Author
others
View
1
Download
0
Embed Size (px)
1
IKS-VÝŽIVA
Úvod
Ikona1
Předmět výživa vás seznámí s vědecky podloženými zásadami zdravého stravování a vysvětlí
vám pojmy, jako je energetická bilance, potravinová pyramida nebo glykemický index.
Získané znalosti vám umožní vytvořit si vlastní optimální stravovací program. V předmětu
také využijete svých znalostí z anatomie a fyziologie člověka.
Ikona2
Požadavky na studenta: Student má základní znalosti z anatomie a fyziologie trávicí
soustavy.
Ikona6c
Než se začtete do následujících řádků, prověřte si svoje vstupní znalosti z výživy.
VLOŽIT TEST: Jaké je vaše stravovací IQ?
Kapitola 1 - Energie
Ikona1
V první kapitole získáte vědomosti o tom, jakými mechanizmy je ovlivňován příjem energie,
jak je energie důležitá pro činnost lidského organizmu a dokážete prakticky uplatnit metody
výpočtu potřeby energie. Také se naučíte jak vhodně rozložit energie během dne a jaké je
doporučované zastoupení základních živin ve stravě.
Úvod do kapitoly
2
Přežití všech organizmů záleží na schopnosti efektivně si zajistit, využít a konzervovat
energii. U savců, včetně lidí, se vyvinul komplexní systém k zajištění stálého přísunu energie
k buňkám i pro období přerušeného příjmu potravy (v období spánku, hladovění, nemoci
apod.). Při každém jídle konzumujeme více energie, než je nutné pro bezprostřední
metabolické potřeby. Zásoby jsou většinou ukládány v tukové tkáni, která má velkou
kapacitu. Je chráněna neuroendokrinními a metabolickými mechanizmy před energetickými
ztrátami, které vznikají při hladovění. Tyto mechanizmy jsou poškozovány na jedné straně
extrémním příjmem energeticky bohaté stravy se současným snížením tělesné aktivity, což
vede k epidemickému výskytu obezity, na druhé straně nepřiměřenými dietami s hladověním
a zvýšenou koncentrací na nezdravě štíhlý tělesný vzhled (zvyšující se výskyt onemocnění
anorexie a bulimie).
Vědecký výzkum na celém světě se velmi intenzivně zabývá oblastí výživy, jde opravdu
o velmi dynamický obor. Proto se také můžeme setkat v odborných i populárních článcích se
spoustou nových informací, které si mnohdy i protiřečí. Odborníci na výživu pravidelně
upravují dle vědeckých poznatků svá výživová doporučení, což často vyvolává určitou
nedůvěru u laiků a někdy i u odborníků na výživu. Obecně se ale studie shodují v tom, že do
zdravého jídelníčku bychom měli zahrnout ovoce, zeleninu, celozrnné produkty, ryby,
ořechy, polotučné mléčné výrobky a přiměřené množství libového masa. Shodují se také
v tom, že nízkokalorická a dobře vybalancovaná strava je tím, co rozhoduje o míře rizika
vzniku civilizačních chorob – obezity, kardiovaskulárních chorob, cukrovky a některých typů
rakoviny. Pro názorný popis vhodné skladby potravin se někdy používá tzv. pyramida zdravé
výživy.
3
Příjem potravy a získávání energie
Základní smysl konzumace potravy je poskytování dostatečného množství energie
a stavebních látek pro udržení života. Zpracování přijatých živin zahrnuje celou řadu
fyziologických a metabolických procesů. Důležitou funkci zde zastávají zejména hormony
a enzymy, které usnadňují štěpení složitých látek na jednodušší. Nutriety jsou z trávicího
traktu vstřebávány krví a lymfou do celého těla.
Trávicí trakt se skládá z dutiny ústní (1), hltanu, jícnu (2), žaludku (3), tenkého střeva (5) a tlustého střeva
(7). Tlusté střevo začíná slepým střevem (6), na jehož dolním konci je červovitý přívěsek. K trávicímu
traktu jsou v dutině břišní připojeny dvě velké žlázy – játra (4) a slinivka břišní.
Stravovací chování a dlouhodobá regulace hmotnosti a obsahu tuku v těle jsou
zprostředkovány komplexní interakcí centrální nervové soustavy a periferních orgánů
(látkami peptidické povahy, hormony trávicí soustavy - leptinem, inzulínem, glukokortikoidy,
ghrelinem aj.). Vnímání chuti a sytosti je ovlivněno objemem potravy, její kvalitou
4
a skladbou a také návykem. Periferní signály modulují hladiny orexigenních (zvyšují chuť
k jídlu) a anorexigenních (snižují chuť k jídlu) neurotransmiterů a neuropeptidů v hypotalamu
a dalších oblastech mozku, které centrálně regulují příjem potravy a energetický
metabolizmus.
Centrum pro řízení příjmu potravy i tekutin se nachází v hypotalamu. Hlad je subjektivní
pocit, který je však výrazem reálných fyziologických dějů, mezi které patří především tzv.
hladové kontrakce žaludku (roztažení žaludku vyvolá naopak pocit sytosti), chladové
podněty, pokles glykémie (hladiny cukru v krvi) a impulzy z vyšších oddílů mozku.
FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ PŘÍJEM
POTRAVY
SLOUČIT
Faktory navazující pocit sytosti Faktory navazující pocit hladu
Rozšíření žaludku a dvanáctníku Hladové kontrakce
Teplo Chlad
Zvýšení hladiny glukózy, aminokyselin
a lipidů v krvi
Snížení hladiny glukózy, aminokyselin
a lipidů v krvi
Katecholaminy (adrenalin a noradrenalin) Orexiny (produkované hypotalamem)
Serotonin (přenašeč nervových vzruchů) Endorfiny (hormony mozkové tkáně)
ACTH (hormon hypofýzy) Galanin (hormon hypofýzy)
Inzulín (hormon pankreatu) Kyselina glutamová
5
Leptin (hormon tukové tkáně) Kortizol (hormon kůry nadledvin)
Cholecystokinin (hormon duodena) Neuropeptid Y
Glukagon (hormon pankreatu) Ghrelin (hormon žaludku)
Energetická bilance
Pokud si chceme zachovat svoji aktuální hmotnost, měl by se náš denní energetický příjem z
potravy rovnat energetickému výdeji. Pokud budeme například chtít snížit svoji hmotnost,
musíme logicky snížit energetický příjem. V případě nadváhy se obvykle doporučuje snížit
příjem energie asi o 10 % (což by mělo zajistit pomalé hubnutí – maximálně o 1 kg za měsíc;
taková dieta by neměla vyvolat pocit hladu) a u obezity o 20–25 % (tedy zhruba ½ kg za
týden).
Celkový denní energetický výdej je složen z:
bazálního metabolizmu (55–70 %),
postprandiální termogeneze (10 %),
energetického výdeje při fyzické aktivitě (20–40 %), u jedinců se sedavým
způsobem života činí asi 25 %.
Bazální metabolizmus
Bazální metabolizmus (BM) je hodnota energetické přeměny, která pokrývá dostatečným
způsobem vitální funkce za bazálních podmínek. Metabolizmus za bazálních i klidových
podmínek je těsně závislý na povrchu těla (méně na prosté tělesné hmotnosti) a je ovlivněn
věkem (za každý rok nad 20 let se BM snižuje u mužů asi o 7 kcal/24 hod, u žen asi
o 5 kcal/24 hod) a pohlavím. Jeho hodnoty jsou u žen asi o 5 až 15 % nižší než u mužů
(ženy mají vyšší zastoupení tukové tkáně a menší svalovou hmotu).
Velmi podstatná je skutečnost, že se BM snižuje v podmínkách redukce energetického příjmu
(nízkoenergetické diety) a zvyšuje pravidelnou a intenzivní pohybovou aktivitou.
6
Ikona3
Kalorie (kcal) respektive kilojoul(kJ) jsou jednotky tepla, které se používají pro vyjádření množství energie
v potravinách. Kalorie vyjadřuje množství energie nutné ke zvýšení teploty 1 ml vody o 1 oC. SI jednotkou
energie je 1 joule (J). Pro přepočet mezi kaloriemi a jouly platí: 1 cal = 4,184 J. Mluvíme-li o kaloriích nebo
joulech, máme tím na mysli kilokalorie a kilojouly.
Měření bazálního metabolizmu je poměrně obtížné (vedle standardizovaného prostředí je zde
i podmínka dvanáctihodinového hladovění a relativního tělesného klidu), proto je v praxi
častěji používáno měření klidového energetického výdeje, který je o 5–10 % vyšší než
bazální energetický výdej.
Pro výpočet hodnoty bazálního metabolizmu můžeme použít např. nejčastěji využívané Harris
Benedictovy rovnice (v kcal/24hod):
MUŽI: 66 + (13,7 x hmotnost v kg) + (5 x výška v cm) - (6,8 x věk v rocích)
ŽENY: 655 + (9,6 x hmotnost v kg) + (1,85 x výška v cm) - (4,7 x věk v rocích)
Tyto vypočítané hodnoty bazálního metabolizmu odpovídají asi 65–75 % skutečného
denního výdeje, výsledek je v kilokaloriích.
Pro usnadnění odhadu denního energetického výdeje můžeme také použít následující vzorec:
Běžná energetická hodnota: 34–35 kcal/1 kg
Redukční dieta: 25–27 kcal/ 1 kg
Zvýšená fyzická námaha: 42–43 kcal/1 kg
Ikona6a
Vypočti hodnotu svého BM dle Harris Benedictova vzorce a dopočítej do hodnoty skutečného
denního výdeje (do 100 %), potom údaj srovnej s hodnotou vypočtenou druhým způsobem.
Postprandiální termogeneze
U většiny lidí má potrava stimulační účinek na metabolizmus, protože rozštěpení a vstřebání
různých nutrientů vyžaduje energii. Tato dietou indukovaná termogeneze dosahuje maxima
během 1 hodiny po jídle a může u normálních osob kolísat mezi 8–12 % přijaté energie
z potravy, v závislosti na jejich množství a typu.
Osoby s nadváhou mají často tuto tepelnou odpověď redukovanou, což může přispět
v průběhu let k akumulaci tělesného tuku.
Energetický výdej při pohybové aktivitě
7
Energetický výdej při pohybové aktivitě se podílí na celkovém energetickém výdeji 20–40 %.
Některé druhy pohybové činnosti můžeme klasifikovat jako enormně obtížné. Do této skupiny
můžeme řadit např. dlouhé vystupování do schodů, řezání ruční pilou či kácení stromů. Ze
sportovních aktivit uvedu např. vysokohorskou turistiku nebo jízdu na kole do kopce. V
posuzování úrovně obtížnosti hrají roli intenzita zatížení i její trvání. Tak např. u dvou stejně
trénovaných sportovců bude takřka shodný energetický výdej při běhu na 5 km, ať už tuto
vzdálenost uběhnou za 15 nebo 30 minut. Rychleji běžící sportovec by mohl klasifikovat svůj
výkon jako vyčerpávající, ve druhém případě bude výkon hodnocen jako lehký; jako
kritérium obtížnosti tedy slouží intenzita zatížení.
V jiném případě poběží stejně trénované osoby stejnou rychlostí, jeden z nich však dvakrát
déle než druhý. V tomto případě bude důležitější pro klasifikaci pohybové aktivity jeho
trvání.
Pro stanovení energetického výdeje při pohybové aktivitě se může využít různých tabulek
zpracovaných podle druhu zátěže. Obvykle se však využívá zjednodušený výpočet založený
na podílu z vypočteného bazálního metabolizmu (hodnota BM x koeficient – viz tabulka ).
