Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Život a učenie Herakleita z Efezu by Július ŠpaňárReview by: Radislav HošekListy filologické / Folia philologica, Roč. 79, Čís. 2 (1956), pp. 291-293Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23460197 .

Accessed: 14/06/2014 21:53

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 91.229.229.13 on Sat, 14 Jun 2014 21:53:51 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Referáty 291

oxfordského vydání Epikurových zlomků z r. 1926. Obsahuje: List Herodotovi (I), list

Pythokleovi (II), list Menoikeovi (III), hlavní články učení (IV) a ostatní významné

fragmenty (V). Překlad je (ve srovnání s prvním vydáním) к svému prospěchu na mnoha

desítkách míst pozměněn, i když změny nejsou zásadní. Jde většinou o nahrazení méně

vhodného termínu výstižnějším, o odstranění zbytečného množství překladových variant

v závorkách nebo o změnu slovosledu. Týká se to především dopisu Herodotovi, v němž

je více než sto drobných změn. Je vidět, že překladatel věnoval konečné úpravě textu

velkou péči. Ačkoliv sborník jako celek má určité nedostatky, je třeba jeho vydání s radostí uvítat,

protože i tak může udělat mezi čtenáři, kteří mají zájem o kulturní dědictví antiky, kus

dobré práce. J. Janda

Život a učenie Herakleita z Efezu. Z gréckého originálu přeložil, úvod a poznámky

napísal Dr Julius Špaňár. Slovenská akadémia vied, Filozofický ústav, Bratislava 1954,

str. 94.

Slovenský překlad a výklad Herakleita zpřístupnil dílo filosofa, který byl v našich

zemích znám až dosud jen ve výboru K. Svobody (Zlomky předsokratovských myslitelů,

Praha 1944). Shrnující úvod (5—31) seznamuje čtenáře nejprve s dějinami Efesu (čte

náři neznalému řeckých dějin zůstává nejasná věta (str. 7), že „Peržania ruinovali grécky

obchod", což měl překladatel vysvětlit tím, že Persie podporovala výhodněji pro ni položená města foinická, ne snad z nějakého národního záští). Dále rozebírá překladatel vznik

materialistické filosofie iónské školy a učení Herakleitovo. Dochází к tomu, že se Hera

kleitos aktivně účastnil veřejného života a že byl „ideológom umiernenej aristokracie"

(str. 10). Výklady Špaňárovy, opřené zvláště o studii F. Ch. Kessidiho (Voprosy filozofiji

č. 5 [1953], Dialektika i materialism v filosofiji Geraklita Efesskogo), jsou jasné a pře

hledné. Překladatel v nich rozebral podrobněji významnější zlomky a sleduje Herakleitovo

působení i na moderní filosofii. Zvláště rozebírá pojem logos a o heimarmene soudí, že

ji musíme uznávat již ve filosofii Herakleitově a ne teprve u stoiků (str. 21). Některé

Špaňárovy výklady vzbuzují však pochybnosti, jako na příklad tvrzení, že se Herakleitos

„odvolává na Apolóna a na Sibylu ako vzory svojho prorockého štýlu" (str. 14, zlomek

В 92, 93 Diels). Nebo říká (při výkladu zlomků В 61, В 4, В 9, В 13, В 37 Diels) sice

správně, že tu „hovoří Herakleitos o vzájomných vzťahoch vecí", avšak tvrzení, že „z tejto

vzájomnej súvislosti si bezpochyby už uvědomoval konkrétnost pravdy", zasluhuje hlubší

zdůvodnění, zvláště když známe výrok (A 1, 7 Diels): „o zraku pravil, že klame". Není

též vysvětleno, proč srovnání lidské duše s pavoukem (B 67a) je nesporně Herakleitovský

zlomek, když obraz pavouka je znám — třebas i v jiné souvislosti — z Demokrita (B 154).

