ZPRAVODAJ VOJENSKÉHO ZDRAVOTNICTVÍ · Zpravodaj vojenského zdravotnictví č. 2/2016 3 Prezident republiky jmenoval na Pražském hradě nové generály Obr. 1: Záběr z aktu

ZPRAVODAJ VOJENSKÉHO

ZDRAVOTNICTVÍ

2/2016

ČERVEN 2016

OBSAH ZPRAVODAJE VOJENSKÉHO ZDRAVOTNICTVÍ

2/2016

1. Prezident republiky jmenoval na Pražském hradě nové generály. .................................................. 3

2. SETOX – Set pro biologickou detekci toxických látek ve vodě........................................................ 5

Jaroslava Doležalová, Lubomíra Rumlová, Karel Eminger, Jana Špůrová

3. Centrální pořizování léčiv ................................................................................................................... 8

Lubomír Vylíčil

4. XVI. konference vojenské zdravotnické služby ............................................................................... 11

Jiří Millek

5. Bakteriální lipázy a jejich aplikační využití ..................................................................................... 13

Pavla Martinková, Adam Kostelník, Tomáš Válek, Miroslav Pohanka

6. Archibald McIndoe - průkopník plastické chirurgie u pilotů Royal Air Force

za II. světové války ............................................................................................................................ 16

Lucie Jarešová

7. Aktivity Vojenské zdravotnické služby ............................................................................................ 19

8. Volná místa ve Vojenské zdravotnické službě ................................................................................. 24

Zpravodaj vojenského zdravotnictví č. 2/2016 3

Prezident republiky jmenoval na Pražském hradě nové generály

Obr. 1: Záběr z aktu jmenování nových generálů prezidentem republiky

U příležitosti 71. výročí oslav Dne vítězství 8. května 2016 jmenoval prezident republiky Miloš ZEMAN

nové generály a některé povýšil do vyšších generálských hodností. Slavnostního aktu se spolu s nejvyššími

státními představiteli zúčastnil ministr obrany Martin STROPNICKÝ a další zástupci resortu obrany.

Prezident republiky povýšil do nejvyšší vojenské hodnosti armádního generála Josefa BEČVÁŘE, náčel-

níka Generálního štábu Armády České republiky. Do hodnosti generálporučíka povýšil Miroslava

ŽIŽKU, vojenského představitele České republiky při NATO a EU a do hodnosti generálmajora povýšil Šte-

fana KALETU, poradce náčelníka Generálního štábu Armády České republiky.

Do hodnosti brigádního generála byl jmenován Štefan MURÁNSKÝ - zástupce ředitele Společného ope-

račního centra Ministerstva obrany a hodnost brigádního generála byla propůjčena Pavlu KŘÍŽOVI -

náčelníkovi Vojenské policie.

Prezident republiky povýšil do hodnosti generálmajora Jaromíra ZŮNU - ředitele sekce podpory Minis-

terstva obrany, do hodnosti brigádního generála jmenoval Zoltána BUBENÍKA a Jaroslava TRAKALA -

ředitele Agentury vojenského zdravotnictví a ředitele Agentury logistiky. Povýšení a jmenování funkcionářů

Sekce podpory MO je oceněním významu zdravotnického a logistického zabezpečení v rámci rezortu MO.

Redakce ZVZ blahopřeje všem povýšeným a přeje jim další úspěchy v jejich vojenské kariéře.


Obr. 2: Povýšení Jaromíra Zůny do hodnosti generálmajora

Obr. 3: Jmenování Zoltána Bubeníka do hodnosti brigádního generála

Obr. 4: Jmenování Jaroslava Trakala do hodnosti brigádního generála

Zdroj www.army.cz

http://www.army.cz/


SETOX – Set pro biologickou detekci toxických látek ve vodě


Jaroslava DOLEŽALOVÁ, Lubomíra RUMLOVÁ, Karel EMINGER, Jana ŠPŮROVÁ

Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha

Jedním ze směrů činnosti oddělení expertizních činností odboru pro vědu a výzkum je dlouhodobý

výzkum možností biologické detekce toxických látek ve vodě v polních podmínkách. Biologická detekce

umožňuje integrální nespecifické zjištění celkové toxicity vody. V tom je její výhoda oproti chemickému

stanovení, které je zejména v polních podmínkách cíleně zaměřeno pouze na několik málo skupin toxikantů.

Úspěšnost biotestů závisí do značné míry na volbě vhodného testovacího organismu. Ten musí být

dostatečně citlivý vůči co nejširšímu spektru toxikantů, musí na přítomnost toxických látek reagovat rychle

a musí být kdykoli k dispozici, aniž by vyžadoval laboratorní chov.

Na základě výsledků výzkumu byly jako nejvhodnější testovací organismus zvoleny kvasinky Saccharo-

myces cerevisiae. Tyto kvasinky jsou základem pekařských a pivovarnických technologií, a proto již dávno

byly ve světě i u nás podrobně studovány faktory, ovlivňující jejich vitalitu. Byly zjišťovány také jejich

reakce na přítomnost různých toxických látek, ale pouze z hlediska negativního ovlivnění růstu a fermentač-

ní schopnosti kvasinek. Používané metody – sledování růstu kvasinek na živných půdách nebo měření

produkce oxidu uhličitého v průběhu kvašení – jsou časově náročné a pro rychlou detekci toxických látek se

nehodí. Jedná se o laboratorní metody, které vyžadují průběžné pěstování a udržování živých kvasinkových

kultur, a proto nejsou vhodné pro použití v polních podmínkách.

Na našem pracovišti byly k biologickým testům toxicity poprvé použity sušené instantní kvasinky. To

znamenalo otevření možnosti použít kvasinkové biotesty v polních podmínkách, protože sušené kvasinky

jsou dlouhodobě skladovatelné za teplot od -60 °C do +35 °C a na rozdíl od jiných používaných testovacích

organismů jsou kdykoli bez přípravy použitelné k testování.

Při výzkumu nových kvasinkových biotestů v rámci projektu obranného výzkumu TOXVODA, který byl

na našem pracovišti řešen v letech 2009 – 2011, byly hledány co nejjednodušší postupy, které by nevyžado-

valy náročné laboratorní vybavení a poskytly by v krátké době dostatečně citlivé a reprodukovatelné výsled-

ky. Byly vypracovány tři zcela nové rychlé biologické testy toxicity, z nichž každý je zaměřen na sledování

jiného projevu intoxikace kvasinkových buněk.

Letální test využívá skutečnosti, že buněčná stěna mrtvých nebo oslabených kvasinek se stává propust-

nou pro barvivo (roztok methylenové modři). S využitím mikroskopu, kamery a programu pro snímání,

ukládání a vyhodnocování obrazů je možné přesně stanovit poměr počtu živých a mrtvých kvasinek expono-

vaných ve vzorku zkoumané vody a porovnat jej s kvasinkami ve vodě kontrolní, neobsahující toxické látky.

Konduktometrický test sleduje na základě změn měrné vodivosti fermentační aktivitu kvasinek. Ta je

v přítomnosti toxické látky ve zkoumaném vzorku vody více či méně inhibována v porovnání s fermentační

aktivitou kvasinek v kontrolní netoxické vodě.

Enzymatický test je založen na skutečnosti, že oxidoreduktázy obsažené v kvasinkách mají schopnost

redukovat methylenovou modř na bezbarvou leukobázi. Obarvená suspenze kvasinek se tak za určitou dobu

zcela odbarví. V přítomnosti toxické látky jsou enzymy inhibovány a doba potřebná k odbarvení suspenze se

prodlužuje nebo k odbarvení vůbec nedojde.

Testy byly úspěšně ověřeny na několika toxických látkách s různým mechanismem účinku na živou

buňku. Ověření bylo provedeno s těmito toxikanty: akonitin, atropin, fenitrothion, fenol, chlorid rtuťnatý,

kyanid draselný, oxid arzenitý, dusičnan olovnatý, síran thalný a sirník sodný.

V návaznosti na výsledky projektu obranného výzkumu TOXVODA bylo v roce 2013 zahájeno řešení

projektu obranného vývoje „SETOX - Set pro biologickou detekci toxických látek ve vodě“. Cílem projektu

bylo vyvinout, vyrobit a experimentálně ověřit prototyp, obsahující veškeré vybavení, potřebné k provádění

kvasinkových testů toxicity vody v polních podmínkách a splňující další stanovené taktickotechnické poža-

davky.



