ůEŠENÍ PRACOVNÍHO SEŠITU Přírodopis s nadhledem 7 · 2019-08-06 · 1 ůEŠENÍ PRACOVNÍHO SEŠITU Procviůuj si uůivo na Nakladatelství raus 2019 Přírodopis s nadhledem

1

ŘEŠENÍ PRACOVNÍHO SEŠITU

Procvičuj si učivo na www.skolasnadhledem.cz

© Nakladatelství Fraus 2019 www.fraus.cz

Přírodopis s nadhledem 7ŘEŠENÍ PRACOVNÍHO SEŠITU

STRUNATCICharakteristika strunatců strana 6

1. Ano, ne, ne (Strunatci mají buď v zárodečném stadiu, nebo po celý život strunu hřbetní.), ano, ne, ne (Sumky žijí přisedle na mořském dně.), ano, ano, ne (Někteří obratlovci mají proměnlivou tělesnou teplotu, někteří stálou.); tajenka: strunatci.

2.

3. Plášť – pláštěnci; bezlebeční – kopinatec plžovitý; obratlovci – páteř z obratlů; sumky – kolonie; strunatci – struna hřbetní.

4. Nepatří pojem bezobratlí. Pláštěnci, bezlebeční a obratlovci patří mezi strunatce. Pláštěnci – vylučují z pokožky vrstvu rosolu (plášť); bezlebeční – nemají lebku; obratlovci – mají páteř složenou z obratlů.

OBRATLOVCIKruhoústí strana 7

1. Chrupavčitou; mihule; žábrami (žaberními štěrbinami); larvy.2. Kruhovitá ústní přísavka vpředu na hlavě; sedm žaberních štěrbin po stranách za hlavou; ploutevní ocasní lem na

konci těla.

3. Mihule potoční; mihule říční; mihule mořská.4. Minoha.5. Až do konce 19. stol. se mihule mořská vyskytovala v povodí Labe. Tah později znemožnily postavené jezy

a přehrady. Mihule jsou ve francouzských restauracích například základem speciality „lamproie à la bordelaise“. Vaří se jako guláš v omáčce

z krve mihule a červeného vína, doprovázená je dušeným pórkem.

struna hřbetní

ploutevní lem

žaberní štěrbiny kruhovitá přísavka

nervová soustava

trávicí soustavasrdce

cévy

2




Paryby strana 8

1. S chrupavčitou kostrou; všichni zástupci nejsou predátory – někteří se živí uhynulými jedinci nebo planktonem; mihule nepatří mezi paryby.

2. Obrázky zleva: manta atlantská, rejnok ostnatý, kladivoun bronzový, žralok obrovský.3. MIHULE, KOPINATEC, KLADIVOUN, PLANKTON, ŽÁBRY, OBRATLE, CHRUPAVČITÁ, LARVA, OSTNATÝ; tajenka:

lidožravý.4. Žijí; jsou; srůstají.5. Velká játra pomáhají žralokům udržet se ve vodě – zvyšují jejich vznášivost a jsou zásobárnou tuku. Játra zabírají

až 10 % z celkové hmotnosti těla, zaplňují téměř 2/3 dutiny břišní.

Ryby strana 9

1. Dokreslit: oko, hmatové vousy, skřele, postranní čáru, ploutve – hřbetní, ocasní, řitní, prsní, břišní.

2. Vodní; žábrami; ploutve a ocas; kostěnou; páteř, z obratlů; plynový měchýř; uzavřenou; dvoudílné; proměnlivá; postranní čára.

3. Kapr – části rostlin a drobní živočichové; štika – ryby; sumec – ryby, obojživelníci, vodní ptáci, drobní savci; pstruh – hmyz, larvy pakomára, drobní živočichové.

4. Např. jepice – střevle potoční – štika; larvy pakomára – pstruh; okřehek – kapr; okřehek – plotice – štika.5. Ryby mají vnitřní uši, vnější boltec a střední ucho chybí. Některé ryby mají tzv. Weberův orgán – zajišťuje přenos

zvuku mezi vnitřním uchem a plynovým měchýřem, který slouží jako rezonátor.6. Šupiny jsou uspořádány na těle ryby podobně jako tašky na střeše – voda po nich stéká a nedostane se pod ně.

Rozmnožování a chov ryb strana 10

1. Jsou; je; je; jsou; je.2. Třecí rybník – rozmnožování ryb; výtažníkový rybník – přechovávání plůdku; komorový rybník – přezimování

mladých ryb; hlavní rybník – chov ryb ve 3. roce života. Sádky – ryby pro výlov, aby se zbavily bahnitého pachu.3. KAPR, JIKRY, VNĚJŠÍ, SKALÁRY, ŽÁBRY, ŠUPINY, SUMEC, MLÍČÍ; tajenka: akvárium.4. Před chovem akvarijních ryb je nutné si zjistit informace o potřebách jednotlivých druhů ryb a o možnostech

domácího akvária.

Sladkovodní ryby strana 11–12

1. Lososovité; okounovité; štika; sumec; úhoř.2. Na obrázku je plotice. Dravé ryby: štika, okoun, sumec, candát; nedravé ryby: plotice, kapr, lín.3. Pstruhové pásmo – pstruh obecný; lipanové pásmo – lipan podhorní; parmové pásmo – parma obecná; cejnové

pásmo – cejn velký.4. Štika, kapr, lipan, lín, pstruh.5. Studené, rychle tekoucí vody: pstruh, střevle, mřenka; teplé pomalu tekoucí vody: kapr, sumec, lín.

3




6. Sumec – 2 dlouhé hmatové vousy; pstruh – tuková ploutvička za hřbetní ploutví; okoun – druhá část hřbetní ploutve.

7. Pstruh a úhoř.8. Sumeček americký je teplomilná ryba podobná našemu sumci, avšak výrazně menší.

Mořské ryby strana 13

1. Sladkovodní ryby – sumec, kapr, lín, štika; mořské ryby – tuňák, makrela, treska, sardinka; migrující ryby – losos, úhoř.

