RICHARD DAWKINS

SOBECK GEN

MLAD FRONTA

Copyright Oxford University Press 1976 This Edition Richard Dawkins 1989 This translation of The Selfish Gene, Second Edition Originally published in 1989 is published by arrangement with Oxford University Press Tento peklad 2. vydn Sobeckho genu, kter anglicky pvodn vylo roku 1989, vychz na zklad dohody s nakladatelstvm Oxford University Press Translation Vojtch Kopsk, 1998 Epilogue Jan Zrzav, 1998 ISBN 80-204-0730-8

PEDMLUVA K VYDN Z ROKU 1976Tato kniha by mla bt tena tm jako science fiction. Byla pojata tak, aby zapsobila na pedstavivost. Nen to vak vdeck fikce: je to vda. Pirovnn fantastitj ne fantazie", jakkoli me znt jako frze, je pesnm vyjdenm pocit, kter ve mn probouz svt kolem ns. Jsme nstroji peit - robotickmi vehikly slep naprogramovanmi k uchovvn sobeckch molekul znmch jako geny. Tato skutenost m stle napluje asem. Pestoe je mi znma u adu let, stle jsem se s n jet zcela nevyrovnal. Doufm, e se mi poda vzbudit stejn as i v ostatnch. Kdy jsem psal tuto knihu, nahleli mi pes rameno ti imaginrn teni, jim m bt vnovna. Prvnm je bn ten, laik, v jeho zjmu jsem se tm zcela vyvaroval odbornch pojm a tam, kde nebylo vyhnut, jsem je pesn definoval. V posledn dob mi zan bt divn, pro se nesname vyhbat odbornmu argonu i v odbornch asopisech. Pedpokldal jsem, e laik nem dn odborn vzdln, co neznamen, e bych jej pokldal za hlupka. Pehnanm zjednoduovnm me vdu popularizovat kdokoli. J jsem tvrd pracoval na pokusu popularizovat nkter jemnj a sloitj mylenky bez pouit matematickho jazyka, ani bych zastel jejich obsah. Nevm, jak dalece jsem uspl v tomto smru, jako i ve svch dalch zmrech, jimi jsem chtl uinit tuto knihu vzruujc a poutavou tak, jak si to jej nmt zasluhuje. U dlouho jsem pocioval, e na biologii by se mlo pohlet jako na poutavou detektivku, j bezesporu je. Netroufm si doufat, e jsem sdlil vce ne mal zlomek fascinace, kterou tato oblast skt. Mm druhm pomyslnm tenem je odbornk. Je oste kritick a nad mnohmi z mch analogi a slovnch obrat zan mrn lapat po dechu. Jeho oblbenmi slovnmi obraty jsou Ovem s vjimkou..." , Avak na druh stran.." a Ehm". Pozorn jsem mu naslouchal, dokonce jsem celou jednu kapitolu pepracoval tak, aby pro nj byla pijateln, ale svj pbh nakonec musm vyprvt svmi slovy. Odbornk tedy nebude zcela spokojen se zpsobem, jm vci km. Pesto bych si upmn pl, aby i on zde nalezl nco novho: nov pohled na znm mylenky, mon i podnt pro jeho vlastn nov npady. Pokud je takov zmr pli nadsazen, snad mohu alespo doufat, e mu m kniha pjemn ukrt dlouhou chvli ve vlaku. Tetm tenem, na nho jsem myslel, je student, kter se prv v tuto chvli stv z laika odbornkem. Pokud nen zatm definitivn rozhodnut, jakmu oboru se vnovat, snad jej povzbudm k tomu, aby se znovu zamyslel nad mm vlastnm oborem, zoologi. Pro studium zoologie jsou zde zvanj dvody ne jej mon

uitenost" nebo obecn obliba zvtek. Tm dvodem je, e my - zvata - jsme nejkomplikovanj a nejdokonalej stroje v poznanm vesmru. Z tohoto pohledu je spe nepochopiteln, pro se tolik lid rozhoduje pro studium neho jinho! Pro studenta, kter se u pro zoologii rozhodl, bude mt, jak doufm, moje kniha jistou vzdlvac hodnotu. Cek ho studium pvodnch lnk a knih, na nich je m prce zaloena. Budou-li se mu pvodn prce zdt tko straviteln, snad mu m nematematick interpretace pome jako uveden do tematiky a jej doplnn. Pokus oslovit souasn ti rozdln skupiny ten v sob skrv mnoh skal. Mohu jen poznamenat, e jsem jim vnoval velkou pozornost a doufm, e budou vyvena vhodami tohoto pokusu. Jsem etolog a toto je kniha o chovn zvat. Mj vztah k etologick tradici, v n jsem byl kolen, bude zejm. Je to pedevm vliv Niko Tinbergena, kter patrn sotva tuil, jak velmi m ovlivnil bhem tch dvancti let, kdy jsem pod nm pracoval v Oxfordu. Termn nstroj peit" sice nen pmo od nj, ale snadno by mohl bt. Etologie byla vak v souasnosti poslena plivem novch mylenek z oblast, kter nebvaj s etologi tradin spojovny. Tato knha je ve vt me zaloena prv na tchto novch mylenkch. Jejich autoi budou uvedeni v pslunch pasch v textu; nejdleitjmi postavami jsou zde G. C. Williams, John Maynard Smith, W. D. Hamilton a Robert L. Trivers. Rada lid pro tuto knihu navrhovala zajmav nzvy; nkter z nich jsem vdn pouil jako nzvy kapitol: Nesmrteln roubovice" Johna Krebse, Nstroje gen" Desmonda Morrise a Genesmanship" [pvodn nzev 6. kapitoly, v eskm pekladu pozmnn - pozn. pekl.] Tima Cluttona-Brocka a Jean Dawkinsov (nezvisle na nich i Stephe-na Pottera). Moji imaginrn teni mi sice mohli poslouit jako cle mch zbonch pn a nadj, ale od skutench ten a kritik mete oekvat vce praktick pomoci. Jsem zvykl vn revidovat, a tak Marian Dawkin-sov musela pelouskat etn koncepty a pepisy jedn kad strnky. Bez jej dkladn znalosti biologick literatury a pochopen teoretickch problm a jejho nenavnho povzbuzovn a morln podpory bych knihu patrn ani nenapsal. John Krebs peetl cel koncept knihy. V o problmu vce ne j a tde a velkoryse m zahrnoval radami a nvrhy. Glenys Thompsonov a Walter Bodmer kritizovali mj vklad genetickch problm dobromysln, ale nekompromisn. Obvm se, e ani m revize je pln neuspokoj, ale doufm, e text shledaj alespo o nco vylepen. Jsem jim velmi zavzn za to, kolik asu a trplivosti mmu textu vnovali. John Dawkins

prokzal neomyln talent k vyhledvn zavdjcch obrat a poskytl mi vynikajc konstruktivn nvrhy na jejich nahrazen. Nemohl jsem si pt vhodnjho inteligentnho laika" ne Maxwella Stampa. Dky jeho vnmavosti se mi podailo odstranit zsadn obecn nedostatek stylu prvnho konceptu, co velmi prosplo definitivn verzi. Dalmi, kdo konstruktivn kritizovali jednotliv kapitoly nebo mi jinak poskytli odborn rady, byli John Maynard Smith, Desmond Morris, Tom Maschler, Nick Blurton Jones, Sarah Kettlewellov, Nick Humphrey, Tim Clutton-Brock, Louise Johnsonov, Christopher Graham, Geoff Parker a Robert Trivers. Pat Searleov a Stephanie Verhoevenov nejenom zrun pepisovaly text, ale zrove m svm nadenm povzbuzovaly. Zvrem bych rd podkoval Michaelu Rodgersovi z nakladatelstv Oxford University Press, kter krom uiten kritiky rukopisu projevil snahu daleko pekraujc rmec jeho povinnost pi dohledu na vechny strnky ppravy m knihy.

Richard Dawkins

PEDMLUVA K VYDN Z ROKU 1989Za dvanct let od vydn Sobeckho genu se jeho stedn mylenka stala uebnicovm postultem. Je to paradoxn, by ponkud nezvyklm zpsobem. Nen to jedna z tch knih, kterm bylo jakoto revolunm spl-no v dob jejich vydn a je si postupn zskaly sv stoupence, a se staly natolik uznvanmi, e se vichni a podivovali, co bylo smyslem toho povyku na zatku. Prv naopak. Poten recenze byly uspokojiv pzniv a kniha nebyla nejprve vnmna jako kontroverzn. Jej povst coby spornho dla nabvala na sle teprve postupem asu a dnes je povaovna za prci radikln extremistickou. Nicmn zatmco se povs knihy stvala stle extremistitj, jej obsah se zdl mn a mn extrmn a byl vc a vce bn pijmn. Teorie sobeckho genu je Darwinova teorie vyjden zpsobem, kter by Darwin sice nepouil, ale jeho vstinost - jak alespo doufm -by jist rozpoznal a ocenil. V podstat je to nov vhonek ortodoxnho neodarwinismu, ale vyjden v novm obalu. Msto aby se soustedil na jednotliv organismus, nahl na produ z pohledu samotnho genu. Je to jin zpsob pohledu, nikoli jin teorie. Na vodnch strnkch knihy The Extended Phenotype (Rozenfenotyp) jsem to vysvtloval za pomoci metafory Neckerovy krychle.

Je to dvourozmrn obrzek, ale je vnmn jako prhledn trojrozmrn krychle. Jestlie se na ni na nkolik sekund zadvte, v vjem se zmn na krychli v odlin orientaci. Po chvli se zase vrt zpt. Ob pedstavy odpovdaj obrazu na stnici, a proto mezi nimi mozek s potenm pechz. Ani jeden z tchto vjem nen sprvnj ne druh. Chtl jsem tm ukzat, e jsou dva zpsoby nahlen na prodn vbr: z pohledu genu a z pohledu jedince. Pokud jsou dobe pochopeny, jsou rovnocenn jako dva pohledy na stejnou pravdu. Mete mezi nimi pechzet, a bude to stle stejn neodarwinismus. Dnes si myslm, e moje metafora byla a pli opatrn. Kdy vdec pijde s novm pstupem, jak nahlet na znm teorie i fakta, pak takov pstup me bt nkdy pnosnj ne objev nov teorie nebo objasnn novho poznatku.

Model Neckerovy krychle je zavdjc, protoe naznauje, e oba zpsoby nahlen na vc jsou stejn hodnotn. Dluno dodat, e tato metafora vystihuje alespo sten to podstatn: sprvnost hl pohledu" toti na rozdl od teori neme bt ovena experimentln a nememe na ni ani aplikovat obvykl kritria pro potvrzovn a vyvracen. Ale zmna pohledu nm, v nejlepm ppad, me pinst cosi vzneenjho ne teorie. Me vytvoit nov mylenkov prosted, v nm se teba zrod ada vzruujcch teori, kter pak meme ovovat, a v nm bude odhaleno mnoho do t doby skrytch skutenost. To metafora Neckerovy krychle neodr. Vystihuje pouze mylenku peskoen z jednoho pohledu do druhho, nedocen vak jeho vznam. Nemluvme zde o nem, co je prohozenm rovnocennch pohled, ale v krajnch ppadech o plnm pehodnocen pohledu. Nerad bych myln pisoudil njak takov vznam mmu skromnmu pspvku. Ale i tak je to dvod, pro od sebe nechci tvrd odliit vdu a jej popularizaci". Objasovn mylenek, kter se zatm objevily jen v odborn literatue, je nelehk umn. Je k nmu zapoteb originlnch slovnch obrat a odhalujcch metafor. Zajdete-li s obmnami jazyka a s metaforami dostaten daleko, mete se dobrat k novmu pohledu. A nov pohled, jak jsem prv uvedl, me bt svm zpsobem originln pspvek vd. Samotn Albert Einstein nebyl nijak vznamnm populariztorem. Mval jsem podezen, e jeho jedinen metafory udlaly vc, ne jen pomohly nm ostatnm. Nepohnly vlastn i jeho tvrho gnia? Pohled na darwinismus z pozice genu je nastnn u ve spisech R. A. Fishera a dalch velkch prkopnk neodarwinismu v asnch tictch letech. Pln jej vak vyslovil a W. D. Hamilton a G. C. Williams v edestch letech. Jejich chpn problmu povauji za vizionsk, zato jejich vyjden za pli strun a nedostaten hlasit. Byl jsem sklopevn pesvden, e rozen a rozvinut verze by mohla sladit otzky ivota tak, aby do sebe zapadaly. Chtl jsem napsat knihu zabvajc se evoluc z pohledu genu. Mla se soustedit na pklady spoleenskho chovn a omezit podvdom skupinov selekcionismus, kter se tehdy v evolun biologii rozil. Knihu jsem zaal pst v roce 1972, kdy vpadky proudu naruily mou prci v laboratoi. Ty nanetst (z jednoho pohledu) skonily po dvou kapitolch, a tak jsem v psan a do roku 1975, kdy jsem dostal studijn dovolenou, nepokraoval. Zatm byla teorie rozvinuta zvlt Johnem Maynardem Smithem a Robertem Triver-sem. Dnes si uvdomuji, e to bylo jedno z tch tajemnch obdob, kdy nov mylenky pmo visely ve vzduchu. Sobeck gen jsem psal ve stavu horenatho vzruen. Kdy se se mnou z nakladatelstv Oxford University Press spojili kvli druhmu vydn, trvali na tom, e obvykl pravy textu stranu po stran by nebyly na mst. Nkter knihy jsou jakoby ureny k ad vydn, Sobeck gen vak k nim

