JAN JANDOUREK: ÚVOD DO SOCIOLOGIEPORTÁL, PRAHA 2003, ISBN 80-7178-749-3

Zpracoval Michal PARÍZEK

1 CO JE TO SOCIOLOGIE?1.1 CO A K ČEMU JE SOCIOLOGIE?

- z lat societeas – společnost- vysvětluje sociální příčiny jevů viditelných ve společnosti – tím se liší od ostatních humanitních věd- zjednodušeně: sociologie se zabývá současnou (moderní) společností, kulturní antropologie

společnostmi jinými, „přírodními“- empirická věda; z empirických dat získává „zákonitosti“ (pravidelnosti)

Sociologismus a další redukcionismy- sociologismus – přesvědčení, že sociologie je jako věda prvotní, že, bude-li vystavěna na principu

přírodních věd, může být stejně přesná jako ony- sociologická imaginace – schopnost nevidět věci s předsudky, vidět je v širších souvislostech

Kritická funkce sociologie- sociologie má schopnost poznávat problémy ve společnosti (proto je také často neoblíbená); zároveň má

ale i ambici tyto problémy řešit; není čistou vědou, je nástrojem dosažení cíle

Pokus o definici sociologie- samostatná vědecká disciplína, jež se pomocí analytických metod a empirických technik zkoumat

struktury, funkce a souvislosti vývoje společnosti a navrhovat o nich teorie.- není ani jen empirická, ani jen teoretická

1.2 SOCIÁLNÍ PARADIGMATA A ÚROVNĚ SOCIÁLNÍ REALITY- věda multiparadigmatická – existuje mnoho sociologií (jeden problém vysvětlují různí sociologové

různě)- paradigma: T. Kuhn (převládající, uznávaný model); s přibývajícími nejasnostmi dochází ke krizi,

k vědecké revoluci, k formulování nového paradigmatuo faktualistické p.

existují vnější objektivní sociologické činitele, které můžeme vědecky zkoumat E. Durkheim např. strukturální funkcionalismus, konfliktualistické teorie

o behaviorální paradigma základem je pozorovatelné chování jedinců ve společnosti B. F. Skinner

o definiční paradigma zkoumá, jak lidé definují situaci, ne jaká je; to, jak lidé situaci definují, de facto

způsobuje, že taková je M. Weber teorie akce, symbolický intrakcionismus, fenomenologie, etnometodologie,

existencialismus

Různé úrovně sociální reality- vědomí sociální reality:

o mikroskopicko-makroskopické (individuální jednání, interakce, skupiny, organizace, společnosti, světový systém)

o objektivně-subjektivní (hmatatelné jevy, ideje)o vznikají čtyři oblasti:

makroobjektivní, makrosubjektivní – paradigma sociálního faktu mikrosubjektivní – paradigma sociální definice mikroobjektivní – paradigma sociálního chování

1.3 ZROD SOCIOLOGIE V MODERNÍ SPOLEČNOSTI- sociologie v našem chápání vzniká s moderní společností v 19. století; až v okamžiku, kdy byla

společnost tak složitá (nesamozřejmá), že musela být vysvětlována- tradiční společnost: založená na autoritě (náboženství, pán, hlava rodiny), mizivá vertikální i

horizontální mobilita

1

- moderní společnost je založená na výkonu; rychlý přechod vyvolal mnoho otázek

Sociální a intelektuální síly působící při vzniku sociologie- politické revoluce, průmyslová revoluce, vznik kapitalismu, vznik socialismu, urbanizace, změna

v oblasti náboženství, rozvoj vědy- sociologie je trochu někde mezi vědou a duchovními naukami; otázkou bývá, co se děje v duši lidí, kteří

nějak jednají

1.4 OTCOVÉ ZAKLADATELÉ SOCIOLOGIE- sociologem mohl být již Aristoteles, ale v dnešním slova smyslu (kritérium moderní společnosti) je

prvním Comte

August Comte (1798-1857)- pobočník Saint-Simona (marxismus i konzervatismus)- požadavek studia společnosti na vědeckých základech- z empirických zkoumání vyvozujeme teorie, díky nimž můžeme opět zkoumat- rozdělení na sociální statiku a sociální dynamiku- tři stádia vývoje:

o teologické, imaginární (do 1300) převládá víra v nadpřirozeno

o metafyzické, abstraktní (1300-1800) víra v abstraktní pojmy (příroda)

o pozitivní, vědecké (od 1800ú víra ve vědu věda má být náboženstvím společnosti

- Cours de Philosophie positive

Émile Durkheim (1858-1917)- snaží se nalézat prostředky obnovení řádu ve společnosti- „Společenská dělba práce“ – snaží se popsat morální faktory vědecky- tradiční společnost: mechanická solidarita, kolektivní vědomí- moderní společnost: organická solidarita, dělba práce (ta musí být spravedlivá)- zavádí pojem sociální fakt – objektivní okolnost (válka, nezaměstnanost) – „Pravidla sociologické

metody“- velký důraz na morálka – morální individualismus vychází ze společnosti, pro kterou je nutný

Karl Marx (1818 – 1883)- silně ideologický; zaměřený na ekonomii; nezajímal se o osvícenství a francouzskou revoluci, ale o

utlačování člověka v kapitalistické společnosti- souhrn výrobních poměrů vytváří základnu, na které se zvedá právo a politika- podoba společnosti, politiky a kultury je odvozena od způsobu materiálního života- zbožní fetišismus – dělník je odtržen od výrobku, je nucen vykonávat jednoduché úkony; je pouze

příslušenstvím stroje- rozdělení společnosti na dvě třídy: buržoazie (obírá dělníky o nadhodnotu) a proletariát; dialekticky

musí dojít k pádu kapitalismu, diktatuře proletariátu a beztřídní společnosti

Max Weber (1864-1920)- na rozdíl od Marxe se zabývá vlivem idejí na materiální svět: proč jen na západě došlo k takovému

vývoji?- „Protestantská etika a duch kapitalismu“- tři typy autority: tradiční, charismatická, racionálně legální- vytváří tzv. ideální typ – reálně neexistující ve svých vlastnostech dokonalé jevy- díky porovnání ideálního typu a reálné situace docházíme k chápající sociologii

Georg Simmel (1858-1918)- židovského původu – bez peněz, vydělen ze společnosti – to byl možná jeden z předpokladů jeho

odstupu- je proti organickému pojetí (připodobnění společnosti k organismu) i proti přístupu považujícímu

přírodní a humanitní vědy za zcela odlišné (Německo, idealismus)

2

- mikrosociologie – zkoumání jedinců a jejich interakcí; vyšší celky (rodina, klan, společnost) jsou pouze krystalizací těchto interakcí

Odkaz otců zakladatelů- z Comta zůstává hlavně pocit, že věda má zlepšovat, ke studiu Marxe inspiruje historie 20. století,

