Kalistenika a posilovací cvičení zapojující celý pohybový aparát ... · 2015. 9. 22. · Proto i v posilování, popř. v jakémkoliv jiném cvičení, bychom měli jednotlivé

ČESKÝ SVAZ JUDO

ŠKOLENÍ TRENÉRŮ JUDA II. TŘÍDY

SEMINÁRNÍ PRÁCE

Kalistenika a posilovací cvičení zapojující celý

pohybový aparát – zaměřeno na stoj na rukou

Jakub Běžel

srpen 2015

Kralupy n.Vlt.

[2]

1. Obsah

1. Obsah ................................................................................................................................... 2

2. Úvod..................................................................................................................................... 3

3. Stoj na rukou ........................................................................................................................ 5

3.1. Dýchání .................................................................................................................................... 6

3.2. Klouby ...................................................................................................................................... 7

3.3. Svaly ......................................................................................................................................... 7

3.4. Poznámka k provedení cviku ................................................................................................... 8

3.5. Trocha biomechaniky a kineziologie ..................................................................................... 10

3.6. Pohled na stojku z vědeckého úhlu ....................................................................................... 12

4. Průpravná cvičení pro stoj na rukou – komplexní cviky – koordinačně složitější .................... 17

4.1. Zjednodušené varianty stoje na rukou .................................................................................. 18

4.2. Stoj na hlavě .......................................................................................................................... 20

4.3. Stoj na předloktí .................................................................................................................... 22

4.4. Žába ....................................................................................................................................... 24

4.5. Žába do strany ....................................................................................................................... 27

4.6. Žába propletená .................................................................................................................... 29

5. Průpravná cvičení pro stoj na rukou – izolované cviky – koordinačně jednoduché ................. 31

5.1. Prsty na rukou ....................................................................................................................... 31

5.2. Zápěstí ................................................................................................................................... 33

5.3. Předloktí ................................................................................................................................ 34

5.4. Ramena, lopatky .................................................................................................................... 36

5.5. Páteř ...................................................................................................................................... 37

5.6. Dolní končetiny ...................................................................................................................... 39

6. Progrese ve stojce ............................................................................................................... 41

6.1. Výdrž ve stojce ....................................................................................................................... 41

6.2. Opuštění stojky a návrat na zem ........................................................................................... 41

6.3. Nástup do stojky .................................................................................................................... 41

6.4. Varianty stojky ....................................................................................................................... 42

6.5. Vlastní invence ...................................................................................................................... 42

7. Závěr .................................................................................................................................. 43

8. Zdroje ................................................................................................................................. 44

[3]

2. Úvod

V trenérské práci jsem se rozhodl nezabývat se přímo technikami judo a tradičním

tréninkovým plánem, ale cvikem, který může trénink vhodně oživit a cvičence rozvíjet po

pohybové, silové a koordinační stránce.

Tato práce není mým mentálním vlastnictvím, jedná se o syntézu pramenů obohacenou

o mé poznatky. Psaní práce mi dalo prostor rozšířit si vlastní znalosti v oblasti, ke které jsem

dlouhodobě inklinoval, ale neměl jsem prostor a dostatečný impuls pro to se jí více věnovat.

Zmíněnou oblastí je posilování (cvičení) se zapojením celého těla, kterým se zabývá

nespočet systémů – jednou z cest je i Kalistenika. Rovnou přistoupíme k jedné části cesty,

kterou si rozebereme podrobněji.

Vybraným cvikem není žádný ze základních prvků, ale naopak poměrně pokročilý prvek,

kterým je stoj na rukou, známý také pod označením stojka, Handstand, Adhó Mukha

Vrksásana – Pozice stromu s obličejem dolů apod.

Proč stojka? – je komplexní, zajímavá a nikdy neomrzí!

Jde o prvek, který je dostatečně složitý na to, aby musela být věnována určitá pozornost jeho

tréninku. A zároveň je na první „nezkušený“ pohled poměrně jednoduchý na to, aby nám

jeho zvládnutí přišlo reálné.

Stoj na rukou plně odpovídá našemu požadavku na cvik, který mobilizuje celý

pohybový aparát. Zároveň poskytuje další benefity (pomiňme pro tentokrát zdravotní

stránku) v podobě mnoha různých nových cviků, které se naučíme v průběhu studia stoje na

rukou, a zejména ve výrazném posílení stojkou nejvíce exponovaných partií těla – zápěstí,

předloktí, ramena – tolik důležitých pro rozvoj judisty.

[4]

Dovolte ještě poznámku závěrem úvodu.

Nejde o to se naučit jednotlivý cvik (prvek), ale jde o tu cestu, kterou si projdeme k tomu,

abychom vytyčeného cíle dosáhli. Zároveň i samotný cíl je vhodné volit tak, aby nebyl

konečným prvkem, ale po jeho dosažení jsme na jeho základech mohli stavět další složitější,

komplexnější prvky a pohybové sestavy.

Paralelu lze nalézt ve zkušebním řádu bojových umění. Dosažení určitého technického

stupně je jakási meta, která sama o sobě není absolutně důležitá. Důležité jsou zkušenosti,

pocity, znalosti, dovednosti a další podněty, které nás na této cestě potkají. Zároveň je zde

i ona možnost stavět další část svého života na již dosažených metách (technických

stupních). Celkové snažení není bezduchým se lopocením za jednotlivými cíli, které na sebe

nenavazují a je nutné vždy začínat od znovu, ale jedná se o propracovaný systém se

smysluplnou cestou s absolutním cílem v nedohlednu, ale zároveň s blízkými dílčími

dosažitelnými cíli.

Proto i v posilování, popř. v jakémkoliv jiném cvičení, bychom měli jednotlivé cviky

volit tak, aby sloužily k dalšímu rozvoji a nebyly pouze slepou samovolnou uličkou.

[5]

3. Stoj na rukou

Pro účely této práce budeme stoj na rukou známý také pod označením Handstand,

Adhó Mukha Vrksásana popř. Pozice stromu s obličejem dolů nazývat familiárně

a jednoduše - stojka.

Kde se můžeme se stojkou setkat?

Stojka je jeden ze stěžejních prvků sportovní gymnastiky, je základním prvkem mnoha

akrobatických převratů. Proto je jeho dokonalé zvládnutí důležitou částí akrobacie. Stojka je

důležitou součástí i moderních disciplín jako je Break Dance, nebo v dnešní době rozvíjející

se Parkour, který využívá stojku jako důležitou součást přípravy. Na druhé straně najdeme i

mnohá tradiční cvičení, která na stojku kladou značný důraz a dovedla ji až k dokonalosti. Za

všechny můžeme jmenovat jógu.

Jak stojku popsat?

Stojka je pro mnohé laiky poměrně jednoduše vypadající cvik. Jedná se o pozici, při které

stojíme nohama vzhůru, kde dlaně a prsty na rukou nahrazují chodidlo, zápěstí zaskakuje za

kotníky, lokty zkouší, jak se mají kolena a ramena se stávají kyčlemi. Vše je vzhůru nohama

včetně orgánů v těle, krevního oběhu, prostě všeho.

Stojka posiluje mnohé části těla, jako jsou prsty, zápěstí, ramena a břicho. Stát ve stojce totiž

také vyžaduje pevnost v několika specifických částech těla. Protože stoj na rukou vyžaduje

dostatečnou sílu paží, pletence plecního (nesou celou váhu cvičence) a prostorovou

orientaci, je vhodné, aby vlastnímu nácviku předcházela průpravná cvičení zaměřená na

posílení paží. Přesnosti a ladnosti pohybu zase napomáhá procvičování rovnováhy.

Správně provedená, přesná stojka se řídí stejnými principy jako správné držení těla.

Ramena, boky a kolena musí být v jedné linii. Rovnováha se navíc udržuje pomocí rukou.

Zatlačením na prsty, když začnou převažovat nohy přes hlavu. Zatlačením na dlaně, když se

tělo začne sklánět zpátky k zemi. Protože se jedná o nepřirozený pohyb, na který není

organismus člověka uzpůsoben, je zde tendence padat kvůli rovnováze. Ke správnému

provedení stojky je tedy bezpodmínečně nutné zvládnout zpevňovací průpravu a mít

dostatečnou sílu v pažích a ramenou. [3]

[6]

Pro koho je stojka určená?

Stojka je opravdu pro každého. Ne každý ji musí cvičit, ale každý se ji může zvládnout

naučit. Na seminářích zabývajících se pohybem se setkáte se „stojkaři“ i ve věku kolem 75

let [10]. Doma, když nás ani ne tříletá dcera viděla dělat stojku, ihned ji začala sama zkoušet.

Systematický nácvik stojky v tréninkovém procesu judo lze úspěšně zapojit od kategorie

mláďat U9, U11 jako zpestření tréninku a pro kategorie od mladších žáků U13 lze zařadit

několikrát týdně v rámci domácího samostudia. Dorosteneckou přípravu nevyjímaje,

seniorská „repre“ zajisté exceluje a ani naši veteráni jistě nepohrdnou tímto cvikem.

Jak stojka vypadá?

