IKS-SPORTY TLESN POSTI إ½ENأ‌CHiks.upol.cz/wp-content/uploads/2014/02/Rybova_Sporty_TP.pdf IKS-SPORTY

Embed Size (px)

Text of IKS-SPORTY TLESN POSTI إ½ENأ‌CHiks.upol.cz/wp-content/uploads/2014/02/Rybova_Sporty_TP.pdf...

  • IKS-SPORTY TĚLESNĚ POSTIŽENÝCH

    1. Kapitola

    Ikona1

    Cíl: Cílem první kapitoly je uvést studenty do problematiky osob s tělesným postižením,

    seznámit je se základní speciálně pedagogickou terminologií a klasifikací pohybových vad.

    Studenti se seznámí s vybraným typem postižení a konkrétními specifickými potřebami těchto

    osob.

    1 Okruh osob s tělesným postižením

    Pojem tělesné postižení je v odborné literatuře vymezen mnoha různými definicemi. Podle

    Vítkové (2004) je hlavním znakem osob s tělesným postižením celkové či částečné omezení

    hybnosti a to buď prvotní, což je způsobeno přímým postižením vlastního hybného ústrojí a

    postižením centrální či periferní nervové soustavy, nebo druhotné, kde je hybnost omezena i

    za předpokladu, že centrální a periferní nervová soustava a vlastní hybné ústrojí jsou bez

    patologických změn.

    1.1 Klasifikace pohybových vad v kontextu pohybových aktivit.

    Společným znakem osob s tělesným postižením je omezení jejich pohybu. Toto omezení však

    může mít různou podobu. V současnosti existuje mnoho různých klasifikací osob s tělesným

    postižením. Je nutné zmínit jak všeobecnou klasifikace a poté sportovně specifickou, které se

    podrobněji budeme věnovat v kapitole 4.

    1.2 Ochrnutí po poranění míchy

    Nastává vlivem různých onemocnění, ale nejčastější příčinou je úraz páteře s následným

    poraněním míchy. Celkový stav postiženého jedince je závislý na míře (částečné či úplné) a

    na místě poškození míchy. Čím je mícha zasažena blíž ke krční míše, tím je stav závažnější

    (Pipeková, 1998). Nejčastější příčiny úrazů páteře jsou dle Wendscheho (2000) auto moto

    havárie (36%), pád z výšky (36%), chodci (16%), skoky do vody (6%), sportovní úrazy (3%)

    aj.

    belka Razítko

  • Poranění míchy s sebou přináší četné komplikace, které do značné míry ovlivňují kvalitu

    života jedince, jeho celkovou prognózu při rehabilitaci, včetně jeho působení ve sportovních

    aktivitách:

     spasticita - v ochrnutých částech těla začínají objevovat záškuby, chvění a křeče, nejčastěji vyvolané změnou polohy těla nebo dotykem. Spazmy je možno pozorovat v

    místě pod poraněním míchy, kde nedošlo k poškození inervace – je proto schopná

    převádět vzruchy z těla do míchy, ale protože tam je poškození, tyto vzruchy se již

    nedostanou do mozku. Mícha na podnět odpoví posláním informace stejnou cestou

    zpět do svalu a to způsobí svalový záškub.

     kontraktury - vznikají v důsledku imobility ochrnutých částí těla. Nejčastěji postihují tyto svaly: m. trapezius, m. pectoralis, mm. scaleni, m. biceps, m. quadriceps, m.

    triceps surae.

     dekubity / kožní defekty - Vznikají v důsledku imobility, nevhodného sedu na vozíku, ale i nevhodné úpravy lůžka. Mají několik stádií a mohou vézt až k úplné

    nekróze postižené tkáně. Dá se jim předcházet používáním speciálních kompenzačních

    pomůcek, které je třeba používat od první fáze poranění míchy tzn. spinálního šoku až

    po období, kdy je pacient plně stabilizován a odchází do domácího léčení. Dekubity se

    řeší konzervativně – režimovými opatřeními, pravidelným odlehčováním nejvíce

    namáhaných částí těla, používáním antidekubitních pomůcek nebo operačně –

    snesením sedacích hrbolů, plastikou opakovaně postiženého místa.

     uroinfekce - nejčastější komplikací u lidí s poškozením míchy. Jedinci po úraze ztrácí pocit nucení na močení. Musí si proto osvojit jiný způsob, jak se vyprázdnit. Tito

  • pacienti jsou tedy často odkázáni na doživotní používání nejrůznějších

    inkontinenčních pomůcek. Pro mnohé z nich je přijatelnější pravidelné vyprazdňování

    močového měchýře pomocí katetrizace. Tento úkon je náročnější na zručnost pacienta

    a samozřejmě i na hygienické požadavky.

     Osteoporóza - kostní choroba, která se projevuje řídnutím kostní tkáně.

     Obezita

     Obrna dýchacích svalů - Poranění míchy v oblasti horní krční páteře, konkrétně segmentu C3/, které vede k postižení bránice (jeden z hlavních expiračních svalů).