nepat. Prvn vydn mlo mladistv ndech doby, kdy bylo napsno. Byl v nm nznak revolunosti, ndech Wordswortho-va blaenho svitu". Bylo by koda mnit dt t doby, nacpat ho novmi poznatky nebo ho zamotat do komplikac. Proto jsem ponechal text v pvodn podob, se vemi kazy, sexistickmi" zjmeny a dalmi proheky. Dodatky na konci pokryj opravy, odezvy a rozen. Navc pibyly nov kapitoly (12. a 13.) o tmatech, ve kterch byl v poslednch revolunch letech zaznamenn pokrok. Pro tyto kapitoly poslouily jako inspirace dv knihy, kter m v posledn dob nejvce zaujaly: The Evoluti-on of Cooperation (Evoluce spoluprce) Roberta Axerolda, nebo ta, jak se zd, nabz nadji do budoucna, a m vlastn prce Rozenfenotyp, nebo ona podle m on dob dominovala a je to nejsp nejlep vc, kterou jsem kdy napsal, by to zrovna nemus znamenat, e je bhvjak vjimen. Nzev kapitoly Mil hoi skon prvn" jsem si vypjil z televiznho programu BBC Horizont, kter jsem uvdl roku 1985. lo o pa-destiminutov dokument o vyuit teorie her pi studiu evoluce spoluprce, vytvoen Jeremym Taylorem. Naten tohoto dokumentu a jet dalho, Slepho hodine, se stejnm reisrem m naplnilo respektem k jeho povoln. Tvrci Horizontu (nkter z jejich program lze shldnout i v Americe, asto pod nzvem Nova) se dostvaj na rove pokroilch student v danm tmatu. 12. kapitola dlu m zkuenosti se spoluprac s Jeremym Taylorem a skupinou Horizontu za vce ne jen za nzev a za ve jsem jim vdn. Nedvno jsem se dozvdl nepjemnou vc. Nkte vlivn vdci se podepisuj pod publikace, na nich nemaj dnou zsluhu. Vypad to, e nkte star vdci trvaj na stenm autorstv, pestoe nepispli nim vc ne mstem v laboratoi, grantovmi penzi i protnm konceptu. Pokud je mi znmo, ada vdc si vybudovala reputaci na pracch student a koleg! Nevm, co proti takov nepoctivosti dlat. Mon by mli vydavatel poadovat, aby kad ze spoluautor napsal pesn seznam toho, m k dan publikaci pispl. Zmiuji se o tom na okraj, abych podtrhl urit kontrast. Helena Croninov toho pro zlepen kad vty, kad formulace udlala tolik, e by mla bt uvedena jako spoluautor vech novch doplk tto knihy, co vak neoblomn odmtala. Jsem j hluboce zavzn a je mi lto, e se m vdnost mus omezit pouze na tuto zmnku. Musm tak podkovat Marku Ridleymu, Marian Dawkin-sov a Alanu Grafenovi za rady a konstruktivn kritiku jednotlivch st a Thomasi Websterovi, Hilary McGlynnov a dalm z nakladatelstv Oxford University Press za to, s jakm nadhledem tolerovali m vrtochy a okolky.

Richard Dawkins

OBSAHKde se vzali lid? Repliktory Nesmrteln roubovice Nstroje gen Agrese a stabiln strategie sobeckch stroj Sobci sob Plnovan rodiovstv Souboj generac Souboj pohlav Podrbej m na zdech, j se svezu na tvch Memy: nov repliktory Mil hoi skon prvn Dlouh prsty genu Dodatky: Kde se vzali lid? Repliktory Nesmrteln roubovice Nstroje gen Agrese a stabiln strategie sobeckch stroj Sobci sob Plnovan rodiovstv Souboj pohlav Podrbej m na zdech a j se svezu na tvch Memy: nov repliktory Aktualizovan seznam literatury Rejstk Doslov aneb O krlcch a lidech

KDE SE VZALI LID?Inteligentn ivot kdekoli ve vesmru se stv dosplm ve chvli, kdy nalezne odpov na otzku svho pvodu. Prvn otzka, kterou by si poloili pedstavitel mimozemsk civilizace, kdy by chtli urit stupe vysplosti na civilizace, by znla: Zdalipak u objevili evoluci?" iv organismy obvaly Zemi, ani by vdly pro, vce ne ti miliardy let, ne jednomu z nich svitla jiskika poznn. Jeho jmno bylo Charles Darwin. Dodejme poctiv, e jist nznaky pravdy u objevili jeho pedchdci, ale a Charles Darwin sestavil ucelen a obhajiteln zdvodnn na existence. Darwin nm umonil dt rozumnou odpov na zvdavou dtskou otzku v titulu tto kapitoly. U se nemusme utkat k povrm, staneme-li tv v tv hlubokm problmm: M ivot njak smysl? Pro jsme tady? Co je lovk?" K posledn z tchto otzek uvedl vznan zoolog G. G. Simpson nsledujc: Rd bych poukzal na to, e vechny pokusy zodpovdt tuto otzku ped rokem 1859 jsou bezcenn a udlme nejlpe, kdy je zcela pomineme."1 Dnes je evolun teorie asi stejn zpochybniteln jako tvrzen, e Zem obh okolo Slunce, ale jet jsme si zdaleka neuvdomili vechny jej dsledky. Zoologie je stle na univerzitch meninovm oborem a i mnoz z tch, kdo se pro ni rozhodnou, asto ani pln nedoceuj jej hlubok filozofick vznam. Filozofie a obory znm jako humanitn" jsou stle vyuovny tm tak, jako by Darwin nikdy neil. To se bezpochyby asem zmn. Tato kniha nicmn nen obecnou obhajobou darwinismu. Chtl bych se spe zamit na dsledky evolun teorie v jednom zkm odvtv. Mm zmrem je zkoumat biologii sobectv a altruismu. Toto tma nen zajmav jen pro odbornky. M vznam pro kadho z ns. Dotk se kad strnky naeho spoleenskho ivota, na lsky a nenvisti, boj i spoluprce, dar i krde, chamtivosti i tdrosti. O podobnch tmatech pojednvala u Lorenzova kniha Takzvan zlo (Das Sogenannte Bose), Ardreyho The Social Contract (Spoleensk smlouva) i Love and Hate (Lska a nenvist) Eibla-Eibesfeldta. Autoi tchto knih vak problm pochopili zcela a naprosto patn, a to proto, e patn porozumli mechanismu evoluce. Vyli z chybnho pedpokladu, e v evoluci je podstatnj dobro druhu (nebo skupiny) ne dobro jedince (ili genu), Je ironi, e Ashley Montagu kritizuje Lorenze a nazv ho pmm pokraovatelem myslitel 19. stolet, hlasatel prody s krvavmi zuby a drpy". J jsem z Lorenzova pohledu na evoluci pochopil, e by s Montaguem souhlasil a tak by odmtl narku Tennysonova slavnho vere. J si na rozdl od obou myslm, e vraz proda s krvavmi zuby a drpy" vystihuje modern pojet prodnho vbru velmi dobe.

Ne se dostanu k vlastnmu tmatu knihy, rd bych strun na pkladu piblil, eho se toto tma tk a eho ne. Pokud bychom se o nkom dozvdli, e proil spn ivot v chicagskm podsvt, byli bychom oprvnni vytvoit si piblin sudek o tom, jak to lovk asi byl. Nejsp bychom odhadli, e to byl drsn chlapk s pohotovou spout a schopnost udret si vrn ptele. Tyto zvry by nebyly neomyln, ale urit je mon udlat si piblinou pedstavu o povaze njakho lovka, znme-li podmnky, ve kterch peil a prosperoval. Hlavnm tmatem tto knihy je pedstava, e, my i vechny ostatn organismy jsme nstroji vytvoenmi naimi geny. Stejn jako spn chicagsk gangster peily i nae geny, v nkterch ppadech miliony let, ve svt siln konkurence. To ns opravuje oekvat u svch gen jist vlastnosti. Musm prozradit, e u spnho genu by mla bt nej vraznj vlastnost nemilosrdn sobeckost. Tato sobeckost genu zpravidla vede k sobeckosti v chovn jedince. Avak - jak uvidme - pro gen je v nkterch situacch vhodn provozovat uritou omezenou formu altruismu na rovni jednotlivch organism. Klovmi slovy v posledn vt jsou nkterch" a omezenou". Pestoe bychom rdi vili opaku, veobecn lska a blaho jako takov nedvaj z hlediska evoluce smysl. To mi pivd na mysl prvn vc, o kter bych chtl jasn ci, e nespad do tmatu tto knihy. Nejsem zastncem morlky zaloen na zkonech evoluce. 2 Rkm, jak se vci vyvinuly. Nekm, jak by se lid z morlnho hlediska mli chovat. To bych chtl zdraznit, nebo vm, e bych mohl bt snadno nepochopen lidmi, kte nerozli konstatovn toho, jak to podle ns v prod chod, od prosazovn toho, jak by to mlo bt. Mm pocit, e v lidsk spolenosti dc se zkonem nemilosrdn sobeckosti bychom neili pli astn. Bohuel tm, e njakou skutenost shledme politovnhodnou, se j jet nezbavme. Tato kniha vs m hlavn seznmit s jistmi zajmavostmi, a pokud v n najdete njak morln ponauen, berte to sp jako varovn. Uvdomte si stejn jako j, e pokud chceme budovat spolenost, kde budou vichni obtav a nesobecky spolupracovat v zjmu spolenho uitku, meme od na biologick pirozenosti ekat jen pramalou podporu. Zkusme se uit obtavosti a altruismu, nebo vichni se rodme sobet. Zkusme pedvdat, co maj nae sobeck geny v plnu, protoe jen tak bychom mohli mt anci zabrnit jejich myslm, a toho dn jin ivoin druh nedoshl. Na okraj tchto poznmek o uen dodejme, e je omyl, a shodou okolnost velmi ast, domnvat se, e geneticky dan charakterov rysy jsou samozejm trval a nezmniteln. Nae geny ns mohou navdt k sobeckosti, ale my nejsme povinni se jimi nechat dit. Bude t se nauit altruismu, ne kdybychom byli geneticky podmnn altruist. Mezi zvaty se lovk odliuje tm, e je ovldn kulturou, tedy nauenmi a pedanmi podnty. Jsou lid, kte se domnvaj, e kultura dky svmu

mohutnmu vlivu na lovka ned genm, a u sobeckm i ne, anci projevovat se v jeho charakteru. Jin by s tm nesouhlasili. Zle na tom, k emu se piklnj ve sporu vchova versus ddinost jako determinanty lidsk povahy". A dal vc, kterou se zde nemnm zabvat, je vyzdvihovn jednoho z tchto nzor. Mm samozejm svj nzor, ten vak vyjdm a v pohledu na kulturu v 11. kapitole. I kdyby se zjistilo, e chovn modernho lovka skute n nesouvis s jeho geny, i kdybychom skuten byli tak jedinen mezi ostatnmi zvaty, stejn by bylo zajmav prozkoumat pravidla, jimi se proda d. A bylo by to jet dleitj, pokud nejsme tak vjimenmi ivoichy, za jak se rdi pokldme. Dle bych chtl upozornit na to, e tato kniha nem bt ani sbrkou dopodrobna vylench prvk chovn lovka i jinho ivoinho druhu. Konkrtn detaily mi poslou jen k ilustraci. Nemnm vm vnucovat, e napklad sledujeme-li chovn pavin a shledme je sobeckm, pak je pravdpodobn sobeck i chovn lidsk. Logika mho pkladu s gangsterem je postavena jinak. Lid, stejn jako pavini, se vyvinuli prodnm vbrem. Pokud se podvme na to, jak prodn vbr funguje, zjistme, e by vechny organismy vznikl touto cestou mly bt sobeck. Kdy tedy sledujeme chovn lovka, pavina i rznch jinch ivch tvor, pedpokldme, e bude sobeck. Meme se vak zmlit v naich pedpokladech a lovk se bude chovat skuten altruisticky. Pak budeme postaveni ped zhadu, kter vol po vysvtlen. Ne se pustme dle, mli bychom si jet cosi ujasnit. Tvor, jako teba pavin, je pokldn za altruistickho, pokud svm chovnm prospje jinmu tvoru na svj kor. Sobeck chovn m opan dsledek. Prospch je chpn jako zven ance na peit, a to i tehdy, kdy se jeho vliv na skuten vyhldky peit zd zanedbateln. Jeden z pekvapujcch manho jevu. Uvdm je pro lep pedstavu o tom, co nazvm altruistickm a sobeckm na rovni jedince. V tto knize se dozvte, jak lze altruismus i sobeckost jedince objasnit pomoc prvotnho zkona, zkona so-beckosti genu. Nejdve se vak musm vypodat s jednm, pomrn astm chybnm vkladem altruismu, vkladem veobecn znmm, a dokonce vyuovanm na kolch. Tento vklad altruismu je zaloen na myln domnnce, o n jsem se u zmnil, e se iv organismy vyvinuly tak, aby konaly iny pro dobro druhu" i pro dobro skupiny". Lehko se doptrme, jak se tato domnnka mohla uchytit v biologii. Vtinu asu obtuj zvata zjmu rozmnoovn a vtinu in altruistickho sebeobtovn pozorovanch v prod konaj rodie ve prospch svho potomstva. Zachovn druhu" je bn eufemismus pro reprodukci a je nepochybn jejm dsledkem. Je zapoteb jen nepatrn pekroucen logiky, abychom mohli usoudit, e zachovn druhu" je funkce" rozmnoovn. Odtud sta jen malik zavdjc krek k zvru, e zvata se chovaj zpsobem

smujcm k udren druhu. Zd se, e altruismus vi pslunkm druhu z toho vyplv. Tento sled vah me bt voln vyjden v darwinovskch pojmech. Evoluce funguje na zklad prodnho vbru, co znamen peit zdatnjho". Myslme tm zdatnjho jedince, rasu, druh, nebo nco jinho? V nkterch ppadech to nehraje dnou roli, ale v ppad altruismu je odpov zsadn dleit. Pokud v tom, co Darwin nazval bojem o peit", mezi sebou soupe druhy, pak je jedinec pouze pkem, kter bude obtovn, a to bude ve vym zjmu druhu jako takovho. Vyjdeno o nco formlnji - u skupiny, napklad u druhu i u populace, kde je kad jednotlivec pipraven obtovat se pro blaho druhu, je men pravdpodobnost, e druh vyhyne, ne u druhu, kde se kad jedinec chov jen ve svm sobeckm zjmu. Proto se svt zapluje skupinami skldajcmi se z obtavch jedinc. To tvrd zastnci teorie skupinovho vbru. Dlouhou dobu byla biology, kte nebyli dostaten seznmeni s detaily evolun teorie, pokldna za pravdivou. Byla znovu uvedena do povdom ve slavn knize V. C. Wynna-Edwardse a zpopularizovna Robertem Ardreym ve Spoleensk smlouv. Pestoe se ortodoxn alternativ bn k vbr jedinc", j bych radji hovoil o vbru gen. Zastnce teorie vbru jedinc by na zmnn argumenty reagoval asi nsledovn. Tm urit by se i ve skupin altruist nala menina jedinc odmtajcch se obtovat. Sobeck rebel, pipraven zneuvat altruismu ostatnch, m vt nadji, e peije a bude mt potomstvo, ne ostatn. Tito potomci mohou zddit jeho sobeck vlastnosti. Po nkolika generacch bude altruistick skupina zaplavena sobeckmi jedinci a nerozlime ji od skupiny sobc. I za pedpokladu nepravdpodobn nhodn existence skupiny sloen pvodn pouze z altruist bychom se tko vyhnuli men se sobeckmi jedinci ze sousednch skupin. Ken s nimi by pak ovlivnilo istotu skupiny z hlediska altruismu. Zastnci individulnho vbru pipoutj, e skupiny vymraj a peit skupiny me zviset na chovn jednotlivc v dan skupin. Mohli by i pipustit, e kdyby jedinci v dan skupin mohli pedvdat, uvdomili by si, e z dlouhodobho hlediska je v jejich zjmu omezit svou sobeckou chamtivost a zabrnit znien cel skupiny. Kolikrt v poslednch letech muselo bt nco podobnho eeno pracujcm v Britnii? Vyhynut skupiny je vak nesmrn dlouh proces oproti rychlm zmnm v souti mezi jedinci. Sobet jedinci mohou i v dob, kdy skupina smuje k zmku, prosperovat na kor altruist. Oban Spojenho krlovstv me bt obdarovn schopnost vidt do budoucna, ale evoluce je v tomto smru slep.