Koeficienty pro výpočet energetického
výdeje vybraných pohybových aktivit
sloučit
Typ aktivity Koeficient
Sedavé nenáročné zaměstnání bez další
fyzické aktivity
0,2
Sedavé náročnější zaměstnání, běžná fyzická
aktivita
0,4
8
Lehká náročnější práce, běžná fyzická
aktivita
0,6
Těžká náročná práce, běžná fyzická aktivita 0,8
Velmi těžká náročná práce, velká fyzická
aktivita
1,0
V průměru se hodnoty denního kalorického výdeje rovnají:
1. U jedinců s nízkou pohybovou aktivitou
muži – 2500 kcal (10500 kJ)
ženy – 2000 kcal (8400 kJ)
2. U jedinců s velmi vysokou pohybovou aktivitou
muži – 4000 kcal (16800 kJ)
ženy – 3500 kcal (14700 kJ)
Příjem energie z potravy
Základními živinami pro člověka, které jsou v organizmu využity jako zdroj energie i součásti
výstavby a obnovy buněk, jsou sacharidy, tuky a bílkoviny.
Část látek přijímaných potravou neslouží jako energetický zdroj ani pro výstavbu buněk,
přesto je jejich příjem nezbytný. Jedná se o vodu, minerální látky, vitamíny a vlákninu.
Přijímané živiny neposkytují stejné množství energie, cukry a bílkoviny mají nejméně energie
v 1 g látky a tuky naopak nejvíce.
Energetická výtěžnost živin je:
sacharidy – 4 kcal/g (16,8 kJ/g),
9
bílkoviny – 4 kcal/g (16,8 kJ/g),
tuky – 9 kcal/g (37,7 kJ/g),
alkohol - 7 kcal/g (29,3 kJ/g).
Celkové množství energie, kterou za den přijmeme, by mělo být rozděleno do více menších
porcí tak, aby snídaně tvořila 30 %, dopolední svačina 10 %, oběd 30 %, odpolední
svačina 10 % a večeře 20 %.
DOPORUČENÉ ROZLOŽENÍ ENERGIE BĚHEM DNE:
Přijatá energie by měla být získávána z 50–70 % ze sacharidů, 10–20 % z proteinů
a z 20–30 % z lipidů.
VHODNÉ ZASTOUPENÍ ZÁKLADNÍCH ŽIVIN VE STRAVĚ:
Ikona4
10
Základem jídelníčku by měl být dostatečný příjem bílkovin z mléčných výrobků, ryb
a drůbeže, kvalitní zdroje sacharidů s nízkým glykemickým indexem, jako jsou luštěniny,
zelenina a některé druhy ovoce, ale i dostatečný příjem tuků, zejména rostlinných a rybích.
Kapitola 2 – Základní živiny
Ikona1
V této kapitole se podrobně seznámíte s fyzikálními a chemickými vlastnostmi jednotlivých
typů sacharidů, bílkovin a tuků. Dozvíte se, jakou mají strukturou, význam v organizmu a
jaké jsou jejich vhodné zdroje ve stravě. Dále vám budou vysvětleny zdravotní efekty
vlákniny, cholesterolu a glykemického indexu, termíny esenciální aminokyseliny,
plnohodnotné bílkoviny, esenciální mastné kyseliny a další.
Sacharidy
V rámci této kapitoly se seznámíte s vědecky podloženými zásadami zdravé výživy,
sestavováním vyváženého jídelníčku a s pojmy jako je glykemický index a potravinová
pyramida. Tato kapitola již předpokládá, že využijete znalosti z předchozího textu.
Sacharidy jsou sloučeniny tvořené v poměru jeden atom uhlíku a dva atomy vodíku na každý
atom kyslíku. Jejich podíl na celkovém energetickém příjmu by se měl pohybovat mezi 55–65
%, především ve formě škrobovin.
Sacharidy jsou uloženy v organizmu jako energetická rezerva v podobě jaterního a
svalového glykogenu, malé množství je také v podobě krevní glukózy.
Hlavní funkce cukrů v organizmu:
Sacharidy slouží jako hlavní energetický zdroj buněk (glukóza) a jsou důležitými
zásobními látkami (glykogen). Stávají se také složkami sloučenin nezbytnými pro tělo (např.
nukleových kyselin, ATP a četných koenzymů). Sacharidy tvoří rovněž komplexy s četnými
bílkovinami a tuky.
11
Základní dělení sacharidů:
monosacharidy jsou tvořeny 1 cukernou jednotkou – glukóza, fruktóza a galaktóza,
oligosacharidy, které tvoří více cukerných jednotek (2–10), mezi nejznámější z nich
patří disacharidy (tvořené 2 monosacharidy) sacharóza, laktóza a maltóza,
polysacharidy jsou tvořeny více než deseti monosacharidovými jednotkami, patří mezi
ně například glykogen, škrob či celulóza.
Monosacharidy
Z asi 200 monosacharidů, které se nacházejí v přírodě, jsou v naší stravě nejčastěji zastoupeny
glukóza, fruktóza, a galaktóza.
Glukóza, nejdůležitější energetický substrát člověka, někdy je také nazývána jako dextróza,
hroznový nebo krevní cukr. Skládá se z řetězce šesti atomů uhlíku, ke kterým je uchyceno šest
atomů kyslíku a 12 atomů vodíku.
V potravě se glukóza nachází v medu, ovoci i v zelenině.
12
Glukóza může být v organizmu využita třemi způsoby:
přímo buňkami k získání energie,
uskladněna v podobě glykogenu ve svalech a játrech,
přeměněna na tuk jako energetická zásoba.
Některé tkáně využívají glukózu jako výhradní zdroj energie – mozek, sítnice, erytrocyty atd.
Hladina glukózy v krvi se nazývá glykémie (normální hladina je 4–6 mmol/l), nižší hladina se
nazývá hypoglykémie a vyšší hyperglykémie.
Fruktóza neboli ovocný cukr, nejsladší typ cukrů, se jako volný monosacharid nachází
zejména v ovoci a medu, častěji se v naší stravě vyskytuje jako součást sacharózy.
13
V buňkách se fruktóza také syntetizuje; výchozí látkou je glukóza. Metabolickým osudem
fruktózy je její fosforylace a zapojení do glykolýzy. Fosforylace fruktózy se kromě jater
uskutečňuje i ve sliznici tenkého střeva a v ledvinách. Tato fosforylace není ovlivněna
hladověním ani inzulínem, vstup fruktózy do buněk probíhá difúzí.
Galaktóza je v potravě obsažena zejména jako součást mléčného disacharidu laktózy.
Největší část vstřebané galaktózy se v játrech fosforyluje a výslednou látkou je glukóza.
14
V menším množství se zabudovává do složitějších sloučenin (např. glykoproteiny,
glykolipidy) a v období laktace se u kojících žen stává východiskem syntézy laktózy.
V těle jsou fruktóza i galaktóza snadno přeměněny na glukózu.
Disacharidy
Spojení dvou jednoduchých molekul cukru vytvoří dvojitý cukr, disacharid, v potravě se
nacházejí jako sacharóza, maltóza a laktóza.
Sacharóza (běžný řepný cukr) je tvořena glukózou a fruktózou. K jejímu štěpení v trávicím
traktu je nezbytný enzym sacharáza.
Nachází se zejména v cukrové třtině a cukrové řepě.
Maltóza, složená ze dvou molekul glukózy, se tvoří během štěpení velkých sacharidových
molekul v průběhu trávení (štěpí ji maltáza).
Laktóza, hlavní cukr obsažený v mléce, se při trávení rozdělí na glukózu a galaktózu
(enzymem laktáza). Lidské mateřské mléko obsahuje až 7 % laktózy, což je téměř dvakrát
více než mléko kravské.
U části populace (přibližně u 15 %) se vyskytuje deficit enzymu laktázy, což vyvolává
u těchto lidí zažívací potíže při příjmu mléčných výrobků. Tato porucha manifestuje zpravidla
ve věku od 4 do 16 let, takže využití mléka v kojeneckém věku nebývá postiženo. Nestrávená
laktóza se hromadí v lumen střeva, což zvyšuje osmotický tlak a vede k nasávání tekutiny,
následně k průjmům (spolu s nevolností, tvorbou plynů a dalšími nepříjemnými příznaky).
U zdravého člověka laktóza pozitivně ovlivňuje bakteriální flóru střeva.
Ikona3
Nadměrný příjem jednoduchých cukrů má za následek přesun tekutin z těla do střevního traktu; tím se zhorší
vstřebávání tekutin a může způsobit střevní potíže. Jednoduché cukry jsou také rychle vstřebávány a velké
zvýšení krevního cukru vyvolá hormonální odpověď, která má za následek rychlý pokles krevního cukru.
V obchodech jsou běžně dostupné výrobky, které nejsou pravými cukry, poskytují stejně sladkou chuť jako
sacharóza (řepný cukr), ale mají nižší obsah energie. Mezi často používaná umělá sladidla patří aspartam
a acesulfam. 1 gram aspartamu poskytuje 4 kcal stejně jako 1 gram sacharózy, ale má vysokou sladivost, takže je
ho zapotřebí pouze nepatrné množství pro poskytnutí stejně sladké chuti. Acesulfam neobsahuje žádnou energii.
Nadměrné používání umělých sladidel může paradoxně následně zvýšit energetický příjem ve srovnání se stravou
slazenou přírodními sladidly.
Polysacharidy
Nejčastějším polysacharidem v naší stravě jsou škrob, vláknina a glykogen.
Škrob - tři sta až tisíce samostatných molekul cukru se může spojit v jednu molekulu škrobu.
Škrob, rostlinný polysacharid, se nachází v rýži, kukuřici a v řadě obilnin používaných k
výrobě chleba, cereálií a těstovin. Velké množství škrobu je obsaženo také v luštěninách a
bramborách.
15
Vláknina - jedná se o látky sacharidového původu (nevyužitelné sacharidy), které jsou
součástí buněčných membrán rostlin (celulózy, hemicelulózy, pektin, lignin, inulin). Vláknina
je odolná vůči lidským trávicím enzymům.
16
Rozdělujeme ji do dvou kategorií:
vláknina rozpustná ve vodě,
vláknina nerozpustná ve vodě.
Vláknina rozpustná
Tento typ vlákniny váže na sebe v trávicím traktu velké množství vody, a tím trávenina
zvětšuje svůj objem. Zvětšením objemu v žaludku dodává pocit nasycení a změkčením
střevního obsahu pomáhá při vyprazdňování. Obalením potravy a omezením přístupu
štěpících enzymů snižuje významně vstřebávání sacharidů, tuků a žlučových kyselin.
Dostatečné množství rozpustné vlákniny také snižuje vstřebávání cholesterolu ve střevech,
kdy na sebe váže přítomný cholesterol a napomáhá tak jeho vyloučení stolicí. Tento typ
17
vlákniny má tedy významný hypocholesterolemický vliv a snižuje postprandiální glykémii
(hladinu cukru v krvi po jídle).
Rozpustnou vlákninu najdeme například v tmavém pečivu, žitu, ovsu, luštěninách a ve většině
ovoce a zeleniny, kde se nachází zejména v jejich dužině.
Vláknina nerozpustná
Zrychluje rychlost pasáže potravy zažívacím traktem a zlepšení střevní peristaltiky,
umožňuje tedy i rychlejší vylučování toxických látek (které mohou být kancerogenní) z těla
a jejich kratší kontakt se sliznicí tlustého střeva. V tlustém střevě je částečně zpracována
činností bakterií, které ji využijí jako zdroj energie, takže podporuje jejich životaschopnost.
Tyto bakterie vytvářejí krátké řetězce mastných kyselin, které slouží buňkám střevní stěny
jako zdroj pro jejich obnovu a růst. Nerozpustná vláknina tímto způsobem významně zlepšuje
obranyschopnost buněk tlustého střeva. Nadměrný příjem tohoto typu vlákniny může
negativně ovlivnit bilanci vitamínů a minerálů!
Bohatými zdroji nerozpustné vlákniny jsou například otruby, obilniny, neloupaná rýže,
pšenice, ořechy, jahody, rybíz, hrášek, houby a samozřejmě také většina ovoce a zeleniny, kde
ji najdeme převážně ve slupkách a horních vrstvách plodů.
Pro zdraví a dobrý stav organizmu jsou důležité oba typy vlákniny, tedy z ovoce a zeleniny i z
obilovin.
18
Ikona6a
Jakým způsobem může konzumace jablek usnadnit hubnutí?
