Backup of 20.$VP - NUDZ1.2 Periodizace stáøí 37 1.3 Teorie stárnutí 38 1.4 Pohled do historie 39 1.5 Stárnutí dnes 41 2 Stárnutí a kognitivní funkce 46 2.1 Receptivní funkce

Trénování pamětiMetodická příručka

Ing. Danuše SteinováMgr. Hana Štěpánková

Obsah

Úvod 7

Projekt 9

Trénink pamìti

1 Východiska 13

2 Zásady vedení jednotlivých lekcí 17

3 Kognitivní cvièení 18

4 Struktura jednotlivých lekcí 21

Doporuèená literatura pro lektory 31

Krátký exkurz do teorie stárnutí a tréninku kognitivních funkcí

1 Stárnutí 351.1 Demografický vývoj 351.2 Periodizace stáøí 371.3 Teorie stárnutí 381.4 Pohled do historie 391.5 Stárnutí dnes 41

2 Stárnutí a kognitivní funkce 462.1 Receptivní funkce – vnímání, senzorické vjemy 482.2 Myšlení 482.3 Expresivní funkce 502.4 Promìnné mentální aktivity 502.5 Exekutivní funkce 522.6 Pamìť 53

3 Trénink kognitivních funkcí 763.1 Kognitivní rezerva 763.2 Kognitivní intervenèní programy 783.3 Podpora tréninku kognitivních funkcí 86

Literatura 89

Úvod

Tato metodická pøíruèka vznikla jako postupný cíl a souèást øešení vý-zkumného projektu MŠMT 2D06013 Trénink kognitivních funkcí u stárnou-cí populace – efektivita a využití, jenž je øešen Psychiatrickým centremPraha. Východiskem byly mnohaleté zkušenosti zakladatelky Èeské spo-leènosti pro trénování pamìti a mozkový jogging a lektorky trénování pa-mìti s mezinárodními zkušenostmi a pùsobností Ing. Danuše Steinové, ježje èlenkou výzkumného týmu projektu MŠMT 2D06013.

Èeská spoleènost pro trénování pamìti a mozkový jogging (ÈSTPMJ)byla povìøena uskuteèòováním akreditovaných vzdìlávacích programùs celostátní akreditací vzdìlávací instituce è. 2008/372-I udìlenou Minister-stvem práce a sociálních vìcí dne 24. 9. 2008, è.j. 2007/38567-222.

Pøíruèka má být vodítkem pro design lekcí trenérkám a trenérùm pa-mìti, kteøí prošli akreditovaným kurzem trenéra pamìti, pùsobí samo-statnì nebo pøi sociálních èi spoleèenských zaøízeních urèených seniorùmnebo i dalším vìkovým kategoriím. Je zamìøena pøedevším na tréninkzdravé populace, tj. bez závažných kognitivních poruch. Pro lidi trpící nì-kterou formou demence jsou urèeny programy s rehabilitaèním a stimulaè-ním zamìøením, nicménì je možné využít tuto metodiku k inspiraci pro prá-ci s osobami trpícími lehèími formami demence.

V první èásti pøíruèky jsou uvedena velmi struèná teoretická východiska,cíle a metody pro trénování pamìti. Následují obecné zásady pro vedeníjednotlivých lekcí a pøíklady rùzných kognitivních cvièení. Nakonec je po-drobnì popsána struktura jednotlivých lekcí.

Druhá èást publikace obsahuje nìkteré teoretické poznatky a skuteè-nosti, které jsou zmínìny bìhem kurzù pro trenéry pamìti. Samozøejmýmpøedpokladem výkonu èinnosti trenéra pamìti je získávání relevantních vì-domostí a dovedností, celoživotní osobní rozvoj.

V následujících tøech kapitolám se mùžete doèíst základní údaje o de-mografickém vývoji, stárnutí, kognitivních funkcích a trénování kognitiv-ních funkcí obecnì. Považujte tento text za inspiraci k dalšímu samostudiu.

7

Trénink pamìti

8

Trénink pamìti

Projekt

Trénink kognitivních funkcí u stárnoucí populace –efektivita a využití

Akronym projektu: NPV2TPÈíslo projektu: MŠMT 2D06013Program: Sociálnì-ekonomický rozvoj èeské spoleènostiTematická oblast: Stárnoucí èeská spoleènostTéma: Nové postupy umožòující úèinnou a hospodárnou adaptaci zásadnístrukturální promìny èeské spoleènostiDoba øešení: 1. 7. 2006 – 31. 12. 2010

Výzkumný týmVedoucí týmu: doc. PhDr. Marek Preiss, Ph.D.Koordinátor: Mgr. Hana ŠtìpánkováStatistik: Mgr. Jiøí Lukavský, Ph.D.Lektor, metodik trénování pamìti: Ing. Danuše SteinováDalší èlenové týmu: PhDr. Eva Dragomirecká, Ph.D.

RNDr. Daniela Øípová, CSc.Mgr. Jolana Šediváa externí spolupracovníci

Kognitivní trénink je v ÈR dostupný podle místních podmínek. Nejvìtší or-ganizací propagující a realizující kognitivní trénink pod názvem trénovánípamìti je Èeská spoleènost pro trénování pamìti a mozkový jogging(ÈSTPMJ), kterou založila v roce 1998 jako obèanské sdružení a dosud ve-de Ing. Danuše Steinová. Je potìšující, že na internetových stránkáchEURAG (The European Federation of Older Persons) je pøímý odkaz(www.eurageurope.org) na Memory training centre Prague, tj. odkaz nastránky ÈSTPMJ. EURAG je neziskovou nezávislou organizací založenouv roce 1962. Prostøednictvím svých 148 èlenských organizací ve 33 zemíchEvropy reprezentuje miliony starších lidí v Evropì. EURAG pracuje na zlep-šování kvality sociální a politické úrovnì života starších osob.

Pøístup ÈSTPMJ se dá považovat za tradièní vzhledem k pøevládánímnemotechnik a pamìťových cvièení v programu. Tradièní je také v tom,že jde o skupinové lektorované kurzy. Program kurzù není ovšem zdalekazamìøen pouze na pamìť, ale také na zvýšení sebevìdomí, na procvièenídalších kognitivních funkcí a na návody k pozitivním zmìnám životního sty-

9

Trénink pamìti

lu. Z tohoto dùvodu mùžeme zaøadit pøístup ÈSTPMJ k multimodálním pøí-stupùm.

Kromì ÈSTPMJ poskytuje rùzné formy kognitivního tréninku celá øadadalších subjektù.

10

Trénink pamìti

Tréninkpaměti

1 Východiska

Pamìť patøí mezi kognitivní neboli poznávací funkce psychiky. Do pamìtiukládáme vìdomosti, dovednosti i vzpomínky, které tvoøí naši osobní his-torii, naši osobní individuální identitu. Výpadky pamìti jsou první známkoupoèínající demence, které si všimneme sami èi si jí všimne okolí. Demenceje snad nejobávanìjší metlou stárnutí, neboť pøi postupu choroby docházíke ztrátì identity. Èlovìk ztrácí svou sobìstaènost, autonomii, nakonec sinepamatuje, kdo jsou lidé kolem ani kdo je on sám. Proto je mezi staršímilidmi zájem o trénování pamìti. Selský rozum øíká, že co se necvièí, to zakr-ní, proto si ti uvìdomìlí snaží pamìť cvièit, aby se bránili negativním proje-vùm stáøí a aby napomohli oddálení pøípadného onemocnìní demencí.Pøestože zatím nebyl kvùli velmi nároèné metodologii zcela bezpochybnìdokázán vliv kognitivního tréninku na oddálení nástupu demence, dnes jižvíme, že mentální aktivita i ve starším vìku má pozitivní dopad na sebevì-domí a také že je i ve starším vìku možno nauèit se èi posílit konkrétní typyprocvièované aktivity. I starší èlovìk se dokáže nauèit novým dovednos-tem ať již manuálním, pohybovým èi duševním. Mezi vìdci jsou ti, kteøí za-stávají názor, že je nutné bìhem života vytváøet si urèitou mentální èi kog-nitivní rezervu. Rezervu, která dokáže kompenzovat po urèitou dobu jižobjektivnì prokázané neurodegenerativní onemocnìní. Trénink pamìti jejednou z cest k vytvoøení èi vylepšení takové rezervy, je jednou z cest k lep-šímu sebevìdomí a v neposlední øadì i ke kvalitnìjšímu spoleèenskémuživotu.

Obvyklá délka kurzu trénování pamìti je 10 lekcí po 90 minutách, èe-muž je pøizpùsobena tato metodická pøíruèka. Nicménì trenér pamìti mù-že z pøíruèky vycházet i pøi tvorbì dlouhodobých programù. Zásady a cílezùstávají stejné, obmìòuje se konkrétní náplò jednotlivých sezení a použi-té metody. U tohoto kurzu se poèítá s formou tužka-papír z dùvodu prav-dìpodobné nedostupnosti technických zaøízení (PC) pro všechny úèast-níky.

Pøístup trenérù pamìti má být podle Ing. Steinové angažovaný, tzn. žekaždý trenér pamìti má cítit vlastní odpovìdnost za zdar „svých“ studentù,úèastníkù svých kurzù. Z našich mnohých pozorování vyplývá, že tento pøí-stup je neocenitelný pøedevším pøi práci se staršími seniory èi lidmi trpícíminìkterou z forem kognitivních poruch vèetnì poèínající èi mírné demence.Jako každá skupinová aktivita je lekce trénování pamìti také spoleèen-skou událostí, je situací, ve které se odehrávají interakce mezi jednotlivci,

13

Trénink pamìti

kde dochází ke tvorbì interpersonálních vztahù. Na základì výzkumù mù-žeme doporuèit i kolaborativní øešení úloh (ve dvojicích).

Dùležité pro trenéra pamìti je mít neustále v patrnosti, že kognitivníschopnosti úèastníkù se mohou lišit jednak premorbidnì a jednak nerov-nomìrným stárnutím, poruchami senzorických funkcí a také možnou ko-gnitivní poruchou, která zatím nemusí být diagnostikována. Proto by vždytrenér mìl pøizpùsobit nároènost programu, tempo, úkoly a nakonec i hla-dinu zvuku konkrétní skupinì.

Bìhem našeho projektu jsme zjistili, že jednou z vìcí, kterou úèastnícikurzu trénování pamìti oceòují, jsou teoretické poznatky o fungování moz-ku. Proto by každý trenér mìl ovládat základní fakta z neuroanatomie,neurofyziologie a psychologie. Nìkteré základní údaje uvádíme v této pøí-ruèce, nicménì je žádoucí, aby si každý trenér pamìti své vìdomosti rozši-øoval a prùbìžnì aktualizoval.

Faktická východiska• Výkon kognitivních funkcí bìhem stárnutí nerovnomìrnì klesá.• Kognitivní funkce jsou nezbytné pro udržení sobìstaènosti.• Kognitivní funkce se dají i ve starším vìku rozvíjet cíleným tréninkem.• Významné je i subjektivní hodnocení vlastních schopností, self-efficacy.• Stereotypy o stárnutí významnì ovlivòují kvalitu života a dokonce i délku

dožití.• Subjektivní hodnocení i stereotypy se dají správným pøístupem zmìnit.• Vhodná je multimodální intervence, která vedle kognitivních cvièení za-

hrnuje i další aspekty životního stylu, a to pohyb, výživu, sociální vztahy,pøípadnì farmakoterapii (podle lékaøe).

• Prodloužení sobìstaènosti jedince má pozitivní dopad i na jeho okolí,blízké osoby i spoleènost.

Vize tréninku pamìti• Podpoøit úèastníky k sobìstaènosti• Pomoci úèastníkùm v zlepšení jejich pozice na pracovním trhu

Tyto cíle jsou uvedeny jako „ideální“, tj. jako vize, protože by mìly býtspoleèným koneèným cílem nejenom trenérù pamìti, ale i ostatních pra-covníkù, kteøí intervenují ve sféøe zdravého a aktivního stárnutí, a i cílemvšech jednotlivcù – stárnoucích obèanù. Jsou uvedeny jako „ideální“, ne-boť pøíspìvek trenéra pamìti mùže být významný, nicménì nepøímý.

Zlepšení pozice na pracovním trhu se týká vìkové kategorie mladšíchseniorù, jimž fyzické i psychické schopnosti umožòují pracovat. Pøekážkou

14

Trénink pamìti

v práci tak mohou být pøedevším nedùvìra ve vlastní schopnosti, nedosta-tek odvahy. Trénink pamìti nemùže zmìnit nabídku pracovních míst v da-né lokalitì, ale mùže posílit sebedùvìru seniorù, pomùže jim získat novéstrategie uèení se novým informacím, a tím zlepšit i jejich schopnost uèeníse, a tak je podpoøit v odvaze a chuti zapojit se do pracovního procesu. Vechvíli, kdy si èlovìk vìøí, že se novým vìcem dokáže nauèit, nemá takovouobavu z nezvládnutí požadavkù kladených na pracovišti.

Cíle tréninku pamìti• Posílit kognitivní funkce úèastníkù• Posílit sebevìdomí úèastníkù• Nauèit úèastníky používat mnemotechniky v praxi

Tyto cíle jsou v rámci tréninku dosažitelné a jsou to i dùvody, proè lidédo kurzù chtìjí chodit. Trenér by mìl mít pøi plánování i realizaci kurzù ten-to fakt stále na pamìti.

Metody• Teoretické poznatky z oboru neurovìd• Mnemotechniky – popis, pøíklady a nácvik• Kognitivní cvièení:

– cvièení pozornosti– cvièení smyslového vnímání– logické úlohy, usuzování– grafomotorické úlohy– procvièování epizodické pamìti– cvièení krátkodobé pamìti– cvièení využívající dlouhodobou pamìť

• Domácí úkoly – pro procvièování v dobì mezi lekcemi• Tipy pøekraèující rámec kognitivního tréninku týkající se zdravého

a aktivního stylu ve stáøí

Obecné zásady• Terapie pøíjemného šoku!• Dávejte lidem pøíležitost vyniknout.• Neustupujte, protože je nìco „pøíliš tìžké“ – dokažte lidem, že na zvlád-

nutí technik i úloh kapacitu mají. Vyžadujte spolupráci a angažovanostúèastníkù.

• Osobní angažovanost trenéra pamìti – úspìch úèastníkù je Vaší odpo-vìdností.

15

Trénink pamìti

• Èastá kladná odezva – chvalte úèastníky za výkony!• Užívejte humor s citem!• Nepracujte s èasovými limity, poèkejte, až jsou s úlohou všichni hotovi.

Všechny zvolené metody a zpùsoby jejich konkrétní realizace závisí navolbì trenéra pøi dodržení celkových cílù kurzu. Trenér zvolí vhodná kogni-tivní cvièení, podrobnost teoretických informací a zpùsoby výuky mnemo-technik podle konkrétní skupiny.

16

Trénink pamìti

2 Zásady vedení jednotlivých lekcí

• Specifikujte cíl lekce.– Získejte pozornost.– „Co je v tom pro mne“ – proè by se úèastníci mìli aktivnì úèastnit,

snažit se a k èemu jim nové poznatky a dovednosti budou dobré.– Zvládnete to! – povzbuzení sebevìdomí na pøíkladech.

• Cíl lekce rozdìlte do krokù.– Pøipomeòte výchozí poznatky, vyzvìte úèastníky k vlastnímu vybave-

ní poznatkù, zkušeností, nápadù.– Srovnejte nové a pøedchozí poznatky.– Strukturujte lekci.– Uvádìjte rùzné pøíklady, videa, obrázky, nahrávky – názorné uèení,

sdìlení informace prostøednictvím více smyslù je úèinnìjší.– Uvádìjte pøíklady využití v každodenním životì, historky, vtipy – hu-

mor slouží nejen k odreagování, pomáhá i lepšímu zapamatování.• Vyzkoušejte osvojení.

– Procvièujte spoleènì nové poznatky.– Posilujte správné odpovìdi, výsledky.– Ujistìte se, že vše bylo správnì pochopeno.

• K dalšímu kroku pøejdìte jen pøi úplném pochopení kroku pøedchozího.• V závìru struènì zopakujte, co bylo náplní lekce a jaký je domácí úkol.

17

Trénink pamìti

3 Kognitivní cvièení

V tomto pøehledu uvádíme pøíklady cvièení kognitivních funkcí, jež je mož-né zaøadit do programu kurzù trénování pamìti. Cvièení existuje nepøeber-né množství a je pouze na trenérovi, která zvolí èi vytvoøí. Vìtšina úloh a cvi-èení využívá více domén, modifikovat lze dùraz na nìkterou ze stránekúlohy. Napø. pøi popisu známé cesty se mùžeme zamìøit na zážitky spoje-né s místy (epizodická pamìť), co se stalo, když tudy dotyèný šel, vyskyto-val se tam; sémantickou pamìť – jsou s místy spojené nìkteré události,které se ho pøímo netýkají, napø. z dìjin; co mu pøipomínají názvy míst – ka-tegoriální fluence; soustøedit se na pohyb místem, kde se otáèí, kudy spì-chá, kam se dívá (dùraz na ideomotoriku); jak to na jednotlivých místechvypadá, co se tam nalézá (vizuální pamìť a pøedstavivost) atd.

Vzhledem k tomu, že epizodická pamìť je zøejmì nejvíce ohrožená, za-øazujeme do každé lekce cvièení, kterým tento typ pamìti povzbudíme.U cvièení epizodické pamìti dbáme na struènost a jasnost vyjádøení, nelzeztrácet èas dlouhým vyprávìním, úèastníci si nejprve v mysli vybaví dìja pak musí zvolit nejpøiléhavìjší formu jeho sdìlení. Další cvièení vybírámepodle potøeb skupiny. Pokud vidíme, že nìkterý tip cvièení úèastníky baví,zaøazujeme ho èastìji. Nikdy se ale nièemu nevyhýbáme proto, že je to„moc tìžké“.

Trénovaná doména (Štilec, 2003)

epizodická pamìť(dùraz na vlastníprožitek, situaci,pocit, asociaci atd.)

koleèko zajímavých pozitivních zážitkù z posled-ních dnù:2 vìty (Co se stalo? Jak to na vás pùsobilo?Evokovalo to nìco z Vašeho života?)

Co bylo ve vèerejších zprávách/televizníchnovinách?

Jak probíhala poslední oslava narozenin (svatba,køtiny atd.) v rodinì?

sémantická pamìť vyjmenování položek z jedné kategorie

synonyma, antonyma

znalostní kvízy (pozor na rùznou úroveò vzdìlání!– nefrustrujte)

18

Trénink pamìti

uèení mnemotechniky

nové recepty, pracovní postupy

nové básnièky, písnièky

uèíme se pøímo v lekci (fakta, postupy apod.)

usuzování logické úlohy, kvízy – chybìjící nebo pøebývajícísymboly v øadì (èísla, znaky, písmena, slova;podobnosti, opaky)

ideomotorika(motorické úkonyprovádìnév pøedstavách)

popsat cestu z bodu A do bodu B (kde se odbo-èuje, co je po cestì za význaèná místa…)

pøedstava a popis nìjakého pracovního postupu,napø. pøi tvorbì výtvarného díla, zahrady,stavby…

cvièení v pøedstavách

grafomotorika pøekreslit složitý geometrický útvar

ozdobné písmo, „krasopis“

vizuálnípøedstavivost,vizuoprostorovécvièení

interpretace obrázkù, obrazcù

popisování epizodických výjevù se zamìøenímna vizuální stránku

tangram

vizuálnídiferenciace,zpracováníinformací

vyhledávání prvkù na obrázku (chybìjících,pøebývajících)

hledání párových obrazcù

hledání cesty z bludištì

poèítání prvkù, pouze zrakovì, bez ukazování

spojování prvkù podle èísel, abecedy apod.

krátkodobávizuální pamìť(po vizuálníexpozici)

zapamatování 15 obrázkù z jednominutovéexpozice

zapamatování 5 znakù patøících k èíslùmèi písmenùm

zapamatování oblièejù

popis výjevu obrázku

zraková ostrost relaxace oèí (støídání pøedstavy tepla a chladupro vazodilataci a vazokonstrikci)

19

Trénink pamìti

Konkrétní pøíklady cvièení i s podklady jsou souèástí akreditovanéhokurzu trenéra pamìti. Mnemotechniky jsou zásadní souèástí kurzu a s je-jich postupy a praktickým využitím jsou úèastníci podrobnì seznámeni.

V další èásti se mùžete inspirovat k sestavení základního kurzu trénovánípamìti pro seniory. Design lekcí, které vedou jednotliví lektoøi/trenéøi pa-mìti, se samozøejmì liší podle složení skupiny trénovaných seniorù i podleosobního zamìøení trenéra pamìti a jeho osvìdèených metod.