Po úvodě následují zlomky ve slovenském překladu, špaňár překládal podle pátého

vydání Diels-Kranzova, Die Fragmente der Vorsokratiker, Berlin 1934; šesté vydání

Berlin 1951 mu nepochybně nebylo dostupné. Starší překlady byly mu dobrým vodítkem,

ať již Svobodův (srovnej překlad zlomku В 1), nebo Dielsův (srovnej В 41). Zlomky

rozděluje podle Dielse na А В С D (D= Herakleitovci). Proti Dielsovi přesazuje však

některé zlomky z A život do A učení (tak A 1, 7—11), nebo Dielsův zlomek A 6 vložil

mezi pravé zlomky B. Pravé zlomky špaňár proti Dielsovi uspořádal zcela nově, často

velmi vhodně. Tak bystře postavil vedle sebe zlomek В 45 а В 115 nebo již výše uvedené

В 61, В 4 atd. V zlomcích С vynechal С 23 Diels a přidal v С 1 § 3—4. Přehledná

tabulka na konci knihy umožňuje čtenáři rychlou orientaci. Proti Dielsovi provedl špaňár i některé jiné úpravy zlomků. Tak uvádí list Dareiův a Herakleitův (jež ovšem Diels

výslovně nepovažoval za cenné a proto je neotiskl) nebo rozšířil zlomek В 89, jiné naopak

This content downloaded from 91.229.229.13 on Sat, 14 Jun 2014 21:53:51 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

292 Referáty

zkrátil, zvláště o taková slova, jako „jak myslím, praví Herakleitos", což je na příklad

v В 75 , В 35, В 91 nebo velmi zestručnil В 70. V Špaňárově překladu „Lúdské do

mnienky, dětské hračky" je obsažen zlomek, který zní u Dielsa takto: πώσφ δή οΰν βέλ τιον "Η. παίδων αθύρματα νενόμικεν είναι τά ανθρώπινα δοξάσματα. Někdy pak vynechal

i některé věty Dielsovy, na příklad závěr A 9.

Špaňárův překlad se čte plynně (srov. zvláště Špaňár 135—142, С 22 a j.). Překladatel

se snažil uvedenými již úpravami i jinými výrazovými prostředky (na př. A 10 doplnil

pro větší zřetelnost podmětem — že sa niekady všetko stává ohňom) co nejvíce přiblížit

Herakleita dnešnímu čtenáři. Obtížný Herakleitův sloh ho však leckdy vedl i к větším

volnostem než bylo třeba (srovnej na př. A 1, 17 závěr). Někdy bychom překládali i jinak.

Tak A 1, 15 „nehovoří o prírodě, ale o politike", zní správně „o ústavě" (srov. i Okál,

Diog. Laert. IX, 15), φιλόσοφος φασικός je lépe překládat přírodní filosof než filozof -

fyzik, přišli psi = přiběhly feny (A la); A 4 και εΰφρασιον ■ εοτιν δέ то αύτό překládá:

„a prednášať, čo je to isté". A 4 διά τήν λύσιν (= pro oddělení) překládá „keď je

chybné spojenie". Ve zlomku A 8 je přehozen podmět a doplněk „(boh) je oheň periodicky

věčný..." τό περιοδικόν πΰρ άίδιον ftotiž είναι θεόν] doplňuje Diels. Zlomek А 20 pře

kládá „oznamuje budúce veci bez pomoci zmyslov" — originál však zní ope sensum =

pomocí smyslů. A 18 „keď sa začíná hýbať spermatická tekutina" je lépe přeložit úd

se semeny — o σπερματικός ορρός. Tento zlomek se tu po prve objevuje u nas v plném

znění; v českém překladu K. Svoboda tento významný závěr vynechal. Zlomek В 56 v zá

věru „nesmieme" má býti neseme, φέρομεν. В 159 „keď si vyhfadal tieto diela pre seba",

řecky έκλεξάμενος, však zní správně: „a keď ich prečítal" (Okál, Diog. Laert. VIII 6),

„hat auserlesen" (Diels). Při В 111 měl Špaňár spíše podržet Heitzovu konjekturu к vůli

antithesi, tedy κακόν αγαθόν. Začátek С 7 j'e přeložen: „Do člověka vniká duša, ktorá

obsahuj"e zmiešanie ohňa a vody a časti Fudského tela. Tieto sú i ženské i mužské i početné i rozmanité a živia sa a zváčšuj'ú sa tou istou výživou ako člověk." čteme jej' spíše:

„Do člověka vniká duše, která obsahuje směs ohně a vody, jako součást lidského těla.