2. Cesta úhoře – po Labi do Severního moře, do Atlantského oceánu a do Sargasového moře, zpět Golfským proudem k evropským břehům.

3. Sleď obecný; makrela obecná; sardinka obecná; treska obecná; losos obecný; tuňák obecný.4. Obrázky zleva: sleď obecný, makrela obecná, tuňák obecný.5. Ze sledě.

Obojživelníci strana 14

1. Ryby: ploutve, šupiny, žábry, dvoudílné, přímý; obojživelníci: končetiny, holá, plíce a kůže, trojdílné, nepřímý.2. Ve vodě, na souši; proměnlivou, vlhkou; pohyblivě; jazyk; pulci, žábrami; plícemi a kůží; dvě síně a jednu komoru;

ocasaté a bezocasé (žáby).

4




3. 1 – vajíčka nakladená ve vodě; 2 – oplozená vajíčka; 3 – vzniká pulec; 4 – vývoj pulce (nejprve se zadními končetinami a keříčkovitými vnějšími žábrami); 5 – pulec s ocasem a s končetinami; 6 – dospělá žába.

4. Vzrůstá znečištění vod. V době tahu obojživelníků je možné obojživelníky sbírat a přenášet přes frekventovanou silnici k vodě nebo umístit dopravní značení či zřídit pro obojživelníky podchody pod silnicí.

Zástupci obojživelníků strana 15

1. ROPUCHA, SKVRNITÝ, BLÁNY, HŘEBEN, MĚCHÝŘKY, VNĚJŠÍ, PULCI; tajenka: chráněni.2. Vodní žáby (V): kuňka žlutobřichá, skokan zelený; pozemní žáby (P): skokan hnědý, ropucha obecná; stromové

žáby (S): rosnička zelená.3. Skokana zeleného; kuňky; ropucha; rosnička; čolka obecného; mlok.4. Obrázky zleva: rosnička, kuňka, skokan, ropucha.

Obratlovci – opakování 1 strana 16

1 d; 2 a; 3 c; 4 c; 5 b; 6 a; 7 b; 8 c; 9 b; 10 c; 11 b; 12 b; 13 a; 14 c; 15 a; 16 d.

Plazi strana 17

1. S proměnlivou teplotou; suchou zrohovatělou kůži; dvě síně a dvě komory; vnitřní oplození; na souši.2. GEKONI, JEŠTĚRKY, ŽELVY, ALIGÁTOR, DINOSAUŘI, KLOAKA, SLEPÝŠ, KOBRA, VEJCI, ZMIJE; tajenka: krytolebci.3. Souš – dinosauři (např. Tyrannosaurus, Triceratops); vzduch – ptakoještěři; voda – ryboještěři. Ve druhohorách.4. Ještěři – rohovité šupiny; hadi – rohovité šupiny; krokodýli – rohovité štítky a kostěné desky; želvy – krunýř.5. Krokodýl nilský.

Ještěři strana 18

1. Svléká kůži po částech, v nebezpečí odlamuje ocas, se živí hmyzem.2. Obrázky zleva: ještěrka obecná, slepýš křehký, ještěrka zelená.

64

253

1

5




3.

4. Chameleon; varan; leguán; slepýš.

Hadi strana 19

1. Užovka – oválný, kulaté, poloměsíčité skvrny za hlavou, škrcením, vejcorodá; zmije – trojúhelníkový, svislé, klikatá čára, uštknutím, živorodá.

2. Znehybnit pacienta a postiženou končetinu, nerozřezávat, nevysávat ránu, nezaškrcovat, vyhledat lékaře.3. Symbol hada má ve svém znaku Veterinární a farmaceutická univerzita v Brně (i její jednotlivé fakulty). 4. Jedovatí: zmije obecná, korálovec žlutý, kobra indická, chřestýš pruhovaný; nejedovatí: anakonda velká, užovka

stromová, krajta mřížkovaná, hroznýš královský.5. Užovka stromová.

Krokodýli strana 20

1. Masožravci; zuby; žijí v teplých oblastech; silné končetiny, mezi prsty plovací blány; tělo kryjí rohovité šupiny.2. Obrázky zleva: kajman šíronosý, krokodýl nilský, gaviál indický, aligátor severoamerický.3. Ano, ne (Kajmani mají širokou krátkou čelist.), ano, ano.4. K proražení vaječné skořápky při líhnutí, pak mizí.

Želvy strana 21

1. Nemají; proměnlivou; jsou; je.2. Vodní: želva bahenní, kožatka velká, kareta obrovská, želva nádherná; suchozemské: želva žlutohnědá, želva

obrovská.3. Obrázky zleva: želva sloní – Galapágy; želva bahenní – střední Evropa včetně Česka; želva žlutohnědá – jižní

Evropa.4. Vápník je pro želvy stavebním kamenem zejména kostry, krunýře a kůže. Nedostatek vápníku se projevuje

měknutím nebo deformací krunýře, zvětšením čelistí, příčným pruhováním hřbetního krunýře apod.5. Želva obrovská – žije na ostrově Svatá Helena v jižním Atlantiku, stáří minimálně 178 let (i více).

Vznik a vývoj ptáků strana 22

1. V kresbě je třeba dodržet základní proporce těla vypozorované z obrázku kostry. Vlastní výtvor je možno porovnat s obrazovou rekonstrukcí Archaeopteryxe od J. Augusty a Z. Buriana.