Pestoe teorie skupinovho vbru m pouze malou podporu mezi profesionlnmi biology, kte rozumj evoluci, m svj intuitivn pvab. Generace absolvent studia zoologie, kdy zanou s odbornou prax, s pekvapenm zjiuj, e to nen ortodoxn pohled na vc. Nelze jim to vak dvat za vinu, vdy i v Nuffieldov pruce pro uitele biologie najdeme takovouto vtu: U vych ivoich me mt chovn i podobu sebevrady jedince pro zajitn peit druhu." Anonymn autor tohoto dla klidn pehl skutenost, e ekl nco rozporuplnho. Z tohoto hlediska pat do spolenosti, kter zahrnuje i nkter laurety Nobelovy ceny. V knize Takzvan zlo pojednv Konrd Lorenz o funkcch agresivity pro zachovn druhu. Jednou z tchto funkc je zajistit, e jenom nejzdatnjm jedincm je umonno rozmnoit se. Je to skvostn pklad definice kruhem, a uvdm jej, abych ukzal, e teorie skupinovho vbru je tak hluboce zakoenn, e si Lorenz, stejn jako autor Nuffiel-dovy pruky, zejm neuvdomil, e jeho tvrzen jsou v rozporu s Darwinovou teori. Nedvno jsem slyel rozkonou ukzku stejn chyby v jinak vbornm televiznm poadu o australskch pavoucch. Expertka" tohoto programu pozorovala, e vtina mladch pavouk jednoho druhu skon jako potrava jinho druhu. Okomentovala to slovy: Mon je to skuten dvod jejich existence, vdy pro zachovn druhu sta, aby jich peilo pr!" Robert Ardrey ve sv Spoleensk smlouv pedkld obecn vysvtlen spoleenskho du na zklad teorie skupinovho vbru. Zjevn povauje lovka za ivoin druh, kter se odklonil od zvec pmoarosti. Je vidt, e Ardrey se v oboru alespo trochu orientuje a jeho rozhodnut nesouhlasit s ortodoxn teori bylo uven. Zaslou si za n pochvalu. Mon je jednm z dvod velkho ohlasu teorie skupinovho vbru jej celkov soulad s morlnmi a politickmi idely vtiny z ns. Sice se jako jedinci asto chovme sobecky, ale ve svch idealistickch chvlch oslavujeme a obdivujeme ty, kdo kladou blaho jinch na prvn msto. Trochu ns vak mate, v jak i mme interpretovat pojem druz". Altruismus uvnit skupiny jde asto ruku v ruce se sobectvm mezi skupinami. To je zklad odborovho hnut. Na dalm stupni m nejpodstatnj prospch z na obti nrod a od mladch mu se oekv, e jako jedinci polo ivot pro vt slvu sv vlasti. Mimoto jsou podporovni v zabjen jinch jedinc, o kterch nen znmo nic vc, ne e pat k jinmu nrodu. (Je zajmav, e poadovat od jedinc mal obti v dob mru m, v zvislosti na me, jakou roste jejich ivotn standard, men inek ne od nich poadovat, aby poloili ivot.) Dnes se vzmh odpor proti rasismu a nacionalismu a tendence dosadit lidsk druh za objekt pocitu sounleitosti. Toto humanistick rozen cle naeho

altruismu m zajmav logick dsledek. Zd se bt podporou teorie pro blaho druhu" v evoluci. Liberlov, kte nejvc pesvden mluv o etice naeho druhu, asto opovrhuj tmi, kdo altruismus vzthli i na dal druhy. okoval bych mnoho lid, kdybych ekl, e bych se radji zabval zchranou velryb ne zlepovnm bytov politiky. Pocit, e jedinci vlastnho druhu si sp zaslou morln ohledy ne jedinci jinch druh, je star a hluboce vit. Vradni lid mimo vlku je povaovno za nejzvanj zloin. Vc u nae spolenost zatracuje snad jen pojdn lid (dokonce i tch, co nebyli zabiti za elem sndku). Zato pojdn jedinc jinch druh nm vyhovuje. Mnoz z ns jsou oteseni popravami nejhorch lidskch zloinc, zatmco mrn ivoin kdce stlme bez dnho soudu. Pro zbavu a rozptlen zabjme leny jinch, bezbrannch druh. Lidsk plod, jeho pocity nejsou o nic vc lidskmi ne pocity prvoka, si uv daleko vce cty a prvn ochrany ne dospl impanz. Ale impanz mysl, ct a podle nedvnch vzkum je dokonce schopen nauit se jistou formu lidsk ei. Plod vak pat k naemu druhu a tm okamit zskv zvltn privilegia a prva. Nevm, zda je mon etiku druhismu" (nzev zavedl Richard Ryder) adit nad rasismus. Vm vak, e nem dn msto v evolun biologii. Zmatek v lidsk etice ohledn douc rovn altruismu (zda se m projevovat na rovni rodiny, nroda, rasy, lidstva, i na rovni vech ivch organism) je analogi zmatku v biologii ohledn rovn, na kter by mohl bt oekvn v souladu s evolun teori. Ani skupinovho selekcionistu by nepekvapilo, kdyby se dv soupec skupiny navzjem chovaly zkodnicky. Tmto zpsobem pomhaj sv skupin v zpasu o omezen zdroje. Docela by m zajmalo, jak takov skupinov selekci-onista ur, kter rove je dleit. Jestlie selekce probh mezi skupinami jedinc jednoho druhu a mezi druhy, pro by nemla probhat mezi vtmi skupinami? Druhy se skldaj do rod, rody do d, dy do td. Lvi i antilopy pat do tdy savc - prv tak jako my. Mli bychom snad proto oekvat, e lvi upust od zabjen antilop pro blaho savc"? Urit by mli msto nich lovit ptky nebo plazy, aby ochrnili tdu ped vymenm. Co vak zchrana celho kmene obratlovc? Je snadn argumentovat pomoc reductio ad absurdum a poukazovat tak na slab msta teorie skupinovho vbru, ale nejdve se mus vysvtlit oividn existence altruismu jedinc. Ardrey zachz tak daleko, e tvrd, e jedinm vysvtlenm takovho chovn, jako je napklad stot-ting" (reakce, pi n jedinec, kter zpozoruje predtora, zane npadn vyskakovat) u gazel Thomsonovch, je skupinov vbr. Tyto energick a npadn skoky ped predtorem jsou analogi ptaho varovnho voln. Stotter" varovnm zbytku stda upoutv pozornost predtora na sebe. Jsme zodpovdn za vysvtlen

tohoto jevu a dalch podobnch fenomn. Jet se k nmu vrtme v pozdjch kapitolch. Jet pedtm musm vysvtlit, co m vede k pesvden, e nejlep pohled na evoluci je z hlediska vbru probhajcho na nejni mon rovni. V tomto jsem siln ovlivnn skvlou knihou Adaptation andNatu-ral Selection (Adaptace a prodn vbr) G. C. Williamse. Hlavn mylenku, ze kter budu vychzet, nastnil u v pedgenetickch dobch na sklonku stolet August Weismann - ve svm dogmatu o kontinuit zroden plazmy. Budu se snait dokzat, e zkladn jednotkou selekce, a tedy i starosti o sebe sama, nen ani druh, ani skupina, dokonce ani jedinec. Je j gen, jednotka ddinosti. 4 Nkterm biologm me takov pohled na vc zpotku pipadat jako extrmn. Doufm, e a pochop, jak to myslm, budou souhlasit, e do obvyklch pedstav o prod pesn zapad, pestoe je podn v nevednm hvu. Rozvjen dkazu zabere njak as. Musme zat na potku u samotnho vzniku ivota.

REPLIKTORYNa potku byla jednoduchost. Je dosti obtn vysvtlit i potky pomrn jednoduchho vesmru. Povauji za zejm, e vysvtlit nhl povstn pln vybavenho, ucelenho du, jakm je ivot, nebo pokusn zopakovn takovho procesu by bylo jet sloitj. Darwinova teorie evoluce prodnm vbrem je uspokojujc, protoe ukazuje zpsob, kterm jednoduchost pechz v komplexitu, zpsob, jakm se mohly atomy bez du seskupovat ve stle sloitj soustavy, a skonily lidmi. Z doposud navrench een hlubokho problmu na existence pin Darwin jedin pijateln. Pokusm se vysvtlit tuto velkou teorii obecnji, ne je zvykem. Zanu s dobou ped evoluc. Darwinovo peit zdatnjho" je v podstat specilnm ppadem obecnjho pravidla peit stabilnjho. Vesmr je zabydlen stabilnmi vcmi. Aby si stabiln vc zaslouila sv pojmenovn, mus jt o soubor dostaten stl nebo bn. Me to bt jedinen soubor atom, jako teba Matterhorn, kter petrvv dostaten dlouho, aby za pojmenovn stl. Nebo to me bt skupina vc, jako deov kapky, kter vznikaj s dostaten vysokou frekvenc na to, aby mohly nst spolen jmno, by kad zvl trv velmi krtce. Vci, kter vidme kolem sebe a o nich si myslme, e potebuj vysvtlen - skly, galaxie, vlny na moi -, jsou vechny, z vt i men mry, stabilnmi soustavami atom. Mdlov bubliny maj tendenci vytvet kulov plochy, protoe je to nejstabilnj konfigurace pro tenk vrstvy vyplnn plynem. Ve vesmrnch lodch je voda stabiln v kulovitch tvarech, ale na Zemi je dky gravitaci jej hladina vodorovn. Krystalky soli vytvej krychle, protoe je to nejstabilnj uspodn mezi ionty chloru a sodku. Na Slunci probh fze nejjednoduch atom - atom vodku - a vznikaj atomy helia, nebo v podmnkch, kter tam panuj, je konfigurace helia stabilnj. Isloitji atomy se vytvej ve hvzdch po celm vesmru u od velkho tesku, kter podle pevldajc teorie dal vzniknout vesmru. Takto vznikly i vechny prvky. Nkdy dojde ke srce atom, kter vede ke vzniku chemick vazby, a vytvo se molekula. Ta me bt vce i mn stabiln. Nkter molekuly jsou pomrn velik. Krystal, jakm je teba diamant, me bt povaovn za jedinou molekulu, v danm ppad velice stabiln, ale tak jednoduchou, nebo jej vnitn atomov struktura se donekonena opakuje. V souasnch ivch organismech nachzme jin, daleko komplexnj velk molekuly. Jejich komplexn struktura m nkolik rovn. Pkladem takov molekuly je blkovina hemoglobin, obsaen v ervench krvinkch.