Weber je živý myšlenkami o tom, jakou roli hrají hodnoty ve společnosti

Poučení z četby klasiků (podle Peruska)- všechny podstatné odpovědi týkající se společenského života již byly zodpovězeny- žádná sociologická teorie neodpovídá ve svém výsledném tvaru metodologickým postulátům- vliv žádné vědecké teorie ani ve vědě samé, natož pak ve veřejnosti není přímo úměrný míře jejího

empirického či historiografického zdůvodnění- existuje sada témat, která se opakuje a rozhodně je sociálně a existenciálně závažná, ale která se

prostředky čisté vědy pravděpodobně nedá vyřešit

1.5 ZAKLADATELÉ ČESKÉ SOCIOLOGIE- žádná česká osobnost mezi skutečně významné sociology nepatřila

Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937)- otázka po smyslu českých dějin- náboženství, sociologická analýza umění (literatury), sebevražda- kritický realismus; vidí společnost jako organizovaná individua; ve společnosti se prosazují

centralizační a individualizační tendence- je pro angažovanou sociologii- „Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty“- „Otázka sociální“, „Rukovět sociologie“

Inocenc Arnošt Bláha (1879-1960)- počátky Sociologické revue (s Chalupným)- strukturálně funkcionální přístup: „Měst“, „Sociologie dětství“, „Sociologie sedláka a dělníka“- „Sociologie“

Emanuel Chalupný(1879-1958)- pozitivistický přístup, člen Bláhovy brněnské školy- „Sociologie“ – první komplexní český sociologický systém- sociologie je spojení objektivní biologie a subjektivní psychologie

2 SOCIOLOGIE 20. STOLETÍ 2.1 FRANKFURTSKÁ ŠKOLA

- svobodná univerzita – dost liberální, nezaměřená proti Židům – nebyla financována státem- F. Oppenheimer – stát je porobení části obyvatel; cesta ke spokojenosti je buď výroba a svobodná

směna (liberalismus) nebo vyvlastnění (socialismus)- dost silně levicová- K. Manheim – sociologie vědění (vědění můžeme zkoumat pouze v kontextu všeho, co víme)- E. Fromm, Theodor Adorno a další – během nacismu zrušen, po válce obnoven- typická velkou interdisciplinaritou

Myšlenky kritické školy- silně kritické proudy – kritika ekonomického determinismu- sociologie je nástrojem kritiky, ne neutrálním faktorem- člověk je svázán formální racionalitou; v moderní společnosti jde o nalezení prostředků k dosažení cíle,

ne o osvobození člověka

Herbert Marcuse (1898-1979)- celá společnost je iracionální; společnost je zotročována moderní technologií- vzniká jednosměrná společnost – pod tlakem televize, reklamy atd.

Theodor Wiesengrund Adorno (1903-1969)- kulturní průmysl; sloučení sféry vysokého a nízkého umění- umění se spojilo se společností, umění není také zbožím, ale pouze zbožím

3

Jurgen Habermas (nar. 1929)- systémová kolonizace žitého světa – jedinou ideologií je věda a racionalita- demokracie a vzdělání umožňují lidem získat moderní povědomí – tím mohou přemýšlet o idejích - je optimista; v konfliktu již nevítězí síla, ale argument – tzv. komunikativní racionalita

Erich Fromm (1900-1980)- „Mít nebo být“, „Umění bytí“- tvrdí, že štěstí člověka spočívá ve štěstí druhých – humanistická etika- moderní člověk má mnoho věcí, užívá mnoho věcí, ale je málo- inspirace buddhismem; člověk by se měl oprostit od touhy a vést svobodnou existenci

Kritika kritické školy- nebyla vždy srozumitelná, některé teorie se ukázaly jako nepravdivé- přesto má velký přínos –v historii i dnes (např. proměny struktur v západní společnosti, kulturní

průmysl a elektronická média)

2.2 INTERPRETATIVNÍ SOCIOLOGIE- sociologické přístupy, které tvrdí, že společnost neleží před člověkem jako hotová věc, ale že je třeba ji

neustále interpretovat- v sociální skutečnosti je přítomno lidské vědomí- neexistují žádné vyšší struktury, které by přesahovaly běžnou zkušenost sociálních aktérů; - užívané kvalitativní přístupy; skutečnost je tak složitá, že ji nelze vměstnat do dotazníku

Fenomenologická sociologie- analýza světa každodennosti (A. Schutz)- člověk je vybaven balíkem příručního vědění; do něj se snaží nacpat všechny nové zkušenosti

Etnometodologie- snaží se popsat zvláštní situace, ve kterých se člověk běžně vyskytuje a které řeší pomocí common

sense – zdravého rozumu- analyzuje subjektivní hlediska společnosti tak, jak je interpretují její členové

Sociologie vědění- směry zabývající se tím, jaká je souvislost mezi věděním, vědomím a představami a sociálními

strukturami a procesy, v nichž toto vědění vzniká- jak sociální procesy ovlivňují naše vědění

Konstruktivismus- mnohé z toho, co považujeme za realitu, je pouze konstruktem (instituce, stát)- zkoumání každodenního vědění; toho, co každý „ví“

Symbolický interakcionismus- mysl a osobnost nejsou součástí vnitřní výbavy organismu, ale jsou produktem sociálního procesu;

důležitou roli v tomto procesu hraje jazyk- socializace je učení se symbolům a rolím- zanedbává makrodimenze společenského života

2.3 STRUKTURÁLNÍ FUNKCIONALISMUS- vychází z Comta (normativní koncepce a rovnováha), Spencera (organicismus, struktura a funkce) a

Durkheima- důraz na sociální stabilitu, makroskopické teorie

Talcott Parsons (1902-1979)- může být ztotožněn se strukturálním funkcionalismem- schéma AGIL (adaptace, dosahování cíle, integrace, udržování vzorů)- systémy:

o biologický organismus – řeší přizpůsobení se vnějšímu prostředío systém osobnosti – dokonalý jedinec se snaží dosahovat takových cílů, které jsou pro

společnost správné

4

o sociální systém – integrační funkce, řízení vztahů částí systémuo kulturní systém – poskytuje normy a hodnoty pro chování

- zabývá se paradigmatem evoluční změny – jednotlivé subsystémy ve společnosti se vyvíjí a adaptují (tzv. adaptivní modernizace)

Robert K. Merton (1910-2003)- kritika Parsonse – některé struktury mohou být i negativní, vzniká sociální dysfunkce- dysfunkce je nezamýšlený negativní důsledek lidského jednání (nadprodukce automobilů)- pojem latentní funkce – účinek nepromyšleného sociálního jednání (např. výsledky prohibice v USA)- non-funkce – některé jevy nemají žádno funkci (i když dříve ji třeba měly) – např. ženské

protialkoholní hnutí

Kritika strukturního funkcionalismu; Ch. Wright Mills (1916-1962)- spojení Marxových a Weberových inspirací; radikální sociologie- problém sociologie je v tom, že nepostihuje pouto mezi strukturálními otázkami (public issues) a

osobními problémy (personal troubles)- kritika abstraktního empirismu a velkých teorií- sociolog je angažovaná postava- výsledkem intelektuální obratnosti (studium historického vědomí, schopnosti flexibility apod.) povede

k tomu, že člověk bude sám sebe chápat jako aktivní a historicky situovanou bytost- vzestup bílých límečků na úkor modrých límečků (produkt postindustriální společnosti)- veselí roboti – pracují, jsou manipulováni a přitom jsou šťastní – to je nejhorší- lidé jsou pasivní, politicky impotentní – společnosti vládne úzká propojená elita

