zejména Dyjákovičky, kde podíl výnosů z vinic vzrostl z 16% na 26%, a Oleksovičky(z 22,6% na 29%). Velký boom zaznamenalo vinařství také v Jaroslavicích, kde podíl výnosů z vinic vzrostl během 30 let více jak pětkrát, z 1,4% na 7,5% z celkových výnosů zemědělské produkce.

Během těchto třiceti let lze také sledovat úbytek luk a pastvin ve prospěch polí a vinic. Využití ploch pro louky a pastviny je častější v katastrech obcí, které přiléhají k Dyji a snaží se tímto způsobem hospodářsky využít podmáčené a částo zaplavované pozemky. Těchto ploch však ubývá s postupujícími regulacemi řeky Dyje a odvodňovacími pracemi. Pokles ploch luk a polí, patrný v rozmezí let 1789 a 1819, pokračoval po celé další století, takže v datech z roku 1948 hrají tyto plochy jen malou roli (V Hevlíně je úbytek ploch pastvin a luk mezi roky 1845 a 1948 více jak 90%, v Hraběticích o 64%, v Hrušovanech o 49%).

Kromě zemědělského hospodaření plynuly významné příjmy také z mlynářství. Po dobu středověku a raného novověku byl tok Dyje lemován náhony velkých mlýnů, vytvářejících ekonomicky stabilní a silné hospodářské jednotky. Význam mlýnské industrie byl v té době umocněn skutečností, že Znojmo bylo od středověku centrem obchodu s obilím a navazujícími produkty. Mlýny vznikaly v různých lokací pravděpodobně již během 13. a 14. století. V Hodonicích je mlýn doložen od roku 142517, v Dyjákovicích byl mlýn doložen roku

16 Dyjákovičtí sedláci půjčovali své vrchnosti velké finanční částky již v 16. století. V roce 1548 dlužila moravsko-krumlovská vrchnost Dyjákovicím 300 zlatých, roku 1583 půjčili Dyjákovičtí 1 650 moravských zlatých svému pánu Vilému z Lipé a Janu z Lipé 2 600 moravských zlatých, mezi roky 1604 – 1617 Pertoldu Bohobudovi z Lipé celkem 2 825 moravských zlatých. (Viz Markel, 1998, str. 56-7). 17 V Hodonicích Klášter klarisek ve Znojmě dovoluje rok 1425 /mlynářskému/ mistru Janovi, aby směl zřídit na jistém klášterním gruntě v Hodonicích na vodě, jež se jmenuje Rybník, mlýn o dvou složeních, přidává mu kus pole při Dyji a stanoví povinnosti mlynářovi. (Klarisky ve Znojmě, E43, 55)

142718. Mlýn ve Slupi je doložen roku151219, mlýn v Tasovicích je poprvé doložen až rok 1520, kdy je zmiňován jako „příliš velký“ 20, patrně byl ale založen koncem 13. století.

Po polovině 16. století je jádro mlýnské industrie už stabilizované, tvoří ho velké mlýny na krhovicko-jaroslavickém náhonu (Neslovice, Mícmanice, Slup, Oleksovičky, Jaroslavice) a mlýny v Tasovicích a Hodonicích21. Mlýny byly v té době nájemní, do třicetileté války byl obvyklý nájem na způsobu podílnictví, na tzv. 3 či 4 groš (od roku 1588 pak rozhodnutím zemského sněmu jen na pátý groš), kdy nájemce dostával třetinu, čtvrtinu resp. pětinu z ročního výnosu mlýna (Eliáš, 2001, str. 12). Po třicetileté válce se rozmohly pevné nájmy, čímž si vrchnost zajišťovala pevné příjmy a (alespoň teoreticky) přenášela část podnikatelského rizika (sucho, neúroda) na nájemce.

Mlýny na Dyji patřily v té k největším mlýnům na Moravě a tvořily velké samostatné hospodářství, jak to můžeme vidět na příkladu mlýna v Tasovicích. Díky odhadu hodnoty konfiskátu z roku 1624, kdy byl mlýn zabaven znojemskému měšťanu Tobiáši Almanu z Amštejna, máme představu o rozloze a výnosu jednoho z největších mlýnů v oblasti. Mlýn měl sedm moučných kol, dvě kola k mletí prosa a 7 stoup na kroupy. Ve výbavě mlýna byl rozlehlý zemědělský dvůr s pivovarem, vinařstvím, chlévy pro desítky vepřů a krav, stáje pro několik koní a ovčín pro stovku ovcí22. Celkový roční výnos z mlýna činil 1 574 zlatých rýnských23 (Eliáš, 2011, str. 57). Konfiskát změnil dvakrát majitele, než ho v roce 1668 koupil za 10 000 zl. rýnských klášter v Louce24, který v té době držel druhou půli vsi Tasovice25. Premonstráti si vybudovali z historické části mlýna letní rezidenci a hospodářský provoz pronajímali na obvyklou dobu tří let za pevně stanovenou roční částku a naturální dávky.

18 Král Jan dovoluje v roce 1427 Janovi řeč. z Tempe, jinak z Luk, měšťanovi znojemskému, aby svůj dvůr a lán v Dyjákovičkách a polovici mlýna na řece Dyji v Tempe držel podle městského práva znojemského. (Premonstráti Louka, E 57, 1327 II 06) 19 Roku 1512 mlynář Jan ve Slupi spolu s jinými mlynáři zakládají ve slupském kostele nový oltář sv. Panen Kateřiny, Barbory, Markéty, Doroty, Apolonie. (Eliáš, 2001, str. 5) 20 Klášter klarisek ve Znojmě snižuje o polovici plat 6 mtů zrní Štěpánu, mlynáři v Tasovicích, na jeho stížnosti, že dosavadní je příliš veliký a že mlýn může zpustnout, protože záplavy velmi mlynáře poškozují. (Klarisky ve Znojmě, E43, 76) 21 Mlýn v Dyjákovicích zaniká na počátku 17. století kvůli úpravě říčního koryta, která zkvalitní vodohospodářské poměry na mlýnech ve Slupi a Mícmanicích, avšak vzdálí koryto Dyje od Pertholdova mlýna u Dyjákovic (Janíček, 1996, str.15). Podobnou akci – převedení koryta staré Moravy – známe od Citova, kde bylo poškozeno hospodaření cítovského mlýna, prospěch z toho však vzešel tovačovským rybníkům. Hurt tyto spory o vodu vysvětluje oteplením a větším suchem v 16. století (Hurt, 1960, str. 152 - 153) 22 K mlýnu patřily dva vinohrady a svobodný vinný šenk, do dvaceti beček vína ročně. Úrodných polí, z nichž se sklízel 5-6násobek výsevu, měl mlýn v každé trati po 46 honech. K mlýnu patřily také 4 ovocné sady, cihelna, zelinářská zahrada a přiléhající část Dyje se pronajímala místním rybářům. 23 Pro srovnání – roční vrchnostenský výnos z vesnice Dyjákovice, nejbohatší vsi ve zkoumané oblasti, byl v roce 1623 1 784 zl. (Byl rozlišen na stálé platy (673 zl, 13 grošů, 6 5/2 denárů) a běžné platy (1 111 zlatých, 20 grošů). Z režijního podnikání vrchnostenského velkostatku pak plynul zisk „z všelijakého dobytka“ 294 zlatých, „obilí utěženého“ 566 zlatých, ze zahrad 240 zlatých, „z haltýřů v tý zahradě“ 50 zlatých a fara v Laa platila jeden zlatý za louku v Dyjákovicích. (Viz Markel, 1998, str. 57). 24 Pro srovnání cen si můžeme uvést smlouvu o osm let mladší, v níž loucký klášter deklaruje odkoupení vsi Borotice a Lechovice od Ferdinanda Leopolda, říšského hraběte z Náchoda, za cenu 11 000 zlatých rýnských. (Premonstráti Louka, E 57, 1660 IV 25) 25 Z té doby máme také k dispozici doklad o barokní podobě investičních pobídek - v roce 1669 klášter sv. Kláry uděluje na čtyři léta osvobození od kontribuce všem, kteří se pustí do obnovy pustých domů kolem mlýna v Tasovicích a určuje příští povinnosti na jeden den pěší roboty týdně a na roční plat 12 kr. ročně. (fond E 43 Klarisky Znojmo, inv. č. 294, kart. 4, sign Q 2)