Skld se z etzc mench molekul, z aminokyselin, z nich kadou tvo nkolik tuct pesn uspodanch atom. V molekule hemoglobinu je 574 molekul aminokyselin. Jsou uspodny do ty etzc, kter se vzjemn propltaj a vytvej tak trojrozmrnou globulrn strukturu asn sloitosti. Model molekuly hemoglobinu vypad spe jako hust ostnat ke, na rozdl od nj nem hemoglobin strukturu nahodilou, ale pesn danou a nemnnou, identicky opakovanou bez jedin odchylky v 6 000 trilionech molekul v lidskm tle. Kad vtvka a kad stoen molekuly je pesn na svm mst, shodnm u vech molekul hemoglobinu. Pesnost tvaru molekul blkovin je zaloena na tom, e se jejich etzce v zvislosti na poad svch aminokyselin charakteristicky sbal. Z toho vyplv, e etzce se shodnou sekvenc aminokyselin vytvo stejnou prostorovou strukturu. Ostnat kee hemoglobinu se ve vaem tle svinuj do svho oblbenho" tvaru rychlost 400 bilion za sekundu a stejn rychle se jin odbourvaj. Hemoglobin je modern molekula pouvan k znzornn principu, jakm se atomy uspodvaj do stabiln struktury. Je na mst zmnit se, e do jist mry mohla primitivn evoluce molekul probhat bnmi chemickmi a fyziklnmi procesy. Nen nutn uvaovat o zmru, elu i nasmrovn. Kdy se skupina atom dostane za zmny energie do stabilnho uspodn, bude mt tendenci v nm setrvat. Prvn formou prodnho vbru byl vbr stabilnch struktur a zamtnut nestabilnch. Nen v tom dn zhada. Stalo se to zkonit. Z toho samozejm nevyplv, e stejnm zpsobem meme vysvtlit i existenci tak sloitch tvor, jako jsme my lid. Vzt pslun poet odpovdajcch atom, dodvat k nim energii a tepat jimi v oekvn, e nm zapadnou do sprvnho uspodn, jeho vsledkem bude Adam, by jist nemlo dn smysl. Tak bychom mon zskali nkolik molekul sloench z pr tuct atom, ale urit ne organismus skldajc se z makromolekul. Kdybychom se pokoueli vyrobit lovka, museli bychom na naem biochemickm mixru pracovat tak dlouho, e doba existence vesmru by proti tomu byla jen pouhm okamikem, a ani pak bychom nemli spch zaruen. Tady pichz na pomoc Darwinova teorie ve sv nejobecnj podob. Tam, kde kon pomal proces seskupovn molekul, je mon zat uplatovat Darwinovu teorii. vaha o vzniku ivota, kterou nyn pedlom, je nutn spekulativn; nikdo u toho samozejm nebyl, aby nm mohl ci, jak to bylo. Existuje mnoho odlinch teori, maj vak jednu vc spolenou. Zjednoduen vaha, kterou uvedu, pravdpodobn nen daleko od pravdy.5 Nev se pesn, jak chemick suroviny se nachzely na Zemi ped vznikem ivota, ale mezi pijatelnmi monostmi jsou voda, oxid uhliit, metan a amoniak, jednoduch sloueniny, ptomn alespo na nkterch z ostatnch

planet na slunen soustavy. Chemici se pokusili imitovat chemick podmnky mlad Zem. Dali tyto jednoduch sloueniny do baky a dodvali energii v podob ultrafialovho zen nebo elektrickch vboj - umlho napodoben pradvnch blesk. Po nkolika tdnech se v bace objevilo nco zajmavho: kaln hnd polvka obsahujc-velk mnostv molekul sloitjch ne molekuly pvodn. Pesnji eeno byly ve vsledn smsi nalezeny napklad aminokyseliny, stavebn jednotky blkovin, jedn z nejdleitjch skupin biologickch molekul. V dob ped tmito pokusy byl prodn vskyt aminokyselin povaovn za ukazatel ptomnosti ivota. Zjitn tchto ltek napklad na Marsu by bylo pokldno za dkaz existence ivota na tto planet. Dnes by vak jejich nlez dokldal pouze ptomnost nkterch jednoduchch plyn v atmosfe, sopenou innost, slunen zen nebo ast bouky. Pi pozdjch pokusech s laboratornm napodobenm chemickch podmnek na Zemi ped pchodem ivota se podailo pipravit purinov a pyrimidinov sloueniny, stavebn sloky DNA. Obdobn procesy musely vystit ve vznik prapolvky", kter podle biolog i chemik ped 3-4 miliardami let vyplovala oceny. Organick ltky se - mon ve schnouc pn na pobe nebo v malch rozptlench kapkch - v nkterch mstech zahuovaly. Vlivem psunu energie, napklad ultrafialovho zen, se spojovaly ve vt molekuly. Velk organick molekuly by dnes nemohly voln existovat dlouho, nebo by je brzy absorbovaly a rozloily bakterie i jin iv organismy. Ale bakterie i my ostatn jsme pili a pozdji, a tak mohly velk organick molekuly putovat nedoteny zahuujcm se mdiem. jist chvli se nhodn vytvoila obzvlt pozoruhodn molekula. Budeme ji nazvat repliktor. Nemusela to zrovna bt ta nejvt i nejsloitj molekula, ale byla to molekula s mimodnou schopnost tvoit sv kopie. Vypad to jako velice pochybn nhoda. Bylo to nesmrn nepravdpodobn. V bnm ivot takhle nepravdpodobn vci povaujeme za nemon. Z tohoto dvodu nikdy nevyhrajete prvn cenu ve sportce. Ale v lidskm rozhodovn, co je pravdpodobn a co ne, nejsme zvykl potat na stovky milion let. Kdybyste szeli sportku kad tden po stamiliony let, vyhrli byste pravdpodobn hned nkolikrt. Ve skutenosti nen tak tk pedstavit si molekulu, kter tvo sv kopie. Stailo, aby se vytvoila jednou. Berte repliktor jako ablonu i chemick vzor. Pedstavte si velkou molekulu skldajc se z etzce rznch stavebnch jednotek. Stavebn jednotky byly hojn dostupn v polvce obklopujc repliktor. Pedpokldejme, e kad tato molekula m jistou pilnavost (afinitu) vi molekulm stejnho typu. Kdy se pak do jej blzkosti dostane stavebn jednotka, vi kter m afinitu, u u n zstane. Takto pipojen jednotky se pak seskupuj

v sekvenci napodobujc sekvenci pvodn molekuly. Pak je lehk si pedstavit, jak vytvo stabiln etzec, stejn jako ho pedtm vytvoila prvn molekula repliktoru. Tento proces by pokraoval skldnm vrstvy po vrstv. Podobn rostou i krystaly. Ale zde se mohou etzce oddlit a tm se vytvo dva repliktory, kter pak dle tvo sv kopie. Dal, sloitj monost je, e stavebn jednotky nemaj afinitu vi svmu druhu, ale vi uritmu jinmu druhu stavebn jednotky. Pak by repliktor nebyl pedlohou pro stejn etzec, ale pro etzec negativn", komplementrn; podle toho by se pak zase vytvoil pvodn, pozitivn. Pro nae ely nen podstatn, jak byla pvodn replikace, zda typu pozitiv - negativ, i pozitiv - pozitiv, ale musm podotknout, e dnemekvi-valent pvodnho repliktoru - DNA - pouv replikace s pozitivnmi a negativnmi etzci. Podstatn je, e se ve svt najednou objevil zcela nov druh stability. Je pravdpodobn, e tu pedtm nebyla dn obzvl stabiln komplexn molekula, nebo stavebn jednotky se skldaly spe nahodile do momentln stabilnch struktur. Ve chvli, kdy se objevil repliktor, zaal moe zaplavovat svmi kopiemi, a se stavebn jednotky staly vzcnmi a dal molekuly se tvoily ideji. Tm jsme se dostali k velk populaci identickch kopi. Zde vak musm upozornit na dleitou vlastnost procesu replikace: dl chyby. Doufm sice, e v tto knize nejsou dn tiskov chyby, ale pi pelivm ten jich teba pece jen pr najdete. Asi nebudou nijak zvl naruovat smysl vt, protoe to bude prvn generace" chyb. Pedstavte si vak dobu ped vynlezem knihtisku, kdy se knihy, jako napklad Nov zkon, pepisovaly run. I mistr psa se nkdy pepe nebo si neodpust njak zmrn vylepen". Kdyby vichni zanali opisovat jedinou knihu, smysl by nebyl podstatn zmnn, ale kdy opisuj kopie a kopie kopi, chyby budou astj a tak vt. Nepesnost koprovn jsme zvykl povaovat za nedostatek a z hlediska lidskch dokument bychom tko njakou chybu mohli brt jako zlepen. Mm vak za to, e tvrci Septuaginty zapoali cosi velikho, kdy hebrejsk slovo oznaujc mladou enu chybn peloili do etiny jako panna" a pili s proroctvm: Hle, panna pone a porod syna..." 6 Chybn koprovn u biologickch repliktoru, jak jet uvidte, me pinst zlepen. Pro ely evoluce byly tyto chyby v koprovn dokonce potebn. Nevme, jak pesn kopie dlaly prvn repliktory. Jejich modern potomci, DNA, jsou i ve srovnn s nejdokonalej lidskou technikou pekvapiv svdomit, ale i oni udlaj obas chybu - a prv takov chyby evoluci umonily. Pvodn repliktory nejspe chybovaly daleko astji, v kadm ppad k chybm dochzelo a hromadily se. Jak se chyby opakovaly a roziovaly, zaala se prapolvka plnit rznmi replikujcmi se molekulami, je mly stejnho pedka. Dleitou otzkou je, zda

byly nkter varianty astj ne jin. Tm jist byly. Nkter z nich mohly bt ddin stabilnj ne jin. A takovto molekuly by se rozpadaly mn ne ostatn. Byly by pak astj, nejen dky sv ivotnosti", ale i proto, e by se za svj del ivot stihly i vce pomnoit. Repliktory s dlouhou ivotnost by tedy byly astj, a pokud by se od ostatnch neliily v jinch vlastnostech, vznikl by evolun trend smujc k dlouhovkosti. Repliktory se vak jist liily i v dalch vlastnostech, a jedna z nich musela mt jet vt vliv na vsledn rozen repliktoru ne pedchoz. Touto vlastnost byla rychlost reprodukce neboli plodnost. Nen tk odvodit, e pokud by molekula repliktoru A udlala jednu kopii tdn, zatmco molekula B jednu za hodinu, brzy by poetn pevldla molekula repliktoru B, a to i v ppad, e by molekula A ila mnohem dle. Tak by pravdpodobn vznikl evolun trend smujc k vy plodnosti. Tet vlastnost, kter by se zde uplatnila, je pesnost replikace. Je jasn, e pokud by se molekuly X a Y mnoily stejnou rychlost a mly stejnou stabilitu, ale X by udlala chybu pi kad dest replikaci, zatmco Y a pi kad st replikaci, Y by byla astj. Mnostv X v populaci by bylo ni nejen o chybn dti", ale i o jejich potomky, a u existujc i potenciln. Pokud u nco o evoluci vte, zaznamente v poslednm bod paradox. Jak se sluuje mylenka, e chyby v pepisu jsou pro evoluci nezbytn, s tm, e prodn vbr upednostuje pesnost pepisu? Pestoe se evoluce me zdt dobrou vc", obzvl kdy jsme jejm produktem, odpovd na tuto otzku je, e nic se ve skutenosti vyvjet nechce. K evoluci vak cht necht dochz i pes vechny snahy repliktoru (vetn dnench gen) j zabrnit. Jacques Monod to velice dobe podal ve sv spencerovsk pednce, v n rovn ironicky poznamenal: Dalm zajmavm aspektem evolun teorie je, e si kad mysl, e j rozum!" Ale vrame se k prapolvce. Musela bt pln stabilnch molekul, stabilnch bu v tom smyslu, e jednotliv molekuly dlouho vydrely, nebo se rychle mnoily, nebo se replikovaly pesn. Evolun trendy smujc k tmto tem druhm stability se projevovaly nsledujcm zpsobem: Pokud byste vzali vzorky prapolvky ve dvou rznch asech, pozdj vzorek by ml vce molekul s vt ivotnost/plodnost/pesnost pepisu. Toto je v zsad to, co biolog nazv evoluc, kdy mluv o ivch tvorech, piem mechanismus je rovn stejn prodn vbr. Mme tedy prvn repliktory povaovat za iv? Komu na tom zle? Mohu teba ci: Darwin byl nejvt mu, kter kdy il," zatmco nkdo jin me zastvat nzor, e jm byl Newton. Doufm, e bychom to nijak vce nerozvdli. Domnvm se vak, e a bychom se dohodli na emkoli, nedoshli bychom dnho podstatnho zvru. Vznam ani ivotopis Newtonv a Darwinv nijak nezmnme tm, nazveme-li je velikmi i ne. Stejn tak se v ppad repliktoru

pravdpodobn stalo to, co jsem uvedl, a nezle na tom, zda se je rozhodneme nazvat ivmi i ne. Velk dl naeho strdn vyplv z toho, e pli mnoho z ns nen schopno pochopit, e slova jsou jen nae nstroje a pouh ptomnost slova iv" ye slovnku nemus znamenat, e odpovd nemu uritmu ve skutenm svt. A u povaujeme pvodn repliktory za iv nebo ne, byly naimi pedky. Dal dleitou st tmatu je kompetice. Darwin zdrazoval jej vznam, avak mluvil pitom o rostlinch a ivoich, ne o molekulch. Prapolvka tko byla s to uivit nekonen mnostv repliktoru. Pedevm proto, e Zem m konenou velikost, ale tak v dsledku dalch limitujcch faktor. Doposud jsme pedpokldali, e se repliktory pohybuj v prapolvce bohat na stavebn jednotky nezbytn k replikaci. Ale m vce bylo repliktoru, tm mn stavebnch jednotek mly k dispozici. Rzn varianty repliktoru o n musely soutit. Ped chvl jsme uvaovali o faktorech, kter mohly zvit poty zvhodnnch replik. Mli bychom te dodat, e mnostv zvhodnnch repliktoru muselo klesat, a nakonec ada jejich lini v dsledku kompetice vyhynula. Mezi molekulami repliktoru vzplanul boj o existenci. Nevdly, e tento boj probh, a ani se tm nezabvaly. Boj probhal bez jakchkoli pocit. Probhal tak, e chyby v replikaci vedouc k vt stabilit i sniujc stabilitu ostatnch repliktoru byly uchovvny a mnoeny. Proces zdokonalovn byl kumulativn. Zpsoby zvyovn vlastn stability a sniovn stability rival zaaly bt spletitj a innj. Nkter repliktory mohly nalzt" zpsob, jak tpit molekuly jinch, a pout uvolnn stavebn jednotky na stavbu vlastn kopie. Tyto prvotn drav molekuly souasn odstraovaly rivaly a zskvaly vivu". Jin mohly pijt na zpsob, jak se chemicky chrnit nebo si vystavt ochrannou blkovinnou ze. To mohly bt prvn iv buky. Repliktory skoncovaly s pouhou existenc a zaaly pro sebe stavt schrnky, prostedky sv pokraujc existence. Peily ty repliktory, kter si vytvoily nstroje peit. Prvn nstroje peit se pravdpodobn neskldaly z nieho vce ne jen z ochrann schrnky. Ale ivot byl stle t a nov rivalov tak pichzeli s lepmi a innjmi nstroji peit. Nstroje peit se zvtovaly a zdokonalovaly. A tak to lo dl a dl. Mohlo mt toto postupn zlepovn technik a ppravk pouvanch repliktory k zajitn svho trvn ve svt vbec njak konec? Bylo dost asu na zlepovn. Jak podivn nstroje sebezachovn pinesla nsledujc tiscilet? Co mlo bt osudem prastarch repliktor za 4 miliardy let? Nevymely, nebo jsou dvnmi mistry v umn pet. Neekejte vak, e je uvidte voln plavat v moi. Tto dobrodrun svobody se dvno vzdaly. Dnes se hem ve velkch kolonich, bezpen usazeny v gigantickch nemotornch robotech,7 oddleny od okolnho svta, s nm komunikuj sloitmi nepmmi cestami a manipuluj prostednictvm dlkovho ovldn. Jsou ptomny ve vs i ve mn, stvoily ns,

tlo i mysl, a jejich zachovn je konenm dvodem na existence. Udlaly velk pokrok, tyto repliktory. Dnes se jim k geny a my jsme jejich nstroje peit.