20

Trénink pamìti

4 Struktura jednotlivých lekcí

Lekce 1Úvodní seznámení – hlavní cíle kurzu, metody

Cíl Sobìstaènost

Reálnìjší oèekávání od vlastní pamìti

Kognitivní cvièení Epizodická pamìť

Teorie Kognitivní funkce a Pamìť – rùzná dìlení

Selekce informací

7+/–2: George A. Miller – kapacita bezprostøednípamìti

Kognitivní cvièení Krátkodobá vizuální pamìť (napø. zapamatováníobrázkù z 15 pøedložených)

Mnemotechnika Kategorizace

Pøíklad: pøeètení seznamu 20 položek, kolik sivybaví – písemnì

Spoleènì vytvoøený seznam: 10 kategoriío 3 položkách (napø. pøedmìty v domácnosti)

Zkouška úspìšnosti

Domácí úkol Co nejvíce èeských pøísloví (písemnì)

Tip Zapisovat si v noci nápady, které èlovìka vzbudí

Materiály Dataprojektor èi zpìtný projektor

Pøedloha 15 obrázkù

Vzor seznam o 20 položkách

Vzorová pøísloví

21

Trénink pamìti

Lekce 2Stárnutí

Cíl Sobìstaènost

Zvládnutí metody kategorizace


Teorie Teorie stárnutí

– stárnutí tìla

– stárnutí pamìti

Mnemotechnika Kategorizace – nejpøirozenìjší pomùcka

Vytvoøení spoleèného seznamu na nákup:10 kategorií po 10 položkách

Kognitivní cvièení Kontrola domácího úkolu

Cvièení sémantické pamìti: rozbor pøísloví,další podobná

Domácí úkol Nauèit se zpamìti právì vytvoøený seznamo 100 položkách

Tip Vhodné potraviny, pitný režim, potravinovédoplòky, kognitiva


Vzor 10 kategorií

Seznam vhodných potravin, substancí,potravinových doplòkù

22

Trénink pamìti

Lekce 3Senzorické funkce

Cíl Sobìstaènost

Zvládnout metodu akrostikum


Teorie Stárnutí senzorických funkcí

Role emocí pøi zapamatování

Kognitivní cvièení Kontrola domácího úkolu: podle kategorií(dlouhodobá pamìť, uèení)

Mnemotechnika Akrostikum

Pøíklady:

– barvy duhy

– planety

– pražské mosty

Domácí úkol Èeští vládci

Kognitivní cvièení Vizuální zpracování (napø. chybìjící obrázek)

Tip Procvièovat smysly – vybavování si smyslovýchvzpomínek, používat více smysly – zkusit nìcoposlepu (POZOR na bezpeènost), zavøít oèia jen poslouchat


Vzorová akrostika

Seznam èeských vládcù pro každého

Vzor pro chybìjící obrázek

23

Trénink pamìti

Lekce 4Dìjiny pamìti, mnemotechniky

Cíl Sobìstaènost

Zvládnout metodu loci


Teorie Mnemotechniky – Simonides z Kiu

Efektivní zpracování nových informací,role hipokampu

Kognitivní cvièení Kontrola domácího úkolu: èeští vládci(dlouhodobá pamìť, uèení)

Mnemotechnika Metoda loci

Pøíklad: nákup pomocí loci

Domácí úkol Vlastní akrostikum na pražské mosty

Opakovat si èeské vládce a akrostikum

Kognitivní cvièení Vizuoprostorové cvièení(napø. rozdíly v obrázcích)

Tip Popisování – vyprávìjte nìkomu o nìèemnovém, èeho jste si ten den všimli


Vzor na rozdíly v obrázcích

24

Trénink pamìti

Lekce 5Opakování

Cíl Sobìstaènost

Upevnìní døíve nauèených technik


Teorie Další detaily námìtu, který úèastníkynejvíce zaujal

Kognitivní cvièení Kontrola domácího úkolu: akrostikum – mosty,opakujeme èeské vládce (uèení)

Mnemotechnika Doplnìní pøíbìhu slovy, která se uèíme

Spoleèné vytvoøení seznamu konkrétníchpojmù a zaøazení do pøíbìhu

Domácí úkol Utvoøení co nejvíce slov ze základù: -sto-a -hra-

Kognitivní cvièení Grafomotorické cvièení (napø. pøekreslenísložitého obrazce, zrcadlovì)

Tip Nauète se prstovou abecedu


Vzorový pøíbìh

Vzor pro chybìjící obrázek (mùže být pøevzatz nìkterého z maticových testù)

Prstová abeceda – pøedloha pro všechny

25

Trénink pamìti

Lekce 6Zapamatování èísel

Cíl Sobìstaènost

Metoda chunkování


Teorie Roger Sperry: lateralizace hemisfér

Kognitivní cvièení Logické cvièení (napø. kvíz: letarelizacehemisfér)

Mnemotechnika Èíselné øady a chunkování

Domácí úkol Ludolfovo èíslo 3,14 ... 100 míst za desetinnouèárkou metodou chunkování

Kognitivní cvièení Kontrola domácího úkolu: slova obsahující-sto-, -hra-

Tip Cvièení nedominantní ruky (psaní, drobnéèinnosti)

Vzájemné pøedèítání


Vzorová pøedloha celého Ludolfova èísla15 obrázkù

Pøíklady slov: -sto-, -hra-

26

Trénink pamìti

Lekce 7Vlastní jména

Cíl Sobìstaènost

Seznámit se s technikami pro lepšízapamatování jmen a tváøí


Teorie „Mít nìco na jazyku“, dr. Gibbson

Kognitivní cvièení Kontrola domácího úkolu: Ludolfovo èíslo (uèení)

Mnemotechnika Jména a tváøe

Modelový pøíklad

Cvièení ve dvojicích

Domácí úkol Co nejvíce slov pomocí písmen ze slovaPampeliška

Kognitivní cvièení Vizuální pamìť (napø. zapamatovat si detailobrázku, zapamatovat si detaily fotografie tváøe)

Tip Vizualizace


Vzor obrázku k zapamatování

Vzorové fotografie tváøe

27

Trénink pamìti

Lekce 8Pamìťové háèky

Cíle Sobìstaènost


Teorie Hermann Ebbinghaus: køivka zapomínánía zapamatování

Kognitivní cvièení Kontrola domácího úkolu: Pampeliška (verbálníflexibilita)

Mnemotechnika Peg words – pamìťové háèky –

ukázka aplikace na èeských vládcích

Domácí úkol Ø povídka – ø kdekoliv ve slovì, kromì pøedložeka spojek ve všech slovech

Kognitivní cvièení Vizuoprostorové cvièení (napø. tangram)

Tip Dennì doplnit 10 dílkù do puzzle


Nùžky a pøedkreslené díly tangramua modelové vzory k sestavení

Pøesmyèky Pampeliška

28

Trénink pamìti

Lekce 9Neurodegenerativní onemocnìní

Cíl Sobìstaènost

Preventivní faktory demence


Teorie Dlouhovìkost, moudrost

Demence

Rezervní mozková kapacita

Kognitivní cvièení Kontrola domácího úkolu: Ø povídka(tvoøivost)

Mnemotechnika Doplnìní pøíbìhu slovy, která se uèíme

Domácí úkol Ameriètí prezidenti

Kognitivní cvièení Usuzování (napø. chybìjící slovo)

Tip Pøemýšlejte ráno o vèerejším dnu, plánujtednešek


Seznam amerických prezidentù

29

Trénink pamìti

Lekce 10Závìr

Cíl Sobìstaènost

Zopakování hlavních témat

Povzbuzení do dalšího vzdìlávání,pokraèování kurzù trénování pamìti,k aktivnímu životnímu stylu


Teorie Aktivní a zdravý životní styl

Výživa, pohyb, sociální vztahy, kognitivnínámaha

Kognitivní cvièení Kontrola domácího úkolu: ameriètí prezidenti(uèení)

Mnemotechnika Zopakování všech nauèených mnemotech-nik s dùrazem na vhodná a nevhodná využití

Domácí úkol Každý den udìlat nìco „pro svou hlavu“

Kognitivní cvièení Diskuze o nejpøínosnìjších tématech kurzuz pohledu jednotlivých úèastníkù (pamìť,usuzování)

Tip Snažit se pøemýšlet o pozitivních vìcech,jednotlivostech každého dne

Nezùstávat sám, aktivnì se snažit udržovatdobré vztahy s rodinou, sousedy, pøáteli –udržovat svou sociální síť


Seznam amerických prezidentù a èeskýchvládcù

Nejzajímavìjší akrostika, povídky, apod. –výtvory úèastníkù bìhem kurzu

30

Trénink pamìti

Doporuèená literatura pro lektory

Tento seznam je pouze orientaèní a každý trenér pamìti byl mìl zvolit tako-vé publikace, které mu vyhovují a které mu pøinesou potøebné informace.

TeorieDraaisma, D. Metafory pamìti. Praha: Mladá Fronta, 2003. 288 s. Edice Ko-lumbus.

Goldberg, E. Paradox moudrosti. Praha: Karolinum, 2006. 285 s.

Holmerová, I., Jarolímová, E., Suchá, J. Péèe o pacienty s kognitivní poru-chou. Praha: 2007. 299 s. Edice Vážka.

Mühlpachr, P. Gerontopedagogika. Brno: Masarykova Univerzita, 2004. 203 s.

Pierce, H. J. Pøíruèka pro uživatele mozku. Praha: Portál, 1998. 396 s.

Sternberg, R. J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál, 2002. 632 s.

Štilec, M. Pohybovì-relaxaèní programy pro starší obèany. Praha: Karoli-num, 2003.

Praktická cvièeníSuchá, J. Trénink pamìti pro každý vìk. Praha: Portál, 2008. 202 s.

Suchá, J. Cvièení pamìti pro každý vìk. Praha: Portál, 2007. 175 s.

Hájková, J., Lapáèek, V., eds. Jak si zlepšit pamìť. Praha: Reader’s DigestVýbìr, 2005. 352 s.

Štilec, M. Program aktivního stylu života pro seniory. Praha: Portál, 2004.136 s.

Walsh, D. Skupinové hry a èinnosti pro seniory. Praha: Portál, 2005. 204 s.

Užiteèné odkazyÈeská spoleènost pro trénování pamìti a mozkový jogging –www.trenovanipameti.cz

Ministerstvo práce a sociálních vìcí ÈR – www.mpsv.cz/cs/5045 Národníprogram pøípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 (Kvalita života vestáøí); www.mpsv.cz/cs/2871 Dlouhodobý program zlepšování zdravotní-ho stavu obyvatelstva ÈR – Zdraví pro všechny v 21. století

31

Trénink pamìti

Sekce kognitivní neurologie Èeské neurologické spoleènosti JEP –www.kognice.cz

Èeská alzheimerovská spoleènost – http://alzheimer.cz

Neuropsychologická sekce Asociace klinických psychologù ÈR –www.neuropsychologie.cz

32

Trénink pamìti

Stárnutía kognitivnífunkce

1 Stárnutí

1.1 Demografický vývoj

V poslední dobì ve vyspìlé spoleènosti stoupá vitalita a akti-vita starších osob. Lidé mají sklon mít od dlouhovìkosti a kva-lity života ve stáøí pozitivní oèekávání. Nicménì, mnohéz „dobrých zpráv“ z aktuálních výzkumù se vztahují k „mla-dým starým“ neboli „tøetímu vìku“1. Tato fáze života vykazujeod poèátku 20. století významné pozitivní zmìny v kvalitì ži-vota a ve fyzické i mentální svìžesti. Na druhé stranì, stárnutínemusí být vždy pozitivní zkušeností (Lang et al., 2007). Stu-die zjistily øadu kalamit postihujících „ètvrtý vìk“ a ukazují nadrastické ztráty kognitivní i mentální svìžesti. Lidé budou chá-pat poslední fázi života jistì s ohledem na tyto skuteènosti.Vysoká prevalence demence2, tìlesná køehkost a multimorbi-dita mohou pøevážit pozitivní oèekávání lidí od dlouhého živo-

ta a vysokého stáøí. Mnoho dùkazù naznaèuje, žestáøí je též zdrojem nespokojenosti, èasto založenéna osobní zkušenosti a snížené vitalitì (Baltes aSmith, 2003). „Se stárnutím roste pravdìpodobnostneurodegenerativních onemocnìní, z nichž nejzná-mìjší a nejrozšíøenìjší je Alzheimerova choroba,“(Kulišťák, 2003, s. 239).

Stárnutí obyvatelstva se projevuje ve zvyšováníprùmìrného vìku obyvatel a v rùstu podílu obyvatel

starších 65 let. Podle prognózy OSN budou v roce 2050v hospodáøsky vyspìlých zemích tvoøit lidé starší 80 let 9,6 %

Trénink pamìti

35

Stoupá vitalita a aktivita

starších osob

Stáøí je též zdrojem

nespokojenosti

1 Tøetí vìk, neboli „young-old“: 65–74 let; ètvrtý vìk, neboli „old-old“:75–84 let; pátý vìk, „oldest-old“: nad 85 let (Fornara et al., 2001). Je tojen jedna z používaných periodizací!

2 „Demence je skupina duševních poruch, jejichž nejzákladnìjší charak-teristický rys je získaný podstatný úbytek kognitivních funkcí, pøedevšímpamìti a intelektu, jako dùsledek urèitého onemocnìní mozku. Demen-ce je syndrom, který zahrnuje rùzné symptomy, a to nejen z oblasti ko-gnitivních funkcí. Výsledkem je pak celková degradace duševníchèinností postiženého, ubývající schopnosti bìžných denních aktivit, na-konec ztráta samostatné existence“ (Jirák a Koukolík, 2004).

populace. Hovoøí se o posunu tìžištì sociálnì demografickévýzvy od stárnutí populace k dlouhovìkosti, od dùsledkùobecného dožívání se stáøí k životu v pokroèilém stáøí (Kal-vach et al., 2008). Nìmecká studie z poslední doby uvádí vìk85 let jako ideální pøedstavu o délce lidského života (Lang etal., 2007).

V Èeské republice se stárnutí obyvatelstva projevilo v po-klesu podílu dìtské složky obyvatelstva ve vìku 0–14 let na14,2 % za souèasného rùstu podílu obyvatel starších 65 let na14,6 %; na 100 dìtí tak k 31. 12. 2007 pøipadlo 102 osob star-ších 65 let. Prùmìrný vìk obyvatel se zvýšil na 38,8 let u mužùa 41,8 let u žen. Nadìje dožití pøi narození vzrostla na 73,7roku u mužù a 79,9 roku u žen (ÈSÚ, 2008). „V ÈR žije aktuál-nì cca 27000 dlouhovìkých3 osob starších 90 let“ (Kalvach etal., 2008, s. 40).

Z výše uvedených èísel vidíme, že je v ÈR pøibližnì vyrov-naný poèet dùchodcù a dìtí ve školním vìku. K 31. 12. 2007žilo v ÈR 1 512 834 osob nad 65 let vìku (ÈSÚ, 2008). Pøitomkvalifikované odhady uvádìjí, že je u nás asi 150 000 lidí po-stiženo nìjakou formou syndromu demence (závažné poru-chy kognitivních funkcí). Vzhledem k tomu, že je demence zá-vislá na vìku a prevalence4 v kategorii 60–64 let je pouhých0,9 % (Holmerová et al., 2007), mùžeme zjednodušenì øíci, žepøibližnì jeden ze 100 seniorù odcházející do dùchodu trpídemencí. V kategorii 85 let a více je to už každý ètvrtý senior.

„Ve vìku do 75 let je prevalence syndromu demence vyššíu mužù, po této vìkové hranici je vyšší u žen,“ uvádìjí Jiráka Koukolík (2004, s. 20). Støední délka života po stanovenídiagnózy byla v kanadské studii zjištìna 3,3 roku pro pacientyv prùmìrném vìku 84 let (tzn. poèet osob, které se dožily krat-ší doby byl stejný jako poèet osob, které se dožily delší dobynež 3,3 roku) (Jirák a Koukolík, 2004).

Trénink pamìti

36

U nás je asi 150 000

lidí postiženo nìjakou

formou syndromu

demence

3 Dlouhovìkost je vymezena dohodou. Obvykle se za ni považuje hranice90 let, nìkde až 100 let. Pomìr žen a mužù je 4:1. Extrémní dlouhovì-kost je 110 let a více. Nejvyššího hodnovìrnì doloženého vìku se dožilaFrancouzka M. Calmentová, která zemøela ve vìku 122 let 164 dní.

4 Prevalence je poèet všech pøípadù daného onemocnìní vztažený k poè-tu obyvatel.

1.2 Periodizace stáøí

Bìhem dìjin se pohled na stáøí mìnil; prùmìrný vìk se po-stupnì prodlužoval. Pro ilustraci: Jan Amos Komenský (1941)v Orbis sensualium pictus vydaném poprvé v roce 1658 rozli-šil 7 vìkù èlovìka. Poslední dva „vìky“ byly: staøec od 35 letdo 42 let, od 42 let výše kmet. V dnešní dobì pøitom nikdo ne-považuje ètyøicátníka za kmeta.

V literatuøe obvykle nacházíme jednoduché dìlení: stáøí od60 (pøípadnì 65) let (Stuart-Hamilton, 2000). Ve Vývojové psy-chologii II Marie Vágnerové nalezneme období staršího vìkuvìnované dva oddíly: rané stáøí 60–75 let a pravé stáøí nad 75let (Vágnerová, 2007).

Podrobnìjší periodizaci mùžeme nalézt u Václa-va Pøíhody: stáøí pøedchází období interevia (prese-nia), trvá od 45 let do 60 let. Dochází k úbytku sil,energie, výkonnosti. Období senia dìlí na tøi etapy:etapu senescence od 60 let do 75 let, etapu kmet-ství od 75 let do 90 let a etapu zvanou patriarchumod 90 let výše (Pøíhoda, 1974).

Chronologický vìk jako mìøítko stáøí je rozhodnìneuspokojivý. Jsou lidé, kteøí v 70 letech mají všech-ny charakteristiky starého èlovìka, od šedivých vla-

sù, pøes vrásèitou pleť po kognitivní zpomalení, jsou naopaklidé, kteøí v tak pokroèilém vìku vypadají „zachovale“, tytocharakteristiky zatím nemají (agerasie), a pak jsou mladší lidépøedèasnì zestárlí. Mezi nì ovšem nepatøí lidés Hutchinsonovým-Guilfordovým syndromem, kteøí zaènouv raném dìtství extrémnì rychle stárnout a obvykle umírajípøed 20. rokem vìku, èi Wernerovým syndromem, který seobjeví v pubertì, a pacienti umírají kolem 40 let vìku. Tatoskupina postižení stojí mimo proces obvyklého stárnutí. Ved-le chronologického vìku je možné jako mìøítko brát sociálnívìk. To se vztahuje k oèekáváním spoleènosti od chování lidív závislosti na chronologickém vìku. Moderní industriálníspoleènost se na pozdìjší fázi života již nedívá jako na èas od-mìny za zbožný život, ale jako na vnucený odpoèinek. A takzápadní kultura oèekává od lidí nad 60 let spíše sedavý zpù-

Trénink pamìti

37

Chronologický

vìk jako mìøítko

stáøí je rozhodnì

neuspokojivý

Vedle

chronologického vìku

je možné jako mìøítko

brát sociální vìk

sob života, s tím souvisí také odchod do starobního dùchodu.Vìtšina gerontologù stanovuje jako práh stáøí vìk 60 èi 65 let.Jedna z metod periodizace uvádí tøetí vìk jako období aktivní-ho a samostatného životního stylu v pozdìjším životì a ètvrtývìk jako finální období závislosti na ostatních. Každopádnì jezajímavé, že sami starší lidé nemusí dávat vždy pøednost ter-mínùm používaným gerontology. Bez ohledu na názvy,známky stárnutí existují, a mohou být jak tìlesné, tak duševní.Jsou mìøeny biologickým vìkem (napø. anatomický vìk – re-lativní hrubý stav kostry apod., fyziologický vìk – metabolickétempo apod.) a psychologickým vìkem (Stuart-Hamilton,2000).

1.3 Teorie stárnutí

Teorie stárnutí mùžeme zhruba rozdìlit na biologické, psy-chologické a sociologické, podle disciplín, jež se zamìøují naèásti bio-psycho-sociální jednoty existence.

V Theories of Aging K. W. Schaie (2001) uvádí struèný pøe-hled tìchto teorií:

Biologické teorie lze v zásadì dìlit podle dùrazu na ná-hodná poškození organizmu bìhem života èi na genetickynaprogramovaný determinovaný proces. Nejpopulárnìjšíjsou teorie volných radikálù a jejich kumulativního škodlivéhoefektu, somatických mutací genetického kódu zpùsobenýchradiací prostøedí, hormonální teorie a imunologické teorie.Dalším významným názorem je, že protektivní a obnovujícímechanizmy bunìk nestaèí na odstranìní kumulativníchškod bìhem života a omezují replikaèní schopnost bunìk(Schaie, 2001). Vágnerová (2007) udává dìlení na primárnístárnutí (geneticky podmínìné) a sekundární stárnutí (danévnìjšími faktory, exogenními zátìžemi). Biologické stárnutí seneprojevuje pouze vnìjšími znaky (viz výše), je s ním spojenai vyšší èetnost nemocí a polymorbidita.

Psychologické teorie se podle Schaie (2001) soustøeïujína stárnutí kognice, pøedevším fluidní inteligenci èi zpraco-vání informací; na každodenní kompetentnost, již mùžeme

Trénink pamìti

38

Známky stárnutí

mohou být jak tìlesné,

tak duševní. Jsou

mìøeny biologickým

a psychologickým

vìkem.

Teorie stárnutí

mùžeme zhruba

rozdìlit na biologické,

psychologické

a sociologické.

popsat jako fenotypové vyjádøení kombinace základních ko-gnitivních procesù, které umožòují adaptivní chování ve spe-cifických každodenních situacích. Sociálnì psychologicképøístupy studují napø. nauèenou závislost, kterou vidí jakovnucenou. Význaènou je teorie socio-emocionálního výbìru,která snížení sociálních vztahù ve stáøí nevidí jako danou spo-leèenskými zvyklostmi èi vzájemným odtažením spoleènostia jedince kvùli blížící se smrti, ale jako redistribuci zdrojù star-šího èlovìka (Schaie, 2001).

Vágnerová (2007) uvádí, že proces stárnutí má za následekrùzné strukturální i funkèní zmìny mozku, které se projevíi v psychické oblasti (Vágnerová, 2007). Dochází ke zmìnámkognice, nálady, emoèního ladìní, které jsou vzájemnì pro-vázány.

Sociologické teorie se podle Schaie (2001) soustøeïují nageneraèní a vìkové struktury spoleènosti, na roli vìku v regu-laci sociálního života, na vzájemnou provázanost generací,sociální podporu a péèi. Sociologický pohled je zamìøen naživotní bìh a roli spoleènosti, ve které jedinec žije, bìhem ce-lého svého života. Sociální teorie reflektují v poslední dobìvìkovou integraci oproti segregaci. Netvrdí, že všechny život-ní zmìny èi pøechody musí být nutnì ireverzibilní, a vidí speci-fické cesty vzdìlání, rodiny, práce, zdraví a volnoèasovýchaktivit jako vzájemnì provázané a propojené bìhem celéhoživota. Všímají si také kohortových rozdílù s tím, že jak se mì-ní spoleènost, rùzné kohorty budou stárnout rùzným zpùso-bem (Schaie, 2001).

