1

ARCHEOLOGICKÉ CENTRUMOLOMOUC

PŘÍSPĚVKOVÁ ORGANIZACE

ROČENKA 2013

Olomouc 2014

2 3

Ročenka 2013Bém, M. – Peška, J. (eds.)Olomouc, 2014

Překlad: Helena Sedláčková, Lenka Laurinová (s. 52-53), Miroslav Daňhel (s. 92-93), Kateřina Pomykalová (s. 224-225), Lukáš Šín (s. 252-253), Ljuba Svobodová (s. 269).

Překlad © Archeologické centrum Olomouc, 2013 © Archeologické centrum Olomoucpříspěvková organizace, 2014

ISBN 978–80–86989–26–6

OBSAH

1. Archeologické centrum Olomouc, příspěvková organizace, v roce 20131.1. Rok 2013 v životě organizace – Jaroslav Peška, Mojmír Bém ....................................... 51.2. Ekonomika Archeologického centra Olomouc .............................................................. 221.3. Organizační a personální struktura ................................................................................... 23

2. Z činnosti Archeologického centra Olomouc, příspěvkové organizace2.1. Archeologické záchranné akce zahájené v roce 2013 nebo pokračující z roku 2012 ................................................................................................ 25 2. 1. 1. Uskutečněné záchranné archeologické výzkumy ........................................... 25 2. 1. 2. Odborné archeologické dohledy, jejichž náklady byly hrazeny investory ............................................................... 29 2. 1. 3. Odborné archeologické dohledy uskutečněné v režii ACO ......................... 332.2. Nálezové zprávy odevzdané v roce 2013 do archívu Archeologického ústavu AV ČR Brno, v. v. i. ..................................................................... 342.3. Bibliografie zaměstnanců Archeologického centra za rok 2013 .............................. 36

3. Odborné příspěvky

Nadzemní sloupové konstrukce na sídlišti kultury s lineární keramikou v Hulíně – Pravčicích v trati „Višňovce“ Lenka Laurinová ......................................................................................................................... 39Sídliště kultury s moravskou malovanou keramikou z lokality Křenovice 2 v trati „Vinice“ (okres Přerov) Martina Kršková ........................................................................................................................ 64Eneolitické hradisko na katastru Stavenice a Úsova. Předběžná zpráva o záchranném archeologickém výzkumui v letech 2012 a 2013 Miroslav Daňhel .......................................................................................................................... 86Moderní výzkum eneolitického mohylníku v Dřevohostickém lese na východní Moravě – prvotní dosažené výsledky Jaroslav Peška, Petr Krištuf, Ladislav Rytíř, Ondřej Švejcar, Michal Hejcman, Kateřina Součková ................................................................................. 109Osek nad Bečvou 1 – epišňůrová osada ze starší doby bronzové v Moravské bráně Jaroslav Peška, Arkadiusz Tajer .......................................................................................... 133Nález kamenné palice s vrubem z lokality Říkovice (okr. Přerov) Arkadiusz Tajer ....................................................................................................................... 159Sídlištní objekty velatické kultury z Hulína – Pravčic 2 Vendula Vránová ..................................................................................................................... 170Laténské osídlení Nemilan Marek Kalábek .......................................................................................................................... 196Raně středověké sídliště na lokalitě Olomouc-Řepčín, „Horní nivy“ Kateřina Pomykalová ........................................................................................................... 216Předběžná zpráva o zkoumané části fortifikace v Jiráskově ulici v Hranicích Jakub Vrána .............................................................................................................................. 234

86 87

Graf 2: Křenovice 2 „Vinice“. Typy vhloubené výzdoby.

