UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI
PEDAGOGICKÁ FAKULTA
Ústav speciálněpedagogických studií
Diplomová práce
Aneţka Kopalová
Komplexní péče o děti s kochleárním implantátem
Olomouc 2012 vedoucí práce: Mgr. Adéla Hanáková
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a pouţila jen
uvedených pramenŧ a literatury.
V Olomouci dne 28. 3. 2012 . . . .. . .. . .. . .. . .. . .. . .. . .. . .. . .. . .. . ..
Děkuji Mgr. Adéle Hanákové za odborné vedení diplomové práce. Děkuji také
všem rodičŧm a odborníkŧm, kteř í byli ochotni poskytnout mi potřebné
informace.
OBSAH:
ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
I TEORETICKÁ ČÁST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
1 TERMINOLOGICKÉ VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŦ 6
1.1 Sluch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
1.2 Anatomie a fyz io logie sluchového ústrojí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
1.3 Klasifikace a stupně sluchových vad a poruch sluchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
1.4 Diagnost ika sluchového post iţení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
1.5 Vliv sluchové poruchy na psychické funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
2 KOCHLEÁRNÍ IMPLANTÁT 20
2.1 Stručná historie kochleárních implantací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
2.2 Charakter ist ika kochleárního implantátu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
2.3 Výběr kandidátŧ pro kochleární implantaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
2.4 Kochleární implantace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26
3 KOMPLEXNÍ SLUŢBY 29
3.1 Resort minist erstva ško lství, mládeţe a tělovýchovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
3.2 Resort minist erstva zdravotnictví r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
3.3 Resort minist erstva práce a sociá lních věcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
3.4 Neziskový sektor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
3.5 Rodinná péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
3.6 Komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50
II EMPIRICKÁ ČÁST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54
4 CÍL VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ A STANOVENÍ PŘEDPOKLADŦ 54
5 POPIS PRŦBĚHU VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ 55
6 METODY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ 56
7 CHARAKTERISTIKA ŠETŘENÉHO SOUBORU 57
8 ANALÝZA A VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ 58
8.1 Diagnost ika a provedení implantace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58
8.2 Rehabilitace se sluchadly a logopedická intervence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60
8.3 Zpŧsob komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62
8.4 Informovanost rodičŧ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
8.5 Vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
DISKUSE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73
DOPORUČENÍ PRO PRAXI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76
ZÁVĚR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77
POUŢITÁ LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78
INTERNETOVÉ ZDROJE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82
SEZNAM POUŢITÝCH OBRÁZKŦ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83
SEZNAM POUŢITÝCH TABULEK .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84
SEZNAM POUŢITÝCH GRAFŦ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
SEZNAM PŘÍLOH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86
ÚVOD
Kochleární implantace je bezesporu novou nadějí pro mnoho dět í a
dospělých s váţným sluchovým post iţením. Mezi neodbornou veřejnost í se
však mŧţeme setkat s názorem, ţe se dítě nebo dospělý po kochleární
implantaci stává normálně slyš ícím jedincem. Jejich handicap však přetrvává i
po operaci. Zvuky, které vznik ají elektr ickým dráţděním sluchových nervŧ,
jsou kvalit at ivně i kvant itat ivně odlišné od zvukŧ vznikajíc ích fyzio logickým
dráţděním hlemýţdě. Operace je zlomovým bodem dlouhotrvajíc í
rehabilitace, př i které se klient „učí slyšet“ pomocí kochleárního implan tátu.
Po operaci tedy nastává dlouhá náročná cesta. Dŧleţit á je odborná pomoc
z řad lékařŧ, logopedŧ i speciá lních pedagogŧ. Nejdŧleţit ější ro li pak hraje
rodina dítěte s kochleárním implantátem, jeţ je d ítět i většinu času na blízku a
má tak př íleţitost mo t ivovat jej k naslouchání i mluvení. Aby byla
rehabilitace úspěšná, je nezbytné navázání úzkého vztahu a spo lupráce mez i
rodinou dít ěte a odborníky, kteř í ma jí dítě v péči. Ti mohou poskytnout
rodině nezbytné mater iály k rehabilitační práci a také dostatek objekt ivních
informací o moţnostech i omezeních kochleárních implantátŧ.
Cílem této diplomová práce je př inést základní informace z oblast i
komplexní péče o dět i s kochleárním implantátem. První část př ináš í
teoret ické poznatky z anatomie sluchového úst ro jí, z oblast i sluchového
post iţení, moţnost i diagnost iky a klasifikace sluchových vad a poruch s luchu.
Další kapito la je zaměřena na charakterist iku kochleárního implantátu,
st ručně je předloţen jeho vývo j, dále výběr kandidátŧ na kochleární
implantaci a prŧběh operace. Třet í kapitola se věnuje komplexním sluţbám
nabízeným dítět i s kochleárním implantátem a jeho rodině po celý ţivot .
Prakt ická část je zaměřena na analýzu a interpretaci výzkumného šetření
v oblast i komplexní péče o dět i s kochleárním implantátem, především pak
informovanost rodičŧ v dané problemat ice, zpŧsob komunikace dět í v době
před implantací a po implantaci a prodlevu mezi stanovením diagnózy a
provedením operace.
6
I TEORETICKÁ ČÁST
1 TERMINOLOGICKÉ VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ
1.1 SLUCH
Sluch je naším nejc it livě jším smyslem, kterým vnímáme zvuky z našeho
oko lí. Jak píše Hahn (2007, s. 27), „lidská řeč, hudba a hluk jsou t ř i základní
kategorie, do kterých zařazujeme všechny př irozené zvuky v našem okolí a
sluchový vjem je jejich odraz ve vědomí člověka“. Podstatou sluchového
vnímání je přeměna mechanické energie na elektr ické potenciály. Vnímán í
lidské řeč i patří s ohledem na rozvo j psychiky a sociální oblast i člověka
k těm ne jdŧleţitějš ím procesŧm.
1.1.1 Vlastnost i sluchu
„Práh sluchu je minimální intenzita zvuku určité frekvence, kterou je určit á
osoba schopna vnímat . Lidský sluch je nejcit livějš í ve frekvenční oblast i 1 -5
kHz (Hahn, 2007, s. 28) .“ Jest liţe intenzita sluchu stoupá nad prahem, pak se
zvuk stává hlasit ější a mŧţe dosáhnout takové síly, ţe zpŧsobuje hmatový
vjem. To se obvykle stává, kdyţ zvuk dosahuje více jak 120 dB. „Práh bo lest i
je int enzit a zvuku, př i které jiţ vznikne bolest ivý po cit (Hahn, 2007, s. 28) .“
Jako sluchové po le je označován rozsah zvukŧ, které j e moţno vnímat .
Sluchové po le je v int enzitní oblast i vymezeno prahem sluchu a prahem
bo lest i a frekvenčně 16-20 000 Hz (Lejska, 2003). „Binaurální slyšení je
vlastnost sluchu pro poslech levým i pravým uchem. Umoţňuje lokalizac i
zdro je zvuku v prostoru na základě časové a intenz itní int eraurální diference
(Hahn, 2007, s. 28).“
1.2 ANATOMIE A FYZIOLOGIE SLUCHOVÉHO ÚSTROJÍ
V odborné literatuře se mŧţeme setkat s rozdělením sluchového ústrojí na
část per iferní , kam řadíme část i ucha, od vnějš ího zvukovodu aţ po oblast
7
sluchového nervu a část centrální, která zajišťuje vedení elektr ické energie aţ
do sluchového centra v kŧře mozkové.
Merkunová a Orel (2008) uvádí, ţe se sluchové ústrojí skládá ze t ř í oddílŧ
a to ze zevn ího, st ředního a vnit řního ucha.
Lejska (2003) ze somatologického hlediska člení s luchový orgán (dále jen
ucho) na čtyř i část i a to ucho vnějš í, st řední, vnit řní a sluchové dráhy s po lu
se sluchovou kŧrou .
1.2.1 Ucho vnějš í (aur is externa)
Do ucha vnějš ího řadíme bo ltec a zvukovod. Ušní Boltec (aur icula) má tvar
mušle s vysoce individuálními rysy. Je tvořen chrupavčitou výchlipkou,
umístěnou symetr icky ve spánkové oblast i hlavy. Pro vl astní slyšení nemá
valný význam a jeho zt ráta se u člověka nepro jevuje poruchou s luchu. Vnějš í
zvukovod (meatus acust icus externus) je chrupavčit ě kostěný kanál, kter ý
navazuje na bo ltec. Jeho úkolem je usměrňování koncentrace a vedení
kmit avé energie k da lším částem ucha. Všechny velič iny vnějšího zvukovodu
mají vliv na mnoţství akust ické e nergie, která zvukovodem proudí (Lejska,
2003).
1.2.2 Ucho st řední (aur is media)
Je to uzavřená dut inka ve skalní kost i, která má tvar šest ihranné kostky a je
vyp lněna vzduchem (Lejska, 2003). Středoušní dut ina obsahuje t ř i sluchové
kŧstky, je jichţ názvy odpovídají jejic h tvaru: kladívko (malleus) , kovadlinku
( incus) , t řmínek (stapes) . Ve st ředoušní dut ině jsou uloţeny také dva drobné
svaly: t řmínkový sva l (musculus stapedius) a napínač bubínku musculus
tensor tympani) (Merkurová, Orel, 2008). Vnějš í stěna je hermet icky oddělena
od zvukovodu blankou bubínku (membrana tympani) . Vnitřní stěna je
spo lečná pro ucho st řední i vnit řní. V dolní a přední stěně úst í Eustachova
t rubice, která spo juje st ředoušní dut inu s nosohltanem. Vyrovnává t lak
vzduchu před bubínkem a za bubínkem, tak aby byla blanka bubínku
v ideálním napět í a mohla přenášet veškerou akust ickou energii. T lakový
rozdíl zpŧsobu je r ig iditu a tuhnut í bubínku, coţ má vliv na přenos menšího
mnoţství akust ické energie. Zadní stěna st ředoušní dut iny úst í do vzdušného
skl ípkového systému kost i spánkové, kde se ukládá rezervní vzduch. Ten má
8
ochranný význam př i změnách atmosfér ického t laku nebo př i zánět livých
reakcích. Na blance bubínku, rozechvívanou akust ickou energií docház í
k proměně akust ické energie na mechanickou, kinet ickou energii. Ta akt ivuje
řetězec - klad ívko, kovadlinku a t řmínek . Třmínek je spo jen s oblast í
vnit řního ucha přes oválné okénko (fenestra vest ibuli – ovalis). Touto cestou
se přenáší mechanické chvění na st ruktury vnit řního ucha (Lejska, 2003).
1.2.3 Ucho vnit řní (aur is interna)
Vnitřní ucho je uloţeno v kostěném labyr intu ( labyr inthus osseus) kost i
skalní. Uvnit ř kostěného labyr intu leţí labyr int blanitý ( labyr inthus
membranaceus) . Ten vyplňuje čirá tekut ina – endo lymfa a je obtékána
podobnou kapalinou – per ilymfou. Kostěný labyr int se skládá z předsíně, t ř í
polokruhovitých kaná lkŧ a kostěného hlemýţdě . V kostěném hlemýţd i
(cochlea) je uloţen hlemýţď blanitý (ductus cochlear is) . Jeho spodní stěna je
tvořena bazilární membránou. Na ní spočívá Cort iho orgán, coţ je blanit ý
tunel, ve kterém jsou uloţeny nosné buňky, umoţňu jící kmitání a
spec ializované receptory tzv. vláskové buňky. Všechny vláskové buňky mají
př ibliţně stejnou stavbu. Na vrcho lu jsou zakončeny kut ikuly, ze kterých
vyčnívají stereocil ie. Na základny vláskových buněk jsou př iloţeny zakončen í
neuronŧ (Merkunová, Orel, 2008; Hahn, 2007). Vláskové buňky jsou přes
nit roušní tekut iny rozechvívány a nastává zde druhá přeměna energie a to z
energie mechanické na energii bioelektr ickou. Ta , prost řednictvím sluchových
nervŧ a drah, vyvo lává v mozku akust ický vjem (Lejska, 2003 ).
1.2.4 Sluchové dráhy a sluchová kŧra
Oblast sluchových drah je uloţena centrálněji za hlemýţděm. Jedná se
především o sluchový nerv, který vede bioelektr ický impuls do centráln í
mozkové část i sluchového orgánu. Kř íţení nervŧ z pravé a levé st rany nastává
v oblast i zvané mozkový kmen ( t runcus cerebr i) . Odtud jsou impulsy vedeny
přes podkorovou oblast šedé hmoty aţ do korových oblast í spánkových
lalokŧ, tzv. Heschleových závitŧ. Podkorová oblast zajišťuje poznávání
obecných zvukŧ a zvukŧ bez po jmového významu. Rozumění řeči se odehrává
v kŧře mozkové (Lejska, 2003).
9
1.3 KLASIFIKACE A STUPNĚ SLUCHOVÝCH VAD A PORUCH SLUCHU
1.3.1 Klasifikace sluchových vad a poruch
Nejčastěji se v odborné literatuře setkáváme s klasifikací sluchových vad a
poruch na základě doby vzniku poškození a lokalizace poškození. Ne jprve je
však nutné rozlišit pojmy porucha a vada. Poruchu sluchu chápeme jako stav
přechodný, kdy po úspěšné léčbě mŧ ţe pac ient opět normálně slyšet .
S luchová vada je stav t rvalý a ani př i opt imální rehabilit aci se tento stav
obvykle nezlepšuje (Hahn, 2007).
Dle Lejsky (2003) mŧţeme sluchové vady a poruchy dělit na zák ladě jejich
charakteru na dvě velké skupiny a to převodní (kondukt ivní) poruchy s luchu a
senzor ineurální (percepční) vady sluchu . Převodní poruchy sluchu jsou
podmíněny váznut ím přenosu akust ické a mechanické energie ve vnějším a
st ředním uchu, zpŧsobené jakouko li překáţkou ve vnějš ím zvukovodu a
st ředouší. Sluchová buňka zde sice není narušena, ale není dostatečně
st imulována . Oprot i tomu u senzor ineurálních vad vzniká problém právě
v oblast i sluchových buněk . Ty jsou pŧsobením toxinŧ, infekcí, zánětŧ,
hlukové zátěţe , nebo jiných škodlivých faktorŧ t rvale poškozeny, ztrácejí své
funkce a odumírají. Také úrazy hlavy a nádorová onemocnění mohou zpŧsobit
jejich nezvratná poškození .
V souvis lost i s dobou vzniku s luchové vady rozlišuje Krahulcová (2002, s.
72) tyto skupiny těţce sluchově post iţených dět í:
- „s hered itárním (dědičným) a kongenitá lním (vrozeným) sluchovým
post iţením,
- s prelingválním (před ukončením vývo je řeči) sluchovým post iţením,
- s post lingválním (po ukončeném vývo ji řeči) sluchovým post iţením.
Z hlediska závaţnost i se obecně povaţují za ne jtěţší heredit ární, kongenitáln í
a pre lingvální sluchová post iţení.“ Z hlediska psychosociálního rozvo je pak
povaţujeme za nejzávaţnějš í t y vady sluchu, které vznikly ještě před
ukončením vývo je řeči.
10
Lejska (2003) dělí vady a poruchy sluchu u dět í vzniklé před fixací řeči :
- vrozené (heredit ární) vady sluchu, kdy se stejný typ sluchové vady
vyskytu je v něko lika generacích nebo kdy sluchová vada vznikla v době
prenatální či per inatální.
- získané (postnatální) sluchové vady, vzniklé na základě infek čních chorob,
onemocnění centrálního nervového systému, opakovaných hnisavých zánětŧ ,
onko logických onemocnění, úrazŧ a pŧsobení dalších neţádoucích faktorŧ .
1.3.2 Stupně sluchových vad
Stupeň sluchových ztrát je jedním ze základních ukazatelŧ závaţnost i vady
sluchu, neboť na určit ém stupni jiţ dochází ke zt rátě schopnost i uţívat a
vnímat řeč. Dle stupně mŧţeme dělit vady na lehké, st ředně těţké a těţké. Pro
srovnání uvádíme také klasifikaci dle WHO z roku 1980.
SLUCHOVÉ ZTRÁTY
STUPEŇ VELIKOST
ZTRÁTY
SLUCHU
PODLE WHO
NÁZVY
SLUCHOVÝCH
ZTRÁT
KATEGORIE
PODLE
VYHLÁŠKY
MPSV Č.
284/1995 SB.
1. 0 – 25 dB normální sluch
2. 26 – 40 dB lehká zt ráta
sluchu
lehká
nedoslýchavost
lehká
nedoslýchavost
( jiţ od 20 dB)
3. 41 – 55 dB st řední zt ráta
sluchu
st řední
nedoslýchavost
st ředně těţká
nedoslýchavost
4. 56 – 70 dB st ředně těţká
zt ráta sluchu
těţká
nedoslýchavost
5. 71 – 90 dB těţká zt ráta prakt ická
11
sluchu
těţké post iţení
sluchu
hluchota
6. 91 dB a více
(body
v audiogramu i
nad 1 kHz)
velmi těţká
sluchová zt ráta
hluchota
7. 91 dB a více (v
audiogramu ţádné
body nad 1 kHz)
velmi těţká
sluchová zt ráta
úplná hluchota
Tabulka 1 Klasif ikace sluchových ztrát dle WHO z roku 1980
(Krahulcová, 2002, s. 73)
Šedivá (2006) uvádí, ţe se z foniatr ického hlediska se s luchové vady
rozdělují do jednot livých kategor ií podle hloubky sluchové poruchy, která je
měřena audiometrem a vyjádřena audiogramem. Označení jednot livých
kategorií se však s časem mění. V tabulce uvád íme rozdělení podle WHO
z roku 1997.
TABULKA STUPŇŮ SLUCHOVÉ PORUCHY
STUPEŇ
SLUCHOVÉ
PORUCHY:
ODPOVÍDAJÍCÍ
AUDIOMETRICKÉ
ISO HODNOTY:
(průměr frekvencí 500,
1000, 2000, 4000 Hz)
PROJEVY:
0
ţádná porucha
25 dB nebo lepší
( lepší ucho)
Ţádné nebo velmi lehké
problémy se sluchem.
Schopnost slyšet šepot .
1
lehká porucha
26-40 dB
( lepší ucho)
Schopnost slyšet a opakovat
slova, která jsou mluvena
normálním hlasem z 1 metru.
2 41-60 dB Schopnost slyšet a opakovat
12
st řední porucha ( lepší ucho) slova, která jsou mluvena
hlasitou řečí z 1 metru.
3
těţká porucha
61-80 dB
( lepší ucho)
Schopnost slyšet nějaká
slova, kdyţ jsou kř ičena do
lepšího ucha.
4
velmi těţká
porucha, včetně
hluchoty
81 dB a větší
( lepší ucho
Neschopnost slyšet a
porozumět dokonce hlasu,
který je kř ičen.
Omezujíc í
sluchová porucha:
(disabling hear ing
impair ment)
Dospělí: 41 dB a více ( lepší
ucho)
Dět i do 15 let včetně: 31 dB a
více ( lepší ucho)
Z: Report of the Informal Working Group on Prevent ion o f Deafness and
Hear ing Impairment Programme Planning WHO, 1991. WIi th adaptat ions
from Report of the First Informal Consult at ion on Future Programme
Developments for the Prevent ion o f Deafness and Hear ing Impairment , World
Health Organisat ion, Geneve, 23-24 January 1997, WHO/PDH/97.3.
Tabulka 2 Klasif ikace sluchových por uch dle WHO z roku 1997
(Šedivá, 2006, s. 7)
Vágnerová (2008) rozlišuje t ř i stupně sluchového post iţení:
- Hluchotu, u níţ činí sluchová zt ráta více neţ 110 dB. Obvykle je
charakter izována vznikem vady před fixací řeč i. Lidé s hluchotou nejsou
schopni slyšet mluvenou řeč. I kdyţ dominuje jiná komun ikace neţ verbální,
vţdy se snaţíme vyvodit orální řeč.
- Zbytky sluchu jsou vymezeny jako sluchová zt ráta větší neţ 91 dB. Lidé
se zbytky sluchu obvykle nejsou schopni rozumět mluvené řeči, i kdyţ slyš í
řečové i neřečové zvuky. Nedovedou tot iţ tyto zvuky dostatečně diferencovat .
- Těţkou nedoslýchavost , u které sluchová zt ráta dosahuje rozmezí 71 -90
dB. Lidé s t ímto stupněm sluchového post iţení jsou př i opt imální korekc i
(nošení kvalit ního sluchadla) schopni vnímat a rozumět řeči.
13
1.4 DIAGNOSTIKA SLUCHOVÉHO POSTIŢENÍ
Diagnost iku sluchové funkce provádíme prostřednictvím vyšetřovacích
(audiometr ických) metod. Podle Hrubého (1998) zahrnuje diagnost ika vady
sluchu t ři základní kroky: odhalení vady, zjištění velikost i vady a zjištění
př íčiny vady. Včasná a správná diagnost ika je předpokladem úspěšné
rehabilitace. Podle míry př ímé spo lupráce pacienta, rozlišujeme audiometr i i
subjekt ivní a objekt ivní. Uvád íme st ručný přehled něko lika v dnešní době
uţívaných diagnost ických metod . Závěr tohoto oddílu věnujeme metodám
vyšetřování sluchových funkcí u dět í před kochleární implantací.
1.4.1 Subjekt ivní audiometr ie
Výsledky těchto metod jsou ovlivněny subjekt ivním hodnocením pacienta
ale i přes to jsou tyto vyšetřovací metody vţdy základní, protoţe charakter
slyšení je vysoce individuální vjem člověka (Lejska, 2003) .
Klasická zkouška sluchová
Je pouze or ientační zkouškou, která se provádí jiţ u obvodního lékaře.
Vyšetřovaný sto jí bokem k vyšetřujícímu a má zakryté vzdálenějš í ucho .
Vyšetřující předř íkává sest avu slov, které obsahují hlásky vysoké i nízké
frekvence. Vyšetřuje se hlasitou řečí i šepotem. Po té se vyšetřovaný otočí na
druhou st ranu a vyšetřuje se druhé ucho. Hodnot í se vzdálenost , na kterou je
vyšetřovaný schopen slova opako vat . Počáteční vzdáleno st je deset metrŧ.
Dále se hodnot í rozdíl mezi šepotem a hlasitou řečí a také rozdíl v opakování
hlubokofrekvenčních a vysokofrekvenčních s lov (Lejska, 2003) .
Tónová audiometrie
K audiometr ickému vyšetření je zapotřebí audiometr, coţ je elektr ický
generátor čistých tónŧ, u kterého lze nastavit jak kmitočet , tak i akust ický
t lak vyvo lávaný ve sluchátku nebo kostním vibrátoru. Je vybaven také
ovládacími prvky, které umoţňují např. přerušování zvukŧ, automat ické
zvyšování a ubírání hlasitost i apod. Vyšetřen í probíhá v t iché komoře.
Nejprve se vyšetřuje vzdušné vedení. P acient si nasadí sluchátka. Vyšetření
začíná vţdy lepším uchem. Do sluchátek je pouštěn přerušovaný tón o
14
frekvenci 1000 Hz. Tón je postupně zesilován, aţ dosáhne takové síly, ţe je j
vyšetřovaný zaslechne. Intenzita, př i které vyšetřovaný tón o dané frekvenc i
zaslechne je int enzitou prahovou pro tuto frekvenci. Podobně se postupuje i
na dalš ích frekvencích. Stejným zpŧsobem se vyšetří ucho opačné . Dalš ím
krokem je vyšetření kostního vedení . Kostní vibrátor se př iloţí na kost za
ušní bo ltec. Rozkmitání kost i vytvář í sluchový vjem v buňkách vnit řního
ucha . Postupuje se stejně jako u vzdušného vedení. Výs ledkem je tónový
audiogram, coţ je grafické znázornění závislost i velikost i zt ráty sluchu na
kmitočtu. Na hor izontální ose jsou uváděny kmitočty obvykle v rozsahu 250
Hz aţ 8 kHz. Na vert iká lní ose jsou zaznamenávány ztráty sluchu
v decibelech (Lejska, 2003; Hrubý, 1998).
Slovní audiometrie
Vyšetření probíhá opět v t iché komoře. Vyuţíva jí se sest avy o deset i
slovech, která nejsou vybraná náhodně , ale tak, aby všechny sestavy byly
informačně rovnocenné. Slova musí splňovat př ísná kr itér ia fonet iky,
fono logie i lingvist iky. Vyšetřovanému jsou do sluchátek pouštěny tyto
sestavy slov a vyšetřovaný mus í přesně zopakovat , co slyšel a rozuměl. Opět
se mění intenzita. Vyšetření se hodnot í v procentech, kdy kaţdé slovo má
hodnotu 10 %. Body se zaznamenávají do grafu. P orozumění všem deset i
slovŧm je hodnoceno jako 100 % porozumění (Lejska, 2003).
1.4.2 Objekt ivní audiometr ie
Pokud z jakéhoko li dŧvodu nemŧţeme získat přesnou a prav divou odpověď,
pouţíváme metod, které př ímou spo lupráci pacienta nepotřebují (Lejska,
2003).
Tympanometrie
Principem této diagnost ické metody je měření mnoţství akust ické ener gie
ve vnějš ím zvukovodu, která se odráţí od blanky bubínku. Kdyţ procház í
zvuková energie zvukovodem a rozkmitává bubínek a st ředoušní kŧstky,
kmit ání je dál převáděno na oválné okénko. Aţ sem se však nedostane veškerá
proudící energie zvukového signálu. Část se odráţí od blanky bubínku zpět do
zvukovodu. Čím větší mnoţství energie se odráţí zpět , t ím méně se jí dostane
15
aţ do hlemýţdě. To mŧţe být ovlivněno tuhost í bubínku, narušeným řetězce m
st ředoušních kŧstek nebo také srŧsty tkáně ve st ředním uchu. Vyšetření
probíhá tak, ţe je klientovi zavedena d o vnějš ího zvukovodu hermet icky
utěsněná sonda se t řemi vstupy. Jeden vys ílá tzv. měř íc í tón zvuku. Cit livý
mikro fon sondy měř í mnoţství odraţené akust ické energie od blanky bubínku.
Třet ím vstupem je t lakový vent il, který vyvo lává přet lak nebo podt lak a t ím
se mění prohnut í bubínku. Výs ledkem je graf vyjadřující závis lost odraţené
zvukové energie na změně t laku ve zvukovodu (Lejska, 2003; Hrubý, 1998).
BERA (Brainstem evoked response audiometry)
Výhodou tohoto audiometr ického vyšetření je, ţe mŧţeme měř it a
vyšetřovat celou sluchovou dráhu od kochley aţ po korovou oblast . Toto
vyšetření mŧţeme vyuţít také u klientŧ, kteř í nejsou schopni spo lupráce
(např. u malých dět í, o sob s mentálním post iţením apod . ) . Podstatou je
měření vyvo laných potenciálŧ, e lektr ických impulsŧ, na základě akust ické
st imulace v kmeni mozkovém. Nejsloţitějš ím problémem je odlišení
potenciá lŧ vyvo laných akust ickou st imulací od těch ostatních. Do sluchátek je
pacientovi pouštěno něko lik t isíc akust ických signálŧ a speciá lní př íst ro j
odlišuje, zda bioelektr ický impuls vzniká či nevzniká v časové závislost i na
jednot livé akust ické signály. Problémem mŧţe být velice subjekt ivní
hodnocení výsledkŧ jednot livými lékař i (Lejska, 2003).
Otoakustické emise
Toto vyšetření vychází ze zjištění, ţe ucho nejenom zvuky př ijímá a dá le
zpracovává, ale samo je také zdro jem jist ého zvuku. Tyto slabé zvuk y
vznikají díky vláskovým buňkám vnit řního ucha, které jsou vybaveny
myofibr ilami umoţňujíc í jim pohyb po vert ikále. Pokud jsou sluchové buňky
nepoškozeny, mŧţeme po vys ílání st imulujíc ího zvuku zachyt it cit livým
mikro fonem tzv. otoakust ické emise. Tyto emise lze zaznamenat u všech
věkových skupin, dokonce jiţ něko lik hodin po narození. Vyšetření
otoakust ických emis í není nijak náročné na po lohu a postavení těla, p roto se
toto vyšetření vyuţívá jako screeningová metoda př i diagnost ice novorozencŧ
(Lejska, 2003).
16
1.4.3 Vyšetření sluchu u dět í
Vyšetření u dět í se provádí obdo bnými metodami jako u dospělých (viz
výše). Avšak obzvláště u subjekt ivních metod musíme počítat s určitými
spec ifiky, které jsou závislé na věku a intelektových schopnostech kaţdého
dítěte.
Screening je nejlepší formou prevence vzniku následkŧ sluchového
post iţení nebo alespoň zmírnění dŧsledkŧ. Umoţňuje včasnou a přesnou
diagnost iku a tak vo lbu vhodné rehabilit ace a okamţitou adekvátní korekci.
Více se screeningu novorozencŧ věnujeme v kapito le Komplexní sluţby.
V bato lecím věku sledujeme celkové chování dít ěte i jeho zvukové projevy.
Uţit í zvukových hraček nám mŧţe pomoci př i s ledování reakcí na zvukové
podněty. Později vyuţíváme hlasitou nebo šeptanou řeč. Nesmíme však reakce
zaměňovat s projevy spo jenými s vizuálními podněty. Přehledně uvádí vývo j
sluchových reakcí u dět í Hahn (2007).
Věk Typy odpovědi
0-6 týdnŧ rozšíření zornic, mrknut í, probuzení ze spánku
6 týdnŧ rozšíření zornic
4 měsíce mrknut í, otáčení očí, zt išení, pátrání
4-7 měsícŧ otáčení se za zvukem, naslouchání
7-9 měsícŧ lokalizování zvuku
9-13 měsícŧ
lokalizuje zvuk pod i nad úrovní bo ltce 16-21 měsíc
21-24 měsíce
Tabulka 3 Vývoj sl uchových reakcí u dítěte
(Hahn, 2007, s. 354)
Vyšetření tónovou audio metr ií provádíme u dět í od 3 let . V tomto věku by
uţ dítě mělo být schopno dát na jevo, ţe slyš í tón o určité frekvenci a
int enzit ě. Vyšetření však musí předcházet nácvik adekvátních reakcí na
zvuky.
17
1.5 VLIV SLUCHOVÉ PORUCHY NA PSYCHICKÉ FUNKCE
Šedivá (2006) uvádí, ţe z psycho logického hlediska mŧţeme chápat
sluchovou poruchu jako senzor ickou depr ivaci. Dít ě př ichází na svět
vybaveno smysly, pomocí kterých vnímá a utvář í si představy o okolním
světě. U dítěte se sluchovým post iţením chybí nebo je omezena ta část
spektra, kterou představují podněty zvukové. Nedostatek vnímaných
zvukových podnětŧ nebo jejich zkreslení vede k ovlivnění rozvo je dítěte
především v oblast i verbální inteligence, rozvo je řeč i a psychosociáln í
oblast i.
1.5.1 Poznávací procesy
Člověk se rodí s genet icky danými int eligenčními předpoklady. Ty se
během ţivo ta rozvíje jí. U slyšíc ího dítěte, vyrŧstajíc ího v př iměřeně
podnětném prostředí, se neverbální (názorová) a verbální ( slovní) sloţka
int eligence rozví jí v podstatě vyrovnaně. Jinak je tomu u dět í se sluchovou
vadou. Neverbální sloţka se sice rozvíjí na úro vni vrozených genet icky
daných předpokladŧ, ale verbální sloţka se opoţďuje, čímţ dochází ke
značným disproporcím (Šedivá, 2006). Dalš í znevýhodnění představuje
získávání poznatkŧ jen v př ímém vizuálním nebo hmatovém kontaktu. To se
projevuje nápadnými znaky ve vývo ji poznávacích procesŧ . Myšlení je tak
vázáno na konkrétní realitu. Je tedy obt íţnějš í dosáhnout takového stupně
porozumění, aby byl jedinec se sluchovým post iţením schopen abstrahovat a
uvaţovat hypotet icky. Rozvo j logických operací po jmového my šlení bývá
pomalejš í (Vágnerová, 2008).
1.5.2 Řeč
Jak uvádí Lechta (2002), u dět í s vrozenou, tzv. prelingvální hluchotou
sledujeme stejně jako u slyš íc ího dítěte předverbální zvukové pro jevy (kř ik,
kř ik s citovým zabarvením, pudové ţvat lání) , i kdyţ mohou být t ypick y
deformované. Avšak v období, kdy má nastoupit stadium napodobujícího
ţvat lání (zejména v dŧsledku zapo jení vědomé sluchové kontroly), zvukové
projevy ko jence postupně zanikají. A v dalším prŧběhu se jejich řeč bez
odborného vedení nevyvine . U dět í se získanou hluchotou je dŧleţitým
18
faktorem věk, v němţ ke zt rátě sluchu došlo. Jest liţe ke zt rátě sluchu do jde
v období, kdy schopnost orální řeči ještě není dostatečně zafixována a o dítě
není odborně postaráno, úroveň osvo jené řeči se postupně sniţuje. Za tzv.
post lingvální hluchotu povaţujeme ztrátu sluchu po dosaţení věkové hranice,
kdy je schopnost orální řeči jiţ dostatečně upevněná.
Akt ivní verbální pro jev je u prelingválně těţce sluchově post iţených
obt íţný. Jednot livé hlásky jsou tvořeny zapamatováním si kombinací pohybŧ
mluvidel a vibrací. Chybí zde zpětná sluchová vazba. Obt íţe se pro jevují ve
fono logické oblast i. Jedinec se s luchovým post iţením těţko koordinuje
dýchání s fonací, a proto nemŧţe dosáhnout přesné art ikulace, těţko
napodobuje melodii řeči. Častá je monotónnost projevu a nepř iměřeně hlasit á
řeč. V sémant ické oblast i je narušeno především porozumění významu
jednot livých slov. Dochází k jejich zaměňování či nesprávnému pouţívání. S
t ím souvis í i chudší akt ivní slovní zásoba. V syntakt ické oblast i se pro jevuje
sluchové post iţení v omezené znalost i gramat ických pravidel. Jedinc i se
sluchovým post iţením často nedodrţují správnou větnou stavbu a
nezachovávají slovosled. Verbální i pí semný pro jev bývá z jednodušený.
Mnohdy je syntax ovlivněna gramat ickou odlišnost í znakového jazyka, kter ý
je pro sluchově post iţené bliţší. V souvis lost i s předchozími, bývá ovlivněna
i pragmat ická rovina. Jedná se o komunikační vyuţit í jazykových kompetencí.
Vzhledem k obt íţnému osvo jení mluvené řeči je zákonit ě narušena i tato
sloţka (Vágnerová, 2008).
1.5.3 Sociální oblast
Dítě se sluchovým post iţením má spektrum informac í o světě ochuzené o
mimovo lné sluchové vnímání. Chápání sociálníc h vztahŧ tak mŧţe být
zkresleno (Šedivá, 2006). Bývá zhoršena sociální or ientace. Neporozumění
určitým daným pravidlŧm nebo neporozumění aktuálnímu verbá lnímu sdělení
mŧţe mít za následek zvláštnost i v chování, které major it ní spo lečnost nemusí
chápat . V kontaktu se slyš íc ími je největší zátěţí neschopnost snadného
porozumění, coţ mŧţe vést k frustraci, agresi a desor ientaci. Vzájemná
int erakce je pak omezena na výměnu nejdŧleţitějš ích informací. To vše mŧţe
vést k sociální izo laci. Lidé s prelingválním sluchovým post iţením mívaj í
také obt íţe v sebeovládání. To se běţně rozvíjí pomocí verbálně sdělených
19
poţadavkŧ spo jených s vysvět lením dŧvodu. Absence těchto poţadavkŧ tak
vede k tomu, ţe se i v dospělém věku ř ídí především svými pocity a
potřebami (Vágnerová, 2008) .
20
2 KOCHLEÁRNÍ IMPLANTÁT
Od počátku vzdělávání sluchově post iţených jsou zaměřeny snahy učitelŧ i
jiných odborníkŧ na metody př ibliţujíc í sluchově post iţenému svět zvukŧ.
Z počátku toto snaţení zahrnovalo především hledání vhodného akust icky
zesilu jícího prostředí (např. jeskyně, sudy apo d.). Později se pouţíva ly rŧzné
t rubice, které vedly zvuk př ímo do zvukovodu. S rozvo jem vědy a techniky se
začaly vyrábět a uţívat rŧzné elektr ické a e lektronické zesilovače zvukŧ,
které se vyvíjely aţ do podoby dnešních sluchadel. Avšak ani to
nejvýkonnějš í a nejmodernějš í sluchadlo nedokáţe kompenzovat zt ráty sluchu
př i oboustranné prakt ické hluchotě, kdy je Cort iho orgán natolik poškozen, ţe
nemŧţe převádět sluchové podněty do sluchového analyzátoru v mozkové
kŧře (Svobodová, 2005) .
Přibliţně před pět advacet i lety se však objevily první zprávy o kochleární
neuroprotéze. Bylo vyvinuto něko lik t ypŧ kochleárních implantátŧ jako nová
naděje pro těţce s luchově post iţené. Věda a technika jdou stále dopředu a
zdokonaluje se nejen techno logie a provedení samot ného implantátu ale i
zpŧsob vedení operace, nastavování řečového procesoru a zapojování
jednot livých elektrod do činnost i (Svobodová, 2005).
2.1 STRUČNÁ HISTORIE KOCHLEÁRNÍCH IMPLANTACÍ
První zprávy o př ímé elektrické st imulaci sluchového nervu se ob jevily
v roce 1956 ve Francii. Tento rok je spo jen se jmény Djourno a Eyr ies. Tyto
záznamy popisují výs ledky elektr ické st imulace zavedením jednoduché
elektrody do oblast i větvení rovnováţného nervu. V roce 1961 dr. Willia m
House z Los Angeles voperoval zcela neslyš ícímu pacientovi pět ielektrodový
systém se vzdálenou referenční elektrodou. Své výs ledky však zveřejňu je aţ
v roce 1973. Dr. R. P. Michelson z USA provádí svo ji první implantac i roku
1971. Od roku 1977 se zájem o kochleární implantace rozšiřuje i do Austrálie
a evropských zemí (Španělska, NSR, Rakouska, Anglie a Švýcarska) . Období
rozvo je kochleárního implantátu s více elektrodami začalo po roce 1978.
V tomto roce zavádí v Austrálii pro f. Gream Clark do hlemýţdě pacienta
21
implantát s něko lika elektrodami. O čtyř i roky pozdě ji je jiţ tento implantát
vyráběn komerčně. U nás byl prŧkopníkem MUDr. Miloš Valvoda z ORL
kliniky FVL UK v Praze. První neuroprotéza byla voperována pacientovi 19.
ledna 1987 (Hrubý, 1998 ; Kabelka, 2009).
V současné době se kochleární implantací zabývá něko lik firem Advanced
Bionics (USA), Cochlear (Austrálie), Med -El (Rakousko), MXM (Francie).
Rozvíjet se začínají i asijské firmy – Material So lut ions techno logy (Korea),
Shanghai LISTENER Medical Techno logies Ltd. (Čína), Nurob io sys (Korea)
a Pacetronic (Indie). Na kvalitu zař ízení jsou kladeny nejvyšší poţadavky.
Proto do roku 2008 měli povo lení FDA (Federal Drug Administ rat ion v USA)
první t ř i výrobci (Advanced Bionics, Cochlear a Med-El) a to jak pro dospělé
tak pro dět i (Kabelka, 2009).
V současné době jsou pro Českou republiku největšími dodavatel i
kochleárních implantátŧ australská firma Cochlear a rakouská firma Med -El.
Kochleární implantát je v České republice operován od roku 1993 a to pouze
v Praze, Motole. Operace d ět í provádí doc. MUDr. Zdeněk Kabelka a operace
dospělých provádí as. MUDr. Skř ivan .
V České republice se na kochleární implantace specia lizují dvě centra.
Otorhino laryngo logická klinika 2. lékařské fakult y Univerzity Kar lovy ve
Fakultní nemocnici v Praze – Motole se specializuje na operace dět í a
mladistvých do 18 let . Klinika otorhino laryngo logie ve Všeobecné fakultní
nemocnic i př i 1. lékařské fakultě Univerzity Kar lovy v Praze se spec ializu je
na operace dospělých (<ht tp://www.suk i.cz/ index.php?clanek=2>).
2.2 CHARAKTERISTIKA KOCHLEÁRNÍHO IMPLANTÁTU
„Kochleární (nit roušní) implantát je elektronická funkční smyslová
náhrada, která neslyš ícím př ináší s luchové vjemy př ímou elektr ickou
st imulací (dráţděním) sluchového nervu uvnit ř hlemýţdě vnit řního ucha .
V České republice se pouţívá především implantační systém Nucleus
australské firmy Cochlear (Ho lmanová, 2002, s. 59). “
22
Kochleární neuroprotéza má část vnější a vnit řní. Vnějš í část je tvořena
mikrofonem, zvukovým procesorem a vys ílací cívkou. Mikro fon je uloţen
v závěsném sluchad le, které je za bo ltcem operovaného ucha, př idrţovaném
individuální ušní t varovkou. Zvukové impulsy jsou přes konektorovou šňŧrku
vedeny do zvukového procesoru. Ten je umístěn kdeko li na těle tak, aby
nebránil pohybu a nedošlo k jeho mechanickému poškození. Zvukový
procesor signály speciá lně kóduje a filt ruje, aby byly sluchovému analyzátoru
předávány především řečové podněty. Upravené signály jsou vedeny pře s
konektorovou šňŧrku do vys ílací c ívky, která je umístěna na hlavě přes ně nad
podkoţní př ijímací cívkou dvěma silnými permanentními magnety. Část
vnit řní obsahuje př ijímací cívku , elektrodové po le a elektronické obvody s
dvaadvacet i (resp. čtyř iadvacet i) elektrodami. St imulační impulsy z vys ílací
cívky jsou př ijímány cívkou , která je voperována do kost i skalní a je překryt a
kŧţí. Dále se signál dekóduje a v předepsaném pořádku je př iváděn na
jednot livé elektrody. Ty jsou prstencovit ě uspořádány a kaţdá přenáš í
dráţdění na zakončení sluchového nervu v rŧzných místech kochley
samostatně . Tak je za jištěno diferencované vnímání rozličných sluchových
vjemŧ. Do implantované část i je vys ílací cívkou převáděna také energie
potřebná pro napájení elektroniky, coţ má tu výhodu, ţe v imp lantované část i
nejsou ţádné bater ie, které by se musely čas od času operat ivně měnit (Hrubý,
1998; Svobodová, 2005).
2.2.1 Kochleární implantáty firmy Cochlear
Australská firma Cochlear, které patří i kochleární implantát Nucleus 5, se
řadí v současné době k největším výrobcŧm kochleárních implantátŧ na světě.
V České republice je hlavním dodavatelem. U nás program kochleárních
implantací Nucleus funguje víc jak 15 let . Výhradním dovozcem kochleárních
implantátŧ firmy Cochlear pro Českou republiku je od roku 1995 firma Aima,
s.r .o . Tato firma zajišťuje spo lehlivé zázemí programu kochleárních
implantací Nucleus po st ránce obchodní, organizační a odborně poradenské
(<ht tp://www.aima.cz/aima_kont .htm>).
Nejnovější systém Nucleus 5 je k dispozici českým uţivatelŧm od ledna
roku 2010. V rozhovoru pro časopis Gong uvádí inţenýr Tomáš Tichý
z Laboratoře elektronických smyslových náhrad FEL ČVUT, ţe z áklad
23
systému Nucleus 5 tvoř í kochleární implantát Nucleus řady CI500, zvukový
procesor Nucleus CP810 a dálkový ovladač Nucleus CR110. Implantát
Nucleus CI5OO je tenk ý, velmi spo lehlivý, odo lný vŧči nárazŧm a š etrně se
zavádí do hlemýţdě. Je t vořen 22 elektrodami a je velmi přesný. Pouzdro je
vytvořeno z t itanu a silikonu. Díky vyj ímatelnému magnetu je umoţněno
bezpečné vyšetření magnet ickou rezonancí MRI po odstranění magnetu do 3
Tesla. Procesor je vybaven novým dálkovým ovladačem, který umoţňuje
např íklad zkontrolovat stav procesoru, bater ie, cívky a kabelu cívky. Dalš í
výhodou jsou nové algor itmy zpracování zvukového signálu, např íklad
algor itmus Zoom umoţňuje směro vé slyšení. Systém Nucleus 5 získal něko lik
prest iţních mezinárodních ocenění, jedním z nich je prvenství v medicínské a
vědecké kategorii „Australian Internat ional Design Award“ a „ID Design
Award – Design Dist inct ion Winner“ v kategorii zdravotnických prostředkŧ
(Křesťanová, 2010).
Obrázek 1 Kochleární implantát Nucleus 5
(<ht tp://www.cochlear.com/au/nucleus -cochlear- implants/nucleus5>)
2.2.2 Kochleární implantát y firmy MED-EL
Kromě implantátu firmy Cochlear se na českém t rhu objevují i implantát y
od rakouské firmy MED -EL. V České republice ji zastupuje firma AudioNIKA
s.r.o . Nejnovějš ím výrobkem f irmy MED–EL, který je dostupný českým
uţivatelŧm, je kochleární implantát CONCERTO. Ten lze v České republice
implantovat od ledna roku 2011 spo lu s řečovým procesorem OPUS 2.
24
Implantát je uloţen v t itanovém pouzdře . Výkonná elektronika l 100
umoţňuje paralelní zpracování signálu s pouţit ím vysokých frekvenc í
st imulace. Implantát je navrţen pro minimální invazivní chirurgické techniky
a t ím usnadní a urychlí dobu ho jení. Rozměry implantátu ( je o 25% menší co
do šířky i velikost i neţ předešlý typ SONATA TI 100) umoţňují implantaci i
u malých dět í v út lém věku . Dalš í výhodou je, ţe elektrodový svazek MED -
EL vniká hluboko do kochlei (aţ do 31,5 mm) a umoţňuje t ím st imulaci jiţ od
kmitočtu 80 Hz . Tím dosáhne lepší barvy zvuku a srozumitelnost i řeči. Tento
svazek je velice tenký a minimálně tak poškozuje oko lní tkáň
(<ht tp://www.audionika.cz/medel/?concer to -novinka>).
Obrázek 2 Kochleární implantát Med -El (CONCERTO)
(<ht tp://www.audionika.cz/medel/?vnit rni - implantovana-cast>)
2.3 VÝBĚR KANDIDÁTŦ PRO KOCHLEÁRNÍ IMPLANTACI
Výběr kandidátŧ pro kochleární implantaci je sloţitý proces, který započne
na základě ţádost i lékaře nebo rodiče neslyš ícího dítěte . Dítě je podrobeno
komplexnímu vyšetření a je odborníky sledováno po dobu šest i měsícŧ. Za
tuto dobu se dá také spo lehlivě zhodnot it př ínos sluchadla, za předpokladu, ţe
byla zajištěna dobrá rehabilitace se sluchadlem.
25
2.3.1 Krit ér ia pro vo lbu kand idátŧ
Zásadní ro li hrají př i výběru kandidátŧ kochleární implantace audio logická
kr itér ia. Kochleární implantát je určen pro dět i, „které se narodily
s oboustranným těţkým post iţením sluchu a kde ani intenz ivní re habilitace
s výkonnými s luchadly vnímání a rozvo j řeči neumoţňuje (Ho lmanová, 2002,
s. 61)“. Dále je kochleární implantát doporučován pro starší dět i, u kterých
došlo k prohloubení sluchové vady a kterým nadále sluchadlo nepř ináší
dostatečné sluchové infor mace. Př i posuzování těchto uchazečŧ klademe
dŧraz na dobře rozvinutou mluvenou řeč, nebo alespoň dobré předpoklady pro
další pokroky v této oblast i. Také dět i ohluchlé po zánětu mozkových blan
nebo z jiných př íčin mohou být vhodnými kandidáty. Kochleární implantát
naopak není vhodný „v př ípadech hluchoty zpŧsobené poruchou sluchového
nervu nebo centrálních sluchových drah, př i chronickém středoušním zánětu a
př i nálezu anatomické abnormality hlemýţdě (Holmanová, 2002, s. 61)“.
Dŧleţitý význam pro výběr vhodných kandidátŧ kochleární implantace maj í
psycho logická kr itér ia . U kandidáta kochleární implantace se sleduj í
schopnost i a vlastnost i, které umoţní vyuţit í kochleárního implantátu a budou
vést k rozvo ji sluchu a řeči. U dět í s kombinovaným post iţením je cíle m
především zlepšení kvalit y jejich ţivo ta. U kandidátŧ v pubertálním a
ado lescenčním věku se hodnot í také dostatečná mot ivace k nošení vidit elných
část í implantátu. Velice dŧleţitá je informovanost rodičŧ o moţnostech,
omezeních a r izicích kochleární imp lantace. Mezi logopedická kr itér ia patř í
předpoklad, ţe kandidát celodenně uţívá výkonná sluchadla a systemat icky
rehabilituje sluch a řeč. Nezbytná je dobrá logopedická péče , která je
zajištěna klinickým logopedem nebo speciálním pedagogem jiţ před op erací a
následná logopedická péče dop lněná o klinického logopeda z CKID (centrum
kochleárních implantací u dět í) , odkud je pooperační péče ř ízena. Dalš ími
kr itér ii je dobrý zdravotní stav dít ěte, který umoţňuje chirurgický zákrok.
Dŧleţit é je otolaryngo log ické vyšetření, které musí vyloučit zánět livé změny
ve st ředouší, vyšetření anatomických poměrŧ ve spánkové kost i a vyšetření
prŧchodnost i hlemýţdě pomocí zobrazovacích metod, HRTC (vysoce
rozlišujíc í výpočetní tomografie) nebo magnet ické rezonance. Kandid át
podstoupí také neuro logické vyšetření, které musí vyloučit takové post iţení
26
centrální nervové soustavy, které by znemoţňovalo vyuţit í implantátu
(Vymlát ilová, 2009) .
2.3.2 Vyšetření kandidátŧ
Vyšetření dít ěte před kochleární implantací probíhá ve dvo u fázích. První
fáze t rvá aţ do doby, kdy jsou materiály dítěte předloţeny komis i.
V t říměsíčních intervalech se provádí foniatr ická, psycho log ická a
logopedická diagnost ika, kdy se vyhodnocuje závaţnost sluchové vady i je j í
funkční dopad na vývo j řeči a jazyka . Vyuţívají se aud iometr ická vyšetření,
př i kterých je nutná akt ivní spo lupráce dítěte (např. tónový audiogram, slovn í
audiogram), doplněná metodami objekt ivní audiometr ie (např. OAE, BERA).
Během druhé fáze jsou uchazeči o kochleární implantaci krátk odobě
hospit alizováni na ORL klinice 2. L F FN v Praze–Motole. Provádí se
komplexní vyšetření otorino laryngo logické, pediatr ické, neuro logické,
vest ibulární, počítačová tomografie nebo magnet ická rezonance a u starších
dět í elektr ická promontorní st imulace s luchového nervu (Ho lmanová 2002).
Výsledky vyšetření jsou předloţeny komis i odborníkŧ, která zasedá
čtyř ikrát ročně, v urgentních př ípadech (např. hrozící uzavření hlemýţdě)
proběhne mimořádné jednání. Zde probíhá hodnocení jednot livých ind ikací a
ty jsou potvrzeny nebo zamítnuty. Schválení kandidát i jsou předloţeni
jednot livým zdravotním po jišťovnám a ty jednají o uhrazení implantátu. Cena
jednoho implantátu se pohybu je okolo 750 000,- Kč. Jakmile po jišťovna
implantaci schválí, mŧţe se začít hledat vhodn ý termín operace (Kabelka,
2009).
2.4 KOCHLEÁRNÍ IMPLANTACE
Uţivatele kochleárních implantátŧ mŧţeme rozdělit na dvě skupiny lidí. Do
první skupiny patř í prelingválně neslyš ící dět i asi do šest i let věku, je jichţ
mozek je dostatečně plast ický, aby tak byl schopný odpovídajícím zpŧsobem
reagovat na nové, dosud neznámé zvukové podněty. Pokud je vše v pořádku,
př ijme dítě implantát jako nový smysl a naučí se s ním slyšet . Je to však
dlouhodobý a namáhavý proces.
27
Druhou skupinu tvoř í ohluchlí lidé jakéhoko li věku, jejichţ sluch se před
ohluchnut ím normálně rozvinul. Jakmile do jde k obnovení signálŧ na
sluchovém nervu, jsou obvykle velmi rychle schopni zvuky opět vnímat .
2.4.1 Výběr kochleárního implantátu
Dŧleţitý je výběr vhodného typu implantátu. U ná s je dosud nejpouţívanějš í
NUCLEUS® Freedom™. Část př íst roje, která je zaimplantovaná, by měla mít
ţivotnost více neţ 80 let a měla by mít maximální spo lehlivost . Měla by
umoţnit vyšetření pomocí magnet ické rezonance o síle 3 a více Tesla. Dalším
rozhodujíc ím kr itér iem je velikost př íst roje a s t ím souvisejíc í mnoţství kost i,
které je nutné odebrat pro uloţení př íst roje do kost i skalní. Rozhodující je i
tvar př íst roje a svazku elektrod, odolnost vŧči nárazŧm a voděodolnost u
zevní část i, t rvanlivost bater ií, moţnost př ipo jení na dalš í zvuková zař ízení,
přehledné uţivatelské programy pro rŧzná zvuková prostředí, flexibilit a
systému a moţnost elektronických d iagnost ik funkčnost i př íst ro je. Neméně
dŧleţitý je i pro fil firmy, její stabilit a, dokonalost servisu, ce losvětová
kladná odezva na daný výrobek a filo so fie systému a s ním spo jená moţnost
so ftwarového vylepšování funkce zevních i vnit řních část í implantátu
(Kabelka, 2009).
2.4.2 Prŧběh operace
Pacient je uveden do celkové anestezie. Zavedení kochleárníh o implantátu
provádí zkušený ušní chirurg pomocí operačního mikroskopu. V kost i za
uchem je vytvořeno mělké lŧţko, kam je bezpečně uloţeno tělo implantátu a
do hlemýţdě vnit řního ucha je zaveden jemný svazek elektrod. Poté se pomocí
stapediálního reflexu o věřuje funkčnost elektrod a změř í se odpověď
sluchového nervu na podráţdění . Doktoři tak dostanou zpětnou vazbu , jak
sluchový nerv reaguje na st imulaci prostřednictvím implantátu. Po skončení
operace, která t rvá zpravidla necelé t ř i hodiny, pacient st ráví v nemocnic i pět
aţ sedm dnŧ. Pokud se mezit ím neobjeví komplikace, je pacient propuštěn
domŧ (Holmanová, 2002; Kabelka 2009).
28
2.4.3 Programování zvukového procesoru
V tomto odstavci je podán jen st ručný náhled na programování zvukového
procesu, více se této problemat ice věnujeme v podkapito le nazvané
Nastavování řečového procesoru .
K prvnímu programování zvukového procesoru dochází obvykle za šest
týdnŧ po operaci. Př i programování musí d ítě určit zvuk nejniţší int enzity,
který je ještě schopno zaslechnout [hodnota T] a nejvyšš í intenzit y, který mu
však nesmí být nepř íjemný [hodnota C]. Podle vyhodnocených reakcí se
vytvoř í tzv. speciální poslechová „mapa“, kterou ještě během dalš ích návštěv
zpřesňujeme. „Programování se opakuje v pravidelných intervalech a jeho
cílem je nastavení opt imálního rozsahu st imulace jednot livých elektrod tak,
aby vyhovoval individuálním potřebám pacienta (Holmanová, 2002, s. 68).“
2.4.4 Úspěšnost operace
Obecně se uvádí, ţe úspěšnost implantace závis í z 30 % na proveden í
operace, ale ze 70 % na dokonalost i rehabilit ace. Předpokladem však zŧstává
opt imální nastavení zvukového procesoru. Nevhodné nastavení procesoru
mŧţe mít stejně negat ivní efekt jako špatně provedená operace (Tichý, 2009).
Mezi faktory ovlivňujíc í výs ledek operace a následné rehabilitace patř í
včasnost implantace. Výzkumy ukázaly, ţe u dět í s vrozenou nebo časně
získanou hluchotou, operovaných ko lem druhého roku věku, do jde s větš í
pravděpodobnost í k úspěšné rehabilitaci neţ u dět í operovaných později. A ni
včasná implantace však nezaručuje stoprocentní výs ledky. Mezi nejdŧleţit ějš í
faktory ovlivňujíc í úspěšnost implantace patří rozumové schopnost i
implantovaných dět í. Dět i s vyšší inteligencí jsou genet icky lépe vybaveny
k vyuţit í implantátu, snadněji se uč í a získané zkušenost i lépe aplikují. Také
nadání pro jazyk je rozhodujícím faktorem. Zahrnuje s lovní paměť, smysl pro
rytmus, art ikulační obrat nost , fonemat ický sluch apod. Akt ivní zapo jen í
rodičŧ také ovlivňuje úspěšnou rehabilit aci a je často podceňov áno. Přínos
implantace má úzký vztah také k et io logii sluchového post iţení . Dět i s tzv.
izo lovanými a nesyndromovými poruchami sluchu nemíva jí př idruţená
post iţení a s nimi souvisejíc í problémy s pozornost í, s učením apod.
(Vymlát ilová, 2009).
29
3 KOMPLEXNÍ SLUŢBY
Nová doba př ináší nové př ístupy moderní spo lečnost i k osobám se
zdravotním post iţením. Tyto př ístupy pak rŧzným zpŧsobem usilují o to , aby
se osoba se zdravotním post iţením, s luchově post iţená nevyjímaje, úspěšně a
v co největší míře zapo jila do spo lečenského ţivota. K tomu je nutné, aby se
sluchově post iţený a jeho oko lí vzájemně pochopili a př izpŧsobili. Proto jsou
sluchově post iţenému a jeho rodině nabízena veškerá opatření a podpora,
které post iţenému umoţní st rávit ţivot podle jeho představ . Pro tuto podporu
a opatření dnes uţíváme termín komplexní sluţby, který postupně nahrazuje
termín komplexní péče, kde byl klient mnohdy chápán jako pasivní př íjemce
sluţeb, bez moţnost i si je vybrat či dokonce odmítnout . Ludíková (2004, s.
11) doplňuje vymezení komplexních sluţeb o skutečnost , ţe „vycházej í
z moderní koncepce speciální pedagogiky. Ta je zaloţena na celoţivotní
podpoře započaté okamţitě po zjištění post iţení a provázejíc í post iţeného
otevřeným systémem nabídky po zbytek ţivota s cílem zlepšení kvalit y ţit í. “
Komplexní sluţby jsou poskytovány jak v rovině vert ikální, tak v rovině
hor izontální. Rovina vert ikální zahrnuje sluţby poskytované jedinc i a jeho
rodině od data zjištění vady aţ po smrt . V rovině hor izontální se na sluţbách
podílí mnoho inst itucí jednot livých ministerských resortŧ a to zdravotnictví,
ško lství, práce a sociálních věcí, ale i nestátní sektor. Tyto resorty př ímo
ovlivňují ţivot osob se sluchovým i jiným post iţením, ostatní resorty jako
ministerstvo financí, spravedlnost i a tp. ovlivňují spo lečnost všeobecně
(Finková, Ludíková, Rŧţ ičková, 2007).
V této kapitole, kterou jsme nazvaly Komplexní sluţby, chceme podat
přehled nejvýznamnějších inst itucí, které své s luţby nabíz í právě dětem
s kochleárním implantátem a jejich rodinám. Pro přehlednost tyto inst ituce a
jejich sluţby rozdělíme podle jednot livých ministerských resortŧ a dále na
rodinnou péči a komunikaci , př ičemţ si musíme uvědomit , ţe docház í
k propojování a spo lupráci mezi jednot livými inst itucemi např íč všemi
resorty.
30
3.1 RESORT MINISTERSTVA ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŢE A TĚLOVÝCHOVY
Snahou Ministerstva ško lství, mládeţe a tělovýchovy je zajišt ění rovného
př ístupu ke vzdělání s ohledem na individuální potřeby, schopnost i a
dovednost i ale i přání a cíle sluchově post iţeného d ítěte a jeho rodiny. Dítět i
s kochleárním implantátem se dostává speciálně pedagogické péče, která se
všem těmto podmínkám snaţí vyhovět .
3.1.1 Logopedická a speciálněpedagogická péče
Podle Svobodové (2005) se př i speciálněpedagogické a logopedické péč i
uţívají speciálně pedagogické prostředky. Jsou to předevš ím metody
reedukace sluchu a řeči, dále pak rehabilit ace a v menší míře také metody
kompenzace zaměřené na zlepšování funkcí nepost iţených, které však
podporují rozvo j komunikačních dovednost í a sc hopnost i komunikovat
mluvenou řečí. Sovák (1980, s. 31) definuje reedukaci jako „souhrn speciá lně
pedagogických postupŧ, kterými se zlepšuje a v mezích daných moţnost í
zdokonaluje výkonnost v oblast i post iţené funkce. Reedukační metody se
zaměřují př ímo na porušenou funkci“.
Svobodová (2005) člení speciá lně pedagogickou a logopedickou péči podle
zaměření na t ři základní etapy, které se však vzájemně prostupují.
Před operací
Obvykle je dít ě se sluchovým post iţením jiţ v delš í systemat ické péč i
logopeda. V jiném př ípadě logoped co nejdř íve navazuje kontakt s dítětem a
jeho rodinou a také se snaţí poznat širší sociá lní zázemí dít ěte. Logoped se
seznamuje se zpŧsobem komunikace mezi dítětem a jeho okolím, s úrovní
vývo je řeči dítěte, s jeho individuální slo vní zásobou, schopnost í odezírat
apod. Logoped je také součást í t ýmu odborníkŧ, který rozhoduje o vhodnost i
kochleární implantace sluchově post iţeného dítěte (Svobodová, 2005) .
Podle Ho lmanové (2009) je základní podmínkou cílené a př ínosné práce
s dítětem celodenní uţ ívání sluchadel. Období předoperační př ípravy zahrnuje
rozvíjení sluchového vnímání. Práce s dít ětem je také zaměřena na odezírání.
Dŧleţitý je rozvo j komunikace. Vhodné je pouţívat všechny dostupné
31
komunikační prostředky, především pak znakov ý jazyk. Znak vţdy spo jujeme
s odezíráním slova a s posloucháním. Před implantací se u dítěte nacvičuje
podmíněná reakce na zvukový podnět . Rozvíjí se akt ivní poslech, př i němţ se
vyuţívají sluchové hračky nebo rytmické hudební nástroje. Dítě se uč í
rozpoznávat slyšený zvuk a svou reakcí upozornit rodiče nebo logopeda, ţe
zvuk slyš í.
Svobodová (2005) povaţuje za jednu z dŧleţit ých fází předoperačního
období př ípravu dít ěte a jeho rodiny na spo lupráci př i nastavování řečového
procesoru. Dítě se učí poznat a označit pomocí obrázkŧ, co je málo, co je
moc, co je méně a co je více. U nejmenš ích dět í je t řeba tyto úkoly co ne jvíce
zjednodušit a př izpŧsobit jejich věku. V praxi se ve lice osvědč ily obrázky
navrţené Centrem kochleárních implantací u dět í, které je součást í
Foniatr ického oddělení ORL kliniky 2. lékařské fakulty UK a Fakultní
nemocnice v Motole.
Obrázek 3 Málo, dobře, moc
(Holmanová, 2002, s. 65)
Dále se dítě učí dávat najevo, ţe určitý podnět vnímá a také , ţe určit ý
podnět přestalo vnímat (slyš ím – neslyš ím). Před samotným nastavováním
řečového procesoru se tomu dít ě učí prostřednictvím jiných analyzátorŧ,
zrakového, hmatového apod. Pokud tyto činnost i neděla jí dítět i velké obt íţe,
nacvičuje se reakce na ukončení řady přerušovaných zvukŧ se zrakovou
kontrolou. Logoped nebo rodič např íklad ťuká na tambur ínu a dítě po
ukončení řady zvukŧ vhodí kostku do krabice. Pokud dítě zvládá reagovat na
32
zvukový podnět sluchem, nacvičují se stejné reakce bez zrakové kontr oly
(Holmanová, 2002). Předoperační rehabilitace, která obvykle t rvá pŧl roku,
zahrnuje také krátký pobyt v nemocnic i, kde je dítě podrobeno lékařským
vyšetřením.