2. HNÍZDO, SYRINX, PUŠTÍK, BRHLÍK, KOHOUT, BĚHÁK, KLOAKA, OREL, LYSKA; tajenka – druhohory.3. a) dlouhý ocas z obratlů, přední končetiny s prsty a drápy, čelisti se zuby; b) peří, zadní čtyřprsté končetiny

s běhákem, přední končetiny změněné v křídla, sáňky. Předpokládá se, že s výbavou ostrých zubů a dlouhých nohou s drápy nemohl být Archaeopteryx býložravcem.

Pravděpodobně se živil převážně hmyzem, který srážel velkými křídly.

chameleon obecný1

varan komodský2

leguán zelený3

gekon obrovský4

agama límcová5

33

11

4 4

25

6




Vývojové znaky ptáků strana 23

1.

2. Ne (Většina ptáků má schopnost létat.), ano, ne (Pokryv těla ptáků tvoří peří.), ne (Samice všech ptáků snáší vejce, ze kterých se líhnou mláďata.), ano.

3.

4. Na boku vejce je skořápka tenčí. Dochází k ucpání pórů ve skořápce, uvnitř vejce se mohou rozmnožovat anaerobní bakterie. Na tupém konci je vzduchová komůrka.

5.

Chování ptáků strana 24

1. Stavba hnízda; kladení vajec; vysedávání vajec; krmení mláďat.2. Vlevo: mláďata nekrmivého ptáka – pokrytá prachovým peřím, vidí, sama se živí; vpravo: mláďata krmivého

ptáka – holá, nevidoucí, neschopná samostatného života.

lebka

kostra křídla

běhák

páteř

klíční kost

krkavčí kost

hřeben kosti hrudní

vzduchová komůrka

zárodečný terčík

žloutek

bílek

dvojitá „papírová” blána

poutko

vápenatá skořápka

prapor

osten

brk

7




3. Tažní ptáci se mohou během tahu orientovat podle magnetického pole Země, podle postavení Slunce, hvězd a Měsíce na obloze, podle zvláštností zemského povrchu (např. směru vodních toků) apod.

4. Tažní ptáci: husa velká, čáp bílý, vlaštovka obecná; stálí ptáci: kachna divoká, datel černý, výr velký; potulní ptáci: sýkora koňadra, vrabec polní.

5. Kroužkování ptáků je jeden z velmi důležitých způsobů, jak zjistit informace o chování ptáků, jejich biologii a tahu. Při nálezu kroužkovaného ptáka (nebo pouze nohy s kroužkem, popř. samotného kroužku) je třeba především zcela přesně zapsat identifikační číslo kroužku (nejlépe je celý kroužek narovnat naplocho a přilepit na dopis) a dále uvést všechny důležité údaje: datum, místo a okolnosti nálezu (zda byl pták nalezen mrtev, střelen, zabit o dráty, usmrcen dopravním prostředkem atp.), případně uvést, o který druh ptáka šlo. Nezapomeňte uvést svou adresu pro možnost podání písemné zprávy s údaji o nalezeném ptáku. Informace se posílají na Kroužkovací stanici Národního muzea Praha, případně můžete předat jakékoliv záchranné stanici pro volně žijící živočichy, která informaci předá dále.

Vodní ptáci strana 25

1. Obrázky zleva: kormorán velký – rybožravý; lyska černá – všežravá, ryby neloví; kachna divoká – všežravá, procezuje vodu.

2. Obrázky zleva: kormorán; kachna; lyska.3. Obrázky zleva: polák chocholačka; racek chechtavý; labuť velká; potápka roháč.4. Masožraví ptáci: potápka roháč, racek chechtavý, polák chocholačka; býložraví: labuť velká; všežraví ptáci: polák

chocholačka.5. Husa domácí je domestikovaná forma husy velké.

Mokřadní ptáci strana 26

1. Obrázky zleva: čejka chocholatá; čáp bílý; slípka zelenonohá; volavka popelavá.2. Vlevo: čáp bílý; vpravo: čáp černý. Zbarvení obou druhů – např. Dungel, J. – Hudec, K.: Atlas ptáků České a Slovenské

republiky. Praha, Academia 2001, str. 31.

3. Čáp bílý – pomalu kráčí po souši, když spatří kořist (žábu, hraboše, myš, popř. hmyz), rychle ji uchopí zobákem. Hnízdí na vyvýšených místech rovněž v blízkosti člověka. Čáp černý – žije skrytě v lesích. Loví ryby a obojživelníky z malých lesních toků, na vlhkých loukách loví hmyz a myši. Oba druhy jsou tažné. Vzácněji se u nás vyskytuje čáp černý (200–300 hnízdních párů).

4. Zpravidla spí. Někdo může též odpovědět podle obrázku, že právě druhou nohu zdvihá při chůzi.

5. Ano, ne (Vyhledávají spíše mělčiny.), ano, ne (Jsou převážně masožraví.).

8




Mořští ptáci strana 27

1. Obrázky zleva: albatros stěhovavý; plameňák růžový; tučňák patagonský.2. Plavání a potápění, létat; albatrosi, křídly; brodivé nohy a krk.3. Alky. Jde o středně velké až drobné ptáky. Potravu loví při potápění v moři, ve vzduchu se pohybují třepotavým

letem. Zevně se poněkud podobají tučňákům. Hnízdí v koloniích. 4. Grónsko, Island, Aleuty – tyto ostrovy leží na severní polokouli, kde se tučňáci nevyskytují.5. Obrázky zleva: tučňák patagonský, albatros stěhovavý, plameňák růžový. Albatrosi se o mládě starají až 250 dnů,

proto hnízdí každým druhým rokem.

