Andalusie a Gibraltar 2013 1
S odstupem tří let si už nedokáži vzpomenout, kdo a kdy přišel na myšlenku strávit desítku dnů ve
španělské Andalusii. Určitě se nápad objevil při jedné z obvyklých zimních motorkářských debat, asi
jsme si řekli, že bychom chtěli vidět Gibraltar. Už si jen pamatuji, že při našich sezeních tento nápad
začal nabývat konkrétních rozměrů a to především při diskusích nad tím, jak a za kolik se do tří tisíc
kilometrů vzdálené destinace dostat. Možností zase nebylo tolik, věděli jsme, že chceme jet na našich
motorkách, takže bylo jasné, že je tam musíme dovézt.
V tu dobu jsem ve firmě (viamoto s.r.o. – pozn. autora) řešil problematiku přeprav motorek obecně,
zjišťoval ceny jak za zapůjčení vozidel, vleků či spediční služby, ceny za dálnice, podmínky provozu na
nich i placení mýta pro nákladní přepravu apod. Z nich jako nejekonomičtější varianta vyšla doprava
minibusem s vlekem.
O svoje poznatky jsem se podělil při našich sezeních a nakonec se vyrýsoval jednoznačný obrys
budoucího tripu. Jeho rámec byl především dán logistickým omezením – k dispozici jsme měli firemní
OPEL Vivaro v provedení kombi s povoleným zatížením závěsu 2.000 kg. Z toho vyplynula přeprava
maximálně čtyřech motorek, hmotnost každé z nich dosahu téměř 300 kg, a něco jsme museli počítat
na podval. Kostky byly vrženy. Z naší obvyklé motorkářské party se začali selektovat jedinci, kteří
z různých důvodů se tohoto tripu nemohli, anebo nechtěli zúčastnit. Nakonec jsme zůstali čtyři
stateční – já tehdy s BMW K 1200 GT, Petr na R 1200 GS Milan na Varaderu a nakonec cestovatelský
benjamín Jarda s Hondou Crosstourerem.
Andalusie a Gibraltar 2013 2
Termín odjezdu byl stanoven na pevno – 1.5., do té doby musí být vše zajištěno. V partě jsme si
rozdělili kdo se o co postará při přípravě. Milan s Jardou řešili dopravu, kotvení a další věci okolo.
S Petrem jsem v průběhu března a dubna sehnal dostupné informace o této lokalitě, a poprvé jsme
se rozhodli pro kompletní naplánování celého tripu, chtělo by se říci hodinu po hodině, ale všichni
dobře víme, že to tak možné není. Nicméně jsme se snažili nic neponechat náhodě, pečlivě jsme
sesbírali jak body zájmu, ať se jednalo o pamětihodnosti, přehrady či jiné technické zajímavosti a
samozřejmě, Petrovy obvyklé kešky (Geocaching) a především ubytování resp. kempinky, v nichž
jsme se rozhodli přespávat a taky, kde po celo dobu necháme zaparkovaný auto s přívěsem.
Vybíráme Camping Rio Mundo poblíž městečka Riopar cca 100 km jihozápadně od Valencie, cca 2 500
km od nás.
Den 0.
Pracovně musím být až do večera v Praze, tak ráno
odvážím motorku na smluvené místo, kde zbytek party
všechny motorky naloží a ukotví na podval. Milan se ujímá
úkolu a všechny motorky precizně na něj poskládá. Všichni
doma balíme, sice většina z nás jsme ostřílení cestovatelé
(Petr má za sebou misi Afganistánu), ale přeci, vzdálenost
je veliká a možnost korekcí malá. S Petrem jsme se
dohodli na společném spaní ve stanu, Milan přibírá do
přístřeší Jardu. Jardovi ještě na poslední chvíli posílám
seznam, co si má vzít sebou.
Den 1.
Je 9,00 hod, přijíždím s Vivarem na smluvené místo, v garáži navěšuji přívěs, provádíme poslední
kontrolu kotvení, pac a pusu mamkám a vyrážíme.