Vývoj setu probíhal v těchto etapách:

V roce 2013 byl zpracován a oponentní radou schválen předběžný projekt se zdůvodněnými návrhy

technických parametrů vyvíjeného setu. V tomtéž roce byl zpracován a schválen konečný projekt. V jeho

rámci byly upřesněny metodiky biotestů a byly experimentálně stanoveny nejnižší prokazatelné koncentrace

dalších skupin toxikantů. Dále byl kvalitativně i kvantitativně specifikován materiál potřebný pro provádění

biotestů a zpracována dokumentace pro výrobu prototypu.

V roce 2014 byl vyroben prototyp, s nímž následovaly veškeré druhy zkoušek, které jsou podmínkou pro

zavedení vyvíjeného vojenského materiálu.

Podnikové zkoušky prototypu SETOX byly provedeny v období od 3. listopadu 2014 do 31. prosince

2014. Zkoušky potvrdily splnění vybraných parametrů TTP, bylo doporučeno dílčí doplnění materiální

náležitosti dvou dílů soupravy.

Kontrolní zkoušky prototypu proběhly ve Vojenském zdravotním ústavu Praha na oddělení hygienických

laboratoří v termínu od 12. května 2015 do 22. května 2015. Byla posouzena a ověřena shoda technických

parametrů prototypu SETOX s požadavky definovanými v souboru TTP na experimentální vývoj. Celkem

bylo provedeno 11 dílčích zkoušek. Na základě požadavků a doporučení uživatele byla materiální náležitost

setu v průběhu zkoušek doplněna o několik drobných položek. Rovněž průvodní dokumentace byla rozšířena

o některé údaje a upozornění. Program zkoušek byl splněn ve všech bodech a celková klasifikace prototypu

setu byla komisí jednomyslně odsouhlasena jako vyhovující.

Vojskové zkoušky prototypu proběhly na základě Nařízení k provedení vojskových zkoušek schváleného

NGŠ AČR. Zkoušky se konaly v období od 7. září 2016 do 11. září 2016 v prostoru VZ 684808 Praha, pra-

coviště České Budějovice a Jindřichův Hradec. Podle programu zkoušek byly ověřeny užitné parametry setu

z hlediska jeho technického i taktického použití v předpokládaném organizačním začlenění podle požadavků

kladených TTP. Program zkoušek byl splněn v celém rozsahu, nebyly zjištěny žádné vady a celková klasifi-

kace byla komisí jednomyslně odsouhlasena jako vyhovující. Zkoušky vyvinutého prototypu prokázaly, že

SETOX svým technickým řešením a výbavou kapacitně, časově, hospodárně a spolehlivě zabezpečuje

stanovené úkoly vojenské zdravotnické služby a veterinární služby AČR. Na základě výsledků zkoušek ko-

mise doporučila zavedení setu do užívání v rezortu MO.

Návrh na zavedení prototypu SETOX byl v návaznosti na doporučení komise vojskových zkoušek

zpracován a předložen MO.

Dalším krokem bylo zpracování technických podmínek podle ČOS 05 1625 a rovněž byla zpracována

konečná verze výrobní dokumentace prototypu SETOX.

Poslední etapou řešení projektu bylo zpracování závěrečné zprávy, která byla schválena na závěrečném

oponentním řízení dne 1. března 2016. Následně byla zpracována předávací dokumentace, provedena byla

katalogizace majetku a prototyp včetně průvodní, provozní a výrobní dokumentace byl předán uživateli –

Vojenskému zdravotnímu ústavu Praha dne 30. března 2016.

SETOX je určen pro kontrolu vody a vodních zdrojů v polních podmínkách při nasazení ozbrojených sil

v operacích mimo území ČR a k plnění úkolů zdravotnického zabezpečení armády v míru.

Bude začleněn do vybavení pojízdné hygienicko-epidemiologické laboratoře PHEL-2p a polního veteri-

nárního pracoviště PVP. Může být využit také nezávisle na PHEL-2p nebo PVP, a to pro potřeby VZÚ,

polních nemocnic, týmů biologické ochrany a dále všude tam, kde je třeba zabezpečit kontrolu vody

a vodních zdrojů pro ochranu veřejného zdraví.

SETOX se skládá ze tří samostatných celků, z nichž každý umožňuje svým vybavením provádět příslušný

test. Zásoba spotřebního materiálu zabezpečuje provedení 50 letálních, 50 konduktometrických a 50 enzyma-

tických testů toxicity. Set jako celek splňuje požadavky uvedené v Souboru takticko-technických požadavků

na experimentální vývoj vojenského materiálu.

Úspěšný vývoj setu významně rozšiřuje schopnosti vojenské zdravotnické služby a veterinární služby

AČR v oblasti detekce toxických látek při kontrole vody v polních podmínkách a rovněž přispěje k plnění

úkolů zdravotnického zabezpečení armády v míru.



Obr. 1: SETOX díl a Obr. 2: SETOX díl b

Obr. 3: SETOX díl c

Kontakt

Ing. Jaroslava Doležalová

Oddělení expertizních činností OVV, Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha

alc: 208 559, e-mail: [email protected]

mailto:[email protected]


Centrální pořizování léčiv


Lubomír VYLÍČIL

Agentura vojenského zdravotnictví - Centrum zdravotnického materiálu Bystřice pod Hostýnem

V průběhu měsíce února letošního roku začal v AČR fungovat nový systém pořizování léčiv pro potřeby

útvarů a zařízení resortu. Řídí se Odbornými pokyny majetkového hospodáře k postupu při zabezpečování

léčiv do resortu Ministerstva obrany, č. j. 100-5/2016-3416 a využívá modulů systému ISL.

Nový systém funguje tak, že pověření pracovníci útvarů a zařízení AČR odesílají své požadavky na léčiva

systémem ISL k majetkovému manažerovi MU 2.5 na AVZdr do Hradce Králové. Ten, nebo jím pověřený

pracovník, pak jejich požadavek posoudí. Pokud jej uzná za oprávněný, má dvě možnosti. Buď vystaví

expediční příkaz na vydání léčiva k žadateli, to pokud je takovéto léčivo někde na skladě, anebo vydá tak-

zvaný „pokyn k distribuci“ v systému ISL.

Tyto pokyny jsou na konci každého kalendářního měsíce u Centra zdravotnického materiálu zpracovány,

sumarizovány a poté zadány k nákupu. Centrum na to má, podle shora uvedených Odborných pokynů, tři

pracovní dny a tuto lhůtu dodržuje.

Drobným problémem této sumarizační fáze a tvorby požadavku na akvizici léčiv je skutečnost, že pově-

ření pracovníci útvarů a zařízení přistupují jen velice volně k takzvanému „Pozitivnímu listu“, tedy schvále-

nému seznamu léčiv, která mají být používána (aktuálně dle č. j. 96-1/2016-6848, které je k dispozici na

webových stránkách Centra). Požadované spektrum léků je tak mnohem širší.

Další komplikace pak přináší „akviziční“ požadavek na nediskriminaci. Tedy nezbytnost vyhnout se

jakémukoli podezření z „nadržování" konkrétnímu výrobci konkrétního léčiva. Protože, jak je známo, léčiva

se stejnou účinnou látku a ve stejné lékové formě bývají na trhu za různé ceny. A naší povinností je, s péčí

řádného hospodáře, vybrat tu nejvýhodnější nabídku. To se řeší tak, že v našem požadavku, zadávaném do

soutěže, jsou léčiva specifikována složením, nikoli obchodním názvem. Tedy například nikoli

AUGMENTIN 1 G POR TBL FLM 14X1GM nebo AMOKSIKLAV 1 G POR TBL FLM 14X1GM, ale

Amoxicillinum 875 mg, Acidum clavulanicum 125 mg v jedné tabletě, balení po 14 tabletách.

Tak jako všechny armádní akvizice, jsou i léčiva pořizována formou soutěže. Aby ji bylo možné racio-

nálně vyhodnotit, je jedním ze základních soutěžních požadavků tzv. komplexnost dodávky. Tedy podmínka,

aby nám uchazeč o zakázku nabídl a pak i dodal vše, co požadujeme. Celý seznam. A zde se objevuje další

komplikace. Do požadavku lze zařadit jen ta léčiva, o nichž bezpečně víme, že jsou na trhu k dispozici. Ale-

spoň v den zadání. Protože když něco na trhu nebude, a dodavatel nám proto nebude schopen věc dodat, tak

se nám buď nepřihlásí, anebo přihlásí, ale nesplní podmínku soutěže, komplexní dodávku. Pak musí být vy-

řazen a soutěž se musí opakovat.