28%20%

13%

10%

10%

5%

5%

3%

3%

3%

0,0 5,0 10,0 15,0 20,0 25,0 30,0

(38) - oválné jamky

(52) - řada středních kruhových kolků

(6) - vertikální záseky

(35) - kapkovité (slzičkovité) jamky

(57) - řada středních obdélných kolků

(51) - řada drobných kruhových kolků

(56) - řada drobných obdélných kolků

(55) - řada lichoběžníkových kolků

(10) - rýhy vodorovné - jednoduché

(5) - šíkmé obloukovité vrypy

GRAF ČÍSLO 2 - TYPY VHLOUBENÉ VÝZDOBY

23%

21%

15%

9%

7%

4,5%

4,5%

4%

3%

3%

0,0 5,0 10,0 15,0 20,0 25,0

(15) - "soví hlavička"

(02) - svisle protáhlý výčnělek

(05) - polokulovitý výčnělek

(04) - drobný výčnělek

(46) - protáhlé rohaté ucho s otvorem

(11) - kuželovitý výčnělek

(52) - obloukovité ucho

(03) - asymetrický výčnělek

(51) - plné ucho

(45) - stlačené rohaté ucho s otvorem

GRAF ČÍSLO 3 - TYPY PLASTICKÉ VÝZDOBY

Graf 3: Křenovice 2 „Vinice“. Typy plastické výzdoby.

Eneolitické hradisko na katastru Stavenice a ÚsovaPředběžná zpráva o záchranném archeologickém výzkumu

v letech 2012 a 2013

Miroslav Daňhel

Okolí Mohelnice patří k regionům s dobře poznaným pravěkým osídlením a dlouhou tradicí archeologické prospekce a výzkumů. I v takto dlouho sledované oblasti lze nalézt nové hradisko s mohutnými terénními relikty. Neznámá lokalita byla objevena v poloze „Na flecích“ na hranici katastrů Stavenice a Úsova v bývalém okrese Šumperk na zákla-dě vytipování poloh charakteristických pro eneolitická hradiště a následným ověřením v terénu v roce 2012. Shodou okolností proběhla několik měsíců po objevu těžba dřeva v lese, který pokrývá většinu lokality. Dosti porušila strukturu povrchu a terénních reliktů, a proto bylo potřeba provést záchranný archeologický výzkum (obr. 1). Základní informa-ce o nalezišti, stejně jako pozorování z terénního výzkumu a představení nálezů (aktuálně ve studiu laboratorního zpracování), jsou předmětem této předběžné zprávy.

Poloha lokality a geologická charakteristikaNa rozhraní katastrů Stavenice a Úsova se směrem od lesa Doubrava táhne široký oblý

hřbet, který na severozápadě vyúsťuje v geomorfologicky výrazné ukončení se značným převýšení oproti okolí. Hřbet se postupně k tomuto bodu zvyšuje a dosahuje zde nad-mořské výšky 312,4 m. Poloha lokality je určena strmými svahy na západní a jihozápad-ní straně, kam klesají k bezejmennému potoku, který se pod kopcem vlévá do potoka Doubravky. Stejně strmé svahy (místy dokonce se skalními výchozy) definují podobu ostrožny na severu a severovýchodě nad širokým údolím Doubravky, které je již součástí rovinaté krajiny horního Pomoraví v okolí Mohelnice. Převýšení vrcholu oproti úpatí pře-sahuje 60 m (obr. 2).

Ostrožna leží na severní hraně Úsovské vrchoviny, která je nejjižnější součástí jese-nického podhůří a odděluje stará sídelní území Mohelnicka a Uničovska. Hmota kopce je tvořena kulmskými drobami, břidlicemi a prachovci. Při povrchu jej překrývají de-gradované a přemístěné spraše. Jejich mocnost kolísá, což bylo zřetelné i při výzkumu, kdy skalní podloží vystupovalo místy (zejména v nejvyšších místech temene) až takřka k dnešnímu povrchu, zatímco jinde (východní polovina zkoumané plochy a na severním svahu) byla doložena vrstva kvartérního sedimentu o hloubce více než jeden metr.