V navigaci nastavuji Valencii a vyrážíme. Naším nejbližším cílem je Mnichov, následně podél
Bodamského jezera na Mulhause. Cesta příjemně ubíhá, vzhledem k tomu, že jsme tři řidiči
Andalusie a Gibraltar 2013 3
s oprávněním na řízení přívěsů na
750kg. První zastávka u Bodamského
jezera, už je zde výrazně tepleji, již tak
dobrá nálada se lepší, ráno při odjezdu
z Jablonce bylo jen 7 st C.
U Mulhause najíždíme na francouskou
placenou dálnici a v podvečer dorážíme
do Lyonu, dále míříme ke španělským
hranicím. Jedeme nonstop, i po
Španělsku po placených dálnicích, jen s
nutnými zastávkami na dotankování a odskočení si. Barcelonu míjíme hluboko v noci a nad ránem
zastavujeme na benzínce cca 350 km za ní. Už při pohledu z auta a ukazatel teploty bylo jasné, že je
venku nádherně, po vystoupení se opájíme teplem a sluníčkem. Netušíme, že to nás čeká po celou
dobu našeho pobytu ve Španělsku.
Den 2.
Kolem desáté dojíždíme do Valencie, máme za sebou již více 24 hodin cesty, překvapivě to snášíme
velmi dobře. Sjíždíme z dálnice a směřujeme do vybraného kempu. Po 80 km přichází nemilé
překvapení, které nás provází v celé Andalusii – příčné prahy z asfaltu v délce 2 metry vysoké 30 cm
přes celou šířku vozovky. Petr, který řídí ho registruje pozdě, najíždí na něj vysokou rychlostí, vlek
skáče. Moje motorky také, jeden popruh praská, ostatní však vydržely. Náš trip mohl skončit na
jednom prahu! Ukazuje se, že dynamické zatížení je výrazně větší než jen statické. Ještě že jsem
vystudovaný strojař!
Cestou nás fascinují místní silnice – je vidět, že EU i zde přispěla na opravu infrastruktury. Projíždíme
dlouhými údolím, nejsou vyjímkou rovinky dlouhé 8 a více kilometrů. Kolem 14 dojíždíme do kempu,
Andalusie a Gibraltar 2013 4
dohadujeme podmínky zanechání auta s vlekem, sundáváme motorky a ještě se jedem projet podívat
po okolních nádherných scenériích.
Stavíme stany, Milan a Jarda se rozhodují spát v autě. S Petrem spíme ve stanu, ale ráno nás
probouzím zima, později při pohledu na navigaci máme jasno, jsme 1.300 m vysoko.
Den 3.
Balíme rychle stan, navěšujeme na motorku kufry a tankvaky, zapínám motonavigaci, volím trasu pro
první den a vyrážíme. Kemp je na kraji národního parku, projíždíme klikatými opuštěnými silničkami,
je znát, že před několika
dny zde byly silné lijáky,
některé silnice jsou stále
ještě neprůjezdné.
Přijíždíme k první
z přehrad, zastavujeme u
stánku na naše obligátní
dopolední kafe a
kocháme se okolím. Sice
jsem na Středomoří
zvyklý, ale zdejší příroda
a především prostor, je
naprosto úchvatný.
Krajina se pod koly mění, z údolí se šplháme do průsmyků a zase zpět do údolí. Jen ta rozloha, ta nás
stále ohromuje.
Andalusie a Gibraltar 2013 5
Zastavujeme se v oblasti Puerto de las Palomas,
pohled na navigaci ukazuje, že opět šplháme více
než 1.200 m a my si uvědomujeme, jak je
Španělsko hornatá země. Kvalita místních silnic je
obdivuhodná, diskutujeme nad tím, že se
nedivíme, že se automobilky často jezdí testovat
svá vozidla – minimální provoz a všechny
myslitelné jízdní podmínky. Po vyjetí z národního
parku zastavujeme v městě Baeza na oběd.
Vytahujeme naše zásoby na vyhlídce na kraji města spojujeme přestávku s obědem.