Ikona6c
Krátký test Vám pomůže zorientovat se ve zdrojích vlákniny.
VLOŽIT TEST: Vlaknina
Glykemický index (GI)
Glykemickým indexem je vyjádřená změna hodnoty krevního cukru po příjmu potravin
obsahujících sacharidy. Vypočítává se jako poměr hodnoty glykémie za 2 hodiny po
19
příjmu dané potraviny a hladiny krevního cukru po požití ekvivalentního množství
glukózy.
Stanovíme-li si referenční hodnotu jako 100, můžeme vytvořit tabulku glykemického indexu
jednotlivých potravin.
TABULKA HODNOT GLYKEMICKÉHO INDEXU U VYBRANÝCH POTRAVIN
CUKRY GI KOŘENOVÁ
ZELENINA
GI
Glukosa 100 Řepa 64
Fruktosa 20 Mrkev 92
Maltosa 105 Brambory 80
Sacharosa 59 Sladké brambory 51
OBILOVINY GI LUŠTĚNINY GI
Bílý chléb 69 Fazole 40
Rýže hnědá 66 Sojové boby 15
Rýže bílá 72 Hrách 51
Špagety 50 Čočka 29
Kukuřice 49 OVOCE GI
Kukuřičné lupínky 80 Jablka 39
Ovesné vločky 49 Banány 62
Pšeničné vločky 67 Pomeranče 40
Mléčné výrobky GI Grapefruity 26
Zmrzlina 36 Rozinky 64
Mléko odtučněné 32 RŮZNÉ GI
Mléko plnotučné 34 Med 87
Ikona3
Testování glykemického indexu
Komerční testování hodnot GI pro potravinářský průmysl provádí několik laboratoří na světě. Testování se
provádí fyziologickým pokusem u 10 zdravých dobrovolníků. Po nočním hladovění je podána testovaná
20
potravina, která obsahuje 10–50 gramů sacharidů. V 15–30 minutových intervalech během dvou hodin po
konzumaci je měřena glykémie z krve získané z prstu. Výsledná křivka glykémie je pak porovnána s křivkou po
konzumaci referenční látky, tj. čisté glukózy nebo bílého chleba, která je rovna 100. Za výslednou hodnotu GI
zkoumané potraviny je pak považován průměr z deseti měření.
Výši a délku glykemické odezvy ovlivňuje řada faktorů. Například závisí na typu sacharidu
v potravině (zda se jedná o sacharosu, laktosu, fruktosu, glukosu nebo jiný sacharid), na
druhu a charakteru škrobu (stravitelnost různých škrobů je odlišná). Množství a typ
vlákniny hraje také důležitou roli: rozpustná vláknina GI snižuje, nerozpustná ho významně
neovlivňuje. Glykemická odezva je rovněž ovlivňována postupy při zpracování suroviny a
kulinární úpravou (čím je potravina například více rozmělněna, tím jsou sacharidy v ní
obsažené dostupnější pro vstřebání, bramborová kaše x brambory vařené ve slupce) dále
množstvím dalších živin - tuků a bílkovin (tuky i bílkoviny snižují vyprazdňování žaludku a
tím i zpomalují vstřebávání sacharidů).
Ikona3
Pokud bychom měli uvést praktický příklad, pak lepší je ke svačině 1/2 tmavého rohlíku se 25 g polotučného sýra
než 1 celý suchý rohlík. Energetická hodnota je stejná, ale metabolický efekt naprosto odlišný. Po svačině se
sýrem nastane pocit hladu později a bude méně intenzivní. Při obědě sníte jen tolik, kolik jste si předem
naplánovali.
Významný vliv má i individuální metabolizmus a denní doba, kdy je dávka potraviny
podána a trávena.
Hodnota GI je ovlivněna zejména:
množstvím cukrů v potravině (největší vliv),
vzájemným poměrem tří základních živin (sacharidů, tuků a bílkovin),
obsahem a druhem vlákniny,
způsobem kulinářského zpracování potravy (Čím je potravina více rozvařená, tím
má vyšší GI.),
kyselostí potravy (Kyseliny přítomné v potravině nebo přidané do pokrmu snižují GI,
protože zpomalují vyprazdňování potraviny ze žaludku. Tyto účinky má např. vinný
ocet, citrónová šťáva, kyselé ovoce apod. Stejný efekt mají i zakysané mléčné
výrobky.),
velikostí porce (Je výhodnější jíst častěji malé porce, protože tím samozřejmě jíme i
menší porce cukru.).
Výhodnější pro běžné stravování je přijímání potravin s nízkým glykemickým indexem,
protože nedochází k velkým výkyvům hladiny krevního cukru. Potraviny s nízkým
glykemickým indexem jsou také schopny prodloužit sytost (což má velký význam pro
omezení přejídání).
Ikona3
21
Rizikem při přijímání potravin s vysokým glykemickým indexem je totiž tzv. posthyperglykemická hypoglykémie
= přemrštěná korekční činnost organizmu. Tento stav může vzniknout v případě, kdy si jedinec vezme před
fyzickou zátěží větší množství monosacharidů, například glukopuru, případně po požití potravin s vysokým
glykemickým indexem. Po krátkém období pocitu síly a energie se rychle dostaví únava, jedinec ztrácí chuť do
cvičení, dochází ke všem negativním důsledkům hypoglykémie. Navíc prudké zvýšení hladiny cukru v krvi po jídle
vede k poklesu HDL (hodného) cholesterolu, zvýšení hladiny triglyceridů (tukové látky, jejichž vyšší hladina je
rizikem) v krvi, stoupá tendence k tvorbě nebezpečných krevních sraženin.
Čím vyšší objem potravin s vysokým glykemickým indexem přijímáme, tím větší je
riziko ukládání tuku.
Konzumace potravin s nízkým glykemickým indexem je součástí doporučení pro stravování
lidí ve vyspělých průmyslových zemích jako preventivní opatření v boji proti
kardiovaskulárním chorobám, diabetu a obezitě.
Trávení a vstřebávání sacharidů
Trávení sacharidů začíná v ústech, kde α amyláza (ptyalin) štěpí škroby na jednodušší cukry.
V žaludku je po promísení potravy s kyselou žaludeční šťávou inaktivováno působení slinné
amylázy.
V tenkém střevě se účinkem amyláz pankreatické a střevní šťávy složené sacharidy štěpí na
jednoduché cukry, hlavně glukózu.
Většina vstřebaných cukrů je odváděna portální krví do jater, pouze část glukózy je
metabolizována buňkami střevní sliznice a využita pro tvorbu ATP.
Pouze velmi malá část sacharidů zůstane nevstřebána a putuje do tlustého střeva, kde jsou
částečně dále metabolizovány bakteriemi.
Potravní strategie s ohledem na příjem sacharidů
Ikona4
Přijímat sacharidy v rámci stanoveného dietního plánu s ohledem na energetický denní
limit.
Sacharidy by měly pokrývat asi 55 % přiváděné energetické dávky.
Mezi sacharidy je nutné preferovat vlákninu, zejména zeleninu a ovoce.
Pro zdroje škrobu platí, že je vhodné přijímat je ve formě potravin s nižším
glykemickým indexem, neboť po jejich konzumaci nedochází k velkým výkyvům
hladiny krevního cukru.
Ovoce a zeleninu by měl zdravý člověk i pacient v sekundární prevenci přijímat v pěti
dávkách denně, přičemž jedna dávka je například jablko, miska salátu či rajče (je
vhodné dát větší prostor zelenině).
Příjem monosacharidů a disacharidů, tj. zejména řepného cukru, je vhodné
minimalizovat (negativním důsledkem je riziko zubního kazu, obezity,
hyperlipidemie, aterosklerózy a diabetu).
ikona6c
Ještě jednou si pročtěte celou kapitolu Sacharidy a svoje znalosti si prověřte testem. VLOŽIT
TEST: Sacharidy
22
Proteiny
Bílkoviny – čili proteiny (z řeckého protos = prvořadý) jsou základní složkou jakékoliv živé
hmoty. Tvoří přibližně 17 % tělesné hmotnosti člověka.
Hlavní funkce bílkovin v organizmu:
Jako součást všech buněk organizmu musí být bílkoviny neustále obnovovány, jsou základem
všech enzymů, řady hormonů, myoglobinu, hemoglobinu, kolagenu, lipoproteinů a dalších
látek. Tvorba vlastních bílkovin je závislá na jejich příjmu z potravy. Fungují jako výhradní
zdroj dusíku a síry pro lidský organizmus.
Jako zdroj energie jsou méně důležité než ostatní živiny, protože v dobře sestavené stravě
hradí obvykle jen 12–20 % energie (1g bílkovin = 4 kcal). Mají specificko dynamický efekt
= zhruba 10% energetické hodnoty přijatých bílkovin se spotřebuje na jejich metabolizmus.
Složení bílkovin
Základním stavebním kamenem bílkovin jsou aminokyseliny (AK). V přirozeně se
vyskytujících aminokyselinách je NH2 skupina téměř vždy na α uhlíku, jde tedy o α-
aminokyseliny. Tyto aminokyseliny mohou být v konfiguraci L a D.
Vysvětlivky: NH2 – aminová skupina, COOH – karboxylová skupina, R – organický radikál,
kterým se aminokyseliny od sebe odlišují
Přirozené aminokyseliny jsou většinou L - α - aminokyseliny. S konfigurací D se setkáváme u
některých antibiotik, bakterií a virů.
Aminokyseliny jsou mezi sebou spojeny peptidovými vazbami, aminoskupina (NH2) jedné
AK se váže s karboxylovou skupinou (COOH) druhé AK.
Při reakci 2 molekul AK se odštěpí molekula vody a vzniklá látka se nazývá peptid.
23
Peptidy rozlišujeme podle počtu aminokyselin na:
dipeptidy - spojení 2 molekul AK
tripeptidy, tetrapeptidy (3, 4 AK)
oligopeptidy (5–10 AK)
polypeptidy (11–100 AK)
proteiny - makropeptidy (nad 100 AK)
Bílkoviny se musí v trávicím traktu rozložit na AK a opět vzniknout "de novo" jako bílkoviny
tělu vlastní.
Základní dělení proteinů podle jejich původu:
živočišné (zdrojem jsou zejména vejce, mléko, maso)
rostlinné (dobrým zdrojem jsou luštěniny sója, hrách, fazole, čočka)
Poměr živočišných a rostlinných bílkovin by měl být optimálně 1:2, pro děti a fyzicky
velmi aktivní jedince 1:1.
Zdroje bílkovin bychom měli vybírat především s ohledem na tuk, který je v příslušné
potravině obsažen. Například u mléčných výrobků upřednostňujeme polotučné varianty,
z druhů mas například ryby či drůbeží maso.
Živočišné zdroje bílkovin mají zastoupení esenciálních aminokyselin v příznivém poměru
a optimální z hlediska potřeb člověka. Jsou však dražší v porovnání s bílkovinami rostlinného
původu. Z tohoto důvodu se výrobci potravin snaží část živočišné bílkoviny nahradit
24
rostlinnou. Jako náhrada se používá směs sójové a kukuřičné mouky, dále směs mouky
z obilovin a moučky z bobů, popřípadě z amarantu nebo pohanky.
Ikona3
Maso sladkovodních či mořských ryb i maso mořských živočichů je velmi dobrým zdrojem proteinů a vitamínů
(zejména B12). Neobsahuje ani velké množství tuků. Je tedy masem dietním a lehce stravitelným. Výjimky však
potvrzují pravidlo, proto i mezi rybami se najdou tučnější druhy například makrela, sardinky, sardele, losos a
sleď. Tuky, které tyto ryby obsahují, jsou však tuky nenasycené, které na rozdíl od nasycených živočišných tuků
prospívají našemu zdraví (viz kapitola Lipidy). Mezi další přednosti rybího masa a masa ostatních mořských
živočichů lze zařadit i snadnou a rychlou přípravu a chuťovou rozmanitost nabízející široké možnosti přípravy
pokrmů.
