Nové knihy20 L i t e r á r N í N ov i N y 2 / 1 2 . l e d n a 2 0 1 2

Naše prima family Mimo ulituformulářů

jazy

kové

zák

ampí

v oč

ekáv

ání

Zdeněk Svěrák: Nové povídky(Fragment, ISBN 978-80-253-1233-9)

Umberto Eco: Pražský hřbitov(Argo, ISBN 978-80-257-0487-5)

Marie Poledňáková: Líbáš jako ďábel(Knižní klub, ISBN 978-80-242-3251-5)

Michal Viewegh: Mafie v Praze(Druhé město, ISBN 978-80-7227-313-3)

Petr Čermák: Člověk Havel(Imagination of People, ISBN 978-80-904662-5-8)

Václav Havel: Prosím stručně(Gallery, ISBN 978-80-86990-00-2)

Walter Isaacson: Steve Jobs(Práh, ISBN 978-80-7252-352-8)

Jo Nesbo: Lovci hlav(Kniha Zlín, ISBN 978-80-87497-50-0)

D. Duka, T. Dostatni, J. Šubrt: Tradice, která je výzvou(Portál, ISBN 978-80-262-0055-0)

Zdeněk Svěrák: Povídky(Fragment, ISBN 978-80-253-0761-8)

Zákoník práce 2012(Sagit, ISBN 978-80-7208-886-7)

Žofie Kanyzová: Lunární kalendář Krásné paní 2012(Krásná paní, ISBN 978-80-86713-81-6)

Nassim Nicholas Taleb: Černá labuť(Paseka, ISBN 978-80-7432-128-3)

Rylová, Tunkrová, Krůček, Šulc: Daňové zákony 2012(Cpress, ISBN 978-80-251-3794-9)

Taťána Lukešová: A léta běží(Katolický týdeník, ISBN 978-80-86615-24-0) Apetit – Párty(Burda Media 2000, ISBN 978-80-904675-9-0)

Marie Formáčková: Prostřeno!2 - Od Aše po Jablunkov(Ikar, ISBN 978-80-249-1715-3)

Iveta Fabešová: Slavnostní pečení s Ivetou(Magazine, ISBN 978-80-904610-6-2)

Eric Berne: Jak si lidé hrají(Portál, ISBN 978-80-7367-992-7) Kancionál(Katolický týdeník, ISBN 978-80-86615-03-5)

Jeff Kinney: Deník malého poseroutky 5(CooBoo, ISBN 978-80-7447-094-3)

Jeff Kinney: Deník malého poseroutky 2(Albatros, ISBN 978-80-00-02476-9)

P. C. a K. Castovy: Škola noci 8(Knižní klub, ISBN 978-80-242-3302-4)

Jeff Kinney: Deník malého poseroutky 3(CooBoo, ISBN 978-80-7447-013-4)

M. S. Peck: Přátelská sněhová vločka(Portál, ISBN 978-80-262-0013-0)

T. Macholdová, J. Nejedlý: Pohádkové tvoření(Portál, ISBN 978-80-7367-987-3)

Černý, Veis, Šalamounová: Obrázky z čs. dějin(Albatros, ISBN 978-80-00-02244-4)

M. a J. Chrastní: Velká kniha úkolů pro malé šikuly(Beníšek, ISBN 978-80-87089-18-7)

L. Zemanová, M. Bergmannová: Výři nesýčkují(Portál, ISBN 978-80-7367-989-7)

Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ(Albatros, ISBN 978-80-00-02738-8)

BELETRIE NAUČNé DěTSKé

televizní stanice Prima vstoupila do nového roku jako formálně jiné médium s názvem Prima family a stala se tak z jakési mateřské

základny rovnocennou sestrou kanálů Prima COOL a Prima love (velká a malá písmena zbaběle přebírám z jejich webových stránek).Family, cool a love jsou slova ryze anglická a do slan-gové češtiny z nich proniká pouze to prostřední, buď jako označení něčeho úžasného, nebo nějaké poslední novinky. Tudíž ne každý Čech musí vědět, co přesně znamenají, a ještě spíše, jak je vyslovovat. Ale případná neznalost tu není jediným zádrhelem a i laik se může zarazit nejen u cizosti jako takové, ale i u struktury celého pojmenování. Jakého slovního druhu je prima a specifikující výrazy?Slovník napoví, že prima může být první třída gymná-zia nebo hudební termín, či nesklonné přídavné jmé-no i příslovce. Výběr pojmenování televizní stanice ke školskému systému nebo hudební stupnici pravděpo-dobně neodkazuje, tudíž prima = něco skvělého (skvě-le). Ve spojení televize Prima mohlo být Prima jak přídavným jménem ( jaká televize), tak samo o sobě i slovem ve funkci jména podstatného, čemuž nahrává i to, že běžně skloňujeme: film na Primě, Vánoce s Pri-mou. Sémantika superlativnosti je přítomná i tak.Prima COOL může být třeba báječná Prima, chladná Prima, teoreticky i bezva senzační, název Prima love lze s trochou fantazie počeštit jako Prima láska, Prima milovat, vynikající láska atd. Tento kanál je určený pro ženy, které tím provozovatelé vyzdvihli/degradova-li na bytosti spojené s láskou všelijakých podob. Ale s tím nejnovějším, tj. cool pokřtěním jedné z Prim si rady nevím. Prima rodina, rodinná Prima, výborná ro-dina nebo snad super čeleď?Obecně se k přátelení češtiny s angličtinou nestavím ani odmítavě, ani rozjásaně. Nad family Primou mě ovšem napadá otázka: Bylo to vážně nutné? Hana PROKŠOVÁ