Ovšem vlastní zjištění, co na trhu je a co není, to je docela „oříšek“. Protože při tom musíme vycházet

jen z veřejně dostupných údajů a pak z databází, kam se (nejrůznějším způsobem) dostaneme. Představa, že

nám někdo dal k dispozici údaje o množství určitého léčiva na trhu ČR a jeho cenových relacích je nereálná.

Stejně jako úvaha, že by se s námi jen tak, třeba po telefonu, někdo bavil o svých zásobách a cenách. Pokud

nic konkrétního rovnou neobjednáváme. A proto léčiva, která na trhu ČR v době zadávání zakázky neobje-

víme a ani je nelze nahradit jinými, se stejnou účinnou látkou, do požadavku k nákupu nezařazujeme.

Údaje o nedostupných léčivech a také o náhradách najdete na našich webových stránkách. Stačí rozklik-

nout vpravo nahoře v oblasti „Rychlá volba“ zelený křížek s označením ZAS a ocitnete se v sekci „Zásobo-

vání VÚ a VZAČR léčivy“, kde jsou tyto a mnohé další informace uvedeny.

Ale postupme dále, k zadání zakázky. Stejně jako všechny trochu větší akvizice v AČR, jsou i jednotlivé

zakázky na měsíční zásobování léčivy zadávány prostřednictvím elektronického tržiště Tendermarket.

Po vyhlášení soutěže, tedy po zadání požadavku do Tendermarketu, začíná běžet lhůta na podání nabídek.

Ta podle „Všeobecných obchodních podmínek“ tržiště činí 6 pracovních dnů. Po jejím uplynutí, tedy po více



než jednom běžném týdnu, se teprve můžeme podívat, zda se na zakázku nějaký uchazeč přihlásil.

Když se nepřihlásil nikdo, a to se bohužel stává, je nutné pokus opakovat. Tedy dalších 6 dní. Pokud se

přihlásí méně než tři uchazeči, což bývá pravidlem, je nutné provést takzvané „ověření ceny“, tedy prověřit

dostupné zdroje informací o cenách léčiv ke zjištění, zda je nabízená cena „obvyklá“. To u seznamů pravi-

delně překračujících stovku položek také nějakou dobu zabere. Poté přichází čas na tzv. předběžnou finanční

kontrolu. Tu podepisuje jak náčelník CZDrM, tak i příslušný finanční úřad. Samozřejmě elektronicky, ale

i tak, s ohledem na přítomnost funkcionářů a jejich program, jde o jeden až dva dny navíc.

Pak lze označit vítěze soutěže a začíná běžet lhůta na odvolání. Tři dny, pokud se nikdo neodvolá. Teprve

poté je možno zaslat uchazeči o zakázku návrh smlouvy. Na podpis mu bývá zvykem ponechat tři dny.

Lhůta pro dodání požadovaných léčiv je pak stanovena na 14 dní od podpisu smlouvy. Proč tak dlouhá doba,

když z civilních zařízení víme, že jejich lhůty na realizaci dodávky jsou zpravidla mnohem kratší?

Je to proto, že dodavatel, který se přihlásil na naši zakázku, ji prostě dříve splnit nedokáže. On to totiž

není žádný velkodistributor, rozesílající stovky a stovky zásilek do civilních lékáren a nemocnic každý den.

Bohužel, bývá to spíš překupníček. Často lékárna s „přidruženou výrobou“ drobné distribuce. Takový doda-

vatel nemá velkosklad. Vše, co nám slíbí dodat, má nasmlouváno u „těch větších“ a teprve poté, co dostane

naši smlouvu, začíná potvrzovat své objednávky a shání zboží, kde se dá.

To nastoluje logickou otázku: proč tedy CZDrM neobchoduje s těmi „velkými“? S velkodistributory, tak

jako každé civilní zdravotnické zařízení? Odpověď je smutně jednoduchá. Oni se do našich soutěží nehlásí

a naše výzvy ignorují. A proč? Protože nejsou schopni dostát požadavkům našeho armádního způsobu zadá-

vání zakázek. Oni mají už dávno zavedený a zajetý svůj systém. Objednávky v něm probíhají elektronicky

nebo telefonicky. Data se převádějí po síti, fakturace zákazníkovi i přejímka zboží u něj probíhá elektronic-

ky. Náš způsob soutěže, ucházení se o zakázku a podávání nabídky je pro ně komplikací bez jistého výsled-

ku. Navíc pak samotné uzavření kupní smlouvy je pro tyto giganty právním aktem na úrovni generálního ře-

ditele. Nikdo jiný není statutárním zástupcem velkofirmy a není oprávněn uzavírat smlouvy jejím jménem.

A je tu i druhý důvod, proč se na naše výzvy nehlásí. Nejsme pro ně zajímaví. Náš měsíční požadavek na

léčiva v hodnotě zhruba 250 000 Kč (únor 274 805 Kč, březen 171 891 Kč a duben 269 368 Kč) pro ně není

natolik významný, aby kvůli nám měnili své postupy. Částka je nižší než obrat průměrné venkovské lékárny.

A takových oni zásobují cca 2 600. Proto lze pochopit, že kvůli zlomku promile měsíčního obratu nebudou

zřizovat, třeba na některém ze svých call center, zvláštní místo pro člověka, který se bude pídit po našich

soutěžích, vyplňovat do tabulky ceny, hlídat součty, daně, scanovat a dokládat ke každé zakázce, o níž se

ucházejí, přílohy, potvrzující splnění požadavků § 53 a 54 Zákona o veřejných zakázkách, výpisy z obchod-

ního rejstříku a tak dále. Takováto administrativa je pro ně při našich objemech nerentabilní. A oni navíc

dobře vědí, že o svůj zisk stejně nepřijdou. Jen se na něm ještě cestou přiživí drobný překupník, který se ad-

ministrativou „prokouše“, aby nám, jako vítěz soutěže, stejně nakonec to jejich zboží dodal. Samozřejmě se

svou přirážkou.

Ale zpět k pořízení majetku, tedy léčiv, požadovaných útvary a zařízeními AČR. Když se vše zdaří a do-

davatel skládá na rampě Centra krabice s požadovanými léčivy, není ještě proces jejich pořízení zdaleka

u konce. Teď přichází další, až nečekaně komplikovaná fáze. Převzetí a zaúčtování dodávky.

Armádou používaný systém, ISL, má totiž jeden „zádrhel“. Neumožňuje přímé zadávání nové šarže léči-

va při jeho účetním příjmu. To číslo, nebo spíše kód ze směsi čísel a písmen tam prostě nelze dopsat. Systém

sice nabídne účtovateli možnost přiřazení šarže k právě zaúčtovávanému léčivu, ale pouze ze seznamu těch

šarží, které už má v paměti. Tedy z těch, jež už byly někdy pořízeny. Může být, že se „trefí“ a nově pořízená

šarže léčiva je stejná, jakou jsme již kdysi nakoupili. Ale rozhodně to, z principu věci, není pravidlem.

V případě nové, dosud nenakoupené šarže léčiva, je pak nutné provést několik následných, časově nároč-

ných kroků. Účtovatel v Bystřici vyplní žádost o zařazení nové šarže léčiva v ISL a odešle ji elektronicky

k majetkovému manažerovi. Ten ji schválí a odešle zpět do Bystřice pod Hostýnem, tentokrát však na Sku-

pinu katalogizace, která spravuje „číselník“ zdravotnického materiálu. Skupina katalogizace provede vložení

nové šarže do katalogu ISL a vyrozumí účtovatele. Ten pak přiřadí šarži, která už teď v systému je, k nově

nakoupenému léčivu a položku vezme do příjmu. Tak se čas potřebný k přejímce a zaúčtování jedné (větší)



dodávky léčiv natáhne i na více než 14 dní.

Vyskytly se i úvahy, že by si útvary a zařízení, které léky naléhavě potřebují, pro ně dojely a zaúčtovaly

je následně, až všechny administrativní kroky proběhnou. To ale nic nevyřeší, protože i když má útvar léky

u sebe doma ve skladu, nejsou mu v takovémto případě mnoho platné. Nemůže je vydat do spotřeby, nemůže

je rozúčtovat jednotkám... Stejně musí čekat, až se mu objeví na účtu v ISL.