Dravci strana 28

1. Dobře vidí, zahnutý zobák, ostré drápy, mají kloaku.2. Obrázky zleva: poštolka obecná, jestřáb lesní, káně lesní. 3. Varianta pokračování: Petr ji zanesl do záchranné stanice ptactva. Tam poštolku prohlédl veterinář. Zjistil, že

zlomenina půjde sice vyléčit, ale poštolka již nikdy nebude moci naplno létat. Po vyléčení natrvalo zůstala v záchranné stanici. Byla umístěna ve voliéře s další poštolkou, která měla podobný osud. Po nějaké době snesla „Petrova“ poštolka 4 vejce, z nichž se vylíhla mláďata. Až se mláďata osamostatní, bude je možné vypustit do volné přírody?

4. Obrázky zleva: jestřáb, krahujec, poštolka.5. Sokol.

Sovy strana 29

1. Společné znaky s dravci: dobře vidí, užiteční, zahnutý zobák, ostré drápy, živí se ostatními živočichy, kloaka, vejce.

2. Obrázky zleva: výr velký, sova pálená, sýček obecný.3. Podle přímého pozorování, hlasových projevů nebo vývržků se zbytky srsti a kostí.4. Výr velký; puštík obecný; kalous ušatý.5. Sovice sněžná.

Lesní stromoví ptáci strana 30

1. Obrázky zleva: strakapoud velký, sojka obecná, žluna zelená.2. Podle vytesaných otvorů v kmenech stromů, třísek u pat kmenů stromů, oloupané kůry na odumřelých

stromech, „bubnování“ na jaře, hlasových projevů, přímého pozorování.3. Brhlík lesní.4. Datel; sýkora; pěnkava; krkavec; kavka; sojka.5. Za lesní stromové ptáky lze považovat všechny uvedené druhy. Možno barevně rozlišit podle řádů: dravci –

jestřáb lesní, káně lesní, poštolka obecná; sovy – kalous ušatý, puštík obecný, výr velký; šplhavci – datel černý, strakapoud velký; pěvci – brhlík lesní, budníček lesní, drozd zpěvný, kos černý, krkavec velký, pěnkava obecná, sojka obecná, sýkora koňadra.

6. Datel černý.

Ptáci okraje lesa, křovin a otevřené krajiny strana 31

1. Obrázky zleva: havran polní – černý, lesklý, péřové „kalhotky“, u starých ptáků lysý kořen zobáku, hnízdí pospolitě; vrána obecná – peří černé s modrým leskem, hnízdí jednotlivě.

2. Ne (Kukačka obecná klade vejce do hnízd hmyzožravých ptáků, sama hnízdo nestaví.), ano, ano, ano, ne (Havran polní žije pospolitě, vrána obecná hnízdí samotářsky.).

3. Obrázky zleva: kukačka obecná – kukačky; holub hřivnáč – měkkozobí; straka obecná – pěvci.4. (1 200 : 2) . (3 + 5) : 2 = 600 . 4 = 2 400. Může se vylíhnout až 2 400 mláďat.5. Kukačka obecná – nestaví hnízdo, vejce vkládá do hnízd hmyzožravých pěvců.

9




Ptáci otevřené krajiny strana 32

1. Obrázky zleva: vlaštovka obecná – svrchu černá s modrým leskem, červenohnědé hrdlo, vespod bílá, hluboce vidličnatě vykrojený ocas; jiřička obecná – svrchu černá s modrým leskem, vespod a nad ocasem bílá, mělce vykrojený ocas.

2. Obrázky zleva: hnízdo jiřičky (kulovité s vletovým otvorem), hnízdo vlaštovky (miskovité). Hnízdo tvoří z kousků hlíny smíšených se slinami.

3. Nohy s tupými drápy; krátký silný zobák; hnízdí na zemi; dobře běhají.4. Obrázky zleva: vrabec polní: hnědá hlava, černá „kravata“, bílé líce s černou skvrnou; vrabec domácí: samec –

šedá hlava, bílé líce, černá „kravata“, samice – šedohnědá.

Ptáci břehů tekoucích vod strana 33

1. Obrázky zleva: ledňáček říční – 3. obrázek hnízda (nora v břehu s hnízdní dutinou na konci); skorec vodní – 2. obrázek hnízda (hnízdo kryté přepadající vodou); konipas bílý – 1. obrázek hnízda (hnízdo ve škvírách skal).

2. a) pro své krásné zbarvení – oranžová spodina, modrý hřbet, křídla a temeno; b) sbírá larvy vodního hmyzu; c) má dlouhý úzký ocas, kterým neustále pohupuje nahoru a dolů.

3. Jejich výskyt je vázán na břehy čistých tekoucích vod.4. Stálí: ledňáček říční, skorec vodní; odlétají: konipas bílý, konipas horský.5. Ledňáček. Označení rybařík souvisí s tím, že loví drobné rybky.

Ptačí obři a trpaslíci strana 34

1. Obrázky zleva: albatros stěhovavý – dobře vyvinutá křídla, prapory obrysových per drží pohromadě pomocí háčků, létací svaly se upínají k hřebenu kosti hrudní, čtyřprsté nohy; pštros dvouprstý – mohutné tělo, dlouhý krk, zakrnělá křídla, silné dvouprsté nohy přizpůsobené pohybu po zemi, prapory obrysových per nedrží pohromadě, chybí hřeben kosti hrudní.

2. Obrázky zleva: kivi jižní – Nový Zéland, lesy; nandu pampový – Jižní Amerika, savany.3. Hmotnost slepičího vejce: 57,5 g. Počet slepičích vajec na 1 pštrosí vejce o hmotnosti 1 100 g (1 100 : 57,5 g = 19). Počet slepičích vajec na 1 pštrosí vejce o hmotnosti 1 600 g (1 600 : 57,5 g = 28).4. SAMEC.5. Kolibřík čmelákový; králíček obecný.6. Drop velký.

Obratlovci – opakování 2 strana 35

1 a, 2 b, 3 c, 4 d, 5 a, 6 a, 7 b, 8 a, 9 d, 10 b, 11 a, 12 b, 13 c, 14 c, 15 a.