Autorka pracuje v Ústavu pro jazyk český AV ČR.

Umberto Eco oslavil 5. ledna osmdesátiny. A na-kladatelství Argo, které se v posledních letech věnuje uvádění jeho děl na český trh, připravilo

na sklonek měsíce český překlad nejnovější knihy Od stromu k labyrintu. Eco se tu opět představuje jako ba-datel. Popisuje dva modely encyklopedického poznání, z nichž jeden vychází z ideje stromu (systematického větvení pojmů) a druhý z ideje labyrintu. V dalších ka-pitolách pak hledá sémiotickou reflexi ve filozofických systémech od Platóna a Aristotela přes Tomáše Akvin-ského či Viléma Ockhama ke Kantovi, ale nemenší po-zornost věnuje rétorickým spisům (například barok-ním výkladům o metafoře) či kabalisticky založenému učení o „kombinatorickém umění“. © Rusko v krys-talické podobě, jak ho známe z velké literatury, čtivý střet klasiky a současné šedi, honosné minulosti a ba-nální přítomnosti, tužeb a životní reality, slibují po-vídky knihy Nechtěl jsem být Leninem (nakladatelství Labyrint). Jejich autorka Dora Čechova žije celý život v Česku, ale má ruské kořeny. © Dvoudílný Rok na vsi od bratří Aloise a Viléma Mrštíkových bude další po-ložkou České knižnice (nakladatelství Host). Klasické dílo české prózy z prostředí slovácké vesnice, poprvé vydané v letech 1903–1904, zachycuje v ročním kolobě-hu zvyky a reálie jihomoravského venkova a mentalitu jeho obyvatel na konci 19. století, ale také rozklad tra-dičního venkovského společenství a konzervativních hodnot. Editorem svazku je Vlastimil Válek, komentář napsala Jaroslava Janáčková. /mat

Nej

prod

ávan

ější

kni

hy

52. tý

den

(26.

12. 2

011

– 1.

1. 2

012

)

Beletristicky zpracované životní příbě-hy lidí z minulosti i ze současnosti jsou mezi čtenáři značně oblíbené. Obvykle bývají prosté složitého a leckdy svévol-ně působícího experimentování mno-

ha dnešních prozaických děl, provázejí nás životem aktérů knihy vcelku přímočaře, dovolují nám kon-frontace typu „tohle si vůbec neumím představit“ nebo „tohle se mě netýká“ až k tomu „tak to je jako u nás“, nebo dokonce „úplně jim závidím“. Příběhy o dětech nepředstavují výjimku. Objevovaly se sa-mozřejmě i dříve. Maně vzpomínám na práce Anto-na Makarenka nebo na našeho Zdeňka Taxe, jehož velmi čtivé, byť dobovými okolnostmi umírněné příběhy z pasťáku Obořiště vyšly v šedesátých le-tech minulého století.

Dnes však vycházejí ta-kové příběhy ve značném množství. Obvykle běží po povrchu, líčí události tak, jak šly za sebou, bez hlubší reflexe, velmi zjednodušeně a přitom autoritativně kon-cipují vztahy mezi příčinami a následky, mezi jednotli-vými proměnnými, snaží se přitáhnout pozornost ně-jakou mimořádnou událos-tí, nejlépe pak drastickou, exotickým prostředím. Po-kud se autorovi podaří díky své odbornosti nebo zku-šenostem uchopit problém v hlubších souvislostech, vznikají příběhy neméně dramatické a vzrušující, a tedy i čtivé, nicméně navíc ještě odborně akcep-tovatelné. V tomto ohledu se v posledních letech docela snaží Portál. Řada překladů Torey Haydeno-vé (byť Divná Jadie vyšla v roce 1994 v Mladé frontě a dnes by již nepochybně stála za reedici, Spratek – Portál 2008, Dračice a mazánek – Portál 2009, Zvíře – Portál 2010) vzbuzuje pozornost běžných čtenářů, ale i odborníků. Jde o texty vnášející více světla do velmi bolestných osudů dětí kolem nás, složité cesty k nápravě i úmorné a leckdy marné práce rodičů, učitelů, speciálních pedagogů, psy-chologů, lékařů, ale také až bohorovné lhostejnosti státní mašinérie…