Takže celkově jsme se dostali na dva měsíce od okamžiku, kdy si odpovědný pracovník útvaru

či zařízení AČR zadal do ISL požadavek, že by potřeboval to či ono léčivo. Což je samozřejmě doba

neúnosně dlouhá. Je proto na místě uvažovat o způsobech, jak ji zkrátit.

Jednou z možností by bylo „vysoutěžit“ a uzavřít rámcovou, nejlépe několikaletou smlouvu na dodávku

léčiv pro rozpočtové organizační celky resortu obrany. Nejlépe s jedním z velkých distributorů. Dílčí objed-

návky k této smlouvě by pak mohly být realizovány bez velikých průtahů a s nízkou administrativní nároč-

ností. Druhým opatřením by mohla být úprava pravomocí v systému ISL tak, aby umožnil zadání šarže léči-

va (a časem i zdravotnického prostředku) přímo při jeho pořízení. Alespoň pro konkrétní pracovníky CZdrM.

Nic podstatného (alespoň pro účely účtování či evidence), tedy druh materiálu, jednotková cena ani množství

zboží by se při tom neměnilo, a tak by to jak z hlediska managementu materiálu, tak i z pohledu účetního

nemusel být problém.

Navrhovaná opatření by samozřejmě nesnížila časovou náročnost pořizování léčiv na úroveň blížící se

civilním standardům. Ale každé, alespoň malé zkrácení dosavadní, skutečně neúměrné doby mezi zadáním

požadavku do systému a jeho realizací, by útvarům a zařízením AČR pomohlo.

Kontakt

Lubomír Vylíčil

AVZdr - Centrum zdravotnického materiálu Bystřice pod Hostýnem

alc: 428 894


XVI. konference vojenské zdravotnické služby


Jiří MILLEK

Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha

Tato konference, konaná ve dnech 27. – 28. dubna 2016 v Posádkovém domě armády Libavá, je tradiční

každoroční událostí, která si klade za cíl přispět ke vzdělávání zdravotnického personálu AČR v rámci sys-

tému celoživotního vzdělávání a k jeho naplnění přináší zajímavou problematiku uváděnou z mnoha pohle-

dů. Je to setkání odborníků a zdravotnického personálu AČR. Setkávají se a diskutují zde pracovníci a pří-

slušníci různého zařazení od bojových záchranářů až po lékaře z vojenských nemocnic, od mužstva až po

ředitele Agentury vojenského zdravotnictví. Už tradičně se akce účastní zástupci z ozbrojených sil Slovenské

republiky. Konference je každoročně doplněna praktickými prezentacemi, které ukazují nové možnosti, které

by bylo možné v polní zdravotnické službě využít a posunout ji v její modernizaci. Současně seznamují

účastníky s materiálem a výbavou, které jsou nově využívány a ověřeny jinými armádami NATO nebo

v rámci dalších ozbrojených sil a sborů a záchranných systémů.

Po zahájení konference ředitelem AVZdr a úvodním slovu ZNGŠ NŠ genpor. Ing. Františka

MALENÍNSKÉHO se ujal moderátorské funkce konference plk. MUDr. Petr KRÁL.

Kromě hlavních témat týkajících se činností našich zdravotnických týmů v zahraničích operacích, cviče-

ních a aktuální problematiky migrace byly zařazeny přednášky věnované praktickým poznatkům a kazuisti-

kám.

Tématem prezentace ZNGŠ ředitele SOC MO genmjr. Ing. Petra MIKULENKY byla současnost a střed-

nědobý výhled aktivit AČR v operacích NATO, EU, OSN a dalších. Na tuto problematiku navázal

plk. MUDr. KRÁL s příspěvkem o účasti zástupců zdravotnické služby v rámci struktur NATO a EU, napří-

klad Centre of Excellence for Military Medicine, aktivity EDA (European Defence Agency), mise EU

NAVFOR „Sophia“ a EUTM Mali. Za Ozbrojené síly Slovenské republiky přednášel plk. MUDr. Vladimír

LENGVARSKÝ o společném výcviku záchranných civilních a ozbrojených složek.

Následoval blok věnovaný aktuální problematice migrace. Z pohledu civilního o tématu přednášel doc.

RNDr. Marek JUKL, Ph.D. (Český červený kříž). Teritoriální zabezpečení Ministerstvem vnitra popsal

MUDr. Antonín DVOŘÁK. Plk. MUDr. Vladimír ŽÁKOVČÍK prezentoval ukázku hygienického zabezpe-

čení improvizovaného uprchlického tábora. Plk. Mgr. Marek NOVÝ objasnil problematiku interkulturní ko-

munikace personálu s běženci. Na tento blok navazovaly prezentace ke dvěma humanitárním misím

v Perském zálivu (MUDr. Petr CHMÁTAL, Ph.D., MBA) a NATO Winterrace 2005-2006 (pplk. MUDr.

Miloš BOHONĚK, Ph.D.) a aktuální zpráva z působení jednotky ve Slovinsku na cvičení „BLED“

s tématem zdravotnické zabezpečení migrační krize (mjr. MUDr. Tomáš HÁNA).

Následovaly dva bloky věnované kazuistice - Polního chirurgického týmu (pplk. MUDr. Josef ROUBAL,

pplk. MUDr. Radek UHER, mjr. MUDr. Tomáš HÁNA a pplk. MUDr. Ivo KAŠPÁREK) a zdravotnických

odsunů „STRATEVAC“.

V neposlední řadě byla věnována pozornost stavu naplněnosti zdravotnických tabulkových míst a způso-

bu jejich doplňování v návaznosti na vzdělávací systém, jeho pravidla a registrace, a také plánované úpravy

kariérního řádu v současné či blízké době. Tento blok zastřešovaly PhDr. Michaela HOFŠTETROVÁ

KNOTKOVÁ a mjr. Mgr. Hana KOĎOUSKOVÁ. Složitosti, které plynou z nenaplněnosti zdravotnických

tabulkových míst, byly ihned po prezentaci diskutovány. Na personálně vzdělávací oblast navázal blok

s názvem Posudková problematika. Hlavním tématem byla příprava nové vyhlášky MO o zdravotní způsobi-

losti k vojenské činné službě, kterou objasňoval plk. gšt. MUDr. Richard KRAUS. Blíže problematiku pra-

covně lékařské služby popsal MUDr. Roman BLANAŘ. Blok ukončil MUDr. Petr PLAČEK kazuistikami

na téma chybných postupů při zajišťování pracovně lékařských služeb.

Následující přednáška zástupce organizace Lékařů bez hranic MUDr. Tomáše ŠEBKA poutavě popisova-

la situace, do kterých se může dostat lékař nebo nevojenská polní nemocnice v humanitární misi. Další před-



nášky se věnovaly zapojení českých příslušníků VZdrSl v operaci EUNAVFOR MED (plk. RNDr. Hynek

SCHVACH, Ph.D. a por. Bc. David ŠÁMAL), kde poprvé působili v rámci evropských námořních vojen-

ských jednotek.

V závěru kpt. PhDr. Jaroslav ŽĎÁRA prezentoval téma Hybridní války. Následoval pplk. Mgr. Tomáš

HALAJČUK s vizemi a projekty týkajícími se moderních technologií a elektronizace v polních podmínkách

v oblasti VZdrSl.

Jistě si každý z téměř 250 účastníků konference našel zajímavá témata podle své odbornosti a odnesl si

spoustu nových informací z přednášek, diskusí a prezentací. Tradiční vysoká odborná úroveň a zájem účast-

níků je zárukou pro úspěch dalších ročníků konference.

Kontakt

Bc. Jiří Millek

Oddělení expertizních činností OVV, Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha

alc: 208 572, e-mail: [email protected]



Bakteriální lipázy a jejich aplikační využití


Pavla MARTINKOVÁ, Adam KOSTELNÍK, Tomáš VÁLEK, Miroslav POHANKA

Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany, Hradec Králové

Historie

Bakteriální lipázy jsou enzymy, jejichž využití v biotechnologiích a průmyslu vzrůstá již od 80. let 20.

století. Historie technologického využití lipáz však sahá až do poloviny 19. století, kdy byla v roce 1856

izolována Claudem Bernardem z pankreatických šťáv první lipáza. Po jejich objevu byly lipázy izolovány ze

zvířecích slinivek a využívaly se hlavně v léčbě zažívacích obtíží jako trávící enzymy. Z důvodů nedostateč-

ného počtu použitelných slinivek se lipázy začaly více využívat až po objevu mikrobiálních forem enzymu.