1.4 Pohled do historie

Nejstarší dochovanou zmínku o projevech stárnutí nalezne-me v Prisse Papyru, kde je mudrc (za vlády krále Horníhoa Dolního Egypta Izezi, 5.dynastie cca 3 tis. pø. n. l.) Ptah--hotep popisuje takto: „Konec života se blíží; stáøí na mne do-padá; pøichází vetchost, dìtskost se navrací, starý uléhá každýden v mizérii. Oèi jsou malé, uši hluché. Energie ubývá, srdcenemá pokoje. Ústa tichá, nepromluví slova; srdce se zastavu-

Trénink pamìti

39

Ptah-hotep

je, nepamatuje si vèerejší den. Kosti v tìle bolí; dobré se mìnív špatné. Všechny chutì odcházejí. Tyto vìci èiní stáøí lidem,ve všem je zlé,“ (Papyrus vezíra Ptah-hotepa, 1971, s. 12–13).

Kolem roku 700 pø. n. l. oznaèil Pythagoras poslední, ètvrtéstadium života jako „senium“, a to po 63. roce vìku, kdy tìloi duševní kapacita upadají a kdy se èlovìk navrací k hloupostivìku prvního. Pythagoras také komentoval, že je dobré, ževysokého vìku se dožije jen pár jedincù (prùmìrný vìk v tédobì byl pod 30 let) (Román, 2002). Jedním z takových výji-meèných lidí byl øecký dramatik Sofoklés (497–407 pø. n. l.),který ve vìku 90 let napsal hru Oidipus na Kolónu. Není bezzajímavosti, že Sofoklùv syn Iofón obvinil svého otce, kterýbyl již ve vysokém vìku, z duševní slabosti a žádal, aby bylzbaven svéprávnosti. Sofoklés vyvrátil synovo tvrzení tím, žepøednesl pøed soudem píseò na Athény ze své poslední tra-gédie, kterou právì napsal, jak se doèteme na webovýchstránkách www.spisovatele.cz/Sofokles.

V kapitole vìnované historii poznání demence uvádí Ro-mán (2002), že Hippokrates kolem roku 400 pø. n. l. považovalduševní úpadek ve starším vìku za nevyhnutelný. Dále se do-èteme, že se v knize „De re medicina“ od øímského lékaøe Au-la Cornelia Celsa z doby kolem roku 30 n. l. potkáváme popr-vé s termínem „De mens“, pøekladem z øeètiny jakotehdejšího jazyka vzdìlancù. V 2. stol. n. l. øecký lékaø Areatusjasnì odlišuje neurologická onemocnìní od duševních cho-rob. Dìtinství uvádí jako pohromu stáøí, která starého èlovìkaneopustí, ale provází až do smrti. Galén ve stejném stoletíuvádí stáøí jako jednu z pøíèin „morosis“, což je spoleèný vý-raz pro mentální retardaci i demenci, a nevyhnutelnost „rozøe-dìní a zeslábnutí ducha“ ve stáøí.

Vidíme, že už od pradávna si lidé spojovali stáøí s urèitýmduševním úpadkem, s úbytkem výkonnosti myšlení, kapacitypamìti, ostrostí smyslového vnímání, tedy s chátráním tzv.kognitivních funkcí.

V moderní dobì se studium vývoje v dospìlosti a stárnutípomalu rozvíjelo bìhem první poloviny 20. století. Svou roli vestoupajícím zájmu o tuto oblast hrála 1. svìtová válka a potøe-ba testovat dospìlé rekruty. Dostupné testy pro dospìlé(napø. Army Alpha Test) posléze umožnily komparativní stu-

Trénink pamìti

40

Pythagoras

Hippokrates

Galén

die srovnávající vìkové kategorie (Schaie, 2002). Od dobraného testování dospìlých je zøetelný vztah mezi vìkema kognicí, jenž je velmi dobøe dokumentován ve výsledcíchstandardizaèních dat psychometrických a neuropsychologic-kých testových baterií (Salthouse, 1996).

1.5 Stárnutí dnes

Stáøí jako rizikový faktor kognitivního úpadku èi demence bylotedy zøejmé už od pradávna. Stáøí verzus kognitivní svìžest jeaktuální téma zvláštì dnes, kdy relativní zastoupení starších li-dí ve spoleènosti, pøedevším ve vyspìlých státech, díky po-kroku v medicínì a lepším socioekonomickým podmínkámstále stoupá, jak vidíme v indexu stáøí v letech 1950–2050.

Podle publikace United Nations (2002) World PopulationAgeing: 1950–2050 vìnované stárnutí populace ve svìtì bu-de vzrùstat index stáøí5, a to celosvìtovì.

Index stáøí v letech 1950–2050

oblast 1950 1975 2000 2025 2050

svìt 23,8 23,4 33,4 61,5 100,5

vyspìlé státy 42,9 63,7 106,2 187,7 215,3

Èeská republika 51,7 82,3 111,8 243,0 296,1

Zdroj: World Population Ageing: 1950–2050, United Nations, 2002.

Ještì donedávna byl všude kolem vidìt kult mládí, hodno-tový systém souèasné spoleènosti kladl dùraz na zachovánívšech, pøedevším biologických kompetencí mládí – mladist-vého vzhledu, výkonu atd., který staré lidi silnì znevýhodòo-val (podle Vágnerová, 2007). Znevýhodnìní trvá, ale pomaluse mìní zamìøení prùmyslu a médií, stále èastìji vidíme pro-dukty pro seniory, prezentované seniory. Od roku 2007 se po-øádá v Praze veletrh For Senior, veletrh pro aktivní život ve zra-

Trénink pamìti

41

Stáøí jako rizikový

faktor kognitivního

úpadku èi demence

Ve svìtì bude vzrùstat

index stáøí

Donedávna byl všude

kolem vidìt kult mládí

5 Index stáøí je spoèítán jako poèet osob nad 60 let ku poètu osob do vìku15 let.

lém vìku. Snad dochází k pøekonání ageizmu – diskriminacena základì vìku.

V kapitole Vývojové psychologie II. vìnované stáøí uvádíVágnerová (2007), že stárnutí pøináší individuálnì variabilnízhoršení somatického i psychického stavu, zmìny vzhledu(které mohou signalizovat, jaký je celkový somatický i psy-chický stav èlovìka). Základem primárního stárnutí jsou ge-netické dispozice. Sekundárnì podmínìné stárnutí je ovlivnì-no vnìjšími podmínkami. Za zdravého se dá pokládat starýèlovìk, jenž netrpí zjevnou chorobou, necítí se nemocný a jesobìstaèný. Subjektivní postoj k vlastním obtížím nabývávelkého významu. Vývojovým úkolem stáøí je dosažení integ-rity v pojetí vlastního života. V raném stáøí dochází k význam-né transformaci intimity i generativity. Stáøí lze chápat i jakovýsledek procesu individuace, z tohoto hlediska mùže být po-važováno za období vrcholu osobnostního rozvoje.

Pod pojmem sobìstaènost chápeme schopnost uspoko-jovat samostatnì obvyklé potøeby v daném konkrétním pro-støedí. Podílejí se na ní dva faktory: funkèní zdatnost èlovìka– tìlesná i psychická, vèetnì potøebných dovedností a zna-lostí, které chybìjí napø. nemocným se syndromem demence(tj. neurodegenerativní poruchou s poklesem pamìti a dal-ších kognitivních funkcí) a nároènost prostøedí (Kalvach etal., 2008).

Výsledky výzkumu ukázaly, že funkèní poruchu u obyvateldomù s asistovanou péèí nezávisle na sobì predikují globálníkognitivní funkce, hloubka deprese a somatická komorbidita,pøièemž nejvýznamnìjším prediktorem jsou kognitivní funk-ce. Žádný jiný prediktor vèetnì vzdìlání a vìku nebyl signifi-kantním. Jedinou kognitivní doménou, která s každodennímfungováním nebyla signifikantnì spojena, byla pozornost.Nezávisle signifikantními pro funkèní poruchu byly pamìť,exekutivní funkce a praxi/vizuospaciální dovednosti (Burdick,2005).

Stárnutí jednotlivce i spoleènosti otevírá nevyhnutelnì no-vé oblasti nejenom bádání, ale pøedevším individuálního i ko-lektivního pøístupu k této tematice a výzvám s ní spojeným.Jednou z cest k øešení je snaha o udržení sobìstaènosti jedin-

Trénink pamìti

42

Snad dochází

k pøekonání ageizmu –

diskriminace na základì

vìku.

Vývojovým úkolem stáøí

je dosažení integrity

v pojetí vlastního života.

cù. O udržení sobìstaènosti prostøednictvím prodlouženíkognitivní svìžesti se snaží kognitivní tréninkové programy.

Subjektivní postoje ke stárnutí

V zásadì je podle Vágnerové (2007) možné pozorovat realis-tický postoj – projevuje se uvìdomìním a akceptací nevy-hnutelných promìn vlastních poznávacích funkcí a hledánímzpùsobù, jak je kompenzovat a jak se s nimi pøijatelnì vyrov-nat, a nepøimìøený postoj – mùže jít o nepøimìøené popíráníúbytku vlastních kompetencí anebo naopak o nadmìrnou se-bekritiènost, pesimismus a rezignaci. Nìkdy je pøíèinou nepøi-mìøeného sebehodnocení a nedostateèné soudnosti úbytekrozumových schopností, napø. v rámci poèínající demence(Vágnerová, 2007).

Bìhem stárnutí dochází ke zpìtné nepøíznivé spirále v cho-vání, která obsahuje 4 základní faktory:• snížení plánù aktivit,• procesy šumu (nepøesné, nespolehlivé reprezentace sen-

zorických vstupù),• oslabená neuromodulaèní kontrola (snížená regulace me-

tabolizmu),• negativní uèení (zmìny v chování, které akcelerují kognitiv-

ní úbytek) (Benešová et al., 2009).P. B. Baltes a M. M. Baltesová (1993, s. 21–22) navrhují mo-

del úspìšné adaptace stárnutí (model selektivní a kompen-zatorní optimalizace):

Selekce je zde výbìr domén, které jsou v životì jednotlivcenejvýznamnìjší a konvergují s environmentálními požadavkya individuální motivaèní, dovednostní a biologickou kapaci-tou. V procesu selekce se individuální oèekávání pøizpùsobujítak, aby jedinec mohl zakoušet spokojenost i osobní kontrolu.

Optimalizace znamená zapojení se do aktivit, které obo-hacují a rozmnožují jejich obecné rezervy a co nejvíce realizujízvolený životní bìh s ohledem na kvantitu a kvalitu èinností.Intervenèní studie ukazují, že staøí lidé jsou schopni imple-mentovat tento optimalizaèní proces.

Kompenzace je vyrovnání nìkterých snížených schopnos-tí jinými zpùsoby – kompenzaèními pomùckami technickými

Trénink pamìti

43

realistický postoj

nepøimìøený postoj

model selektivní

a kompenzatorní

optimalizace

(naslouchadla) èi psychologickými (externí pomùcky jako zá-pisníky i nauèené mnemotechniky).

Model selektivní a kompenzatorní optimalizace(Baltes a Baltes, 1993)

V rámci tohoto modelu vystupuje z našeho pohledu do po-pøedí kognitivní cvièení jako zdroj kompenzace.

Nìkteøí senioøi odcházejí do rùzných institucí, jako jsou do-my s peèovatelskou službou, domovy pro seniory apod. Mno-zí z nich tam odcházejí v dobrém zdravotním i psychickémstavu, nìkteøí jsou již zdravotnì i mentálnì v horší kondici.Všech se ale mùže týkat následující zkušenost:

„V kognitivní oblasti, jakožto v chování i v prožívání, se pro-jeví zátìž umístìní do instituce a s ní spojené ztráty autono-mie, sobìstaènosti i soukromí. Tendence personálu se starý-mi lidmi manipulovat a pomáhat jim i tehdy, když to nenínutné, vede postupnì k vypìstování zbyteèné nesobìstaè-nosti, pasivity a syndromu nauèené bezmocnosti“ (Vágnero-vá, 2007, s. 421). Záslužné jsou proto programy pro udrženípsychické svìžesti a povzbuzení mentální èinnosti, mezi nìžpatøí kognitivní cvièení èi stimulace, pøípadnì reminiscenèníterapie aj.

Trénink pamìti

44

životníjako specializovaná

a vìkovìodstupòovaná

obecnérezervní

vespecifických

vývoj

adaptace

sníženíkapacity

ztráty

funkcích

selekce

optimalizace

kompenzace

procesypøedchozí podmínky

redukovaný

transformovaný,

efektivní život

a

ale

výsledek

Kognitivní cvièení jako

zdroj kompenzace

Z výše uvedeného vyplývá, jak dùležitá je motivovanoststarších osob pro nefarmakologickou terapii èi prevenci,pøedevším pro aktivní a zdravý životní styl, který zahrnujei kognitivní trénink èi rehabilitaci. Motivovanost lidí, seniorùsobìstaèných, samostatných i tìch, kteøí žijí v zaøízeních,a i motivovanost personálu tìchto zaøízení mùžeme zvýšitsprávnou popularizací tématu. Nejde o to lidi vystrašit, ale po-dat srozumitelné informace, které usnadní orientaci v proble-matice a pomohou najít øešení pro aktuální situaci.

Trénink pamìti

45

Dùležitá je

motivovanost starších

osob proaktivní

a zdravý životní styl.

2 Stárnutí a kognitivní funkce

Kognitivní neboli poznávací funkce patøí mezi hlavní oblastipsychických funkcí, a to vedle emocí a konativních neboli vol-ních procesù.

V zásadní neuropsychologické publikaci Neuropsycholo-gical Assessment (Lezak et al., 2004) nalezneme pøehledkognitivních funkcí dìlený na hlavní ètyøi tøídy, jež mají svéanalogie v poèítaèových operacích: input (tj. vstup), storage(tj. uchování, uskladnìní), processing (tj. tøídìní, kombinová-ní, spojování dat rùznými zpùsoby) a output (tj. výstup). Taktotedy:• receptivní funkce zahrnují schopnosti vybírat, získávat,

klasifikovat a integrovat informace,• pamìťové schopnosti a uèení se vztahují k ukládání a vy-

bavení informací,• myšlení zahrnuje mentální organizaci a reorganizaci infor-

mací,• expresivní funkce jsou prostøedky, jimiž jsou informace

komunikovány èi je s nimi konáno (Lezak et al., 2004).

Aèkoli každá z tìchto funkcí sestává z odlišných druhùchování, obvykle spolupracují ve vzájemnì provázané sou-høe. Obecnì øeèeno, uvnitø každé tøídy kognitivních funkcímùžeme vyèlenit funkce, které zprostøedkují verbálnì/sym-bolické informace, a ty, které pracují s daty, jež nemohou býtkomunikována slovy èi symboly, tedy napø. komplexní vizuál-ní èi zvukové vzorce. Tyto podtøídy funkcí se od sebe liší neu-roanatomickou organizací a behaviorálním vyjádøením, pøi-èemž sdílejí jiné základní neuroanatomické a psychometrickévztahy s funkèním systémem. Kognitivní neboli mentálníschopnosti jsou termíny používané pro ty psychické funkce,které se zabývají pøijímáním informací, zpracováním a vyjá-døením informací a pro exekutivní funkce, což jsou schopnostinutné pro metakognitivní kontrolu a øízení mentální zkušenos-ti (Lezak et al., 2004).

Mezi promìnné ovlivòující kognitivní funkce øadí Lezak etal. (2004) mentální aktivitu vìdomí, pozornost, a psychomo-

Stárnutí a kognitivní funkce

46

pøehled kognitivních

funkcí

ovlivòující kognitivní

funkce: vìdomí,

pozornost,

a psychomotorické

tempo

torické tempo (activity rate). Pøes poèetné studie stále ještìnejsou vyøešeny dohady ohlednì povahy kognitivních zmìnbìhem stárnutí. Rùznorodé nálezy, vzájemnì se nepodporují-cí, mohou být dùsledkem rozdílných metodologických pøístu-pù, jak dále uvádìjí Lezak et al. (2004). Zároveò ale potøebu-jeme lépe pochopit kognitivní funkce u normálního stárnutí(Petersen, 2001).

Za úèelem tohoto lepšího pochopení vznikají nejrùznìjšístudie v medicínských i psychologických disciplínách. Vìtši-na z nich je rázu prùøezového, neboť longitudinální studiejsou organizaènì a metodologicky velmi nároèné. Mezi nejvý-znamnìjší longitudinální studie patøí Berlin Aging Study, kte-rá od roku 1990 pøinesla neocenitelné poznatky (napø. Baltesa Smith, 2003) a Seattle Longitudinal Study (SLS), bìžící odroku 1956, vedená Warnerem Schaiem a Sherrym Willisem(napø. Schaie, 2002). V rámci SLS již probìhly tøi studie kogni-tivního tréninku. Jedním ze závìrù je názor, že u mnohých lidíje kognitivní úpadek spíše záležitostí nepoužívání dovednostínež deteriorací (Schaie, 2001).

Zajímavou souvislost hledají výzkumné týmy mezi kognitiv-ními funkcemi a motorikou u starších osob. Zjištìna bylanapø. statisticky významná souvislost mezi kognitivními výko-ny a tempem chùze (Holtzer et al., 2006) èi mezi kognitivnímivýkony a rovnováhou, jež je pøímo spojena s rizikem pádu(Silsupadol et al., 2009).

Zatím není zcela jistì znám mechanizmus stárnutí organiz-mu, jeho pøíèiny ani zpùsoby zpomalení èi zastavení. Nicmé-nì je známo, že kognice, tak jako ostatní funkce a strukturyorganizmu se postupem èasu „opotøebují“. V souvislostis prodlužováním vìku je proto velkou úlohou vìdy nalézt zpù-soby, jak tento prodloužený vìk také zkvalitnit, mimo jiné jakprodloužit kognitivní svìžest na úrovni nutné k sobìstaènémuživotu.

Dále se ve struènosti zamìøíme na jednotlivé kognitivnífunkce a jejich pøípadné zmìny ve stáøí.


47

Berlin Aging Study

Seattle Longitudinal

Study

kognice, tak jako

ostatní funkce

a struktury organizmu,

se postupem èasu

„opotøebují“

2.1 Receptivní funkce – vnímání,senzorické vjemy

Vstup informace do centrálního systému zpracování zaèínáu senzorické stimulace, poèitku (sensation), následuje vjem(perception), který zahrnuje integraci senzorických poèitkùv psychologicky smysluplné údaje, a posléze vstupuje do pa-mìti, jak uvádìjí Lezak et al. (2004). Senzorické vnímání zahr-nuje proces nabuzení, který zapojí centrální registraci vedou-cí k analýze, kódování a integraci. Organizmus pøijímá poèitkypasivnì. Poèitky jsou zøídkakdy vnímány samostatnì a vjemyvelmi závisí na pozornostních faktorech. Vìtšina senzoric-kých dat vstupuje do neurobehaviorálních systémù jako vje-my již spojené s døíve nauèeným významem. Neuropsycholo-gické hodnocení a výzkum se primárnì soustøeïují na pìttradiènì uznávaných smyslù: zrak, sluch, hmat, chuť a èich.Funkce vnímání zahrnují takové aktivity, jako je uvìdomování(awareness), rozpoznání, diskriminace, vzorkování (patter-ning) a orientace (Lezak et al., 2004).

Ostrost vidìní, binokulární vidìní a okulomotorické funkcezaèínají vykazovat zhoršení ve vìku 40–50 let, takže vìtšinaosob ve vìku 60 let trpí nìjakou poruchou zraku (Matjuchaa Katz, 1994). Podobnì je to se zhoršováním sluchu (Lezak etal., 2004).

„Nelze opomíjet sociální význam kompenzaèních pomù-cek. Brýle jsou pøijímány neutrálnì, protože je potøebuje vìtši-na lidí, ale naslouchadla ve vìtší míøe symbolizují úpadekkompetencí, více stigmatizují,“ zmiòuje Vágnerová (2007,s. 319). „Výsledkem zátìže dané obtížností vnímání a vìtšímzatížením pozornosti bývá únava a s ní spojené emoèní rozla-dy“ (Vágnerová, 2007, s. 320).

2.2 Myšlení

Myšlení lze podle Lezaka et al. (2004) definovat jako jakouko-liv mentální operaci, která se vztahuje ke dvìma èi více èás-


48

vnímání

zahrnuje

uvìdomování,

rozpoznání,

diskriminace,

vzorkování

tem informace explicitnì nebo implicitnì. Jde o celou øadukognitivních funkcí, jako jsou výpoèty, usuzování a soudy,tvorba konceptù, abstrakce a generalizace, øazení, organizo-vání, plánování a øešení problémù. Oproti jiným kognitivnímfunkcím není myšlení svázáno se specifickými neuroanato-mickými systémy.

Vágnerová (2007) shrnuje, že úpadek intelektových funkcí,respektive výkonu, mùže sloužit i jako prediktor zdravotníhostavu staršího èlovìka. Zmìny podmínìné stárnutím neposti-hují v raném stáøí všechny složky inteligence ve stejné míøe.Interindividuální variabilita narùstá v závislosti na pùsobenígenetických i sociálních faktorù. V pozdním stáøí docházík dalšímu poklesu fluidní inteligence, staøí lidé jsou málo flexi-bilní, jejich reakce èím dál pomalejší. Po 70. roce života, výji-meènì až v 80 letech dochází k postupnému zhoršování krys-talické inteligence. Staøí lidé ztrácejí schopnost používat døíveosvojené znalosti. Lidé v pozdním stáøí nejsou schopni inte-grovat a koordinovat jednotlivé kognitivní funkce a nedokážívzít v úvahu všechny kognitivní a emoèní aspekty problému(Vágnerová, 2007, s. 408).

