UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD

Institut komunikačních studií a ţurnalistiky

Katedra ţurnalistiky

Bakalářská práce

2012 Jana Černá

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD

Institut komunikačních studií a ţurnalistiky

Katedra ţurnalistiky

Jana Černá

Proměna českého mediálního obrazu

svrţení atomových bomb na Hirošimu

a Nagasaki v letech 1945–2010

Bakalářská práce

Praha 2012

Autor práce: Jana Černá

Vedoucí práce: PhDr. Petr Bednařík, Ph.D.

Rok obhajoby: 2012

Bibliografický záznam

ČERNÁ, Jana. Proměna českého mediálního obrazu svržení atomových bomb

na Hirošimu a Nagasaki v letech 1945–2010. Praha, 2012. 75 s. Bakalářská práce.

Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky.

Katedra ţurnalistiky. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Petr Bednařík, Ph.D.

Abstrakt

Cílem bakalářské práce je zjistit, jak se v letech 1945–2010 měnil mediální obraz

okolností, průběhu a následků svrţení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki

v československých, respektive českých médiích. Jeho proměnu autorka posuzuje

v kontextu politických změn a zabývá se přesností, včasností a moţnou zaujatostí textů,

které o těchto událostech vyšly v denících Rudé právo, Svobodné slovo a Lidová

demokracie; v pozdějších letech v Právu, Mladé frontě Dnes a Lidových novinách.

Mediální obraz je posuzován podle relevantních článků publikovaných ve vybraných

denících v období 22. července – 30. srpna 1945, tj. pro zasazení do kontextu dva týdny

před a tři týdny po prvním bombardování, a dále v období 1. – 14. srpna kaţdého

desetiletého výročí, tedy v letech 1955, 1965, 1975, 1985, 1995, 2005 a pro maximální

aktuálnost ještě v roce 2010. Výčet všech novinových článků, ze kterých autorka

vycházela, je uveden v příslušné kapitole práce a pozornost byla věnována i intenzitě

zpravodajství a jejímu poklesu či vzestupu v průběhu let. Pro moţnost porovnání reality

s mediálním obrazem předchází samotnému rozboru textů historická část, dále následuje

samostatná kapitola o mediálním obrazu atomových útoků v roce 1945, na kterou navazuje

oddíl pojednávající o letech 1955–1985. Poslední kapitola patří období po revoluci

v listopadu 1989 a mediální reflexi událostí do roku 2010.

Abstract

The aim of the bachelor thesis is to characterize how the media reflection of the Hiroshima

and Nagasaki atomic bombings, their circumstances and consequences, changed within

years 1945–2010 in the Czechoslovak and Czech media. While assessing the scale of the

change, the political context is taken in mind. The work deals with accuracy, timeliness

and potential bias of articles from the daily newspapers Rudé právo, Svobodné slovo

and Lidová demokracie; later replacing these with Právo, Mladá fronta Dnes and Lidové

noviny. It assesses relevant articles published in the chosen dailies in the period between

22nd

July and 30th

August 1945 (i.e. two weeks before and three weeks after the first attack

to provide the necessary context) and within 1st to 14

th August of each tenth anniversary,

i.e. in years 1955, 1965, 1975, 1985, 1995, 2005 and to be most current, also in 2010.

The thesis includes the list of all analysed articles. In the analysis attention was also given

to the increase or decline in number of the news reports. To enable the comparison

of the actual events with their media image, a historical chapter precedes the analysis

as such. A chapter on the media reflection in 1945 follows, as well as the one that deals

with the period of 1955–1985. The changes in the Czech media concerning Hiroshima

and Nagasaki after the revolution in November 1989 are described in the last chapter,

along with the media reflection of the bombings up to 2010.

Klíčová slova

Hirošima; Nagasaki; Japonsko; atomová bomba; druhá světová válka; mediální obraz;

československé deníky

Keywords

Hiroshima; Nagasaki; Japan; atomic bomb; Second World War; media reflection;

Czechoslovak daily newspapers

Rozsah práce: 105 318 znaků (úvod – summary)

Prohlášení

1. Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci vypracovala samostatně a pouţila jen uvedené

prameny a literaturu.

2. Prohlašuji, ţe práce nebyla vyuţita k získání jiného nebo stejného titulu.

3. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 3. ledna 2012 Jana Černá

Poděkování

Ráda bych poděkovala PhDr. Petru Bednaříkovi, Ph.D., za odborné vedení této práce,

cenné rady a veškerý věnovaný čas.

Institut komunikačních studií a ţurnalistiky UK FSV

Teze BAKALÁŘSKÉ diplomové práce TUTO ČÁST VYPLŇUJE STUDENTKA:

Příjmení a jméno diplomantky: Jana Černá

Razítko podatelny:

Imatrikulační ročník diplomantky: 2008/2009

E-mail diplomantky: jana-cerna@hotmail.com

Studijní obor/typ studia: 7202R Ţurnalistika – bakalářské studium

Předpokládaný název práce v češtině: Proměna českého mediálního obrazu svrţení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki v letech 1945–2010

Předpokládaný název práce v angličtině: Change in the Czech Media Reflection of the Hiroshima and Nagasaki Atomic Bombing Within Years 1945–2010

Předpokládaný termín dokončení: LS 2010/2011

Základní charakteristika tématu a předpokládaný cíl práce:

Cílem bakalářské práce je zjistit, jak se měnil český mediální obraz okolností, průběhu a následků

svrţení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki, a to od jejich uskutečnění do současnosti.

Analýza bude provedena na základě prozkoumání relevantních článků publikovaných ve třech českých

celostátních denících – v Rudém právu, Svobodném slovu a Lidové demokracii, resp. v Právu, Mladé

frontě a Lidových novinách, ve stanovených obdobích: v roce 1945 dva týdny před a tři týdny

po události,v dalších letech vţdy v prvních dvou týdnech v srpnu, a to po desetiletých výročích plus

v roce 2010.

Nedílnou součástí práce bude srovnání referování českého tisku o těchto událostech ve vybraných

obdobích s obrazem reality tak, jak nám ho dnes předkládají historici. Textu věnovanému porovnávání

bude předcházet část relativně podrobně seznamující s pohledem historiků na dané skutečnosti.

Předpokládaná struktura práce:

Kromě obvyklých částí kvalifikační práce (abstract, summary atd.) bude tato obsahovat následující:

„Průběh událostí z pohledu historiků“ bude předcházet samotné analýze mediální reflexe

a bude obsahovat relativně podrobný popis okolností a průběhu bombardování z pohledu dějepisců.

Úvodním oddílem analýzy mediálního obrazu bude popis reflexe svrţení atomových bomb ve třech

českých denících v době dva týdny před a tři týdny po těchto událostech. Autorka se zde zároveň

pokusí o porovnání přesnosti a včasnosti informování českých deníků o daných skutečnostech

v souvislosti s obrazem reality tak, jak bude popsán na začátku práce.

Stěţejní částí bude zachycení proměny mediálního obrazu událostí, a to na základě analýzy článků

z let 1955, 1965, 1975, 1985, 1995, 2005 a 2010, vţdy v období od 1. do 14. srpna daného roku.

V období od roku 1995 nebudou do analýzy zahrnuty články z Lidové demokracie, která zanikla,

ale z Lidových novin. Podobná změna se týká i Svobodného slova, které pod názvem Slovo

přestalo vycházet v roce 2000, a tak bude pro účely této práce nahrazeno Mladou frontou. Deník

Rudé právo byl v září 1995 přejmenován na Právo.

V závěrečné části práce autorka vyuţije poznatky získané analýzou mediálního obrazu událostí

roku 1945 a jejich výročí k popsání proměny mediální reflexe.

V přílohách bude uveden seznam všech relevantních článků k tématu ve sledovaných denících,

součástí příloh dále budou i obrazové či grafické ilustrace.

Vymezení zpracovávaného materiálu: Práce bude zaloţena na analýze článků z deníků Rudého práva (Práva), Svobodného slova (Mladé

fronty) a Lidové demokracie (Lidových novin), a to u všech periodik shodně v období 22. července

1945 aţ 30. srpna 1945 a 1. aţ 14. srpna příslušného roku výročí události, vţdy po deseti letech plus

z roku 2010 – tj. 1955, 1965, 1975, 1985, 1995, 2005 a 2010.

Postup (technika) při zpracování materiálu:

Jelikoţ jde o dosud nezpracované téma, autorka bude v rámci bakalářské práce usilovat o deskripci

proměny mediální reflexe daného tématu na základě analýzy relevantních článků a zároveň

o komparaci mediálního a historického obrazu skutečnosti.

Základní literatura:

1 – SOMMERVILLE, Donald. Druhá světová válka: Den za dnem. 1. vyd. Plzeň: nakl. MUSTANG,

s. r. o., 1995. 319 s. ISBN 80-85831-74-0.

Kniha se snaţí zmapovat dění během druhé světové války den po dni a je tedy vhodná pro účely této

bakalářské práce ve smyslu ověřování správnosti časových údajů uváděných v českém zpravodajství

a v roce 1945 ke zjišťování doby, za kterou se informace dostaly z Japonska a USA do Československa.

2 – KAPLAN, Karel; TOMÁŠEK, Dušan. O cenzuře v Československu v letech 1945–1956.

Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1994. 183 s. Sešity ÚSD, ISBN 80-85270-38-2.

Studie o podobě cenzury v Československu v letech 1945–1956 poslouţí k posouzení rozsahu vlivu

státního aparátu na zpravodajství jednotlivých novin a pomůţe tak zjistit, do jaké míry měly vládnoucí

orgány pod svou kontrolou informace podávané veřejnosti v prvním desetiletí zkoumaného období.

3 – KUBÍČEK, Jaromír a kol. Noviny České republiky 1919–1945: Přehledy a rejstříky.

Brno: Sdruţení knihoven ČR, nakl. Lector benevolus, s. r. o., 2004. 276 s. Česká retrospektivní

bibliografie, ISBN 80-86249-27-1.

Publikace obsahuje mj. charakteristiku tiskovin daného období z hlediska jejich příslušnosti

k politickým subjektům, coţ autorka vyuţije při vyhodnocování důvodů moţného jiného úhlu pohledu

či zaujatosti zpravodajství vybraných deníků v době svrţení bomb.

4 – HUBÁČEK, Miloš. Válka končí v Pacifiku (II): Dobývání Okinawy. 1. vyd. Praha a Litomyšl:

nakl. Ladislav Horáček - Paseka, 2000. 384 s., 40. ISBN 80-7185-322-4.

Ačkoli název knihy hovoří o „dobývání Okinawy“, kniha ve skutečnosti nabízí velmi podrobný popis

průběhu posledních měsíců války v Tichomoří, včetně útoků na Hirošimu a Nagasaki. Údaje nezbytné

k napsání historické části práce tak uvádí zasazené do širšího kontextu.

5 – REISCHAUER, Edwin O.; CRAIG, Albert M. Dějiny Japonska. 2. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství

Lidové noviny, s. r. o., 2009. 480 s. ISBN 978-80-7106-513-5.

Autoři čtenáře seznamují s podrobnými dějinami Japonska od počátků po dnešek. Kniha umoţňuje

udělat si širší představu o japonské společnosti a pochopit některé pohnutky, které stály za činy Japonců

ve druhé světové válce a jak se s nimi národ později vyrovnával.

6 – TINDALL, George Brown; SHI, David E. Dějiny Spojených států amerických. 4. opravené

a dopl. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. r. o., 2000. 904 s. ISBN 80-7106-452-1.

Stejně jako Dějiny Japonska, i tato kniha ze stejné řady představuje komplexně zpracované dějiny,

tentokrát z pohledu velmoci, která atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki svrhla. Poznatky nabyté

z ní pomůţou historickou část doplnit o další informace.

7 – LUŇÁK, Petr. Západ : Spojené státy a Západní Evropa ve studené válce. 1. vyd. Praha: nakl. Libri,

1997. 460 s. ISBN 80-85983-29-X.

Publikace Petra Luňáka se sice tematikou svrţení atomových pum zabývá okrajově, přesto se zde

vyskytují zajímavé informace o počátcích programu Manhattan, které opět pomůţou při zpracovávání

historické části práce.

Diplomové práce k tématu:

Podle elektronických katalogů knihoven nebyla za posledních pět let k tématu obhájena ţádná

kvalifikační práce na UK, na MU v Brně, UP v Olomouci ani ZČU v Plzni.

Datum / Podpis studentky

………………………

TUTO ČÁST VYPLŇUJE PEDAGOG:

Doporučení k tématu, struktuře a technice zpracování materiálu:

Případné doporučení dalších titulů literatury předepsané ke zpracování tématu:

Potvrzuji, ţe výše uvedené teze jsem s jejich autorkou konzultoval a ţe téma odpovídá mému

oborovému zaměření a oblasti odborné práce, kterou na UK FSV vykonávám.

Souhlasím s tím, ţe budu vedoucím této práce.

PhDr. Petr Bednařík, Ph.D. ………………………

Příjmení a jméno pedagoga Datum / Podpis pedagoga

TEZE JE NUTNO ODEVZDAT VYTIŠTĚNÉ, PODEPSANÉ A VE DVOU VYHOTOVENÍCH DO TERMÍNU

UVEDENÉHO V HARMONOGRAMU PŘÍSLUŠNÉHO AKADEMICKÉHO ROKU, A TO PROSTŘEDNICTVÍM

PODATELNY UK FSV. PŘIJATÉ TEZE JE NUTNÉ SI VYZVEDNOUT V SEKRETARIÁTU PŘÍSLUŠNÉ KATEDRY

A NECHAT VEVÁZAT DO OBOU KOPIÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE.

TEZE DOPORUČENÉ PEDAGOGEM/PEDAGOŢKOU BUDE VEDENÍ IKSŢ POUZE BRÁT

NA VĚDOMÍ, TEZE PODÁVANÉ STUDENTEM SAMOSTATNĚ BUDE PROJEDNÁVAT.

Název práce

1

Obsah

ÚVOD .................................................................................................................................................2

1 PRŮBĚH UDÁLOSTÍ Z HISTORICKÉHO HLEDISKA ...................................................4

1.1 Bezprostřední okolnosti vedoucí k bombardování .................................................................4 1.2 Hirošima, Nagasaki a japonská kapitulace............................................................................5 1.3 Oběti atomových výbuchů a nemoc z ozáření ........................................................................7 1.4 Technologický vývoj a dnešní situace ....................................................................................8

2 HIROŠIMA A NAGASAKI 1945 V SOUDOBÉM TISKU ..................................................9

2.1 Poválečná situace vybraných československých periodik ......................................................9 2.2 Japonsko před výbuchy ........................................................................................................10 2.3 První atomová puma ............................................................................................................13 2.4 Náhradní cíl: Nagasaki ........................................................................................................15 2.5 Po japonské kapitulaci .........................................................................................................16 2.6 Mediální obraz atomových bomb v roce 1945 v souhrnu ....................................................18

3 MEDIÁLNÍ OBRAZ BOMBARDOVÁNÍ ZA VLÁDY KSČ ............................................20

3.1 Vliv komunistické vlády na tištěná média ............................................................................20 3.2 Rok 1955 ..............................................................................................................................24

3.2.1 Rychlý rozvoj jaderné energetiky ................................................................................24 3.2.2 Prezentace událostí po deseti letech ............................................................................24 3.2.3 Svědectví Wilfreda Burchetta ......................................................................................25

3.3 Rok 1965 ..............................................................................................................................27 3.3.1 Válka ve Vietnamu .......................................................................................................27 3.3.2 „Hirošima: 452 nových obětí“ ....................................................................................28 3.3.3 Obraz Hirošimy–Nagasaki v Rudém právu .................................................................28

3.4 Rok 1975 ..............................................................................................................................30 3.5 Čtyřicáté výročí ....................................................................................................................31

3.5.1 Sovětské moratorium na jaderné výbuchy ...................................................................31 3.5.2 Propaganda během vrcholící studené války ................................................................32 3.5.3 „Udělal bych to znovu“ ...............................................................................................34

3.6 Shrnutí proměny mediální reflexe událostí za vlády KSČ ....................................................35

4 PADESÁTÉ VÝROČÍ A SOUČASNÝ MEDIÁLNÍ OBRAZ ÚTOKŮ ............................38

4.1 Rok 1995 ..............................................................................................................................38 4.2 Vývoj po roce 2000...............................................................................................................41

ZÁVĚR .............................................................................................................................................44

SUMMARY .....................................................................................................................................46

POUŢITÁ LITERATURA .............................................................................................................47

CHRONOLOGICKÝ SEZNAM POUŢITÝCH NOVINOVÝCH ČLÁNKŮ ...........................49

SEZNAM PŘÍLOH .........................................................................................................................69

PŘÍLOHY ........................................................................................................................................70

Název práce

2

Úvod

Bakalářská práce se zabývá mediálním obrazem svrţení atomových bomb na japonská

města Hirošimu a Nagasaki ve dnech 6. a 9. srpna 1945 a jeho proměnami ve třech

československých, později českých, denících v závislosti na měnící se politické situaci

v zemi. Cílem je ve vybraných časových úsecích let 1945–2010 porovnat mediální obraz

událostí s historickými fakty a celkově zhodnotit, jak se mediální obraz měnil v průběhu

doby. Důraz je kladen především na přesnost a potenciální zaujatost článků,

v posuzovaném období roku 1945 pak i na včasnost zpráv. Zvolené téma dosud nebylo

v podobném rozsahu zpracováno.

Pro zúţení nesmírně velkého mnoţství materiálu byly za výchozí sledované období

určeny dva týdny před a tři týdny po prvním bombardování, coţ umoţňuje události zasadit

do patřičného kontextu zpravodajství o Japonsku na konci druhé světové války.

Mediálnímu obrazu událostí v roce 1945 se věnuje jedna samostatná kapitola. Navazující

část práce se zabývá jeho proměnou, kterou sleduje po desetiletých výročích. V letech

1955, 1965, 1975, 1985, 1995 a 2005 autorka vychází z článků, které byly publikovány

během prvních dvou týdnů v srpnu, kdy jich vzhledem k probíhajícímu kulatému výročí

vycházelo více neţ obvykle. Pro moţnost srovnání mediálního obrazu s realitou předchází

samotnému rozboru kapitola, která se událostmi zabývá z historického hlediska. Rok 2010

byl do srovnání zařazen ve snaze o maximální aktuálnost.

Práce vychází z textů publikovaných v denících Rudé právo, Svobodné slovo

a Lidová demokracie a v rámci tématu se snaţí i o vzájemné srovnání zpravodajství

a publicistiky jednotlivých titulů, vydávaných pod patronátem různých politických stran.

Mediální transformace po revoluci v listopadu 1989 zapříčinila přejmenování, obsahové

změny či přímo zánik některých periodik. Rudé právo se přejmenovalo na Právo,

Svobodné slovo na Slovo, které později zaniklo, a redakce Lidové demokracie byla

sloučena s Lidovými novinami. Vybrané deníky proto v rozboru postupně nahradilo Právo

v přímé návaznosti na Rudé právo, Mladá fronta Dnes jako český nejčtenější seriózní deník

a Lidové noviny. Seznam všech pouţitých článků je uveden v příslušné kapitole na konci

práce a odkazy na citované či v textu výslovně zmíněné články jsou uvedené

v poznámkovém aparátu. V citacích je dodrţován původní pravopis a označení „článek“

je v celé práci pouţíváno jako synonymní ke slovům „zpráva“ a „text“, nikoli jako

pojmenování samostatného ţánru.

Název práce

3

Vzhledem k odlišnému rozsahu jednotlivých periodik v průběhu let nebyla

aţ na výjimky posuzována délka článků. Zatímco v roce 1945, kdy všechny vybrané tituly

vycházely na čtyřech stranách, mohlo téma prvních atomových bomb a konce druhé

světové války zaujímat aţ čtvrtinu jednoho vydání, v pozdějších letech by rozsah článku

zhruba o jedné straně A3 nemusel představovat ani šestnáctinu daného výtisku.

Předkládaná práce se zabývá obsahovým rozborem textů, nikoli poměrným mediálním

pokrytím tématu v porovnání s jinými.

Co se týká vizuální prezentace, fotografie Hirošimy a Nagasaki vycházely ve velmi

omezeném počtu a zejména v dřívějších letech v nesmírně špatné kvalitě, která téměř

znemoţňovala jejich interpretaci. Aţ v posledních desetiletích začaly v českém tisku

vycházet kvalitní barevné snímky. Příliš často však slouţí jako „povinné“ ilustrace,

které nijak nepřesahují ani nedoplňují obsah textů. Z hlediska mediálního obrazu událostí

mají jen minimální vliv a práce se jimi zabývá okrajově.

Autorka si téma vybrala z osobního zájmu podníceného návštěvou Hirošimy

v rámci školní exkurze zorganizované během studijního pobytu v Japonsku. Do Hirošimy

nebo Nagasaki kaţdoročně míří mnoho japonských středoškoláků a program zahrnuje

návštěvu památečních objektů, muzeí, výzkumného centra ABCC a proběhne i beseda

s přeţivšími. Kromě vlastních poznatků z exkurze a literatury uvedené v tezích bakalářské

práce autorka vycházela i z titulů vydaných po jejich odevzdání, viz Dienstbier, 2010.

Název práce

4

1 Průběh událostí z historického hlediska

1.1 Bezprostřední okolnosti vedoucí k bombardování

Americký jaderný výzkum během druhé světové války nebyl dostatečně rychlý na to,

aby nové zbraně bylo moţno pouţít jiţ na poráţku německých ozbrojených sil,

jejichţ kapitulace vstoupila v platnost 8. května 1945. Zásadně však ovlivnil vývoj války

v Tichomoří.

První zkouška atomové bomby, vyvíjené v laboratořích v Los Alamos, byla

provedena v Alamogordo v USA ve státě Nové Mexiko dne 16. července 1945. Jaderný

výzkum probíhal jiţ od roku 1939, kdy byl experimentálně potvrzen objev řetězové reakce,

a ještě zintenzivnil od první poloviny roku 1942, kdyţ prezident USA Franklin Delano

Roosevelt zaloţil projekt Manhattan. I přes investici přesahující dvě miliardy dolarů a práci

více neţ 120 000 lidí [Tindall, 2000, s. 627], z nichţ je známa obzvláště skupina vedená

doktorem J. Robertem Oppenheimerem, musel tým vědců na první významný úspěch čekat

skoro aţ do samého konce války. Dodnes však zůstává otázkou, zda by bez červencového

výbuchu v Novém Mexiku a následujícího bombardování Japonska bylo coby oficiální

konec války i dnes známo stejné datum, 2. září 1945.

Podle dohody Roosevelta a britského premiéra Winstona Churchilla z první

quebecké konference v srpnu 1943 spolu Velká Británie a Spojené státy americké vedly

unikátní výzkum, jehoţ výsledky nesměly být bez předchozí vzájemné dohody oznámeny

třetí straně [Luňák, 1997, s. 59]. „24. července [1945] se Truman a Churchill zmiňují

Stalinovi, ţe mají proti Japonsku novou, nesmírně silnou zbraň, ale nevysvětlí mu,

o co se přesně jedná. Je však moţné, ţe Stalin se uţ o bombě dozvěděl prostřednictvím své

zpravodajské sítě v USA.“ [Sommerville, 1995, s. 308] Dva dny poté bylo do Japonska

vysíláno tzv. Postupimské prohlášení, které vzešlo z konference Velké trojky. Opakuje se

v něm dlouhodobý poţadavek Spojenců: japonská kapitulace. Prezident USA Harry

S. Truman, který do úřadu nastoupil v dubnu 1945 po Rooseveltově smrti, přitom rozhodl

o svrţení pumy uţ 19. července, a to v případě, ţe Japonci co nejdříve nepřijdou s návrhem

na dohodu [Sommerville, 1995, s. 308].

Situace Japonska byla tou dobou jiţ v podstatě katastrofální. Spojencům se podařilo

zemi izolovat od okupovaných území díky úspěšnému ničení japonské obchodní flotily

a válečného loďstva, které byly důleţitými spojnicemi mateřské země a zabraných území.

Zároveň se od poloviny roku 1944 zvýšil počet kobercových náletů na japonská

Název práce

5

průmyslová centra a obytné čtvrti. V březnu 1945 zemřelo v Tokiu při jednom takovém

náletu na 100 000 obyvatel. Hrůzy období před první atomovou pumou završila bitva

o Okinawu, která začala 1. dubna toho roku. Vítězství Spojenců přišlo aţ v červnu

a celkové ztráty na ţivotech byly nejen na japonské straně obrovské, o ţivot zde přišlo

140 000 jejich vojáků a 42 000 civilistů; USA to stálo 50 000 obětí [Tindall, 2000, s. 627].

Poněkud paradoxní je, ţe Okinawa měla původně být strategickým bodem pro zamýšlené

výpady na japonskou pevninu, ale po vynalezení atomové pumy se válečná strategie

Spojenců změnila natolik, ţe vojenská základna na Okinawě uţ nebyla potřeba.