Naší další zastávkou je město Jaen, s jeho koridou a hradem nad městem, ke kterému se dá bez
problémů zajet i s motorkou. Objíždíme koridu a vyjíždíme k hradu. Petr si jde za svými keškami, my
ostatní děláme fotky této památky a výhledu na město z něj.
Pak již jen následuje přejezd do místa dalšího přespání. Ubytováváme se, tentokrát nad přehradou,
v kempu zcela sami. Na recepci si kupujeme místní španělské víno a do večera probíráme dnešní
zážitky. Španělsko nás překvapilo a okouzlilo!
Ujeto 405 km.
Andalusie a Gibraltar 2013 6
Den 4.
Ráno se probouzíme do slunečného dne a
s Petrem se smějeme Milanovi s Jardou,
jak leží ve stanu. Nejlépe to charakterizuje
písnička „Mám malý stan a na nohy mi
táhne …“. Milan podává obratem
vysvětlení, že v něm spal vždy jen sám a
netušil, že pro dva je tak malý. Je jasné, že
máme první problém.
Ti dva spolu spát nemohou!
Balíme a vyrážíme směr Cordoba, kde máme v plánu jednak ranní kafe, ale především návštěvu
historického středu města s největší mešitou na evropském kontinentu. On to sice byl původně
klášter, ale po vpádu Arabů na Pyrenejský poloostrov byl přebudován a využíván jako mešita. Ať je to
tak či onak, je to nádherná stavba. Rovněž obdivujeme most přes řeku, připomíná mi most
v Avignonu, jen s tím rozdílem, že je celý.
Po prohlídce města vyrážíme dál, ale jen na chvíli, protože hned na začátku jsme se dohodli, že každý
den v poledne budeme jíst teplé jídlo. Na výpadovce zastavujeme u restaurace a těšíme se na první
teplé jídlo po 4 dnech. Dosedáme a číšník nám přináší jídelní lístek, jaké je naše překvapení, když
komunikace je možná pouze ve španělštině. Žádná angličtina, žádná němčina! Přichází teda na řadu
překladač v mobilu, po chvilce to vzdáváme a přistupujeme k osvědčenému receptu – znakové řeči
s využitím elementárních slov z angličtiny.
Nakonec se dočkáváme a obědváme.
Andalusie a Gibraltar 2013 7
Dnes máme v plánu dorazit do Sevilly, cestou
potkáváme řadu zajímavých míst a památek, často
nás řidiči zdraví a významně na nás křičí „Jerez“. Až po
delší době nám dochází, že tento víkend se jede
v Jerezu MS Superbiků. Zastavujeme u hradu
Almodovar del Rio, Petr se vydává hledat kešku. My
ostatní obdivujeme stavbu a stopy po ostřelování
hradu.
Po půlhodině nasedáme a jedem údolím k hornaté oblasti Přírodního parku Sierra Hornachuelos. To
co následuje během dalších 50ti kilometrů je motorkářskou nirvánou. Silnice široká tak akorát,
zatáčka za zatáčkou, žádné vracečky ale hutné oblouky projížděné na trojku, minimální provoz. Po
prolítnutí tohoto úseku zastavujeme v malém městečku, abychom se zklidnili a sdělili zážitky nejen
přes Interphone a konstatujeme, že Pepa Sršeň by z nás měl radost, nikomu poserproužek nezbyl!
Pokračujeme na Sevillu, míjíme sady s pomerančovníky, neodoláváme a zastavujeme. Komu se kdy
poštěstí utrhnout pomeranč ze stromu? Jeden hned loupu, je to bašta.
Pokračujeme podél vodní nádrže
Embalse de Retortilo, charakter silnice
se mění, výrazně zvolňujeme. Cestou do
roviny kolem Sevilly vyhlížíme největší
solární tepelnou elektrárnu v Evropě.
Zdálky ji spatřujeme, není ji možné
přehlídnout. Po interkomu se
domlouváme, že dnes již k ní
nepojedeme a necháme to na zítra.