     Termoregulace - Celkový stav poranění míchy může komplikovat porucha regulace tělesné teploty. Teplota těla může být při vysokých lézích závislá na teplotě okolí.

    Podněty pro praxi

     Nadměrně nepřetěžovat horní končetiny.

     Nedělat rychlé opakované pohyby, které zvyšují spasticitu. Při strečinku je ideální poloha v leže, kdy se méně objevují svalové patologie.

     Je třeba brát ohled na vyšší unavitelnost jedince - léky (Baclofen).

    Vhodné pohybové aktivity pro osoby po poranění míchy

     atletika

     handbiky

     plavání

     lukostřelba

     vozíčkářský basketbal

     vozíčkářské rugby

     tanec na vozíku

     vozíčkářský tenis

     lyžování na monoski

     sledge hokej.

    1.3 Dětská mozková obrna/infekční (Poliomyletis)

    Patří mezi centrální postižení, které vzniká před narozením dítěte, při porodu nebo brzy po

    něm. Typická je tělesná neobratnost, zejména v jemné motorice, nerovnoměrný vývoj,

    zvýšená pohyblivost a neklid, nesoustředěnost, těkavost, nedokonalost vnímání a

    nedostatečná představivost, impulzivní reakce, střídání nálad, opožděný vývoj řeči a vady řeči

    (Pipeková, 1998). Šlapal (2007) uvádí, že nárůst nových případů DMO se zvyšuje především

    vlivem negativního dopadu udržování vysoce rizikových těhotenství, zlepšením porodní a

    novorozenecké péče, při které je možné zachránit i ty děti, které dříve neměly naději na

    přežití. Výskyt případů DMO se pak ve vyspělých zemích odhaduje zhruba na 0,1 – 0,2%

    populace.

    Jednotlivé druhy DMO se od sebe liší rozsahem a stupněm závažnosti a dělí se na parézy

    (částečné ochrnutí - diparéza, hemiparéza, kvadruparéza) a plegie (úplné ochrnutí - diplegie,

    hemiplegie, kvadruplegie)“, uvádí Vítková (Pipeková, 1998).

  • I u jedinců s DMO se může individuálně objevovat celá řada problémů znesnadňující jeho

    začlenění do pohybových aktivit:

     spasticita – abnormální ztuhlostí a kontrakcí svalových skupin,

     atetóza – nervová porucha hybnosti spočívající v neschopnosti udržet svaly v jedné pozici. Projevuje se mimovolními, pomalými nepřetržitými pohyby „červovitými“,

     ataxie – porucha hybnosti způsobená onemocněním nervového systému, např. mozečku. Projevuje se nesouměrností pohybů a jejich špatnou koordinací.

     nedobrovolné rytmické pohyby,

     hypotonie – snížený svalový tonus,

     dysfunkce svalů hlavy a trupu – může způsobit nepřirozenou posturu,

     vyšší a časnější únavnost,

     komunikace – v případě přítomnosti porucha řeči a mentálního postižení.

    Podněty pro praxi

    V oblasti rozvoje pohybových schopností se u jedinců s DMO doporučuje:

     Rozvíjet vytrvalost, kardiovaskulární (aerobní) kapacitu, sílu i flexibilitu.

     U vozíčkářů se doporučuje se 6-15 minutová jízda 2x týdně.

     U ambulantních osob se doporučuje chůze o stejné délce a frekvenci.

     Klást důraz na rozvoj flexibility pomocí strečinku před i po cvičení (Kudláček, 2008).

     Doplňovat PA o zdravotní cvičení - protahování, relaxace musí být nedílnou součástí PA.

     Pracovat na svalové dysbalanci - zejm. svalovém tonu.

     Úspěšnější budou spíše pohyby velkých svalových skupin (hrubá motorika).

    Vhodné pohybové aktivity osob s DMO

     boccia

     atletika

     fotbal

     kuželky

  •  plavání

     zimní sporty

    Klasifikační profily sportovců s DMO

    Sportovce s DMO můžeme rozdělovat v kontextu PA rozdělovat dle funkčně sportovní

    klasifikace (třídy CP-ISRA resp. Spastik Handicapu od nejtěžších forem CP 1 až po nejlehčí

    formy CP 8).

    1) FUNKČNÍ PROFIL – CP 1

    Kvadruparetik: Těžké postižení s prvky atetózy nebo chabým funkčním rozsahem pohybu a

    chabou funkční silou ve všech končetinách a trupu. Při pohybu využívá elektrický vozík nebo

    pomoc asistenta. Není schopen samostatného pohybu na vozíku.

    2) FUNKČNÍ PROFIL – CP 2

    Kvadruparetik: Těžké až střední postižení. Chabá funkční síla všech končetin a trupu. Oproti

    CP 1 je sportovec schopen pohánět vozík.

    3) FUNKČNÍ PROFIL – CP 3

    Kvadruparetik (těžký hemiparetik): Střední (asymetrická nebo symetrická) kvadruplegie

    nebo těžká hemiplegie, jedinec používá ortopedický vozík. Sportovec m