Tedy tyto prvky jak ženské, tak mužské, jak početné tak rozmanité, se živí a rostou

toutéž stravou jako člověk." С 9 špaňár překládá: Týmto pohybom oheň dostává a pri vádza si potravu z jedla a vzduchu, ktoré přišli do ženy". Lépe: „přivádí si potravu z jídla, jež vchází do ženy, a ze vzduchu". С 9 na straně 70 dole: „Ani v týchto nie je suchota spotřebovaná ohňom." Jest přeložiti: „Jest pak i v nich suchost, jež však není

ztravována ohněm." С 9 str. 71 nahoře: „...lebo tam je najviac vhlkosti, ktorá sa

nazýva brusná dutina". Správně: „...je nejvíce vhlkosti na tom místě, kde se nazývá břišní dutinou". С 10: „Slovom všetky části tela vytvořil oheň podl'a svojej vlastněj

prirodzenosti"; správně: „soustavně sám pro sebe". С 11: „Lebo hoci ich rozum bohov

naučil napodobňovať ich vlastně dielo, predsa poznávajú iba to, čo robia a nepoznávajú, čo napodobňujú." Správně: „neboť rozum bohů... aby poznávali..." С 15 „Tým, že

režú a píchajú, robia chybnú obuv opet dobrou." Správně: „tím, ža řežou a propichují,

chybnou (t. j. kůži) dělají dobrou".

Poznámky (str. 80—91) přinášejí sice jen nejnutnější výklady, jsou však jasné a vý

stižné. Knihu uzavírá seznam vlastních jmen, někdy až příliš stručný a příliš heslovitý, na př.: „Anaximenes z Milétu v M. Ázii (VI. stor. pr. η. 1.) materialistický filozof", nebo:

„Protagoras z Abder v Trákii (V. stor. pr. η. 1.) jeden z najstarších sofistov". Pro čtenáře, znalého řeckého světa, jsou zbytečné, pro toho, kdo jej nezná, jsou zase příliš stručné.

Závěrem třeba konstatovat, že se špaňár vcelku velmi dobře zhostil těžkého úkolu při tlumočení obtížného filosofického textu do slovenštiny. Jeho kniha bude vhodnou pomůckou

nejen pro studující antické filosofie, nýbrž i pro všechny, kdož se zajímají o starověk.

A o Herakleita, zakladatele dialektiky, je dnes zájem jistě veliký. Slovenský čtenář má

This content downloaded from 91.229.229.13 on Sat, 14 Jun 2014 21:53:51 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Referáty 293

dnes již v překladu Demokrita (M. Okál, Demokritos a iní grécki atomisti, Bratislava,

1952) a nyní se vedle něho důstojně řadí i překlad Herakleita. Ten českému čtenáři dosud

chybí. Radislav Hošek

Diogenes Laertios: životopisy slavných filozofov. Z řeckého originálu přeložil, úvodem,

poznámkami a seznamem jmen opatřil Miloslav Okál. Bratislava 1954 (Vydavatel'stvo

Slovenskej akadémie vied). Diel I. 327 stran, díl II. 334 stran.