Aèkoli se fluidní schopnosti a další aspekty procesu zpra-cování informací mohou v pozdní dospìlosti zhoršit, lze tentoúpadek uvést do rovnováhy stabilizací èi dokonce vylepše-ním dobøe procvièovaných a pragmatických aspektù mentál-ních funkcí (krystalické schopnosti) (Sternberg, 2002). Na-vzdory úpadku v procesu zpracování informací zpùsobenémrostoucím vìkem dostateèná rezervní kapacita umožòuje pøi-nejmenším udržet souèasné výkony, pøedevším pokud jsoustarší lidé dostateènì motivováni. Ztrátu rychlosti a fyziologic-ky podmínìné efektivnosti u procesù zpracovávání informacíkompenzují starší lidé jinými poznatky a vysoce odbornýmizpùsoby zpracování informací. U starších osob se tedy mùžeprojevit „moudrost“: pøed úsudkem zváží alternativy a rozpo-znají informaèní komplexy, se kterými mají již zkušenosti(napø. Sternberg, 2002, s. 497; Goldberg, 2006, s. 69).


49

myšlení je mentální

operace, která se

vztahuje ke dvìma èi

více èástem informace

explicitnì nebo

implicitnì

zmìny podmínìné

stárnutím nepostihují

všechny složky

inteligence ve

stejné míøe

u starších osob

se mùže projevit

„moudrost“

2.3 Expresivní funkce

Mezi expresivní funkce patøí mluvení, kreslení, psaní, manipu-lování, fyzická gesta, výrazy oblièeje èi pohyby, jinak øeèenopozorovatelné chování. Z tìchto projevù usuzujeme na men-tální aktivitu (Lezak et al., 2004).

„Øeèové funkce patøí k tìm, které pøi normálním stárnutí zù-stávají zachovány do velmi vysokého vìku“ (Kulišťák, 2003,s. 246). Bìhem stárnutí klesá verbální fluence, starší lidé sespíše vyhýbají ve spontánní øeèi složitým gramatickým struk-turám a objevují se „výpadky“ v hledání urèitých výrazù,avšak komunikativní schopnosti zùstávají dobøe zachovány(La Rue, 1992).

2.4 Promìnné mentální aktivity

Jde o behaviorální charakteristiky týkající se efektivity mentál-ních procesù. Nemají svùj jedineèný behaviorální koncovýprodukt, ale jsou blízce spojeny s kognitivními operacemi.Zhruba je mùžeme tøídit do tøí kategorií: úroveò vìdomí (levelof consciousness), pozornost (attentional functions) a rych-lost aktivity (activity rate) (Lezak et al., 2004).

VìdomíÚroveò vìdomí variuje na kontinuu od plného vìdomí a poho-tovosti (full alertness), pøes døímotu (drowsiness), somnolen-ci, stupor až ke kómatu. I malé snížení stupnì pohotovostimùže významnì ovlivnit mentální efektivitu, vést k únavì, ne-pozornosti èi pomalosti. Stupeò pohotovosti se mìní bìhemcirkadiánního rytmu kvùli metabolickým stavùm, únavì nebojiným organickým stavùm (Lezak et al., 2004).

PozornostPozornost podle Lezakové et al. (2004) zahrnuje nìkolik rùz-ných kapacit èi procesù, které jsou aspekty toho, nakolik jeorganizmus receptivní stimulùm a jak zahájí zpracování vstu-


50

mezi expresivní

funkce patøí

pozorovatelné

chování

úroveò vìdomí,

pozornost

a rychlost aktivity

pù. Kognitivní funkce mohou zùstat intaktní, i pokud se objevíporucha pozornosti, nicménì celková kognitivní produktivitanepozorností, chybovostí a následnou únavou mùže trpìt.

Pozornost se jeví jako nejménì dotèená z kognitivníchfunkcí a zùstává zachována do vysokého vìku 80 let. Poklesvýkonù u starších osob je pozorován u úkolù, kdy je tøeba roz-dìlené pozornosti (Lezak et al., 2004). „Problémy s dìlenímpozornosti negativnì ovlivní nejen percepci a zpracování no-vých informací, ale i vybavení tìch døívìjších. ... V èinnostech,kdy je nutné pøesouvat pozornost z jednoho podnìtu na druhý,reagují starší lidé pomaleji a dìlají více chyb, zejména pokudjde o rùznorodé podnìty“ (Vágnerová, 2007, s. 320–321).

Rychlost aktivityJde o rychlost, se kterou jsou vykonávány mentální aktivity,a o rychlost motorických reakcí, jak ji definují Lezak et al.(2004). Bìhem stárnutí dochází k behaviorálnímu zpomalení.Nejjasnìji vystupuje zpomalení mentální aktivity v prodlouže-ných reakèních èasech. Reakèní èas se zaèíná zpomalovat užve vìku 30 let, takže ve vìku 60 let se mùže propadnouto 20 % a více oproti výkonùm ve 20 letech vìku. Zpomalenís vìkem je èasto považováno za jeden z nejlépe zdokumen-tovaných a nejménì kontroverzních fenoménù stárnutí (Salt-house, 1996).

Rychlost zpracováníVelkou zmìnou bìhem stárnutí je zpomalení rychlosti zpraco-vání. Aèkoli s rychlostí zpracování je blízce svázána pozor-nost a reflektuje ji, dopady vìku na výkon pozornosti se lišís komplexností úkolu èi situace.

Negativní dopad na každodenní fungování, potažmo sobì-staènost, má zhoršování kognitivních funkcí. Jednou z prv-ních funkcí, která vykazuje zhoršení, je rychlost zpracování(Salthouse, 1996; Maylor, 2005) (nikoli reakèní èas, ale dete-kování cíle, identifikace, diskriminace a lokalizace). Salthouse(1996) dává do souvislosti stárnutí, zpomalení zpracování,omezení simultánních operací a vliv limitovaného èasu a udá-vá, že zpomalení zpracování hraje zøejmì ústøední roli v mno-ha kognitivních rozdílech souvisejících s vìkem.


51

reakèní èas

se zaèíná zpomalovat

už ve vìku 30 let

rychlost zpracování

lze u mnohých seniorù

zlepšit cíleným

tréninkem

Zpomalení rychlosti zpracování se zdá pøispívat významnìk benigním výpadkùm pamìti u starších osob (Lezak et al.,2004).

Tuto kognitivní funkci lze u mnohých seniorù zlepšit cíle-ným tréninkem. Ukázalo se, že trénink byl srovnatelnì efektiv-ní jak pøi administraci trenérem v laboratoøi, tak i pøi adminis-traci v domácím prostøedí, kdy si úèastníci sami pouštìlitréninkový program. Toto zjištìní je významné pro další vývojtréninkových programù (Ball et al., 2007).

2.5 Exekutivní funkce

Vzhledem k tomu, že se ke kognitivním funkcím úzce vážoufunkce exekutivní, pro úplnost výètu, je uvádíme též.

Exekutivní funkce zahrnují ty kapacity, které umožòují èlo-vìku chovat se s úspìchem samostatnì, úèelnì a ku vlastní-mu prospìchu, jak uvádí Lezak et al. Od kognitivních funkcíse liší mnoha zpùsoby. U exekutivních funkcí se tážeme, jak èizda èlovìk nìco udìlá (napø. Udìláš to, a pokud ano, tak jaka kdy?); u kognitivních funkcí jsou otázky obecnì o tom coa kolik (Kolik toho víš? Co umíš?). Dokud jsou intaktní exeku-tivní funkce, èlovìk mùže již trpìt i znaènou kognitivní poru-chou, ale stále žít samostatnì, konstruktivnì se obsloužita být produktivní. V momentu, kdy dojde k narušení exekutiv-ních funkcí, jedinec pøestává být schopen uspokojivé sebe-obsluhy, pracovat samostatnì èi udržovat normální spole-èenské vztahy, a to bez ohledu na to, jak jsou zachoványkognitivní funkce èi nakolik vysoko èlovìk skóruje v testechdovedností, znalostí èi schopností. Kognitivní deficity obvyklezahrnují specifické funkce èi funkèní oblasti; poruchy exeku-tivních funkcí se spíše projevují globálnì a ovlivòují všechnyaspekty chování. Nicménì, exekutivní poruchy mohou ovliv-nit kognitivní fungování pøímo ve strategiích pøístupu, pláno-vání èi vykonávání kognitivních úkolù èi v defektním monitoro-vání výkonù (Lezak et al., 2004).

„Ke zpomalení a úbytku flexibility kognitivních procesù mo-hou pøispívat i psychogenní zátìže (napø. podnìtové strádání


52

v momentu, kdy dojde

k narušení exekutivních

funkcí, jedinec pøestává

být schopen uspokojivé

sebeobsluhy

kognitivní deficity

obvykle zahrnují

specifické funkce

èi funkèní oblasti;

poruchy exekutivních

funkcí se spíše projevují

globálnì a ovlivòují

všechny aspekty

chování

dané sociální izolací, stereotypy podnìtù v dobì hospitalizaceatd.)“ (Vágnerová, 2007, s. 319).

2.6 Pamìť

Pamìť je ústøední kognitivní funkcí. Pro to, co je v chovánícharakteristicky lidské, je zásadní kapacita pamìti, uèenía úmyslného pøístupu k zásobì znalostí (Lezak et al., 2004).

Pamìti vìnujeme pomìrnì rozsáhlou kapitolu, protože jejívýpadky bývají první známkou nástupu subjektivnì pociťova-ného duševního stáøí. Zdá se, že se ztrátami výkonnosti smys-lových orgánù, ostrosti vnímání a urèité únavy jsme smíøenivšichni. Výpadky pamìti nás ale iritují a také mnohým více èiménì oprávnìnì dìlají starosti. Proto pak ve starším vìku vy-hledáváme rùzné poradny pro pamìť (memory clinics), ge-rontologická centra a navštìvujeme „tréninky pamìti“.

Od dob antiky, kdy Diogenes z Apollónie pøedpokládal, žeuložení vzpomínek je dáno urèitým rozdìlením vzduchu v tì-le, a potvrzení nacházel v pozorování, že si lidé úlevou vy-dechnou, když si koneènì vybaví, na co se snažili vzpome-nout, èi Aristoteles zastával teorii o fyzickém substrátupamìťové stopy: „Vzpomínka je postupnì slábnoucí pohyb,jímž pneuma dopravuje smyslové vjemy po tìle“ (Draaisma,2003, s. 35), se naše pøedstavy o pamìti znaènì zmìnilya znalosti pokroèily. Nicménì, jednotná teorie pamìti zatímnení a názory na pamìťové procesy a jednotlivé funkce se liší,jak je vidìt z následujících kapitol. Pro ilustraci obtížnosti té-matu pamìti: Endel Tulving uvedl v roce 2007 v oslavnémsborníku Festschrift vìnovaném Henry L. Roedigerovi III se-znam „typù pamìti“, který èítá 256 názvù – typù pamìti, kterése v literatuøe objevují (Tulving, 2007).

V úvodu kapitoly vìnované pamìti vzpomeòme klasickýchantických autorù, Platóna a Aristotela a jejich názorù na pa-mìť. V Platónovì dialogu o vìdìní a pravdì žádá Sokratesmladíka Theaitéta, aby pøedpokládal, že „v našich duších jevosková hmota, u toho vìtší, u onoho menší, u toho z èistéhovosku, u onoho ze špinavìjšího, a zde pøíliš tvrdého, u nìkteré-


53

pamìť je ústøední

kognitivní funkcí

v literatuøe

se objevuje 256 názvù

„typù pamìti“

ho z pøíliš mìkkého, u nìkterého pak z náležitého“. „Myslemeho z pøíliš mìkkého, u nìkterého pak z náležitého“. „Myslemesi, že to je dar matky Mús Mnémosyné a že do této hmoty vtis-kujeme, cokoli si chceme zapamatovat z toho, co vidíme ne-bo uslyšíme, nebo si sami vymyslíme, podkládajíce ji pod vje-my a myšlenky, jako když vtiskujeme znaky peèetníchprstenù; a cokoli se vytiskne, to že si pamatujeme a víme to,dokud tam jest obraz toho; cokoli se však setøe nebo cokolise nemùže vytisknouti, to že jsme zapomnìli a nevíme,“ (Pla-tón7, 1995, s. 79).

V Metaforách pamìti se doèteme, že vosková destièka ne-ní jedinou Platónovou metaforou pro pamìť. Platón rozpo-znává i rozdíl mezi „mít vìdìní“ a „být majitelem vìdìní“. Pa-mìť pøirovnává k voliéøe (nìkde holubníku èi ptaèí kleci), vekteré mohou být znalosti pøítomny dvìma zpùsoby: být maji-telem vìdìní znamená mít ptáky v holubníku, mít vìdìní zna-mená, že ptáky držíme v rukou; je to rozdíl mezi možnýma skuteèným vzpomínáním (Draaisma, 2003).

Platón dále ve spisu Faidros komentuje vynález písma vevztahu k pamìti: „…když pak se jednalo o písmu, pravilTheuth: ‚Tato nauka, králi, uèiní Egypťany moudøejšími a pa-mìtlivìjšími, neboť byla vynalezena jako lék pro pamìť a mou-drost.‘ Avšak Thamus øekl: ‚Veliký umìlèe Theuthe, jeden do-vede pøivésti na svìt výtvory umìní, druhý zase posouditi, kolikv sobì mají škody a užitku pro ty, kteøí jich budou užívat; taki nyní ty, jakožto otec písma, jsi z lásky o nìm øekl pravý opaktoho, co je jeho skuteèný význam. Neboť tato nauka zanedbá-váním pamìti zpùsobí zapomínání v duších tìch, kteøí se ji na-uèí, protože spoléhajíce na písmo budou se rozpomínat na vì-ci zevnì, z popudu cizích znakù, a ne zevnitø sami od sebe;nevynalezl jsi lék pro pamìť, nýbrž pro upamatování‘…“ (Pla-tón8, 2000, s. 70).

Toto je zajímavé rozlišení významu písma. Písmo nesloužínaší pamìti samotné, slouží nám k pøipomnìní toho, co po-tøebujeme nezapomenout.


54

být majitelem vìdìní

znamená mít ptáky

v holubníku,

mít vìdìní znamená,

že ptáky držíme

v rukou

písmo neslouží

naší pamìti samotné,

slouží nám

k pøipomnìní toho,

co potøebujeme

nezapomenout

7 Platón, Theaitétos – Sokrates osvìtluje rozdíl mezi vìdìním a mínìním.Dílo ze III. období Platónovy tvorby.

8 Platón, Faidros – Sokratova oslava Eróta jako dárce božského šílenstvía pùvodce rùstu duše až k idejím. Dílo ze II. období Platónovy tvorby,4. stol. pø. n. l.

V Metaforách pamìti Draaisma uvádí, že podle Aristotelamají malé dìti a staøí lidé špatnou pamìť, „jelikož jsou ve sta-vu plynutí, jedni proto, že rostou, druzí proto, že chøadnou.Podobnì velmi rychlí a velmi pomalí nejsou zjevnì ani jednidobøí v zapamatování. První jsou totiž pøíliš tekutí, druzí pøílištvrdí. Proto u prvních pøedstava nezùstává v duši, u druhýchse zase nezachytí.“ „V Aristotelovì silnì smyslové psychologiiobsahuje pamìť pøedstavy, které jsou kopiemi toho, co vešlodovnitø. Aristoteles zdùrazòuje více než Platón fyziologickoustránku pamìti. Lze øíci, že Aristoteles dává metafoøe voskovétabulky, která je u Platóna dosud hravým vyjádøením, doslov-nìjší význam“ (Draaisma, 2003, s. 34).

Pamìť je prostøedek, jímž saháme do své minulé zkuše-nosti proto, abychom tuto informaci užili v pøítomnosti (Crow-der in Sternberg, 2002, s. 181). Vzpomínky nejsou nahrávka-mi (recordings) jako spíše pøekódováním (recodings); tzn.nejsou to audio èi video nahrávky, ale pøekódovaná smìsudálostí z externího svìta interpretovaná a vysouvaná podlejedineèného individuálního schématu, minulých zkušenostíkaždého èlovìka (Roediger, 2000).

Jedním z prvních badatelù, kteøí byli prùkopníky ve zkou-mání schopností pamìti v moderní dobì, na konci 19. století,a také jedním z tìch, kdo se zasloužili o vstup psychologiemezi uznávané vìdecké disciplíny, byl Hermann Ebbinghaus.

Draaisma vzpomíná na jeho výrok: Jestliže se psychologiechce stát vìdou, pak ve svìtì psychických procesù musímenajít místo, kde budeme moci použít „úèinné páky exaktníhovìdeckého výzkumu, experiment a mìøení“. Jeho prvotníexperimenty pamìti trvaly nìkolik let, provádìl je jediný expe-rimentátor – Ebbinghaus a jedinou pokusnou osobou byl –Ebbinghaus. Na základì kombinace stovky pokusù s beze-smyslnými slabikami formuloval svoji slavnou „køivku zapomí-nání“ (Draaisma, 2003).

Senzorická, krátkodobá a dlouhodobá pamìťV polovinì šedesátých let 20. století navrhli Nancy Waughováa Donald Norman na základì soudobých informací, jak uvádíSternberg (2002), model pamìti, který rozlišoval dva systé-my: primární pamìť, reprezentující doèasné, právì užívané


55

pamìť je prostøedek,

jímž saháme do své

minulé zkušenosti

proto, abychom tuto

informaci užili

v pøítomnosti

informace, a sekundární pamìť, reprezentující informace trva-le nebo pøinejmenším velmi dlouho uložené. Koncem šede-sátých let 20. století navrhli Richard Atkinson a Richard Shif-frin popisovat pamìť trojsložkovì: (a) senzorickou pamìťschopnou ukládat relativnì omezené množství informací poznaènì krátkou dobu; (b) krátkodobou pamìť schopnouukládat informace na ponìkud delší dobu, rovnìž s omeze-nou kapacitou; (c) dlouhodobou pamìť s rozsáhlou kapaci-tou, èasovì snad dokonce neomezenou. V tomto modelu au-toøi rozlišovali mezi strukturami, které nazvali doslovnì sklady(stores èi databases), a informacemi, jež se v tìchto skladechuchovávají – a ty pojmenovali pamìť (memory). V souèasnostise bìžnì pro tyto sklady používá oznaèení senzorická pamìť,krátkodobá a dlouhodobá pamìť. Autoøi netvrdili, že jdeo rozlièné fyziologické struktury, považovali je spíše za hypo-tetické pojmové konstrukty (Sternberg, 2002).

Sternberg (2002) dále uvádí, že senzorickou pamìť si vìd-ci pøedstavují jako poèáteèní úložištì vìtšiny informací, kterénakonec vstupují do krátkodobé a dlouhodobé pamìti. Provýzkum senzorické pamìti byl významný Sperlingùv objevikonické pamìti z roku 1960. „Ikonická pamìť se v souèasnos-ti považuje za zrakovou pracovní pamìť“ (Koukolík in Stern-berg, 2002, s.190).

Krátkodobá pamìť se bìhem stárnutí znatelnì zhoršuje.„Senioøi mívají problémy s uchováním nových informací, kterénedokáží zpracovat dostateènì rychle a zároveò natolik kvalit-nì, aby je bylo možno pøesunout do registru dlouhodobé pa-mìti“ (Vágnerová, 2007, s. 323).

Dlouhodobá pamìť je komplexní funkce a její dílèí složkyse ve stáøí nemìní stejným zpùsobem ani stejnì rychle. Staršílidé mívají problémy spíše s vybavením informací; znovupo-znání, které není tak nároèné na zpracování vstupní informa-ce, má znaènou oporu v kontextu situace a nevyžaduje tolikvlastní aktivity, bývá ve stáøí narušeno mnohem ménì (Vá-gnerová, 2007). Není bez zajímavosti, že „doba nutná pro vy-tvoøení trvalé, strukturální a nezranitelné dlouhodobé pamìti jeaž 15 let!“ (Goldberg, 2005, s. 105).


56

senzorická,

krátkodobá,

dlouhodobá

pamìť

krátkodobá pamìť

se bìhem stárnutí

znatelnì zhoršuje

dílèí složky

dlouhodobé pamìti

se ve stáøí nemìní

stejným zpùsobem

ani stejnì rychle

Model pamìti podle úrovnì zpracování informaceV roce 1972 publikovali Fergus Craik a Robert Lockhart prácio úrovních zpracování, kde pamìť spojují s úrovní percepèní-ho zpracování. Pamìťovou stopu je lépe popisovat v inten-cích hloubky zpracování èili stupnì elaborace stimulu. Èímhlubší je úroveò zpracování informace, tím vyšší je pravdìpo-dobnost, že lze položku z pamìti reprodukovat. Retence jefunkcí hloubky; další faktory, jako je množství pozornosti vì-nované stimulu, jeho kompatibilita, èas vìnovaný jeho zpra-cování aj., ovlivní tuto hloubku zpracování. Není to rychlostanalýzy, jež nutnì predikuje retenci (Craik a Lockhart, 1972).

Ve Sternbergovì Kognitivní psychologii (2002) pak mùže-me nalézt podrobnìjší popis této teorie.

Základní úrovnì zpracování jsou:• fyzikální (zpracování podle zrakovì zjevné vlastnosti),• akustická (zpracování podle zvukové kombinace),• sémantická (zpracování podle významu).

Bìhem zkoumání této teorie se zjistilo, že je významná pøe-devším korelace mezi druhem kódování a druhem úlohy.V rámci této teorie se také hovoøí o dvou druzích strategie prolaborované kódování do pamìti: propracování uvnitø položky(within-item elaboration) a propracování mezi položkami(between-item elaboration). Propracování uvnitø položky za-kládá kódování jednotlivých položek na jejich charakteristi-kách vèetnì rùzných úrovní zpracování informace; propraco-vání mezi položkami uvádí do vztahu jednotlivé znakyukládané položky, opìt na rùzných úrovních, ke znakùm po-ložek, které jsou již v pamìti uloženy (Sternberg, 2002).

Úrovní propracování informace je využíváno pøi uèenía jsou na nich založené i mnemotechniky.