Zatím poslední v řadě je knížka Cathy Glassové Rozbitá o devítileté dívce Jodie, která v jedné pěs-tounské rodině strávila přes rok, když v předchá-zejících čtyřech měsících absolvovala pobyty ve čtyřech rodinách. Pohled Glassové není odborný – ona sama je zkušená a zřejmě velmi úspěšná pěs-tounka. Jodie byla od nejútlejšího věku mnoho let fyzicky týrána, zraňována a znásilňována otcem, „strýčky a dědečky“ za přihlížení a asistence matky a „tety“. Všechny hrůzné události působí alespoň na první pohled mírnějším dojmem, protože jsou popisovány slovy dívky. Jenže si zkusme představit hrůznost událostí, kterou dívka komentuje slovy, že vlastně oba „dědečkové“ byli hodnější než tatí-nek nebo strýčkové. „Leželi na mně, ale nebolelo to. Jenom načurali do postele. To proto, že mě měli moc rádi.“ (str. 184) Výčet různých zranění, potíží,

onemocnění je obrovský a je velmi instruktivní, jak nedostatečně fungovaly veškeré instituce ochrany dítěte. Při faktické pomoci dětem je nutné vylézt z ulity formulářů, výkazů, statistik a skutečně se angažovat, někdy vzít na sebe odpovědnost a roz-hodnout. Důležitý je totiž výsledek a ne množ-ství jednání, koordinačních schůzek, vyšetření, zpráv. Příběh pro nás končí umístěním dítěte do terapeutického zařízení.

Někdy si ani neumíme představit, co zažívají děti v některých rodinách. Kolik fyzického i psy-chického násilí, zneužívání se jim dostává od osob, které jsou nejbližší a mají jejich plnou důvěru. Jenže jak my cizí poznáme, když se pak dítě chová jako „spratek“ nebo jako „zvíře“, co všechno zažilo

a nikdo mu jeho osobní traumata nepomohl zpracovat, odreagovat, odžít. Myslím si, že i jako psycho-log bych se měl pravděpodobně některým dětem omluvit, pro-tože jejich nepřiměřené chová-ní a jednání jsem vykládal jako obyčejnou nevychovanost a při-tom jsem za celý dosavadní život nezažil tolik, co ony. Ono to na nich není vidět, ani jejich rodiče nebývají na první pohled nápadní, nemají na čele napsáno, jaké ne-pravosti páchají doma.

Chystáme se sice zcela správ-ně postupně a doufám v mnohem delším horizontu, než je plánová-no, zrušit kojenecké ústavy a dět-ské domovy a nahradit je právě

pěstounskou péčí (a dalšími formami neinstitu-cionální péče). Rozbitá nám ukazuje, jaká úskalí na této cestě budeme překonávat a jak hluboce se bude muset změnit fungování různých úřadů a institucí, které podle konkrétních příběhů, se kterými se setkávám v poradenské činnosti, stále ještě fungují víc nad rodinami i nad dětmi, místo aby byly pro ně. Proto bych například doporučoval panu řediteli Macelovi z ministerstva práce a so-ciálních věcí, aby se v rámci plánovaných změn ve vzdělávání sociálních pracovnic na OSPODech věnoval studiu a diskusím nad touto knížkou. Pří-stup anglické sociální pracovnice se totiž neliší od praxe, se kterou se velmi často setkávám ve výpo-vědích českých rodičů.

A ještě na jednu okolnost bych rád upozornil. V celé knížce jsem nalezl jednou jedinkrát slovo trest, a to bylo ještě uvedeno v obecnějších sou-vislostech. Jodie ani ostatní děti matka netrestala. Působila výlučně pomocí vytrvalosti, důslednosti, faktické pomoci, citové podpory, laskavosti, ne-změrné trpělivosti, důvěry, že společně zvládnou mnohé. Jde o velmi náročný přístup, ovšem z hle-diska současných poznatků i požadavků jediný vhodný.

Václav MERTINAutor je dětský psycholog.

(Cathy Glass: Rozbitá. Příběh zneužívaného a odvrže-

ného dítěte. Praha, Portál 2011. 1. vydání. Přeložila Lin-

da Bartošková. 264 stran. ISBN 978-80-262-0025-3.)