Nastavuji GPS souřadnice kempu v Seville, v pohodě ho nalézáme a rozbíjíme stany. V tom nám
dochází, že musíme řešit spaní Jardy, sedáme spolu na motorku, vyrážíme do blízkého supermarketu
a kupujeme stan. Večer trávíme pololeže na motorkách a kecáme o úseku Sierra Hornachuelos a já se
snažím najít v navigaci cestu k elektrárně. Marně.
Ujeto 323 km.
Andalusie a Gibraltar 2013 8
Den 6.
Dnes bude poznávací den. Krajina
kolem Sevilly je plochá, a město
samotné i jeho okolí skýtá řadu
atraktivit, tak jsme se rozhodli to
blíže prozkoumat. Petr chce jet do
města na kešky, Milana zaujal most
přes řeku Guadalquivir a mě zase
římské vykopávky ve městě
Santiponce (pozůstatky města
Itálica). Plán na dopoledne je daný,
rozdávám GPS místa, kde se zase
sejdeme, rozdělujeme se a každý
jede poznávat to své. V hlavě
uvažuju, jak je to skvělé s těmi GPS
udělátky. Dříve bych měl fakt obavy, kdy a jak se sejdeme. K římským ruinám dorážím záhy, parkuji
motorku, sundávám oblečení a jdu na průzkum. Blízko vchodu se nachází zbytek amfiteátru pro 25 tis
osob. Vcházím dovnitř a okamžitě mě přepadá déjà vu. Vidím kolem sebe v ochozech tisíce
rozvášněných osob. Chodím po městě, přesto, že jsou vykopávky opravdu rozsáhlé, tak nepotřebuji
navigaci. Zvláštní pocit, který mě neopouští nejen po dobu nejen návštěvy památek, ale v podstatě až
do teď.
Klaplo to, ve 12 se scházíme u
benzínky, sdělujeme si co kdo
viděl, tankujeme a vyrážíme dál.
Protože se mi včera nepodařilo
nalézt v mapách polohu sluneční
elektrárny, jedeme instinktivně.
Elektrárna je vidět u dálky, tak
volíme silnice tak, abych se k ní
přibližovali. Nakonec jsme jsme
opravdu blízko, díváme se do
navigace – žádná silnici tam
nevede. Milan na Varaderu
odbočuje na polní cestu, ostatní se přidávají. Sice na GT trpím, ostatní s těmi endurama si užívají, ale
nakonec se ukazuje, že to byla nejlepší volba.
Dorážíme k elektrárně, kterou už dobu pozorujeme. Je opravdu obrovská, fascinující. Na rozdíl od
našich slunečních elektráren nepoužívá fotovoltaické panely, ale soustavu zrcadel, které se natáží a
odraz slunce směřují do jednoho místa na věži. Zde se boda přetváří na páru a pak již elektrárna
funguje jak klasická parní elektrárna. Už z dálky si všímáme jedné zajímavosti. Před místem, kde je
soustředěn sluneční odraz, dochází k drobným zábleskům a čmoudíkům. Později nám dochází co to je
– ptáci, chudáci, jsou usmažený zaživa.
Andalusie a Gibraltar 2013 9
Po vyhotovení fotografické dokumentace odjíždíme, nikoliv po polní cestě, ale po silnici – není ani
v mapách, ani v navigaci. Přesto do navigace
zadávám místo našeho dalšího přespání,
kemp v Conil de la Frontera, který bude naší
základnou na příští dva dny. Ještě před tím
odbočujeme na prohlídku fascinujícího město
Alcos de la Frontera, využíváme našich
motorek a kličkujeme po jeho úzkých
uličkách.
Cestou se zastavujeme na pozdní oběd
v městečku Coto de Bornos. Je to typické
andaluzské městečko se svou odpolední
siestou. Parkujeme motorky a vybíráme si
jednu ze dvou zahrádek, že zde poobědváme. Opět však narážíme na úplnou neznalost angličtiny,
vybíráme z jídelníčku metodou pokus-omyl. Nicméně jsme se docela trefili, chutně a lacino
obědváme.
Andalusie a Gibraltar 2013 10
V podvečer dojíždíme do kempu, rozbíjíme stany a jdeme do kempové restaurace, kde testujeme
španělské pivo. Dnes jsme si ho zasloužili, přes den byla teplota kolem 30 st., jsme celí vyprahlí.
Ujeto 328 km.
Den 7.
Dnes máme plánovený poslední den, kdy objížděníme
památky – od zítřka to již bude více o ježdění. Cílem
jsou města Cádiz a Ronda ve vnitrozemí. Obě jsou
perlami Andalusie, které není možno nenavštívit.
Začínáme Cádizem, který celý procházíme křížem
krážem. Bylo založeno Féničany již před rokem 1000
před Kristem pod názvem Gadir, v 19. Století bylo i
dočasným hlavním městem Španělska. Je tak patrně
nejstarším městem v jihozápadní Evropě. Město jako
takové oplývá zvláštní atmosférou a dýchne na vás
svěžím mořským vánkem. Po obědě v jedné z desítek restaurací obědváme, již poučení, teda
v takévé, kde mají obrázky jídel. Nicméně zde jel znát turistický ruch, angličtina funguje bez
problémů.
Andalusie a Gibraltar 2013 11
Do navigace zadávám Rondu a vyjíždíme na východ. Silnice se mění, stupáme od moře až do 900 n.m.
Jedeme úzkými silničkami, je to již vítaná změna, poslední dva dny jsme si toho motorkářsky moc
neužili.
Přejíždíme přes průsmyk nad Rondou a
sjíždíme do samotného města, které je
opět typicky andaluské, ale navíc
zajímavé tím, že je rozděleno napůl 100
m hlubokou roklí. Přes ni se klene
jedinečným kamenný most vybudovaný
v 18.století. Ve staré čtvrti Rondy se
můžete procházet úzkými klikatými
uličkami, které vyúsťují na malá utajená
náměstí ukrývající krásné paláce. Mezi ty
nejhezčí patří Palacio de Mondragón,
který byl vystavěný v roce 1314 původně
sloužil jako rezidence velkého maurského
krále Abb el Malika. Určitě je ještě potřeba zmínit uctívanou býčí arénu Plaza de Toros, na které
probíhají zápasy toreadorů s býky už od roku 1785, čímž se řadí mezi nejstarší arény v celém
Španělsku.
Andalusie a Gibraltar 2013 12
Cesta zpět do kempu je odměnou, byť trošku neplánovanou. Již jsem již zmínil, že před naším
příjezdem byly v oblasti velké deště, které způsobily i sesuvy půdy. Proto nemůžeme jet do kempu
původně plánovanou trasou přes hory, ale musíme sjet do až k moři do Tarify a odtud se po pobřeží
přemístit do kempu. Najíždíme tedy na A 369 a nestačíme se divit. Po výjezdu z města se otvírá
výhled do širokého 50km dlouhého údolí, po jehož západní straně se vine široká přehledná dokonalá
silnice, s krásnými zatáčkami a výhledy míjející sněhobílá městečka. Na této silnici jsme zažili však
něco, co nás mile překvapilo. Před jednou z mnoha zatáček bylo výrazné dopravní značení a omezení
na 20km/hod. V poměrně ostré zatáčce byl odstraněn asfaltový koberec a byl tam jen štěrk. Při
představě, co by stalo, kdybychom do ní najeli v běžné rychlosti, ani nechci domýšlet.
Po hodinové jízdě sjíždíme k moři, vzhledem k pokročilé hodině, najíždíme u Estepony na státní
dálnici (vedle sebe jsou dvě podobné komunikace – jedna zdarma a druhá placená) a směřujeme
k Gibraltaru. Ten již ve tmě míjíme a jedeme směr Tarifa, za níž po 30 km je náš kemp, kam v 11 večer
dojíždíme.
Ujeto 364 km
Andalusie a Gibraltar 2013 13
Den 8.
Na tento den jsme se všichni těšili. Je to den splněných
přání. Vykoupeme se v Atlantiku, shlédneme břehy Afriky,
navštívíme Gibraltar. Nedočkavě balíme stany a vyrážíme.