Velký byl rovněž mlýn ve Slupi. Slupský mlýn měl v roce 1704 celkem 9 složení moučných a jedno kašové. V této době byl slupský mlýn počtem složení největším mlýnem v celém Znojemském kraji, na Moravě mu velikostí mohly konkurovat pouze „soudobé velké mlýny moravní v Olomouckém kraji.“ (Eliáš, 2001, str. 11) Ve Znojemském kraji v té době měly mlýny nejvýše šest složení. (např. klášterní neslovický mlýn na krhovickém náhonu). Již záhy po roce 1704 byl však slupský mlýn, který dvě složení odstranil, vystřídán na místě největšího místa v kraji mlýnem jaroslavickým, roku 1704 rozestavěným, který měl také 9 složení. (Eliáš, 2001, str. 11). Pokles kapacity byl spojen s postupným poklesem významu slupského mlýna26 ve prospěch jaroslavického27. Na počátku 18. století už oblasti jasně dominovaly v této oblasti Dyje tři největší mlýny – tasovický mlýn na vlastním náhonu, pozdně renesanční mlýn ve Slupi a nově budovaný mlýn v Jaroslavicích, ležící na krhovickém-jaroslavickém náhonu. Mlýny sloužily svému účelu až do 50. let 20. století.

Kromě zemědělství a mlynářství bylo výnosným oborem hospodářské činnosti také rybníkářství. V části Moravy, která se dotýká Rakouska, se už v 16. století podle Jana Dubravia platí za kopu karpů 2-3krát více, než za kopu ze Slezska. Doklady o čilém obchodu máme také pro 17. i 18. století, kdy se velká část vylovených ryb z Jižní Moravy vozí kupcům do Vídně28. Ve zkoumané oblasti fungovala zejména rybniční kaskáda u Hrušovan, u Jaroslavic velký Zámecký rybník a rybníky na Daníži. Menší rybníky byly také v Hodonicích, v okolí Šanova. Po krátkém útlumu rybníkářství po třicetileté válce dochází ke krátké obnově ke konci 17. století29, která je však nově utlumena nástupem horkého a suchého počasí na počátku 18. století, které vede ke zhoršení podmínek pro rybníkářství (Hurt, 1960, str. 266).

Od poloviny 18. století můžeme pozorovat zrychlující se trend vysoušení rybníků, kdy se pokles významu rybničního hospodaření snižuje a výnos z rybníků bývá na panství většinou na 4 – 5. místě.30 Důvodem byla stagnace cen kapřího masa po celé 18. století, zatímco ceny obilí a ceny dobytka rostly mnohem rychleji, což vedlo k mizení rybníků a jejich proměně na louky, pole či pastviny, neboť výnos nově zřízených luk byl vyšší než výnos z plochy rybníka.31 Mezi roky 1790 a 1838 byly všechny rybníky u Jaroslavic zrušeny a přeměněny na

26 Roku 1810 měl slupský mlýn už jen 6 složení a jedno složení kašníkové. (Markel, 2002, str.38), tedy o tři méně než v roce 1704. 27 Výnosnost obou mlýnů ilustrují i nemovitosti vlastníků mlýna ve Vídni, hlavním městě monarchie, v poslední 1/3 19. století - slupský mlynář měl byt v druhém obvodu, jaroslavický na vídeňské Ringstrasse, tedy na hlavní třídě. (Markel, 2002) 28 Z let 1658-1664 je opakovaně zmiňován prodej ryb z rybníků jaroslavického panství obchodníkům z Vídně. (G 140, Rodinný archiv Dietrichsteinů, kart. 516, inv. č. 2030). Z roku 1769 je dochována smlouva vrchnostenského úřadu v Jaroslavicích s Magdalenou Müllerovou z Vídně, na rezervaci podzimního výlovu z rybníku u Hrádku, pro rok 1771 pro výlov rybníku v Hrádku a v Popicích, roku 1773 pro výlov Zámeckého rybníka v Jaroslavicích, dále rybníků v Oleksovicích a ve Slupi. Po roce 1775 podepisuje vrchnostenský úřad smlouvy s Františkem Ebnerem, taktéž obchodníkem z Vídně. (F 53 Velkostatek Jaroslavice, kniha 426). 29 Druhá polovina 17. století s sebou nese větší oblibu pstruhů, takže se pstruhové rybníky objevují i v nížinách. Roku 1697 byl založen pstruhový rybník u Hodonic vedle pivovaru a byl dílem hospodáře kláštera sv. Kláry ve Znojmě Bernarda Sanniga. Ten hned vedle nechal udělat rybníček pro mřenky a také zvláštní rybníček želví 30 Např. na sousedním drnholeckém panství činily v letech 1750-5 rybniční výnosy 26 645 zl, obilné výnosy 47 744 zl., výnos z ovcí 28 006 zl. a sklepní (pivo a víno) 33 320 zl. Na Jaroslavickém panství činily roku 1796 rybniční výtěžky 8 879 zl., zatímco příjem z celého panství činil 69 023 zl. (Hurt, 1960, str. 105) 31 Viz Hurt, 1960, str. 124. Na pokles významu rybničního hospodaření by mohlo poukazovat i metodika josefinského katastru, která ruší rybníky jako samostatnou rubriku a jejich výnos přepočítává podle výnosu půdy, které jsou rybníky dány na roveň (parifikovány); zda se hodí více na pole či louky, jejichž význam rostl s počtem

zemědělskou půdu. Tři velké rybníky na Daníži (Slupský, Mícmanický a Oleksovičský) začala vysoušet jaroslavické vrchnost v 90. letech 18. století (Markel, 2000, str. 37), později byl zmenšen i ohromný zámecký rybník, během třiceti let tato ohromná vodní plocha zanikla zcela32. V indikačních skicách z roku 1824 už je plocha bývalého zámeckého rybníka rozparcelovaná a rozdělená cestami s alejemi33. Mizí také kaskáda čtyř rybníků mezi Božicemi a Hrušovany, rybník u Šanova a rybníčky v Hodonicích.

Na utváření charakteru krajiny se také významně podílelo vinařství. Vinice mají ve zkoumané oblasti tradici zejména v katastrech území přiléhajících ke Znojmu. U Znojma jsou vinice doloženy nejpozději od 13. století34. V dalších staletích se dále rozvíjelo35, jak ukazují administrativní omezení odbytu vína ze 14. a 15. století36. Úspěšný rozvoj vinic, bržděný bez většího úspěchu administrativními opatřeními, byl výrazně narušen v první polovině 17. století událostmi třicetileté války, kdy vinice, velmi náročné na velké množství lidské práce, v důsledku válečných událostí i poklesu počtu obyvatel37, zpustly nebo byly přeměněny zpět na pole.