Letecký průzkum Po potvrzení přítomnosti nálezů pravěkého stáří byla poloha podrobena opakované

letecké prospekci. V různých fázích zrání odlišných plodin byly zjištěny tři přerušované liniové příznaky. Růstové příznaky indikují zahloubené liniové objekty, které jsou inter-pretovány jako příkopy. Tyto jsou přerušeny několika vstupy (obr. 3). Za touto dvojicí širokých liniových příznaků (příkopů) se místy rýsuje další tenká linie, která může být po-važována za palisádu. Celý systém povrchových příznaků se objevuje v místě, kde je terén nejpřístupnější a lze jej považovat za pozůstatek fortifikace. Nejlépe je vždy sledovatelný na jižním okraji kopce, zatímco na východním svahu se postupně vytrácí. Tyto linie jsou viditelné i na leteckých mapách různých ročníků snímkování.

88 89

Terénní průzkum a povrchové sběryPozůstatky hrazeného eneolitického sídliště zůstávají v současné době z větší části kryté

lesem. Menší část je využita jako pole a pouze zlomek je obhospodařován jako louka (podle starých map i zde byla oraná pole). Po celém obvodu zalesněné části ostrožny je možné pozo-rovat terénní relikty opevnění běžící v úrovni vrstevnice 300 m. n. m (je možné je vymezit sou-řadnicemi 49°47‘5. 393“N, 16°59‘38. 668“E; 49°47‘8. 556“N, 16°59‘36. 448“E; 49°47‘9. 478“N, 16°59‘29. 933“E; 49°47‘5. 681“N, 16°59‘28. 527“E). Na severním svahu jsou tvořeny dvojicí te-rasovitých stupňů, zatímco na západním obvodu tvoří pouze jediný výrazný stupeň s převý-šením až 8 m (obr. 4). Jisté zvlnění je pozorovatelné i v poli, je však nutné ověřit jeho spojení s průchodem příkopů doložených magnetometrickou prospekcí a růstovými příznaky.

Při opakovaných povrchových sběrech po orbě v areálu ohrazené osady nebyly na-lezeny skoro žádné datující pravěké artefakty. Osídlení indikovalo pouze malé množství atypické keramiky a malé kousky mazanice rozptýlené po celé ploše. Pozoruhodná je oproti tomu četná přítomnost archeologického materiálu již na povrchu lesa, ve vývra-tech nebo erozních rýhách. Celá lokalita byla opakovaně prozkoumána detektory kovů, kdy byly zjištěny jen recentní předměty.

Geofyzikální průzkumPro ověření růstových příznaků byl ve spolupráci s  Römisch-Germanische Komission

DAI in Frankfurt a. M. (dr. K. Rassmann) proveden geofyzikální průzkum na areálu pole. Pro měření byl použit magnetometr Magneto DX. Geofyzikální průzkum pokryl plochu 2 hektarů a umožnil potvrdit pozorování letecké prospekce. Podařilo se identifikovat sys-tém liniových anomálií – fortifikační systém složený z příkopů a palisády se vstupy – shodný s průběhem růstových příznaků. Uvnitř takto ohrazené plochy jsme zjistili na 400 podpo-vrchových anomálií, které můžeme považovat za zahloubené objekty. Anomálie prozrazují prostorové uspořádání a možná jistou urbanistickou koncepci (?). Husté využití plochy do-kládají i zásobní jámy zkoumané v prostoru opevnění v prudkém severním svahu (viz níže).

V průběhu záchranného archeologického výzkumu jsme se spolu s M. Moníkem sna-žili upřesnit podobu opevnění pomocí odporového geofyzikálního měření. Jeden pro-fil byl sledován 3 m vedle sondy 2, která zkoumala porušené terénní relikty fortifikace. Druhý profil si kladl za cíl ověřit charakter fortifikačních úprav v místě nejmohutnějšího terénního reliktu na západní straně. Výsledky jsou publikovány ve zvláštní studii (MONÍK – SEDLÁČEK, v tisku).