Tak toto je stojka…

Obr. 1 – Pohled od obličeje Obr. 2 – Pohled ze strany Obr. 3 – Pohled od zad

Následující kapitoly se budou věnovat podrobnějšímu pohledu na stojku. Co dělají jednotlivé

části těla? Jak se chovají jednotlivé klouby? Jaké svaly zapojujeme a k čemu nám

dopomáhají? Můžeme v této pozici vůbec dýchat?

3.1. Dýchání

Vezměme to od konce a začněme tou nejzákladnější věcí jako je dýchání. Pokud chceme

v jakékoliv pozici nějakou dobu setrvat, musíme v ní umět dýchat. Z vlastní zkušenosti bych

řekl, že se nám to zprvu nebude vůbec dařit. Zkušení trenéři jógy k tomu říkají následující.

Tato pozice může být jednou z nejobtížnějších pozic pro efektivní dýchání, protože je obtížná

na udržení rovnováhy, obrat a silové činnosti horní části těla. Mnoho lidí instinktivně zadržuje

dech, částečně ze strachu, ale také kvůli potřebě stabilizovat pohyby páteře. Samozřejmě,

abychom udrželi rovnováhu více než jen několik sekund, je třeba do pozice zapojit i dech –

nemusí jít o hluboké, plné dýchání, ale spíše rychlé výkonné nádechy a výdechy, které by

nenarušily rovnováhu nebo stabilizující činnost základních svalů. [4]

[7]

3.2. Klouby

V jakých pozicích jsou jednotlivé klouby? S popisem začněme od kloubů nejblíže zemi.

Horní končetiny

- zápěstí – dorzální flexe (ohyb hřbetem ruky k paži)

- předloktí – pronace předloktí

- loket – extenze lokte (natažení lokte)

- ramena – flexe/extenze ramen (ohyb ramen – 180°)

- lopatky – anteverze, elevace a retrakce lopatek (odtažení a rotace lopatek směrem vzhůru)

Páteř

- páteř – mírné natažení hrudní a bederní páteře, natažení krku (při základním provedení s pohledem na podložku mezi ruce, pokročilé formy s krční páteří v přirozené poloze popř. v ohybu.

Dolní končetiny

- kyčle - Neutrální natažení a vnitřní rotace kyčlí (přitažení)

- kolena – extenze kolene (natažení kolene)

- kotník – zde jsou možné dvě varianty – dorzální ohyb kotníku (preferuje joga) popř. plantární flexe kotníku (preferují handbalancers), osobně doporučuji plantární flexi – lépe tím kontrolujeme celou dolní končetinu.

3.3. Svaly

Činnost svalů si pro tuto práci poněkud zjednodušíme, nebudeme rozlišovat jednotlivé typy

kontrakcí svalů, byť je to důležitá část pro pochopení práce těla, ale pro naše účely příliš

podrobná. Okrajově si jen představíme základní typy svalových stahů, kterými jsou např.

izotonický (izokinetický) stah (napětí svalu se nemění, dochází pouze k jeho zkracování).

Izometrický stah, kde se zvyšuje napětí ve svalu, jeho délka se nemění (nastává hlavně u

ohybačů a natahovačů). Koncentrický stah, kterým se zvětšuje objem svalového bříška, sval

se zkracuje a úpony se přibližují ke středu svalu (např. flexe u loketního kloubu). A také

excentrický stah – sval se prodlužuje a úpony se vzdalují od středu svalu (např. extenze u

loketního kloubu). Koncentrické a excentrické stahy se uplatňují zejména při nástupu do

stojky. Při výdrži ve stojce jsou převládající izotonické a izometrické stahy. [9]

Obdobně jako u kloubů začneme popis u svalů nejblíže zemi. Budeme se zabývat vždy těmi

stěžejními.

[8]

Horní končetiny

- Vnitřní svaly zápěstí a ruky – zajišťují integritu ruky

- Pronující sval čtyřhranný, pronující sval oblý – pronují předloktí (druh rotace, kdy se kost vřetenní dostává do překřížení s kostí loketní)

- Trojhlavý sval pažní – natahuje loket

- Sval deltový, dvojhlavý sval pažní (dlouhá hlava) – ohýbá a přitahuje rameno

- Rotátorová manžeta a sval deltový – stabilizuje a chrání ramenní kloub

- Přední pilovitý sval – slouží k rotaci směrem vzhůru a odtažení lopatky na hrudní koš.

Páteř

- Natahovače a ohýbače páteře – slouží k vyrovnání koncentrického a excentrického stahu k udržení neutrálního postavení páteře. Udržuje natažení páteře a brání jejímu přepadnutí do ohybu

- Zadní přímý sval hlavy, šikmý horní sval hlavy – slouží ke zvednutí hlavy od země

- Velký bederní sval (horní vlákna), malý bederní sval, břišní svaly – brání přepadnutí páteře do ohybu

Dolní končetiny

- Velký sval hýžďový, velký přitahovač, hamstringy – slouží k natažení, přitažení a vnitřní rotaci nohy do neutrální polohy

- Štíhlý stehenní sval – přitahuje kyčle (addukce kyčle)

- Hlavy čtyřhlavého svalu stehenního – natahují koleno

- Přední sval holenní – vytváří dorzální ohyb kotníku

- Trojhlavý sval lýtkový – vytváří plantární flexi kotníku

- Velký bederní sval, sval kyčelní – zamezuje spadnutí nohou

3.4. Poznámka k provedení cviku

Pokud jsou široký sval zádový a prsní svaly zkrácené, ohyb a horní rotace paží může

způsobit prohnutí v bederní páteři.

Je velice náročné udržet integritu rukou s celou váhou těla, která na nich balancuje. Je to ale

velmi důležitý bod cviku, protože jinak by mohlo dojít ke zhroucení do zápěstí, což je velmi

nebezpečné pro karpální tunel a nervy, které jím procházejí.

Pro většinu cvičenců je především nutné najít sílu hlubokých vnitřních svalů, takže pozice

není strnulá, ale stabilní i pohyblivá, jinými slovy vhodná pro dýchání. [4]

[9]

Obr. 4 – Schéma stojky – boční pohled, pohled zepředu a pohled zezadu

Poznámka: Na obrázku je znázorněna pozice stojky praktikovaná především v józe. Dle

mého názoru toto není zcela ideální provedení (a handbalancers to potvrzují).

Linie páteře by měla být více v rovině (výrazná aktivace rectus abdominis – přímý břišní

sval). Je to z důvodu menšího namáhání páteře v případě přímého tlaku na ní, oproti

namáhání při prohnutí. Ve stojce na páteř působí mnohem větší síly kvůli zatížení těžšími

dolními končetinami, oproti horním končetinám a hlavě při běžném stoji. Přímá linie páteře je

také velmi vhodná pro další progrese ve stojce.

Aby mohla být linie páteře dostatečně rovná, je nutné mít ramena otevřená ve větším úhlu

oproti trupu (na obrázku je méně než 180°, doporučuje se 180°) a ramena by měla být

umístěna blíže zápěstí nad bází ruky oproti obrázku (kde je rameno až téměř nad prsty).

Zároveň pozice hlezenního kloubu je vhodnější v plantární flexi (tzv. špička propnutá vzhůru)

oproti dorzální flexi zobrazené na obrázku výše.

[10]

3.5. Trocha biomechaniky a kineziologie

Následující informace jsou výtažkem ročníkové práce s názvem „Komplexní analýza – Stoj

na rukou“ zpracovaný Bc. Houdovou na FTVS. [2] Nejedná se přímo o biomechanickou

analýzu samotného stoje na rukou (to by byl velmi složitý popis i pro absolventa

fyzioterapie), ale „pouze“ o analýzu „vykopnutí“ do stojky. Cílem je představit si další pohled

na stojku a uvědomit si síly, které nás tímto cvikem provázejí.

Stoj na rukou je otevřený kinematický řetězec (jeden konec řetězce – prsty, zápěstí - se

dotýká podložky, druhý konec – špičky – je volný).

Kinematická charakteristika

Pohyb se skládá z několika fragmentů (fází), které si popíšeme na následujícím obrázku.

Obr. 5 – Průběh pohybu

1. fáze pohybu 2. fáze pohybu 3. fáze pohybu

Obr. 6 – Kinematická analýza

[11]

Dynamická charakteristika

Pokud jsou všechny síly v rovnováze, tedy jejich výslednice je nulová a těleso se vůči

vztažné soustavě nepohybuje, mluvíme o statické rovnováze.

Z biomechanického hlediska je tělo v rovnovážné poloze, splňuje-li dvě následující

podmínky.

Pro dynamickou rovnováhu platí d´Alembertův princip, který je formulován tak, že při pohybu

mechanické soustavy jsou setrvačné síly v rovnováze s explicitními (vnějšími) silami.

Zjednodušeně řečeno platí, že výslednice sil je rovna nule. Na rozdíl od podmínky statické

rovnováhy se však započítávají ještě setrvačné FS (neboli doplňkové) síly, které vznikají při

zrychleném či zpomaleném pohybu a působí proti této změně pohybového stavu. [2]

Obr. 7 – d´Alembertův princip

Z výše uvedených rovnic se nemusíme děsit. Jde pouze o to, si uvědomit principy a

pochopit, jaké síly na nás při určitém pohybu působí. S těmito silami se musíme dostatečně

vyrovnat.