V té době moravské vinařství upadlo a nemohlo konkurovat při exportu na zahraniční trhy vínům cizím. „Dříve pečlivě vzdělané vinice přestaly nést užitek, takže se podobaly spíše polím nebo byly ponechány ladem, ostatní pak byly vzdělávány se škodou.“38 (Pošvář, 1977, str. 122) Po skončení třicetileté války se vinice začaly postupně obnovovat, zpočátku zvolna v tradičních lokalitách vinných hor, později v nových lokalitách. Až do 17. století bylo vinařství téměř výhradně v rukou vrchnosti a měšťanů a koncentrovalo se do katastru obcí na populace a s větší spotřebou masa. U luk hrála důležitou roli i minimální režie spojená s jejich hospodářským využitím. (Hurt, 1960, str. 110–119) 32 Postupné vysoušení Zámeckého rybníka bylo spojeno s pokusem o pěstování rýže, který nevyšel navzdory přizvání kvalifikované pracovní síly z Itálie, odkud nový vlastník panství, rod Pallavicini-Centurioni, také přišel. 33 Kromě zjevných ekonomických důvodů bylo rušení rybníků zdůvodňováno i zdravotními ohledy. Podle převažujícího přesvědčení hrozí z rybníků onemocnění lidí i dobytka, proto je třeba je neprodleně zrušit, jak je zapsáno v protokolu z roku 1810 o rušení rybníků velkostatku Hrušovany (Fond F6 Velkostatek Hrušovany, karton č. 8.) „Zlepší se podnebí celé krajiny, která byla až dosud velkou rákosovou plochou, prosycenou výpary z bažinatého terénu. Nové aleje poskytnou dříví a pole slámu na topení. Nová stromořadí odstraní dosavadní jednotvárnost kraje živostí stromových skupin a poskytnou jí též ochranu před vysušujícími větry. (Hurt, 1960, str. 134). 34 Roku 1201 věnuje velmož Rudgerus klášteru louckému desítky ze všech vinic na hoře u vsi Hnanic (Auer, 1994, str. 15). Další doklad o vinicích máme z roku 1226, kdy král Přemysl Otakar směňuje s louckým klášterem patronátní právo kostela v Prosiměřicích, pozemky v Zadovanech a desátky z vinic u Znojma za klášterní zboží Kulchov bez vsi Újezdce s několika dvorci (E - 57 - Premonstráti Louka, 1226 IX 19) 35 Ve 14. století se moravská vína vyvážela v hojném množství i do ciziny. Z krakovských mýtních a celních kronik máme zachycen vývoz do Slezska a Polska. Na trzích ve Vratislavi bylo moravské víno ve druhé polovině 14. století velkým konkurentem vín rakouských. (Pošvář, 1976, str. 121) 36 Na rozšíření vinic ve druhé polovině 14. století zdá se ukazovat opatření, kterým znojemští měšťané a řemeslníci omezili možnosti šenku vína. Osobou oprávněných šenkovat se mohl stát jen majitel domu nebo sklepa, navíc se nemohlo šenkovat z některých tratí v okolí města … O třicet let později městská rada konstatuje, že je mnoho vinic a mnoho vína se vozí do města, proto omezuje výsadbu vinic. (Auer, 1994, str. 16) 37 Pokles počtu obyvatel si můžeme ilustrovat na příkladu obce Dyjákovic. Po dlouhou dobu nejsou Dyjákovice válkou významně zasaženy, ještě v roce 1642 vykazují 121 osedlých, tedy o jedno více než v roce 1619. Avšak v roce 1642 rabují Švédové Jižní Moravu a do Dyjákovic vstupuje mor, takže v roce 1657 je ze 122 osedlých 52, tj. 42,6%. Osidlování šlo pomalu, ještě v roce 1672 bylo ze 122 osedlých funkčních jen 80 (65,6%) (Markel, 1998, str. 65). 38 Tento obrázek moravského vinařství 3. ¼ 17. století nám vykresluje úvod znojemského horenského práva z roku 1677. Kniha Tartaro-mastix Moraviae z roku 1669 v krátkém pojednání o vínech sděluje: „Vina Moravica non omnia mala“ (str. 175) a hovoří o několika málo tratích, které se mohou rovnat vínům rakouským.

jižním a východním okraji Znojma. Od konce 17. století dochází k tzv. zeselštění vinařství, k procesu, kdy se do pěstování vína pouští i sedláci a drobní hospodáři (viz Markel, 2000). Kromě změn na trhu a růstu produkce se tento proces podepsal i na změnách ve struktuře sídel rozvojem tzv. vinařských uliček. Vzhledem k tomu, že až do 17. století nebyly usedlosti vybaveny sklepy, vedla nová hospodářská aktivita k budování vinařských sklepů za vsí39. Začaly vznikat suburbánní viniční industrie, rozšiřujících existující struktury obce o monofunkční ulice. Vznik vinařských uliček byl logickým řešením nové situace, kdy do odvětví vstupují nové subjekty. Po roce 1784 bylo povoleno vinohradníkům prodávat víno vlastní produkce, což vedlo k mohutnému rozvoji vinohradnictví, jak již můžeme sledovat na výnosech. Prudký vinařský boom zažily zejména Jaroslavice, jak ilustruje graf srovnávající výnosy z vinic v letech 1789 a 1819. Vinařství se v oblasti dále rozvíjelo i v 19. století. Do Chvalovic a Jaroslavic jezdili nákupčí z Vídně, jak poznamenává výpis z vceňovacích operátů (1819), jaroslavické víno se především do Vídně prodávalo i v druhé polovině 19. století. (Markel, 2001, str. 50). Rostla nejen kvalita, ale i kvantita, díky zavádění nových postupů a vysazování nových vinic. Ovčí pastviny na Lampelbergu, (dodnes pomístní název Ovčí vrch) patřící panskému statku, byly v roce 1859 rozparcelovány a pronajaty sedlákům na 18 let pod podmínkou, že budou na nových vinicích hospodařit podle instrukcí inspektora velkostatku Leopolda Queise, který zaváděl na panství nové odrůdy a nové technologické postupy ve vinohradnictví (Markel, 2001, str. 47). Trend rozšiřování vinic je patrný i v posledních 20 letech.

ZÁVĚR

Text věnovaný ekonomice krajiny mezi Hrušovany a Znojmem nastínil ekonomickou a společenskou dimenzi zrodu vernakulární krajiny. Analýza ekonomických procesů formující tuto hospodářsky využívanou krajinu vychází z historických dokumentů a z grafických podkladů prvního a druhého vojenského mapování. První vojenské mapování zachycuje krajinu v okamžiku největšího rozkvětu kulturní barokní krajiny a je tak vhodným výchozím bodem pro pozorování změn, které se v krajině odehrály. Změny, které se v současnosti v krajině odehrávají, se vrací z velké části zpět k funkční různorodosti barokní krajiny. Polí, kterých prudce přibylo v první polovině 19. století, nyní ubývá, naopak znovu se do katastrů obcí vrací více vodních ploch, luk, lesů, mokřadů a vinic. Krajina ve své zvolna obnovované, rozmanitější podobě je v jistém slova smyslu skutečným reliktem krajiny barokní, člověkem intenzivně obhospodařované a obývané. Barokní člověk nepotřeboval nutně a nezbytně spektakulární scenérie či krajinné kompozice (byť i těch si dokáže vážit), stačí obyčejná zemědělská krajina, rozmanitá a přitom nezáměrná, dotvářená drobnými sakrálními památkami jako milníky každodenních cest, lokálními dominantami kostelních střech a věží, jednoduchým urbanismem sídel, neplánovaným, avšak funkčním.

39 Tento fenomén, stavbu sklepů za vsí, máme dobře popsán např. v listinách louckého kláštera. Roku 1727 žádá Jan Lang z Vrbovce louckého opata Wallnera o povolení vystavět sklep pro víno mimo obec. (E 57 premonstráti Louka, kart. 30, ign. J 22, inv. č. 971). Roku 1740 povoluje loucký opat Nolbeck 11 sousedům z Chvalovic, aby si mohli vykopat mimo ves sklep na víno bez práva šenku. (E 57 premonstráti Louka, kart. 30, ign. J 24, inv. č. 973).

Zkoumaná oblast je krajinou, jejíž kvality neformovalo politické či majetkové centrum, automaticky k sobě stahující prostředky z jiných území, jako tomu bylo v případě Mikulovska či Znojemska. Naopak, tato krajina je spíše oblastí, odkud peníze odtékaly, takže její krása spočívá v něčem jiném, než je umělá kompozice větších krajinných celků či okázalé centrum politické moci a ekonomické síly. Je to krajina, která v sobě nese odraz společenských a kulturních postojů mnoha jednotlivců z mnoha generací. Není promyšleným dílem jedné geniální mysli, jednoho centra či jedné koncepce. Je spontánním dílem mnohých, dílem zvolna rostlým, pomalu se proměňujícím, formovaným jak společenskými konvencemi, tak ekonomickými tlaky a výkyvy na trzích. Vernakulární krajina je tak ve své historické dimenzi živou, zvolna doplňovanou učebnicí hospodářských dějin regionu.