Nastavování řečového procesoru
Při nastavování intenzity dráţdění jednot livými elektrodam i je dŧleţit á
akt ivní spo lupráce dít ěte. Specializovaný technik vyhledává za pomoci
počítačového programu práh slyš it elnost i a práh př íjemnost i intenzit y
dráţdění pro jednot livé elektrody. Sousední elektrody a jejich int enzit y jsou
navzájem vylaďovány. Jed not livé elektrody se zapo jují postupně. Prahy
jednot livých elektrod se vlivem adaptace sluchové funkce a reedukace sluchu
mění a rozsah sluchového pole se zvětšuje. Nastavení procesoru se tedy
opakuje vícekrát v prŧběhu i něko lika let . Při nastavování jsou na d ítě
kladeny náročné poţadavky. Dít ě musí dát najevo, ţe signál slyší, nebo jiţ
neslyš í. Nejčastěji se tak děje prostřednictvím naučených pohybových
signálŧ. Dítě také musí rozliš it , zda je signál slabý, ţe je dobře slyš itelný
nebo ţe je př íliš silný. Takto je z jišťován práh př íjemnost i intenzity dráţdění
jednot livými elektrodami. Dítě dále rozlišuje, zda jsou podněty sousedních
elektrod po sobě jdoucí stejné, nebo některý z nich je s labší nebo silně jší.
T ímto zpŧsobem potom dochází k vzájemnému vyladění jednot livých
sousedních elektrod. Etapa nastavování řečového procesoru je náročná jak pro
dítě a jeho rodiče, tak pro specializovaného technika a logopeda, který je také
nastavování př ítomen. Úko lem logopeda je mimo jiné mot ivovat dítě, které
často zt rác í pozornost , všímat si neverbálních reakcí d ítěte na zvukové
podněty a t yto reakce vhodně int erpretovat (Svobodová, 2005).
Holmanová (2009) uvádí některé faktory, které programování procesoru
ovlivňují. Řadí mezi ně mimo jiné rozdíln é schopnost i dět í soustředit se nebo
rozdílné schopnost i naučit se poţadovaným reakcím na zvukový podnět .
Někdy mŧţe nastavování ovlivňovat také odmítání dítěte spo lupracovat s pro
něj cizím člověkem. Dítě mŧţe pociťovat st rach z neznámého prostředí i
neznámých předmětŧ. Takovým pro jevŧm se někdy mŧţe předcházet t ím, ţe
se dítě ještě před implantací seznámí s procesorem, vys ílací cívkou i dalš ím
př íslušenstvím. Př i samotném programování je pak dŧleţité předcházet př íliš
33
silnému podráţdění sluchového nervu, které mŧţe vést k nepř íjemným
pocitŧm. Př íliš hlas ité podněty mohou dítě po lekat a tato nepř íjemná
zkušenost mŧţe vést k odmítání spo lupráce př i programování ale i od
poslechu s implantátem vŧbec.
Následná speciálně pedagogická péče a reedukace sluchu
Začátek této etapy není přesně ohraničen. Některých prvkŧ reedukace
sluchu uţívá logoped v předoperačním období i u dět í s těţkou vadou sluchu.
Zaměření, obsah i rozsah reedukace se mění podle vývo je sluchového vnímán í
dítěte. V prŧběhu rehabilitace po kochleární implantaci se navazuje na prác i
v období před implantací, s t ím rozdílem, ţe se mŧţeme opř ít o nové sluchové
vjemy. Sluchové vnímání se rozvíjí postupně, zaměřujeme se také na
rozlišování a poznávání nových zvukŧ. Dítě se učí rozlišovat krátký, dlouhý,
vysoký, hluboký, t ichý a hlasit ý zvuk a jeden nebo více po sobě následujíc ích
zvukŧ. U dět í, které měly zkušenost i se zvukem zprostředkovaným sluchadly,
pokračuje rozvo j s luchového vnímání obvykle rychleji. Př i práci s dítětem je
dŧleţitý individuální př ístup rodičŧ, kteří s dítětem soustavně pracují i
zkušeného logopeda, který rodiče vede a poskytuje jim odborné poradenství
(Holmanová, 2009). Metodám reedukace sluchu a řeči věnujeme samostatné
podkapitoly.
Reedukace sluchu
Podle Svobodové (2005, s. 9) jsou reedukací sluchu (resp. řeč i) myš leny
„všechny speciá lně pedagogické ( logopedické) postupy, které jsou zaměřeny
na zlepšování funkce post iţeného sluchového orgánu (resp. na podporu
vývo je řeči)“. Reedukace sluchu je zaměřena na rozvo j akust ické a verbálně
akust ické gnóze, která zahrnuje poznávání, zapamatování a znovupoznávání
zvukŧ obecných i zvukŧ řeči a př ípadně i rozvo j hudebního a fonemat ického
sluchu. Dále se reedukace zaměřuje na rozvíjení schopnost i slyšené informaci
rozumět , asociovat ji s př íslušným obsahem a vyuţívat ji k dalš ím
myšlenkovým operacím.
Metody reedukace sluchu dělí Svobodová (2005, s. 15) „podle
formálního uspořádání na metody nefo rmální (výchova sluchu v běţných
ţivotních sit uacích) a metody formální (to jsou metody st rukturované a
34
systemat ické). Podle nárokŧ na sluchové vnímání mŧţeme metody dě lit na
metody globální (syntet ické) a metody analyt ické.“ Da lo by se ř íci, ţe metody
neformální vyuţívají více vnímání globální, metody formální spíše vnímání
analyt ické. Obě metody se však vzájemně dop lňují. Pro přehlednost uvádíme
srovnání jednot livých metod v tabulce.
Metody globální Metody analytické
Z hlediska vývoje
dítěte
Primární Sekundární
Věk rané dětství, předško lní
věk
předško lní věk, ško lní
věk
Záměrnost vyuţit í náhodných
situací
záměrné vytváření
podnětových sit uací;
postupné kroky
s konkrétními cíli
Mnoţství podnětů širší podnětové po le uţší podnětové po le
Řečové podněty zaměření více na
suprasegmentální
prostředky
zaměření i na
segmentální jednotky
Podněcování vývoje
řeči
vyuţit í frází, rozhovor systemat ické rozvíjení
slovní zásoby a
samostatného
vyjadřování
Vývoj mluvních
funkcí
spontánní úprava
mluvních funkc í
(napodobení)
reedukace mluvních
funkcí
35
Pozornost nezáměrná pozornost
záměrná pozornost
Učení vypracování
paměťových spo jŧ na
podkladě
emocionálních asociací
vypracování
paměťových spo jŧ na
základě diferenciace a
opakování; zpevnění
Posí lení správného
výkonu
sociální posílení
výkonu
vypracovaný systém
odměn
Spolupráce akt ivita rodiny a dít ěte rodina a dítě mj. plní
úko ly
Tabulka 4 Srovnání globálních a analytických metod
(Svobodová, 2005, s. 16)
Holmanová (2002) rehabilitační postup reedukace sluchu dělí na detekc i
(zjištění př ítomnost i zvuku), diskr iminaci (rozlišování dvou podně tŧ),
ident ifikaci (určování) a rozumění. Tyto postupy na sebe navzájem navazují a
jsou seřazeny podle vzrŧstajíc í náročnost i na sluchové vnímání. Detekce
zahrnuje schopnost reagovat na př ítomnost či nepř ítomnost zvuku. Dítě se uč í
svou pozornost zaměř it na zvuk jako zdroj informací. Ve smyslu diskr iminace
dítě nacvičuje vnímání podobnost i a rozdílŧ mezi dvěma či více zvukovými
nebo řečovými podněty. Rozlišuje hudební nástroje, krátké a dlouhé zvuky,
tóny hluboké a vysoké. Rozlišuje počet slabik, rozdíly slo v, která se liš í
souhláskou, délkou samohlásek apod. Ident ifikace označuje schopnost označit
zvukový nebo řečový podnět slyšeného zvuku. Dítě se učí např íklad poznávat
muţské a ţenské hlasy, reaguje na vlastní jméno a jména jiných lid í.
Rozumění pak zahrnu je pochopení významu řeči, které dít ě dokládá
odpovídáním na otázky, vykonáváním pokynŧ a účast í v rozhovoru.
Svobodová (2005) zvlášť vyčleňuje fázi opakování (zejména slovních
podnětŧ), které nevyţaduje pochopení, ale přesnou gnost ickou činnost
akust ickou a verbálně akust ickou.
36
Při reedukaci sluchu je nutno dodrţovat určité zásady, které vedou ke
zvýšení efekt ivity práce. Svobodová (2005) mez i t yto zásady řadí také
respektování vývo jové úrovně a dosavadní zkušenost i dít ěte, kdy veškeré
metody a formy práce je nutno vo lit tak, aby byly př iměřené konkrétnímu
dítět i. Za da lší dŧleţitou zásadu povaţuje respektování aktuálního stavu
dítěte. Především v počátcích reedukace je t řeba mít na pamět i snadnou
unavitelnost s luchové funkce. Sluchová cvičení by tedy mě la být krátká, ale
často opakovaná s prostorem pro hru a odpočinek. Zásada postupnost i a
soustavnost i reedukace znamená v podstatě sledování vývo je sluchového
vnímání a postupné zvyšování obt íţnost í metod i forem. Coţ zahrnuje mimo
jiné i to , ţe se zpočátku s dít ětem pracuje v akust icky výhodných
podmínkách, tedy v klidném prostředí. Postupně se akust ické podmínky
ztěţují. Mění se tempo a hlasitost řeči, vzdálenost mezi mluvčím a
posluchačem apod. Poslední zásadou je komplexnost . U dítěte s kochleárním
implantátem je reedukace sluchu ústřední činnost í, je však spjata i s rozvo jem
dalších schopnost í dítěte.
Reedukace řeči
Řečová výchova je neoddělitelně p ropojena se sluchovou výchovou.
Reedukace řeči je zaměřena předevš ím na podporu vývo je řečových funkcí .
Dítě př ijímá nové po jmy do své individuální slovní zásoby, asociuje si je
s obsahem a akt ivně je vyuţívá. Dále se vyvíjí mluvní funkce (tempo řeči,
art ikulace, správné dýchání, motorika svalstva mluvidel apod.). Podporuje se
vývo j jazyka a jeho formální utváření, někdy je moţno sledovat vývo j tzv.
jazykového citu. Hlasová výchova spočívá v nácviku fyz io logického tvoření
hlasu v př iměřené hlasové po loze (Svobodová, 2005) .
Vztah mezi rozvo jem sluchu a rozvo jem řeči je obousměrný, rozvo j sluchu
pozit ivně ovlivňuje rozvo j řeči a naopak. Sovák (1972) in Janotová (1996)
píše, ţe řeč sluchově post iţeného dítěte bychom měli rozvíjet komplexně.
Mluvíme tedy o mult isenzor iální výchově sluchově post iţeného dítěte. Je také
nutné si uvědomit , ţe sluchové vnímání dítě te s kochleárním implantátem
není „v normě“ a je proto dŧleţité rozvíjet dalš í komunikační schopnost i.
Rozvo j čtení př ináší dítět i nové jazykové zkušenost i a t ím pozit ivně ovlivňuje
37
vývo j řeči dítěte i vývo j sluchového vnímání. Odezírání, jak uvádí Svobodo vá
(2005), mŧţe být zejména pro dět i, které do doby operace vnímaly řeč pouze
pomocí odezírání, dŧleţitou součást í komunikace. Některá metodická po jet í,
např. audit ivně verbální terapie však odezírání dítěte spíše zamezují a
podněcují tak především jeho sluchové vnímání. I v metodických postupech,
které odezírání nevylučují, je však dŧraz kladen na reedukaci sluchu a na
vývo j sluchového vnímání. Odezírání je pak chápáno jako jeden z prostředkŧ
rozvo je řeči a se sluchovým vnímáním se navzájem koordinuje a do plňuje.
Holmanová (2002) píše, ţe odezírání je schopnost naprosto přirozená, ale
vyţaduje určité nadání. U dět í s vadami sluchu je t řeba jej neustále rozvíjet a
st imulovat . Velice dŧleţit é pro komunikaci je i rozvíjení vnímání výrazu
obličeje, jak p íše Janotová (1996). Dítě se sluchovým post iţením má sníţený
zájem o obličej nejbliţších osob, dokud si neuvědomí, ţe je pro něj obličej
zdro jem informací.
3.1.2 Moţnost i vzdělávání sluchově post iţených ţákŧ
Jak uvádí Finková, Ludíková a Rŧţičková (2007) výcho vně vzdělávac í
proces začíná ihned po narození d ítěte v rodinném kruhu. Po dovršení t ří let
se mohou rodiče rozhodnout , zda své dít ě zařadí do některého vzdělávacího
zař ízení a v př ípadě, ţe ano, do kterého. V našich podmínkách se jim nabíz í
v podstatě t ři moţnost i. Vzdělávání ve ško lách pr imárně určených těmto
dětem, ve ško lách logopedických nebo ve ško lách tzv. běţného typu formou
int egrace.
Mateřská školy pro sluchově postiţené
Jsou zř izovány př i některých základních ško lách pro sluchově post iţené.
Plní kromě běţných cílŧ a funkcí i dalš í spec ifické úko ly. Úzce spo lupracuje
s SPC a také s rodinou dítěte. Sobotková (2003, s. 101) in Horáková (2006, s.
137) vymezuje specifické úko ly mateřské ško ly pro sluchově post iţené takto:
„navazování komunikace, tvo ření a rozvíjení hlasu, rozvíjení zrakového
vnímání, zaměřené na nácvik odezírání, seznámení dítěte s moţnostmi
hmatového vnímání, rozvíjení jemné a hrubé motoriky, reedukace či edukace
sluchu, rozvíjení řeči od nejranějš ího věku a snaha vytvoř it u dět í kl adný
vztah k mluvení, začátky čtení pomocí globální metody, dosaţení funkční
38
komunikace s vyuţit ím nonverbálních prostředkŧ – mimiky, gest ikulace a
př irozených posunkŧ, př ípadně znakového jazyka“.
Základní školy pro sluchově postiţené
Tyto školy, jak píše Šedivá (2006), nesou všechny znaky spec iálního
zař ízení. Vyznačují se vyučováním v mikrotřídách s maximálním počtem 8 -10
dět í, individuálním př ístupem k ţákŧm, vyuţívání vizuálních pomŧcek ve
výuce, vyuţívá se i int ernet a součást í výuky jsou hodiny ind ividuáln í
logopedické péče. Dětem s kochleárním implantátem je zde poskytnuta
veškerá speciá lněpedagogická péče. Nevýhodou mnohdy bývá absence
správného řečového vzoru v ko lekt ivu t ř ídy. Zpravid la bývá upřednostňována
totální komunikace. Ve t ř ídách, které vzdělávají pouze ţáky s kochleárním
implantátem nebo nedoslýchavé, pak bývá vo lena orálně audit ivní metoda
(Konečná, Barvínková, 2009). Vzdělávání ve ško lách pro sluchově post iţené
je upraveno Vyhláškou č. 73/2005 Sb. Krahulcová (Qeswhic) píše, ţe t yto
ško ly jsou schopné nabídnout ţákŧm prostředí, které je jejich speciá lním
potřebám př izpŧsobené a to erudovaným výchovným př ístupem i specifickými
sluţbami. Nevýhodou však zŧstává, ţe dítě v takovém prostředí nemá to lik
př íleţitost í komunikace s intaktními dětmi. Za dalš í nevýhodu povaţuj í
někteř í rodiče fakt , ţe dít ě musí být často ve ško le pro sluchově post iţené
umístěno internátně a t ím dochází k jeho separaci od rodiny.
Střední školy pro sluchově postiţené
V současné době nabízejí st řední odborná učilišt ě, odborná učilišt ě a
prakt ické ško ly pro sluchově post iţené širokou nabídku moţnost í př ípravy na
profesní zaměření. Nejčastěji se př ipravují sluchově post iţení v oborech
st rojní mechanik, zámečník, šička, klempíř, čalouník, t ruhlář, krejč í, dámská
krejčová, kuchař apod. Nyní mají s luchově post iţení student i moţnost získat
matur it ní zkoušku také na st řední zdravotnické ško le, st řední prŧmyslové
ško le oděvní, st řední pedagogické ško le, st řední prŧmyslové ško le
elektrotechnické a na gymnáziu (Horáková, 2006).
39
Studium sluchově postiţených na vysokých školách
Horáková (2006) uvádí, ţe nabídku speciálních studijních oborŧ pro
sluchově post iţené tvoř í bakalářské obory Výchovná dramat ika neslyš ících
realizovaná na JAMU v Brně a Češt ina v komunikaci neslyš íc ích na
Filozofické fakultě UK v Praze. Jiné studijní obory jsou př ístupné studentŧm
se sluchovým post iţením v integrované formě.
Školy logopedické
Obdobně jako ško ly pro sluchově post iţené vyznačují se ško ly logopedické
menším počtem ţákŧ ve t řídě, individ uálním př ístupem k ţákŧm, vyuţíváním
spec iálních pomŧcek ve výuce apod. Součást í vyučování jsou hodiny
individuální logopedické péče. Obvykle jsou zde vzděláváni ţác i s narušenou
komunikační schopnost í z dŧvodu opoţděného vývo je řeči, těţké dysla lie,
spec ifických poruch učení, vývo jové dysfázie, lehčího stupně sluchové vad y
apod.
Integrace
Pojem int egrace není v surdopedické termino logii po jmem novým, avšak
dř íve jsme se setkávali s t ímto termínem ve smyslu nejvyšš ího stupně
socializace. Sovák (1980, s. 25) rozlišuje socializaci podle míry zapo jení do
pracovního a spo lečenského ţivota. Integraci pak chápe jako nejvyšš í míru
socializace a definuje ji jako „naprosté zapo jení a p lné splynut í defektního
jedince se spo lečnost í lidí zdravých, a to ve výchově a vzdělání, v pracovním
uplatnění i ve spo lečenském souţit í. Jedinec se stává zcela nezávis lým a
samostatným, neboť byl úplně zbaven defekt ivity a dokázal se subjekt ivně
vyrovnat se svou vlastní vadou, s přetrvávajícím defektem.“ Integrované
vzdělávání sluchově post iţených ţákŧ pak Janotová a Svobodová (1998)
chápou jako proces probíhajíc í v prŧběhu ško lních let , který př ipravuje
post iţeného ţáka na plnou integraci v dalš ím ţivotě. Potměšil (2007)
rozlišuje integraci ško lního charakteru a integraci jako celoţ ivotní proces.
Vhodnost integrace a výběr ško ly musí být vţdy posouzeny týmem
odborníkŧ speciálně pedagogického centra. Podle Svobodové (2005) je u dět í
s kochleárním implantátem posun int egrace do pozdějších let mnohdy
výhodnějš í, neboť sluchové vnímání, řeč i osobnost dítěte se vyvíj í
40
v individuálním časovém prŧběhu a výraznějš í rozvo j v těchto oblastech je
zřejmý i po něko lika měsících či letech. Krahulcová (Qeswhic) píše, ţe
studium na běţné základní ško le je pro neslyš ící dítě obt íţnějš í, ale poskytne
dítět i více sociálních zkušenost í a dovednost í a lépe je př ipraví pro
spo lečenské a pozdějš í pracovní uplatnění ve spo lečnost i.
Integrace však nemusí být vţdy pro dítě t ím nejvhodnějš ím řešením.
Př íčiny neúspěšnost i integrace mnohdy nejsou přesně určeny. Souralová
(2003) uvádí, ţe neúspěchy mohou souviset s individuálními vlastnostmi a
zvláštnostmi ţáka, u kterého sluchové post iţení často zpŧsobuje větš í
cit livost vŧči vlivŧm vnějšího prostředí.
3.1.3 Speciálněpedagogická centra pro sluchově post iţené
Tyto centra jsou zř izována př i základních ško lách pro sluchově post iţené.
Jako pr imární úko l SPC uvádí Horáková (2006) vo lbu vhodné rehabilitačn í
metody, která by podpořila rozvo j komunikačních schopnost í sluchově
post iţeného dítěte. Této volbě předchází audio logická a speciá lněpedagogická
diagnost ika. Dalš ími úko ly centra jsou depistáţ sluchově post iţených dět í,
jejich včasná surdopedická a logopedická intervence, poradenská, informační
a psychorehabilit ační pomoc poskytovaná rodinám se sluchově post iţený mi
dětmi, metodická pomoc sluchově post iţeným a je jich pedagogŧm
v integrovaných podmínkách a výchovně -vzdělávací péče o sluchově
post iţené dět i raného věku (Horáková, 2006; Souralová, 2003). Na základě
Vyhlášky č. 72/2005 Sb. se tato činnost uskutečňuje a mbulantně na pracovišt i
centra a návštěvami pedagogických pracovníkŧ centra ve ško lách a ško lských
zř ízeních, př ípadně i v rodinách, nebo zař ízeních, které o ţáky s post iţením
pečují. Šedivá (2006) píše, ţe specifickou činnost í jsou výjezdy pracovníkŧ
cent ra do přirozených podmínek dít ěte.
V rámci náplně práce poskytuje SPC poradenské a da lší sluţby také dětem
a ţákŧm s kochleárním implantátem př i začleňování do ško lního vzdělávacího
procesu. „V období okolo t řet ího a šestého roku věku dítěte se jedná
v podstatě o výběr ze t ř í moţnost í: nástup do 1) mateřské a základní ško ly
logopedické, 2) mateřské nebo zák ladní ško ly pro sluchově post iţené a 3)
mateřské nebo základní ško ly běţného typu formou individuální nebo
kolekt ivní int egrace (Konečná, Barvínková, 20 09, s. 185).“
41
3.2 RESORT MINISTERSTVA ZDRAVOTNICTVÍ ČR
Lékař i jsou obvyk le první, se kterými se člověk se sluchovým post iţením a
jeho rodina setkávají. Své sluţby poskytuje resort zdravotnictví ve všech
etapách lidského ţivota . Tyto sluţby mŧţeme rozdělit podle doby pŧsobení na
prevent ivní péči a lékařskou péči. Do prevent ivní péče spadá genet ické
poradenství, péče o matku a dítě v době těhotenství a během porodu,
sledování r iz ikových dět í i prevent ivní prohlídky u ped iatra, jak uvád í
Finková, Ludíková a Rŧţ ičková (2007). Péče lékařská (otorino laryngo logická
a foniatr ická) zahrnuje mimo jiné i prevenci, poradenství a chirurgickou a
medikamentózní léčbu. Kromě péče foniatrŧ, audio logŧ a otolaryngo logŧ
mŧţe osoba se sluchovým post iţením spadat také do péče p sychiatra,
neuro loga, pediatra a dalších lékařských specialistŧ.