2.4 STRUKTURÁLNÍ MARXISMUS- inspirace u Claude Levi-Strausse- snaha odhalit skryté struktury, tvořené omezeným počte aktérů a interakcí – je možné objevit v nich

zákonitosti- základní takovou zákonitostí je směna

Louis Althusser (1918-1990)- každá společnost má čtyři roviny: ekonomickou, politickou, ideologickou a teoretickou- přijímá marxismus, ale bez ekonomického determinismu: každá ze čtyř složek má svou formu

produkce, ty jsou v podstatě shodné- struktura výrobního způsobu je dána kombinacemi mezi výrobními prvky (pracující, výrobní

prostředky, nepracující, kteří si přivlastňují nadhodnotu ) a vztahy (vztah k vlastnictví a vztah k přivlastnění)

- teoretický antihumanismus – dějiny nejsou udávány jednáním lidí, ale obecnými strukturami

2.5 SOCIOLOGIE NA PRAHU 21. STOLETÍ- deziluze z vývoje – odklon od velkých teorií, čtyři selhání (blahobyt a konzervatismus nejdou ruku

v ruce, konfuciánství nepřináší stagnaci, význam náboženství neklesá, neschopnost předpovědět zhroucení socialismu)

- je postižena omezeností, trivialitou, racionalismem a ideologií

3 SOCIALIZACE, SOCIÁLNÍKONTROLA, DEVIACE A ZLOČIN- snaha vylepšit člověka výchovou- každý člověk patří do společnosti a společnost potřebuje

3.1 DIVADLO ŽIVOTA A JEHO ROLE- otázka, jestli je chování člověka určováno dědičně nebo výchovou – během historie se postoje mění

(nacismus, komunismus); nyní je za dost významný považován vliv vrozených činitelů (genetiky)- socializace je proces, kdy se člověk učí, jak se má chovat a co je normální

o přesvědčení – rámcový pohled na to, co je správné (lidé mají být svobodní)o hodnoty – jaké jednání je správnéo norma – závažný požadavek týkající se chování

- primární socializace probíhá prostřednictvím nejbližších – rodina, přátelé- sekundární socializace prostřednictvím institucí (škola, televize, podnik)- sociální kontrola – potrestání jedince, který se nechová společensky přijatelně

5

Život jako divadlo- Erving Goffmann: život se dá popsat jako divadlo, ve kterém každý jedinec hraje mnoho rolí, snaží se

svou roli vnutit ostatním a získat požadované reakce

Sociální role- role je očekávané jednání – každý jedinec hraje roli, pro tu musí mít rolové dispozice- role se specializují, jsou stále konkrétnější; mnoho rolí přebírají instituce (výchova); zároveň mnoho

rolí přibývá; hrajeme více specializovanějších rolí- ambiguita – dvojznačnost – role – společnost se neshoduje v tom, co se od role očekává (např. politik

má vycházet vstříc lidu, zároveň ale i hledět dopředu)- rolová ambivalence – od jedné role se očekávají dvě protichůdná jednání – např. zaměstnanec má být

loajální, ale i kreativní a samostatný- rolová distance – člověk se od určité role distancuje (je na ni velký apod.)- rolové přetížení – člověk má příliš rolí (přetížená matka)- rolový tlak – přetížení, protikladnost rolí (např. lékař má co nejlépe léčit, ale pojišťovna mu dává

limity)- křížení rolí – otec-voják vychovává děti vojensky- konflikt rolí – otec má být hodně s dětmi, ale zároveň uživit rodinu

Definice situace- definice situace – postup, kterým jednající připisuje smysl událostem- definice situace není pouze individuální, ale je ovlivněna postoji společnosti

Self- představa, kterou máme o svých vlastnostech, schopnostech a chování- obraz, který jsme si o sobě vytvořili jako o soudržné bytosti oddělené od druhých

Sociální zrcadlo- schopnost vžít se do pocitů druhých a nahlížet sebe jejich očima- tři fáze:

o 1) představujeme si, jak se zdáme druhým (jsem tlustý)o 2) uvažujeme, jak nás posuzují (obezita je ošklivá)o 3) na základě toho se objevuje pocit sebeprožívání (stydím se)

- odlišení self-image a self-conception (obsažnější, jak se skutečně cítím)

Významný druhý- druhý – osoba, skrze kterou si individuum během socializace vytváří svůj vlastní obraz- významný druhý (significant other) – významný interakční partner (rodina, partner)- generalizovaní druzí – zobecněný pohled ostatních

3.2 ŽIVOTNÍ CYKLUS- fáze a přechody, kterými musí jedinec během života projít, důležité body socializačního procesu, které

jsou biologicky a sociálně podmíněné- dětství, mládí, mladí dospělí, zralí dospělí, stáří

Dětství- období primární socializace (0 – 7/15)- zákaz práce, trestní nepostižitelnost, za to povinná školní docházka

Mládí- fáze mezi dětstvím a dospělostí- příprava na převzetí role dospělého, odpoutání od primární socializace, hledání hodnot- velký význam má „parta“

Dospělost- období biologické zralosti, psychické stability, osvojení sociálních rolí a schopnosti převzít

odpovědnost- dělení na mladé dospělé a zralé dospělé (30-45)- kolem 45. roku přichází krize – neuspokojení životem

6

Stáří- po skončení ekonomické činnosti – doprovázená fyzickými a duševními změnami- zcela zřetelně spojeno s odchodem do důchodu – rozpad vztahů (pracovních), návyků apod.; postupná

ztráta blízkých – úmrtí, odchod dětí

Smrt- problémem není samotná smrt, ale zlepšení podmínek smrti- smrt je přirozená poté, co člověk prožil život a mohl mu dát smysl

3.3 SOCIÁLNÍ KONTROLA A DEVIACE- toho, aby se jedinci chovali v rámci očekávání, je dosahováno vnější a vnitřní kontrolou:

o vnitřní – jedinec považuje společenské normy za sobě vlastnío vnější – systém pozitivních a negativních sankcí

- problémem je, aby kontrola nesloužila mocným k udržování svého postavení

Zločin a deviace- zločin – jednání porušující právo platné v dané společnosti; v případě přistižení a usvědčení následuje

trest- deviace – jednání jdoucí proti převažujícím normám společnosti- existuje i jednání, které je společností tolerováno, přestože je protiprávní (rychlá jízda)- zločinnost závisí na věku, místě (velkoměsta), sociální situaci apod.

Organizovaný zločin- zločinná činnost je koordinovaná, dochází k dělbě práce- vzniká tam, kde je poptávka po ilegální nabídce

Zločin bez obětí- např. prostituce, lehké drogy – samotná činnost nemá žádné oběti, pouze se na ni navazují další činnost- patrná snaha o legalizaci – potírání je stejně neúčinné

Příčiny deviace- mnoho vysvětlení – vrozenost, naučenost apod.- teorie racionální volby – v dané chvíli připadá deviace výhodná- teorie diferenciální asociace – v některých společnostech si jedinec deviantní chování může přisvojit již

během primární socializace- teorie anomie – jedinec ani přes usilovnou práci není schopen zlepšit svůj sociální status – má pocit

možného zlepšení situace při ilegálním chování

Adaptace podle R. K. Mertona- 5 způsobů individuálního přizpůsobování se:

o 1) konformitao 2) inovace; přijetí cílů, odmítnutí prostředkůo 3) ritualismus; odmítnutí cílů, přijetí prostředkůo 4) únik; odmítnutí cílů i prostředkůo 5) odmítnutí cílů i prostředků, dosazení nových

- teorie labellingu – deviantní je chování, které tak označí „bohatí bílí muži“

Stigma- znak, kterým se jedinec odlišuje od psychické, fyzické nebo sociální normality- takový znak jedince vyděluje ze společnosti

Michel Foucault: Člověk je živočich, který se doznává- člověk je neustále pod kontrolou společnosti – od rodiny po instituce- člověk se celý život k něčemu doznává

Zločin a trest- trest – nepříjemné důsledky pro aktéra činu; vynesené legitimní autoritou nebo držitelem moci- dříve převažovaly tresty fyzické; pranýř – kombinace fyzického a psychického- dnes převažuje uvěznění

o potrestání, náprava, odstrašení, izolace

7

České vězeňství- chyby:

o příliš mnoho trestů vězenímo málo alternativních trestůo nízká zaměstnanost vězňůo přetížení civilních pracovníkůo přeplněnost a nevyhovující stav věznic

- drtivá většina příčin věznění je majetková kriminalita

Alternativní tresty- veřejně prospěšné práce, pokuta, finanční náhrada- problém je, že odsouzení nemají z alternativních trestů strach apod.