Ikona3
Přestože se většina bílkovin skládá asi z 20 druhů AK, mohou se v nich některé AK vícekrát opakovat, takže
molekula bílkoviny se může skládat až z 500 jednotlivých AK, seřazených ve specifickém sledu (informace
o pořadí AK v řetězci je uložena v mRNA) – toto základní lineární seřetězení se nazývá primární struktura.
Polypeptidový řetězec zaujímá v prostoru určitou konformaci, mluvíme o sekundární a terciální struktuře.
Sekundární struktura vzniká na základě primární struktury stabilizací polypeptidového vlákna vodíkovými
vazbami (α-helix, β-skládaný list). Terciální struktura určuje vzájemné postavení částí polypeptidového řetězce
v prostoru (globulární, fibrilární); tato struktura dává molekule bílkoviny definitivní prostorovou podobu a má
podstatný vliv pro její biologickou aktivitu.
Kvarterní struktura je dána prostorovým uspořádáním řetězců vůči sobě.
Primární struktura určuje struktury sekundární a terciární. Kvarterní stabilizuje terciární a sekundární.
Narušení struktury bílkoviny vede k její denaturaci, která je vždy spojená se ztrátou fyziologické účinnosti.
Dělení aminokyselin
Aminokyseliny rozdělujeme na:
esenciální (nezbytné), které musí organizmus přijmout v potravě,
semiesenciální, které jsou nezbytné v určitých situacích (růst, renální insuficience…),
a neesenciální, které organizmus sice potřebuje, ale dokáže si je vytvořit.
KLASIFIKACE AMINOKYSELIN
25
ESENCIÁLNÍ SEMIESENCIÁLNÍ NEESENCIÁLNÍ
Izoleucin Arginin Alanin
Leucin Histidin Asparagin
Valin Tyrosin Aspartát
Lyzin Cystein
Metionin Glutamin
Fenylalanin Glutamát
Treonin Glycin
Tryptofan Prolin
Serin
Biologická hodnota bílkovin
Biologická hodnota bílkovin závisí na obsahu esenciálních aminokyselin a na stravitelnosti
bílkoviny. Tzv. biologicky kompletní, plnohodnotné bílkoviny obsahují všechny nezbytné
aminokyseliny ve správném vzájemném poměru a potřebném množství. Poměr esenciálních a
neesenciálních aminokyselin by měl být větší než 0,7. Pokud je jen jediné aminokyseliny
silný nedostatek, ohrožuje to celý proces proteosyntézy. K vysoce kvalitním bílkovinám
patří maso, vejce a mléko, kdežto potraviny rostlinného původu patří do skupiny s nižší
biologickou kvalitou (např. ořechy, luštěniny, obiloviny, rýže, těstoviny a brambory).
Doporučené množství konzumace bílkovin:
Jako minimální doporučovaná výživová denní dávka pro dospělou zdravou populaci byla
stanovena hodnota 0,75–0,8 g proteinu/kg tělesné hmotnosti. Optimální denní dávka bílkovin
je o něco vyšší 1–1,2 g proteinu na kg hmotnosti.
Potřeba bílkovin pro děti je vyšší a činí 2–4 g na kg hmotnosti.
26
Také pro těhotné a kojící ženy jsou denní doporučené dávky vyšší, těhotné ženy by denní
dávku bílkovin měly zvýšit o 10 g a kojící o 20 g.
S přibývajícím věkem se potřeba bílkovin snižuje.
Naopak, v období rekonvalescence po zranění, onemocnění nebo dlouhodobém stresu je
potřeba bílkovin zvýšená.
Vegetariánský způsob stravování s eliminací masných výrobků lze považovat z hlediska
proteinového metabolizmu za postačující, za předpokladu příjmu kvalitních bílkovin mléka
a vajec. Musíme počítat s tím, že rostlinné zdroje bílkovin se liší od živočišných tím, že jsou
obvykle v jedné či více esenciálních aminokyselinách limitované, to znamená, že určitá
esenciální aminokyselina není přítomna vůbec nebo je její množství koncentračně velmi malé.
Z tohoto důvodu je třeba, v případě hrazení bílkovin pouze rostlinnými zdroji, mít stravu
pestrou a vzájemně jednotlivé zdroje kombinovat. Epidemiologické studie potvrzují v
dospělém věku i některé zdravotní přednosti tohoto typu stravování, dané vyšším zastoupením
rostlinných zdrojů, pestrostí stravy a pravděpodobně i celkově odlišným životním stylem
vzhledem k běžné populaci. Vegetariánský způsob života je spojován se snížením zejména
rizika kardiovaskulárních onemocnění a snadnějším udržením přiměřené tělesné hmotnosti.
Na nedostatek bílkovin ve stravě je nejcitlivější vyvíjející se organizmus, tedy především
děti a dospívající mládež (rizikem je opožďování růstu, extrémně snížená tělesná hmotnost,
27
extrémní snížení tuku v těle, svalová atrofie). Pro děti a těhotné ženy je pak příjem bílkovin
z čistě rostlinných zdrojů považován za nevhodný (problematický je nejen nedostatek
některých esenciálních aminokyselin, ale také železa, vitamínu B12, vápníku, zinku a dalších
látek).
Nadměrný přísun bílkovin ve stravě je také rizikový protože může způsobit orgánové
funkční změny – např. onemocnění ledvin, poruchu jaterních funkcí či vzestup krevního tlaku.
Někteří autoři dokonce dávají do souvislosti vysokou spotřebu bílkovin a výskyt nádorových
onemocnění.
Trávení a vstřebávání proteinů
Trávení bílkovin začíná až v žaludku pomocí pepsinu produkovaného žaludeční sliznicí.
V žaludeční šťávě je hojně zastoupená kyselina chlorovodíková, která usnadňuje účinek
pepsinu denaturací bílkovin a vytvořením optimálního pH. Účinek pepsinu je ukončen
vzestupem pH po promísení tráveniny se střevním obsahem v tenkém střevě.
V tenkém střevě enzymy pankreatu (trypsin, chymotrypsin, karboxypeptidázy, elastáza) štěpí
bílkoviny na peptidy. Vzniklé peptidy jsou dále štěpeny na jednotlivé aminokyseliny pomocí
peptidáz a aminopeptidáz v kartáčovém lemu enterocytů tenkého střeva.
Za 3–5 hodin po příjmu potravy se proteiny téměř plně rozloží a uvolněné aminokyseliny,
dipeptidy a tripeptidy se vstřebají portální krví.
Pouze velmi malá část proteinů pocházejících ze stravy unikne procesu trávení a vstřebávání.
Zdrojem většiny proteinů přítomných ve stolici jsou bakterie a odloupaný epitel sliznice
tlustého střeva. Proto u osob konzumujících stravu bohatou na vlákninu, u kterých je větší
množství bakterií v tlustém střevě, je vyšší obsah bílkovin ve stolici.
Potravní strategie s ohledem na příjem bílkovin
ikona4
Přijímat bílkoviny v rámci stanoveného dietního plánu s ohledem na energetický denní
limit.
Bílkoviny by měly pokrývat asi 15 % přiváděné energetické dávky.
Zastoupení živočišných a rostlinných bílkovin je doporučováno v poměru 1:2, pro děti
a jedince s vysokou fyzickou aktivitou v poměru 1:1.
Zdroje živočišných bílkovin vybíráme zejména s ohledem na typ a množství
obsaženého tuku – rizikem je vyšší příjem cholesterolu a nasycených tuků
(preferujeme polotučné mléčné výrobky a libové maso).
Příjem bílkovin a úplného spektra aminokyselin je nezbytnou podmínkou
fyziologického vývoje organizmu, jeho obranného (imunitního) systému, vývoje
nervového systému atd.
Vegetariánský způsob stravování je možné využít i při prevenci a léčbě dospělých
osob s rizikem kardiovaskulárních chorob. Pro některé skupiny osob je však tento
způsob stravování nevhodný – děti, těhotné a kojící ženy, jedinci s vysokým fyzickým
zatížením zejména silového charakteru.
Ikona6c
Získané znalosti si zkontrolujte následujícím testem. VLOŽIT TEST: bilkoviny
28
Lipidy
Ikona6c
Než se pustíte do následující kapitoly, udělejte si krátký test zaměřený na množství tuku ve
stravě. VLOŽIT TEST: tuky ve strave
Tuky jsou nejkoncentrovanějším zdrojem kalorií. Vzhledem ke své dvojnásobné energetické
denzitě v porovnání se sacharidy nebo proteiny, přispívají k podstatnému zvyšování celkově
přijaté energie. Na energii však tělo snadněji než tuky zpracovává glukózu a alkohol. Díky
tukům nám jídlo chutná – dodávají jídlu krémovou konzistenci a látky, které mu propůjčují
charakteristickou chuť a vůni. Jsou však nejhůře stravitelnou složkou potravy.
Stejně jako u sacharidů je molekula lipidů složena z uhlíku, kyslíku a vodíku.
Hlavní funkce tuků v organizmu:
zdroj energie (triacylglyceroly)
energetická zásobárna (depotní tuk)
nezbytná součást membrány každé buňky (fosfolipidová dvojvrstva)
výchozí stavební kámen pro syntézu některých látek (kortikoidy, pohlavní hormony,
prostaglandiny…)
nezbytné pro vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích (A, D, E, K) a karotenoidů
mechanická opora a ochrana orgánů
izolační vrstva (jsou špatným vodičem tepla)
termoregulace (hnědý tuk)
Základní dělení lipidů podle jejich původu:
Stejně jako u bílkovin pocházejí tuky v naší stravě z rostlinných a živočišných zdrojů.
Rostlinné i živočišné tuky mají stejnou obecnou strukturu i chemickou skladbu, mají však
rozdílné fyzikální vlastnosti. Rostlinné oleje mají při pokojové teplotě charakter kapaliny,
živočišné tuky jsou tuhé.
Složení tuků
Tuky obsažené v potravě se nazývají triacylglyceroly (TGL), protože obsahují jednu
molekulu glycerolu, který na sebe váže 3 mastné kyseliny (MK).
Tři mastné kyselin obsažené v molekule triacylglycerolu jsou často různé. V jednom tuku
mohou být molekuly s nasycenými, mononenasycenými a polynenasycenými mastnými
kyselinami.
Potravinu hodnotíme podle toho, který typ mastné kyseliny v dané surovině převládá.
PROCENTUÁLNÍ ZASTOUPENÍ MASTNÝCH KYSELIN VE VYBRANÝCH
TUCÍCH A OLEJÍCH
29
Mastné kyseliny mají dva výrazné znaky, kterými se od sebe odlišují a ovlivňují využití tuků
v organizmu:
1. Délku uhlíkového řetězce (mohou obsahovat 4–20 atomů uhlíku):
MK s krátkým řetězcem – SCT (short chain triglycerides) mají 4–8 uhlíků (mléčný
tuk)
MK se střední délkou řetězce – MCT (medium chain triglycerides) s 8–12 uhlíky
(mléčný tuk, kokosový a palmový olej)
MK s dlouhým řetězcem – LCT (long chain triglycerides) mají více než 12 uhlíků
(oleje i živočišný tuk)
2. Typ vazby mezi atomy uhlíku (jednoduché a dvojné) a umístění vodíku v uhlíkovém
řetězci:
Nasycené mastné kyseliny bez dvojné vazby mezi atomy uhlíků
Nenasycené mastné kyseliny s jednou nebo více dvojnými vazbami mezi uhlíky
Nasycené mastné kyseliny
30
Tuky obsahující převážně nasycené mastné kyseliny jsou při pokojové teplotě spíše tuhé, je to
tuk obsažený zejména v živočišných produktech v másle, sádle, tučných druzích masa,
vaječném žloutku a z rostlinných zdrojů se nachází v palmovém a kokosovém oleji.
Struktura nasycené mastné kyseliny (s krátkým řetězcem, C4:0):
31
Konzumace potravin bohatých na nasycené tuky je spojována s rizikem kardiovaskulárních
chorob, protože:
jsou bohatým zdrojem cholesterolu (kromě kokosového a palmového oleje)
a navíc vysoký příjem nasycených tuků stimuluje tvorbu endogenního cholesterolu
v játrech (včetně kokosového a palmového oleje), takže konečným výsledkem je opět
zvýšená hladina cholesterolu v krvi. Vysoká hladina cholesterolu v krvi je potom
základem pro tvorbu aterosklerotického plátu v cévách.