3.2.1 Screening sluchu u novorozencŧ
Včasná diagnost ika sluchové vady je jedním z ne jdŧleţitějš ích
prevent ivních opatření. Stanovení včasné diagnózy umoţňuje adekvátní
rehabilitaci a př ípadně vhodnou kompenzaci. V Praze proběhla 6. ř íjna 2011
konference s názvem „Včasná diagnost ika – předpoklad včasné a následné
péče o dět i se sluchovým post iţením“. Cílem bylo zmapovat a vyhodnot it
situaci v oblast i včasné diagnost iky sluchových vad v České republice.
Konference se zúčastnil také minist r zdravotnictví Leoš Heger, Doc. MUDr.
Pavel Komínek a MUDr. Eva Havlíková z ORL k liniky Fakultní nemocnice
Ostrava, MUDr. Helena Budošová z Ústavu pro péči o matku a d ítě v Praze –
Podo lí, Doc. MUDr. Zdeněk Kabelka, přednosta kliniky ušní, nosní a krčn í
UK, 2. LF a FN v Motole, MUDr. Olga Bendová z Hlasového a sluchového
centra Praha a odborníci ze st řediska Rané péče Tamtam Praha. Odborníc i
spo lu hovoř ili mimo jiné o dŧleţ itost i zavedení celoplošného screenin gu
sluchu u novorozencŧ. Ve většině oko lních státŧ uţ tento program funguje. U
nás se zat ím screening sluchu p rovádí u r izikových novorozencŧ a na
vybraných pracovišt ích. Např íklad Fakultní nemocnice Ostrava zavedla
plošný screening jiţ před dvěma lety, ná sledují ji i dalš í nemocnice v regionu.
K vyšetření sluchu novorozencŧ se vyuţívají metody atoakust ických emis í
(OAE), vyšetření pomocí evokovaných potenciá lŧ (BERA, CERA, ABR,
42
SSEP) a dále t ympanometr ie. Ovšem ne všechny vady sluchu se daj í
diagnost ikovat v tak brzkém věku, s čímţ je nutné počítat . Dále je nutné vzít
v potaz, ţe screening sluchu pomocí metody OAE neposkytu je stoprocentní
spo lehlivý výs ledek, rovněţ dalš í specializovaná vyšetření (BERA, SSEP)
mohou vést k falešně pozit ivním či negat ivním zá věrŧm (Křesťanová , 2012).
3.2.2 Centrum kochleárních implantací u dět í
Od roku 1966 funguje na ORL klinice UK 2. LF a Fakultní nemocnic i
v Praze-Moto le Centrum kochleárních implantací u dět í (CKID). Centrum
bylo zř ízeno Ministerstvem zdravotnictví. Dodnes je to jediné pracoviště ,
které je oprávněné k operačním výkonŧm kochleárních implantací. Vedoucím
tohoto centra je doc. MUDr. Zdeněk Kabelka, který je přednostou ORL
kliniky a Subkatedry pro dětskou otorino laryngo logii Inst itutu klinické a
exper imentální medic íny. Činnost CKID je zaloţena na spoluprác i
mult id isciplinárního týmu odborníkŧ. Tento tým tvoř í: otochirurg, foniatr,
klinický psycho log, otolaryngo logové, kliničt í logopedi, kliničt í inţenýř i a
audio logické sest ry. Tento tým se soustřeďuje na dvo u pracovišt ích a
spo lupracuje ještě s dalš ími odborníky neuro logem, rentgeno logem a
anestezio logem.
Centrum je rozděleno na ambulantní a lŧţkovou část . Lŧţková část je
součást í ORL kliniky. Ambulantní část je součást í Foniatr ického oddělen í
ORL kliniky. Odborníc i z ambulantní část i zajišťují předoperační a
pooperační rehabilitační péči včetně programování řečového procesoru.
Společně s odborníky z lŧţkové část i se podíle jí na výběru kandidátŧ
kochleární implantace. Úzce spo lupracují s logopedy a speciálním i pedagogy
v místě bydliště kandidáta na kochleární implantaci (<ht tp://www.ckid.cz/>).
K 8. červenci 2011 byl kochleární implantát Nucleus poskytnut jiţ 430
dětem, nejmladší bylo ve věku 17 měsícŧ. Kaţdý rok př ibývá asi 30 nových
dět í, kterým je kochleár ní implantát voperován. Všechny dět i jsou po operac i
dále pod dohledem odborníkŧ z CKID. Sleduje se nejen zdravotní stav
operovaných dět í, ale také př ínos kochleární implantace pro rozvo j sluchové
percepce, komunikačních a kognit ivních schopnost í a z hlediska stupně
int egrace do normálního ţivota. Př i hodnocení se sledují výs ledky dět í, u
kterých uplynu lo od nastavení řečového procesoru alespoň 24 měsícŧ. U 65%
43
takových dět í byla sledována schopnost porozumět řeči bez odezírání č i
schopnost telefonického ro zhovoru. Takové dět i mluví v rozvitých větách a
jejich řeč je dobře srozumitelná. Nejlepších výsledkŧ pak dosahují zpravidla
dět i operované brzy po ohluchnut í a také ty, které se narodily neslyš ící, ale
byly operované ko lem 2. roku věku (<ht tp://www.ckid.c z/aktual.asp>).
3.2.3 Centrum péče pro pacienty s kochleárním implantátem v Ostravě
Jak uvádí MUDr. Eva Havlíková v rozhovoru pro časopis Info -zpravodaj,
roku 2009 vzniklo ve Fakultní nemocnic i v Ostravě Centrum péče pro
pacienty s kochleárním implantát em. Před vznikem tohoto centra pracovníc i
abso lvovali cert ifikovaný kurz, který je opravňuje nastavovat řečové
procesory kochleárních implantátŧ. Centrum vznik lo na popud uţivatelŧ
kochleárních implantátŧ a rodičŧ implantovaných dět í z Moravskoslezského
kraje , pro něţ bylo do jíţdění do praţského centra kochleárních implantací ,
jako jediného pracoviště svého druhu , velice časově i finančně náročné.
Operace i první nastavování procesoru probíhá stále v Praze. V ostravské m
centru jsou však poskytovány sluţby starším dětem, zhruba od šestého roku .
Pracoviště nabízí moţnost úpravy nastavování řečového procesoru a u
nejmodernějších typŧ procesorŧ i výměnu náhradních dílŧ a základní servis.
Spolupráce s centrem v Praze je však velmi int enzivní. Do budoucna centrum
v Ostravě plánuje rozšíř it klientelu i na dospělé pacienty (Francová, 2011).
Operací kochleárního implantátu lékařská péče nekončí. Dítě spo lu se
svými rodiči dochází pravide lně během dalších let na kontro ly a dalš í
nastavování řečového procesoru.
3.3 RESORT MINISTERSTVA PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ
Resort ministerstva práce a sociálních věcí napomáhá sluchově
post iţenému a jeho rodině t ím, ţe mu umoţňuje př ístup k získávání
př íspěvkŧ, jednorázových dávek a sluţeb po celý ţ ivot , jak uvádí Finková,
Ludíková a Rŧţičková (2007).
44
Osob se sluchovým post iţením se týká něko lik zákonŧ a vyhlášek. Jedním
z nich je zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách ve znění pozdějš ích
předpisŧ. Díky tomuto zákonu byla Střediska rané péče zařazena do sezn amu
sociálních s luţeb. Tento zákon stanoví také výš i a nárok na moţnost čerpání
finančních prostředkŧ pro rodiče starající se celodenně a řádně o těţce
post iţené dítě. Zákon o sociálních sluţbách byl později nove lizován zákonem
číslo 261/2007 Sb. (zákon o stabilizaci veře jných rozpočtŧ).
Střediska rané péče pro sluchově postiţené
Raná péče, jako poměrně nový typ sociální sluţby, je pro sluchově
post iţené v České republice v současné době za jišťována v rámci Střediska
rané péče Tamtam. Dvě centrální pracoviště se síd lem v Praze a v Olomouci
poskytují své sluţby dětem se s luchovým nebo kombinovaným post iţením (z
nichţ jedno je sluchové) ve věku od narození do maximálně sedmi let a jejich
rodinám i širšímu sociálnímu prostředí. Zř izovatelem střediska Tamtam je
Federace rod ičŧ a přátel sluchově post iţených, o .s. Raná péče v sobě
kombinuje pedagogickou, psycho logickou, zdravotnickou a sociální práci.
Pracovníci jsou vybíráni z řad spec iálních pedagogŧ, psycho logŧ nebo
sociálních pracovníkŧ a procházejí rekvalifikačním kurzem poradce rané péče,
akreditovaným MPSV. Raná péče je koncipovaná jako terénní sluţba, v rámci
které pracovníci do jíţdějí ke klientŧm do jejich př irozeného domácího
prostředí na konzultace v pravidelných čtyř - aţ šest it ýdenních int ervalech
(Horáková, 2006; Péčová, 2009). Sluţby rané péče jsou ukončeny nejpozději
do nástupu dítěte do ško lního zař ízení. S dětmi ško lního věku dále pracuj í
návazná ško lská poradenská zař ízení, která spadají pod kompetence
Ministerstva ško lství, mládeţe a tělovýchovy (Péčová, 2009 ). Podle Vyhlášky
č. 72/2005 Sb. patř í do školských poradenských zař ízení pedagogicko -
psycho logická poradna a speciálně pedagogické centrum.
Dalším zákonem, který se př ímo dotýká sluchově post iţených osob, je
Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanost i. Zmíně ný zákon hovoř í mimo jiné o
tom, ţe „fyz ickým osobám se zdravotním post iţením se poskytuje zvýšená
ochrana na t rhu práce.“
45
Podmínky, za kterých se poskytují dávky sociální péče pro osoby se
zdravotním post iţením, jsou upraveny ve Vyhlášce č. 182/1991 Sb. , kterou se
provádí Zákon č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení. Díky těmto zákonŧm
mŧţe být těţce s luchově post iţenému občanu poskytnut např íklad
jednorázový př íspěvek na opatření zvláštní pomŧcky. Př íspěvek se však
neposkytuje, pokud potřebnou pomŧcku propŧjčuje nebo plně hradí př íslušná
zdravotní po jišťovna.
3.4 NEZISKOVÝ SEKTOR
Finková, Ludíková a Rŧţ ičková (2007) uvádí, ţe sluţby, které z rŧzných
dŧvodŧ není schopen zajist it ţádný ze státních sektorŧ, bývají doplněny
nabídkou neziskových a nestát ních organizací. Vznik je dán především
poptávkou samotných sluchově post iţených. Uvádíme některé z těch, jeţ jsou
určeny př ímo pro rodiče a dět i se sluchovým post iţením.
Federace rodičů a přátel sluchově postiţených, o.s.
Federace rodičŧ a přátel slu chově post iţených je „neziskové občanské
sdruţení s celorepublikovou pŧsobnost í, sdruţujíc í rodiče, př íbuzné, přátele,
ale i odborníky, věnující se dětem se sluchovým post iţením (Fenclová, 2009,
s. 220)“. Federace vznikla z iniciat ivy rodičŧ v roce 1990. H lavním mot ivem
byla snaha pozit ivně ovlivnit vzdělávací i integrační moţnost i dět í se
sluchovým post iţením a zvýšit informovanost v této oblast i. Federace nabíz í
komplex sluţeb, které na sebe vzá jemně navazují a plně pokrývají potřeby
dět í se sluchovým post iţením, od narození do 18t i let věku , i jejich rodin.
Nabízí regist rované sociální sluţby, informační a poradenský servis a
vzdělávací a kulturně osvětové pro jekty. FRPSP je mimo jiné zř izovatelem
Bilingvální mateřské ško ly Pipan pro sluchově post iţené v Praze, Akt ivizačně
socializačního centra, Spec iální psycho logické poradny pro neslyš ící,
Střediska rané péče Tamtam nebo Info rmačního centra o hluchotě. Toto
centrum je jediným svého druhu v České republice, které na komplexní úrovni
zpracovává a zpř ístupňuje informace o sluchovém post iţení. Součást í centra
46
je i knihovna, v níţ je moţné najít lit eraturu, která se t ýká všech oblast í
sluchového post iţení (Fenclová, 2009).
Sdruţení uţivatelů kochleárního implantátu – SUKI
Sdruţení uţivatelŧ kochleárního imp lantátu je neziskovou organizac í
zaloţenou v roce 1994. Organizace sdruţuje především rodiče implantovaných
dět í, dospělé implantované a odborníky zabývajíc í se problemat ikou
kochleárních implantátŧ. Organizace spo lupracuje s CKID, s nadačním
fondem Pro lomené Ticho a s Evropským sdruţením uţivatelŧ kochleárního
implantátu. (EURO – CIU). Hlavní akt ivitou sdruţení, jak uvádí Beznosková
(2009) je organizování pravidelných setkávání uţivatelŧ kochleárního
implantátu a jejich rodin. Př i této příleţitost i mají úč astníc i moţnost vyměnit
si uţitečné informace i zkušenost i s vyuţíváním kochleárního implantátu.
Setkání jsou realizována t ř ikrát do roka. V létě probíhá týdenní rehabilitačn í
pobyt a na jaře a na podzim víkendové setkání. Pobyty jsou organizovány ve
spo lupráci s CKID př i Faku ltní nemocnic i v Motole. Na setkáních jsou
př ítomni odborníci z řad logopedŧ, psycho logŧ, technikŧ or ientujíc ích se
v záleţitostech spo jených s uţíváním kochleárního implantátu a dalš í
odborníci, kteř í nabízejí své sluţby a rady všem ú častníkŧm pobytu.
Aktivačně socializační centrum pro rodiny s dětmi se sluchovým
postiţením
V rámci tohoto centra poskytuje FRPSP standardizované a regist rované
sluţby rodinám s dětmi se sluchovým nebo kombinovaným post iţením. Sluţby
jsou kombinací speciálně pedagogického, psycho logického a sociálního
poradenství. Mezi hlavní cíle patř í podpora rozvoje dít ěte, která zahrnuje
nácvik a rozvo j komunikačních schopnost í, nácvik a upevňování motorických,
psychických a sociálních schopnost í dítěte , př ípravu dět í na vstup do
mateřské ško ly apod. Dalš ími cíly je podpora rodiny a rodičŧ, která se
zaměřuje mimo jiné na rozvo j vztahŧ v rodině, posílení citových vazeb,
nácvik komunikace mezi rodiči a dítětem, arteterapii, psychoterapii i kurz y
znakového jazyka. Sluţby jsou poskytovány předevš ím ambulant ní formou.
Jsou organizována setkání rodičŧ s dětmi, dále odborné přednášky a semináře,
47
spec iálně pedagogické poradenství, speciálně psycho logické poradenství a
logopedické poradenství.
3.5 RODINNÁ PÉČE
Rodina dítěte s kochleárním implantátem hraje nejdŧleţit ější úlohu
v rehabilitačním procesu. Rodiče jsou od nejút lejš ího věku dítět i základními
vzory pro celkový rozvo j i pro rozvo j sluchu a řeči. Proto je dŧleţitým
posláním odborníkŧ pomáhat rodičŧm, aby dítět i po skytovali co nejvíce
tvořivých a pozit ivních zkušenost í se zvukem a nasloucháním s cílem
podporovat komunikaci (Ho lmanová, 2002).
Především na rodině tedy záleţí, jakým zpŧsobem se dítě se svým
post iţením vyrovná a jak úspěšná bude jeho rehabilit ace po ko chleární
implantaci. Šedivá (2006, s. 34) uvádí, ţe „zpracování problému sluchového
post iţení rodiči zásadním zpŧsobem ovlivňuje to, jak bude dítě př ijímat samo
sebe, zda bude mít pocit , ţe za všechny jeho ţivotní pot íţe mŧţe právě
sluchová porucha, nebo bude- li jeho ţivotní pocit zaloţen na sebedŧvěře
plynoucí z úspěšného překonávání překáţek“.
Post iţení sluchu dítěte však mŧţe pro rodinu znamenat problém, kter ý
změní celý její dosavadní ţivotní styl. Kaţdý člověk vyrovnávající se
s faktem nevyléčit elného onemocnění prochází obvyk le pět i stádii, které
popsala Küblerová–Rossová (1969) in Říčan, Krejč ířová a ko l. (1997).
Obdobnými stádii procházejí i slyš íc í rodiče po potvrzení diagnózy je jich
neslyš ících dět í.
1. stadium šoku a popření skutečnost i – období prvních př íznakŧ kr ize.
Popírání realit y je u rodičŧ sluchově post iţených dět í častým jevem.
Vyskytuje se častěji a t rvá déle neţ u rodičŧ dět í se zjevnou vadou. Dítě
se tot iţ v době, kdy je zjištěna s luchová vada, ve svých pro jevech
obvykle výrazně neliš í od stejně starého dítěte.
2. stadium hněvu a kr it iky – rodiče hledají viníka. Toto stadium je často
velmi int enzivní a opětovně se vrací. Své výhrady rodiče směřu jí na
odborníky i sociální oko lí. Mnohdy dochází i k obviňování manţelŧ
navzájem v souvis lost i s otázkami týkajícími se pŧvodu poruchy. To
48
mŧţe mít neblahé následky na jejich partnerský vztah. Výhrady vŧč i
odborníkŧm jsou však bohuţel mnohdy oprávněné. Rodiče si stěţují na
nediskrétní a necit livý zpŧsob, jakým jim byla sdělena diagnóza je jich
dítěte. Rodiče býva jí také zmateni z lišících se názorŧ odborníkŧ na
prŧběh rehabilitace i zpŧsob komunikace dítěte s jeho oko lím. Stále
ještě není zcela dořešený spor mezi zastánci orální metody a totáln í
komunikace.
3. stadium smlouvání – tato fáze bývá méně výrazná neţ předcházející a
časově není přesně ohraničená. Rodiče se snaţí za kaţdou cenu vidět
jejich sit uaci rŧţovými brýlemi. Fakta vnímají selekt ivně a neúplně.
4. stadium deprese – v tomto období se většina rodičŧ svěřuje s pocit y
st resu, beznaděje, pocity méněcennost i i viny. Je to období intenzivního
proţívání př icházejíc ích změn souvisejíc ích se změnami ţivotního stylu.
V tomto období je velice dŧleţitý pocit pochopení a sounáleţ itost i
s ostatními rodiči, kteř í mají podobný problém. K tomuto účelu slouţ í
psychoterapeut ická sezení formou rodičovské skup iny. Zde mají rodiče
moţnost setkat se s dalšími rodinami a předávat si významné
individuální zkušenost i. Sdílená zkušenost má velkou cenu př i získávání
dŧvěry.
5. stadium př ijet í – rodiče se postupně smiřují se svým ţivotním údě lem.
V této fázi dochází i k hledání zt raceného ţivotního smyslu, který je
povaţován za dŧleţitou motivační sílu. V rámci psychoterapeut ického
př ístupu je snahou odvést rodiče od zaměření se na sebe samé a na
vlastní problémy a or ientovat je ke konstrukt ivní interakci a prác i
s jejich dít ětem.
Aby rodiče překonali všechna tato stadia, je t řeba jim poskytnout jak
emoční podporu, tak co nejvíce informací t ýkajíc ích se daného problému a to
formou poradenství i psychoterapie.
Psychoterapeut ická sezení mají podle Říčana, Krejčířové a ko l. (1997, s.
94) za úko l:
- „poskytnout emoční podporu př i překonání kr ize,
- korigovat stávající pocity bezmocnost i a bezvýchodnost i,
- hledat přiměřené perspekt ivy a př iměřené pozit ivní cíle,
49
- posílit integr itu rodiny“.
Při těchto sezeních se osvědčila forma rodičovských skupin. Skupina
poskytuje jedinc i zázemí v době, kdy jsou jeho kontakty s okolním světem
omezeny a kdy se stahuje sám do sebe. Ve skupině panuje pocit dŧvěry, kter ý
je umocněn t ím, ţe všichn i členové mají obdobné problémy a tak se mohou
lépe pochopit .
Krahulcová (Qeswhic) uvádí, ţe ve zpŧsobu, jakým se rodiče vyrovnávaj í
se skutečnost í, hraje významnou ro li také úroveň jejich vzdělání. Obecně lze
ř íci, ţe s moţnostmi a omezeními se ne jdř íve vyrovnávají rodiče se
st ředoškolským vzděláním. Rodiče s niţším vzděláním často nesprávně
odhadují druhotné následky vad s luchu. Pro rodiče s vysokoško lským
vzděláním je zase často obt íţné se smíř it s faktem, ţe dítě nebude schopno
splnit jejich vysoká očekávání.
3.5.1 Neslyš íc í rodiče
Šedivá (2006) uvád í, ţe neslyš íc í rodiče obvykle nemíva jí problé m
s př ijet ím neslyš ícího dítěte. Jsou spokojení, pokud je jich dít ě slyš í, avšak
nebývají zklamáni, prokáţe - li se u je jich dítěte sluchová vada. Neobjevuje se
ani problém v komunikaci s dít ětem. Př irozeným zpŧsobem naváţí s dít ětem
kontakt velmi brzy, např íklad formou znakového jazyka. Tyto rodiny však
mohou potřebovat odbornou pomoc později, kdy se objevu jí problémy př i
vymezování rodičovské kompetence a autori t y směrem ke svým dětem. U
neslyš ících rodičŧ se někdy mohou objevovat problémy ve vztahu k je jich
slyš ícím dětem. Dŧvodem mŧţe být skutečnost , ţe slyš ící dít ě je schopno lépe
komunikovat s okolím, získává více informací, je sociálně zdatnějš í a
v rodině přejímá „vŧdčí postavení“. Takové dět i pak mnohdy přebírají ro li
t lumočníka. Jsou tak na ně kladeny vyšší poţadavky, neţ které odpovídají
jejich zralost i.