V první městečku zajíždíme k pláži, svlékáme se a
absolvujeme ranní koupel v Atlantiku.
Je 7.5., jeho vody nejsou až tak studené, jak jsme čekali.
Nasedáme a přejíždíme do Tarify, k nejjižnější části Španělska, místu kde se spojuje Atlantický oceán
se Středozemním mořem. Na dohled je Afrika, v tomto místě vzdáleném jen 15 km. Zvažujeme, zda
toho nevyužít a nepřeplavit se. Po chvíli diskuse to zavrhujeme, hlavním dbešním cílem je Gibraůtar,
který s chceme užít do plnosti. Proto jen na motorkách objedeme Tarifu, zastavíme se u pevnosti na
jejím jižním cípu a odjíždíme.
Po necelé půlhodině spatřujeme za horizontem gibraltarskou skálu, těžko se od ní odpoutávají oči. Už
se těšíme, jak budeme přejíždět přes ranvej letiště na Gibraltaru, která je řízena semafory. Měli jsme
štěstí, no možná spíše smůlu, byla zelaná, tak jsme lehce projeli.
Objíždíme poloostrov na jeho jižní část. Zde parkujeme a děláme fotky. Petr jde hledat kešku, my se
dáváme do řeči s místním, potěšilo nás, že zná Prahu, kterou 2x navštívil.
Andalusie a Gibraltar 2013 14
Zanedlouho přijíždí policejní hlídka, mám obavy, stojím s motorkou mimo parkoviště tak, abych mohl
udělat žánrové foto.
K mému překvapení se se mnou dávají do družného rozhovoru, vyptávajíci se na motorky, způsobe
cesty, prostě běžné povídání. Nakonec nám popřejí šťastnou cestu a odjíždějí. My následujeme,
Andalusie a Gibraltar 2013 15
jedeme doprojet zbytek Gibraltaru, objevit místní opice a užít té místní magické atmosféry. Na opice
samozřejmě narážíme, děláme si fotky a uvědomujeme si, že se naše cesta překulila do druhé části.
Následuje přesun po dálnici podél letovisek Marbella,
Estepona a dalších na místo dalšího kempu poblíž města
Fuengirola. Jsme fascinováni místní infrastrukturou, jak
dopravní (dvě dálnice a vysokorychlostí trať) vedle sebe,
tak turistickou. V podstatě se dá říci, že celou cestu jsme
míjeli jeden hotelový resort vedle druhého. Výstižně to
popsal Petr, když řekl: „Jestli takhle vypadá krize, tak ať
už aby u nás byla“ (trip se uskutečnil na jaře 2013 –
pozn. autora).
Po ubytování v kempu jsme ještě jednou sedli na motorky a jeli se vykoupat, tentokrát do
Středozemního moře.
Den jsme ukončili v kempové restauraci při sdělování vzájemných zážitků.
Ujeto 195 km.
Andalusie a Gibraltar 2013 16
Den 9.
Dnešní etapa je zvláštní. Čeká nás přemístění z pobřeží do vnitrozemí, konkrétně do Granady. První
část cesty je pokračování včerejška – podél pobřeží a stovek hotelových resortů do Málagy, míjíme
místní letiště a poté již stoupáme po krásných silnicích nad Málagu. Po jízdě po silnicích dálničního
typu s desítkami kruhových objezdů je to balsám na duši každého motorkáře. V dálce se nám rýsuje
cíl dnešní cesty - pohoří Sierra Nevada.
Cesta nám ubíhá velmi svižně, absolvujeme dva průsmykym, jeden 1000m, druhý 1300 m vysoký.
Nejsou to sice nijak závratné hodnoty, ale důležité jsou jiná fakta. Hornatý charakter Andalusie a
opuštěné liduprázdné silnice nám přinášejí nejvyšší možné uspokojení. Ti, kteří mají za sebou ježdění
v Alpách na silnicích přeplněnými motorkáři, cyklisty či kempery, by to měli zkusit. Ale slovy se to
velmi těžko popisuje, optimíní je to zaznamenat na video, a nebo alespoň fotografiemi.