Když už jsme nakousli biomechanickou (kineziologickou) stránku stojky, pojďme se podívat

ještě dál, a to na stojku z vědeckého úhlu.

[12]

3.6. Pohled na stojku z vědeckého úhlu

Následující odstavce jsou výňatkem z publikace „Biomechanické analýzy pohybového

výkonu III“, zpracované Mgr. Martinem Seberou Ph.D. na Masarykově univerzitě v Brně

v roce 2014 [6]. V této publikaci se nachází kapitola 7, která má název „Rozbor taktiky

balancování stoje na rukou“ a dívá se na stojku optikou moderních technických

diagnostických metod, které nebyly prozatím aplikovány a publikovány ve světové literatuře.

Prozradím dopředu, že půjde o povrchovou elektromyografii.

Předpokládám, že pro některé z vás, kteří své svěřence stojku učíte, budou tyto informace

nové a obohacující. Nechte se unášet čtením výňatku (souhrnu) ze studie uvedené výše.

Úvod

Stoj na rukou je základní pohybovou strukturou v systému sportovně gymnastických činností.

Představuje statickou labilní rovnovážnou polohu. Její specifičnost je determinována

z mechanického hlediska výškou těžiště, velikostí opěrné plochy a celková obtížnost

rovnovážné polohy, ve které udržujeme stabilitu. V neposlední řadě i atypickým postavením

těla (střemhlav). Strategiemi udržování rovnováhy ve stoji na rukou se zabývalo více autorů,

jejich názory však nejsou jednotné.

Nashner, & McCollum (1985), stejně tak jako Asseman a kol. (2004) uvádí, že konfigurace

stoje na rukou je jiná než ve vzpřímeném stoji, protože jsou namísto tří zapojeny čtyři klouby

(zápěstí, lokty, ramena a kyčle) – pozn. zapojeny jsou i další dva klouby (kolenní a hlezenní),

ale protože při udržování rovnováhy nejsou zapojovány do té míry co předešlé čtyři klouby,

jsou často opomíjeny, přesto jejich přesná pozice hraje zásadní roli v udržování rovnováhy

ve stoji na rukou – a to vyžaduje specifickou posturální koordinaci. Sobery, & Siedlacka

(2007) analyzovali proces udržování rovnováhy těla během stoje na rukou a stoje ve výponu

na jedné noze, což tvoří základní prvky ve sportovní a rytmické gymnastice. Byla

zaznamenávána dráha COP („Center Of Pressure“ – vážený průměr tlaků na kontaktní

plochu). Měření ukázala, že ve stoji na rukou se výchylky projevily především v předozadní

rovině, což se lišilo od výponu na jedné noze, kde je pro stabilitu těla důležitější frontální

pohyb COP. Taktéž Slobounov (1996) potvrzuje větší předozadní výchylky ve stoji na rukou

v porovnání se vzpřímeným postojem. Z hlediska strategie udržování rovnováhy ve stoji na

rukou Sobery a Siedlacka (2007) zjistili nejvýraznější korekce v zápěstním kloubu: „Regulace

rovnováhy při stoji na rukou je uskutečňována podobně jako při stoji, tj. skrz přemístění COP

směrem k prstům nebo zápěstnímu kloubu v sagitální rovině nebo vpravo či vlevo v rovině

frontální. Udržení rovnováhy ve stoji na rukou vyžaduje maximální vyrovnávání v zápěstním

kloubu.“ Yedon, & Trewrthe (2003) potvrzují nejvýznamnější činnost v zápěstí, kdy jsou

perturbace v sagitální rovině vyrovnávané flexory a extenzory zápěstí se synergeticky

[13]

pracujícími ramenními klouby a kyčlemi zabezpečujícími zachování fixované konfigurace

těla. Rotace v zápěstí s rotacemi v ramenou a kyčlích obecně pracující ve stejném směru

jako je směr rotace v zápěstí. Tyto výsledky jsou shodné s výsledky Kerwina, & Trewartha

(2001), kteří zjistili, že rotace v zápěstích, ramenou a kyčlích významně korelují s posunem

těžiště, přičemž byl pohyb v zápěstí dominantní. Výsledky práce Gautiera (2007), ve které

analyzoval strategii udržování rovnováhy ve stoji na rukou u gymnastů, ukazují značný

pohyb v ramenou (8,56º) a zápěstích (12,39º), lokty se téměř nepohybovaly (1,21º),

ale dosáhly max. výchylky a kyčle se sotva pohnuly (0,88º). Jinou techniku zahrnující flexi

v loketním kloubu zaznamenali Slobounov, & Newell (1996). Podle Yedona, & Trewartha

(2002) je tato flexe pravděpodobně využívána až po neúspěchu udržení rovnováhy pomocí

„strategie zápěstí“. Gautier (2007) vysvětluje, že flexe loketních kloubů umožňuje

gymnastům rychle snížit polohu těžiště v případě extrémní nerovnováhy, stejně jako tuto

funkci plní u vzpřímeného postoje kolena. Dochází tak k větší toleranci výkyvu a je

umožněno opětovné nabytí rovnováhy. Uspořádání ve stoji na rukou je tedy podobné jako

u vzpřímeného postoje s tím, že funkce zápěstí je podobná funkci kotníků, lokty jsou

obdobou kolen a ramena obdobou kyčlí.

Jak je z odkazů výše patrné, mnoho autorů ve svých analýzách monitoruje stabilitu ve stoji

na rukou bez komplexního pohledu na strategii balancování. Synchronizace stabilometrie,

EMG a 3D kinematické analýzy odhalí vnitřní podstatu vnějšího projevu techniky. Právě

aplikací těchto poznatků v praxi budeme moci optimalizovat nácvik, který je v některých

případech zdlouhavý.

Metodika měření

Cílem projektu byla optimalizace nácviku stoje na rukou v závislosti na strategii udržování

rovnováhy v této labilní statické pohybové struktuře. Měření bylo provedeno na

výkonnostním gymnastovi a práci byla zaměřena jako studie pro postupy jednotlivých

nácviků stoje na rukou, které urychlí osvojení si této základní pohybové struktury v

návaznosti na další cvičební tvary. Provedena byla synchronizovaná měření: 3D kinematická

analýza, stabilometrie a povrchová elektromyografie.

Povrchovou elektromyografií byly sledovány

aktivity následujících svalů:

1 - deltoideus clavicularis – sval deltový - klíční kost

2 - deltoideus scapularis – sval deltový - lopatka

3 - erector spinae – vzpřimovače trupu

4 - rectus abdominis – přímý sval břišní

5 - triceps brachii – trojhlavý sval pažní

6 - biceps brachii – dvojhlavý sval pažní

7 - flexor carpi radialis – zevní ohýbač zápěstí

8 - extensor carpi ulnaris – vnitřní natahovač zápěstí

Obr. 8 - Elektromyograf

[14]

Výsledky a diskuze

Z doposud vyhodnocených výsledků kinematických měření bylo zjištěno, že nejčastější

používanou strategií balancování je 3 segmentální (1 – ruce, 2 – paže, 3 – trup s dolními

končetinami), což svědčí o správné metodice nácviku a funkční přípravě probandů,

výjimečně 4 segmentální u delších výdrží (1 – ruce, 2 – paže, 3 – trup, 4 – dolní končetiny).

Následující obrázek ukazuje, jak se v průběhu udržování rovnováhy měnil úhel v

podstatných kloubních spojeních.

Obr. 9 - Kolísání velikostí úhlů v kloubech

Záznamy stabilometrie ukázaly, že výchylky v předozadní rovině převládají nad výchylkami v

rovině pravolevé. Předozadní výchylky COP se projevily zvýšeným tlakem do podložky pod

prsty či pod zápěstím, což je spojeno s výchylkami těžiště těla. Z kinematické analýzy bylo

patrné, že jsou tyto výchylky v rámci 3 segmentální strategie balancování vyrovnávány

především v zápěstních kloubech.

Obr. 10 - Výchylky COP – nahoře v předozadní rovině, dole v pravolevé rovině

[15]

Největší aktivita byla zaznamenána u deltových svalů a svalů předloktí. Tyto výsledky logicky

odpovídají zjištěné 3 segmentální strategii balancování. Překvapující bylo zjištění, že svaly

erector spinae (vzpřimovače trupu) a rectus abdominis (přímý sval břišní) se při stoji na

rukou neaktivovaly. Domněnkou bylo, že může jít o chybu měření, proto byl zařazen

kontrolní prvek „špicar“, kdy cvičenec přechází zvolna ze vzporu stojmo rozkročného do stoje

na rukou. Zde jsme zjistili, že při vzestupné fázi bylo zádové svalstvo aktivní, v okamžiku

dosažení stoje na rukou však vypíná svoji činnost. Jeho funkci, dle našeho názoru, přebírá

vnitřní stabilizační systém, jehož aktivitu povrchovou elektromyografií však nejsme schopni

měřit. Z těchto výsledků vyplývá, že nejčastější informace poskytovaná cvičencům „zpevni

břicho a záda“ nejsou zcela opodstatněné. Poznámka – tato teorie nemusí platit obecně.