NESMRTELN ROUBOVICEMy vichni jsme nstroje peit gen, piem my" zde neznamen jen lidsk bytosti. Zahrnuje vechny ivoichy, rostliny bakterie i viry. Celkov poet nstroj peit nen znm a nen znm dokonce ani poet jejich druh. Jenom u hmyzu se poet druh odhaduje na 3 miliony a jedinc mohou bt triliony. Rzn druhy tchto nstroj se vzjemn velmi li jak vzhledem, tak vnitn anatomi. Chobotnice se nikterak nepodob myi a ob se li od dubu. Pesto jsou v zsad shodn, co se te chemickch proces, na nich je zaloena jejich existence, a tato shoda je nejnpadnj v povaze repliktor, kter vechny organismy nesou. Jsme vlastn vichni nstroje peit stejnho druhu repliktor - molekuly nazvan DNA -, avak v prod je mnoho rznch monost ivotnch forem a tyto repliktory si vytvoily cel svt nstroj peit. Opice je nstroj zachovn gen vysoko ve stromech, ryba gen ve vod, a dokonce existuje mal ervk, kter uchovv sv geny v pivnch tccch. DNA m sv zhadn zpsoby. Pro zjednoduen jsem navodil dojem, e modern geny vystavn z DNA jsou vcemn stejn jako pvodn repliktory v prapolvce. To Vak nemus nutn bt pravda. Pvodn repliktory mohly bt molekuly chemicky pbuzn DNA, nebo mohly bt zcela odlin. Potom bychom mohli usuzovat, e DNA jejich nstroje peit v pozdjm stadiu pevzala. Pokud tomu tak bylo, byly pvodn repliktory zcela vyhlazeny, nebo po nich v modernch nstrojch peit nezbyla ani stopa. V souladu s tm vyslovil A. G. Cairns-Smith pekvapujc pedpoklad, podle nj naimi pedky - prvnmi repliktory - mon vbec nebyly organick molekuly, nbr nerosty, a sice mal steky jlu. A u DNA je i nen a nslednm uchvatitelem moci, v souasnosti je nesporn jejm dritelem, vedle nho se vak mon prv dere k moci nov sla, jak o tom spekuluji v 11. kapitole. Molekula DNA je dlouh etzec stavebnch jednotek, malch molekul zvanch nukleotidy. Tak jako molekuly blkovin jsou etzce sloen z aminokyselin, je molekula DNA etzec nukleotid. Molekula DNA je pli mal, ne aby ji bylo mon pozorovat, ale jej pesn tvar byl dmysln vybdn nepmmi metodami. Skld se z pru etzc nukleotid stoench v elegantn spirle, dvouroubovici" i nesmrteln rou-bovici". Stavebnmi jednotkami etzc jsou pouze tyi rzn nukleotidy, jejich nzvy jsou zkracovny psmeny A T, C a G. Jsou stejn u vech ivoich i rostlin. Co se vak li, je poad, ve kterm se v molekule DNA jednotlivch organism vyskytuj. Stavebn kmen G je u lovka i ple ve vech ohledech shodn. Li se vak poad stavebnch kamen, a to nejen

mezi lovkem a hlemdm, ale rovn - i kdy v men me - mezi jednotlivmi lidmi (s vjimkou jednovajench dvojat). DNA ije uvnit naich tl. Neshromauje se vak v urit sti tla, nbr je rozmstna ve vech jeho bukch. Prmrn lidsk tlo sestv z 10 15 (1 000 bilion) bunk a v kad z nich, a na zanedbateln vjimky, je obsaena jedna kompletn kopie DNA tohoto tla. Tato DNA me bt povaovna za soubor instrukc, zapsan v abeced o tyech psmenech, k vytvoen takovho tla. Je to, jako kdyby se v obrovsk budov nachzela v kad mstnosti knihovna, v n by byly stavebn plny cel budovy. V ppad buky odpovd tto knihovn" jdro. Pokud bychom chtli, aby nae metafora odpovdala lovku, pak by se v takov knihovn nachzelo 46 svazk. U jinch druh je tento poet odlin. Svazkm" se k chromozomy. V mikroskopu vypadaj jako dlouh vlkna a po jejich dlce jsou rozloeny jednotliv geny. Nen snadn, a pro nae ely natst ani dleit, ci, kde kon jeden gen a zan druh. Metafory stavebnch pln se pidrm i nadle a budu pitom voln msit jej pojmy s jazykem reality. Chromozom budeme nazvat svazkem". Vraz strnka" bude provizorn pouvn ve smyslu zamnitelnm s genem i pesto, e jednotliv geny od sebe nejsou tak jasn odlii-teln jako strnky knihy. Tato metafora nm pome porozumt mndha vcem, a a nm u nebude pro pipodobnn skutenosti stait, nahradme ji dal. Mimochodem na stran prody v tomto obraze samozejm chyb architekt". Stavebn plny psan sekvencemi DNA byly vytvoeny prodnm vbrem. Molekuly DNA dlaj dv dleit vci. Prvn z nich je, e se replikuj, tj. vytvej kopie sebe sama. Umj to velmi dobe, dlaj to koneckonc od potk ivota. V dosplosti sestvte z 1015 bunk, ale pvodn jste byli jen jedin buka obsahujc jedinou zdrojovou kopii stavebnch pln. Ta se rozdlila na dv buky, z nich kad musela obdret svou kopii pln. Nsledn dlen zvila poet bunk na 4, 8, 16, 32 atd. a do bilion. Ped kadm takovm dlenm je DNA vrn, tm bez jakchkoli chyb, zkoprovna. Duplikace DNA je jedna vc. Pokud je vak DNA opravdu stavebnm plnem tla, jak je potom tento pln uskuteovn? Jak je peloen do pediva tkn? To m na starosti druh funkce DNA, j je nepm kontrola syntzy dalho druhu molekul - protein. Hemoglobin, uveden jako pklad v minul kapitole, je jen jednou z nepebern ady proteinovch molekul. Kdovan zznam uchovvan v DNA je z jejho typs-mennho kdu prost a zcela mechanicky pekldn do jin abecedy. Je to abeceda aminokyselin, kterou je psn jazyk protein. Mohlo by se zdt, e vroba protein m daleko do zen, vzniku a rstu organismu a dalch kol, kter jsme DNA pipsali, ale je to prvn krek tmto

smrem. Proteiny nezastvaj v tle jen stavebn funkci, kataly-zuj i chemick procesy probhajc v buce a precizn d, kdy a kde budou tyto reakce probhat. Jak vede nakonec jejich aktivita k vvinu dtte, je pbh, jeho objasnn zabere embryologm desetilet a mon stolet. e tomu tak je, je vak jasn u dnes. Geny nepmo ovlivuj vznik tl a tento vliv je psn jednosmrn: zskan vlastnosti se nedd. Nezle na tom, kolik znalost a moudrosti ve svm ivot zskte; ani troku z toho nepenesou geny na vae dti. Kad nov generace zan od pky. Tlo je jen zpsob gen, jak se zachovat beze zmny. Evolun vznam poznatku, e geny d vvoj embrya, spov v tom, e geny jsou pinejmenm sten zodpovdn za sv budouc peit, nebo jejich budouc peit zvis na efektivnosti tl, v nich ij, tl, kter pomhaly postavit. Kdysi byl prodn vbr pedstavovn rozdlnou spnost v peit repliktor plovoucch voln v prapolvce. Dnes dv prodn vbr pednost repliktorm schopnm vytvet nstroje peit, tedy genm, kter dok dit embryonln vvoj. V tomto ohledu nenabyly repliktory o nic vc na vdom i elovosti, ne kdy mly. Proces automatickho prodnho vbru stle probh slep, v zvislosti na ivotnosti, plodnosti a pesnosti replikace, stejn jako tomu bylo v dobch dvno minulch. Geny nejsou schopny pedvdat. Neplnuj dopedu. Geny pouze jsou, nkter vc ne jin, ale to je ve. Ale vlastnosti determinujc ivotnost a plodnost genu nejsou tak prost jako dv. Ani zdaleka ne. nedvnch letech - poslednch 600 milion nebo tak njak - doshly repliktory vraznch spch v technologii nstroj peit. Za takov spchy meme povaovat teba sval, srdce nebo oko (vyvinut nkolikrt nezvisle na sob). Ne v tomto tmatu budeme moci postoupit dle, musme pochopit, e repliktory pedtm radikln zmnily zklady svho zpsobu ivota. Prvn, co u modernch repliktor zaznamenme, je, e jsou velice drun. Nstroje peit neobsahuj jen jeden gen, ale mnohdy a nkolik tisc gen. Vytvoen tla je kooperativn proces takov spletitosti, e je tm nemon odliit pspvky jednotlivch gen.8 Dan gen bude mt mnoho rznch projev na rznch stech tla. Dan st tla bude ovlivovna mnoha geny a projev jednoho genu bude zviset na interakcch s mnoha jinmi geny. Nkter geny se chovaj jako vd a reguluj funkce skupiny ostatnch gen. V pojmech na analogie popisuje urit strana pln rzn sti budovy a kad strana dv smysl jen spolu s dalmi stranami. Tato spletit vzjemn zvislost gen ns pivd na mylenku, pro jsme se vlastn rozhodli pro slovo gen". Pro jsme teba nezvolili termn genov komplex"? Pro nkter ely je to skuten dobr een. Podv-me-li se na vci z jinho hlu, m smysl uvaovat o rozdlen genovho komplexu na samostatn

repliktory neboli geny. Tato poteba vznik mimo jin dky fenomnu sexu. Pohlavn rozmnoovn mch a peskupuje geny. To znamen, e kad jedinec je pouze nositelem krtkodob kombinace gen, zato geny samy o sob maj potenciln dlouhou ivotnost. Jejich ivotn drhy se neustle, jak prochzej generacemi, kiuj. Jeden gen meme brt jako jednotku, kter pev v mnoha spnch jednotlivch tlech. A to je tak hlavn mylenka tto kapitoly. Rada mch velice respektovanch koleg tuto mylenku zatvrzele odmt. Muste mi tedy odpustit, e ji rozvdm. Nejdve vak musm strun objasnit nkter fakta o sexu. U jsem ekl, e plny naeho tla jsou rozloeny v 46 svazcch. Po pravd eeno je to plin zjednoduovn. Pravda je trochu zvltn. Tch 46 chromozom je vlastn 23 pr chromozom. Meme ci, e v kadm jdru kad buky jsou obsaeny dv alternativn sady pln o 23 svazcch. Nazvejme je svazek la a lb, svazek 2a a 2b a tak dle a k svazku 23a a 23b. sla svazk a pozdji i stran jsem samozejm zvolil namtkov. Obdrme jeden cel chromozom z kadho pru od kadho z rodi, v jeho varlatech i vajencch byly oddleny. Svazky la, 2a, 3a... jsme zskali eknme od otce, zatmco svazky lb, 2b, 3b... od matky. V praxi je to tk, ale teoreticky bychom se mohli podvat do mikroskopu na 46 chromozom a rozliit tch 23 otcovskch od tch 23 mateskch. Prov chromozomy nestrv vtinu ivota ve fyzickm kontaktu, dokonce ani ne blzko sebe. V jakm smyslu jsou tedy sprovny"? V tom smyslu, e kad dl, kter mme od otce, meme povaovat, strnku po strnce, za pmou alternativu uritho dl od matky. Napklad strana 6 svazku 13a i strana 6 svazku 13b mohou nst informaci o barv o: jedna me napklad kat, e maj bt modr, druh hnd. Nkdy me jt o dv alternativy shodn, ale jindy, jako v pedchozm pkladu, se li. Co dl tlo, jsou-li jejich pkazy v rozporu? Jak kdy. Nkdy jeden pedpis pevldne nad druhm. V pkladu s barvou o by vsledn barva byla hnd. Instrukce pro modrou barvu by byla opominuta, ale to neznamen, e by se nemohla penst na dal generaci. Gen, kter je takto opomjen, se nazv recesivn. Opakem recesivnho je gen dominantn. Gen pro hnd oi je dominantn vi genu pro modr oi. Modr oi maj jenom lid, u nich ob alternativn strnky pro barvu o jednomysln doporuuj modrou. Jet obvyklej je, e kdy se dv alternativy genu li, bv vsledkem nco jako kompromis. Tlo zsk vlastnost, kter odpovd nemu mezi obma pkazy, nebo nemu pln jinmu.