Metodika výzkumuPři prvních kontrolách těžené paseky bylo zřejmé, že se pravěké nálezy nachází takřka

pod povrchem a došlo tedy k narušení intaktních archeologických situací, a na základě terénní situace byly vybrány dvě výzkumné plochy. Větší z nich pokryla horní část severní paseky, tedy již prostor na temeni ostrožny. Na severním svahu jsme se rozhodli ověřit cha-rakter a dataci terénních reliktů v místě, kde byly rozbity tažením kmenů (obr. 1, 5). Pro zjiš-tění základní stratigrafie byla položena sonda 1 na západním okraji větší plochy na temeni. Na jejím základě bylo přistoupeno k rozměření čtvercové sítě o rozměrech 4×4 m pokrýva-jící plochy porušené pohybem techniky. Samotný odkryv spočíval ve střídavém snižování vrstev s archeologickými nálezy ve čtvercích (k. 101–103) po dílčích vnitřních sektorech (A–D) po mechanických vrstvách (20 cm) do úrovně (v hloubce 0,4–0,7 m), kdy se začala objevovat odlišná výplň zahloubených objektů nebo na podloží. Kontexty 101–103 se vy-

tvářely po zániku sídliště a archeologický materiál se do nich dostal bioturbací. Celkově se podařilo v sondě 1 a 17 čtvercích prozkoumat plochu o rozloze 304 m² (obr. 5–7).

O 25 m níže po svahu byla vedena sonda 2 o délce 30 m se záměrem ověření podoby dochovaného opevnění a zachycení prostoru, který k němu z vnitřní strany přiléhá. Iden-tifikace dosud jen tušeného spodního valu si vyžádala exkavaci sondy 3 s cílem protnout i toto těleso. Sondy byly zprvu skrývány po mechanických vrstvách (20 cm) a po dosažení splachových vrstev s nálezy preparovány.

OpevněníVýšinnou osadu ohrazoval mohutný systém opevnění. Vytyčoval oválnou plochu 3, 5

ha a táhl se v délce 650 m po celém obvodu. Podoba se zřejmě v různých úsecích lišila, jako o tom svědčí odlišně zachované terénní relikty, magnetometrické měření a růstové příznaky. Záchranný výzkum umožnil nahlédnout do struktury opevnění jen na severním obvodu lokality, jeho poznání je bohužel omezeno šíří zkoumané plochy, která činila 1 m. Na základě poznatků archeologického výzkumu sond 2 a 3 (30, resp. 10 m) rozpoznává-me tři prvky – dva valy a palisády, které zde tvořily celý fortifikační systém.

Vnitřní a nejjednodušší částí obranného systému byla dvojice palisád, kterou prozra-zují žlaby č. 9 a 10 v horní části sondy 2. V jejich místě došlo k rozšíření sondy, což umožni-lo potvrdit jejich vedení po vrstevnici v rovnoběžné vzdálenosti 1,5 m. Minimálně vnější z palisád (obj. 10) vznikla již v průběhu existence sídliště, neboť byla zahloubena do jedné ze zaplněných zásobních jam. Ve výplni žlabů se nacházely ojedinělé kameny větších ve-likostí. Vnitřní palisáda za příkopy je přítomná i na plánu magnetometrické prospekce.

O 10 m níže se začíná zdvíhat těleso horního valu. Mohutný násyp dosahoval při zákla-du šířky 8 m a byl vytvořen navrstvením spraše až do výšky 1,8 m. Zajímavá situace je za-chována v koruně valu. Jen pár centimetrů pod současným povrchem se nachází kamenný chodník o šířce 1 m. Na jeho vnějším okraji se nachází (palisádový) žlab vyložený kameny a objevena byla i vnitřní kůlová jamka (obr. 8–9). Rozšíření sondy pro účely zjištění směru prů-běhu této struktury prokázalo jeho vrstevnicové vedení v nejvyšším místě terénního reliktu.

O několik metrů níže byl vybudován další val, také prostě nasypaný z vrstev spraše. Základ valu dosahuje šířky 10 m. Prostor mezi oběma valy byl zřejmě mírně prohlouben, ale i tak vytvářel přirozenou prohlubeň mezi náspy. Sonda nedosáhla do prostoru pod spodním valem a není jasné, zda by i zde byl vyhlouben příkop kvůli prudkému svahu, jak by tomu nasvědčovaly výsledky letecké a geofyzikální prospekce.