Nenasycené mastné kyseliny
Tuky bohaté na nenasycené mastné kyseliny obsahují dvojné vazby, které ovlivňují jejich
vlastnosti - např. bod tání je tím nižší, čím více dvojných vazeb mastná kyselina obsahuje,
rovněž riziko oxidace mastných kyselin stoupá s počtem dvojných vazeb (tuk je citlivější na
poškození teplem či světlem).
Mononenasycené mastné kyseliny - obsahují jednu dvojnou vazbu
32
Struktura mononenasycené MK (ω9, dvojná vazba je umístěná mezi 9. a 10. uhlíkem od
methylové skupiny):
zdroj: olivový a řepkový olej, avokádo, ořechy a jádra, lněná semínka
Předpokládá se, že mononenasycené MK mohou snižovat citlivost tkání na oxidační
stres.
Polynenasycené mastné kyseliny - mají více dvojných vazeb (mohou obsahovat 2–6
dvojných vazeb)
33
Struktura polynenasycené MK se dvěma dvojnými vazbami (ω6, první dvojná vazba je
umístěná mezi 6. a 7. uhlíkem od methylové skupiny):
zdroj: většina rostlinných (slunečnicový, sojový, kukuřičný, klíčkový) a rybích olejů, dýňová
a sezamová semínka, vlašské ořechy, tofu, sádlo
Nasycené a nenasycené MK si může tělo vyrobit ze sacharidů, alkoholu a bílkovin.
Některé polynenasycené si však tělo vyrobit nedokáže (nazýváme je esenciální) a musí
je čerpat z potravy (kyselina linolová, linolenová).
Existují 2 skupiny esenciálních polynenasycených mastných kyselin:
3. skupina omega-3
Zdroje:
o rostlinného původu - sojový a řepkový olej, ořechy,
o živočišného původu - mořské ryby a živočichové (sardinky, sleď, makrela,
losos).
Tyto mastné kyseliny jsou nezbytné pro správný vývoj mozku a oční sítnice v ranném
vývoji lidského plodu, zmírňují záněty a snižují srážlivost krve, napomáhají při léčbě
srdečních chorob, lupénky a artritidy.
Denní dávka: 10 dkg sledě nebo 1- 2 lžičky řepkového oleje či hrstka ořechů.
4. skupina omega–6
Zdroje: nachází se v rostlinných olejích (slunečnicový, olivový, kukuřičný) i v
živočišných tucích (sladkovodní ryby - úhoř, sumec, kapr, pstruh).
Jsou nezbytnou součástí buněčných membrán a slouží také k tvorbě eikosanoidů (látky
podobné hormonům).
Denní dávka: 2 lžičky slunečnicového oleje nebo hrst mandlí či ořechů.
Správné zastoupení esenciálních mastných kyselin chrání nejdůležitější sval našeho těla –
srdce (snižují srážlivost krve, blokují tvorbu aterosklerotického plátu na stěnách cév, snižují
hladinu tuků v krvi).
Bylo také zjištěno, že příznivé vyvážení těchto kyselin zvyšuje vnímavost buněk na inzulín.
Ikona3
Považuje se za ideální, pokud je ve stravě poměr omega-3 MK a omega–6 MK: 2/5.
Omega-6 mastné kyseliny jsou obsaženy v dostatečném množství v celé řadě běžných potravin, ale zastoupení
omega-3 mastných kyselin je v naší stravě vzácnější. Proto je skutečný doporučovaný poměr obou mastných
kyselin ve skutečnosti obvykle 1/20 až 1/40.
Podle nových doporučení je vhodné snížit poměr omega-3/ omega-6 z 2/5 dokonce na 1/1!
Je třeba zdůraznit, že množství a složení tuku v dietě hraje významnou roli v metabolizmu
buněk a jejich diferenciaci. Mastné kyseliny mohou svým ukládáním změnit vlastnosti
buněčných membrán, a tak modifikovat odpověď na hormonální podněty. Kromě toho přímo
34
významně ovlivňují expresi některých genů, které hrají klíčovou roli v metabolizmu lipidů
a sacharidů.
Trans nenasycené mastné kyseliny (TFA)
Každá dvojná vazba, kterou mastné kyseliny obsahují, může mít dvojí prostorové
uspořádání: může obsahovat oba vodíky na dvojné vazbě na stejné straně (vazba cis) nebo
na různých stranách (vazba trans). Toto prostorové uspořádání má za následek značnou
změnu ve tvaru molekuly.
Ikona3
Trans nenasycené mastné kyseliny (přesněji trans-izomery mastných kyselin) jsou nenasycené mastné kyseliny,
které mají alespoň jednu dvojnou vazbu v trans- konfiguraci.
Cis konfigurace mastných kyselin = atomy vodíku dvojné vazby jsou na stejné straně uhlíkového řetězce,
který má tvar L.
Trans konfigurace mastných kyselin = uhlíkový řetězec je více lineární (podobný mastné kyselině s dlouhým
řetězcem) a atomy vodíku dvojných vazeb leží na opačných stranách řetězce.
Rozdílné prostorové uspořádání molekul má velký význam v enzymových reakcích a při
tvorbě membrán, kde se tyto kyseliny nejvíce uplatňují.
Konfigurace cis je v přirozeně se vyskytujících tucích častější, obvykle se proto v názvu ani
výslovně neoznačuje.
Trans formy nenasycených mastných kyselin vznikají v malém množství přirozeně
činností mikroorganizmů v trávicím ústrojí přežvýkavců a jsou obsaženy v tuku těchto
zvířat, tj. i v mase, ale především mléce a másle. Proto máslo vyráběné z kravského
mléka obsahuje asi 5 % TFA.
Trans formy nenasycených mastných kyselin vznikají také uměle. Jejich zdrojem jsou
v tomto případě především ztužené tuky vyráběné hydrogenací tekutých nenasycených
tuků (ztužování) a při jejich dezodoraci (záhřevu na velmi vysokou teplotu, který je
součástí rafinace téměř všech rostlinných olejů).
Zdrojem těchto trans nenasycených mastných kyselin jsou v moderní výživě
především jedlé tuky vyráběné hydrogenací tekutých nenasycených tuků v procesu
tzv. ztužování. Některé jedlé tuky na českém trhu obsahují stále ještě přes 20 % TFA
(např. Omega, Ceres). Moderní technologie ztužování tuků dovede snížit množství
35
TFA v celkových triacylglycerolech na zlomky procenta (např. tuky Flora či Rama
obsahují jen minimální množství TFA). Velkým problémem však jsou potravinářské
výrobky, které obsahují cukrářské a pekařské margaríny. Sem patří různé sušenky,
oplatky, ale také koblihy, tukové rohlíky, a potenciálně všechny potraviny, které mají
na obalu napsáno, že obsahují ztužený rostlinný tuk. I v zařízeních veřejného
stravování se zřejmě používají produkty obsahující ztužený rostlinný tuk velmi často.
Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2003 doporučila, aby příjem TFA ze stravy
nepřekročil 1 % celkového energetického příjmu.
Příjem potravin bohatých na TFA zvyšuje významně riziko aterosklerózy a také diabetu
(zvyšují inzulínovou rezistenci).
Cholesterol
Cholesterol je nezbytně nutnou součástí každé živé buňky. V organizmu je nutný pro
správnou funkci buněčných membrán, tvorbu žlučových kyselin, steroidních hormonů
a vitamínu D. Jeho vysoká koncentrace je však riziková (vznik kardiovaskulárních chorob,
tvorba žlučových kamenů). V nelichotivém žebříčku současných největších „zabijáků“ lidstva
je cholesterol řazen na 3. místo, hned za hypertenzi a kouření. V České republice má příliš
vysokou hladinu cholesterolu téměř 70 % dospělé populace.
V organizmu se vytváří (endogenně) zejména v játrech. Rovněž ho přijímáme potravou
(exogenní příjem) s potravinami živočišného původu (např. másle nebo sádle).
Syntéza cholesterolu v játrech je zpětnovazebně řízena na základě jeho resorpce ve střevě. Při
vyšším příjmu exogenního cholesterolu se snižuje tvorba endogenního cholesterolu v játrech,
při sníženém příjmu stravy bohaté na cholesterol se naopak zvyšuje množství endogenního
cholesterolu.
Hladinu cholesterolu v krvi snižují hormony štítné žlázy a estrogeny, proto ženy mají
obvykle nižší hodnoty než stejně staří muži.
Čím vyšší je krevní hladina cholesterolu, tím vyšší je i nebezpečí poškození srdce a cév.
Klasické doporučení o příjmu cholesterolu stále uvádí maximálně 300 mg cholesterolu denně
v dietě plánované s ohledem na prevenci aterosklerózy a jejích klinických komplikací.
Potraviny rychlého občerstvení obvykle obsahují velmi vysoké množství cholesterolu
a nasycených tuků.
36
Ikona6c
V deseti testových otázkách si můžete ověřit získané znalosti o cholesterolu. VLOŽIT TEST:
cholesterol
Ikona3
Správné složení tuků ve stravě (zastoupení nasycených a nenasycených mastných kyselin) je ve skutečnosti pro
udržování optimální hladiny cholesterolu v krvi důležitější než samotný obsah cholesterolu. Rovněž například
konzumace s vysokým obsahem fytosterolů (rostlinných sterolů) napomáhá udržení optimální hladiny
cholesterolu v krvi. Fytosteroly (výhradně zastoupené v rostlinné stravě) jsou chemicky velmi podobné
cholesterolu, proto se mohou navázat na vazebné místo (v micelách) pro cholesterol a snížit tak jeho absorpci
z tenkého střeva. Tento efekt je v poslední době využíván v tzv. „funkčních potravinách”, margarínech, jogurtech
a jiných potravinách obohacených rostlinnými steroly.
Trávení a vstřebávání lipidů
Minimální část lipidů (obsažených zejména v mléčném tuku) je štěpena již v ústech a žaludku
slinnou a žaludeční lipázou.
Většina je trávena až v tenkém střevě, kde působením žluči dochází k jejich emulgaci (vznik
drobných tukových kapének). Emulgací se velmi výrazně zvětší povrch pro působení lipáz.
Pankreatická lipáza štěpí triacylglyceroly na jednotlivé mastné kyseliny a glycerol, které se
společně s cholesterolem formují do micel. Micely putují do enterocytů, kde dochází
k resyntéze triacylglycerolů a kompletují se do lipoproteinových komplexů nazývaných
chylomikra, které lymfatickými cestami putují do krve a odtud do jater. Pouze malá část
mastných kyselin (s krátkou a střední délkou řetězce) vstupuje přímo portální krví do jater.
37
Potravní strategie s ohledem na příjem tuků
Ikona4
Tuky by měly pokrývat maximálně 30 % přiváděné energie.
Z tuků je vhodné preferovat zdroje mononenasycených a polynenasycených mastných
kyselin, zejména konzum olivového oleje, ryb (zvláště mořských, měly by být), kuřat
a krůt, ze kterých byl odstraněn podkožní tuk, dále pak mandlí, vlašských a lískových
ořechů.
Nasycené mastné kyseliny, které se vyskytují ve vepřovém, hovězím a skopovém
mase, mléce a mléčných výrobcích, je nutné konzumovat nejvýše do 10 % všeho
přijímaného tuku. Nasycené mastné kyseliny se ale vyskytují i v některých rostlinných
tucích, zejména v tuku kokosovém a palmovém. Proto jsme opatrní i při nutriční
deklaraci o obsahu rostlinného tuku.
Zvláště se vyhýbáme konzumaci trans nenasycených mastných kyselin, obsažených v
některých margarinech, pokrmových tucích a potravinářských produktech, při jejichž
výrobě byly použity částečně ztužené tuky.
Ikona6c
A opět si můžete otestovat svoje znalosti, tentokráte o lipidech. VLOŽIT TEST: Tuky
Kapitola 3 – Tekutiny
Ikona1
Tato velmi krátká kapitola vás seznámí s významem, potřebou a vhodnými zdroji tekutin.
Člověk denně v průměru vyloučí asi 2,5 l vody močí, stolicí, dýcháním a potem. Při
zvýšených ztrátách tekutin (vyšší pohybová aktivita, vyšší teplota prostředí…) je tato potřeba
tekutin samozřejmě vyšší.
Optimální množství tekutin, které bychom měli za den přijmout, je samozřejmě závislé
zejména na jejich výdeji. Významně je však ovlivňují i např. množství a skladba potravy
38
(např. hojné zastoupení zeleniny a ovoce snižuje potřebu příjmu tekutin nápoji, konzumace
většího množství výrazně sladké či slané potravy ji zvyšuje).
Důležitou podmínkou pro udržení stálosti vnitřního prostředí organismu je rovnoměrný
přísun tekutin během dne. Nejvhodnějším nápojem na doplňování tekutin je obvykle voda -
pitná z vodovodu nebo balená (pro zlepšení chuti ji lze ochutit např. citronem), různé druhy
čajů, včetně čajů ovocných, ředěné ovocné či zeleninové šťávy. Obecně se dá říci, že pitná
voda z veřejných vodovodů má v České republice velmi dobrou kvalitu. Minerální vody jsou
vhodné pouze k rozšíření nabídky nápojů a tekutin. Nejsou však vhodné k dennímu pití
a jejich příjem by neměl přesáhnout 0,5 l denně. Zcela nevhodným druhem tekutin jsou
sladké limonády, toniky a kolové nápoje.
Vody sycené kysličníkem uhličitým jsou oblíbeným osvěžujícím nápojem, ale u citlivých
jedinců mohou způsobit žaludeční a trávicí obtíže, v žádném případě nejsou vhodné pro
sportovní nápoje.
Káva a alkoholické nápoje se nepočítají do celkového objemu vypitých tekutin, mohou být
pouze chuťovým doplňkem stravy. Rozhodně by se měly užívat v rozumné míře. Zdravý
dospělý člověk by neměl vypít denně víc než 0,5 l piva nebo 0,2 l vína. Káva by se měla pít
se sklenicí vody.
Strategie optimálního příjmu tekutin
Ikona4
Pro optimální hydrataci není důležitý jen příjem tekutin a jejich složení, ale i složení
potravy.
Je nutné rozložit příjem tekutin během dne a regulovat ho podle zátěže a potřeby.
39
Nejvhodnější nápoje pro horké počasí jsou čistá voda nebo nakyslé či nahořklé nápoje.
Sladké a přechlazené zvyšují pocit žízně.
U vrcholových sportovců a některých náročných profesí je vhodné zařazení iontových
nápojů.
Kapitola 4 – Vitamíny, minerální látky a stopové prvky
Ikona1
Ve čtvrté kapitole se seznámíte s jednotlivými makroelementy a mikroelementy, které jsou
důležité pro optimální stravování. Nejprve vám bude vyložen jejich význam ve výživě a dále
následuje výčet jednotlivých vitamínů, minerálních látek a stopových prvků, jejich
doporučené denní dávky, vhodné potravinové zdroje a klinické projevy nedostatku. Závěr
kapitoly je věnován antioxidantům.
Vitamíny
Vitamíny sice neposkytují tělu žádnou energii, ale přesto jsou nezbytnou složkou naší stravy.
Obvykle jsou potřebné v denní dávce pouze několika miligramů nebo mikrogramů. Vitamíny
jsou součástmi nejrůznějších enzymů, biokatalyzátory chemických reakcí v organizmu,
některé z nich jsou významnými antioxidanty.
Lidský organizmus si, až na některé výjimky, nedokáže vitamíny sám vyrobit, a proto je musí
získávat prostřednictvím stravy.
Ikona3
Výjimkou je vitamín D, který se při dostatečné době expozice vytváří působením UV záření v kůži. Malé množství
B3 vitamínu se může přetvořit z aminokyseliny tryptofanu (za přítomnosti vitamínu B6), bakterie v tlustém střevě
také vytvářejí vitamín K.
Dělení vitamínů
Obecně se dělní vitaminy na rozpustné v tucích (A, D, E a K) a rozpustné ve vodě (vitamín
C a B komplex – který je tvořen 8 vitamíny).
Vitamíny, které řadíme mezi tzv. rozpustné ve vodě, chybí častěji v lidském těle. Prochází
tělem, jsou okamžitě využity, ale nikde se nehromadí. Naopak vitamíny rozpustné v tucích se
v těle hromadí, jejich nedostatek nastává až po delší době (týdny až měsíce) nedostatečného
příjmu; hrozí však u nich větší riziko předávkování.
40
Referenční příjem živin
Odborníci doporučují denní hodnoty těchto látek = referenční příjem živin (RDA,
recommended dietary allowance), který je dostatečný pro 97 % populace. Individuální nároky
každého jednotlivce se ovšem budou trochu lišit (děti, těhotné a kojící matky, nemocní …).
Ikona3
Zvýšená potřeba některých vitamínů u různých skupin zdravé populace
Kojenci vit. C, vit. A (většinou stačí ve formě ovocných a zeleninových šťáv, které současně
zajišťují i dostatek železa)
vit. D
Děti, dorost vit. C, vit. B, vit. A, vit. D
Gravidní ženy vyšší nároky na všechny vitamíny, největší deficit je u kyseliny listové
Kojící ženy vit. C, vit. B, vit. D
Staří lidé vzhledem k nízkému energetickému příjmu je nižší potřeba vitamínů regulujících
metabolizmus (zejména vit. B), často tito lidé však méně konzumují ovoce a zeleninu
(z finančních důvodů a také mají potíže s chrupem) a je tedy vhodné doplňování vit.
C a vit. A
Duševně pracující vit. C, vit. B (udržování pozornosti), vit. A (zrak)
Těžce fyzicky pracující vit. B (vyšší příjem energie)
sportovci obecně větší potřeba vitamínů - hlavně antioxidanty
Zvýšená potřeba vitamínů při některých onemocněních
Hojení ran vit. A, vit. C
Nádorová onemocnění vit. B1, vit. B6, vit. C, vit. A
Odstranění části žaludku vit. B12
Jaterní onemocnění kyselina listová, vit. B6, vit. B1, vit. D
Onemocnění ledvin kyselina listová, vit. B6, vit. C
Virózy vit. C
Některé další případy zvýšené potřeby vitamínů:
při užívání léků obsahujících kyselinu salicylovou (Aspirin) - zvýšené vylučování vit. C
močí,
u léků snižujících kyselost žaludku (antacida) je snížená absorpce vit. B12,
u hormonální antikoncepce jsou snížené hladiny vit. C, vit. B2, vit. B6, vit. B12 a
kyseliny listové.
Nadměrné dávky vitamínů
41
V posledních letech (v souvislosti s rozmachem výroby multivitamínových přípravků) se
rozvíjí pravidelné a dlouhodobé užívání vitamínů v dávkách, jež mnohonásobně převyšují
jejich běžně doporučovaný denní příjem. Lidé tyto dávky užívají s přesvědčením, že působí
podpůrně nebo ochranně při velké psychické nebo fyzické zátěži. Je třeba si ale uvědomit, že
vitamíny užívané ve vysokých dávkách mohou mít nežádoucí účinky a některé mohou působit
přímo toxicky.
V zásadě není škodlivé ani delší překročení farmakologické dávky (v prevenci chorob) pouze
u vitamínů C a B (mimo B6). Naproti tomu jsou prokazatelně škodlivé nadměrné dávky u
vitamínů A, D, K a B6.
Ikona3
K negativním účinkům megadávek vitamínů je nutno připočítat i stav podobný závislosti na vitamínech, kdy po
přerušení užívání se mohou vyskytnout příznaky hypovitaminóz až avitaminóz.
Dalším rizikovým faktorem pro příjem vysokých dávek je to, že ačkoliv řada vitamínů a minerálů působí
v organizmu antioxidačně, při nadměrných dávkách se tento účinek mění a mají potom naopak prooxidační
účinek.
Při přijímání vysokých dávek vitamínů se kromě výše uvedených zdravotních rizik dramaticky snižuje jejich
vstřebávání a možnost využití v organizmu.
Uvedu příklad: Za běžných podmínek může vaše tělo u vitamínu C najednou využít pouze asi 60 mg. Jestliže
zvolíte tabletu s obsahem 1000 mg, s největší pravděpodobností 940 mg vyloučíte.
Vitamíny i minerály je tedy výhodnější doplňovat v nižších dávkách několikrát denně nebo volit formy
s retardovaným účinkem (prodlouženou dobou vstřebávání).
Máme k dispozici jen velmi málo výzkumů, které by se zabývaly dlouhodobými účinky vysokých dávek vitamínů
na lidský organizmus. Proto bychom je měli užívat opravdu jen v indikovaných případech (nemoc, velká fyzická
nebo psychická zátěž).
Vitamíny rozpustné v tucích
Vitamín Zdroj RDA Funkce Nedostatek
A
(retinol,
β karoten)
Játra, mléko,
mrkev, špenát,
salát, meruňky,
rajčata.
1–2 mg Je nezbytný pro
růst a buněčný
vývoj, zrak a
imunitní funkce.
Karoten má
důležitou funkci
jako antioxidant.
Šeroslepost,
rohovatění kůže,
zvýšené riziko
infekce.
D
(cholekalciferol)
UV záření, rybí
tuk, žloutek.
10 μg Vstřebávání Ca a
P ze střeva,
ukládání Ca do
kostí a zubů.
Křivice, porucha
mineralizace kostí.
E
(tokoferol)
Rostlinné oleje,
ořechy a
semena, žloutek,
celozrnné
obiloviny.
8–14 mg Antioxidant, brání
poškození
membrán buněk,
je nutný pro
správnou funkci
reprodukčních
orgánů,
Poruchy
krvetvorby, jater,
reprodukce,
kapilární
permeability,
poškození plodu.
K
(fylochinon)
Listová
zelenina, zelí,
špenát, rajčata,
0,5–1 mg Je důležitý pro
tvorbu některých
bílkovin
Velmi zřídka,
potřeba je kryta
produkcí bakterií
42
brokolice,
žloutek, vepřové
a hovězí maso.
(glykoproteiny),
nezbytný pro
normální srážlivost
a krvácivost.
v tlustém střevě.
Poruchy srážení
krve, krvácivost.
Vitamíny rozpustné ve vodě
Vitamín Zdroj RDA Funkce Nedostatek
C
(kyselina
askorbová)
Zejména
rostlinné zdroje
- citrusové
ovoce,
brokolice,
paprika, jahody,
kiwi, brambory.
80 mg Velmi významný
antioxidant,
nezbytný pro
tvorbu kolagenu,
vstřebávání Fe,
syntézu
steroidních
hormonů,
aktivátor
metabolizmu.
Snížená imunita,
zvýšená únava,
krvácivost dásní.
B1
(thiamin)
Celozrnné
obiloviny,
ořechy,
luštěniny, sója,
vepřové maso,
játra, kvasnice.
1–1,5 mg Nezbytný k
získávání energie
ze sacharidů, tuků a
alkoholu, důležitý
pro funkci
nervového systému
a srdečního svalu.
Ztráta chuti k jídlu,
zmatenost, nervové
poruchy, nemoc
beri-beri (svalová
slabost,
nepravidelný
srdeční rytmus,
psychické
poruchy).
B2
(riboflavin)
Kvasnice,
mořské řasy,
játra, mléko,
jogurt, vejce,
maso, ryby,
obilniny.
1–2 mg Nezbytný k
získávání energie
ze sacharidů, tuků a
bílkovin, pro dobrý
stav kůže, odolnost
proti infekci.
Záněty kůže a
sliznic, padání
vlasů.
B3
(nikotinamid,
niacin, vitamín
PP)
Játra, libové
maso, drůbež,
luštěniny,
brambory,
snídaňové
obilniny a
ořechy, částečně
tvořen
z tryptofanu.