Literatura a prameny

[1] AUER, J. (1994) Znojemské vinice a znojemské víno od pradávna do roku 1850. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě. Sv.7, s. 15-86. [2] DUBRAVIUS, J. (1953) O rybnících: věnováno Antonínu Fuggerovi. In: Československá akademie věd: Kabinet pro studia řecká, římská a latinská – Svazek 2, Sborník filologický I – Svazek 2. [3] ELIÁŠ, J. (2001) Vodní mlýn ve Slupi (Stavebně-historický průzkum), [on-line] [cit. 2015-01-20] Dostupné na: http://shpelias.cz/SHPela/SlupMlynHistPruzkumWeb_96InfCry.pdf [4] ELIÁŠ, J. (2001) Smutný osud tasovického mlýna, [on-line] [cit. 2015-01-20] Dostupné na: http://www.shpelias.cz/SHPela/MLYN_TASOVICE_clanek011.pdf [5] ELIÁŠ, J. (2011) Tasovice: mlýn a rezidence, [on-line] [cit. 2015-01-20] Dostupné na: http://www.shpelias.cz/SHPela/TasMlynEla2011WebFuRo_InfCry.pdf [6] HERTOD, J. F. (1669) Tartaro Mastix Moraviae. [on-line] [cit. 2015-01-20] Dostupné na: http://reader.digitale-sammlungen.de/en/fs2/object/display/bsb10285504_00001.html [7] Hlavačka, M. a kol. (2014) České země v 19. století: proměny společnosti v moderní době II. Praha: Historický ústav, 2014. [8] HURT, R. (1960) Dějiny rybnikářství na Moravě a ve Slezsku. 1-2 díl. Ostrava. [9] JANÍČEK, K. (1996) Ohlédnutí za životem Volfa Dětřicha z Althannu (1575-1621) se zvláštním zřetelem k jeho účasti na českém stavovském povstání a k hospodářskému a majetko právním poměrům na vranovském panství. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě. Sv. 10, s. 8-43. [10] KACETL, J. (2012) Slavná minulost a přetržená přítomnost tzv. Propojovací dráhy c. k. Společnosti státní dráhy (StEG) z Vídně do Brna a Znojma. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě. Sv. 26. s. 52-74. [11] KVĚT, R. (2001) Římské cesty na jižní Moravě a staré stezky. Jižní Morava: vlastivědný sborník. Sv. 40, s. 269-272 [12] MARKEL, M. (2001) Moderní historie Jaroslavic. 1. Příběh procesu modernizace. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě. Sv. 15, s. 36-69. [13] MARKEL, M. (2002) K posloupnosti mlynářů ve Slupi. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě. Sv. 17, s. 36-45. [14] MARKEL, M. (1998) Lichtenštejnská privilegia pro Dyjákovice po třicetileté válce. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě. Sv. 12, s. 55-85.

[15] MARKEL, M. (2000) Poddanský a sociální statut jaroslavických sedláků v raném novověku. Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě. Sv. 14, s. 10-51. [16] NASSAUER, J. I. (1995). Culture and changing landscape structure. Landscape Ecology. Roč. 10, č. 4, 229–237. [17] POŠVÁŘ, J. (1977) Znojemské viničné právo. Jižní Morava: vlastivědný sborník. Sv. 13, s. 120 - 128. [18] SVOBODA, F. (2014) Vznik a uchování kulturního kapitálu na příkladu kulturní krajiny Mikulovska. Scientia et Societas, roč. 10, č. 3, s. 189-202. [19] ŠTARHA, I (1994) Hrdelní soudy na Znojemsku. Jižní Morava: vlastivědný sborník. Roč. 30, s. 49-57 [20] VÁVRA, M. (1974) Zvelebovací vinařská činnost na Moravě na počátku 19. století. Jižní Morava: vlastivědný sborník, roč. 10, s. 116-123. [21] WANG, Y. K. GUOPING, Z. H. (2005) Discussion about the Vernacular Landscapes and Their Implications to Modern Landscape Architecture. Huazhong Architecture, č. 4. [on-line] [cit. 2015-01-20] http://en.cnki.com.cn/Article_en/CJFDTOTAL-HZJZ200504040.htm [22] Archiv obce Vrbovec [23] První vojenské mapování – textová část. [24] G 140, Rodinný archiv Dietrichsteinů [25] F 53 Velkostatek Jaroslavice [26] Fond 177 Velkostatek Moravský Krumlov [27] Fond F6 Velkostatek Hrušovany [28] Fond E 57 Premonstráti Louka

František Svoboda, Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, [email protected]

Economic and social characteristics of the formation of the so-called Vernacular landscapes: the cultural-historical contribution to economic history

Abstract

This article discusses the economic and historical context of landscape development on Moravian border. Landscape pattern in this area is vernacular. There is a cultural landscape, whose main purpose is to satisfy essential human needs. This type of landscape can be defined by using several social and economic characteristics. These characteristics are: fragmentary administration, absence of a center of power, absence of development axes and dependence on local, predominantly agricultural production. Particular attention will be aimed to historical changes of landscape and transformative landscape effects of changes in the markets for agricultural products.

Klíčová slova: kulturní krajina, hospodářské dějiny,

Keywords: cultural landscape, economic history, landscape transformation

JEL codes: L66, L83, Q01

Článek vychází v rámci projektu DF13P01OVV019 NAKI - Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí

PŘÍLOHA 3

GEOREFERENCOVANÉ

MAPY CÍSAŘSKÝCH OTISKŮ

STABILNÍHO KATASTRU



PŘÍLOHA 4

TERÉNNÍ PRŮZKUM 2015



BAROKNÍ KRAJINOU ZNOJEMSKAPROGRAM TERÉNNÍHO PRŮZKUMU

13. – 17. ČERVENCE 2015

STRANA 2 Z 12 | BAROKNÍ KRAJINA ZNOJEMSKA | IIVPPBKKJP

DEN PRVNÍ13. ČERVENCE 2015

Šatov 0,0 km �

� první písemná zmínka 1201, osídlení starší � venkovská památková zóna 1995 (střed obce a tzv. sklepní a zimní ulice) � 1 200 obyvatel (2 494 v roce 1890) � farní kostel sv. Martina – v jádru pozdně gotický (15. stol), přestavba 1656, počátkem

a koncem 19. století, 1851 přestavěna věž kostela � kaple Božího hrobu za kostelem – gotické jádro, v suterénu románský fragment � fara z 18. století � řada soch a pozdně renesančních božích muk

� sousoší Piety u Fary a u silnice do Hnanic � sousoší Nejsvětější Trojice nad obcí � sousoší svatého Jana Nepomuckého � socha Panny Marie na sloupu, morový sloup � socha svatého Floriána � sloup se sochou svatého Šebestiána � mariánský sloup u hřbitova � sousoší loučení Krista s Pannou Marií u farního kostela � sousoší loučení Ukřižovaného s Pannou Marií za domem č. 416 � boží muka nad farou, u ZD, u železniční trati, v sadu jižně od obce � zděná poklona SV od silnice do Chvalovic

� barokní dům naproti staré školy � usedlosti – 38 domů v klasicistním a historizujícím stylu � vinné sklepy s lisovnami (za severní záhumenní cestou) � https://de.wikipedia.org/wiki/Šatov

� http://www.obecsatov.cz/component/content/article/9

� Územní plán obce Šatov

farní kostel a radnice v Šatově, wikimedia commons

PROGRAM TERÉNNÍHO PRŮZKUMU | 13. – 17. 7. 2015 | STRANA 3 Z 12

U Fandy 0,9 km �

� oběd � http://www.penzionufandy.cz/

sousoší Loučení Krista s Pannou Marií 3,8 km �

� barokní sousoší, původní umístění v krajině

Heiligerstein 6,3 km �

� prehistorické sídliště a pohanské obětiště (mísovitý kámen) � kámen považován za zázračný i křesťany � stavba mariánské kaple 1655 � mariánský kostel 1750-55, zrušen 1785 Josefem II. � dnes odkryté základy s novodobou úpravou � http://www.nppodyji.cz/drobne-stavby