Alternativní model – pracovní pamìťNìkteøí psychologové se dívají na krátkodobou a dlouhodo-bou pamìť z odlišného hlediska. Klíèovým znakem tohotoalternativního názoru je role pracovní pamìti, která je defino-vána jako souèást dlouhodobé pamìti a jejíž souèástí je i krát-kodobá pamìť, jak uvádí Sternberg (2002) a pokraèuje: AllanBaddeley v roce 1989 navrhl integrující model pamìti zahrnu-jící pracovní pamìť do rámce modelu popisujícího jednotlivé


57

mnemotechniky

jsou založené

na úrovni

propracování

informace

úrovnì zpracování informace. Baddeley pøedpokládá, že pra-covní pamìť je tvoøena• vizuospaciálním náèrtníkem, který krátce uchovává nì-

které vizuální obrazy (lze pøirovnat ke Craikovu fyzikálnímuzpracování informace),

• fonologickou smyèkou, jež „pøehrává“ niternou øeè, cožse týká jak akustického opakování informace, tak pocho-pení významu slov (lze pøirovnat ke Craikovu akustickémuzpracování informace),

• centrální výkonnou složkou, která koordinuje mechaniz-my pozornosti a øídí odpovìdi,

• pravdìpodobnì øadou dalších „pomocných podøízenýchsystémù“ vykonávajících další kognitivní nebo receptivníúlohy.Rozlišování pracovní a dlouhodobé pamìti dokládají vý-

sledky neuropsychologického výzkumu. Zatímco trojsložko-vý model zdùrazòuje strukturální schránky pro ukládání infor-mací, model pracovní pamìti zdùrazòuje èinnost této pamìtipøi øízení pamìťových procesù (Sternberg, 2002).

Bližší popis najdeme u Koukolíka (2002):• Fonologická smyèka (phonological loop) je systém, v nìmž

se ukládají zvukové øeèové i neøeèové informace, které se,pokud nejsou opakovány, ztrácejí bìhem 2–3 sekund.

• Vizuospaciální náèrtník (visuospatial pad) je architektonic-ky i funkènì složitìjší než fonologická smyèka. Èinnost vi-zuospaciálního náèrtníku si lze pøedstavit jako tabulku, naniž se rychle køídou napíší nìjaká data, která jsou po krátkédobì smazána, èímž uvolní místo pro zápis dat jiných. Nì-kteøí autoøi rozdìlují tento systém na vizuální a prostorovousložku.

• Centrální výkonnostní složka (central executive) je vázánana èinnost èástí prefrontální kùry. Oblasti èelní kùry aktivo-vané pøi zátìži pracovní pamìti se podílejí na integraci rùz-ných druhù informace. Stejnì jako v pøípadì jiných funkè-ních systémù odpovídá aktivace neuronálních systémùpracovní pamìti druhu zátìže.„Pracovní pamìť informace nejenom bezprostøednì ucho-

vává, ale umožòuje i jejich zpracování. ... Rùzné výzkumyshodnì potvrzují, že s vìkem dochází k podstatnému úbytku


58

pracovní pamìť je

spojená s plánováním,

hypotetickým

uvažováním a øízením

budoucí èinnosti

pracovní pamìti, který je vìtší než pokles automatické krátko-dobé retence informací“ (Vágnerová, 2007).

Deklarativní a nedeklarativní pamìťV roce 1972 navrhl Endel Tulving rozlišovat sémantickou pa-mìť (obecná znalost svìta – pamìť pro neosobní fakta) a epi-zodickou pamìť (pro osobní prožitky). Tulving a další prosa-zovali odlišování sémantické a epizodické pamìti na základìneurologického vyšetøování (napø. studie využívající stimulacimozku elektrickým proudem), jakož i na základì kognitivníhovýzkumu. Tulving v roce 1985 navrhl i tøetí odlišný systém –procedurální pamìť (Tulving, 1972, 2002a).

Epizodická pamìť se v evoluci objevila teprve nedávno,jak uvádí Tulving, v ontogenezi se rozvíjí pozdìji a èasnìjichátrá, je to systém orientovaný na minulost, oproti jinýmpamìťovým systémùm náchylnìjší na neuronální dysfunkcea pravdìpodobnì je výluènì lidskou. Pro studium epizodicképamìti byl velmi pøínosný pøípad pacienta K.C., který podopravní nehodì utrpìl vážná poranìní hlavy s následnouamnézií vztahující se výluènì k jeho autobiografickým zážit-kùm pøed i po nehodì, od narození po souèasnost, pøièemžfakta z minulosti si pamatoval a byl schopen nauèit se i faktanová, byť v omezené míøe. Jeho krátkodobá pamìť byla bìž-ná, spoleèenské chování pøíkladné a mìl tichý smysl pro hu-mor (Tulving, 2002a, 2002b).

Systém epizodické pamìti je orientovaný do minulosti,umožòuje mentální cestování èasem a vyžaduje autonoetickévìdomí (Tulving, 2002a).

Larry Squire na základì rozsáhlého neuropsychologické-ho výzkumu klasifikoval pamìť do dvou základních typù: de-klarativní (explicitní) a nedeklarativní (implicitní) pamìť.Každý typ pamìti je vázán na vymezené struktury a procesyv mozku.

Deklarativní (explicitní) pamìť je ten typ pamìti, o kterémse pacienti zmiòují, když si stìžují na problémy s pamìtí,a který je využíván u vìtšiny vzdìlávacích aktivit; to je „pamìť“v bìžné øeèi (Lezak et al., 2004). Zahrnuje procesy vìdoméhoa úmyslného rozvzpomínání (Demitrack in Lezak et al., 2004,s. 25).


59

sémantická pamìť

epizodická pamìť

procedurální pamìť

deklarativní

(explicitní)

pamìť

nedeklarativní

(implicitní)

pamìť

Klasifikace pamìti podle Squirea (Sternberg, 2002, s. 198)

Alan Baddeley doporuèuje podle Kulišťáka (2003) užívatnamísto názvu explicitní pojmenování pøímá pamìť a implicit-ní nahradit pojmem nepøímá. Toto dìlení má svùj významv souvislosti s poruchami pamìti, neboť pamìť implicitní/ne-pøímá umožòuje uèení, tedy vytváøení nových pamìťovýchzáznamù i pøi úplném výpadku pamìti explicitní/pøímé, kdy seèlovìk vìdomì není schopen nauèit témìø nic. „Implicitnì setedy uèíme, aniž o tom víme, a ocitneme-li se v podobné situa-ci v budoucnosti, implicitní pamìťové záznamy by nám mìlypomoci ji øešit“ (Kulišťák, 2003, s. 154).

Maylor (2005) uvádí, že mezi poklesem schopností v impli-citní pamìti a explicitní pamìti bìhem stárnutí je zarážejícírozdíl, neboť u implicitní pamìti dochází k malému èi žádné-mu poklesu, u pamìti explicitní je pokles robustní. Sémantic-ká dlouhodobá pamìť je o mnoho ménì dotèena stárnutímnež pamìť epizodická, pøesto není zcela nedotèena.

Úbytek pamìťových kompetencí bìhem stárnutí je nejná-padnìjší v oblasti epizodické pamìti, jak zmiòuje Vágnerová(2007, s. 324). „Vybavování osobních zážitkù zaèíná být obtíž-nìjší již po 55. roce života. ... Senioøi jsou také více náchylní


60

deklarativní(explicitní)

vzorecreaktivace

vzorecopakování

kognitivnívýznamnost

motivaènívýznamnost

pøedvídatelnost

pamìť

trváníexpozice

nedeklarativní(implicitní)

pøímá pamìť

nepøímá pamìť

k pøijetí tzv. falešných vzpomínek, lze je snadnìji ovlivnit.“ Star-ší lidé bývají ve vìtší míøe zamìøení do minulosti, jež je plná zá-žitkù – to je jeden z dùvodù obecné tendence seniorù vyprávìtstaré zážitky. Se stáøím je spojen nárùst reminiscencí, o je-jichž vybavení èlovìk aktivnì neusiloval. Tato tendence se vù-bec neprojevuje ve 40 letech, po padesátce pomalu narùstáa je jasnì zøejmá v 60 letech (Vágnerová, 2007).

Konekcionistický pohled – primingKonekcionistický model pamìti je model paralelnì distribuo-vaného zpracování informací, model sítì, jak uvádí Stern-berg. Podle tohoto modelu je základem reprezentace po-znatkù spojení mezi uzly sítì, nikoli uzly sítì samé. Aktivacejednoho uzlu mùže nadto zpùsobit aktivaci pøipojeného uzlu,dojde k šíøení aktivace. Uzel, jenž aktivuje pøipojený uzel, seoznaèuje prime, výsledná aktivace se jmenuje efekt primingu.Konekcionistické modely intuitivnì pøitahují svou schopnostíintegrovat nìkolik souèasných pøedstav o pamìti: pracovnípamìť pøedstavuje aktivovanou èást dlouhodobé pamìti a jeèinná, aspoò èásteènì, na základì paralelního zpracování in-formace. Šíøící se aktivace zahrnuje paralelní aktivaci mnoho-èetných spojù mezi uzly uvnitø sítì (Sternberg, 2002). Primingje neuvìdomovaným vlivem minulé zkušenosti na souèasnývýkon nebo chování a mùže být pozitivní i negativní (inhibují-cí). Je to „urèitá neuvìdomovaná ‘pøedpøipravenost’ reagovatv intencích pøedchozího setkání se situací, stavem, podnìtemapod., která následnì ovlivní výkon, aniž je pøi nìm nìjak zjev-nì ‘napovídáno’“ (Kulišťák, 2003, s. 156).

„Priming efekt a úkoly vyžadující implicitní pamìť ukazujímalý èi žádný pokles v závislosti na vìku“ (Sternberg, 2002,s. 497).

Prospektivní pamìťJe to specifická varianta spojená s plánováním, hypotetickýmuvažováním a øízením budoucí èinnosti, jak uvádí Vágnerová.„Prospektivní pamìť je dùležitá i pro bezproblémový každo-denní život, lidé si musí pamatovat, co a kdy mají udìlat“(Vágnerová, 2007, s. 325–326).


61

se stáøím

je spojen nárùst

reminiscencí

Bìhem stárnutí nedochází k poklesu event-based (situaè-ní) prospektivní pamìti, podle McDaniela et al. (2008), kdy sièlovìk vybaví, co má dìlat na základì urèité situaèní nápovì-dy (napø. potká souseda a vzpomene si, že mu má vyøíditvzkaz). Jiné je to s time-based prospektivní pamìtí (danou èa-sem), kdy si má èlovìk v urèitou chvíli vzpomenout nìco udì-lat, v závislosti na èase, nikoli na situaci (napø. vzít si lék, jít k lé-kaøi). V každodenním kontextu se nemusí vždy spoléhat jen navyšší úroveò sebe-iniciovaného zpracování, neboť kolem sebeèlovìk opakovanì vidí „nápovìdu“ (napø. vídá krabièku s lé-kem), a nemusí docházet k propadu. Tento druh prospektivnípamìti je ale ménì spolehlivý.

„Starší lidé nemají problém jenom s vybavením plánova-ných aktivit, ale i s dodržením jejich posloupnosti a èasovéhovymezení. Dùvodem je narušení funkce systému monitorující-ho èas“ (Vágnerová, 2007 s. 326).

Pamìťové procesyKognitivní psychologové popsali tøi základní pamìťové me-chanizmy, jak uvádí Sternberg (2002):• vstup neboli kódování (encoding),• uchování neboli uskladnìní (storage),• vybavení (retrieval).

V prùbìhu kódování jsou senzorická data transformovánado mentálních reprezentací. Uchování odpovídá retenci kó-dovaných dat v pamìti. V prùbìhu vybavování se vyvolávánebo jinak užívá uložená informace.

Obecnì jsou podle Sternberga (2002) popisovány pamì-ťové procesy jako tøi operace: kódování, uchování a vybave-ní. Kódování je pojem pro pøevod fyzikálního smyslovéhoinformaèního vstupu do druhu reprezentace, kterou lze ucho-vat v pamìti. Uchování je retence kódované informace v pa-mìti. Vybavování je získávání pøístupu k informaci, která jev pamìti uložená. Kódování, uchování a vybavování jsou èas-to chápány jako sekvence – nejprve pøijmeme informaci, pakji nìjakou dobu retinujeme (uchováváme) a nakonec ji vyba-víme. Tyto procesy jsou však vzájemnì závislé a jsou ve vzá-jemné interakci.


62

kódování, uchování

a vybavování

jsou èasto chápány

jako sekvence

KódováníKódování do krátkodobé (pracovní) pamìti je podle Sternber-ga primárnì akustické, nicménì sekundární sémantické kó-dování mùže rovnìž existovat. Dopouštíme-li se tedy omylùpøi vybavování slov z krátkodobé pamìti, reflektují tyto omylyzvukové zámìny. Nìkdy doèasnì kódujeme informaci i zra-kovì, byť je zrakové kódování prchavìjší (cca 1,5 sekundy).

Vìtšina informace ukládané v dlouhodobé pamìti se zdáprimárnì kódována sémanticky, tj. na základì významu slov.Nicménì, výzkum doložil, že kromì sémantické informace sedo dlouhodobé pamìti mùže kódovat i informace vizuálnía akustická. Lidé hledající jediný správný zpùsob, jímž kódu-jeme informace, hledají odpovìï na špatnì položenou otáz-ku – jediná správná cesta neexistuje (Sternberg, 2002).

V roce 1956 uveøejnil George A. Miller èlánek o limitech ka-pacity zpracovat informace. V èlánku se objevila hypotézao bezchybném prùmìrném zpracování 7±2 (tj. 5–9) položek,ať šlo o èísla, písmena, slova èi jiné položky, bezprostøednípamìtí (Miller, 1956).

Podle Tulvingova (2001) modelu SPI (serial-parallel-inde-pendent) vztahù mezi tøemi pamìťovými systémy se percepèníinformace kódují do epizodické pamìti po zpracování séman-tickým systémem. Kódování informace probíhá sériovì. Nakaždé úrovni mohou být produkty zpracování buï pøeprave-ny na další úroveò, anebo uskladnìny na pøíslušné úrovni,anebo obojí. Ne všechny percepènì zpracované informacemusí nutnì dosáhnout sémantické úrovnì a ne všechny infor-mace na sémantické úrovni musí dosáhnout pamìti epizodic-ké. Pøedpoklad paralelního uchování se zakládá na tom, žerùzné aspekty pøíchozí informace jsou uchovávány oddìlenìv rùzných systémech: informace o percepèních rysech v per-cepèním systému, informace o koncepèních a sémantickýchaspektech v sémantickém systému a informace o zapojeníself do zkušenosti se vstupem je uskladnìna v epizodickémsystému.

Tøetí proces, vybavení, se jeví jako nezávislý, tzn. že to, coje vybaveno z jednoho systému, nemusí mít žádný dopad navybavení informace z jiného systému. Èasto se informacez rùzných systémù užívají najednou, ale je možné u vybavení


63

kódování informace

probíhá sériovì

použít pouze jeden ze systémù (Tulving, 2001). Proti tomutomodelu staví Simons et al. (2001) model MI (multiple input).Podle tohoto modelu epizodická pamìť normálnì pøijímá in-formace z obou systémù, percepèního i koncepèního (sé-mantického).

Faktory kódování zapojené do trvalé konsolidace pamìti(Bradley et al., 2005)

Konsolidace pamìtiVstup dat do dlouhodobé pamìti záleží na rozlièných proce-sech. Jednou z metod umožòujících dosažení tohoto cíle jevolní pozornost zamìøená na informaci proto, abychom ji po-chopili. Snad ještì významnìjší zpùsob, jak tohoto cíle do-sáhnout, je vytváøení spojù a asociací mezi novou informacía tím, co již víme a èemu rozumíme. Spoje vytváøíme integracínových dat do již existujících schémat uložené informace.Tento proces integrování nové informace do uložené informa-ce se nazývá konsolidace. Chceme-li si zachovat nebo zvýšitmíru integrity vzpomínek ukládaných v prùbìhu konsolidace,mùžeme užít rozmanité metapamìťové strategie. Jejich sou-èást je reflexe vlastních pamìťových procesù s cílem zlepšit sipamìť tøeba tím, že si novou informaci pøenášenou do dlou-


64

relevantnostk self

vzorecreaktivace

vzorecopakování

kognitivnívýznamnost

motivaènívýznamnost

pøedvídatelnost

senzorickározmanitost

emocionálnívýznamnost

distinktivnost

trváníexpozice

integrování nové

informace do uložené

informace se nazývá

konsolidace

hodobé pamìti opakujeme. Metapamìťové strategie jsou jenjednou souèástí metakognice, schopnosti uvažovat o vlast-ních procesech myšlení a zpùsobech, jak své myšlení zdoko-nalit (Sternberg, 2002).

Fáze konsolidace pamìti (McGaugh, 2000)

Konsolidace pamìti je zatím málo pochopený, ale pravdì-podobnì velmi dùležitý fenomén v procesu získávání a ucho-vání informace. Pøitom hypotéza o tom, že nové vzpomínky sekonsolidují pomalu bìhem èasu je stará už 100 let9. Pohled nazaèátek a konec fáze konsolidace se rùzní (McGaugh, 2000).

Výzkumy naznaèují, že kvalitní noèní spánek, jehož sou-èástí jsou dlouhé REM fáze, pomáhá pøi konsolidaci pamìti.Distribuované uèení, rozložené do více èasových úsekù, jeefektivnìjší než uèení nakupené v jednom èasovém úseku.Pøi pøesunu informací do dlouhodobé pamìti se jedinec musísnažit o laborující opakování, v jehož prùbìhu zpracovává po-ložky urèené k zapamatování zpùsobem, který umožòuje,aby byly smysluplnì integrovány do dosavadních znalostí ne-bo aby jejich vzájemné provázání mìlo nìjaký smysl. Naprotitomu uchovávající opakování, v jehož prùbìhu si jedinec jed-noduše opakuje položky, uchovává jen doèasnì informaciv krátkodobé pamìti, aniž by ji pøesouval do dlouhodobé pa-


65

kvalitní noèní spánek

pomáhá pøi konsolidaci

pamìti

krátkodobá pamìť(sekundy až hodiny)

dlouhodobá pamìť(hodiny až mìsíce)

èas

síla

pam

ìti

trvalá pamìť(mìsíce až celý život

9 Müller G.E., Pilzecker A. (1900) Experimentelle Beiträge zur Lehre vomGedächtnis. Z. Psychol. Ergänzungsband 1:1–300. Autoøi teorie interfe-rence.

mìti. Informace totiž nelze organizovat a pøenášet bez nìja-kého druhu zpracování (elaborování). Vìtšina dospìlých máspontánnì sklon uspoøádávat položky do kategorií. Seskupo-vání do kategorií mùže být užito zámìrnì jako nástroj zapa-matování (Sternberg, 2002).

MnemotechnikySpecifické techniky, které pomáhají nauèit se zpamìti se-znam slov jsou pamìťové pomùcky, neboli mnemotechniky,napø. Sternberg (2002):• kategorizace – uspoøádání položek do kategorií,• interaktivní pøedstavy (links) – vytvoøení pøedstav propojují-

cích slova tvoøící význam,• øetìzce pomocných slov (peg words) – spojení jednotli-

vých položek se slovem v pomocném seznamu, který ovlá-dáme zpamìti,

• metoda loci – vizualizace procházení oblasti s významnýmimísty, jež dobøe známe, a propojení s položkami k zapa-matování,

• akronym – slovo tvoøené písmeny, jež zastupují jiné slovoèi pojem,

• akrostich – vìta vytvoøená na základì prvních písmen polo-žek,

• systém napovídajících slov – vytvoøení interaktivní pøedsta-vy, která váže zvuk a význam nového slova na zvuk a vý-znam slova známého.

Strategii pro zpøístupnìní vnitøních prostor pamìti – mné-moniku vynalezli antiètí Øekové, uvádí Draaisma. Tato pùvo-dem èistì praktická aktivita se vyvinula v umìní pamìti, arsmemoriae. Vynález tohoto umìní se pøipisuje Simonidoviz Kiu. Simonidés byl vyzván, aby pøednesl báseò pøi slavnostina poèest jistého Skopa. Krátce po svém vystoupení byl vyvo-lán ven. Za jeho nepøítomnosti se zøítila støecha sálu. Hostébyli rozdrceni kameny a znetvoøeni k nepoznání. Simonidés sipamatoval místa, kde jednotliví hosté leželi, a tak byl schopenpøíbuzným identifikovat jejich mrtvé. Podle Cicera, který tentopøíbìh zaøadil do svého díla De oratore, z toho Simonidés od-vodil, „že kdo chce rozvinout schopnost pamatování, musí


66

mnemotechniky

pomáhají nauèit se

zpamìti seznam

slov

mnémoniku

zvolit místa a vytvoøit mentální obrazy vìcí, které si chce zapa-matovat, a tyto obrazy musí umístit na tìchto místech tak, abyuspoøádání míst zaruèovalo uspoøádání vìcí, a obrazy vìcíoznaèovaly vìci samy, a abychom dokázali používat místaa obrazy jako voskovou tabulku, respektive písmena na ni na-psaná“.

Aby se pamìť zbyteènì nezatìžovala, radí vìtšina traktátùo pamìti použít pro „místa“ skuteènì existující budovu, s nížje èlovìk dùvìrnì seznámen. Umìní pamìti se tím stalo zr-cadlem architektury klasické, gotické a renesanèní doby.A protože „obrazy“ byly pøevzaty z toho, co èlovìk vidìl ko-lem sebe, zprostøedkovávaly pamìťové systémy také pøed-stavy o mentalitì a materiálních podmínkách. Klasická mné-monika skonèila, když Vandalové vyplenili Øím. Pouze jedinýtraktát o pamìti, dílo Ad Herennium, se dostalo v relativnì ne-porušeném stavu do skriptorií støedovìkých klášterù. Všech-ny pamìťové systémy podstoupily dùkladné pokøesťanštìní.Ars memoriae se stala souèástí ars predicandi; pamìť se stalanástrojem, jak zachovat v pamìti liturgii a svìtce, nebe, pekloa oèistec. Není náhodou, že umìní pamìti pìstovaly pøede-vším kazatelské øády. S instrukcemi pro skladování a znovu-nalézání materiálu k zapamatování se pamìť zmìnila v mne-motechnický sklad, „skladištì“, což je metafora, která sepozdìji zmìnila u Lockeho na „storehouse of memory“ (skla-dištì pamìti) a nakonec se jako „long-term store“ (dlouhodo-bá pamìť) dostala do soudobé psychologie (Draaisma,2003).