13–20 mg Podílí se na
metabolizmu cukrů,
tuků i bílkovin, je
nepostradatelný pro
činnost nervové
soustavy.
Záněty kůže a
sliznic, únava,
deprese, nemoc
pelagra (zánět kůže,
průjem, demence).
B5
(kyselina
pantotenová)
Prakticky ve
všech
potravinách
živočišného i
rostlinného
původu
(celozrnný
5–10 mg Podílí se na
metabolizmu cukrů
a tuků, dobrém
stavu kůže a vlasů.
Vyskytuje se velmi
zřídka - nervové
poruchy, padání
vlasů.
43
chléb, játra,
ořechy, sušené
ovoce).
B6
(pyridoxin)
Libové maso,
vejce, celozrnné
pečivo, obilniny,
banány,
kvasnice, sója.
1,2–2 mg Podílí se na
metabolizmu cukrů,
tuků i bílkovin, je
důležitý pro
imunitní funkce,
nervový systém a
tvorbu červených
krvinek.
Vyskytuje se zřídka
- anémie, deprese,
zmatenost.
B7
(biotin, vitamín
H)
Je široce
rozšířený ve
všech
rostlinných i
živočišných
potravinách
(játra, arašídy,
žloutek).
0,3 mg Podílí se na
metabolizmu cukrů,
tuků i bílkovin.
Vyskytuje se zřídka
- záněty kůže,
padání vlasů.
B9
(kyselina
listová)
Játra, listová
zelenina,
pomeranče,
pšeničné klíčky,
snídaňové
obilniny.
0,2–0,4 mg Důležitý pro tvorbu
červených krvinek
(spolu s vit. B12) a
fungování
nervového systému.
Je nutný pro
buněčné dělení a
tvorbu DNA, RNA,
bílkovin.
Je zvláště důležitý
před početím a
během těhotenství.
Anémie, defekty
nervového systému
u novorozenců,
poškození střev.
B12
(kobalamin)
Nachází se
zejména v
potravinách
živočišného
původu - maso,
játra, vejce,
mléko, částečně
produkován
střevní
mikroflórou.
2 μg Je nutný pro růst a
dělení buněk a pro
tvorbu červených
krvinek. Je rovněž
nedílnou součástí
tvorby DNA, RNA
a myelinu.
Je důležitý pro
transport kyseliny
listové.
Anemie, únava,
degenerativní
změny nervového
systému.
Minerální látky a stopové prvky
Minerální látky a stopové prvky, ač nejsou stejně jako vitamíny nositeli energie, jsou zcela
nezbytnou složkou naší stravy. Minerální látky v podobě solí vnášejí do našeho těla potřebné
biogenní i stopové prvky.
44
Krátkodobě si tělo dokáže udržet rovnováhu minerálních látek samo. Pokud je však jejich
příjem dlouhodobě nízký, tělo čerpá ze zásob uložených ve svalech, játrech, kostech.
Mezi minerální látky řadíme ty prvky, jejichž denní potřeba je 100 miligramů nebo vyšší.
U stopových prvků je jejich požadované množství nižší než 100 mg na den.
Nejvýznamnější z hlediska nutričních defektů je nedostatek vápníku, železa a jódu.
V posledních letech je také dáván důraz na dostatečnou suplementaci hořčíkem a zinkem.
Koncentrace minerálních a stopových látek v potravinách závisí na jejich množství v půdě, na
níž byly pěstovány rostliny a na níž se pásl dobytek.
Schopnost vstřebávat minerální látky z potravy ovlivňují některé další živiny – pro
vstřebávání vápníku je například nezbytná přítomnost vitamínu D, potraviny s vitamínem C
usnadňují vstřebávání železa, zvláště železa nehemového, které se nachází v potravinách
rostlinného původu. Další složky potravin, například taniny (v čaji) a fytová kyselina
(v pšeničných otrubách a neloupané rýži), mohou bránit vstřebávání vápníku, železa a zinku.
Nejdůležitější minerální látky lidského těla jsou:
sodík, draslík, vápník, fosfor, chlór a hořčík.
Nejdůležitější stopové prvky lidského těla jsou:
síra, železo, zinek, jód, selén, fluór, měď, chróm, mangan a hliník.
Minerální látky
Prvek Zdroj RDA Funkce Nedostatek
Sodík Kuchyňská sůl. 1,5–2 g Sodík tvoří základ
elektrolytu, ve kterém
probíhají všechny
životní projevy buněk.
Společně s draslíkem
regulují vodní
rovnováhu v těle, podílí
se na udržování
homeostázy krve, je
nezbytný pro nervovou a
svalovou činnost.
Vyskytuje se vzácně,
může vést k nízkému
krevnímu tlaku,
dehydrataci a
svalovým křečím.
Draslík Většina potravin
obsahuje draslík,
ovoce, zelenina a
mléko jsou velmi
dobrými zdroji.
2,5 g Buňky, nervy a svaly by
bez draslíku nemohly
správně pracovat, je
hlavním intracelulárním
iontem, vyrovnává
účinky nadměrného
příjmu sodíku. Draslík je
nezbytný pro šíření
nervových vzruchů.
Slabost, pomatenost,
srdeční selhání.
Vápník Mléko,
konzervované
ryby, ořechy a
semena, listová
zelenina.
0,8–1,6 g Podílí se na stavbě kostí
a zubů, je nezbytný pro
přenos nervových
vzruchů, je podmínkou
svalové kontrakce,
Svalová ochablost,
křehké kosti,
patologické
zlomeniny,
osteoporóza, křeče.
45
srážení krve a činnosti
svalů.
Fosfor Potraviny
živočišného i
rostlinného
původu, zejména
maso, ořechy,
obiloviny.
0,5–1g Nutný pro tvorbu kostí a
zubů, uvolnění energie
v buňkách, regulaci
enzymové aktivity.
Nedostatek fosforu je
vzácný, fosfáty se
přidávají do celé řady
potravin.
Chlór Kuchyňská sůl. 2,5 g Je důležitý pro udržování
rovnováhy tekutin,
nezbytný pro tvorbu
žaludeční kyseliny.
Při běžném stravování
se nevyskytuje.
Hořčík Celozrnné
obiloviny,
luštěniny, ořechy,
semena, listová
zelenina, kakao.
0,3–0,5 g Je důležitou složkou
kostí a zubů, nutný pro
přenos nervových
vzruchů a svalové stahy.
Křeče a svalový třes.
Stopové prvky
Prvek Zdroj RDA Funkce Nedostatek
Síra Do organizmu se
dostává nejčastěji
v bílkovinách
(sýry, vejce).
0,5–1 g Síra je složkou dvou
esenciálních
aminokyselin (cystein a
methionin). Nachází se
ve všech buňkách
lidského těla, ve vyšších
koncentracích ji
najdeme v kůži, nehtech
a ve vlasech.
Nevyskytuje se.
Železo Vnitřnosti, libové
maso, ryby,
žloutek, listová
zelenina.
10–20 mg Železo je nezbytná
složka hemoglobinu,
myoglobinu a mnoha
enzymů účastnících se
energetického
metabolizmu.
Únava, chudokrevnost,
snížená
obranyschopnost
organizmu.
Zinek Maso, mořští
živočichové,
vejce, ořechy
a semena, kakao.
7–10 mg Antioxidant, je
nezbytný
pro zdravý růst,
rozmnožování a činnost
imunitního systému,
důležitý pro funkci řady
enzymů, syntézu
inzulínu.
U dospívajících
zpomalení růstu,
poškození kůže, nehtů,
špatná funkce
pohlavních orgánů,
snížená
obranyschopnost.
Jód Mořští
živočichové, sůl
obohacená jódem.
140 µg
Nezbytná součást
hormonů štítné žlázy.
Struma, kretenizmus,
hrubá kůže, špatná
kvalita vlasů, apatie.
46
Selén Mořští
živočichové,
maso, mléko,
vejce, ořechy
a semena, cereálie.
60–70 µg
Antioxidant, je
nezbytný pro správný
pohlavní vývoj, zdravou
kůži a vlasy, pro
zachování dobrého
zraku.
Vyskytuje se vzácně,
zastavení růstu,
opožděný pohlavní
vývoj, snížená
plodnost.
Fluór Zubní pasty, pitná
voda, čaj.
0,3–0,5 g Nezbytná součást kostí
a zubů.
Zubní kaz, špatné
ukládání vápníku do
kosti.
Měď Vnitřnosti, korýši
a měkkýši, ořechy,
semena, houby,
kakao, žloutek.
1–2 mg Je nezbytná pro růst
kostí a tvorbu pojivové
tkáně, je také složkou
mnoha enzymů, které se
účastní ochrany proti
volným radikálům.
Vyskytuje se vzácně,
poruchy růstu a tvorby
kostí, vlasů, nehtů.
Chróm Maso a játra,
žloutek, plody
moře, celozrnné
obiloviny, sýry,
kvasnice.
25 g
Je důležitý pro regulaci
hladiny krevního cukru,
podílí se na úpravě
hladiny tuků a
cholesterolu v krvi.
Snížená glukózová
tolerance, opožďování
růstu.
Mangan Zejména
v rostlinných
zdrojích - ořechy,
obiloviny,
luštěniny, čaj.
2 mg
Antioxidant, má vliv
na fungování
základních
metabolických enzymů,
mineralizaci kostí a
správnou funkci
nervového systému.
Nevyskytuje se.
Hliník Stopová množství
tohoto prvku se
nacházejí ve všech
živých
organizmech.
Není
určeno.
Nemá žádnou známou
biologickou funkci
v těle.
Nevyskytuje se.
Antioxidanty
Stabilní sloučeniny mají v elektronovém obalu elektrony v párech. Volné radikály mají však
nepárový elelektron a snaží se získat jiný do páru z látky ve svém okolí (bílkoviny, tuku,
nukleové kyseliny, cukru). Látka se ztrátou elektronu oxiduje a stává se z ní volný radikál, na
místě volného elektronu se může navázat molekula O2 (peroxidace). Proces probíhá jako
řetězová reakce, dokud není zastavena jiným volným radikálem nebo látkou schopnou volný
radikál vázat - antioxidantem.
Volné radikály jsou vysoce reaktivní složky, které jsou schopny poškodit molekuly typu
DNA, proteiny, sacharidy i lipidy. Nemají jen nepříznivý účinek: pod dozorem bílých
krvinek slouží k zabíjení bakterií, parazitů, virů, nádorových buněk…
Za rok se musí člověk vyrovnat s útokem asi 2 kg volných radikálů, které vznikají:
účinkem ultrafialových, gama a RTG paprsků,
47
jako cizorodé látky ve vzduchu (výfukové plyny, cigaretový kouř),
v organizmu: biosyntézou některých látek či odbouráváním poškozených tkání.
Oxidační stres - dojde-li k porušení rovnováhy mezi volnými radikály a antioxidanty.
Chronický oxidační stres podporuje vznik a rozvoj řady nemocí (ateroskleróza, nádory,
degenerativní onemocnění).
Volných radikálů je mnoho druhů a různé antioxidanty zneškodňují jen některé z nich. Pro
naši ochranu tedy potřebujeme celou řadu antioxidantů.
Organizmus má k dispozici enzymatické (glutathionperoxidáza, superoxiddismutáza,
kataláza) a neenzymatické antioxidační systémy (kromě níže uvedených vitamínů
a minerálních látek jsou to například také glutathion, kyselina močová či bilirubin).
Nejdůležitějšími antioxidanty, které můžeme přijímat potravou, jsou: vitamín C, E, A,
selén, zinek, mangan a koenzym Q10.
Často se také diskutuje o antioxidační aktivitě červeného vína, kde účinnou látkou jsou
flavonoidy (obsažené také např. v cibuli, česneku, čaji) a resveratrol.
Pro vyváženost systému je nutná velmi jemná rovnováha mezi oběma systémy. Navíc musí
být udržena souvislá kaskáda mezi redukovanými a oxidovanými formami jednotlivých
složek. Nahromaděním oxidované formy kteréhokoliv antioxidantu dojde k tomu, že místo
svého antioxidačního účinku se projeví tato forma naopak jako prooxidant a působí
synergicky s aktivními formami kyslíku.