� http://www.novinky.cz/vase-zpravy/zahranici/rakousko/667-5913-heiliger-stein-legendami-opredene-poutni-

-misto-v-rakousku.html

Hnanice 8,4 km �

� první písemná zmínka kolem 1201 � kostel sv. Wolfganga

� základem kostela kaple s malou sakristií založená kolem 1200; studna s léčivou vodou � přestavba kaple na kostel (1480-87), nedokončena, místo závěru původní kaple � http://www.farnostlouka.cz/view.php?cisloclanku=2010041502

� sklepní ulička � sloupková boží muka u kostela � socha sv. Jana Nepomuckého � http://www.obechnanice.cz/info-obec-menu/djiny-obce

Fládnické vřesoviště km �

� Hnanické poklony � sv. Jiří, sv. Hubert, Panna Marie, sv. Wolfgang, sv. Kryštof, sv. Urban, sv. Barbora, sv. Ivan (nejstarší 1805), sv. Anna, sv. Václav, sv. Vojtěch

� poklony byly výrazně poškozeny a zničeny po roce 1948 � některé obnoveny či znovu postaveny, sošky bratří Pátých a keramickými reliéfy akad. soch. Zdeňka Maixnera

� http://www.obechnanice.cz/informace-pro-turisty/hnanicke-kapliky

Devět mlýnů 11,4 km �

� původně devět mlýnů v údolí řeky Dyje � první písemné zprávy 1497


� dnes známa poloha šesti z nich: Zemský mlýn, Pekárna, Gruberův mlýn, Hotel

Gruber, Judexův mlýn a Papírna � v 50. letech 4 funkční, následně zlikvidovány � zachovány jezy, zbytky náhonů a někdy i budov � další tři mlýny níže po proudu a zničeny povodněmi v 16. století � http://www.nppodyji.cz/hrady-a-zamky

� http://www.nppodyji.cz/devet-mlynu-vypraveni-bruno-kaukala

� http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=3115

� http://vodnimlyny.cz/

Papírna 13,5 km

pohled na Papírnu ve 20. - 30. létech 20. stol., Archiv NP Podyjí

Popické vřesoviště 16,1 km

� největší komplex vřesovišť v NP Podyjí � výklenková kaple, sloupková boží muka

Havraníky 16,9 km �

� založení fary a kaple sv. Linharta 1220 � přestavba kaple na kostel sv. Linharta 1815-16 knězem Wolfgangem Timmelem � fara 1860 � barokní sochy

� sousoší Loučení Krista s P. Marii u kostela 1747 � plastika sv. Jana Nepomuckého u kostela 18. stol. � socha sv. Floriána na návsi 1767

� boží muka a výklenkové kapličky � http://www.havraniky.cz/informace-o-obci/


DEN DRUHÝ15. ČERVENCE 2014

Nový Šaldorf, zastávka 1,4 km �

Popice, kříž 0,6 km �

� renesanční kříž s reliéfy na původní cestě do Popic

kaple Panny Marie Bolestné 2,9 km �

� kaple z roku 1815 obnovená 1993 � socha sv. Antonína Paduánského

� cestou popická záhumenní cesta se stodolami � https://cs.wikipedia.org/wiki/Popice_(Znojmo)

Popice 3,3 km �

� první zmínka 1252 � kostel sv. Zikmunda 70. léta 16. století, věž 1752

� dva oltáře: hlavní sv. Zikmunda a pobočný Panny Marie Pomocné � fara Křížovníků s červenou hvězdou 14. století � řada božích muk a soch

� socha sv. Floriána před farou � http://www.popiceuznojma.cz/

� https://cs.wikipedia.org/wiki/Popice_(Znojmo)

U Kloudů 4,3 km �

� oběd � http://www.popickahospoda.cz/

Konice 5,2 km �

� kaple sv. Jana Nepomuckého

� kostel sv. Jakuba Většího

� fara

� sklepní ulička – barokní sklepy � socha sv. Antonína Paduánského u cesty na Kraví horu � výklenkové kapličky � http://www.koniceuznojma.cz/

Kraví Hora 8,2 km �

� výrazný hřeben, 325 metrů nad mořem

STRANA 6 Z 12 | BAROKNÍ KRAJINA ZNOJEMSKA | IIVPPBKKJP PROGRAM TERÉNNÍHO PRŮZKUMU | 13. – 17. 7. 2015 | STRANA 7 Z 12

� www.cykloserver.cz/cykloatlas/


� vyhlídka � vřesoviště � historická cesta Znojmo-Retz � častá vojenská ležení � http://www.znojmocity.cz/53-kravi-hora/d-2867

� socha Panny Marie Immaculaty polovina 18. století,opravena 1994 � http://www.nppodyji.cz/drobne-stavby

Sedlešovice 9,8 km

� gotická boží muka � postavena v 16. století na památku rozsáhlé záplavy v obci � další dva sloupy jako památník padlým v 1. světové válce � http://www.malovanysklep.cz/pamatky-v-sedlesovicich/

klášter Louka 10,5 km �BUS/VLAK

� premonstrátský klášter � založen 1190 Konrádem Otou � patřila k němu řada obcí na Znojemsku � zachována část gotické architektury � monumentální barokní přestavba � zrušen 1784 Josefem II. � do roku 1993 kasárna � nyní bez využití � http://www.nppodyji.cz/hrady-a-zamky

� http://www.farnostlouka.cz/view.php?cisloclanku=2005030902

� Bazilika Panny Marie a sv. Václava � budována od 1. třetině 13. století (v pozdně románském slohu) až po raně barokní úpravy ve 2. pol. 17. stol

� http://www.znojmocity.cz/5-bazilika-panny-marie-a-sv-vaclava-v-louce/d-2595

Načeratický kopec 14,1 km �

� krajinná dominanta s několika dílčími vrcholy � nejvyšší bod 290 m.n m., výhledy � do 1992 armádní cvičiště a tankodrom � dnes přírodní park � http://www.turistika.cz/mista/naceraticky-kopec

� http://www.vojensko.cz/naceraticky-kopec-tankodrom

Kateřinský dvůr 15,2 km �

� hospodářský dvůr, 19. stol. � koncentrační tábor pro maďarské židy

VT-5

5 , v

poz

adí

Znoj

mo,

1972

, fot

o J.

Sm

utný


� http://www.kvh.estranky.cz/clanky/zajatecke-a-koncentracni-tabory.html

Milfroň (Dyje) 16,1 km

� první zmínka 1283, jméno změněno novoosídlenci po roce 1945 � barokně-klasicistní chrám Bičovaného Spasitele (původní název) 1769-1775

� loucký opat Řehoř Lambek � vídeňský architekt Kerndl � malby F. A. Maulbertsch � http://www.znojmocity.cz/12-kostel-bicovaneho-spasitele-v-dyji-milfroni/d-2602

� zámek, sídlo louckých proboštů � socha sv. Jana Nepomuckého � smírčí kříž na návrší nad obcí � https://cs.wikipedia.org/wiki/Dyje_(okres_Znojmo)

� http://www.obec-dyje.cz/index.php?ID=22

Tasovický mlýn 19,1 km �

� jeden z největších mlýnů Znojemska � pozdně gotický mlýn � zachavaná raně renesanční rezidenční část � pozdně renesanční přestavba � barokní interiéry � nová mlýnice 19. stol. � majetkové spekulace 90. let 20. století a požár 2009, havarijní stav � http://shpelias.cz/SHPela/MLYN_TASOVICE_clanek011.pdf

stav mlýna před rokem 1989, archiv NPÚ

Tasovice 19,7 km �


DEN TŘETÍ16. ČERVENCE 2014

� itinerář pro město Znojmo je uveden ve stručné podobě a trasa se může změnit; průvod-cem bude PhDr Jan Kozdas z NPÚ