První bakteriální lipáza byla izolována v roce 1901 z kmenů Bacillus prodigiosus, B. pyocyaneus a B. fluo-

rescens dnes známých pod názvy Serratia marcescens, Pseudomonas aeruginosa a Pseudomonas fluo-

rescens. Tyto bakterie patří mezi nejvíce prozkoumané lipázu produkující kmeny bakterií (Gupta a kol. 2004,

Hasan

a kol. 2006).

Funkce a struktura lipáz

Lipázy jsou skupiny enzymů, které mají nezastupitelné místo v biotechnologických a průmyslových

aplikacích (Treichel a kol. 2010). Katalyzují hydrolýzu tuků (převážně triglyceridů) na parciální glyceridy

a mastné kyseliny, a proto je řadíme mezi triacyglycerol acylhydrolázy (EC 3.1.1.3). Jsou označovány jako

serinové hydrolázy, a to z důvodů složení jejich katalytické triády, kde je zastoupen serin, histidin a aspartát

nebo glutamát, což záleží na druhu organismu, z nějž je lipáza izolována (Bornscheuer a kol. 2002, Thakur

a kol. 2012). Doposud bylo identifikováno 12 různých typů lipáz, které se liší hlavně svou molekulovou

hmotností (19 – 60 kDa). Co se týče struktury, řadíme lipázy do rodiny α/β-hydroláz, kde až 8 peptidů

sekundární struktury β-skládaných listů je spojeno až 6 peptidy struktury α-helixu (Jaeger a Reetz 1998,

Schmid a Verger 1998).

Původ a význam lipáz

Lipázy se vyskytují jak v rostlinném, živočišném tak i bakteriálním organismu, avšak pro průmyslové

a analytické využití jsou nejvíce vhodné enzymy mikrobiální (Treichel a kol. 2010). Ty mají na rozdíl od

rostlinných a živočišných lipáz výhodu široké variability katalytického místa, snadné genetické manipulace

a rychlého růstu a množení, která z nich činí lepší volbu pro aplikaci do biotechnologií jako katalyzátory

(Hasan a kol. 2006). Navíc, lipázy obecně jsou pro industriální a technologické využití jedny

z nejvhodnějších enzymů díky jejich širokému spektru využití, termo a pH stabilitě, stálosti v nevodných or-

ganických roztocích a jejich chemo-, regio- a enantioselektivitě (Schmid a Verger 1998, Gupta a kol. 2004).

Lipázy izolované z mikroorganismů např. druhu Rhizopus homothallicus, Aspergillus carneus, Williopsis ca-

lifornica apod. jsou známy jako extracelulární enzymy, naopak lipázy izolované např. z Saccharomyces ce-

revisiae jsou enzymy intracelulární (Hasan a kol. 2006).

Aplikační využití enzymu

Široké spektrum využití lipáz v různých průmyslových odvětvích je dáno hlavně jejich schopností hydro-

lýzy esterových vazeb, interesterifikace, transesterifikace, alkoholýzy apod. (Hasan a kol. 2006). Využívají

se v potravinářském průmyslu, kde katalyzují produkci ekvivalentu kakaového másla, dále k produkci rost-

linných olejů (kukuřičného, slunečnicového, burákového, olivového apod.), k fermentaci při výrobě párků,

k hydrolýze mléka, sýrů a máslového tuku, k vylepšení chutě a vůně pečiva a nápojů, ke zlepšení kvality dre-

sinků a k rozvinutí chutě masa a ryb (Hasan a kol. 2006, Verma a kol. 2012, Gurung a kol. 2013).

V kosmetických přípravcích se lipázy využívají k esterifikaci např. v tělových a opalovacích krémech, kou-



pelových olejích apod. (Verma a kol. 2012). Rovněž se používají k úpravě vůně kosmetických přípravků

a při výrobě parfémů. Lipáza izolovaná z kmene Burkholderia cepacia transeterifikuje směs esterů mentolů,

a proto se využívá k získání čistého enantiomeru (–)-mentolu. Lipázy se využívají např. i k získání opticky

čistého izomeru methyl jasmonátu: (–)-methyl jasmonátu – rostlinného růstového faktoru, který se hojně

využívá při výrobě parfémů (Jaeger and Eggert 2002). Hydrolytické schopnosti lipáz se využívá

v oleochemickém průmyslu např. při výrobě čisticích prostředků (Jaeger and Reetz 1998, Schmid and Veger

1998). Ve farmaceutickém průmyslu se lipázy využívají k získávání jednoho enantiomeru z racemických

směsí léčiv, např. (S)-ibuprofenu a verapamilu nebo k výrobě meziproduktů léčiv např. protinádorového

léčiva SCH66336 (Reezt 2002, Sharma a Kanwar 2014). Své využití najdou lipázy dále v textilním, papíren-

ském a agrochemickém odvětví a ve výrobě biopaliv (Verma a kol. 2012).

Lipázy jsou enzymy široce aplikované i v analytické chemii, konkrétně v konstrukci biosenzorů na stano-

vení organofosfátových pesticidů (Kartal a kol. 2007, Reddy a kol. 2013), triglyceridů v krevním séru a po-

travinách (Pundir a kol. 2010, Califano a kol. 2014, Escamilla-Mejía a kol. 2015) nebo k určení kvality bio-

paliv (Hossain a kol. 2010). Lipázy se v konstrukci biosenzorů můžou vyskytovat i v próbách pro značení

DNA, kde štěpením esterové vazby umožní její kvantifikaci (Chen a kol. 2014). Základní schéma biosenzo-

rů, které do své konstrukce začleňují bakteriální lipázy, je znázorněn na Obr. 1.

Obr. 1. Schéma konstrukce biosenzoru s bakteriální lipázou

Odkazy

H. Treichel, D. Oliveira, M.A. Mazutti, M. Luccio, J.V. Oliveira, A Review on Microbial Lipases

Production, Food Bioprocess Technol., 3 (2010) 182-196.

U.T. Bornscheuer, C. Bessler, R. Srinivas, S.H. Krishna, Optimizing lipases and related enzymes for

efficient application, Trends Biotechnol., 20 (2002) 433-437.

S. Thakur, Lipases, its sources, Properties and Applications: A Review, Int. J. Sci. Eng., 3 (2012) 1-29.

K.E. Jaeger, M.T. Reetz, Microbial lipases form versatile tools for biotechnology, Trends Biotechnol.,

16 (1998) 396-403.

R.D. Schmid, R. Verger, Lipases: Interfacial Enzymes with Attractive Applications, Angew. Chem. Int.



Ed. , 37 (1998) 1608-1633.

F. Hasan, A. A. Shah, A. Hameed, Industrial applications of microbial lipases, Enzyme and Microbial

Technology, 39 (2006) 235-251.

R. Gupta, N. Gupta, P. Rathi, Bacterial lipases: an overview of production, purification and biochemical

properties, Appl. Microbiol. Biotechnol., 64 (2004) 763-781.

N. Verma, S. Thakur, A. K. Bhatt, Microbial Lipases: Industrial Applications and Properties (A Review),

Int. Res. J. Biol. Sci., 1 (2012) 88-92.

N. Gurung, S. Ray, S. Bose, V. Rai, A Broader View: Microbial Enzymes and Their Relevance in

Industries, Medicine, and Beyond, BioMed Res. Int., 2013 (2013) 18.

K. E. Jaeger, T. Eggert, Lipases for biotechnology, Curr. Opin. Biotechnol., 13 (2002) 390-397.

M. T. Reetz, Lipases as practical biocatalysts, Curr. Opin. Chem. Biol., 6 (2002) 145-150.

S. Sharma, S. S. Kanwar, Organic Solvent Tolerant Lipases and Applications, The Scientific World Jour-

nal, 2014 (2014) 15.

F. Kartal, A. KilinÇ, S. Timur, Lipase biosensor for tributyrin and pesticide detection, International

Journal of Environmental Analytical Chemistry, 87 (2007) 715-722.

K. G. Reddy, G. Madhavi, B. E. K. Swamy, S. Reddy, A.V.B. Reddy, V. Madhavi, Electrochemical

investigations of lipase enzyme activity inhibition by methyl parathion pesticide: Voltammetric studies,

Journal of Molecular Liquids, 180 (2013) 26-30.

C. S. Pundir, Bharvi Sandeep Singh, Jagriti Narang, Construction of an amperometric triglyceride biosen-

sor using PVA membrane bound enzymes, Clin. Biochem., 43 (2010) 467-472.

V. Califano, F.Bloisi, A. Aronne, S. Federici, L. Nasti, L. E. Depero, L. R. M. Vicari, Biosensor Appli-

cations of MAPLE Deposited Lipase, Biosensors, 4 (2014) 329 -339.

J. C. Escamilla-Mejía, J. A. Rodríguez, G.A. Álvarez-Romero, C.A. Galán-Vidal, Monoenzymatic Lipase

Potentiometric Biosensor for the Food Analysis Based on a pH Sensitive Graphite-epoxy Composite as

Transducer. J. Mex. Chem. Soc., 59 (2015) 19-23.

M. Z. Hossain, D. S. Shrestha, M. G. Kleve, Biosensors for Biodiesel Quality Sensing, J. Ark. Acad. Sci.,

64 (2010) 80-85.

Y. Chen, L. Xiao, Y. Liu, X. Li, J. Zhang, Y. Shu, A lipase-based electrochemical biosensor for target

DNA, Microchim. Acta, 181 (2014) 615-621.

Korespondence

pplk. doc. RNDr. Miroslav Pohanka, Ph.D., DSc

Fakulta vojenského zdravotnictví

Univerzita obrany v Brně

Třebešská 1575, 50001 Hradec Králové

e-mail: [email protected]

[email protected]

tel: 973 253 091



Archibald McIndoe - průkopník plastické chirurgie u pilotů Royal Air Force za II. světové války

Archibald McIndoe - průkopník plastické chirurgie u pilotů

Royal Air Force za II. světové války

Lucie JAREŠOVÁ

Odbor správních činností SPod MO Praha

„Ručíme jeden za druhého. Máme na paměti, že výsada zemřít pro svou zemi není totéž, co výsada

pro ni žít.“

Archibald McIndoe

Archibald McIndoe se narodil v roce 1900 na Novém Zélandu. Jako první Novozélanďan získal stipen-

dium na prestižní Mayo Clinic, kde působil 5 let. V roce 1930 přijel do Londýna, kde se setkal se svým brat-

rancem Heroldem Gilliesem, nejvýznamnější plastickým chirurgem té doby, a od toho okamžiku se začala

psát nová etapa jeho profesního života.

V meziválečném období vypadala léčba nemocných s těžkými popáleninami tak, že dostali infuzi fyzio-

logického roztoku, silnou dávku morfia a byli propuštěni domů, kde zemřeli. Neexistovaly účinné prostřed-

ky, jak zabránit rozvoji popáleninového šoku s následným selháním celého organismu. Rozhodující průlom

přineslo ve 30. letech minulého století podávání plazmy v kombinaci s fyziologickým roztokem, což umož-

nilo substituovat ztrátu jak tekutin, tak bílkovin. Díky zmíněné léčbě umíralo stále méně pacientů a začátkem

II. světové války se tato klinicky nejvýznamnější novinka stala téměř nepozorovaně, zato právě včas, stan-

dardní součástí léčby život ohrožujících stavů.

V roce 1939 pracovali v Británii na plný úvazek pouze čtyři specialisté v plastické chirurgii. V rámci

příprav na válku byli tito čtyři chirurgové přiděleni jako civilní konzultanti k jednotlivým vojenským

nemocnicím a armádním složkám. Archibald McIndode byl přidělen k RAF do East Grinsteadu, samotnou

nemocnici si byl prohlédnout již před vypuknutím války, dal dohromady vlastní tým zahrnující ošetřovatel-

skou službu a anesteziologa. Nemocnice v East Grinsteadu se pod jeho vedením stala nejlépe personálně

zabezpečenou nemocnicí v celé Británii a v roce 1944 se její III. oddělení a čtyři přidružené jednotky staly

nejrozsáhlejší a nejlépe fungujícím střediskem léčby popálenin na světě.

Obr. 1. Archibald McIndoe na operačním sále Obr. 2. Nemocniční komplex v East Grinsteadu

v nemocnici v East Grinsteadu

K léčbě popálenin se několik let před válkou používaly koagulanty s taninem (tříslovinou duběnkovou).

Od roku 1937 byl tanin 50 vyráběn v suspenzní formě v tubě, a proto se jeho plošné používání výrazně rozší-

řilo. Byl ve výbavě každé zdravotnické brašny, pro svoje snadné použití byl oblíbený i mezi civilním obyva-

telstvem. Tanin byl ovšem vhodný pro léčbu jen méně závažných popálenin. U těžce popálených pilotů byly

jeho důsledky katastrofální. Po nanesení krému na popálené ruce vznikla nepoddajná krusta, docházelo



k rozvoji infekce, kdy se koagulanty musel strhnout, aby bylo možné ránu dezinfikovat. Vzniklá komprese

vyvolala nakonec gangrénu a nekrózu tkáně s následnou amputací. V případě, že byl tento krém aplikován na

popálený obličej pilota, tkáň kolem očí ztuhla a znehybněla, takže nemocný nemohl mrkat. Po odstranění

taninového krytu začal proces jizvení, jehož důsledkem bylo často obrácení víček vnitřní stranou navenek.

Piloti sedící v kabině bezprostředně za hlavní nebo záložní palivovou nádrží byli svým obličejem vysta-

veni plné síle výbuchu (a mnozí byli zasaženi i výbuchem palivové nádrže umístěné v křídle). Nádrže byly

plněny vysokooktanovým palivem, a tak při zásahu snadno vzplanuly. Hurrikany měly v křídlech palivové

nádrže, kdežto spitfiry je neměly, a proto na začátku válku tvořily skupinu postižených převážně piloti hurri-

kanů. V kabinách hořících stíhaček a bombardérů byla teplota až 1 600 ºC, stejná jako v tavící peci, takto své

pocity popisovali i piloti, kteří tuto nesnesitelnou výheň přežili.

To, co po zásahu v hořícím hurrikanu zažil, popisuje Geoffrey Page: „Překvapení se rázem změnila

v strach, a zatímco pud sebezáchovy začal převládat nad vším ostatním, palivová nádrž za motorem vybuchla

a má kabina se změnila v peklo. Strach přešel v slepou hrůzu a potom v zoufalý děs, když se obnažená kůže

na mých rukou, v kterých jsem držel páku ručního řízení a škrticí klapku, začala škvařit jako hořící perga-

men v plamenech horkých jako v tavicí peci. Ječel jsem a skláněl hlavu dozadu, abych ji uchránil před

plameny. Pravou rukou mučenou bolestí jsem instinktivně tápal po kolíku, abych uvolnil bezpečnostní pás.“

Page nakonec z hořícího hurricanu unikl a padákem se snášel k mořské hladině.

„Teprve teď jsem ucítil ten pach. Spálené maso páchlo tak odporně, že se mi chtělo zvracet. Deset tisíc

stop pode mnou se rozkládalo pusté moře.“

Po přijetí do nemocnice RAF se začalo s léčbou jeho zranění. Page vypravuje o prvním dojmu:

„Protože jsem se nechtěl dívat, jak mi píchají injekční jehlou do kůže, díval jsem se raději ke stropu.

A protože tam viselo zrcadlo osvětlované reflektory, spatřil jsem v něm sebe. To poslední, na co se pamatuji,

než jsem ztratil vědomí, byla ohyzdná zduřelá hrouda spáleného masa, která byla kdysi mou tváří.“

Příčiny a následky jejich poranění byly vzájemně tak podobné, že dokonce dostaly společný lékařský

název: „letecká popálenina“. Šlo o popáleninu vyplývající z náhlého vystavení nechráněných částí těla inten-

zivnímu suchému horku nebo plameni. Jejím charakteristickým rysem bylo hluboké popálení postihující

celou kožní tkáň ve funkčně důležitých oblastech, především na obličeji v oblasti kukly, na očních víčkách,

krku mezi bradou a límcem, na vnější a vnitřní straně stehen a obou rukou. Nová, nepředvídatelná skupina

nemocných způsobila královskému letectvu problémy. Vyřazeno z aktivní služby muselo být v letech 1939 –

1940 více jak 400 příslušníků RAF, kteří vyžadovali trvalou lékařskou péči.