Velmi záleží na způsobu provedení a účelu stojky. Pokud je stojka prováděna především

gymnasty, jde o stojku zejména s krátkou výdrží (do 15 s) s částečným prohnutím v bederní

oblasti, tzn. bez precizní linie. V tomto případě opravdu může docházet k výše uvedenému.

Pokud je cílem udržet perfektní linii a pracovat na delších výdržích (60 s a více) popř.

pracovat na dalších složitějších progresích (stoj na jedné ruce) je nutné zejména přímé břišní

svaly (rectus abdominis) aktivovat a udržet tím potřebnou linii.

Další analýze byla podrobena technika provedení stoje na rukou. Trenéři se rozcházejí v

názoru, zda nacvičovat stoj na rukou se zakloněnou hlavou, tedy se zrakovou kontrolou

podložky mezi rukama nebo s hlavou v prodloužení trupu, tedy bez pohledu na zem. Rozdíly

ve výsledcích byly značné, probandi ve stoji na rukou bez pohledu na zem pozdě reagovali

na změnu polohy těla a mnohdy nebyli schopni vydržet ve stoji na rukou požadovaných 10

vteřin. Poznámka – toto je opět spojené s provedením stojky. Pokud je provedena bez čisté

linie, jak je uvedeno v poznámce výše, je bezpodmínečně nutné provedení se zrakovou

kontrolou podložky v oblasti báze ruky. Pokud zvládáme stoj na rukou s precizní linií páteře,

je možné mít hlavu v jakékoliv pozici od záklonu (kontrola podložky) přes svěšení hlavy

v přirozené pozici (pohled před sebe) až po předklon hlavy (pohled na špičky). Toto tvrzení

v praxi dokazují hanbalancers.

[16]

Shrnutí

Tato studie nám poskytla zajímavé informace a to hlavně v měření EMG. Svaly, na které je

kladen při nácviku a funkční přípravě často největší důraz, erector spinae (vzpřimovače

trupu) a rectus abdominis (přímý sval břišní) v podstatě nepracují nebo pracují pouze v

omezeném rozsahu. Toto zjištění můžeme zdůvodnit i faktem, že cvičenec, který nevyniká

při silových testech, může být ve stoji na rukou stabilnější než gymnasta silově lépe vybaven.

Tímto směrem bychom měli zaměřit inovaci metodiky nácviku stoje na rukou. Rozvoj vnitřní

stabilizačního systému bývá hlavně u mladších cvičenců často zanedbáván, i když, jak se

ukazuje, hraje nezastupitelnou roli při provádění základních pohybových struktur jakým stoj

na rukou bezesporu je. [6] Poznámka – pozor na jednostrannou interpretaci, viz poznámky

výše.

Tato studie nám poskytla zajímavý vhled do fungování celého těla při stoji na rukou. Za velmi

cenné zjištění lze považovat to, že ne vždy se na určitém daném pohybu podílejí ty svalové

skupiny, které bychom předpokládali. Popř. se na daném pohybu podílejí pouze po určitou

dobu anebo pouze v případě, že kompenzují činnost jiných svalů, které nejsou zapojeny do

správné míry, nebo pokud klouby nejsou ve správné (požadované) poloze.

Z tohoto důvodu se v následující kapitole zaměříme na komplexní průpravná cvičení pro

stojku, která jsou koordinačně složitější, tzn., mohou být pro některé cvičence náročnější.

Tyto cviky ovšem důkladně prověří nejen náš vnitřní stabilizační systém a připraví nás pro

budoucí zvládnutí stojky.

[17]

4. Průpravná cvičení pro stoj na rukou – komplexní cviky –

koordinačně složitější

Na následujících stránkách si popíšeme alternativní cviky ke stojce, kterým můžeme říkat

průpravná cvičení. Jde o komplexní cviky, které jsou koordinačně poměrně složité a kladou

velké nároky na náš vnitřní stabilizační systém. Cviky lze využít z několika pohledů.

Můžeme je vnímat jako průpravná cvičení, která slouží jako dílčí prvky pro dosažení našeho

cíle – stojky. Ne všechna vedou přímou cestou k dosažení perfektní stojky. To je dáno

faktem, že průpravná cvičení zpravidla nevyužívají (nezatěžují) všechny části těla, které

budeme potřebovat k zvládnutí stojky. Ale i tak jsou nezanedbatelnou součástí nácviku.

Nebo můžeme na tyto cviky nahlížet jako na zpestření tréninkového procesu. Tzn., cviky lze

vnímat jako zábavné odreagování od každodenní dřiny v tréninku stojky a jakési narušení

pohybových (tréninkových) stereotypů při souvislém dlouhodobém cvičení stojky.

Posledním pohledem můžeme vidět sadu cviků, které slouží jako jakási testovací baterie pro

vývoj tréninku a progrese stojky. Např. cviky ze skupiny „žába“, které je možné z hlediska

koordinace a rovnováhy těla považovat za jednodušší, lze využít na otestování rostoucí síly

prstů, předloktí a ramen (danou pozici jsme na konci testovacího období udrželi déle než na

začátku období). Naopak cviky ve vertikále hlavou dolů lze využít na otestování schopnosti

udržet předozadní rovnováhu v jednodušších pozicích (3 kloubová opora), než je přímo

stojka (4 kloubová opora).

První kapitola (4.1) je zaměřena přímo na trénink stojky. V této pozici budeme z počátku

trávit nejvíce času. Další dvě cvičení (kap. 4.2 a 4.3) jsou řazena posloupně od lehčího cviku

po těžší provedení (stoj na hlavě, stoj na předloktí). Následující 3 cvičení (kap. 4.4 až 4.6)

jsou opět posloupná od jednodušších cviků po složitější („žába“, „žába na bok“, „žába

propletená“).

[18]

4.1. Zjednodušené varianty stoje na rukou

Samotnou stojku je nutné trénovat samostatně a zcela konkrétně. Jednou z možností je

trénování s oporou o zeď.

Je vhodné využít celý pohyb a s nohama od spodu opory se zaměřením na zapojení středu

těla vyjít až do stojky s oporou o zeď. Zpočátku vydržet např. 3 - 5 vteřin poté 10 - 15 a déle

(30 až 60 vteřin).

Důležité je si uvědomovat postavení těla a jednotlivých částí vůči sobě. Lopatky, kyčle,

hlava, relaxace a napětí v jednotlivých svalech. Být zpevněný, ale ne křečovitě zatnutý.

Následně může přijít „odlepování“ špiček nohou od opory. Po celou dobu cviku je důležité

udržovat linii těla v jedné rovině tak, aby nedocházelo ke zmenšování úhlu v ramenou mezi

pažemi a trupem, nedocházelo k hroucení v bedrech, zalamování v kyčlích a k vystavování

ramen a paží před oporu, kterou jsou ruce.

Obr. 11 – Počáteční fáze Obr. 12 – Na půl cesty Obr. 13 – Konečná fáze

Nevhodnou pozicí je i tzv. pozice „banánu“, kdy tělo není v jedné linii, ale je prohnuté do

„luku“, chcete-li „banánu“. Tato situace nastává zejména v případě, že se stojka s oporou

trénuje zády ke zdi, bez dohledu trenéra. V takovém případě se cvičenec neobává

přepadnutí směrem vzad, opírá se chodidly o stěnu a prohýbá se téměř v celém těle.

Z tohoto důvodu je z metodologického hlediska vhodnější učit stojku v prvních fázích

s oporou čelem ke stěně. Následně lze s úspěchem využít nácviku stojky s oporou zády

k opoře. Jde o různé varianty s oddalování jedné nohy od stěny a držení linie k této oddálené

noze apod.

[19]

V počátečních fázích tréninku lze začít velmi jednoduše. Sedneme si do seiza zády ke zdi,

ze seiza přejdeme do vzporu klečmo (kleku na „čtyři“ – opora o ruce a kolena) a následně

nohama vyšplháme po zdi nahoru. Snažíme se propnout směrem nahoru, co nejvíce to jde

(lokty, ramena, záda, boky, kolena, kotníky, a špičky nohou směřují vzhůru).

V celém těle tím vzniká tenze (napětí), která nám pomáhá pozici kontrolovat. Stěny se

dotýkáme pouze špičkami. Není potřeba být rukama příliš blízko u zdi. Není účelem být

perfektně vertikálně srovnaný, ale záměrem je mít dobrou linii (celé tělo je v jedné přímce).

Ruce mohou být např. 20 cm od stěny. Pohled směřuje na zem mezi ruce, hlava je v mírném

záklonu. [11]

Obr. 14 – Počáteční fáze Obr. 15 – Na půl cesty Obr. 16 – Konečná fáze

V pozdějších fázích lze již na začátku využít pozici „prkna“, srovnat linii a tu držet po celou

dobu výstupu do stojky s oporou o stěnu (obr. 11, 12 a 13).