ROSTLINYPřechod rostlin na souš strana 36

1. Změna složení atmosféry (se vznikem fotosyntézy), vytvoření ozónové vrstvy – ochrana před UV zářením, snížení teploty. U rostlin se vytvořila krycí a vodivá pletiva.

2. Kyslík se zvyšoval fotosyntézou a rostliny současně odčerpávaly CO2.3. Mechorosty; krytosemenné.4. Krycí pletivo – chrání rostlinu před vnějším prostředím; vodivé pletivo – rozvádí vodu a živiny po těle rostliny;

podpůrné pletivo – udržuje tvar rostliny; zásobní pletivo – zásoba látek, např. pro období vegetačního klidu.5. Prvohory.6. Rhynia (Rhyniophyta) – jsou to nejstarší známé cévnaté rostliny, pocházející z období devonu. Měly jednoduché

vidličnatě větvené prýty bez listů a kořenů, na koncích některých prýtů byla umístěna sporangia. Dosahovaly velikosti asi 20 až 50 cm. Vyskytovaly se v bahnitém prostředí na rozhraní vody a souše.

10




Mechorosty strana 37

1. Vodivá a podpůrná; vodě; stélka; játrovky a mechy.2.

3. Zadržují vodu v prostředí, jsou bioindikátory stavu prostředí, zabraňují erozi půdy, jsou potravou a úkrytem pro jiné organismy.

4. Obrázky zleva: rašeliník; bělomech sivý; ploník obecný.5.

Na obrázku vynechána tobolka s uvolněnými výtrusy a pelatky a zárodečníky (vznik zygoty).

6. Rašeliník.

Plavuně, přesličky strana 38

1. Ano, ne (Plavuně i přesličky se rozmnožují výtrusy.), ne (Samčí pohlavní orgány plavuní a přesliček jsou pelatky.), ano, ano.

2. Obrázky zleva: jarní lodyha – rozmnožování a tvorba výtrusů; letní lodyha – vytváření zásobních látek a jejich ukládání do oddenku.

3. Zimu přečkávají pomocí oddenku.4. Křemík.5. Sigillaria a Lepidodendron jsou vymřelé prvohorní plavuně, které rostly v bažinatých oblastech a daly vznik

černému uhlí. Za nedokonalého přístupu vzduchu ve vlhkém prostředí docházelo při vlhkém a teplém podnebí k trouchnivění. Rostliny ztrácely rostlinnou strukturu a stávaly se tmavší. Z rostlinných látek vznikla nejprve rašelina, po té po pokračujícím poklesu a zasypání pískem a jílem uhlí. K tomu, aby se rašelina proměnila v uhlí, je potřeba její stlačení.

tobolka

štět

lodyžka s lístky

příchytná vlákna

♀ ♂

zárodečníky pelatky prvoklíček

výtrusy

11




Kapradiny strana 39

1.

2. Prokel – lístkovitý útvar vzniklý po vyklíčení výtrusu; ostěra – blána chránící kupky výtrusnic na spodu listu; pelatka – samčí pohlavní orgán; zárodečník – samičí pohlavní orgán.

3. Kapraď samec; hasivka orličí; osladič obecný; sleziník routička.4. Hasivka orličí.5. Parožnatka (Platycerium) se vyskytuje v tropických oblastech jižní Číny, Západní

Indie, Malajsie, Indonésie, Filipín, Nové Guineje a Austrálie. Některé druhy rostou také v tropické Africe, na Madagaskaru, Komorách, Seychelských ostrovech, v Peru a Bolívii. Většinou rostou ve vlhkých a teplých deštných lesích jako epifyty v korunách stromů, na kmenech nebo skalách. U nás se parožnatka pěstuje jako pokojová rostlina. Ke svému růstu potřebuje světlé až polostinné místo, ovšem bez přímého slunečního světla. Je to teplomilná kapradina a v létě by se měla uchovávat při teplotě 18–25 °C, v zimě by neměla teplota klesnout pod 15 °C. Vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost.

Kořen strana 40

1.

Zakreslit hlavní kořen a z něj do stran vybíhající postranní kořeny a kořenové vlásky (např. u mrkve); svazčité kořeny – vyrůstají ve svazku (např. u kukuřice).

2. Obrázky zleva: příchytné kořeny břečťanu – přichycení k podkladu; bulva řepy – zásobní látky; parazitické kořeny jmelí – proniká do vodivého pletiva stromu.

3. Škrob.4. Kořeny pronikají do štěrbin a jejich tloustnutím se tyto štěrbiny zvětšují, až se malá část odlomí.5. Ne (Kořeny mohou být i nad zemí – příchytné, vzdušné.), ano, ano.6. Tyto svahy je vhodné osázet nižšími rostlinami, které mají hustý kořenový systém, a tím svah zpevní a zabrání

půdní erozi.7. Kořenová čepička.

Stonek strana 41

1. Zakreslit: lodyha – olistěný stonek (např. hluchavka); stvol – listy v přízemní růžici (např. pampeliška); stéblo – dutý stonek s kolénky (např. pýr, pšenice).

6

2

1 4

3

5

rostlina

kupky výstrusnic

prokel

výtrusnice s výstrusy

klíčící prokel

výtrusný list

12




2. Lodyha: pryskyřník prudký, hrách setý, hluchavka bílá; stvol: sedmikráska obecná, pampeliška lékařská, tulipán zahradní; stéblo: srha laločnatá, pšenice setá.

3.

4. Lýko ve stromě zajišťuje transport vody a živin. Pokud se poškodí, strom začne usychat a nakonec uhyne. K poškození lesních stromů může dojít okusem zvěří (např. jelen evropský, sika japonský, daněk skvrnitý, srnec obecný, muflon), vytloukáním paroží, mechanizací při vyklízení dřeva nebo působením larev dřevokazného hmyzu (např. lýkožrout smrkový).