Trest smrti- zakázán asi v 60 zemích – malý efekt, justiční omyly, zneužití v totalitních režimech apod.

Shrnutí- Sociologie dokázala během své historie poměrně přesně popsat, jak se lidé chovají.- Ne vždy už byla schopna jednoznačně říci, proč se tak děje.- Asi nejméně se jí podařilo převést své poznatky i do praxe, tedy navrhnout účinná opatření, aby jedinec

dokázal zvládnout svou životní roli na scéně společnosti.- ale – upřímně řečeno – nechceme toho po sociologii příliš?

4 SOCIÁLNÍ SKUPINY A ORGANIZACE- konflikt mezi jedincem a skupinou

4.1 SOCIÁLNÍ SKUPINA- množství jedinců s pravidelnou (delší) dobou trvání; má společný pocit „my“

Skupina primární a sekundární- skupina drží pohromadě citovými a instrumentálními pouty

o citová pouta osobní vztah, pocit bezpečí, důvěrnosti

o instrumentální pouta ve skupině chceme dosáhnout společného cíle – proto se spojujeme i s jinak

antipatickými osobami- primární skupina

o jedinci jsou v ní v častých, intimních vztazích, převažují citová poutao jedinci se navzájem silně ovlivňují; silný prostředek sociální kontroly

- sekundární skupinao jedinci mají dost neosobní vztahyo racionální organizace, zaměření na cíl

In-group, Out-group a referenční skupina- referenční skupina – skupina, ke které se člověk poměřuje- skupina, do které chceme patřit – in-group- skupina, proti které se vymezujeme – out-group

Skupiny velké a malé- 2(3) - ∞- s velikostí se radikálně mění vztahy ve skupině- sociometrie – poddisciplína zabývající se vztahy ve skupinách- např. pomocí Morenova testu se měří oblíbenost jednotlivců ve skupině

Vůdci- každá skupina má vůdce – oficiálního nebo neoficiálního- vůdce

8

o expresivní (sociálně-emocionální specialista) – soustředí se na vytváření dobrého dojmu, oblíbenost (matka, oblíbený konstituční monarcha)

o instrumentální (úkolový specialista) – zaměřuje se na prostředky, na schopnost řešit daný úkol (šéf vlády)

o přirozený vůdce – nemusí zastávat žádnou funkcio sociometrický vůdce – je uprostřed komunikačních kanálů, nemusí být nutně oblíbený

izolovaný vůdce – je volen jen několika členy skupiny

Paradoxy skupin- existují techniky jak zlepšit práci skupiny – brainstrorming- nemusí platit obecné „pravdy“, že víc hlav víc ví – jedinec je schopný podat vyšší výkon sám než

v kolektivu apod.

4.2 ORGANIZACE- instituce – způsob, jak se věci dělají; rodičovství, soudnictví- organizace – útvar s určitým počtem členů, který má dané hranice vlastních struktur

o hierarchické dělení autority, dělba práceo jednotlivci se mohou v organizaci střídat; jedná se o seberegulující systém; silně formalizované

vztahy- formální organizace – takové, které přebírají úkoly náležející v tradiční společnosti např. rodině (školy

apod.)

Typy formálních organizací- dobrovolné

o dobrovolný vstup a výstup (skauting)- donucovací

o takové, do kterých je člověk nucen vstoupit – armáda, nemocnice atd.o často probíhá „degradační ceremoniál“ – jedinec je zbaven předchozí identity

- utilitárnío školy, odbory, vládní úřady – uprostřed mezi dobrovolnými a donucovacími (vysoké školy)

4.3 BYROKRACIE- velké organizace potřebují pro své fungování rutinní postupy – byrokracii- racionální hierarchický systém s přesně danou odpovědností a pravomocemi- veškeré kroky se zapisují; postup na základě věku a/nebo zásluh- současná byrokracie se dost odlišuje od Weberova ideálního pojetí- byrokracie se přizpůsobuje novým podmínkám

Problémy byrokracie- je nepochopitelně nemožné snížit byrokracii

ShrnutíZkoumání skupin a institucí nás může buď uvrhnout do beznaděje, nebo naplnit optimismem. Jsme jen malá kolečka v systémech, na něž nemáme sebemenší vliv? Nebo jsme dovední hráči, kteří mají šanci i za oficiální fasádou žít svůj vlastní a přiměřeně svobodný život? Jak kdy, sděluje nám sociologie.V každém případě je na tom ve světě institucí vždy lépe ten, kdo o nich něco ví a vidí jim pod kůži.

5 SPOLEČNOST A JEJÍ VRSTVY- ve společnosti existuje mnoho více či méně překročitelných hranic

5.1 SPOLEČENSKÉ VRSTVY- stratifikace (rozvrstvení) postihuje hierarchické uspořádání sociálního systému

Stratifikační systémy- 1) hydraulické – nahoře jsou vrstvy, které mají neomezený přístup k vodě (např. ve starém Egyptě)- 2) založené na věku – vládnou nejstarší muži (gerontokracie)- 3) feudální společnost – podle vlastnictví půdy- 4) kastovní společnost – velice malá šance na pohyb mezi kastami

9

Otroctví- systém, kdy jeden člověk je majetkem jiného člověka- v západní civilizaci zmizelo v polovině 19. století

Kasty- ostře ohraničená skupina, jejímž příslušníkem se člověk stává už svým narozením- extrémně malá vertikální pohyblivost

Stavy- skupiny sobě přibližně rovných jedinců; zpravidla vznikají ve feudální společnosti- společná obrana svých práv, privilegií a zájmů- možná prostupnost

5.2 TŘÍDY

Marxistické hledisko- dvě významné třídy – buržoazie a proletariát; rozdělení podle vlastnictví výrobních prostředků- třídy jsou ve vzájemném antagonismu; třídy jsou uvědomělé a musí proti sobě bojovat

Weberovské hledisko- 4 třídy: vyšší, maloburžoazie, bílé límečky, manuálně pracující- zdůrazňuje rozdíl v životním stylu na úkor ekonomického dělení

Funkcionalistické hledisko- třídní systém odráží důležitost jednotlivých lidí- třídy navzájem kooperují – jedinci jsou motivováni k píli, protože mohou mezi třídami volně procházet