Kdy spolu dva geny sout o stejnou pozici na chromozomu, tak jako napklad geny pro barvu o, nazvme je alely. Pro nae ely meme povaovat slovo alela" za synonymum slova rival". Pedstavme si svazky architektonickch pln jako anony, z nich lze jednotliv strnky vyjmout a zamnit. Kad svazek 13 mus mt stranu 6, ale je mnoho monch stran 6, kter by mohly bt na mst mezi stranou 5 a 7. Jedna verze peduruje modr oi, jin hnd. V populaci mohou bt i jin verze s jinmi barvami, teba se zelenou. V populaci me bt roztroueno pl tuctu alternativnch alel pro stranu 6 svazku 13. Kterkoli lovk vak m jen dva svazky 13 - chromozomy. Proto me mt pouze dv alely na pozici strany 6. Me mt dv stejn alely, jako by tomu bylo teba u modrookho jedince, nebo kombinaci kterchkoli dvou z pltuct alel vyskytujcch se v populaci. Samozejm nemete doslova jt a vybrat si sv geny z fondu gen populace. Geny jsou umstny v jednotlivch nstrojch peit. Nae geny jsou nm prost pasivn pedny pi poet a nememe s tm nic dlat. Avak je tu pohled, z kterho meme, z dlouhodobho hlediska, brt geny populace jako genofond (gene pool) - zsobu gen cel populace. Pojem genofond" je technick termn pouvan genetiky. Je to vhodn abstrakce, nebo sex geny promchv, by peliv organizovanm zpsobem. Nco jako oddlovn a vmna strnek, jak brzy uvidme, se doopravdy dje. Popsal jsem bn dlen buky na dv buky dcein, kdy kad dostane kompletn sadu vech 46 chromozom. Takov druh bunnho dlen nazvme mitza. Ale existuje jet dal druh bunnho dlen -meiza. Meizou vznikaj pouze pohlavn buky: spermie a vajka. Tyto buky jsou vjimen tm, e maj pouze 23 chromozom. To je samozejm polovina 46, co naprosto vyhovuje tomu, e ze spojen dvou takovch bunk vznik nov jedinec. Meiza je speciln dlen buky, kter probh pouze ve varlatech nebo ve vajencch. Tam se buky s plnm potem chromozom dl na pohlavn buky s 23 chromozomy (uveden sla plat pro lovka). Spermie se svmi 23 chromozomy je vytvoena z jedn bn buky s 46 chromozomy. Kter chromozomy tam jsou? Je dleit, aby spermie nedostala jakkoli chromozomy. Neme mt dva svazky 13 a dn svazek 17. Teoreticky by se mohlo stt, e spermie dostane 23 chromozom, a vechny od jednoho z rodi, teba od matky, to znamen svazky lb, 2b, 3b ... 23b. V tomto, velice nepravdpodobnm ppad by dt vznikl oplozenm touto spermi zddilo polovinu gen od sv babiky a dn od svho dda. Ve skutenosti k takovto hrub distribuci celch chromozom vbec nedochz. Pravda je sloitj. Uvdomme si, e svazky (chromozomy) meme povaovat za anony s volnmi listy. Pi tvorb spermie bvaj asto strnky i spe skupiny stran (kapitoly)

oddleny a zamnny s odpovdajcmi stranami alternativnho svazku. Tak me spermie mt svazek 1 sestaven z prvnch 65 stran ze svazku la a zbytek od.66. strany a do konce ze svazku lb. Dalch 22 svazk bude sestaveno podobnm zpsobem. V dsledku toho je kad spermie jedinen, by vechny maj svch 23 chromozom sestavench ze stejnch 46 chromozom. Vajka jsou vytvena podobnm zpsobem ve vajencch a jsou tak vechna jedinen. Skutenm mechanismm tohoto mchn pomrn dobe rozumme. Bhem tvorby spermie (i vajka) se sti otcovskch chromozom oddl a vymn si msto s odpovdajc st mateskho chromozomu (zde mluvme o rodich jedince, ve kterm se spermie i vajko tvo). Proces vmny st chromozomu se nazv crossing over [odpovdajc esk termn peken" se zatm pli neujal - pozn. red.] a je velice podstatnou st tmatu tto knihy. Z jeho existence vyplv, e by nemlo dn smysl, abyste se dvali na chromozomy n spermie i vajka a snaili se odliit, kter jsou od matky a kter od otce (na rozdl od chromozom bn buky). Kterkoli chromozom ve spermii i vajku bude skldaka, mozaika mateskch a otcovskch gen. Metafora strnky pro gen zde pestv fungovat. V anonu s volnmi listy meme vyjmout, vloit nebo vymnit stranu, ale ne jej pouhou st. Ale genov komplex je jen dlouh etzec nukleotid, kter nen nijak viditeln rozdlen na samostatn strany. Pro pesnost dodejme, e jsou zde urit znaky pro potek a konec sekvence kdujc urit protein, zapsan ve stejn typsmenn abeced jako kdujc sekvence. Mezi tmito ohraniujcmi znamenmi jsou zapsny proteiny. Kdybychom chtli, mohli bychom gen definovat jako sekvenci nukleotid lec mezi symboly pro potek a konec a kdujc jeden protein. Pro takovou sekvenci u existuje nzev cistron, ale nkte lid pouvaj slovo gen" ve stejnm smyslu jako cistron. Avak crossing over nedb na hranice mezi cistrony. Me k nmu dojt uvnit cistronu stejn jako mezi cistrony. Je to, jako by nebyly architektovy plny napsny na jednotlivch stranch, ale na 46 cvkch samolepic psky. Cistrony nemaj stlou dlku. Jedin zpsob, jak zjistit, kde kon jeden cistron a zan dal, je podvat se na zpis na psce a hledat symboly pro zatek a konec. Crossing over vezme mateskou a otcovskou psku, pestihne je a vymn vzjemn si odpovdajc sti, a u je na nich zapsno cokoli. nzvu tto knihy nen genem mnn samotn cistron, ale nco jet he uchopitelnho. Moje definice sice nebude kadmu po chuti, ale dn univerzln uznvan definice genu neexistuje. A i kdyby existovala, definice nejsou nic svatho. Slovo si meme definovat, jak chceme, pokud to ovem udlme srozumiteln a jednoznan. Definice, kterou chci pout, pochz od G. C. Williamse.9 Definuje gen jako jakoukoli st chromozomlnho materilu, kter

me pekat dobu dostaten dlouhou k tomu, aby mohla slouit jako jednotka prodnho vbru. Slovy pedchoz kapitoly - gen je repliktor s vysokou pesnost koprovn. Je to jeden ze zpsob, jak ci dlouhovkost ve form kopi, ale j to zkrtm pouze na ivotnost. Tuto definici budu muset obhjit. Podle jakkoli definice mus gen bt st chromozomu. Otzka je, jak velikou st - jak dlouhou st psky? Pedstavte si jakoukoli souvislou sekvenci kdovch psmen na psce. Nazvte ji genetickou jednotkou. Me to bt sekvence deseti psmen uvnit cistronu, me to bt sekvence osmi cistronu, me zanat uvnit jednoho cistronu a konit uvnit druhho. Bude se pekrvat s jinmi genetickmi jednotkami. Bude obsahovat men genetick jednotky a bude soust vtch genetickch jednotek. A je jakkoli dlouh, pro ely tohoto tmatu je tm, co nazvme genetick jednotka. Je to prost st chromozomu, kter se fyzikln nijak neli od jeho zbytku. Blme se k dleitmu bodu. m je genetick jednotka krat, tm pravdpodobnj je, e bude t dle - ve vce generacch. Pesnji eeno - tm mn je pravdpodobn, e bude rozdlena erossing overem. Pedpokldejme, e chromozom pi tvorb spermie i vajka meiotic-km dlenm projde prmrn jednm crossing overem. K tomu me dojt kdekoli. Pokud bychom mli genetickou jednotku o dlce pl chromozomu, mla by pi kad meize 50% pravdpodobnost, e bude rozdlena crossing overem. Pokud by dlka na genetick jednotky tvoila pouze 1 % dlky chromozomu, mla by 1% pravdpodobnost, e bude pi meiotickm dlen rozdlena. Meme tedy oekvat, e tato jednotka peije v nkolika generacch potomk danho jedince. Jeden cistron by ml tvoit mn ne 1 % dlky chromozomu. I skupina sousednch cistron me pet mnoho generac, ne budou rozdleny crossing overem. Prmrnou oekvanou dlku ivota genetick jednotky bychom mohli vyjdit potem generac, kter mohou bt pepoteny na roky. Pokud budeme za genetickou jednotku pokldat cel chromozom, bude jej ivotnost pouze jedna generace. Vezmme si napklad v chromozom 8a, kter jste zddili po otci. Byl vytvoen v jednom z varlat vaeho otce krtce pedtm, ne jste byli poati. Nikdy pedtm v cel historii svta takov chromozom neexistoval. Vytvoila jej meiza, pemsujc proces. Byl ukovn z st chromozom pochzejcch od va babiky a ddy. A pak byl uloen prv ve spermii, jedn z mnoha milion, ohromn armdy malch lun, kter se spolen plavily do va matky. Prv tato jedin spermie (pokud zrovna nejste neidentick dvoje) nala pstav v jednom vajku va matky a zpsobila vai existenci. Genetick jednotka, o n uvaujeme, chromozom 8a, se spolu se zbytkem va genetick informace zaala replikovat. Te se nachz ve svch dupliktech po celm vaem tle. Ale ne

budete mt vlastn potomstvo, petvo se tento chromozom pi tvorb vaich vajek i spermi. Jeho sti se prohod s stmi chromozomu 8b od va matky. kad pohlavn buce bude jin chromozom 8. Bude mon lep", mon hor", ale hlavn, po-mineme-li spe nepravdpodobnou shodu okolnost, bude pln jin, zcela jedinen. ivotn drha jednoho chromozomu je jedna generace. Co vak ivotn drha men genetick jednotky, eknme 0,01 dlky chromozomu 8a? Tato jednotka sice tak pochz od vaeho otce, aleje velice pravdpodobn, e nebyla sloena v nm. Pi ve uvedenm pedpokladu jednoho crossing overu na chromozom v prbhu jedn meizy je jasn, e je 99% pravdpodobnost, e celou jednotku zddil od jednoho ze svch rodi. Dejme tomu od sv matky, va babiky. A ta ji opt s 99% pravdpodobnost celou zddila po jednom ze svch rodi. Pokud bychom hledali pvod mal genetick jednotky, mohli bychom se ppadn dostat k jejmu pvodnmu stvoiteli! Nkdy musela bt poprv vytvoena ve varlatech i vajencch jednoho z vaich pedk. Zopakuji sp speciln vznam, v jakm pouvm slovo stvoit". Men podjednotky, podjednotky, ze kterch sestvaj genetick jednotky, o nich uvaujeme, mohly existovat dvno pedtm. Nae genetick jednotka byla vytvoena pouze v tom smyslu, e v danm okamiku vzniklo dan uspodn podjednotek, kter nikdy pedtm neexistovalo. Chvle stvoen mohla nastat velice nedvno, eknme u jednoho z vaich prarodi. Pokud vak mme njakou men jednotku, mohla bt poprv seskupena v njakm z vaich daleko vzdlenjch pedk. Mon v opim pedku lovka. Mal genetick jednotky rovn mohou bt dle v celku pedvny vaim potomkm po adu generac. Nezapomnejme ani na to, e potomstvo jedince nen jedin linie, ale vtv se. A u dan jednotka chromozomu 8 a vznikla u kterhokoli z vaich pedk, byl pravdpodobn i pedkem mnoha jinch potomk krom vs. Jednu z vaich genetickch jednotek me mt i vae sesteni-ce z druhho kolena. Me bt ve mn, v pedsedovi vldy nebo ve vaem psovi, nebo pokud jdeme dostaten daleko do minulosti, mme vichni spolen pedky. Stejn jednotka me bt tak seskupena mnohokrt nezvisle na sob. Pokud je mal, nen tato shoda nhod natolik nepravdpodobn. Ale zato je velice nepravdpodobn, e teba i blzk pbuz-, n bude mt stejn chromozom. m men je genetick jednotka, tm vt je pravdpodobnost, e j bude mt vc lid.

Nhodn seskupen malch jednotek crossing overem je zpsob, jakm vznikaj nov genetick jednotky. Dalm zpsobem, kter m v evoluci velkou dleitost, je bodov mutace. Bodov mutace je chyba v pepisu, kdy dojde k zmn jednoho psmene. Je vzcn, ale samozejm m del je genetick jednotka, tm pravdpodobnji me bt touto mutac na nkterm mst zmnna. Dalm vzcnm druhem chyby i mutace s vznamnmi dlouhodobmi dsledky je inverze. Tehdy se st chromozomu odpoj, oto a napoj v obrcenm smru. V analogii pln budovy by tomu odpovdalo peslovn stran. Nkdy se sti chromozomu nenapoj v opan poloze, ale napoj se na jinou st chromozomu nebo na jin chromozom. Tomu by zase odpovdalo pemstn tosu strnek z jednoho anonu do druhho. Vznam tto mutace spov v tom, e me pleitostn vst k blimu spojen st genetickho materilu, kter me ve spojen dobe spolupracovat. Dejme tomu, e se dva cistrony, kter maj vhodn efekt, jen kdy jsou oba ptomny a dopluj se i svou funkci njakm zpsobem posiluj, daj dohromady pomoc inverze. Prodn vbr me nov vzniklou genetickou jednotku" upednostnit a ta se roz v budouc populaci. Je mon, e genov komplexy byly bhem ady let tmto zpsobem hojn peskupovny a editovny. Vznam takovch komplex lze nzorn ukzat na pkladu jevu znmho jako mimikry. Nkte motli maj nepjemnou chu. Vtinou maj velice vrazn a odlin zbarven a ptci se jim na zklad tchto varovnch" znak vyhbaj. Jin motli, kte tak patnou chu nemaj, se do tto hry zapojuj. Napodobuj ty, co chutnaj odporn. Narod se se stejnou barvou a tvarem (ne vak se stejnou chut). asto tak matou nejen prodovdce, ale i ptky. Ptk, kter jednou okus skuten nechutnho motla, se bude vem stejn vyhlejcm motlm vyhbat. Bude se tedy vyhbat i napodobujcm druhm, a tak prodn vbr zvhodn geny pro vzhled podobn nechutnm druhm. Takto se vyvinulo mimikry. Nepjemnch" motl je mnoho druh a nevypadaj vechny stejn. Mimikry neme napodobit vechny najednou. Mus si vybrat jeden urit nepjemn druh. Obecn - jeden napodobujc druh je vdy specialistou na napodobovn jednoho uritho nepjemnho druhu. Existuj vak i napodobujc druhy, kter dlaj velice zvltn vc. Nkte jejich pslunci napodobuj jeden druh, jin zase jin druh. Jedinec, kter by se pokouel napodobovat oba druhy, by brzy skonil jako potrava, ale takov smen jedinci se nerod. Stejn jako se jedinec mus narodit bu jako samec, nebo jako samice, mus se jedinec tohoto druhu narodit bu jako napodobitel jednoho, nebo druhho druhu. Jeden motl me napodobovat druh A, zatmco jeho bratr druh B. Vypad to, jako by jeden gen rozhodoval o tom, zda bude jedinec napodobovat druh A i druh B. Ale jak by mohl jeden gen determinovat vechny rozmanit