50
3.6 KOMUNIKACE
Jungwirthová (2009) píše, ţe osvo jení a uţívání jazyka je do značné mír y
schopnost vrozená. Podmínkou rozvo je je však př ísun odpovídajících podnětŧ
v období tzv. kr it ické per iody. Lingvist ické studie pak prokazují existenc i
kr it ické per iody pro rozvo j jazyka, pro plnohodnotné a t vŧrčí uţívání
gramat ických pravidel. Podle Jungwirthové (200 9, s. 36) této skutečnost i
odpovídá i fakt , „ţe nejčastějš ím problémem ve vývo ji mluvené řeči (českého
jazyka) u dět í s kochleárním implantátem není ani tak bohatost slovní zásoby
(slovník), výs lovnost ( fonet ika) nebo přiřazování významu slovŧm
(sémant ika) , ale přetrvávající obt íţe př i porozumění a akt ivním pouţívání
gramat ických pravidel jazyka (syntax)“.
Jungwirthová (2009) dále píše, ţe názory na délku kr it ické per iody pro
rozvo j jazyka se liš í. V odborné literatuře je jako horní hranice udáván
obvykle věk šest i let . Poté se schopnost osvo jit si jazyk sniţuje. Osvo jením s i
určitého jazyka v období kr it ické per iody se dít ět i akt ivují syntakt ické
st ruktury mozku. Dít ě pak nebude mít v budoucnost i velký problém osvo jit s i
jazyk další. Jest liţe však nedo jde v kr it ické per iodě k osvo jení ţádného
jazyka, sniţuje se schopnost do budoucna zvládat mluvenou řeč. A to i v době
kdy díky kochleárnímu implantátu bude sluchová bar iéra odstraněna.
Velice dŧleţ itým kr itér iem pro úspěšnost rehabilitace dít ěte po kochleárn í
implantaci je tedy i zpŧsob komunikace dítěte s jeho oko lím a to v době před
operací i po operaci.
Jungwirthová (2009, s. 41) píše, „snad v ţádné jiné oblast i speciá ln í
pedagogiky dět í nenajdeme tak rozporuplné názory jako v otázce komunikace
neslyš íc ích dět í“. Ţádný př ístup nelze povaţovat za univerzá lně úspěšný u
všech sluchově post iţených. Smyslem této část i diplo mové práce není podat
vyčerpávající výčet všech moţných př ístupŧ, ale nast ínit některé z moţných
metod komunikace sluchově post iţených s jejich omezeními i výhodami. Př i
výběru vhodného komunikačního syst ému je vţdy dŧleţité zohlednit
individuální moţnost i kaţdého dítěte. Konečná vo lba pak zŧstává na rodičích.
V odborné literatuře se nejčastěji mŧţeme setkat se dvěma základními
komunikačními systémy. Audioorální je reprezentovaný mluveným jazykem
major it ní slyš ící spo lečnost i a vizuálněmotorický, který je zastoupený
51
znakovým jazykem, prstovými abecedami a znakovaným jazykem (Horáková,
2006).
Znakový jazyk
Horáková (2006) píše, ţe tento zpŧsob komunikace, pro neslyš ící zcela
př irozený má svŧj vlastní lexikon a gramat iku. Zákon o znakové řeči č .
155/1998 Sb. povaţuje znakový jazyk za základní dorozumívací prostředek
neslyš ících. Definuje ho jako: „př irozený jazyk a plnohodnotný komunikačn í
systém tvořený specifickými vizuálněpohybovými prostředky, t j. tvary rukou,
jejich postavením a pohyby, mimikou, poz icemi hlavy a horní část í t rupu“.
Klade náročné poţadavky na okolí dítěte, které se jej musí nauč it , jinak se
dítě dostane do komunikační izo lace. Prot i komunikaci prostřednictvím
znakového jazyka jsou mnohdy vznášeny argumenty, ţe brzd í řečový vývo j
dět í po kochleární implantaci. Ovšem podle výše zmíněné teor ie o kr it ické
per iodě vývo je jazyka mŧţe právě znakový jazyk, který je pro těţce sl uchově
post iţené jednou z př irozených moţnost í komunikace s okolím, ovlivnit
rozvo j syntakt ických st ruktur. Jungwirthová (2009) také zmiňuje výzkum
Meyera provedený pod zášt itou Centra kochleárních implantací v Hannoveru.
Prŧzkum odhalil, ţe 20 - 25% německých implantovaných dět í potřebuje
alternat ivní zpŧsob komunikace, tedy jiný neţ výhradní pouţit í mluvené řeči.
Jest liţe si tedy dítě osvo jí znakový jazyk před implantací, bude mít př ípadný
pomalejš í rozvo j mluvené řeč i po implantaci pro jeho kognit ivní a sociáln í
vývo j podstatně menší následky.
Orálně auditivní metoda
Tato metoda se ř ídí vývo jovými vzorci rozvo je slyšení, řeči, jazyka,
poznávání a komunikace skrze kaţdodenní činnost i a jako přirozená součást
hry (Estabrooks, 1999 in Ho lmanová, 2002). Základním předpokladem této
monosenzor ické metody je kompenzování poruch sluchu vhodnými sluchadly
nebo kochleárním implantátem. Cílem sluchově řečové terapie jak uvád í
(Krahulcová, 2002, s. 269) je „př ipravit nedoslýchavé a neslyšíc í dět i pro
ţivot v běţném výukovém a ţivotním prostředí, coţ jim umoţ ní stát se
samostatnými občany“. Hlavními sloţkami orálně audit ivní metody jsou
sluchová výchova (s dŧrazem na diskr iminaci, detekci a ident ifikaci zvukŧ),
52
odezírání a řečová výchova (především podněcování a vyt váření podmínek pro
řečovou produkci). Výhodou je, ţe se dítě učí jazyk většinové spo lečnost i. Ve
slyš ících rodinách je to pak jazyk i ostatních č lenŧ rodiny. Zvládnut í mluvené
i grafické podoby mateřského jazyka př ispívá k integraci a začlenění do
většino vé spo lečnost i. Tato metoda však není univerzálně pouţitelná pro
všechny neslyšíc í. Ne všichni jedinci s vadami sluchu jsou schopni dosáhnout
rozvo je řeči na takové úrovni, aby postačila jako plnohodnotný komunikační
systém (Šedivá, 2006). Tuto metodu v zahraničí propagují světoznámí
logopedové W. Estabrooks, M. Ho lm nebo také S. Archbo ld a B. Bert ram
(Holmanová, 2002).
Bilingvální metoda
Tato metoda spočívá v přenosu informací ve dvou jazykových kódech mez i
těţce sluchově post iţenými a slyš íc ími. Jední m kódem se rozumí znakový
jazyk jako jazyk mateřský pro jed ince se sluchovým post iţením a druhým
kódem je jazyk (nebo některá z jeho forem) většinové spo lečnost i. Tyto kódy
se však neuţívají simultánně. Nes lyšíc í se nejprve učí znakový jazyk jako
svŧj jazyk mateřský a následně jazyk major it ní spo lečnost i v míře, kterou
zvládne nebo v jeho psané podobě. Základním předpokladem pro zavedení
bilingvální metody je uznání znakového jazyka jako jazyka plnohodnotného a
rovnocenného jazykŧm mluveným (Krahulcová 2002 , Šedivá 2006).
Totální komunikace
Jednu z dalš ích metod komunikace definuje Krahu lcová (2002, s. 34) jako
„komplexní komunikační systém, který v sobě spo juje všechny pouţitelné
komunikační formy (akust ické, vizuální, slovní, nes lovní, manuální atd.)
k dosaţení účinného a obousměrného dorozumívání se sluchově pos t iţenými a
mezi nimi navzájem“. Termín totální komunikace pak vznikl spíše překladem
anglického „total communicat ion“ a významově by lépe odpovídal název
globální nebo celostní komunikace. Potměš il (2003) chápe systém totáln í
komunikace jako filozofický př ístup a uvádí definici, která byla př ijata roku
1976 př i 48. zasedání Výboru výkonných představit elŧ amer ických ško l pro
neslyš ící v Rochestru: „Totální komunikace je filozo fie spo ju jící vhodné
53
aurální, manuální a orální mody komunikace tak, aby se zajist ila efekt ivní
komunikace se sluchově post iţenými a zároveň také mezi nimi.“
Totální komunikace př ispěla ke zlomení tabu znakového jazyka a t ím i ke
zvýšení zájmu slyš ících odborníkŧ o výuku znako vého jazyka. Tato metoda
dodnes uţívaná v mnoha ško lách pro sluchově post iţené př ispěla také ke
sblíţení komunity Neslyš íc ích a s lyšíc ích.
Reflexivní metoda mateřské řeči Van Udena
Je to jedna z nejznámějších po lysenzor ických metod. Jedním z východisek
pro tuto metodu bylo podle Schmidtové (1995,1998) in Lechta (2002) zjištění,
ţe se př irozený model rozvíjení řeči dítěte přeruší ve chvíli, kdy se
diagnost ikuje sluchová vada. Pravděpodobným dŧvodem je emocionální šok.
Strategií této metody je snaha o korigování tohoto počínání rodičŧ a
soustředění se na funkci matky v rozvoji řeči dítěte. Př i této metodě se
uplatňuje běţný rozhovor s dítětem a metoda dvo jí ro le, kdy matka mluví
místo dítěte, aby tak formulovala slovy jeho přání a ţádost i (Ho lmanová,
2002). Snahou je zabránit tomu, ţe dít ě přestane uţívat svŧj hlas, zt rat í
orientaci na tvář a přestane s i uvědomovat existenci zvukŧ (Lechta, 2002).
Verbotonální metoda
Představitelem této polysenzor ické metody byl v devadesátých létech
minulého stolet í jazykovědec Glad ic. Lachkovičová (1995) in Lechta (2002) j i
charakter izuje jako globá lní metodu vycházející z „makromotoriky“ těla,
jejímţ cílem je osvo jení si zvukové řeči. Její př ínos je především na úrovn i
rozvíjení rytmu, intonace, art ikulace, poslechu a o rální řeči. Tato metoda
nepř ipoušt í ţádný zásah do úst dítěte, ale vyuţívá jednoduchý pohyb ruky a
t rojdimenzionální modely k znázornění postavení art ikulačního aparátu.
54
II EMPIRICKÁ ČÁST
4 CÍL VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ A STANOVENÍ PŘEDPOKLADŮ
V empir ické část i této diplomové práce jsme se pokusili př inést základní
poznatky z oblast i komplexní péče o dět i s kochleárním implantátem,
především pak úroveň informovanost i rodičŧ v dané problemat ice.
Dílč ími cíly bylo analyzovat prodlevu mezi stanovením d iagnózy a
provedením implantace a zpŧsob komunikace dět í v době před implantac í a po
implantaci, který je dŧleţit ý pro rozvo j všech oblast í osobnost i dítěte.
Na základě poznatkŧ získaných z odborných publikací, z vlastních
zkušenost í a názorŧ odborníkŧ v dané oblast i, jsme pro výzkumné šetření
stanovili t yto předpoklady:
1 . Většina dětí podstoupila kochleární implantaci do jednoho roku od
stanovení diagnózy.
2. Většina dětí , které navštěvují jinou školu neţ mateřskou nebo základní
školu pro sluchově posti ţené, komunikuje v době po implantaci převáţně
mluvenou řečí.
3. Většina rodičů je důkladně informována o průběhu, omezeních, rizicích
a moţnostech kochleární implantace.
55
5 POPIS PRŮBĚHU VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ
V prŧběhu roku 2011 byl sestaven dotazník t ýkajíc í se komplexní péče o
dět i s kochleárním implantátem. Formou elektronického kontaktu bylo
osloveno Sdruţení uţ ivatelŧ kochleárního implantátu (SUKI), které rozeslalo
dotazníky mezi rodiče dět í s kochleárním implantátem. Dá le jsme oslovil i
pracovníky Střediska rané péče Tamtam v Olomouci a v Praze , Střední ško lu,
základní ško lu a mateřskou ško lu pro sluchově post iţené v Olomouci.
Spolupráce s pracovníky všech zař ízení byla výborná. Ochotně př is líbil i
pomoc př i realizaci výzkumného šetření a rozeslali d otazníky rodičŧm
implantovaných dět í.
Zpracování empir ické část i diplomové práce proběhlo pomocí techniky
sběru dat a jejich následné analýzy a zpracování. Výzkumným vzorkem jsou
rodiče dět í s kochleárním implantátem.
Návratnost dotazníkŧ definuje Wiersma (1985, s. 157) in Gavora (2000, s.
107) jako „poměr počtu odeslaných dotazníkŧ k počtu vyplněných a
vrácených dotazníkŧ“. Návratnost dotazníkŧ našeho výzkumného šetření
nemŧţeme procentuálně stanovit vzhledem ke skutečnost i, ţe dist r ibuce
dotazníkŧ proběhla prostřednictvím zástupcŧ Sdruţení uţivatelŧ kochleárního
implantátu a pracovníkŧ Střediska rané péče Tamtam. Nemáme t ak přesné
údaje, ko lik rodičŧ oslovili. Z celkového počtu rozeslaných dotazníkŧ se nám
jich vrát ilo 35. Chráska (2007) uvádí, ţe by se měly shromáţděné vyplněné
dotazníky nejdř íve zkontrolovat z hlediska korektnost i. Doporučuje vyloučit
z dalšího zpracování dotazníky, které jsou vyplněny nesprávně nebo neúplně.
Po takové to kontrole jsme shromáţdili ke konečné analýze a zpracování 32
vyp lněných dotazníkŧ
56
6 METODY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ
Pro potřeby tohoto výzkumného šetření jsme zvo lili dotazníkovou metodu ,
která je v pedagogickém výzkumu velmi frekventovaná předevš ím pro svou
moţnost hromadného získávání údajŧ. Prostřednictvím dotazníku je moţné
oslovit velké mnoţství respondentŧ a př itom zachovat jejich anonymitu .
Gavor (2000, s. 99) tuto metodu definuje jako „zpŧsob písemného kladen í
otázek a získávání p ísemných odpovědí“. Samotný dotazník vymezuje
Chráska (2007, s. 163) jako soustavu „předem př ipravených a pečlivě
formulovaných otázek, které jsou promyšleně seřazeny a na které dotazovaná
osoba (respondent) odpovídá písemně“.
K ověření našich předpokladŧ byl sestaven a respondentŧm předkládán
dotazník sloţený z 20 otevřených, po louzavřených i uzavřených otázek
s moţnost í vo lby jedné a více moţnost í ze dvou aţ sedmi var iant . U
uzavřených otázek respondent i vo lili var iantu, která ne jlépe v yst ihovala
jejich názor. U polouzavřených otázek respondent i nejprve vybral i
alternat ivní odpověď a poté ji vlastními slovy specifikova li . U otevřených
otázek se respondent i písemně vyjadřovali k tázanému jevu.
V úvodu dotazníku byli respondent i obeznámeni se zpŧsobem vyplňování
jednot livých otázek a byli ubezpečeni o anonymitě všech údajŧ a jejich
zpracování výhradně pro potřeby této diplomové práce. Další potřebné
informace získali respondent i z prŧvodního dopisu, který byl př iloţen ke
kaţdému dotazníku.
Pro přehlednost a snadnou orientaci jsme zpracovali výs ledky výzkumného
šetření do grafŧ.
57
7 CHARAKTERISTIKA ŠETŘENÉHO SOUBORU
Šetřený soubor činí 32 dět í s kochleárním implantátem. Následujíc í gra f
znázorňuje poměr mezi chlapci a dívkami zastoupenými v šetřeném souboru.
Počet chlapcŧ téměř dvo jnásobně převyšoval počet dívek. Chlapců bylo 21 a
dívek 11 .
Graf 1 Poměr chlapců a dí vek v šetřeném soubor u.
Průměrný věk souboru čini l osm roků a osm měsíců . Nejmladšímu
dítět i byl v době šetření jeden rok a devět měs ícŧ. Nejstaršímu dít ět i bylo
čt rnáct let a devět měs ícŧ. Následující graf nám znázorňuje rozvrstvení věku
dět í s kochleárním implantátem v době provedení šet ření. Všechny věkové
skupiny v rozmezí mezi nejmladším a nejstarším dít ětem byly poměrně
rovnocenně zastoupeny, jak je patrné z následujíc ího grafu.
Graf 2 Věk dětí v době pr ovedení šetření
58
8 ANALÝZA A VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ
V t éto části výzkumného šetř ení rozebíráme podrobně všechny otázky, na něţ
rodiče dět í s kochleárním implantátem odpovída li. Pro přehlednost uvádíme
výs ledky v grafech.
8.1 DIAGNOSTIKA A PROVEDENÍ IMPLANTACE
Třet í a čtvrtá otázka sleduje věk dítěte př i ukončení diagnost iky sluchové
vady a věk, kdy byl dítět i voperován kochleární implantát . Rozdíl těchto
hodnot nám udává období mezi stanovením diagnózy a operací. Průměrný
věk ukončení diagnostiky sluchové vady čini l jeden rok a tři měsíce .
Průměrný věk voperování implantátu činil tři roky a tři měsíce . Nejdř íve
byla diagnóza stanovena do t ří měsícŧ věku dítěte. Nejpozději byla diagnóza
stanovena do t ří let a jednoho měsíce . Nejdř íve byl kochleární implantát
voperován do roku a šest i měsícŧ věku dítěte. Nejpozději byl kochleární
implantát voperován v sedmi letech a pět i měsících věku dítěte .
Jak jiţ bylo uvedeno, včasná diagnost ika sluchové vady u dět í je jedním
z nejdŧleţitějš ích faktorŧ, které mají vliv na adekvátní rehabilit aci . V našem
šetřeném souboru byla diagnost ikována sluchová vada u 50 % dět í do jednoho
roku věku. U 84 % dětí byla sluchová vada diagnostikována do dvou let
věku .
Opt imální doba implantace u dět í s těţkým oboustranným post iţením
sluchu je v rozmez í mezi druhým a čtvr tým rokem věku. V tomto rozmezí
bylo implantováno 44 % dětí z šetřeného souboru . U dět í ohluchlých po
zánětu centrální nervové soustavy se implantace provádí obvykle po pŧl roce
od stanovení diagnózy.
Náš první předpoklad, ţe většina dět í podstoupila kochleární implantac i
do jednoho roku od stanovení diagnózy , se nepotvrdil, protoţe do jednoho
roku od stanovení diagnózy bylo implantováno jen 28 % dětí .
Následujíc í gra f znázorňuje období od narození do stanovení diagnózy a
období prodlevy mezi stanovením diagnózy a provedením implantace.
Nejdř íve byl kochleární implantát voperován do deset i měsícŧ po stanovení
59
diagnózy, nejpozději pak do šest i rokŧ a sedmi měsícŧ od sta novení diagnózy .
Tato velká prodleva byla zpŧsobena př ísnými kr itér ii př i výběru vhodných
kandidátŧ na kochleární implantaci, jak uvedl dotazovaný rodič.
Graf 3 Prodleva mezi stanovením diagnózy a voperováním implantátu.
60
8.2 REHABILITACE SE SLUCHADLY A LOGOPEDICKÁ INTERVENCE
Další otázka zjišťovala, zda bylo dítě před implantcí nositelem sluchadla.
Touto otázkou jsme chtěli ověř it , zda je nošení sluchadla podmínkou pro
zařazení mezi kandidáty kochleární implantace. Vymlát ilo vá (2009) uvádí, ţe
mezi logopedická kr itér ia pro vo lbu kandidátŧ na kochleární implantaci patř í
právě celodenní uţíváni výkonných sluchadel a systemat ická rehabilit ace
s luchu a řeči. Ho lmanová (2002) píše, ţe podmínkou implantace je fakt , kdy
ani ta nejvýkonnějš í sluchadla neumoţňují vnímání a rozvo j řeči. Všichn i
rodiče na tuto otázku odpověděli kladně. Jejich dítě bylo před implantací
nositelem sluchadla . Doba, po kterou dítě sluchadlo uţívalo, se však rŧzní,
v rozmezí od něko lika týdnŧ do něko lika let .
Otázky čís lo 10 a 11 se t ýkají docházení dítěte na logopedii. Šest rodičů
odpovědělo, ţe logopedii se svým dítětem v současné době nenavštěvuje ,
coţ činí 19 % všech respondentŧ. Stejné procento respondentŧ odpovědě lo, ţe
logopedii navštěvují se svým dít ětem jedenkrát týdně. Jednou za čt rnáct dní
navštěvuje logopedii 31 % dět í. Jedenkrát měsíčně navštěvu je logopedii 25 %
a méně často 6 % dět í z celkového počtu 32 respondentŧ.
Graf 4 Jak často navště vujete logopeda?
61
Následujíc í graf znázorňuje, ţe v 85 % chodí k logopedovi se svými dětmi
častěji matky . V 11 % se rodiče st ř ídají a nelze určit , který z nich chod í
častěji. Jen 4 % respondentŧ uvedly, ţe chodí s dítětem k logopedovi častěj i
otec. Touto otázkou jsme chtěli zjist it , zda se pro jeví na frekvenci návštěv u
logopeda to, ţe na logopedii s dítětem dochází častěji otec nebo matka.
Protoţe jen jeden respondent uvedl, ţe dochází na logopedii s dítětem častěj i
otec, nelze z toho vyvozovat závěry.
Graf 5 Kdo častěji dochází s dítětem na logopedi i?
62
8.3 ZPŦSOB KOMUNIKACE
Otázky 12 a 13 se t ýkaly zpŧsobu komunikace před implantací a po
implantaci. Následující graf znázorňuje, který zpŧsob byl preferován před
implantací a který zpŧsob byl prefer ován v období po implantaci. Z grafu je
patrné, ţe v době před implantací převaţovala komunikace mluvenou řečí
v kombinaci se znakovým jazykem , coţ činí 56 % všech respondentŧ, potom
následuje komunikace znakovým jazykem, coţ činí 25 % a převáţně mluvenou
řečí komunikovalo v období před implantací jen 16 % dět í. Jeden respondent
odpověděl, ţe vyuţívali v době před implantací totální komunikaci. V době
po implantaci komunikuje většina dětí z šetřeného souboru mluvenou řečí ,
coţ činí 66 % a mluvenou řečí v kombinaci se znakovým jazykem komunikuje
v době po implantaci 34 % dět í. Z toho je moţné usuzovat , ţe rehabilitace
byla zat ím úspěšná a většina dět í je po implantaci schopna komunikovat
mluvenou řečí. Jeden respondent odpověděl, ţe jejich dít ě komunikuje dom a
pouze mluvenou řečí a ve ško le mluvenou řečí v kombinac i se znakovým
jazykem.
Graf 6 Způsob komunikace před implantací a po impl antaci .
63
Jak jiţ bylo uvedeno, v odborné literatuře je často veden spor o
nejopt imálnějš í zpŧsob komunikace mezi neslyš ícím dítětem a jeho okolím .
Rodičŧm se tak nabízí něko lik moţnost í a zpŧsobŧ, jak se svým dít ětem
komunikovat . Je dŧleţité, aby bylo rodičŧm poskytnuto dostatečné mnoţství
informací k jednot livým metodám. Nejd iskutovanějš í je as i znak ový jazyk,
který mnoho odborníkŧ chápe jako mateřský jazyk neslyš ících a někteř í zase
spíše jako bar iéru v komunikaci neslyšícího se svým slyšíc ím okolím.
Objevují se také názory, ţe komunikace ve znakovém jazyce brání později
dítět i v rozvo ji mluvené řeči . Jak jiţ bylo zmíněno, osvo jením znakového
nebo jiného jazyka v období kr it ické per iody se dít ět i akt ivují syntakt ické
st ruktury mozku, které mu usnadní osvo jit si v budoucnost i jazyk dalš í
(Jungwirthová, 2009). V našem šetřeném souboru komunikovalo v době před
implantací pouze znakovým jazykem 25 % dět í a z nich po implantac i
komunikovalo mluvenou řečí v kombinaci se znakovým jazykem 37 % a
pouze mluvenou řečí komunikovalo v době po implantaci 63 %. Znakový
jazyk jim tedy nebránil v rozvo ji mluvené řeči . Velice dŧleţitým kr itér ie m
pro úspěšnost rehabilitace dítěte po kochleární implantaci je i zpŧsob
komunikace dítěte s jeho okolím a to v době před operací i po operaci.
64
Jedním z našich předpokladŧ bylo tvrzení, ţe většina dět í , které navštěvuj í
jinou ško lu neţ mateřskou nebo základní ško lu pro sluchově post iţené ,
komunikuje v době po implantaci převáţně mluvenou řečí. Tento předpoklad
se nám potvrdil. Všechny dět i kromě ţáka prakt ické ško ly, který komunikuje i
v době po implantaci mluvenou řečí v kombinaci se znakovým jazykem,
komunikují převáţně mluvenou řečí , coţ činí 93 % . Přehled je uveden
v následujícím grafu.
Graf 7 Způsob komunikace dětí navště vujíc ích j inou neţ mateřskou nebo základní
škol u pro neslyšíc í .
65
8.4 INFORMOVANOST RODIČŦ
Další otázky se t ýkaly informovanost i rodičŧ v dané problemat ice.
Vyhodnocovali jsme zpŧsob, jakým se poprvé dozvěděli o moţnost i
kochleární implantace, zda jsou informace ze st ran odborníkŧ pro rodiče
dostačující, zda byli dostatečně obeznámeni s moţnými r iz iky i reálnými
očekáváními apod.
Jedna z těchto otázek byla zaměřena na zdro j, z kterého se rodiče poprvé
dozvěděli o kochleární implantaci jako nové moţnost i pro je jich neslyš íc í
dítě. Rodiče měli na výběr z nabízených šest i moţnost í. Nejčastěji rodiče
odpovídali, ţe se o moţnosti kochleární implantace poprvé dozvěděli od
foniatra nebo jiného lékaře (42 %) , dále pak od pracovníkŧ Speciálně
pedagogického centra (21 %) a z internetu nebo jiných publikací (16 %), coţ
je patrno i v následujícím grafu. Pokud respondentŧm ţádná z moţnost í
nevyhovovala, mohli vypsat svou odpověď na samostatný řádek. Jeden rodič
uvedl, ţe se o moţnost i imp lantace dozvěděl v Centru kochleárních implantac í
u dět í.
Graf 8 Od koho jste se poprvé doz věděl i o moţnosti kochleární implantace?
66
Na otázku zda se rodičŧm dostala do ruky nějaká publikace, která se věnuje
tématu péče o dět i s kochleárním implantátem, odpovědělo 12 rodičŧ, ţe se
jim taková publikace do ruky nedost ala. Ostatním rodičŧm se publikace do
ruky dostala. Celých 33 % rodičŧ si však nepamatuje její název. Nejčastěji se
rodiče (38 %) setkali s poměrně novou publikac í, z roku 2009, Kochleární
implantáty: rady a zkušenosti , kterou vydala Federace rodičŧ a přát e l
sluchově post iţených, o .s. Kníţka je určena právě rodičŧm dět í, kteř í uva ţuj í
pro své dít ě o implantaci nebo rodičŧm, jejichţ dítě jiţ implantované je. Dále
se rodiče setkali s knihami Raná péče o dítě se sluchovým postiţením
(Holmanová) a Logopedická péče o děti s kochleárním implantátem
(Svobodová) .
Graf 9 Dostala se Vám do ruky publikace týkající se péče o děti s kochleárním
implantáte m?
67
Další otázka zjišťovala, zda mají rodiče pocit , ţe mnoţství informací ze
st rany odborníkŧ je pro ně dostatečné. 78 % dotazovaných rodičů
odpovědělo na tuto otázku kladně . Přesto si ještě 72 % z těchto rodičŧ
informace samo dohledávalo. Nejčastěji si rodiče dohledávali informace na
int ernetu a dále od jiných rodičŧ dět í s implantátem. 22 % rodičŧ odpovědě lo,
ţe s mnoţstvím informací spoko jeni nejsou . Jeden respondent si postěţova l,
ţe konkrétně k diagnóze jeho dít ěte – sluchová neuropat ie pociťuje abso lutní
nedostatek informací ze st rany odborníkŧ . 79 % z těchto rodičŧ si informace
dohledává na internetu, v odborných publikacích nebo se informuje od jiných
rodičŧ dět í s kochleárním implantátem.
Graf 10 Máte pocit , ţe mnoţství infor mací ze strany odborník ů je pro Vás dostatečné?
Následujíc í graf zobrazuje, z kterých zdrojŧ rodiče nejvíce čerpali př i
dohledávání dalš ích informací. Nejvíce rodiče čerpali z internetových
stránek. Bohuţel přesněji nespecifikovali, na kterých portálech informace
hledali.
Graf 11 Z jakých zdrojů js te si informace dohledával i?
68
Na otázku, jest li s rodiči někdo dŧkladně probral všechna moţná r izika a
reálná očekávání, odpovědělo 97 % respondentů kladně . Pouze jeden rodič
odpověděl, ţe to nebylo dŧkladně. Tímto se potvrdil i náš dalš í předpoklad,
ţe většina rodičŧ je dŧkladně informována o prŧběhu, omezeních, r izicích a
moţnostech kochleární implantace.
Dotazníkem jsme dále zjišťova li, od kterých odborníkŧ se rodiče tyto
informace dozvěděli. Na následujícím grafu je přehled všech odborníkŧ , kteř í
rodičŧm podali odbo rné informace o moţných r izic ích a reálných
očekáváních. Nejčastěji rodiče odpovídali, ţe je informoval logoped či
foniatr z Centra kochleárních implantací u dětí .
Graf 12 Který odborník s Vámi probral všechna moţná rizika a reáln á očekávání?
69
Další otázkou jsme zjišťovali, na koho se rodiče obrací pro radu nebo
odpověď na dotaz týkající se problematiky kochleárního implantátu. 97 %
respondentů uvedlo, ţe se nejčastěji informují v Centru kochleárních
implantací u dětí . Někteř í rodiče se současně se svými dotazy obracejí také
na pracovníky Speciá lně pedagogického centra, pracovníky Střediska rané
péče Tamtam a pracovníky Sdruţení uţ ivatelŧ kochleárního implantátu. Ti
rodiče, kteř í uvedli, ţe své dotazy směřují na někoho jiného neţ na uvedené
spec ialisty, odpověděli, ţe se často radí s jinými rodiči dět í s kochleárním
implantátem. Tuto skutečnost povaţujeme za velice pozit ivní. Je př ínosné, ţe
jsou rodiče v kontaktu s dalšími rodinami v podobné sit uaci a ţe mezi nimi
panuje pocit dŧvěry a vzájemného pochopení. Na dotaz, zda jsou rodiče
v kontaktu s jinými rodiči dět í s kochleárním implantátem, odpovědělo 91 %
respondentŧ kladně.
Graf 13 Na koho se obracíte pro pomoc?
70
Další otázka se v rámci informovanost i rodičŧ zaměřovala na to , zda se
rodiče účastní vzdělávacích seminářŧ týkajíc ích se problemat iky sluchového
post iţení. O tyto semináře je poměrně zájem, jak je patrné z následujíc ího
grafu, 78 % dotazovaných odpovědělo, ţe se někdy takového semináře
zúčastni lo . Nejčastěji se rodiče účastnili semináře pořádaného CKID ve
spo lupráci se SUKI (49 %) a seminářŧ organizovaných Střediskem rané péče
Tamtam (29 %). V následujíc ím grafu je přehled všech inst itucí pořádajících
semináře, kterých se rodiče dět í s kochleárním implantátem účastnili.
Graf 14 Zúčastni l i jste se někdy vzdělávacího se mináře týkajíc ího se problematiky
sluchového postiţení ?
V další otázce jsme se rodičŧ ptali, zda existuje nějaká oblast týkající se
koch leárního implantátu, ke které je málo dostupných informací. Většina
rodičŧ na tuto otázku neodpověděla, nebo napsala, ţe ne. Ti rodiče, kteř í
odpověď zaznamenali, nejčastěji psali, ţe postrádají informace z oblasti
bilaterálních implantací . Dále je také za jímala moţnost finančních
př íspěvkŧ ze st rany státu . Někteř í rodiče také uvedli, ţe postrádají publikace
týkající se logopedické péče o dět i s kochleárním implantátem.
71
8.5 VZDĚLÁVÁNÍ
Další otázka zjišťovala formu vzdělávání dět í s kochleárním implantátem .
Z následujíc ího grafu je patrné, ţe 47 % respondentů odpovědělo, ţe jejich
dítě navštěvuje mateřskou nebo základní školu pro sluchově postiţené . 9
% rodičŧ odpovědělo, ţe je jich dít ě školu zat ím nenavštěvuje a 44 % dět í
navštěvuje jinou ško lu neţ pro sluchově post iţené. Rodiče, kteř í odpověděli,
ţe jejich dít ě studuje jiným zpŧsobem, uváděli, ţe je jich dítě studuje na
gymnáziu běţného typu, ško le prakt ické a dále ve speciá lní t ř ídě integrované
do běţné mateřské ško ly.
Graf 15 Jakou škol u Vaše dítě navštěvuje v současné době?
72
V poslední otázce jsme zjišťovali, zda rodiče uvaţují o integraci svého
dítěte do tzv. ško ly běţného typu. Tato otázka se tedy týkala pouze rodičŧ,
jejichţ dítě navštěvuje základní a mateřskou ško lu pro s luchově post iţené
nebo ško lu ještě nenavštěvuje. Z těchto 18 respondentŧ 50 % odpovědělo, ţe
o integraci uvaţuje . Tři dět i těchto rodičŧ ško lu zat ím nenavštěvují, jak je
vidět z následujíc ího grafu.
Graf 16 Uvaţ ujete o integraci?
73
DISKUSE
V této část i práce se pokusíme shrnout získané informace z výzkumného
šetření v oblast i komplexní péče o dět i s kochleárním implantátem a
vyvrát íme nebo potvrdíme stanovené předpoklady .
První čtyř i po loţky dotazníku slouţí k charakter ist ice šetřeného souboru.
Respondenty našeho dotazníku byli rodiče implantovaných dět í . Z výsledkŧ
šetření je patrné, ţe celkový počet činí 32 rodičŧ implantovaných dět í, z toho
21 chlapcŧ a 11 dívek ve věkovém rozmezí od jednoho roku a devít i měsícŧ
do čtrnáct i rokŧ a devít i měsícŧ. Prŧměrný věk implantovaných dět í v době
šetření činil osm rokŧ a osm měsícŧ.
Zásadní ro li v péči o dítě se sluchovým post iţením hraje včasná
diagnost ika sluchové vady. Přesto se i v našem šetřeném souboru objevily
dět i, u nichţ byla vrozená s luchová vada diagnost ikována aţ po druhém roce
ţivota. V nejednom př ípadě se tak stalo z dŧvodu zanedbání péče ze st rany
pediatra a bagatelizování námit ek rodičŧ na zdravotní stav d ítěte ze st ran
odborníkŧ. U 50 % dět í z šetřeného souboru byla sluchová vada
diagnost ikována do prvního roku věku dítěte a do druhého roku u 84 % dět í.
Včasnost je dŧleţ itým faktorem také v provedení kochleární implantace.
V našem šetřeném souboru byl kochleární implantát voperován nejdř íve do
deset i měsícŧ od stanovení diagnózy, nejpozději pak do šest i rokŧ a sedmi
měsícŧ od stanovení diagnózy. Náš předpoklad, ţe většina dětí podstoupila
kochleární implantaci do jednoho roku od stanovení diagn ózy , se
nepotvrdil, protoţe do jednoho roku od stanovení diagnózy bylo implantováno
jen 28 % dět í.
Další otázky se týkaly zpŧsobu komunikace dítěte s jeho okolím v době
před implantací a po implantaci. Z výs ledkŧ šetření je patrné, ţe v době před
implantací převaţovala komunikace mluvenou řečí v kombinaci se znakovým
jazykem u 56 % všech dět í. V době po implantaci převaţuje komunikace
mluvenou řečí u 66 % dět í z šetřeného souboru . Více jak po lovina dět í je tedy
po implantaci schopna komunikovat převáţně mluvenou řečí. Převáţně
znakovým jazykem komunikovalo před implantac í 25 % dět í. Z těchto dět í
v době po implantaci komunikuje převáţně mluvenou řečí 63 % dět í a 37 %
komunikuje převáţně mluvenou řeč í v kombinac i se znakovým jazykem.
74
Z těchto poznatkŧ a názorŧ odborníkŧ je moţné usuzovat , ţe komunikace
prostřednictvím znakového jazyka před implantací nebrzdí řečový vývo j dět í
po implantaci. Další předpoklad, ţe většina dětí, které navštěvují jinou
školu neţ mateřskou nebo základní školu pr o sluchově postiţené,
komunikuje v době po implantaci převáţně mluvenou řečí , se potvrdil.
Všechny dět i, kromě ţáka prakt ické školy, který komunikuje i v době po
implantaci mluvenou řečí v kombinaci se znakovým jazykem, komunikuj í
převáţně mluvenou řečí, coţ činí 93 %.
Další dvě otázky se t ýkaly docházení dítěte na logopedii. Z výs ledkŧ
šetření je patrné, ţe logopeda navštěvuje 81 % dět í. Jednou měsíčně a méně
často navštěvuje logopeda 31 % dět í, coţ mŧţe znamena t , ţe t yto dět i pro
úspěšnou rehabilitaci častější návštěvy nepotřebují nebo ţe je logopedická
int ervence ze st rany rodičŧ či logo pedŧ zanedbána. Ve většině př ípadŧ
dochází s dítětem k logopedovi matka.
Čtrnáctá otázka se věnovala zpŧsobu vzdělávání. 47 % dět í navštěvuje
mateřskou nebo základní ško lu pro sluchově post iţené. 33 % rodičŧ těchto
dět í uvaţu je o integraci je jich dít ěte do tzv. ško ly běţného typu .
Závěrem bylo rodičŧm po loţeno něko lik otázek týkajíc ích se
informovanost i v oblast i kochleární implantace a také spoko jenost i
s mnoţstvím informací ze st rany odborníkŧ. Náš třetí předpoklad, ţe většina
rodičů je důkladně informována o průběhu, omezeních, rizicích a
moţnostech kochleární implantace , se potvrdil. 97 % rodičŧ na otázku, zda
s nimi nějaký odborník dŧkladně probral všechna moţná r izika a reálná
očekávání, odpovědělo kladně. Nejčastěji je takto informoval logoped č i
foniatr z Centra kochleárních implantací u dět í. 42 % rodičŧ se poprvé o
moţnost i kochleární implantace dozvědělo od foniatra nebo jiného lékaře.
Pokud mají rodiče ně jaký problém či dotaz týkající se kochleárního
implantátu, obracejí se v 97 % pro pomoc na Centrum kochleárních
implantací u dět í. 62 % rodičŧ se někdy do rukou dostala publikace týkajíc í se
péče o dět i s kochleárním implantátem. Nejčastěji to byla publikace vydaná
Federací rodičŧ a přátel sluchově post iţených , Kochleární implantáty: rady a
zkušenost i. 78 % rodičŧ odpovědělo, ţe mnoţství informací ze st rany
odborníkŧ je pro ně dostatečné. Přesto si celých 72 % těchto rodičŧ dohledává
ještě další informace, nejčastěji na internetu. 78 % rodičŧ se někdy zúčastnilo
75
vzdělávacího semináře t ýkajícího se problemat iky sluchového post iţení,
nejčastěji to byly semináře pořádané Sdruţením uţivatelŧ kochleárního
implantátu ve spo lupráci s Centrem kochleárních implantátŧ u dět í. Rodiče
jsou poměrně dobře informováni v oblast i kochleárních implantací,
nejspoko jenějš í byli s péčí pracovníkŧ Centra kochleárních implantátŧ u dět í.
Pokud je nějaká oblast , ke které je podle rodičŧ málo dostupných informací,
pak jsou to moţnost i bilaterální implantace a moţnost i finančních př íspěvkŧ
ze st rany státu.
76
DOPORUČENÍ PRO PRAXI
Na základě našich poznatkŧ a názorŧ odborníkŧ v oblast i komplexní péče o
dět i s kochleárním implantátem jsme dospěli k těmto doporučením. Za
nejdŧleţitějš í povaţujeme propojení všech sluţeb jednot livých specia listŧ.
Zvláště klademe dŧraz na akt ivní spo lupráci s rodinou d ítěte a jeho širším
sociálním okolím. Propojenost a návaznost jednot livých etap rehabilitace je
základním klíčem k úspěchu. Je nezbytné, aby si jednot liví odborníc i, kteř í
poskytují dítět i a jeho rodině komplexní sluţby, vzájemně předával i
informace a zkušenost i. Jen tak mŧţe do jít k rozvo ji d ítěte ve všech sloţkách
jeho osobnost i.
Úspěšnost rehabilitace je závis lá na mnoha dalš ích faktorech, k těm
nejdŧleţitějš ím patř í také včasnost stanovení diagnózy a provedení kochl eární
implantace. Na základě těchto poznatkŧ doporučujeme, aby se provádě l
celoplošný screening novorozencŧ a zdravotní stav dět í i dospělých by byl
prŧběţně kontro lován a hodnocen. Podle výs ledkŧ by byl následně upravován
veškerý reedukační postup. Screen ing novorozencŧ se provádí ve vybraných
pracovišt ích na území České republiky, dodnes se však neprovádí celoplošně.
Dále jsme se snaţili poukázat na nezbytnost řečové i sluchové reedukace
v době před implantací i po implantaci. Je dŧleţité, aby rodiče nab ízeli dít ět i
neustále nové podněty pro komunikaci a sluchové vnímání. Mohou tak své
dět i vhodně mot ivovat k mluvení a naslouchání. Nejvhodnějš í př íleţitost í jsou
pak př irozené denní situace. Rodiče by se měli zaměř it na rozvo j slovní
zásoby z oblast i kaţdodenního ţivota. Ve všech těchto snahách by jim měli
být nápomocni odborníci, kteř í jim budou poskytovat odbornou pomoc a
podporu.
Cílem celé rehabilitaci, by měla být snaha o zapojení dít ěte a jeho rodiny
do společnost i v co největší moţné míře. Tuto skutečnost by si měli všichni
odborníci, kteř í se na rehabilit aci podílí, uvědomit a snaţit se podle ní jednat .
77
ZÁVĚR
Moderní doba př ináší nové př ístupy společnost i k osobám se zdravotním
post iţením. Snahou je propojení sluţeb a péče odborníkŧ, kteř í s těmito
osobami př ijdou do styku. Stejná snaha je u dět í s kochleárním implantátem.
Cílem této diplomové práce bylo př inést základní informace z oblast i
komplexní péče o dět i s kochleárním implantátem. Tato péče je poskytována
dítět i a jeho rodině po celou dobu jeho ţivota. Zaměřili jsme se na
předoperační př ípravu i následnou rehabilitac i. Snaţili jsme se čtenář i
poskytnout komplexní vhled do této problemat iky s dŧrazem na
nezastupitelnou ro li rodiny a sociálního okolí dítěte a na zpŧsob komunikace
v době před implantací i po ní.