[20]

4.2. Stoj na hlavě

(Headstand, Stoj na hlavě s oporou – Salamba Šíršásana)

Stoj na hlavě lze provádět s oporou o předloktí, kde opora rukou má tvar trojúhelníku (Obr.

20), popř. mohou být ruce opřeny o dlaně, kde dlaně s opřenou hlavou tvoří na podložce

rovnoramenný trojúhelník (Obr.17).


Dýchání

Pokud opora pro tuto polohu vychází z hlubokých vnitřních svalů páteře stejně jako

z koordinované činnosti hamstringů a pilovitého svalu předního, síly váhy těla budou více

neutralizovány působením gravitace. Potom bude i svalové úsilí potřebné k udržení pozice

minimalizováno a dech bude klidný a efektivní.

Klouby

Horní končetiny

- prsty – ohyb prstů

- předloktí – neutrální předloktí

- loket – ohyb lokte

- ramena – ohyb v ramenou

Páteř - shodně se stojkou

Dolní končetiny - shodně se stojkou

Svaly

Horní končetiny

- shodně se stojkou

- Trojhlavý sval pažní – brání ohybu lokte

[21]

Páteř

- Natahovače a ohýbače páteře – slouží k vyrovnání koncentrického a excentrického stahu

k udržení neutrálního postavení páteře

- Přední přímý sval hlavy, velký a malý zadní přímý sval hlavy, horní a dolní šikmý sval hlavy,

dlouhý sval hlavy a svaly krku – slouží k vyrovnání rovnováhy a stabilizaci předních i zadních

týlních kloubů

Dolní končetiny


Poznámka k provedení cviku

Pro někoho je ideálním umístěním váhy na lebce blíže čelu – spojení mezi koronálním

a sagitálním švem, kde se přední kost setkává s dvěma temenními kostmi. To vede k mírně

klenuté finální pozici. Umístění váhy více k temeni hlavy způsobuje, že páteř je více neutrální

a činnost mezi přední a zadní částí těla vyrovnanější. V této pozici může být velmi náročné

provést úplné natažení kyčlí. Pokud břišní svaly nejsou dostatečně silné, kyčle se mohou

ohýbat, aby udržely poziční činnost v zadních svalech místo v předních. [4]

Obr. 20 – Schéma cviku – stoj na hlavě

[22]

4.3. Stoj na předloktí

(Forearmstand, pozice opeřeného páva – Pinča Majúrásana)

Stoj na předloktí je z biomechanického pohledu výrazně jednodušší oproti stojce. Zejména

proto, že oproti stojce ubyl z naší linie jeden kloub (zápěstí) a tak musíme tělo vyrovnávat

v zásadě „pouze“ ve třech kloubech (lokty, ramena, kyčle), nezapomeňme ale na správné

postavení kolenního a hlezenního kloubu. Také se nám výrazně snížilo těžiště a zejména se

výrazně zvětšila opěrná báze, čímž se teoreticky zvětšuje rovnováha.

Jak ale v praxi sami zjistíte, není tato poloha zdaleka tak jednoduchá, jak se může zdát

z výše uvedeného popisu.


Dýchání

Opěrnou základnu této pozice tvoří paže, hrudní koš a hrudní páteř, takže tyto struktury

musejí být stabilní, aby udržely rovnováhu. Kvůli tomu nadměrné hrudní dýchání narušuje

podpírání stoje na předloktí. Na druhou stranu, váha nohou a pánve a zakřivení bederní

páteře musejí být stabilizovány břišními svaly, ale příliš velká břišní činnost je

kontraproduktivní. Kvůli těmto faktorům je třeba použít takový typ dýchání, který prochází

rovnoměrně a plynule celým tělem.

Klouby

S popisem začněme od kloubů nejblíže zemi.

Horní končetiny


- loket – ohyb lokte

- ramena – ohyb a přitažení ramen

- lopatky – odtažení, zvedání a rotace lopatek směrem vzhůru

Páteř


Dolní končetiny


[23]

Svaly

Obdobně jako u kloubů začneme popis u svalů nejblíže zemi. Budeme se zabývat vždy těmi

stěžejními, které se mění oproti dříve popsané stojce.

Horní končetiny


- Trojhlavý sval pažní – brání ohybu lokte a přepadnutí na obličej

Páteř - shodně se stojkou

Dolní končetiny - shodně se stojkou


Zkrácený široký sval zádový může způsobovat roztažení loktů široko od sebe tím, že vnitřně

rotuje pažní kost. Může to působit jako zkrácení v ramenou, ale dá se to poznat z úklonu do

strany nebo dalších činností, při kterých se prodlužuje široký sval zádový. Zkrácení těchto

svalů může zároveň způsobit nadměrné natažení bederní páteře a zasahovat do dýchání.

Když zkrácená předloktí (buď v supinátorech nebo v mezikostní membráně mezi vřetenní

a loketní kostí) brání v úplné pronaci, lokty se rozevřou nebo se ruce spojí. Tento častý

problém s předloktími je obvykle mylně interpretován jako zkrácení ramenou nebo slabosti

v zápěstích. [4]

Obr. 24 – Schéma cviku – stoj na předloktí

[24]

4.4. Žába

(frogstand, Pozice volavky – Bakásana)

Tato pozice je jednou ze základních a jednoduchých technik (cviků), které lze zvládnout po

poměrně krátké době. Pozice je vhodná pro pochopení, jak funguje balancování na rukou.

Jaká je práce prstů, jak je poskládat tak, aby bylo možné přenášet váhu ze zápěstí zpět na

prsty podle toho kam je nutné vyvažovat. Jaká je práce předloktí a svalů v oblasti ramene.

S touto pozicí se poměrně brzy dá užít spousta zábavy.

Obr. 25 – Pohled zepředu Obr. 26 – Pohled ze strany

Dýchání

Protože hrudní oblast je udržována v ohybu, dýchací pohyby v hrudním koši jsou v této

pozici minimalizovány. Dolní část břicha je také stabilizována hlubokými břišními svaly

a ohýbači kyčle. Horní část břicha je relativně volná pro dýchání.

Klouby

Horní končetiny

- zápěstí – dorzální ohyb


- loket – ohyb lokte vedoucí k natažení


- lopatky – odtažení lopatek

Páteř

- páteř – natažení krku, mírné natažení hrudní a bederní páteře

Dolní končetiny

- kyčle – ohyb a přitažení kyčlí

- kolena – ohyb kolena

- kotník – přirozeně (volně)

[25]

Svaly

Horní končetiny


- Pronující sval čtyřhranný, pronující sval oblý – pronují předloktí (druh rotace kdy se kost

vřetenní dostává do překřížení s kostí loketní)



- Přední pilovitý sval, velký a malý sval prsní, hákový sval – slouží k odtažení lopatek

Páteř

- Zadní přímý sval hlavy, šikmý horní sval hlavy – slouží k natažení hrudní páteře

- Velký bederní sval (horní vlákna), malý bederní sval, břišní svaly, pánevní dno – vytváří

hluboký ohyb bederní páteře

Dolní končetiny

- Dolní hamstringy – ohýbají koleno

- Hřebenový sval, dlouhý a krátký přitahovač – přitahuje a ohýbá kyčle

- Velký bederní sval, sval kyčelní – ohýbá kyčle


V obdobných pozicích, v józe zvaných „ptačích“ pozicích, jsou společnými faktory ohyb

hrudní páteře, odtažení lopatek a natažení krční páteře. Tyto činnosti vyžadují preciznost a

sílu v páteřních svalech, aby bylo dosaženo natažení krční páteře bez zapojení trapézového

svalu, který by narušil činnost lopatek a paží. Ačkoliv se kolena při počátku pozice rozšiřují,

konečnou činností nohou je přitažení, aby mohla kolena obejmout strany horní části paží

a vnější části ramen. [4]

[26]

Obr. 27 – Schéma cviku – žába

[27]

4.5. Žába do strany

(sidefrogstand, Boční pozice volavky – Paršva Bakásana)

Tato pozice je složitější variantou předešlého cviku. Zpravidla se volí širší postavení rukou

pro nástup do této techniky oproti předešlé.


Dýchání

Dýchání je obdobné jako u předešlého cviku, tzn., že pro dýchání je relativně volná horní

část břicha.

Klouby

Horní končetiny

- zápěstí – dorzální ohyb


- loket – ohyb lokte vedoucí k natažení


- lopatky – odtažení lopatek

Páteř

- páteř – natažení krku, natažení a rotace hrudní páteře

Dolní končetiny


- kolena – ohyb kolena

- kotník – plantární flexe, popř. přirozeně (volně)

[28]

Svaly

Horní končetiny


- Pronující sval čtyřhranný, pronující sval oblý – pronují předloktí (druh rotace kdy se kost

vřetenní dostává do překřížení s kostí loketní)



- Přední pilovitý sval, velký a malý sval prsní, hákový sval – slouží k odtažení lopatek

Páteř

- Zadní přímý sval hlavy, šikmý horní sval hlavy – slouží k natažení hrudní páteře

- Vnitřní šikmý sval, vzpřimovač páteře (spodní strana), vnější šikmý sval, svaly rozeklané,

rotátory (horní strana) – slouží k rotaci páteře

Dolní končetiny




V rotované pozici jsou paže více odtaženy a páteř je více natažena než u předešlého cviku.

