Logika - mediaanthropology.webnode.cz€¦ · Logika Predikátová logika Ve výrokové logice nezáleží na vnitřní struktuře výroku, protože výroková logika se zabývá

Logika

Akademie managementu a komunikace, Praha

PhDr. Peter Jan Kosmály, PhD.

Logika

Tematické okruhy:

1. Stručné dějiny logiky a její postavění ve vědě

2. Analýza složených výroků pomocí pravdivostní tabulky

3. Subjekt-predikátová logika – Aristotelovský čtverec

4. Definice a terminologie

5. Polysémie, synonymie, homonymie, antonymie

6. Analýza chybných argumentací

7. Interpretace

8. Analýza konkrétního dialogu

Logika Základní studijní literatura:

Online materiály plus jakákoli příručka základů logiky, např.

BEK, Roman. Logika. Praha: ČVUT, 1996, 2001.

GAHÉR, František. Logika pre každého. Bratislava: Iris, 1994, 2001.

PEREGRIN, Jaroslav. Logika a logiky. Praha: Academia, 2004

ŠTĚPÁN, Jan. Logika a logické systémy. Olomouc: Votobia, 1992.

ŠTĚPÁN, Jan. Klasická logika. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001.

NYTROVÁ, Olga - PIKÁLKOVÁ, Marcela. Etika a logika v komunikaci. Praha: UJAK, 2007.

E-vyuka pro logiku. [online] Dostupné elektronicky: http://snug.ic.cz/index.htm#

Úsudky. Testy studijních předpokladů. [online] Brno, Masarykova univerzita 1996-2013. Dostupné elektronicky: http://www.muni.cz/tsp/usudky?lang=cs

Požadavky na kontrolní práce

- absolvovat průběžná seminární cvičení, ze kterých každé bude ověřovat jednak porozumění studenta přednášené látce a jednak jeho schopnost použít nabyté poznatky v praxi. Cvičení budou mít charakter elektronických testů s výběrem z několika odpovědí nebo doplnění krátké odpovědi.

http://snug.ic.cz/index.htm

http://www.muni.cz/tsp/usudky?lang=cs

Logika Predikátová logika Ve výrokové logice nezáleží na vnitřní struktuře výroku, protože výroková logika se zabývá se pouze těmi strukturami (složenými výroky, argumenty), jejichž pravdivost či správnost závisí pouze na způsobu, jak jsou mezi sebou jednoduché výroky spojeny. Pouze jen malá část úsudků může být formalizována a dokázána v rámci výrokové logiky. V predikátové logice záleží na vnitřní struktuře výroku. Pokud správnost argumentů závisí i na vnitřní struktuře jednoduchých výroků, jsou podstatné ty prvky, kterým říkáme termíny.

Jsou situace, kdy je tato logika nedostačující, např. Aristotelovské sylogismy. Skládají se ze

dvou jednoduchých premis a jednoduchého závěru.

Petr je student.

Student je moudrý.

Petr je moudrý.

Označíme-li uvedené věty symboly p, q, r, pak pokus o formalizaci v rámci výrokové logiky

je dán následujícím úsudkem: p, q / r, což odpovídá formuli: (p ˄ q) Þ r.

upraveno podle: NYTROVÁ, Olga - PIKÁLKOVÁ, Marcela. Etika a logika v komunikaci. Praha: UJAK, 2007.


Každý člověk je omylný.

Jan je člověk.

Jan je omylný.


Logika Predikátová logika – Aristotelovský čtverec

Tato formalizace je však zřejmě nedostačující, a to z těchto důvodů:

Uvedené tři výroky jsou z hlediska VL elementární a navzájem nezávislé, avšak ve

skutečnosti mají vnitřní komponenty, jsou strukturované, a existuje mezi nimi

prostřednictvím těchto komponent vazba. Termín "člověk" se vyskytuje ve výrocích p i q,

termín "omylný" ve výrocích p i r, a termín "Jan" ve výrocích q i r.

Formule (p ˄ q) Þ r není tautologií, úsudek p, q / r není platný, i když úsudek

demonstrovaný příkladem evidentně platný je.