Po americkém vítězství na tomto ostrově pověřil japonský císař Hirohito vládu,

aby začala jednat o míru. V Postupimi v červenci „Stalin potvrzuje svůj slib, ţe SSSR

vstoupí do války s Japonskem, a také seznamuje Spojence s mírovými pokusy,

které podniklo Japonsko prostřednictvím SSSR. Protoţe japonské návrhy neobsahovaly

ţádné konkrétní nabídky, je rozhodnuto nevěnovat jim ţádnou pozornost.“ [Sommerville,

1995, s. 308] Nedlouho poté bylo do Japonska vysíláno výše zmíněné Postupimské

prohlášení. Jako reakci na něj uspořádal premiér Suzuki 28. července tiskovou konferenci,

ve které prohlásil, ţe Japonsko nebere ono prohlášení na vědomí. „Takový je alespoň

smysl jeho řeči, jak si ho vykládají Spojenci. Je však dobře moţné, ţe spíš znamenala

„v tomto okamţiku nebudeme prohlášení komentovat“ a ţe bylo moţno udělat mnohem

víc pro to, aby se Japonci odhodlali k diplomatické odpovědi. Japonce jistě přivádí

do rozpaků, ţe jim prohlášení nebylo doručeno příslušnými diplomatickými cestami –

prostřednictvím neutrální mocnosti, a to samozřejmě přispívá k jejich rozhodnutí nic zatím

nepodnikat.“ [Sommerville, 1995, s. 308] Pro Spojence to ale znamenalo nedodrţení

ultimata a zpečetění osudu Hirošimy a Nagasaki.

1.2 Hirošima, Nagasaki a japonská kapitulace

Důvodem, proč si Američané ke svrţení bomby Little Boy z bombardéru B-29 nazvaného

Enola Gay vybrali právě Hirošimu, bylo její průmyslové zaměření. Jednalo se o strategické

místo japonské armády a významný přístav. „To vyhovovalo Trumanovým zásadám.

Zapsal si, ţe i kdyţ „jsou Japončíci krutí, nelítostní a fanatičtí barbaři“, je třeba se zaměřit

na vojenský personál a zařízení, nikoliv na „ţeny a děti“. Netušil, ţe bomba zničí prakticky

celé město.“ [Tindall, 2000, s. 627] V této souvislosti je třeba si uvědomit, ţe nový typ

pumy byl do té doby v praxi ještě nevyzkoušený a nikdo si vlastně nedokázal představit,

jak obrovskou škodu můţe taková zbraň způsobit. Ze statisíců varovných letáků, které

Američané na město shodili 4. srpna, ale bylo jasné, ţe se počítalo s něčím nevídaným.

Název práce

6

O dva dny později, 6. srpna 1945 v 8:15, byla na hirošimský most Aioi svrţena

uranová puma. Dřevěné domy v okruhu 2 km od hypocentra všechny shořely a poţáry

se Hirošimou šířily ještě další dva dny. Bomba explodovala ve výši 576 m a ohnivá koule,

která výbuchem vznikla, měla 100 m v průměru a teplotu 300 000 °C. Výbuchem

o ekvivalentu 12,5 kilotun TNT a následnými poţáry ale ještě neštěstí nekončilo. Na město

později padl radioaktivní mrak, také nazývaný „černý déšť“. Obsahoval částice

s radioaktivním zářením a měl na svědomí mnoho lidských ţivotů.

Dva dny poté vstoupil Sovětský svaz s Japonskem oficiálně do války a 9. srpna

zaútočili Američané druhou jadernou zbraní – na plutoniu zaloţenou bombou Fat Man.

Cílovým městem útoku bylo město Kokura. Těţko říct, zda „kvůli“ nebo „díky“ špatnému

počasí a sníţené viditelnosti, padl za oběť náhradní cíl, Nagasaki. Počasí zde také nebylo

ideální, letounu uţ začalo docházet palivo, a tak byla bomba v 11:02 svrţena na první

významnější viditelný objekt, místní ocelárnu.

V den útoku na Nagasaki zároveň proběhla sovětská ofenziva na japonské jednotky

Kuantungské armády v Mandţusku, která předcházela definitivní poráţce Japonců na této

frontě. Téhoţ dne „Truman rozhlasem Japoncům vyhroţuje, ţe je zničí atomovými

zbraněmi, a japonská Nejvyšší válečná rada se ještě téţe noci rozhoduje, ţe Japonsko

přijme Postupimské prohlášení, pokud mu bude dovoleno zachovat monarchii.“

[Sommerville, 1995, s. 309]

Na tomto místě je nutné podotknout, ţe to byla právě japonská nekompromisnost

v otázce zachování monarchie a svrchovanosti císaře, mnohdy aţ fanatický nacionalismus,

který stál za neustálým odsouváním kapitulace i přesto, ţe země uţ byla válkou naprosto

zdecimována. Japonci se obávali, ţe potenciální převzetí správy země okupačními vojsky

ohrozí samotnou podstatu jejich národa, v níţ je císař roven bohu. Ke kapitulaci nakonec

v Japonsku došlo ráno 14. srpna s tím, ţe konečné rozhodnutí bylo přenecháno císaři.

O předpokládaném zhroucení císařského systému tak rozhodl sám Hirohito.

Za den vítězství Spojenců byl označen 15. srpen 1945, který se mj. zároveň stal

nesmírně významným dnem pro japonská média. Hirohito jako první císař v historii

japonského státu promluvil prostřednictvím rádia k veřejnosti. Fanatičtí důstojníci chtěli

vysílání kapitulačního poselství národu zabránit, nahrávku se jim však nepodařilo zničit

[Goldstein, 2005, s. 120]. Hlas do té doby naprosto nedotknutelné osoby, ke které se mohla

přiblíţit pouze hrstka pečlivě vybraných spolupracovníků, byl slyšet po celé zemi. Tento

fakt sám o sobě byl pro obyvatelstvo značným šokem. Ne menším pak to, o čem je císař

informoval, protoţe vzhledem k cenzuře neměli lidé o skutečné situaci země představu.

Název práce

7

Předpokládá se, ţe k definitivnímu rozhodnutí o kapitulaci Japonsko zřejmě

přivedly jednak Trumanovy výhruţky o zničení země jadernými zbraněmi a současný

neúspěch Kuantungské armády. Ve druhé polovině srpna 1945 uţ k japonským břehům

připlouvaly první americké okupační jednotky a bezpodmínečnou kapitulaci přijal

od Japonska generál MacArthur 2. září 1945 na palubě křiţníku Missouri.

1.3 Oběti atomových výbuchů a nemoc z ozáření

Na rozdíl od konvenčních zbraní pouţívaných během druhé světové války byla efektivnost

jaderných pum výrazně vyšší o to, čím rozsáhlejší a děsivější byly do té doby nevídané

dlouhodobé následky. Na tzv. nemoc z ozáření totiţ po kratší či delší době umírali i lidé,

kteří bombardování jako takové přeţili bez viditelných následků.

Stanovit přesný počet obětí atomových bomb prakticky není moţné a i oficiálně

udávané údaje se liší. Udávaná čísla vycházejí z mnoha výzkumů, z nichţ například

některé mezi oběti započítávaly i zahraniční, převáţně korejské, pracovníky v místech

neštěstí, jiné nikoli. Stejně jako není moţné zjistit přesný počet místních obětí – odchylky

se pohybují v desetitisících –, je téměř nemoţné odhadnout mnoţství těch, kteří do měst

přicházeli po výbuchu hledat své příbuzné, zasáhl je radioaktivní spad, a na nemoc

z ozáření zemřeli třeba o několik let později v místě svého bydliště. Uvádí se, ţe během

prvního týdnu po výbuchu do Hirošimy dorazilo aţ 37 000 (!!) lidí. Pro moţnost porovnání

výše škod v Hirošimě a Nagasaki vycházím při udávání počtu obětí výhradně z knihy prof.

Dienstbiera [2010], který čerpal z údajů shrnutých na Mezinárodním sympoziu o pozdních

důsledcích atomového bombardování Hirošimy a Nagasaki v roce 1977.

Dvoutýdenní sympozium probíhalo v Tokiu, Hirošimě a Nagasaki a stanovilo

přibliţný počet hirošimských obětí na 140 000 [Dienstbier, 2010, s. 137], přičemţ se mělo

jednat o všechny osoby, které zemřely do konce roku 1945. Číslo zahrnuje i zmiňované

Korejce a vojáky z hirošimské posádky. Stanovit přibliţný počet nagasackých obětí bylo

o poznání komplikovanější, nakonec se vědci shodli na 74 000 [Dienstbier, 2010, s. 138].

Tato čísla povaţuje za relevantní i japonsko-americká organizace RERF (Radiation Effects

Research Foundation), která se zabývá vlivem radiace na zdravotní stav člověka – dnes

udává 140 000 obětí v Hirošimě a 70 000 v Nagasaki s moţnou odchylkou o 10 000 obětí

více či méně v obou městech [RERF, 2007, s. 21].

Vzhledem k nemoci z ozáření, coţ je souhrnný název pro velké mnoţství různých

zdravotních potíţí, které s sebou smrtelná dávka ionizujícího záření přináší, jsou však tato

čísla pravděpodobně niţší neţ byl skutečný počet obětí. Ačkoli při podrobných vědeckých

Název práce

8

zkoumáních je třeba brát v potaz, ţe na Hirošimu a Nagasaki dopadly odlišné typy bomb,

následky pro obyvatelstvo byly v obou případech velmi podobné. Nemoc z ozáření

znamená okamţitou dehydrataci, v dlouhodobém hledisku je pak nebezpečná poškozením

orgánů, především buněk v kostní dřeni, pohlavních buněk, poškozením sliznic a kůţe.

Pro lidi zasaţené radioaktivním spadem to mohlo znamenat například rozvinutí leukémie

po mnoha letech od bombardování. Mezi nemoci z ozáření patří i různé genetické poruchy

– ty byly pozorovány u dětí, které se narodily matkám těhotným v době výbuchů. Neméně

důleţitým, avšak zpočátku opomínaným důsledkem byl i dopad na psychiku a společenský

ţivot přeţivších, takzvaných hibakuša. Mnoho z nich o traumatickém záţitku dodnes

nepromluvilo, kromě jiného i ze strachu z moţného sociálního vyloučení.

1.4 Technologický vývoj a dnešní situace

I přes hrůzy, které pro západní tisk poprvé bez cenzury popsal australský novinář Wilfred

Burchett a 5. září 1945 otiskl britský deník The Daily Express, vývoj jaderných zbraní

pokračoval. Burchettův článek sepsaný po nepovoleném opuštění Missouri, kam byli

někteří novináři přizváni, aby zdokumentovali uzavření míru, vyvolal u čtenářů velký

odpor k operaci Little Boy a měl obecně obrovský vliv na vytvoření prvotního veřejného

názoru na atomovou energii. Zahraniční korespondenti měli tenkrát z amerického rozkazu

do Hirošimy zakázaný vstup, ale Burchettovi se přesto podařilo do trosek města dostat.

Sepsal reportáţ, která jako první na světě hovořila o zdánlivě zdravých lidech, kteří ještě

i několik týdnů po výbuchu „najednou“ umírali na následky ozáření [Burchett, 2007, s. 1].

I tenkrát by však bylo poměrně naivní se domnívat, ţe vzhledem k nebezpečí,

které samotné vlastnictví jaderných bomb představuje, se jejich výrobou nezačnou zabývat

další světové mocnosti. Druhou zemí světa, která A-bombu vyzkoušela, byl Sovětský svaz

– stalo se tak 23. září 1949 [Dienstbier, 2010, s. 61]. USA na to vzápětí odpověděly testy

vodíkových bomb. Ty jsou zaloţené na tzv. termonukleární reakci a jsou ničivější neţ

atomové, které se zde pouţívají jako rozbušky. USA takovou bombu poprvé vyzkoušely

v roce 1952, reálný pokus pak provedly 1. března 1954 na atolu Bikini o velikosti 1 x 5

km, který tak úplně smetly ze zemského povrchu [Dienstbier, 2010, s. 37]. Během 50. a 60.

let oznámila vlastnictví tzv. H-bomb i britská, francouzská a čínská vláda. Dalším

vylepšením termonukleární bomby je bomba neutronová, vynalezená nedlouho poté.

I kdyţ atomové útoky proběhly jiţ před více neţ 65 lety, obavy o opakování

historie přetrvávají. Hirošima a Nagasaki si je kaţdoročně připomínají na pietních akcích

a jejich starostové pravidelně píší výzvy k úplnému zákazu jaderných zbraní.

Název práce

9

2 Hirošima a Nagasaki 1945 v soudobém tisku

2.1 Poválečná situace vybraných československých periodik

Konec druhé světové války je pro Československo oficiálně datován na 8. května 1945,

tedy den, kdy byl v Berlíně za přítomnosti zástupců protinacistické koalice podepsán

německý kapitulační akt. Jiţ dříve v dubnu toho roku byl ale schválen tzv. Košický vládní

program, který se stal klíčovým dokumentem pro poválečnou obnovu ve smyslu očištění

společnosti, tedy i médií, od kolaborantů. Sliboval svobodu slova, očištění novinářské

profese a nově definoval roli médií, respektive tisku ve společnosti.

Představitelé Československé strany národně socialistické, Čs. strany lidové,

Čs. sociální demokracie a Komunistické strany Československa (KSČ) se v Košicích

shodli nepovolit v poválečném období nezávislý tisk. Povaţovali ho za jeden moţných

faktorů destabilizace společnosti, a státní dohled nad médii tak pokládali za nezbytný.

Zaloţili proto ministerstvo informací, do jehoţ čela nastoupil Václav Kopecký, člen vedení

KSČ a bývalý redaktor Rudého práva. Ministerstvo mělo na starosti kompletní mediální

agendu, mj. tedy i poválečnou přeregistraci periodik. Publikovat povolovalo pouze

těm organizacím, které prokázaly, nebo u kterých se předpokládalo, ţe tak budou činit

ve veřejném zájmu. Povolení automaticky zůstalo všem deníkům stran Národní fronty,

dále se jednalo obecně o státem uznané politické strany, úřady a veřejnoprávní instituce,

nebo organizace celonárodního významu, masové a zájmové instituce [Končelík, 2008,

s. 308]. Podle stejné vyhlášky z 18. května 1945 se deníky, které vycházely

i za protektorátu, musely přejmenovat. Z Českého slova se tak stalo Svobodné slovo,

z Lidových listů Lidová demokracie, a došlo k obnově některých deníků, které byly

za protektorátu zakázány, coţ se týká například Rudého práva [Bednařík, 2004, s. 3].

Po pádu protektorátní cenzury a získání patřičných povolení k vydávání začaly

české deníky o válce referovat jinak neţ dříve, zejména začaly zcela zjevně stranit

spojeneckým armádám v jejich úsilí porazit stále vzdorující Japonsko. Informace

o úspěšných náletech a bombardování, veškeré jeho menší i větší prohry, byly v novinách

prezentovány velmi pozitivně. Československo bylo na straně jeho nepřátel a únava

z války, byť jiţ ne na československém území, byla nesmírná. Spojenecké armády

po německé kapitulaci maximálně zaměřily své úsilí na Dálný východ a o poráţku

Japonska se snaţily za kaţdou cenu, bez slitování. Měly v tom obrovskou podporu

veřejnosti a tomu odpovídá i tón zpravodajství vybraných deníků.

Název práce

10

Kaţdý z nich ale informace podával svým specifickým způsobem – zpravodajství

bylo orientováno podle ideologie strany, která titul vydávala. V Rudém právu bylo jako

pozitivní prezentováno spíše dění související se vstupem SSSR do války a jeho úspěchy

nad japonskými armádami neţ postupné překonávání japonského vzdoru a konec války

jako takový, coţ jednoznačně souvisí s orientací deníku nesoucího podtitul Ústřední orgán

Komunistické strany Československa. Zahraniční zpravodajství Svobodného slova

a Lidové demokracie si bylo v mnoha ohledech velmi podobné, zaměřené spíše

na spojenecké úspěchy, avšak na rozdíl od vysloveně prosovětských zpráv Rudého práva

nebyl ani jeden titul výlučně prozápadní. Stranická příslušnost Lidové demokracie,

Ústředního orgánu Čs. strany lidové, se projevila například v době narozenin zakladatele

strany Jana Šrámka, kdy bylo veškeré zpravodajství o válce v Tichomoří přesunuto

(pravděpodobně) z první na druhou stranu. Přestoţe podobné jednání lze pozorovat

i u Svobodného slova, nedá se říci, ţe politická orientace deníků by nějak závaţně

ovlivnila způsob informování o svrţení atomových bomb. Konec války si přáli všichni

stejně, a tak byla tendenčnost zpravodajství ve všech třech denících v zásadě stejná:

pro mír, tedy protijaponská.

Navazující část práce se podrobně zabývá mediální reflexí svrţení bomb přímo

v době, kdy se tyto události odehrály, a to v širším kontextu zpravodajství o válce

v Tichomoří. Na rozdíl od následujících let, kdy se o atomovém bombardování jako

takovém mluvilo především jako o jednotlivé události, o „výročí“, je nezbytné

si v denících z roku 1945 kontextu všímat, protoţe válečné zpravodajství bylo značně

provázané. Text tak vychází z článků, které byly v souvislosti s Japonskem publikovány

v období dvou týdnů před a tří týdnů po bombardování – konkrétně 22. července

aţ 30. srpna 1945, a rozsah výchozího materiálu je tedy pro tento oddíl podstatně větší

neţ v částech zabývajících se následujícími lety. Tam byly vybrány výlučně takové články,

kde jsou Hirošima a Nagasaki explicitně zmíněny, a to v období prvních dvou týdnů

v srpnu.

Všechny články, ze kterých autorka při psaní práce vycházela, jsou uvedeny

v oddílu Chronologický seznam pouţitých novinových článků. V poznámkách pod čarou

je odkazováno pouze na citované, popř. výslovně zmíněné, texty.

2.2 Japonsko před výbuchy

Co nejrychlejší poráţku Japonska povaţovaly za absolutní prioritu všechny tři deníky,

v předvídání blízké budoucnosti a intenzitou zpravodajství se však lišily. Ve zdaleka

Název práce

11

nejvíce článcích o situaci na Dálném východě před bombardováním informovalo Svobodné

slovo, tématu se věnovalo v osmnácti zprávách v období od 22. července do 5. srpna 1945.

Jeho poněkud pesimistický pohled dobře ilustruje tato citace ze článku uveřejněného

22. července na titulní straně: „Optimistické smýšlení, ţe Japonsko by mohlo býti poraţeno

za několik týdnů nebo měsíců, jest nesprávné. Od roku 1941 se ukázali Japonci jako zruční

a fanatičtí vojáci, kteří neznají slova „poráţka“ nebo „kapitulace“. […] Nikdo nemůţe

předvídati, jak dlouho to bude trvati, neţ bude vyrvána tato říše z rukou Japonců nebo kdy

bude Japonsko poraţeno. Ale soudíce podle kladeného odporu a ostatních potíţí, bude

to práce tvrdá a zdlouhavá.“1

Jen o dva dny později ale vyšla poněkud optimističtější zpráva v Lidové

demokracii, která tématu v období od 22. července do 5. srpna věnovala jedenáct článků:

„Podle mínění dlouholetého válečného pozorovatele bude Japonsko zralé pro invasi

na podzim 1945.“2 Ve stejném textu je zmíněna i nabídka japonské strany k jednání o míru

a taktéţ to, ţe nebyla nijak konkrétní. Rudé právo týţ den v článku Japonsko

před kapitulací informuje, ţe Spojenci se rozhodli nebrat tyto návrhy v potaz. Deník

se před útoky situací na Dálném východě nezabýval tak intenzivně jako další dva tituly,

k tématu zde bylo uveřejněno osm zpráv.

Později, 26. července, vyšla v Rudém právu a Lidové demokracii zpráva o moţném

– nebo spíše téměř jistém – vyhlášení války Japonsku ze strany SSSR. Svobodné slovo

zatím informovalo o brutální poráţce japonského loďstva. V témţe článku se ale zabývalo

i věcí pro válečnou budoucnost Japonského císařství naprosto zásadní: „Současně oznámil

[zástupce velícího generála amerických leteckých sil] Eaker, ţe proti Japonsku bude

pouţito nové bombardovací techniky. V Německu byly cílem Američanů jednotlivé

továrny. V Japonsku však obstarává velkou část výrobního procesu domácký průmysl.

Proto se dosáhne nejlépe cíle, budou-li zápalnými pumami zničena celá města se vším

materiálem i s obytnými čtvrtěmi.“3 „Nikdo nepřemýšlí o tom, ţe by bylo moţné svrhnout

bombu jen jako ukázku a vystrašit Japonce, aniţ by muselo být zničeno celé město,“

dodává k tomu [Sommerville, 1995, s. 308].

1 NESG. 7 milionů amerických vojáků proti Japonsku. Svobodné slovo. 22. července 1945,

roč. 1, č. 61, s. 1.

2 NESG. Japonsko bude na podzim zralé pro invazi. Lidová demokracie. 24. července 1945,

roč. 1, č. 62, s. 1.

3 ČTK. Spojenci pronikli do srdce Japonska. Svobodné slovo. 26. července 1945, roč. 1, č. 64, s. 1.

Název práce

12

Mezitím byli čeští čtenáři postupně seznamováni s fanatismem na japonské straně

a naprostou neústupností osob pohybujících se i v kruzích mimo vrchní státní představitele.

Dobře o tom vypovídá například krátký článek, který 27. července otiskla Lidová

demokracie: „[…] předáci politického sdruţení „Velké Japonsko“, známé totalitní strany,

se zaručili na schůzi v Tokiu, ţe budou provozovati neomezenou kritiku [japonské] vlády

ve prospěch národa a ţe povedou národ nikoli slovy, nýbrţ činy.“4

Tou dobou jiţ bylo císařství vystaveno ultimatum, o němţ však vzápětí velmi

krátce informuje jen Rudé právo. Tak si alespoň lze vykládat znění zprávy ze 27. července:

„Spojené státy americké, Velká Británie a Čína vydaly prohlášení, jímţ vyzývají Japonsko,

aby ustalo v odporu, jinak bude jeho mateřská země úplně zničena.“5 Den poté přišla

Lidová demokracie se zprávou z japonské tiskové agentury, ţe Japonsko ultimátum

nepřijímá. O celé této situaci informuje Svobodné slovo čtenáře aţ zpětně 31. července

článkem Japonci se nechtějí vzdát; zprávu ale staví na velmi důvěryhodném zdroji –

vysílání tokijského rozhlasu o tiskové konferenci japonského premiéra Suzukiho.

V těchto dnech bylo zpravodajství o dění souvisejícím s Japonskem natolik

podrobné, ţe jak Svobodné slovo, tak Lidová demokracie se zmínily i o sebevraţdě

japonského velvyslance v Ankaře. Zároveň průběţně vycházely zprávy o bombardování

japonských měst a 4. srpna se v Lidové demokracii objevuje článek Japonské přístavy

proměněny v peklo s informací, ţe při útoku 500 amerických letadel na Nagasaki bylo

potopeno 29 japonských lodí. O postupující zkáze Japonska mluvily všechny tři deníky.

V době před svrţením atomových pum ukončilo Rudé právo své zpravodajství

z této oblasti 1. srpna článkem Japonské porážky na všech frontách uveřejněným na titulní

straně. Poté se o válce v Tichomoří opět zmínilo aţ 7. srpna, ale zatím stále ne v souvislosti

s jadernými útoky. Svobodné slovo i Lidová demokracie potom ještě informovaly

o nevídaném mnoţství trhavin, které Spojenci uvolnili pro pouţití v Japonsku.

Ve zpravodajství těchto dvou deníků v té době k ţádnému výraznému upuštění od tématu

nedošlo, naopak naléhavý tón zpráv spíše naznačoval vzrůstající tlak na Japonce.

Vzhledem k následujícím událostem je ale poněkud paradoxní skutečnost, ţe 4. srpna

zveřejnilo Svobodné slovo na první straně zprávu s názvem Strašlivá tajná zbraň Japonců.

Zbraň zvaná jinrai měla fungovat na principu podobném kamikadze.

4 REUTER. Opatření pro obklíčení Japonska. Svobodné slovo. 27. července 1945, roč. 1, č. 65, s. 2.

5 REUTER. Poslední výzva Japonsku. Rudé právo. 27. července 1945, č. 68, s. 1.

Název práce

13

Poslední informace před útoky v reálném čase podala ještě 5. srpna Lidová

demokracie: „Na sedmdesát milionů Japonců, uzavřených nyní na japonských mateřských

ostrovech, čeká hotové peklo, neboť spojenci soustředili na 5000 velikých bombardérů

a nejmodernějších bitevních letadel na základnách Okinavě, Ivošimě a Marianách,

aby co nejdříve skončili válku na Dálném Východě.“6

Vzhledem k tomu, ţe v roce 1945 trvalo informacím asi 48 hodin, neţ se dostaly

z Japonska do Československa, a i moţnosti přenosu zpráv například z USA byly

podstatně pomalejší neţ dnes, Svobodné slovo a Rudé právo pokračují ve zveřejňování

„běţných válečných“ zpráv o Japonsku ještě i 7. srpna. Svobodné slovo tehdy psalo o tom,

ţe Japonci chtějí vyjednávat, a Rudé právo o letákové válce. Pouze v Lidové demokracii

se zpravodajství shoduje s reálným časem událostí v Japonsku – o první atomové pumě

psala uţ 7. srpna.