Mnemotechniky využívají Ebbinghausova zákona aso-ciace: „Jestliže dva duševní útvary vyplnily vìdomí souèasnìnebo krátce po sobì, vzniká tendence, že pøi zpøítomnìní prv-ní pøedstavy se z vnitøních dùvodù utváøí i druhá“ (Nakoneèný,1998, s. 274). Dále mnemotechniky využívají skuteènosti, žeèím hlubší je úroveò zpracování informace, tím vyšší je prav-dìpodobnost, že lze položku z pamìti reprodukovat (Craika Lockhart, 1972).

Ve svém výzkumu publikovaném v roce 1980 ukázal HenryRoediger III., že jako významnì efektivnìjší nástroje pro zapa-matování sady položek jsou metoda loci, interaktivní pøedsta-vy a metoda peg oproti prostému opakování èi izolovaným


67

Ebbinghausùv

zákon asociace

pøedstavám jednotlivých položek. Pro zapamatování v urèi-tém poøadí byla nejvhodnìjší metodou metoda loci. Ve všechtøech pøípadech se používají vizuální pøedstavy pro kódováníinformace, a tak jsou pro uchování použity alespoò dva rùznékódy namísto jednoho. Námitkou proti mnemotechnikám nì-kdy bývá, že se omezují pouze na zapamatování urèité sériepoložek, jako je napø. seznam na nákup, body v projevuapod. Nicménì je možné vytvoøit mnemotechniky pro mnohorùzných úèelù, pokud budeme dodržovat dva základní prin-cipy:• efektivní iniciální registraci informace, dobré kódování ma-

teriálu,• dobrou nápovìdu pro vybavení pøi pozdìjším využití.

Jediným omezením se tak jeví jedincova tvoøivost pøi vytvá-øení systému vhodného pro konkrétní úèel (Roediger, 1980).

VybaveníOdlišit uložení informací od vybavení je obtížné. Zdánlivé ne-dostatky pamìti jsou pøedevším dùsledkem selhání pøi vyba-vování, nikoli selhání pøi ukládání. Kognitivní psychologovémají èasto obtíž, jak odlišit dostupnost (availability; pøítom-nost uložené informace do dlouhodobé pamìti) a pøístupnost(accessibility). Výkon pamìti závisí na pøístupnosti informace(Sternberg, 2002). Starší lidé jsou náchylnìjší ke zkreslenýmèi chybným „vzpomínkám“ a rozpoznáním (Schacter et al.,1997).

Døíve se používal také termín „benigní staøecká zapomnìt-livost“ èi age-associated memory impairment pro zhoršení pa-mìti pøedevším v oblasti vybavování, zvláštì zpomalení vyba-vování ze zásobní pamìti, které neprogreduje a neinterferujepodstatnì s bìžným životem. Dnes se tyto klinické obrazy øa-dí ve vìtšinì pøípadù do skupiny mírných poruch poznáva-cích funkcí (mild cognitive impairment, MCI) (Jirák a Koukolík,2004, s. 239; Petterson et al., 2001).

S vybavováním z pamìti souvisí prospektivní pamìť, kteráje pomìrnì novým výzkumným polem. I u tohoto typu pamìtibyly zjištìny významné interindividuální rozdíly v závislosti navìku (MacDaniel et al., 2007).


68

starší lidé jsou

náchylnìjší

ke zkresleným

èi chybným

„vzpomínkám“

a rozpoznáním

ZapomínáníK vysvìtlení, proè zapomínáme informace uložené v pracovnípamìti, bylo navrženo nìkolik teorií. Dvì nejrozšíøenìjší jsouteorie interference a teorie vyhasínání (decay theory). Interfe-rence je zapomínání zpùsobené dvìma vzájemnì soutìžícímiinformacemi. Vyhasínání je zapomínání zpùsobené prostýmtokem èasu (Sternberg, 2002).

Byla to Ebbinghausova psychofyzika pamìti, jež dokázalavyjádøit vztah mezi zapamatováním a zapomínáním v rozmì-rech a èíslech, a tak otevøela nové pole výzkumu. Kromì køiv-ky zapomínání Hermann Ebbinghaus také objevil, že èasovádistribuce opakování ovlivòuje konsolidaci informace v dlou-hodobé pamìti (Sternberg, 2002; Draaisma, 2003).

Další pokraèování výzkumù pøenechal Ebbinghaus jiným,jak uvádí Draaisma. V psychofyzické laboratoøi v Göttingenuprovedli Müller a jeho spolupracovníci dlouhou øadu experi-mentù, pøièemž se soustøedili na vytváøení asociací, na dùsle-dek uspoøádání materiálu k uèení a na zdokonalování uèenírozložením opakování. „Müller, èi pøesnìji jeho manželka, bylobjevitelem retroaktivní inhibice, rušivého vlivu pozdìji nauèe-ného materiálu na døíve nauèený: paní Müllerová si stìžovala,že její vzpomínka na první seznam slábne v dùsledku toho, žese musela uèit druhý seznam“ (Draaisma, 2003, s. 107).

Subjektivní stížnosti na pamìť jsou u starších lidí èasté.Nicménì se ukázalo, že tyto stížnosti jsou jen chabým ukaza-telem aktuální kognitivní poruchy. Mohou spíše ukazovat nadepresi èi neuroticizmus, pøípadnì jsou spojeny s urèitýmiosobnostními rysy. V dlouhodobém pohledu jsou ale sub-jektivní stížnosti na pamìť spojené s rizikem kognitivníhoúpadku èi dokonce demencí (Reid a MacLullich, 2006).

Neuronální korelátySémantická pamìť a ještì více epizodická pamìť vyžadujíúspìšné uchovávání èasovì ohranièené reprezentace ve struk-turách limbického systému. Nìkteré formy pamìti modulujeamygdala (Bradley, 2005). Výsledky studií ukazují, že konso-lidaci ovlivòuje aktivace adrenergních systémù a amygdaly(McGaugh, 2000). Aèkoli hipokampus a anatomicky pøíbuz-né struktury jsou bezpochyby zapojené do konsolidace a mo-


69

interference

je zapomínání

zpùsobené dvìma

vzájemnì soutìžícími

informacemi

vyhasínání

je zapomínání

zpùsobené prostým

tokem èasu

hou být lokusem – místem doèasných neuronální zmìn, ježovlivòují vybudování dlouhodobé pamìti, zcela jasnì nejsouunikátním locusem dlouhodobé pamìti. Existují typy pamìti,které nezahrnují hipokampus a snad ani nepoužívají žádný zeznámých mechanizmù synaptické plasticity (McGaugh, 2000).Hipokampus je nutný pro epizodickou pamìť, nicménì zøej-mì není nezbytný pro deklarativní pamìť, jak ukazují zjištìníVargha-Kademové a jejího týmu (Vargha-Khadem, 1997). Prouchování vzpomínek jsou dùležité expandované kortikálníasociaèní oblasti. V uskladnìní informací hraje právì kortexznaènou roli (Markowitsch, 2005).

Pøehled pøedpokládaných pamìťových systémù, jejich funkcea neuronální substráty (Willingham, 1997)

systém funkce substrát

explicitní pamìťvìdomé vzpomínkyna fakta a události

mediálnítemporální lalok,diencefalon

pracovní pamìťudržuje aktivitu jinýchreprezentací

prefrontální kùra

primingslaïuje percepènía koncepèníreprezentace

týlní, spánkováa frontální kùra

uèení semotorickýmdovednostem

získávání novýchmotorickýchdovedností

striatum

klasicképodmiòování

uèení se vztahùmmezi percepènímistimuly a skeletálnímimotorickými reakcemi

mozeèek

emoènípodmiòování

uèení se vztahùm mezipercepèními stimulya emoèními reakcemi

amygdala

Vnímání nìjakého jevu a pamìťový záznam stejného jevusdílejí stejnou korovu oblast, stejnou neuronální síť, jak uvádíGoldberg (2005). Zjednodušenì: systém dlouhodobé pamìtia systém krátkodobé pamìti jsou dvìma stupni stejného pro-cesu aktivujícího stejné èásti mozku. Mají-li se pamìťové zá-znamy opravdu zakódovat, musí tomu napomoci nìkteré dal-ší mozkové struktury. Jejich rolí je trvalá reaktivace kritických


70

hipokampus je nutný

pro epizodickou pamìť

v uskladnìní

informací hraje

znaènou roli

kortex

systém

dlouhodobé pamìti

a systém krátkodobé

pamìti jsou dvìma

stupni stejného procesu

aktivujícího stejné

èásti mozku

nekortikálních sítí, v nichž postupnì probíhají strukturální zmì-ny, a to i poté, co pùvodní podnìt už dávno pominul. Tytoprocesy dlouhodobé reaktivace, známé i pod oznaèením„zpìtný návrat“ (re-entry), mají elektrickou povahu. Zmínìnéfunkèní obvody se mohou rozvíjet v rùzné velikosti a v nìkoli-ka podobách10 (Goldberg, 2005).

Goldberg dále uvádí, že pro zpracování kognitivních novi-nek je dùležitá pøedevším pravá hemisféra a èelní laloky. Jak-mile se úlohy stanou známými, autonomními a nenamáhavý-mi, význam prefrontální kùry klesá. U tvoøivých lidí se pøiøešení úlohy vyžadující dùvtip více aktivuje pravostranný èelnílalok. Pøesun centra kognitivní gravitace z pravé do levéhemisféry se zdá v prùbìhu života univerzálním jevem. V kù-øe pravé hemisféry se zdá pøevažovat heteromodální asociaè-ní kùra, v levé hemisféøe modálnì specifická asociaèní kùra.Levá hemisféra patrnì dává pøednost spíše místním spojùmmezi sousedícími korovými oblastmi a pravá hemisféra spíšedlouhým spojením mezi vzdálenými korovými oblastmi (Gold-berg, 2005).

Souèasné neurovìdecké poznatky ukazují, že mozek máceloživotní potenciál pøizpùsobit se v rámci genetických pre-dispozic strukturálnì i funkènì novým podnìtùm, reorga-nizovat neuronové cesty pod vlivem nových èi opakovanýchzkušeností a mìnit se v odpovìï na poškození, jak uvádìjíBenešová et al. (2009). Tato neuroplasticita je specifickáschopnost nervového systému. Stále pøibývající dùkazyo tomto fascinujícím jevu vnášejí svìtlo nadìje do života osobs úrazy èi onemocnìními postihujícími nervový systém. Plasti-cita mozku je obecný princip s pozitivními dùsledky. Fungujevšak i v negativním smìru, napø. starší lidé rozvíjejí stereotyp-ní èinnosti a zjednodušující chování, které bylo pùvodnì pro-pracované a komplexní. Mozek se pak pøizpùsobuje ménìkomplexnímu chování a zjednodušuje také reprezentaci, kte-rá toto chování podporuje.


71

mozek má celoživotní

potenciál pøizpùsobit se

v rámci genetických

predispozic strukturálnì

i funkènì novým

podnìtùm,

reorganizovat

neuronové cesty pod

vlivem nových èi

opakovaných

zkušeností a mìnit se

v odpovìï na

poškození

10 První, kdo tvrdil, že podobné funkèní obvody jsou významné pro tvorbupamìti, pøedvídal takto velký poèet neuronálních výpoèetních aktivit, bylDonald Hebb (1904–1985). Jeho zákon je èasto parafrázován takto: Neu-rons that fire together wire together.

Goldberg dále uvádí, že kognitivní námaha podnìcuje rùstnových neuronù. Neurony se nerodí tam, kde pozdìji fungují.Vznikají podél stìn postranních komor z nediferencovanýchkmenových bunìk. Kmenové buòky se poté diferencují dojednotlivých druhù neuronù a putují na místa trvalého urèenív rùzných oblastech mozku vèetnì neokortexu. Zdá se, že pu-tování neuronù je pøinejmenším do jisté míry regulované ko-gnitivní aktivitou, urèující nejen kolik nových neuronù mávzniknout, ale i kam mají putovat. Zdá se také, že kognitivníaktivita podnìcuje rùst dlouhých propojovacích drah (Gold-berg, 2005). Valenzuela et al. (2008) zjistili, že celoživotní vy-soká úroveò mentální aktivity koreluje s pomalejším postu-pem atrofie hipokampu, pøièemž toto zjištìní nemohlo býtvysvìtleno obecným rozdílem v intrakraniálním objemu, pøi-rozenì vìtšími hipokampy, hypertenzní poruchou, pohlavímèi depresivitou.

Vzhledem k dopadu kognitivního úpadku na každodenníschopnosti a významu každodenních schopností na udrženísobìstaènosti je èím dál vìtší zájem o napomáhání staršímosobám udržet si kognitivní svìžest po co nejdelší dobu (Ballet al, 2007).

Demence jako porucha kognitivních funkcí„Bez ohledu na nesporný význam kumulace opakovanýchstresù, senzorických a motorických deficitù, efektù rizikovéhoživotního stylu, vèetnì abúzu alkoholu a èastých depresí, jenejzávažnìjším pøíèinným faktorem poruch pamìti v závislostina stoupajícím vìku chorobné organické poškození mozku.Nejèastìjší jsou neurodegenerativní nemoci, napø. Alzheime-rova choroba a další typy demence“ (Jirák a Koukolík, 2004,s. 232).

Demence je zatím neléèitelná choroba postihující vysoképrocento starších osob. Vzhledem k tomu, že jde o chorobus drastickým úpadkem kognitivních funkcí, považujeme zanezbytné vìnovat demenci krátkou kapitolu. Kognitivním tré-ninkem se mnozí snaží o oddálení nástupu právì demence,pøípadnì o intervenci v poèáteèních stadiích demence. Zatímnebyl efekt s koneènou platností dokázán, nicménì experti


72

kognitivní námaha

podnìcuje rùst nových

neuronù

demence je

chorobné organické

poškození mozku

Cochranova Institutu (Clare a Woods, 2009) pøipouštìjí, že jeto kvùli metodologickým nedostatkùm.

Jiná metaanalýza 22 studií ukázala, že existuje významnývztah mezi komplexní mentální aktivitou bìhem celého ži-vota a sníženou incidencí demence, pøesnìji, že jednotlivcis vyšším vzdìláním, kognitivnì nároèným zamìstnáním a za-pojení do komplexních kognitivních aktivit mají o 46 % nižší ri-ziko demence oproti osobám s nižšími úrovnìmi ve zmínì-ných faktorech (Valenzuela a Sachdev, 2006). I odtud lze tedyodvodit zájem o možnosti kognitivních cvièení v prevenci de-mence.

Základní popis symptomatologie demence „ABC“, kterénajdeme èasto v anglosaské literatuøe, vystihuje velmi struè-nì klíèové symptomy demence:A – activities of daily living – porucha sobìstaènosti a sociálnídopady,B – behavior – behaviorální a psychologická symptomatikademence,C – cognition – kognitivní poruchy (napø. Holmerová et al.,2007).

SobìstaènostPacienti trpící demencí se postupnì stávají nesobìstaèní v se-beobslužných èinnostech, jako je koupání a používání toalety,èili v hygienických návycích, v uléhání ke spánku a vstávání,stravování. Nejsou schopni øídit se radami lékaøe, nakoupit si,samostatnì nìkam cestovat (ztrácejí se), obsluhovat pøístrojejako telefon apod. (podle Holmerová et al., 2007).

BPSD11

Behaviorální projevy mohou pøedcházet úpadku v sobìstaè-nosti, ale mohou chybìt. Mùže jít o netaktní, odbrzdìné cho-vání (u frontálního syndromu), mùže se objevit úzkostnost,deprese, poruchy spánku až pøevrácení rytmu spánek-bdìní,poruchy pøíjmu potravy. Nejèastìji se u pacientù objevují agi-tovanost (75 %), bloudìní a putování (60 %) a depresivita(50 %). Mùže se objevit také neklid, pláè èi køik, nutkavé jed-


73

existuje významný

vztah mezi komplexní

mentální aktivitou

bìhem celého života

symptomy demence

sobìstaènost

behaviorální projevy

11 Behaviorální a psychologická symptomatika demence

nání, zmìnìné sexuální chování, nìkdy i agrese (Holmerováet al., 2007).

Kognitivní funkce u demencePoruchy kognitivních funkcí (pamìti, soustøedìní, orientace,úsudku a myšlení, øeèi) bývají ze všech symptomù demencenejnápadnìjší a èasto, zejména u AD12, se objevují jako prvníklinické pøíznaky. Za prokazatelnou se pokládá intelektovádeteriorace pøi indexu13 20 % a více. Pokles intelektu je jedenz úvodních symptomù doprovázející nástup demence. Poklespamìťových schopností je nejzøetelnìjší pøi uèení se novýminformacím. V pozdìjších stadiích mùže být postiženo i vyba-vování si døívìjších, starších informací a návykù. V poèátcíchnemoci je tedy postižena pamìť krátkodobá; dlouhodobá zù-stává déle zachována, zejména u vaskulárních demencí. Po-rucha pamìti souvisí i s poruchou orientace, kdy se jednáo dezorientaci èasem, místem a pozdìji i vlastní osobou. Myš-lení bývá èasto hned v poèátcích onemocnìní paranoidní,protože nemocný pøestává situacím rozumìt; což souvisís deteriorací intelektu, abstraktních operací. Pacient ztrácínáhled na své obtíže a mùže i odmítat v dùsledku nerealistic-kého odhadu pomoc. Poruchy pozornosti a motivace jsoudalšími èasnými symptomy demence. V pozdìjších stadiíchnemoci se objevuje apaticko-hypobulický syndrom, kdy sedramaticky sníží celková úroveò aktivity, pacient jen sedía hledí jedním smìrem. Nìkdy dochází v dùsledku korovéatrofie senzorických oblastí k izolovaným smyslovým agnózi-ím, neschopnosti na centrální úrovni diferencovat podnìt.Mezi korové poruchy doprovázející demence øadíme i faticképoruchy, agrafii, alexii, akalkulii, agnózii, amuzii a apraxii (Hol-merová et al., 2007).

„Hipokampy a další mozkové struktury jsou krajnì dùležitépro tvorbu dlouhodobé pamìti, neboť zajišťují spoleènou ak-tivaci prostorovì odlišných oblastí, které vytváøejí záznam; bo-hužel jsou také velmi zranitelné onemocnìními vedoucímik demenci“ (Goldberg, 2005, s. 101).


74

poruchy kognitivních

funkcí

12 AD – Alzheimerova choroba, Alzheimerova demence13 Index deteriorace – míra snížení intelektové kapacity ve srovnání s kapa-

citou premorbidní vyjádøená v procentech

3 Trénink kognitivních funkcí

Vzhledem ke stárnutí populace, a tím k vyššímu zastoupeníosob s rùznými stupni kognitivního postižení až demence,stoupá zájem o farmakologické i nefarmakologické preventiv-ní a intervenèní postupy. Jedním z nefarmakologických pøí-stupù je kognitivní trénink. Koneèným cílem kognitivního tré-ninku je zvýšit èi udržet kognitivní schopnosti na zdravéúrovni po delší období života v nadìji, že se tím prospìje kaž-dodennímu fungování jedince. Jde o vybudování urèité ko-gnitivní resilience.

Kognitivní resilience se projevuje odoláváním zmìnáma jejich zvládáním. Úbytek schopností stimuluje rozvoj adap-tivních strategií, které jej mohou pøinejmenším èásteènì,kompenzovat. Kognitivní resilienci ovlivòují nejenom zacho-vané psychické kompetence a osobnostní vlastnosti, ale i cel-kové zdraví a také psychosociální faktory, pøedevším postoja oèekávání okolí (Vágnerová, 2007).

3.1 Kognitivní rezerva

V roce 1986 zahájil David Snowdon nyní velmi slavnou TheNun Study – výzkum jeptišek øádu School Sisters of NotreDame v USA. Všechny øádové sestry tohoto øádu souhlasilyse svou úèastí, podstoupily bìhem let øadu kognitivních testùa po smrti byl jejich mozek neuropatologicky zkoumán. Uká-zalo se, že nìkteré ze sester dosahovaly vynikajících výsled-kù v kognitivních testech až do své smrti, pøestože jejich mo-zek vykazoval rozsáhlé zmìny pøi Alzheimerovì chorobì(amyloidní plaky a neurofibrilní tangle). Vìdci se snaží defino-vat a probádat tuto mozkovou rezervu – kapacitu mozku odo-lávat expresi symptomù èelíc existující neuropatologii (Snow-don, 2003).

Yaakov Stern (2002) popisuje pasivní a aktivní mozkovourezervu takto. U pasivních mozkových rezerv tyto modelykognitivní rezervy pøedpokládají urèitý fixní práh, na kterém se

Trénink pamìti

76

objeví u každého jedince funkèní porucha. Jsou to v zásadìkvantitativní modely zahrnující velikost mozku èi poèet synap-sí. U aktivní rezervy Stern (2002) rozlišuje 2 typy: kognitivnía kompenzaèní. Kognitivní rezerva se soustøedí více na „soft-ware“, efektivnìjší zpracování úkolù. Oproti modelu pasivní-ho prahu se soustøedí více na to, co zbylo, než na to, co jeztraceno. Kognitivní rezerva pøedpokládá anatomickou varia-bilitu na úrovni mozkových sítí, zatímco mozková rezervapøedpokládá rozdíly ve kvantitì dostupného neuronální sub-strátu. Definice je tedy: schopnost optimalizovat èi maximali-zovat výkon prostøednictvím diferenciálního zapojení mozko-vých sítí, jež snad reflektuje využití alternativních kognitivníchstrategií, neboli efektivnìjší využívání mozkových sítí, zapoje-ní dalších mozkových oblastí èi sítí. Kompenzace je zapojo-vání alternativních mozkových oblastí u poškozeného mozku(není to tedy normální reakce zdravého mozku pøi obtížích).

„Mysl ve vlastní minulosti vybavená velkým arzenálem ná-strojù rozlišujících informaèní typy dokáže dlouho vzdorovatneuroerozi,“ (Goldberg, 2005, s. 53).