Zahloubené objektyZahloubené objekty se odlišovaly vždy výrazně tmavší barvou výplně od okolního

sprašového nebo narušeného skalního podloží. V západních čtvercích byly kůlové jam-ky, mělké objekty i zásobní jámy zahlubovány přímo do erodovaného skalního podloží. Směrem k východu narůstala vrstva spraše a skalní podloží tak bylo zasahováno jen dny objektů nebo vůbec.

Objekty můžeme rozdělit do několika skupin – terasovité zahloubení nebo zemnice, zásobní jámy, mělké a sídlištní jámy a kůlové jamky (obr. 7). Žlaby byly popsány výše v souvislosti s opevněním.

Ve čtvercích 15, 19, 20 a 23 jsme zkoumali dvě terasovitá zahloubení do svahu, která se navzájem překrývala a u nichž nebylo možné prokázat vzájemný chronologický vztah (obr. 11). Západní zahloubení (obj. 13) definujeme s větší dávkou jistoty jako zemnici

90 91

o šířce 3,8 m – délku je problematické jednoznačně stanovit s ohledem na výše zmíněné stratigrafické nejasnosti (zhruba 3,8 m, u obou pak celkově 7,8 m). Dno bylo v jednom místě vyloženo plochými kameny. Zanášení objektu č. 13 probíhalo postupně a v určité úrovni byla podlaha zpevněna štětováním. Jižní okraj výkopu klesal kolmo o 0,55 m opro-ti výše položenému svahu. Východní výkop je užší, dosahuje šířky jen 3,2 m a je méně zahlouben do podloží.

Třináct zahloubených objektů klasifikujeme jako zásobní jámy, které se vyznačovaly vakovitým tvarem. Výjimkou je objekt 26 s trapézovitým řezem a největším průměrem mezi těmito objekty – 2,32 m. Menších rozměrů dosahovaly mělké objekty nebo zahlou-bení blíže neurčeného charakteru označené jako sídlištní jámy. Existenci nadzemních sta-vem potvrzují spolu s mazanicí kůlové jamky rozeseté po ploše bez jasného uspořádání. Sídlištní aktivity dokazuje i několik propálených míst.

Keramické depozitumV severovýchodním rohu čtverce 23 se v hloubce 0,4 m nacházel shluk nádob a větších

keramických zlomků, které byly identifikovány jako keramické depozitum (obr. 12). Nále-zová situace prozrazovala velkou nádobu položenou na bok (či mírně dnem vzhůru), na níž byl dnem vzhůru uložen dvouuchý šálek a u hrdla ještě amforka také dnem vzhůru. Příslušnost ostatních střepů, kamenů a mazanice k depozitu nelze přímo potvrdit s ohle-dem na destrukční vrstvu (k. 141), ale lze ji předpokládat .

KeramikaZlomky keramických nádob tvořily nejčastější druh nálezů obsažených ve všech uloženi-

nách. Tvarové spektrum a rytá i plastická výzdoba nádob ukazují na příslušnost celého sou-boru k bolerázskému stupni bádenské kultury z počátku středního eneolitu (obr. 13–19). Velké množství okrajů s plastickou lištou nebo plastickými výčnělky pochází z hrnců s esovi-tou profilací nebo s nálevkovitým hrdlem. Setkáme se i se různými typy mís, šálky z bohatou rytou výzdobou, obdobně zdobenými amforami, džbány a drobnými tvary; ojediněle bylo identifikováno i dno čerpáku. Moravskému prostředí se vymyká nálevkovitá mísa s dnem lemovaným liniemi vpichů tvaru obilného zrna a obdobnou výzdobou pod odděleným hr-dlem navíc se zavěšenými metopovitými obdélnými plochami těchto vpichů (obr. 17–18).

Velký počet předmětů souvisel se zpracováním textilu, mezi nimiž vynikne zejména množství přeslenů, což je jev charakteristický pro počátek eneolitického období. Méně již bylo nalezeno závaží tkalcovských stavů a to ve třech základních formách (válcovité, jehlancovité a bochníkovité).