V predikátové logice, která je zobecněním výrokové logiky, je uvedený úsudek

formalizován jako x [p(x) Þ q(x)], p(J) |= q(J)

resp. následující formulí { x [p(x) Þ q(x)] ˄ p(J)} Þ q(J)




Logika Predikátová logika • x je předmětová (individuová) proměnná probíhající určitou předmětnou oblast –

universum diskursu,

• J je individuová konstanta z dané předmětné oblasti (v uvedeném příkladě konkrétní

člověk Jan),

• p, q jsou určité vlastnosti předmětů z universa diskursu (v uvedeném příkladě je

interpretujeme jako vlastnosti myslících bytostí "být člověkem" a "být omylný"), p(x),

q(x) resp. p(J), q(J) značí, že x resp. J má vlastnost p resp. q ,

• zápis provsechna x[ ] značí, že pro všechna individua z předmětné oblasti platí to, co je

uvedeno v hranatých závorkách.

Predikátová logika 1.řádu formalizuje úsudky o vlastnostech předmětů a vztazích mezi

předměty pevně dané předmětné oblasti (univerza). Predikátové logiky druhého a vyšších

řádů se zabývají formalizací úsudků, vlastnostmi vlastností a vztahy a o vztazích mezi

vlastnostmi a vztahy. Predikátová logika 1. řádu je zobecněním výrokové logiky, kterou

můžeme považovat za logiku nultého řádu.

upraveno podle: E-vyuka pro logiku. [online] Dostupné elektronicky: http://snug.ic.cz/index.htm#


Logika Predikátová logika Rozlišujeme dva druhy termínů:

• Obecné – jazykové výrazy, které označují větší množství předmětů, tj. množinu předmětů. (člověk, město, číslo, …)

• Singulární – jazykové výrazy, které označují právě jeden předmět. (vlastní jména jako je Pavel, Praha, …)

Singulární výroky

Jednoduchý singulární výrok vznikne spojením singulárního termínu s termínem obecným pomocí spony=slova „je“.

Příklad:

Pavel je člověk. (tj. Pavel patří do množiny lidí)

Praha je město. (tj. Praha patří do množiny měst)

Jednoduchý singulární výrok je způsob jednoduché predikce, jejímž smyslem je vypovídat něco (člověk, město, ..) o něčem (Pavel, Praha, ..) (predikát, subjekt)

Na jednoduché singulární výroky lze aplikovat pravidla výrokové logiky, tj. spojovat je do složených výroků pomocí logických spojek.


Logika Predikátová logika Obecný termín člověk lze spojovat pouze s jedním singulárním termínem (jednou proměnnou)

Petr je člověk.

Jedná se proto o jednomístný predikát.

Existují i obecné termíny, které se vztahují k uspořádaným dvojicím. Nevyjadřují jejich vlastnosti, ale jejich vzájemný vztah. („větší než“, bratr, …)

Petr je větší než Pavel.

(singulární termín) (obecný termín) (singulární termín)

Ivan je bratrem Ondry.

Takové obecné termíny se nazývají vztahové neboli relační termíny.

Existují i relační termíny, které vyjadřují vztah mezi více než dvěma předměty. Pro vytvoření přislušného jednoduchého výroku potřebujeme příslušný počet singulárních termínů. Jedná se o n-místný predikát.

K vyjádření vztahu, že Praha leží mezi Mělníkem a Benešovem potřebujeme minimálně tři singulární termíny Praha, Mělník, Benešov. upraveno podle: NYTROVÁ, Olga - PIKÁLKOVÁ, Marcela. Etika a logika v komunikaci. Praha: UJAK, 2007.

Logika Predikátová logika

Abeceda predikátové logiky je tvořena následujícími skupinami symbolů:

a) Logické symboly

předmětové (individuové) proměnné: x, y, z,... (příp. s indexy)

symboly pro spojky: ¬ ⌐ ˄ ˅ Þ ≡

symboly pro kvantifikátory ∀ provsechna, ∃ existuje

případně binární predikátový symbol = (predikátová logika s rovností)

b) Speciální symboly (určují specifiku jazyka)

predikátové symboly: p, q, r,... /příp. s indexy/

funkční symboly: f, g, h,... /příp. s indexy/

Ke každému funkčnímu a predikátovému symbolu je přiřazeno nezáporné číslo n (n ≥ 0), tzv. arita, udávající počet individuových proměnných, které jsou argumenty funkce nebo predikátu.

c) Pomocné symboly /závorky/: (,) /případně i [,],{,}/



Logika Predikátová logika - Gramatika a) termy: každý symbol proměnné je term

• jsou-li t1,…,tn (n ≥ 0) termy a je-li f n-ární funkční symbol, pak výraz f(t1,…,tn) je term; pro n = 0 se jedná o nulární funkční symbol, neboli individuovou konstantu (značíme a, b, c, …)

b) atomické formule:

• je-li p n-ární predikátový symbol a jsou-li t1,…,tn termy, pak výraz p(t1,…,tn) je atomická formule

• jsou-li t1 a t2 termy, pak výraz (t1 = t2) je atomická formule

c) formule:

• každá atomická formule je formule

• je-li výraz A formule, pak ¬A je formule

• jsou-li výrazy A a B formule, pak výrazy (A Disjunkce B), (A Konjunkce B), (A implikace B), (A ≡ B) jsou formule

• je-li x proměnná a A formule, pak výrazy provsechnaxA a existujexA jsou formule

• jen výrazy dle i. – iv. jsou formule



Logika Predikátová logika - Gramatika V predikátové logice vytvářejí členy strukturu pomocí predikátové konstanty (F) a konstanty individuové (a). Pravdivost zde závisí na tom, zda spojíme vhodnou predikátovou konstantu s vhodnou individuovou konstantou.

Co je vhodné spojení?

Výrok formy F(a) je pravdivý, právě tehdy, když je předmět, který označuje individuová konstanta prvkem množiny, kterou označuje konstanta predikátová.

Výrok „Zinek je chemický prvek“ je pravdivý, pokud Zinek patří do množiny chemických prvků. Výrokje nepravdivý, pokud Zinek nepatří do množiny chemických prvků.

Pravdivostní hodnotu výroku F(a) můžeme vysvětlit i pomocí přístupu Fregeho, přes predikátové funkce.

Např. „Je chemický prvek“ vnímáme jako funkci, která pokud jí aplikujeme na zinek, je pravdivá. (Zinek je chemický prvek) Pokud jí aplikujeme např. na vodu je nepravdivá. (Voda je chemický prvek je nepravdivý výrok)

Přístupy

• pomocí funkce přiřazující pravdu, nepravdu

• pomocí množiny a vlastnosti patřit do ní, nepatřit do ní

upraveno podle: : NYTROVÁ, Olga - PIKÁLKOVÁ, Marcela. Etika a logika v komunikaci. Praha: UJAK, 2007.

Logika Predikátová logika - Obecné výroky V přirozeném jazyce nacházíme výroky, které mají obecný charakter, např: Každý je smrtelný, někteří psi jsou jezevčíci, žádný člověk není zvíře, ...

Analýza výroku Každý je smrtelný.

F ... být smrtelný (predikátová konstanta)

Individuová konstanta – není zřejmá, je jen nedefinovaný výraz každý

Jak tento výraz používáme?

Zkoumáme-li nějakou množinu individuí např. množinu lidí, je výrok Každý je smrtelný pravdivý právě tehdy, když je smrtelný každý prvek této množiny.

Petr je smrtelný.

Ivan je smrtelný.

Jana je smrtelná.

atd. pro všechny prvky např. množiny lidí, kterou jsme se rozhodli zkoumat.

Výrok: Pro každé x platí: x je smrtelné.

F(x) ...x je smrtelné

Pro každé x platí: F(x)

∀ znak pro výraz pro každé. (obecný kvantifikátor) upraveno podle: : NYTROVÁ, Olga - PIKÁLKOVÁ, Marcela. Etika a logika v komunikaci. Praha: UJAK, 2007.

Logika Predikátová logika - ČÁSTEČNÉ VÝROKY Výroky, které začínají např. výrazem některý.

Někteří psi jsou jezevčíci.

Dvě predikátové konstanty G ...pes F .... jezevčík

Hledáme opět individua, která mají vlastnost, že současně x je pes a x je jezevčík.

K tomu, aby byl výrok pravdivý, stačí, aby existovalo alespoň jedno takové individum, které je současně psem a současně jezevčíkem.

Existuje alespoň jedno x, pro které platí: x je pes a x je jezevčík.

Existuje alespoň jedno x, pro které platí: G(x) ˄ F(x)

∃ znak pro výraz existuje alespoň jedno (existenční kvantifikátor)

∃ x (G(x) ˄ F(x))


Logika Predikátová logika Jestliže používáme kvantifikátory, pak musíme vzít do úvahy všechna individua předem stanoveného oboru úvahy (universum diskursu).

Kritéria oboru úvahy:

1. Musí obsahovat předměty, které jsou označeny individuovými konstantami

2. Musí obsahovat předměty, které jsou označeny predikátovými konstantami

3. Obor úvahy nesmí být prázdný.

Příklad:

Každý člověk je smrtelný. (obor úvahy: množina živočichů)

Někteří psi jsou jezevčíci. (obor úvahy: zvířata)

Pomocí predikátové logiky je možné vyjádřit např. aristotelovské výroky.