Po 165km úžasného svezení zastavujeme u
benzínky před kempem, tankuji, nastartuji a
motorka zhasne. Zkouším tedy znovu
startovat a opět to samé. Nakonec motorka
nejede vůbec. Oznamuji to ostatním,
začínáme hledat důvod, evidentně je to
elektrika. Vypadá to špatně, začínáme řešit
co dál. Začíná nám být jasné, že končíme.
Nakonec Milan, s jeho vztahem k drátkům
šahá pod spínací skřínku a ejhle, jeden
drátek mu zůstává v prstech – paradoxně se začíná blýskat na lepší časy. I přes mizerný přístup se daří
drátky spojit a hurá! Motorka funguje. Přejíždíme teda do kempu, rozbalujeme stany, sundáváme
kufry a jedem zdolat jeden z cílů tohoto tripu – nejvýše položenou silnici v Evropě. Výjezd na horu
Pico del Veleta (3 345 m n. m) končí ve výšce 3 100 m.nm. Cesta z Granady k vrcholu v mnohém
připomíná silnici kolem Buchlova – široká vozovka, vynikající asfalt, místy tři pruhy. Kluci si to užívají,
já jsem trochu poznamenaný poruchou, představa, že v plném náklonu to přestane jet, je pro mě
těžko stravitelná. Nicméně se setkáváme u závory přes silnici ve výšce 2 500 m.nm.
Andalusie a Gibraltar 2013 17
Řešíme dilema, skončit, a nebo pokračovat? A jak, když závora je na zámek. Asi je jasné, jak to
dopadlo, dojet nejvýš je velkým lákadlem. Objiždíme závoru po sněhu a pokračujeme dál. Silnice se
spíš už mění v cestu nám umožňuje se vyškrábat až na kótu 2 706 m.nm. Tam se silnice mění ve
sjezdovku a my končíme. Škoda, kótu 3 100 už asi nikdy nepokoříme. Ale i tak je to jedno z nejvyšších
míst, kam jsme s motorkou vyjeli.
U sjezdovky čekáme, až Petr se získá svůj další keškový zářez. Pak už sjíždíme dolů, cestou děláme
ještě fotky.
Andalusie a Gibraltar 2013 18
Všímáme si horského střediska pod námi. Proto volíme jinou cestu, abychom ho projeli. Z dálky
vypadá středisko luxusně, z blízka je skutečno jiná. Budovy jsou omšelé až místy neudržované, což
nás překvapuje. Ještě víc nás ale překvapí komplex s fotbalovým hřištěm ve výšce cca 2 200 m.nm.
Sjíždíme do Granady a zajíždíme do kempu. Dnešní den byl motorkářsky úžasný a musíme přiznat, že
pohled z kempu na vrcholky Sierry Nevady v nás vyvolávají pocity, které se u motorkářů neočekávají.
Andalusie a Gibraltar 2013 19
Večer završujeme v kempové restauraci, avšak v neradostné náladě, dostáváme zprávu z Čech, že nás
opustil náš kamarád. Vzpomínáme na něj celý večer a vyprávíme si historky, co jsme kdy společně
zažili.
Ujeto 312 km
Den 10.
Chmury včerejšího dne odplavilo slunečné ráno. U snídaně se dohadujeme, jestli ještě budeme někde
přespávat, a nebo pojedeme a ž do kempu s autem. Čeká nás náročná horská etapa po jižních
stráních (vrstevnicích) Sierry Nevady a pak ještě přejezd sedmi průsmyků, z nichž dva leží ve výšce
nad 2 000 m.nm. Nakonec se rozhodujeme, že to dáme, přeci jen už jsme desátý den na cestách,
začínáme se těšit domů.
Andalusie a Gibraltar 2013 20
Z bedekrů vím, že nás čeká
jedna z nejhezčích partií
Andalusie, přes bílé maurské
vesničky, po klikatých cestičkách
na svazích Sierry Nevady, po
kterých jedeme 80km – žádná
rovinka, většina zatáček na
dvojku a nepřehledných.