2.3 První atomová puma

V době těsně následující po prvním jaderném útoku se v denících výrazně zvýšila intenzita

zpravodajství o válce na Dálném východě. Aţ do ohlášení japonské kapitulace se všechna

vybraná periodika tématem zabývala i v několika článcích denně. Nejen Rudé právo

v té době podstatně zvětšilo objem informací o zahraničním dění, ovšem právě zde byla

změna nejviditelnější. Co do celkového počtu zpráv výhradně o pumových útocích mezi

6. a 15. srpnem 1945 těsně předčilo další dva deníky, vydalo jich na toto téma osmnáct.

Kromě toho se intenzivně věnovalo i postupu sovětských vojsk v Mandţusku.

Jak uţ bylo uvedeno výše, o atomové bombě jako první informovala Lidová

demokracie, a to jiţ 7. srpna. Rychlost zveřejnění zprávy odpovídá i místu jejího původu.

Pochází z USA z prohlášení prezidenta Trumana: „Prezident Truman dnes [6. srpna]

oznámil zástupcům tisku, ţe v uplynulých hodinách byla na Japonsko svrţena první

atomová puma, jejíţ účinky jsou mnohem mocnější neţ účinky dosavadní nejúčinnější

pumy. První atomová puma byla svrţena na japonskou vojenskou základnu v Hirošimě.

Atomová puma má dvoutisíckráte větší tříštivost neţ britská puma „Grand Slam“,

jeţ dosud byla nejmocnější pumou na světě.“7 Čtenáři se tak sice bezprostředně dozvěděli

o nesmírné síle atomové pumy, úplný rozsah škod si však nikdo nedokázal představit.

O radioaktivním záření nebyla v článku ani zmínka. Naopak byli lidé ujišťováni, ţe:

6 REUTER. Na 70 milionů Japonců čeká hotové peklo. Lidová demokracie. 5. srpna 1945,

roč. 1, č.73, s. 2.

Název práce

14

„Ačkoli dělníci těch závodů se zabývají materiálem, jehoţ se uţívá k výrobě největší

známé ničivé energie, nejsou ve větším nebezpečí neţ v mnoha jiných zaměstnáních

a o jejich bezpečnost se co nejvíce pečuje.“

Následujícího dne jiţ o atomové pumě psaly i zbylé dva deníky, přičemţ Lidová

demokracie přináší v dalším článku na titulní straně podrobnosti o svrţené atomové bombě

– především o technických detailech provedení samotného útoku. Také ale byla zveřejněna

nová informace zásadního rázu: „Oznamuje se dále, ţe jsou připraveny podrobné plány

pro útoky atomovými pumami na Japonsko. Zatím se očekávají zprávy o účinku první

střely, […].”8

Počet obětí prvního útoku nebyl dosud v novinách přímo vyčíslen, většinou

se neurčitě hovoří o velkých ztrátách na ţivotech.

Rudé právo se o dění v Japonsku začalo výrazně zajímat aţ poté, co Sovětský svaz

vyhlásil císařství válku, a tak první zpráva o nových zbraních vyšla 8. srpna, navíc

aţ na druhé straně. (Titulní článek tohoto vydání se zabýval tím, ţe nacistický zločinec

K. H. Frank byl vydán československým soudům.) V článku Nová zbraň: Atomová bomba

v podstatě podalo zkrácenou verzi Trumanovy řeči, stejně jako to den předtím udělala

Lidová demokracie. Oproti tomu Svobodné slovo se 8. srpna tématem zabývalo více

neţ dostatečně ve dvou rozsáhlých zprávách na první straně, z nichţ jedna obecně

shrnovala dění uplynulých dnů a Trumanovu řeč a druhá Churchillovo prohlášení

o atomových bombách. (Informace o vydání K. H. Franka Praze však ani zde nechyběly.)

Poté, co Sovětský svaz 8. srpna vypověděl Japonsku válku, byla tato zpráva

otištěna na titulní straně všech deníků – v Rudém právu a Lidové demokracii jiţ 9. srpna,

ve Svobodném slovu o den později. Zajímavé je srovnání titulků úvodních zpráv

o vyhlášení války Sovětským svazem. V Rudém právu byla zpráva uvedena s podtitulkem

Sovětský svaz plní své závazky, kdeţto například ve Svobodném slovu je titulek SSSR

vypověděl Japonsku válku opatřen vysvětlením Sovětský svaz splnil požadavek spojenců,

aby se připojil k válce proti Japonsku. Uţ jen na tomto příkladu je vidět tendenčnost

zpravodajství Rudého práva, kdy sice podstata sdělení zůstává v obou tiskovinách stejná,

ale podtitulek z Rudého práva staví SSSR do výrazně lepšího světla.

Od 9. srpna pak začalo Rudé právo zpravodajství o válce na Dálném východě

zveřejňovat téměř výhradně na prvních stranách. Vzhledem k vyhrocení situace tak činilo

7 ČTK. Atomové pumy proti Japonsku. Lidová demokracie. 7. srpna 1945, roč. 1, č. 74, s. 1.

8 REUTER. Atomová puma sensací světa. Lidová demokracie. 8. srpna 1945, roč. 1, č. 75, s. 1.

Název práce

15

i Svobodné slovo, pouze Lidová demokracie se distancovala od kaţdodenního

zveřejňování titulních zpráv na toto téma. To lze zřejmě vysvětlit velkým mnoţstvím jejích

článků, které se v té době na prvních stranách věnovaly 75. narozeninám Jana Šrámka,

zakladatele Československé strany lidové.

2.4 Náhradní cíl: Nagasaki

Tři dny po prvním atomovém útoku mělo dojít ke svrţení atomové bomby na Kokuru,

ale z důvodu silné oblačnosti nad vybraným městem se cílem stalo Nagasaki. Vzhledem

k pomalému tempu putování novinek do Československa se ale ještě 10. srpna mohli

čtenáři Svobodného slova z článku Bude třeba ještě druhá atomová puma? dozvědět,

ţe o shození další bomby se zatím pouze uvaţuje.

Aţ 11. srpna se ve zprávě z titulní strany Svobodného slova bylo moţno dočíst

následující: „Rudé armády útočí na Dálném Východě na frontě dlouhé 1000 mil podél

sovětsko-mandţuských hranic. Aby tato sovětská ofensiva byla vydatně podporována,

Američané spustili svou druhou atomovou pumu a za cíl vyvolili velké zásobovací

středisko Nagasaki jenom 470 mil od Šanghaje. Nagasaki bylo smeteno z povrchu země.“9

Také Rudé právo informovalo o bombardování Nagasaki 11. srpna, zde se dokonce

název města vyskytl v titulku Katastrofální účin atomové bomby na Nagasaki,

coţ je poměrně výjimečné, neboť samotná Hirošima byla v titulcích těchto tří novin

v pětitýdenním období roku 1945 zmíněna pouze jednou. Důraz se dával především na to,

ţe proběhlo bombardování atomovou zbraní, nikoli kde k tomu došlo.

Stejně jako další dva deníky informovala v té době Lidová demokracie o moţné

japonské kapitulaci, jakoukoli zprávu či zmínku o zničení Nagasaki bychom tam však

hledali marně. Obecně lze říci, ţe i přes dva poměrně rozsáhlé články ve Svobodném slovu

a Rudém právu bombardování Nagasaki jako by vyznělo do prázdna. První japonská

„opatrná“ nabídka kapitulace druhé atomové bombardování zkrátka zastínila. Například

Rudé právo reflektovalo mírovou nabídku ze strany Japonska takto: „V textu noty je psáno:

Japonská vláda je ochotna přijmouti podmínky, které vydali dne 26. července předsedové

Spojených států, Velké Británie a Číny, a jeţ podepsala téţ sovětská vláda,

a to za předpokladu, ţe poţadavky vznesené ve zmíněném prohlášení se nedotknou práv

japonského císaře jakoţto suverénního vládce.“10

9 NESG. Sovětské armády postupují. Svobodné slovo. 11. srpna 1945, roč. 1, č. 78, s. 1.

10 REUTER. Japonsko vyjednává o kapitulaci. Rudé právo. 11. srpna 1945, č. 81, s. 1.

Název práce

16

Události poté nabraly rychlý spád a 15. srpna je ve všech třech denících jako titulní

zpráva dne otištěno, ţe Japonsko přijímá podmínky kapitulace, coţ pro všechny znamenalo

příslib blízkého konce války. Všechny zprávy byly obsahově podobné této z Rudého práva:

„Prohlášení učiněné dnes v Bílém domě zní: Japonská odpověď došla dnes v poledne

britského letního času do Bernu. Dešifrování zprávy zabralo několik hodin. Obsah

odpovědi byl dnes současně oznámen do Londýna, Moskvy, Washingtonu a Čunkinu.

Soudí se všeobecně, ţe válka končí. Podrobnosti o ukončení nepřátelství a o poselství

přijetí kapitulačních podmínek bude dnes večer [14. srpna] oznámeno na tiskové

konferenci svolané prezidentem Trumanem.“11

V době po svrţení druhé atomové bomby začalo jak ve zpravodajství,

tak ve specializovaných publicistických článcích, výrazně přibývat informací

o technických „podrobnostech“ atomových zbraní, tj. údajích, které se dostaly na veřejnost,

a nebyly pro laiky příliš odborné. Mluvilo se otevření nové éry válečnictví, ale i energetiky

a „nepředstavitelných důsledcích“ pouţití této zbraně proti Japonsku pro budoucí politiku

a diplomacii.

Začaly vycházet i první zprávy o jednáních či proslovech, ve kterých se hovořilo

o jaderné budoucnosti a o tom, kdo by měl mít nad výrobou jaderných zbraní dohled.

Příkladem takových článků je přepis projevu prezidenta Trumana z 9. srpna, který vyšel

11. téhoţ měsíce v Lidové demokracii. Říká se v něm mj. toto: „Atomová puma však

je příliš nebezpečná, neţ aby byla ponechána volně ve světě bez zákonů. Proto Velká

Britannie a Spojené státy, jeţ znají tajemství její výroby, nehodlají toto tajemství odhaliti,

dokud nebudou nalezeny prostředky, jak pumu kontrolovati, abychom chránili sebe

a ostatní svět od nebezpečí totální zkázy. Ministr války Stimson jmenoval letos v květnu

na můj popud komisi, v níţ je státní tajemník Byrnes mým osobním zástupcem,

aby připravovala plány na budoucí kontrolu této pumy.“12

Otevřelo se tím téma,

které z médií a politiky nezmizelo dodnes.

2.5 Po japonské kapitulaci

Do oficiálního podepsání kapitulace sice ještě zbývaly asi dva týdny, po 15. srpnu

uţ se ale na stránkách všech deníků radovali z konce války. Při té příleţitosti otiskli

v Rudém právu a Lidové demokracii i blahopřejné telegramy československého prezidenta,

11 NESG. Japonsko přijímá podmínky kapitulace. Rudé právo. 15. srpna 1945, č. 84, s. 1.

Název práce

17

které zaslal předsedovi prezidia Nejvyššího sovětu SSSR Kalininovi, prezidentovi

Spojených států amerických H. S. Trumanovi, králi Jiřímu VI. a královně Alţbětě do Velké

Británie a prezidentovi Čínské republiky Čankajšekovi13

.

Dne 17. srpna bylo titulní zprávou všech deníků vítání celosvětového míru.

Ve Svobodném slovu vyšlo jako tečka za válkou plné znění kapitulačního prohlášení císaře

Hirohita k jeho lidu. Neopomněli zde zdůraznit, ţe z hlediska tradic japonské společnosti

se nepochybně jednalo o historickou událost: „Císař Hirohito promluvil přímo rozhlasem

k japonskému národu. Je to první takový projev v dějinách japonského národa. Ve zprávě

japonské tiskové kanceláře se praví, ţe Jeho Veličenstvo ráčilo osobně přečísti císařské

rozhodnutí, přijímající postupimské prohlášení, a to v tomto znění: […]“14

Další dvě

periodika jen zběţně informovala o obsahu Hirohitových slov.

V období po japonské kapitulaci v denících stále vycházely zprávy o bojích

Kuantungské armády v Mandţusku, která změnu situace nebrala na vědomí. I takové

články byly zařazeny do sledovaného výběru, protoţe představovaly jakousi dohru

výhruţek o vyhlazení země atomovými pumami. Z tohoto důvodu se jen u Rudého práva

výčet textů z období po 15. srpnu 1945 blíţí téměř třiceti. Časté byly i články z příprav

na okupaci císařství a posléze o konci bojů v Mandţusku. Kuantungská armáda oficiálně

kapitulovala 22. srpna, o čemţ Rudé právo informovalo ve stejný den.

V té době také začala intenzita zpravodajství z oblasti silně oslabovat a po 25. srpnu

uţ aţ na výjimky vycházela pouze jedna zpráva denně. Příjezdem Američanů k japonským

břehům 27. srpna a krátkou zprávou, která vyšla 30. srpna v Lidové demokracii, sledované

období končí: „Nejvyšší velitel spojeneckých vojsk v Pacifiku, generál Douglas

MacArthur, odletěl do Tokia. Generálové Percival, […], a generál-poručík Wainwright,

[…], byli pozváni generálem MacArthurem, aby se účastnili podepisování kapitulace

na palubě bitevní lodi Missouri. Oba byli nedávno osvobozeni z mandţuských táborů

pro válečné zajatce.“15

Kapitulace byla oficiálně podepsána 2. září 1945.

12 REUTER. Spojené státy, nejmocnější národ dějin, uvědomují si své mravní závazky vůči míru

světa. Lidová demokracie. 11. srpna 1945, roč. 1, č. 78, s. 2.

13 ČTK. Blahopřejné telegramy presidenta republiky. Lidová demokracie. 19. srpna 1945, roč. 1,

č. 84, s. 1.

14 REUTER. Prohlášení císaře Hirohito k japonskému národu. Svobodné slovo. 17. srpna 1945,

roč. 1, č. 82, s. 1.

15 NESG. McArthur odletěl do Tokia. Lidová demokracie. 30. srpna 1945, roč. 1, č. 93, s. 1.

Název práce

18

2.6 Mediální obraz atomových bomb v roce 1945 v souhrnu

Ze zpravodajství v srpnu 1945 je jasně znát nadšení z poráţky Japonska a zpočátku

je patrná i radost z nového typu bomb. Ty tehdy svou silou symbolizovaly především

konec druhé světové války – nikdo zatím nevěděl, jaké hrůzy se v Hirošimě a Nagasaki

ve skutečnosti odehrály. V českých médiích se sice hovořilo o zkáze celých měst, nicméně

přesný způsob, jakým k ní došlo, známý nebyl.

Ačkoli o tom deníky konkrétně nepsaly, čtenáři si mohli představovat,

ţe v důsledku atomových zbraní lidé umírali stejně jako při útocích jinými bombami,

tj. na následky ţáru, tlakové vlny, či v sutinách zhroucených budov, ovšem zde ve větším

měřítku. Protoţe o nemoci z ozáření a dlouhodobých následcích výbuchů zpočátku nikdo

nic netušil, pojem „atomová bomba“ byl v zásadě prázdný. V novinách nevyšly ani ţádné

fotografie, ze kterých by si čtenáři mohli o tragédii udělat odpovídající představu. Většina

zpráv však byla přejímána ze světových tiskových agentur, a tak lze předpokládat,

ţe detailnější zprávy o novém typu bomby nebyly publikovány ani v zahraničí. Deníky

vycházely především ze zpravodajství agentury Reuter – ve zvoleném pětitýdenním období

roku 1945 se na ni v rámci vybraných periodik odvolávalo téměř osmdesát příspěvků.

Mezi další zdroje patřily agentury United Press, AFP, ANS a v případě Rudého práva

i agentura TASS. Vlastních redakčních příspěvků k tématu vyšlo pouze devět, nicméně

bylo otištěno pětadvacet nesignovaných a tedy nezařaditelných zpráv. Minimální pozornost

byla věnována zpravodajství ČTK, pod jehoţ signaturou vyšlo pouhých šest příspěvků.

Tak jako chyběly přesné informace o průběhu bombardování a jeho následcích

pro městskou zástavbu, neexistovaly zprávy o počtu obětí. Ani v Japonsku ještě tehdy

nedokázali sečíst všechny ty, kteří zemřeli během útoku nebo těsně po něm. Nemocem

z ozáření navíc v průběhu několika následujících měsíců a let podlehla spousta dalších lidí

a v srpnu 1945 byl konečný počet obětí ve vzdálené budoucnosti. V denících tedy nemohly

být uveřejněny ani odhady počtu mrtvých, to by bylo při tak obrovském rozsahu škod

značně unáhlené.

I přes uvedené nedostatky zajišťovalo zpravodajství vybraných deníků čtenářům jak

jednotlivě, tak v souhrnu, poměrně přesnou orientaci v probíhajícím dění. Věrohodnost

faktických údajů v článcích neovlivňovala ani politická orientace deníků a při porovnání

s historickými skutečnostmi nedocházelo ke zveřejňování zavádějících údajů či snad přímo

dezinformací, ačkoli přesnost byla samozřejmě poněkud omezená všeobecným

nedostatkem zaručených zpráv z místa neštěstí.

Název práce

19

Co do včasnosti zpráv by dnešní čtenáři zřejmě měli jisté výhrady, na druhou stranu

i s tehdejšími komunikačními prostředky se Lidové demokracii podařilo o hirošimském

výbuchu informovat jiţ den poté, coţ je u tištěných novin logicky i dnes nejkratší moţný

časový interval. Pokud ke zpoţdění docházelo, obvykle bylo pouze jednodenní, a tak lze

zpravodajství v roce 1945 povaţovat za dostatečně přesné i v tomto ohledu.

Média nezaváhala ani se zveřejňováním textů o závaţných otázkách, které přineslo

svrţení první uranové bomby. Přestoţe lidé neměli konkrétní představu o tom, jaké

nebezpečí by atomové bomby mohly pro lidstvo představovat, pouhý odhad rozsahu škod

v Hirošimě jim naháněl strach. Některé z otázek, které se jiţ tehdy začaly objevovat

v médiích, nebyly zodpovězeny dodnes. Například – jak celosvětově kontrolovat jaderný

program? Jakými všemi způsoby ji lze vyuţít? Přinese nám štěpení jádra více pozitiv

nebo negativ?

Poněkud zaráţející bagatelizace druhého jaderného výbuchu pak jen dokazuje,

jak málo informací se o novém typu zbraní dostalo k novinářům a posléze na veřejnost

a jak zkreslené byly představy o opravdových následcích atomových výbuchů.

Lze předpokládat, ţe v tomto ohledu zpravodajství československých deníků jen odráţelo

za prvé celosvětový šok z prvního útoku bombou, která je schopna srovnat se zemí celé

město, a oproti tomu za druhé všeobecnou neinformovanost o fatálních účincích

radioaktivního záření. První útok pak v médiích mohl „přehlušit“ ten druhý, protoţe přišel

znenadání, ne jako další v řadě.

Název práce

20

3 Mediální obraz bombardování za vlády KSČ

3.1 Vliv komunistické vlády na tištěná média

Počínaje odmítnutím tzv. Marshallova plánu na poválečnou obnovu z finančních

prostředků USA v roce 1947 trvala v československé vládě krize, která se vystupňovala

v únoru 1948. Ministři nekomunistických stran podali demisi a poté, co ji prezident Edvard

Beneš 25. února přijal, převzala moc Komunistická strana Československa (KSČ).

Ta se na absolutní kontrolu nad sdělovacími prostředky postupně připravovala jiţ od roku

1945, kdy do čela nově zaloţeného ministerstva informací nastoupil člen jejího vedení

Václav Kopecký, a poválečná přeregistrace periodik, tedy schválení či zákaz vydávání,

byla plně v kompetenci jeho ministerstva. Jelikoţ měli komunisté v poválečném období

velkou důvěru veřejnosti, především díky komunistickému odboji, stále častěji se dostávali

na vedoucí novinářské posty, a KSČ tak mohla jejich prostřednictvím uţ od počátku

realizovat personální politiku při obsazování redakcí.

Po převratu v roce 1948 komunisté zcela převzali moc nad médii, která uţ neměla

slouţit zájmům veřejnosti, ale výhradně politické linii KSČ – coţ s výjimkou roku 1968

činila aţ do sametové revoluce. Na I. sjezdu československých novinářů v říjnu 1948

se ţurnalisté oficiálně přihlásili ke sluţbě stávajícímu reţimu [Končelík, 2010, s. 170]

a podstatou jejich činnosti se stala stranickost a podpora monopolu politické moci KSČ,

která se snaţila maximalizovat kontrolu nad veškerou mediální komunikací. Tato snaha

byla uzákoněna v roce 1950 – zákon č. 184/1950 Sb. stanovil, ţe „posláním tisku

je napomáhat budovatelskému úsilí československého lidu a jeho boji za mír

a spolupracovat na jeho výchově k socialismu“ a mj. zakázal jakékoli soukromé podnikání

v tisku [Končelík, 2010, s. 142].

Kompetenční spory mezi Kulturním a propagačním oddělením Ústředního výboru

KSČ (ÚV KSČ) a ministerstvem informací byly v roce 1953 vyřešeny zrušením

ministerstva a mediální agendu měly od té doby na starosti vedoucí orgány strany.

Ve stejném roce vznikla tajným usnesením vlády první specializovaná cenzurní instituce,

Hlavní správa tiskového dohledu (HSTD), která do všech redakcí vyslala cenzora

schvalujícího signální výtisk kaţdého vydání.

Cenzurní instituce svého druhu pak existovaly po celou dobu vlády KSČ,

s výjimkou praţského jara. Spíše neţ s konkrétními názvy a institucionálními proměnami

těchto organizací je ale nutné si pro rozbor článků z 50. – 80. let připomenout, ţe hlavním

Název práce

21

kontrolorem komunistických novinářů byli oni sami a nejdůleţitějším nástrojem stranické

poslušnosti se časem stala autocenzura. KSČ se hned zpočátku podařilo redakce

nejčtenějších periodik do značné míry „vyčistit“ – ti, kteří nesouhlasili se stranickou linií,

přišli o novinářské průkazy hned po mocenském převratu v únoru 1948 a tím jim bylo

znemoţněno zaměstnání v jakýchkoli médiích [Končelík, 2010, s. 168]. Ostatní se začali

bát o práci, a tak se autocenzura úspěšně rozmáhala. Důsledné personální čistky

ale probíhaly aţ v období normalizace, kdy prostřednictvím výměny, respektive

neobnovení novinářských průkazů, byla zakázána činnost více neţ třetině

československých novinářů. V dubnu 1969 byl odvolán i „umírněný“ šéfredaktor Rudého

práva Jiří Sekera [Končelík, 2010, s. 213].

Autocenzurní mechanismus za normalizace upevnilo zavedení následné cenzury

realizované Českým úřadem pro tisk a informace (ČÚTI) a jeho slovenské obdoby,

kterou byl Slovenský úrad pre tlač a informácie, a to od roku 1969. Odpovědnost

za zveřejnění ideologicky závadné informace uţ nenesl cenzor, ale sami redaktoři. ČÚTI

měl přitom v kompetencích i uvalování sankcí, například za „opomenutí kritiky Západu

při informování o určitém problému či události“ [Končelík, 2010, s. 209]. Ve snaze

vyhovět všem podmínkám cenzurních orgánů psali redaktoři texty bez valné obsahové

hodnoty – mnohdy je tvořily přepisy státnických projevů či statistické údaje

z průmyslových odvětví. Postupně se také stíral rozdíl mezi zpravodajstvím

a publicistikou. Zřízení Federálního úřadu pro tisk a informace (FÚTI) v roce 1981

uţ tento systém jen upevnilo.

Z výše uvedeného je evidentní, ţe ačkoli jednotlivé deníky vydávaly různé politické

strany, všechny musely psát v duchu stejné ideologie. Výsadní statut mělo po celou dobu

komunistické vlády Rudé právo, které jakoţto ústřední orgán KSČ udávalo hlavní linii

domácího zpravodajství; stejnou roli pro zahraniční zpravodajství pak měla ČTK. Redakce

Rudého práva byla obsazena prověřenými komunisty a jeho šéfredaktor zasedal

na jednáních předsednictva ÚV KSČ [Končelík, 2010, s. 169].