MazanicePočetnou součást nálezového souboru tvoří mazanice nacházená průběžně při snižo-

vání nadložních vrstev. Často na ní zůstaly velmi dobře zachované otisky konstrukčních prvků staveb, jejichž byla součástí. Příznačné je, že velký počet dobře zachovalých vel-kých kusů ležel nade dnem několika zásobních jam (obj. 22, 26, 29 nebo 33). Velké množ-ství mazanice definovalo i destrukční vrstvu (k. 141) ve čtvercích 20, 23 a 25.

Kamenné předmětyPři výzkumu byl získán výrazný soubor artefaktů vyrobených z kamene. Podle různých

hledisek můžeme vyčlenit několik skupin. Nejpočetnější je štípaná industrie s 119 kusy.

Většinu tohoto souboru tvoří čepele a úštěpy. Zastoupena jsou ovšem i jádra, čepelky a nezpracovaná surovina. Jako velmi dobré příklady zručné techniky pravěkých výrobců můžeme uvést dlouhé čepele o délce až 17 cm. V celém souboru vystupují i výrazné ma-sivní úštěpy s kůrou. Identifikace surovin provedená M. MONÍKEM (2013) dokázala orien-taci místní komunity na zdroje v dnešním jižním Polsku (silicity glacigenních sedimentů, s. Krakovsko-čenstochovské jury). Nejvzdálenější importy (4 ks) byly přinášeny z  lokalit těžby rohovců typu Święciechów v okolí města Sandomierz na Visle (což znamená 400 km vzdušnou čarou). Surovina z Moravy nebyla využívána, pokud neuvažujeme křemeny dostupné v říčních štěrcích v blízkém okolí.

Další velkou skupinu artefaktů tvoří broušené a vrtané nástroje. Většina byla nalezena jen ve zlomcích a je možné je determinovat jako sekeromlaty různých rozměrů (21 ks). Méně zastoupeny jsou kamenné sekery (11 ks)různých tvarů a také kamenné klínky (5 ks). Ojediněle se vyskytly i provrtané mlaty (4 ks). Čtyři zlomky jsou identifikovány jako polo-tovary – to ukazuje na existenci místní dílny přímo na lokalitě. Nalezli jsme i tři kusy ka-menných vývrtků – odpadu při výrobě seker. Pro výrobu byl použity kulmské prachovce a droby rozšířené v širší oblasti (jen v jednom případě byl určen amfibolit). Zatím nejsme schopní přesně určit místo exploatace kamene.

Opravdu lokálním výrobkem jsou také unikátní ozdoby z plochých břidlicových des-tiček. Byly broušeny do plochých kotoučů různých velikostí, z nichž většina byla provr-tána. Podobné závěsky byly objeveny například v Hlinsku; jinde byly vyráběny i z hlíny a je možné, že se jedná o napodobeniny kovových ozdob typu Tibava. Naprosto ojedině-lý je závěsek s bodovými vrypy, které svým uspořádáním evokují lidskou tvář. Víme, že tyto kamenné ozdoby byly vyráběny přímo na hradisku, protože se vyskytly i polotovary a drobné broušené destičky.

Pro běžnou potřebu při zpracování obilí sloužily zrnotěrky a drtící kameny. Surovina pro výrobu zrnotěrek pochází nejblíže z kopce Bradlo (cca 10 km) a jako drtidla byly vyu-žívány i valouny křemene z blízkých říčních sedimentů.

Osteologický materiálPřestože bylo v sezónách získáno velké množství artefaktů, máme k dispozici jen ně-

kolik malých zlomků kostí. Kyselé lesní prostředí zřejmě zavinilo jejich absenci. Ojedinělé kousky pochází ze zahloubených objektů a často jsou opáleny.