Změny v třídní struktuře ve 20. století- vzniká nová manažerská třída - podniky jsou tak složité, že je nemohou řídit majitelé; oddělení řízení

od vlastnictví- fragmentace vyšší třídy na elity a intelektuály (ti často kritizují kapitalismus)- globalizace přenáší vlastnictví z malých firem na nadnárodní korporace- střední třída se přesouvá do služeb ( v USA přes 70%)- pracující bohatnou; vzniká poměrně úzká skupina skutečně chudých (nezaměstnaní)

5.3 SOCIÁLNÍ MOBITLITA- horizontální pohyb ve společnosti- významný pohyb nahoru i dolů

Paradoxy statusu- existují lidé, jejichž status je vysoký, ale finanční ohodnocení nízké (profesoři) a naopak (milionáři)

5.4 RASY A ETNIKA- rasa je skupina lidí, která má některé společné dědičné rysy- etnikum – skupina jedinců, kteří mají společnou etnicitu – kulturní, rasové, teritoriální, jazykové,

historické faktory; vědomí společného původu- na rozdíl od rasy se nejedná o rozlišení fyzické, ale spíše hodnotové apod.- každý člověk je zároveň členem mnoha většin i menšin; někdy je chování většiny k menšině

diskriminující

5.5 SOCIÁLNÍ ZMĚNA- změny postihující významné společenské instituce – patrné zejména v posledních desetiletích

Faktory změny- fyzické prostředí – např. změna z lovecké na zemědělskou společnost- velikost a struktura populace (např. stárnutí)- střety ohledně zdrojů a hodnot- konflikt (válka)- inovace – zavedení nových myšlenek- difuze – propojování společností

10

Teorie sociální změny- evoluční teorie

o společnost je podobná organismu – roste a stává se stále složitější- cyklické teorie

o civilizace vznikají jako reakce na výzvy (přírodní, lidské)o každá trvá zhruba 1000 let

- konfliktualistické perspektivyo každá společnost je stále vystavena změně a konfliktu – všechny části společnosti jsou

konfliktní- funkcionalistická perspektiva

o ke změnám dochází vlivem změn materiálních podmínek; např. vynález auta s odstupem času (kulturní prodleva) mění společnost

Shrnutí- Podle jedné židovské modlitby máme děkovat za to, že jsme se nenarodili jako pohani nebo jako ženy

(samozřejmě jak kdo). Sociologie nám ukazuje, že tuto modlitbu by bylo možno přeformulovat a děkovat např. za to, že jsme se nenarodili jako chudí, černí, žlutí, nevzdělaní, nemocní. Docela nedávno bylo v naší zemi logické děkovat i za to, že jsme se nenarodili jako šlechtici nebo děti továrníků… Společenská pyramida je složitější, než se zdá. Dokonce jako by byla občas postavena spíše z pohyblivých písků.

6 GENDER A SEXUALITA- existuje něco jako mužská a ženská role ve společnosti – tím se zabývá gender

6.1 GENDER- sociální aspekt pohlaví- od narození jsou dětem vštěpovány vzorce chování v závislosti na pohlaví – je otázkou, do jaké míry je

výsledná podoba ovlivněna tímto procesem- rozdílné sociální role se projevují během celého života (kariéry, rodiny atd.)

6.2 SEXUALITAHomosexualita

- od poloviny 20. století začíná být homosexualita považována za rovnocennou orientaci- příčiny nejsou jasné: vrozené, naučené, stresem v době těhotenství apod.- nezaměňujme s pederastií (náklonnost muže k chlapci), pedofilií (muže k dívce) a efebofilií (tolerovaná

náklonnost mužů ke krásným chlapcům v antice)

Dvojí morálka- západní kultura je poznamenána dvojakostí proklamované monogamie a reálné existence četných

nemanželských vztahů během celé historie – to je dáno přísným přístupem křesťanství k sexu

Prostituce- snaha dosáhnout finančního zisku, zvýšení pozice ve firmě apod.- „pravá“ prostituce předpokládá, že se aktéři neznají

6.3 RODINA- forma dlouhodobého solidárního soužití osob spojených příbuzenstvím a zahrnující přinejmenším

rodiče a děti- základní funkce: reprodukce a výchova- od počátku století předává rodina mnoho funkcí institucím (příprava dítěte na život)- moderní rodina je nukleární (atomární) – tvořena rodiči a dětmi, ne rozšířeným příbuzenstvem

Klasická dělba rolí v rodině podle T. Parsonse- čtyři aktéři – 2 nadřazení (otec, matka), 2 podřízení (dcera, syn)- otec má instrumentální prioritu (zajišťuje rodině status), matka má emocionální prioritu („tvoří“ rodinu)

Nesezdaná soužití- manželství na zkoušku- ve společnosti stále roste tolerance k takovému soužití

11

Registrované partnerství- snaha upravit reálné vztahy právně – např. umožnit návštěvy v nemocnici- odpor tradicionalistů

Singles- ochota jedince vzdát se partnerství – lepší možnost kariéry, více sexuálních vztahů

Rozvody- největší důsledky dopadají na děti a ženu

6.4 GENDER, FEMINISMUS- tři druhy teorií: všímající si genderových rozdílů, genderové nerovnosti a genderového útlaku

Teorie genderových rozdílů- vychází z premisy, že psychický život (i zkušenosti) žen je odlišný od mužského- dvě krajní polohy: rozdíly jsou dány pouze biologicky (nedá se nic dělat) nebo se můžeme snažit

přizpůsobit svět ženám tak, aby měly stejné podmínky jako muži

Teorie genderové nerovnosti- liberální a marxistický feminismus

o liberální ženy jsou tlačeny do soukromého sektoru (kde práce není ohodnocena) snaha změnit pohled společnosti na pohlaví daný institucemi (školy)

o marxistický ženy mají obecně horší přístup k materiálním hodnotám, přestože v rámci např.

vyšších tříd jsou na tom ženy podstatně lépe vlivem frustrace mužů z třídního bezpráví se vybíjejí na ženách

Teorie genderového útlaku- současný stav je muži udržován záměrně a plánovaně

o psychoanalyticky orientované myšlení strach mužů ze smrti (ženy jako nositelky života se jí tolik nebojí) je nutí vytvářet jiné

statky, které je mají přetrvat; ty jim zároveň umožňují ovládat ženyo radikální feminismus

ve světě vládne odjakživa univerzální patriarchát, jehož cílem je podrobit ženy mužům

ženy by si měly uvědomit svou cenu a bojovat za svá právao socialistický feminismus

popisuje systém útlaku založený na uspořádání výroby, věku, třídě, pohlaví atd.; poškozována je tak vlastně většina společnosti

7 MOC POLITICKÁ A EKONOMICKÁ- moc má ten, kdo může svou vůli prosadit i proti vůli ostatních

7.1 MOC A AUTORITA- autorita je moc uplatňovaná na základě uznaného nároku

o osobní – šéf partyo abstraktní – prezidento Weber:

tradiční charismatická racionálně legální

- v současné společnosti vzniká nová technika „disciplinární“ moci – existuje hierarchické pozorování (úředníci), tresty za nedodržování norem, přezkušování pozorovaných osob

Moc – koho, nad kým a jak- moc je vymezena polem své působnosti – od moci v malé skupině po nejširší moc státní- Bourdier: stát má neomezenou moc nad všemi druhy kapitálu; stát využívá k prosazení nejen Weberova

násilí fyzického, ale i násilí symbolického (např. vliv na ekonomiku, možnost zostuzení apod.)