aspekty mimikry - barvu, tvar, vzor skvrn a rytmus letu? To jeden gen neme, myslme-li cistron. Ale nemyslnm automatickm redigovnm" zpsobenm inverzemi a dalm nhodnm peskupovnm genetickho materilu se na chromozomu spojila do skupiny v zkm spojen velk kla pvodn oddlench gen. Cel skupina se chov jako jeden gen, ostatn podle na definice to nyn je jeden gen, a m alelu", kterou je ve skutenosti dal skupina. Jedna skupina obsahuje cistrony zabvajc se napodobovnm druhuj, druh zase napodobovnm druhu B. Ob tyto skupiny jsou tak zdka rozdleny crossing overem, e meme tko v prod vidt motla, kter je pechodem mezi tmito dvma vzory. Pleitostn se objev pouze tehdy, jsou-li tito motli chovni v laboratoch ve velkm mnostv. Pouvm slovo gen" ve vznamu genetick jednotky, kter je dost mal, aby peila v mnoha generacch a byla rozena v populaci y mnoha kopich. Nen to pli jednoznan definice, je to spe svho druhu relativn definice, jako teba definice slov velk" i star". m je pravdpodobnj, e st chromozomu bude rozdlena crossing overem i zmnna mutacemi rznch druh, tm mn ji meme nazvat genem ve smyslu, ve kterm tento vraz pouvm. Cistron do tohoto vznamu zapad a nkter vt jednotky jet tak. Tucet cistron me bt na chromozomu umstno tak blzko sebe, e pro nae ely tvo samostatnou genetickou jednotku s dlouhou ivotnost. Skupina pro mimikry motl je dobr pklad. Kdy- cistrony opoutj jedno tlo a dostvaj se do dalho, kdy nastoup do spermie i vajka na cest do dal generace, mohou zjistit, e jejich mal plavidlo veze jejich blzk sousedy z minul cesty, star znm nmonky, s nimi se plavili na dlouh pouti od tl dvnch pedk. Sousedn cistrony na stejnm chromozomu tvo "zce spojenou skupinu a zdkakdy nenastoup na stejnou lo, kdy pijde as meizy. Kdybychom chtli bt pesn, nemla by se tato kniha jmenovat Sobeck cistron ani Sobeck chromozom, ale Mrn sobeck velk kus chromozomu a jet sobetj kousek chromozomu. Jak jist uznte, nen to zrovna nzev, kter by zaujal. Tak jsem definoval gen jako kousek chromozomu, kter me petrvat mnoho generac, a knihu nazval Sobeck gen. Tm jsme se vrtili k tmatu, kter jsme opustili na konci 1. kapitoly. Tam jsme si ekli, e sobeckost meme oekvat u vech vc, kter si zaslou titul zkladn jednotka prodnho vbru. Tak jsme vidli, e nkte lid pokldaj za jednotku prodnho vbru druh, jin populaci i skupinu uvnit druhu a jin zase jedince. Rekl jsem, e bych za zkladn jednotku prodnho vbru, a tm pdem i starosti o sebe sama, radji povaoval gen. Te jsem gen definoval tak, e musm mt pravdu!

Prodn vbr ve svm nejobecnjm vkladu znamen rozdln peit objekt. Nkter ij a jin umraj, ale aby tato selektivn smrt mla ve svt njak vliv," mus bt splnna dal podmnka. Kad vc mus existovat v mnoha kopich a alespo nkter mus bt s to pet posth-nuteln dlouhou dobu evolunho asu. Mal genetick jednotky jsou toho schopny, jedinci, skupiny a druhy nikoli. Gregor Mendel u dvno ukzal, e ddin jednotky lze povaovat za nedliteln a nezvisl stice. Dnes vme, e to bylo pli zjednoduen. I cistron se me pleitostn dlit a dn dva geny na chromozomu nejsou zcela nezvisl. Definoval jsem gen jako jednotku, kter se velice bl idelu nedliteln jednotky. Gen sice nen nedliteln, ale jen zdka bv rozdlen. Rozhodn je bu ptomen, nebo neptomen v tle danho jedince. Gen cestuje neporuen od prarodi k prapotomkm, prochzeje generacemi, ani by se mchal s jinmi geny. Kdyby se geny neustle mchaly, byl by prodn vbr, tak jak ho znme te, nemon. Prv pedstava, e ddinost je proces zaloen na smovn vlastnost, panujc v jeho dob, dlala Darwinovi znan starosti. Tch jej mohla uetit znalost Mendelovy prce, v t dob u publikovan. Bohuel se s n vak nikdy nesetkal, protoe se j za Darwinova a Mendelova ivota nedostalo plinho ohlasu. Mendel si nejspe neuvdomil vznam svch objev, nebo jinak by Darwinovi patrn napsal. Dal zvltnost genu je, e nestrne, a a je star sto nebo milion let, nezvtuje se pravdpodobnost, e by zahynul. Peskakuje z jednoho tla do druhho pes generace a ovlivuje svm zpsobem a ve svm zjmu jedno tlo za druhm. Opout adu smrtelnch tl dve, ne zestrnou a zemou. Geny jsou nesmrteln, i sp jsou definovny jako objekty, kter maj velice blzko tomu, aby si charakteristiku nesmrtelnosti zaslouily. My, jednotliv nstroje jejich peit ve svt, meme oekvat, e se doijeme nkolika destek let. Zato dlka ivota gen me bt mena ne v destkch, ale v tiscch i milionech let. U pohlavn se rozmnoujcch druh je jedinec pli velk a pli nestl genetick jednotka, ne abychom jej mohli povaovat za zkladn jednotku prodnho vbru.10 Skupina jedinc je jet vt jednotka. Z hlediska gen jsou jedinci a skupiny jedinc jako mraky na obloze i jako psen boue v pouti. Jsou to jenom pechodn shluky i sdruen. V evolunm ase nejsou stl. Populace mohou vydret dlouhou dobu, ale neustle se mchaj s jinmi populacemi, a tak ztrcej svou identitu. Jsou tak pedmtem evolunch zmn. Populace nen dostaten ohranien pedmt, aby mohla tvoit jednotku prodnho vbru. Nen dost stl a jednotn, aby j ve vbru mohla bt dna pednost" ped jinou populac.

Jednotliv tlo se zd bt dostaten samostatn, dokud petrvv, ale jak dlouho e to je? Kad jedinec je jedinen. Nemete donutit evoluci, aby si vybrala mezi jednotlivci, kdy kad z nich existuje pouze v jedin kopii! Pohlavn rozmnoovn nen replikace. Stejn jako je populace ovlivovna jinmi populacemi, jsou potomci jedince ovlivovni jeho sexulnm partnerem. V ae dti jsou jen z poloviny vmi a vnouata jen z jedn tvrtiny. Maximln mete doufat v to, e v dalch generacch budete mt mnoho potomk, z nich kad bude mt z vaich gen jen nepatrnou steku, pestoe nkolik z nich bude nosit i vae pjmen. Jedinci nejsou stabiln, jsou pomjiv. Chromozomy jsou odsunuty do zapomnn, jako rozloen karet z minul hry, ale karty tento pesun peij. Geny jsou jako karty. Crossing overem se nezni, pouze si vymn partnery a jdou dl. Samozejm jdou dl. To je jejich prce. Jsou replik-tory a my jsme jejich nstroje peit. Kdy splnme svj el, jsme odloeni stranou. Ale geny jsou obyvateli geologickho asu; geny jsou vn. Geny, stejn jako diamanty, jsou vn, ale ne ve stejnm smyslu. U diamantu zstv nezmnn soustava atom. Molekulm DNA nen vlastn tento druh trvalosti. ivot kterkoli molekuly DNA je pomrn krtk, trv mon nkolik msc, urit ne vc ne jeden ivot. Teoreticky vak me molekula DNA - ve form svch kopi - t stamiliony let. Mimoto se kopie uritho genu mohou rozit po celm svt, tak jako prastar repliktory. Rozdl je v tom, e modern verze jsou pkn zabalen uvnit tl nstroj peit. Zdrazuji potenciln nesmrtelnost genu v podob kopi jakoto jeho definujc vlastnost. Pro nkter ely je dobr definovat gen jako jeden cistron, ale v ppad evolun teorie je tuto definici nutn rozit. Mra tohoto rozen zvis na elu definice. Chceme najt praktickou jednotku prodnho vbru. Aby se nm to podailo, zanme s vlastnostmi, kter mus spn jednotka prodnho vbru mt. Podle pedchzejc kapitoly je to dlouh ivotnost, plodnost a pesnost replikace. Pak prost definujeme gen jako nejvt jednotku, kter tyto vlastnosti alespo potenciln m. Gen je dlouhovk repliktor existujc v mnoha kopich. Neije vn. Dokonce ani diamant nen doslova vn a dokonce i cistron me bt rozdlen crossing overem. Gen je definovn jako st chromozomu, kter je dostaten krtk, aby mohla vydret dost dlouho na to, aby mohla fungovat jako vznamn jednotka prodnho vbru. Co pesn znamen to dost dlouho"? Neexistuje dn jednoznan a rychl odpov. Zle na sle seleknho tlaku. To znamen, o kolik men anci pet m patn" genetick jednotka ne jej dobr" alela. To je otzka kvantitativnch detail, kter budou u jednotlivch ppad rzn. Nejvt praktick jednotka

prodnho vbru - gen - se ve stupnici umst nkde mezi cistronem a chromozomem. Prv potenciln nesmrtelnost dl gen dobrm kandidtem na zkladn jednotku prodnho vbru. Te piel as, abychom zdraznili slovo potenciln".,Gen me t milion let, ale mnoho novch gen neprojde ani prvn generac. Tch pr, co uspje, uspje sten dky tst, ale hlavn dky svm vlastnostem, kter ve svm souhrnu znamenaj schopnost vytvet kvalitn nstroje peit. Ovlivuj vvoj embrya kadho dalho tla, v nm se nachzej, tak, e toto tlo m vt anci, e bude t a rozmnoovat se, ne by mu zajistil konkurenn gen i alela. Dobr" gen me napklad zajistit sv peit obdaenm tl, v nich se nachz, dlouhma nohama; ty pak tmto tlm pomhaj prchnoutt ped predtory. Tento pklad nen univerzln. Dlouh nohy nemus bt vdy uitenou vlastnost. Pro takovho krtka by byly nevhodou. Ne zabedvat do detail, pokusme se radji hledat univerzln vlastnosti, kter bychom oekvali u vech dobrch (tj. dlouhovkch) gen. Vezmme to z opan strany. Kter vlastnosti in gen automaticky patnm", krtkovkm? Takovch univerzlnch vlastnost me bt cel ada, ale jedna m velice blzk vztah k tto knize. Na rovni gen mus bt altruismus patn a sobeckost dobr. To pesn vychz z naich definic altruismu a sobeckosti. Geny pmo sout o peit se svmi alelami, nebo jejich alely v genofondu usiluj o stejnou pozici na chromozomech ptch generac. Gen, kter se sna zvit sv ance na peit v genofondu na kor svch alel, bude mt samozejm v pmm dsledku vt anci pet. Gen je zkladn jednotkou sobeckosti. Tm bylo vysloveno hlavn poselstv tto kapitoly. Zmrn jsem peel nkter komplikace a skryt pedpoklady. Prvn komplikace u byla strun naznaena. Jakkoli nezvisl a svobodn mohou bt geny na sv cest generacemi, nejsou pli nezvisl a svobodn v zen embryonlnho vvoje. Nesmrn spletit spolupracuj a interaguj jednak mezi sebou a jednak s okolnm prostedm. Vrazy jako gen pro dlouh nohy" i gen pro altruistick chovn" jsou vstin slovn spojen, ale je dleit porozumt jejich vznamu. Neexistuje gen, kter by sm vytvoil nohu dlouhou i krtkou. Vytvoen nohy je kooperativn podnik mnoha gen. Nepominuteln jsou i vlivy vnjho prosted - nohy jsou vlastn vytvoeny z jdla! Me vak existovat gen, kter za danch podmnek sm zpsob, e narostou nohy del, ne by byly za stejnch podmnek pod vlivem alternativn alely tohoto genu. Jako analogii si pedstavte vliv hnojiva, eknme dusinanu, na vzrst obil. Kad v, e obil vce vyroste po pohnojen dusinany ne v jejich neptomnosti. Nikdo vak nebude takov hlupk, aby tvrdil, e samotn dusinan zpsobuje rst obil. Samozejm jsou zapoteb i semnka, pda, slunce, voda a rzn minerly. Pokud jsou tyto faktory konstantn nebo se mn jen mrn, pak dodn

dusinan zpsob vt rst. Stejn je to s jednotlivmi geny ve vvoji embrya. Vvoj embrya je ovlivovn spletitm pedivem vztah tak sloitch, e o nich radji nebudeme uvaovat. dn faktor, a u genetick i vnj, neme bt povaovn za jedinou pinu" vzniku sti tla. Vlastnosti kterkoli sti dtskho tlka maj tm nekonen etz mopch pin. Avak rozdl mezi dvma dtmi, teba v dlce noiek, me snadno spovat v jedn i nkolika mlo rozdlnch pinch, bu genetickch, nebo vnjch. V soutivm boji o peit rozhoduj rozdly; v evoluci rozhoduj geneticky zen rozdly. Z hlediska genu jsou jeho alely rivalov na ivot a na smrt. Jin geny jsou pouze st prosted, srovnatelnou s teplotou, potravou, predtory i spolenky. Projev genu zvis na jeho okol, kter zahrnuje i ostatn geny. Nkdy se gen projevuje jednm zpsobem v ptomnosti uritho jinho genu a v ptomnosti dalho genu se projevuje zcela jinak. Cel soubor gen v tle vytv cosi jako genetick klima i pozad, ovlivujc a mnc inky kterhokoli uritho genu. Jak se zd, dospli jsme k paradoxu. Pokud je vytvoen dtte takov spletit kooperativn podnik a kad gen potebuje ke splnn svho kolu tisce dalch gen, jak se to pak sluuje s mou pedstavou nedlitelnch gen, kter po stalet skou jako nesmrteln kamzk z jednoho tla do druhho, s pedstavou volnch, nespoutanch a sobeckch nosi ivota? Byly to snad nesmysly? Vbec ne. Mohl jsem se mon nechat trochu unst svmi kvtnatmi frzemi, ale neuvdl jsem dn nesmysly a dn skuten paradox zde nen. To se pokusm vysvtlit pomoc dal analogie. Jeden vesla sm tko vyhraje zvod osmiveslic. Potebuje k tomu osm koleg. A kad aby byl specialista na uritm mst - u kormidla, na zdi i pdi atd. Veslovn je kolektivn podnik, avak nkte ze zvodnk jsou lep veslai ne druz. Dejme tomu, e si m trenr vybrat ideln tm z mnostv kandidt, z nich nkte jsou specialist na pozici na pdi, jin na kormidle atd. Dejme tomu, e svj vbr provede tak, e d kad den nhodnm vbrem dohromady ti posdky a nech je spolu navzjem zpolit. Po nkolika tdnech vyjde najevo, e nkte jedinci se asto vyskytuj ve vtznch tmech. Me je tedy oznait za dobr veslae. Jin jedinci se naopak astji vyskytuj v pomalejch posdkch - a jsou poslze z vbru vyazeni. Ale i nadmru dobr vesla se nkdy me ocitnout v pomal posdce, bu kvli podadnosti ostatnch len posdky, nebo v dsledku neastn nhody, teba kvli silnmu protivtru. Nejlep mui jsou v nejlepch posdkch spolehliv pouze v dlouhodobm prmru. Veslai jsou geny. Rivalov o urit sedadlo v lodi jsou alely, potenciln schopn zastvat stejnou pozici na chromozomu. Rychl veslovn odpovd stavb tla spnho v peit, vtr vnjm prodnm podmnkm a mnostv kandidt genofondu populace. V otzce peit tla jsou vechny jeho geny na jedn lodi.