Pokud se kolena v této pozici oddělí, dochází k rotaci spíše v kyčelních kloubech než

v páteři. [4]

Obr. 30 – Schéma cviku – žába do strany

[29]

4.6. Žába propletená

(sidecrossfrogstand, Pozice osmi úhlů – Astavakrásana)

Další varianta pozice žáby, která je mírně odlišná zejména tím, že dolní část těla neopíráme

o horní, ale v podstatě ji na horní část těla zavěšujeme.


Dýchání

Ve srovnání s předchozími dvěma cviky, ve kterých je váha těla zvedána a podpírána

pažemi, tato pozice vyžaduje „zavěšení“ váhy dolní části těla. Je zajímavé sledovat, která

pozice umožňuje snadnější dýchání, která pozice vyžaduje větší či menší spotřebu energie

a která nabízí větší svobodu pohybu pro bránici.

Klouby

Horní končetiny

- shodně se žábou (kap. 4.3 a 4.4)

Páteř

- páteř – natažení a rotace hrudní páteře

Dolní končetiny


- kolena – natažení kolene

- kotník – dorzální ohyb kotníku

- chodidlo – everze (vyvrácení) chodidla

Svaly

Horní končetiny

- shodně se žábou (kap. 4.3 a 4.4)

Páteř

- Vnitřní šikmý sval, vzpřimovač páteře (spodní strana), vnější šikmý sval, svaly rozeklané,

rotátory (horní strana) – slouží k rotaci páteře

[30]

Dolní končetiny



- Hlavy čtyřhlavého stehenního svalu – natahují koleno

- Přední holenní sval – slouží k dorzálnímu ohybu kotníku

- Lýtkové svaly – slouží k everzi (vyvrácení) chodidla


Tato pozice je variantou předchozího cviku. Vyžaduje stejnou činnost v páteři, ačkoliv je zde

páteř trochu více natažená (k neutrálnímu postavení), což umožňuje rovnoměrnější rozložení

rotace po celé páteři. Spojení chodidel udržuje nohy v symetrické pozici. Tato symetrie

v nohách a kyčelních kloubech znamená, že k rotaci musí dojít více v páteři a méně

v kyčelních kloubech. Tím, že obalíme nohy kolem paže, nebude třeba tělo tak otáčet jako

u předešlého cviku, protože spodní noha nebude muset dosáhnout tak daleko.

Obalení nohou kolem paže také vytváří poměrně stabilní bod. Náročnost této pozice (pokud

zvládneme předchozí pozici) je více o rovnováze a pružnosti než o síle. Natažené nohy

v této pozici způsobují, že vyvažování rovnováhy na opoře paží je náročnější.

Jestliže páteř nerotuje, může se objevit riskantní kompenzační točivá síla v přitažení nebo

odtažení lopatek na hrudním koši. [4]

Obr. 33 – Schéma cviku – žába propletená

Výše uvedené cviky jsou vhodné pro získání citu v dílčích částech těla, pro práci

s těžištěm a posílení celého těla, zejména jeho horní a střední části.

Dalším zajímavým cvičením je kombinování posledních tří cvičení. Plynulé přecházení

mezi jednotlivými cviky bez dotyku dolních končetin podlahy je koordinačně

pokročilejší prvek. Je na samotném cvičenci jakou zvolí strategii, postup návazností,

hru s těžištěm a přístup k celému pojetí. Jde zejména o radost z pohybu a samostatné

hledání řešení. Možných pozic v žábě je samozřejmě daleko více tzn., máte prostor pro

nalézání vlastních řešení.

[31]

5. Průpravná cvičení pro stoj na rukou – izolované cviky –

koordinačně jednoduché

Stojka je koordinačně náročná pozice. Proto je vhodné zařadit nácvik dílčích kroků

v jednodušším prostředí, ve kterém se naučíme dílčí dovednosti, které následně převedeme

do dalších fází a komplexnějšího zapojení. Stojka klade vysoké nároky na určité struktury

našeho těla, proto je potřeba je náležitě připravit, před jejich plným zatížením.

U některých průpravných cvičení, je velmi obtížné uvádět jejich popis slovně popř. pouze

statickou fotografií. U těchto prvků je tedy uveden základní popis, popř. informace proč je

vhodné ho zařadit do tréninku a pro konkrétní provedení je uveden odkaz na místo, kde je

prvek podrobně popsán většinou i s přiloženým videem.

5.1. Prsty na rukou

Důležitá je jejich síla a schopnost přenášet tlak těla (váhu) do země a pomocí zvyšování

tlaku na prsty popřípadě na zápěstí vyrovnávat předozadní stabilitu.

Tuto specifickou činnost lze trénovat izolovaně. Jde o základní pozici ve vzporu klečmo

s oporou o kolena a zápěstí v dorzální flexi. Kolena a prsty zůstávají na podložce a dlaně se

zvedají ze země, dochází k dorzální flexi v kloubech mezi záprstními kostmi a články prstů.

Obr. 34 – Základní varianta - Počáteční fáze Obr. 35 – Základní varianta - Konečná pozice

Obr. 36 – Základní varianta - Počáteční fáze Obr. 37 – Základní varianta - Konečná pozice

[32]

Cvik lze modifikovat na těžší variantu v případě většího zatížení horních končetin.

Tzn., pozici ve vzporu klečmo změníme na pozici ve vzporu ležmo (v kliku).

Obr. 38 – Těžší varianta - Počáteční fáze Obr. 39 – Těžší varianta - Konečná pozice

Pro posílení prstů na rukou je vhodným cvikem i vzpor ležmo na prstech (kliky na prstech).

Obr. 40 – Počáteční fáze Obr. 41 – Konečná pozice

Obr. 42 – Pozice prstů

Pro posílení prstů je možné využít pozice „žába“ kapitola 4.3 až 4.5.

Prsty mají tendenci ze stojky a podobných aktivit tuhnout, proto je vhodné zařadit cviky na

jejich rozhýbání. Vhodným cvičením je opět cvičení ve vzporu klečmo viz obr. 36, 37.

Prsty můžeme posílit i zapojením cvičení visu, více viz níže v kapitole 5.3 Předloktí.

[33]

5.2. Zápěstí

U zápěstí je důležitá jeho mobilita, tedy jeho síla a flexibilita, dobrá artikulace kloubu

a kontrola rozsahu pohybu. U zápěstí nejde do určité míry pouze o průpravu, ale zároveň

o kompenzační cvičení, neboť ve stojce je zápěstí dlouhou dobu v extenzi (dorzální flexi) a je

v rámci zachování svalové rovnováhy vhodné dostat zápěstí do opačného pohybu – flexe

(plantární flexe). Dobrá mobilita zápěstí přispívá ve stojce k lepší citlivosti pro rovnováhu.[12]

Základními cviky rozvíjejícími flexibilitu v zápěstí jsou různé variace ve vzporu klečmo se

zápěstími v dorzální flexi, tedy s oporou o dlaň ruky. Cvičení slouží pro zvýšení rozsahu

pohybu.

Obr. 43 – Počáteční fáze – dorzální flexe Obr. 44 – Konečná pozice – dorzální flexe

Obr. 45 – Konečná fáze – pozice zápěstí Obr. 46 – Těžší varianta - Konečná pozice

[34]

Základními cviky pro kompenzaci v zápěstí jsou různé variace ve vzporu klečmo se

zápěstími v plantární flexi, tedy s oporou o hřbet ruky. Běžně, pokud jsme opřeni o ruku ve

vzporu klečmo, je zápěstí v dorzální flexi.

Obr. 47 – Základní varianta - plantární flexe Obr. 48 – Těžší varianta - plantární flexe

Rozsáhlý článek spolu s výukovými videi je uveden v seznamu literatury [12].

5.3. Předloktí

Pro posílení předloktí je možné využít pozice „žába“ kapitola 4.3 až 4.5.

Předloktí lze vhodně posílit zapojením různých variant visu. Pro účely stojky je důležitý

hlavně pasivní vis, popř. vis na jedné ruce. Tyto cviky nám pomáhají v otevření ramen

a posílení předloktí.

Obr. 49 – Pasivní vis Obr. 50 – Aktivní vis Obr. 51 – Vis na jedné ruce

[35]

Obr. 52 – Pasivní vis - detail Obr. 53 – Aktivní vis - detail

Pasivní vis – Slouží zejména k uvolnění pasivních struktur těla. Cíleně uvolňujeme celý

pohybový řetězec. Posilujeme předloktí a sílu úchopu (velmi vhodné pro judo). Tento cvik je

velmi vhodný pro otevření ramen. Při provádění je nutné dbát na aktivaci pouze předloktí,

ostatní struktury těla musí co nejvíce relaxovat.