Hradiště sv. Hippolita 0,0 km �

� v 9. a 10. století významným sídelním centrem Velkomoravské říše � původně samostatná obec, od r. 1920 součást města Znojma � areál křížovnického kláštěra a kostela sv. Hippolyta

� stavební vývoj od 9. století � fresku Nalezení sv. Kříže od malíře F. A. Maulbertsche

� kostelík sv. Antonína Paduánského � před rokem 1662 za probošta Tomáše Sclessina � jednu z prvních barokních staveb ve Znojmě � oválná stavba s kopulí

� http://www.znojmocity.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=19341&id=2601&p1=4894

� https://cs.wikipedia.org/wiki/Hradiště_sv._Hypolita

Kaple proroka Eliáše 0,6 km �

� vybudována ve stejné době jako kostelík sv. Antonína Paduánského

Gránické údolí 1,2 km �

� raně-barokní klasicizující křížová cesta � vybudována za probošta Tomáše Sclessina (1653-1675). � obnovena a osazena moderními pašijovými výjevy 1992 � http://www.znojmocity.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=19341&id=2601&p1=4894

� http://www.turistika.cz/mista/znojmo-krizova-cesta

Dominikánský klášter, hrad, rotunda 2,0 km �

� Znojemský hrad � vznikl za knížete Břetislava v l. pol. 11. stol jako součást systému pohraničních pevností � sídlo znojemských údělných Přemyslovců a později královský hrad. � přestavba na barokní zámek 1710-1721

� areál Minoritského kláštera � 2. pol. 13. stol � nyní Jihomoravské muzeum ve Znojmě

� rotunda Panny Marie a sv. Kateřiny � postavena v pol. 11. stol. jako součást hradu � 1134 zaklenuta kopulí a provedeny nástěnnými freskami znázorňující gegealogii Přemys-lovců


� od r. 1962 národní kulturní památka. � http://www.nppodyji.cz/hrady-a-zamky

� http://www.znojmuz.cz/

kostel sv. Mikuláše 2,3 km �

� děkanský chrám sv. Mikuláše � stavěn v etapách od 1338 (nahradil starší kostel) do 1. pol. 16. století � trojlodní halový chrám s síťovou žebrovou klenbou � http://www.znojmocity.cz/2-dekansky-chram-sv-mikulase/d-2580

� https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svatého_Mikuláše_(Znojmo)

� Svatováclavská dvojkaple � před rokem 1521 � horní kaple zasvěcená sv. Anně a sv. Kateřině � dolní kaple zasvěcená sv. Martinovi (starší) � http://www.znojmocity.cz/8-svatovaclavska-dvojkaple/d-2598

centrum 2,9 km �

� gotická struktura � Dolní a Horní náměstí � radnice 1260 � radniční věž 1445 – 1448 � znojemské podzemí � rezidence šlechty a měšťanské domy � obchodní dům Dyje (Kamil Fuchs, Bohuslav Fuchs) 1969 � http://www.znojmocity.cz/poznejte-znojmo/ds-1111/archiv=0

opevnění 3,5 km �

� částečně zachovalé středověké opevnění � dnes součástí Městského parku � http://www.znojmocity.cz/19-mestske-opevneni/d-2832

divadlo 3,8 km

� historizující budova nového divadla � 1898-1900 dle projektu vídeňského architekta Alexandra Grafa � exteriér s prvky „německé renesance“ � interiér novobarokní � http://www.znojmocity.cz/mestske-divadlo-ve-znojme/d-2405


DALŠÍ PROGRAM

13. ČERVENCE 2013

�� !"�� #�$��%� & !"��'�� *&��

+�� ,%��-�. �� ' �*%�*�� "�. �� /6� :%�� ;��%. & <�= =>� � ?��

14. ČERVENCE 2013

�� @A��' ��. � �� B��%""E F /6� �� G&��I��"M /6� #��% A�%�� B�6� �$�� !�� Q��M ��

15. ČERVENCE 2013

�� &��$� ��%�� &�� "�. �� F /6� #��% A�%��

16. ČERVENCE 2014

�%�� '�� R&�*� T �� &��$� ��%�&��' %��%"�.

17. ČERVENCE 2014

�� %�� '�� R&�*�*

POZNÁMKY

KONTAKTNÍ ČÍSLO JAN FORETNÍK 608 509 252

Havranické vřesovištěfoto Lucie Mrlinová

Heiliger Stein foto Petra Šestáková

Konice, vinný sklep foto Lucie Mrlinová

Horecký kopec foto Petra Šestáková

PŘÍLOHA 5

VÝSTAVY



Průběžná výstava výsledků projektu Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí

B A R O K N Í K R A J I N O U

2 0 1 4

Galerie Mini

Fakulta architektury VUT v Brně

Poříčí 5, BrnoVýstavu pořádá

FA VUT v Brně

s NPÚ ÚOP v Brně a ESF MU

Akce je spolufinancována z projektu

NAKI DF13P01OVV019

Petra Buganská

Pavel Čánský

Kateřina Čenovská

Filip Fuchs

Mária Kovalová

Petra Kovaříková

Patrik Kučavík

Eliška Lichtnerová

Jaroslav Matoušek

Václav Mihola

Ondřej Mráz

Tereza Novotná

Norbert Obršál

Miroslava Panáčková

Jan Schleider

Hana Slouková

Nikola Stibůrková

Jakub Stýblo

Ivona Uherková

Kristýna Uhrová

Eliška Vinklárková

Marek Vlček

Michaela Voráčová

Tereza Zvolská

vystavující studenti:

2 2 4 20 1 5 — 30 4 20 1 5

Vernisáž 21 4 2015 v 17 h

v Galerii Mini

Výstava projektů studentů FA VUT v Brně, kteří se vydali po stopách zaniké obce

J E Č M E N I Š T Ě

Základní škola Vrbovec

Vrbovec 143

Petra Buganská


Jaroslav Matoušek

Václav Mihola

Tereza Novotná

Norbert Obršál

Vystavující studenti:

2 5 5 20 1 5 — 30 5 20 1 5

Výstavu pořádá

FA VUT v Brně



NAKI DF13P01OVV019

Diskuse s autory

v rámci Dne obce Vrbovec

dne 30 5 2015 v 17 h

Průběžná výstava výsledků projektu Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí

Státní okresní archiv

Znojmo

Divišovo náměstí 5

17 6 20 1 5 — 30 6 20 1 5

Výstavu pořádá

FA VUT v Brně



NAKI DF13P01OVV019

Vernisáž výstavy

dne 16 6 2015 v 18 h

Pro veřejnost otevřeno v pondělí a středu od 8h do 17 h,

v úterý, čtvrtek a pátek od 9h do 14h

B A R O K N Í K R A J I N O U

J A R O S L A V I C K A

Marie Brabcová

Petra Buganská

Andrej Drgala

Filip Fuchs

Mária Kovalová

Zuzana Kropšová

Patrik Kučavík


Jaroslav Matoušek

Václav Mihola

Ondřej Mráz

Tereza Novotná

Norbert Obršál

Jan Schleider

Jakub Stýblo

Martin Surovec

Zuzana Šperlová

Kateřina Štíchová

Ivona Uherková

Kristýna Uhrová

Eliška Vinklárková

vystavující studenti:

MORAVSKÝZEMSKÝARCHIV��

Komponovaná dokumentace na základě podkladů stavebně-historického a restaurátorského průzkumu na téma