Obr. 3. Koupele ve slané vodě zlepšovaly hojení Obr. 4. Pacienti III. oddělení ve druhé fázi

popálených ploch rekonstrukční léčby

McIndoe se stal členem Výboru pro válečná zranění, zasadil se o zákaz používání koagulantů u těžce

popálených pilotů a navrhl standard, který byl zaveden celostátně. Nejdůležitějším rysem tohoto způsobu

ošetření rány bylo to, že obvazy bylo možné snadno snímat a tak ránu snadno kontrolovat. Účelem jeho

jednoduché metody bylo zajistit životaschopnost tkáně v poraněném místě pro implantaci kožních štěpů tím,



že ránu udržoval čistou, suchou a nedotčenou. Rána byla kryta tylem s 2mm oky, napuštěným vazelínou.

Ta byla složena z 98 dílů parafínu, 1 dílu oleje z kambaly a 1 dílu peruánského balzámu. Roušky se ukládaly

v kovových pouzdrech a před použitím se mírně zahřály, aby se docílilo rozpuštění vazelíny. Přes tylovou

roušku se přiložil sterilní obvaz, který se vlhčil teplým fyziologickým roztokem. Léčba probíhala v podrobně

stanoveném sledu, byla složitá a bylo k ní zapotřebí početného, speciálně vyškoleného ošetřovatelského

personálu. Na odděleních byla lůžka nové konstrukce, opatřená kolečky s odnímatelnými opěrkami hlavy,

takže přemísťování bylo mnohem snadnější a k pacientům při výměně obličejového obvazu bylo možné při-

stoupit ze všech stran. Přikrývky pro nemocné byly z několika vrstev lněného plátna, protože ve vlněných

dekách mohly snadněji přežívat choroboplodné zárodky. K důležité fázi léčebného režimu patřily koupele

v lázni z fyziologického roztoku. McIndoe si všiml, že piloti, kteří dopadli do moře, se lépe hojí než ti, kteří

po opuštění hořícího letounu dopadli na pevninu, a tohoto svého poznatku okamžitě využil a pokládal pravi-

delné, často denní koupele v teplém solném roztoku za rozhodující pro udržování čistoty rány a zajištění

životaschopnosti tkáně pro následnou chirurgickou transplantaci. Ponoření do solné lázně podporovalo

granulaci a přispívalo k udržení hybnosti v místě poranění. Samotné vany nechal vyrobit z ebonitu, takže na

ně sůl nepůsobila. Stejně jako lůžka byly i vany opatřeny kolečky, a tak se mohly snadno přemísťovat. Složi-

té elektrické měřiče kontinuálně sledovaly teplotu a slanost vody, každá vana byla uzemněna.

McIndoe přikládal velký význam psychologické podpoře znetvořených pilotů a zasadil se o to, aby se

mohli zpět začlenit do společnosti. Pořádal pravidelné taneční večery, kde se popálení piloti setkávali

s místním obyvatelstvem, povolil jim v nemocnici nosit jejich vojenskou uniformu, jak nejdříve to bylo

možné. Na odděleních byli společně nižší i vyšší důstojníci, všichni měli dostatek informací o průběhu léčby

svých kamarádů a mohli chodit sledovat chirurgické zákroky na galerii operačního sálu. K zajištění dostateč-

né hydratace povolil pilotům na oddělení konzumovat slabé pivo. V East Grinsteadu vytvořil McIndoe

léčebné prostředí, v němž úspěšně rekonstruoval nejen těla hrdinů nové války, nýbrž samotný pojem hrdin-

ství, a zároveň tím úspěšně reinterpretoval pojetí války a odpovědnosti, jak je chápalo královské letectvo.

Zásluhou celého týmu eastgrinsteadské nemocnice se poprvé a jedinkrát v dějinách moderní Británie stalo,

že celá velká skupina válečných invalidů byla předmětem trvalého veřejného zájmu a obdivu.

Obr. 5. Členové „klubu Morčat“, kteří se dodnes Obr. 6. McIndoe (uprostřed) se svými pacienty

pravidelně scházejí

Archibald McIndoe vychoval do roku 1943 šedesát chirurgů a tím pro Británii připravil celou jednu

poválečnou generaci plastických chirurgů. Zasadil se o zavedení celonárodního standardu v péči o těžké

popáleniny, zásadně přispěl k pokroku v rekonstrukční chirurgii obličeje a prosadil zákaz léčby taninem

u závažných popálenin. Zasadil se o záchranu 649 životů pilotů Britského královského letectva. Za své

zásluhy pro Británii byl v roce 1947 pasován na rytíře. Sir Archibaldu McIndoe zemřel vyčerpáním v 59

letech.

Použité zdroje

MAYHEW, E. R. Letci s plastikou: průkopník plastické chirurgie dr. McIndoe ve službách RAF. Přeložil

Lubomír KOTAČKA. Praha: BB art, 2008. ISBN 978-80-7381-409-0


Aktivity Vojenské zdravotnické služby

Aktivity Vojenské zdravotnické služby

Návštěva odborníků z francouzské vojenské tranfuzní služby

Ve dnech 23. - 25. května 2016 navštívila OHKT ÚVN zahraniční delegace, složená ze dvou odborníků

francouzské vojenské transfuzní služby z CTSA (Centre de Transfusion Sanguine des Armées) v Paříži.

Účelem pracovní návštěvy pplk. MUDr. Christopha MARTINAUDA z výzkumného a vývojového oddělení

CTSA a mjr. PharmDr. Oliviera JAVAUDINA, vedoucího výroby CTSA, bylo studium postupů kryokon-

zervace trombocytů.

OHKT ÚVN je předním světovým pracovištěm zabývajícím se problematikou kryokonzervace, jedním

z několika mála pracovišť na světě, která zavedla kryokonzervaci trombocytů do rutinní výroby a klinického

použití. Hluboce zmražené trombocyty jsou ideální alternativou k čerstvým trombocytům, jejichž dostupnost

je vzhledem k velmi krátké době použitelnosti často značně limitovaná. Přitom včasné a dostatečné podání

trombocytů v rámci masivního transfuzního protokolu při stavech s těžkým krvácením, jako jsou polytrau-

mata a válečná poranění, je mnohdy zásadní pro přežití zraněného. OHKT ÚVN je zapojeno do projektů

mezinárodní spolupráce v tomto směru, jak na civilní úrovni v rámci mezinárodního vědeckého sdružení

„BEST collaborative“, tak v rámci expertní skupiny COMEDS NATO pro krevní transfuzi „Blood panel“.

Obr. 1 - 3: Záběry z návštěvy odborníků z francouzské vojenské tranfuzní služby na OHKT ÚVN

Převzato z intranetu ÚVN

http://www.uvn.cz/


doc. MUDr. Jiří ŠULC CSc., plukovník v. v.

*21. října 1934

† 13. května 2016

Dne 13. května 2016 ve věku 81 let náhle zemřel doc. MUDr. Jiří ŠULC, CSc., plukovník v. v., význam-

ná osobnost letecké i vojenské medicíny, vědec, ředitel, učitel.

Docent Šulc se narodil 21. října 1934 v Praze. Absolvoval Vojenskou školu Jana Žižky z Trocnova

v Moravské Třebové a po maturitě v roce 1953 byl přijat na Vojenskou lékařskou akademii J. E. Purkyně

v Hradci Králové. Promoval s vyznamenáním v roce 1959 a po ukončení dvouletého postgraduálního školení

v Ústřední vojenské nemocnici v Praze prošel lékařskými funkcemi u vojenských leteckých útvarů. Do

Ústavu leteckého zdravotnictví v Praze nastoupil jako vědecký pracovník oddělení fyziologie a psychologie

leteckého výcviku v roce 1968. Během dalších let složil atestaci z vnitřního lékařství a nástavbovou atestaci

z letecké medicíny. V roce 1974 obhájil hodnost kandidáta lékařských věd a v roce 1987 byl jmenován

docentem pro obor normální a patologické fyziologie.

Od roku 1985 zastával funkci náčelníka, po reorganizaci ředitele Ústavu leteckého zdravotnictví v Praze.

Tuto funkci vykonával do začátku roku 1996.

Po ukončení ředitelské kariéry a oficiálním odchodu z funkcí dále pracoval v Ústavu, vedl zde školicí

pracoviště leteckého lékařství. V letech 2000 až 2003 souběžně vykonával funkci vrchního inspektora


letecko-lékařské inspekce Úřadu pro civilní letectví a byl zároveň delegátem České republiky v Lékařském

výboru Sdružení leteckých úřadů J. A. A.