Kaţdý z příspěvků o Hirošimě a Nagasaki napříč dlouhými čtyřiceti lety tří

československých deníků je ukázkovým příkladem toho, jak obrovský vliv měla KSČ

na způsob reflexe světového dění. Skrze vhodný výklad strana k prosazování vlastních

zájmů vyuţívala i události dávno minulé, a tak přestoţe skutečnosti zůstávaly stejné,

konotace a způsob prezentace výročí prvního a druhého atomového bombardování

se v průběhu let proměňovaly – vliv na ně měl jednak průběh studené války a změny

vztahů USA a SSSR, jednak rozvoj atomové energie a objevování dalších moţností jejího

Název práce

22

vyuţití, a dále navyšování počtu obětí nemoci z ozáření v průběhu let, a to v uvedeném

pořadí.

V důsledku přísné personální politiky a zvyšující se autocenzury lze v článcích

od 50. do 80. let vysledovat změnu publicistického stylu, kdy tón článků byl od 50. let

protiamerický, coţ se dále stupňovalo, aţ tato charakteristika postupem doby „přebila“

původně zamýšlené hlavní sdělení. Jednoznačně to souvisí se sluţebností reţimu,

ve kterém byla média jedním z hlavních prostředků upevňování státní moci. Uniformitu

sdělení podporoval informační monopol ČTK – kromě dvou zpráv agentury TASS v roce

1955 a mnoha nesignovaných zpráv v průběhu let byla ČTK jediným oficiálně uváděným

agenturním zdrojem. Základní informace o útocích se sice v průběhu let nevytratily

z agenturních zpráv ani z menšího mnoţství původních příspěvků, ale spousta byť

pravdivých údajů byla doplňována sugestivními poznámkami.

Výročí Hirošimy a Nagasaki bylo za vlády KSČ zneuţíváno k proreţimní,

respektive protiamerické propagandě v rámci studené války a k posílení autority státu –

obvykle se tak dělo v souvislosti s informacemi o aktuálním dění, zejména během války

ve Vietnamu v roce 1965 nebo vyhlášení zákazu jaderných testů ze strany SSSR v roce

1985. O konkrétních případech bude více pojednáno v jednotlivých kapitolách, nicméně

jedna delší ukázka takového článku bude pro lepší představu otištěna uţ zde – později

budou citovány spíše kratší úseky, ze kterých nemusí být celkové vyznění textů patrné.

Jde o zhruba polovinu vzpomínkového článku Memento Hirošima16

, který byl 6. srpna

1965 otištěn na titulní straně Svobodného slova a představuje typickou ukázku

publicistického stylu 50. – 80. let v československých denících.

Memento Hirošima

Před dvaceti lety bylo japonské město Hirošima zničeno zásahem atomové pumy.

Nejen Hirošima a nejen Japonsko, ale celý svět se ocitl poprvé tváří v tvář atomové smrti.

A to, co se odehrálo v Hirošimě a zopakovalo v Nagasaki, poznamenalo celých

následujících dvacet let. Potenciální hrozba atomové smrti je neodlučitelnou součástí

atmosféry, v níž se odehrává poválečný vývoj na naší planetě a nic na tom nemění

jakékoli zavírání očí před touto skutečností.

TÍM MÉNĚ, že atomová zkáza, rozpoutaná před dvaceti lety, se dodnes vzpírá

tomu, aby patřila jen minulosti, dodnes trvá jako reálná skutečnost. Docela nedávno,

16 MATOUŠ, J. Memento Hirošima. Svobodné slovo. 6. srpna 1965, roč. 21, č. 216, s. 1.

Název práce

23

před týdnem, zemřela v Nagasaki na následky atomového bombardování, které zažila jako

nemluvně, dívka Kimiko Matsuda. Symbolika její smrti je o to krutější, že jí bylo dvacet let.

Tak ale umírají po celých dvacet let každoročně desítky těch, kdo v Hirošimě a Nagasaki

přežili…

Memento Hirošimy netkví však zdaleka jen ve včerejších a dnešních obětech

atomové smrti. Netkví ani jen v existenci atomových zbraní. Tkví především v kontinuitě

oné politiky, která před dvaceti lety neváhala atomové zbraně použít, a to nejen k urychlení

válečné porážky Japonska, ale především k vyzkoušení prostředku světovládné strategie

z pozice síly, jejíž formy se sice mění, ale podstata zůstává táž. I v tom, že neváhá

v páchání zločinů.

Skutečnost je taková, že nebezpečí nukleární zkázy se od dob Hirošimy nezvětšilo

jen tím, že existují nesrovnatelně ničivější nukleární zbraně, počtem a silou schopné

hirošimskou zkázu v několika hodinách zopakovat ve všech městech světa. Ani ne tím,

že vzrostl (a má tendenci se stále rozšiřovat) počet zemí vlastnící tyto zbraně.

Toto nebezpečí se zvýšilo a stalo se akutnějším také novým zesílením agresivity americké

politiky a především existencí a stupňováním americké agrese ve Vietnamu. Jedním

z nebezpečných průvodních zjevů této agrese je mimořádně velké nakupení amerických

raketonukleárních sil v této oblasti (jsou jimi např. vybavena plavidla 7. flotily i jiných

útvarů, soustředěná do této oblasti). To zvyšuje přinejmenším riziko vzniku nukleární války

náhodou. Neumlkající volání některých amerických stratégů po použití jaderných zbraní

ve Vietnamu přitom ukazuje, že jde ještě o mnohem více. […]

Podobným agitačním stylem byla napsána většina vzpomínkových článků v rámci

vybraného období, kterým je pro tuto práci vţdy prvních čtrnáct dní v srpnu, a to v době

po desetiletých výročích. Zmapování situace vţdy předchází krátké uvedení do kontextu

soudobých událostí souvisejících s atomovými zbraněmi a energií.

Kromě článků samotných byly do rozboru zahrnuty i fotografické ilustrace textů,

kterých ale vycházelo velmi málo. Konkrétně v roce 1955 jde o jednu (jedinou kreslenou,

spíše karikaturní) ilustraci v Rudém právu, znázorňující atomový výbuch. V roce 1965

pak Lidová demokracie zveřejnila dva snímky: model vybombardované Hirošimy

a hodiny, které se zastavily přesně ve chvíli výbuchu v Nagasaki; Rudé právo

se orientovalo na památníky, a to fotografií „dnešní Hirošimy“ s téměř zničeným

Průmyslovým muzeem a snímkem památníku dětských obětí. Jediné Svobodné slovo

v tu dobu zveřejnilo Hirošimu, jak vypadala měsíc po svrţení bomby.

Název práce

24

V roce 1975 Lidová demokracie neštěstí opět prezentovala dvěma fotografiemi,

a to atomovým mrakem nad Nagasaki a majestátním bronzovým pomníkem tamtéţ. Rudé

právo zveřejnilo snímek davu shromáţděného na uctění minuty ticha v Hirošimě

a Svobodné slovo toho roku neotisklo ţádnou fotografii. V roce 1985 byly fotografie

v počtu čtyř otištěny pouze v Rudém právu.

Aţ na jeden snímek z roku 1985 (viz příslušnou kapitolu) nebyly fotografie

vyuţívány k sugestivnímu proreţimnímu dokreslení textů.

3.2 Rok 1955

3.2.1 Rychlý rozvoj jaderné energetiky

Během prvních deseti let po útocích nejenţe se značně zvýšilo povědomí o následcích

atomového bombardování, ale nastal i nesmírný rozvoj v oblasti jiných způsobů vyuţití

atomové energie. V důsledku sílících závodů ve zbrojení tedy sice přibývalo experimentů

s atomovými a vodíkovými zbraněmi, ale bylo také věnováno velké úsilí tzv. „mírovému

vyuţití“ štěpení jádra. V souvislosti s tragickým výročím tak všechny tři deníky svým

čtenářům připomínaly, ţe asi rok předtím, přesně 26. června 1954, začala 110 km

od Moskvy fungovat elektrárna Obninsk. Byla to první jaderná elektrárna na světě,

která dodávala proud do sítě [Dienstbier, 2010, s. 239].

O mírovém vyuţití atomové energie se ale v prvních čtrnácti srpnových dnech roku

1955 v novinách psalo hlavně ve velkém mnoţství článků věnovaných mezinárodní

konferenci, která na toto téma probíhala od 8. do 20. srpna v Ţenevě, a především Rudé

právo se jí zabývalo velmi podrobně. Vzhledem k tématu bakalářské práce však takové

články slouţily jen pro doplněním představy o tom, kam aţ se svět za deset let od výbuchů

posunul. Hirošimu a Nagasaki autoři těchto textů přímo nezmiňovali, protoţe samotnému

výročí uţ byl věnován dostatek prostoru jinde.

3.2.2 Prezentace událostí po deseti letech

V největší míře se tehdy výročí věnovalo Svobodné slovo, které například jen 7. srpna

na toto téma publikovalo pět článků, z nich hned tři na titulní straně. Mezi jednotlivými

tituly lze ale vysledovat relativně velký nepoměr v mnoţství otištěných textů, a tak zatímco

Svobodné slovo a Rudé právo na tom byly co do rozsahu informací o výročí

i o probíhajících mírových konferencích podobně (dvanáct a osm článků), Lidová

demokracie zveřejnila k tématu pouhé tři články.

Název práce

25

V zásadě se ale všechny deníky drţely podobného postupu, kdy počátkem měsíce

informovaly o plánované konferenci proti atomovým a termonukleárním zbraním,

která se v Japonsku dosud koná kaţdoročně, 6. srpna pak vyšel shrnující zpravodajsko-

publicistický článek připomínající hirošimské neštěstí a během následujících dnů byly

otištěny doplňující (převáţně publicistické) materiály. Městu Nagasaki se všechny deníky

věnovaly spíše okrajově.

Lidová demokracie se toho roku se svými třemi zprávami také drţela nastíněného

schématu. Věcně informovala o konferenci proti jaderným zbraním v Hirošimě a následně

v Nagasaki a v podrobnějším článku17

6. srpna zmínila negativa i pozitiva atomové energie

– na jedné straně bombardování a pokusné odpálení vodíkové bomby v Tichomoří,

na straně druhé vyhlídky na budoucnost jaderné energetiky a léčbu rakoviny radioizotopy.

Tento článek byl spíše publicistického charakteru, ale přesto nepřinášel mnoho nového,

zajímavého. Deník tak čtenářům v roce 1955 poskytl všechny nutné, ale po deseti letech

od události uţ spíše všeobecně známé informace.

Svobodné slovo proti tomu 7. srpna zveřejnilo kromě jiných rozsáhlejších článků

i aktuální sloupek Abeho Čapka z V. světového festivalu mládeţe a studentstva,

který tou dobou probíhal ve Varšavě. V rámci festivalu se také konala pietní manifestace

za Hirošimu a Nagasaki, kterou Čapek ţivě komentoval včetně setkání s japonským

doktorem a jedním z amerických studentů. Na rozhovoru s ním, ale nejen tady, je vidět

velký posun v mediálním obrazu jaderných zbraní uţ během několika let po bombardování

– od mlčícího souhlasu k úplnému odsouzení atomových bomb: „Ani jsem se nezmínil

o Hirošimě, kdyţ on sám se rozhovořil o hluboké odpovědnosti, kterou cítí mírumilovní

Američané za Hirošimu. Bomby, které spadly na Hirošimu a Nagasaki, řekl, jsou

maličkostí v porovnání s oněmi nukleárními zbraněmi, které existují dnes. Hirošima není

jen symbolem války, ale i symbolem míru: je lekcí pro lidstvo.“ 18

3.2.3 Svědectví Wilfreda Burchetta

I v dalších článcích byly atomové bomby jasně kritizovány a lze si poměrně snadno

představit, ţe podobně laděné zprávy se do médií začaly dostávat jiţ v roce 1945, záhy

po „světové premiéře“ reportáţe z vybombardované Hirošimy od Wilfreda Burchetta.

17 NESG. Hirošima varuje. Lidová demokracie. 6. srpna 1955, roč. 11, č. 188, s. 1.

18 ČAPEK, Abe. Japonec a Američan o Hirošimě. Svobodné slovo. 7. srpna 1955, roč. 11, č. 189, s. 1.

Název práce

26

Respektive po první zprávě, která o radioaktivním záření, skutečném stavu obětí a města

vůbec vyšla v československých médiích.

Událost, která svým způsobem nastartovala Burchettovu kariéru, ho pak provázela

celý ţivot, a ještě v roce 1955 se jí tento levicový novinář věnoval v rozsáhlém článku

pro Rudé právo. Vznik textu je datován na červenec 1955 v Hanoji a deník ho zveřejnil

6. srpna. Snad jen škoda, ţe aţ na čtvrté straně a bez zřetelného upozornění na identitu

autora. Čtenáři se sice záhy po začtení dozvěděli, o koho jde, ovšem od článku s titulkem

V Hirošimě před deseti lety by na první pohled leckdo mohl očekávat jen další suché

shrnutí faktů, ne autentickou vzpomínku prvního západního novináře, který se před deseti

lety ocitl v mrtvém městě – viz příloha č. 3.

Burchett se v článku vrátil do minulosti, detailně popsal návštěvu hirošimské

nemocnice, kam lidé vlastně uţ jen chodili umírat, protoţe chyběl personál i zdravotnický

materiál. Kromě toho nepřímo vysvětlil, proč v českých ani jiných médiích minimálně

do září 1945 ani nemohly být zveřejňovány ţádné informace o smrtelných účincích

radioaktivního záření – panovalo přísné informační embargo: „V době, kdy jsem se vrátil

do hlavního štábu generála MacArthura, přijelo tam několik amerických vědců. Na tiskové

konferenci mluvčí skupiny uhlazených vědců oblečených do uniforem brigádních generálů

a plukovníků armády USA popírali, ţe by někdo mohl onemocnět nebo zemřít v důsledku

atomového záření v Nagasaki nebo Hirošimě. Bomba vybuchla ve vzduchu ve velké výši.

Povídání o atomové radiaci jsou jen propagandou, kterou zahájili Japonci, aby získali

sympatie a účast.“19

Na tomto místě ovšem vyvstává otázka, do jaké míry můţeme věřit

příspěvku vyhraněně levicového novináře přispívajícího v 50. letech do Rudého práva.

Ačkoli článek zcela přímočaře podporoval protiamerické zaměření tehdejší

československé vlády a přispíval k mediální sluţebnosti straně, vzhledem k autentičnosti

Burchettova záţitku se jedná o zdaleka nejkvalitnější reportáţ, která byla tehdy otištěna.

Autor kdysi viděl, jak v Hirošimě ještě po několika týdnech umírají lidé, a i zpětné popsání

jeho záţitku po takové době nahánělo husí kůţi. Od roku 1945 ale podobných svědectví

samozřejmě přibývalo a o deset let později uţ i méně pozorný čtenář musel mít představu,

ţe co se dělo v Hirošimě a Nagasaki, nemělo srovnání s účinky jiných bomb. Stejně

tak povědomí o účincích ozáření bylo daleko větší a deníky informace o nich rozhodně

19 BURCHETT, Wilfred. V Hirošimě před deseti lety. Rudé právo. 6. srpna 1955, roč. 35,

č. 216, s. 4.

Název práce

27

nepředkládaly jako novinky, naopak lze vycítit předpoklad redaktorů, ţe hovoří k dobře

informovaným čtenářům.

Nejen v mediálních kruzích však stále panovala nejistota (a navţdy zůstane)

nad skutečným počtem mrtvých, kterým se deníky tehdy zabývaly daleko více

neţ konkrétními lidskými příběhy. Zajímavé je, ţe kdyţ tenkrát noviny psaly o mnoţství

obětí obecně, obvykle uváděly „desetitisíce“ mrtvých. Jakákoli konkrétní čísla pak

ale představovala údaj o řád vyšší. Od odhadů začínajících na 200 000 jen v samotné

Hirošimě (Lidová demokracie20

) aţ po 370 000 celkem (Svobodné slovo21

).

3.3 Rok 1965

3.3.1 Válka ve Vietnamu

Jestliţe v roce 1955 byly atomové útoky pro světovou veřejnost ještě relativně čerstvou

vzpomínkou, ale aktuálně nepředstavovaly přímou hrozbu, deset let poté panovala

na mezinárodní scéně značně odlišná situace. Eskalující válka ve Vietnamu vyvolávala

obavy, ţe budou jaderné zbraně znovu pouţity. Takovou představu alespoň získal čtenář

československých deníků, které o dvacetiletém výročí výbuchů často psaly právě

v souvislosti s vietnamskou válkou.

Československá socialistická republika coby země východního bloku stála

v probíhajícím konfliktu na straně komunistického Severního Vietnamu a Sovětského

svazu. Fakt, ţe i Sověti uţ v té době vlastnili vodíkovou bombu, byl v médiích opomíjen

a pozornost se soustředila především na hrozbu třetího útoku jadernou zbraní ze strany

USA. Na varovné články s touto tematikou se zaměřovaly hlavně Svobodné slovo a Rudé

právo: „Letos na jaře se ve Spojených státech halasně diskutovalo o moţnosti pouţití

atomových zbraní proti vietnamskému lidu. Penzionovaní američtí generálové se vyslovili

pro: […]. Zvláštní zpravodaj listu France Soir se jako jediný civilista a novinář zúčastnil

cvičení amerického generálního štábu, jehoţ námětem bylo pouţití atomových zbraní

ve Vietnamu.“22

I tento text začínal připomenutím prvního a druhého bombardování

před dvaceti lety.

20 NESG. Hirošima varuje. Lidová demokracie. 6. srpna 1955, roč. 11, č. 188, s. 1.

21 ČAPEK, Abe. Japonec a Američan o Hirošimě. Svobodné slovo. 7. srpna 1955, roč. 11, č. 189, s. 1.

22 MICHÁLEK, A. Hirošima varuje! Rudé právo. 6. srpna 1965, roč. 45, č. 216, s. 5.

Název práce

28

Moţná právě i z pocitu bezprostředního ohroţení dalšího národa dávaly deníky

oproti roku 1955 o poznání větší důraz přímo na osudy obyvatel Hirošimy a Nagasaki

a dlouhodobými následky se zabývaly podrobněji. Neméně důleţité muselo být to, ţe rok

co rok v Japonsku zveřejňovali seznamy dalších a dalších obětí atomových bomb

a ani po dvaceti letech s tím nemohli přestat. Tyto skutečnosti přitom vysloveně nahrávaly

všem, kteří by chtěli či museli napsat „protiimperialistický“ text, a tak článků,

které kombinovaly tato dvě témata, vycházelo mnoho.

3.3.2 „Hirošima: 452 nových obětí“

Krátká zpráva23

s tímto titulkem musela 7. srpna upoutat pozornost těch čtenářů Lidové

demokracie, kteří si ani po článcích z předchozích dnů neuvědomili, ţe na nemoci

z ozáření lidé umírají ještě dvacet let po bombardování. Výstiţný informativní titulek

odkazoval na to, ţe 6. srpna přečetl starosta Hirošimy v parku Míru další dlouhou řadu

jmen, která během posledního roku přibyla na seznam obětí. Ani tento rok však v novinách

6. srpna nechyběl publicistický článek24

uveřejněný na titulní straně, který o události

pojednával detailně uţ spíše z historického hlediska.

Svobodné slovo se toho roku stejně jako Lidová demokracie drţelo standardně

alespoň jednoho delšího zpravodajsko-publicistického článku v den výročí a několika

kratších zpráv o probíhajících mírových konferencích. Články ale kromě tendence

upozorňovat na stále nové oběti bomb a občasné oţivení textů střípky lidských příběhů

z oné doby nepřinášely mnoho nového. Dohromady deníky otiskly deset (Lidová

demokracie) a šest (Svobodné slovo) zpráv, které činilo aktuálními průběţné poukazování

na hrozbu moţného třetího atomového bombardování – ve Svobodném slovu například

v článku Memento Hirošima25

, zčásti otištěném v úvodu třetí kapitoly.

3.3.3 Obraz Hirošimy–Nagasaki v Rudém právu

Na rozdíl od dvou dalších deníků produkovaly noviny s výsadním stranickým statutem

větší mnoţství původní publicistiky a 4. srpna 1965 přineslo Rudé právo rozsáhlou

reportáţ Draha Illíka26

, opatřenou fotografií Průmyslového paláce v Hirošimě z téhoţ roku.

23 NESG. Hirošima: 425 nových obětí. Lidová demokracie. 7. srpna 1965, roč. 21, č. 217, s. 1.

24 RST. Enola Gay nese smrt. Lidová demokracie. 6. srpna 1965, roč. 21, č. 216, s. 1.

25 MATOUŠ, J. Memento Hirošima. Svobodné slovo. 6. srpna 1965, roč. 21, č. 216, s. 1.

26 ILLÍK, Draho. Hirošima. Rudé právo. 4. srpna 1965, roč. 45, č. 214, s. 4.

Název práce

29

Poněkud patetický začátek článku vyvaţuje emotivní popis návštěvy Muzea

atomové bomby a rozhovor s jeho ředitelem, jedním z přeţivších. Čtenáři se také mohli

dočíst o legendárním příběhu dívky Sadako Sasaki, která byla jako dvouletá nalezena zcela

nezraněná jen kilometr od epicentra – zachránila ji matka vlastním tělem. Bohuţel za deset

let jí byla diagnostikována leukémie. „Děti ji často navštěvovaly a přinesly jí papír,

aby mohla skládat jeřáby – ptáky, kteří prý lidem přinášejí štěstí. Sadako věřila, ţe kdyţ

jich udělá tisíc, uzdraví se. Udělala jich jen pět set čtyřicet čtyři.“27

Příběh dvanáctileté

dívky s leukémií rychle obletěl Japonsko a ţáci z celé země dodnes posílají do jednoho

z hirošimských muzeí za kaţdou třídu tisíc papírových jeřábů.

V obsaţné a snad se dá říci, ţe jinak i kvalitní reportáţi, se ale autor na závěr

dopustil velkého reportérského pochybení. Nebýt to uprostřed studené války, mohli

bychom předpokládat, ţe ho způsobila jeho vlastní nevědomost nebo neporozumění

výkladu – bohuţel zde se dá spíše usuzovat na variantu úmyslného manipulování fakty.

Kdyţ autor hovořil o své návštěvě místního výzkumného centra ABCC (Atomic

Bomb Casualty Commission / Komise pro postiţené atomovou bombou), na základě

rozhovoru s jedním z pracovníků tvrdil, ţe ústav se zabývá léčbou ozářených pacientů

a byl zklamaný, ţe se během prohlídky komplexu nedočkal lůţkového oddělení

s nemocnými – vysvětlili mu prý, ţe ústavní péče je ambulantní. Dále pokračoval:

„Po dlouhé diskuzi a podrobném popsání činnosti střediska jsem dospěl k jednoznačným

závěrům. USA jiţ v době svrţení první atomové pumy počítaly s jejím dalším pouţitím

[…]. Hirošima byla proto vítanou příleţitostí, jak v praxi ověřit účinky výbuchu.

Pod rouškou humanity a pomoci postavily USA výzkumný ústav ABCC, […]. USA

nepomáhají ani v nejmenší míře postiţeným výbuchem, ale shromaţďují statistické údaje

[…]. Je to ze strany vojenských úřadů USA kolosální výsměch lidstvu a zločin, […].“28

Faktický problém zde ani tak nespočívá v záměně vlastního názoru

za neoddiskutovatelnou pravdu, ale v tom, ţe tato část reportáţe je vystavena na čisté lţi.

Autor prezentuje výzkumný záměr americko-japonské organizace jako zradu

na nemocných, ale centrum ABCC, v jehoţ činnosti dodnes pokračuje RERF (Radiation

Effects Research Foundation / Nadace pro výzkum účinků radiace), nikdy nemělo léčbu

pacientů v popisu práce. Stejně jako jiné vědecké instituce dosud pomáhá léčbě rozsáhlým

výzkumem, v tomto případě zaměřeným na velmi specifickou oblast. V rámci výzkumu

27 tamtéţ

28 tamtéţ

Název práce

30

sice v průběhu let probíhaly různé léčebné programy, ale primární bylo dozvědět se více

o dlouhodobých následcích ozáření, nikoli je léčit. Jak ostatně uvádí RERF na svých

webových stránkách: „ABCC was established to determine how, over the long term,

exposure to radiation affected the health of A-bomb survivors.“ [RERF, 2007, s. 3] Neboli

ţe centrum ABCC bylo zaloţeno, aby se zjistilo, jak ozáření v dlouhodobém horizontu

ovlivňuje zdravotní stav přeţivších, – tedy aby například shromaţďovalo statistické údaje.

Proč se Američané zabývali výzkumem a ne léčbou, by byla naprosto jiná otázka.

V dalších textech uţ se ale podobně významné dezinformace nevyskytovaly

a navzdory této chybě, ať záměrné či ne, není moţné Rudému právu upřít prvenství

co do informační šíře zpráv o Hirošimě a Nagasaki, kterých zde toho roku vyšlo jedenáct.