Analýza rostlinných makrozbytkůBěhem výzkumu byly systematicky vzorkovány vrstvy i objekty a proplavené vzorky

posloužily jako podklad pro analýzu rostlinných makrozbytků, kterou provedl Z. Vaně-ček. Z výzkumné zprávy vyplívá existence okolní lesní krajiny s většinovým zastoupením dubu (Quercus) a nálezy buku (Fagus), jasanu (Fraxinus), jilmu (Ulnus), habru (Carpinus), javoru (Acer), lípy (Tilia), topolu (Populus), vrby (Salix) a olše (Alnus). Na již spíše prosvět-lenou krajinu ukazují vzorky břízy (Betula) a některého zástupce ovocných dřevin (Po-moid). Ve vzorcích jsou nejhojnější zbytky zrn obilnin (zpravidla blíže neurčitelných), kdy konstatujeme převahu pšenice dvouzrnky (Triticum dicoccon). Byla však pozorována i jednozrnka (T. monococcon) a podle tvaru zrn také snad špalda (T. spelta) a nahá pšenice (T. durum/aestivum). Domníváme se, že obilí se na lokalitu dostávalo již vyčištěné, protože se v souboru takřka nevyskytují plevele (VANĚČEK 2013). Soubor makrozbytků je výjimečný původem v úzce ohraničeném pravěkém období na později nekontaminované lokalitě.

92 93

Osada vybudovaná na ostrožně mezi dnešními obcemi Stavenice a Úsov v období druhé poloviny 4. tisíciletí lidem nesoucím kulturu bolerázského stupně bádenské kultury byla vymezena mohutným systémem ohrazení. Jedná se o nejsevernější lokalitu svého dru-hu na Moravě, která je situována v horním Pomoraví s tušeným vyústěním stezek z Čech a také Slezska. Plocha sídliště dosáhla velikosti 3,5 ha. Záchranným výzkumem v letech 2012 a 2013 byla prozkoumána vnitřní část sídliště v ploše 304 m² a další využití plochy bylo sledováno i v sondě přes opevnění (44 m²), máme tedy představu o 1 procentu sídliště. Výzkum a magnetometrická prospekce pomohly vytvořit představu o charakteru zástavby (zemnice, zásobní jámy). Při odkrývání lokality byl získán velký soubor zlomků keramických nádob, přeslenů a závaží, mazanice, kamenných broušených a štípaných nástrojů, ozdob a jiných funkčních předmětů. Byly odebírány vzorky pro široké spektrum přírodovědných analýz. Lokalita byla sporadicky navštěvována v mladém paleolitu a mimo činnosti několika generací bolerázského lidu na ní nebyl zaznamenán další lidský vliv. Tím představuje cen-nou památku uchovávající doklady života v úzce vymezeném pravěkém období.

Prameny a literaturaMONÍK, M. 2013: Laboratorní analýza kamenné industrie z Úsova. Zpráva uložená v archi-

vu AC Olomouc. Olomouc 2013 MONÍK, M. – SEDLÁČEK, J. V TISKU: Electric resistivity tomography and magnetic susceptibility

measurement at the baden culture site Stavenice–Úsov (Czech Republic), IANSA v tiskuVANĚČEK, Z. 2013: Stavenice. Zpráva o archeobotanické analýze č. 2013/07. Zpráva ulože-

ná v archivu AC Olomouc. Olomouc 2013

Summary

Eneolithic hillfort in Stavenice and Úsov.Praeliminary report on rescue excavations in 2012 and 2013.

Miroslav Daňhel

Preliminary report informs on discovery of new eneolithic hillfort settlement on region of Moravia. Site is located on the border of cadasters of Stavenice and Úsov occupying in strikking hill with elevation diference about 60 m over surrounding (Fig. 1, 2). Aerial, magnetometric and field survey is discussed (Fig. 3–5). Especially magnetometry brought information about fortification system consisting of two ditches and palisade interrupted by several entrances and gave idea of densely used inner area (Fig. 5).

Rescue ecavation took place in 2012 and 2013, when we excavation area covering 344 m² (1 percent of site area; Fig. 1, 6). Diferent sunken features were discovered – pithouse, storage pits, post-holes etc. (Fig. 7). Two trenches cut through relics of fortification system on the northern slope (Fig. 1, 5). The most important parts were two ramparts banked without any inner contruction from subsoil loess. Stone pavement and palisace was located on the top of inner rampart (Fig. 8, 9). Higher on the slope two palisades created inner circle of the fortification system.

Pottery and stone artefacts analysis associate site with Boleráz phase from the beginning of Baden culture (Fig. 14–21). Pottery deposit (hoard) was found in grid no. 23 (Fig. 12, 13).

Detailed English version of this paper is published separately.

CaptionsFig. 1: Aerial photo of excavated area in 2013. Photo M. KalábekFig. 2: Site location. Plan by P. GrenarFig. 3: Cropmarks define course of fortification. Photo M. KalábekFig. 4: Fortification relics on the western slopes of the hill. Photo M. DaňhelFig. 5: Site plan with marked course of fortification, excavation area and field frospected

by magnetometric survey. Plan P. Grenar.Fig. 6: Excavated area. Photo M. DaňhelFig. 7: Sunken features in grid no. 12. Photo M. DaňhelFig. 8: Stone pavement on the top of inner rampart. Photo M. DaňhelFig. 9: Stones put into palisade under the stone pavement on the top of inner rampart.

Photo M. DaňhelFig. 10: Trench 3 cutting through outer rampart. Photo M. DaňhelFig. 11: Profile of feature no. 13. Photo M. DaňhelFig. 12: Pottery deposit in grid no. 23. Photo M. DaňhelFig. 13: Vessels and pottery fragments from pottery deposit. Drawing A. PeškováFig. 14: Pottery from settlement layers. Drawing A. PeškováFig. 15: Pottery from sunken features. Drawing A. PeškováFig. 16: Pottery from sunken features. Drawing A. PeškováFig. 17. Vessel with stroked ornaments. photo M. BémFig. 18. Vessel with stroked ornaments in detail. Photo M. BémFig. 19: Chipped industry. Drawing A. PeškováFig. 20: Stone pendants. Drawing A. PeškováFig. 21: Hammer–axes. Drawing A. PeškováFig. 22: Hammer–axes. Drawing A. PeškováFig. 23: Axes. Drawing A. Pešková

94 95

Obr. 1: Letecký snímek zkoumaných ploch v roce 2013. Foto M. Kalábek.

Obr. 2: Poloha lokality vyznačená v mapě ZM ČR 1:10000. Plán P. Grenar.

Obr. 3: Linie růstových příznaků přepažujících ostrožnu. Foto M. Kalábek.

Obr. 4: Terénní relikty opevnění na západním obvodu ostrožny. Foto M. Daňhel.

96 97

Obr. 5: Plán lokality s vyznačením průběhu opevnění, zkoumaných ploch a plochy geofyzikálního prů-zkumu. Plán P. Grenar.

Obr. 6: Výzkum plochy na temeni ostrožny. Foto M. Daňhel.

Obr. 7: Objekty ve čtverci 12. Foto M. Daňhel.

Obr. 8. Kamenný chodník v koruně vnitřního valu. Foto M. Daňhel.

98 99

Obr. 9: Kameny vyskládané ve žlábku pod vnějším okrajem kamenného chodníku a související kůlová jamka. Foto M. Daňhel.

Obr. 10: Sonda 3 protínající vnější val. Foto M. Daňhel.

Obr. 11: Profil objektu 13. Foto M. Daňhel.

Obr. 12: Keramické depozitum ve čtverci 23. Foto M. Daňhel.

100 101

Obr. 13: Keramické nádoby a fragmenty nádob z keramického depozita. Kresba A. Pešková. Obr. 14: Výběr keramického materiálu z vrstev. Kresba A. Pešková.

102 103

Obr. 15: Výběr keramiky z objektů. Kresba A. Pešková. Obr. 16: Výběr keramiky z objektů. Kresba A. Pešková.

104 105

Obr. 17: Keramická nádoba s rytou výzdobou. Foto M. Bém.

Obr. 18: Keramická nádoba s rytou výzdobou – detail výzdoby dna. Foto M. Bém.

Obr. 19: Výběr štípané industrie. Kresba A. Pešková.

106 107

Obr. 20: Kamenné přívěsky. Kresba A. Pešková. Obr. 21: Výběr sekeromlatů. Kresba A. Pešková.

108 109

Obr. 22: Výběr sekeromlatů a mlatů. Kresba A. Pešková.

Obr. 23: Výběr seker a klínů. Kresba A. Pešková.