Ve své široké odborné činnosti postupně obsáhl okruh témat letecké fyziologie a psychofyziologie.

Věnoval se mimo jiné objektivizaci různých forem pracovní zátěže pilotů a řídících leteckého provozu,

psychofyziologii trenažérového a simulačního výcviku, jednání pilota ve složitých a havarijních situacích,

zvláštnostem funkce smyslů za letu. Také byl průkopníkem možností farmakoterapie a farmakologického

ovlivnění únavy bez omezení způsobilosti k létání. V zahraničí byla oceňována jeho práce a výsledky

v oboru psychofyziologie letecké radiokorespondence. Výsledky dosažené v těchto oblastech nalezly

praktické využití při rozborech leteckých nehod.

Výsledky svých prací začal uveřejňovat v odborných periodikách ještě jako student VLA v Hradci

Králové. Je autorem nebo spoluautorem téměř 400 vědeckých prací publikovaných nebo přednesených na

domácím i zahraničním fóru. K významným dílům patří jeho kniha „Letecká fyziologie“ oceněná Českoslo-

venskou fyziologickou společností a Literárním fondem, která je dodnes používaná. Opakovaně byla vydána

jeho populárně vědecká knížka Člověk na pokraji svých sil. Od roku 2002 vydával s kolektivem spolupra-

covníků studijní materiály, včetně učebnic pro vysoké školy pro studijní obor letecká psychofyziologie

a letecká výkonnost a omezení. Do této činnosti se pod jeho vedením zapojili i další pracovníci Ústavu.

Kromě vlastní tvůrčí činnosti si jako ředitel Ústavu vytýčil cíl získávat pro obor kvalifikované pracovníky

a uznání nástavbové specializace z leteckého lékařství. V dalších letech dovedl k úspěšné atestaci celkem 54

českých a slovenských vojenských a civilních lékařů. Pro civilní letectví pak vyškolil se spolupracovníky

více než 130 leteckých lékařů, pro něž též zabezpečoval další postgraduální vzdělávání a pořádal inovační

kurzy.

Období jeho vedení Ústavu lze charakterizovat jako dobu zvyšování kvality poskytovaných služeb.

Zvyšovala se odbornost pracovníků, kvalita odborných vyšetření a přístrojové vybavení.


MUDr. Vladislav PROCHÁZKA, plukovník v. v.

*15. března 1947

† 26. dubna 2016

Dne 26. dubna 2016 zemřel plk. v.v. MUDr. Vladislav PROCHÁZKA, narozený 15. března 1947 v Plzni,

který byl v letech 1971 až 1998 vojákem z povolání a ve vojenské zdravotnické službě zastával řadu

významných funkcí. MUDr. Procházka byl držitelem několika vyznamenání: medaile „Za službu vlasti“,

medaile „Za zásluhy o obranu vlasti“, vyznamenání „Za upevňování přátelství ve zbrani“ III. stupně, medaile

„Za zásluhy o ČSLA“ II. stupně a „Medaile Armády České republiky“ III. stupně.

Vladislav Procházka vystudoval všeobecné lékařství na Lékařské fakultě UK. Po absolvování ŠPP na

Vojenském lékařském výzkumném a doškolovacím ústavu (VLVDÚ JEP) v Hradci Králové byl dne 1. srpna

1971 přijat za důstojníka z povolání v hodnosti nadporučíka a byl přidělen na základní školení do Vojenské

nemocnice v Plzni. V roce 1972 byl přemístěn k Západnímu vojenskému okruhu, kde se stal hlavním léka-

řem 12. motostřeleckého pluku 2. motostřelecké divize 1. armády Západního vojenského okruhu. Později,

v roce 1974, zastával funkci náčelníka zdravotnické služby 19. motostřelecké divize 1. armády Západního

vojenského okruhu. Od roku 1975 byl specialistou v oboru interního lékařství I. stupně. Specializaci v oboru

organizace a řízení vojenského zdravotnictví získal v roce 1981. Mezi lety 1981 až 1983 byl na pozici náčel-

níka zdravotnické služby týlu 1. armády Západního vojenského okruhu a následně, do roku 1985, na pozici

zástupce náčelníka zdravotnické služby týlu Západního vojenského okruhu. V roce 1984 absolvoval pětimě-

síční akademický kurz v SSSR v oblasti zdravotnického zabezpečení pozemních vojsk. V letech 1985 až


1993 zastával nejprve pozici staršího důstojníka oddělení operační a odborné přípravy zdravotnické správy

hlavního týlu ministerstva národní obrany, později vedoucího staršího důstojníka – specialisty oddělení pre-

ventivní a léčebné péče tamtéž. Následovala pozice vedoucího staršího důstojníka – zástupce náčelníka

oddělení preventivní a léčebné péče zdravotnické správy hlavního týlu federálního ministerstva národní

obrany. Náčelníkem oddělení operační a mobilizační přípravy - zástupcem náčelníka vojenské zdravotnické

služby, ředitele odboru vojenského zdravotnictví GŠ Armády České republiky byl plk. Procházka do konce

ledna roku 1997 a poté náčelníkem oddělení výstavby a řízení vojenského zdravotnictví – zástupcem

náčelníka vojenské zdravotnické služby až do odvolání z této funkce dne 30. prosince 1998. Následovalo

propuštění plk. MUDr. Procházky ze služebního poměru vojáka z povolání a přeložení do zálohy.

Po odchodu z armády se stal MUDr. Procházka ředitelem Nemocnice Brandýs nad Labem, poté působil

jako revizní lékař v regionální pobočce Vojenské zdravotní pojišťovny Plzeň a jeho posledním zaměstnava-

telem byla Česká správa sociálního pojištění v Plzni.


Volná pracovní místa ve Vojenské zdravotnické službě

Volná pracovní místa ve Vojenské zdravotnické službě

Pro aktuální nabídku volných pracovních míst sledujte portál ISSP (prostředí ŠIS)

na níže uvedeném odkazu (v levém nabídkovém menu - Výběry):

http://portal.issp.acr/portal/server.pt/community/port%C3%A1l_issp/205

Bližší informace podá pplk. Ing. Helena SMEJKALOVÁ, alc. 214 180, e-mail: [email protected]

http://portal.issp.acr/portal/server.pt/community/port%C3%A1l_issp/205

ZPRAVODAJ VOJENSKÉHO ZDRAVOTNICTVÍ

2/2016

Zpravodaj vojenského zdravotnictví vydává Odbor vojenského zdravotnictví Sekce podpory MO jako čtvrtletní informační periodikum o novinkách materiálního zdravotnického zabezpečení Armády České republiky, směrech a výsledcích obranného výzkumu a vývoje, standardizace, aktuálních otázkách vybavení polních a mírových zdravotnických pracovišť AČR, aktualitách ze zdravotnických konferencí a zahraničních operací.

Vydavatel: Odbor vojenského zdravotnictví SPod MO, Vítězné nám. 5, 160 01 Praha 6, IČO 60162694

Předseda redakční rady: plk. gšt. MUDr. Richard KRAUS

Odpovědná redaktorka: Ing. Jaroslava DOLEŽALOVÁ

Technická redaktorka: Ing. Jana ŠPŮROVÁ

Členové redakční rady: plk. RNDr. Hynek SCHVACH, Ph.D. plk. Mgr. Daniel PETRIĽÁK

MUDr. František BÍLEK, Ph.D. Ing. Zbyněk STRUŽ pplk. Mgr. Drahomír VANČÍK

Vydává: Odbor vojenského zdravotnictví Sekce podpory MO

Redakce: Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha Oddělení expertizních činností OVV U Vojenské nemocnice 1200 169 02 Praha 6 tel.: 973 208 559 e-mail: [email protected]

Uzávěrka čísla: 30. 6. 2016

E.č.: MK ČR E 21129

ISSN: 1805-7985

Tisk: Odbor prezentační a produkční VHÚ Praha

Elektronickou podobu Zpravodaje vojenského zdravotnictví najdete ve složce dokumenty na http://teams.sharepoint.acr/sites/spodmo/ovzdr/WebVojZdrav/default.aspx

http://teams.sharepoint.acr/sites/spodmo/ovzdr/WebVojZdrav/default.aspx

Documents

ZPRAVODAJ VOJENSKÉHO ZDRAVOTNICTVÍ · Zpravodaj vojenského zdravotnictví č. 2/2016 3 Prezident republiky jmenoval na Pražském hradě nové generály Obr. 1: Záběr z aktu