TRÁVICÍ SOUSTAVA – TRÁVICÍ ŽLÁZY

VY_32_INOVACE_01_3_03_BI1

Mgr. Šárka Vopěnková

Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou

TRÁVICÍ ŽLÁZY SLINIVKA BŘIŠNÍ (PANCREAS)

protáhlá 14-18 cm

60-90 g

uložená v ohbí dvanáctníku

žláza s vnější i vnitřní

sekrecí = smíšená žláza:

SLINIVKA BŘIŠNÍ

žláza s vnější i vnitřní sekrecí = smíšená žláza:

funkce endokrinní = vnitřní sekrece:

inzulín( snižuje hladinu glukózy v krvi)

glukagon ( opačné účinky než inzulín, zvyšuje

hladinu glukózy v krvi

shluky drobných buněk, tzv. Langerhansovy

ostrůvky

SLINIVKA BŘIŠNÍ (PANCREAS)

funkce exokrinní (s vnější sekrecí):

slinivka břišní produkuje:

A) pankreatickou šťávu a ta obsahuje: vysoký obsah NaHCO3 k

neutralizaci HCl ze žaludku

B) trávicí enzymy:

trypsin a chymotrypsin = proteázy >> neaktivní forma

trypsinogen a chymotrypsinogen

amylázy (např. sacharáza): štěpí škroby na monosacharidy

lipázy: rozkládají tuky

ŘÍZENÍ SEKRECE PANKREATICKÉ ŠŤÁVY

Látkově > hormony:

sekretin - hormon dvanáctníku

pankreozymin - tvoří se v tenkém střevě

oba hormony krví zaneseny do pankreatu =>

vyloučení pankreatické šťávy

JÁTRA (HEPAR)

největší žláza a nejtěžší v těle

1,5 kg

uložená v pravé brániční klenbě

ústřední orgán metabolismu

JÁTRA

povrch jater je hladký

kryje ho pobřišnice

pravý (větší)

levý (menší) lalok

JÁTRA

Laloky: z jaterních lalůčků > tvar protáhlých vícebokých hranolů (velikost 1-2 mm)

lalůček: z jaterních buněk (hepatocyty) seřazených v trámečky paprsčitě se rozbíhající od sběrné centrální žíly v podélné ose lalůčku

každý trámeček je ze dvou řad buněk

JÁTRA – JATERNÍ LALŮČEK

JÁTRA (HEPAR)

buňky vyměšují žluč odtéká do jaterních žlučovodů > spojují se

ve dva vývody - z každého laloku jeden

spojují se v jaterní vývod (ductus hepaticus), ke kterému se

připojuje vývod ze žlučníku a společným žlučovodem ústí do

dvanáctníku.

při ucpání žlučovodu se žluč hromadí v krvi a vzniká žloutenka

(žluté zbarvení kůže)

do jater přivádí krev:

A) jaterní tepna (20 % krve) z břišní aorty

B) vrátnicová žíla (80 % krve) z žaludku, střev, sleziny a slinivky

JÁTRA

do jater přivádí krev:

A) jaterní tepna (20 %

krve) z břišní aorty

B) vrátnicová žíla (80 %

krve) z žaludku, střev,

sleziny a slinivky

JÁTRA (HEPAR)

krev z jater odchází jaterní

žílou do dolní duté žíly

vrátnicová žíla přivádějící krev

bohatou na živiny se větví na

menší žilky a kapiláry

ve stěnách kapilár :

hvězdicovité Kupfferovy buňky

= makrofágy (jsou schopné

fagocytózy)

schopnost regenerace – je-li

zničena polovina až tři čtvrtiny

jater, dokážou zajistit tvou

funkci

FUNKCE JATER

ukládání glukózy ve formě glykogenu

vytváření glukózy z necukerných složek

uvolňování glukózy do krve - udržení homeostázy (5 mmol/l

plazmy)

tvorba tuků ze sacharidů

detoxikace odpadních látek (např. dusíku na močovinu)

chemická přeměna alkoholu, jedu z hub > produkty detoxikace

se vylučují do žluči nebo krví do ledvin ( i léčiva)