12

7.2 POSTOJE K VÝKONU MOCI

Anarchismus- snaha o osvobození od jakékoliv vlády- stát má být nahrazen dobrovolnou federací spolupracujících komun

o liberální anarchismus – společnost je suma egoistických jedinců (radikální); vlastnictví je krádež (umírněný)

o kolektivní anarchismus (Bakunin, Kropotkin) – stát má být nahrazen komunistickou společností bez vlády

- neexistuje společnost, ve které by byla anarchistická myšlenka realizována, přesto anarchismus je užitečný upozorňováním na přílišnou centralizaci společnosti

Demokracie- suverenita lidu, omezení státní moci, dělba moci a jejich vyvažování- rozhoduje většina, práva menšiny jsou zachována- převažující je demokracie nepřímá – občané delegují moc na zástupce

Totalitarismus- stát kontroluje celý společenský život

Fašismus a nacismus- oslava státu, který má přednost před jedincem- sociální darwinismus (od jedinců po celé národy)- nacismus – nepřátelství k pluralitní demokracii, rasismus a antisemitismus, nacionalismus,

antikomunismus, étos boje

Socialismus sovětského typu- vytvoření beztřídní společnosti zrušením soukromého vlastnictví- podle Lenina vzniká třída předvoje – tím je komunistická strana- komunismus nikdy nevznikl – možná reálný socialismus

Autoritarismus- nepokouší se zavádět jedinou ideologii- demokracie bez pluralismu – přestává být demokracií

7.3 POLITICKÝ SYSTÉM- procesy, jimiž se rozhoduje, co bude stát po občanech chtít a co jim za to nabídne a struktury, které pro

to byly vytvořeny – politický systém

Politické strany a stranické systémy- Weber: dobrovolně vzniklé sdružení osob, které mají společný zájem; chtějí získat politickou moc, aby

tyto zájmy mohla prosadit- Sartori: skupina osob účastnící se voleb, která může tyto volby využít k umístění svých kandidátů do

volených úřadů- podle Lipseta a Rokkana odráží stranické systémy cleavages – linie štěpení- konzervativní strany

o proti liberalismu, socialismu a anarchismuo zdůrazňují význam toho, co je vyzkoušenoo moderní konzervatismus se blíží liberalismu

- liberální stranyo minimální role státu v životě společnosti

- křesťanskodemokratické stranyo důraz na křesťanské hodnotyo často zdůrazňují sociální otázky

- sociálnědemokratické stranyo princip solidarity ve společnosti

- komunistické stranyo chtějí změnit celý systém

13

o eurokomunismus – odklon od Moskvy- národněosvobozenecké strany

o vznikají ve společnosti, která nemá standardní politické instituce

Typologie- kritériem je počet stran – mono, bi , multipartijní

Volební systémy- většinový a poměrný

Lobbování- snaha dojít svých cílů mimo parlament

Sdělovací prostředky- mají na politiku klíčový vliv

7.4 EKONOMICKÁ MOC- pro společnost tři základní otázky:

o jak produkovat výrobky a služby?o jak zacházet s omezenými zdroji?o jak pro koho vyrábět výrobky a komu poskytovat služby?

- peníze jsou nositelem informace o nabídce a poptávce- v současné společnosti jsou peníze naprosto nezbytné- monopol, oligopol (benzin, hnojiva), duopol, nadnárodní společnost

Teorie závislosti- provázanost ekonomik způsobuje, že chudší země jsou „ve vleku“ bohatších; bohatnou méně než ty

bohaté, propast se prohlubuje- kritika: to, že někdo bohatne neznamená že někdo jiný musí chudnout

Centrum a periferie- centrum – místo, kde se v rámci teritoria setkávají klíčoví držitelé zdrojů moci, aby se zde dohadovali

atd. a kde jsou památníky tento fakt potvrzující- periferie je oblast závislá na centru

7.5 SVĚT PRÁCE- práce je plánovitá a vědomá činnost směřující k uspokojení potřeb- práce je za mzdu a beze mzdy- práce: způsob obživy, osvojení dovedností, strukturace času, navazování kontaktů, sebehodnocení- v dnešním světě silná dělba práce, roste počet nemanuálních pracovníků

Pracovní čas a kontrola- práce orientovaná na úkol (zemědělství)- práce ve vymezeném čase- kontrola je fyzická, materiální, symbolická (prestiž) – nejefektivnější je symbolická – pracovník

kontroluje sám sebe

Moderní člověk a odcizení- odcizení – stav, kdy je jedinec odcizen od svého sociálního a materiálního prostředí- vytlačení transcendentálního prvku z života člověka v (post)industriální společnosti- Durkheim – anomie – zpochybnění norem a zákonnosti- Riesman – člověk vnějškově řízený – dříve byl jedinec řízen sám svými hodnotami (ty mu byly

vštěpeny v dětství), dnes je řízen jinými jedinci

Nezaměstnanost- zjevná nezaměstnanost – lidé hledají práci pomocí institucí (nebo ji nehledají proto, že by ji stejně

nedostali)- skrytá nezaměstnanost – přezaměstnanost, umělá zaměstnanost (socialismus)- strukturální nezaměstnanost – je způsobena podobou ekonomických struktur (např. útlum odvětví) nebo

individuálními vlastnostmi (pohlaví, věk)

14

- frikční – období mezi získáním práce a nastoupením – např. při změně povolání- vysoká míra nezaměstnanosti a dlouhodobá nezaměstnanost – pokles sociálního statusu a prestiže,

změna životního stylu, deprese, nižší sebeúcta, deviantní chování

Rovnost přístupu k práci a pozitivní diskriminace- teoreticky je společnost orientovaná na výkon (bez ohledu na rasu apod.)- ve skutečnosti je pravděpodobnost úspěchu Roma mnohem nižší než bílého syna právníků (i při stejné

snaze)

8 NÁBOŽENSTVÍCo je to náboženství?

- souhrn přesvědčení, symbolů, postojů a praktik založených na ideji „posvátného“- posvátné – to, co vzbuzuje pocit bázně a úcty, co fascinuje i uvádí do tajemství

8.1 FORMY NÁBOŽENSTVÍ- supranaturalismus, animismus, teismus, systémy abstraktních ideálů- supranaturalismus – využívání síly mana (pacičky pro štěstí); dnes asi pověry- animismus – víra v existenci bytostí spojených s mrtvými; rozdělení bytosti na tělo a duši- teismus – přesvědčení o existenci boha nebo bohů, kteří mohou s lidmi vstupovat do vztahů

o polyteismus – přetrvává v podobě světců (mají stejné vlastnosti jako dřívější místní bůžkové)- systémy abstraktních ideálů – soustředí se na schopnost obstát z hlediska etických hodnot; umožňují

uvést život do souladu s Řádem

8.2 SOCIOLOGICKÉ TEORIE NÁBOŽENSTVÍ- kde se vzalo náboženství?

o předvědecké teorie – je to něco, o čem se nepochybujeo degenerační teorie – dříve bylo na světě jedno náboženství, to postupně degeneruje ve více

polyteistickýcho evoluční teorie – z animismu se přes polyteismus vyvíjí monoteismuso responzivní teorie – lidé si kladou podobné otázky a nacházejí podobné odpovědi