Mnoho dobrch gen se dostane do patn spolenosti. Mohou teba sdlet tlo i se smrtonosnm genem, kterje zahub v dtstv. Dobr gen je znien spolu s ostatnmi. Ale to jde pouze o jedno tlo. Dal kopie tohoto dobrho genu se nachzej v jinch tlech, v tlech bez smrtonosnho genu. Mnoho kopi dobrch gen je znevhodnno tm, e se dl o tlo se patnmi geny, mnoho zahyne kvli jin neastn nhod, teba kdy je jejich tlo zasaeno bleskem. K nhodm, patnm i dobrm, vak (u z povahy vci) dochz nhodn, a tak gen, kter se neustle ocit na stran prohrvajcch, nen obt neastn nhody, ale je to patn gen. Jednou z pednost dobrho veslae je schopnost dobr tmov prce, schopnost zapadnout mezi ostatn a spolupracovat se zbytkem posdky. Ta me bt stejn dleit jako siln svaly. Jak jsme vidli v ppad motl, prodn vbr me nevdomky sestavit genov komplex inverzemi a jinm nedbalm pemsovnm st chromozomu a takto dt dohromady geny, kter dobe spolupracuj. V jistm smyslu mohou bt pro svou vzjemnou kompatibilitu vybrny geny, kter nejsou nijak fyzicky spojeny. Gen, kter dobe spolupracuje s vtinou ostatnch gen nachzejcch se v ad tl, tj. s geny zbytku genofondu, je ve vhod. Napklad tlo masoravc nese adu znak, kter jsou potebn v elnm tle masoravce - ostr piky, sprvn druh stev na trven masa a mnoho dalch. Zato eln tlo bloravce potebuje ploch roz-mlovac zuby a mnohem del stevo s odlinmi trvicmi enzymy. V genofondu bloravc by gen pro ostr piky pli neuspl. Ne e by takov zuby byly univerzln patn, ale tko mete povat maso, ne-mte-li sprvn druh steva na trven masa a mnoho dalch znak masoravho zpsobu ivota. Geny pro ostr masorav zuby nejsou vysloven patn, jenom v genofondu obsahujcm pevn geny pro vlastnosti bloravc se tak jev. Je to oehav a sloit zleitost. Sloit proto, e okol" genu je tvoeno z vt sti jinmi geny, z nich kad byl vybrn pro svou schopnost spoluprce v prosted ostatnch gen. Mohli bychom se s tmto oehavm tmatem sice vypodat analogi, dotyn analogie vak neodpovd bnm zkuenostem. Je to analogie s lidskou teori her (game theory), s n vs seznmm v 5. kapitole v souvislosti se souboji mezi jednotlivmi zvaty. Z tohoto dvodu odkldm dal rozebrn tohoto tmatu na konec 5. kapitoly a vracm se k hlavnmu sdlen tto kapitoly - e bychom nemli za zkladn jednotku prodnho vbru povaovat druh ani populaci, a dokonce ani jedince, ale nepatrnou jednotku ddinho materilu, kterou je vhodn oznait jako gen. Jak u bylo eeno, helnm kamenem tohoto tvrzen je pedpoklad, e geny jsou potenciln nesmrteln,

zatmco tla a dal vy jednotky jsou doasn. Tento pedpoklad vychz ze dvou skutenost: z vlastnost pohlavnho rozmnoovn a crossing overu a ze smrtelnosti jedince. O tchto poznatcch nikdo nepochybuje. Avak to ns neme odvrtit od otzky, pro tomu tak je. Pro se my a vtina ostatnch nstroj peit rozmnoujeme pohlavn? Pro probh crossing over? Pro neijeme vn? Odpov na otzku, pro umrme stm, je sloit a jej podrobnosti by pekroily rmec tto knihy. Krom konkrtnch pin byly navreny jet njak obecn. Podl jedn teorie je strnut dsledkem nahromadn kodlivch chyb v replikaci a dalho pokozen gen v prbhu ivota. Dal teorie, teorie sira Petera Medawara, je dobrm pkladem evolunho mylen ve spojen se selekc gen.11 Nejdve se strun vypodal s tradinmi argumentacemi typu: Kdy umraj sta jedinci, je to altruistick in vi zbytku druhu, nebo kdyby tu zstali i pesto, e u jsou pli sel na rozmnoovn, dovedli by svt do zhuby." Medawar poukzal na to, e je to dkaz kruhem, vychzejc z pedpokladu, o nm pedstr, e jej dokazuje, a sice, e sta jedinci nejsou schopni rozmnoovn. Zrove je to naivn zpsob druhov i skupinov selekcionistic-kho vysvtlen, i kdy tato jeho sloka by se dala upravit do dvryhodnj podoby. Medawarova vlastn teorie m krsnou logiku. Je vystavna nsledujcm zpsobem. Kdy jsme se zamleli nad tm, co jsou nejobecnj vlastnosti dobrho" genu, rozhodli jsme, e sobeckost" mezi n pat. Ale dal obecn vlastnost, kterou budou mt spn geny, je snaha pozdret smrt nstroje peit, alespo dokud neprobhne reprodukce. Je mon, e nkte z vaich vzdlench prastrc i sestenic zemeli v dtstv. Ale urit se to nestalo dnmu z vaich pmch pedk. Pedkov prost v dtstv neumraj! Genu, kter zpsobuje smrt svch nositel, se k letln gen. Semile-tln gen m pouze takov oslabujc inky, e zvyuje pravdpodobnost smrti z jin piny. Kad gen vyvj maximln sil ovlivnit nae tlo v uritm ivotnm obdob a letln a semiletln geny netvo vjimku. Vtina gen m maximln inek bhem vvoje plodu, dal v dtstv, dal bhem adolescence, jet dal ve stednm vku a njak tak bhem st. (Uvdomte si te, e housenka a motl, ve kterho se pozdji pemn, nesou pesn stejnou genetickou informaci.) Bude se tu samozejm projevovat tlak smujc k odstrann letlnch gen z genofondu. Avak stejn samozejm je, e pozdji inkujc letln geny budou v genofondu stabilnj ne dve inkujc letln geny. Gen, kter je letln pro star tlo, me bt v genofondu spn, pokud se jeho inky projev a pot, co mlo tlo as alespo na njakou reprodukci. Napklad gen, kter zpsobuje rakovinu u starch tl, bude pedn dalm generacm, nebo se jedinci sta rozmnoit dve, ne

rakovinou onemocn. Na druh stran gen, kter by zpsoboval rakovinu v ranm reproduknm vku, by nemohl bt pedn velkmu potu potomstva a gen, kter by zpsoboval fatln ndory ped dosaenm reproduknho vku, by nebyl pedn dnmu potomstvu. Podle tto definice je selost vkem pouze dsledkem nahromadnch pozd inkujcch letlnch a se-miletlnch gen v genofondu. Tmto genm bylo umonno projt stem prodnho vbru jen proto, e inkuj pozd. Medawar zdrazuje, e v dsledku toho bude vbr dvat pednost genm, kter mohou oddlit projev letlnch gen, a tak tm genm, kter urychluj funkce dobrch gen. Je mon, e velk st evolunch proces spovala ve vvoji mechanism naasovn aktivace jednotlivch gen. Je teba si povimnout, e tato teorie nepotebuje vytvet dn pedpoklady ohledn obdob, v nm dochz k reprodukci. I kdybychom vyli z pedpokladu, e pravdpodobnost zplozen potomka je u vech jedinc s vkem stejn a nemnn, pedpov Medawarova teorie nahromadn pozd inkujcch zhoubnch gen a jako druhotn dsledek tendenci ke snen rychlosti rozmnoovn se stoupajcm vkem. Mimochodem jednou z pjemnch vlastnost tto teorie je, e vede k zajmavm spekulacm. Meme z n napklad odvodit dva zpsoby, jak prodlouit lidsk ivot. Za prv bychom mohli zakzat rozmnoovn ped uritm vkem, eknme ped tyictm rokem. Po nkolika stoletch by se tato hranice zvedla na padest let atd. Meme si pedstavit, e by se tak dlka lidskho ivota prodlouila pmo metuzalmsky. Tko si vak pedstavit, e by kdokoli vn chtl takovou metodu zavst. Druhou monost by bylo geny olit" tak, aby se domnvaly, e jsou v mladm tle, ne tomu ve skutenosti je. Prakticky by to vyadovalo poznat, jak se vnitn chemick prosted tla mn s postupem vku. Kterkoli z tchto zmn by mohla bt podntem spoutjcm pozd inkujc zhoubn geny. Napodobenm vnitnch chemickch podmnek mladho tla by bylo mon zabrnit sputn jejich funkce. Zajmav je, e chemick sloueniny ve starm tle nemus bt samy o sob kodliv. Pedpokldejme, e slouenina S se ve starch tlech vyskytuje ve vtch koncentracch ne v mladch tlech. Me to bt celkem nekodn slouenina pvodem z potravy, kter se postupn v tle hromad. Potom gen, kter by ml zhoubn inek pi zven koncentraci S, zatmco jinak by byl prospn, by byl v genofondu vbrem zvhodnn a v dsledku toho by se stal genem pro" smrt stm. K lb by pak stailo odstrann S z tla. Revolun je zde mylenka, e S slou pouze jako znaka" vysokho vku. Kterkoli lka, jen by si poviml, e vysok koncentrace S vedou ke smrti, by

pravdpodobn zaal S povaovat za njak jed a lmal by si hlavu, aby nael pmou spojitost mezi S a patnou funkc tla. V naem hypotetickm pklad by jen pltval asem. Mohla by tak existovat slouenina Y, znaka" mladho vku v tom smyslu, e koncentrace v mladm tle je vt ne ve starm tle. Ve spojitosti s n budou upednostnny geny, kter budou mt pnosn inek pi jej vysok koncentraci, zatmco v jej neptomnosti budou jejich inky zhoubn. I bez znalosti skuten podstaty slouenin S a Y (takovch slouenin me bt mnoho) meme vyslovit obecnou pedpov, e m vrnji napodobte nebo pizpsobte vnitn chemick podmnky uvnit starho tla podmnkm mladho tla, jakkoli povrchn se tyto podmnky mohou zdt, tm dle bude to tlo t. Ml bych zdraznit, e jde o pouh spekulace zaloen na Medawaro-v teorii. Akoli v jistm smyslu mus mt Medawarova teorie nco pravdy, neznamen to, e by byla tm sprvnm vysvtlenm selosti vkem u njakho konkrtnho pkladu. Pro nae ely je dleit, e pro genov selekcionistick pohled na evoluci nen problm vysvtlit tendenci jedinc zemt, kdy zestrnou. Pedpoklad smrtelnosti jedince, kter je st jdra tmatu tto kapitoly, je vysvtliteln v rmci tto teorie. Obhjit dal pedpoklad, kter jsem pidal, existenci pohlavnho rozmnoovn a crossing overu, je o nco t. Crossing over nemus probhat vdy. U samek octomilky nebyl zjitn. Existuje gen, kter potlauje crossing over i u samiek. Kdybychom vypstovali populaci, v n by tento gen mli vichni jedinci, stal by se u tto populace zkladn nedlitelnou jednotkou chromozom. Pokud bychom postupovali podle naich definic a k logickmu zvru, zjistili bychom, e tento chromozom musme povaovat za jeden gen". Pipomeme jet, e existuj alternativy pohlavnho rozmnoovn. Samiky mic mohou bez partnera pivst na svt samic potomstvo, z nho kad samika m genetick materil identick s matkou. (Mimochodem embryo v ln" matky me mt ve svm nitru dal embryo. Tak me mice porodit" svou dceru i vnuku zrove, piem ob s n budou geneticky identick jako jednovajen dvojata.) Mnoho rostlin se rozmnouje vegetativn vytvenm oddenk. V tomto ppad bychom mon spe mli hovoit o rstu ne o rozmnoovn. Pokud o tom zauvaujete, shledte mezi rstem a nepohlavnm rozmnoovnm pomrn mal rozdl, nebo oboj se dje jednoduchm mitotickm dlenm. Nkdy se rostliny vznikl vegetativnm rozmnoovnm oddl od matesk" rostliny. Jindy, jako napklad u jilm, zstane spojen zachovno. Cel jilmov les bychom tak vlastn mohli povaovat za jednu rostlinu.

Otzkou tedy zstv, pro - kdy mice a jilmy to dlat nemus -zachzme my osta