S jeho privilegovaným přístupem ke zdrojům totiţ zřejmě také souvisí otištění článku29

od doc. Miloslava Skalky z Biofyzikálního ústavu ČSAV v Brně, který se velmi podrobně

věnoval rozboru zdravotního stavu ozářených, včetně vysokého nárůstu počtu pacientů

s leukémií v letech 1951–1959. Upozorňoval jiţ i na značně se rozcházející odhady počtu

obětí, a to v rozmezí od 64 do 200 tisíc v Hirošimě a 39 a 120 tisíci pro Nagasaki.

Rudé právo přineslo nejen velmi komplexní, ale pro mnohé čtenáře jistě i nové

informace o osudu obětí nukleárních bomb. Nejpodrobnější a tím i nejzajímavější články

se tedy čtenáři dočetli tam, kde bylo zpravodajství nejvíce kontrolované, počínaje výběrem

věrných straníků do redakce. V roce 1965 hromadné sdělovací prostředky

v Československu uţ dlouho fungovaly podle osvědčeného modelu mediální komunikace

ve státech s totalitním systémem moci.

3.4 Rok 1975

Oproti zveřejněným sedmadvaceti článkům při příleţitosti dvacátého výročí se noviny

v roce 1975 tématu věnovaly podstatně méně, viz přílohy č. 1 a 2. V Rudém právu,

Svobodném slovu a Lidové demokracii vyšlo ve sledovaném období dohromady

jen patnáct článků, které se útoky zabývaly přímo. Neustálý rozvoj v oblasti jaderného

zbrojení byl jiţ dávno zaţitou realitou, stejně tak paralelně fungující organizace za boj

proti nukleárním zbraním a za světový mír. Redakce tedy zřejmě nepovaţovaly za nutné

zvýšit mnoţství zpráv, publicistické i zpravodajské články na toto téma ale vycházely

stejně jako v předchozích letech.

29 SKALKA, Miroslav. Atomová smrt stále hrozí. Rudé právo. Nedělní příloha. 8. srpna 1965,

roč. 45, č. 218, s. 2.

Název práce

31

Pro uvedení do dobového kontextu je třeba si připomenout Závěrečný akt

Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, který 1. srpna 1975 podepsalo 35 států

včetně Sovětského svazu a USA – v Helsinkách byl schválen dokument, který alespoň

na krátký čas přispěl ke sníţení napětí během studené války, a všechny tři deníky o něm

rozsáhle referovaly.

V článcích o Hirošimě a Nagasaki pak byla i v souvislosti s KBSE vysloveně

vyzdvihována role Sovětského svazu při udrţování míru od konce druhé světové války

a vůbec „nesmírně pozitivní“ vliv SSSR na jeho uzavření. Kaţdý z deníků v alespoň

jednom článku důrazně vyslovil názor, ţe svrţení atomových bomb „nebylo z vojenského

hlediska nutné“30

, „neboť porazit Japonsko bylo moţno i soustředěným úderem spojenců,

který skutečně o tři dny později zahájila Sovětská armáda zdrcujícím útokem proti

miliónové kvantungské armádě v severovýchodní Číně.“31

Svobodné slovo dále dokonce

otisklo tvrzení, o němţ se historici a vojenští stratégové dosud přou: „Závěrečná etapa

druhé světové války na Dálném východě pak jasně ukázala, ţe rozhodující byly jiné

vojenské operace neţ atomové bomby svrţené na Hirošimu a o několik dnů později

i na Nagasaki.“32

Největším posunem oproti předchozím dekádám je, ţe zatímco tehdy se sice jiţ

objevovaly jisté pochybnosti o bezpodmínečné nutnosti pouţití atomových zbraní, ale spíše

náznakově a mezi řádky, hovořilo uţ zpravodajství tohoto roku o zbytečnosti útoků

s naprostou jistotou. Ta zcela v duchu „protiimperialistické propagandy“ naznačovala,

ţe nebýt USA, Sovětský svaz by druhou světovou válku v Tichomoří zvládl ukončit sám.

3.5 Čtyřicáté výročí

3.5.1 Sovětské moratorium na jaderné výbuchy

Rok 1985 nepředstavoval jistý zlom jen kvůli 40. výročí útoků, které by samo o sobě bylo

dobrou záminkou k napsání mnoha vzpomínkových článků. Při jeho příleţitosti se navíc

Sovětský svaz rozhodl jednostranně vyhlásit zákaz všech jaderných výbuchů, který měl

trvat do 1. ledna 1986. Jak oznamovaly noviny, pokud by se během té doby k moratoriu

přihlásily i USA, mohlo by údajně být ještě prodlouţeno. Kombinace těchto dvou událostí

30 NESG. Atomová smrt se nesmí opakovat. Lidová demokracie. 5. srpna 1975, roč. 31, č. 182, s. 2.

31 PS. Třicet let. Svobodné slovo. 6. srpna 1975, roč. 31, č. 183, s. 2.

32 NESG. Hirošima naléhavě varuje. Rudé právo. 6. srpna 1985, roč. 65, č. 183, s. 1.

Název práce

32

pak dala vzniknout nevídanému mnoţství textů, kde byl Sovětský svaz prezentován jako

nositel míru, protoţe kdy jindy by se dalo lépe hovořit o „mírovém“ zákazu jaderných

výbuchů neţ ve zprávách o Hirošimě a Nagasaki. Těch vyšlo jen za prvních čtrnáct dní

v srpnu čtyřicet pět (z toho dvacet dva jen v Rudém právu).

Zatímco o vojenském arzenálu Sovětského svazu, jakéhosi „mírotvůrce“, se v nich

příliš nepsalo, mnoţství a typ amerických zbraní byl v tisku hojně rozebírán. Novým

ţhavým tématem byly tzv. „hvězdné války“. Jednalo se o moţné nebezpečí útoku

„imperialistických“ zbraní namířených na východní blok z vesmíru.

3.5.2 Propaganda během vrcholící studené války

V roce 1985 byly jaderné útoky na Hirošimu a Nagasaki v tisku pravidelně označovány

jako „americké“ – daleko častěji neţ dříve, ačkoli vzato do důsledku i Sovětský svaz

se v roce 1945 jasně přidal na „americkou“ stranu, kdyţ 8. srpna 1945, tedy v době mezi

prvním a druhým výbuchem, vyhlásil Japonsku válku. Stejně jako v roce 1975 i zde však

noviny líčily poslední válečné události tak, ţe by tehdy stačil samotný vstup SSSR

do války a jeho poráţka Kuantungské armády k tomu, aby Japonsko kapitulovalo.

Navíc nejenţe z perspektivy roku 1985 „americké jaderné bombardování nelze

ničím ospravedlnit“33

, ale „výbuch se stal vlastně prvním krokem studené války vyhlášené

socialismu“ 34

. Tisk tak zašel ještě o krok dále neţ v roce 1975. Hirošima byla totiţ podle

tehdejších novinářů jen „zkušební střelnicí“33

a „jaderná energie vstoupila do obecných

dějin jako symbol smrti, utrpení a zkázy, jako prostředek k atomovému vydírání,

jako demonstrace síly a snahy o světovládu“35

. USA šlo podle tohoto výkladu primárně

o to, „získat vojenskopolitickou převahu nad Sovětským svazem v poválečném období“36

,

nikoli o ukončení války.

Především z delších článků otištěných v den výročí je cítit velká nenávist vůči USA

– tento postoj nezmírnily ani změny politických poměrů v Sovětském svazu po nástupu

Michaila Sergejeviče Gorbačova do funkce generálního tajemníka ÚV KSSS v březnu

1985. Články varující před politikou USA vycházely ve všech třech denících a někdy

dokonce ve velmi podobném znění zřejmě převzatém z ČTK, i kdyţ signatury textů

33 NESG. Hirošima naléhavě varuje. Rudé právo. 6. srpna 1985, roč. 65, č. 183, s. 1.

34 KC. Hirošimské memento. Lidová demokracie. 6. srpna 1985, roč. 41, č. 183, s. 1.

35 LÖBL, Karel. Proti zbraním hromadného ničení. Svobodné slovo. 6. srpna 1985, roč. 41, č. 183, s. 1.

36 BROŢ, Ivan. Od Hirošimy k „hvězdným válkám“. Rudé právo. 6. srpna 1985, roč. 65, č. 183, s. 6.

Název práce

33

se lišily (například zprávy USA už desetkrát chtěly použít jaderné zbraně37

a Odhalené

plány zkázy38

ze 7. srpna 1985).

Čtenáře neznalého kontextu by muselo napadnout, ţe spíše neţ jen jako „politicky

zaujaté“ byly články psané v duchu tvrdé válečné propagandy. Při jejich čtení je někdy

aţ s podivem, ţe USA a SSSR spolu technicky vzato ve válečném stavu nebyly. Kromě

agresivního tónu jednotlivých zpráv připomíná válečnou propagandu i to, ţe mnohé

argumentace a prezentovaná fakta v nich nebyla ničím podloţená – v textech chyběly

zdroje tam, kde bychom je – obecně vzato – u seriózního, byť stranického, média nejspíš

očekávali.

To sice do jisté míry platilo i o zpravodajství předchozích let, v tomto ročníku

se ale našlo podobných nedostatků mnohem více. Jedna citace za všechny: „Nedávno

se přece na světlo světa dostala informace o dokumentu číslo 329 amerického Spojeného

zpravodajského výboru ze 3. listopadu 1945, který obsahuje seznam dvaceti sovětských

měst, počínaje Moskvou, která se měla stát cílem atomového bombardování. A plán

Charioteer z roku 1948 předpokládal svrhnout 133 atomových pum na 70 měst

v Sovětském svazu…“39

Nejenţe vůbec není jasné, odkud Rudé právo získalo informaci o plánu Charioteer.

Matoucí je především skutečnost, ţe první věta je řádně označena zdrojem a druhá –

v textu zprávy navíc tučně zvýrazněná –, která s první informací vlastně vůbec nesouvisí,

se s ní „sveze“. Vypadá stejně důvěryhodně a vzhledem k obsahu sdělení a grafické

podobě i důleţitěji. Informace přitom není ničím podloţená, ale toho si většina lidí

při rychlém čtení novin patrně nevšimne.

Zůstává otázkou, zda za podobně naléhavými zprávami byly pokyny stranického

vedení KSČ, respektive direktivní příkazy FÚTI, či zda uţ autoři textů i jejich čtenáři byli

natolik uvyklí jejich stylu, ţe je psali a četli bez zaváhání – redaktoři „díky“ zaběhnuté

autocenzuře a čtenáři ze zvyku. Nicméně platí, ţe pro zpravodajství roku 1985 je typická

ideologická horlivost redaktorů, jejichţ texty více neţ kdy předtím spíše neţ zpravodajské

výtvory připomínaly propagandistické pamflety.

37 ČTK. USA uţ desetkrát chtěly pouţít jaderné zbraně. Rudé právo. 7. srpna 1985, roč. 65,

č. 184, s. 7.

38 ZČ. Odhalené plány zkázy. Svobodné slovo. 7. srpna 1985, roč. 41, č. 184, s. 2.

39 BROŢ, Ivan. Od Hirošimy k „hvězdným válkám“. Rudé právo. 6. srpna 1985, roč. 65, č. 183, s. 6.

Název práce

34

3.5.3 „Udělal bych to znovu“

Kromě zpráv, kde bylo výročí Hirošimy a Nagasaki vyuţíváno ke zdůraznění mírové role

SSSR, se jím opět zabývaly i kratší texty o probíhajících konferencích. Tady uţ ale deníky

nebyly příliš invenční a obvykle se omezily na strohé konstatování, co se odehrálo a kde.

V případě Mezinárodní konference za zákaz jaderných zbraní vyšla 3. srpna 1985 ve všech

třech titulech stejná zpráva od ČTK, ve Svobodném slově byla otištěna s drobnými

úpravami. Stručně informovala o zahájení konference předchozího dne a o tom,

ţe se jí zúčastní 27 zemí včetně československé delegace.

V dalších nepříliš dlouhých zprávách se deníky dotkly jak příběhů přeţivších,

tak i osudů letců, kteří při útoku zasahovali. Redaktor Rudého práva Milan Jelínek si všiml

příběhu dvou obyvatel Hirošimy, kteří o svých zkušenostech vyprávěli v Moskvě na XII.

světovém festivalu mládeţe a studentstva. Eugusa Judzi vzpomínal na ošetřování

umírajících spoluobčanů a odklízení trosek zničeného města, Isida Akira vysvětloval

nepochopitelné: „Měl štěstí, jak mu řekli lékaři, byl v tzv. jaderném stínu. Doktoři mu

dodnes nevysvětlili, proč přeţil, byl to zázrak, říkají.“ 40

Jeho bratr, který byl v době útoku

s ním, zemřel do jednoho měsíce.

Lidová demokracie 6. srpna krátce informovala o sebevraţdě Paula Bregmana41

,

jednoho z navigátorů letadel nesoucích bombu. K jeho nevyrovnanému psychickému stavu

údajně přispělo i 40. výročí útoků, a tak je aţ s podivem, ţe jinde nebyla tato informace

otištěna – poskytla by další prostor pro kritiku USA.

Do stejné kategorie patří i rozhovor z deníku Le Figaro Magazine s Paulem

Tibbetsem, velitelem bombardéru, který shodil bombu na Hirošimu. Pod působivým

titulkem Udělal bych to znovu přineslo Rudé právo část rozhovoru opatřeného vlastními

vysvětlivkami, díky kterému zde byl otištěn také opačný názor, jakkoli ho Rudé právo

povaţovalo za nemístný a skandální: „Vţdycky jsem věřil, ţe čím dřív tuto zbraň

pouţijeme, tím rychleji zastavíme ničení lidských ţivotů.“42

Názor, který bude v českém

tisku později slyšet stále více, se tady v rámci vybraných deníků a období objevil od 40. let

vůbec poprvé. Absolutní nesouhlas redakce s touto myšlenkou ale vyjadřuje i přiloţená

a poněkud sugestivní ilustrační fotografie pořízená přímo před hirošimským Památníkem

40 JELÍNEK, Milan. Pohlédli do tváře smrti. Rudé právo. 6. srpna 1985, roč. 65, č. 183, s. 6.

41 NESG. Hirošima je trvalým varováním pro lidstvo. Lidová demokracie. 6. srpna 1985,

roč. 41, č. 183, s. 1.

42 STŠ. Udělal bych to znovu. Rudé právo. 13. srpna 1985, roč. 65, č. 184, s. 7.

Název práce

35

míru, na které je vyobrazená mladá umívající se matka s dítětem v náručí. Celý článek

viz příloha č. 4.

3.6 Shrnutí proměny mediální reflexe událostí za vlády KSČ

Průřez čtyřiceti lety zahraničního zpravodajství tří českých deníků od roku 1955 do roku

1985 poskytuje i v úzce vymezeném období prvních čtrnácti srpnových dnů vybraných let

dobrý přehled o stavu české ţurnalistiky za autoritářské vlády. Velmi efektivní personální

politika KSČ při obsazování redakcí, s počátky jiţ u vzniku ministerstva informací v roce

1945, v kombinaci s přibývajícími legislativními opatřeními a postupným přechodem

z předběţné cenzury na následnou dostala v průběhu let novinářskou profesi zcela

do područí státního aparátu. Maximalizace stranického dohledu nad mediální produkcí

se projevila jak na obsahové, tak formální stránce textů.

Oproti roku 1945 uţ v 50. letech fungovaly mechanismy dohlíţející

na ideologickou nezávadnost textů. Zprávy se primárně nepsaly pro zvýšení

informovanosti obyvatelstva o domácím a zahraničním dění; média byla významným

prostředkem upevňování stranické moci a jako taková byla vyuţívána především jako

výchovný prostředek. Jednotlivé zprávy tak měly čtenáři podat jediný „správný“ výklad

události a „socialistickou společnost“ vykreslovat v tom nejlepším světle. To se týkalo

všech mediálních výstupů za vlády KSČ, tedy i zpráv o výročí útoků na Hirošimu

a Nagasaki. Typickým rysem takových článků se stala frázovitost a určitá tematická

stereotypizace, neboť autoři se, byť v různých kontextech, neustále vraceli ke srovnávání

sovětské a „západní“ politiky.

Pro zprávy o atomových útocích znamenalo prvních deset let po válce především

radikální obrat v pohledu na jaderné zbraně. Minimálně v médiích došlo k jejich

naprostému odsouzení – jejich dříve oslavovaný podíl na ukončení války přebil pocit viny

z obrovského mnoţství obětí a dlouhodobých následků. Navíc na rozdíl od situace v roce

1945 uţ nikdo napjatě neočekával definitivní konec druhé světové války a jednoznačné

odsouzení jaderných zbraní bylo také výsledkem bilancování války s desetiletým odstupem

a lehkostí lidí, jejichţ země se uţ dávno (oficiálně) v ţádném válečném konfliktu

nenachází.

U příleţitosti desetiletého výročí prvního atomového bombardování

se tak československý čtenář dozvídal především o snahách SSSR v oblasti tzv. mírového

vyuţití jaderné energie, a to při zdůrazňování zhoubných následků tohoto technologického

Název práce

36

know-how v rukou USA. Sovětské vyuţití jádra bylo prezentováno jen v pozitivním světle

a téma moţných problémů s uskladněním radioaktivního odpadu bylo zcela přehlíţeno.

Zatímco SSSR byl prezentován jako oficiální československý spojenec, role USA

se jiţ od konce 40. let upevňovala do podoby ideologického nepřítele. Toto rozdělení rolí

bylo výrazné uţ v padesátých letech, nicméně nenávist k USA v tisku v průběhu

následujících desetiletí ještě vzrůstala. V 50. letech zatím vysloveně protiamericky

vyznívaly pouze jednotlivé pasáţe textů, nikoli zahraniční zpravodajství jako celek,

resp. ne veškeré zprávy o daném výročí.

To se ale postupně změnilo a zpravodajství 60. let bylo uţ jako celek zaměřeno

výrazně protizápadně. O USA se negativně aţ nenávistně psalo zejména v souvislosti

s válkou ve Vietnamu, která byla rovněţ připomínána v mnoha článcích o Hirošimě

a Nagasaki – panovaly obavy ze svrţení další jaderné zbraně a odsouzení jejich pouţití

na konci druhé světové války přetrvávalo. Pravidelnou součástí článků se staly emotivní

popisy nejen průběhu bombardování, ale i jednotlivých lidských příběhů přeţivších. Zcela

novou kategorii zpráv představovaly články hovořící o počtu obětí bomb za uplynulý rok,

tj. dvacátý rok po útocích. Zároveň se zde poprvé mezi zprávami z období 1.–14. srpna let

1955 a 1965 objevila velká dezinformace jednoznačně ovlivněná politickým kontextem

doby, týkající se práce americko-japonské organizace ABCC. Je moţné konstatovat,

ţe od 60. let uţ bylo výročí prvního atomového bombardování v československém tisku

nepochybně zneuţíváno k propagandě prosovětské politiky.

Co do počtu zpráv se 50. a 60. léta pohybovala v podobných číslech, ve vybraném

časovém úseku bylo ve všech třech denících v součtu otištěno třiadvacet a sedmadvacet

článků, které se o Hirošimě nebo Nagasaki výslovně zmínily. Nicméně 70. léta

pak neznamenala pouze formální změnu zpravodajsko-publicistického stylu – strojené

normalizační zpravodajství, které dávno rezignovalo na jakoukoli snahu o zachování

alespoň minimální umělecké hodnoty textů, přineslo značný propad v intenzitě

zpravodajství o Hirošimě a Nagasaki. Otištěno bylo pouhých patnáct zpráv komentujících

související události. Obsahovou změnu oproti 60. létům představovala opakující

se konstatování, ţe pouţití atomových zbraní rozhodně nebylo z vojenského hlediska nutné

k ukončení druhé světové války. Stačilo by vyčkat zásahu sovětské armády proti

japonským jednotkám v Mandţusku.

Tento názor se v médiích během následujících deseti let proměnil v nezvratnou

pravdu povaţovanou za výchozí bod úvah o tom, ţe atomové útoky byly primárně

vyhlášením studené války prostřednictvím účelové demonstrace síly USA, ne pokusem

Název práce

37

světovou válku ukončit. Tím se také završil vývoj mediálního obrazu atomových útoků

za vlády KSČ. Články z roku 1985 byly psány ve stylu válečné propagandy, kdy veřejnosti

byly coby nezpochybnitelná fakta předkládány různé domněnky. Pietní událost, čtyřicáté

výročí bombardování Hirošimy a Nagasaki, byla v mnoha z pětačtyřiceti článků prvních

dvou srpnových týdnů roku 1985 zneuţívána k prezentaci Sovětského svazu v roli

„mírotvůrce“ bojujícího proti atomovým zbraním prostřednictvím vyhlášení

jednostranného moratoria na jaderné výbuchy. Nepoměr v počtu článků otištěných v roce

1975 a 1985 a celkové srovnání mnoţství zpráv v průběhu let je znázorněno přílohách.

Název práce

38

4 Padesáté výročí a současný mediální obraz útoků

Po revoluci v listopadu 1989 došlo v Československu k radikální proměně mediální scény.

Postupně byla vytvořena nová mediální legislativa a hromadné sdělovací prostředky

se osamostatnily od stranického aparátu KSČ, tj. proběhla jejich privatizace a média

se vymanila z přímého vlivu státu. Projevilo se to nejen na obsahové stránce tisku

a na stylu novinářského projevu, který po dlouhých čtyřiceti letech přestal být uniformní.

Zmizel informační monopol ČTK a na trhu se znovu objevilo zpravodajství zahraničních

tiskových agentur. V novinách se také výrazně zvýšil podíl původních příspěvků,

kdy o daném tématu začali psát uţ nejen zpravodajové, ale čeští i zahraniční odborníci.

Porevoluční léta přinesla i zánik některých etablovaných periodik a změnu grafické podoby

novin.

Mezi zaniklá periodika patřila například Lidová demokracie. V období od srpna

roku 1995 budou tedy místo článků otištěných zde analyzovány texty z Lidových novin,

se kterými se v roce 1994 sloučila; podobná změna se týká i Svobodného slova, které

pod názvem Slovo přestalo vycházet v roce 2000 [Končelík, 2010, s. 259]. Jeho články

nahradí příspěvky z nejčtenějšího nebulvárního deníku v ČR Mladé fronty Dnes.

Z vybraných tří periodik vychází dodnes pod změněným názvem pouze deník Rudé právo.

Po grafické stránce se proměny novin týkaly například pozvolného zařazování

barevných fotografií, i kdyţ z devíti ilustrací k tématu nebyla v roce 1995 zatím barevná

ani jedna. O deset let později otiskly deníky šest barevných fotografií z celkového počtu

dvaceti tří snímků a v roce 2010 uţ byl poměr opačný, z devíti otištěných fotografií byly

pouze dvě černobílé. Je k tomu ale třeba dodat, ţe na rozdíl od přetiskovaných dobových

černobílých ilustrací měli novináři u aktuálních fotografií z pietních akcí moţnost sami

zvolit, v jaké podobě snímky otisknou. A tak došlo 8. srpna 2005 k tomu, ţe stejná

fotografie vyšla v Mladé frontě barevně, kdeţto v Lidových novinách v černobílém

provedení.

4.1 Rok 1995

Necelých šest let po skončení studené války uţ v médiích dávno nebylo patrné stranění

Sovětskému svazu, respektive Rusku, a z článků zcela zmizelo napětí válečného konfliktu.

Pro celkem dvacet dva textů o Hirošimě a Nagasaki vydaných ve třech výše zmíněných

denících během prvních čtrnácti srpnových dnů to znamenalo obrat především v tom

smyslu, ţe jejich autoři přestali čtenáře opakovaně přesvědčovat o tom, ţe konec druhé

Název práce

39

světové války by dokázal zabezpečit samotný SSSR vyhlášením války Japonsku

bez souběţné pomoci amerických jaderných zbraní. Naopak byla znatelná snaha předloţit

čtenáři několik verzí alternativních konců druhé světové války a nechat jeho samotného

posoudit, jak by realita vypadala bez nasazení atomových bomb.

Jejich pouţití bylo sice do značné míry stále kritizováno, na druhou stranu se začaly

čím dál častěji prosazovat i takové názory, které výbuchy obhajovaly. Někteří autoři

dokonce soudili, ţe atomové zbraně vlastně zabránily vzniku třetí světové války – viz

závěr publicistického článku o událostech konce druhé světové války ze Svobodného slova

dne 4. srpna: „Druhá světová válka tak skončila za hřmotu jaderných zbraní. Historici jsou

však toho názoru, ţe půl milionu jejích obětí vykoupilo zdraví a ţivoty miliónů Američanů

a Japonců, kdyby válka podle původních předpokladů skončila někdy koncem roku 1946.

Navíc jejich existence byla jednou z hlavních příčin, ţe nedošlo ke třetí světové válce.