Podáváním antioxidantů, zvláště v době, kdy je jich v naší potravě nedostatek (jaro, zima),
můžeme významně ovlivnit vznik i průběh řady nemocí, popřípadě jim zcela zabránit.
Především je třeba antioxidanty doplňovat u lidí s velkou zátěží (fyzickou i duševní), lidem
ohroženým některými dědičnými chorobami a starším lidem, kterým tzv. vlastní antioxidační
produkce s věkem ubývá.
Obsah antioxidantů v potravinách:
Množství přirozených antioxidantů v jednotlivých druzích ovoce a zeleniny se velice liší i v
důsledku rozdílných postupů v pěstování. Plodina, která plně dozraje v dostatku kyslíku
a slunečního záření, má mnohem vyšší obsah těchto prospěšných látek. Vždy záleží na tom,
zda plod byl sklizen dozrálý, v jakých podmínkách byl skladován a jak byla rychlá jeho cesta
na náš stůl (samozřejmě také na jeho další kuchyňské úpravě). Je rovněž dobré si uvědomit,
že příjem chemicky ošetřených a hnojených plodů (pesticidy, dusičnany) vyvolává v našem
těle oxidační stres.
Zeleninu vařit nebo nevařit?
Některé antioxidanty a antikancerogeny jsou pevně vázané na vlákninu a pro jejich využití je
potřeba zeleninu povařit. Například tepelnou úpravou mrkve se zlepší využití obsaženého
ß karotenu asi 5x, antioxidant lykopén, který se nachází v rajčatech, se uvolňuje až po
tepelné úpravě stejně jako sulforafany obsažené v brokolici, květáku, zelí, kapustě či
kedlubnách.
48
Antioxidanty ve vrcholovém sportu
Suplementace antioxidanty má ve sportu stoupající význam jak pro samotný výkon, tak ve
fázi regenerace. Je třeba je aplikovat ve směsi, ve správnou dobu a správné dávce i podle
druhu sportovní činnosti. Volné radikály urychlují svalovou únavu a prodlužují dobu
regenerace po sportovním výkonu. S věkem klesá celková antioxidační kapacita, proto
starší sportovci potřebují po výkonu delší regeneraci. Špičkový sportovní výkon vyžaduje
velké množství antioxidantů; vlastní zásoba mnohdy nestačí, proto je třeba antioxidanty
suplementovat. Nejčastěji se dodávají vitamin E, C, β-karoten, selen a flavonoidy, méně často
koenzym Q10, zinek, mangan, estrogeny, glukokortikoidy (ty však patří mezi dopingové
látky), rutin aj.
Aplikace antioxidantů je vhodná jednak po sportovním výkonu (do půl hodiny po zátěži),
jednak je vhodné vytvořit u sportovce vyšší antioxidační kapacitu před výkonem. Názory, jak
dlouho před výkonem je třeba provádět suplementaci, se hodně liší. Každý antioxidant
potřebuje různou dobu k docílení optimální hladiny. Antioxidanty rozpustné ve vodě jsou
účinné velmi brzy, rozpustné v tucích se kumulují v těle relativně dlouho. Nejčastěji se uvádí
jako nejkratší doba suplementace cca 10 dní. Zajímavé je, že pomalá červená svalová vlákna
mají 4x více vitaminu E než rychlá bílá vlákna. Bílá vlákna při nedostatku vitaminu E snáze
zanikají. Opakované svalové hypoxie vedou k tvorbě tzv. heat shock proteinů, které umožňují
sportovcům hypoxie lépe snášet.
Dostatečná antioxidační ochrana zabraňuje ztrátám kreatinkinázy a myoglobinu ze svalových
buněk, výrazně zmenšuje poškození svalových buněk volnými radikály, tím se urychluje
regenerace a zkracuje svalová únava.
Ale i trénink optimální intenzity zvyšuje např. aktivitu superoxiddismutázy a jiných
enzymů, čímž zvyšuje schopnost organizmu vyrovnat se s řadou volných radikálů.
Naopak velký nedostatek antioxidantů může snížit fyzický výkon až o 40 %.
Testy 6c
Test zaměřený na antioxidanty vám pomůže rozšířit získané znalosti. VLOŽIT TEST:
Antioxidanty
Kapitola 5 – Tepelná úprava potravin
Ikona1
Následující kapitola je zaměřená na metody tepelné úpravy potravin. Seznámíte se zde
s jednotlivými typy tepelných úprav, jejich vlivem na nutriční hodnotu zpracovávaných
potravin a s pozitivními, ale i negativními důsledky na zdraví člověka.
Způsoby tepelné úpravy potravin
Tepelnou úpravou potravin dochází nejen ke zlepšení stravitelnosti a využití živin (zejména
bílkovin a škrobů), ničení mikroorganizmů, ale také inaktivaci některých antinutričních látek
(např.: V syrovém vejci je mezi biotinem a avidinem velmi pevná vazba, která znemožňuje
využití biotinu. Tato vazba se varem ničí a biotin může být trávicím traktem vstřebán.). Jak
jste se již dozvěděli v předcházející kapitole, také se tepelnou úpravou uvolňuje pevná vazba
některých antioxidantů a vlákniny.
Nejčastější způsoby tepelné úpravy potravin:
49
a) Vaření
Vaření je velmi rozšířený způsob tepelné úpravy většiny pokrmů. Vařením dochází
k úbytku vitamínů (zejména rozpustných ve vodě) a část živin odchází do vývaru, který
má další kuchyňské využití. Nutriční hodnota takto připravených pokrmů je nižší, než u
dušení.
b) Dušení v páře Dušení v páře je nejšetrnější způsob tepelné úpravy pokrmů, které si tak uchovávají
vysokou nutriční hodnotu. Tento způsob tepelné úpravy je velmi vhodný zejména pro
zeleninu a brambory, neboť dušení v páře je velmi šetrné k vitamínům a jejich degradace
je minimální.
c) Dušení v tlakové nádobě („papiňáku“) Rovněž se jedná o velmi vhodnou a šetrnou úpravu pokrmů. Potraviny si zachovávají
vysokou nutriční hodnotu, snižuje se délka tepelné úpravy. Dušení podtlakem je vhodné
pro maso, zeleninu a například brambory.
d) Pečení bez přídavku tuku Tento moderní a dieteticky vhodný způsob úpravy pokrmů je relativně šetrný k živinám,
nezvyšuje obsah tuku v připravovaných pokrmech a ty jsou pro konzumenty chuťově
zajímavé. Pro pečení bez přídavku tuku se využívá kuchyňské nádobí s teflonovou
úpravou povrchu, pečicí folie, lávový kámen atd.
e) Grilování Grilování je teplená úprava masa, do které samozřejmě také řadíme i pečení masa nad
otevřeným ohněm, což je nejstarší způsob tepelné úpravy masa. V současné době
využíváme pro grilování i elektrické grily a horkovzdušné trouby. Grilované maso je mezi
konzumenty velice oblíbené pro své atraktivní senzorické vlastnosti, které jsou závislé
nejen na kvalitě použitého masa, které by mělo být mladé a nepřetučnělé, ale i na
použitých marinádách pro naložení a potírání masa. Při grilování nad otevřeným ohněm
ovlivní senzorické vlastnosti i použití dřeva nebo dřevěného uhlí.
Během grilování je přídavek tuku minimální nebo žádný. Z dietetické hlediska je kvalita
připravovaného pokrmu závislá na šetrnosti grilování a z tohoto důvodu je vhodnější
grilování v troubách.
Z dietetického a zdravotního hlediska spočívá negativum konzumace masa opékaného nad
otevřeným ohněm ve výskytu karcinogenních látek, které při grilování vznikají.
f) Klasické pečení Nutriční hodnota při pečení je ovlivněna šetrností přípravy, použitým pečícím zařízením
a množstvím přidaného tuku.
g) Smažení Z dietetického hlediska se jedná o nejméně vhodný způsob tepelné úpravy potravin. Při
respektování několika zásad lze negativní důsledky na zdraví člověka u takto
připravených pokrmů minimalizovat: Smažené pokrmy konzumujte v omezené míře, pro
smažení používejte pouze tuk k tomu určený a kvalitní. Zdravotně zcela nevhodné je
opakované smažení na již použitém tuku. V tomto tuku se výrazně zvyšuje obsah
produktů oxidace, jako jsou volné radikály, a ty mají karcinogenní účinky. Důležitá je
rovněž i teplota tuku při smažení.
Kapitola 6 – Jaké jsou tedy obecné zásady zdravé výživy?
Ikona1
50
Závěrečná kapitola velmi krátce shrnuje informace všech předchozích kapitol a jasně
formuluje stručná doporučení racionálního stravování.
Kontrolujte si svoji tělesnou hmotnost. Nepřibírejte, snažte se nadbytečnou
hmotnost zredukovat. Dopřejte si alespoň dvakrát týdně větší fyzickou zátěž,
samozřejmě přiměřenou vašemu zdravotnímu stavu. Využijte každé příležitosti
k pohybu. Choďte do schodů.
Přijímejte jen přiměřené množství celkové denní energie. Pro většinu lidí se
sedavým způsobem života je to méně než 2 000 kcal (8200 kJ), denně, někdy i méně
než 1 800 kcal (7380 kJ) denně.
Ze sacharidů volte ty, které mají nižší glykemický index, tedy tmavý chléb a pečivo a
těstoviny, omezte bílé pečivo, cukrářské výrobky a zejména různé oplatky a sušenky.
U nich je většinou problematický nejen glykemický index, ale také použitý tuk.
Ke každému dennímu jídlu jezte porci zeleniny nebo ovoce. Významně zvyšte
konzum zeleninových salátů. Doporučované denní množství zeleniny a ovoce je 600
g, převažovat by měla zelenina. Nejvhodnější zálivka je z kvalitního olivového oleje.
Jezte pravidelně ryby, netučnou drůbež, ořechy a mandle. Přiměřeně konzumujte
maso hovězí, vepřové a skopové a také tučné mléčné výrobky. Velmi omezte konzum
salámů, párků a podobných uzenin.
Dejte si pozor na částečně ztužené tuky. Žádejte informaci o jejich obsahu v tucích i
jiných potravinářských výrobcích. Kde nevíte, raději nekupujte. Ani pojem rostlinný
tuk na obalu potravin nemusí znamenat nějakou výhodu.
Solte přiměřeně.
Alkohol pijte velmi umírněně.
Přijímejte však dostatečně velké množství tekutin, zhruba 2 litry denně ve vodě, čaji,
polévkách. Dávejte pozor na slazené limonády.
Snažte se kupovat a konzumovat raději menší množství kvalitních dražších potravin
než větší množství levnějších. Potraviny produkované eko-farmami mají obvykle
vyšší biologickou hodnotu.
Všímejte si obalů potravin. Každá balená potravina musí být značena nejen názvem
výrobku, výrobcem, údajem o podmínkách skladování včetně teplot, ale i datem
použitelnosti (u výrobků rizikových) nebo datem minimální trvanlivosti u ostatních
výrobků. Nekupujte potraviny neoznačené, podezřele levné, viditelně smyslově
změněné, vykrajovanou zeleninu a ovoce.
Zajistěte dokonalé povaření a propečení potravin. Drůbež, syrové maso, ryby i
syrová vejce je nutné zpracovávat vždy odděleně od ostatních potravin, řádně tepelně
upravit a náčiní či prkénka vždy důkladně omýt teplou vodou a saponátem.
K nejšetrnějším tepelným úpravám zeleniny patří dušení v páře.
51
Ikona7
Dlouhá, R. (1998). Výživa přehled základní problematiky. Praha: Karolinum.
Klimešová, I. (2010). Hrajeme si s jídlem. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Müllerová, D. (2003). Zdravá výživa a prevence civilizačních nemocí ve schématech. Praha:
Triton.
Pánek, J., Pokorný, J., Dostálová, J., & Kohout, P. (2002). Základy výživy. Praha: Svoboda
Servis.
časopisy Výživa a potraviny – k dispozici v knihovně FTK UP Olomouc.