Aktivní vis – Je silovým cvikem zaměřujícím se na sílu natažených paží. Cvik je zaměřen na

rozvoj síly v oblasti lopatek (deprese lopatek – stažení lopatek ve vertikální rovině směrem

dolů). V pozici aktivního visu je nutná aktivace celého těla od předloktí až po plantární flexi

v kotnících, viz obr. 50.

[36]

5.4. Ramena, lopatky

Jak zapracovat na „otevřených“ ramenech? Podrobný popis lze nalézt na odkazu [13]. Dále

je uveden jen stručný výtah jednotlivých kroků základního cviku (Obr. 54, 55, 56).

První krok - Stoupněte si zády ke stěně, pokrčená kolena a chodidla kousek od stěny. Zkuste

přitisknout páteř na stěnu. Celou páteř, temeno hlavy celá záda jsou pěkně „placatá“ na

stěně. Pro někoho je těžké už toto, někdo zvládne bez problémů.

Druhý krok - Záda a temeno na stěně, zvedněte natažené ruce nad hlavu, jako do stojky.

Nedovolte, ať se vám něco ze stěny odlepí. Cíl je mít pěkně propnuté ruce, uvolněné horní

trapézy, žádná křeč, celá záda na stěně. Zde už bude mít starosti poměrně dost lidí.

Třetí krok - Dejte nohy ke stěně, paty přilepte na stěnu. Teď je celé tělo u stěny - paty,

zadek, páteř rovná a „placatá“, temeno, propnuté ruce nad hlavou. A tohle je v podstatě

stojka - pěkně aktivní pozice. Teď to jenom otočit vzhůru nohama, zatížit, udržet a máte

vyhráno. [13]

Obr. 54 – Krok 1 Obr. 55 – Krok 2 Obr. 56 – Krok 3

Složitějším a pro někoho výrazně těžším cvikem je most. U mostu je třeba se zaměřit na

přenášení váhy na zápěstí s tlakem na ramena, která se snažíme dostat nad úroveň zápěstí.

Tímto cvikem se zvětšuje aktivní rozsah v celé struktuře ramen.

Obr. 57 – Most

[37]

Další možností je práce s lopatkami. Následující cvičení nám dopomůže k většímu otevření

ramen. Vsedě ruce vzpažit a vytáhnout se do výšky. Při tomto cvičení dochází k elevaci

lopatek – ke klouzavému posunu lopatek směrem nahoru ve vertikální rovině. Pokud jsou

lopatky v elevaci (vytaženy k uším), ramena mají větší možnost se otevřít (zvětšit úhel

svírající s trupem). Cvik je vhodné provádět ve dvou, přičemž partner udává výšku, do jaké

máme paže zvednout. Snažíme se špičkami prstů dotknout jeho dlaní.

Obr. 58 – Počáteční fáze Obr. 59 – Konečná fáze

5.5. Páteř

Nejdříve se podíváme na cviky zaměřující se na vyrovnání linie a mobilitu páteře. Zaujmeme

uvolněnou pozici vleže na zádech, ruce ve vzpažení, kotníky u sebe a propnuté špičky

(plantární flexe). Z Obr. 60 je zřejmé, že v této uvolněné pozici dochází k přirozené lordóze

bederní páteře (prohnutá záda – prosvítá pozadí). S výdechem provedeme „vtažení“

spodních žeber (snažíme se hrudník „rozplácnout“ do šířky a spodní žebra dostat od sebe

a k podložce), spolu s „přilepením“ beder na podložku Obr. 61 (rovná záda – čistá linie –

pozadí neprosvítá). V této pozici vydržíme několik nádechů a výdechů, uvolníme se a cvik

znovu opakujeme.


[38]

Častou chybou je zvedání paží z podložky (vlivem málo otevřených ramen). Dalším

nešvarem je nadměrné zapojení pánve při dorovnání zad. Tzn. dochází k nežádoucí

retroverzi (podsazení) pánve, čímž se bedra sice „přilepí“ k podložce, ale spodní žebra

zůstávají neaktivní, předsazená dopředu, což je pro toto cvičení nežádoucí (i obecně

nežádoucí).

Druhý cvik začneme v uvolněné pozici vleže na břiše. Hlava je opřena o čelo, ruce ve

vzpažení, kotníky u sebe a špičky propnuté (plantární flexe). Aktivací přímých břišních

a hýžďových svalů dostáváme pupek (jizvu pupeční, umbilicus) nad zem. Snažíme se opět

docílit čisté linie páteře. Aktivací deltových svalů zvedáme paže nad podložku do prodloužení

páteře, lopatky jsou v elevaci. Pozici udržujeme například minutu, následně uvolníme

a opakujeme. Cvik je vhodné provádět ve dvou, přičemž partner kontroluje aktivaci

jednotlivých svalových skupin (tlakem prsty).


Pozice se provádí zejména pro posílení svalů důležitých pro udržení linie ve stojce. Dalším

důvodem je fixace linie v jednodušším prostředí, ze kterého si dovednost přenášíme dále.

Nejčastější chybou je nedostatečná aktivace svalových struktur, které mají být výrazně

aktivovány.

[39]

5.6. Dolní končetiny

Začneme od kotníků. Zde je důležité získat dostatečnou mobilitu zejména v propnutých

špičkách (plantární flexi). Pokud propneme špičku do svého maxima, tak to většinou není

zdaleka ta poloha, která je potřebná (ideální). Následující cvičení bude zaměřeno na rozvoj

plantární flexe se zapojením celého chodidla včetně prstů na nohou.

Cvik je velmi jednoduchý a bolestivý. Jde o prosté zvedání libovolných předmětů z podložky.

Z počátku jsou vhodné měkké poddajné předměty (triko, ručník, ponožky). Předměty není

nutné zvedat vysoko, stačí např. na židli. Výška zdvihu není důležitá. Důležitá je precizní

plantární flexe. U mnoha lidí se správné provedení zpočátku projevuje křečemi prstů

a bolestí lýtkových svalů.


Nejčastější chybou je trénování plantární flexe bez zvedání různých předmětů. Tím nejsou

zapojeny prsty u nohou a cvik je pouze poloviční (ve stojce se vám to vrátí).

Druhý cvik je zaměřen na koordinaci celé dolní končetiny od pánve přes koleno, hlezno až ke

špičce prstů. Proč provádíme následující cvik? Pokud jsme ve stojce a chceme mít perfektní

linii, je nutné provést retroverzi pánve (podsazení pánve). Tímto pohybem ovšem

automaticky dochází k externí rotaci kyčlí a tím i vytočení (oddálení) špiček. Tento pohyb

špiček je ve stojce nežádoucí, dochází k ovlivnění rovnováhy a ke ztrátě kontroly pozice.

Tento přirozený biomechanický princip se proto pokusíme kontrolovaně potlačit.

[40]

Základní pozice je ve stoji spatném (paty u sebe, špičky od sebe, Obr. 66). Následně

podsadíme pánev (retroverze) spolu se spojením špiček (vnitřní rotace kyčlí) do stoje

spojného (paty, kotníky, špičky u sebe, Obr. 67). Provádění cviku je velmi nepřirozené,

protože vnitřní rotací kyčlí (špičky k sobě) zároveň s podsazováním pánve je opačný pohyb,

než je přirozeně při retroverzi uplatňován.


Pokud jste si zkoušeli jednotlivé průpravné cviky v průběhu čtení - ano, správně, stojka bolí...

[41]

6. Progrese ve stojce

Stoj na rukou samozřejmě není tím typem cviku, který by byl konečný, slepou uličkou

a nedalo by se na něm dále stavět. Kvalitní stoj na rukou je naopak začátkem, bránou

k dalším cvikům ať už z akrobacie, sportovní gymnastiky, kalisteniky nebo dalších

nejrůznějších pojetí pohybu.

6.1. Výdrž ve stojce

Základní progresí je výdrž ve stojce. Otázkou je, kde jste právě teď, když jste na začátku?

Pokud byl první cíl 10 s výdrže ve stojce, nový cíl bude 30 s. Pokud se dostanete na 60 s ve

stojce, tak se říká, že to je opravdový začátek. Je to dáno také tím, že pokud ojediněle

vydržíte 60 vteřin v této poloze, vaše „normální“ výdrž bude 30-40 s. Pracujte na tom, aby

normální bylo 60 s. Šedesát vteřin je dobrý základ začít přemýšlet a pokukovat po stojce na

jedné ruce.

6.2. Opuštění stojky a návrat na zem

Při přechodu dolů nazpět je možné se vrátit více způsoby, buď spustit nejprve jednu nohu,

potom teprve druhou. Další způsob je hlavu položit na zem, shrbit záda a dopadnout do

kotoulu vpřed. Jiným zajímavým způsobem, který ovšem vyžaduje značnou ohebnost zad, je

dopad do "mostu". Toto se dá využít při nácviku přemetu vpřed. Možností, jak se ze stojky

dostat zpět na nohy, je nepřeberné množství a je na každém, aby zapojil fantazii, využil

cviky, kterými prokládal trénink stojky a vytvořil si vlastní pohybová schémata.

6.3. Nástup do stojky

Stejně tak jako v předešlém odstavci i zde u nástupu do stojky lze volit mezi různými

způsoby a pojetími nástupu do stojky.