5. Kůra borovice – silně rozpukaná; kůra dubu – hluboce podélně brázditá; kůra buku – hladká.

List strana 42

1. Fotosyntéza; řapíkem a čepelí; jednoduchých; složené; trny, úponky; průduchy; listovou.2.

3. Obrázky zleva: kopinatý list – jitrocel; srdčitý list – lípa; vejčitý list – třešeň; lichozpeřený list – růže.4.

cévní svazek

dřeň

pokožka

řapík žilnatina

čepel

asimilační pletivo

provzdušňovací pletivo

13




Květ strana 43

1.

2. Vlevo: souměrný květ (1 rovina souměrnosti); vpravo: pravidelný květ (více rovin souměrnosti).3. Obrázky zleva: složený okolík, úbor, hlávka.4. Koruna.

Semena a plody strana 44

1.

2. Opylovány jen větrem; častější je cizosprašnost; semena drobná s hladkým povrchem.3. Bobule – rajče, rybíz; malvice – jabloň, hrušeň; peckovice – třešeň, meruňka; lusk – hrách, fazol.4. Obrázky zleva: jahodník – souplodí nažek; maliník – souplodí peckoviček; vinná réva – plodenství bobulí.5. Např. kompotování, zmrazení, sušení.

Rozmnožování rostlin strana 45

1. 1 – přenesení pylového zrna na bliznu (opylení); 2 – klíčení pylového zrna a vznik pylové láčky; 3 – prorůstání pylové láčky bliznou a čnělkou; 4 – splynutí samičí a samčí pohlavní buňky (oplození); 5 – vznik zárodku.

2. samčí orgán – tyčinka; ♀ samičí orgán – pestík.3. Jednoletá – během jednoho roku vyklíčí, vyroste, vykvete, vytvoří plody a odumře (netýkavka); dvouletá –

během 1. roku vyklíčí a vyroste a ve 2. roce kvete, plodí a odumře (mrkev); víceletá – několik let roste, ale jen jednou vykvete, vytvoří plody a odumře (netřesk); vytrvalá – roste, kvete a plodí každý rok (sedmikráska).

4. Procento klíčivosti určíme, když spočteme, kolik kusů semen ze 100 vyklíčilo.5. Roubování je způsob vegetativního rozmnožování kulturních rostlin. Nejčastěji se užívá k zušlechťování

ovocných a okrasných stromů. Při roubování dochází k funkčnímu spojení vybraných a upravených částí dvou rostlin tak, aby mohly srůst a jedna část pak vyživovala druhou. K roubování potřebujeme čistý roubovací nůž z kvalitního materiálu, štěpařský vosk nebo balzám, na ovázání buď lýko, nebo roubovací PVC pásku.

Rostliny – opakování 1 strana 46

1 b, 2 a, 3 a, 4 b, 5 c, 6 a, 7 c, 8 a, 9 c, 10 b, 11 b, 12 a, 13 d, 14 c, 15 c, 16 a.

okvětní lístky

tyčinka

pestík

dužninaděložní lístky

základ stonku

osemení

dělohy základ kořene

pecka

14




Nahosemenné rostliny strana 47

1. Obrázky zleva: 1. řádek: borovice, jalovec, jedle; 2. řádek: modřín, smrk, tis.2. Obrázky zleva: borovice lesní; jedle bělokorá; modřín opadavý.3. Šiška je za sucha otevřená, to umožňuje vypadávání zralých semen. Za vlhka se uzavírá, což je způsobeno

rozdílným bobtnáním buněčné stěny na vnitřní a vnější straně semenných šupin.4. Tis červený.

Krytosemenné rostliny strana 48

1. Obrázky zleva: jablko – krytosemenná rostlina (semena ukrytá v plodech); šiška – nahosemenná rostlina (semena bez oplodí, nejsou v plodech, ale volně leží na šupinách šištic).

2. Dvouděložné rostliny – kořen hlavní a postranní, cévní svazky ve stonku uspořádány do kruhu, pětičetný květ, zpeřená žilnatina v listu; jednoděložné rostliny – svazčité kořeny, cévní svazky ve stonku neuspořádané, trojčetný květ, souběžná žilnatina v listu.

3. BOBULE, BYLINY, TYČINKA, OPYLENÍ, NAHOSEMENNÉ; tajenka: Linné.4. Jednoděložné – tulipán, česnek, cibule, kukuřice; dvouděložné – javor, hrách.

Listnaté stromy a keře strana 49

1. Obrázky zleva: 1. řádek: lípa srdčitá, dub letní, javor mléč, buk lesní; 2. řádek: bukvice – buk lesní, žalud – dub letní, dvounažka – javor mléč, oříšek – lípa srdčitá.

2. Řádky shora: buk lesní – bukovité – bukvice; dub letní – dubovité – žalud; bříza bělokorá – břízovité – nažka; vrba jíva – vrbovité – tobolky s ochmýřenými semeny.

3. Bez, topol, dub, habr. Na obrázku je topol osika.4. Dub – kůra; lípa – květ; bříza – list; bez – květ a plod.5. Buk lesní.

Pryskyřníkovité strana 50

1. Prvosenka jarní.2. Souplodí nažek.3. Bílé květy – sasanka hajní; žluté květy – sasanka pryskyřníkovitá, blatouch bahenní, orsej jarní, pryskyřník

plazivý, hlaváček jarní; modrofialové květy – jaterník podléška, koniklec velkokvětý.4. Obrázky zleva: hlaváček jarní, koniklec velkokvětý.5. Ano, sušením jedovaté látky vyprchají.