Zkoumáme například množinu živočichů (obor úvahy).

Každý pes je savec.

Žádný pes není savec.

Některý pes je savec.

Některý pes není savec.


Dva obecné termíny F pes G ....savec

Logika Predikátová logika

Obor úvahy = tříprvková množina (a,b,c) Individua: a,b,c

Vlastnost F (predikátová konstanta)

Výrok ∀ x F(x)

∀ x F(x) ≡ ( F(a) ˄ F(b) ˄ F(c) )

obecný kvantifikátor vyjádřený pomocí konjunkce

Výrok ∃ x F(x)

∃ x F(x) ≡ ( F(a) ˅ F(b) ˅ F(c) )

existenční kvantifikátor vyjádřený pomocí disjunkce


Přirozený jazyk aristotelsky Predikátová logika

(1) Každý pes je savec. F a G ∀ x (F(x) Þ G(x)) (2) Žádný pes není savec. F e G ∀ x (F(x) Þ ¬ G(x)) (3) Některý pes je savec. F i G ∃ x (F(x) ˄ G(x)) (4) Některý pes není savec. F o G ∃ x (F(x) ˄ ¬ G(x))

Logika Predikátová logika - Pravidla predikátové logiky Pravidlo odstranění obecného kvantifikátoru:

Máme-li formuli ve tvaru : ∀ x F(x) , můžeme přejít k formuli F(a) (ve smyslu pravdivosti označuje určitý předmět)

Jestliže každý člověk je živočich, potom Petr je živočich. (Petr je z množiny lidí)

Pravidlo zavedení existenčního kvantifikátoru:

Máme-li formuli ve tvaru F(a), můžeme přejít k formuli ∃ x F(x)

(platí tehdy, když a označuje určitý předmět)

Jestliže Petr je živočich, potom některý člověk je živočich. (Petr je člověk)

Pravidlo vztahu mezi existenčním a obecným kvantifikátorem

Máme-li formuli ve tvaru : ∀ x F(x) , můžeme přejít k formuli ∃ x F(x)

(platí tehdy, když obor úvahy není prázdný)

Jestliže každý člověk je živočich, potom některý člověk je živočich.


Logika Predikátová logika - Pravidla predikátové logiky Vztah mezi konjunkcí a disjunkcí (de Morganův zákon)

(F(a) ˄ F(b) ˄ F(c) ) ¬ (¬ F(a) ˅ ¬ F(b) ˅ ¬ F(c) )

∀ x F(x) ≡ ¬ ( ∃ x ¬ F(x) )

¬ ∀ x F(x) ≡ x ∃ ¬ F(x)

∀ x ¬ F(x) ≡ ¬ (∃ x F(x) )

¬ (∀ x ¬ F(x) ) ≡ ∃ x F(x)

formule s existenčním kvantifikátorem bývá spojována s disjunkcí

formule s obecným kvantifikátorem bývá spojována s konjunkcí

vztah mezi implikací a konjunkcí:

( p ∀ q) ≡ ¬ ( p ˄ ¬ q) ( p ˄ q) ≡ ¬ ( p ¬ q)


Logika Predikátová logika - Aristotelovské výroky v predikátové logice

affirmo (tvrdím, lat.) – neggo (popírám, lat.), subjekt (S) a predikát (P)

Každý (+) kontrární Nikdo (-)

S a P S e P

subalternační kontradiktorický subalternační

Někdo (+) subkontrární Někdo (-)

S i P S o P

Platí vztah kontradikce. Vztah kontrárnosti, subkontrárnosti a subalternace v predikátové logice neplatí, protože můžeme používat prázdné obecné termíny. (např. jednorožec).


Každý pes je savec. ∀ x (F(x) G(x))

¬ ∃ x (F(x) ˄ ¬ G(x))

Žádný pes není savec. ∀ x (F(x) ¬ G(x))

¬ ∃ x (F(x) ˄ G(x)) Některý pes je savec. ∃ x (F(x) ˄ G(x)) ¬ ∀ x (F(x) ¬ G(x))

Některý pes není savec. ∃ x (F(x) ˄ ¬ G(x))

¬ ∀ x (F(x) G(x))

Documents

Logika - mediaanthropology.webnode.cz€¦ · Logika Predikátová logika Ve výrokové logice nezáleží na vnitřní struktuře výroku, protože výroková logika se zabývá