To však aktéři i jejich oběti těţko mohli předpokládat. Moralizování nad tímto činem

a jeho dodatečné odsuzování lze posoudit jedině ve světle historických skutečností

a ty hovoří jasnou řečí. Ostatní, jak prohlásil jeden americký historik, uţ nepatří do oblasti

faktů, ale filozofie.“43

Den poté tento názor podpořily i Lidové noviny: „Nesporný je i fakt,

ţe pokračující konvenční bombardování japonských měst by si vyţádalo víc obětí

neţ atomové pumy. Ovšem v hrůzách, jeţ druhá světová válka přinesla, tvoří atomové

pumy kategorii samu pro sebe. Na druhé straně je velmi pravděpodobné, ţe memento

Hirošimy a Nagasaki pomohlo odvrátit hrozbu jaderné války v následujícím padesátiletí.“44

Kromě nebývalé ambivalence názorů na nukleární zbraně se objevila i změna

ve vnímání japonské role ve válce. Japonci jiţ v českém tisku nebyli vykreslováni

výhradně jako oběti, kterým ublíţila „zlá imperialistická“ země. Dalo by se říci, ţe nastal

návrat blíţe k perspektivě roku 1945, oproštěné od poválečné euforie. Neboli převládl

názor, ţe je sice tragické, ţe byla zničena celá dvě města a zahynulo mnoho desítek tisíc

lidí, ale z pohledu doby k tomu vedly ne zcela nepochopitelné důvody.

Je otázka, jak dlouho uţ se podobné názory prosazovaly na stránkách zahraničních

periodik. Stejně tak diskuze na téma, zda bylo Japonsko ve válce spíše v pozici agresora

nebo jednalo v sebeobraně, zřejmě probíhaly jiţ dlouho, nicméně v českém tisku

se objevily aţ v porevoluční době. I padesát let po válce se však japonská vláda odmítala

43 SEEMANN, Richard. Osud Hirošimy se rozhodl na Okinawě. Svobodné slovo. 4. srpna 1995,

roč. 87, č. 180, s. 8.

44 HRBEK, Jaroslav. Zrození atomového věku. Lidové noviny. 5. srpna 1995, č. 181, s. VII.

Název práce

40

za svůj podíl na konfliktu oficiálně omluvit, coţ komentovaly všechny vybrané deníky –

především v kontrastu s tím, ţe, jak psaly Lidové noviny, „u příleţitosti 50. výročí svrţení

americké atomové pumy na japonskou Hirošimu se nynější starosta tohoto města Takaši

Hiraoka omluvil za japonské akce během druhé světové války“45

. Stejně tak učinil starosta

města Nagasaki Ičo Ito, který navíc „řekl, ţe pokud se Japonsko neomluví asijským

národům za okupaci ve druhé světové válce, jeho protijaderné snahy nebudou moci být

vyslyšeny“46

, čímţ k omluvě za válečné akce nabádal přímo vedoucí představitele země.

K opodstatnění kritiky japonské role ve válce pomáhaly články, ve kterých Rudé

právo a Svobodné slovo psaly o vývoji jaderných zbraní samotným Japonskem. V článku

s poněkud nadsazeným titulkem Japonci měli atomovou bombu o tom 5. srpna nejprve

informovalo Svobodné slovo a o pět dní později i Rudé právo47

.

O úspěšné konstrukci atomové bomby, k níţ ale Japoncům údajně chyběl dostatek

štěpného uranu, druhý zmíněný deník informoval parafrázováním článku z amerického

deníku International Herald Tribune. Citování ze západních periodik či přímo překlad

a otištění daného článku byl výdobytkem 90. let, za vlády KSČ něčím naprosto

nepředstavitelným. V roce 1995 tak mohli v Rudém právu jakoţto shrnující historický

článek o Hirošimě a Nagasaki dne 5. srpna otisknout text Hirošima: Den, kdy padal černý

déšť, který byl celý převzatý a přeloţený z britského deníku The Guardian.

Další „novinku“ porevoluční ţurnalistiky představovalo občasné zveřejňování

průzkumů veřejného mínění, byť rovněţ přejatých ze zahraničních periodik. Příkladem

můţe být část článku Rudého práva ze 7. srpna: „Podle průzkumu veřejného mínění

zorganizovaného americkým listem USA Today 59 procent Američanů také dnes věří,

ţe rozhodnutí americké vlády o pouţití jaderných zbraní v zájmu urychlení kapitulace bylo

správné. Při průzkumu v roce 1945 podporovalo rozhodnutí americké vlády 85 procent

dotázaných.“48

45 REUTER. Hirošimský starosta se omluvil za válku. Lidové noviny. 7. srpna 1995, roč. 8,

č. 182, s. 1.

46 NESG. Nad Nagasaki se rozezněly zvony. Svobodné slovo. 10. srpna 1995, č. 185, s. 2.

47 MÁDR, Milan. IHT: Také Japonci vyvíjeli atomovou bombu. Rudé právo. 10. srpna 1995,

č. 185, s. 13.

48 NESG. Tisíce lidí si připomněly padesát let od svrţení atomové bomby na Hirošimu. Rudé

právo. 7. srpna 1995, č. 182, s. 1.

Název práce

41

Vlastní průzkum názorů amerických novinářů potom pro Lidové noviny provedl

jejich zahraniční zpravodaj André Vltchek, který ho 9. srpna shrnul s tím, ţe podle něho

„v amerických listech převládlo mínění, ţe atomové exploze měly za úkol nejen ukončit

válku, ale také demonstrovat sílu před Sovětským svazem a zajistit vedoucí postavení

v poválečném světě“49

. Několik dní předtím přitom nechali v Rudém právu promluvit

Paula Tibbetse, který „přiznal, ţe byl zděšen ničivými důsledky výbuchu bomby, ţe však

na druhé straně stále zastává názor, ţe svrţení bomby zachránilo ţivoty miliónů lidí.“50

Zpráva to byla jasná a věcná, bez jakýchkoli sugestivních poznámek, které jsme konkrétně

v souvislosti s Tibbetsem mohli zaznamenat v roce 1985.

Uţ jen ze dvou posledních citací je patrná asi nejdůleţitější změna,

která se v 90. letech udála s českými médii. Po několika desetiletích naprosté absence

jakýchkoli jiných neţ „správných“ názorů začaly státem posvěcenou „pravdu“ ve zprávách

nahrazovat necenzurované výroky jednotlivců. A ve snaze poskytnout čtenářům dříve tolik

postrádanou pluralitu názorů novináři v porevolučních letech také postupně zpochybnili

snad všechny zaţité „pravdy“, které kdy byly publikovány v souvislosti s prvním a druhým

atomovým bombardováním.

4.2 Vývoj po roce 2000

Charakteristickým rysem článků o Hirošimě a Nagasaki se během uplynulého desetiletí

stalo neustálé posuzování nutnosti svrţení nukleárních bomb ze všech moţných úhlů

pohledu. Zatímco zejména v posledních letech vlády KSČ nebylo moţné zveřejnit téměř

ţádné argumenty pro pouţití atomových zbraní, dnes mnoho autorů staví své texty právě

na polemice, která se na stránkách českých deníků začala rozvíjet počátkem 90. let.

Po šedesáti letech od zničení dvou japonských měst jadernými zbraněmi je tři české

deníky připomněly v šestadvaceti článcích, z nichţ některé byly velmi podrobné a tři

se blíţily rozsahu jedné strany A3, přičemţ úvahy o oprávněnosti útoků nechyběly

v ţádném delším textu. Všechny deníky pak v kratších zprávách informovaly o tom,

ţe v den šedesátého výročí odvysílala americká televize poprvé nezkrácenou verzi

armádního dokumentu sestříhaného z materiálu natočeného těsně po útocích v roce 1945.

49 VLTCHEK, André. USA: Zachránili jsme lidské ţivoty… Lidové noviny. 9. srpna 1995,

č. 184, s. 6.

50 NESG. Hirošimská bomba prý byla nezbytností. Rudé právo. 4. srpna 1995, č. 180, s. 14.

Název práce

42

Z několika komplexních a velmi detailních textů, které v denících vyšly v roce

2005, nepochybně stojí za zmínku článek s názvem Hirošima japonskýma očima

od světově známého českého japanologa Antonína Límana. Autor se zde mimo jiné

zabýval výzkumným centrem ABCC, které bylo podle článku Draha Illíka51

z roku 1965

postaveno „pod rouškou humanity a pomoci“ a přitom nikomu nepomáhalo. Citlivou

záleţitost shrnul Líman do několika vět, které při snaze o co největší objektivitu vysvětlují

úkol ABCC a nepřímo dokazují Illíkovu zaujatost při psaní zmíněného článku:

„Co na Hirošimě trápilo Japonce mnohem víc neţ svrţení bomby samé byl fakt,

ţe vítězná velmoc neudělala dost pro to, aby ulehčila utrpení deseti tisíců pacientů

v týdnech a měsících, které po katastrofě následovaly. Mohla ze svých bohatých zdrojů

poslat do Hirošimy odborníky, kteří věděli, o co jde (zatímco japonští lékaři tápali

v temnotách), lékaře, ošetřovatelky, léky a zdravotní materiál, jehoţ byl ve zbídačené zemi

tak zoufalý nedostatek. Ale neudělala to. Okupační správa sice zaloţila Komisi

pro postiţené atomovou bombou, která měla za úkol studovat následky výbuchu,

ale po dohodě s japonskými lékaři bylo bohuţel rozhodnuto, ţe bude provádět výzkum,

ale ne poskytovat léčení. Ústav si v lidovém povědomí získal – i kdyţ ne zcela oprávněně –

neblahou pověst, ţe japonští pacienti jsou pro něj pokusnými králíky, kteří slouţí

ďábelskému experimentu.“52

Ţe jaderné útoky mohly být „pouhým“ testem kaţdoročně zmiňují i další autoři

hlavně v souvislosti s tím, ţe na Hirošimu USA údajně pouţily jiný typ bomby

neţ na Nagasaki proto, aby mohly porovnat jejich účinky. Jiným, poněkud cynickým,

zdůvodněním pro pouţití atomových zbraní je nesmírná finanční náročnost jejich vývoje

a nutnost vynaloţené prostředky zuţitkovat.

Debata o tom, zda by konec druhé světové války dokázal zabezpečit samotný vstup

Sovětského svazu do války, na stránkách českých deníků poněkud utichla, nicméně

i v tomto směru se čas od času objevují nové informace, které sovětské propagandě

v českém tisku vlastně dávají za pravdu. Tentokrát jsou ovšem prezentována fakta

vycházející ze zkoumání historických pramenů, nikoli názory socialistických novinářů:

„Japonský historik Cujoši Hasegawa […], který jako první důkladně studoval císařské

archivy i odtajněné sovětské zdroje, soudí, ţe hlavní roli při kapitulaci Japonska sehrála

51 ILLÍK, Draho. Hirošima. Rudé právo. 4. srpna 1965, roč. 45, č. 214, s. 4.

52 LÍMAN, Antonín. Hirošima japonskýma očima. Lidové noviny. 6. srpna 2005, roč. 18,

č. 183, s. V.

Název práce

43

Moskva. […] Důvodem ke kapitulaci byl podle něj krach snah o udrţení Moskvy mimo

válku. Sověti mohli jako jediní ohrozit obsazené Mandţusko, které bylo pro Tokio hlavním

zdrojem surovin. Bez nich ve válce pokračovat nešlo, zatímco se zničenými městy byla

další válka moţná.”53

Kromě humánních důvodů pro nepouţití jaderných zbraní

se tak do veřejné diskuze dostávají i legitimní vojenskohistorické argumenty.

V souvislosti s atomovým bombardováním si čeští novináři v posledních letech

všímají především vzájemných vztahů USA a Japonska, které přes deklarované snahy

o celosvětový zákaz drţení jaderných zbraní vyuţívá ochrany amerického jaderného

deštníku. Tuto paradoxní skutečnost kaţdoročně kritizují starostové Hirošimy a Nagasaki,

nicméně vztahy obou zemí jsou dobré a pietních akcí za oběti atomových bomb se v roce

2010 poprvé zúčastnil americký velvyslanec, o jehoţ přítomnosti měli moţnost se dočíst

čtenáři Práva54

a Lidových novin55

. Mladá fronta se toho roku o závěrečných událostech

války na Dálném východě a o probíhajících vzpomínkových akcích nezmínila vůbec.

Do česko-japonských vztahů se v tomto směru výrazně promítá postava

náchodského rodáka a architekta Jana Letzela (1880–1925), o kterém se ale česká média

začala častěji zmiňovat aţ v porevoluční době. Počáteční opomínání této osobnosti

je o to pozoruhodnější, ţe fotografie jeho budovy Průmyslového paláce, ze které po 60 m

vzdáleném výbuchu zůstalo mohutné torzo, obletěly svět. Japoncům je jeho jméno a český

původ dobře známý a „A–Dome“ neboli Památník míru dnes patří mezi chráněné památky

UNESCO. Jeho autorovi se v rozsáhlém článku56

Lidových novin v roce 2010 věnoval

historik architektury působící na Praţském hradě Zdeněk Lukeš, ale v dřívějších dobách

mu byla věnována zcela minimální pozornost. Fotografie Památníku míru viz příloha č. 5.

Dalším tématem okrajově prezentovaným během výročí bombardování Hirošimy

a Nagasaki je jaderný program států známých radikální formou islámu a související obavy

z vlastnictví nukleárních zbraní teroristickými organizacemi. Ve spojitosti s atomovou

energií obecně pak bývá připomínána havárie v jaderné elektrárně Černobyl.

53 MCM. Boj o bombu neskončil ani 60 let po válce. Mladá fronta. 6. srpna 2005, roč. 16,

č. 183, s. A11.

54 MCM. Pieta v Hirošimě poprvé za americké účasti. Právo. 6. srpna 2010, roč. 20, č. 181, s. 12.

55 ŠUPOVÁ, Tereza. „Někteří chtějí omluvu, já ne“. Lidové noviny. 7. srpna 2010, roč. 23,

č. 182, s. 6.

56 LUKEŠ, Zdeněk. Architekt, jehoţ proslavila ruina. Lidové noviny. 14. srpna 2010, roč. 23,

č. 188, s. 31.

Název práce

44

Závěr

Mediální obraz prvního a druhého atomového bombardování v československých a později

českých denících od počátku reagoval na aktuální politickou situaci – ta ho v některých

dobách pouze ovlivňovala, v jiných byly události konce války přímo zneuţívány

k proreţimní propagandě. Kromě roku 1945, kdy Rudé právo jako jediné otiskovalo

poněkud tendenční příspěvky, nebyl mezi zpravodajstvím jednotlivých periodik v daných

časových úsecích výrazný rozdíl. Počínaje srovnáním v roce 1955 byly všechny

prosovětské, od roku 1995 šlo naopak u kaţdého z nich vysledovat snahu o nestranné

zpravodajství.

Zatímco v době končící války bylo zpravodajství o nukleárních zbraních spojeno

s radostí z vítězství a zprávy o poráţce Japonska byly veskrze pozitivní, v následujících

letech se tento postoj zcela proměnil. Opatrné nadšení z nového typu bomb bezprostředně

po spojeneckém vítězství vystřídala skepse a určité zklamání, pramenící z obrovského

rozsahu škod a dříve nepředstavitelných dlouhodobých následků jaderných útoků. Kromě

moţnosti revolučních inovací v energetice si lidé postupně začali uvědomovat i nesmírné

riziko, které s sebou nese vlastnictví tohoto technologického know-how. Uţ ve druhé

polovině srpna 1945 se začala média zabývat některými otázkami jaderné energie, které

nebyly uspokojivě zodpovězeny dodnes. Co do důvěryhodnosti zpráv byla média v roce

1945 i přes výrazně levicové zaměření Rudého práva spolehlivá, informace se k českým

čtenářům dostávaly s maximálním zpoţděním dvou dnů a i přes přísné informační embargo

americké vojenské správy na místech výbuchů nepodávala téměř ţádná zavádějící fakta.

Se změnou reţimu v roce 1948 přišla do československých médií tvrdá cenzura,

popř. v pozdějších dobách hlavně autocenzura, a zpravodajství z pietních akcí a mírových

shromáţdění se maximálně přizpůsobovalo poţadavkům doby. Ze stránek jednotlivých

titulů se vytratila jakákoli polemika a všechny předkládaly reţimem schválené „univerzální

pravdy“. V kaţdém sledovaném období bylo jak zpravodajství o aktuálních akcích

připomínajících oběti atomových útoků, tak publicistické články shrnující poslední týdny

války v Tichomoří spojené s momentální politickou náladou. V 50. letech byly útoky

prezentovány hlavně ve světle nových energetických moţností, v roce 1965 je novináři

tematicky propojovali s válkou ve Vietnamu a hrozbou dalšího pouţití nukleárních zbraní,

roku 1975 čtenáře především utvrzovali v tom, ţe SSSR by zvládl zabezpečit konec války

bez jejich pomoci a rok 1985 představoval jakýsi pomyslný vrchol propagandistických

textů během studené války, kdy článků na téma Hirošima–Nagasaki vyšlo nejvíce

Název práce

45

a nejenţe uţ vůbec nezpochybňovaly schopnosti Sovětského svazu ukončit válku

bez amerického zásahu – svrţení jaderných pum tehdy představovalo úmyslné vyhlášení

studené války ze strany USA. Jednostranné sovětské moratorium na jaderné výbuchy bylo

socialistickým novinářům perfektním nástrojem pro psaní o mírové roli SSSR ve světě.

Faktické informace o výbuších ale pod taktovkou vlády KSČ kupodivu příliš

neutrpěly. V publicistických článcích se nevyskytovala zavádějící tvrzení a dezinformace

ohledně historických faktů ze 6. a 9. srpna 1945 – docházelo k nim v souvislosti

s aktuálními událostmi, které byly v článcích spolu s výročím připomínány a udávaly

celkovou, tedy vţdy „protizápadní“ náladu příspěvků. Určité nadnesení odhadů skutečného

počtu obětí ještě v roce 1955 aţ na 370 000 mrtvých celkem bylo přípustné, protoţe

nejpřesnější odhady, ze kterých vycházíme dodnes, pochází aţ z konce 70. let. Od té doby

se i údaje uváděné v médiích pohybovaly kolem 210 000 obětí.

Obecně se československá média zabývala spíše počty mrtvých neţ reálným

dopadem výbuchů na přeţivší nazývané „hibakuša“, kteří jsou v Japonsku dodnes velkým

společenským tématem. Články na téma tzv. nemoci z ozáření sice čas od času také

vycházely, nicméně konkrétních lidských příběhů se v novinách ve vybraných obdobích let

1945–1985 objevilo velmi málo. To zřejmě souvisí jednak s geografickou vzdáleností

a kulturní bariérou obou zemí, jednak s politickou situací v Československu, které těţko

mohlo mít v Japonsku nezávislé dopisovatele schopné čtenářům tuto problematiku

zprostředkovat. Po revoluci v roce 1989 se ale mnohé změnilo a příběhů jednotlivých lidí,

kteří jsou ochotni se o traumatický záţitek podělit s novináři, v denících přibylo. Rovněţ

stoupl počet fotografií, které se ale místo na informační přesah zaměřují na zobrazování

detailů z pietních průvodů. Jak to v rušných městech vypadá dnes, čtenáři nezprostředkují.

V porevolučním období jako by se zpravodajství a publicistika na téma jaderných

výbuchů přiblíţila roku 1945. Z článků zmizely proreţimní formulace a po dlouhé době

začaly být o tom, o čem hlásají jejich titulky, tj. o Hirošimě a Nagasaki, nikoli

o srovnávání sovětské a „imperialistické“ politiky. Převládají úvahy na téma nutnosti

pouţití jaderných zbraní a stará „pravda“ o moţném ukončení války prostřednictvím pouhé

sovětské intervence se stala jen jednou z mnoha legitimních alternativ, podloţených

historickými prameny, ne zaslepeným politickým přesvědčením. Do zpráv se čas od času

promítají obavy z případného vlastnictví atomových zbraní státy Blízkého východu.

Mediální obraz svrţení prvních atomových bomb na stránkách československých

a českých deníků přesně kopíruje vývoj společnosti a za šedesát pět let prošel stejně

prudkými změnami jako ona.

Název práce

46

Summary

The bachelor thesis deals with the change in the Czech media reflection of the Hiroshima

and Nagasaki atomic bombing within years 1945–2010. It is focused on analysing articles

published in three Czechoslovak and later Czech daily newspapers in the above mentioned

period of time. The main aim of the work is to establish whether the information presented

in the media was timely, accurate and unbiased in the set times. The latter quality was

presumably the most threatened under the communist rule and therefore its breach

is studied closely. In the conclusion of the thesis, a comparison of the individual periods

is given to depict the overall changes in the media reflection.

To narrow the scope of material the author chooses to analyse the articles that came

out in the year of the event and those published on each tenth anniversary of the attacks

only, with the exception of the year 2010 which is included to bring the most current data.

The news and reports are gathered from the Czechoslovak Rudé právo, Svobodné slovo

and Lidová demokracie within the first two weeks in August in the chosen years. In 1945

a longer period of time is examined, beginning two weeks before and ending three weeks

after the first bombing. All three dailies ceased to exist in their original form a few years

after the so-called Velvet Revolution in 1989 and for that reason have to be replaced with

Právo, Mladá fronta Dnes and Lidové noviny in the analysis.

The results of the thesis prove that whereas in 1945 and after the fall

of the Communist Party in 1989 the articles on the first atomic bombing were relatively

unbiased and accurate, the news published in 1955, 1965, 1975 and 1985 often lacked

these qualities. Nevertheless, it was not the historical facts as such that were distorted but

the context they were presented in that made the articles biased in a pro-Soviet way. Over

the years under the oppressive rule that enforced censorship, the Hiroshima and Nagasaki

atomic bombing in the Czechoslovak media got the unfortunate label of having started

the Cold War. In 1985, journalists of the three dailies made clear what the nuclear attacks

represented for the Eastern Bloc in forty-five articles that were published within just two

weeks at the beginning of August. The difference in news reporting among the three titles

concerning bias was very subtle at all times and in 1945, all news were relatively timely.

After 1989, the media reflection of the bombings changed completely, opening

to a broad public discussion and aiming for maximum objectivity. Therefore the thesis

is able to show in detail how immensely political changes influence the media image

of certain events and how it shapes according to current society needs.

Název práce

47

Použitá literatura

BEDNAŘÍK, Petr. Český tisk v letech 1945–1948 [online]. 2004, 17 s. [cit. 2011-07-08].

In KONČELÍK, Jakub; KÖPPLOVÁ, Barbara; PRÁZOVÁ, Irena; VYKOUKAL, Jiří

(eds.): Rozvoj české společnosti v Evropské unii. 3. díl. Média, Teritoriální studia. Praha:

Matfyzpress, 2004, s. 132–144. ISBN 80-86732-35-5.

Dostupné z www: <http://publication.fsv.cuni.cz/attachments/385_bednarik_

1945-1948.pdf>.

BURCHETT, Wilfred; BURCHETT, George; SHIMMIN, Nick. Rebel Journalism:

The Writings of Wilfred Burchett. 1. vyd. New York: Cambridge University Press, 2007.

336 s. ISBN 978-0-521-71826-4.

DIENSTBIER, Zdeněk. Hirošima a zrod atomového věku. 1. vyd. Praha: Mladá fronta a.s.,

2010. 320 s. Edice Kolumbus, ISBN 978-80-204-2224-8.

GOLDSTEIN, Donald M.; DILLON, Katherine V.; WENGER, J. Michael. Hirošima

a Nagasaki: Historie ve fotografiích. 1. vyd. Brno: CP Books, a. s., 2005. 175 s.

ISBN 80-251-0712-4.

HUBÁČEK, Miloš. Válka končí v Pacifiku (II): Dobývání Okinawy. 1. vyd. Praha

a Litomyšl: nakl. Ladislav Horáček - Paseka, 2000. 384 s., 40. ISBN 80-7185-322-4.

KAPLAN, Karel; TOMÁŠEK, Dušan. O cenzuře v Československu v letech 1945–1956.

Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1994. 183 s. Sešity ÚSD, ISBN 80-85270-38-2.

KONČELÍK, Jakub. Řízení a kontrola českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava.

In FORET, Martin; LAPČÍK, Marek; ORSÁG, Petr (eds.): Média dnes: Reflexe mediality,

médií a mediálních obsahů. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008,

s. 295–311. ISBN 978-80-244-2023-3.

KONČELÍK, Jakub; VEČEŘA, Pavel; ORSÁG, Petr. Dějiny českých médií 20. století.

1. vyd. Praha: Portál, 2010. 344 s. ISBN 978-80-7367-698-8.

Název práce

48

KUBÍČEK, Jaromír a kol. Noviny České republiky 1919–1945: Přehledy a rejstříky.

Brno: Sdruţení knihoven ČR, nakl. Lector benevolus, s. r. o., 2004. 276 s. Česká

retrospektivní bibliografie, ISBN 80-86249-27-1.