Brukvovité strana 51

1. Obrázky zleva: struk – ředkev ohnice; šešulka – penízek rolní; šešule – brukev řepka olejka.2. Zelí – listy, zelí hlávkové; kapusta – listy, kapusta hlávková; ředkvička – hlíza, ředkev setá.3. Čtyřčetné květy; nažka; listová zelenina; kokoška pastuší tobolka, penízek rolní.4. Zelí, kapusta, květák i kedluben byly vyšlechtěny z brukve zelné.5. Šešulka.6. Brukev řepka olejka je u nás hlavní pěstovanou olejninou, která má široké využití nejen v potravinářství

(řepkový olej), ale také ve výrobě mazacích olejů a fermeží, v kosmetice, při výrobě mýdel a pracích prostředků. V neposlední řadě se také methylester řepkového oleje používá k výrobě bionafty.

Růžovité strana 52

1. Obrázky zleva: slivoň švestka, jabloň domácí, třešeň ptačí, růže šípková.

15




2. Šlahouny.

3. Ano, ano, ne (Mezi planě rostoucí růžovité rostliny nepatří řeřišnice luční (brukvovité).).4. Kontryhel obecný, mochna husí, řepík lékařský; proti hnisání ran – řepík.5. Souplodí peckoviček.6. Růžový olej je přírodní biologický extrakt vyrobený z korunních plátků dvou druhů růží♀: růže damašské,

pěstované zejména v Bulharsku, a růže stolisté, která se pěstuje zejména v jižní Francii. V růžovém oleji bylo izolováno přibližně 300 různých chemických látek. Jedná se o jeden z nejluxusnějších a nejdražších přírodních olejů používaných v kosmetice, neboť k jeho výrobě je zapotřebí velké množství biomasy – ze tří tun okvětních lístků lze vyrobit přibližně jeden kilogram růžového oleje. Růžový olej se vyrábí pozvolnou macerací, kdy nejprve vzniká tzv. růžová voda a teprve další destilací vodní parou a oddělením tekutin je izolován růžový olej. Používá se především při výrobě značkových parfémů a pleťových krémů.

Bobovité strana 53

1. Pavéza – 1; křídla – 2; člunek – 3.2. Hlízkovými bakteriemi; lusk; pavéza; úponky.3. Fazol, čočka, hrách, sója, podzemnice.4. Obrázky zleva: jetel plazivý, štírovník růžkatý, čičorka pestrá.5. Tolice setá (vojtěška), bob obecný.6. Podzemnice olejná – jíme semena (burské oříšky – arašídy). Podzemnice pochází z Jižní Ameriky, odkud ji začali

dovážet Španělé.

Miříkovité strana 54

1. Okolík nebo složený okolík.

2. Obrázky zleva: petržel – kořen; celer – kořenová hlíza; kmín – dvounažka; kopr – listy.3. KERBLÍK, DVOULETÉ, OBAL, BRŠLICE, SILICE, BOLEHLAV, DVOUNAŽKA, OKOLÍK, KOŘENÍ; tajenka: bolševník.

Bolševník velkolepý – při styku s kůží může způsobit vyrážky a puchýře.4. Mrkev vykvétá až druhý rok, ale sklízí se prvním rokem.5. Bolehlav plamatý.

okolík složený okolík

16




Hluchavkovité strana 55

1.

2. Z jedné uzliny roste větší počet listů.3. Obrázky zleva: horní řádek – šalvěj lékařská, hluchavka bílá; dolní řádek – máta peprná, majoránka zahradní,

mateřídouška obecná.4. Popenec obecný.5. Hluchavka – hluchá kopřiva (nežahá).

Lilkovité strana 56

1. Obrázky zleva: rulík zlomocný, lilek potměchuť, durman obecný. Lilek, durman a rulík jsou jedovaté rostliny.2. Tabák – listy obsahují jedovatý nikotin, který ovlivňuje nervovou soustavu, podporuje vznik žaludečních vředů,

infarktu myokardu a rakoviny plic.3. Ano, ne (Plodem lilku bramboru je bobule.), ano, ano.4. Atropin – rulík zlomocný; nikotin – tabák virginský; solanin – lilek brambor.

Hvězdnicovité strana 57

1. Úbor.2. Kopretina bílá, měsíček lékařský, devětsil lékařský, řebříček obecný.3. Obrázky zleva: měsíček lékařský – květ, zlepšuje činnost žlučníku a jater, krevní oběh a činnost srdce; podběl

obecný – květ, pomáhá při chorobách dýchacího ústrojí; heřmánek pravý – květ, proti žaludečním a střevním potížím, obklady urychlují hojení.

4. Astra, listopadka, jiřinka, aksamitník, měsíček. Na obrázku – jiřinka.

Liliovité strana 58

1. Bylina, krytosemenná; cibule; souběžná; oboupohlavný; tobolka.2. Jedovaté – vraní oko čtyřlisté, konvalinka vonná. Obrázky zleva: 1. řádek: česnek kuchyňský, vraní oko čtyřlisté, lilie zlatohlavá; 2. řádek: křivatec žlutý, konvalinka

vonná.3. Česnek kuchyňský – rozpadavá cibule (zdužnatělé spodní části listů); cibule kuchyňská – zdužnatělé spodní části

listů; pór – zesílené listové pochvy.

koruna – horní pysk

koruna – dolní pysk

4 dvoumocné tyčinky

kalich

17




Lipnicovité strana 59

1. Obilka, klas, stéblo.2. Bojínek, psárka, ječmen, lipnice, kukuřice, rákos.3. Obrázky zleva: srha laločnatá, jílek vytrvalý, bojínek luční, lipnice luční.4. Amerika – kukuřice; Asie – rýže; Afrika – proso; Evropa – pšenice. Obrázky zleva: kukuřice, proso, pšenice, rýže.5. Obal, okolík.