Emile Durkheim- v každém člověku je část egoistická i celospolečenská – člověk sám sebe pokládá za složeného z těla a

duše- je v nás něco jiného než my, co vyžaduje naše jednání

Karl Marx- náboženství je obrazem člověka na nebesích- je to sténání trpících lidí- náboženství je opium lidstva – člověk se dívá na nebesa, místo aby se koukal kolem sebe a měnil

sociální realitu- pozn.: sociální vědci nemohou určit, jestli je víra správná; teorii o existenci Boha nelze falzifikovat a

tudíž ani potvrdit (Popper)

Max Weber- je zajímavé, že se kapitalismus vyvinul pouze na Západě – je to dáno křesťanstvím (zejména

protestantským)

8.3 NÁBOŽENSKÉ INSTITUCE- církev – velká, dobře organizovaná instituce, s formálním „připsaným“ členstvím, klerikálním a

hierarchickým vedením- sekta – menší, méně organizovaná, vstupují do ní dospělí, bojuje proti etablované kultuře a církvi- konfese – sekta, která „vychladla“ a vytváří institucionalizované těleso (metodisté)- církve – objasňování věrouky, udržování společenství, vykonávání rituálu a sociální služby- denominace – menší církve bojující za obrácení člověka k víře (černošské v USA) – považují velké

církve za pokrytecké a propojené

8.4 MODERNÍ NÁBOŽENSKÝ FUNDAMENTALISMUS- specifická snaha o návrat ke kořenům vlastní náboženské tradice

15

- doslovné přijímání pramenů, nechuť k moderní sekularizované společnosti, dodržování tradičních rituálů a životního stylu

- boj za udržení forem (s menším ohledem na obsah)

8.5 SEKULARIZACE- proces postupné ztráty významu náboženského přesvědčení, praktik a institucí v moderní společnosti- je umožněna rozvojem vědy jako alternativního výkladového aparátu- člověk má pocit, že kontroluje svůj osud – přestává mít potřebu o něco se opřít- sekularizací je zasažena hlavně Evropa; především vyšší třídy- k náboženství se člověk vrací v krizových chvílích, ne denně

ShrnutíPředstava, že znalost moderní techniky, a dokonce i seznámení se západním životním stylem a hodnotami budou znamenat také příklon k těmto hodnotám a životnímu stylu, se ukázala jako mylná. V jihovýchodní Asii nebo v celém islámském světě koexistuje vedle sebe tradiční tradiční náboženství s nejmodernějšími technickými vymoženostmi. Zde se také objevuje jeden ze sporů ohledně hodnocení vztahů mezi moderní průmyslovou civilizací a náboženstvím. zatímco americký autor Francis Fukuyama si myslí, že moderní technologie si vynucují přechod k hodnotám světa, v němž tyto technologie vznikly, je Samuel Huntington, autor teze o střetu civilizací, skeptičtější.

9 KULTURA9.1 KULTURA, SYMBOLY A JAZYK

- kultura – od vysoké kultury po nejobecnější pojem všeho vytvořeného člověkem¨- kultuře se lidé učí pomocí symbolů – vědomě i nevědomě- symbol – něco, co zastupuje něco jiného

Jazyk- jazyk umožňuje komunikaci na vysoké úrovni- 5 běžných řečových registrů: deklamační, formální, informativní, familiární, intimní- jazyk umožňuje vývoj něčeho, co nazýváme „já“ – je prostředkem sdělení sociálních významů

Zkoumání jazyka ze sociálního pohledu- sociolingvistika – snaha popsat vliv prostředí a různých faktorů (pohlaví, věk) na podobu jazyka; slang,

argot- jazyk a verbální komunikace je hlavním prvkem socializace dítěte- jazyk (odlišný) je silným společenským stigmatem- Sapir-Whorfova hypotéza – rozdílné gramatické struktury jazyka způsobují rozdílné vnímání světa

9.2 KULTURA A KULTURY- kultura vytváří soudržný systém- jednotlivé prvky kultury jsou silně provázány – např. to, že ženy chodí do práce mění podobu velké

části systému

Adaptivní a maladaptivní kultura- maladaptivní rysy kultury – takové, které ohrožují přežití- pro různé kultury jsou různé věc adaptivní nebo maladaptivní

Roviny kultury- dochází k difuzi kultur – směšování- difuzionismus – rozhodující pro vývoj kultury je vnější prostředí, ne vnitřní popud- subkultura – menšinová kultura odlišující se od většinové v různých znacích (věk, vyznání, teritorium)- subkultura mládeže, ale třeba i podle etnika, místa, vyznání

Jak vypadá svět naší kultury doopravdy?- je potřeba důsledně rozlišovat mezi realitou a ideálním stavem – není možné srovnávat stav

západoevropské společnosti s představou, jak ideálně vypadá hinduistická Indie

Etnocentrismus a kulturní relativismus- etnocentrismus – přesvědčení o nadřazenosti vlastní kultury – proto odpadá potřeba poměřovat sovu

kulturu s jinými

16

- opačným postojem je multikulturalismus – akceptování jakéhokoliv zvyku apod. v dané kultuře (např. týrání žen)

Co je zvláštní a co univerzální- univerzální lidské vlastnosti – takové, které odlišují člověka od jiných druhů- zvláštní jsou takové prvky, které jsou přítomné jen u některých národů (kontinentů apod.) – např. i

monogamie

9.3 KULTURA MASOVÁ A VYSOKÁ- masová kultura jsou takové výtvory, hodnoty a představy, které jsou publiku předávány prostředky

masové komunikace- hlavním cílem je co nejširší přijetí publikem- kulturní průmysl vytváří uniformní společnost – to je velice nebezpečné pro demokracii – ta potřebuje

jedince v tomto smyslu vyspělé

Obrana masové kultury- podle Umberta Eca je možné využívat masovou kultury k šíření hodnot, a ne pouze k vydělávání- např. nakladatelský průmysl je v tomto docela efektivní

Tři roviny kultury- rozdělení na:

o culture – umění určené elitě, nečiní si nárok na bezprostřední srozumitelnosto midcult – nese znaky kultury, ale jedná se o falzifikaci s komerčními cíli; konzumní díla

přinášející původní umělecké hodnotyo masscult – nejhorší druhy zábavy, bez původních hodnot

Kýč- snaha co nejlevněji, nejefektivněji a nejrychleji vyvolat účinky- kýč zobrazuje témata, která mají jasný emocionální náboj- tato témata jsou okamžitě identifikována- kýč neobohacuje asociace spojené s tématem

Ubavit se k smrti?- zábava byla vedlejším produktem umění – od poloviny 19. století vznikají díla určená pouze pro

pobavení- problém je, že šíření umění nemusí znamenat nic dobrého – lidé utíkají z reálného světa do

„Hollywoodu“ snít

10 ČLOVĚK A JEHO PROSTŘEDÍ- lidé jsou znechuceni současným disharmonickým světem

10.1 MY A PROSTŘEDÍ – EKOLOGIE- ekosystém – relativně stabilní komunita organismů, mezi kterými se vytvořila síť vztahů a směny; tento

systém může být narušen

Ekologie- tzv. poet komplex (population, organization, environment, technology)- veškeré prvky poet jsou znečištěním ovlivněny- přístupy k ekologii (environmentalismus je aktivistická ekologie):

o funkcionalistický pohled – v systému existuje rovnováha, kterou je třeba ve vlastním zájmu udržovat

o konfliktualistická perspektiva – rozpor mezi snahou o ekonomický rozvoj a udržením zdravého životního prostředí