FUNKCE JATER

syntéza plazmatických bílkovin - tvorba krevních bílkovin

(albuminy a globuliny, fibrinogen )

produkce hormonů:

angiotenzinogen – regulace množství vody a solí

somatomedin – umožňuje působení růstového hormonu

likvidace červených krvinek – Kupfferovy buňky – imunita

zásobárna vitamínu B12 a vitamínů rozpustných v tucích

FUNKCE JATER

odbourávání hemoglobinu za vzniku bilirubinu

syntéza látek pro srážlivost krve (protrombin a fibrinogen)

tvorba velkého množství tepla - při deaminaci aminokyselin,

krev vytékající z jater má nejvyšší teplotu – 39 C

zásobárna krve

odbourávání mastných kyselin ß-oxidací

produkce žluči

vznik vitamínu A z provitamínu β-karotenu a jeho uskladnění

ONEMOCNĚNÍ JATER

Hepatitida typu A

Hepatitida typu B

Hepatitida typu C

Hepatitida typu D

Cirhóza: zánik jaterních buněk, tvorba vaziva a abnormální jaterní tkáně,

příčinou je často alkohol

Žloutenka: žluté zbarvení tkání (oční bělima, sliznice, kůže) v důsledku

zvýšené hladiny bilirubinu v krve, příčinou bývá poškození jater (zánět,

cirhóza) nebo zastavení vylučování žluči žlučovými kameny ( žloutenka z

městnání žluči)

Žlučové kameny: vznikají z vysráženého cholesterolu, jejich vznik podporuje

nadměrný energetický příjem, často při obezitě

Infekční mononukleóza

ŽLUČNÍK (VESICA FELLEA)

přirostlý na spodní plochu pravého jaterního laloku

7-10 cm dlouhý

objem 40 – 60 ml

hromadí a zahušťuje se žluč

koncentrace žluče, může dojít k vysrážení cholesterolu >> vznik žlučových kamenů

ŽLUČ (FEL, BILIS, CHOLÉ)

žlutohnědá vazká tekutina,

na vzduchu zelená

denně 0,8 -1 l

neobsahuje enzymy

obsahuje:

hlen, vodu, soli, žlučová

barviva (bilirubin, biliverdin)

soli žlučových kyselin (kys.

glykocholová a

taurocholová)

cholesterol

ŽLUČ

ve žlučníku se 5-10 násobně žluč koncentruje reabsorpcí solí a

vody

vede k vysrážení cholesterolu ze žluči a vytvoření žlučových

kamenů ( někdy )

soli žlučových kyselin snižují povrchové napětí – detergenty >>

rozptylují tuky na jemné kapénky (emulzi), což usnadňuje

trávení a vstřebávání > emulgace

způsobují hořkou chuť žluči

ŽLUČ

bilirubin způsobuje barvu žluči

vzniká rozkladem hemoglobinu ve střevě je odbourán

bakteriemi a vzniká urobilinogen způsobující zabarvení stolice.

část urobilinogenu je vstřebána ze střeva do krve a vylučována

močí, způsobuje žluté zabarvení moči

cholesterol –využívá se k syntéze žlučových kyselin a

steroidních hormonů

pokud je ve žlučníku nedostatečná koncentrace žlučových solí,

dochází k zahušťování kapaliny a vznikají žlučové kameny =

cholelitiáza

FUNKCE ŽLUČI:

neutralizace kyselé tráveniny (chymu) ze žaludku

emulgace tuků (soli žlučových kyselin) ve dvanáctníku

umožňuje vstřebávání tuků (tvorba choleinových komplexů)

podporuje střevní peristaltiku (stupňuje ji)

umožňuje vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích

odvádí škodlivé látky a toxiny přes střeva z těla ven

ZDROJE

NOVOTNÝ, Ivan a Michal HRUŠKA. Biologie člověka pro gymnázia. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1995, 136 s. ISBN

80-716-8234-9.

KOČÁREK, Eduard a Michal HRUŠKA. Biologie člověka. 1. vyd. Praha: Scientia, 2010, 336 s. Biologie pro

gymnázia. ISBN 978-808-6960-470.

JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: teoretická a praktická část. 2. dopl. a rozš. vyd.

Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998, 551 s. Biologie pro gymnázia. ISBN 80-718-2050-4.

ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 1. vyd. Praha: SPN, 1987, 159 s. ISBN 14-170-87.