Vstavačovité strana 60

1. Hmyzem; brylky; tobolka; pysk.2. Orchideje.3. Hnědočervené skvrny na listech.

4. Střevíčník pantoflíček.5. V tropech rostou vstavačovité rostliny především na stromech, jako tzv. epifyty. Vodu přijímají ze vzdušné

vlhkosti pomocí svých vzdušných kořenů.6. Plodem vanilovníku je tobolka o průměru do 1 cm a délce 15 až 30 cm. Zpočátku je zelená, ve zralosti hnědá,

vyplněná při zralosti tmavohnědou, mazlavou, intenzivně vonící hmotou, obsahující velké množství velice drobných, černých semen. Původně byl tento druh endemitem jihovýchodního Mexika a Guatemaly. Nyní se pěstuje téměř v celých tropech, zejména na Madagaskaru, Réunionu a Komorách v Indickém oceánu a ve Francouzské Polynésii, především na ostrově Tahiti v Tichém oceánu, na Srí Lance, na Bahamách, v Zanzibaru a také v Indonésii, především na ostrově Jáva. Největším světovým pěstitelem a vývozcem vanilovníku je Madagaskar, který se na světové produkci podílí přibližně 50 %.

Rostliny – opakování 2 strana 61

1 c, 2 d, 3 a, 4 b, 5 c, 6 c, 7 a, 8 c, 9 b, 10 c, 11 b, 12 a, 13 b, 14 a, 15 d.

SPOLEČENSTVASpolečenstvo lesa strana 62

1. Lužní les – vrba bílá, bez černý, rákos obecný, stulík žlutý, javor klen, olše lepkavá, střemcha obecná; doubrava – habr obecný, trnka obecná, dub letní, hloh obecný, jaterník podléška, sasanka hajní; bučina – buk lesní, jeřáb ptačí, devětsil lékařský, vraní oko čtyřlisté, kapraď samec; smrčina – smrk obecný, modřín opadavý, brusnice borůvka.

2. Sovy: puštík obecný, výr velký, kalous ušatý; šplhavci: datel obecný, strakapoud velký, žluna zelená; dravci: káně lesní, poštolka obecná, jestřáb lesní; pěvci: budníček lesní, sýkora koňadra, pěnkava obecná.

3. Příklad výsledků pozorování: dřeviny: smrk, borovice, modřín, dub, buk, bříza; byliny: jaterník, plicník, sasanka, kapradiny, přesličky, mechy; živočichové: veverka, srnec, prase divoké, jezevec, ptáci. Typ lesa: smíšený les – bučina.

18




4. Původně na našem území převládaly listnaté nebo smíšené lesy. V současnosti u nás převažují jehličnaté lesy (především smrkové monokultury), které snadno podléhají škůdcům. Kontroverzním tématem je, zda napadené lesy vykácet, či nechat přírodním procesům. Monokultury smrku jsou rovněž málo odolné vůči vlivu kyselých dešťů.

Společenstvo vod a mokřadů strana 63

1. Producenti: leknín, okřehek, rdest, sinice, stulík, váleč, žabí vlas; konzumenti: buchanka, kapr, lín, nitěnka, okružák, perloočka, potápník, štika, trepka; rozkladači: bakterie, nitěnka.

2. Vlevo: Pstruh žije v tekoucí vodě (T), jeho tělo má kruhovitý průřez. Pro pohyb v tekoucí vodě je výhodné tělo s malou výškou. Vpravo: Kapr žije ve stojaté (S), popř. pomalu tekoucí vodě. Zde je výhodné tělo s vysokým hřbetem (možnost prudkých obratů do stran).

3. Např. řasy a sinice – perloočky a buchanky – vranka – pstruh – vydra aj.4. s = dráha loďky; t = čas; v = rychlost; v = s/t.

Společenstvo luk a pastvin strana 64

1. Kostřava červená, kopretina bílá, zvonek rozkladitý, kohoutek luční.2. OBILKA, STÉBLO, PRSTNATEC, EKOSYSTÉM, SKŘIVAN, LUČNÍ; tajenka: kosení.3. Obrázky zleva: páskovka keřová, mandelinka bramborová, babočka admirál, křižák obecný. Mandelinka

bramborová patří do společenstva polí.4. Louky a pastviny jsou umělé ekosystémy udržované člověkem. Jejich vzhled se během roku mění, rostliny zde rozkvétají

postupně od jara do podzimu. Luční porost se mění také podle toho, kolikrát se louka seče.

Společenstvo polí a sídelní aglomerace strana 65

1. Orba – vyorávání, přerušování podzemních chodbiček a nor; vláčení – změna povrchu, obtížná orientace živočichů v terénu; setí – narušení podzemních chodbiček; sklizeň – časté usmrcení živočichů nebo jejich mláďat.

2. Obrázky zleva: mák vlčí (P), svlačec rolní (P), jetel luční, řepík lékařský.3. Jedná se o chemické látky, které se mohou ukládat v tělech živočichů a živočich se pak může stát např.

neplodným, anebo s vyhubením rostliny může zmizet i potrava pro některé živočišné druhy.4. Veš – parazit; myš – zásoba potravy; štěnice – parazit; potkan – vhodné životní podmínky a potrava; blecha –

parazit.5. Ještěrka obecná, ropucha zelená, koroptev polní, zmije obecná.

Společenstva – opakování strana 66

1 a, 2 b, 3 b, 4 d, 5 d, 6 a, 7 b, 8 c, 9 a, 10 c, 11 c, 12 b, 13 a, 14 c, 15 a, 16 b.

Documents

ůEŠENÍ PRACOVNÍHO SEŠITU Přírodopis s nadhledem 7 · 2019-08-06 · 1 ůEŠENÍ PRACOVNÍHO SEŠITU Procviůuj si uůivo na Nakladatelství raus 2019 Přírodopis s nadhledem