V souèasné dobì jsou dostateèné dùkazy pro doporuèení„zdravého životního stylu“ vèetnì kognitivního tréninku oso-bám s nebo bez MCI (mild cognitive impairment, mírná kogni-tivní porucha). Také je vzhledem k zvýšenému riziku demen-ce potøeba osoby se zjištìnou MCI monitorovat (Chertkow,2008). Pøestože zatím nejsou dostateèné vìdecké dùkazy propopulární hypotézu „use it or lose it“ (co se nepoužívá, zakr-ní), nejsou ani dùkazy proti ní, uvádí Salthouse (2006). Nemù-žeme tedy tvrdit, že kognitivní aktivita je úèinnou prevencí de-mence. Studie pouze dokazují, že zdaleka není pravdivé rèení„Starého psa novým kouskùm nenauèíš“. Toto klišé bylo nut-né zrevidovat. Pro ovìøení dlouhodobé preventivní úèinnostikognitivního tréninku budou nutné další longitudinální výzku-my, které ozøejmí vzájemnou závislost kognitivní úrovnì a ak-tivity. Pøesto intuitivnì chceme vìøit tomu, že èlovìk mùžeovlivnit svùj osud i tímto zpùsobem. Pøinejmenším není zlézjištìní, když si dokážeme, že na nìco ještì máme (Salthou-se, 2006).

Trénink pamìti

77

3.2 Kognitivní intervenèní programy

Kognitivní intervenèní programy mùžeme zhruba rozdìlitpodle jejich cílového zamìøení.• Kognitivní stimulace – zapojení do skupinových aktivit,

které jsou vytvoøené tak, aby podporovaly kognitivní a so-ciální fungování nespecifickým zpùsobem. Mohou to býtnapø. diskuze, supervidované volnoèasové aktivity, memo-rování seznamù bez zvláštní podpory a další strukturovanéaktivity vèetnì orientace v realitì èi reminiscence (Bellevil-le, 2008).

• Kognitivní trénink typicky zahrnuje lektorovanou praxi v sou-boru standardních úkolù vytvoøených tak, aby reflektovalyurèité kognitivní funkce, jako je pamìť, pozornost èi øešeníproblémù (exekutivní funkce) (Clare a Woods, 2003). Ko-gnitivní trénink mùže vyústit ve zlepšení metakognice14

a kognitivní self-efficacy (zdatnosti, sobìstaènosti)15 (Belle-ville, 2008).

• Kognitivní rehabilitace – je individualizovaný pøístup k po-moci lidem s kognitivní poruchou16 èi poškozením, pøi kte-rém postižení i jejich blízcí spolupracují se zdravotníky, abyidentifikovali relevantní cíle a vybudovali strategie k jejichdosažení (Wilson, 2002).Správné kognitivní tréninkové programy musí spoléhat na

teoreticky validní tréninkové techniky, které berou v potazvzorec narušené i intaktní kapacity (Belleville, 2008).

Formy kognitivních intervenèních programùTréninky kognitivních funkcí jsou buï lektorované, nebo ad-ministrované na poèítaèi, po internetu, na audio záznamechèi DVD. Lektorované tréninky mohou také využívat PC progra-

Trénink pamìti

78

14 Metakognice – vìdomosti, které mají úèastníci o kognitivních mechaniz-mech a jejich vlastní kognici a pamìti.

15 Self-efficacy – vìdomí toho, že mohu mít nad svou kognicí urèitou kon-trolu.

16 Podle definice World Health Organization (WHO, 1980) je porucha (im-

pairment) poškození fyzické èi mentální struktury, zatímco znevýhod-nìní/neschopnost (disability) se vztahuje k redukci èi ztrátì funkèníaktivity každodenního života, která vznikne jako dùsledek poruchy.

my. Dále se kognitivní tréninky liší zamìøením: buï preferujítrénink jedné z kognitivních funkcí (vìtšinou jde o pamìť, usu-zování èi rychlost zpracování), anebo jde o obecnìjší zamìøe-ní na kognitivní funkce obecnì, pøípadnì obohacené o moti-vaèní složku, teoretické poznatky a návody ke zdravémuživotnímu stylu.

Rebok ve své analýze uvádí, že tradièní programy jsouskupinové, tužka-papír, kdy lektor uèí skupinu úèastníkù zvo-leným strategiím a dává zpìtnou vazbu k výkonu úèastníkù.Zvolená strategie mùže být jedna, èastìji jde o více strategiíod jednoduchých mnemotechnik (kategorizace, vizualizace)po ty obtížnìjší (metoda loci aj.). Moderní programy využívajídostupnou techniku. Tradièní tréninky pamìti èasto nevyuží-vají více druhù cvièení a jsou pøíliš úzce zamìøené (Rebok etal., 2007).

Kognitivní trénink mùže mít formu individuálního rozvojeèi párové spolupráce, anebo skupinové spolupráce na kur-zech. Výzkumy ukazují (Margrett a Willis, 2006), že vyšší efek-tivita je zaznamenána u párové spolupráce v páru partner-ském èi osob blízkých oproti párùm cizích osob, které trávívíce èasu seznamováním se, oproti páru blízkých osob pøi øe-šení úkolu. Individuální forma tréninku kognitivních funkcí mù-že být pro starší osoby pøínosná z pohledu zlepšení výkonuv trénované oblasti a lze tedy kognitivní tréninky úspìšnìadaptovat na tuto formu (oproti kurzùm).

Tento fakt je potìšující pøedevším pro osoby se sníženoupohyblivostí èi dokonce upoutané na lùžko.

Mnohé intervence v souèasné dobì mají jako cílovou sku-pinu osoby starší 60 let. Takové intervence, které mají bránit èizvrátit kognitivní úpadek spojený se stárnutím, by bylo jistìoptimální implementovat v èase, kdy tento úpadek zaèíná,což se zdá být v relativnì èasné dospìlosti. Ne všechny as-pekty kognitivního fungování vykazují èasný úpadek spojenýs vìkem, neboť používaná mìøítka založená na nahromadì-ných znalostech, jako je tøeba výkon v testech slovníku neboobecných informací, se pravidelnì zvyšují až do vìku nejmé-nì 60 let (Salthouse, 2009).

Intervence, které se zamìøují na poruchy pamìti, se po-koušejí zmìnit neurobiologický èi kognitivní stav jednotlivce.

Trénink pamìti

79

Takové intervence se považují za úspìšné, pokud je užitekz nich generalizovaný za rámec specifických materiálù a kon-textu tréninku (Bradley, et al., 2005).

Desetiletí výzkumu kognitivního stárnutí vedly k obrazustárnoucí mysli, která je primárnì charakterizována postup-ným, ale relativnì širokým, kognitivním úpadkem po dobu ži-vota. Až donedávna se relativnì málo pozornosti vìnovalo to-mu, zda existují zpùsoby zpomalení èi zastavení tohotoúpadku (Mayr, 2008). Nicménì trénink pamìti u starších zdra-vých osob již byl prokazatelnì spojen se zmìnami mozkovéaktivity a zmìnami v neurochemii (Belleville et al., 2007).

Otázka funkèních výstupù, oblast každodenního fungová-ní, je další nezodpovìzenou v intervenèních studiích. Funkènímìøítka jsou dùležitá jednak proto, že jsou klíèová pøi definicidemence, a také proto, že jejich citlivost na intervenci posky-tuje validní pozorovatelné výstupy (Belleville, 2008).

Velkým pøíslibem by mohly být kombinované pøístupy,které spojují cvièení pamìti, fyzické cvièení, farmakoterapiia zmìny v životním stylu (Rebok et al., 2007).

Tréninky pamìti podobné pøístupu ÈSTPMJJedním ze zahranièních programù náplní podobných tréno-vání pamìti ÈSTPMJ je program vyvinutý kolektivem autorùpod vedením Sylvie Bellevilleové, který má zlepšovat epizo-dickou pamìť, komponentu, jež je poškozena u mírné kogni-tivní poruchy, vyuèováním øady strategií kódování epizodicképamìti, jež spoléhají na vizuální pøedstavivost, sémantickéznalosti a organizaci. Dále program obsahuje instrukce o re-laxaci a dopadu stárnutí na kognici. Kromì cvièení s odstup-òovanou obtížností program zahrnuje také domácí cvièenía specifické instrukce o tom, jak strategie využívat v bìžnýchživotních situacích (Belleville et al., 2006).

Dalším zajímavým projektem byla španìlská studie využí-vající program pro zlepšení pamìti pro osoby nad 65 let. Ten-to program uèil pro participanty rùzné strategie a pamìťovépomùcky tak, aby je byli schopni aplikovat v každodenním ži-votì; pracuje se na dovednostech, jako je pozornost, prosto-rová a èasová orientace a verbální fluence. Uèí se specifickéstrategie pro zlepšení vizuální a verbální pamìti (asociované

Trénink pamìti

80

páry, metoda loci, kategorizace, strategie pro uèení se jmé-nùm a pamatování si èísel). Tato kontrolovaná studie pøineslavynikající výsledky hovoøící ve prospìch experimentální sku-piny a tedy intervenèního programu, neboť došlo ke statistic-ky významnému zlepšení v kognitivních výkonech nejenompo ukonèení programu, ale i v následném mìøení v odstupu9 mìsícù. Metody mìøení nebyly zvoleny, aby pøesnì kopíro-valy uèené strategie, ale spíše aby popsaly generalizovanéstrategie (Calero-García a Navarro-González, 2007).

Dvì pravdìpodobnì nejznámìjší a nejdùkladnìjší studieefektivity tréninkù kognitivních funkcí z poslední doby jsouACTIVE study a IMPACT study.

Studie IMPACTIMPACT study je multicentrická, randomizovaná, kontrolova-ná, dvojitì zaslepená studie realizovaná v USA v letech2006–2007 pod vedením dr. Smitha a dr. Zelinskiho (Smith etal., 2009). Tento projekt byl sponzorován firmou Posit Scien-ce Corporation, výrobcem experimentálního tréninkovéhoprogramu Brain Fitness, který byl ve studii použit. Úèastnícinebyli finanènì motivováni, bìhem doby projektu však dosta-li domù k používání poèítaèové vybavení. Intervenèní pro-gram byl administrován samotnými úèastníky, bloky byly jed-nohodinové, 5 dní v týdnu po dobu 8 týdnù. Tréninkovýprogram sestával z 6 cvièení zamìøených na zlepšení pøes-nosti a rychlosti zpracování sluchových informací. Pøi kaž-dém tréninkovém bloku respondent pracoval se 4 z 6 cvièení,s každým po dobu 15 minut. Kontrolní skupina sledovala napoèítaèi výukové vzdìlávací programy z historie, umìní a lite-ratury. Po každém bloku respondenti odpovídali na otázkyvztahující se k obsahu shlédnutého DVD. Mìøení prokázalostatisticky významnou zmìnu v pøímo trénované oblasti, a tov rychlosti zpracování informací pøi efektu úèinku 0,87 (mì-øeno Cohenovým d), p < 0,001. U ostatních mìøených výkonùdošlo ke klinicky málo významné zmìnì (pamìť a pozornost)(Smith et al., 2009).

Vzhledem k tomu, že efekt nebyl mìøen v delším èasovémodstupu po ukonèení programu, lze tìžko usoudit na dlouho-dobý efekt. Nicménì je zøejmé, že tato studie prokázala, že

Trénink pamìti

81

i v pokroèilém vìku je možné významnì zlepšit trénovanouoblast kognice intenzivním cvièením prostøednictvím poèíta-èového programu. Vzhledem k pøedpokládanému dopadurychlosti zpracování informací na další oblasti kognitivníchfunkcí bìhem stárnutí je tato studie a její dùsledky velmi pøí-nosnou, protože dokazuje, že rychlost zpracování informacílze pozitivnì ovlivnit, „nacvièit“, i v pokroèilém vìku. Je nutnépøesvìdèit se o dlouhodobém dopadu tohoto cvièení a jehogeneralizovatelnosti.

Studie ACTIVENejvýznamnìjší studií na poli efektu tréninku kognitivníchfunkcí je zatím ACTIVE study (Advanced Cognitive Trainingfor Independent and Vital Elderly) provedená v USA v letech1998–2004. ACTIVE je multicentrická, randomizovaná, kon-trolovaná, jednoduše zaslepená studie využívající designu4 skupin zahrnujících tøi intervenované skupiny a jednu skupi-nu bezkontaktovou (no-contact), kontrolní, N = 2832 osob;prùmìrný vìk 73,6 roku. Následné kontrolní vyšetøení po 5 le-tech absolvovalo 67 % úèastníkù. Intervence spoèívaly v 10lekcích tréninku pamìti (verbální epizodická pamìť) usuzová-ní (induktivní usuzování), a rychlosti zpracování (vizuální vy-hledávání a rozpoznávání). Poté následovaly tzv. booster tré-ninky (pro pøipomenutí a posílení) 11 mìsícù a 35 mìsícù poukonèení prvního tréninku u náhodného vzorku úèastníkù,kteøí dokonèili první trénink.

Mìøeny byly urèené kognitivní schopnosti a funkèní zdat-nost. Kognitivní výsledky hodnotily efekt každého ze tøí inter-venèních programù. Po pìti letech mìl trénink usuzování ja-ko jediný dlouhodobì pozitivní, statisticky významný efektna instrumentální fungování (IADL). Každý intervenèní pro-gram vedl k bezprostøednímu zlepšení v trénované oblasti,pozitivní efekt se udržel i po pìti letech. Nejvìtší dlouhodobýefekt na trénovanou kognitivní oblast zaznamenal tréninkrychlosti zpracování (d = 0,76), pøièemž následný boostertrénink rychlosti zpracování mìl ještì vyšší pozitivní dopad(d = 0,85) (Willis et al., 2006).

Trénink pamìti

82

Efektivita kognitivních tréninkùNa efektivitu kognitivních tréninkù mùžeme pohlížet z úhlu vý-zkumníka, který zjišťuje, zda se napø. zlepšily výkony v pamì-ťových testech po absolvování tréninku pamìti, zda je možnézlepšit výkony v urèité doménì, pøípadnì zda se efekt projevíi v netrénovaných doménách. Pak je zde úhel pohledu lekto-rù, trenérù, jež zajímají výkony jejich studentù pøi lekcích, pl-nìní stále složitìjších úkolù a jejich vyjádøený dobrý pocit zesebe, svých úspìchù a z tréninku. Pohled blízkých osob závi-sí na náladì úèastníkù, jejich komentáøích o tréninku a takéna objektivnì pozorovatelném efektu v chování a schopnos-tech úèastníkù, i s ohledem na požadavky vùèi okolí. Nejdù-ležitìjší je ale pohled samotných trénovaných osob, jejichschopnost zpracovat nauèené strategie tak, aby jim byly kuprospìchu v každodenním životì, potìšení z absolvování tré-ninku, lepší kvalita života, subjektivní hodnocení vlastníchschopností a jejich zlepšená schopnost být sobìstaèný conejdéle. Tyto úhly pohledù, respektive jejich výsledné hodno-cení, se mohou velmi lišit.

Správné kognitivní tréninkové programy musí spoléhat nateoreticky validní tréninkové techniky, které berou v potazvzorec narušené i intaktní kapacity (Belleville, 2008). Pøes ne-spornou pravdivost tohoto tvrzení jsme bìhem tréninku bylisvìdky, že i s intuitivnì spíše než dùkladnì teoreticky podlo-ženými cvièeními a pøístupem je možné dosáhnout kýženéhocíle, spokojenosti úèastníkù i urèitého zlepšení.

Dostupné informace zùstávají omezené. Zatím neexistujídùkazy významného prospìchu kognitivního tréninku, jakuvádìjí ve zprávì Cochranova institutu Clare a Woods. Zprá-vy z výzkumných studií naznaèují, že nìkteré zmìny k lepší-mu nemohou být adekvátnì zachyceny dostupnými standar-dizovanými metodami. V souèasnosti není možné èinit závìryo efektivitì individualizovaných kognitivních rehabilitaèníchintervencí pro osoby v èasných fázích demence, a to z dùvo-du malého množství RCT (randomizované kontrolované stu-die) na tomto poli. Bude potøeba dobøe postavených studiíkognitivního tréninku a rehabilitace, které poskytnou pádnìjšídùkazy (Clare a Woods, 2003; Salthouse, 2006).

Trénink pamìti

83

Na dlouhodobý efekt tréninku kognitivních funkcí existujírozporuplné názory. Ve svìtì probíhají mnohé studie, kterése liší designem, velikostí souborù, zamìøením tréninku, zpù-sobem mìøení efektu èi statistickým zpracováním. Pro tutosložitost nedochází k jednoznaèným závìrùm. Z výše uvede-ných výsledkù a údajù mùžeme shrnout spolu s Valenzueloua Sachdevem (2009), že vìdce èeká velký úkol, a to zjistita prokázat zda:• Mají kognitivní tréninky generalizovaný dopad?

Vede kognitivní trénink pouze ke zlepšení v trénovanémúkolu, anebo dojde k transferu na netrénované úkoly:– transferu na netrénované úkoly ve stejné kognitivní do-

ménì,– transferu na netrénované úkoly v jiné kognitivní doménì,– transferu na globální výstupy obecné kognitivní schop-

nosti,– transferu na obecné fungování (IADL, kvalita života)?

• Mají kognitivní tréninky pøetrvávající, dlouhodobý dopad?Pøetrvá efekt tréninku i po bezprostøedním období, nebo jetøeba kontinuální trénink?Zajímavé zjištìní poskytla studie zamìøená na generalizo-

vatelnost tréninku kognitivních funkcí, a to konkrétnì fluidníinteligence. Úèastníci podstoupili poèítaèovì administrovanýtrénink (nároèný trénink pracovní pamìti metodou n-back,expozice vizuální a auditivní). Statisticky významný dopadmìl trénink jak na pracovní pamìť, tak na fluidní inteligenci Gf(Cohenovo d = 0,65) (Jeaggi et al., 2008). V tomto pøípadìšlo o studii za úèasti mladých pokusných osob, studentù uni-verzity, nicménì se dá pøedpokládat podobný efekt i u star-ších osob. Zajímavé budou studie dopadu pozitivní zmìnyfluidní inteligence na každodenní fungování a sobìstaènostseniorù.

Krátkodobý efekt, mìøený pøed a po intervenci, byl proká-zán u rùzných kognitivních funkcí – rychlosti zpracování (napø.Smith et al., 2009, Willis et al., 2006), pamìti (Willis et al.,2006; Rasmusson et al., 1999), usuzování (Willis et al., 2006;Boron et al., 2007), a také u subjektivního hodnocení pamìti(metaanalýza Floyda a Scogina, 1997).

Trénink pamìti

84

Dlouhodobý efekt byl prokázán v ACTIVE studii pøede-vším u tréninku rychlosti zpracování, na který mìl navíc nej-vìtší efekt i následný booster trénink. Trénink usuzování mìlpodle ACTIVE nejvìtší dlouhodobý dopad i na instrumentálníaktivity IADL (Willis et al., 2006). Dlouhodobý efekt ukázalai napø. studie multifaktoriálního tréninku pamìti (napø. Neelya Bäckman, 1999, Calero-García a Navarro-González, 2007).

Generalizovatelnost – mnohé studie ukázaly, že tréninko-vé výstupy jsou vysoce úkolovì specifické. Pøestože ACTIVEukázala urèitý dopad tréninku usuzování na IADL v horizontu5 let, bude do budoucna potøeba posilovat nauèené strategiepøi trénincích a zprostøedkovat transfer tréninku do instru-mentálních aktivit potøebných k samostatnému sobìstaèné-mu životu (Rebok et al., 2007).

Jako správnou cestu vidíme multimodální intervence po-silující kognitivní, tìlesnou i sociální aktivitu jedincù, jako jenapø. program Experience Corps�. Tento program považu-jeme vpravdì za geniální, neboť naplòuje potøeby školákù,škol a seniorù zároveò. V tomto americkém programu vede-ném dr. Lindou Friedovou je nyní zapojeno již pøes 23 mìstv USA a 2000 dobrovolníkù-seniorù. Program spoèívá v dob-rovolnické pomoci seniorù ve školách pøi vzdìlávání dìtí,v procvièování mentální flexibility v rùzných rolích, v rozvojipracovní pamìti uèením s dìtmi, v zapojení do kolaborativní-ho øešení problémù. Nejenom, že se zlepšily akademické vý-sledky i chování dìtí a ulevilo se školám, ale také se ukázalovýznamné zlepšení v mnoha sférách života zapojených senio-rù – kognitivních, fyzických i sociálních aktivitách, vèetnì vìtšísociální sítì a celkového zdraví (Fried et al., 2004).

Z výše uvedených faktù vyvozujeme závìr pro praxi – do in-tervenèních programù je pro zvýšení jejich celkové prospìš-nosti potøeba zahrnout vìtší spektrum aktivit než pouhé ná-cviky urèitých kognitivních úkolù èi strategií ať již interních(mnemotechniky apod.), nebo externích (zápisky atd.). V na-vazující kapitole uvádíme pøíklady „doporuèení“ z tréninkùpamìti v ÈR a USA, které pokrývají široké spektrum faktorùa jsou ukázkou snahy organizací zabývajících se tréninkempamìti u starších osob o zmìnu celkového životního stylusmìrem k aktivnìjšímu a odpovìdnìjšímu. Tato doporuèení

Trénink pamìti

85

vycházejí z rùzných výzkumných zdrojù a i ze „selského rozu-mu“, tj. lety ovìøené praxe.

Vzhledem k cíli kognitivních tréninkù, což je zlepšení kogni-tivního stavu a dále prevence kognitivních poruch, jsou na tré-nincích zmiòovány dostupné vìdomosti o prevenci napø.Alzheimerovy choroby. Proto je na kognitivních trénincích proveøejnost kromì kognitivních funkcí, teorie i nácviku doved-ností, popularizováno cvièení, tj. fyzická aktivita, vhodnéstravovací návyky a pitný režim i udržování sociálních kon-taktù.

Klinická obec by mìla pomáhat seniorùm v informovanýchrozhodnutích ohlednì preventivních intervencí v životním sty-lu (Papp et al., 2009).

3.3 Podpora tréninku kognitivních

funkcí

Brain Awareness WeekVýznamným poèinem na poli popularizace poznatkù je mezi-národní kampaò Týden uvìdomìní si mozku / Evropský tý-den mozku (Brain Awareness Week, BAW), která je vìnovanázvyšování všeobecného povìdomí o vývoji a pokroku ve vý-zkumu mozku. Tato kampaò byla založena a je koordinovánaorganizací Dana Alliance for Brain Initiatives a její sesterskouorganizací European Dana Alliance for the Brain. Letos již poètrnácté se do této akce po celém svìtì zapojují nejrùznìjšíorganizace (2200 organizací ze 76 zemí), které mají spoleènýcíl, a to pøedat co nejvìtšímu poètu lidí co nejvíce znalostí, vý-sledkù a dopadù neurovýzkumu. Bìhem akce se lidé mohoupodívat do neurovìdeckých laboratoøí, navštívit výstavy èipøednášky na témata spojená s mozkem a mnoho dalšíchprogramù (The Dana Foundation, 2009).

Letos se tento týden konal v termínu 10.–16. 3. 2009 a jakojeden z partnerù se zapojila i ÈSTPMJ se svým Týdnem tréno-vání pamìti, bìhem kterého byly po celé republice poøádányosvìtové pøednášky a lekce zdarma pro veøejnost, jak uveøej-

Trénink pamìti

86

òuje internetová stránka. Dalšími èeskými partnery bývajínìkteré ústavy Akademie vìd ÈR (Ústav experimentální me-dicíny, Fyziologický ústav). „V roce 2008 „AV ÈR využila k po-pularizaci vìdy postupy osvìdèené a zavedené, jako je napø.Evropský týden mozku (deset pøednášek pro studenty a veøej-nost navštívilo na 1500 posluchaèù)“ (AVÈR, 2009).

Podpora èeského státuDlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu oby-vatelstva èeské republiky Zdraví pro všechny v 21. století(MPSV, 2002), cíl è. 5 Zdravé stárnutí, dílèí úkol 5.2 stanoví:nejménì o 50 % zvýšit podíl osob nad 80 let, které dosahujív domácím prostøedí takovou úroveò zdraví, která jim umož-òuje uchovat si sobìstaènost, sebeúctu a své místo ve spo-leènosti. Jednou z aktivit je 5.2.4: Vytvoøit pøedpoklady prorozvoj služeb zlepšujících funkèní potenciál rizikových senio-rù v pokroèilém stáøí, zejména:• aktivity prevence (primární i sekundární),• ergoterapie,• fyzioterapie,• rekondièní programy,• hodnocení a zlepšování výživy,• komunitní a poradenské programy.

Podle cíle è. 11 Zdravìjší životní styl by si lidé v celé spo-leènosti do roku 2015 mìli osvojit zdravìjší životní styl. Podtímto cílem jsou dílèí cíle, jako je rozšíøení zdravého chováníve výživì a zvýšení tìlesné aktivity, kde jsou cílovou skupinoui lidé nad 65 let vìku (MPSV, 2002).

Zdá se, že je kladen dùraz na funkèní sobìstaènost pro-støednictvím správné výživy, pohybové aktivity, poskytováníminformací, nicménì pøímo o udržení urèité kognitivní úrovnìse program nesnaží. Snad by tedy bylo vhodné vedle zmínì-ných oblastí aktivního pøístupu ke stárnutí vyzdvihovat i kogni-tivní kompetence a možnosti jejich cvièení.

Vláda usnesením vlády ze dne 9. 1. 2008 è. 8 pøijala Národ-ní program pøípravy na stárnutí na období let 2008–2012(Kvalita života ve stáøí) (MPSV, 2008). V tomto programu jekapitola 6 vìnovaná zdraví a zdravému stárnutí:

Trénink pamìti

87

Zdravotní stav starších a starých lidí je tøeba hodnotit nejendélkou života (aspekty mortality) a prevalencí chorob (kon-ceptem „disease-specific outcomes“), ale pøedevším funkènízdatností (aspekty disability) a zdravím podmínìnou kvalitouživota (aspekty spokojenosti, seberealizace, dùstojnosti, au-tonomie, participace). Zdraví zahrnuje zdraví tìlesné, duševnía sociální a je charakterizováno stavem pohody a spokoje-nosti, nejen nepøítomností nemoci nebo vady. Duševní zdravía kvalita sociálních vztahù zvyšuje pevnost celkového zdraví,odolnost a adaptabilitu èlovìka. Zlepšení a podpora duševní-ho zdraví je zásadní pro zvýšení kvality života ve stáøí. Událos-ti v pøedchozích fázích života, zejména v období dìtství, majívýznamný vliv na kvalitu duševního zdraví ve stáøí. Ke zlepšeníduševního zdraví je proto nezbytné využít celoživotní a pre-ventivní pøístup.

A jako jedno z opatøení:6. A. Ve spolupráci se samosprávou vytváøet podmínky

a programy podporující zdravé a aktivní stárnutí. Podpoøitvýmìnu zkušeností a pøíkladù dobré praxe v této oblasti s vy-užitím databáze Národní sítì zdravých mìst (MPSV, 2008).

V rámci programu pøípravy na stárnutí je zmiòována pre-vence chorob vèetnì Alzheimerovy nemoci, funkèní zdatnost,sobìstaènost apod. O možnostech kognitivního tréninku seprogram výslovnì nezmiòuje, pøesto lze kognitivní trénink za-øadit mezi programy podporující zdravé a aktivní stárnutí, a ja-ko takový by mìl mít tedy podporu státu.

Hlavním zámìrem Komenského Školy stáøí (Vševýchova)bylo vést seniora k tomu, aby žil, „jak by mohl, dovedla chtìl“. „K praktickému naplòování Komenského myšlenekdochází v evropském mìøítku teprve v druhé polovinì minulé-ho století. Nejprve se objevily požadavky na výchovu samot-ných dospìlých, pak na bezprostøední pøípravu na stáøía v sedmdesátých letech se zaèíná èím dál tím víc prosazovatpotøeba celoživotního vzdìlávání, jehož nedílnou a význam-nou souèástí se stává pøíprava na život v seniorském vìku“(Havlík, 2007, s. 70).

Trénink pamìti

88

Literatura

Akademie vìd Èeské republiky, Popularizaèní a propagaèní èinnost[online]. [2009] [cit. 2009-03-23]. Dostupné z WWW: http://www.cas.cz/vyr_zpr_txt.php?m=2-04&ID=98.

Ball K, Edwards JD, Ross LA. The impact of speed of processing trainingon cognitive and everyday functions. Journals of Gerontology, Series B,2007; 62B (Special Issue 1): 19–31.

Baltes PB, Baltes MM. Psychological perspectives on successful aging:The model of selective optimization with compensation. In Perspectivesfrom the Behavioral Science. Reprint. New York: Cambridge UniversityPress, 1993; s. 1–34.

Baltes PB, Smith J. New frontiers in the future of aging: From successfulaging in the young old to the dilemmas of the fourth age. Gerontology, In-ternational Journal of Experimental, Clinical, Behavioral, Regenerative andTechnological Gerontology, 2003; 49(2): 123–135.

Belleville S, Gilbert B, Fontaine F, et al. Improvement of episodic memoryin persons with mild cognitive impairment and healthy older adults: eviden-ce from a cognitive intervention program. Dementia and Geriatric Cogniti-ve Disorders, 2006; 22(5–6): 486–499.

Belleville S, Chertkow H, Gauthier S. Working memory and control of atten-tion in persons with Alzheimer’s disease and mild cognitive impairment.Neuropsychology, 2007; 21(4): 456–459.

Belleville S. Cognitive training for persons with mild cognitive impairment.International Psychoageriatrics, 2008; 20(1): 57–66.

Benešová M, Preiss M, Kulišťák P. Neuroplasticita lidského mozku a její vý-znam pro psychologii. Èeskoslovenská psychologie, 2009; 53(1): 55–67.

Bradley VA, Kapur N, Evans J. The assessment of memory for memory re-habilitation. In Halligan PW, Wade DT, eds. Effectiveness of Rehabilitationfor Cognitive Deficits. New York: Oxford University Press, 2005; s. 115–134.

Burdick DJ, Rosenblatt A, Samus QM, et al. Predictors of functional impair-ment in residents of assisted-living facilities: The Maryland Assisted LivingStudy. Journals of Gerontology: Medical Sciences, 2005; 60A(2): 258–264.

89

Trénink pamìti

Calero-García D, Navarro-González E. Effectiveness of a memory trainingprogramme in the maintenance of status in elderly people with and withoutcognitive decline. Psychology in Spain, 2007; 11(1): 106–112.

Clare L, Woods B. Cognitive rehabilitation and cognitive training for early--stage Alzheimer’s disease and vascular dementia. Cochrane Database ofSystematic Reviews, 2003; (4): Art. No.: CD003260. Dostupné z http://mrw.interscience.wiley.com/cochrane/clsysrev/ articles/CD003260/pdf_fs.html.

Craik FIM, Lockhart R S. Levels of processing: A framework for memory re-search. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 1972; 11: 671–684.

ÈSTMPJ : Èeská spoleènost pro trénování pamìti a mozkový jogging [on-line]. 2009 [cit. 2009-03-23]. Dostupné z : http://www.trenovanipameti.cz/.

ÈSÚ – Èeský statistický úøad. Senioøi v èeské republice. ÈSÚ, 2004. Dostup-né též z:http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/p/4123-04.

The Dana Foundation: Brain Awareness Week [online]. c2009 [cit. 2009-03-23].Dostupné z: http://www.dana.org/brainweek/.

Draaisma D. Metafory pamìti. Praha: Mladá Fronta, 2003. 288 s.

EURAG Europe [online]. 2009 [cit. 2009-03-23]. Dostupné z: http://www.eurageurope.org/.

Floyd M, Scogin F. Effects of memory training on the subjective memoryfunctioning and mental health of older adults: A meta-analysis. Psychologyand Aging, 1997; 12(1): 150–161.

Fornara P, Doehn Ch, Frese R, et al. Laparoscopic nephrectomy inyoung-old, old-old, and oldest-old adults. Journal of Gerontology: MedicalSciences, 2001; 56A(5): M287–M291.

Fried LP, Carlson M C, Freedman M, et al. A social model for health promo-tion for an aging population: Initial evidence on the Experience Corps mo-del. Journal of Urban Health: Bulletin of the New York Academy of Medici-ne, 2004; 81(1): 64–78.

Goldberg E. Paradox moudrosti. Praha: Karolinum, 2006. 285 s.

Havlík J. Celoživotní uèení jako základní pøedpoklad pro zdravý životní stylseniorù. Sborník II. Roèníku konference Senior Living, Èeské Budìjovice:Ledax o.p.s., 2008. 93 s.

Holmerová I, Jarolímová E, Suchá J. Péèe o pacienty s kognitivní poru-chou. Praha: Edice Vážka, 2007. 299 s.

90

Trénink pamìti

Holtzer R, Verghese J, Xue X, et al. Cognitive processes related to gait ve-locity: Results from the Einstein Aging Study. Neuropsychology, 2006;20(2): 215–223.

Chertkow H, Massoud F, Nasreddine Z, et al. Diagnosis and treatment ofdementia: 3. Mild cognitive impairment and cognitive impairment withoutdementia. Canadian Medical Association Journal, 2008; 178(10):1273–1285.

Jirák R, Koukolík F. Demence. Neurobiologie, klinický obraz, terapie. Pra-ha: Galén, 2004. 335 s.

Kalvach Z, Zadák Z, Jirák R, et al. Geriatrické syndromy a geriatrický pa-cient. Praha: Grada, 2008. 336 s.

Komenský JA. Orbis Pictus, Svìt v obrazech. Fr. Borový v Praze, 1941.254 s.

Koukolík F. Lidský mozek: Funkèní systémy: Normy a poruchy. 2. vyd. Pra-ha: Portál, 2002. 456 s.

Kulišťák P. Neuropsychologie. Praha: Portál, 2003. 336 s.

La Rue A. Aging and Neuropsychological Assessment. Chapter 3. Cogniti-on in normal aging. Springer, 1992, s. 42–78.

Lang FR, Baltes PB, Wagner GG. Desired life-time and end-of-life desiresacross adulthood from 20 to 90: A dual-source information model. TheJournals of Gerontology, series B: Psychological Sciences and Social Sci-ences, 2007; 62(5): P268–P276.

Lezak MD, Howieson DB, Loring DW, et al. Neuropsychological Asses-sment. 4th ed. New York: Oxford University Press, 2004. 1016 s.

Margrett JA, Willis SL. In-Home cognitive training with older married coup-les: individual versus collaborative learning. Aging, Neuropsychology, andCognition, 2006; 13: 173–195.

Markowitsch HJ. The neuroanatomy of memory. In Halligan PW, Wade DT,eds. Effectiveness of Rehabilitation for Cognitive Deficits. New York: Ox-ford University Press, 2005; s. 105–114.

Maylor EA. Age related changes in memory (Chapter 3.3). In Johnson ML,Bengtson VL, Coleman PG, eds. The Cambridge Handbook of Ageing.Cambridge: Cambridge University Press, 2005; s. 200–208.

McDaniel MA, Einstein GO, Rendell PG. The puzzle of inconsistentage-related declines in prospective memory. A multiprocess explanation.

91

Trénink pamìti

In Kliegel M et al., ed. Prospective Memory: Cognitive, Neuroscience, De-velopmental, and Applied Perspectives. CRC Press, 2007; s. 141–160.

McGaugh JL. Memory – a century of consolidation. Science, 2000; 287(January): 248–251.

Miller GA. The magical number seven, plus or minus two: Some limits onour capacity for processing information. The Psychological Review, 1956;63(2): 81–97.

MPSV: Ministerstvo práce a sociálních vìcí ÈR. Národní program pøípravyna stárnutí na období let 2008 až 2012 (Kvalita života ve stáøí) [online]. 2008,1.8.2008 [cit. 2009-03-30]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/5045.

MPSV: Ministerstvo práce a sociálních vìcí ÈR. Dlouhodobý program zlepšo-vání zdravotního stavu obyvatelstva ÈR – Zdraví pro všechny v 21. století [online].2002, 11.5.2007 [cit. 2009-03-30]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/2871.

Neely SA, Bäckman, L. Effects of multifactorial memory training in old age:generalizability across tasks and individuals. Journal of Gerontology: Psy-chological Sciences, 1995; 50B(3): P134–P140.

Papp KV, Walsh SJ, Snyder PJ. Immediate and delayed effects of cognitiveinterventions in healthy elderly: A review of current literature and future di-rections. Alzheimer’s & Dementia, 2009; 5: 50–60.

Papyrus vezíra Ptahhotepa. Praha: Lyra Pragensia, 1971. 77 s.

Petersen RC, Stevens JC, Ganguli M, et al. Practice parameter: Early de-tection of dementia: Mild Cognitive Impairment (an evidence-based re-view). Neurology, 2001; 56(9): s. 1133–1142.

Platón. Faidros. Praha: Oikoymenh, 2000. 88 s.

Platón. Theaitétos. Praha: Oikoymenh, 1995. 118 s.

Pøíhoda V. Ontogeneze lidské psychiky. Vývoj èlovìka v druhé polovinì ži-vota. IV. díl. Praha: SPN, 1974. 495 s.

Rasmusson XD, Rebok GW, Bylsma FW, et al. Effects of three types of me-mory training in normal elderly. Aging, Neuropsychology, and Cognition,1999; 6(1): 56–66.

Reid LM, MacLullich AlMJ. Subjective memory complaints and cognitiveimpairment in older people. Dementia and Geriatric Cognitive Disorders,2006; 22: 471–487.

92

Trénink pamìti

Rebok GW, Carlson MC, Langbaum JBS. Training and maintaining memo-ry abilities in healthy older adults: traditional and novel approaches. Jour-nal of Gerontology: Series B, 2007; 62B (special iss. 1): 53–61.

Roediger HL. The effectiveness of four mnemonics in ordering recall. Jour-nal of Experimental Psychology: Human Learning and Memory, 1980;6(5): 558–567.

Roediger HL, McDermott KB. Tricks of memory. Current Directions in Psy-chological Science, 2000; 9(4): 123–127.

Román GC. Historical evolution of the concept of dementia: A systematicreview from 2000 BC to AD 2000. In Quizilbash N, et al., eds. Evidence Ba-sed Dementia Practice. London: Blackwell Books, 2002; s. 199–227.

Salthouse T. The processing-speed theory of adult age differences in cog-nition. Psychological Review, 1996; 103(3): 403–428.

Salthouse TA. Mental exercise and mental aging. Evaluating the validity ofthe „Use it tor lose it“ hypothesis. Perspectives on Psychological Science,2006; 1(1): 68–87.

Salthouse TA. When does age-related cognitive decline begin? Neurobio-logy of Aging, 2009; 30: 507–514.

Schacter DL, Koutstaal W, Norman KA. False memories and aging. Trendsin Cognitive Science, 1997; 1(6): 229–236.

Schaie WK. Cognitive aging. In Smelser NJ, Baltes PB, eds. InternationalEncyclopedia of the Social and Behavioral Sciences. Oxford, UK: Perga-mon, 2001, s. 2072–2075.

Schaie WK. The impact of longitudinal studies on understanding develop-ment from young adulthood to old age. In Hartup W, Silbereisen RK, eds.Growing Points in Developmental Science: An Introduction. Cambridge,UK: Psychology Press, 2002; s. 307–328.

Schaie WK. Theories of aging. In: Smelser NJ, Baltes PB, eds. InternationalEncyclopedia of the Social and Behavioral Sciences. Oxford, UK: Perga-mon, 2001; s. 317–322.

Silsupadol P, Lugade V, Shumway-Cook A, et al. Training-related changesin dual-task walking performance of elderly persons with balance impair-ment: A double-blind, randomized controlled trial. Gait & Posture, 2009;29(4): 634–639.

93

Trénink pamìti

Simons JS, Graham KS, Galton CJ, et al. Semantic knowledge and episo-dic memory for faces in semantic dementia. Neuropsychology, 2001;15(1): 101–114.

Smith GE, Housen P, Yaffe K, et al. A cognitive training program based onprinciples of brain plasticity: Results from Improvement in Memory withPlasticity-based Adaptive Cognitive Training (IMPACT) Study. Journal ofAmerican Geriatrics Society, Journal compilation, 2009: 1–10.

Snowdon DA. Healthy aging and aementia: Findings from the Nun Study.Annals of Internal Medicine, 2003; 139 (5, Part 2): 450–454.

Steinova Dana. Memory training as an effective tool against mental declinewith ageing. Global Ageing, 2005: 61–75.

Stern Y. What is cognitive reserve? Theory and research application of thereserve concept. Journal of International Neuropsychological Society,2002; 8(3): 448–460.

Sternberg R J. Kognitivní psychologie. Praha: Portál, 2002. 632 s.

Stuart-Hamilton I. The Psychology of Ageing. 3rd ed. London: Jessica Kin-gsley Publishers, 2000. 331 s.

Štìpánková H, Kopeèek M. Ta moje hlava zapomnìtlivá. PsychologieDnes, 2008; 14(4): 54–57.

Štilec M, Bunc V. Pohybové aktivity jako prostøedek aktivního zpùsobu ži-vota seniorù. Telesná výchova a šport 2004; 14(2): 13–16.

Tulving E. Episodic and Semantic Memory. Organization of Memory. NewYork: Academic Press, 1972, s. 381–403.

Tulving E, Markowitsch HJ. Episodic and declarative memory: role of thehippocampus. Hippocampus, 1998; 8(3): 198–204.

Tulving E. Episodic memory and common sense: how far apart? Philoso-phical Transactions of the Royal Society, Biological Sciences, 2001;356(1413): 1505–1515.

Tulving E. Episodic memory: from mind to brain. Annual Review of Psycho-logy, 2002a; (51): 1–25.

Tulving E. Chronesthesia: Conscious awareness of subjective time. In Prin-ciples of Frontal Lobe Functions. Stuss DT, Knight RT, eds, New York:Oxford University Press, 2002b; s. 311–325.

94

Trénink pamìti

Tulving E. Are there 256 different kinds of memory? In The Foundations ofRemembering, Essays in Honor of Henry L. Roediger, III. Nairne JS, ed.New York: Psychology Press, 2007; s. 39–52.

United Nations. World Population Ageing: 1950–2050. New York: UnitedNations, 2002. 483 s.

Vágnerová M. Vývojová psychologie II. Dospìlost a stáøí. Praha: Karoli-num, 2007. 461 s.

Valenzuela MJ, Sachdev P. Brain reserve and dementia: a systematicreview. Psychological Medicine, 2006; 36(4): 441–454.

Valenzuela MJ, Sachdev P, Wen W, et al. Lifespan mental activity predictsdiminished rate of hippocampal atrophy. PLoS ONE, 2008; 3(7): e2598.

Vargha-Khadem F, Gadian DG, Watkins KE, et al. Differential effects of ear-ly hippocampal patology on episodic and semantic memory. Science,1997; 277: 376–380.

WHO – World Health Organization. International Classification of Impair-ments, Disabilities and Handicaps: A Manual of Classification Relating tothe Consequences of Disease. Geneva: WHO, 1980. 203 s.

Willingham DB. Systems of memory in the human brain. Neuron, 1997;18(1): 5–8.

Willis SL, Tennestedt SL, Marsiske M, et al. Long-term effects of cognitivetraining on everyday functional outcomes in older adults. Journal of Ameri-can Medical Association, 2006; 296(23): 2805–2814.

Wilson BA. Toward a comprehensive model of cognitive rehabilitation.Neuropsychological Rehabilitation, 2002; 12(2): 97–110.

95

Trénink pamìti

Trénink kognitivních funkcí u stárnoucí populaceMgr. Hana Štìpánková, Ing. Dana Steinová

Vydavatel: Psychiatrické centrum Praha, Ústavní 91, 181 03 Praha 81. vydání – 2009 – 96 s.Redaktor: PhDr. Alena PalèováGrafická úprava a DTP sazba: Jana VaškováKresba na obálce: Bohumír MíèTisk: PROTISK, s.r.o., Èeské Budìjovice

ISBN 978-80-87142-08-0

Documents

Backup of 20.$VP - NUDZ1.2 Periodizace stáøí 37 1.3 Teorie stárnutí 38 1.4 Pohled do historie 39 1.5 Stárnutí dnes 41 2 Stárnutí a kognitivní funkce 46 2.1 Receptivní funkce