SVATÝ KOPEČEK V MIKULOVĚ

A JEHO KŘÍŽOVÁ CESTA

Galerie Konvent

Vrchlického 3, Mikulov8 8 20 1 5 — 30 9 20 1 5

Zahájení v 17 hod ekumenickou

bohoslužbou s požehnáním

za účasti rev. Jaroslava Kratky, SChLJ

Vernisáž 7 8 2015

v Galerii Konvent

Výstavu pořádá

Galerie Konvent a

Občanské sdružení Pro Konvent

ve spolupráci s NPÚ ÚOP v Brně

a FA VUT v Brně


NAKI DF13P01OVV019

Barokní krajinou JaroslavickaStátní okresní archiv Znojmo

foto Barbora Ponešová

Barokní krajinou JaroslavickaStátní okresní archiv Znojmo foto Barbora Ponešová

Barokní krajinou JaroslavickaStátní okresní archiv Znojmo

foto Barbora Ponešová

JečmeništěZŠ Vrbovec foto Jan Foretník

PŘÍLOHA 6

UKÁZKY STUDENTSKÝCH PRACÍ



Ječmenište, stratená obec pôvodom z roku 1787, sa nachádzala v miernom údolí rozľahlej moravskej krajiny česko-rakúskeho pohraničia. Kaplnka v jej pôvodnom centre sa zachovala jediná ako nositeľ nedávnej spomienky. Jej významom pre všedného človeka bola ako duchová tak aj spoločenská náplň. Bola centrom a srdcom obce. Pri vysídlení obyvateľov v roku 1948 sa stratila aj veža týčiaca sa nad jej vstupom. Myšlienkou návrhu je pripomenutie si pôvodného stavu miesta. Prinavrátenie kaplnky pomocou zhmotnenia pôvodnej vežičky, nie jej dostavbou, ale konštrukciou podobného tvaru vsadeného pôdorysne mimo kaplnku. Dosiahnutý efekt priehľadu vytvára pripomenutie pôvodnej podoby kaplnky so siluetou jej veže v pozadí. Tento priehľad je pominuteľný, tak ako aj spomienka na minulosť. Zmenou pozorovacieho miesta sa vidina celistvej kaplnky vytráca. Návrh spočíva v dvoch objektoch v krajine, miesto pozorovateľa a pozorovaného objektu. Pomocou priehľadu na ose východ-západ vytvárajú vidinu nejasnej spomienky veže. Motív linearity spája oba navrhované objekty, ale v rôznom poňatí. Vertikálne prvky východného objektu rámujú priehľad s pôvodnou podobou kaplnky, súčasne však z iných uhlov splývajú s krajinou. Naopak západný objekt, nachádzajúci sa na protiľahlom okraji údolia, využíva horizontálne prvky k vytvarovaniu podoby veže. Zjednotením oboch objektov je použitie zkorodovanej ocele. Záverom projektu je umiestnenie skulptúry symbolizujúcej srdce zvona do apsidy kaplnky. Stáva sa znova symbolickým centrom svojho okolia a vďaka vytvoreným objektom v údolí naďalej znie v krajinou.

ELIŠKA LICHTNEROVÁ: JEČMENIŠTĚ

HISTÓRIA SITUÁCIA

VIZUALIZÁCIA KAPLNKY VIZUALIZÁCIA KRAJINY

POZDĹŽNY REZOPOHĽAD

PÔDORYS

REZOPOHĽADY VÝCHODNÉHO OBJEKTU REZOPOHĽADY ZÁPADNÉHO OBJEKTU

KONCEPT A PERSPEKTÍVY PRVKOV

MÍSTO Vesnice Ječmeniště měla krátký a dramatický život.

Založena byla roku 1787. Po druhé světové válce proběhl

odsun Němců a vesnice byla osídlena českými správci. Ti

zde hospodařili jen do roku 1951, kdy se Ječmeniště ocitlo

v zakázaném hraničním pásmu železné opony. Domy byly

zlikvidovány, sklepy odstřeleny. Jediné, co z vesnice zůstalo

je kaple, která byla využita jako sklad ovoce.

Místo stále dává tušit, že zde dříve existovala dnes zničená

vesnice. Jakoby po zbouraných domech a nuceně odsunutých

lidech, Němcích i Češích, zůstala špatně zahojená rána nebo

jizva.

Poslední přeživší je kaple. Jako jediný zachráněný objekt

je svědkem osudu vesnice. Těžko říct, jestli se tehdy vojáci

(ještě vychovaní v katolické víře) báli kapli vyhodit do vzduchu.

PŘÍSTUP Přestože místo má za sebou dramatickou minulost a v

současnosti na člověka působí poněkud ponuře, snažím se k

němu přistupovat pozitivně.

Odpoutat se od minulosti - nezapomínat, ale odpustit.

Neotevírat znovu staré rány. Jedno období skončilo, začíná

nové. Podpořit nový začátek, přirozený koloběh života.

Jde o vytvoření nové vrstvy, která se zakládá na té původní,

ale přináší vlastní obsah.

Tento přístup má paralelu v křesťanském rituálu - křtu.

Křest = čin smíření, odpuštění hříchů, znovuzrození MÍSTO �� NOVÁ VRSTVA

PETRA BUGANSKÁ: JEČMENIŠTĚ

NÁVRHNávrh se skládá ze tří hlavních částí - opravy kaple,

vytvoření venkovní křtitelnice a ochozu - ambitu.

Kaple zůstává kaplí. Sloužit by měla ke konání mší a

dalším liturgickým obřadům.

Venkovní křtitelnice neboli baptisterium je vlastně

umělá tůň, zásobovaná vodou z Ječmenišťského potoka.

Nemá zastřešení, pouze nezbytné vybavení.

Nacházíme se poměrně daleko od nejbližší vesnice.

Je potřeba ujít kus cesty, aby se sem člověk dostal. To mě

vedlo k tomu, vytvořit zde zázemí pro poutníka. Vznikl

venkovní ochoz neboli ambit. Ambit v části poskytuje

přístřeší, tak jako sloužil u poutních kostelů k ochraně před

deštěm a i k přenocování. Spojuje baptisterium a kapli s

úkrytem.

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

��

Divoký organický svět koryta řeky v místech brodu je protikla-dem jasné geometrické konstrukce mostu, která navazuje na starý stržený most. Nový most brodu nekonkuruje. Nabízí alternativní přechod řeky suchou nohou, přičemž zavádí chodce na říční ostrov. Po vět-šinu roku je most na ostrově usazen. Kritická chvíle přichází v době jarních povodní. Aby most netvořil překážku tekoucí vodě, reaguje jako celek na kolísající výšku hladiny. Nejedná se o nijak složitý systém. Kloubově uložená ramena mostu jsou připojena k prostřední části. Tou je plovák dimenzovaný dle Archimédova zákona a tvarovaný do rovnostranného trojúhel-níka. Takovýto tvar zároveň odráží předměty plující v řece. Ocelová konstrukce je namáhána převážně tahovou silou, což je vzhledem k jejím vlastnosem výhodnější.

JAROSLAV MATOUŠEK : MOST PŘES DYJI

Pororošt

Tmavý slzičkový plech

Příhradová konstrukce

Zavětrování

Příčné ztužení

Lišta vynášející lamely

Lišta kotvící lamely

Podélný ocelový nosník

Brod

Ostrov

Slup

Valtrovice

Lamely z opáleného dřevaKloubová uložení

Pohyb ramen opisující kružnici

Léto, podzim, zima Jarní povodeň

Půdorys 1:150 Pohled 1:150

DetailKonstrukce

Situace 1:1000Předobraz

0,000

+4,550

Plovák

Ocelová příhradová konstrukce

Plovák

- ocelová příhradová konstrukce nejlépe vzdoruje silám způsobeným zvýšenou hladiny řeky při jarních povodních - tvar plováku zvolen na základě Bernoulliho věty o chování těles v proudu kapalin- zároveň co nejlépe eliminuje nárazy od předmětů plujících řekou během povodně

- konstrukce princip kosti a kůže, lamely z opáleného dřeva vytváří trvanlivý obal- vlasnosti dřevěných lamel z velké části ovlivňuje celkovou atmosféru v mostě

- jasná geometrická konstrukce mostu je protikladem organického světa podél koryta Dyje - osově symetrická ramena spojena s plovákem

Model

Nástup Průchod mostem

53

53

PŘÍLOHA 7

PREZENTACE V MÉDIÍCH



Budoucí architekti oživují krajinu

Čer 9th, 2015 | By admin | Category: Regionální zprávy

Kaple bez střechy se schodištěm vzhůru jako vyhlídka, kaple s věžičkou z trubek, kaple slaminátovou střechou, to jsou jen některé návrhy budoucích architektů, kteří oživují krajinukolem zaniklé obce Ječmeniště nedaleko Vrbovce. Se zájmem si je v místní základní škole naDen obce Vrbovce nedávno prohlédli návštěvníci i její obyvatelé. „Studenti architektury sesnažili vnést nový pohled na pozůstatky barokní krajiny kolem Ječmeniště a připomenout tutopo druhé světové válce zaniklou obec nedaleko hranic s Rakouskem. Současně navrhli využitíkaple, která zde stojí. Nekladli jsme jim přitom žádné hranice, takže některé práce jsouakademické, jiné by mohla obec realizovat, pokud by se občanům některý z návrhů líbil,“ uvedlJan Foretník, odborný asistent na fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně.