Úspěšnost kochleární implantace a následné rehabilit ace se odvíjí od
mnoha aspektŧ. Nezbytná je celoţivotní péče , započatá stanovením diagnózy
a t rvající aţ do konce ţivota. Dŧleţitá je spo lupráce s rodinou
implantovaného dítěte i vzájemná komunikace mezi všemi odborníky, kteř í se
na rehabilitaci podíle jí. Všichni odborníc i by se měli snaţit poskytnout
rodičŧm potřebné informace, seznámit je s moţnými r iziky i reálnými
očekáváními. Jen tak mŧţe být rehabilit ace úspěšná. Výsledkem těchto
snaţení by mělo být co nejš irší zapo jení dítěte s kochleárním implantátem a
jeho rodiny do spo lečnost i.
Cílem empir ické část i bylo také analyzovat prodlevu mezi stanovením
diagnózy a provedením implantace. Z výs ledkŧ je patrné, ţe zpoţdění
diagnost iky není tak častý jev, bohuţel však k němu dochází. Někdy je to
zpŧsobeno neodborným př ístupem ze st rany odpovědného lékaře . I kdyţ to
není jev častý, apelujeme na rodiče, aby si odborníky, kteř í př ijdou s je jich
dítětem do styku , pečlivě vybírali a zajímali se o celý prŧběh odborné péče o
jejich dítě .
Tato diplomová práce mŧţe poslouţit rodičŧm implantovaných dět í jako
náhled na problemat iku kochleárních implantací a př inést jim základní
informace z této oblast i. Dále mŧţe být inspirací dalš ím studentŧm, kteř í se
budou v budoucnu věnovat tomuto tématu .
78
POUŢITÁ LITERATURA
BEZNOSKOVÁ, M. Sdružení uživatelů kochleárního implantátu - SUKI in
Kochleární implantáty: rady a zkušenosti . Praha: FRPSP, 2009. 234 s. ISBN
978-80-86792-23-1.
FENCLOVÁ, J. Aktivačně socializační centrum pro rodiny s dětmi se
sluchovým postižením in Kochleární implantáty: rady a zkušenosti. Praha:
FRPSP, 2009. 234 s. ISBN 978-80-86792-23-1.
FENCLOVÁ, J. Federace rodičů a přátel sluchově postižených, o.s. in
Kochleární implantáty: rady a zkušenosti . Praha: FRPSP, 2009. 234 s. ISBN
978-80-86792-23-1.
FINKOVÁ, D., LUDÍKOVÁ, L., RŦŢIČKOVÁ, V. Speciální pedagogika
osob se zrakovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olo mouci,
2007. 159 s. ISBN 978-80-244-1857-5.
FRANCOVÁ, MIROSLAVA. Zkušenost i s novorozeneckým screeningem
sluchu a vyšetřováním sluchu u dět í na ORL klinice Fakultní nemocnice
v Ostravě. Info-zpravodaj, magazín informačního centra o hluchotě. Praha:
FRPSP, 2011, č. 3, s. 10 – 12.
GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 2007 s.
ISBN 80-85931-79-6.
HAHN, A. a ko l. Otorinolaryngologie a foniatrie v současné praxi. 1. vyd.
Praha: Grada Publishing, a. s. , 2007. 392 s. ISBN 978 -80-247-0529-3.
HÁLA, B., SOVÁK M. Hlas řeč sluch. 4. vyd. Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, 1962. 327 s. ISBN neuv.
HOLMANOVÁ, J. Logopedická péče o děti s kochleárním implantátem in
Kochleární implantáty: rady a zkušenosti . Praha: FRPSP, 2009. 234 s. ISBN
978-80-86792-23-1.
HOLMANOVÁ, J. Raná péče o dítě se slu chovým postižením . Praha.
Sept ima s. r . o ., 2002. 92 s. ISBN 80 -7216-162-8.
HORÁKOVÁ, R. Uvedení do surdopedie in Kapitoly ze speciální
pedagogiky. 2. rozšířené a přepracované vyd. Brno: Paido, 2006. 404 s. ISBN
80-7315-120-0.
79
HRUBÝ , J. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po
jejich vlastním osudu 2. díl . Praha: FRPSP ve spo lupráci se Sept imou, 1998.
328 s. ISBN 80-7216-075-3.
CHRÁSKA, M. Metody pedagogického výzkumu. Praha: Grada, 2007. 265 s.
ISBN 978-80-247-1369-4.
JANOTOVÁ, N. Rozvíjení zrakového vnímání a odezírání sluchově
postižených dětí. Praha: Sept ima, 1996. 47 s. ISBN: 80 -85801-84-1.
JANOTOVÁ, N., SVOBODOVÁ K. Integrace sluchově postiženého dítěte
v mateřské a základní škole. Praha: Sept ima, 1998. 63 s. ISBN: 80 -7216-050-
8.
JUNGWIRTHOVÁ, I. Jak komunikovat s malým dítětem s těžkou sluchovou
vadou in Kochleární implantáty: rady a zkušenost i. Praha: FRPSP, 2009. 234
s. ISBN 978-80-86792-23-1.
KABELKA, Z. Operační zákrok – kochleární implantace u dítěte in
Kochleární implantáty: rady a zkušenosti . Praha: FRPSP, 2009. 234 s. ISBN
978-80-86792-23-1.
KONEČNÁ, J. , BARVÍNKOVÁ, J. Adaptace vzdělávacího procesu pro
neslyšící děti s kochleárním implantátem – úloha speciálně pedagogického
centra in Kochleární implantáty: rady a zkušenost i. Praha: FRPSP, 2009. 234
s. ISBN 978-80-86792-23-1.
KRAHULCOVÁ, B. Komunikace sluchově postižených. 2. vyd. Praha:
Karo linum, 2002. 303 s. ISBN 80-246-0329-2.
KRAHULCOVÁ, B. Interdisciplinární přístupy, kooperace a poradenství .
Qeswhic. Dostupné na World Wide Web:
<http://www.qeswhic.eu/downloads/ let ter10cz.pdf> .
KŘESŤANOVÁ, LUCIE . Kdyţ sluchadla nestačí. Gong, časopis sluchově
postižených , 2011, roč. 40, č. 4–6, s. 46 – 47.
KŘESŤANOVÁ, LUCIE . Vyšetř íme miminkŧm sluch uţ v porodnici? Gong,
časopis sluchově postižených , 2012, roč. 41, č 1 -3, s. 10 – 11.
KŘESŤANOVÁ, LUCIE . Kvalit a poslechu je ve vašich rukou. Gong
časopis sluchově postižených , 2010, roč. 39, č 4-6, s. 12 – 13.
LEJSKA, M. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003.
156 s. ISBN 80-7315-038-7.
80
LECHTA, V. Symptomatické poruchy řeči u dětí. Praha: Portál s. r . o. ,
2002. 192. S. ISBN 80-7178-572-5.
LUDÍKOVÁ, L. Tyf lopedie předškolního věku. Olomouc: Univerzit a
Palackého v Olomouci, 2004. 56 s. ISBN 80-244-0955-0.
MERKUNOVÁ A., OREL M. Anatomie a fyziologie člověka pro humanitní
obory. Praha: Grada, 2008. 304 s. ISBN 978-80-247-1521-6.
PÉČOVÁ, M. Středisko rané péče Tamtam in Kochleární implantáty: rady a
zkušenosti . Praha: FRPSP, 2009. 234 s. ISBN 978-80-86792-23-1.
POTMĚŠIL, M. Čtení k surdopedii. Olomouc: Univerzita Palackého
v Olomouci, 2003. 218 s. ISBN 80-224-0766-3.
POTMĚŠIL, M. Projektování v surdopedi i. Olomouc: Univerzita Palackého
v Olomouci, 2007. 138 s. ISBN 978-80-244-1726-4.
ŘÍČAN P., KREJČÍŘOVÁ D. a ko l. Dětská klinická psychologie. 3. vyd.
Praha: Grada Publishing, spo l. s r . o. , 1997. 456 s. ISBN 80 -7169-512-2.
SOURALOVÁ, E. Integrace sluchově postižených in Přehled speciální
pedagogiky a školská integrace. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci,
2003. 322 s. ISBN 80-244-0698-5.
SOVÁK, M. Nárys speciální pedagogiky. Praha: Státní pedagogické
nakladatelství, 1980 . 232 s. ISBN neuv.
SVOBODOVÁ, K. Logopedická péče o děti s kochleárním implantátem .
Praha: Sept ima, s. r . o ., 2005. 152 s. ISBN 80-7216-214-4.
ŠEDIVÁ, Z. Psychologie sluchově post ižených ve školní praxi. Praha:
Sept ima, s. r . o. , 2006. 64 s. ISBN 80 -7216-232-2.
TICHÝ, T. Technické aspekty kochleárních implantací in Kochleární
implantáty: rady a zkušenosti . Praha: FRPSP, 2009. 234 s. ISBN 978-80-
86792-23-1.
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese . 4. vyd. Praha:
Portál, 2008. 872 s. ISBN 978 -80-7367-414-4.
VYMLÁTILOVÁ, E. Kandidáti a uživatelé kochleárního implantátu in
Kochleární implantáty: rady a zkušenosti . Praha: FRPSP, 2009. 234 s. ISBN
978-80-86792-23-1.
Vyhláška 72/2005 Sb. o poskytování poradenských sluţeb ve ško lách a
ško lských poradenských zař ízeních.
81
Vyhláška 73/2005 Sb. o vzdělávání dět í, ţákŧ a studentŧ se speciálními
vzdělávacími potřebami a dět í, ţákŧ a studentŧ mimořádně nadaných.
Zákon č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení.
Zákon č. 155/1998 o znakové řeč i.
Zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních sluţbách.
Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanost i.
82
INTERNETOVÉ ZDROJE
Implantáty Aima s.r.o . Aima s.r.o. [online]. [cit . 2012-01-27]. Dostupné na
World Wide Web: <ht tp://www.aima.cz/aima_kont .htm>.
Centrum kochleárních implantací u dět í. Kochleární implantát: Organizace
[online]. [cit . 2012-01-26]. Dostupné na World Wide Web:
<http://www.ckid.cz/>.
Centrum kochleárních implantací u dět í. Kochleární implantát:
Výsledky - aktuální stav [online]. [cit . 2012-01-26]. Dostupné na World Wide
Web: <ht tp://www.ckid.cz/aktual.asp>.
Kochleární implantáty MED-EL. Kochleární implantáty: Concerto [online].
[cit . 2012-01-27]. Dostupné na World Wide Web:
<ht tp://www.audionika.cz/medel/?concerto -novinka>.
Kochleární implantáty MED -EL. Kochleární implantáty: Vnitřní
implantovaná část [online]. [cit . 2012-01-27]. Dostupné na World Wide Web:
<http://www.audionika.cz/medel/?vnit rni - implantovana-cast>.
Sdruţení uţivatelŧ kochleárního implantátu. Kochleární implantát [online].
[cit . 2012-01-27]. Dostupné na World Wide Web:
<http://www.suki.cz/ index.php?clanek=2>.
Cochlear. The new products [online]. [cit . 2012-03-18]. Dostupné na World
Wide Web: <ht tp://www.cochlear.com/au/nucleus-cochlear-
implant s/nucleus5>.
83
SEZNAM POUŢITÝCH OBRÁZKŮ
Obrázek 1 Kochleární implantát Nucleus 5 ......................................................................23
Obrázek 2 Kochleární implantát Med -El (CONCERTO) ...............................................24
Obrázek 3 Málo, dobře, moc ................................................................................................31
84
SEZNAM POUŢITÝCH TABULEK
Tabulka 1 Klasif ikace s luchových ztrát dle WHO z roku 1980 ..................................11
Tabulka 2 Klasif ikace s luchových poruch dle WHO z roku 1997 ..............................12
Tabulka 3 Vývoj s luchových r eakcí u dítěte ...................................................................16
Tabulka 4 Srovnání globá lních a analyt ických metod ..................................................35
85
SEZNAM POUŢITÝCH GRAFŮ
Graf 1 Poměr chlapcŧ a dívek v šetř eném souboru. .....................................................57
Graf 2 Věk dět í v době provedení šetř ení .......................................................................57
Graf 3 Prodleva mezi stanovením diagnózy a voperováním implantátu. ................59
Graf 4 Jak často navštěvujete logopeda? ........................................................................60
Graf 5 Kdo častěji dochází s dítětem na logopedii? ....................................................61
Graf 6 Zpŧsob komunikace před implantací a po implantaci. ...................................62
Graf 7 Zpŧsob komunikace dět í navštěvujících j inou neţ mateřskou nebo
základní školu pro nes lyš ící. ................................................................................64
Graf 8 Od koho jste se poprvé dozvěděli o moţnost i kochleární implantace? ....65
Graf 9 Dosta la se Vám do ruky publikace týka jící se péče o dět i s kochleárním
implantátem? .............................................................................................................66
Graf 10 Máte pocit , ţe mnoţství informací ze strany odborníkŧ je pro Vás
dostatečné? ................................................................................................................67
Graf 11 Z jakých zdrojŧ jste s i informace dohledávali? ...............................................67
Graf 12 Který odborník s Vámi probral všechna moţná r izika a reálná očekávání?
68
Graf 13 Na koho se obracíte pro pomoc? ..........................................................................69
Graf 14 Zúčastnil i jste se někdy vzdělávacího seminá ře týkajícího se
problemat iky s luchového post iţení? ...................................................................70
Graf 15 Jakou školu Vaše dítě navštěvuje v současné době? .......................................71
Graf 16 Uvaţujete o integraci? ............................................................................................72
86
SEZNAM PŘÍLOH
Příloha č. 1 - Prŧvodní dopis
Příloha č. 2 - Dotazník
Příloha č. 1 - Průvodní dopis
Váţení rodiče,
jmenuji se Aneţka Kopalová a jsem studentkou abso lventského ročníku
oboru Učitelství pro první stupeň základních ško l a speciální pedagogika na
Pedagogické fakult ě Univerzity Palackého v Olomouci. V rámci realizace své
diplomové práce s názvem Komplexní péče o dět i s kochleárním implantátem
provádím dotazníkové šetření mezi rodiči implantovaných dět í.
Cílem šetření je zjist it , zda inst ituce, organizace a nabízená pomoc
odborníky je pro Vás a Vaše dět i př ínosem a zda je moţné nabízené sluţby a
péči ještě více zkvalit nit .
Obracím se na vás tedy s prosbou o spolupráci, za kterou Vám předem moc
děkuji. Následujíc í dotazník je anonymní a slouţí pouze pro potřeby
diplomové práce . Dotazník se skládá z 20 otázek. Jeho vyplnění by Vám však
nemělo zabrat víc neţ 5 min . Vámi zvo lené odpovědi prosím zvýrazněte. U
otevřených otázek vypište st ručnou odpověď. Dotazníky mi prosím pošlete na
emailovou adresu: [email protected]. Na této adrese Vám zodpovím i př ípadné
dotazy.
Ještě jednou Vám děkuji za Váš čas a ochotu.
Aneţka Kopalová
Dotazník předkládaný studentkou Aneţkou Kopalovou se vztahuje
k aktuálnímu surdopedickému tématu. Dovo luji si Vás poţádat o spo lupráci
př i realizaci šet ření.
S pozdravem. Mgr. Adéla Hanáková
Příloha č. 2 - Dotazník
Dobrý den,
jsem studentkou Univerzity Palackého v Olomouci a chtěla bych Vás poprosit o vyplnění
tohoto anonymního dotazníku, který slouţí výhradně pro vypracování mé diplomové práce.
Dotazník se skládá z 20 krátkých otázek. Jeho vyplnění by Vám nemělo zabrat více neţ 5
min. Vámi zvolené odpovědi zvýrazněte. U otevřených otázek vypište stručnou odpověď.
Dotazník mi prosím zašlete na emailovou adresu. Na tuto adresu mŧţete psát i případné
dotazy. Předem děkuji za Váš čas a ochotu.
1. Pohlaví dítěte: dívka chlapec
2. Věk dítěte (např. 6 let 7 měsícŧ): ______________________________________________
3. V kolika letech byla Vašemu dítěti diagnostikována sluchová vada? (např. 1 rok a 2
měsíce) ____________________________________________________________________
4. V kolika letech byl Vašemu dítěti voperován kochleární implantát? (např. 2 roky a 10
měsícŧ) ____________________________________________________________________
5. Bylo vaše dítě před implantací nositelem sluchadla?
Ano Ne
6. Od koho jste se poprvé dozvěděli o moţnosti kochleární implantace?
a) od klinického logopeda v místě bydliště
b) od pracovníkŧ střediska rané péče Tamtam
c) z internetu nebo jiných publikací
d) od foniatra nebo jiného lékaře
e) od jiných rodičŧ dítěte s kochleárním implantátem
f) od pracovníkŧ Speciálně pedagogického centra
g) z jiného zdroje, prosím vypište ________________________________________________
7. Dostala se vám do ruky nějaká publikace týkající se péče o děti s kochleárním
implantátem?
Jestliţe Ano, prosím napište název:_______________________________________________
8. Pokud máte nějaký problém či dotaz týkající se kochleárního implantátu, na koho se
obracíte pro pomoc?
a) na klinického logopeda v místě bydliště
b) na pracovníky střediska rané péče Tamtam
c) na CKID (Centrum kochleárních implantací u dětí)
d) na SUKI (Sdruţení uţivatelŧ kochleárního implantátu)
e) na Speciálně pedagogické centrum
f) na někoho jiného, vypište: ____________________________________________________
9. Jste v kontaktu s jinými rodiči dětí s kochleárním implantátem?
Ano Ne
10. Jak často v současné době navštěvujete s vaším dítětem logopeda?
a) logopeda nenavštěvujeme b) 1 x týdně c) jednou za čtrnáct dní d) 1x měsíčně
d) méně často e)jinak (prosím vypište): _________________________________________
11. Kdo nejčastěji dochází s dítětem k logopedovi?
a) matka b) otec c) někdo jiný
12. V době před implantací jste komunikovali s Vaším dítětem převáţně:
a) mluvenou řečí
b) znakovým jazykem
c) mluvenou řečí v kombinaci se znakovým jazykem
d) jiným zpŧsobem, prosím vypište ______________________________________________
13. V době po implantaci komunikujete s dítětem převáţně:
a) mluvenou řečí
b) znakovým jazykem
c) mluvenou řečí v kombinaci se znakovým jazykem
d) jiným zpŧsobem, prosím vypište ______________________________________________
14. Jakou školu Vaše dítě navštěvuje v současné době?
a) mé dítě školu ještě nenavštěvuje
b) MŠ běţného typu
c) MŠ pro SP (sluchově postiţené)
d) ZŠ běţného typu
e) ZŠ pro SP
f) jinou (prosím vypište): ______________________________________________________
15. Zodpovězte prosím tuto otázku, jen pokud Vaše dítě nenavštěvuje ještě ţádnou školu
nebo navštěvuje ZŠ nebo MŠ pro SP.
Uvaţujete o integraci?
Ano Ne
16. Máte pocit, ţe mnoţství informací ze strany odborníkŧ je pro Vás dostatečné?
Ano Ne
17. Dohledávali jste si informace o kochleárním implantátu sami?
Ano Ne
Pokud Ano, z jakých zdrojŧ? Prosím vypište: ______________________________________
18. Probral s Vámi nějaký odborník dŧkladně všechna moţná rizika i reálná očekávání?
Ano Ne
Pokud Ano, který odborník? (logoped, foniatr, pedagog,...): ___________________________
19. Zúčastnili jste se někdy vzdělávacího semináře týkajícího se problematiky sluchového
postiţení?
Ano Ne
Pokud Ano, prosím vypište, kým byl tento seminář organizován:_______________________
20. Existuje podle Vás nějaká oblast týkající se kochleárního implantátu, ke které je málo
dostupných informací?
Pokud Ano, vypište jaká __________________________________________________
Ještě jednou mnohokrát děkuji. Aneţka Kopalová
ANOTACE
Jméno a příjmení: Aneţka Kopalová
Katedra: Katedra speciální pedagogiky
Vedoucí práce: Mgr. Adéla Hanáková
Rok obhajoby: 2012
Název práce: Komplexní péče o dět i s kochleárním implantátem
Název v angličtině: Complex care o f children with cochlear implant
Anotace práce:
Téma této diplomová práce se vztahuje ke
komplexní péči o dět i s kochleárním implantát em.
Teoret ická část je zaměřena na poznatky z oblast i
sluchového vnímání, charakter ist iky kochleárního
implantátu a sluţeb poskytovaných dítět i s
kochleárním implantátem a jeho rodině od stanovení
diagnózy po zbytek ţivota. Empir ická část je
zaměřena na péč i poskytovanou dítět i s kochleárním
implantátem a jeho rodině, především na
informovanost rodičŧ v této problemat ice, zpŧsob
komunikace před implantací a po implantaci a
včasnost diagnost iky sluchové vady.
Klíčová slova: Sluchové post iţení, kochleární implantát ,
rehabilitace, komplexní péče
Anotace v angličtině:
The theme o f this thesis relates to the complex care
of children with cochlear implant . The theoret ica l
part focuses on the knowledge o f auditory
percept ion, cochlear implant character ist ics and
services provided to a child with a cochlear implant
and also to his family from the t ime o f diagnosis
for the rest of his life. The empir ical part focuses
on the care provided to a child with a cochlear
implant and his family, especia lly to info rm parents
on this issue, the method of communicat ion before
and after implantat ion and t imeliness o f diagnosis
of hear ing impairment .
Klíčová slova
v angličtině:
Hear ing impairment , cochlear implant ,
rehabilitat ion, comprehensive care
Přílohy vázané
v práci:
Příloha č. 1 – Prŧvodní dopis
Příloha č. 2 – Dotazník
Rozsah práce: 86
Jazyk práce: Český jazyk