Silnička je frekventovaná,
dokonce na ní jezdí i kamiony.
Zhruba uprostřed přijíždíme do
městečka Los Caballeros, které
je andaluzským šunkovým
centrem. Zastavujeme a jdeme
si to „úžít“.
Pohled na zavěšené šunky u stropu restaurace je impozantní.
Samozřejmě nemůže odolat a místní pochoutku si necháme nakrájet. S čerstvou bagetou a hltem
piva se opravdu jedná o gurmánský zážitek.
První porce do nás padá jako Němci do krytu,
dáváme si repete a pak, sedáme a
pokračujeme dál. Sjiíždíme pod svahy,
abychom mohli vyjet do dnešního prvního
průsmyku až do výšky 2 045 m.nm., když
přejíždíme Sierru Nevadu z jihu na sever.
Následně sjíždíme do údolí s nádherným
hradem La Calahorra vybudovaným v roce
1509 a je prvním stavbou ve stylu italské renesance mimo území Itálie.
Andalusie a Gibraltar 2013 21
Údolím pokračujeme na východ podél stovek fóliovníků s rajčatmi umístěnými pod větrnými
elektrárnami. Snažili jsme se je spočítat, u čísla 50 jsme přestali. Odbočujeme na sever do pohoří
Segura de la Sierraa a opět stoupáme do průsmyku s výškou 2 023 m. Následuje sjezd na náhorní
plošinu ve výšce 900 m.nm. dlouhou přes 50 km. Z ní pomalu stopáme a poprvé nás navigace přivádí
na šotolinovou cestu. Po ní jedeme dlohých 30 km, je sice kvalitní, ale je to pro mě v tomto rozsahu
nová zkušenost, není to zrovna optimální kombinace s mojím s 450 kg GT. Netrvá to dlouho, sjíždíme
do údolí a narážíme na jednu z nejúžasnějších partií naší cesty.
Během 40km třikrát vyjíždíme a sjíždíme z kopců v nádherné přírodě opuštěnou silničkou v piniovém
lese. Cestou narážíme na stádo divokých koz a zajímavých přírodních útvarů.
Naposledy sjíždíme do údolí, které již vede
k našemu kempu. Najíždíme do něho,
zjišťujeme že je vše v pořádku, stavíme
naposledy stany a jdeme do místní
reastaurace spláchnou prach z dnešní cesty. A
zažíváme jeden z monemtů, na který se
nezapomíná celý život. Při popíjení místního
pivka Milan si stěžuje, že má hlad, ale že
k tomu, aby se najedl dle svých představ
potřebune cibuli, která mu ale už došla. My ostatní mu se smíchem škodolibě po zkušenostech
s dorozumíváním ve vnitrozemí doporučujeme, ať si řekne, že tady v hospodě ji určitě mít budou.
Milan se ale zvedá a odchází a zanedlouho se vrací s cibulí v ruce. Tázavě a nechápavě ne něj
Andalusie a Gibraltar 2013 22
hledíme, přičmž Milan odpovídá: „ Ta cibule už byla sranda, ale vysvětlit, že chci tužku a papír, to byl
oříšek!“
Tato příhoda se tak stala symbolickou tečkou za naše putování po Andaluzii.
Ujeto 377 km
Den 11.
Ráno balíme stany, nakládáme motorky, děláme poslední fotky a odjíždíme.
Vracíme se stejnou cestou jako jsme jeli do Španělska, Milan při balení vymyslel vychytávku, věci
v autě jsme narovnali k jedné straně, takže vzniklo na podlaze „spací místo“, které s radostí
využíváme. Při cestě zpět Milan v Lyounu zakufroval, sjíždí z dálnice. Čas jede po vedlejších silnicích,
pak mu to už příjde divný, tak mě budí, sedám tedy za volant a snažím se najet na dálnici. Asi po
hodině se mi to daří, pak již cesta probíhá tak jak má. Pravidelné střídání řidičů, tankování,
odpočinek.
Po příjezdu do Česka se horší počasí, začíná pršet a teplota padá. Ach jo. Vítejme zpět!