Ječmeniště všemi smysly jako při procházce touto krajinou, vnímá práce budoucího architektaVáclava Miholy. Například na kapli, kterou opravil, přidal věžičku složenou z trubek. Když sedo nich opírá vzduch tak vydávají zvuk. Nedalekou strážní věž, která zde dříve kontrolovalaprostor, opláštil betonovou hmotou a udělal z ní vyhlídku do okolí.

Studentka Tereza Novotná vytvořila objekt pro přechodné ubytování v části bývalé obceJečmeniště. Jeho jednotlivé pokoje – ložnice, obývací pokoj či jídelna stojí jako samostatnédomečky, do nichž se volně vchází a jsou tak propojeny s krajinou. Opravenou kapli autorkanávrhu nechává bez střechy jako zahradu.

Křtitelnice, vyhlídka i věžička v Ječmeništi

Projekt Petry Buganské navrhuje u kaple v Ječmeništi křtitelnici napájenou vodou z nedalekéhopotůčku. Církevní památku doplňuje ambitem (ochozem), který slouží i jako přístřešek propoutníky. Eliška Lichtnerová nahradila chybějící věžičku kaple originálním způsobem.Vytvořila konstrukci podobného tvaru ale mimo kapli. Pokud se turista, poutník či výletník díváv ose východ-západ tak uvidí siluetu nové věže, která optickým klamem doplňuje původní kapli.Norbert Obršál vnímá zpřetrhané vazby ve zdejší krajině z padesátých let, kdy byla uzavřenahranice, byly odstraněny sochy, vznikly slepé cesty a domy v Ječmeništi byly srovnány se zemí.Tento stav chce napravit. Navrhuje v okolí kaple prostor kam by bylo možné převézt všechnysochy z okolí, které byly předtím soustředěny ke kostelům, aby byly zachráněny. Také plánujekapli bez střechy se schody nahoru s vyhlídkou. Vše doplňuje vodním prvkem – nádrží s vodou idomkem poustevníka. Student Jaroslav Matoušek také odstranil střechu kaple, ale nahradil jinovou z průhledného laminátu, zdi ponechal původní. Vytvořil tak avantgardní a současněhistorický objekt s novým prostorem v interiéru.

„Z šesti krásných projektů se mi jen těžko vybírá, ale nejvíce se mi líbila křtitelnice s ochozem.Je to představa studentky architektury, kterou by bylo potřeba dostat do reálné formy,kdybychom ji chtěli uskutečnit. Prezentace modelů s nákresy a fotografiemi návštěvníky v našíškole zaujala a věřím, že s Ing. arch. Foretníkem, který nás oslovil v rámci projektu NAKI –Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravskéhopohraničí, nehovořím naposledy,“ zhodnotila starostka Vrbovce Marie Polachová. Na projektuse podílela i Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy university a památkáři z brněnskéhopracoviště Národního památkového ústavu.

Předplatné Firemní inzerce Soukromá řádková inzerce Kontakty a redakce Starý web

Zpravodajství Krimi zprávy Regionální zprávy Sportovní zprávy Rozhovory Kultura a pozvánky Volný čas, zábava Názory, komentáře

» hledej »

12. 6. 2015 Budoucí architekti oživují krajinu - Znojemský týden

http://www.znoj-tyden.cz/budouci-architekti-ozivuji-krajinu/ 1/1

Dunajovické kopce

Slyšeli jste někdy o moravské pyramidě? Nejspíš ne. Tak sinenechte ujít naši výpravu do Dunajovických kopců. Nepatří sicek žádným obrům, ale za návštěvu rozhodně stojí. Daří se na nichvinné révě, a to už po staletí. A najdeme tu taky ovocné sady.Nicméně největší zajímavostí, která je tu k vidění, je vrch Velká Slunečná. Má totiž tvarstarobylého zikkuratu, tedy stupňovitých věží, které byly oblíbené třeba v Mezopotámii.A jak k neobvyklé podobě tenhle vrch přišel? Dozvíme se, že za to může vinná révaa snaha o vytvoření lepších podmínek pro její pěstování. Prozradíme vám ale i to, jakéunikátní květiny a živočichy byste v kopcích mohli objevit a připomeneme si rovněžpoutníky, kteří tudy chodívali ke kapli sv. Rocha na Liščím vrchu. Ta byla v dobějosefínských reforem zbořena a v roce 1801 ji nahradil kříž.

Obecní úřad Dolní Dunajovice

Zahradní 613691 85 Dolní Dunajovicetelefon: 519 500 053, 519 517 [email protected]

MAPA

VIDEO Dunajovické kopce

18. 9. 2015 Toulavá kamera — Česká televize

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/215562221500029/#28181 1/1

Výstava v Konventu odkrývá mystikumikulovského Svatého kopečkuMikulov – Historie Svatého kopečku, jeho podoby i proměny. Právě s cílem odkrýtpodrobnosti o jedné z nejvýznamnějších dominant Mikulova otevřelo v pátek sdružení ProKonvent výstavu s názvem Svatý kopeček v Mikulově a jeho křížová cesta.

Ilustrační foto. Autor: DENÍK/Lukáš Ivánek

BŘECLAVSKÝ

ZPRÁVY SHOWBYZNYS ŽENY HOBBY RECEPTYVYBERTE SI REGION:

VYBRAT MĚSTO ZPRÁVY SPORT ČERNÁ KRONIKA KULTURA Z REGIONU PODNIKÁNÍ MIMINKA DALŠÍ

SKÓRE ROVNOSTI: Pracovali jste někdy načerno?

Ta se koná v Galerii Konvent až do posledního září a Svatý kopeček přiblížínávštěvníkům z různých úhlů. Z historického i architektonického. „Chtělibychom návštěvníky navnadit duchovní mystikou, která se line podél křížovécesty," uvedl Petr Czajkowski z Národního památkového ústavu, který se navzniku výstavy podílel spolu s Fakultou architektury Vysokého učenítechnického v Brně.

Organizátoři o této chráněné kulturní památce připravili celkem 15 panelů,na kterých je historie kopečku a jeho křížové cesty v různých etapách vývoje.Podrobně zachycené jsou i stavby, jako je například kaple svatéhoŠebestiána, zvonice, Boží hrob a kaple znázorňující křížovou cestu, které bylynedávno úspěšně zrekonstruované. „Připravili jsme rovněž exkurz do sférymožných vlivů na svatý kopeček ve Varallu a Varese ve Svatých horách meziPiemontem a Lombardií na severu Itálie," prozradil Czajkowski.

Speciální částí je průřez stavebně-historického a restaurátorského průzkumu,při němž odborníci v uplynulých letech zkoumali vnější i vnitřní omítkovévrstvy nebo maltoviny.

MICHAL HRABAL

11. 9. 2015 Výstava v Konventu odkrývá mystiku mikulovského Svatého kopečku - Břeclavský deník

http://breclavsky.denik.cz/kultura_region/vystava-v-konventu-odkryva-mystiku-mikulovskeho-svateho-kopecku-20150808.html 1/1

Documents

NAKI | DF13P01OVV019 | Periodická průběžná zpráva o ... · 1 . Charakteristika projektu – řešené území v roce 2015 – Znojemsko strana 4 2 . Cíle řešení projektu