Pod tímto zkráceným názvem podává M. Okál slovenské veřejnosti v překladu rozsáhlé

dflo (10 knih) Diogena Laertia, Životy a myšlenky proslulých filosofů. Je znám doma

hlavně jako překladatel řeckých a latinských autorů, Aristotela, Marka Aurelia, Plu

tarcha, Aristofana a Seneky. К svému úkolu, podat překlad a všestranný výklad našeho

jediného a hlavního pramene ze starověku pro poznání řecké filosofie, základu filosofie

evropské, připravil se Okál dobře jak překlady starověkých spisovatelů filosofických, tak

zvláště vědeckými pracemi o řecké filosofii materialistické: Grécki atomisti a Epikuros

(štúdie z oblasti fyziky), Bratislava 1953, 177 stran, a Demokritos a iní grécki atomisti,

Bratislava 1952, 145 stran (překlad zlomků atomistů podle Dielse s předmluvou od L.

Hanzela).

Dílo Diogenovo nejsou a ani podle názvu nechtějí být dějiny řecké filosofie v obvyklém elova smyslu; autoru, jenž sám nebyl filosofem z povolání, šlo o to, podat podle velmi bohaté,

jednak přímo, jednak nepřímo užité literatury o předmětu, životopisy významných mysli

telů a v rámci jich jejich duchaplné výroky a filosofické názory. Citováním neobyčejného

množství veršů cizích i vlastních, z Homéra, tragédií, komédií, skladeb lyrických i jiných,

pak nejen zpestřil obsah díla a zpříjemnil jeho četbu čtenářům laikům pozdního starověku,

nýbrž podal zároveň kulturně historický obraz veřejného i soukromého života Hellénů

doby klasické a hellénistické, tedy v průběhu více než půl tisíciletí. Sloh Diogenův se vy

značuje prostotou a stručností, jež je místy obdivuhodná, ať přísluší autorovi samému

či jeho pramenům, místy však, jsouc následkem chvatu, s jakým bylo dílo skládáno, způ

sobuje nejasnosti, takže ji je třeba nahrazovat bohatšími a jasnějšími prostředky výrazo

vými. Okál v tom zachovává pravou míru na rozdíl na př. od Apelta, jehož logická přesnost a důkladnost a příliš bohatá a strojená dikce úplně zkreslují obraz Diogenův po stránce

slohové i myšlenkové; nicméně mohl překladatel docílit větším promyšlením ještě větší

stručnosti a zvýšit lidový ráz dikce Diogenovy, který je též jeho předností. V desíti knihách různého rozsahu podává Diogenes více než osmdesát životopisů v jednot

livých kapitolách rovněž různé délky podle významu myslitelů, o nichž právě vykládá. První kniha obsahuje mudrce nejstarší doby, druhá kniha zástupce větve iónské, po nich

hned Sokrata a několik sókratiků, třetí kniha je věnována celá Platonovi a jeho učení, čtvrtá akadémikům, pátá Aristotelovi a peripatétikům, šestá kynikům, sedmá, nejdelší, stoikům a jejich učení, osmá Pythagorovi a jeho stoupencům, devátá, nejnesourodější, filosofům „ojedinělým", ale též eleatům, atomistům Leukippovi a Demokritovi, sofistovi

Protagorovi a skeptikům — proto Okálův nadpis knihy ,izolovaní filozofi" je nevhodný,

protože se vztahuje jen к jejímu začátku a odporuje i tomu, co o jejím obsahu praví sám

Diogenes VIII 50 — a kniha desátá je věnována Epikurovi, jenž o svém učení vykládá v třech listech.

Dílo nepodává tedy chronologicky a zároveň vnitřně vývoj hellénské filosofie, neprobírá

nejprve její i časově první období kosmologické a potom období anthrópologické, tedy její oblast fysickou a ethickou, nýbrž podle svého vzoru, Sotionova díla Nástupnictví filosofů, hlavně vnější souvislost filosofických škol, jak v nich přejímali žáci vedení školy po svých učitelích a zakladatelích školy; i v IX. knize se uplatňuje toto převzetí (διαδοχή). Ve

This content downloaded from 91.229.229.13 on Sat, 14 Jun 2014 21:53:51 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions