Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Arta traco-getică by D. BerciuReview by: Radislav HošekListy filologické / Folia philologica, Roč. 95, Čís. 3 (1972), p. 193Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23459010 .

Accessed: 15/06/2014 08:28

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 188.72.126.88 on Sun, 15 Jun 2014 08:28:34 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

REFERÁTY

D. Bercili, Arta traco-geticâ. Editura Aca demiei republicii socialiste Romania, Bu rniresti 1969, str. 233.

V přehledně podané publikaci o někte

rých nálezech z Dolního Podunají se autor

pokouší obhájit svou tezi, že se tu — pře vážně v 5.—4. stol. pr. n. 1. — vytvořila samostatná kultura thrácko-getská.

Tato kultura zaujímala kraje přlkarpat skodunajské, tedy dnešní jižní Rumunsko a severní Bulharsko. Její produkty jsou z doby laténské (A, B Reinecke) a nosi teli skvostných předmětů byla rodová aristokracie getská, která je — přes Hé rodotovo řazení na jih od Dunaje —

archeologicky dosvědčena až v podhůří Karpat a v povodí Dněstru. Autor pouka zuje na nerovnoměrný vývoj celé této

oblasti, v níž Thráko-Getové se oproti karpatským Thráko-Dákům rychleji při způsobovali civilizačnímu procesu, zvláště

pod vlivem černomorských řeckých měst. Tak se u nich objevuje král Dromichaités

jako vítězný sok Lýsimachův. Známy jsou i mince Moskona z přelomu 4. a 3. stol.

Stejně i hrobový metariál z východní Cernavody je vyšší úrovně nežli současný transylvánský. Na rozvinutou místní kul turu ukazuje i větší počet lokalit s ná

lezy šedé na kruhu vyráběné keramiky, kterou autor připisuje místnímu obyva telstvu a odmítá až dosud uznávaný řecký původ.

Konkrétnímu rozboru děkujeme za vý klad výzdoby meče-akinaku z Medgidie (5. stol. př. n. l.j, kde Berciu nachází vliv

perský (podobně jako je tomu na obdob

ných předmětech z Varny a Razgradu) a odmítá skytský. Perský vliv spojuje s pobytem Peršanů v těchto krajinách po výpravě Dáreiově proti Skytům, tedy od r. 514 pr. n. 1. Součástí výzdoby aki naku je i zobrazení orla držícího v zobáku

ptáka; tento námět má domácí tradici, a proto je třeba tomuto meči připsat místní původ.

Další předměty pocházejí z thrácko

getské hrobky z Agighiolu (kolem r. 400) objevené r. 1931. Zde nalezenou stříbrnou

přilbu s apotropaickým párem očí nad obočím a s bohatou tepanou ozdobou na chráničích zátylku a krku považuje Berciu za typicky getský výrobek, k němuž při pojuje i zlatou přilbu z Cotofenesti (na lezena r. 1928) a stříbrnou z Institute

o} Arts de Detroit. Z Agighiolu pocházejí také skvostné situly a misky — fiály, z nichž jedna nese název KOTYOS ETBEOY

právě tak jako fiálé z Vratzy (1965). Autorovo čtení EGBEO a z něho vyvo zované důsledky jazykové (str. 210) je bezpodstatné, protože na obr. 20, str. 51

je vidět stejné čtení jako na nádobě z Vratzy.

Z jiných rozebíraných nálezů zaslu

huje pozornosti nové zpracování pokladu z Craiové a závěr, že jeho analogie v ná lezech z kurganu v Oguzi (SSSR) lze

vysvětlit vlivem Thráků na Skyty. Thrácko-getský umělecký projev je cha

rakterizován právě tak jako u Skytů, Peršanů a Frygů zvěrným stylem. Auto

rovým přínosem je vcelku přesvědčivé tvrzení o thráckém originálním umělec kém výrazu a o jeho kontinuaci v pozděj ším umění geto-dáckém a dáckém.

Bohatě ilustrovaná kniha přes ne vždy výraznou fotografií je významným sou borem nálezů z Dolního Podunají.

Radislav Hošek

Hrotsvithae opera. Mit Einleitungen und Kommentar von H. Homayer. Veri. Schô

ningh, Paderborn 1970, 496 str.

Nové úplné vydáni všech Hrotsvitiných děl, tj. legend, dramat a historických eposů, určil editor nejen specialistům, ale 1 literárním historikům, divadelním věd cům a historikům. Opřel se o předchozí textově kritická vydání a práce P. v. Win terfelda a K. Streckera, jakož i o své znalosti bohaté literatury, na níž zhusta

odkazuje a s níž se kriticky vyrovnává (v závěru knihy na str. 473—479 litera turu ještě znovu shrnuje). Vydání je opa třeno hutným úvodem (str. 6—29). V něm krátce uvádí H. Homayer do celé proble matiky. Stručně přechází nejasnosti kolem Hrotsvitina života, poukazuje na důleži tost klášterního prostředí, v němž tvořila, probírá jednotlivá její díla a zaměřuje se na otázky týkající se Hrotsvitina slovníku, zvláštností jejího tvarosloví a skladby, jejího stylu, vlivu různých křesťanských i antických autorů na její tvorbu, rytmu i rýmované prózy, tak jak je užita v jejích dramatech. Pečlivé úvody doslova nabité informacemi provázejí i každé jednotlivé Hrotsvitino dílo. Seznamují s Hrotsviti

nými předlohami a osvětlují hlavní pro blémy textové, historické a literární.

To vše bychom však nalezli již v pra cích Homayerových předchůdců. Hlavním

přínosem tohoto vydání je komentář, stejně hutný a lakonický jako úvody. Vysvětluje text po stránce věcné i jazy kové, a to dílem latinsky (např. constat=

convenit, se=eam), dílem německým pře kladem výrazů (např. sollicitare — mit

Fragen beunruhigen). Kromě odkazů na

výrazy, které se u Hrotsvity vícekrát vy skytují, na reminiscence, ohlasy a vý půjčky z předloh, upozorňuje editor na

citáty z autorů středověkých i antických, které samy osvětlují literární tradicí i ná boženskou atmosféru. Práci s Hrotsviti

ným textem ulehčuje ještě Index nomi

193

This content downloaded from 188.72.126.88 on Sun, 15 Jun 2014 08:28:34 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions