View
2
Download
0
Category
Preview:
Citation preview
Ročník: 97 | čí o: 16 | 16. dubna 2017 | Cena: 10 Kč
Týdeník Církve československé husitské
Český zápas
č. 16 16. 4. 2017
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: velikoNoCe Pro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
2 Český zápas
ediTorial - Tři dny našeho života
Týdeník Církve československé husitské.Vydává: Ústřední rada Církve československé husitské, Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6.Vedoucí redaktorka: ThDr. Klára Břeňová, redaktoři: PhDr. Václav Drašnar,Mgr. Ervín Kukuczka, Milan Udržal, grafik. Šéfredaktorka Cesty:Mgr. Jana Krajčiříková. Tel. redakce: 220 398 107;e-mail: cesky.zapas@ccsh.cz Tisk: Grafotechna. Distribuce a reklamace:A.L.L. production s. r. o., F. V. Veselého 15,190 00 Praha 9, tel. 234 092 866, email:martina.machackova@predplatne.czRedakce si vyhrazuje právo na úpravy a krácení příspěvků. Předplatné: J. Wendlíková, tel.: 220 398 117,e-mail: prodejna.blahoslav@ccsh.cz
Ze živoTa Círve
Jsou dvě etapy života každého z nás. V té první hledáme Je-žíše. Je tomu tak z nejrůznějších důvodů. Hledáme odpuš-tění, uzdravení, moudrost, toužíme po setkání s tím, kterýnás může proměnit. Jednoho dne se to opravdu stane. Ježíšpřijde a řekne: „Pojď za mnou.“ V té chvíli se změní celý nášživot. Všechno od této chvíle už bude jinak. Stáváme se jehoučedníky. Možná jsme si mysleli, že zmizí naše bolesti nebože se vytratí problémy a my už budeme žít klidně a radostně,bez nemocí těla a duše. Ale nic z toho se nestane. To „jiné“se skrývá v jiném úhlu pohledu. Vidíme věci prostě jinak.Chápeme je jako součást cesty, ne jako překážku. To všechnobychom bez Krista nikdy nepochopili. Jak kdysi krásně napsalAnthony de Mello: „Osušit tvé slzy neumím, mohu tě ale na-učit, jak na to, aby byly svaté.“Pak přijde druhá etapa. Ve třech velikonočních dnech ji mů-žeme spatřit zblízka. Jsou to chvíle, kdy opouštíme svéhoMistra a Pána. Jsou křesťané, kteří se domnívají, že jsoulepší než Petr a ostatní apoštolové, ale je to jen iluze, kterájim zakrývá oči. I my zapíráme, zrazujeme, utíkáme, scho-váváme se, díváme se zpovzdálí. Všechna velká slova mizív tichu tmy a strachu sama o sebe. Je to předvečer Velkéhopátku. Kdykoliv utíkáme od svého kříže, opouštíme jeho kříž. Je toutrpení, které nám může jako jediné položit zásadní životníotázku: „Kdo jsi?“ Utrpení i radost – nikdy tato dvě slova ne-rozdělujte, protože nevíte, které pramení z kterého. Vyhnout se Golgotě znamená nepochopit utrpení. Je tochvíle, kdy si musíme stoupnout nazí před přítomnost, bezchytrých myšlenek, bez neurolů i bez svých zásluh. Nicz toho tam není s námi. Stojíme pod křížem s Ježíšovou mat-kou a hledíme na toho, který byl proboden kvůli nám. Vel-kopáteční setkání s nahou přítomností nás změní podruhé.Už neutíkáme, už nepotřebujeme, aby se stal v našem ži-
votě nějaký zázrak, to všechno je pryč. Přijali jsme svůjživot se vším. Už není zapotřebí ho vylepšovat a ukazovatjinak. To je mystické zastavení Velkého pátku, po kterémpřichází ticho Bílé soboty. Nic nijak neskončilo (jakkoliv se nám to tak může jevitopačně), všechno je otevřeno, všechno je proměněno, anižbychom si toho vůbec všimli. Svatá sobota je dnem, kdy i mymůžeme vykřičet nahlas: „Bože můj, proč jsi mě opustil.“Nic nedává smysl, vše, co jsme prožívali v první etapě na-šeho křesťanského života, se ztratilo v mlze. Zázraky, velkáslova měnící naše uvažování, vidění, mystické prožitky, vní-mání Ducha svatého ve tváři, to vše je pryč. Nastává chvíle naprostého vyčerpání. Naše těla i duše kle-sají spolu s mrtvým tělem Kristovým do ticha hrobu. Přestouž teď je něco jinak. Není to jako „poprvé“, když jsme hle-dali Ježíše. Teď někde uvnitř cítíme ticho a s ním přicháze-jící klid. Přestože stále „nechápeme“ (a popravdě chápatuž nikdy nebudeme), věříme Ježíšovým očím, ze kterýchjsme kdysi rozeznali, že on nás nikdy neopustí. Jestliže jsmev první etapě hledali Ježíše, pak dnes, o světelné sobotě,hledá on nás. Sestoupil za námi do pekla, ve kterém se zmí-táme, stále připoutáni k temnotě minulosti i obavám z toho,co bude. V prožitku této noci můžeme vnímat, jak nás bereza ruku a vysvobozuje z těžkých, vzájemně propletenýchřetězů na první pohled nezničitelných. Před úsvitem nastane ticho. A po něm přijde první paprseksvětla. To je Zmrtvýchvstání. Je to nové setkání s Ježíšem.To jsou Velikonoce.Přeji vám, sestry a bratři, abyste sílu těcho svatých nocí pro-žili uprostřed své církve, abyste nikdy nechtěli utéct předtím vším, jako jsem utíkal i já. Pokoj a dobro ať nás všechnyprovází.
bratr Filip, biskup plzeňský
Foto na titulní straně: Milan Udržal
Český zápas 3č. 16 16. 4. 2017
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: velikoNoCePro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
ornamenty v kostele Jana křtitele Na Prádle
● Když se dívám na tvé kresby, napadá
mě jednoduše slovo nádhera. Nádhera
vzájemně fantasticky se doplňujících
barev, tajemno, fantazie, u některých
radost a optimismus, ale také trpělivost.
Nezměrná. Jak dlouho vlastně vzniká
jedno takové dílo?
Co pro tvorbu nutně potřebuji, je klida usebranost. Nemohu celý den „běhat“po městě a mezitím a potom nakreslit párčárek. Ticho a klid nejenom léčí, ale je pro
mě důležitým prostředkem pro kreslení.Pracuji na čtvrtkách různých rozměrů,podle toho také čas věnovaný takovémudílku trvá. Někdy jde o hodiny, jindyo dny. Většinou se však snažím obrázekdokončit najednou. Kdybych ho odložila,zřejmě se k němu už nevrátím. Je to jako
přerušený rozhovor. Možná se v té trpěli-vosti musím ještě zlepšit…
● Tvé obrazce mi trochu připomínají
mandaly. Nejde sice přímo o kruhový
tvar, nicméně od pomyslného bodu up-
rostřed se jakoby vše odvíjí… V dnešní
době prožívá kresba mandal nepo-
chybně renesanci. Hotové předlohy
k vybarvení najdeme na internetu, pro-
dávají se jako omalovánky a nejde prý
jen o umění, ale i relaxační techniku,
cestu k harmonii a dokonce k uzdra-
vení. Vnímáš to podobně?
Když začnu sama u sebe, tak kresleníornamentů mě samotnou harmonizuje,posiluje, při tvorbě se cítím vyrovnanáa uvolněná. Ostatní, kteří mé kresbyvlastní, mi sdělují – každý po svém – žejim poskytují vnitřní radost, uvádějí jev soulad a dodávají jim sílu. Několikmých obrazů je umístěno i v lékařskýchordinacích a podle slov lékařů se pacienticítí při pohledu na ně lépe. Taky jsempro několik svých známých předkreslilaornamenty jen obyčejnou tužkou. Vybar-vují je a prý je to opravdu uklidňuje. Do-ufám, že podobný pocit budou míti návštěvníci výstavy, až se podívají namé obrazy osobně.
● Ornamenty budou vystaveny v našem
kostele Jana Křtitele Na Prádle. Je ti
jeho prostředí blízké? Chodíš tam na
bohoslužby?
Ano, od roku 2003 se osobně znám s fa-rářem kostela Jana Křtitele Na Prádlea navštěvuji bohoslužby. V tomto jedineč-ném prostoru se odehrává řada koncertů,
přednášek a v neposlední řadě i výstav.Tuto tradici započal podle mých informacíuž farář prof. Lohniský, který interiér obo-hatil o díla Františka Bílka. V roce 2014se konala vernisáž obrazů a zároveň před-stavení krásné knihy br. Lumíra Čmerdy,které se účastnil i autor předmluvy pan JiříSuchý. Kostel byl plný lidí a všichni od-cházeli domů s úsměvem na tváři. Těšímse na to, že o moji výstavu bude takézájem a že nikoho nezarmoutí.
S autorkou kreseb si povídala
Klára Břeňová
V minulém čísle ČZ jsme představili sestru Šárku Pirožkovou, která chystá vý-stavu v jednom ze sborů naší církve. Její tvorbu i záměr přiblíží i následujícírozhovor, za který autorce děkujeme.
Slavnost uvedení dalších pěti zvonů veSboru kněze Ambrože v Hradci Králové
S radostí vám oznamujeme, že v pondělí 1. května v 18 hodinve Sboru kněze Ambrože bratr patriarcha Tomáš Butta spolus bratrem biskupem Pavlem Pechancem slavnostně uvede dalšípětici zvonů pro zdejší koncertní zvonohru. Touto pěticí dosáh-neme již počtu 35 zvonů. Dále pokračuje účelová sbírka na zvo-nohru, na kterou lze přispět – buď na transparentní účet4862517001/5500 u Raiffeisenbank a.s. pod var. symbolem 329či odevzdáním příspěvku na farním úřadě v Hradci Králové. Dár-cům, kteří by chtěli věnovat celý zvon (ceny dalších pěti zvonůse budou pohybovat mezi 38.115,- a 39.325,- Kč), nabízíme nazvonu umístěné věnování. Jsme vděčni i za drobné příspěvky,z nichž se rodí toto dílo k Boží oslavě a lidem pro radost.
A tak na 1. máje večer bude zvát k lásce nejen hrdliččin hlas,ale také hlas zvonů ve Sboru kněze Ambrože nás pozve k Božíchvále a ke společně sdílené radosti. Františka klásková, farářka
a Pavel Pechanec, biskup
Homileticko-liturgický seminářPoslední březnovou středu se v budově ústřední rady v Praze us-kutečnil homileticko-liturgický seminář k velikonočním textům,určený především duchovním naší církve. Více o zajímavých pří-spěvcích, které si jednotliví referenti připravili na základě svéhoteologického zaměření a které br. profesor Zdeněk Kučera uvedlpříhodně jedním z nejstarších biblických veršů reflektujcícíchvelikonoční zvěst, textem zdůrazňujícícím moment předávánívíry z 1. Pavlova listu Korintským, přineseme v příštím čísle ča-sopisu. red
Celocírkevní sbírkaSoučástí seznamu Celocírkevních sbírek v roce 2017 je i Sbírka na studijní fond Dr. Karla Farského. Proběhne u příleži-tosti Hodu Božího velikonočního. Účet sbírky: KB 43-570420277 / 0100 VS: 8 + čtyřmístné číslo NO nebo diecéze.
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: velikoNoCePro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
4 Český zápas č. 16 16. 4. 2017
➲
Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých.
Jan 20,9
Milé sestry, milí bratři, je lidskou přirozeností pociťovat jistouúlevu, když zjistíme, že někdo další něco nevěděl. Trochu námto vylepšuje náš vlastní obrázek před námi samými, protoževíme, nebo alespoň vzdáleně tušíme, co všechno nevíme mysami. A zde dokonce nevěděly autority, dokonce autority z nej-větších – zde mluvím zejména o apoštolu Petrovi. V evangeliu čteme o velikém Kristově vítězství nad smrtí, ne jennad smrtí svou, ale nad smrtí obecně. Většího vítězství lze už jentěžko kdy dosáhnout. Přesto ale nevidíme žádnou bujarouoslavu, žádné výlevy nadšení, jaké jsme zvyklí vídat, když něcovyhrajeme. Vše jde docela pozvolna. Marie dojde k hrobu s jasným plánem. Když vidí, že kámen odhrobu je odvalen, je jí okamžitě „vše jasné“. Pána ukradli.Jako by Krista nikdo neposlouchal, když mluvil o svém údělu.I Petr a „ten druhý učedník“ se šli podívat, dokonce běželi, snadtaké hnaní strachem z toho, že Ježíše opravdu někdo z hrobuukradl. To vše místo toho, aby Marii řekli: „No jasně, je to třetíden, tak to už tam neleží a za chvilku přijde,“ nebo tak něco.Vedla je k tomu na začátku zmíněná neznalost. Marie pak zůstala na místě a plakala. Divný počátek oslav ví-tězství, které již bylo dovršeno. Divné vítězství, kterého si nikdonevšiml. Až postupně všem docházelo, jaký boj že byl vybojována ještě déle jim docházelo, jaké to má důsledky... Až když Kristusoslovil Marii jménem, prozřela. Zareagovala na své jméno a ote-vřely se jí oči. Až když přišlo oslovení. Přišlo i k nám oslovení?Nebo lépe – býváme ne osloveni, ale oslovováni? Když by násPán zavolal jménem tak, jako oslovil Marii, čili ne duchovnímprožitkem, nýbrž osobně – fyzicky přítomen, jak bychom reago-vali? Představme si, že nás třeba potká ve vlaku nebo na ulici.Nadšeně bychom se k němu přihlásili? Nebo bychom jen vykulilioči, otevřeli pusu a zůstali tak stát? Nebo bychom v tom šoku pro-nesli nějaké věroučné zapamatováníhodné moudro? Nevíme. Covíme, je to, že se s Kristem setkáváme: v různých podobách, for-mách, „náboženských zkušenostech“ nebo „zjeveních“, jak chcete.A náš Pán se nám stal běžnou součástí života. Máme tedy podíl
na jeho vítězství, protože to pro nás šel na kříž a pro nás vstalz mrtvých. Pro nás všechny. Jedno nebezpečí na nás ale číhá: Abynám Kristus nezevšedněl a abychom si ho nepřestali vážit.I proto se scházíme každou neděli pod křížem. A přimlouvalbych se, abychom se nescházeli jen pod křížem, ale i u tohoprázdného hrobu a abychom po cestě domů mohli radostně volat:„Ježíš Kristus vstal z mrtvých!“ Amen. Vladislav Pek
Hod Boží velikoNoČNí
Sotva procitnu, jsem s tebou. Svou dlaň jsi položil na mě.Nad mé chápání jsou tyto divy. Aleluja! ŽALM 139,18.5-6
První čtení z Písma: Skutky 10,34-43Tužby velikonoční: 2. Aby Kristovo vzkříšení našimi srdci proniklo a k životu věč-nému nás přivedlo, modleme se k Hospodinu.3. Aby Kristovo vítězství v celém světě zavládlo a mír národůmpřineslo, modleme se k Hospodinu.Modlitba před čtením ze sv. Písem:Nebeský Otče, dnešního dne jsi skrze svého jednorozeného Synazvítězil nad smrtí a otevřels nám bránu do života věčného. Dej,ať nás tvůj životodárný Duch vzkřísí ze smrti k životu! Osviťnás, Bože, ať slyšíme slova Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.Druhé čtení: Koloským 3,1-4Evangelium: Jan 20,1-18Verše k obětování: Žalm 76,9-10Verše k požehnání: 1. Korintským 5,7-8Modlitba k požehnání:Nebeský Otče, děkujeme ti, žes nás potěšil slavením velikonoč-ních tajemství. Ve své dobrotě dej, ať mocí tvého ducha rostemeve vzájemné svornosti a lásce! Prosíme o to ve jménu JežíšeKrista, našeho Pána. Amen.Vhodné písně: 250, 251, 260, 331
Chválíme tě, Bože, za to, že ti neustále stojíme za tvou pozornost a starost. Uvědomujeme si, jakou oběť jsi v kristu přinesl,
a prosíme: Hlídej si nás, abychom ti nebyli nevěrní,abychom nezapomínali ani na kříž,
ani na prázdný hrob. amen.
oslovení a oslaveníNad PíSMeM
Vigilií (z lat. vigilia = bdění) se nazývámodlitba konaná za časných ranníchhodin, při níž je očekáván příchod no-vého dne. Taková modlitba má hlubocesymbolický význam. Je ztělesněním na-děje, že po noci vzejde opět nový den.Zároveň je nesena uvědoměním, že nadsvětlem Boží lásky nemá temnota žá-dnou moc. Je připomínkou Ježíše Kristajakožto světla daného všem národůma touhou souznít s rytmem Božího stvo-ření: A byl večer a bylo jitro…Praxe noční modlitby patří k církvi od sa-
mého počátku. Příklad k ní nám dává sámPán, když se modlí na Olivové hoře (L6,12), i jeho učedníci, jak naznačují např.Skutky apoštolské (Sk 12,5-12; 16,25). Povelikonočních událostech je zdroj Božíhosvětla rozpoznán v Kristu Ježíši: To světlove tmě svítí a tma je nepohltila (J 1,5).Fyzikální zákony nás učí, že každý při-rozený zdroj světla a energie se dříve čipozději vyčerpá, pokud mu není energiedodávána zvenčí. Dokonce i hvězdy ča-sem pohasnou, když se vyčerpá palivo,uvolňující energii z jejich jádra. To se
týká i našeho Slunce. Kristus je však svět-lem odlišné kvality. Jeho smlouva je nováa věčná, jeho světlo nikdy nepohasne.Právě proto nabyla v liturgickém roceraně křesťanské církve zvláštního vý-znamu vigilie velikonoční – noc ze so-boty na neděli. Této noci přísluší nočníbdění a očekávání vzkříšení našeho Pána,k němuž podle evangelií došlo v časnýchranních hodinách třetího dne od jehosmrti na kříži. Velikonoční vigilie sev západních církvích slaví zpravidlapodle obřadu rané církve, doloženého
Světlo v temnotách. Pozvání k velikonoční vigilii
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe • velikoNoCePro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
Český zápas 5č. 16 16. 4. 2017
Jádro velikonočního poselství a sdílenévíry církve obsahuje a uchovává jedi-nečným způsobem starokřesťanskýhymnus zaznamenaný v listě apoštolaPavla Filipským (Fp 2,8-11). Ježíš Kris-tus je v něm vyznáván a oslavován jakoSlužebník i Pán. Ve velikonočních bib-lických příbězích je Ježíš současně Slu-žebníkem i Pánem. Jeho velikost seprojevuje skrytým způsobem v jeho po-nížení a službě. Jeho ponížení ve světěje cestou k jeho povýšení a oslaveníu Boha v nebesích. Tato role Služebníka se stává zvláštězřetelná při poslední večeři podle svě-dectví Janova evangelia. Ježíš, ačkolivje skutečně Pán (J 13,13), sklání sek nohám druhých jako otrok a umývásvým učedníkům nohy (J 13,4-5). Pro-jevuje svoji lásku k učedníkům až dokonce (J 13,1), až do nejzazší meze, ažk sebezmaření a sebeobětování, jak je tovyjádřeno i v hymnu v listě Filipským:„sám sebe zmařil“ (Fp 2,7). Jeho nej-hlubší ponížení představuje kříž. Ježíštak naplňuje Izajášovo proroctví o trpí-cím Božím Služebníkovi, který přijímázástupné utrpení za druhé (Iz 53,1-12).Jestliže na Velký pátek spatřujeme
během pašijových událostí podobu Je-žíše jako trpícího Služebníka, pak naHod Boží velikonoční církev hlásáa slaví Krista jako vítězného a vzkříše-ného Pána. Ježíšovo panství se projevujenade vším i nad smrtí. Svědkové – ženyi muži, kteří „byli u toho“, poznávajía vyznávají Ježíše jako Pána. Po setkání
ve velikonočním ránu je Marií Magdal-skou nazýván nejen Mistrem, alei Pánem. „Viděla jsem Pána“ (J 20,18).I učedníci a apoštolové dosvědčují, a tímvyznávají: „Viděli jsme Pána“ (J 20,25).Vrcholným vyznáním je pak při setkáníse vzkříšeným Kristem vyznání apoštolaTomáše: „Můj Pán a můj Bůh“ (J 20,28).
Během velikonočních událostí zaznívánejen slovní vyznání, ale svědkové pro-kazují vzkříšenému a živému Ježíšoviúctu celou svou bytostí. Vzkříšený Ježíšje podle Matoušova evangelia ten, ko-mu je dána moc na nebi i na zemi (Mt28,18) a před kým se musí všichni jed-nou sklonit (srov. Fp 2,10). Klaní se mujiž ti, kteří ho jako Pána poznávají, nej-prve ženy (Mt 28,9), a také pozdějiučedníci a apoštolové v Galileji (Mt28,17). Ten, který byl takovým nezměr-ným způsobem ponížen, je nyní jakoPán středem úcty svých věrných učed-níků a svědků. Nejde jen o chvilkovýzbožný postoj, ale o úctu vůči Kristua přijímání jeho autority v celém životě. Právě církev je místem, kde máme pro-jevovat pravou a vřelou úctu vůči JežíšiKristu. Ať v našich bohoslužebných shromáž-děních i v osobním rozjímání v časeVelikonoc máme otevřenou mysl i srd-ce biblickému poselství. Ať můžemei my poznávat zrakem víry Ježíše jakoSlužebníka i vítězného Pána, který bylmrtev a hle, živ je na věky věků (Zj1,18). Tomáš Butta
patriarcha
Velikonoční biblická úvaha o starokřesťanském vyznání
z poměrně podrobných zpráv již ve 2. století po Kristu. Ten byl původněuspořádán jako slavnost světla (lucerna-rium), kterou doprovázely četby z Pís-ma, modlitby a zpěv žalmů. Jednotliváčtení připomínala důležité momentydějin spásy od stvoření světa (vyjití Iz-raele z Egypta, přechod Rudého moře,vstup do zaslíbené země, příslib novésmlouvy u proroka Jeremiáše, obrazúdolí suchých kostí u proroka Ezechielead.) a vrcholila evangeliem o Ježíšověvzkříšení. Po bohoslužbě slova následo-vala svátost eucharistie. Z raných dob jedoložen také zpěv Exsultet („Raduj se“),jehož současná podoba se ustálila v 7.století. V dalších staletích byla liturgieobohacena i o další vlivy např. galo-francké (rytí symbolů do velikonočnísvíce). Velikonoční vigilii slavili také otcové-zakladatelé Církve československé (hu-sitské). Na jejich praxi naše církev na-vázala vydáním nových bohoslužebnýchknih, které obsahují také formulář pro
slavení velikonoční vigilie. Liturgie za-číná slavností světla, při níž je připravo-vána velikonoční svíce (paškál). Shro-mážděná obec pak kráčí v průvodu dokostela vedena jejím světlem a zakončujechvalozpěvem (Exsultet). Následuje bo-hoslužba slova se dvěma čteními z dějinspásy a vrcholem v četbě evangelia. Bo-hoslužebná kniha zařazuje jako variantutaké obnovu křestních slibů či přímosvátost křtu, čímž navazuje na starokřes-ťanskou tradici. Velikonoční vigilie patřík nejslavnostnějším a liturgicky nejbo-hatším bohoslužbám církevního roku.Na slavení je poměrně náročná. Vyžadujedobrou přípravu a spolupráci všech zú-častněných. Obřad přímo vybízí k hoj-nějšímu zapojení duchovních a laiků,aby se z velikonoční vigilie stala sku-tečně slavnost celé shromážděné obce.Slavení je vždy spojeno také s velkou ra-dostí. Vytváříme při něm takové místov čase a prostoru, kde Kristus může býtpřítomen „zvlášť významným způsobem“.Velikonoční vigilie spolu se Zeleným
čtvrtkem a Velkým pátkem představujesymbolický vrchol eucharistického ži-vota církve, ke kterému ukazujemev každém slavení večeře Páně, když ří-káme: Kristus vprostřed nás. Ten samýKristus, který na Zelený čtvrtek stolovalse svými učedníky, ten samý Kristus,který se za nás na Velký pátek dobro-volně vydal smrti na kříži, ten samýKristus, který byl v noci ze soboty na ne-děli vzkříšen, aby nás vykoupil od hří-chu a zpečetil novou smlouvu svounevinnou krví. Kristus vprostřed nás:vprostřed shromážděných věřících jakohlava své církve i vprostřed nás samýchjako naše nejvlastnější nitro – jako ten,kdo s námi žije, kdo nás stále provázía zná nás tak dobře, že je nám vždy blíž,než si dokážeme být sami. Pravý smyslvelikonoční vigilie se tak ukazuje jakopokorné vzhlížení ke Kristu a očekáváníjeho vzkříšení v naději. Neboť tak jakoje jeho utrpení i naším utrpením, tak jetaké jeho vzkříšení i vzkříšením naším.
Dalibor Vik
„ …vzal na sebe způsob služeb-níka… v poslušnosti podstoupili smrt, a to smrt na kříži. Proto hoBůh vyvýšil nade vše a dal mujméno nad každé jméno, aby sepřed jménem Ježíšovým sklonilokaždé koleno… a k slávě BohaOtce každý jazyk, aby vyznával:Ježíš Kristus jest Pán.“
Fp 2,7-9
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe • velikoNoCePro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
6 Český zápas č. 16 16. 4. 2017
Všichni známe z Nového zákona Bible
toto období a prožíváme jej v modlit-
bách při bohoslužbách i sami v sou-
kromí. V tomto článku bych se chtěl
krátce pozastavit u několika údajů, tak
jak je uvádí především Janovo evange-
lium (J 19-2,19-20,23), a přiblížit je
v jejich historickém kontextu. Na zá-
kladě práce s internetem i jinými pra-
meny se zamýšlím nad trnovou ko-
runou, křížem, praxí ukřižování a ná-
pisem nad Kristovou hlavou.
TRnoVá koRuna
V současnosti je na mnoha křížích zedřeva, kamene, kovu a také na obrazechKrista. Jaká ale trnová koruna pravdě-podobně byla?Dřezovec je dřevinou s dlouhými trny,velmi pevnými a špičatými.Původní dva druhy těchto stromů a keřůrostou v různých místech světa – se-verní a jižní Americe, Arábii a Africe.Rostou i u nás – především jako oz-dobný strom či keř, ale většinou sejedná o dřezovec trojtrnný (Gleditsiatriacanthos), pocházející z jihovýchoduUSA, i různé šlechtěnce. Dorůstají aždo 25 - 30 m. Z trnů těchto stromů Kris-tova trnová koruna však nemohla být,byly dovezeny do Evropy až v 17.-19.století jako okrasné do parků a vý-chodní forma by v našich klimatickýchpodmínkách těžko přežila. Druh dřezovce, který rostl v době Kris-tova ukřižování v tamních podmínkách,je dřezovec kaspický (Gleditsia ca-spica). Je nižší, dosahující při dospě-losti jen 10-15 m, s korunou široce ku-lovitou. Má dlouhé, slabší větve, takžese snadněji splétá do věnce. Trny jsouaž 10-15 cm dlouhé, větvené. Dlouhéa ostré trny tedy opravdu mohly poranitKristovi hlavu, takže jsou kapky krvena obrazech Krista oprávněné. Na několika místech jsem trnovou ko-runu (z Gleditsie triacanthos) věnovalsborům CČSH, také biskupovi králové-hradecké diecéze i jednotlivcům a mo-hu potvrdit, že jsou opravdu velmipichlavé.
kříž
Bolestné usmrcování ukřižováním,které převzali Římané patrně od Et-rusků, bylo v té době běžné a hlavněvýstrahou ostatním. Dřevo kříže bylo
z kmenů nebo silných větví nejbližšíchdřevin, nebyl ohraněn, natož nějak oz-doben. Překřížení navíc asi nebylo stlu-čeno, ani sešroubováno, ale svázánoprovazem, maximálně přisekáno abylépe drželo. Nesení těchto klád, svisléa příčné, většinou neprováděl odsou-zený sám, ale musel mu někdo pomoci(v Bibli Šimon z Kyrény). Kmeny bylysamozřejmě velmi těžké, čímž byl od-souzený také trestán... Kříž byl patrněspojen až na místě ukřižování.
PřiBiTí na kříž
Odsouzený byl přibíjen hřeby jen v ně-kterých významných případech, jinakbyl přivazován pouze na rukou prova-zem. Hřeby byly tehdy nákladnou zále-žitostí a používaly se i několikrát. Přesveškeré pátrání a úvahy není jisté, že byse byly Kristovy hřeby dochovaly. Přisnímání Krista z kříže je snad Josefz Arimatie uložil... Takzvaných relikvií hřebů z Kristovakříže se, jak známo, v historii objevilacelá nekonečná řada. Stejně tak dřevaa třísek. Legenda také říká, že Helena,matka císaře Konstantina, při vykopáv-kách roku 326 našla několik zlomkůz kříže v jeskyni na svahu Golgoty.Údajně našla tři kříže, tedy Kristaa dvou zločinců, kteří byli ukřižovánispolu s ním, tři hřeby a fragment ta-bulky s trojjazyčnými nápisy psanýmivápnem, a kousek trnové koruny.
TaBulka naD kRisToVou hlaVou
Pouze v Janově evangeliu je uvedeno,že Pilát, prefekt judské provincie, ne-chal umístit tabulku s nápisem „JežíšNazaretský, král židovský“ ve třech ja-zycích – hebrejsky, řecky a latinsky.Nyní se většinou na Kristovy kříže dávátabulka s latinskou zkratkou I.N.R.I. čiINRI. U východních křesťanů je někdetato čtyřpísmenná zkratka i ve všechpůvodních jazycích i tehdejším typupísma. Doplňuji způsobem čtení ve všechtřech jazycích.Hebrejsky: Ješua ha nocri melek ha je-hudimŘecky: ´Iésús ho Nazóraios ho basileustón lúdaión Latinsky: Jezus Nazarenus, rex judaeo-rum(Ježíš Nazaretský, král židovský).
Tomáš antonín Špaček, no žamberk
Tichý král(Stanislav Kubín: Ze sbírky Klečící Bůh)
Koberec ratolestí palmovýchI v prachu cesty pláště A na oslátkutichý KrálHosana zástupůhosanaA křik nenávistné záště
Ukřižuj!Ukřižuj!
Podnes křižujemeA reptámeProti vlastním křížůmSvého žití
Strach z hřebů vinVetknutých do našeho JáNám bráníNikdo nechce býtŠimonem z Kyrény
Ticho tvého srdce Králinašimi vinami křičí
Ježíš na kříži a jméno tvé jestbolest(Stanislav Kubín: Ze sbírky Oblouk návratu)
A jméno tvéJest bolest ženoBolest nade všechny strasti světaTa trýzeň pro jediné jménoV němž naděje nám vzkvétáTa bolest matkyBolest MariinaŽe nelze vzít už zpátkyŽal nad smrtí synaJméno tvé jest bolest ženoTa bolest matkyAť jakékoliv nosí jménoSynovu bídu na sebe by vzalaBolestí tou puká i skálaKrvavé slzy ji zkrápějíK nebesům se tyčí zkříženyHorizont i vertikálaVšech lidských vin i nadějí
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
CESTA
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
81
Min
ule
jsm
e si
říkal
i, že
je u
rčitě
zdr
avé
nahr
adit
část
mas
a v
naše
m jí
del-
níčk
u ze
leni
nou.
Pok
ud n
ám z
álež
í nej
en n
avl
astn
ím z
drav
í, al
e i n
a zd
raví
naš
í pla
nety
,bu
dem
e př
emýš
let i
při
náku
pu z
elen
iny.
V dn
ešní
dob
ě js
me
zvyk
lí, ž
e v
obch
odě
seže
nem
e v
pods
tatě
cok
oliv
, nez
ávisl
e na
ročn
í dob
ě ne
bo n
a m
ístě,
kde
urč
ité o
voce
nebo
zel
enin
a ro
ste
– m
áme
celý
rok
baná
ny,
jaho
dy, a
nana
sy, p
omer
anče
, raj
čata
, sal
át a
td.
To je
mož
né je
n pr
oto,
že
za n
ámi t
yto
plod
iny
uraz
í tisí
ce k
ilom
etrů
na
lodí
ch a
jiný
ch d
o-pr
avní
ch p
rost
ředc
ích,
nav
íc v
elké
mno
žstv
íz
nich
je p
ěsto
váno
v u
měl
e vy
tvář
eném
pros
třed
í ve
skle
nící
ch. D
aní z
a to
to n
aše
po-
hodl
í je
obro
vské
mno
žstv
í spo
třeb
ovan
éen
ergi
ea
na d
ruhé
stra
ně v
elké
em
isesk
lení
kový
ch p
lynů
. A n
avíc
, přiz
nejm
e si,
všic
hni u
rčitě
uzn
áte,
že
tako
vé ja
hody
neb
o
rajč
ata,
vyp
ěsto
vaná
v lé
tě n
a na
ší za
hrád
ce,
chut
nají
mno
hem
lépe
, než
ty „u
měl
é“ p
lody
,co
si m
ůžem
e v
ledn
u ko
upit
v su
perm
arke
tu.
Když
se b
udem
e al
espo
ň čá
steč
ně sn
ažit
kupo
vat t
o, c
o pr
ávě
v da
nou
dobu
doz
rává
v m
ístě,
kde
žije
me
(nap
ř. ja
hody
, tře
šně
a ra
j-ča
ta v
létě
, jab
lka
a hr
ušky
na
podz
im, z
elí,
mrk
ev a
bra
mbo
ry v
zim
ě –
ty se
daj
í dob
řeus
klad
nit),
mám
e se
asp
oň v
ždyc
ky n
a co
těšit
. Tak
y se
pod
ívej
me,
kde
pro
dáva
né o
voce
nebo
zel
enin
a vy
rost
ly –
obc
hody
to u
žuv
áděj
í – a
můž
eme
dát p
ředo
st tř
eba
míst
-ní
m ja
blků
m p
řed
dová
žený
mi.
Neb
udou
třeb
a ta
k kr
ásná
na
pohl
ed, z
ato
v so
bě m
ají
mén
ě ch
emic
kých
pos
třik
ů. A
kdy
ž v
létě
vyra
zíte
na
dovo
leno
u do
ciz
iny,
dop
řejte
siza
se m
ístní
plo
dy a
spec
ialit
y –
uvid
íte, ž
e je
tozá
bava
!JK
Co
můž
u ud
ělat
já?
Rad
a še
stá:
Jezm
e se
zónn
í a m
ístn
í pot
ravi
ny!
Nakre
slila:
Lucie
Krajč
iříkov
á
Apríl
ový
dube
nPo
časí
nám
děl
á di
vy,
že se
člo
věk
jeno
m d
iví.
Slun
ce sv
ítí, v
ítr fo
uká,
od d
eště
je m
okrá
louk
a.
Chví
li te
plo,
pot
om z
ima,
poko
uší s
e o
nás r
ýma.
Za k
amna
ma
ješt
ě bu
dem
,řá
dí a
prílo
vý d
uben
.
Jitk
a Ve
stfá
lová
(Lan
dová
)M
odlit
ba
Dne
s roz
lily
se v
lny.
Kry
ledu
odp
louv
ají,
a ži
vot t
ajup
lný
se b
udí v
cel
ém k
raji
–
Stro
m ro
zepí
ná d
laně
i s d
ary
příš
tích
plod
ů,a
lány
pol
í, st
ráně
již p
rosí
za
úrod
u –
Tak
mod
líme
se v
šich
ni,
když
jarn
í kvě
ty ra
ší:
K ná
m, B
oží l
ásko
, dýc
hni
a že
hnej
zem
i naš
í!M
irosl
av M
atou
š
Práz
dný
hrob
je je
dním
z hl
avní
ch sy
mbo
lů V
elik
onoc
. Naj
dete
pět
rozd
ílů m
ezi d
věm
a ob
rázk
y?
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
IK
ŘE
SŤ
AN
SK
Ý Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
72
soutěž o tři knihyPošlete nám
řešení této „velikonoční osmism
ěrky“ nejpozději do poloviny května naadresu jana.krajcirikova@
ccsh.cz nebo poštou do redakce, abychom třem
z vás mohli
poslat knihu – jména výherců otisknem
e v červnové Cestě.
Blahopřejeme výhercům
soutěže z únorového čísla:(Tajenka: Náročná služba)
Eliška Karasová z Louňovic pod Blaníkem,
Klaudie Petres z Blanskaa Pepa Kohout z Kolína
PL
áč
Zě
NK
eL
eV
ug
oL
go
TA
JK
ři
žP
eT
rP
Chi
LA
KN
ChA
BT
iL
Do
Mo
AM
Sr
DL
Sá
Bi
VJ
Aé
uN
áA
še
Co
Bý
BL
TT
AM
rí
Mé
Bo
VA
So
éá
NZ
LA
rě
ZZ
iK
ND
ChCh
Kh
Nř
Ťu
re
eí
ie
ře
če
Vr
Kč
ří
Vž
íM
Ar
ie
uh
še
ší
že
JN
ýJ
berán
eKG
etsema
ne
Go
lGo
tah
rob
hřích
chléb
chrá
m
Jan
Jeruza
lémJežíšJid
áš
Ka
lichKristu
sKříž
ma
riem
od
litbao
běťPetrPilátPlá
ču
čedn
íci
večeře
veleKn
ězv
íno
zrad
ažid
é
Povolání v B
ibli 6. O
bchodníci, směnárníci
Ačkoliv židovský národ je tradičněpovažován za velm
i dobréa
zkušené obchodníky - vm
oderní doběnapříklad vynalezli obchodní dom
y -v
Bibli oobchodnících zase tolik zm
íneknenajdem
e. Je to například podobenstvío
perle (Mt 13,45-46), kde Ježíš
přirovnává království nebeské ksituaci,
kdy obchodník, kupující krásné perly,objeví jednu tak drahocennou, že prodávšechno, co m
á, aby ji mohl koupit.
Vknize Sírachovec najdem
e pěknépoučení, že se člověk nem
á radit sob-
chodníkem o
směně –v takovém
případěnení m
oudré se na jeho raduspolehnout, protože m
u půjde spíš
ovlastní než váš prospěch.
Asi nejznám
ějším m
ístem, kde se v
Biblisetkám
e sobchodníky, je příběh o
tom,
jak Ježíš vyhnal zchrám
u směnárníky
aprodavače holubů a
jiných obětníchzvířat. N
ajdeme ho ve všech čtyřech
evangeliích (Mt 21,10-14; M
k 11,15-19;L19,45-46; J 2,13-17). D
o chrámu v
Jeruza-lém
ě tradičně puto-valy zástupy lidíz
blízkého iširokéhookolí, m
nozí znich
ize vzdálených zemí.
Nejvíc jich sem
přicházelo vdobě
svátků. Při svénávštěvě chtělivykonat předepsanéoběti. Z
tohotodůvodu se přím
o nachrám
ovém nádvoří
vytvořilo tržiště, kdesi každý příchozím
ohl pohodlněkoupit potřebnézvíře, případněvym
ěnit cizí penízeza m
ístní měnu. Co
Ježíše, jindy takm
írného, tolik roz-hněvalo? Prostě to, že své obchodynem
ěli provádět přímo v
chrámu – ten
má být m
ístem m
odlitby aklidného
rozjímání, nikoliv hlučným
tržištěm.
Myslem
e na to, až půjdeme příště do
kostela!JK
Nakreslila: Lucie Krajčiříková
Pro
č v
Na
šep
ytl
ích
neb
ylo
ob
jev
eno
blu
diš
tě5
. čá
st
Až
druh
ého
dne
jsem
se m
ohl
přes
vědč
it, ž
e Ja
rosl
av je
hot
ovus
kute
čnit,
co
si p
ředs
evza
l. By
lo p
ozdn
íod
pole
dne,
pra
vé v
enko
vské
čer
venc
ové
odpo
ledn
e, v
něm
ž N
ašep
ytle
lehc
epo
dřim
oval
y, z
atím
co sl
epic
e tá
hle
krák
o-ra
ly. A
vto
m z
dánl
ivém
klid
u za
čala
ta v
e-lik
á vě
c, o
níž
nem
ěl n
ikdo
až
do té
chv
íletu
šení
. VSu
chém
žle
bu se
sešl
o še
sthr
oziv
ých
post
av se
stříb
rným
i kno
flíky
na ra
men
ou, š
est p
osta
v, k
teré
– a
č se
dobř
e zn
aly
– se
nyn
í osl
ovov
aly
pouz
ečí
slem
. Vši
chni
byl
i ozb
roje
ni lo
pato
u,rý
čem
neb
o kr
umpá
čem
. To
byl K
lub
lehk
ých
srdc
í. D
odne
s mně
cos
ine
vysl
ovite
lnéh
o se
vře
ledo
vou
ruko
usr
dce,
kdy
ž si
na
ten
okam
žik
vzpo
men
u.„K
de je
čís
lo 6
?“ z
vola
l tlu
men
ě, a
le rá
zně
Jaro
slav
, vla
stně
ne
Jaro
slav
, nýb
rž č
.1.
„Mus
í voz
it Al
enku
vko
čárk
u,“ v
ysvě
tlo-
valo
č.7
, avš
ak z
výra
zu č
.1 b
ylo
vidě
t, že
č.6
bude
nen
ápad
ně a
rafin
ovan
ězp
rovo
zeno
ze
svět
a ne
bo ji
ným
způ
-
sobe
m z
nem
ožně
no. P
ak č
.1 b
ezm
ešká
ní v
ytáh
lo sh
ora
uved
ený
plán
ek,
ukáz
alo
na d
ocel
a ur
čité
mís
to v
Such
émžl
ebu
apo
ruči
lo: „
Zde
bude
me
kopa
t.“D
ali j
sme
se m
lčky
, avš
ak s
nadš
ením
do
prác
e. D
va č
leno
vé s
lehk
ými s
rdci
kop
ali
krum
páče
m, d
va ry
li rý
čem
adv
a há
zeli
hlín
u st
rano
u. P
o ch
víli
jsm
e si
nás
troj
evy
měn
ili. P
ráce
šla
rych
le k
upře
du. Z
aho
dinu
jsm
e už
stál
i do
půl l
ýtek
vjá
mě,
kter
á se
měl
a st
át ta
jným
výc
hode
mz
blud
iště
. Tu
č.3
pokr
očilo
slo
pato
uo
něko
lik st
op k
upře
du –
apr
ávě
vté
chví
li č.
5 zv
edlo
kru
mpá
č, k
terý
byl
na
konc
i nep
ořád
ně z
aklín
ěn h
řebí
kem
.o
zval
se tr
havý
zvu
k a
č.3
se z
ačal
ooh
mat
ávat
vza
du n
a ka
lhot
ách.
Nap
jatě
jsm
e oč
ekáv
ali v
ýsle
dek.
Tu
se č
.3 z
ačal
yko
ulet
zoč
í slz
y a
tvář
se m
u st
áhla
do
brek
u. h
ned
jsm
e po
znal
i, ko
lik u
hodi
lo.
Díra
vka
lhot
ách!
zden
ěk s
vobo
da(d
okon
čení
příš
tě)
Nakre
slila:
Luc
ie Kr
ajčiří
ková
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
IK
ŘE
SŤ
AN
SK
Ý Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
63
Ču
ňá
tko
a Z
latí
čko
Čá
st 7
. Ja
rní
úk
lid
Jak
o v
mno
ha ji
ných
dom
ácno
stec
h,pu
stila
se m
amin
ka N
ovák
ová
dove
lkéh
o ja
rníh
o úk
lidu.
Vyb
rala
si k
tom
uví
kend
, kdy
zůs
tala
sam
a do
ma,
pro
tože
tatín
ek N
ovák
odj
elso
běm
a dě
tmi a
seps
em n
a ch
alup
u.ro
zhod
la se
, že
umyj
e vš
echn
a ok
naa
dveř
e, v
ydrb
ala
koup
elnu
, peč
livě
oprá
šila
vše
chny
kera
mic
ké so
šky
napo
licíc
h, o
braz
y,vy
lešt
ila z
rcad
la,
vypr
ala
zácl
ony
azá
věsy
, nav
osko
vala
park
ety.
..Kd
yž v
šech
nov
nedě
li po
zdě
odpo
ledn
e do
děla
la,
unav
ená,
ale
spok
o-je
ná, ž
e je
prá
ce h
otov
á, v
rátil
a se
roz-
dová
děná
rodi
nka
dom
ů.S
nadš
ením
voč
ích
mam
ince
vyp
rávě
li,ja
k šl
i na
výle
t do
lesa
, kde
vyl
ezli
na sk
álu,
poto
m u
klou
zli n
a bl
átě
apo
zád
ech
sjel
iaž
dol
ů. Ta
tínek
mam
ince
som
luvn
ým ú
s-m
ěvem
pře
dal v
elký
pyt
el šp
inav
ého
prád
la. J
eště
že
si v
té šp
íně
nese
dli d
oau
ta, m
ysle
la si
vdu
chu
mam
inka
ane
sla
prád
lo k
prač
ce. A
ž te
ď si
ale
vši
mla
blá
-tiv
ých
stop
na
podl
aze
vpř
edsí
ni, p
roto
žebo
ty m
ěli v
šich
ni p
ořád
um
azan
é. A
psí
tlapk
y ro
vněž
zan
echá
valy
výr
azné
otis
ky.
Dět
i běž
ely
do k
uchy
ně, ž
e m
ají o
brov
ský
hlad
. Jak
mile
uvi
děly
obl
íben
ou b
ábov
ku,
kter
ou ji
m m
ilujíc
í mam
inka
upe
kla,
vrh
lyse
na
ni a
brzy
byl
y dr
obky
všu
de k
olem
.Kd
yž se
vzá
pětí
nahr
nuly
do
vany
, aby
sevy
koup
aly,
opu
stily
kou
peln
u ve
stav
u
zdal
eka
ne ta
k či
stém
, jak
ý by
l ješ
tě p
řed
chví
lí.N
avíc
zač
alo
prše
t, ta
kže
krás
ně u
myt
áok
na b
udou
za
chví
li op
ět z
acák
aná.
..M
amin
ce b
ylo
nad
tou
mar
nou
prac
í do
pláč
e. C
o m
yslít
e, p
omoh
l iu
Nov
áků
Zlat
íčko
? Ten
tokr
át n
e, a
le m
amin
ka b
ezpo
moc
i pře
ce je
n ne
zůst
ala.
Kdy
ž to
vid
ělta
tínek
, zas
tydě
l se,
že
na k
luky
ned
alle
pší p
ozor
, kaž
dého
plá
cl p
řes z
adek
,na
řídil
jim v
ylux
ovat
dro
bky
asá
m u
myl
koup
elnu
ipo
dlah
u v
před
síni
. Tak
co
mys
líte,
zvl
ádne
me
ty n
aše
nepo
řádk
yta
ké sa
mi?
Jana
Kra
jčiří
ková
Nakre
slila:
Elišk
a Zap
fová
Deset v
eliko
no
čních
po
stav
Nakreslila: Lucie Krajčiříková
Příběh Velikonoc určitě znáte, děti, proto věříme, že pro vás nebude těžké poznat, ke
které postavě se vztahuje stručný popis.
Petr, Jan, Jidáš, Šimon z Kyrény, M
arie Magdalská, Pilát,
Josef z Arim
atie, Nikodém
, Barabáš, Herodes, A
ntipas
1. Jeden zJežíšových učedníků, kterého
obzvláště miloval. Svěřil m
u do péče svoum
atku.2. M
už, jenž si vyžádal Ježíšovo tělo, aby jem
ohl pohřbít.3. řím
ský místodržitel, který na přání zás-
tupu odsoudil Ježíše ksm
rti, ačkoliv na němžádnou vinu nenašel.4. u
čedník, jenž Ježíše zradil za třicetstříbrných. Když viděl důsledek svého činu,vzal si život.5. Judský král, který dal popravit JanaKřtitele a
vyslýchal Ježíše před popravou.6. M
už, kterému řím
ští vojáci uložili, aby po-
mohl Ježíšovi nést těžký kříž.
7. žena, která Ježíše věrně následovalaa
našla jeho prázdný hrob.8. Zločinec, který na přání zástupu dostalm
ísto Ježíše svobodu.9. u
čedník, který ačkoliv se zapřísahal, žeJežíše nikdy nezapře, třikrát jej po jeho zat-čení ze strachu zapřel, ještě než kohout za-kokrhal. 10. člen židovské rady, tajný Ježíšův násle-dovník, který jej navštívil jednou v
noci.Pom
áhal při Ježíšově pohřbu.
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
54
Proč se vlastně tento den jm
enuje „Ze-lený“? Je to snad proto, že někde se
tradičně na Zelený čtvrtek jí špenát? určitě
ne – tento lidový zvyk se spíš naopak
odvozuje od označení dne. To ale se zelenoubarvou nem
á původně nic společného.Vzniklo přesm
yčkou – určitým zkom
olením– původního něm
eckého jména g
reindon-nerstag, což znam
ená lkavý, uplakanýčtvrtek, na g
ründonnerstag, což je německy
právě Zelený čtvrtek.Jinak Zelený čtvrtek je spojen předevšíms
poslední večeří Pána Ježíše sučedníky.
Jako všichni židé vten den jedli na
připomínku vyvedení izraelců z
egyptskéhootroctví tradičního velikonočního beránka,
nekvašené chleby, hořké byliny apili víno.
Pán Ježíš poté pronesl známá slova us-
tanovení večeře Páně – vyzval učedníkya
všechny jejich následovníky, aby napam
átku jehooběti spolu lám
alichléb a
pili vínoz
kalicha. Vřadě
našich nábožen-ských obcí se ujalzvyk na Zelenýčtvrtek si tytoudálosti připom
í-nat hodemberánka – pesa-chovou večeří.Ježíš jako výraztoho, že bychomsi m
ěli navzájemsloužit, um
ylsvým
učedníkůmnohy. Také tentoobřad bývá někdyzařazován připřipom
ínání ve-likonočníchudálostí.
Po večeři se Pán Ježíš odebral do getsem
an-ské zahrady, kde se m
odlil, zatímco unavení
učedníci usnuli. Vzápětí Jidáš, který PánaJežíše zradil židovské radě, přivedl vojáky,kteří jej zajali. Ježíš byl vyslýchán nejprvepřed židovskou radou, poté před řím
skýmvládcem
Pilátem a
judským králem
hero-
dem. Během
výslechu před radou Ježíšetřikrát zapřel učedník Petr, protože se bál,aby nebyl potrestán spolu s
ním.
Jana Krajčiříková
Zelen
ý čtv
rtek
Nakreslila: Lucie Krajčiříková
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
Víra provází jejich každodenní životv míře, která je u nás obvyklá jenv opravdu hluboce věřících rodinách;v českých vesnicích v Banátu je alepatrná na každém kroku. Ve vsích i v kra-jině je téměř nemožné najít neozdobenýkříž, v neděli jde velká část obyvatel dokostela a o svátcích jdou praktickyvšichni. K této skutečnosti přispělaznačná izolovanost od okolního, vesměsrumunského pravoslavného obyvatel-stva. I když od devadesátých let s odcho-dem místních do staré vlasti a v menšímíře i do rumunských měst dochází k ci-telnému úpadku tradic, jsou mnohédosud udržovány. Oslava církevníchsvátků je pak záležitostí celé komunity.V Banátu je krásně po celý rok, nicméněnávštěva v době svátků je zvláště pro vě-řícího člověka nezapomenutelným zážit-kem. Příchozí se může zcela přirozeněpřipojit a naplno pocítit Boží blízkost,o které jsme psali v minulém příspěvku. Svátky, které se z mnoha důvodů nabí-zejí, jsou Velikonoce. Jednak jsou s nimispjaty celkem pochopitelně největšíoslavy, jednak jsou v příhodné době, kdyse na rozdíl od vánoční doby není prob-lém do Banátu dostat. V Banátu se Veli-konoce nazývají červenými svátky podle
barvených vajíček a podle slunce, kterémívá zjara často červený nádech.
MasoPusT
Velikonocům tradičně předchází postnídoba. Stejně jako u nás bývá nebo spíšbývalo předcházející masopustní obdobízakončeno bály. V minulosti bývaly běž-ně tři a jeden z nich býval vyhrazen dětem.Poměrně pravidelně se bál koná na Ger-níku, kde se zdařilo obnovit tradici do témíry, že ženy přicházejí v tradičních pa-rádních krojích. Pokud se nad tím někdopozastavuje, pak je třeba říct, že gernickýkroj je ze všech banátských krojů nejná-kladnější a nejsložitější. Skládá se z vrch-ní sukně, tří až čtyř silně nabíranýchspodních sukní, halenky (jupky), zástěry,šátku nebo ozdob do vlasů. Na jednu běž-nou banátskou sukni je třeba dva metrylátky, na gernickou ještě o něco víc. Všech-ny součásti je potřeba vyprat, naškrobita hlavně vyžehlit. U takového množstvíbohatých sukní je to „zábava“ na několikdní. Masopust končíval v úterý voděnímmedvěda, muže ovinutého slaměnými po-vřísly upoutaného na řetězu a vybavené-ho zvoncem. Povřísla se pak pálila, abyspolu s nimi byly zničeny masopustní hří-chy. Veškerá zábava a veselí končí půlnocí.
PosTní DoBa
Popeleční středou začíná postní doba, spo-jená s přijetím tradičního popelce. Postnídoba s sebou přináší ztišení. Je zakázánotancovat, nepořádají se svatby ani křtiny.Lidé se oblékají střídmě, vyhýbají se kři-klavým barvám, zejména červené. Běhemcelé postní doby věřící přicházejí dvakrátnebo i třikrát do týdne do kostela společněse pomodlit křížovou cestu. Pátou postníneděli, smrtnou, se kříže zakrývají fialo-vou látkou. Ženy přicházejí na boho-službu v černých nebo šedých smutečníchkrojích. Velký velikonoční oktáv začínáKvětnou nedělí. Na tuto bohoslužbu při-cházejí ženy tradičně v bílých krojícha stejně jako u nás v katolických kostelechse při bohoslužbě světí kočičky. Pokudjsou Velikonoce v pozdějším termínu,trhají se kočičky v předstihu a do Květnéneděle se uchovávají v chladu ve sklepích.Posvěcené se pak z kostela odnášejí nejendomů, ale i na hřbitov na hroby zemře-lých. Kočičky se zapichují i na okraje polí,zejména těch, kde byla nebo bude zasetapšenice, která jako místní nejcitlivější plo-dina vyžaduje největší ochranu. Kočičkyponechané doma se zapalují, pokud seblíží nějaká pohroma, jako například silnábouřka, nebo je někdo vážně nemocen.V některých kostelích se o Květné nedělikonají pašije.
ZElEný ČTVRTEk
Na Zelený čtvrtek probíhá slavná bohos-lužba s omýváním nohou 12 mužům.Podle toho, jak líčí Velikonoce děti v Ger-nickém školním kalendáři z roku 2004, senemusí jednat jen o starší „zasloužilé“členy farnosti. Všechny děti totiž mluvívýslovně o chlapcích. Umývání nohouchlapcům-ministrantům namísto členůmfarní rady zavedl po svém příchodu do ei-bentálské farnosti otec Václav Mašek. Na Zelený čtvrtek umlkají zvony a na je-jich místa nastupují hrkáči. Dříve bylatato funkce vyhrazena chlapcům. V po-slední době, kdy je mladých málo, jsoudo skupin hrkáčů přibírána i děvčata.Každou skupinu vede kaparáš, kteréhovšichni poslouchají. Hrkáči se poprvéscházejí na Zelený čtvrtek večer, kdy sedomlouvají a učí písničku, kterou své ob-chůzky provázejí.
VElký PáTEk
Poprvé se hrká při rozednění na Velkýpátek a pokračuje se až do vzkříšení. Jeto poměrně náročné, protože se s hrkánímmusí několikrát denně obejít, tedy spíš
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: velikoNoCePro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
Český zápas 7č. 12 16. 4. 2017
Červené svátky v BanátuV prázdninovém čísle jsme vám představili komunitu českých krajanů žijící odprvní poloviny devatenáctého století v jihovýchodním Rumunsku v oblasti na-zývané Banát. V době svého odchodu ze staré vlasti si s sebou tito lidé odneslitehdejší životní styl i tradice, ze kterých se mnohé zachovalo. nejsilnější z nichje hluboká víra v Boha, která našim krajanům dodávala sílu v nelehkých dobách.
➲
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: velikoNoCePro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
8 Český zápas č. 16 16. 4. 2017
oběhnout celá vesnice. Na klucích i hol-kách je však vidět radost z jejich výlučnéhoúkolu. Obchází se vždy ráno, v polednea večer a k tomu ještě před každou bohos-lužbou. Během obchůzky děti zpívají: „A ty, Jidáši nevěrný, cos to učinil, žesPána svého židům prozradil? Židi ne-věrný, na kopci černým, kopali jámu, Je-žíši Pánu, aby ho jali, ukřižovali, naVelkej pátek do hrobu dali, na Bílou so-botu zas vykopali. Tento smutnej čas ob-rátil se vesele, zato my se radujeme, že
Pán Kristus z mrtvých vstane.“ Při kle-kání se pak začátek mění na „Klekánízvoníme, Jidáše honíme, Jidáši chraň se,cos to učinil…“ Text písničky se mírněliší mezi vesnicemi stejně jako hrkačky.Zatímco v Gerníku potkáme kluky s hrka-cími bedničkami zavěšenými okolo krkunebo na rameni, v Bígru se setkáme s plo-chými podlouhlými hrkačkami nazýva-nými basami. V Rovensku mají hrkačepodobu jakéhosi trakářku. Každá sku-pina má i jednoduché klepačky. Na Velký pátek začíná přísný půst, kterýna rozdíl od nás končí až vzkříšením naBílou sobotu. Kromě půstu se k Velkémupátku váže řada obřadů. Hned po ránu selidé vypravují omýt k prameni, aby zesebe smyli všechnu špatnost a vyprosili siochranu před nemocemi a zlými silami.Někdy se omývání odbývá jen doma. Dovědra se nabere voda, tou si dotyčný potřeobličej a kapky rukama ostřikuje co nej-dál od sebe při odříkávání: „Ráno, ra-
nečko, dřív než vyjde slunečko, než jsoužidé Pána Krista jali, ptali se ho, je-li muzima či není, není ani nebude, kdo mu za-chovávat bude, na zimnici stonat ne-bude.“ Zbylá voda se pak vychrstne conejdál. V Gerníku se děti chodí omývatk velkému prameni na severozápadnímokraji vesnice ke konci ranní velkopá-teční řehtací obchůzky. Od deseti hodin proběhne poslední po-božnost křížové cesty. Výjimečná je tatopobožnost v Gerníku, kde jsou jednotlivá
zastavení umístěna na svahu protikostelu. Před začátkem pobožnostijsou do jednotlivých kapliček umís-těny obrazy malované na plechovýchtabulích. Od kostela vyráží průvods fábory, křížem se zahaleným Spasi-telem a nástroji Kristova mučení,které nesou děti. Za těmito hlavnímiaktéry jde sbor zpěváků. Kromě hlav-ních aktérů jsou všichni oblečeni vesmutečních šatech, stejně jako naSmrtnou neděli nebo na pohřbech.Kromě těchto příležitostí smutečníkroje nosí vdovy. Pokud ženy již(nebo ještě) smuteční kroje nemají,oblékají si černé halenky a kalhotynebo sukně. Nikoho nenapadne jítv barevném oblečení. Pokud se někdotakový vyskytne, pak je to na 99 %turista. Průvod se za zpěvu zvolnapřesouvá mezi jednotlivými zastave-ními. U každého se přečte příslušnáčást textu, přičemž stěžejní pasážeděti odehrají. Je krásné pozorovat, jakmoc jsou děti do velikonočních oslav
zapojeny a jak významné role během ob-řadů hrají. Po závěrečné modlitbě navrcholu křížové cesty u tří křížů se shro-máždění pomalu rozchází. Muži sbírajía odnášejí do bezpečí fary obrazy. Ostatníza tlumeného hovoru nebo v tichém roz-jímaní odcházejí do svých domovů.Zvlášť pokud Velikonoce vycházejí najeden z pozdějších termínů, mohou sevšichni kochat probouzející se jarní pří-rodou a zpěvem ptáků, kterých je v Ba-nátu opravdu hodně. Na stráni v okolíkřížové cesty pokřikují krutihlavovéa dole u potoků jsou běžně slyšet oba sla-víci, nám známý obecný i u nás méněhojný slavík tmavý, dříve nazývanýuherský, ke kterým se často přidá u násprakticky vyhynulý skřivan lesní. Kulisaje doplněna kvetoucími švestkami, slí-vami, blumami, trnkami či jak se těmvšem ovocným stromům s modrýmiplody ve zdejších krajích říká.Od tří hodin odpoledne začíná další po-
božnost kladení Pána Krista do hrobu.Socha zraněného mrtvého Krista, sejmu-tého z kříže, se ukládá do stylizovanéhohrobu, vystlaného ozdobnými poduškamia obloženého jarními květinami i zelenounarašenou pšenicí. Někdy je pšenice na-seta do dřevěného kříže, na který se paksocha klade. Kristus na kříži, zahalený odSmrtné neděle fialovou látkou, se odha-luje a klade do blízkosti hrobu. Před po-ložením Krista jej každý z přítomnýchpolíbí. Zvyk líbání Krista se v Banátudosud svědomitě dodržuje. Krista jdouk oltáři všichni políbit na konci každé bo-hoslužby. V blízkosti Božího hrobu hořísvíčky. Nedílnou součástí scenérie jei kasička nebo miska na drobné finančnípříspěvky.
Bílá soBoTa
Na Bílou sobotu mnohde pokračuje vel-kopáteční půst. Celý den se nese přípra-vami na večerní vzkříšení. To začíná ažpo slunce západu. V odhadnutou dobu sevšichni sejdou před kostelem a vyčkávají,až slunce skutečně zajde za obzor. Poténásleduje svěcení ohně a vnesení světlaKristova do svatostánku. Za ním přichá-zejí slavnostně oděné družičky nesoucí nazdobených polštářcích nástroje Kristovaumučení. Vlastní bohoslužba je stejnájako v našich katolických kostelích až nato, že se často nečte všech sedm starozá-konních čtení. Důvod je celkem prostý:po bohoslužbě následuje průvod vsí,který zabere s přehledem další hodinu.Průvod je podobný tomu z křížové cesty.Za nosiči praporů kráčí pod baldachýnemkněz nesoucí nejsvětější svátost oltářní.Odlišné jsou i zpěvy a oblečení, které jetentokrát barevné slavnostní. V černémzůstávají jen zmíněné vdovy. Ti, kdo majíkroj, si jej pro tuto příležitost většinou ob-léknou, takže alespoň někoho tradičněoblečeného můžeme potkat ve všech ves-nicích – kromě Eibentálu, kde se kroj ne-dochoval. I když není možné kvůli roz-lehlosti obejít celou vesnici, nedá se říct,že by průvod byl jen symbolický. Velmiobřadně a pomalu se za zpěvu postupujevesnicí, kde se za okny rozsvěcejí svíčky,což celé akci dodává zvláštní kouzlo.
Boží hoD a PonDělí VElikonoČní
Na Boží hod velikonoční po ránu obchá-zejí řehtáči vesnici, aby dostali zaslouže-nou odměnu, vajíčka, sladkosti a častoi peníze. Dopoledne se pak koná velkábohoslužba a po ní slavnostní rodinnýoběd. K němu se podle možností tradičně
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: velikoNoCePro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
Český zápas 9č. 16 16. 4. 2017
➲
podává pečené kůzlečí, skopové nebo te-lecí. Pokud k takovému obědu jsou po-zvaní turisté ubytovaní u dotyčné rodiny,je to pro ně opravdu velká čest. Po oběděse pojídají barvená velikonoční vajíčka.Často si je lidé naťukávají vzájemně.První řekne: „Kristus vstal z mrtvých.“Druhý nastaví své vajíčko a při úderu od-povídá: „Pravda, že vstal z mrtvých.“ Čívajíčko při ťukání podlehne, musí ho dáttomu druhému. Protože ale zjara nesouslepice jako o závod a Velikonoce jsouve znamení všeobecné hojnosti, nemusíse nikdo strachovat, že by se velikonoč-ních vajíček dosyta nenajedl, ani kdybyvšechna jeho praskla. Pondělí velikonoční se pak nese ve zna-mení dozvuků předchozích svátků. Ranníkoledování se nese v duchu dětského vin-šování kmotrům, příbuzným a známým.Děti obcházejí s pomlázkami a opět do-stávají vajíčka a sladkosti. Na rozdíl odvánoční koledy, která má hodně přátel-ský a družný charakter, kdy lidé zazpěvu vycházejí do ulic a vzájemně senavštěvují, má nebo spíše měla veliko-noční koleda soukromější ráz. V minu-losti jistě sloužila dětem jako přilepšení.Svědčí o tom výrok jedné mojí známé,která řekla, že dnes už děti na koledu ne-chodí, protože jim sladkosti bez pro-blémů koupí rodiče. Zajímavá musí býtkoleda v Rovensku, kde se chodí místos pomlázkou s dlouhým šípkovým pru-tem. Příčina je prý v tom, že v okolí ne-rostou vhodné vrby. Každopádně alešípkový prut může být vnímán jako cel-kem výmluvný prostředek k získání
pamlsků a jejich vydání jako akt sebeo-brany. Naštěstí se jím nevyšlehávají děv-čata. Velikonoční vyšlehávání děvčat totižnení v Banátu na rozdíl od nás zvykem.V některých kostelích bývá i v pondělíbohoslužba. Je třeba říct, že všechny po-psané bohoslužby se nekonají a ani v mi-nulosti nekonaly v klasické formě vevšech vesnicích. Důvodem je malý početkněží, kteří dnes stejně jako v minulostimají na starost vždy více vesnic a odslou-žit všude vše je nad jejich síly. Většinazmíněných bohoslužeb probíhá v Ger-níku, kde sídlí kněz. Ačkoli není půvo-dem Čech, za léta služby se česky velmislušně naučil. Do loňského roku sloužilčeské mše prakticky každý den, tedyi o Velikonocích, jediný český kněz, panděkan Václav Mašek v Eibentále. Běhemloňského podzimu přesídlil na odpočinekdo Bígru, kde zatím denně slouží, takžese dá očekávat, že tam všechny zmíněné
bohoslužby letos proběhnou. Do Eiben-tálu a do Svaté Heleny nepochybně zaje-dou rumunsky hovořící kněží z měst.Většinou je zde praxe taková, že maxi-mum bohoslužby proběhne v češtině a ru-munsky je jen kázání. Občas, napříkladjako v Rovensku, vypomáhají kněží při-jíždějící z Čech. Pokud se na příslušnoubohoslužbu nedostaví kněz, proběhnepobožnost pod vedením místního mod-liče, který zajišťuje pobožnosti bez přít-omnosti kněze o nedělích. K obědu se opět schází rodina a přátelé.Odpoledne se často nese ve znamení lou-čení, kdy se děti, další příbuzní i turisté,co přijeli na svátky, zvolna vydávají nazpáteční cestu. Všichni si domů vezouvýslužku v podobě všemožných dobrů-tek. Mnozí, hlavně ti věřící, odjíždějís krásným duchovním zážitkem a radostíz nevšedně prožité oslavy Kristovazmrtvýchvstání. hana skálová
Podle synoptických evangelií Ježíš žádalty, kdo toužili stát se jeho žáky, aby vzalisvůj kříž a následovali ho. Podle uspořá-dání událostí v těchto pramenech vznášíJežíš odvážný požadavek k následovánív době, kdy byla jeho popularita tak říka-jíc na vrcholu. Je to poněkud neobvykláa matoucí výzva; nepřekvapí, že řada ba-
datelů zde viděla dodatek, jenž církev vlo-žila poté, co se Ježíšovo ukřižování vtisklodo srdcí a myslí rané komunity. Pak by-chom ho mohli chápat jako poveliko-noční tvrzení, přizpůsobené podmínkámnového společenství po osudových udá-lostech pašijového týdne. Ale neexistujei jiné vysvětlení? Nemohl židovský uči-
tel při výkladu, co je učednictví, narážetna skutečnou římskou praxi?Původ rčení je snadné detekovat v hebrej-ském stylu, jenž stojí za jedním z pravdě-podobných hebrejských pramenů synop-tiků. V evangeliích se tento vůbec prvníodkaz ke kříži vyskytuje v zásadě ve dvoukontextech. Jedna verze se nachází v sériispolu nesouvisejících výroků a prozrazujeřecký syntax a redakční práci (Mt 16,24-28, Mk 8,34-9,1, L 9,23-27). Podívejme se však nyní na kontext druhý,jenž je patrně založen na solidnějších pra-menech (Mt 10,37-38, L 14,25-33). Zdezjišťujeme, že pasáž se ve starší verzipatrně nachází u Lukáše. Například počá-teční slova „Kdo přichází ke mně a nedo-vede se zříci svého otce a své matky…“
Pro badatele na poli raného křesťanství a judaismu druhého Chrámu může být jed-nou z nejkontroverznějších otázka významu Ježíšova kříže. Ten se v průběhu dějinstal pro křesťany i židy symbolem naplněným velmi silným obsahem. aktuální za-myšlení pojednává o některých možných závěrech na základě četby synoptickýchevangelií a raných židovských pramenů. nečiní si nárok na pravé a adekvátní pojetí– nicméně doufá, že postihne opomíjený aspekt Ježíšova utrpení.
kříž, Ježíš a židé
(L 14,26), byla poněkud zmírněna v Ma-toušově verzi: „Kdo miluje otce a matkuvíce než mě“ (10,37). Také Lukášovo„Nemůže být mým učedníkem“ je pravdě-podobnější než Matoušovo „není mne ho-den“; Matoušovo „…a nenásleduje mne“(10,38) je druhotné vzhledem k Lukášovu14,27: „a nejde za mnou“. Lukáše 14,27lze ve skutečnosti rekonstruovat do po-doby, která reflektuje hebrejský idiomz doby mezi pozdní biblickou hebrejšti-nou a hebrejštinou Mišny: Kdo na sebe
nevezme svůj kříž (či ukřižování) a přijde
za mnou, nemůže být mým žákem.U L 14,27 výrok nevykazuje doklady re-dakce v řečtině a je patrně původní. Mů-žeme také konstatovat, že podobenství,která po výroku u Lukáše následují,dobře korespondují s tématem nároků a riskování při následování mistra.Může výrok, přisouzený židovskému uči-teli z doby druhého Chrámu, skutečněreflektovat realitu historického kon-textu? Užil by skutečně Ježíš takovoumetaforu pro své následování?Trest smrti ukřižováním je starý. Nevyna-lezli ho Římané, ačkoli ti objevili jeho ne-sporné „výhody“ coby způsobu potlačenílidového odporu: postava ukřižovanéhočlověka musela vyvolávat intenzivní po-city strachu, a to i v době, kdy bylo násilítéměř na denním pořádku.Ačkoli bylo utrpení židovského lidu podŘímany skutečností, kterou zmiňují téměřvšichni dějepisci té doby, jen několik za-znamenalo zcela zřejmé důsledky vevztahu k Ježíšově smrti. Je možné, že by-la role, kterou sehrál Pilát jako reprezen-tant Říma v odsouzení a popravě Ježíše,z logických důvodů minimalizována? Jenáhoda, že termín „Římané“ synoptikovéneužívají a v evangeliích k nim takto od-kazuje jen Jan a to pouze jednou (11,48)? Je tragické, že ve velmi rané době v his-torii církve se kříž stal symbolem tzv. ži-dovského odmítnutí Ježíše a symbolemkolektivní viny za jeho ukřižování. Někte-rým církevním otcům se zdálo zcela lo-gické konstatovat: Židé zabili Kristaa podle toho je třeba s nimi nakládat. Titocírkevní otcové se příliš netrápili se zjiš-ťováním historických faktů. Ani se neza-mýšleli nad textem ve Sk 4,27 o tom, žena Ježíšově zatčení a exekuci spolupraco-vali představitelé Říma a jisté židovskéelementy. V rané době se tak vědomí o ko-lektivním podílu všech Židů na Ježíšověsmrti stalo samozřejmou součástí patris-tické teologie; starší téma zabíjení pro-roků bylo vztaženo i na Krista, Mesiáše.
Jiný pohled na kříž se však ukáže, když sena něj podíváme v historickém kontextu:jeví se pak jako symbol připravenosti Židůpodstoupit utrpení za víru. Mojžíšova zá-věť, židovské dílo, které patrně předchá-zelo Ježíšově době, tak hovoří o ukři-žování obřízky: „A přijde na ně náhlá od-plata a hněv, jaký nezažili od věků až potuto dobu, kdy vůči nim pozvedne králekrálů pozemských a sílu s velikou mocí.Ten dá ukřižovat vyznavače obřízky.Neboť ty, kteří budou odpírat, dá mučit,vydá je v poutech do vězení a jejich man-želkami podělí pohany...“ Za tyto činy ná-silí má být zodpovědná osoba neži-dovského původu, král králů země. ČtenářiNového zákona okamžitě rozpoznají na-rážku na obřízku coby označení Žida, cožje terminologie, která se objevuje veSkutcích a v Pavlových epištolách. Mezi svitky od Mrtvého moře čtemev 4QpNah 1,7-8 o mužích pověšených za-živa na dřevo. Předpokládá se, že zmínkaodkazuje k ukřižování – způsobem, jenžreflektuje několik novozákonních pasáží.Jelikož Josef Flavius zaznamenává, žehasmonejský král Jannaeus poslal v r. 88př. Kr. na smrt na kříži osm set farizeů, ba-datelé se shodují, že zmíněný svitek narážíprávě na tuto tragickou událost. V rabínské literatuře je předepsáno, abypo popravě bylo tělo odsouzence pově-šeno na kůl. Chrámový svitek z Qumránuvšak tomuto halachickému názoru opo-nuje, neboť pověšení na kůl či na křížuvádí přímo jako způsob popravy. Tutomyšlenku reflektuje i Targum ke knizeRút (1,17), kde zmínka o ukřižování ucho-vává odlišnou halachickou tradici, snadzaloženou na starších sektářských prame-nech, které odporovaly ústnímu zákonu. Jiný odkaz k ukřižování v rabínské litera-tuře popisuje nespravedlivou popravu mu-drce Joseho ben Joezera (2. stol. př. Kr.),jednoho ze dvou rabínských vůdců svédoby. Svého strýce, spravedlivého Joseho,údajně nechal ukřižovat zlý kněz Alcimus.V midrašické literatuře je motiv ještě roz-vinut, zvláště výsměchem Alcima strýci.Zatímco u Římanů se ukřižování staloběžnou záležitostí, tento způsob popravyu Jannaea a Alcima musel židovský lid,jenž měl vypracovaný zákonný systémk poskytnutí spravedlivého soudu, ne-hledě na způsob hrdelního trestu, jenžzajišťuje rychlou smrt bez zbytečné agó-nie, vpravdě šokovat.V Toseftě (doplněk k Mišně) r. Meir vy-práví podobenství, které ilustruje, jak iz-raelští mudrci vnímali krutou praxi:
„Představte si dva bratry, dvojčata, kteřívypadají navlas stejně. Jeden byl král nadcelým světem a druhý se stal zlodějem.Zloděje po čase chytili a pověsili na kříž.Každý, kdo prošel kolem, si řekl: ́ král bylukřižován!´ Tak bylo psáno: ´je prokletBůh (kvůli) pověšenému´ (Dt 21,23)“ Samozřejmě že králem je míněn Bůh sám.Proto dle humanistického přístupu r. Mei-ra, kdykoli je ukřižována lidská bytost –vytvořená jako Boží obraz – je proklet Bůhsám. I když jde o notorického zločince,ukřižování umenšuje božský obraz Boha. Co se týče Ježíšova soudu, můžeme se téžptát, zdali měl židovský soudní dvůr pra-vomoc popravovat. Čtyřicet let před zni-čením druhého Chrámu byla, dle talmu-dických pramenů, tato pravomoc vyňataz jurisdikce židovského právního systémua omezena na Římany. Někteří badatelésice zpochybňovali autenticitu těchtozdrojů, nicméně proč by byl pak Ježíšvůbec přiváděn před římské autority? Dleobrazu evangelií, je zodpovědnost řím-ských úředníků nad všechny pochyby.A navíc, u Lukáše nenacházíme žádnouzmínku o setkání Sanhedrinu. Historické svědectví Josefa Flavia posky-tuje hojné doklady, že Římané promptněpotlačili jakýkoli odpor. Smrt ukřižová-ním byla „oblíbeným“ způsobem, jak roz-vířit emoce strachu. Josef sám píše o zku-šenosti, kdy se během židovské války po-kusil zachránit tři ukřižované a Titus po-tvrdil jeho žádost – jen jeden z nich přežil.Kdykoli povstalec padl do římských ru-kou, Titus ho nechal mučit a ukřižovat…Během let vedoucích ke zničení chrámuse povstalcům, politickým rebelům a dal-ším osobám v opozici proti Římu rychledostalo drsného zásahu. Za dnů UmmidiaQuadrata (44-66 po Kr.) se několik lidí an-gažujících se při nepokojích v Samařskudostalo do rukou Ventidia Cumana. Byliukřižováni a pěti z nich byla useknutahlava. O několik let předtím během hla-domoru byli ukřižováni Jákob a Simeon,dva synové zélóty Judy Galilejskéhozmíněného ve Sk 5,37. Snad nejstraš-nější obraz, jenž se nepochybně na dlou-hou dobu vtiskl do paměti obyvatelIzraele, bylo možné spatřit přibližněv době Ježíšova narození, po Herodověsmrti. Podle Josefa Flavia dal Quincti-lius Varus ukřižovat dva tisíce židů. Jo-sefova zpráva naznačuje, že ačkoli byltento trest již notoricky znám, na to, cose odehrálo za Vara, lidé hned tak neza-pomenou. Není proto divu, že izraelští mudrci si jsou
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: velikoNoCePro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
10 Český zápas č. 16 16. 4. 2017
Český zápas 11č. 16 16. 3. 2017
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: velikoNoCePro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
koncerty u sv. Mikuláše● 17. 4. - 20 hodinBaCH, dvoŘák, liSZT, GerSHWiNPrague Brass EnsembleA. Bárta - varhany● 18. 4. - 17 hodinHÄNdel, BaCH, TeleMaNN, MoZarTM. Hanzal - varhanyF. Bílek - trubka● 19. 4. - 17 hodinB. Rabas - varhanyH. Jonášová - soprán● 20. 4. - 17 hodinBaCH, MoZarT, FraNCk, CaCCiNiCanto Corno e Organo● 21. 4. - 17 hodinBaCH, PaCHelBel, BUXTeHUde,FraNCk F. Šťastný - varhanyM. Laštovka - trubka● 21. 4. - 20 hodinMoZarT, BaCH, vivaldi, dvoŘákPrague String OrchestraA. Vondráčková - housleV. Vlna - hoboj● 22. 4. - 17 hodinCaCCiNi, BaCH, vivaldi, MoZarTZ. Němečková - varhanyV. Likérová - soprán● 22. 4. - 20 hodinMoZarT, dvoŘák, vivaldi, HÄNdelVivaldi Orchestra Praga● 23. 4. - 17 hodinHaydN, BaCH, MoZarT, dvoŘákAdamus TrioJ. Adamus - hoboj, anglický rohM. Adamusová - housleM. Levický - klavír, varhany● 23. 4. - 20 hodinBaCH, dvoŘák, liSZT, GerSHWiNPrague Brass EnsembleA. Bárta - varhany (Inzerce)
Český zápas jako Týdeník Církve československé husitskéK anketě o nové grafické úpravě
Vážení čtenáři,pozdravuji Vás a oslovuji Vás ve věci záměru nové grafické úpravy označení našeho periodika. Na zadní straně tohoto čísla naleznete návrh,který vzešel z diskuse o našem církevním tisku v biskupské radě. Navržená úprava graficky zvýrazňuje „Týdeník Církve československé hu-sitské“. Není však měněn název našeho periodika „Český zápas“, ale je navržena jen jeho nová grafická úprava a podoba. Motivem k tétoúpravě je zřetel misijní a pastorační, aby na čelní straně našeho tisku byl očím zřetelnější název naší církve. Pokud v návrhu vyniká označení„Týdeník“, pak je to i z důvodu biblického rytmu týdne s nedělí jako dne Páně.Prosíme, odpovězte na anketu jako členové církve a čtenáři periodika osobně, a nikoli anonymně. Vyjádřete svůj pohled a sdělte nám pí-semně, zda jste spíše pro zachování stávající podoby nebo jste otevřeni této navržené grafické úpravě.
Za biskupskou radu CČSH bratr patriarcha Tomáš Butta
aNkeTa
Uvítal(a) byste grafickou změnu hlavičky novinových i magazínových čísel týdeníku Český zápas tak,jak ji prezentuje aktuální zadní strana časopisu?
aNo Ne
Jméno: Příjmení: Náboženská obec:Vaše vyjádření prosím posílejte do 15. května 2017 na adresu: Tajemnice Ústřední rady Církve československé husitské,Wuchterlova 5, 160 00 Praha 6, případně elektronicky na: ustredni.rada@ccsh.cz
dobře vědomi symboliky ukřižování jakoutrpení Židů v cizím nepřátelském světě.Hebrejský výraz calav se v rabínské lite-ratuře objevuje mnohokrát; může nabývatvýznamu „pověsit“ mrtvolu na kůl po po-pravě; avšak dle kontextu jej lze přesnějipřeložit jako ukřižovat či nabodnout.V Mekiltě (sbírce výkladů Exodu) r. Na-tan naznačuje, že dodržování Desateramůže vést až k mučednictví: „Ti, kteří měmilují a má přikázání zachovávají (Ex20,6), jsou ti, kdo dlí v Izraeli a riskují svéživoty kvůli přikázání. Proč tě vedou napopravu? Protože jsem svého syna obře-zal, aby se stal Izraelitou. Proč tě vedou,aby tě upálili? Protože čtu Tóru. Proč těvedou, aby tě ukřižovali? Protože jsemjedl nekvašený chléb.“ A přece snad nejvíce šokující zmínkao popravě ukřižováním v rabínské litera-tuře se objevuje v raném židovském vý-kladu o oběti Izáka. Mladý Izák si bere nazáda dřevo, aby ho nesl k oltáři, kde jejeho otec Abrahám připraven obětovat mi-lovaného syna jako lidskou oběť, o kterouho Bůh požádal. Toto vyprávění dalovznik mnoha pozoruhodným kázáním jakkřesťanských tak židovských exegetů.V raném midraši Genesis Rabba autorlíčí doslova: „… bylo to, jako kdyby od-souzenec vzal na ramena svůj kříž…“Ve snaze tlumočit význam stěžejní udá-losti biblického textu si židovský vykladačvybral obraz odsouzeného muže, jenžbere svůj kříž a jde k místu popravy. Citované doklady ukazují, že uvedenérčení mohlo mít kořeny ve skutečnosti utr-pení Izraelců v době druhého Chrámu. Jak
je vidět, římská praxe zastrašit podrobenénárody tímto krutým způsobem popravybyla Židům tak důvěrně známa, že i ži-dovský pramen se k němu uchýlil cobymetafoře připravenosti nevinného vytrpětsmrt pro poslušnost Boží vůli. Tento závěr má pak dalekosáhlejší dů-sledky. Ježíš byl jedním z mnoha, kdo zaŘímanů dobrovolně trpěli za svou víru, zasvůj lid. A přece bylo jeho utrpení přetvo-řeno v ospravedlnění persekuce židů křes-ťany a vydláždilo tak jejich vlastnípředlouhou a mučivou cestu Via Dolo-rosa. Stalo se pramenem, z něhož někteřístále pili – když se násilím obraceli protilidem samotného Ježíše. Proti lidem, kterétolik miloval a pro které zemřel.Pro křesťany je Ježíšova oběť prostřed-kem spásy a smíření mezi Bohem a člově-kem. A současně, z perspektivy židov-ského závazku plnit Boží vůli, kříž ilu-struje ochotu a připravenost k tomu zůstatpevný i za nepřátelských okolností a do-svědčit tak víru v jediného pravého Bohaa důvěru v jeho slib poslat zachránce. Rov-něž také kříž demonstruje Ježíšovu solida-ritu s židovským lidem a jejich národnímutrpením v dějinách. Učí, že i ta největšíporážka může být transformována ve ví-tězství. Ano. Ježíšovo poselství je stáleživé a jeho utrpení může přinášet spásu,kdekoli lidé odpovídají na jeho volánía kdekoli se jeho učení dostává do praxe.
Text Brada Younga , který vyšel v časopiseImanuel v r. 1990 (24/25), jenž vydává Eku-menické teologické badatelské sdruženív Izraeli, volně převyprávěla redakce.
Recommended