- perspektiva se pohybuje mezi 2 póly – vlivem zvyšování počtu obyvatel a neobnovitelnosti zdrojů dojde ke katastrofě; lidé jsou schopni nové zdroje nalézt

Trvale udržitelný rozvoj- způsob života, který uspokojuje naše potřeby, ale zároveň umožňuje zachovat životní podmínky i pro

příští generace- je otázka, jestli takový způsob lze nalézt – tržní hospodářství totiž nutí člověka neustále zvyšovat

spotřebu

17

Příliš mnoho lidí?- je potřeba rozlišovat mezi density (fyzická kompaktnost lidí v nějakém prostředí) a crowding (náhodné

nahuštění)- nahuštění lidí nemusí mít negativní důsledky, je-li krátkodobé (výtah, metro)

10.2 KOLIK NÁS JE? – DEMOGRAFIE- od poloviny 19. století roste počet obyvatel geometrickou řadou (zato počet zdrojů aritmeticky) –

malthusiánství- ukazuje se ale, že to tak úplně není pravda- v Západních společnostech klesá porodnost (i pod nulovou hranici 2,1 dítěte na matku)- fertilita – počet porodů na 1000 žen; porodnost – počet narozených na 1000 obyvatel

Migrace- pohyb osob, skupin nebo celků obyvatel spojený se změnou trvalého pobytu v geografickém a

sociálním prostoru

10.3 MODERNÍ ČLOVĚK JAKO MĚSTSKÝ ČLOVĚK – URBANIZACE- město – lidské sídlo s vysokou hustotou obyvatelstva a komunikací, rozvinutou dělbou práce a

poskytováním služeb uspokojujících většinu potřeb obyvatelstva a s vysokou mírou kulturní a hmotné směny

- velkoměsto – velká vzdálenost bydliště a pracoviště, vysoká anonymita, - metropole, aglomerace, megalopole (nakupení velkoměst)- města podle teorie koncentrických zón, sektorové teorie, teorie mnohočetného jádrového modelu

Shrnutíčlověk je součástí prostředí, v němž žije a které utváří. Respektovat prostředí a rozumně ho měnit je lidskou strategií od vzniku civilizace. Zachovat tuto rovnováhu je také předpokladem toho, aby člověk a jeho prostředí společně nezahynuli.

11. SOCIOLOGICKÉ METODY- metoda v sociologii – systematický postup, kterým se snažíme odkrývat souvislosti našeho světa- dvě metody: desk research, terénní výzkumy

KVALITATIVNÍ, NEBO KVANTNITATIVNÍ PŘÍSTUP?- kvantitativní metody – výzkumníci využívají standardizovaných postupů ke sběru dat, která slouží

k ověřování pravdivosti daných hypotéz; využívají spíše deduktivní postup; na základě určitého vzorku vyslovují názor na celou populaci; jde mu o reliabilitu (ověřitelnost za stejného postupu)

- kvalitativní metody – výzkumníci se snaží získat o dané (spíše menší) části reality co nejvíce informací a ty uvést do vzájemných vztahů; postup je spíše induktivní; jde mu o validitu (pravdivost toho, co zjistil)

- používají se kombinace

Výzkumný problém- co se děje? nebo proč se to děje?- kvantitativní – velice přesné definice problém- kvalitativní – spíše širší, v zájmu neztracení souvislostí

Hypotézy- hypotéza – tvrzení, že mezi 2 a více proměnnými je vztah- musí být možno po výzkumu říci ano nebo ne- je nutná tzv. operační definice – všechny operace, kterými budeme měřit

Proměnné/znaky- symbolické vyjádření vlastností určitého jevu- proměnné musí nabývat alespoň 2 hodnot, musí úplně pokrývat spektrum možností a jejich možnosti se

nesmějí překrývat (rozlišitelnost, úplnost, jednoznačnost)- znaky jsou nominální (různé), ordinální (dají se seřadit) a kardinální (lze je měřit)- znaky závislé/nezávislé, manifestní/latentní

18

Výběr z populace- výběrový soubor – taková část populace, která odpovídá poměrně populaci jako celku- v každém výběru je systematická chyba – tu musí vzít výzkumník v potaz

Pilotáž a předvýzkum- pilotáž – test výzkumného nástroje- předvýzkum – vlastní výzkum v malém

Sběr a zpracování dat- při sběru i kódování je třeba hledět na „pravdivost“- sebraná data jsou převedena do zpracovatelné podoby- fáze analýzy a interpretace dat- silně se v současnosti využívají počítače

11.2 JEDNOTLIVÉ VÝZKUMNÉ METODYExperiment v sociologii

- těžko se používá – nelze opakovat- výjimka je garfinkelink – uměle se vyvolávají nepřirozené situace

Dotazníkové šetření- oblíbené – jsou snadno zpracovatelné- neposkytují ale respondentovi možnost vyjádřit se

Rozhovory- jsou užitečné, ale náročné na kvalifikované tazatele- dělí se na standardizované, polostandardizované a nestandardizované

Pozorování- zúčastněné/skryté- standardizované/nestandardizované

Studium dokumentů- osobní dokumenty, statistické informace, materiály hromadného předávání informací- výhodou je, že nejsou zkreslené, nevýhodou to, že nebyly vytvořeny pro potřeby sociologa

Obsahová analýza- systematický a kvantitativní popis obsahu komunikace- zjišťuje obsah sdělení, autora, záměr a předpokládaný účinek- frekvenční analýza, valenční analýza, analýza intenzity, analýza kontingence

Sekundární analýza- využití dat z jiných výzkumů

Biografická metoda- zkoumání pomocí dokumentů napsaných o někom

Zakotvená teorie – Grounded Theory- kvalitativní; nezačínáme hypotézou, ale zkoumáním jevu; hypotéza se vynoří sama- cílem je specifikace podmínek, popis interakcí daného jevu a popis výsledků a následků

Zásady kvalitativního výzkumu- otevřenost, zahrnutí subjektivity, procesuálnost (změna metod), reflexivita (schopnost reagovat na

změny), zaměření na případ, historicita a kontextuálnost

Prezentace dat- je nesmírně důležitá

- při výzkumu musí brát sociolog ohled na etické normy

12 KDE NAJÍT ČESKOU SOCIOLOGII- www.spps.cz

19

12.1 ŠKOLY- ekonomické školy, pedagogické školy, Česká zemědělská univerzita- Brno – Katedra sociologie FSS MU, České Budějovice, Katedra sociální práce OU, Katedra sociálních

věd FHS UPardubice, Katedra sociologie a politologie FHS ZU, FF UK, FSV UK, FHS UK, Virtuální institut

12.2 INSTITUCE- Sociologický ústav AV ČR, Masarykova česká sociologická společnost, Centrum pro sociální a

ekonomické strategie (CESES), Sdružení na podporu sociologie- agentury zabývající se výzkumem trhu: CVVM (pod SÚ AV) SC&C, Stem, Sofres Factum

12.3 ČASOPISY, NAKLADATELSTVÍ, KNIHY- Sociologický časopis, Sociologické texty, Sociologický webzin, Biograf

20