LUŇÁK, Petr. Západ: Spojené státy a Západní Evropa ve studené válce. 1. vyd. Praha:

nakl. Libri, 1997. 460 s. ISBN 80-85983-29-X.

REISCHAUER, Edwin O.; CRAIG, Albert M. Dějiny Japonska. 2. dopl. vyd. Praha:

Nakladatelství Lidové noviny, s. r. o., 2009. 480 s. ISBN 978-80-7106-513-5.

RERF: Introduction to the Radiation Effects Research Foundation [online].

Fifth revision. Hiroshima: RERF, 2007. [cit. 2011-02-12].

Dostupné z www: <http://www.rerf.jp/shared/introd/introRERFe.pdf>.

SOMMERVILLE, Donald. Druhá světová válka: Den za dnem. 1. vyd. Plzeň:

nakl. Mustang, s. r. o., 1995. 319 s. ISBN 80-85831-74-0.

TINDALL, George Brown; SHI, David E. Dějiny Spojených států amerických.

4. opravené a dopl. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, s. r. o., 2000. 904 s. ISBN

80-7106-452-1.

Název práce

49

Chronologický seznam použitých novinových článků

Články z Rudého práva a Práva

Rudé právo v období 22. července – 30. srpna 1945

REUTER. Japonský císař válečným zločincem. Rudé právo. 22. července 1945, roč. 1,

č. 64, s. 1.

AFP. Japonsko před kapitulací. Rudé právo. 24. července 1945, roč. 1, č. 65, s. 2.

REUTER. Válka proti Japonsku ještě v r. 1946? Rudé právo. 25. července 1945, roč. 1,

č. 66, s. 2.

REUTER. Vstoupí SSSR do války s Japonskem? Rudé právo. 26. července 1945, roč. 1,

č. 67, s. 1.

REUTER. Poslední výzva Japonsku. Rudé právo. 27. července 1945, roč. 1, č. 68, s. 1.

REUTER. Japonsko nemíní kapitulovat. Rudé právo. 28. července 1945, roč. 1, č. 69, s. 2.

REUTER. Útoky na Japonsko se stupňují. Rudé právo. 29. července 1945, roč. 1, č. 70, s. 1.

UNITED PRESS; REUTER. Japonské poráţky na všech frontách. Rudé právo. 1. srpna

1945, roč. 1, č. 72, s. 1.

REUTER. Letáková válka proti Japonsku. Rudé právo. 7. srpna, roč. 1, č. 77, s. 1.

NESG. Nová zbraň – atomová bomba. Rudé právo. 8. srpna 1945, roč. 1, č. 78, s. 2.

REUTER. S atomovou pumou na měsíc? 8. srpna 1945, roč. 1, č. 78, s. 2.

NESG. SSSR ve válce s Japonskem. Rudé právo. 9. srpna 1945, roč. 1, č. 79, s. 1.

REUTER. Invase účinnější neţ atomové pumy. Rudé právo. 9. srpna 1945, roč. 1, č. 79,

s. 2.

NESG. Japonský útočník bude rozdrcen. Rudé právo. 10. srpna 1945, roč. 1, č. 80, s. 1.

TASS. Zpráva lidového komisaře zahraničních věcí Molotova. Rudé právo. 10. srpna

1945, roč. 1, č. 80, s. 1.

TASS. Japonský útočník bude rozdrcen (II). Rudé právo. 10. srpna 1945, roč. 1, č. 80, s. 1.

REUTER; ANS; TASS. Japonsko vyjednává o kapitulaci (soubor několika textů). Rudé

právo. 11. srpna 1945, roč. 1, č. 81, s. 1.

Název práce

50

NESG. Katastrofální účin atomové bomby na Nagasaki. Rudé právo. 11. srpna 1945,

roč. 1, č. 81, s. 1.

REUTER. Před konečnou kapitulací Japonska. Rudé právo. 12. srpna 1945, roč. 1, č. 82, s. 1.

GB. Pád japonského imperialismu. Rudé právo. 12. srpna 1945, roč. 1, č. 82, s. 1 .

REUTER. Do 24 hodin rozhodnutí o Japonsku. Rudé právo. 12. srpna 1945, roč. 1, č. 82, s. 1.

REUTER. Kapitulace na sto procent jistá. Rudé právo. 12. srpna 1945, roč. 1, č. 82, s. 1.

REUTER. Čína o japonské kapitulaci. Rudé právo. 12. srpna 1945, roč. 1, č. 82, s. 1.

UNITED PRESS; REUTER. Japonsko přijímá podmínky kapitulace (několik textů). Rudé

právo. 15. srpna 1945, roč. 1, č. 84, s. 1.

REUTER. V Japonsku bude zřízena prozatímní správa. Rudé právo. 15. srpna 1945, roč. 1,

č. 84, s. 1.

REUTER. Válka na Dálném Východě končí. Rudé právo. 17. srpna 1945, roč. 1, č. 85, s. 1.

MG. Závěr druhé světové války. Rudé právo. 17. srpna, roč. 1, č. 85, s. 1.

TASS. Hlavní štáb Rudé armády o kapitulaci Japonska. Rudé právo. 17. srpna 1945, roč. 1,

č. 85, s. 1.

TASS. Sovětský tisk o poráţce Japonska. Rudé právo. 17. srpna 1945, roč. 1, č. 85, s. 1.

REUTER. Nová vláda v Japonsku. Rudé právo. 17. srpna 1945, roč. 1, č. 85, s. 1.

REUTER; U. P. Nejistoty ohledně japonské kapitulace. Rudé právo. 17. srpna 1945, roč. 1,

č. 85, s. 2.

TASS. Po japonské kapitulaci. Rudé právo. 18. srpna 1945, roč. 1, č. 86, s. 1.

NESG. Manévry kolem jednání o kapitulaci. Rudé právo. 18. srpna 1945, roč. 1, č. 86, s. 2.

REUTER. Poraţené Japonsko a káhirské prohlášení. Rudé právo. 18. srpna 1945, roč. 1,

č. 86, s. 2.

UNITED PRESS. Spojenecké loďstvo před tokijskou zátokou. Rudé právo. 18. srpna 1945,

roč. 1, č. 86, s. 2.

NESG. Blahopřání k ukončení války. Rudé právo. 19. srpna 1945, roč. 1, č. 87, s. 1.

TASS. SSSR urychlil poráţku Japonska. Rudé právo. 21. srpna 1945, roč. 1, č. 88, s. 1.

REUTER. Za hranicemi, zpráva ze Sydney. Rudé právo. 21. srpna 1945, roč. 1, č. 88, s. 2.

Název práce

51

REUTER Poslední výstřely na Dálném Východě. Rudé právo. 22. srpna 1945, roč. 1, č. 89,

s. 2.

REUTER. Co zbylo z japonské námořní moci. Rudé právo. 22. srpna 1945, roč. 1, č. 89, s. 2.

U. P.; REUTER. Spojenecké jednotky se připravují k okupaci Japonska. Rudé právo.

23. srpna 1945, č. 90, s. 1.

TASS; REUTER. Zajímání japonských vojsk pokračuje. Rudé právo. 25. srpna 1945,

roč. 1, č. 92, s. 1.

NESG. Deset milionů Japonců oběťmi válečného letectva. Rudé právo. 25. srpna 1945,

roč. 1, č. 92, s. 2.

NESG. Japonské záškodnictví. Rudé právo. 26. srpna 1945, roč. 1, č. 93, s. 2.

NESG; REUTER. Odzbrojování Japonska. Rudé právo. 28. srpna 1945, roč. 1, č. 94, s. 2.

UNITED PRESS. Vylodění v Japonsku zahájeno. Rudé právo. 29. srpna 1945, roč. 1,

č. 95, s. 1.

NESG. Hlášení vrchního velení sovětské armády. Rudé právo. 30. srpna 1945, roč. 1, č. 96,

s. 1.

NESG. Pětina válečných zajatců v Japonsku mrtva. Rudé právo. 30. srpna 1945, roč. 1,

č. 96, s. 1.

Rudé právo v období 1. – 14. srpna 1955

ČTK. 6. srpen – den boje za odzbrojení a zničení atomových zbraní. Rudé právo. 3. srpna

1955, roč. 35, č. 213, s. 4.

ČTK. Za zákaz atomových a vodíkových zbraní. Rudé právo. 5. srpna 1955, roč. 35,

č. 215, s. 2.

BURCHETT, W. V Hirošimě před deseti lety. Rudé právo. 6. srpna 1955, roč. 35,

č. 216, s. 4.

TASS. V Hirošimě byla zahájena mezinárodní konference pro zákaz atomových

a vodíkových zbraní. Rudé právo. 7. srpna 1955, roč. 35, č. 217, s. 5.

ČTK. Mládeţ ve Varšavě manifestovala za zákaz atomových zbraní. Rudé právo. 7. srpna

1955, roč. 35, č. 217, s. 6.

Název práce

52

VERNER, Zdeněk. Varšava vzpomíná mučednictví Hirošimy. Rudé právo. 7. srpna 1955,

roč. 35, č. 217, s. 6.

RP. Tragedie Hirošimy se nesmí opakovat. Rudé právo. 8. srpna 1955, roč. 35, č. 218, s. 3.

TASS. V Hirošimě skončila konference o zákazu atomové a vodíkové zbraně. 9. srpna

1955, roč. 35, č. 219, s. 4.

Rudé právo v období 1. – 14. srpna 1965

ILLÍK, Draho. Hirošima. Rudé právo. 4. srpna 1965, roč. 45, č. 214, s. 4.

MICHÁLEK, A. Hirošima varuje! Rudé právo 6. srpna 1965, roč. 45, č. 216, s. 5.

ČTK. Mírové shromáţdění v Hirošimě. Rudé právo. 6. srpna 1965, roč. 45, č. 216, s. 5.

ČTK. Vzpomínková slavnost hirošimské tragédie. Rudé právo. 7. srpna, roč. 45, č. 217,

s. 1.

doc. MUDr. SKALKA, Miloslav, CSc. Nedělní příloha – Atomová smrt stále hrozí. Rudé

právo. 8. srpna 1965, roč. 45, č. 218, s. 2.

ČTK. Odpůrci atomového zbrojení. Rudé právo. Rudé právo. 8. srpna 1965, roč. 45,

č. 218, s. 3.

ČTK. Papeţ proti nukleárním zbraním. Rudé právo. 9. srpna 1965, roč. 45, č. 219, s. 3.

ČTK. V Nagasaki skončila konference za zákaz atomových zbraní. Rudé právo. 10. srpna

165, roč. 45, č. 220, s. 1.

ČTK. Tokijské shromáţdění proti jaderným zbraním. Rudé právo. 12. srpna 1965, roč. 45,

č. 222, s. 3.

ČTK. Tokijská konference odsuzuje americkou agresi. Rudé právo. 13. srpna 1965,

roč. 45, č. 223, s. 1.

ČTK. Tokijská výzva proti imperialismu USA. Rudé právo. 14. srpna, roč. 45, č. 224, s. 3.

Rudé právo v období 1. – 14. srpna 1975

ČTK. Poselství do Japonska. Rudé právo. 2. srpna 1975, roč. 55, č. 180, s. 2.

Název práce

53

KRAUS, Vlastislav. Před 30 lety svrţena atomová bomba na Hirošimu. Rudé právo.

6. srpna 1975, roč. 55, č. 183, s. 7.

ČTK. Fotografie s popiskem. Rudé právo. 7. srpna 1975, roč. 55, č. 184, s. 1.

ČTK a zahraniční tiskové agentury. V Hirošimě. Rudé právo. 8. srpna 1975, roč. 55,

č. 185, s. 7.

ČTK. Pietní shromáţdění v Nagasaki. Rudé právo. 11. srpna 1975, roč. 55, č. 187, s. 7.

Rudé právo v období 1. – 14. srpna 1985

ČTK. Hirošima: Za zákaz jaderných zbraní. Rudé právo. 3. srpna 1985, roč. 65, č. 181, s. 7.

ROVENSKÝ, Dušan. Jiţ nikdy Hirošimu. Rudé právo. 5. srpna 1985, roč. 65, č. 182, s. 6.

PV. Mírové pochody v Japonsku. Rudé právo. 5. srpna 1985, roč. 65, č. 182, s. 6.

ČTK. Belgický starosta zakázal demonstrace. Rudé právo. 5. srpna 1985, roč. 65, č. 182, s. 6.

NESG. Hirošima naléhavě varuje. Rudé právo. 6. srpna 1985, roč. 65, č. 183, s. 1.

BROŢ, Ivan. Od Hirošimy k „hvězdným válkám“. Rudé právo. 6. srpna 1985, roč. 65,

č. 183, s. 6.

ROVENSKÝ, Dušan. Plánovali i další cíle. Rudé právo. 6. srpna 1985, roč. 65, č. 183, s. 6.

NESG. Řekli o bombě. Rudé právo. 6. srpna 1985, roč. 65, č. 183, s. 6.

BRAUNOVÁ, Dana. A nebe bylo docela jiné. Rudé právo. 6. srpna 1985, roč. 65, č. 183,

s. 6.

JELÍNEK, Milan. Pohlédli do tváře smrti. Rudé právo. 6. srpna 1985, roč. 65, č. 183, s. 6.

MICHAL, Jan. V epicentru. Rudé právo. 6. srpna 1985, roč. 65, č. 183, s. 6.

ČTK. Světová konference starostů za mír. Rudé právo. 6. srpna 1985, roč. 65, č. 183, s. 7.

ČTK, ZR. Uţ ţádné Hirošimy. Rudé právo. 7. srpna 1985, roč. 65, č. 184, s. 1.

ČTK. Aby jaderné zbraně neohroţovaly lidstvo. Rudé právo. 7. srpna 1985, roč. 65, č. 184,

s. 2.

ČTK. USA uţ desetkrát chtěly pouţít jaderné zbraně. Rudé právo. 7. srpna 1985, roč. 65,

č. 184, s. 7.

ČTK. Mírová výzva starostů. Rudé právo. 8. srpna 1985, roč. 65, č. 185, s. 7.

Název práce

54

ČTK. Japonské ministerstvo vyzývá ke zbrojení. Rudé právo. 8. srpna 1985, roč. 65,

č. 185, s. 7.

ČEJKA, Eduard. Poslední úder fašistické frontě. Rudé právo. 9. srpna 1985, roč. 65,

č. 186, s. 6.

ČTK. Důrazné protesty z Nagasaki. Rudé právo. 9. srpna 1985, roč. 65, č. 186, s. 7.

ČTK. Zněly zvony Nagasaki. Rudé právo. 10. srpna 1985, roč. 65, č. 188, s. 1.

ČTK. Protijaderné mítinky v USA. Rudé právo. 12. srpna 1985, roč. 65, č. 189, s. 1.

ČTK. Minuta ticha v Nagasaki. Rudé právo. 12. srpna 1985, roč. 65, č. 189, s. 6.

STŠ. Udělal bych to znovu. Rudé právo. 13. srpna 1985, roč. 65, č. 190, s. 7.

Rudé právo v období 1. – 14. srpna 1995

RAFFERTY, Kevin; The Guardian. Starosta Hirošimy ţádá, aby se Japonsko omluvilo.

Rudé právo. 3. srpna 1995, roč. 5, č. 179, s. 13.

NESG. Hirošimská bomba prý byla nezbytností. Rudé právo. 4. srpna 1995, roč. 5, č. 180,

s. 14.

PILKINGTON, Edward; The Guardian. Hirošima: Den, kdy padal černý déšť. Rudé právo.

5. srpna 1995, roč. 5, č. 181, s. 13.

NESG. Tisíce lidí si připomněly padesát let od svrţení atomové bomby na Hirošimu. Rudé

právo. 7. srpna 1995, roč. 5, č. 182, s. 1.

MÁDR, Milan. IHT: Také Japonci vyvíjeli atomovou bombu. Rudé právo. 10. srpna 1995,

roč. 5, č. 185, s. 13.

NESG. Maratónci doběhli z Hirošimy do Nagasaki. Rudé právo. 10. srpna 1995, roč. 5,

č. 185, s. 14.

Právo v období 1. – 14. srpna 2005

ČTK; RM. Desetitisíce lidí připomenou svrţení pumy. Právo. 6. srpna 2005, roč. 15,

č. 183, s. 10.

Název práce

55

JANOUCH, František. První bomba a hirošimské stigma jaderné energie. Právo. 6. srpna

2005, roč. 15, č. 183, s. 10.

ŠIŠKA, Miroslav. „Můj boţe, co jsme to udělali“. Právo. 6. srpna 2005, roč. 15, č. 183,

s. 21.

DPA. Hirošima uctila oběti atomové bomby. Právo. 8. srpna 2005, roč. 15, č. 184, s. 10.

PLESNÍK, Vladimír. USA cenzurovaly zkázu Nagasaki. Právo. 9. srpna 2005, roč. 15,

č. 185, s. 11.

Právo v období 1. – 14. srpna 2010

MCM. Pieta v Hirošimě poprvé za americké účasti. Právo. 6. srpna 2010, roč. 20, č. 181,

s. 12.

ČTK; AP. Fotografie s popiskem. Právo. 7. srpna 2010, roč. 20, č. 182, s. 1.

BBC; ČTK; PUR. Americký velvyslanec poprvé uctil oběti A-bomby v Hirošimě. Právo.

7. srpna 2010, roč. 20, č. 182, s. 14.

Název práce

56

Články ze Svobodného slova a Mladé fronty Dnes

Svobodné slovo v období 22. července – 30. srpna 1945

NESG. 7 milionů amerických vojáků proti Japonsku. Rudé právo. 22. července 1945,

roč. 1, č. 61, s. 1.

ČTK. Dalších 11 japonských lodí potopeno. Rudé právo. 24. července 1945, roč. 1, č. 62,

s. 2.

ČTK. Americké loďstvo 55 mil od Tokia. Rudé právo. 24. července 1945, roč. 1, č. 26, s. 2.

AFP. 400 japonských lodí zničeno. Rudé právo. 25. července 1945, roč. 1, č. 63, s. 1.

REUTER; ANS. Dva miliony tun pum na Japonsko. Rudé právo. 25. července 1945, roč. 1,

č. 63, s. 1.

REUTER. Prohlídka japonských zajateckých táborů. Rudé právo. 25. července 1945,

roč. 1, č. 63, s. 2.

ČTK. Spojenci pronikli do srdce Japonska. Rudé právo. 26. července 1945, roč. 1, č. 64, s. 1.

ANS. 4,000 bombardérů z Evropy na Japonce. Rudé právo. 27. července 1945, roč. 1,

č. 65, s. 1.

REUTER. Opatření pro obklíčení Japonska. Rudé právo. 27. července 1945, roč. 1, č. 65,

s. 2.

REUTER. 46 japonských měst spáleno. Rudé právo. 31. července 1945, roč. 1, č. 68, s. 1.

REUTER. Japonci se nechtějí vzdát. Rudé právo. 31. července 1945, roč. 1, č. 68, s. 1.

AFP. Sebevraţda japonského diplomata. Rudé právo. 31. července 1945, roč. 1, č. 68, s. 1.

REUTER. Japonci uţ naříkají. Rudé právo. 31. července 1945, roč. 1, č. 68, s. 2.

REUTER. Přípravy proti Japonsku. Rudé právo. 1. srpna 1945, roč. 1, č. 69, s. 2 .

REUTER. Palba s lodí na japonská města. Rudé právo. 1. srpna 1945, roč. 1, č. 69, s. 2.

IP. Měsíčně 270 000 um na Japonsko. Rudé právo. 2. srpna 1945, roč. 1, č. 70, s. 1.

REUTER. Strašlivá tajná zbraň Japonců. Rudé právo. 4. srpna 1945, roč. 1, č. 72, s. 1.

REUTER. Ničení Japonska pokračuje. Rudé právo. 4. srpna 1945, roč. 1, č. 72, s. 2.

REUTER. Japonci chtějí vyjednávat? Rudé právo. 7. srpna 1945, roč. 1, č. 74, s. 2.

Název práce

57

REUTER. Výzva spojenců k japonskému národu. Rudé právo. 7. srpna 1945, roč. 1, č. 74,

s. 2.

REUTER. Atomové bomby spojenců. Rudé právo. 8. srpna 1945, roč. 1, č. 75, s. 1.

NESG. Největší triumf lidského génia. Rudé právo. 8. srpna 1945, roč. 1, č. 75, s. 1.

Doc. dr. BĚHOUNEK, F. Atomové bomby. Rudé právo. 8. srpna 1945, roč. 1, č. 75, s. 2.

NESG. Ţlutý násilník. Rudé právo. 9. srpna 1945, roč. 1, č. 76, s. 1.

REUTER. Jedna puma zničí celé město. Rudé právo. 9. srpna 1945, roč. 1, č. 76, s. 2.

NESG. SSSR vypověděl Japonsku válku. Rudé právo. 10. srpna 1945, roč. 1, č. 77, s. 1.

REUTER. Sovětská armáda zahájila útok. Rudé právo. 10. srpna 1945, roč. 1, č. 77, s. 1.

REUTER. Bude třeba ještě druhá atomová puma? Rudé právo. 10. srpna 1945, roč. 1, č.

77, s. 1.

NESG. Rozhlasový projev prezidenta Trumana. Rudé právo. 10. srpna 1945, roč. 1, č. 77,

s. 1.

NESG. Sovětské armády postupují. Rudé právo. 11. srpna 1945, roč. 1, č. 78, s. 1.

REUTER. Pro zajištění věčného míru. Rudé právo. 11. srpna 1945, roč. 1, č. 78, s. 1.

REUTER; TASS. Porady čtyř o japonské kapitulační nabídce. Rudé právo. 12. srpna 1945,

roč. 1, č. 79, s. 1.

REUTER. Japonsko čeká na rozhodnutí. Rudé právo. 14. srpna 1945, roč. 1, č. 80, s. 1.

REUTER; AEP. Japonsko přijímá podmínky. Rudé právo. 15. srpna 1945, roč. 1, č. 81, s. 1.

IP. Další podrobnosti o atomové pumě. Rudé právo. 15. srpna 1945, roč. 1, č. 81, s. 2.

REUTER; NESG. V celém světě nastal mír. Rudé právo. 17. srpna 1945, roč. 1, č. 82, s. 1.

REUTER. Prohlášení císaře Hirohito k japonskému národu. Rudé právo. 17. srpna 1945,

roč. 1, č. 82, s. 1.

REUTER. Spojenci přistanou v Japonsku. Rudé právo. 19. srpna 1945, roč. 1, č. 84, s. 1.

ANS; REUTER. Japonští vyjednavači v Manile. Rudé právo. 21. srpna 1945, roč. 1, č. 84,

s. 1.

REUTER. Spojenecké síly obsadí Japonsko. Rudé právo. 22. srpna 1945, roč. 1, č. 86, s. 1.

REUTER. Japonci ještě provokují. Rudé právo. 23. srpna 1945, roč. 1, č. 87, s. 1.

Název práce

58

REUTER. Britský výbor pro atomovou energii. Rudé právo. 23. srpna 1945, roč. 1, č. 87,

s. 4.

REUTER. Buď spolupráce nebo zničení světa. Rudé právo. 24. srpna 1945, roč. 1, č. 88, s. 1.

REUTER. Dnes začne okupace Japonska. Rudé právo. 26. srpna 1945, roč. 1, č. 90, s. 1.

NESG. Němci připravovali atomovou pumu. 26. srpna 1945, roč. 1, č. 90, s. 3.

REUTER. Samurajové chystají odvetu? Rudé právo. 28. srpna 1945, roč. 1, č. 91, s. 1.

NESG. Američané se vylodili v Japonsku. Rudé právo. 29. srpna 1945, roč. 1, č. 92, s. 1.

Svobodné slovo v období 1. – 14. srpna 1955

NESG. Jiskřičky z Varšavy: „Jiţ nikdy Hirošimu“. Svobodné slovo. 2. srpna 1955, roč. 11,

č. 184, s. 1.

NESG. Jiskřičky z Varšavy: Za pochod mládeţe. Svobodné slovo. 4. srpna 1955, roč. 11,

č. 186, s. 2.

NESG. Šestý srpen připomene: Uţ nikdy Hirošimu. Svobodné slovo. 4. srpna 1955,

roč. 11, č. 186, s. 2.

NESG. Jiţ nikdy Hirošimu! Svobodné slovo. 6. srpna 1955, roč. 11, č. 188, s. 1.

Ing. MACHÁČEK, Vojtěch. Za mírové vyuţití atomové energie. Svobodné slovo. 7. srpna

1955, roč. 11, č. 189, s. 1.

NESG. Zahájení mezinárodní konference v Hirošimě. Svobodné slovo. 7. srpna 1955,

roč. 11, č. 189, s. 1.

ČAPEK, Abe. Japonec a Američan o Hirošimě. Svobodné slovo. 7. srpna 1955, roč. 11,

č. 189, s. 1.

NESG. Festivalový den boje proti atomové válce. Svobodné slovo. 7. srpna 1955, roč. 11,

č. 189, s. 2.