- S oporou o zeď a následným oddálením,

- Dynamický způsob (gymnastické pojetí) nástupu,

- Press to handstand (dostat se do stojky bez vykopnutí, čistě tlak/tah ze země),

- L-Sit to handstand (do stojky z L-situ, L-sit je pozice, kde váha těla spočívá na rukou, celé

tělo je nad zemí a dolní končetiny jsou vodorovně s podložkou a svírají pravý úhel s trupem),

- Stalder – špicar – (straddle, široký sed na zemi, ruce položeny na zemi mezi nohami a hup

nahoru do stojky)

- další různé varianty dle libosti

[10]

[42]

6.4. Varianty stojky

Obtížnost stojky je možné zvýšit dalšími variantami, které lze trénovat nejprve izolovaně

a následně propojovat s již zvládnutými cviky.

Variace stojky

- stoj na jedné ruce

- stoj na rukou s otočením o 180°

- stoj na rukou s roznožením ve vertikální poloze (roznožení vlevo+vpravo, vpřed+vzad)

- klik ve stoji na rukou (v opravdové stojce v prostoru, bez opory špiček o stěnu)

- chůze na rukou dopředu, dozadu

- otáčení (spin) na jedné ruce

[3]

Integrace stojky

- stoj na rukou z hvězdy (zastavení se ve stoji na rukou)

- kotoul vzad do stoje na rukou

- stoj na rukou ze stoje na hlavě

- kombinace předchozího

[3]

6.5. Vlastní invence

Hledání vlastního pojetí pohybu a přístupu k dané technice (pozici). Kombinace, obměny

úpravy pozic, uvolnění a relaxace v dané poloze. Snažit se v dané pozici najít takovou

polohu, kde lze uvolnit co nejvíce svalů.

Výborným prostředkem pro zdokonalování je vlastní propojování cviků, přecházení z jednoho

cviku do druhého.

Může jít i o tzv. pohybové hádanky, kdy si předem lze cíleně vybrat (popř. náhodně

nalosovat) 3 až 5 cviků (pozic), které je nutné zacvičit v souvislé řadě za daných určitých

podmínek. Např. bez dotyku nohami země, s výdrží v každé pozici 15 s, popř. s dalšími

ohraničeními.

[43]

7. Závěr

Pro zvládnutí stojky není bezpodmínečně nutné projít všechny uvedené průpravné cviky,

stojku se lze naučit, aniž byste museli perfektně zvládnout všechny varianty uváděných

cviků. Na druhou stranu je lze využít jako vhodnou průpravu a zpestření tréninkového

procesu. Jak bylo zmíněno v úvodu, nejde přímo o dosažení cíle, ale o informace

a zkušenosti, které cestou „nasajeme“.

V jakých posloupnostech začít s cvičením stojky?

Jednou z možností, je následující dlouhodobý tréninkový plán. Nejedná se o klasický

tréninkový plán, který je přesný a exaktní, ale o zobrazení hrubé představy, jak by cvičení

stojky mohlo probíhat. Toto je zapříčiněno specifičností každého z nás a bez předcházející

diagnostiky cvičence a následující diagnostiky v průběhu tréninkového procesu nelze

naordinovat přesný plán.

Postup nácviku stojky:

Prehabilitace (příprava na zatížení) zápěstí, zavedení základní tělesné terminologie

pomocí jednoduchých cviků (otevření ramenou, elevace lopatek, vtažení spodních

žeber, vyrovnání bederní páteře, oddělení pánevní retroverze (podsazení) od externí

rotace v kyčlích, rozvoj plantární flexe hlezenního kloubu)

Budování linie a základní výdrže ve stojce čelem ke zdi

Budování linie a základní rovnováhy ve stojce zády ke zdi

Budování rovnováhy ve volném prostoru (společně s prací na základním vykopnutí

do stojky)

Budování výdrže ve stojce v prostoru

V průběhu nácviku stojky je možno v případě potřeby sestoupit o krok zpět a zároveň

zapojovat specifické cviky pro odstranění individuálních nedostatků.

Závěrem ještě připomeňme pro koho je cvičení stojky určené. Systematické zapojování

stojky v tréninkovém procesu judo lze úspěšně zapojit od kategorie mláďat U9, U11 jako

zpestření tréninku a pro kategorie od mladších žáků U13 lze zařadit několikrát týdně v rámci

domácího samostudia. Dorostenci, senioři a veteráni mohou tato cvičení s úspěchem

zapojovat do svého tréninkového plánu.

Konec čtení, jde se cvičit…

[44]

8. Zdroje

Publikace

[1] LAUGHLIN, Terry. Plavání: Total Immersion. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2013, 235 s. ISBN 978-80-204-3142-4.

[2] HOUDOVÁ, Veronika. Komplexní analýza - Stoj na rukou. Praha, 2011. PGYM108N. Ročníková práce. Univerzita Karlova.

[3] HOFFMANOVÁ, Sandra. Analýza rovnováhových schopností sportovních gymnastů. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova univerzita

[4] KAMINOFF, Leslie a Amy MATTHEWS. Jóga – anatomie, 2., rozš. vyd. Brno: Computer Press, 2013, 280 s. ISBN 978-80-264-0178-0.

[5] RIGUTTI, Adriana. Ilustrovaný atlas anatomie. 3. vydání. 239 stran. ISBN 978-80-7371-642-4.

[6] SEBERA, Martin, Mgr., Ph.D. . Biomechanická analýza pohybového výkonu III: 07 Rozbor taktiky balancování stoje na rukou monografie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, 4 sv. (152; 150; 151; 152 s.). ISBN 978-80-210-6069-2.

Webové stránky

[7] OTÁHAL, Jakub, MUDr.,Ph.D. Interaktivní svalové tabulky [online]. [cit. 2015-09-01]. Dostupné z: http://www.physiotherapy.cz/im/index.php?pg=i-main

[8] VOŘECHOVSKÝ, Jan. Growth Oriented: Zacíleno na osobní rozvoj [online]. [cit. 2015-09-01]. Dostupné z: http://growthoriented.cz/

[9] ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI. Katedra mechaniky: Biomechanika - studijní materiály [online]. [cit. 2015-09-01]. Dostupné z: http://www.kme.zcu.cz/kmet/bio/svstahy.php

[10] RŮŽIČKA, Petr. Pohyb je život [online]. [cit. 2015-09-01]. Dostupné z: http://www.petrruzicka.com

[11] RŮŽIČKA, Petr. Pohyb je život [online]. [cit. 2015-09-01]. Dostupné z: http://www.petrruzicka.com/blog/stojka-celem-ke-zdi/

[12] RŮŽIČKA, Petr. Pohyb je život [online]. [cit. 2015-09-01]. Dostupné z: http://www.petrruzicka.com/blog/jak-posilit-zapesti/

[13] RŮŽIČKA, Petr. Pohyb je život [online]. [cit. 2015-09-01]. Dostupné z: http://www.petrruzicka.com/blog/otevrena-ramena/

[14] BERNACIKOVÁ, Martina, Mgr., Ph.D. Základy sportovní kineziologie: Analýza pohybů v kloubech [online]. [cit. 2015-09-01]. Dostupné z: http://is.muni.cz/do/fsps/e-learning/kineziologie/elportal/pages/analyza_v_kloubech.html

[15] PORTAL, Ido. Handstand Body Line Wall Drill [online]. [cit. 2015-09-01]. Dostupné z: http://idoportal.blogspot.cz/2009/07/floreio-workout-number-4_4249.htmlo portal

[16] PORTAL, Ido. Frog Stand [online]. [cit. 2015-09-01]. Dostupné z: http://idoportal.blogspot.cz/2009_08_01_archive.html

[45]

Semináře

[17] 2015/07 (Vysoké nad Jizerou) – Seminář Pohybu, Jan Vořechovský, je

studentem Ido Portala, student FTVS, 1.Dan Jiu Jitsu, http://playreal.cz/

[18] 2015/07 (Vysoké nad Jizerou) – Alain Sailly – 2.Dan Judo, 8.Dan Goshindo

[19] 2014/10 (Praha) – 2015/06 – Funkční trénink, Júlia Demeková, je

fyzioterapeutkou v FN Motol tým prof. Koláře, http://www.jujutsu.cz/onas.html


[21] 2013/10 (Brno) – Hirotaka Okada – 8.Dan Judo



[24] 2011/10 (Teplice) – Vincente Carattelá – 7.Dan Judo

[25] 2011/07 (Carignan, Francie) – Alain Sailly – 2.Dan Judo, 8.Dan Goshindo

[26] 2011/02 (Ostrava) – Alain Sailly – 2.Dan Judo, 8.Dan Goshindo

[27] 2006/11 (Neratovice) – Yasuaki Kaji – 5.Dan Judo

[28] 2006/11 (Neratovice) – Toshikazu Okada – 6.Dan Judo

Documents

Kalistenika a posilovací cvičení zapojující celý pohybový aparát ... · 2015. 9. 22. · Proto i v posilování, popř. v jakémkoliv jiném cvičení, bychom měli jednotlivé