NESG. Rubrika Ze světa: Sovětská delegace do Hirošimy. Svobodné slovo. 7. srpna 1955,

roč. 11, č. 189, s. 2.

NESG. Konference proti atomové zbrani pokračuje v Tokiu. Svobodné slovo. 9. srpna

1955, roč. 11, č. 190, s. 1.

Název práce

59

NESG. Jiskřičky z Varšavy: Zpívající hlasy Japonska. Svobodné slovo. 10. srpna 1955,

roč. 11, č. 191, s. 2.

NESG. Jiskřičky z Varšavy: S Japonci. Svobodné slovo. 12. srpna 1955, roč. 11, č. 193, s. 2.

Svobodné slovo v období 1. – 14. srpna 1965

J. K výročí Hirošimy. Svobodné slovo. 4. srpna 1965, roč. 21, č. 214, s. 3.

MATOUŠ, J. Memento Hirošima. Svobodné slovo. 6. srpna 1965, roč. 21, č. 216, s. 1.

NESG. Fotografie s popiskem. Svobodné slovo. 6. srpna 1965, roč. 21, č. 216, s. 2.

NESG. Vzpomněli hirošimské tragédie. Svobodné slovo. 6. srpna 1965, roč. 21, č. 216, s. 2.

NESG. Hlas hirošimských zvonů. Svobodné slovo. 7. srpna 1965, roč. 21, č. 217, s. 2.

NESG. V Nagasaki. Svobodné slovo. 10. srpna 1965, roč. 21, č. 220, s. 2.

Svobodné slovo v období 1. – 14. srpna 1975

ČTK. Poselství konferenci do Japonska. Svobodné slovo. 2. srpna 1975, roč. 31, č. 180, s. 4.

VLV. Ze světa atomů. Svobodné slovo. 2. srpna 1975, roč. 31, č. 180, s. 10.

PS. Třicet let. Svobodné slovo. 6. srpna 1975, roč. 31, č. 183, s. 2.

NESG. Výročí atomové tragédie. Svobodné slovo. 7. srpna 1975, roč. 31, č. 194, s. 2.

Svobodné slovo v období 1. – 14. srpna 1985

NESG. Konference v Hirošimě. Svobodné slovo. 3. srpna 1985, roč. 41, č. 181, s. 2.

NESG. Uţ nikdy Hirošimu. Svobodné slovo. 5. srpna 1985, roč. 41, č. 182, s. 2.

ZČ. Nikdy a nikde znovu. Svobodné slovo. 6. srpna 1985, roč. 41, č. 183, s. 1.

LÖBL, Karel. Proti zbraním hromadného ničení. Svobodné slovo. 6. srpna 1985, roč. 41,

č. 183, s. 1.

NESG. Starostové za mír. Svobodné slovo. 6. srpna 1985, roč. 41, č. 183, s. 2.

ZČ. Jiţ nikdy Hirošimu! Svobodné slovo. 7. srpna 1985, roč. 41, č. 184, s. 1.

ZČ. Dopis japonským ţenám. Svobodné slovo. 7. srpna 1985, roč. 41, č. 184, s. 1.

Název práce

60

ZČ. Odhalené plány zkázy. Svobodné slovo. 7. srpna 1985, roč. 41, č. 184, s. 2.

ZČ. Mírový hlas z Hirošimy. Svobodné slovo. 8. srpna 1985, roč. 41, č. 185, s. 2.

SOCHOR, Petr. K událostem před 40 lety. Svobodné slovo. 9. srpna 1985, roč. 41, č. 186,

s. 3.

NESG. Výzva z Nagasaki. Svobodné slovo. 10. srpna 1985, roč. 41, č. 187, s. 1.

NESG. Na paměť tragédie. Svobodné slovo. 12. srpna 1985, roč. 41, č. 188, s. 1.

Svobodné slovo v období 1. – 14. srpna 1995

SEEMANN, Richard. Osud Hirošimy se rozhodl na Okinawě. Svobodné slovo. 4. srpna

1995, roč. 87, č. 180, s. 8.

ZR. Půlstoletí dvou pum, které změnily dějiny. Svobodné slovo. 4. srpna1995, roč. 87,

č. 180, s. 8.

ŠANDAROVÁ, Dagmar. Klid v Tichomoří narušují Čína a Francie. Svobodné slovo.

4. srpna 1995, roč. 87, č. 180, s. 8.

RS. Japonec, jenţ byl zrcadlem společnosti. Svobodné slovo. 4. srpna 1995, roč. 87, č. 180,

s. 8.

ČTK; AP. Fotografie s popiskem. Svobodné slovo. 4. srpna 1995, roč. 87, č. 180, s. 8.

RS. Japonci měli atomovou bombu. Svobodné slovo. 5. srpna 1995, roč. 87, č. 181, s. 2.

NESG. Svět si připomněl Hirošimu a odmítl francouzské testy. Svobodné slovo. 7. srpna

1995, roč. 87, č. 182, s. 2.

NESG. Nad Nagasaki se rozezněly zvony. Svobodné slovo. 10. srpna 1995, roč. 87, č. 185,

s. 2.

Mladá fronta Dnes v období 1. – 14. srpna 2005

ČTK; REUTERS. 60 let tajené záběry Hirošimy vyjdou na světlo. Mladá fronta. 5. srpna

2005, roč. 16, č. 182, s. A10.

NESG. Svět si připomíná 60 let od Hirošimy. Mladá fronta. 6. srpna 2005, roč. 16, č. 183,

s. A1.

Název práce

61

MCM. Boj o bombu neskončil ani 60 let po válce. Mladá fronta. 6. srpna 2005, roč. 16,

č. 183, s. A11.

MCM. Japonská Hirošima zanikla v krásném, horkém letním ránu. Mladá fronta. 6. srpna

2005, roč. 16, č. 183, s. A11.

HOUDEK, František. Město, které se ocitlo v pekle. Mladá fronta. 6. srpna 2005, roč. 16,

č. 183, s. C9.

VODIČKA, Milan. Vykoupení atomovou bombou. Mladá fronta. 6. srpna 2005, roč. 16,

č. 183, s. E1.

ŠIMEK, Robert. Před šedesáti lety započal strach, který uţ nepřestane. Mladá fronta.

6. srpna 2005, roč. 16, č. 183, s. E1.

REUTERS. Hirošima si oběti připomněla tichem (fotografie s popiskem). Mladá fronta.

8. srpna 1995, roč. 16, č. 184, s. A12.

REUTERS. Modlitba za Nagasaki (fotografie s popiskem). Mladá fronta. 9. srpna 1995,

roč. 16, č. 185, s. A9.

AP, DA. Nagasaki vzpomínalo na atomové peklo. Mladá fronta. 10. srpna 1995, roč. 16,

č. 186, s. A8.

Mladá fronta Dnes v období 1. – 14. srpna 2010

O výročí bombardování se nezmínila.

Název práce

62

Články z Lidové demokracie a Lidových novin

Lidová demokracie v období 22. července – 30. srpna 1945

NESG. Nejlepší části německé výzbroje proti Japonsku. Lidová demokracie. 22. července

1945, roč. 1, č. 61, s. 2.

UNITED PRESS. Japonsko bude na podzim zralé pro invasi. Lidová demokracie.

24. července 1945, roč. 1, č. 62, s. 1.

TASS; UNITED PRESS. Zajistit trvalý mír poválečnou spoluprací tří velmocí. Lidová

demokracie. 24. července 1945, roč. 1, č. 62, s. 2.

AFP. O mírových podmínkách Japonsku. Lidová demokracie. 25. července 1945, roč. 1,

č. 63, s. 2.

U. P.; REUTER. Sovětský svaz do války proti Japonsku? Lidová demokracie. 26. července

1945, roč. 1, č. 64, s. 1.

REUTER; UNITED PRESS. Japonsko vyzváno k zastavení boje. Lidová demokracie.

27. července 1945, roč. 1, č. 65, s. 1.

REUTER; UNITED PRESS. Japonci chtějí pokračovat ve válce aţ do trpkého konce.

Lidová demokracie. 28. července 1945, roč. 1, č. 66, s. 1.

NESG. Sebevraţda japonského velvyslance v Ankaře. Lidová demokracie. 28. července

1945, roč. 1, č. 66, s. 2.

REUTER. Japonské přístavy proměněny v peklo. Lidová demokracie. 4. srpna 1945, roč. 1,

č. 72, s. 2.

REUTER. Na 70 milionů Japonců čeká hotové peklo. Lidová demokracie. 5. srpna 1945,

roč. 1, č. 73, s. 2.

REUTER. Japonské protinávrhy v Berlíně? Lidová demokracie. 5. srpna 1945, č. 72, s. 2.

REUTER. Atomové pumy proti Japonsku. Lidová demokracie. 7. srpna 1945, č. 74, s. 1.

UNITED PRESS. Rubrika Stručně ze světa, zpráva z Washingtonu. Lidová demokracie.

7. srpna 1945, roč. 1, č. 74, s. 2.

REUTER; ČTK. Atomová puma sensací světa. Lidová demokracie. 8. srpna 1945, roč. 1,

č. 75, s. 1.

Název práce

63

REUTER. Před novým ultimatem Japonsku. Lidová demokracie. 8. srpna 1945, roč. 1,

č. 75, s. 2.

UNITED PRESS; REUTER. Sovětský svaz vypověděl válku Japonsku. Lidová

demokracie. 9. srpna 1945, roč. 1, č. 76, s. 1.

NESG. 125,000 lidí pracuje v Americe na výrobě atomových pum. Lidová demokracie.

9. srpna 1945, roč. 1, č. 76, s. 2.

ČTK. Japonská zpráva o zkáze Hirošimy. Lidová demokracie. 9. srpna 1945, roč. 1, č. 76,

s. 2.

REUTER; UNITED PRESS. Japonsko nabídlo kapitulaci. Lidová demokracie. 11. srpna

1945, roč. 1, č. 78, s. 2.

REUTER. Spojené státy, nejmocnější národ dějin, uvědomují si své mravní závazky vůči

míru světa. Lidová demokracie. 11. srpna 1945, roč. 1, č. 78, s. 2.

NESG; REUTER. Kapitulační podmínky Japonsku. Lidová demokracie. 11. srpna 1945,

roč. 1, č. 78, s. 2.

REUTER. Japonská odpověď spojencům do 24 hodin. Lidová demokracie. 12. srpna 1945,

roč. 1, č. 79, s. 1.

ANS. 1500 bombardovacích letadel útočí na Tokio. Lidová demokracie. 14. srpna 1945,

roč. 1, č. 80, s. 1.

UNITED PRESS. Co dostane Sovětský svaz od Japonska. Lidová demokracie. 14. srpna

1945, roč. 1, č. 80, s. 1.

UNITED PRESS. Plán světové kontroly nad pouţitím atomové pumy. Lidová demokracie.

14. srpna 1945, roč. 1, č. 80, s. 2.

REUTER; UNITED PRESS. Japonsko přijalo podmínky spojenců. Lidová demokracie.

15. srpna 1945, roč. 1, č. 81, s. 1.

OLIVERIUS. Černý drak. Lidová demokracie. 15. srpna 1945, roč. 1, č. 81, s. 1.

REUTER; UNITED PRESS. Spojenecké loďstvo vpluje do Tokia. Lidová demokracie.

17. srpna 1945, roč. 1, č. 82, s. 1.

S. G. Věrni ve válce, svorni v míru. Lidová demokracie. 17. srpna 1945, roč. 1, č. 82, s. 1.

Název práce

64

ŠAS. Japonsko pozbude většinu své rozlohy. Lidová demokracie. 17. srpna 1945, roč. 1,

č. 82, s. 1.

SVĚTLÍK, František. Zlom osy. Lidová demokracie. 18. srpna 1945, roč. 1, č. 83, s. 1.

UNITED PRESS. Churchill o tajemství atomové bomby. Lidová demokracie. 18. srpna

1945, roč. 1, č. 83, s. 1.

ANS; REUTER; TASS. Japonci úmyslně protahují kapitulaci. Lidová demokracie.

18. srpna 1945, roč. 1, č. 83, s. 1.

UNITED PRESS. Itálie mohla mít před 7 lety atomové pumy. Lidová demokracie.

18. srpna 1945, roč. 1, č. 83, s. 2.

REUTER. McArthur očekává japonskou delegaci. Lidová demokracie. 19. srpna 1945,

roč. 1, č. 84, s. 1.

ČTK. Blahopřejné telegramy presidenta republiky. Lidová demokracie. 19. srpna 1945,

roč. 1, č. 84, s. 1.

REUTER; ANC. Americké okupační síly do Japonska. Lidová demokracie. 21. srpna 1945,

roč. 1, č. 85, s. 1.

REUTER. Francie se zúčastní jednání o japonské kapitulaci. Lidová demokracie.

21. srpna 1945, roč. 1, č. 85, s. 1.

REUTER. Příchod letecké a námořní pěchoty spojenců do Japonska v neděli. Lidová

demokracie. 22. srpna 1945, roč. 1, č. 86, s. 1.

NESG. Zprávy z ciziny, dva krátké texty. Lidová demokracie. 22. srpna 1945, roč. 1, č. 86,

s. 2.

NESG. Jak by vypadala příští světová válka? Lidová demokracie. 23. srpna 1945, roč. 1,

č. 87, s. 1.

NESG. Zprávy z ciziny: Hrůza náletů na Japonsko. Lidová demokracie. 24. srpna 1945,

roč. 1, č. 88, s. 2.

UNITED PRESS. Japonské přípravy pro vylodění spojenců. Lidová demokracie.

25. srpna 1945, roč. 1, č. 89, s. 2.

NESG. Spojenecké válečné lodi na cestě do Tokijské zátoky. Lidová demokracie.

26. srpna 1945, roč. 1, č. 90, s. 2.

Název práce

65

REUTER; UNITED PRESS. Spojenecké loďstvo zakotvilo před Tokiem. Lidová

demokracie. 28. srpna 1945, roč. 1, č. 91, s. 1.

REUTER; UNITED PRESS. Císařský palác sídlem McArthurovým. 29. srpna 1945, roč. 1,

č. 92, s. 1.

UNITED PRESS. Hromadné sebevraţdy Japonců. Lidová demokracie. 29. srpna 1945,

roč. 1, č. 92, s. 2.

UNITED PRESS. McArthur odletěl do Tokia. Lidová demokracie. 30. srpna 1945, roč. 1,

č. 93, s. 1.

Lidová demokracie v období 1. – 14. srpna 1955

NESG. Desáté výročí zničení Hirošimy. Lidová demokracie. 3. srpna 1955, roč. 11, č. 185,

s. 2.

NESG. Hirošima varuje. Lidová demokracie. 6. srpna 1955, roč. 11, č. 188, s. 1.

NESG. Mírová konference v Nagasaki. Lidová demokracie. 12. srpna 1955, roč. 11, č. 193,

s. 2.

Lidová demokracie v období 1. – 14. srpna 1965

NESG. Hirošima jinak. Lidová demokracie. 4. srpna 1965, roč. 21, č. 214, s. 2.

NESG. Hirošima před 20 lety. Lidová demokracie. 5. srpna 1965, roč. 21, č. 215, s. 2.

RST. Enola Gay nese smrt. Lidová demokracie. 6. srpna 1965, roč. 21, č. 216, s. 1.

NESG. K výročí Hirošimy. Lidová demokracie. 6. srpna 1965, roč. 21, č. 216, s. 2.

ČTK. Poselství k 20. výročí Hirošimy. Lidová demokracie. 7. srpna 1965, roč. 21, č. 217,

s. 1.

NESG. Hirošima: 452 nových obětí. Lidová demokracie. 7. srpna 1965, roč. 21, č. 217, s. 2.

NESG. Papeţ proti nukleárním zbraním. Lidová demokracie. 9. srpna 1965, roč. 21, č. 218,

s. 2.

NESG. Pro zákaz atomových zbraní, Lidová demokracie. 10. srpna 1965, roč. 21, č. 219, s. 2.

Název práce

66

PP. Hirošimská puma po dvaceti letech. Lidová demokracie. 11. srpna 1965, roč. 21,

č. 221, s. 3.

NESG. Delegace z celého světa v Tokiu. Lidová demokracie. 12. srpna 1965, roč. 21,

č. 222, s. 2.

Lidová demokracie v období 1. – 14. srpna 1975

JG. Třicet let od tragédie Hirošimy. Neděle s LD. 2. srpna 1975, roč. 31, č. 31, s. 1.

NESG. Atomová smrt se nesmí opakovat. Lidová demokracie. 5. srpna 1975, roč. 31,

č. 182, s. 2.

OR. Hirošimské varování. Lidová demokracie. 6. srpna 1975, roč. 31, č. 183, s. 2.

NESG. Bratrské vztahy. Lidová demokracie. 7. srpna 1975, roč. 31, č. 184, s. 2.

NESG. Jiţ nikdy Hirošima. Lidová demokracie. 8. srpna 1975, roč. 31, č. 185, s. 2.

NESG. Památce obětí z Nagasaki. Lidová demokracie. 11. srpna 1975, roč. 31, č. 187, s. 2

Lidová demokracie v období 1. – 14. srpna 1985

NESG. Hirošimská konference zahájena. Lidová demokracie. 3. srpna 1985, roč. 41,

č. 181, s. 2.

NESG. Za odstranění jaderné hrozby. Lidová demokracie. 3. srpna 1985, roč. 41, č. 181, s. 2.

NESG. Přijetím mírové rezoluce. Lidová demokracie. 5. srpna 1985, roč. 41, č. 182, s. 2.

KC. Hirošimské memento. Lidová demokracie. 6. srpna 1985, roč. 41, č. 183, s. 1.

NESG. Odvrátit jadernou hrozbu. Lidová demokracie. 6. srpna 1985, roč. 41, č. 183, s. 1.

NESG. Hirošima je trvalým varováním pro lidstvo. Lidová demokracie. 6. srpna 1985,

roč. 41, č. 183, s. 1.

NESG. Zastavit horečné jaderné zbrojení. Lidová demokracie. 7. srpna 1985, roč. 41,

č. 184, s. 2.

NESG. Mírový průvod v Nagasaki. Lidová demokracie. 9. srpna 1985, roč. 41, č. 186, s. 2.

ČTK. Mírová shromáţdění. Lidová demokracie. 9. srpna 1985, roč. 41, č. 186, s. 4.

Název práce

67

NESG. Nagasaki uctilo památku obětí. Lidová demokracie. 10. srpna 1985, roč. 41, č. 187,

s. 1.

Lidové noviny v období 1. – 14. srpna 1995

HRBEK, Jaroslav. Zrození atomového věku. Lidové noviny. 5. srpna 1995, roč. 8, č. 181,

s. VII.

KŘÍŢ, Karel. Peklo po padesáti letech. Lidové noviny. 5. srpna 1995, roč. 8, č. 181, s. VII.

BĚLOHRADSKÝ, Václav. Atomový věk. Lidové noviny. 7. srpna 1995, roč. 8, č. 182, s. 1.

REUTER. Hirošimský starosta se omluvil za válku. Lidové noviny. 7. srpna 1995, roč. 8,

č. 182, s. 1.

REUTER; ČTK. Francie moţná omezí jaderné testy. Lidové noviny. 7. srpna 1995, roč. 8,

č. 182, s. 6.

VLTCHEK, André. USA: Zachránili jsme lidské ţivoty… Lidové noviny. 9. srpna 1995,

roč. 8, č. 184, s. 6.

NESG. Nagasaki se modlilo za své mrtvé. Lidové noviny. 10. srpna 1995, roč. 8, č. 185, s. 6.

KALVODOVÁ, Dana. Letzelova trnová koruna v Hirošimě. Lidové noviny. 11. srpna

1995, roč. 8, č. 186, s. 18.

Lidové noviny v období 1. – 14. srpna 2005

ŠEK. Šedesáté výročí bombardování Hirošimy. Lidové noviny. 6. srpna 2005, roč. 18,

č. 183, s. 1.

EF. Tam dole, to bude spoušť, říkali si piloti. Lidové noviny. 6. srpna 2005, roč. 18, č. 183,

s. 8.

ARCHIV; REUTERS; ŠIMON; LN. Smrt přišla 6. srpna ve čtvrt na devět (grafika). Lidové

noviny. 6. srpna 2005, roč. 18, č. 183, s. 8.

ČTK. Nemám jizvy, ale mám noční můry. Lidové noviny. 6. srpna 2005, roč. 18, č. 183, s. 8.

PEŠEK, Petr. Šlo to i bez bomb? Spor dál trvá. Lidové noviny. 6. srpna 2005, roč. 18,

č. 183, s. 8.

Název práce

68

EF; REUTERS. Americká cenzura léta tajila následky výbuchů. Lidové noviny. 6. srpna

2005, roč. 18, č. 183, s. 8.

PALATA, Luboš. Hirošima, Nagasaki, Sudety. Lidové noviny. 6. srpna 2005, roč. 18,

č. 183, s. 10.

LÍMAN, Antonín. Hirošima japonskýma očima. Lidové noviny. 6. srpna 2005, roč. 18,

č. 183, s. V.

NESG. Svět uctil památku obětí jaderné pumy. Lidové noviny. 8. srpna 2005, roč. 18,

č. 184, s. 7.

TYLOVÁ, Klára. Nagasaki, jaderný test USA? Lidové noviny. 10. srpna 2005, roč. 18,

č. 186, s. 7.

JONÁŠOVÁ, Klára. O hře na Japonsko, Chlapečkovi a Tlusťochovi. Lidové noviny.

10. srpna 2005, roč. 18, č. 186, s. 9.

Lidové noviny v období 1. – 14. srpna 2010

ŠUPOVÁ, Tereza. „Někteří chtějí omluvu, já ne“. Lidové noviny. 7. srpna 2010, roč. 23,

č. 182, s. 6.

CER. Z města táhl zástup lidí, byli jako přízraky… Lidové noviny. 7. srpna 2010, roč. 23,

č. 182, s. 6.

LUKEŠ, Zdeněk. Architekt, jehoţ proslavila ruina. Lidové noviny. 14. srpna 2010, roč. 23,

č. 188, s. 31.

Název práce

69

Seznam příloh

Příloha č. 1: Proměna intenzity slovního zpravodajství o Hirošimě a Nagasaki (grafy)

Příloha č. 2: Zpravodajství o Hirošimě a Nagasaki v číslech (tabulka)

Příloha č. 3: Wilfred Burchett pro Rudé právo 6. srpna 1955 (článek)

Příloha č. 4: Paul Tibbets v Rudém právu 13. srpna 1985 (článek)

Příloha č. 5: Hirošima v roce 2006 (autorské fotografie)

Název práce

70

Přílohy

Příloha č. 1: Proměna intenzity slovního zpravodajství o Hirošimě a Nagasaki (grafy)

Body na křivce znázorňují počty článků vytištěných na téma atomového bombardování

v období 1. – 14. srpna počínaje rokem 1945 a dále po jednotlivých desetiletých výročích.

První graf zobrazuje celkový součet článků ve třech vybraných periodikách, druhý

proměnlivý počet zpráv v jednotlivých titulech.

Název práce

71

Příloha č. 2: Zpravodajství o Hirošimě a Nagasaki v číslech (tabulka)

Tabulka znázorňuje počty článků vydaných v jednotlivých obdobích včetně roku 2010

a jejich součet v konkrétních periodikách a letech. Mnoţství příspěvků v posledním

zkoumaném roce ale není příliš směrodatné, protoţe na rozdíl od ostatních let nejde

o kulaté výročí.

Články v období Rudé právo Svobodné slovo Lidová demokracie Roční

1. – 14. srpna roku a Právo a Mladá fronta Dnes a Lidové noviny součet

1945 16 20 17 53

1955 8 12 3 23

1965 11 6 10 27

1975 5 4 6 15

1985 23 12 10 45

1995 6 8 8 22

2005 5 10 11 26

2010 3 0 3 6

Celkový součet 77 72 68 217

Název práce

72

Příloha č. 3: Wilfred Burchett pro Rudé právo 6. srpna 1955 (článek)

Název práce

73

Příloha č. 4: Paul Tibbets v Rudém právu 13. srpna 1985 (článek)

Paul Tibbets, jak ho prostřednictvím Le Figaro Magazine vidělo Rudé právo v roce 1985.

Název práce

74

Příloha č. 5: Hirošima v roce 2006 (autorské fotografie)

„A–Dome“, původně budova Průmyslového paláce od českého architekta Letzela.

Hirošimský most Aioi, na který byla svržena první atomová bomba.

Název práce

75

Jedna z místností, kde hirošimské muzeum vystavuje tisíce „jeřábů“ – origami, která sem

hromadně zasílají žáci japonských škol jako vzpomínku na Sadako Sasaki. Jako dvouletá

přežila výbuch bez zranění, ale deset let poté zemřela na leukémii.

Dnešní Hirošima. Foceno od budov ABCC (Komise pro postižené atomovou bombou).